Vývoj vědeckého myšlení Systémovost logistického řešení je spjata se schopností řešit komplexy navzájem souvisejících úkolů. V rámci vývoje vědeckého myšlení uvádí americký autor Waren Weaver tři vývojová stádia: 1. schopnost řešit problémy založené na jednoduchých vztazích, 2. schopnost řešit komplexy problémů, které spolu vzájemně nesouvisí, 3. schopnost řešit komplexy problémů, které spolu vzájemně souvisí.
Ad 1) Problémy založené na jednoduchých vztazích se skládají ze dvou faktorů, které spolu přímo souvisejí. S těmito problémy se setkáváme do
konce 19. století. Charakter takovýchto problémů spočívá v tom, že chování první kvantity můžeme s potřebnou přesností určit tak, že vezmeme v úvahu jen její závislost na druhé kvantitě a budeme ignorovat nepodstatný vliv jiných faktorů.
Ad 2) Schopnost řešit komplexy problémů, které spolu vzájemně nesouvisí.
Teprve začátkem 20. století vytvořili vědečtí pracovníci důležité techniky teorie
pravděpodobnosti a statistiky pro kategorii problémů, které spolu nesouvisí. Jako jednoduchý příklad můžeme uvést, že jsme schopni sledovat pohyb dvou nebo tří koulí v kulečníků, budeme-li jich chtít sledovat např. 15, je to pro nás prakticky nemožné.
Ad 3) Schopnost řešit komplexy problémů, které spolu vzájemně souvisí. Třetímu vývojovému systému stádiu v dějinách
vědeckého myšlení odpovídá vznik a rozvoj systémového přístupu, který můžeme stručně charakterizovat jako způsob myšlení spočívající v komplexním chápání jevů v jejich vnitřních a vnějších souvislostech. Systémový přístup představuje směr myšlení, jehož filozofické základy spočívají na tzv. celostním vidění a na principu neustálého pohybu, přeměn jednotlivých částí reality jako způsobu její existence.
Základní systémové paradoxy Paradox hierarchičnosti – popis libovolného systému
je možný jen pokud je daný systém popsán jako prvek širšího systému nebo naopak. Paradox celistvosti – popis daného systému jako celistvosti je možný jen řešením úlohy takovým rozložením na části, kdy rozložené části zachovávají ve specifické formě vlastnosti celistvého systému a obráceně, takové rozložení daného systému je možné jen popisem systému jako určité celistvosti.
Základní systémové paradoxy Paradox
systémově metodologický – konstruování adekvátního poznání konkrétních systémů je možné jen na základě rozpracování metodologie systémového výzkumu.
Lze konstatovat, že logistika se v současné éře informatiky
bude čím dál tím více zabývat komplexy navzájem souvisejících problémů. Ve vztahu k povaze problémů, které stojí před logistikou, je vhodné hovořit o tzv. problémových polích. Jedná se zejména o prostory, ve kterých probíhají vzájemné interakce mezi různými jejich částmi tak, že jedna interakce vyvolá odezvu u všech ostatních částí. Řešení těchto problémů vyžaduje systémový přístup a metody, které spadají do kompetence systémových disciplín.
Systémové disciplíny Obecná teorie systémů – teoretická disciplína, která
se zabývá především logickými definicemi pojmů. Pro logistiku je zajímavá zejména proto, že upozorňuje na systémy, zkoumané i v jiných vědních disciplínách, které se strukturou či chováním podobají systémům logistickým. Kybernetika – věda o řízení a informacích, komunikování v živých organismech a strojích. Předmětem kybernetiky je výměna informací mezi systémem a okolím.
Systémové disciplíny Operační výzkum – představuje způsob řešení
složitého problému, přičemž zkoumaný objekt je považován za složitý systém a zkoumá se pouze jeho funkce. Systémová analýza – soubor logických a formalizovaných postupů pro zkoumání struktury a chování složitých systémů. Systémové inženýrství – představuje komplexní přístup k navrhování a budování nových systémů. Metodicky se opírá o matematické modelování a simulaci a o metody výběru optimální varianty.
Systémové disciplíny Morfologický výzkum – je zaměřený na hrubou
analýzu a permutování (řešení) vývojových problémů na principu jejich rozčlenění na základní funkce (parametry). Inženýrská psychologie – zkoumá procesy a pracovní nástroje ze dvou hledisek – jaké nároky kladou na člověka a naproti tomu jaké fyziologické a psychické vlastnosti člověka ovlivňují požadavky na pracovní nástroje a technologie. Cílem inženýrské psychologie je optimalizace uvedených vztahů v systémech typu člověk – stroj.
Logistický systém Logistický systém lze charakterizovat jako účelně uspořádané množiny všech technických
prostředků , zařízení, budov, cest a pracovníků, podílejících se na uskutečňování logistických řetězců. Logistický systém vždy souvisí se systémovým přístupem. Pod systémovým přístupem rozumíme přístup, jímž lze řešit v zásadě dva typů úkolů.
Typy úkolů v rámci systémového přístupu Úlohy analytické – při nichž je dána struktura systému a
zkoumá se chování prvků systému adekvátní definované struktuře systému. A nebo, když je dáno chování systému a hledá se taková struktura systému, která bude pro toto chování adekvátní. Při dané rozlišovací úrovni to znamená, že můžeme například prověřovat, která z možných skladových technologií event. přímo které z nabízených technických prostředků se hodí pro distribuční sklad, s nímž se napevno počítá v logistickém řetězci s tím, že musí splňovat požadované výkonnostní parametry.
Logistický systém Logistický systém můžeme z praktických důvodů považovat za zvláštní druh systému – za
multisystém. Články logistického řetězce mohou pak mít postavení podsystémů, tzn. částí logistického systému, jejichž prvky vůči sobě vykazují bohatší interakce než vůči ostatním prvkům systému a zároveň plní relativně autonomní funkci.
Systém technicko - technologický Je dynamický hmotný systém smíšeného typu jehož
funkcí je umisťovat logistické zdroje, realizovat netechnologické transformace, jejichž převážná část spočívá ve změně místa pasivních prvků. Prvky technicko-technologického systému jsou zpravidla různé technické prostředky a zařízení, budovy, dopravní komunikace , plochy a s nimi spojená lidská obsluha (aktivní prvky).
Systém řízení definujeme jako smíšený dynamický systém, uskutečňující proces řízení, tj. účelného působení
řídícího subjektu na systém technickotechnologický, snažící se vyvolat takové chování, stav nebo uspořádání tohoto bazického systému, které vede k dosažení konečného efektu s minimální potřebou času a s co největší hospodárností.
Systém informační smíšený systém pořizující, zpracovávající, přenášející
a uchovávající informace pro potřeby systému řízení, jeho prvky tvoří technické a pomocné prostředky, zařízení a lidé, sloužící uvedenému účelu, jeho vazbami jsou toky informací zprostředkované nosiči informací. Od informačního systému se požaduje, aby informace poskytoval na potřebném místě, v požadovaném čase, v odpovídajícím rozsahu a ve vhodné formě.
Faktory ovlivňující logistický systém: interface, kompatibilita,
integrace, konzistence, homogenita,
soudržnost.
Logistický systém Logistický systém má zákaznicky orientované chování.
Dodavatelské podsystémy se v něm musí přizpůsobit odběratelským podsystémům. Logistika se zabývá rozsáhlou třídou systémů s adaptivním vztahem vůči jejich podstatnému okolí. Jedná se o dynamické, učící se, samoorganizující a samoopravující se otevřené systémy s řetězovitou strukturou, odpovídající určité dělbě práce. Pro tyto systémy je charakteristická orientovanost na konečný efekt synergické povahy, jehož dosahují důslednou koordinací a synchronizací strukturní a procesní stránky systémů. Od systémů se požaduje, aby vykazovaly ekonomické a maximálně pružné chování.
