výstavby solární elektrárny

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Hodnocení investičního záměru výstavby solární elektrárny Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Jiří Luňáček, Ph.D.

Bc. Petr Balaštík

Brno 2010

Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucímu diplomové práce, ing. Jiřímu Luňáčkovi, Ph.D., za poskytnuté odborné rady, konzultace a pomoc při zpracování této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval firmě Elko trading, spol. s r. o., za poskytnutí cenných materiálů a údajů potřebných pro vypracování této práce.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Hodnocení investičního záměru výstavby solární elektrárnyÿ vypracoval samostatně pod vedením vedoucího práce a za použití zdrojů, které uvádím v seznamu použitých zdrojů. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Mendelovy univerzity a aby byla zpřístupněna k dalším studijním účelům.

V Brně dne 15. května 2010

....................................................

Abstract Balaštík, P. The Evaluation of Investment Project to Construction Solar Power Plant. Diploma thesis. Brno, 2010. The aim of this diploma thesis is to evaluate the economic efficiency of investment based on particular investment project of solar power plant through various economics methods. The basic economics methods of investment efficiency evaluation were used to evaluation of economic investment efficiency, among these methods can be found static methods as well as dynamic ones that respect the time factor. Among the most important indicator evaluating investment efficiency belongs net present value, internal rate of return and pay-off period. Last but not least, the possible risks connected with the implementation of the investment and their impacts on total efficiency are identified and preventive precautions are recommended. Key words solar power plants, investments, sources of funding, economics methods of investment efficiency evaluation

Abstrakt Balaštík, P. Hodnocení investičního záměru výstavby solární elektrárny. Diplomová práce. Brno, 2010. Cílem práce je zhodnotit ekonomickou efektivnost investic do fotovoltaických elektráren, a to na základě již probíhajícího projektu. Pro hodnocení ekonomické efektivnosti investice bylo využito základních ekonomických metod, a to metod statických a dynamických, zohledňujících faktor času. Jako hlavní metoda při hodnocení ekonomické efektivnosti investičního záměru je brána metoda čisté současné hodnoty, vnitřního výnosového procenta a diskontovaná metoda doby návratnosti. V neposlední řadě jsou identifikována případná rizika spojená s realizací dané investice a jejich dopad na celkovou efektivnost investičního záměru a doporučená preventivní opatření. Klíčová slova sluneční elektrárny, investice, zdroje financování investic, ekonomické metody hodnocení efektivnosti

Obsah 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Cíl práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Literární rešerše 2.1 Fotovoltaika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Investice a investiční rozhodování . . . . . . . . . . . . . 2.3 Postup při hodnocení efektivnosti investic . . . . . . . . 2.4 Metody hodnocení efektivnosti investic . . . . . . . . . . 2.5 Riziko v oblasti investičního rozhodování . . . . . . . . . 2.6 Vliv výnosnosti, daní a inflace v investičním rozhodování

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

6 6 6 8 8 10 15 19 24 26

3 Metodika práce

28

4 Vlastní práce 4.1 Legislativní rámec fotovoltaických systémů . . . . . . . . . 4.2 Investiční záměr společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Stanovení kapitálových výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Způsob financování investičního záměru . . . . . . . . . . . 4.5 Daně a odpisy u fotovoltaických elektráren . . . . . . . . . 4.6 Určení podnikové diskontní míry . . . . . . . . . . . . . . . 4.7 Hodnocení efektivnosti investice pomocí vybraných metod 4.8 Riziko spojené s investičním záměrem . . . . . . . . . . . .

29 29 32 33 34 35 37 37 52

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

5 Diskuse

54

6 Závěr

56

7 Literatura

57

1

ÚVOD A CÍL PRÁCE

1 1.1

6

Úvod a cíl práce Úvod

V posledních desetiletích jsou vyspělé země nuceny se stále více zabývat národními energetickými a surovinovými strategiemi. S rostoucí celosvětovou poptávkou rostou ceny elektrické energie a surovin potřebných k její výrobě. Evropská unie je silně závislá na dovozu fosilních paliv z mimoevropských zemí, čímž se silně vystavuje riziku kolísání cen a nepravidelnosti dodávek. Jednou z možností, jak posílit evropskou energetickou nezávislost, jsou pak obnovitelné zdroje energie (neboli alternativní zdroje energie). Je však nutné, aby byly alternativní zdroje energie plně konkurenceschopné ke zdrojům neobnovitelným. Ekonomicky vyspělé země se začínají také čím dál více soustředit na kvalitu životního prostředí, jako nedílné součásti celospolečenského blahobytu, čemuž napomáhá čím dál větší informovanost a zájem občanů o otázky týkající se životních podmínek obyvatel. Vlády vyspělých zemí jsou tak nuceny nastavit jednotný systém podpory využívaní obnovitelných zdrojů. Mezi obnovitelné zdroje energie patří energie získaná ze zpracování biomasy, energie vody, energie větru a energie slunce. Ve své práci se budu soustředit na ekonomické zhodnocení investic do staveb slunečních elektráren, neboli do elektráren fotovoltaických. Získávání elektrické energie přímo ze slunečního záření je z hlediska životního prostředí nejčistším způsobem její výroby. Technická řešení pro využití sluneční energie k výrobě elektrické energie jsou již v uspokojivé podobě k dispozici. Účinnost přeměny slunečního záření na elektřinu umožňuje získat se současnými solárními systémy z jednoho metru aktivní plochy až 110 kWh elektrické energie za rok. Zatímco v mnoha aplikacích na odlehlých místech bez připojení k elektrorozvodné síti je fotovoltaika technicky i ekonomicky výhodnější řešení ve srovnání se stávajícími klasickými zdroji, při dodávce do sítě je elektrická energie z fotovoltaických systémů stále ještě dražší. Existuje však dostatek důvodů, proč vyvíjet úsilí o další rozvoj fotovoltaiky. Vyspělé země světa více či méně intenzivně (včetně České republiky) podporují nejen rozvoj fotovoltaiky, ale i ostatních obnovitelných zdrojů energie, jako strategického prostředku pro zajištění kontinuity energetických zdrojů v časovém horizontu do roku 2050. Fotovoltaika nabízí časově neomezenou možnost výroby elektrické energie. Technologie využívající sluneční záření má teoreticky neomezený růstový potenciál. Fotovoltaika by se měla stát významným prvkem trvale udržitelného energetického systému s minimálním dopadem na životní prostředí.

1.2

Cíl práce

Hlavním cílem této práce je zhodnocení ekonomické efektivnosti investice do výstavby fotovoltaické elektrárny firmou Uchytil, s. r. o., ve městě Brně. K hodnocení

1.2

Cíl práce

7

efektivnosti investice bude použito obvyklých metod hodnocení investic, a to na základě dostupných materiálů. Nedílnou součástí práce bude analýza možných rizik spojených tímto investičním záměrem. Následně budou navržena případná opatření, která daná rizika budou minimalizovat. Důležitou cílem této práce dále bude odpovědět na otázku, zda jsou investice do fotovoltaických elektráren opravdu tak výhodné, jak se všeobecně tvrdí. Tato otázka bude zodpovězena na základě dosažených výsledků získaných v praktické části práce.

2

LITERÁRNÍ REŠERŠE

2 2.1

8

Literární rešerše Fotovoltaika

Téměř veškerá energie, kterou využíváme, pochází ze Slunce (pokud vynecháme jadernou energii). Energie ze Slunce ovlivňuje počasí, tím dochází k přeměně na větrnou a vodní energii, ale také o energii, která je uložená ve dřevu, uhlí, ropě nebo zemním plynu. Není to v podstatě nic jiného než akumulovaná sluneční energie. V dnešní době všudypřítomně slyšíme o potřebě snižování emisí skleníkových plynů a nutnosti realizace ekologických způsobů získávání tzv. čisté energie. Fotovoltaické systémy pracují na principu přeměny sluneční energie v energii elektrickou a jsou dnes nejčistější formou získávání ekologicky nezávadné energie. Fotovoltaický jev byl objeven v roce 1839 francouzský fyzikem Alexandrem Becquerelem. Je založen na vzájemném působení slunečního záření a hmoty (polovodiče), kdy dochází k pohlcování fotonů a uvolňování elektronů. V polovodiči pak vznikají volné elektrické náboje, které v elektrickém obvodě tvoří stejnosměrný elektrický proud. První funkční fotovoltaický článek byl vyroben v roce 1883 americkým vědcem Charlesem Frittsem, který potáhl polovodivý selen velmi tenkou vrstvou zlata. Tento článek dosahoval účinnosti pouze 1 %. (Fotovoltaika, 2010) K opravdovému rozvoji fotovoltaiky došlo až po druhé světové válce, kdy byl patentován první křemíkový fotovoltaický článek (v roce 1946). Účinnost těchto článků se pohybovala okolo 6 %, jejich výroba byla příliš nákladná, proto našla uplatnění především, v té době hodně podporovaném, kosmickém programu. (Fotovoltaika, 2010) Největší rozmach zažívá fotovoltaika v posledních letech a stává se z ní jeden z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů. Generace fotovoltaických článků Fotovoltaické články už za sebou mají téměř 50 let vývoje a byla vyvinuta celá řada typů a konstrukcí s využitím různých materiálů. Rozlišujeme celkem čtyři generace fotovoltaických článků. První generace – fotovoltaické články vyráběné z destiček monokristalického křemíku, tvořené velkoplošným P-N přechodem. Články se vyznačují dobrou účinností a stabilitou výkonu. Do dneška se jedná o nejpoužívanější typ fotovoltaických článků (pro velké instalace). Nevýhodou je velká spotřeba velmi čistého, tudíž drahého, křemíku k výrobě těchto článků. Druhá generace – projevuje se snaha o snížení množství potřebného křemíku při výrobě. Vznikají tzv. tenkovrstvé články z polykrystalického, monokrystalického nebo amorfního křemíku. Nevýhodou je pak menší účinnost, která dále klesá v čase. Komerčně se jedná o velmi dostupné články.

2.1

9

Fotovoltaika

Třetí generace – tyto články používají k separaci nábojů jiných metod než P-N přechod a často i jiné materiály než polovodičové. Jedná se například o fotoelektrotechnické či polymerní články. Zkoumá se též možnost použití nanomateriálů. Čtvrtá generace – články tvoří kompozitní, z jednotlivých vrstev složené fotovoltaické články, schopné využívat celé spektrum slunečního světla. (Murtinger, 2008, s. 20) Typy fotovoltaických článků druhé generace Základem fotovoltaických článků druhé generace je křemík. Jedná se o hojně rozšířený prvek na Zemi, ovšem jeho zpracování je poměrně drahé, obzvlášť kvůli vysokým nárokům na čistotu. Výhodou však je, že technologické postupy ke zpracování křemíku jsou vysoce vyvinuté, používá se ve většině polovodičových součástek. V současné době se hledají levnější materiály schopné nahradit v budoucnosti křemík. Existují tři typy článků druhé generace: • Monokrystalické články – základem je podobně jako u polykrystalických článků křemíková podložka. Krystaly jsou větší než 10 cm a vyrábí se tažením roztaveného křemíku ve formě tyčí o průměru až 300 mm. Ty se poté rozřežou na tenké plátky (podložky). Účinnost těchto článků se pohybuje v rozmezí 13–17 %. • Amorfní články – základem je napařovaná křemíková vrstva. Účinnost těchto článku se pohybuje v rozmezí 4–8 %. Tyto typy článků jsou nejlevnější a jsou využívány v místech, kde není omezení prostorem. • Polykrystalické články – základem je křemíková podložka. Články se skládají z většího počtu menších polykrystalů. Účinnost se pohybuje v rozmezí 10–14 %. Jejich výroba je levnější a rychlejší než u monokrystalických. (Solární panely, 2010) Tab. 1: Srovnání účinnosti článků druhé generace (Murtinger, 2008) Běžná účinnost

Max. laboratorní účinnost

Monokrystalický

14–17 %

25 %

Polykrystalický

13–16 %

20 %

5–7 %

12 %

Amorfní

Solární panely Fotovolatické články jsou poměrně komplikované, drahé a citlivé struktury. Mají-li plnit svou funkci po řadu let, je nutné je dokonale chránit před znečištěním, korozí a mechanickým poškozením. Také jejich napětí je velmi malé a pro praktické využití je nutno zapojit větší počet článků do série. Napětí jednoho článku dosahuje pouze 0,5 V, což není vhodné pro praktické použití. Obvykle se proto články sestavují do

2.2

Investice a investiční rozhodování

10

série pro jmenovité provozní napětí 12 nebo 25 V. Taková baterie zapouzdřených a do série zapojených solárních článků se nazývá fotovoltaický panel nebo modul. (Murtinger, 2008, s. 27) Nejčastěji se na horní stranu modulu dává kalené sklo pokryté antireflexní vrstvou, která snižuje ztrátu světla odrazem. Toto sklo má snížený obsah železa, docílí se tak lepší propustnosti pro světlo v červené a blízké infračervené oblasti spektra. Spolu s duralovým rámem tato konstrukce zajistí dostatečnou pevnost a mechanickou odolnost. Fotovoltaické systémy Fotovoltaický systém je tvořen i dalšími komponenty než jsou solární panely. Jedná se například o akumulátorovou baterii, regulátor dobíjení, napěťový střídač, měřicí přístroje, modem, sluneční čidlo atd. Množství použitých komponentů závisí především na určení dané instalace. Rozlišujeme dva základní druhy fotovoltaických systémů, a to systémy nezávislé na rozvodné síti (tzv. grid-off systémy neboli ostrovní systémy) a síťové fotovoltaické systémy (grid-on systémy). Grid-off systémy se využívají v místech, kde není připojení k rozvodné síti možné, či účelné. Záleží hlavně na vzdálenosti instalace od přípojky k rozvodné síti. Hlavním důvodem je ekonomické hledisko. Systémy nezávislé na rozvodné síti lze dělit na systémy s přímým napájením (propojení solárního panelu se spotřebičem), systémy s akumulací elektrické energie (systém je rozšířen o akumulátor) a hybridní ostrovní systémy (systém je rozšířen o další zdroj elektrické energie, jako je například větrná elektrárna) Grid-on systémy se nejvíce uplatňují v oblastech s hustou rozvodnou sítí, systémy fungují zcela automaticky, jedná se například o systémy na střechách budov apod. (Bařinka a Klímek, 2007, s. 132)

2.2


Investici je možno chápat jako záměrné obětování jisté dnešní hodnoty (zpravidla přesně určeného množství peněžních prostředků) za účelem získání vyšší hodnoty budoucí. Přitom platí, že zatímco obětování se děje v přítomnosti a je jisté, odměna přichází až v budoucnosti a je vždy nejistá, přičemž pokud vůbec přijde, je její velikost obecně neurčitá. Investice lze realizovat prostřednictvím nákupů různých druhů investičních aktiv, která by podle mínění investorů měla umožnit rozmnožení jejich stávajícího bohatství. K tomu může dojít buď tím, že jejich zakoupením získají nárok na z nich plynoucí cash flow, nebo že ceny těchto aktiv v průběhu času stoupnou a oni je později prodají za cenu vyšší, než za kterou je původně zakoupili. Možná je i kombinace obou těchto přístupů. (Rejnuš, 2005, s. 12) Investiční činnost nefinančních podniků představuje specifickou oblast jejich celkové aktivity, která je zaměřena především na obnovu a rozšíření hmotného a ne-

2.2


11

hmotného investičního majetku. V menší míře může jít i o investování do finančního majetku, do trvalého přírůstku oběžného majetku, do reklamy a výchovy pracovníků. Investování do finančního majetku je ve větším rozsahu typické především pro různé finanční korporace. Rozhodování o investicích je typické tím, že jde o dlouhodobé rozhodování, kde je nezbytné uvažovat s faktorem času a s ním spojeným rizikem změn po dobu přípravy i realizace projektu. Velice výrazně ovlivňuje efektivnost celé činnosti podniku po dlouhé období a je náročné na komplexní znalost interních a externích podmínek, za kterých se investice uskutečňuje a ve kterých bude působit. Finanční stránkou investičního rozhodování podniku se zabývá kapitálové plánování a dlouhodobé financování. (Valach, 2003, s. 181) Makroekonomické a podnikové pojetí investic Investicí v ekonomické teorii rozumíme kapitálová aktiva stávající se ze statků, které nejsou určeny pro bezprostřední spotřebu, ale jsou určeny pro užití ve výrobě spotřebních statků nebo dalších kapitálových statků. Z makroekonomického pohledu se rozlišují hrubé a čisté investice. Hrubé investice tvoří celková částka nových investičních statků, tj. budov, strojů, výrobního a jiného zařízení, hmotných zásob, přidaná k existujícím investičním statkům v ekonomice za určité období. A protože celkový produkt společnosti tvoří spotřební statky a investiční statky, je zřejmé, že vyšší výroba investičních statků znamená v téže době nižší spotřebu a naopak. Dnes obětovaná spotřeba ve prospěch investičních statků však vytváří předpoklady pro rychlejší růst ekonomiky v budoucnosti, a tím i pro vyšší výrobu a spotřebu samotných spotřebních statků, které jsou konečným cílem veškerého hospodářského snažení. Rozhodování o vztahu „investice–spotřebaÿ na národohospodářské úrovni je jedním z nejdůležitějších rozhodování. Čisté investice, jsou na rozdíl od hrubých investic, tvořeny čistým přírůstkem zásob investičních statků v ekonomice v průběhu daného období. Jsou to hrubé investice snížené o opotřebovaný majetek (finančně o odpisy). Z dosud uvedeného vyplývají důležité závěry, především to, že investice sice snižují momentální spotřebu, ale současně zvyšují poptávku, tím i výrobu a zaměstnanost a jsou tak zdrojem dlouhodobého ekonomického růstu celé společnosti. Obdobné vztahy existují v každém podniku i u jednotlivce. Obecně o podnikových investicích platí totéž co o investicích z hlediska makroekonomického. Jsou to statky, které nejsou určeny k bezprostřední spotřebě, ale k výrobě dalších statků v budoucnu. Jde tedy rovněž o odloženou spotřebu do budoucna. Z hlediska finančního můžeme podnikové investice charakterizovat jako jednorázově vynaložené zdroje, které budou přinášet peněžní příjmy během delšího budoucího období. Jde tedy rovněž o odložení spotřeby za účelem získání budoucích užitků s cílem rozmnožit majetek a bohatství vůbec. (Synek, 2007, s. 284)

2.2


12

Investiční projekty a jejich dělení Pod pojmem projekt se rozumí konkrétní aktivita zdokonalující či rozvíjející činnost podniku – zpravidla investice, pak lze v této souvislosti hovořit o investičním projektu. Setkat se lze však i s projekty běžného, provozního charakteru. Investiční projekt přitom představuje soubor ekonomických a technických studií, sloužících k přípravě a uskutečnění, financování a efektivnímu provozování navrhované investice. Širším pojmem než je pojem projekt, je pojem program, který představuje soubor určitých projektů. Realizace určitých projektů se podle Tetřevové (2006, s. 47) na rozdíl od běžné provozní činnosti podniku vyznačuje řadou specifických rysů, jedná se především o tyto: • dlouhodobý časový horizont rozhodování, kdy realizace těchto projektů, včetně jejich využívání probíhá zpravidla po několik let; • nejistota a riziko – realizace projektů investičního charakteru je spojena s vysokou mírou nejistoty a rizika; • finanční náročnost – investiční projekty jsou typické značnou kapitálovou náročností; • náročnost na koordinaci – tento druh projektů je náročný z hlediska sladění jednotlivých činností i koordinace všech účastníků zainteresovaných na daném projektu; • externí dopady – řada investičních projektů způsobí efekty nejen v rámci dané podnikatelské jednotky, ale působí i na její okolí, je spojena s dopady např. na životní prostředí, infrastrukturu atd. Dle Martinovičové (2006, s. 161) lze dělit investiční projekty podle následujících hledisek: • podle charakteru investiční akce – jedná se např. o náhradu zařízení, výměnu provozuschopného, ale zastaralého zařízení, expanze dosavadního výrobku a rozšíření trhu, vývoj, výroba a prodej nového výrobku a expanze na nové trhy, investiční projekty v oblasti bezpečnosti práce a jiné; • podle výše kapitálových výdajů – výše kapitálových výdajů je měřítkem pro určení toho, kdo rozhoduje o realizaci investiční akce; • podle hlavního přínosu pro podnik – jedná se o projekty orientované na snížení nákladovosti cestou technických a technologických inovací, zaměřené na zvýšení tržeb, dále zaměřené na snížení rizika podnikání, na zlepšení sociálních zdravotních, bezpečnostních podmínek podnikání; • podle stupně závislosti – jedná se o vylučující se projekty, nevylučující se projekty, podmíněné projekty (závislé na přijetí jiného projektu), nepodmíněné projekty; • podle vztahu k objemu původního majetku – projekty obnovovací a rozvojové; • podle typu peněžních toků – za kapitálovým výdajem na investiční akci následuje jednosměrný tok peněžních příjmů z investiční akce, dochází jen jednou ke

2.2


13

změně z kapitálového výdaje na peněžní příjem nebo dochází alespoň ke dvěma změnám z kapitálového výdaje na peněžní příjem. Zdroje financování investic Součástí investičního rozhodování podniku je financování pořízení, obnovy či rozšíření investičního majetku neboli financování investic. Na rozdíl od krátkodobého financování velké části oběžného majetku má financování investic dlouhodobý charakter a proto se často označuje jako dlouhodobé financování. Financování investic by mělo teoreticky vycházet ze zásady, že dlouhodobý majetek má být krytý dlouhodobými zdroji (zlaté bilanční pravidlo). Je to kvůli tomu, že při eventuálním používání krátkodobých zdrojů na financování přírůstku či obnovy dlouhodobého majetku by se mohl podnik dostat do finanční tísně v souvislosti se splatností krátkodobých zdrojů. Cílem financování investic je zabezpečit finanční zdroje na efektivní investice s co nejnižšími průměrnými náklady kapitálu a nenarušit podstatně finanční riziko firmy. (Valach, 2003, s. 202) Dle Živělové (2003, s. 47) patří mezi dlouhodobé finanční zdroje podniku následující zdroje: • interní finanční zdroje; • externí finanční zdroje; • zvláštní formy financování. Dále mohou být dlouhodobé finanční zdroje rozděleny na zdroje vlastní a cizí, nelze však zaměňovat vlastní zdroje s interními a cizí zdroje s externími. Interní zdroje financování investic K interním zdrojům financování investic řadíme zisk a odpisy. Financování z interních zdrojů bývá označováno samofinancování. Odpisy hmotného a nehmotného investičního majetku jsou rozhodujícím zdrojem interního financování podniku. Valach však uvádí, že chápání odpisů jako interního zdroje financování podnikových potřeb není mezi ekonomy jednotné. Někteří odpisy nepovažují za finanční zdroj. Zdůrazňují, že jde pouze o přenesení původní ceny aktiv do nákladů, že nemají nezbytně formu peněz, ale jsou součástí aktiv podniku jako celku. Jiní vycházejí z toho, že odpisy jako součást tržeb jsou podniku reálně k dispozici pro obnovu odpisovaného majetku. Pokud je podnik po dobu životnosti použije pro jiné účely, musí pro zajištění obnovy odepsaného majetku použít jiné zdroje. Pro plánování peněžních toků je třeba zdůraznit skutečnost, že odpisy jsou významnou položkou v nákladech podniku. Jako součást provozních nákladů ovlivňují cenovou tvorbu (kalkulaci nákladů), výši celkových nákladů podniku a tím i výši dosaženého zisku a základnu zdanění. Tím, že podstatně ovlivňují daňový základ, slouží odpisy i jako nástroj přerozdělování finančních zdrojů mezi podniky a státem.

2.2


14

Jsou významným finančním nástrojem státních zásahů do ekonomiky. Jejich maximální výše stanovená daňovými předpisy může stimulovat či omezovat mírů investování podnikatelských subjektů. Praktickým příkladem může být zkracování doby odepisování v některých odpisových třídách, které umožňuje odepisovat dlouhodobý majetek kratší dobu. To má za následek zvýšení odepisovaných ročních částek, které snižují základ daně. Tímto způsobem se stát snaží firmy motivovat k investicím. Odpisy jsou sice nákladem, ale nejsou peněžním výdajem v daném čase. Jsou nepeněžním nákladem, který snižuje celkový i nerozdělený zisk podniku. Abychom dostali skutečný peněžní tok, který má interně podnik k dispozici pro investice, musíme k nerozdělenému zisku připočíst i odpisy. Jak uvádí Valach (2003, s. 202), někteří autoři finančních publikací používají pro souhrn odpisů a nerozděleného zisku termín „uvnitř vytvořená hotovostÿ. Částky odpisů, které tedy nejsou reálným výdajem, získává podnik zpět ve formě inkasa tržeb, tj. v cenách prodané produkce, a jsou součástí jeho peněžních tržeb (cash flow). To jak s obdrženými penězi podnik naloží je pak v kompetenci managementu podniku a je neodmyslitelnou součástí finančního plánování podniku. Podnikatelský subjekt se může rozhodnout využít volných prostředků pro obnovu stávajícího zařízení, ke krytí provozních potřeb, ke splácení dluhů nebo k financování rozvoje firmy. Z pohledu managementu podniku jsou totiž odpisy výhodnější oproti zisku, a to zejména proto, že nepodléhají zdanění. Externí zdroje financování investic Nejrozšířenější způsob financování podnikových potřeb z cizích zdrojů představují v současné době v České republice bankovní úvěry. Jejich široké využívání je do jisté míry dáno „sílou zvykuÿ, neboť v minulosti představovaly bankovní úvěry jediný cizí zdroj financování, svou roli však jistě sehrává i situace na českém kapitálovém trhu. Nesporné jsou však výhody, se kterými jsou bankovní úvěry spojeny – možnost sjednání individuálních podmínek, pružnost, neexistence emisních nákladů. Na druhé straně úroky z úvěrů jsou vysoké a banky postupem času stanovují stále tvrdší podmínky, například z hlediska záruk. Banky se nyní ze všech sil snaží snížit svou angažovanost v podnicích, a tak je třeba hledat nové způsoby financování investic, které doplní úvěry jako hlavní cizí zdroj financování podniků. Alternativou bankovním úvěrům jsou dodavatelské úvěry, leasing a emise podnikových dluhopisů a akcií. (Tetřevová, 2006, s. 84) Využití dodavatelských úvěrů je velice úzce účelově omezeno. Dalším předpokladem využití této formy financování je získání dodavatele, který bude ochoten tento úvěr poskytnout a bude schopen dodat stroje či zařízení podle požadavku odběratele. Tyto úvěry se zpravidla poskytují pouze na určitou část ceny stroje nebo zařízení a vyžadují tedy i určitý podíl vlastních zdrojů. Leasing můžeme definovat jako pronájem části majetku za sjednané nájemné buď na určité období, nebo na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou. Při leasingu pronajímatel na základě smlouvy umožňuje obvykle nájemci nejen užívání předmětu, ale často i poskytnutí servisních služeb, spojených s nájmem (např. údržbu, opravy),

2.3

Postup při hodnocení efektivnosti investic

15

nebo přenechání předmětu po určité době bezplatně do jeho vlastnictví. Po celou dobu pronájmu je majetek ve vlastnictví pronajímatele, který jej také odepisuje. Hlavními druhy leasingu dle Valacha (2003, s. 229) jsou: Provozní (operativní) leasing – má krátkodobý charakter, zahrnuje v sobě jak finanční službu, tak i udržovací službu. Používá se u speciálních strojů. Smlouvu je zde možné i anulovat před uplynutím původní doby. Platby za nájemné nemusí plně pokrýt cenu zařízení. Nájemní smlouva je obvykle dohodnuta na dobu kratší, než je očekávaná životnost zařízení. Finanční leasing – je dlouhodobý, neposkytují se při něm servisní služby, není vypověditelný a platby za nájemné musí plně uhradit cenu pronajatého zařízení. Finanční leasing se podobá peněžní půjčce, pro nájemce znamená okamžitý peněžní příjem, protože nemusí zaplatit za požadovaný majetek. Zároveň se nájemce zavazuje splácet pravidelné platby během trvání kontraktu. Prodej a zpětný pronájem – spočívá v tom, že podnik prodá svůj existující majetek leasingové společnosti a zpětně si majetek od ní pronajme. Touto operací získá podnik peněžní prostředky, ale ztratí vlastnické právo k prodanému majetku. Výhody leasingu jsou následující: Pořízení fixního majetku bez jednorázového vynaložení prostředků, sníženo riziko investování (je přeneseno na vlastníka), podnik se vyrovnává konkurenci, pružně reaguje na změny poptávky, nepotřebuje úvěr, zlepšuje svoji likviditu atd. (Duchoň, 2007, s. 182.): Nevýhody leasingu jsou následující: Platby za nájem obvykle převyšují tvorbu odpisů zařízení, pokud je pořízeno z vlastního kapitálu či na úvěr, omezení uživatelských práv leasingovou smlouvou, obtížné provádění potřebných úprav majetku, nebezpečí bankrotu leasingové společnosti, který by znamenal vrácení majetku pronajímateli atd. Další variantou financování jsou emise podnikových dluhopisů. Výhodou financování pomocí podnikových dluhopisů je, že zdroje poskytuje velký počet subjektů, jež jsou schopni soustředit značný objem finančních prostředků. Vydáním dluhopisů dosahuje podnikový management vyšší akce schopnosti v oblasti financování, nerozšiřuje se přímá kontrola nad činností podniku a navíc emise dluhopisů představují daňově uznatelný náklad. Nevýhodu emise podnikových dluhopisů pak představují zejména vysoké emisní náklady. Emise akcií jsou dalším možným zdrojem financování investic. Emise představují pro firmu nevratné bezúročné peníze, zajišťují nezávislost na věřitelích. Akcie mohou být vydány jako prioritní či kmenové. Kmenové akcie jsou však spojeny s rozšířením hlasovacích práv akcionářů. Další nevýhodou je pak fakt, že dividendy nejsou uznatelným daňovým nákladem. (Tetřevová, 2006, s. 85)

2.3


Finanční stránkou investičního rozhodování podniku se zabývá kapitálové plánování a dlouhodobé financování, zahrnuje zejména tyto problémy (Valach, 2003, s. 181): • plánování peněžních toků; • finanční kritéria výběru investičního projektu;

2.3


16

• zohlednění rizika v kapitálovém plánování a investičním rozhodování; • dlouhodobé financování investičních činností podniku. Ideální investice je taková, která má vysokou výnosnost, je bez rizika a co nejdříve se zaplatí. Tato kritéria jsou však ve skutečnosti protikladná. Málo riskantní investice je málo výnosná a vysoce riziková investice se vyznačuje vysokou možnou výnosností. Je proto velmi důležité zvolit vhodné metody posouzení investic a správně interpretovat jejich výsledky, tak aby podnik zvolil optimální investiční strategii. Dle Synka se postup hodnocení efektivnosti investic skládá z několika kroků (Synek, 2007, s. 294): • určení kapitálových výdajů na investici; • odhadnutí budoucích čistých peněžních příjmů, které investice přinese; • určení tzv. nákladů na kapitál vlastního podniku; • výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů. Určení kapitálových výdajů Pokud se úžeji zaměříme na stanovení investičních nákladů na pořízení stroje, výrobního zařízení apod., můžeme říci, že jejich definování je poměrně jednoduché oproti jejich stanovení u rozsáhlejších investičních projektů, jako je např. výstavba nového podniku. Kapitálové výdaje lze charakterizovat jako veškeré peněžní výdaje, které jsou spojeny s pořízením příslušného dlouhodobého majetku. (Živělová, 2003, s. 30) Pro přehlednost nyní uvedu výdaje, které jsou relevantní z hlediska stanovení kapitálových výdajů. Synek (2007, s. 295) uvádí, že kapitálové výdaje tvoří zejména: • pořizovací cena investice; • zvýšení čistého pracovního kapitálu; • výdaje spojené s prodejem a likvidací nahrazovaného investičního majetku; • daňové vlivy aj. Odhad budoucích peněžních příjmů Základním problémem při stanovování budoucích peněžních příjmů bývá působení řady vlivů, jejichž výskyt a sílu působení lze velmi často odhadnout jen s velkými obtížemi. Jde zejména o faktor času, vliv inflace a vliv měnících se podmínek na trhu. Tyto faktory vyúsťují do zvýšeného rizika, že očekávané příjmy nebudou dosaženy. Proto odhadům budoucích příjmů musí být věnována velká pozornost: marketingové oddělení musí připravit dokonalou analýzu trhu, především předpovědět objem prodávaného zboží a jeho cenu (musí vzít v úvahu cenovou elasticitu, vliv reklamy, odezvu konkurence, vývojové trendy v požadavcích zákazníků aj.), technický a výrobní úsek musí zjistit výrobní náklady spojené s novou výrobou, zásobovací oddělení musí dát podklady pro materiálové kalkulace výrobků, finanční oddělení údaje o ceně použitých zdrojů atd.

2.3


17

Není třeba připomínat, že za peněžní příjem nelze považovat účetní zisk, ale jednoznačně cash flow, tj. skutečný peněžní tok (čistý příjem), který plyne z investice. Při výpočtu cash flow vycházíme především z tržeb. Další důležitou položkou jsou odpisy. Ty sice patří do nákladů firmy (objevují se jako nákladová položka ve výsledovce), ale nejsou peněžním výdajem (tím byly v době, kdy jsme investici pořizovali). Jako součást tržeb se vracejí do podniku a vystupují tedy jako peněžní příjem. Proto je třeba přičíst částku odpisů k částce, která zbude z tržeb po zaplacení všech nákladů včetně daně z příjmu. Zvláštní postavení mají úroky z úvěrů, podobně jako odpisy jsou náklady a tudíž snižují čistý zisk. Jak ovšem uvidíme v následující kapitole, úroky se berou v úvahu při diskontování peněžních příjmů na současnou hodnotu (jsou složkou výpočtu WACC). Kdybychom je odečetli, snižovaly by zisk dvakrát: jednou jakou součást nákladů, podruhé při diskontování jako součást diskontní míry. Úroky z cizího kapitálu proto nesmíme do nákladů zahrnovat, resp. je nesmíme odečítat od provozního zisku. Výpočet čistého zisku vychází z odhadu budoucích tržeb, nákladů, a to v rozdělení na náklady fixní a variabilní včetně tzv. nákladů oportunitních. Oportunitními (alternativními) náklady rozumíme výnos z nejlepší varianty, který nemohl být získán, protože zdroje byly vynaloženy na danou investici; ušlý zisk proto připočteme k nákladům analyzované varianty. Nejčastěji používaným alternativním nákladem je úrok z termínovaného vkladu v bance nebo výnos ze státních dluhopisů. Naproti tomu do investičních nákladů investice se nesmí zahrnovat tzv. utopené náklady (sunk cost), které by vznikly, ať už projekt je nebo není realizován. (Synek, 2007, s. 296) Určení podnikové diskontní míry (nákladů na kapitál) Získání každého druhu kapitálu pro financování investic podniku je takřka vždy spojeno s určitými náklady, které podnik musí uhradit vlastníkům kapitálu (investorům). Náklady na kapitál jsou pro firmu rozhodujícím výchozím faktorem určujícím požadovanou výnosnost projektů. Jsou také východiskem firmy pro výběr optimální kapitálové struktury a pro řadu dalších finančních rozhodnutí firmy. Významná je i jejich role při některých metodách oceňování majetku a celkové hodnoty firmy. Je třeba rozlišovat náklady jednotlivých druhů podnikového kapitálu a průměrné náklady podnikového kapitálu. Náklady jednotlivých druhů podnikového kapitálu představují náklad, který musí podnik uhradit za získání jednotlivých komponent celkového kapitálu. Vážený průměr kapitálových nákladů (weighted average cost of capita, zkr. VPKN nebo WACC) představuje průměrný náklad ovlivněný náklady jednotlivých druhů kapitálu a jejich podílem na celkovém kapitálu podniku. (Marek, 2009, s. 449) Kapitálové náklady obvykle vyjadřujeme procentem. Vypočítáme je podle vzorce:

2.3

18


Ko = kd · (1 − t) ·

E D + ke · C C

kde: Ko – náklady na celkový kapitál v %; kd – náklady na cizí kapitál před zdaněním v %; t – míra zdanění zisku; ke – náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %; C – celkový kapitál v Kč; E – tržní hodnota vlastního kapitálu; D – tržní hodnota cizího kapitálu v Kč.

Stanovení WACC patří mezi nejdůležitější úkoly při hodnocení efektivnosti investic, jejích špatné stanovení by vedlo ke zkreslení všech výsledků a hodnocení celého investičního projektu. Výpočet současné hodnoty očekávaných peněžních příjmů Očekávané příjmy z investice plynou řadu let. Proto zde působí tzv. faktor času, který způsobuje, že hodnota dnešní peněžní jednotky je cennější než hodnota peněžní jednotky v budoucnu, protože časová hodnota peněz se mění, a protože výnosy vznikají v delším období, musí být přepočítány na stejnou časovou bázi, kterou je zpravidla rok pořízení investice. Budoucí hodnota je tedy převedena na hodnotu současnou. Současná hodnota je definována jako peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve stanovené době získána zpět větší o očekávané výnosy. Jako přepočítací koeficient použijeme podnikovou diskontní míru. Jak při stanovení diskontní míry, tak při výpočtu cash flow je nutné přihlédnout k míře inflace a všechny veličiny podle její předpokládané výše upravit. Součastnou hodnotu cash flow (SHCF) spočítáme podle vzorce: (Synek, 2007, s. 302) SHCF =

n X CF2 CFn CFt CF1 + + . . . + = 1 2 n t (1 + k) (1 + k) (1 + k) t=1 (1 + k)

kde: SHCF – současná hodnota cash flow v období t; CFt – očekávaná hodnota cash flow v období t; k – míra kapitálových nákladů na investici; t – období 1 až n (roky); n – očekávaná životnost investice v letech.

Při stanovení diskontní míry a při výpočtu cash flow je nutné přihlédnout k míře inflace a všechny veličiny podle její předpokládané výše upravovat.

2.4

2.4

Metody hodnocení efektivnosti investic

19


Pro hodnocení efektivnosti investice musíme mít kritérium, podle kterého budeme investici posuzovat. Cílem některých investic je snížení nákladů, jiných zvýšení výroby nebo zisku. Kritériem jejich hodnocení proto musí být míra splnění těchto cílů. Má-li investice snížit výrobní náklady, můžeme použít nákladové kritérium, má-li zvýšit zisk, použijeme ziskové kritérium. Nákladové kritérium však obvykle nepostihuje celkovou efektivnost (hlavně při porovnávání různých investičních variant). Ziskové kritérium vyjadřuje efektivnost komplexněji. Zisk je však pouze účetní veličina, která nepostihuje skutečný příliv peněz do podniku. Ukazatel, který zachycuje skutečný příliv peněz do podniku se nazývá cash flow. Proto se za obecný efekt investic považuje právě cash flow. (Synek, 2007, s. 303) K hodnocení efektivnosti investic můžeme použít několik metod. Některé jsou jednoduché a spočívají ve výpočtu jednoho ukazatele, zatímco jiné jsou daleko složitější. V odborné literatuře se metody hodnocení efektivnosti investic obvykle dělí na dvě skupiny: • metody statické – které nepřihlížejí k působení faktoru času; • metody dynamické – které přihlížejí k působení faktoru času. Statické metody Kvůli podstatnému znaku statických metod je jejich použití v zásadě možné pouze tam, kde faktor času nemá podstatný vliv v rozhodování o investici. Možnými příklady tedy je jednorázová koupě fixního majetku a krátká životnost takto pořízené investice (maximálně dva roky). Abstrakce od vlivu času zde sice není teoreticky zcela správná, ale většinou chybějící faktor času v tomto případě zásadně neovlivní hodnocení a výběr příslušné investiční varianty. Přesto se tyto příklady v praxi příliš nevyskytují a tak praktické použití těchto metod je nízké. V praxi jsou spíše používány pro první přiblížení dané investice, zejména pro svoji jednoduchost. V následující práci budou představeny čtyři statické metody hodnocení efektivnosti investic. Metoda průměrných ročních nákladů Touto metodou se porovnávají průměrné roční náklady srovnatelných investičních variant projektů. Za srovnatelné se považuji projekty, které zajišťují stejný rozsah produkce. Varianta s nejnižšími průměrnými ročními náklady je považována za nejvhodnější. Vzorec pro výpočet průměrných ročních nákladů je následující (Živělová, 2003, s. 43): R = O + (i · KV) + V kde: R – roční průměrné náklady varianty; O – průměrné roční odpisy;

2.4

20


i – diskontní sazba (minimální požadovaná výnosnost investice); KV – kapitálový výdaj; V – průměrné roční provozní náklady (celkové provozní náklady – odpisy).

Diskontní sazba představuje minimální požadovanou výnosnost, kterou musí investice zajistit. V některých případech se též používá průměrná výnosnost stávajícího kapitálu firmy. Výpočet lze ještě dodatečně zpřesnit, protože součin ve vzorci i·KV, vyjadřující vázanost kapitálu, je počítán z pořizovací ceny každé případné varianty. Ve skutečnosti je pro přesnější výpočet nutné použít postupně klesající zůstatkovou cenu strojů, která tak zobrazuje i postupnou klesající vázanost kapitálu, což je třeba v ročních nákladech vyjádřit. Pro přesnější propočet klesající vázanosti kapitálu lze použít tzv. umořovatele. Výši ročních odpisů a úroku z klesající zůstatkové ceny lze také považovat za anuitní splátku, kterou je třeba uhradit. Umořovatel =

i · (1 + i)n −1 (1 + i)n

Je zřejmé, že hlavně u dlouhodobějších investic se mohou výsledky počítané pomocí zjednodušené varianty a pomoci umořovatele lišit, proto je správnější volit výpočet pomocí umořovatele. Další komplikaci může též přinést skutečnost, že použitý způsob odpisování během doby životnosti je nerovnoměrný, resp. jestliže ostatní provozní náklady nejsou stejné. Průměrné roční náklady se v těchto případech určí tak, že se průměrné roční odpisy násobí dobou životnosti a umořovatelem (výsledkem jsou roční odpisy a úrok) a k tomu se přičtou průměrné roční ostatní provozní náklady. (Valach, 2006) Průměrné roční odpisy se určí tak, že se nejdříve diskontují odpisy v jednotlivých letech a jejich součet se potom násobí umořovatelem. Podobný postup se používá i u ostatních průměrných ročních provozních nákladů. Protože však jde o velmi složité a pracné výpočty, mají praktický význam pouze tehdy, jestliže průběh nákladů lze během doby životnosti spolehlivě plánovat a jestliže je nerovnoměrnost vývoje nákladů značná. Jinak je takto složitý propočet zbytečný. Závěrem lze připomenout, že metodu lze použít pro srovnání variant se stejnou i různou životností, přičemž varianta s nejnižšími průměrnými náklady se pokládá za výhodnější. Metoda však neinformuje o tom, zda jsou jednotlivé investiční varianty ziskové, či ztrátové. Metoda rentability (výnosnosti) investic Za veličinu, pomocí které posuzujeme efektivnost investice, je zisk. Vychází se z toho, že jak změny v objemu výroby, tak změny v nákladech, které investice vyvolá, se promítnou v zisku, který tak charakterizuje přínos investice. Výnosnost z investice ROI se počítá dle vzorce (Synek, 2007, s. 363):

2.4

21


ROI =

Zr IN

kde: Zr – průměrný čistý zisk plynoucí z investice; IN – náklady na investici.

Protože se ve vzorci používá průměrný roční zisk, lze takto srovnávat i projekty s různou dobou životnosti a s různou výší investičních nákladů a objemu výroby. Jako zisk se bere čistý zisk (zisk po odečtení odpisů), který je považován za skutečný efekt pro podnik. Vypočtená rentabilita se srovnává s investorem požadovanou mírou zúročení. Je-li vypočtená rentabilita vyšší, investice je vhodná, je-li nižší, investici bychom neměli realizovat. Metoda nebere v úvahu všechny peněžní příjmy, ale pouze jednu jejich část – zisk. Nebere rovněž v úvahu působení faktoru času a nepřihlíží k rozložení zisku v čase. V praxi se však často používá, neboť ukazatel ziskovosti je stejné konstrukce jako všeobecně používané ukazatele výnosnosti kapitálu (ROA a ROE). Metoda účetní míry výnosnosti Obdobou metody rentability investic je účetní míra výnosnosti ARR. Dle Birtha (2005, s. 200) vyjadřuje tato metoda průměrný čistý zisk v průběhu životnosti investice jako podíl z průměrných výdajů na investici v procentech. ARR =

průměrné roční příjmy celkové výdaje

Metoda opět nebere v úvahu faktor času. Při rozhodování, kterou s investičních variant přijmout se podnik rozhodne pro variantu s nejvyšší účetní mírou výnosnosti, kterou následně srovná s minimální požadovanou mírou výnosnosti investice. Metoda doby splácení (návratnosti) Doba splácení investičního projektu je dána počtem let, která jsou zapotřebí k tomu, aby se kumulované prognózované peněžní toky z investice vyrovnaly hodnotě nákladů počáteční investice. Jsou-li příjmy v každém roce životnosti investice stejné, pak dobu splácení DS zjistíme dělením investičních nákladů roční částkou očekávaných čistých peněžních příjmů, tedy (Kislingerová, 2007, s. 269): DS =

náklady na investici roční cash flow

Jsou-li výnosy z investice v každém roce jiné, pak dobu splácení zjistíme postupným načítáním ročních částek cash flow tak dlouho, až se kumulované částky cash flow rovnají investičním nákladům.

2.4

22


Jedná se o velmi jednoduchou metodu, která však nebere vůbec v úvahu, že peníze, které má investor k dispozici v současnosti, mají jinou hodnotu než peníze, které obdržíme v pozdějších obdobích. Dynamické metody Dynamické metody již respektují faktor času, a proto jsou používané v případech pořízení investičního majetku s delší dobou ekonomické životnosti. Právě faktor času zásadně ovlivňuje případné přijetí projektu a promítá se do vymezení příjmů i výdajů investice. Při vyjadřování vlivu času v jednotlivých metodách je třeba zvolit okamžik, ke kterému se budou budoucí příjmy přepočítávat na současné. Zpravidla se jedná o rok, ve kterém je zahájena investiční činnost, nebo ukončení výstavby a zahájení provozu investice. Metoda čisté současné hodnoty (ČSH) Jedná se o dynamickou metodu vyhodnocování efektivnosti investic, jež za efekt z investice považuje peněžní příjem z investice, jehož základ tvoří očekávaný zisk po zdanění, odpisy, eventuálně ostatní příjmy. ČSH představuje rozdíl aktualizované hodnoty čistých peněžních příjmů a kapitálových výdajů. Projekt je přijatelný, je-li čistá současná hodnota větší než nula. Nejvýhodnější je projekt s nejvyšší čistou současnou hodnotou. (Tetřevová, 2006, s. 56) ČSH = SHCF − IN =

n X

CFt − IN t t=1 (1 + k)

kde: ČSH – čistá současná hodnota investice; SHCF – současná hodnota cash flow; CFt – očekávaná hodnota cash flow v období t; IN – míra kapitálových nákladů na investici; t – období 1 až n (roky); n – očekávaná životnost investice v letech.

ČSH je nesprávnější způsob hodnocení efektivnosti investic, a to především pro tyto její vlastnosti: • bere v úvahu časovou hodnotu peněz; • závisí pouze na prognózovaných hotovostních tocích; • je aditivní, tj. její výsledky lze v portfoliu investic střídat.

2.4

23


Metoda vnitřního výnosového procenta (IRR) Vnitřní výnosové procento lze definovat jako takovou úrokovou míru, při které součastná hodnota peněžních příjmů z investice se rovná investičním nákladům (kapitálovým výdajům). Zatím co u čisté současné hodnoty se vycházelo z dané úrokové míry, v případě vnitřního výnosového procenta hledáme úrokovou míru, vyhovující rovnosti diskontovaných peněžních příjmů a kapitálových výdajů. Pokud se kapitálové výdaje uskutečňují po delší dobu, je nezbytné diskontovat i výdaje v jednotlivých letech. Matematicky lze IRR vyjádřit takto (Valach, 2003, s. 191): n X

CFt = IN t t=1 (1 + k)

Protože k (diskontní míra) je číslo, které hledáme, budeme postupovat metodou pokusů a omylů a postupně rozdíl levé a pravé strany rovnice snižovat tak dlouho, až se rovnají. Metoda je v praxi velmi oblíbená, protože udává předpokládanou výnosnost investice, kterou musíme porovnávat s požadovanou mírou výnosností. Je-li IRR větší než diskontní míra zahrnující riziko (WACC), je projekt přes své riziko přijatelný. Je-li celá investice na úvěr, mělo by být IRR vyšší, než je úroková míra. Nevýhodou metody IRR je to, že v případě, kdy peněžní toky v průběhu životnosti investice mění své znaménko, může IRR nabýt více hodnot. V tom případě se doporučuje použít raději metodu ČSH. Metody IRR a ČSH jsou založeny na stejné základní rovnici. ČSH však počítá s danou diskontní sazbou, zatím co IRR počítá s nulovou ČSH a diskontní sazba se hledá. (Synek, 2007, s. 370) Index ziskovosti (rentability) Index ziskovosti (též index současné hodnoty) představuje podíl současné hodnoty čistých peněžních příjmů a kapitálových výdajů. Projekt je přijatelný, je-li index ziskovosti větší než 1. Nejvýhodnější je pak projekt s nejvyšším indexem ziskovosti. Touto metodou bývá často doplňována metoda čisté současné hodnoty. (Tetřevová, 2006, s. 56) IR =

SHCF IN

kde: IR – index ziskovosti (rentability); CF – současná hodnota peněžních příjmů z investice; IN – investice do projektu.

2.5

Riziko v oblasti investičního rozhodování

24

Diskontovaná doba návratnosti Diskontovaná doba návratnosti investice je dynamickou metodou hodnocení efektivnosti investic. Jak je patrné, vychází z prosté doby návratnosti investic. Její příjmy jsou však diskontovány požadovanou mírou výnosnosti. Za nejoptimálnější variantu, při výběru z několika investičních variant, se považuje ta s nejkratší dobou návratnosti. Vzorec diskontované doby návratnosti je následující (Živělová, 2003, s. 49): x X

Pn − KV = 0 n n=1 (1 + i) kde x je hledaná doba návratnosti.

2.5


Podnikatelské riziko lze definovat jako nebezpečí, že dosažené výsledky podnikání se budou odchylovat od výsledků předpokládaných. Podnikatelské riziko má vždy dvě stránky, a to pozitivní a negativní. Pozitivní stránka podnikatelského rizika se spojuje s nadějí úspěchu, uplatněním na trhu a dosažením vysokého zisku. Negativní stránka podnikatelského rizika se projevuje nebezpečím dosažení horších výsledků, než jsme předpokládali. Podnikatelské riziko vychází z toho, že k veškerému rozhodování dochází za nejistoty a tím pádem nejsme schopni dosáhnout zcela spolehlivých odhadů. Je to zejména z důvodů: • nedostatku informací a nedostatečné poznání procesů, které generují faktory rizika a nejistoty; • použití nevhodných zdrojů informací a nespolehlivých dat; • uplatnění nevhodných metod odhadu budoucího vývoje faktorů rizika a nejistoty; • náhodný charakter procesů, jejichž výsledkem jsou hodnoty rizikových faktorů. Je tedy zřejmé, že nejistotu odhadu vývoje faktorů rizika lze snížit (například lepším poznáním procesů, lepším informačním vybavením), ale nelze ji zcela odstranit. Proto je důležité ve všech oblastech podnikání, včetně investičního rozhodování neignorovat rizika, ale naopak je začlenit do rozhodování. (Fotr a Souček, 2005, s. 137) Podnikatelská rizika lze rozčlenit z mnoha hledisek, například dle Valacha (2006, s. 135) je rozdělení podnikatelských rizik následující: • Podle závislosti na činnosti podniku – objektivní riziko (nezávislé na činnosti podniku); – subjektivní riziko (závislé na činnosti podniku); – kombinované riziko. • Podle jednotlivých činností podniku – provozní riziko (havárie strojů); – tržní riziko (riziko cen, kurzů);

2.5


25

– inovační riziko (zavádění nových technologií); – investiční riziko (koupě neznámé techniky); – finanční riziko (platební neschopnost); – celkové podnikatelské riziko (vše uvedené). • Podle závislosti na celkovém ekonomickém vývoji v jednotlivých podnicích – systematické riziko – ohrožuje všechny podniky stejně (např. změny úroků, daní); – nesystematické riziko – je vyvoláno faktory působící v daném podniku (např. konkurence, novinky v podniku). • Podle možnosti ovlivňování – rizika ovlivnitelná – podnikatel je může ovlivnit (např. riziko loupeže, riziko cenové); – rizika neovlivnitelná – podnikatel je nemůže ovlivnit (politická situace, daně aj.). Analýza a hodnocení rizikovosti Analýza a hodnocení investičních záměrů probíhá podle Valacha (2006, s 136) v několika fázích: Identifikace kritických faktorů rizika investičního záměru – zde se určí rozhodující faktory, které mohou ovlivnit investici. Tyto faktory se určují podle tzv. analýzy citlivosti (čím větší citlivost projektu na příslušný faktor, tím větší riziko nastává). Stanovení bodu zvratu – vymezí se kritická výše některé veličiny (produkce, cena), od které se stává investice nevýhodná. Kvantifikace rizika pomocí různých statistických metod – například stanovení rizikové prémie pomocí β-koeficientu. Příprava a realizace různých způsobů snížení rizika – diverzifikace, pojištění atd. Opatření na snížení rizika Způsobů opatření na snížení rizika existuje mnoho druhů, ty lze dělit dle formy do dvou kategorií: • ofenzivní – odstranění příčin rizika; • defenzivní – snížení důsledků rizika. Fotr a Souček (2005, s. 165) uvádějí způsoby ochrany proti riziku (ofenzivní a defenzivní): • právní forma podnikání; • určení mezí přijatelného rizika; • diverzifikace; • dělení rizika; • pojištění; • tvorba rezerv a jiné.

2.6

2.6

Vliv výnosnosti, daní a inflace v investičním rozhodování

26


Požadovaná výnosnost v investičním rozhodování Požadovanou výnosnost lze definovat jako výnosnost, kterou investor požaduje jako minimální kompenzaci za odložení spotřeby a kompenzaci za podstoupení rizika investování. Někdy je také nazývána diskontní sazbou. Od požadované výnosnosti je třeba odlišovat očekávanou výnosnost projektu. Je to výnosnost, kterou investor předpokládá dosáhnout u projektu na základě průběhu plánovaných peněžních příjmů a plánovaného kapitálového výdaje. Jestliže má být projekt pro podnik přijatelný, musí jeho očekávaná výnosnost být vyšší nebo alespoň stejná jako je výnosnost požadovaná. Požadovaná výnosnost projektu těsně souvisí s průměrnými náklady kapitálu firmy. Čím vyšší jsou tyto průměrné náklady na získání kapitálu, tím vyšší musí být požadovaná výnosnost projektu, aby byl projekt akceptovatelný. Průměrné náklady kapitálu firmy však nemohou být zaměňovány s požadovanou mírou výnosnosti projektu. Jestliže se projekt svým rizikem a kapitálovou strukturou podstatně liší od celkového rizika podnikání firmy a od její kapitálové struktury, musí být jeho požadovaná výnosnost přizpůsobena této odchylce. Jestliže je projekt riskantní je třeba průměrné náklady kapitálu firmy zvýšit o rizikovou přirážku. (Valach, 2006, s. 142) Daně v investičním rozhodování Zdanění podnikových příjmů velmi významně ovlivňují očekávané peněžní toky z investičních projektů a výběr investičních variant. Především existují různé systémy zdanění v různých zemích. Daňové zákony a sazby se navíc mohou měnit v průběhu očekávané doby životnosti investice. Tyto a další skutečnosti působí na výši zisku po zdanění, velikost odpisů, velikost úroků dopadajících na podnik, a tím výrazně ovlivňují jeho investiční činnost. (Valach, 2006, s. 148) Způsob vymezení peněžních příjmů projektu po zdanění může být různý podle toho, která kategorie nezdaněného zisku se zvolí jako výchozí základna. Jedná se o: • provozní zisk před zdaněním EBT; • zisk před úroky a zdaněním EBIT; • zisk před odpisy, úroky a před zdaněním EBDIT. Inflace v investičním rozhodování Dlouhodobý charakter investic si vynucuje, aby při propočtech efektivnosti a výběru investičních projektů byla respektována předpokládaná míra inflace. Inflační riziko se podle Valacha (2003, s. 193) projeví v propočtech efektivnosti investic tím, že: • stoupá úroková míra – snižuje se tak předpokládaná efektivnost kapitálových výdajů;

2.6


27

• mění se peněžní příjmy z investice – většinou se předpokládá, že růst cen výstupů a vstupů je stejný a že tedy peněžní příjmy rostou stejně jako míra inflace; • roste výše kapitálových výdajů – u těch investic, které se pořizují delší dobu. Jestliže v důsledku inflace zjednodušeně předpokládáme, že peněžní příjmy z investic rostou stejně rychle jako je inflace (kapitálový výdaj zůstává stejný), čistá současná hodnota investičního majetku se nemění. Je to kvůli tomu, že tak jak rychle roste peněžní příjem, stejně tak klesá diskontní faktor (roste úroková míra) v důsledku inflace. Jestliže při inflaci některé peněžní příjmy (např. odpisy) zůstávají stejné a diskontní faktor klesá stejně jako inflace (kapitálový výdaj se nemění), pak dochází k tomu, že čistá součastná hodnota klesá. Je jasné, že v praxi může nastat celá řada dalších variant vlivu inflace na očekávané příjmy, kapitálové výdaje i diskontní faktor. Z teoretického hlediska je proto nejsprávnější odhadovat vliv inflace odděleně za jednotlivé prvky peněžních příjmů, případně kapitálových výdajů. Respektování inflace může i měnit pořadí výhodnosti vzájemně zaměnitelných investičních projektů, protože na každý projekt inflace nepůsobí stejně. (Valach, 2003, s. 194)

3

3

METODIKA PRÁCE

28

Metodika práce

V práci budou použity vědecké metody analýzy a syntézy. Tyto metody jsou řazeny mezi logické metody. Jedná se o nejčastěji užívané vědecké metody. Analýza je myšlenkové rozdělení celku na části, nebo myšlenkové odlišení jeho jednotlivých vlastností. Při analýze zjišťujeme, co můžeme poznat, budeme-li z těchto údajů vycházet, a co by nám při řešení úlohy pomohlo. V této práci budou analyzovány teoretické podklady k problematice investic a fotovoltaiky. Výsledky této analýzy pak budou použity v praktické části. Syntéza spojuje prvky v celek, dodává jednotě konkrétnost, doplňuje analýzu tak, že s ní tvoří jeden nedílný celek. Díky syntéze zjištěných fakt a poznatků pak bude možno dosáhnout splnění cílů této práce. Uplatněný metodický postup v práci bude následující. Práce bude rozdělena do dvou hlavních celků. První část práce bude věnována představení fotovoltaikcých systémů a problematice investic. Na základě konzultací s vedoucím práce a studiem doporučené literatury bude vypracován teoretický rámec, podle něhož se bude postupovat v následující, praktické, části práce. V praktické části práce bude představen legislativní rámec fotovoltaických systémů v České republice a bude podrobně popsán postup stavby fotovoltaických elektráren. Poté bude popsán investiční záměr společnosti Uchytil, s. r. o., a jeho zhodnocení pomocí vybraných metod hodnocení ekonomické efektivnosti investice, které byly popsány v teoretické části práce. K aplikaci metod hodnocení efektivnosti investic, je nezbytné správné stanovení kapitálových výdajů na investice a budoucích peněžních příjmů z investice. Jedná se tedy hlavně o: • určení kapitálových výdajů; • stanovení provozních nákladů investice; • výpočet podnikové diskontní míry; • stanovení výše inflace; • odhad očekávaných tržeb. Další část práce bude věnována analýze rizik investičního projektu a bude provedena citlivostní analýza projektu na případná zjištěná rizika, která by mohla ohrozit rentabilitu investice. Na základě zvoleného metodického postupu v práci, je možné v závěru provést zhodnocení ekonomické efektivnosti investic do fotovoltaických systémů a je možné uvést doporučení, která mohou být investory využita při stavbě jiných fotovoltaických elektráren.

4

VLASTNÍ PRÁCE

4 4.1

29

Vlastní práce Legislativní rámec fotovoltaických systémů

Velmi důležitou roli v oblasti fotovoltaiky v ČR hraje Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), jehož hlavním přínosem by měla být stabilizace podnikatelského prostředí v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zvýšení atraktivnosti těchto zdrojů pro investory a vytvoření podmínek pro vyvážený rozvoj OZE v ČR, kdy by měl vytvořit podmínky pro naplnění závazného cíle 8% podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě elektřiny v ČR k roku 2010. Zákon č. 180/2005 Sb. je implementací Směrnice 2001/77/EC do českého právního řádu a jak už bylo výše uvedeno, zákon by měl stabilizovat podnikatelské prostředí a přilákat potenciální investory. Zákon byl přijat 3. března 2005 a účinný je od 1. srpna 2005. Zákon má přispět k naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z OZE na hrubé spotřebě elektřiny v ČR ve výši 8 % k roku 2010. Zavádí mechanismus výkupních cen (garantovaných po dobu 20 let) a zelených bonusů, v neposlední řadě by měl investorovi garantovat také minimálně patnáctiletou dobu návratnosti investice za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů. Pojem návratnost investice je však vykládán velmi různorodě. Zatímco alespoň trochu ekonomicky vzdělaný investor bude uvažovat návratnost diskontovanou (dynamická metoda respektující faktor času), energetický regulační úřad zvolil při stanovování výše výkupních cen návratnost prostou. Dále zákon stanoví provádění kontrol prostřednictvím Státní energetické inspekce a výši jednotlivých pokut za správní delikty. Energetický regulační úřad je zákonem zmocněn ke stanovení výkupních cen, cen zelených bonusů a vydání dvou prováděcích vyhlášek. Hodnota výkupních cen a zelených bonusů je pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů stanovována ERÚ každý rok. Pro rok 2010 je platné rozhodnutí č. 5/2009, které stanovuje výkupní cenu elektřiny dodané do sítě následovně: Mezi další významné právní normy můžeme zařadit zejména tyto dokumenty: • Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (Energetický zákon). • Vyhláška č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích. • Vyhláška č. 150/2007 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen stanovuje meziroční zvýšení výkupních cen s ohledem na index cen průmyslových výrobců, a to o 2–4 %. • Vyhláška č. 363/2007, kterou se mění vyhláška č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích. • Vyhláška č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. • Vyhláška č. 364/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

4.1

30

Legislativní rámec fotovoltaických systémů

Tab. 2: Přehled výkupních cen solární energie (Rozhodnutí ERU č. 5/2009) Výkupní ceny elektřiny dodané do sítě v Kč/MWh

Zelené bonusy v Kč/MWh

Výroba elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem do 30 kW včetně a uvedeným do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010

12 250

11 280

Výroba elektřiny využitím slunečního záření po 1. 1. 2009 s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedeným do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010

12 150

11 180

Výroba elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem do 30 kW včetně a uvedeným do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009

13 150

12 180

Výroba elektřiny využitím slunečního záření po 1. 1. 2009 s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedeným do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009

13 050

12 080

Výroba využitím slunečního záření pro zdroj uvedený do provozu od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008

14 010

13 040

Výroba využitím slunečního záření pro zdroj uvedený do provozu od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2007

14 370

13 400

6 850

5 880

Datum uvedení do provozu

Výroba elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj uvedený do provozu před 1. 1. 2006

Systém výkupních cen a zelených bonusů Všechna elektrická energie vyrobená fotovoltaickým zařízením je dodávána do rozvodné sítě za stanovenou cenu, která je obvykle vyšší než cena tržní. Systém garantovaných výkupních cen lze různými způsoby modifikovat. Místo pevných výkupních cen je možné stanovit pro výrobce elektřiny příplatek k tržní ceně za prodanou elektřinu z obnovitelných zdrojů. Příplatek může být stanoven absolutní částkou k tržní ceně elektřiny nebo podílem z průměrné prodejní ceny apod. V České republice se tento příplatek nazývá zelený bonus. Ze zákona č. 180/05 Sb. vyplývá povinnost pro provozovatele přenosové soustavy nebo distribuční soustavy připojit fotovoltaický systém do přenosové soustavy a veškerou vyrobenou elektřinu (na kterou se vztahuje podpora) vykoupit. Výkup probíhá za cenu určenou pro daný rok Energetickým regulačním úřadem (viz Cenové rozhodnutí č. 5/2009) a tato cena bude vyplácena jako minimální (navyšuje se o index PPI – cenový index průmyslové výroby neboli tzv. průmyslová inflace) po dobu následujících dvaceti let.

4.1

Legislativní rámec fotovoltaických systémů

31

Investor si ovšem může vybrat i jiné schéma podpory – tzv. zelený bonus (zeleným bonusem se rozumí finanční částka navyšující tržní cenu elektřiny, která zohledňuje snížené poškozování životního prostředí využitím obnovitelného zdroje). Tento systém je více ve shodě s liberalizovaným trhem. Výrobce si na trhu musí najít obchodníka, kterému elektřinu prodá za tržní cenu. Cena je nižší než u konvenční elektřiny, protože v sobě obsahuje nestabilitu výroby, a je různá pro různé typy OZE. V momentu prodeje získá výrobce od provozovatele distribuční soustavy tzv. zelený bonus neboli prémii. Regulační úřad stanoví výši prémií tak, aby výrobce získal za jednotku prodané elektřiny o něco vyšší částku než v systému pevných výkupních cen. Takový systém je povinný pro investory, kteří budou vyrobenou elektřinu využívat pro vlastní spotřebu. Postup stavby fotovoltaických elektráren Získat všechna potřebná povolení na stavbu a provoz fotovoltaikcých elektráren je poměrně složitý a časově náročný proces. Je proto vhodné, při záměru vybudovat FVE, počítat s minimálně pěti měsíci potřebných ke schválení všeho potřebného. Stručný postup, jak zrealizovat investiční záměr do FVE je následující: 1. Stanovení výkonu a technických podmínek realizace FVE – ve většině případů zajistí zdarma dodavatelská firma. 2. Podání žádosti na ČEZ nebo E.ON o vyjádření k možnosti připojení výrobny – distribuční společnosti jsou povinny kohokoliv připojit, ovšem mohou si klást podmínky. Podání žádosti je zdarma, distribuční společnosti jsou povinny se do třiceti dnů k žádosti vyjádřit. 3. Podání žádosti na stavební úřad o územní souhlas. Pokud se jedná o systém na střeše budovy, nemělo by být požadováno ani ohlášení ani stavební povolení (žádost zdarma, stavební úřad se většinou do deseti dnů vyjádří, některý stavební úřad může požadovat list vlastnictví a snímek katastrální mapy). Podle nejnovějších poznatků vyplývajících ze stavebního zákona v aktuálním znění není třeba tento bod absolvovat na RD, kde FVE bude na šikmé střeše ležet rovnoběžně se střechou. 4. Stavba elektrárny. 5. Následuje elektrikářská revize výrobny elektrické energie (náklady do 2 000 Kč nebo v ceně na klíč). 6. Žádost o licenci u ERU na výrobu elektrické energie, po jejím udělení se automaticky žadatel stává podnikajícím subjektem (pokud jím ještě není). Pro podání žádosti na ERU je třeba vyplnit a doložit: – žádost o udělení licence pro podnikání v energetice; – zaplatit správní poplatek ve výši 1 000 Kč do výkonu 1 MW; – dodat doklad o firmě a identifikačním čísle (ne starší tří měsíců), úředně ověřený nebo u již existujících podnikatelských subjektů nebo podat žádost o prostředkování přidělení IČ společně s žádostí o přidělení IČ z ČSU; – plnou moc oprávněné osoby pokud není žadatelem;

4.2

Investiční záměr společnosti

32

– katastrální mapu ve vhodném měřítku se zakreslením umístění provozovny; – majetkový vztah k výrobně elektřiny (technologie, stavební část a nezbytná pomocná zařízení) – smlouva o dílo + předávací protokol, postačí též faktura s dokladem o zaplacení, případně nájemní smlouva, souhlas vlastníka s provozováním zařízení; – kolaudační rozhodnutí nebo povolení k předčasnému užívání stavby ke zkušebnímu provozu v případě stavebního řízení, nebo i udělení územního souhlasu; – revizní zpráva elektrického zařízení; – výpis z rejstříku trestů; – přílohu k žádosti o udělení licence na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie – tabulka rozpisu nákladů; – prohlášení o bezdlužnosti na daních, sociálním pojištění, clech, zdravotním pojištění a pokutách a poplatcích vůči ČR nebo územním samosprávným celkům. 7. Uzavření smlouvy s distribuční elektrárenskou společností na dodávku energie (smlouva zdarma, podepsaná se navrátí do 30 dnů). U E.ON je smlouva řešena s konkrétní osobou uvedenou na stanovisku k žádosti o připojení. Pro ČEZ je třeba přiložit například toto: – revizní zprávu FVE, přípojky (zajišťujeme u systémů na klíč); – jednopólové schéma od zdroje po předávací místo včetně nastavení ochran a obchodního měření; – protokol o nastavení síťových ochran; – cejch elektroměru pro odečet Zelených bonusů; – místní provozní předpis; – stanovisko žádosti o připojení; – kopii licence; – doklad o uhrazení připojovacího poplatku.

4.2

Investiční záměr společnosti

Společnost Uchytil, s. r. o., se sídlem v Brně v současné době realizuje stavbu fotovoltaické elektrárny o instalovaném výkonu 267,7 kWp , která bude umístěna na střeše výrobní a skladovací haly v Brně-Horních Heršpicích. Odběratelem elektrické energie se stala společnost E.ON, stavba splňuje veškeré požadavky dané distribuční společnosti, jako je požadovaná maximální vzdálenost přípojky do sítě a technické parametry jednotlivých prvků elektrárny. Elektrárna byla uvedena do testovacího provozu v lednu 2010. Zcela dokončena pak bude v srpnu 2010. Výstavbu si firma Uchytil, s. r. o., realizuje sama, dodavatelem všech komponentů se pak stala firma Elko trading, spol. s r. o., která jako významný dodavatel IT technologií rozhodla rozšířit svou činnost o distribuci komponentů potřebných ke stavbě fotovoltaických elektráren. Firma Uchytil, s. r. o., měla několik možností, jaký systém fotovoltaické elektrárny zvolit. Jednalo se především o druh panelů, který by přinesl nejvyšší

4.3

33

Stanovení kapitálových výdajů

ekonomický zisk. V závěru svých úvah měla firma Uchytil dvě možnosti jak postavit svoji elektrárnu. Na výstavbu elektrárny mohly být použity dva druhy solárních panelů, a to ASEC-230g6s (varianta 1, levnější, nižší účinnost) a SOLON Black 300/10 (varianta 2, dražší, vyšší účinnost). U obou typů panelů se uvažovalo o stejném množství, a to 1 164 kusů. Panely jsou umístěny v orientaci na výšku na nosných pozinkovaných ocelových konstrukcích, které jsou v řadách za sebou kotveny do střechy skladu. K těmto konstrukcím budou panely přichyceny pomocí FeZn a Al nosných prvků. Konstrukce zajišťuje sklon panelů 30◦ (ideální sklon je 34◦ ) a orientaci J + 56◦ . Topologicky je rozdělena fotovoltaická elektrárna po výkonových blocích. Výkon těchto bloků je veden do osmi decentralizovaných střídačů Datenblatt SP300 (maximální účinnost 96,5 %). Vedení výkonu je ze střídačů vedeno paprskovým vedením do rozvaděče R-FVS a následně je vše napojeno na distribuční síť. Tab. 3: Technické parametry FVE (Energetický audit) Parametr

ASEC-230g6s

SOLON Black 300/10

Celkový počet panelů (ks)

1 164,00

1 164,00

(m2 )

1 875,32

1 875,32

230,00

295,00

Účinnost panelů (%)

14,84

14,30

Účinnost konvertoru (%)

96,50

96,50

Ztráty systému (%)

14,00

14,00

267,70

343,38

Celková plocha FVE

Maximální výkon panelu (Wp )

Celkový instalovaný výkon (kWp )

4.3

Stanovení kapitálových výdajů

Kapitálové výdaje na výstavbu FVE se skládají z pořizovacích cen fotovoltaických panelů, nosné konstrukce, měničů, kabelů a řídícího a monitorovacího systému. Dále jsou zde zahrnuty náklady na připojení k síti, zabezpečení areálu, stavební a montážní práce, doprava technologií, režijní náklady dodavatele a náklady spojené s realizací projektu.

4.4

34

Způsob financování investičního záměru

Tab. 4: Stanovení kapitálových výdajů (Energetický audit) Položky nákladů

ASEC-230g6s (Kč)

SOLON Black 300/10 (Kč)

Technologie

21 543 920

35 436 800

Konstrukce

1 875 210

1 875 210

Montáž FVE

2 524 460

2 524 460

Kotvení konstrukcí

3 101 080

3 101 080

Datová komunikace

700 770

700 770

Dokumentace, zkoušky aj.

554 300

554 300

30 299 740

44 192 620

Celkem

4.4

Způsob financování investičního záměru

Financování stavby fotovoltaikcé elektrárny je důležité řádně zvážit. Jedná se o poměrně drahou investici a špatně zvolené financování investice může značně pozměnit výsledky metod hodnocení finanční efektivnosti investice. Nabízejí se tři možnosti financování investice do FVE, a to: • vlastní zdroje; • bankovní úvěr; • finanční leasing. Vlastní zdroje jsou považovány za nejdražší způsob financování investic. U staveb fotovoltaikcých elektráren se dá uvažovat o financování z vlastních zdrojů u menších instalací, například na rodinné domy. Větší instalace jsou již poměrně a drahé a většina investorů nemá dostatek volného vlastního kapitálu. Musí si tedy zvolit jednu z forem financování z cizích zdrojů. Finanční leasing jako zdroj cizího kapitálu není pro stavbu FVE příliš vhodný. Finanční leasing u takto dlouhodobých investičních projektů jako je stavba FVE je problematické získat, je dražší než bankovní úvěr a neumožňuje investorovi jednorázové inkaso daně z přidané hodnoty. Velkou nevýhodou finančního leasingu je skutečnost, že pořizovaný majetek přechází do vlastnictví investora až v době, kdy je zaplacen a investor tak nemůže uplatňovat odpisy. Jako nejvhodnější forma financování se tedy jeví bankovní úvěr. Většinou jej na stavbu fotovoltaických elektráren není problém získat. Banky vyžadují vytvoření nového podnikatelského subjektu, který bude novou FVE provozovat. U většiny žádostí není potřeba dokládat nějakou jistinu, bankám stačí jako záruka garance výkupních cen na dvacet let. Pro banky se tedy jedná o poměrně bezrizikové úvěrování. Je dokonce možné dostat úvěr na FVE, která bude postavena na rodinném domě, který je již zatížen hypotékou. Úvěry se poskytují podle potřeb daného klienta, kdy doba splácení se pohybuje od 6 do 14 let s úrokem okolo 6 %. Při určování úroku vycházejí banky z vývoje

4.5

35

Daně a odpisy u fotovoltaických elektráren

tříměsíční sazby PRIBOR, ke které se přičítá procentní ohodnocení rizikovosti projektu, bonita klienta atd. U delších úvěrů je také obvyklá fixace úroků na 5 nebo 10 let. Takto nastavené úvěry je možno sehnat v jakékoliv bance, přičemž podmínky pro získání úvěru jsou všude velmi podobné. Firma Uchytil se rozhodla z části financovat stavbu FVE z vlastních zdrojů a z části z cizích. U své obchodní banky, kde je dlouholetým klientem, získala úvěr na profinancování 60 % stavby, se splatností 10 let, úrokovou sazbou 6 %, s degresivním způsobem splácení pomocí pravidelných měsíčních splátek. Splátkové kalendáře tedy budou vypadat následovně: Tab. 5: Splátkový kalendář, varianta 1 Rok

Úroky

Splátka úvěru

Splátka celkem

2010

1 119 954

1 666 500

2 786 454

2011

1 009 359

1 818 000

2 827 359

2012

750 863

1 818 000

2 568 863

2013

792 714

1 818 000

2 610 714

2014

674 544

1 818 000

2 492 544

2015

556 374

1 818 000

2 374 374

2016

438 204

1 818 000

2 256 204

2017

320 034

1 818 000

2 138 034

2018

201 864

1 818 000

2 019 864

2019

86 154

1 818 000

1 904 154

2020

0

151 344

151 344

5 950 061

18 179 844

24 129 905

Celkem

Je tedy zřejmé, ž v případě varianty 1 na konci desátého roku zaplatí firma Uchytil bance celkem 24 129 905 Kč a úroky budou činit 5 950 061 Kč. U varianty 2 (tabulka 6 na straně 36) by firma Uchytil na konci desátého roku zaplatila bance celkem 46 552 073 Kč, přičemž úroky by dosahovaly výše 11 197 977 Kč.

4.5


Provozování fotovoltaické elektrárny je podnikáním podle zvláštního předpisu, jímž je Energetický zákon č. 91/2005 Sb. Pro tuto činnost je nutné vlastnit „licenci pro podnikání v energetických odvětvíchÿ, která opravňuje podnikání v tomto oboru a nahrazuje živnostenský list. Licence je vydávána Energetickým regulačním úřadem, jehož prostřednictvím je přiděleno Identifikační číslo organizace (IČO). Fotovoltaické elektrárny jsou obnovitelným zdrojem energie, a proto jsou příjmy z této činnosti podle § 4, odst. 1, písm. e) zákona o dani z příjmu osvobozeny od daně z příjmu. Osvobození platí v roce, kdy byla elektrárna poprvé uvedena do provozu

4.5

36


Tab. 6: Splátkový kalendář, varianta 2 Rok

Úroky

Splátka úvěru

Splátka celkem

2010

2 024 028

3 240 600

5 264 628

2011

1 811 916

3 535 200

5 347 116

2012

1 391 357

3 535 200

4 926 557

2013

1 541 631

3 535 200

5 076 831

2014

1 311 843

3 535 200

4 847 043

2015

1 082 055

3 535 200

4 617 255

2016

852 267

3 535 200

4 387 467

2017

622 479

3 535 200

4 157 679

2018

392 691

3 535 200

3 927 891

2019

167 713

3 535 200

3 702 913

2020

0

296 696

296 696

11 197 977

35 354 096

46 552 073

Celkem

a v bezprostředně následujících pěti letech. Proto je pro poplatníka optimální zahájit odpisování FVE v sedmém roce po uvedení investice do provozu Fotovoltaická elektrárna jako celek patří do odpisové skupiny č. 4 – Stavby elektráren (díla energetická výrobní) SKP 2302 s dobou odpisu 20 let, nicméně pokud se elektrárna rozdělí na jednotlivé celky, lze odpisy „zefektivnitÿ. Například fotovoltaické panely spadají do odpisové skupiny č. 2 SKP 32.10.52 s dobou odpisu 5 let. U instalací na střechách budov je možné zvolit odpisovou skupinu č. 3 s dobou odpisu 10 let. Odpisy je možné zahájit kdykoliv je to pro poplatníka výhodné, například až po uplynutí lhůty pro uplatnění osvobození od daně z příjmu. Podle zákona o účetnictví, vedou účetnictví fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě uvedený Energetický zákon. Energetický zákon v platném znění ukládá mimo jiné držiteli licence být účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu, kterým je právě zákon o účetnictví. Dle výše uvedeného je tedy v současné době výrobce elektřiny povinen vést účetnictví. U fotovoltaických instalací na rodinných domech, bytových domech, panelových domech a podobně platí § 48 zákona o dani z přidané hodnoty. Platí zde tedy snížená 10% sazba DPH a to jak na montážní práce, tak na samotné technické prostředky fotovoltaické elektrárny. Firma Uchytil se rozhodla svou elektrárnu zařadit do odpisové skupiny 3 s dobou odpisů 10 let.

4.6

37

Určení podnikové diskontní míry

Tab. 7: Odpisy investičního majetku Rovnoměrné odpisování 3. odpisová skupina Varianta 1

Varianta 2

Celkové náklady: 30 299 740 Kč

Celkové náklady: 44 192 620 Kč

Rok

4.6

Výše odpisu

Zůstatková cena

1.

1 666 486

28 633 254

2.

3 181 473

3.

Rok

Výše odpisu

Zůstatková cena

1.

2 430 594

41 762 026

25 451 782

2.

4 640 225

37 121 801

3 181 473

22 270 309

3.

4 640 225

32 481 576

4.

3 181 473

19 088 836

4.

4 640 225

27 841 351

5.

3 181 473

15 907 364

5.

4 640 225

23 201 126

6.

3 181 473

12 725 891

6.

4 640 225

18 560 900

7.

3 181 473

9 544 418

7.

4 640 225

13 920 675

8.

3 181 473

6 362 945

8.

4 640 225

9 280 450

9.

3 181 473

3 181 473

9.

4 640 225

4 640 225

10.

3 181 473

0

10.

4 640 225

0

Určení podnikové diskontní míry

Jelikož investice do stavby fotovoltaické elektrárny byla financována jak z vlastních, tak z cizích zdrojů, musí být podniková diskontní míra vyjádřená pomocí průměrných nákladů na kapitál (WACC). Podniková diskontní míra slouží k určení současné hodnoty peněžních příjmů investice. Za náklady na cizí kapitál je považován úrok z úvěru (6 %) očištěný o sazbu daně z příjmů (19 %), protože placené úroky z úvěru jsou daňově uznatelnou nákladovou položkou. Náklady na vlastní kapitál se stanovují prostřednictvím míry výnosnosti alternativní investice. Obvykle se jako alternativní investice volí ta, která obnáší podobná rizika. Jako vhodná alternativní investice se tak například jeví nákup státních dluhopisů s předpokládaným výnosem 3,5 %. V našem případě výše podnikové diskontní míry je rovna:

WACC = 0,06 · (1 − 0,19) ·

4.7

20 804 146 706 + 0,035 · = 0,046 89 = 4,689 % 167 570 167 570

Hodnocení efektivnosti investice pomocí vybraných metod

K hodnocení efektivnosti investic můžeme použít několik metod. V následující části bude použito několik metod hodnocení investic, a to jak statických, tak dynamických. Dynamické metody mají větší vypovídací schopnost než statické, protože, jak již bylo řečeno, zohledňují faktor času. Dle výsledků dosažených pomocí těchto metod bude pak posouzeno, která z investičních variant by byla výhodnější a toto

4.7


38

zjištění bude porovnáno s již postavenou variantou. Nejprve je však třeba stanovit budoucí peněžní příjmy z investice a jejich současnou hodnotu. Odhad budoucích peněžních příjmů a jejich současné hodnoty Na výši peněžních příjmů z investice v jednotlivých letech životnosti má vliv mnoho faktorů. Především jsou jimi výše inflace, předpokládané budoucí tržby plynoucí z investice, faktor času a jiné. Jejich stanovení není snadné, ale je nezbytné pro dosažení správných, realitě odpovídajících výsledků. Stanovení výše inflace Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu a jedním z jejich strategických nástrojů je tzv. cílování inflace. Součástí cílování inflace je její predikce kterou ČNB publikuje ve Zprávách o inflaci. Významnými rysy cílování inflace je střednědobost této strategie, využívání prognózy inflace a veřejné explicitní vyhlášení inflačního cíle či posloupnosti cílů. Bankovní rada ČNB při svém měnově-politickém rozhodování posuzuje nejnovější prognózu ČNB a vyhodnocuje rizika nenaplnění této prognózy. Na základě těchto úvah pak Bankovní rada hlasuje o tom, zda a jak by se mělo změnit nastavení měnově-politických nástrojů. Změnami těchto nástrojů se centrální banka snaží kompenzovat excesivní inflační, resp. dezinflační tlaky, které vychylují budoucí inflaci mimo inflační cíl, resp. toleranční pásmo kolem tohoto cíle. (Cílová inflace, 2010) S platností od ledna 2010 vyhlašuje ČNB nový inflační cíl jako meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen ve výši 2 % (s tolerančním pásmem 1 %). Tento cíl je platný až do okamžiku přistoupení České republiky do Evropské hospodářské a měnové unie. Datum přijetí eura je v současné době velmi nejisté, bude záležet především na vývoji světové ekonomiky a na stavu veřejných financí v České republice. Dá se tedy předpokládat, že v příštích pěti letech se bude inflace v ČR pohybovat okolo 2–3 %. Stanovení provozních nákladů Výše provozních nákladů u jednotlivých fotovoltaických elektráren se výrazně odlišuje. O celkové výši provozních nákladů tak rozhoduje, kde je daná elektrárna postavena. Pokud je postavena na zelené louce, náklady na roční provoz jsou podstatně vyšší než náklady na provoz instalace zbudované na střeše nějakého objektu. U polních elektráren je třeba zajistit bezpečnost, oplocení, monitorovací systém, případně nočního hlídače apod. Jak už bylo řečeno, firma Uchytil, s. r. o., postavila svoji elektrárnu na skladištním terminálu, který firmě patří včetně pozemku. Areál je již oplocený, hlídaný bezpečnostní agenturou a budova je pojištěna, firmě tak stačí pojistit jen elektroinstalace dané elektrárny. Cena za pojištění elektrárny tak nepřesáhne 30 tis. Kč. Ani

4.7

39


do budoucna se nedá očekávat postupný nárůst provozních nákladů, budova prochází pravidelnou údržbou a pro případnou výměnu některé komponenty elektrárny po záruce se v kalkulacích vyskytuje roční rozpočtová rezerva. Navíc se firma Uchytil, s. r. o., zabývá stavbou různých energetických systémů, tudíž případné servisní práce na komponentech elektrárny pro ni nepředstavují žádný problém nebo náklad. Očekávané roční provozní náklady jsou tedy následující: Tab. 8: Očekávané roční provozní náklady na provoz FVE (Energetický audit) Roční náklady na provoz FVE

Varianta 1 (tis. Kč)

Varianta 2 (tis. Kč)

26

40

0

0

Roční náklady na administrativu

12

12

Roční náklady na revize FVE

10

10

Roční rozpočtová rezerva

10

10

Roční náklady na provoz FVE celkem

58

72

Roční náklady na pojištění FVE Roční náklady na monitoring

Stanovení očekávaných tržeb Fotovoltaický systém pracuje nejlépe, pokud je navržen pro skutečné místní podmínky (dimenzování, umístění solárních článků a způsob využití). Pro dimenzování je důležité znát účel, uvažovanou spotřebu (výrobu) elektřiny, typ a provozní hodiny připojených spotřebičů, zda bude systém připojen do sítě či nikoliv, způsob napojení na doplňkový zdroj energie a další vstupní údaje: • počet hodin slunečního svitu a intenzita slunečního záření, která se mění podle znečištění atmosféry (město, venkov, hory); • orientace – ideální je na jih, případně s automatickým natáčením panelů za sluncem; • sklon panelů – pro celoroční provoz je optimální 34◦ vzhledem k vodorovné rovině; • množství stínících překážek – je nutný celodenní osvit sluncem. Z výše uvedených parametrů je možné stanovit množství vyrobené energie z celého systému za rok. Pro podrobnější výpočty existují počítačové programy, např. firemní programy výrobců. Roční příkon sluneční energie se v podmínkách ČR pohybuje od 1 000 do 1 250 kWh/m2 za rok, v podílu za období duben/říjen cca 75 % a říjen/duben cca 25 % energie. Mapka ukazuje globální sluneční záření dopadající na vodorovnou plochu o velikosti 1 m2 za rok a dává tak představu o množství využitelné sluneční energie. V oblastech se silně znečištěnou atmosférou je však nutné odečíst 5–10 %, někdy až 15–20 % globálního slunečního záření. Pro oblasti s nadmořskou výškou od 700 do 2 000 m n. m. lze naopak počítat s 5% nárůstem globálního záření.

4.7

40


Obr. 1: Průměrné sluneční záření na území ČR (Mapa slunečního záření, 2010)

Tab. 9: Průměrný počet hodin solárního svitu (Průměrný počet hodin, 2010) Město

Měsíc/počet hodin v měsíci I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

Brno

41

67

127

159

224

218

212

219

155

117

44

37

České Budějovice

41

60

124

137

195

197

181

199

138

97

55

43

Hradec Králové

31

61

120

149

217

206

192

211

153

107

45

29

Cheb

36

48

111

135

183

176

172

191

133

96

37

32

Karlovy Vary

40

55

121

145

187

187

207

207

142

115

41

26

Olomouc

37

62

117

155

210

205

212

213

138

118

43

32

Opava

43

57

118

135

190

185

184

194

134

106

56

46

Ostrava

40

57

119

135

191

191

183

193

138

108

49

42

Plzeň

31

56

118

139

195

200

197

202

134

86

46

37

Praha

43

62

128

149

208

210

204

214

150

103

55

47

Prostějov

31

54

103

137

192

191

191

200

136

100

37

27

Ústí nad Labem

22

40

93

126

179

159

163

181

118

71

28

17

Znojmo

50

71

138

164

226

217

215

227

166

131

58

52

Fotovoltaický systém s instalovaným výkonem 1 kWp je schopen v podmínkách ČR dodat ročně 800–1 000 kWh elektrické energie. Při nevhodné orientaci nebo zastínění to může být výrazně méně. Plocha systému s výkonem 1 kWp závisí na účinnosti použitých komponent, pohybuje se od 6 do 9 m2 .

4.7

41


Průměrný počet hodin solárního svitu (bez oblačnosti) se v ČR pohybuje průměrně okolo 1 460 hodin za rok. Jak je vidět, pro správné stanovení výše tržeb z fotovoltaických elektráren je zapotřebí znát mnoho informací a údajů a správně s nimi nakládat. K výpočtům se používají sofistikované expertní programy, používané například auditory či obchodníky pracujících v podnicích zabývajících se energetikou. V případě firmy Uchytil, s. r. o., byla stanovena roční výroba elektrické energie na 262 035 kWh (u varianty 1) a 336 309 kWh (u varianty 2). Dodavatel solárních panelů poskytuje záruku na výkon panelů v délce doby trvání 25 let. Dodavatelská firma se zavazuje, že po dobu 10 let nepoklesne výkon panelu pod 90 % nominálního výkonu deklarovaného výrobcem a po dobu 25 let nepoklesne výkon panelu pod 80 % nominálního výkonu. Tržby ve sledovaném období u obou variant tedy budou následující: Tab. 10: Tržby za prodanou elektrickou energii (Energetický audit) Varianta 1

Varianta 2

Rok

Cena prodané energie (Kč/kWh)

Množství vyrobené energie (Kč/kWh)

Tržby (Kč)

Množství vyrobené energie (Kč/kWh)

Tržby (Kč)

2010

12,150

262 035

3 183 725

336 309

4 086 154

2011

12,393

259 415

3 214 926

332 946

4 126 199

2012

12,641

256 794

3 246 101

329 583

4 166 210

2013

12,894

254 174

3 277 237

326 220

4 206 172

2014

13,152

251 554

3 308 320

322 857

4 246 065

2015

13,415

248 933

3 339 335

319 494

4 285 872

2016

13,683

246 313

3 370 268

316 130

4 325 573

2017

13,957

243 693

3 401 103

312 767

4 365 147

2018

14,236

241 072

3 431 822

309 404

4 404 575

2019

14,520

238 452

3 462 410

306 041

4 443 833

2020

14,811

235 832

3 492 849

302 678

4 482 899

2021

15,107

233 211

3 523 120

299 315

4 521 751

2022

15,409

230 591

3 553 205

295 952

4 560 364

2023

15,717

227 970

3 583 085

292 589

4 598 712

2024

16,032

225 350

3 612 738

289 226

4 636 771

2025

16,352

222 730

3 642 144

285 863

4 674 512

2026

16,679

220 109

3 671 281

282 500

4 711 908

2027

17,013

217 489

3 700 127

279 136

4 748 930

2028

17,353

214 869

3 728 658

275 773

4 785 548

2029

17,700

212 248

3 756 850

272 410

4 821 732

4 742 834

69 499 304

6 087 193

89 198 929

Celkem

4.7

42


Jak vyplývá z tabulky 10, úhrn tržeb za 20 let provozu FVE činí v případě první varianty 69 499 304 Kč a u druhé varianty tržby dosahují hodnoty 89 198 929 Kč.

Obr. 2: Vývoj předpokládaných tržeb v letech 2010–2029

Výpočet současné hodnoty očekávaných peněžních příjmů Celková budoucí hodnota očekávaných peněžních příjmů plynoucích z investičního záměru je dána součtem čistého zisku a odpisů v jednotlivých letech. Budoucí příjmy přepočítáváme na současnou hodnotu kvůli faktoru času. Dnešní hodnota peněz je cennější než budoucí hodnota peněz a proto musíme budoucí příjmy přepočítat pomocí podnikové diskontní míry, která byla odvozena výše. V následujících tabulkách jsou uvedeny jednotlivé výsledky výpočtů budoucí a současné hodnoty cash flow. Tab. 11: Výpočet budoucí a současné hodnoty cash flow, varianta 1 Položky (Kč)

2010

2011

2012

2013

2014

Celkem

CF z provozu investice

3 183 667

3 214 868

3 246 043

3 277 179

3 308 262

×

Současná hodnota CF

3 041 071

2 933 331

2 829 118

2 728 324

2 630 841

×

2015

2016

2017

2018

2019

Celkem


3 339 277

3 129 761

3 420 132

3 422 563

3 425 354

×


2 536 566

2 270 931

2 370 470

2 265 906

2 166 182

×

2020

2021

2022

2023

2024

Celkem


3 433 641

3 458 160

3 482 529

3 506 731

3 530 750

×


2 074 165

1 995 412

1 919 469

1 846 238

1 775 625

×

2025

2026

2027

2028

2029

Celkem


3 554 569

2 973 691

2 997 056

3 020 166

3 043 002

65 967 402


1 707 537

1 364 514

1 313 639

1 264 477

1 216 974

42 250 789

Položky (Kč)

Položky (Kč)

Položky (Kč)

4.7

43


Obr. 3: Budoucí a současná hodnota cash flow z investice, varianta 1

Celková současná hodnota cash flow první varianty je 42 259 789 Kč. Hodnota sazby daně z příjmů právnických osob je brána ve výši 19 %. Tab. 12: Výpočet budoucí a současné hodnoty cash flow, varianta 2 Položky (Kč)

2010

2011

2012

2013

2014

Celkem


4 086 082

4 126 127

4 166 138

4 206 100

4 245 993

×


3 903 068

3 764 787

3 631 036

3 501 671

3 376 557

×

2015

2016

2017

2018

2019

Celkem


4 285 800

4 127 399

4 535 625

4 523 901

4 512 954

×


3 255 559

2 994 809

3 143 610

2 995 047

2 853 977

×

Položky (Kč)

Položky (Kč)

2020

2021

2022

2023

2024

Celkem


4 512 733

4 544 203

4 575 479

4 606 542

4 637 369

×


2 726 014

2 622 075

2 521 871

2 425 271

2 332 147

×

2025

2026

2027

2028

2029

Celkem


4 667 939

3 816 587

3 846 575

3 876 236

3 905 544

85 805 328


2 242 376

1 751 287

1 685 991

1 622 894

1 561 926

54 911 974

Položky (Kč)


4.7

44


Celková současná hodnota cash flow druhé varianty je 54 911 974 Kč. Hodnota sazby daně z příjmů právnických osob je brána ve výši 19 %. Statické metody hodnocení investic Tato skupina metod jak již bylo řečeno, v sobě nezahrnuje faktor času a bývají spíše používány pro první přiblížení dané investice. Jedná se o poměrně jednoduché rozhodovací nástroje. Metoda průměrných nákladů Tato metoda dává pouze informaci o průměrných ročních nákladech investičního záměru a slouží především ke srovnání nákladovosti více investičních záměrů. Tab. 13: Metoda průměrných ročních nákladů Metoda průměrných nákladů Průměrné roční odpisy Kapitálové výdaje Podniková diskontní míra Průměrné roční provozní náklady bez odpisů R

Varianta 1

Varianta 2

1 514 987

2 209 631

30 299 740

44 192 620

0,047

0,047

58 000

72 000

2 993 742

4 353 823

Průměrné roční náklady u první varianty dosahují 2 993 742 Kč, zatímco u druhé dosahují 4 353 823 Kč. Velký rozdíl mezi oběma variantami je způsoben především výrazně vyššími kapitálovými výdaji u druhé varianty. Metoda rentability (výnosnosti) investic Jedná se o rychlou a snadnou metodu posouzení investičního záměru, která nám dává jasnou představu o rentabilitě investice, která ale nepřihlíží k rozložení zisku v čase. Tab. 14: Metoda rentability investice Metoda rentability investice Průměrný čistý zisk plynoucí z invetice Kapitálové výdaje ROI (%)

Varianta 1

Varianta 2

1 646 791

2 167 206

30 299 740

44 192 620

5,453

4,904

Podle tohoto ukazatele by měla 1 Kč investičních nákladů u první varianty ročně přinést 5,453 haléřů zisku. Druhá varianta pak 4,904 haléřů zisku. Vypočtená

4.7

45


rentabilita investice u obou variant je větší než podniková diskontní míra a tudíž jsou ekonomicky výhodné. Metoda účetní míry výnosnosti Jedná se o obdobnou metodu hodnocení efektivnosti investic, jako je metoda rentability investic. Vyjadřuje průměrný peněžní příjem během doby životnosti investice jako procento z průměrných výdajů na investici. Tab. 15: Metoda rentability investice Metoda účetní míry výnosnosti Průměrné CF z provozu investice Kapitálové výdaje ARR (%)

Varianta 1

Varianta 2

3 298 370

4 290 266

30 299 740

44 192 620

10,89

9,71

Průměrný peněžní příjem u první varianty dosahuje 10,89 % investičních nákladů. U druhé varianty dosahuje 9,71 %. Metoda doby splácení Peněžní příjmy z investice jsou u obou variant v každém roce kladné, doba návratnosti investice tak bude zjištěna z postupného načítání jednotlivých částek cash flow. Metoda doby splácení je uvedena v tabulce 16 na straně 46.

Obr. 5: Grafické znázornění doby návratnosti první varianty

Z tabulky 16 a obrázku 5 vidíme, že se investice zaplatí po více než devíti letech. Přesná doba splacení investice se určuje pomocí lineární interpolace. 30 299 740 − 29 541 753 + 9 = 9,22 3 425 354 Doba návratnosti první varianty je tedy 9 let a 81 dní. x=

4.7

46


Tab. 16: Metoda doby splácení Rok

Varianta 1 Roční CF Kumulovaný CF

Varianta 2 Roční CF Kumulovaný CF

2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029

3 183 667 3 214 868 3 246 043 3 277 179 3 308 262 3 339 277 3 129 761 3 420 132 3 422 563 3 425 354 3 433 641 3 458 160 3 482 529 3 506 731 3 530 750 3 554 569 2 973 691 2 997 056 3 020 166 3 043 002

4 086 082 4 126 127 4 166 138 4 206 100 4 245 993 4 285 800 4 127 399 4 535 625 4 523 901 4 512 954 4 512 733 4 544 203 4 575 479 4 606 542 4 637 369 4 667 939 3 816 587 3 846 575 3 876 236 3 905 544

3 183 667 6 398 535 9 644 578 12 921 757 16 230 019 19 569 296 22 699 057 26 119 190 29 541 753 32 967 107 36 400 747 39 858 908 43 341 437 46 848 168 50 378 919 53 933 488 56 907 179 59 904 234 62 924 400 65 967 402

Obr. 6: Grafické znázornění doby návratnosti druhé varianty

4 086 082 8 212 209 12 378 347 16 584 447 20 830 441 25 116 241 29 243 640 33 767 542 38 291 443 42 804 397 47 317 130 51 861 333 56 436 812 61 043 354 65 680 722 70 348 662 74 165 249 78 011 824 81 888 060 85 793 604

4.7

47


Z tabulky 16 a obrázku 6 vidíme, že se investice u druhé varianty zaplatí po více než dvanácti letech. Přesná doba splacení investice se opět určí pomocí lineární interpolace. 44 192 620 − 42 804 397 + 10 = 10,31 4 512 733 Doba návratnosti druhé varianty je tedy 10 let a 114 dní. x=

Dynamické metody hodnocení investic Tyto metody respektují faktor času, rizika, a tudíž mají mnohem vyšší vypovídací schopnost, než metody statické. Za hlavní metodu hodnocení ekonomické efektivnosti investic se považuje metoda ČSH, která vypovídá o reálných hotovostních tocích. Tuto metodu je vhodné doplnit metodou VVP nebo indexem ziskovosti. Metoda čisté současné hodnoty Metoda čisté současné hodnoty porovnává investiční náklady se současnou hodnotou peněžních příjmů investice. Tab. 17: Metoda ČSH Metoda čisté současné hodnoty

Varianta 1

Varianta 2

P

42 250 789

54 911 974

Kapitálové výdaje

30 299 740

44 192 620

ČSH

11 951 049

10 719 354


Částka 11 951 049 Kč u první varianty představuje čistý přínos investice během dvaceti let. U druhé varianty se jedná o částku 10 719 354 Kč. Metoda indexu ziskovosti Index ziskovosti je doplňující metodou k metodě čisté současné hodnoty. Na rozdíl od metody ČSH zde kapitálové výdaje na investici neodečítáme od současné hodnoty CF, ale dělíme jimi sumu diskontovaných peněžních příjmů. Aby mohla být investice realizována, musí být hodnota tohoto ukazatele vyšší než 1. Vzhledem k tomu, že index ziskovosti je vyšší než jedna u obou variant, dá se říct, že obě varianty může podnik přijmout. Hodnota 1,394 u první varianty říká, že každá vložená koruna do investičního záměru vytvoří příjem v hodnotě 1,394 Kč. U druhé varianty každá vložená koruna vytvoří příjem v hodnotě 1,243 Kč.

4.7

48


Tab. 18: Metoda indexu ziskovosti Metoda indexu ziskovosti

Varianta 1

Varianta 2

P

42 250 789

54 911 974

30 299 740

44 192 620

1,394

1,243


Kapitálové výdaje IR

Metoda vnitřního výnosového procenta Vnitřní výnosové procento (IRR) je taková úroková míra, při které je čistá současná hodnota rovna nule. Pro určení vnitřního výnosového procenta je třeba stanovit takové dvě pomocné úrokové míry, mezi kterými se dá očekávat hodnota hledané vnitřní výnosové míry. Pro stanovení úrokové míry je pak vypočtena současná hodnota CF, která je následně dosazena do vzorce pro výpočet IRR. U dlouho trvajících investičních projektů nelze stanovit přesný a správný postup výpočtu. K hledané úrokové míře se tak můžeme pouze přiblížit. Přesnost přiblížení závisí na výši pomocných úrokových měr, které můžeme stanovit pomocí odhadu výše úrokových měr a jejich ověření nebo tzv. iterací. V práci jsou použity odhady výše úrokových měr. Čistá současná hodnota pro výpočet IRR je stanovena pro obě varianty v tabulce 19 na straně 49. Následují výsledky obou variant. IRR = 0,089 +

27 449 · (0,09 − 0,089) = 0,089 127 27 449 − (−189 431)

U první varianty se čistá současná hodnota blíží nule při IRR = 8,9127 %. Při porovnání s minimální požadovanou mírou výnosnosti investice 4,689 % je tedy investiční záměr pro firmu přijatelný.

IRR = 0,073 +

177 205 · (0,074 − 0,073) = 0,073 520 2 177 205 − (−163 456)

U druhé varianty se čistá současná hodnota blíží nule při IRR = 7,352 02 %. Při porovnání s minimální požadovanou mírou výnosnosti investice 4,689 % je tedy investiční záměr pro firmu přijatelný.

4.7

49


Tab. 19: Stanovení ČSH pro výpočet IRR – varianta první (vlevo) a druhá (vpravo) Pomocná úroková míra

Pomocná úroková míra

Rok

8,90 %

9,00 %

Rok

7,30 %

7,40 %

2010

2 923 478

2 920 796

2010

3 808 092

3 804 546

2011

2 710 862

2 705 890

2011

3 583 795

3 577 124

2012

2 513 452

2 506 541

2012

3 372 365

3 362 953

2013

2 330 175

2 321 636

2013

3 173 078

3 161 276

2014

2 160 034

2 150 143

2014

2 985 250

2 971 378

2015

2 002 098

1 991 102

2015

2 808 236

2 792 584

2016

1 723 122

1 712 087

2016

2 520 452

2 504 070

2017

1 729 099

1 716 449

2017

2 581 305

2 562 140

2018

1 588 914

1 575 843

2018

2 399 472

2 379 439

2019

1 460 248

1 446 907

2019

2 230 816

2 210 132

2020

1 344 151

1 330 648

2020

2 078 944

2 057 750

2021

1 243 113

1 229 496

2021

1 951 017

1 929 329

2022

1 149 562

1 135 927

2022

1 830 797

1 808 760

2023

1 062 948

1 049 377

2023

1 717 825

1 695 567

2024

982 763

969 325

2024

1 611 669

1 589 306

2025

908 533

895 289

2025

1 511 923

1 489 555

2026

697 946

687 140

2026

1 152 073

1 133 972

2027

645 941

635 357

2027

1 082 129

1 064 136

2028

597 725

587 391

2028

1 016 285

998 456

2029

553 025

542 965

2029

954 305

936 690

30 327 189

30 110 309

Celkem

44 369 825

44 029 164

27 449

−189 431

ČSH

177 205

−163 456

Celkem ČSH

4.7

50


Diskontovaná doba návratnosti Touto metodou se dá určit, ve kterém okamžiku bude investice splacena z diskontovaných peněžních příjmů. Tab. 20: Stanovení diskontované doby návratnosti Varianta 1

Varianta 2

Rok

Roční SHCF

Kumulované SHCF

Roční SHCF

Kumulované SHCF

2010

3 041 071

3 041 071

3 903 068

3 903 068

2011

2 933 331

5 974 402

3 764 787

7 667 855

2012

2 829 118

8 803 520

3 631 036

11 298 891

2013

2 728 324

11 531 844

3 501 671

14 800 562

2014

2 630 841

14 162 685

3 376 557

18 177 119

2015

2 536 566

16 699 251

3 255 559

21 432 678

2016

2 270 931

18 970 182

2 994 809

24 427 487

2017

2 370 470

21 340 652

3 143 610

27 571 098

2018

2 265 906

23 606 559

2 995 047

30 566 145

2019

2 166 182

25 772 741

2 853 977

33 420 121

2020

2 074 165

27 846 906

2 726 014

36 146 135

2021

1 995 412

29 842 317

2 622 075

38 768 210

2022

1 919 469

31 761 786

2 521 871

41 290 082

2023

1 846 238

33 608 025

2 425 271

43 715 353

2024

1 775 625

35 383 650

2 332 147

46 047 499

2025

1 707 537

37 091 187

2 242 376

48 289 875

2026

1 364 514

38 455 701

1 751 287

50 041 162

2027

1 313 639

39 769 339

1 685 991

51 727 153

2028

1 264 477

41 033 816

1 622 894

53 350 047

2029

1 216 974

42 250 789

1 561 926

54 911 974

Z tabulky 20 a obrázku 7 u první varianty vidíme, že se investice zaplatí po více než dvanácti letech. Pro přesné určení doby návratnosti není možné v tomto případě určit pomocí lineární interpolace, protože křivka kumulovaného SHCF není lineární. Musíme tedy proložit hodnoty nanesené do grafu spojnicí trendu (jak kumulované SHCF, tak kapitálové výdaje). Ze získaných rovnic vypočteme polohu průsečíku příslušné křivky a přímky a získáme tak diskontovanou dobu návratnosti investice. K výpočtu použijeme soustavu dvou rovnic o dvou neznámých.

4.7


51

Obr. 7: Grafické znázornění diskontované doby návratnosti první varianty

46 314,13x2 − 3 041 181,06x + 30 238 742,7 = 0 x = 12,26 Diskontovaná doba návratnosti první varianty je tedy 12 let a 95 dní.

Obr. 8: Grafické znázornění diskontované doby návratnosti druhé varianty

Z tabulky 20 a obrázku 8 u druhé varianty vidíme, že se investice u druhé varianty zaplatí po více než čtrnácti letech. Postup výpočtu doby návratnosti je stejný jako u první varianty. 59 615,87x2 − 3 954 214,46x + 44 279 369,4 = 0 x = 14,27 Diskontovaná doba návratnosti druhé varianty je tedy 14 let a 97 dní. Při porovnání statické a dynamické metody doby splácení investice vidíme, že se doby návratnosti prosté a diskontované liší. Je to dáno působením faktoru času a jeho promítnutí do výpočtů.

4.8

4.8

Riziko spojené s investičním záměrem

52


Největší riziko u investičního rozhodování představuje to, že není předem známo, zda budou naplněna očekávání. Firmy tudíž musí při svém investičním rozhodování brát v úvahu všechna rizika, ke kterým může v budoucnu dojít a která mohou výrazně ovlivnit efektivnost uvažované investice. Investice do fotovoltaických systémů bývají často označovány za téměř bezrizikové. Je to dáno především garantovanou výkupní cenou na dvacet let, která navíc může být navýšena podle růstu průmyslové inflace. Tyto garantované výkupní ceny tak zajistí stálý peněžní příjem, se kterým se dá počítat při investičním rozhodování. Existuje však řada faktorů, které efektivnost investice můžou ovlivnit. Některé mohou být podnikatelským subjektem ovlivněny a některé ne. Mezi rizikové faktory, které se dají ovlivnit, patří například: • výběr technologie a dodavatele – správný výběr dodavatele technologií může snížit riziko nutných budoucích reinvestic do případných oprav, či změn technologií apod.; • výběr místa budoucí investice – je důležité zrealizovat investici na místě, kde jsou vyjasněna všechna majetková práva a případné nájemní smlouvy pozemků či střech musí být řádně sepsané a dohodnuté do všech detailů, aby se v budoucnosti zamezilo případným sporům o výši nájemného apod. Mezi rizikové faktory, které podnikatelský subjekt nemůže ovlivnit, patří například: • změna klimatických podmínek – efektivnost fotovoltaických systémů je dána hlavně počtem slunečních dní v roce a od toho se odvíjí celá budoucnost případné investice; • inflační riziko – výše případné valorizace výkupních cen je omezena na dvě procenta ročně. V období vyšší inflace, tak může efektivnost investice výrazně klesnout. V následující části práce, bude provedena citlivostní analýza investice na klíčový faktor, který může efektivnost investice výrazně ovlivnit, a to nižší než předpokládaná účinnost zvolené technologie. Ostatní rizikové faktory u investice firmy Uchytil, s. r. o., jsou zanedbatelné. Analýza rizika nižší výroby Nižší výroba elektrické energie může být způsobena například nižší účinností panelů, než udává výrobce či nepříznivými klimatickými podmínkami. Z tabulky 21 a obrázku 9 vyplývá, že první varianta investice snese pokles výroby až na 69,14 %, aby se investice vyplatila. Hrozí tedy jen poměrně malé riziko, že kvůli poklesu výroby elektrické energie, by se stala investice ztrátovou. Z tabulky 21 a obrázku 10 vyplývá, že druhá varianta investice snese pokles výroby až na 77,43 %, aby se investice vyplatila. Riziko, že kvůli poklesu výroby elektrické energie, by se stala investice ztrátovou, je tedy u druhé varianty podstatně větší.

4.8

53


Tab. 21: Citlivost investice na pokles vyrobené energie první varianty (vlevo) a druhé varianty (vpravo) Množství vyrobené energie (%)

(kWh/rok)

60,00

157 221

69,14

ČSH (Kč)

Množství vyrobené energie

ČSH (Kč)

(%)

(kWh/rok)

−3 537 845

70,00

235 416

−4 190 113

181 162

0

77,43

263 771

0

70,00

183 425

334 453

80,00

269 047

779 710

80,00

209 628

4 206 740

90,00

302 678

5 749 533

90,00

235 832

8 077 570

100,00

336 309

10 719 354

100,00

262 035

11 951 049

Obr. 9: Citlivost investice na pokles vyrobené energie první varianty

Obr. 10: Citlivost investice na pokles vyrobené energie druhé varianty

5

5

54

DISKUSE

Diskuse

V této části práce budou zhodnoceny výsledky, ke kterým bylo dospěno při hodnocení ekonomické efektivnosti investice do fotovoltaické elektrárny realizované firmou Uchytil s.r.o. Jak bylo řečeno v úvodu práce, jedná se o již realizovanou investici, kdy elektrárna bude uvedena do plného provozu v srpnu 2010. Firma Uchytil, s. r. o., se rozhodovala ze dvou variant postavení dané elektrárny. Jedním z cílů práce bylo zjistit, zda se firma Uchytil, s. r. o., rozhodla pro správnou variantu a zda je celá investice efektivní. Před vlastním hodnocením ekonomické efektivnosti budované elektrárny musely být přesně stanoveny kapitálové výdaje na investici, podniková diskontní míra, očekávané příjmy z investice, provozní náklady na investici a současná hodnota budoucích příjmů z investice. V následující tabulce jsou uvedeny získané hodnoty vybraných ukazatelů. Tab. 22: Souhrnné výsledky 1 Ukazatel

Varianta 1

Varianta 2

Kapitálové výdaje (Kč)

30 299 740

44 192 620

4,689

4,689

Očekávané příjmy (Kč)

69 499 304

89 198 929

Provozní náklady (Kč)

58 000

72 000

42 250 789

54 911 974

Podniková diskontní míra (%)

SHCF (Kč)

Pro hodnocení ekonomické efektivnosti dané investice byly použity vybrané statické a dynamické metody. Výsledné hodnoty ukazatelů jsou uvedeny v tabulce 23: Tab. 23: Souhrnné výsledky 2 Ukazatel

Statické metody

Varianta 1

Varianta 2

Průměrné náklady (Kč)

2 993 742

4 353 823

Výnosnost investice (%)

5,453

4,904

10,890

9,710

9 let 81 dní

10 let 116 dní

11 951 049

10 719 354

Index ziskovosti (%)

1,394

1,243

VVP (%)

8,913

7,352

12 let 95 dní

14 let 97 dní

Účetní míra výnosnosti (%) Doba návratnosti (roky) Čistá současná hodnota (Kč)

Dynamické metody

Doba návratnosti (roky)

Průměrné roční náklady na investici dosahují u první varianty 2 993 742 Kč a druhé 4 353 823 Kč. Za levnější investici se tak dá považovat první varianta, ovšem tento ukazatel nemá žádnou vypovídací schopnost o finanční efektivnosti investice.

5

55

DISKUSE

Výnosnost investice dosahuje u první varianty 5,453 % a u druhé varianty 4,904 %. Obě hodnoty jsou vyšší než podniková diskontní míra (4,689 %) a obě varianty jsou tak přípustné. Jako výhodnější varianta se pak jeví první. Účetní míra výnosnosti také dosahuje vyšších hodnot, a to u obou variant, než je podniková diskontní míra. Jako výhodnější se pak opět jeví první varianta. Prostá doba návratnosti u první varianty je 9 let a 81 dní, u druhé pak 10 let a 116 dní. Jak je vidět prostřednictvím statických metod hodnocení efektivnosti investice, první varianta je ekonomicky výhodnější. Z dynamických metod hodnocení efektivnosti investice byly v práci použity metody čisté současné hodnoty, indexu ziskovosti, vnitřního výnosového procenta a diskontované doby návratnosti. Čistá současná hodnota je u obou variant kladná a investice je tedy výhodná. U první varianty dosahuje ČSH hodnoty 11 951 049 Kč, u druhé 10 719 354 Kč. Index ziskovosti dosahuje u první varianty výše 1,394 %, u druhé 1,243 %. Investice u obou variant tak může být realizována, přičemž první varianta je výhodnější. Vnitřní výnosové procento dosahuje hodnot 8,913 % u první varianty, u druhé pak 7,35 %. Obě hodnoty jsou tak vyšší než minimální požadovaná míra výnosnosti. Diskontovaná doba návratnosti je u první varianty 12 let a 95 dní, u druhé pak 14 let a 97 dní. Ze všech ukazatelů dynamických metod hodnocení investic tak jasně vyplývá, že první varianta je výhodnější. Investor stavby fotovoltaické elektrárny realizuje první variantu. Toto rozhodnutí bylo, jak je patrné z představených výsledků, zcela správné. Díky státem garantované výkupní ceně elektrické energie z fotovoltaických zdrojů jsou investice do těchto instalací v podstatě bezrizikové. Jediné reálné riziko pak představuje zvolená technologie. Výrobci solárních panelů většinou garantují, že účinnost panelů neklesne za dvacet let pod 80 %. Těchto výrobců existuje v současnosti po celém světě několik tisíc a dá se tak předpokládat, že ne všichni jsou schopni opravdu dodržet tuto garanci. Kvůli tomuto riziku byla v práci provedena citlivostní analýza investice na nižší než předpokládanou úroveň výroby elektrické energie. Tab. 24: Souhrnné výsledky 3 pro první (vlevo) a druhou (vpravo) variantu Množství vyrobené energie

ČSH (Kč)

(%)

(kWh/rok)

60,00

157 221

−3 537 845

69,14

181 162

0

70,00

183 425

334 453

80,00

209 628

4 206 740

90,00

235 832

8 077 570

100,00

262 035

11 951 049

Množství vyrobené energie

ČSH (Kč)

(%)

(kWh/rok)

70,00

235 416

−4 190 113

77,43

263 771

0

80,00

269 047

779 710

90,00

302 678

5 749 533

100,00

336 309

10 719 354

Z tabulky 24 je patrné, že první varianta je méně riziková, investice snese pokles účinnosti panelů až na 69,14 %.

6

6

ZÁVĚR

56

Závěr

Hlavním cílem této diplomové práce bylo zhodnotit pomocí vybraných metod ekonomickou efektivnost investice do fotovoltaické elektrárny budovanou firmou Uchytil, s. r. o., Práce je rozdělena do dvou celků. První celek tvoří teoretický rámec práce a představuje teorii fotovoltaiky a investičního rozhodování. V druhé části práce je pak objasněna situace okolo fotovoltaických elektráren v České republice a dále je zhodnocena ekonomická efektivnost již zmíněné elektrárny Na základě výsledků dosažených v praktické části se dá říct, že daný projekt je ekonomicky výhodný. Tento zjištěný fakt se dá pak zobecnit a dá se tak tedy usuzovat, že v současné době jsou investice do fotovoltaických elektráren v České republice výhodné. Zadavatel stavby případné nové elektrárny musí mít ale na paměti několik věcí. Tou nejdůležitější je správný výběr dodavatele technologie. Solární panely sice v posledních letech výrazně zlevnily, stále však je pořízení všech důležitých komponent solární elektrárny poměrně drahé. Prakticky jediným rizikem, které může investici do solární elektrárny ohrozit, jsou nekvalitní solární panely, které budou mít nedostatečný výkon nebo nevydrží v provozuschopném stavu po celou dobu životnosti elektrárny. Kdyby tento problém v průběhu let nastal, může ohrozit celou ekonomickou efektivnost daného projektu. Z toho vyplývá, že výběr kvalitního dodavatele při stavbě fotovoltaické elektrárny je klíčový pro úspěch investice. Na závěr zbývá dodat, že na základě této diplomové práce se dá usuzovat na to, že investice do fotovoltaických elektráren jsou sice poměrně bezpečnou investicí, nejsou však tak extrémně výhodné, jak se všeobecně tvrdí. Informace obsažené médiích a propagačních materiálech firem zabývajících se fotovoltaikou jsou plné omylů a polopravd. Firmy se pochopitelně snaží získat co nejvíc zákazníků a případný investor by si tak měl nejdříve vše řádně promyslet a získat všechny dostupné informace, než se rozhodne investovat své peníze to fotoltaických elektráren. Oporou při rozhodování by mu mohla být právě tato diplomová práce.

7

7

LITERATURA

57

Literatura

Bařinka, R., Klímek, P. Postupný rozvoj využití sluneční energie fotovoltaickou technologií. Praha: ČEZ, 2007. 180 s. ISBN 978-80-239-8823-9. Birth, J. Accounting: Business Reporting for Decision Making. Milton: John Wiley and sons Australia, Ltd., 2005. 460 s. ISBN 978-0-4708-0473-5. Cílování inflace v ČR, [on-line]. [cit. 2010-19-03]. Dostupné na http://www.cnb.cz/cs/menova politika/cilovani.html. Duchoň B. Inženýrská ekonomika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 288 s. ISBN 978-80-7179-763-0. Fotovoltaika – princip, [on-line]. [cit. 2010-02-03]. Dostupné na http://www.petraenergy.cz/fotovoltaicke-elektrarny/princip. Fotr, J., Souček, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 356 s. ISBN 80-247-0939-2. Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 745 s. ISBN 978-80-7179-903-0. Mapa slunečního záření v ČR [on-line]. [cit. 2010-19-03]. Dostupné na http://re.jrc.cec.eu.int/pvgis/pv. Marek, P. a kol. Studijní průvodce financemi podniku. 2. vyd. Praha: Ekopress, 2009. 634 s. ISBN 978-80-86929-49-1. Martinovičová, D. Základy ekonomiky podniku. 1. vyd. Praha: Alfa publishing, 2006. 178 s. ISBN 80-86851-50-8. Murtinger, K. Fotovoltaika. Elektřina ze slunce. 2. vyd. Praha: EkoWATT; Brno: ERA, 2008. 81 s. ISBN 978-80-7366-133-5. Průměrný počet hodin solárního svitu v ČR [on-line]. [cit. 2010-19-03]. Dostupné na http://www.mojeslunce.cz/kratce-o-fotovoltaice/slunecni-energie-v-cr/. Rejnuš, O. Základy teorie finančních investic. Brno: MZLU v Brně, 2005. 188 s. ISBN 80-7157-796-0. Rozhodnutí ERU č. 5/2009, [on-line]. [cit. 2010-18-03]. Dostupné na http://www.czrea.org/cs/energetika-a-legislativa-v-cr/cenove-rozhodnuti. Solární panely, [on-line]. [cit. 2010-02-03]. Dostupné na http://www.sunnypower.cz/cs/fve-od-nas/solarni-panely. Synek, M. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada, 2007. 452 s. ISBN 978-80-247-1992-4. Tetřevová, L. Financování projektů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2006. 182 s. ISBN 80-86946-09-6. Valach, J. Finanční řízení podniku. Praha: Ekopress, 2003. 247 s. ISBN 80-86119-21-1. Valach, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 80-86929-01-9.

7

LITERATURA

58

Zpráva o energetickém auditu podnikatelského záměru: Fotovoltaická elektrárna K terminal 7, 267,7 kWp . Živělová, I. Finanční řízení podniku I. Brno: MZLU v Brně, 2001. 106 s. ISBN 80-7157-339-6. Živělová, I. Finanční řízení podniku II. Brno: MZLU v Brně, 2003. 88 s. ISBN 80-7157-339-8.

SEZNAM OBRÁZKŮ

59

Seznam obrázků Obr. 1: Průměrné sluneční záření na území ČR (Mapa slunečního záření, 2010)

40

Obr. 2: Vývoj předpokládaných tržeb v letech 2010–2029

42


43


43

Obr. 5: Grafické znázornění doby návratnosti první varianty

45

Obr. 6: Grafické znázornění doby návratnosti druhé varianty

46

Obr. 7: Grafické znázornění diskontované doby návratnosti první varianty

51

Obr. 8: Grafické znázornění diskontované doby návratnosti druhé varianty

51

Obr. 9: Citlivost investice na pokles vyrobené energie první varianty

53

Obr. 10: Citlivost investice na pokles vyrobené energie druhé varianty

53

SEZNAM TABULEK

60

Seznam tabulek Tab. 1: Srovnání účinnosti článků druhé generace (Murtinger, 2008)

9

Tab. 2: Přehled výkupních cen solární energie (Rozhodnutí ERU č. 5/2009)

30

Tab. 3: Technické parametry FVE (Energetický audit)

33

Tab. 4: Stanovení kapitálových výdajů (Energetický audit)

34

Tab. 5: Splátkový kalendář, varianta 1

35

Tab. 6: Splátkový kalendář, varianta 2

36

Tab. 7: Odpisy investičního majetku

37

Tab. 8: Očekávané roční provozní náklady na provoz FVE (Energetický audit)

39

Tab. 9: Průměrný počet hodin solárního svitu (Průměrný počet hodin, 2010)

40

Tab. 10: Tržby za prodanou elektrickou energii (Energetický audit)

41

Tab. 11: Výpočet budoucí a současné hodnoty cash flow, varianta 1

42

Tab. 12: Výpočet budoucí a současné hodnoty cash flow, varianta 2

43

Tab. 13: Metoda průměrných ročních nákladů

44

Tab. 14: Metoda rentability investice

44

Tab. 15: Metoda rentability investice

45

Tab. 16: Metoda doby splácení

46

Tab. 17: Metoda ČSH

47

Tab. 18: Metoda indexu ziskovosti

48

Tab. 19: Stanovení ČSH pro výpočet IRR – varianta první (vlevo) a druhá (vpravo) 49 Tab. 20: Stanovení diskontované doby návratnosti

50

Tab. 21: Citlivost investice na pokles vyrobené energie první varianty (vlevo) a druhé varianty (vpravo) 53 Tab. 22: Souhrnné výsledky 1

54

Tab. 23: Souhrnné výsledky 2

54

Tab. 24: Souhrnné výsledky 3 pro první (vlevo) a druhou (vpravo) variantu

55

7

SEZNAM PŘÍLOH

Seznam příloh Příloha 1: Klimatické podmínky v České republice Příloha 2: Solární elektrárny v ČR Příloha 3: Umořovací plán úvěru Příloha 4: SHCF – vnitřní výnosové procento

61

výstavby solární elektrárny

Recommend Documents