VÝSLEDKY ČTRNÁCTÉ KONSTRUKTÉRSKÉ SOUTĚŽE NA STRANĚ 18

tak, aby svírala s číselníkem stejný úhel jako přepona FS trojúhelníku, který v tomto případě poslouží jako šablona pro ustavení polohy ukazatele. Číselník upravíme podle vlastního návrhu a vhodně popíšeme jednotlivé hodinové čáry. Upozorňuji ještě, že hodinové čáry na slunečních hodinách ukazujících pravý sluneční čas se vždy označují římskými číslicemi, jak je zřejmé z návrhu jednoho z možných provedení. Údaj slunečních hodin bude často porovnáván s časovým údajem našich mechanických hodin nebo hodinek. Toto porovnání ovšem dopadne pro sluneční hodiny většinou nepříznivě, jejich údaj se s údajem náramkových hodinek nebude shodovat. Při tomto srovnávaní musíme

mít totiž na paměti, že sluneční hodiny ukazují pravý místní sluneční čas, kdežto mechanické hodinky ukazuji sluneční čas střední. Výklad rozdílu obou časů nespadá do rámce tohoto článku, stačí snad pouze zdůraznit, že je způsoben jednak nerovnoměrným zdánlivým pohybem Slunce po obloze, jednak zeměpisnou polohou (zeměpisnou délkou) stanoviště. Proto bude vhodné, až budete někomu své sluneční hodiny, které si podle tohoto návodu sestrojíte, ukazovat, skutečnost rozdílu pravého a středního slunečního času zdůraznit, aby si uvědomil, že sluneční hodiny nelžou, ale věrně reprodukují pohyb Slunce. ING. JOSEF JIRÁSKO

ZAHRADNÍ NÁBYTEK Pro příjemné posezení v zahradě jsem si zhotovil dřevěný stůl s lavicemi. Výroba je velmi jednoduchá. Stůl zhotovíme z ohoblovaných prken 30 mm tlustých a širokých asi 80 mm. U všech potřebných prken seřízneme hrany a popř. i rohy (viz výkres). Základní rám stolu sestavíme z prken 2 a 3. Prkna v rozích přeplátujeme, spojovaná místa natřeme lepidlem Dispercol nebo Epoxy 1200 a spojení zajistíme hřebíkem 3X70 mm. Přesahující konce rámů můžeme ještě zpevnit zavrtáním a zalepením kolíku 0 8 mm. Stolovou desku zhotovíme z prken 1, která k základnímu rámu buď přišroubujeme nebo přibijeme hřebíky 3X80 mm tak, aby mezi prkny zůstala mezera 5 mm. Nohy 4 přilepíme k vyčnívajícím koncům rámu 3, vyrovnáme a přibijeme hřebíky 3X80 mm, jejichž konce na druhé straně zahneme ve směru letokruhů. Lavice má základní rám z prken 5 a 10 obdobně jako rám stolu.

.••i

25

Rozpiska materiálu

K rámu přilepíme a přibijeme nohy 8 a 9; u zadních noh 8 seřízneme horní konce a uříznuté klíny přilepíme z druhé strany. Prkna 7 tvořící sedací

plochu přibijeme k základnímu rámu hřebíky 0 3X80 mm. Nakonec přilepíme a přibijeme opěradlo 6. Zasmolená místa vypálíme a vytme-

MISA NA KVETY Na kvetinovú úpravu niektorých priestranstiev, ako např. v predzáhradkách rodinných domov, chát a v parkoch sa používajú nádoby — misy na kvetiny, v ktorých sa pestujú okrasné rastliny. Nádoby sú zvyčajne zhotovené z keramiky, kameniny či betónu. Nevýhodou všetkých používaných materiálov je veľká hmotnosť a krehkosť, ktoré zapríčiňujú, že sa s nádobami ťažko manipuluje a ľahko sa poškodia nárazom alebo v zimnom období mrazom. Nezanedbateľná je aj vysoká obstarávacia cena nádob z týchto materiálov. Uvedené nevýhody nemajú misy na kvetiny vyrobené z gumy vystužené kordovou tkaninou získané z vyradených pneumatík na osobné automobily. Misa na kvetiny má estetický vzhľad a ničím nepripomína pôvodnú pneumatiku. Ak má misa na kvetiny povrchovú úpravu a vysadí sa kvitnúcimi rastlinami, vytvára vhodný dekoratívny prvok

26

líme Dřevotmelem. Po přebroušení opatříme oba kusy nábytku trojnásobným nátěrem bezbarvým lakem Luxol. JIŘÍVRZBA

záhradky alebo parku. Jej výhodou je vysoká trvanlivosť a nízka hmotnosť, z čoho vyplýva, že sa s misou na kvetiny ľahko manipuluje. Medzi výhody, ktoré ocenia domáci majstri, patrí, že jej výroba je ľahká a rýchla, nevyžaduje špeciálne nástroje a nie je náročná na zručnosť. Základný materiál na výrobu možno získať ľahko a zväčša zadarmo. PRACOVNÝ POSTUP Na bočnici pneumatiky vyznačíme na miestach, kde bočnica prechádza do koruny 12 bodov rovnomerne vzdialených od seba; na týchto miestach vyvŕtame otvory s priemerom asi 8 mm. Potom na bočnicu nakreslíme čiaru rezu v tvare oblúčikov spájajúcich susedné otvory. Prácu si uľahčíme tým, že z tvrdého papiera vystrihneme šablónu v tvare jedného oblúčika, podľa ktorej potom čiaru rezu zakreslíme na celú bočnicu. Na mieste naznačenej čiary urobíme ostrým nožom rez. Vyvŕtané otvory uľahčujú vniknutie noža do steny pneumatiky. Trenie noža o steny pneumatiky znížime, ak nôž navlhčíme vodou. Po dokončení rezu po celom obvode pneumatiky oddelíme časť bočnice s pätkou. Druhú pätku, ktorá na pneumatike zostala, pripevníme do zveráka a tlakom na korunu pneu-

matiky za súčasného fahu za jej okraj pretvarujeme pneumatiku tak, že jej vonkajšia časť vrátane desénu behúňa sa dostane na vnútornú stranu novozískaného útvaru a vnútorná hladká stena pneumatiky vytvorí vonkajšiu plochu. Po preformovaní po celom obvode získa pneumatika nový stabilný tvar vo forme otvoreného kalicha a vytvorí tak základné teleso misy na kvetiny. Bočnica, ktorou sa viedol rez, tvorí hornú časf misy na kvetiny a časti bočnice s okrajom tvarovaným do oblúčikov rezom sa samovoľne prehnú z kalicha smerom von a vytvoria jeho ozdobný okraj. Odrezanú časf bočnice s pätkou prilepíme na druhú pätku umiestnenú na spodnom okraji misy na kvetiny; vytvoríme tak podstavec s rozšírenou a výrezmi profilovanou základňou. Na prilepenie použijeme lepidlo vhodné na lepenie gumy; mne sa osvedčilo lepidlo Herkules. Potom odmeriame vnútorný priemer misy na kvetiny v úrovni pätky a z tvrdého PVC alebo iného nekorodujúceho materiálu vyrežeme kotúč s priemerom o 30 mm väčším, než je nameraný priemer. Kotúč vložíme do misy a takisto prilepíme; vytvoríme tak dno misy na kvetiny. Aby bol zabezpe-

čený odtok nadbytočnej vody, musíme v dne vyvŕtať otvor, najlepšie v strede. Na zlepšenie celkového vzhľadu natrieme kvetinovú misu farbou, aby bola v súlade s prostredím, kde bude umiestnená. Náter urobíme bežnou technikou olejovými alebo latexovými farbami. ING. JAROSLAV ODSTRČIL

SKLÁDACÍ RUČNÍ VOZÍK Tak jako každý, potřebuji i já občas odvézt nějaké těžší předměty. Protože však bydlím v družstevním domě, kde je skladovacího prostoru málo, nevyhovoval mi vozík, který je u nás k dostání. Rozhodl jsem se proto vyrobit si vozík skládací, který bych po použití snadno umístil ať již v bytě či ve sklepě. Vyrobený vozík slouží velmi dobře, má nosnost 100 kg, takže se na něm dají převézt dva pytle brambor, cementu ap. Výroba není příliš složitá, důležité je však vyrobit součástky co nejpřesněji, aby byla montáž jednoduchá a aby se dal vozík dobře skládat. VÝROBA DÍLŮ Rukojeť vozíku 1 ohneme z trubky do tvaru podle obr. 1. Při ohýbání rukojeti se neobejdeme bez ohřevu ohýbaných míst propan butanovým

nebo acetylénovým plamenem. Trubku uřízneme delší, zhotovíme ohyby a pak teprve trubku uřízneme na správný rozměr. Ohyby provádíme tak, že trubku ohřejeme v délce asi 100 mm, pak nahřátou část upneme volně do svěráku a ohýbáme. Nahřáti podle potřeby ještě několikrát opakujeme. Dosáhneme tak, že se trubka v místě ohybu příliš nezploští. Nakonec vyvrtáme otvory 0 6 mm. Bočnice 2 vyrobíme podle obr. 2. Nejprve ohneme popsaným způsobem trubku 2.1 a podpěru 2.2. U podpěry musíme po zarovnání na délku jeden konec ve svěráku zploštit a na druhém konci vypilovat R10. Z pásové oceli vyrobíme oba pásy 2.3 a 2.4 a podpěru 2.5. Z tlustého plechu vyrobíme držáky 2.6. Obě bočnice svaříme do tvaru podle obr. 2. Svařujeme plamenem, protože trubky

jsou tenkostenné a snadno by se propálily. Z trubky světlosti 0 20 mm zhotovíme pouzdra 2.7. Do těchto pouzder musí jít suvně zasunout konce rukojeti. Není-li tomu tak, musíme buď opilovat konce rukojeti v délce 125 mm, nebo protočíme vnitřní průměr pouzder na 0 20,5 mm. Do pouzder vyvrtáme otvory, vypilujeme drážku a privaríme je tak, aby jedna bočnice byla levá a druhá pravá. Z pásové oceli zhotovíme vzpěry 3 a 4, které spojují obě bočnice. U horní vzpěry 4 musíme do krajního otvoru 0 5,2 mm vložit kolík 4.2,

27

.ROZNÝTOVAT

Obr. 1

28

29

jehož osazený konec zespodu roznýtujeme. U vozíku použijeme kola 5.1 s nafukovacím pláštěm 12,5X2 1/4", která mají kluzná ložiska. Tato původní ložiska musíme odseknout a v náboji kola vyrobit otvor 0 35,2 mm. Podle obr. 1 vysoustružíme náboje 5.2 a 5.4, víčka 5.3 i distanční vložky 5.5 a 5.6. Osu 5.7 buď vysoustružíme, nebo upravíme z vhodného šroubu. K oběma nábojům 5.2 a 5.4 privaríme víčka 5.3 tak, abychom zachovali souosost; max. rozdíl nesmí přesáhnout 0,5 mm. Podlážky 6 a 7 svaříme z pásové oceli. Po svaření do nich vyvrtáme otvory podle obr. 2 a 3. Z tlustého plechu vyřízneme desku 8, do níž vyvrtáme čtyři otvory 0 5,2 mm a dva otvory 0 9 mm, které pak propilujeme v zářezy. Zarážku 9 zhotovíme ze tří dílů, které spájíme na tvrdo mosazí. Pojistku 10 vysoustružíme a pak vyvrtáme otvor 0 2 mm pro závlačku. Pružinu 11 vyrobíme natočením asi deseti závitů drátem na tyč průměru asi 4 mm. Po uvolnění získá pružina potřebný rozměr. Nakonec ještě nařežeme ze dřeva (nejlepší z modřínu) latě 13 tak, aby v nich nebyly suky. Než se pustíme do montáže vozíku, provedeme povrchovou úpravu. Rukojeť 1, bočnice 2, vzpěry 3 a 4, náboj kola 5.1, podlážky 6 a 7 a desku 8 odmastíme, natřeme základní syntetickou barvou a pak dvakrát syntetickým lakem. Máme-li možnost, dáme si pozinkovat nebo jinak galvanicky pokovit náboje, distanční vložky, osu a matici kola, zarážku, pojistku, závlačku a vruty. MONTÁŽ Nejprve snýtujeme desku 8 s oběma vzpěrami 3 a 4 pomocí nýtů 15 a 16. Snýtované sestavy spojíme s bočnicemi 2 pomocí nýtů 15 a 18; u horní vzpěry 4 musíme mezi vzpěru a bočnici vložit matici 17, kterou musíme předem převrtat na 0 5,2 mm. Při nýtování dolní vzpěry 3 upevníme zároveň obě podlážky 6 a 7. Nýtovat musíme tak, aby všechny díly byly kolem nýtů otočné. Zhotovíme-li spoj příliš tuhý, stačí spojované díly podložit pevnou podložkou a do nýtu, který není podložen, klepnout v jeho ose přes důlčík. Tímto způsobem nýt uvolníme. Sestavíme zarážku 9 s pojistkou 10 a pružinou 11, bude sloužit jako doraz rukojetí a zároveň ji zajišťuje proti vysunutí. Pokud bude zarážka příliš těsná, musíme příslušné otvory uvolnit. Kolo 5 sestavíme tak, že do náboje

30

Rozpiska materiálu

ŘEZ A-A POHLED P

POHLED S

5.2 narazíme ložisko 5.8, vložíme vložku 5.6 a narazíme druhé ložisko 5.8. Ložiska před montáží řádně promažeme vazelínou. Náboj i s ložisky vložíme do otvoru kola 5.1 a z druhé strany našroubujeme náboj 5.4. Celou sestavu řádně dotáhneme, vyvrtáme otvor 0 4H7 a zajistíme kolíkem 5.11. V případě potřeby můžeme kdykoli

sestavu demontovat, promazat nebo opravit a znovu sestavit. Sestavená kola pak vložíme i s distančními vložkami 5.5 mezi držáky kol 2.6, provlečeme osu 5.7 a celek zajistíme maticí 5.9. Nesmíme při tom zapomenout dát na obě strany pružné podložky 5.10. Po řádném složení a dotažení sestavy musí se kolo volně otáčet.

Opravíme nátěry vrchním syntetickým lakem a zároveň natřeme nýty. Na podlážky 6 a 7 přišroubujeme latě 13 pomocí vrutů 14. Po nafouknutí kol je vozík připraven k použití. Při skládání stačí jen vysunout rukojeť z pouzder a pak již snadno sklopíme obě poloviny vozíku na sebe. JIŘÍ DOHNÁLEK

ZDŔHAČ ZŔN Drobní chovatelia zvieratstva a záhradkári, ktorí si kukuricu pestujú ako doplnok pre svojich zverencov, alebo tí, ktorí získajú z JRD poberky, poznajú iste nepríjemnú prácu so zdrháním zŕn z klasov kukurice. Lúskanie nožom je veľmi prácne a je tu aj nebezpečenstvo poranenia. Zhotovil som si preto jednoduchý zdŕhač, ktorý túto prácu zmení na zábavu. Stačí otáčať kľukou a zrná sa sypú do pripravenej nádoby. Zdŕhač sa skladá z troch dielov: zo zdŕhacej časti, zo stredného dielu a z kľuky. PRACOVNÝ POSTUP ^' * ' Najskôr zhotovíme zdŕhaciu časť. Z kruhovej ocele 0 60 mm odrežeme kotúč hrubý 10 mm. Do jeho stredu vyvŕtame otvor a vyrežeme závit M8 a po obvode (na kružnici s priemerom 50 mm) vyvŕtame osem otvorov 0 6 mm. Do týchto otvorov zasunieme striedavo kolíky 0 6 mm rozličných dĺžok. Konce kratších kolíkov (dĺžky 140 mm) ohneme smerom dovnútra tak, aby protiľahlé hroty boli od seba vzdialené asi 30 mm (približne priemer klasov kukurice). Konce dlhších kolíkov (dĺžky 150 mm) zahneme smerom von; budú tvorif vedenie na vstup klasu medzi hroty kratších kolíkov. Všetky kolíky na vonkajšej strane kotúča (smerom k strednému dielu) buď prispájkujeme, alebo privaríme. Stredný diel tvorí platňa z plechu hrubého asi 2 až 3 mm; do jej stredu vyvŕtame otvor na rúrku 3/8", ktorá tvorí klzné ložisko zdŕhača. Rúrku na platňu privaríme alebo prispájkujeme. Nakoniec ešte vyvŕtame do platne štyri otvory na závitky so zahĺbením pre ich hlavy. Kľuku ohneme z kruhovej ocele 0 8 mm. Na jednom

konci kľuky vyrežeme závit M8, druhý koniec vystrojíme drevenou rukoväťou. Zdŕhač zabudujeme do ľubovoľnej vhodnej nádoby tak, že platňu stredného dielu priskrutkujeme štyrmi závitkami na vnútornú stenu nádoby. Musíme však vopred v stene nádoby vyvŕtať otvor na rúrku 3/8". Potom už len stačí prestrčiť kľuku rúrkou a zaskrutkovať ju do zdŕhacej časti. Aby sa pri práci zrná nerozletúvali, zakryjeme hornú časť nádoby nad zdŕhačom buď kúskom organického skla, alebo fóliou. MIROSLAV PANÁK

31

HNACIA OS KOSAČKY V Zborníku USS zv. 41 bol uverejnený návod na konštrukciu listovej kosačky na trávu. Kosačka je v podstate dobre riešená, len má istý nedostatok v tom, že nemá diferenciál. Zubová spojka na hnacej osi síce umožňuje vypnutie zloženého prevodu od motora na hnaciu os, ktorý by sme inak museli roztáčať aj s pohonom kosy pri ručnom posúvaní stroja, ale neumožní vzájomné pretočenie kolies v zatáčkách. Pri zatáčaní akéhokoľvek dvojstopového vozidla musí vonkajšie koleso prejsť dlhšiu dráhu — ide po kružnici väčšieho obvodu — a musí teda urobiť viac otáčok. To nie je možné pri hriadeli, na ktorom sú kolesá pevne namontované. Tento nedostatok odstraňuje hnacia os, na ktorej sa môžu kolesá jednak voľne otáčať, jednak sa na ne prenáša krútiaci moment od hnacieho mechanizmu motora. Pri priamej jazde sa nemôže stať, že by jedno koleso „hrabalo", ako sa to stáva pri skutočných diferenciáloch cestných motorových vozidiel. Obidve kolesá zaberajú súčasne a rovnakým ťahom. Pri zatáčaní zatlačíme stroj do vyžadovaného smeru, zubová spojka vonkajšieho kolesa voľne preskakuje a v potrebnom okamihu priamej jazdy začnú obidve spojky opäť zaberať rovnako. Toto zariadenie sa dá použiť nielen pri kosačke, ale aj pri ďalších motorových strojčekoch, ktoré nemajú prevodovku so spätným prevodovým stupňom. Pri ručnej manipulácii so strojom, keď nie je motor v chode (pri prechádzaní pozemku naprázdno) ide stroj veľmi ľahko, lebo spojky preskakujú naprázdno v obidvoch kolesách, bez toho, aby sme museli niečo ručne vypínať. Pre malé bantamové kolesá môžeme použiť dvojzubové spojky, ale lepšie sú štvorzubové, ktoré sa dajú ešte v amatérskych podmienkach dobre vyrobiť vyřezáním pílkou a dopilovaním. Pre kolesá väčšieho priemeru použijeme vždy štvorzubové alebo viaczubové spojky. Výkres aj opis sú upravené tak, aby sa hnacia os i s príslušenstvom dali použiť na kosačku opísanú v zborníku USS zv. 4 1 . Preto čísla pozícií, na ktorých bude zmena alebo sa zrušia, sú zhodné ako v zborníku USS zv. 4 1 .

32

Označenie nových pozícií začína trocha nezvyčajným číslom 03. Je to preto, aby nenastala zámena s niektorou inou pozíciou. VÝROBA DIELOV Z pôvodnej konštrukcie odpadnú pozície 3.21, 3.15, 3.12, 3.17, 3.9, 3.16, 3.11, 3.13, 3.2, 1.23,, 1.24, 1.25. Spojku 3.7 nahradíme nábojom 03.9, od pôvodnej spojky 3.7 sa náboj 03.9 odlišuje len v tom, že ho necháme v pôvodnej dĺžke po sústružení — zuby teda nebudeme zhotovovať. Zabezpečovací červík 3.19 použijeme priamo v tomto puzdre na jeho pripevnenie; len ho nahradíme väčšou skrutkou M 8. Ďalšia zmena sa týka hriadeľa 3.1; nahradíme ho hriadeľom 03.10. Hriadeľ 03.10 osadíme na obidvoch koncoch na priemer 15 mm; je potrebný čistý a hladký povrch. Závit M10 na obidvoch koncoch slúži na zabezpečenie prítlačnej pružiny zubovej spojky. Vyfrézujeme drážky 5H9, po ktorých sa budú posúvať perá zubových spojok; (v spojkách perá na obidvoch koncoch zabezpečíme zvarom). Pôvodné náboje 3.5 nahradíme nábojmi 03.1 a 03.3. Vyrobíme ich z akejkoľvek uhlíkovej ocele (je potrebné zakaliť), môžeme použiť aj cementačnú oceľ 14220, po zhotovení nasýtiť uhlíkom a zakaliť. Náboje vysústružíme načisto a vystružíme otvor 15D9. Ak nemáme k dispozícii výstružník, lícujeme ich na hriadeľ tak, aby sa náboje ľahko otáčali. Vyfrézujeme ozubenie, alebo ho vyrežeme pílkou a dopilujeme. Na výkrese sú pre jednoduchosť a prehľadnosť nakreslené dva ozuby, ale zhotovíme radšej štyri. Pri výrobe ručnými nástrojmi postupujeme tak, že si na čelnej ploche označíme 4X90° (kríž) a potom režeme pílkou každý zub Rozpis materiálu

osobitne; nesmieme pritom zabudnúť na uhol asi 8° od osi, aby zub bol ostrý a nevychádzal zo záberu, ale sám sa do záberu upínal. Pri výrobe je vhodné lícovať zuby do protikusu, t. j. do spojok 03.2 a 03.4. Po vyrezaní zubov dočistíme povrch pilníkom. Nesmieme zabudnúť, že musíme vyrobiť pravé a ľavé zuby spojok a nábojov. Máme teda do seba zapadajúci pár na pravej a ľavej strane, ale vždy s opačným sklonom zubov. Po vyhotovení zubov na náboji opatrne privaríme prírubu 3.6. Pri kalení ohrejeme opatrne zuby len do čerešňovo červena a potom ich namočíme do vody. Povrch zubov očistíme od okovín a znova pomaly zahrievame. Po zafarbení na fialovo zuby opäť namočíme do vody. Ohrev je najlepšie urobiť autogénom. Kto túto možnosť nemá, môže súčiastku ohriať aj v dobre rozpálenom kúrenisku kuchynského sporáka, ale tu hrozí nebezpečenstvo deformácie náboja. Náboj sa musí na hriadeli voľne otáčať. Spojky 03.2 a 03.4 sústružíme tak, aby sa po hriadeli voľne posúvali. Tu môže byť vôľa aj trocha väčšia než pri nábojoch 03.1 a 03.3. Zuby zhotovíme takým istým spôsobom ako pri nábojoch. Potom obrážame drážky 5H9. Do drážok osadíme perá 03.8 trochu kratšie, než je dĺžka drážky, aby sme ich mohli na koncoch privariť a zabezpečiť tak proti vypadnutiu. Po privarení začistíme znovu zuby a zahlbenie na protiľahlom čele. Preskúšame, či sa v drážkach hriadeľa 03.10 spojka celkom voľne posúva. Ak to tak nie je, dolícujeme pilníkom perá a ostáva zakalenie ako pri nábojoch 03.1 a 03.3. Pružinu 03.5 navíjame na sústruhu alebo vo zveráku na kruhovej oceli 0 asi 13 mm, záleží na stupni zovretia. Pružinu volíme jemnejšiu, stačia asi tri závity. Zo stočeného kusa oddelíme potrebné dĺžky, natiahneme do dĺžky (predpružíme) a upravíme konce, aby dobre sedeli v lôžkach spojok i podložiek 03.6. Potom

ROZVINUTY TVAR ZUBOV

30 minút ohrievame pri teplote 300 °C a namočíme do vody. MONTÁŽ Na hriadeľ nasunieme hnacie koleso 3.8 privarené na náboji 03.9, ložiská s telesami a hriadeľ pripevníme na rám stroja. Hnacie koleso dáme do správnej polohy a zabezpečíme červíkom. Pre červík predvŕtame zahlbenie

v hriadeli, aby dobre prenášal fah. Na pohon kosačky stačí na prenesenie krútiaceho momentu červík M8, pri silnejších strojoch by sme museli vystrojiť hriadeľ s nábojom drážkou a perom a červík by slúžil iba na zaistenie proti bočnému posuvu. Na prírubu 3.6 namontujeme kolesá, hriadeľ natrieme mastiacim tukom

a nasunieme náboje 03.1, 03.3 a spojky 03.2,03.4. Zaberá hriadeľ do spojky a spojka do náboja, preto nesmieme zameniť pravý pár s ľavým. Pridáme pružinu 03.5, podložku 03.6 a zabezpečíme maticou 03.7. Krátkym posúvaním dopredu a zatáčaním preskúšame správnu funkciu spojok. JOSEF MUSIL

33

koníčky STOLČEK NA PLETIARSKY STROJ Pletiarsky stroj je v domácnosti výbornou pomôckou, len vzniká problém s jeho uskladnením. Pri pletení na dvojlôžkových strojoch je problematické aj ich umiestnenie na obyčajnom stole, lebo pletenina vychádza zo stroja uprostred, a tak sa musí pod strojom ohýbať a ručne poťahovať. Úplet sa zle kontroluje a nedá sa ani odmerať jeho dlžka. Merať sa musí až pri vybratí úpletu zo stroja. Všetky tieto nedostatky odstraňuje stolček, ktorý som si vyrobil. Využil som pri tom pôvodný predajný obal, ktorý je solídne vyrobený. Stolček mám už niekoľko rokov a veľmi sa osvedčil. Pletiarske stroje najnovšieho typu 392 (výrobca Kovozávody vo Frýdlante) sa v týchto debnách prepravujú ešte aj v súčasnosti. VÝROBA STOLČEKA Najskôr prispôsobíme debnu 17 tak, že odrežeme vrchnú drážku; po začistení hoblíkom má mať výšku asi 167 mm. Kto túto debnu už nemá, musí si urobiť novú týchto rozmerov: dĺžka 1200 mm, šírka 330 mm, výška 167 mm, hrúbka stien 15 mm (môže však byť aj väčšia). Potom si z latkovky či drevotriesky hrubej 20 mm pripravíme vrchnú dosku 18. Na vrchnú stranu prilepíme lepidlom Epoxy 1200 umakart. Hoblíkom začistíme boky a prilepíme lišty 16. Lišty pripevníme tenkými kolárskymi klinčekmi, dierky po klinčekoch potom zagitujeme. Po zaschnutí lištu hoblíkom upravíme na výšku dosky a zaguľatíme. Takto upravenú dosku 18 pozdĺžne rozrežeme tak, aby vznikli dva diely A a B, z ktorých diel B nesmie byť po začistení užší než 100 mm. Obidve rozrezané hrany zarovnáme hoblíkom tak, aby medzi nimi nebola nijaká medzera. Na takto upravené hrany priglejíme alebo prilepíme dyhu 15. Obidve dosky A a B položíme na rovnú plochu, dosky podložíme, hrany natrieme lepidlom a priložíme pásiky dyhy. Medzi ne vložíme pásik polyetylénu, aby nám presiaknuté lepidlo nespojilo obidva diely, hrany pritlačíme k sebe a necháme zaschnúť. Potom opatrne prečnievajúcu dyhu začistíme a všetky strany zalakujeme. Namiesto dyhy možno hrany dosky len natrieť fermežou, zagitovať a pretrieť farbou. Potom zhotovíme podpornú kovovú konštrukciu. Na nohy 1 vyrobené z rúrok 1 / 2 " privaríme vzperu 2 a potom obidva páry nôh spojíme vzadu trnožou 3. Vzpery i trnož zhotovíme z rúrok 1/2" alebo 3/8". Na podnožie privaríme navrchu dve priečne podpery 4 a uprostred jednu pozdĺžnu podperu 5; podpery vyrobíme z plochej ocele 30X8 mm. Lišty 6 zhotovíme z uholníka 30X30 mm, ktorý zvaríme do pravého uhla. Zvar urobíme trochu väčší, aby nám po obrúsení vznikla hladká strana. Na vodorovnú časť ližín privaríme výstuhu 20 a koniec vo vzdialenosti 100 mm odrežeme pod uhlom 45°. Zvislú časť ližín (rozmer 167 mm) necháme zatiaľ radšej dlhšiu. Pri výrobe ližín nesmieme zabudnúť na to, že jedna bude pravá a jedna ľavá. Na zvarenú konštrukciu stolčeka provizórne

34

Pletiarsky stroj so stolčekom v pracovnom stave. Uprostred vidief hotovú pleteninu. priskrutkujeme debnu 17 skrutkami 9 (môžu byť aj s polg u Tatou vratovou hlavou). Potom pri ližinách 6 upravíme rozmer 167 mm tak, aby sa zhodoval s výškou debny a obidve ližiny priskrutkujeme na debnu skrutkami 7. Musíme dodržať rovinnosť hornej časti ližín a zároveň Rozpis materiálu

35

rozstup (rozmer 915 mm). Ližiny pribodujeme na konštrukciu stolčeka, potom odstránime debnu a zvar dokončíme. Po očistení zvaru pripevníme debnu 17 už napevno. Jeden diel závesov 10 ohneme podľa hrúbky debny, zapustíme a priskrutkujeme tak, aby doska 18 (diel A) celkom ležala na debne. Dosku umiestnime na debnu výstredné; predná hrana musí lícovaf s hranou debny 17. Poznačíme si, do ktorých miest prídu závesy, dosku odklopíme a priskrutkujeme. Potom celý stolček otočíme hore nohami a k doske 18 priložíme druhý'diel B. Závitkami pripevníme posúvače 8, ktoré zhotovíme z 2 mm hrubého plechu podľa výkresu. Posúvače zabezpečíme skrutkami 12. Aby sa doska B neprehýbala, priskrutkujeme

doprostred dosky asi šiestimi závitkami podperu 11 zhotovenú z uholníka. Stolček otočíme a vyskúšame, ako sa doska B posúva po ližinách. Potom konštrukciu stolčeka natrieme najlepšie čiernou syntetickou farbou. Na konce nôh kúpime v drogérii gumové chrániče 22. TECHNOLÓGIA PLETENIA Na stolčeku pletieme tak, že dosku B odsunieme a na vzniknutú medzeru (asi 4 cm) postavíme stred stroja. Dĺžku pleteniny, ktorá prechádza medzerou, kontrolujeme podľa stupnice 19 nakreslenej na debne. Namiesto nakreslenej stupnice môžeme pripevniť kúsok kovového stáčacieho meradla alebo túto stupnicu celkom vynechať. Stupnica je v centimetroch a meria sa od činnej časti pletacieho stroja. VLASTIMIL SOBEK

JEDNODUCHÁ ŘEZAČKA CHEMLONU Na této řezačce lze řezat větší množství chemlonu najednou a její zhotovení i práce s ní je podle názoru autorky mnohem jednodušší a rychlejší než s jinými řezačkami. Z tlustšího prkénka nebo dřevotřískové desky uřízneme základní desku 1 a dva čtverce na boční stěny 2. Uprostřed těchto čtverců vyvrtáme otvor asi 0 6 mm (podle průměru drátu 6, který použijeme na osu řezačky). Tyto otvory okoveme kroužky, které se používají v brašnářství na provlékání šňůr u pytlů. Potom oba boční čtverce přišroubujeme dvěma vruty 3 z venkovní strany k základní desce 1. Dále potřebujeme 390 mm dlouhou kovovou kulatou záclonovou tyč 4. Opatrně ž ní sloupneme tenký plechový obal, který též upotřebíme a tak nám zůstane vnitřní kovová trubka po celé délce otevřená. Do jejích obou konců dáme korkovou nebo dřevěnou zátku opět s otvorem (těsným) na průměr drátu, který použijeme na osu. Zátku 6 neděláme hlubší než 25 mm. Oba konce trubky v hloubce zátek pevně olepíme izolepou po obvodě. Zátky můžeme též při zasouvání do konců trubky natřít Supercementem. Osu řezačky 6 zhotovíme z tvrdého drátu 0 5 mm (použila jsem drát s izolací), který protáhneme boční stěnou 2, trubkou 4 se zátkami 5 a druhou boční stěnou 2. Na jednom konci drátu uděláme očko, aby se nevyvlékal nebo na něm uděláme z izolepy bambulku. Druhý konec ohneme do tvaru kliky asi 1 cm za boční stěnou. Sejmutý plech ze záclonové trubky polepíme po obou stranách izolepou. Slouží jako spona 7 na chemlon při řezání. Tím je řezačka hotová. Náklady na

36

její zhotovení jsou minimální a práce s ní jednoduchá a rychlá: Na trubku pomocí kličky natočíme chemlon (může se natočit případně i ve třech vrstvách), natočený chemlon přikryjeme (sepneme) sponou a pak po celé délce v místě rozevřené trubky i spony chemlon rozřízneme žiletkou. Mezi sponou a trubkou potom už jen vytahujeme celé svazky chemlonu a skládáme je do krabice připravené k dalšímu používaní (našívání, přiháčkovávání ap.). Délka chemlonových vláken

je asi 80 mm. Chceme-li mít vlákna delší, museli bychom použít tlustší trubky. K natáčení chemlonu můžeme použít i šicího stroje (např. starší typ Minerva s otvory v kolečku). Konec kliky řezacího strojku vsuneme do hnacího kolečka, jehlu uvolníme a šlapáním kliku roztočíme. Natočení tří vrstev chemlonu netrvá déle než minutu. Osa řezacího strojku a osa kolečka šicího stroje musí být ve stejné výšce. KVĚTA LEJSKOVA

FOTOGRAFICKÝ STATÍV Pri fotografovaní ma okolnosti prinútili fotografovať aj s dlhším časom. Preto som si kúpil teleskopický statív. Je síce ľahký a prenosný, ale má malú stabilitu. Keďže na našom trhu iný statív nedostať, rozhodol som sa, že si ho urobím. Materiál, z ktorého je vyhotovený, dostať bežne v obchodoch. Stôl stojana je z plechu hrúbky 6 mm. Rúrka, na ktorú je prichytená panoramatická hlava, by mala byť z materiálu, ktorý nevyžaduje žiadnu povrchovú úpravu (antikoro, hliník, mosadz). Dôraz kladieme na jemný, hladký, ale pritom tesný chod rúrky vo vodidle. Keby sme rúrku natreli farbou, farba by sa po čase stálym používaním ošúchala a narušil by sa hladký chod rúrky. Statív začneme robiť od pevných nôh 6. V každej nohe je ešte jedna vysúvacia noha 7, ktorá musí mať v pevnej nohe zaručený voľný chod. Pri vysunutí na potrebnú dĺžku zatiahneme na konci pevnej nohy skrutku s drážkovanou hlavou, a tak zaistíme polohu vysúvacej nohy. Profil pevnej aj vysúvacej nohy ohneme z hliníkového plechu hrúbky 3 mm. Najprv urobíme pevné nohy. Odstrihneme potrebnú šírku, dĺžku a naohýbame spolu 6 kusov do tvaru písmena U. Musíme rátať s tým, že pri ohýbaní materiál „nadnáša", preto si najprv na kúsku toho istého materiálu vyskúšame ohnúť potrebný tvar. Potom začneme označovať a ohýbať podľa tejto vzorky. Ak máme naohýbané pevné nohy, môžeme ohýbať vysúvacie. Znova si urobíme skúšku na kúsku toho istého materiálu. Musíme dbať, aby sa vysúvacie nohy voľne pohybovali v pevných nohách, preto musia byť o trochu menšie. Vysúvacie nohy na koncoch narežeme do hĺbky 15 mm a strednú časť ohneme smerom dovnútra. Potom si urobíme objímky 8 a 9. Horná objímka 8 prichytáva nohy o stôl stojana a má uzavretý obdĺžnikový tvar. Urobíme ju z plechu hrúbky 2 mm. Na užších stranách je objímka 80 mm vysoká, na širších stranách len 50 mm. Do užších vyčnievajúcich koncov vyvŕtame sústredne otvory 0 8,5 mm. Cez objímku prevŕtame do nôh 6 otvory 0 4,5 mm a naskrutkujeme 5 mm hrubé samorezné skrutky 30. Spodná objímka 9 má tvar písmena U a vyhotovíme ju z plechu hrúbky 2 mm. Urobíme ju na mieru každej

nohy osobitne, pričom pridávame na hrúbku matice, ktorú na ňu z vnútornej strany zaspájkujeme. Objímku prinitujeme o jeden diel pevnej nohy — druhý musí byť voľný. Tento pritlačí po zatiahnutí skrutky 34 s drážkovanou hlavou vysúvaciu nohu o jej pevnú časť. Objímku prinitujeme malými nitmi 32 0 3 mm tak, že vo vnútri nesmú trčať hlavičky. 0 ne by sa zadierala vysúvacia noha. Nity treba dobre pritiahnuť tak, aby sa hlavičky zaryli do materiálu. Ďalej urobíme stôl 1 stojana. Na platňu plechu 6 mm hrubého narysujeme kružnicu (pozri rez A—A). Kruh rozdelíme po 120 stupňoch a vzniknuté body na kružnici spojíme priamkami so stredom. Na obvode kružnice urobíme na každú priamku 46 mm dlhú kolmicu. Kolmice navzájom pospájame, čím dostaneme nepravidelný šesťuholník. Na jeho kratšie strany prídu nohy stojana. Potom urobíme do stredu platne otvor, do ktorého vsadíme vodidlo rúrky 3. Kružidlom narysujeme priemer vodidla, vrtákom vyvŕtame po jeho obvode diery a sekáčom vysekáme materiál medzi dierami. Vzniknutý otvor vypiľujeme do okrúhla, kolmo nasadíme vodiacu rúrku 3 a zospodu ju privaríme. Z toho istého materiálu ako je stôl stojana urobíme držiaky nôh 2. Držiaky priložíme na nohy, nasadíme hliníkové podložky 27 a spojíme skrutkami. Stôl stojana dáme na zem a na jeho kratšie strany priložíme nohy s držiakmi. Dodržujeme pritom uhol 120 stupňov. Takto si držiaky nôh z vnútorných strán pribodneme o stôl stojana. Stojan postavíme na nohy a dôkladne si ho poprezeráme. Ak je všetko v poriadku, držiaky zvaríme. Z plechu hrúbky 6 mm urobíme vodidlo 4 skrutky, ktorou stabilizujeme rúrku vo vodidle. Skôr ako ho privaríme o stôl stojana, prevŕtame doň otvor 0 8,5 mm. Vodidlo 4 privaríme o stôl z vnútornej strany a cez otvor v ňom prevŕtame vrtákom otvor do vodidla 3 rúrky. Prevlečieme skrutku 31 s maticou 5 a tú na vodidlo 3 privaríme.

obrúsime do okrúhla. Pretože rúrka 10 panoramatickej hlavy bude z materiálov, ktoré sa zle zvárajú, pomôžeme si objímkou rúrky 16. Je z toho istého materiálu ako vodidlo. Objímku 16 z vnútornej strany privaríme na pevný kruhový plech 13; tvorí tak držiak, do ktorého nasadíme rúrku 10 hlavy. Po obvode objímku prevŕtame vrtákom 0 2,4 mm až do rúrky a narežeme závit M3. Skrutkami 26 (M3) objímku pevne priskrutkujeme o rúrku. Obidva kruhové plechy a kruh z PVC prevŕtame v strede vrtákom 0 8,5 mm. Na pevný kruhový plech 13 nasunieme maticu 25 (M8) a zospodu ju privaríme. Vznikne tak otočný čap, na ktorom sa panoramatická hlava otáča o 360 stupňov. Z plechu 3 mm hrubého a šírky 30 mm vyrobíme dva profily tvaru „ U " 14 a 15. Profil 14 je širší o hrúbku dvoch hliníkových podložiek 22, ktoré nám zabezpečujú trením plynulý chod pri sklápaní panoramatickej hlavy. Aj tu najprv urobíme skúšku, ako pri pevných nohách. Obidva profily prevŕtame navzájom vrtákom 0 8,5 mm. Pritom musíme byť presní, pretože od toho závisí horizont panoramatickej hlavy. Do spodného menšieho profilu 15, presne do stredu, vyvŕtame otvor 0 8,5 mm pre skrutku 24, ktorá tvorí otočný čap. Tento profil 15 privaríme o pohyblivý kruhový plech 11.

Ďalej urobíme panoramatickú hlavu. Skladá sa z dvoch plechov kruhového tvaru 11 a 13, medzi ktorými je taký istý kruh 12 z PVC. Tento tvorí akési ložisko. Na plech 3 mm hrubý naznačíme kružnicu s priemerom 70 mm. Na pákových nožniciach ju nahrubo obstriháme a na brúske

37

REZ

38

A-A

Legenda k obrázkom na vedľajšej strane 1 — stôl; 2 — držiak nohy; 3 — vodidlo rúrky; 4 — vodidlo skrutky; 5 — matica M8; 6 — pevná noha; 7 — výsuvná noha; 8 — horná objímka; 9 — dolná objímka; 10 — rúrka; 11 — pohyblivý plech; 12 — ložisko; 13 — pevný plech; 14 — širší profil U; 15 — užší profil U; 16 — objímka rúrky; 17 — koncovka; 18 — rozporná rúrka; 19 — zaisťovacia podložka; 20 — skrutka na fotoaparát; 21 — skrutka M8 s pologuľatou hlavou; 22 — hliníková podložka; 23 a 24 — drážkovaná matica (kúpená v obchode s bicyklami); 25 — skrutka M8 so šesfhrannou hlavou; 26 — samorezná skrutka M3; 27 — hliníková podložka; 28 — skrutka so šesfhrannou hlavou; 29 — matica s pákou; 30 — samorezná skrutka; 31 — skrutka M8 vyrobená; 32 — nit 0 3 mm; 33 — matica; 34 — skrutka z mlynčeka na mak; 35 — skrutka M4

Aby pri sťahovaní hlavy nedochádzalo k určitému deformovaniu profilov, nasunieme na skrutku 21 rozpornú rúrku 18. Rozpornú rúrku vyrobíme z poniklovanej rúrky, ktorá sa montuje ako prívodná rúrka vody k WC nádržke. Kúpime si dve rúrky, pretože potrebujeme dve koncovky. Nameriame si celkovú dĺžku rozpornej rúrky, tú odrežeme aj s koncovkou a z druhej rúrky zoberieme koncovku, ktorú nasunieme na druhý koniec rozpornej rúrky. Tieto koncovky sú prispájkované, takže ich stačí len nahriať a stiahnuť dolu. Do väčšieho profilu 14 vyvŕtame do stredu otvor, do ktorého vložíme skrutku 20 pre prichytenie fotoaparátu. V obchode so súčiastkami na bicykle si kúpime dve matice 23 a 24 so závitom M8 (s drážkovanou hlavou) na panoramatickú hlavu. Skrutky 34

na objímkach pevných nôh sú z mlynčeka na mak. Dostať ich kúpiť v obchode s domácimi potrebami. Skrutku 31 pre stabilizovanie rúrky panoramatickej hlavy si musíme vyrobiť sami. Urobíme si z papiera formu 0 40 mm a vysokú 15 mm. Nalejeme do nej DENTACRIL a do stredu formy ponoríme hlavu 50 mm dlhej skrutky M8. Po stuhnutí DENTACRILU formu odtrhneme a odliatok obrúsime do požadovaného tvaru. Z toho istého materiálu odlejeme aj koncovky 17 na vysúvacie nohy. Formu vyrobíme vždy trochu väčšiu ako sú rozmery na výkrese. Je to z dôvodu konečného opracovania. Po opracovaní, nasunuti do pohyblivej nohy označíme na koncovkách diery, ktoré sme predtým vŕtali na ohnutý koniec pohyblivých nôh. Vŕtame vrtákom 0 3,2 mm. Narežeme závit M4 a priskrutkujeme koncovky pevne o nohy. Nakoniec ešte musíme urobiť zaisťovacie podložky 19 a matice s pákou 29. Matice s pákou urobíme z hliníkovej pásoviny, ktorú elektrikári používajú v rozvodových skriniach. Z pásoviny vyrežeme tvar matice pílkou a potom do stredu navŕtame otvor 0 6,4 mm a narežeme závit M8. Sekáčom urobíme na páke vrúbkovanie. Zaisťovaciu podložku 19 urobíme z plechu hrubého 2 mm. Na plech narysujeme tvar hlavy skrutky, vrtákom vyvŕtame a pilníkom vypiľujeme konečný tvar. Dole vyvŕtame otvor 0 3,5 mm, ktorý slúži na prichytenie podložky o hornú objímku pevnej nohy. Pri skladaní statívu nasunieme cez objímku, podložku a držiaky nôh

URČENÍ VYVOLÁVACÍ DOBY PRO RŮZNÉ VÝVOJKY

Při vyvolávání černobílých negativních filmů je důležitým parametrem teplota vývojky. Nejvhodnější teplota vývojky a ostatních lázní se pohybuje kolem 20 °C. Při vyšší teplotě se musí vyvíjecí doba zkrátit, při nižší naopak prodloužit. U klasických vývojek se většinou počítá s pracovní teplotou v maximálním rozpětí 15 až 24 °C; novější konfekční lázně dovolují zpracovávat filmy i při teplotách až 30 °C. Výrobci vývojek udávají vyvolávací dobu pro filmy různé citlivosti při teplotě 20 °C. Pro jinou teplotu nebo jiné ředění vývojky než základní, je třeba vyvolávací dobu pro 20 °C vynásobit příslušnými koeficienty.

Nejlepší a nejspolehlivější bývá vývojka, kterou předepisuje výrobce filmu. Pro nejběžnější filmy u nás prodávané (Fomapan, ORWO) tedy budeme nejčastěji používat konfekční vývojky, dodávané buď v práškovém (FOMADON N, FOMADON R, FOMAL, A 49) nebo v tekutém stavu (R 09). FOMADON N je jemnozrnná normálně pracující vývojka určená k vyvolávání negativních filmů Fomapan N. Je však také vhodná pro zpracování filmů 0RW0 NP 15, zvláště pro snímky fotografované při kontrastním světle. FOMADON R je rapidněji pracující vývojka vhodná zejména pro materiály nižší citlivosti. FOMAL je ultrajemná

skrutku 28 dostatočne dlhú a naskrutkujeme na ňu maticu s pákou 29. Skrutku dotiahneme tak, aby nám nohy nešli príliš ľahko rozťahovať, ale zasa ani veľmi ťažko. Túto polohu skrutky zaistíme nasunutím zaisťovacej podložky na hlavu skrutky. Podložku potom cez otvor na prichytávame o objímku prevŕtame vrtákom 0 2,4 mm a do objímky narežeme závit M3. Takto pevne prichytíme zaisťovaciu podložku. V priebehu práce so stojanom sa hliníkové podložky medzi držiakmi vybehajú, čo zapríčiňuje voľnejší chod nôh. Túto chybu napravíme tak, že dotiahneme maticu s pákou. Ak je statív v poriadku, poznačíme si jemnými zárezmi na držiakoch poradie nôh a statív rozoberieme. Pristúpime k povrchovej úprave stola a objímok nôh. Osvedčila sa matná čierna farba, pripomínajúca kožienku. Urobíme ju z bezfarebného laku a rozdrveného živočíšneho uhlia. Tabletku tohto uhlia dôkladne rozdrvíme na jemný prášok a pridáme do bezfarebného laku. Presný pomer prášku a laku si musíme vyskúšať. Najlepšie výsledky sú s veľmi zahusteným lakom. Treba urobiť viac skúšok a tú najvhodnejšiu použiť. Pred samotným náterom treba stôl a objímky dôkladne odmastiť a natrieť základnou farbou. Po dokonalom vysušení základnej farby nanesieme už vyskúšanú čiernu farbu a necháme dokonale vyschnúť. Nohy statívu vyleštíme na plstenom kotúči do vysokého lesku. Keď dobre vyschne farba, kompletizujeme statív. M. ŠKORUPA vývojka, zvláště vhodná pro zpracování kinofilmů a filmů vysokých citlivostí. Zároveň velmi dobře vyrovnává velké světelné kontrasty. Lze ji využít i při zpracování za vyšších teplot. A-49 je moderní jemnozrnná vývojka určená k vyvolávání negativních filmů ORWO. Nepracuje příliš kontrastně a přesto dovoluje dobré využití citlivosti. R 09 je značně koncentrovaná vývojka, která se ředí vodou. Stupeň ředění závisí na druhu filmu nebo na tom, jaký chceme dosáhnout charakter negativu. Lázeň poskytuje poněkud větší zrnitost, která se však ředěním nezvětšuje. To je rozdílné proti ostatním vývojkám, u nichž ředěním klesá obsah siřičitanu a tím se zhoršuje rozpustnost halogenidu stříbra v emulzi. Abychom mohli rychle určit vyvolávací dobu, uvádíme grafy, z nichž nutnou dobu snadno odečteme. Při vyvolávání pak postupujeme takto:

39

40

zvolíme vhodné zředění vývojky a vývojku zředíme. U vývojky R 09 s výhodou použijeme pravé části tabulky, kde pro zvolené zředění přímo odečteme potřebné množství koncentrované vývojky a vody, a to buď pro vývojnici o obsahu 300 ml nebo 500 ml. Nyní změříme teplotu zředěné vývojky. Přitom je třeba počítat s tím, že běžné lihové teploměry reagují velmi pomalu, takže teprve asi za' 1 minutu ukáží správnou hodnotu. Naměřená teplota je vynesena na svislou osu grafů. Nyní určíme průsečíky vodorovné přímky odpovídající naměřené teplotě s tolerančním polem pro typ vyvolávaného filmu. Vodorovné souřadnice těchto průsečíků udávají interval, ve kterém se pohybuje vyvolávací doba. Odečítáme je na ose (u R 09 v řádku tabulky) odpovídající použitému zředění. Použitím delší vyvolávací doby lépe využíváme citlivost, současně se zvyšuje kon-

trast, krytí a zrno. Při použití kratší vyvolávací doby bude ztráta na citlivosti nepatrná a podání kontrastních motivů bude vyrovnanější. Příklad: Vyvoláváme kinofilm ORWO NP20. Použijeme vývojku R 09 a zvolíme zředění 1 + 6 0 . Z tabulky zjistíme, že pro vývojnici obsahu 300 ml použijeme 5 ml vývojky R 09 a 300 ml vody. Zředěná vývojka má teplotu 19 °C. Z grafu určíme vyvolávací dobu 14,5 až 18 minut. Vývojka má být bez prachu a mechanických nečistot. Přefiltrujeme ji proto přes filtrační papír. Nyní nalejeme vývojku do vývojnice. Hned po naplnění je třeba s vývojnicí lehce klepnout, aby se uvolnily vzduchové bublinky, které při nalévání vývojky mohly ulpět na filmu. Nejvhodnější rytmus při vyvolávání je první minutu zatočit cívkou nebo překlopit vývojnici (u preklápacích vývojnic) každých 20 sekund, v dalších třech minutách

TMAVÁ KOMORA ZO SKRINE Po nasťahovaní do panelového domu som ako fotoamatér mal problém, kde robiť fotografie. Najskôr mi slúžila kúpelňa, ale ustavičná premena kúpeľne na fotokomoru a naopak mi nevyhovovala, nehľadiac na to, že kúpeľňa nebola vždy dostupná. Rozhodol som sa, že si urobím fotokomoru v predsieni, kde boli tri vstavané skrine. Skrine sú podopreté o strop a dlážku vzpernými skrutkami. Po ich uvoľnení možno skrine posunúť od steny do predsiene. Priestor, ktorý vznikol za skriňami, som využil na realizáciu fotokomory. Pôvodné tri skrine slúžia v podstate ďalej svojmu účelu a navyše vznikol úložný priestor s objemom jednej skrine. Ulička sa tým síce zúžila asi na 90 cm, ale na prejdenie to stačí. Pred dverami do tmavej komory je umiestnená posúvacia skrinka na topánky. Ak chceme komoru použiť, posunieme skrinku na topánky pred bočnú stenu skrine C. Skriňa A je voľná (vrátane nadstavca) a možno ju využiť na uloženie např. vysávača, zmetáka, dosky na žehlenie a pod., cez ňu je prístupná skriňa F. Skriňa B má voľný nadstavec prechádzajúci do voľného priestoru nadstavca skrine E. Dolný priestor je využitý na odkladanie kabátov. Nad priestorom na kabáty sú dva regály, pod ním jeden regál (pozri rez B—B). Skriňa zostala bez zmeny.

Na skrini C je nadstavec rozdelený na dve časti (pozri rez A—A). Predná časť slúži na odkladanie do dvoch regálikov, zadná časť je využitá na odkladanie do dvoch regálikov v tmavej komore. Spodná časť skrine je opäť rozdelená na dve časti. V prednej časti sú úzke (asi 17 cm) regály (např. na saponáty, prášky na pranie a iné úzke predmety). Zadná časť spodného priestoru je využitá na umiestnenie vyvolávacích misiek nad sebou a pod nimi je vedro na ustálené fotografie. Priestor D je voľný v celej výške. Vstupuje sa do neho bočnou stenou. Sedí sa v ňom pred zväčšovacím prístrojom. Vo vrchnej časti možno zhotoviť úzky regálik. V skrini E je nadstavec voľný; prechádza do voľného priestoru skrine B. Spodná časť je využitá na umiestnenie zväčšovacieho prístroja. V skrini F sú v celej výške vyhotovené regály. ^ ; f

každých 30 sekund, potom každou minutu. Vylití vývojky z vývojnice trvá asi 20 sekund. Tato doba se započítává do doby vyvolávání, stejně jako 10 až 15 sekund při vypírání vodou. Použijeme-li místo vody přerušovací lázeň, vyvolávání se okamžitě zastaví a pak tuto dobu nezapočítáváme. Toto platí především u vyvolávacích dob do 5 minut. U takto krátkých vyvolávacích dob je také nebezpečí vzniku světlejších míst na filmu, stejně jako při nedostatečném promíchávání vývojky. Abychom dodrželi vyvolávací • dobu, je vhodné použít signální hodiny, tzv. „minutky". Ještě je třeba upozornit, že teplotní rozdíly jednotlivých lázní, ve kterých film zpracováváme, nemají být nikdy větší než maximálně 3 až 4 °C, jinak by mohlo dojít k druhotnému vzrůstu zrna. Zvláště je třeba dát pozor na teplotu vypírací vodyl ING. MILAN HRDLIČKA a potom skrine celkom ľahko posunieme smerom do predsiene. Potom do skrine B a C umiestnime pôvodné regáliky 23 (pozri rezy A—A a B—B) a priskrutkujeme zadnú časť 12 skrine B a zadnú časť 6 skrine C. Potom umiestnime rebrík 10 do skrine F a rebrík 9 do priestoru skrine E. Na rebrík 9 už pripevníme sololit, ktorý tvorí priehradku medzi skriňami E, F, a priečky na uloženie dosky 13 zväčšovacieho prístroja, odkladacej dosky 14 a regálikov 11. Rebríky 9 a 10 rozoprieme hore 1 dole jedným regálom 23 a na stojky rebríkov priskrutkujeme strop 1. Na druhej strane pripevníme strop 1 uholníkmi, odrezanými z profilu L na stenu predsiene a napokon aj na priehradku 2 medzi skriňami B, C. V skrini F pripevníme ešte jeden regál 16, a to tak, že pôvodný regál skrine podo-

PRACOVNÝ POSTUP Najskôr si dôkladne zmeriame všetky rozmery jednotlivých dielov, lebo v rozpise sú uvedené iba informatívne rozmery. Podľa zistených rozmerov vyrobíme jednotlivé diely. Vlastnú montáž začneme zvesením všetkých dvier a regálov, aby skrine b.oli čo najľahšie. Uvoľníme skrutky, ktorými sú skrine podopreté o strop.

41

REZ B-B

SCHÉMA ZAPOIENIA

42

prieme štyrmi drevenými hranolmi. Vzdialenosť skrine C od steny predsiene vymedzíme latami 3.4 a 3.6 a tieto laty rozoprieme medzi stropom a dlážkou stojkami 3.2 a 3.3. Priehradku 2 namontujeme tak, že ju narazíme medzi strop predsiene a už pripevnený strop 1 skríň E, F. Priskrutkujeme ju na strop 1 a pomocou uholníkov na strop predsiene. Potom už môžeme dotiahnuť vzperné skrutky skríň do stropu predsiene, priskrutkovať stojku 3.2 na stenu predsiene a stojku 3.3 na bok skrine C. Nakoniec pripevníme latu 3.5 pomocou uholníkov medzi stojky 3.2 a 3.3. Tým je hotový rám bočnej steny, ktorou sa bude do fotokomory vstupovať. Na rám priskrutkujeme pomocou klavírového závesu dvere 3.1 a hore pripevníme výplň 3.7. Na dvere namontujeme z vnútornej strany zástrčku a z obidvoch strán držadlo. Z vnútornej strany vytvoríme okolo dverí rámik z líšt 10X15 mm natretých čiernou matnou farbou. Dvere po obvode natrieme tiež čiernou matnou farbou. Rozpis materiálu

a tým zabránime prenikaniu svetla okolo dverí. Horný a dolný predel 4 a 7 pripevníme pomocou líšt 10X15 mm pripevnených z obidvoch strán. Na obidve dosky 4 a 7 už vopred pripevníme priečky z líšt 10X15 mm na vloženie regálikov 5, 8 a 22. Zostáva zatemniť komoru. Do všetkých rohov a hrán nalepíme lepidlom na tapety hrubší tmavý papier, např. krycí pás z filmu 6X6 cm a celý priestor komory vytapetujeme. Na boky skrine C v priestore fotokomory priskrutkujeme lišty na zavesenie dosky 17, vyvolávacích misiek 18 a uholníčky na pripevnenie regálikov 22. Na priehradku 12 medzi skriňami B, E a na stenu predsiene pripevníme závrtkou klátiky 19 (v tvare písmena L), na ktoré uložíme dosku 13 zväčšovacieho prístroja a odkladaciu dosku 14. Na odkladaciu dosku pripevníme zo spodnej strany svetlotesnú zásuvku 15 na fotografické papiere. Ostáva vložiť všetky zvyšné regály

23, pripevniť uholníčky a nasadiť regály 25, 11,8, 5 a 22. Nakoniec vyrobíme svetelný a ovládací panel; do škatuľky umiestnime štyri objímky pre žiarovky, do druhej škatuľky dáme päť páčkových vypínačov a zásuvku. Pretože v letnom období býva v takom malom priestore pomerne teplo, je vhodné zabudovať do výplne 3.7 nad dverami do fotokomory ventilátor. Najlepší by bol komínový ventilátor MEZAXIAL, ktorý sa používa v digestoroch. Napájanie elektrickým prúdom je z ističa umiestneného v predsieni alebo šnúrou zo zásuvky. Celá elektroinštalácia je urobená po povrchu a musí zodpovedať platným ČSN a predpisom. Ak chceme robiť väčšiu zväčšeninu a nestačí nám výťah zväčšovacieho prístroja, musíme urobiť túto úpravu: Do roviny horného regálika 11 pripevníme dva drevené hranolčeky 19. Horný regálik zložíme, tyč zväčšovacieho prístroja vysunieme z držiaka a dosku prístroja 13 zavesíme na priečku horného regála 11 a horné hranolčeky 19. Držiak musí byť pritom dole, aby sa mohla znova nasunúť tyč s telesom zväčšovacieho prístroja. Aby bolo možné hlavu otočiť o 180° a zväčšovať dolu, treba vytiahnuť aretačný kolík, ktorý inak dovoľuje otočenie hlavy len o 90°. Tým je však výťah zväčšovacieho prístroja obmedzený, lebo nosná tyč zasahuje do jeho zorného poľa. Preto musíme pripevniť ďalšie dva a dva hranolčeky 19 s rozstupom 25 cm od odkladacej dosky 14 dole. Odkladaciu dosku 14 potom posunieme na príslušnú nižšiu polohu, a tak možno plynule zväčšovať. MIROSLAV ČIHÁŘ

43

ŘEZAČKA NA KOLÁČKY Kdo již nékdy pekl svatební koláče ví, co je to za práci. S jednoduchým přípravkem nařežeme velmi rychle těsto na stejné čtverečky, takže koláče jsou pak všechny stejně veliké. Z konzervového pocínovaného plechu vystřihneme tři kolečka 1, do jejichž středu vyvrtáme otvor 0 2,1 mm. Z téhož plechu ještě vystřihneme osm křidélek 2. Na kolečko 1 připájíme cínem čtyři křidélka, na ně připájíme další kolečko 1 a opět čtyři křidélka 2 a nakonec poslední kolečko 1. Dbáme, aby vše bylo řádně spájeno a abychom pracovali přesně, jinak by nebyly čtverečky těsta stejně veliké. Na krajní kolečka připájíme pro zpevnění z vnější strany podložky s vnitřním průměrem 2,1 mm. Jako otočný čep poslouží drát 0 2 mm, který na koncích ohneme, aby nevypadával. Ze stejného drátu vytvarujeme vidlici, jejíž konce zarazíme do vhodného držadla a přípravek je hotov. LUBOŠ POSPÍCHAL

ÚPRAVA VARIČA „KRAB Tento vcelku výborný varič má jeden nedostatok, a to unikanie plynu z bombičky vtedy, keď ju necháme naskrutkovanú na variči. Túto nepríjemnú vlastnosť možno odstrániť aretáciou spodnej časti bombičky k dvojitej nohe variča tak, aby sa nevylamovala z horáka. Na aretáciu použijeme 1,5 mm hrubý hliníkový plech, ktorý hmotnosť variča takmer nezväčší. Keďže noha variča nie je vždy privarená

k horáku pod rovnakým uhlom, postupujeme takto: Z hliníkového plechu vyrežeme platničku 110X140 mm a v nej podľa obr. 1 predvŕtame otvor 0 55 mm. Otvor potom vypiľujeme na ovál s dĺžkou asi 63 mm tak, aby pri dosadnutí plechu na dvojitú nohu bola okolo bombičky minimálna medzera. Potom obkreslíme na hliníkový plech podľa obr. 2 vonkajší obvod nohy s naskrutkovanou bombičkou na

variči, prikreslíme štyri pásy šírky 10 mm na prichytenie plechu k variču a konečný tvar vyrežeme a dočistíme pilníkom. Pásky potom ohneme okolo nohy variča. JOSEF TERŠL

A

44

PRENOSNÝ SKLADACÍ SUŠIAK NA HUBY Na sušenie húb som si zhotovil jednoduchý prenosný sušiak, ktorý sa dá rýchlo zložiť a rozložiť. Sušiak sa mi veľmi osvedčil aj na dovolenke v hoteli, pretože je veľmi spratný a pritom poskytuje veľkú plochu na sušenie húb. POSTUP PRÁCE ^ -^ . Sušiak vyhotovíme z oceľového drôtu 0 3,7 mm (napínací drôt na drôtený plot). Z drôtu ohneme dva rámy 1 a prispájkujeme na ne vo vzdialenostiach po 60 mm príchytky na prichytenie sít. Príchytky vopred ohneme do tvaru L. Dole na základňu každého rámu prispájkujeme štyri nožičky. Ďalej zhotovíme potrebný počet sušiacich sít 2. Najskôr z drôtu ohneme do vyžadovaného tvaru rámiky, na ktoré napneme a niťou přistěhujeme silonovú sieťovinu. Čerstvo pokrájané huby ukladáme hore a preschnuté dole. ADOLF MALÍNSKÝ S

, SILONOVÁ SIEŤOVINA

KLIEŠTE NA VYBERANIE HO Ten kto zavára vie, aká namáhavé práca je vyberanie horúcich plných fliaš zo zaváracieho hrnca. Čakať, kým fľaše vychladnú nemôžeme, lebo v sezóne treba zväčša spracovať veľa ovocia naraz. A tak je nevyhnutné vyberať fľaše pomocou utierky alebo chňapky; fľaše sú však po sterilizácii horúce a mokré, a tak sa utierka rýchlo premočí a pália prsty. Fľaše sa môžu aj ľahko z ruky vyšmyknúť, takže hrozí nebezpečenstvo oparenia. Vyplatí sa preto kúpiť si kliešte na prikladanie brikiet do kachieľ a trochu ich upraviť. Koniec klieští, ktorým sa majú prichytávať brikety, trochu ohneme, aby lepšie zachytili fľašu (ako je zrejme z obrázka). Dolný nit odpiľujeme a pomocou dvoch oválnych plieškov v tomto mieste kliešte rozšírime o 20 mm. Tým zväčšíme pracovný rozsah klieští na rozpätie od 37 mm do 107 mm. Ovály vyhotovíme z plechu takej istej hrúbky, ako je plech klieští (t. j. 0,7 mm). Potrebujeme ešte dištančné rúrky dlhé 25 mm s otvorom 0 3 mm a nakoniec nity 0 2,5 mm a dlhé 25 mm. Kliešte znitujeme a potom ich už môžeme používať. Zachytíme nimi všetky roz-

mery fliaš od malých od detskej výživy až po veľké päťlitrové. Fľaše pre istotu vyberáme tak, že pravou rukou chytíme fľašu kliešťami a ľavou si pomáha-

me pridŕža n im za dno fľaše. Fľaše kliešťami zachytávame zásadne za sklený vrúbok pod viečkom, nikdy nie za samotné viečko. JOSEF HUBERT

OHNÚŤ

45

auto-moto

SKLADACÍ ZÁVESNÉ ZVEDACÍ ZAŘÍZENI Jako většina kutilů si dělám co nejvíce oprav na svém autě sám. Při některých opravách je však nutné vyndat motor a tak jsem byl nucen shánět pomocníka. Abych v těchto případech nemusel obtěžovat někoho ze svého okolí, vyrobil jsem si skládací závěsné zvedací zařízení. Je konstruováno na použití hydraulického šroubového zvedáku (tzv. „panenky"). Tento zvedák se do zařízení jen vkládá, takže ho mohu použít kdykoli jinde. Zařízení je jednoduché, spolehlivé a skladné, takže v garáži nepřekáží. POSTUP PRÁCE Základní částí zařízení je podstavec 5 trojúhelníkového

48

tvaru. Svaříme ho ze dvou úhelníků 50X50 mm, které v rozšířené části spojíme privareným úhelníkem 30X X30 mm. Na zahnuté přečnívající konce navaříme třmeny z ploché oceli 40X5 mm; slouží pro připevnění koleček. Použijeme pogumovaná kolečka 0 100 mm (cena 18 Kčs za kus). Na druhý konec podvozku privaríme nástavec z profilu U5 dlouhého 200 mm. Do tohoto nástavce vyvrtáme otvor a vevaříme kus trubky se světlostí odpovídající čepu řídícího předního kola. Trubka musí dole vyčnívat z profilu nástavce o 5 mm, aby se mohla otáčet vidlice 6, na níž je kolo upevněno. Vidlici svaříme z ploché oceli asi 30X5 mm; výšku stanovíme takovou, aby po

montáži byl podvozek ve vodorovné poloze. Na horní plochu vidlice privaríme šroub tvořící čep a na boky privaríme čepy sloužící pro připevnění oje. Vidlici upevníme k podvozku maticí a zajistíme závlačkou. Kolmo k nástavci musíme ještě přivařit držák stojanu z profilu U5 dlouhého 150 mm. V profilu musíme vyvrtat dva otvory 0 12 mm pro upevnění stojanu. Stojan 1 zhotovíme ze dvou úhelníků 50X50 mm, které svaříme pomocí dvou výztuh z ploché oceli 40X5 mm tak, aby mezi nimi vznikla mezera 50 mm. Umístění výztuh volíme tak, aby nebránily sklopení jednotlivých dílů. V dolní části vyvrtáme dva otvory 0 12 mm (shodně s otvory v držáku stojanu) a nahoře jeden otvor 0 12 mm pro upevnění výložníku 2. Výložník 2 vyrobíme z profilu U5, jehož horní část vyztužíme privarením ploché oceli 40X5 mm. Ve výložníku vyvrtáme na obou koncích otvory 0 12 mm. Jeden otvor slouží pro čep, kterým uchytíme výložník ve stojanu, druhý otvor pro čep, sloužící k upevnění háku břemene. Střední otvor 0 12 mm pro čep trubky zvedáku musíme vyvrtat tak, aby byl přesně v ose hydraulického zvedáku 10. Trubku zvedáku 3 použijeme takové světlosti, abychom ji mohli nasunout na nadstavný (prodlužovací) šroub hydraulického zvedáku. Ze šroubu musíme však předem

odstranit čepičku. Délka trubky záleží opět na použitém zvedáku (při spuštěném pístu); při sklopeném výložníku má trubka sahat 200 mm nad podvozek. V horní části trubky musíme vyvrtat otvor pro čep výložníku. Výkyvný podstavec 4 zhotovíme z plechu 5 mm tlustého. Jeho rozměry musíme přizpůsobit použitému zvedáku. Do rohů desky privaríme zarážky tak, aby zvedák nemohl z podstavce spadnout. V ose zvedáku privaríme ze spodní strany dvě kratší trubky na obou okrajích. Spolu se střední delší trubkou privarenou k podvozku a s čepem budou tvořit závěs, umožňující naklápění podstavce i se zvedákem. Z kruhové oceli 0 10 mm vyrobíme oj 7; její tvar uzpůsobíme svým potřebám. Oba konce oje opatříme oky, která nasadíme na čepy vidlice a zajistíme závlačkami. Ve spodní části oj prohneme tak, aby při sklopení lehla na ostatní složené části. Při skládání postupujeme tak, že nejprve vyjmeme z podstavce hydraulický zvedák a trubku 3 sklopíme do výložníku 4. Pak sklopíme výložník i s trubkou do stojanu 1; po vyjmutí spodního čepu ze stojanu pak můžeme vše sklopit na zadní příčku podvozku 5. Nakonec sklopíme oj 7 a takto složené zvedací zařízení již snadno uskladníme v garáži. SVATOPLUK SLAVÍK

AUTOKOLÍSKA PRE WARTBURG 353 Autokolísky, ktoré sú dostať na našom trhu, majú vyhotovené prichytenie za kolesa, čo je v mnohých prípadoch nevýhodné. Vzhľadom na to, že automobil W-353 má karosériu uloženu na ráme, je výhodnejšie přichytit kolísku za tento rám. Takéto prichytenie má veľa výhod: Automobil W-353 má poháňané predné kolesá. Vzhľadom na ich uloženie sa môže pri použití kolísky prichytenej za kolesá veľmi ľahko porušiť geometria prednej nápravy so všetkými negatívnymi dôsledkami. Toto nebezpečenstvo odpadá, ak je kolíska prichytená za rám automobilu. Pri prichytení kolísky za rám automobilu zostávajú pri preklopení obidve nápravy auta voľné a dobre prístupné, takže môžeme okrem údržby spodku auta robiť veľmi dobre aj údržbu náprav, ich uloženia, prípadne aj výmenu. Aj celý priestor pod motorom zostáva voľný a zospodu prístupný pre akúkoľvek opravu alebo údržbu. Prichytenie autokolísky za rám vozidla je veľmi pevné, a preto ho možno použiť aj pre vozidlo typu „tourist", pre ktoré bola kolíska pôvodne navrhnutá. VÝROBA KOLÍSKY Kolíska sa skladá z dvoch samostatných rámov — predného 1 a zadného 2. Obidva rámy sú rovnaké, odlišujú sa iba miestom privarenia opie-

rok. Rámy 1.1 i 2.1 zvaríme z tenkostenných Jäklových profilov štvorcového prierezu 35X35 mm podľa obr.1. Všetky zvary musíme urobiť starostlivo po celom obvode profilov. V mieste najväčšieho namáhania privaríme z obidvoch strán rámu výstuhy 1.2 (prípadne 2.2) z 3 mm hrubého plechu. Rám kolísky môžeme zhotoviť aj z rúrok 0 44,5X2,5 mm. Vtom prípade však musíme na vonkajšiu časť rúrky, po ktorej sa kolíska preklápa,

privariť plochú oceľ 40X5 mm; lepšie sa tak rozloží tlak rámu na terén. Na dokonalé prichytenie vozidla na kolísku slúžia opierky 3 a 4. Platne 3.1 (4.1) vyhotovíme podľa obr. 2 z 8 mm hrubého plechu. Privaríme na ne opierky 3.2 (4.2) zo štvorcovej tyče 15X15 mm. Na predný rám 1 privaríme opierky s rozstupom 645 mm a na zadný rám 2 s rozstupom 1110 mm. Pri zváraní musíme dať pozor, aby sme dodržali správny sklon opierok

47

Obr. 1

48

Obr. 2

podľa rámu vozidla, a na to, aby sme dodržali správne umiestnenie opierok vzhľadom na os rámu; tá je totiž posunutá v porovnaní s osou vozidla o 85 mm. Nakoniec ešte zhotovíme strmene 5 podľa obr. 2. Ohneme ich (stačí za studena) z kruhovej ocele 0 10 mm. MONTÁŽ AUTOKOLÍSKY Vozidlo najskôr pomocou zdvíhača, ktorý je súčasfou vybavenia vozidla, zdvihneme postupne na podložky vysoké asi 250 mm. Ako podložky môžeme použiť drevené klátiky alebo narezané kusy dosiek hrubé asi 50 mm, ktoré majú tú výhodu, že možno kolesá podkladať postupne tak, ako sa vozidlo zdvíha. Osvedčilo sa aj používanie dlaždíc určených na

dláždenie chodníkov, ktoré veľkosťou asi 30X30 cm stačia.

Vozidlo zdvíhame postupne tak, že ho zdvihneme na jednej strane asi o 100 mm, podložíme a zdvíhame druhú stranu. Takto nemôže vozidlo zísť z podložiek. Vozidlo musí byť zabrzdené a na zvýšenie bezpečnosti je výhodné zaistiť kolesá klinmi. Ak máme vozidlo v takej výške, že medzi spodkom rámu a terénom je medzera asi 550 až 600 mm a vozidlo je dobre zabezpečené proti zídeniu, môžeme začať s montážou kolísky. Do medzery, ktorá je medzi rámom automobilu a spodkom karosérie, nasunieme do miest, kde bude kolíska, vždy dva strmene na jej prichytenie. Teraz vsunieme pod vozidlo rám kolísky, opierku osadíme na rám automobilu za súčasného navlečenia strmeňov do otvorov opierky a zaistíme predbežne maticami. Je výhodné, keď prichytenie rámov kolísky robia dve osoby. Najskôr provizórne prichytíme

Rozpis materiálu

49

kolísku na obidvoch stranách rámu. Potom prekontrolujeme uloženie rámu vozidla na kolíske a ak je všetko v poriadku, definitívne pritiahneme kolísku pomocou strmeňov na rám vozidla; pod matice vložíme podložky. Na zaistenie matíc proti uvoľneniu naskrutkujeme poistné matice. Teraz vozidlo nadvihneme, vyberieme podložky pod kolesami a vozidlo spustíme, až dosadne kolíska na zem.

Trocha zdĺhavejšia manipulácia pri zakladaní kolísky neprekáža, lebo ju nepoužívame tak často. Na prevrátenie vozidla už potom vzhľadom na jeho ťažisko voči kolíske stačí len jedna osoba. Vo zvislej polohe vozidlo zotrvá a nechce sa vracať späť. Pri práci na spodku automobilu je nevyhnutné z bezpečnostných dôvodov bezpodmienečne podložiť obidva rámy kolísky klinmi, ktoré zabránia

vráteniu vozidla späť, např. pri náhodnom opretí. Pri překlepaní môžu zostať vo vozidle sedadlá i nádrž plná benzínu, lebo vozidlo sa sklápa na ľavú stranu a plniace hrdlo zostane hore. Rozmery autokolísky sú volené tak, že vo vozidle typu „tourist" možno po sklopení zadných sedadiel kolísku prevážať v batožinovom priestore. VRATISLAV DVOŘÁK

MONTÁŽNY RÝCHLOZDVIHÁK DO GARÁŽE V garáži sa len ťažko manipuluje normálnym zdvihákom, ktorý je v príslušenstve auta. Navyše musíme neúmerne zdvihnúť karosériu, kým sa koleso odlepí od zeme. Pri prípadnom zošmyknutí auta zo zdviháku celá akumulovaná energia zdvihu môže v úzkom priestore garáže narobiť veľa škody. Pre bežné údržbárske práce na aute v garáži, ako je prestavenie kolies, kontrola a výmena brzdových doštičiek, nastavenie vôle v čeľustiach, odvzdušnenie bŕzd, je určený jednoduchý garážový rýchlozdvihák (obr. 1), ktorý možno vyrobiť z odpadového materiálu prístupnou technológiou. Koleso alebo náprava sa dvíha jedným pohybom páky bez zdĺhavého otáčania kľukou; dvíha sa priamo jedna strana nápravy auta bez uvoľnenia pérovania len toľko, aby sa uvoľnilo koleso. Zdvihák sa zasúva pod nápravu auta spredu alebo zozadu, odkiaľ sa aj obsluhuje. Čas zdvihnutia polonápravy je zlomkom času potrebného pri použití normálneho zdviháka. Uskladnenie tohto zdviháka je jednoduché; po vybratí jedného čapu sa zdvihák zloží na plocho, takže ho môžeme uskladňovať pod autom bez nebezpečenstva, že by sa zachytil o spodok auta. Práca vynaložená na zhotovenie zdviháka sa veľmi skoro nahradí úsporami času pri manipulácii v garáži. Predpokladom správnej funkcie tohto zdviháka je hladká a tvrdá (vybetónovaná) dlážka v garáži, lebo kolieska zdviháka sa musia pri zdvihu hladko a bez zabárania pohybovať. Je samozrejmé, že takýto zdvihák, pracujúci na princípe dvojramennej páky, môže obslúžiť len dospelá osoba, lebo potrebná sila na páku pri začiatku zdvihu je 300 až 500 N. POSTUP PRÁCE Najskôr vyrobíme podvozok zdviháka 2 (obr. 2). Z rúrky 3/4" narežeme pozdĺžnik 2.1 aj obidve priečky 2.2

60

Rozpis materiálu

Obr. 1

Obr. 2

51

a 2.3. Z plochej ocele ohneme vidlicu 2.4. Pri zváraní navlečieme do priečnych rúrok kruhovú oceľ 0 20 mm, ktorú po zvarení podvozku uvoľníme kladivom. Do prednej časti rámu vyvŕtame otvory 0 10 mm a 0 13 mm, nasunieme čap poistky 2.5 a privaríme ho zospodu. Podobne zhotovíme oje 5 z rúrky 1", pričom záves 5.4 s otvorom zatiaľ ešte neprivarujeme, lebo zmenou miesta jeho privarenia môžeme napraviť drobné odchýlky rozmerov pri výrobe ostatných častí. Ako ďalšiu časť vyhotovíme horný nosník 1. Do nosníka 1.1 (z tyče T6) a do ôk 1.2 vyvŕtame otvory 0 12 mm, pomocou dištančných podložiek a skrutiek M12 celú zostavu stiahneme do správnej polohy (rozstup ôk 1.2 vzadu je 23 mm, vpredu 39 mm) a zvaríme. Ťahadlo 6 zvaríme z nastrihaných pásov plochej ocele 25X8 mm podľa obr. 2 a vyvŕtame otvory 0 12 mm. Nesmieme zabudnúť, že jedna z vidlíc je o 1 mm užšia ako druhá. Potom vyrobíme obidve vzpery 3 a 4. Z pásovej ocele 25X8 mm ohneme vzpery 3.1 a 4.1 a vyvŕtame otvory 0 12 mm. Na zadnú os 4.2 nasunieme zadnú priečku 2.2 rámu,

na prednú os 3.2 nasunieme prednú priečku 2.3 rámu a oko 5.3 oja; potom už môžeme vzpery 3.1 a 4.1 k osiam privariť. Z pozinkovaného plechu 0,6 mm hrubého vystrihneme ochranné viečka 3.3 a 4.3; vonkajší priemer je 38 mm, vnútorný 20 mm. Potom začistíme pilníkom prečnievajúce konce ôs a navlečieme na ne medzi dve ochranné viečka tukom naplnené ložiská 3.5 (4.5). Môžeme použiť vyradené ložiská, lebo budú slúžiť iba ako pojazdné kolieska. Potom navlečieme a bodovo privaríme

Hore zdvihák v rozloženej polohe, dolu pripojenie fahadla zdviháka.

62

na konce osiek podložky 3.4 (4.4) narezané z rúrky 3/4". Poistku 7 vyhotovíme z pásikov 25X4 mm, ktoré zohneme a zvaríme. Nasadíme ju na čap 2.5 podvozka a zaistíme krídlovou maticou 11. Nakoniec zdvihák zložíme nasunutím a zaistením čapov 8 a 9 a overíme jeho funkciu, navaríme záves ťahadlá 5.4 k oju 5 tak, aby pri vodorovnej polohe oja boli vzpery 3 a 4 predklonené o uhol 8°, čím sa zaistí stabilita polohy zdviháka po zdvihnutí bremena. Z. B.

Hore zdvihák pripravený na zasunutie pod voz, dolu zdvihák vo funkcii.

stroje a nástroje ZVERÁK K ROZBRUSOVACEJ PÍLE V zborníku USS č. 23 ma upútala jednoduchá konštrukcia rozbrusovacej píly, ktorú som si podľa tohto návodu zhotovil. Malým nedostatkom rozbrusovacej píly je, že nemá stabilný zverák, ale rozbrusovaný materiál sa upína stolárskou zvierkou. Zhotovil som si preto jednoduchý zverák (obr. 1), na ktorom sa dajú píliť aj uhly a ktorý nevyžaduje väčší zásah do pôvodného riešenia rozbrusovacej píly, ...... PRACOVNÝ POSTUP Na prednú stranu základného rámu rozbrusovacej píly vyrežeme alebo vyfrézujeme drážku 115X8 mm (pozri

Obr. 1

53

ÚPRAVA STOLA-POHĽAD ZDOLA

Obr. 2

det. na obr. 2). Táto drážka bude slúžiť ako vodidlo pohyblivej časti zveráka. Pohyblivú časť tvorí uholník 1, ktorý upravíme z uholníka 45X45 mm a hore naň privaríme rebro 2. Do Obr. 3

54

uholníka zapadá západka (pritláčadlo) 3, ktorú zhotovíme podľa obr. 3.

Uholník so západkou (pritláčadlom) pripevníme na základný rám píly skrutkou 17, ktorú prestrčíme zospodu drážkou; spojenie zabezpečíme maticou 19 s podložkou 20. Táto skrutka zabraňuje, aby sa pohyblivá časť zveráka pri upínaní nevytláčala smerom nahor alebo nabok. Do otvoru 0 9 mm v západke (pritláčadle) zapadá skrutka 7, ktorú vysústružíme podľa det. na obr. 2. Skrutku ovládame buď pomocou žŕdky 8 na konci s krúžkom 9, alebo len rukoväťou (ako je zrejmé z fotografií). Na druhej strane tvorí vedenie skrutky matica 16, ktorú privaríme na dosku 4. Aby sme mohli dosku priskrutkovať na základný rám, privaríme na ňu držiak 5 a spojenie ešte zabezpečíme privarením dvoch rebier 6. Vedenie priskrutkujeme na základný rám píly dvoma skrutkami 18; pod zabezpečovacie matice 19 vložíme pružné podložky 20. Pre tieto skrutky musíme vopred v ráme vyvŕtať dva otvory 0 8,3 mm. Nakoniec musíme ešte zabezpečiť skrutku 7 v západke (pritláčadle) 3 dvoma červí km i 22 a zverák je hotový. Pri práci stačí nastaviť vyžadovaný uhol na pravítku (ktoré je súčasťou rozbrusovacej píly), položiť materiál a pritiahnuť pohyblivú časť zveráka; tá

Rozpis materiálu

sa už sama prispôsobí nastavenému uhlu. Niekedy sa stane, že treba odrezať viac rovnakých kusov. V tom prípade

dobre poslúži demontovateľný doraz, ktorý sa skladá z vodiacej tyče 13, pohyblivej dorazovej časti 10, 11 a pevnej časti 14, 15. Pevnú časť.

RUCNA PASOV Pásová brúska (obr. 1 a 2) poháňaná elektrickou vŕtačkou je určená na dokončovacie práce na rovných plochách z masívneho dreva i na dyhovanom materiáli. Dobre slúži aj pri odstraňovaní starých náterov alebo hrdze z kovových plôch. Tieto práce sú vždy zdĺhavé a namáhavé. PRACOVNÝ POSTUP Základnou časťou brúsky je rám 1 zvarený z pozdlžnikov 1.2 a rozpier 1.3 z plochej ocele podľa obr. 3. Na jeden koniec rámu privaríme puzdra 1.1 pre valivé ložiská hnacieho valca. Ich výroba je náročná na presnosť a takisto ich vzájomná poloha musí byť presná. Preto si postup výroby musíme vopred rozmyslieť podľa možností, ktoré máme k dispozícii. Na druhom konci rámu zhotovíme drážky na napínacie zariadenie 3. Hnací valec 21 vysústružíme z rúrky, do ktorej potom narazíme náboje 11. Na lepšie vedenie pása zhotovíme povrch mierne vypuklý. S hnacím hriadeľom 15, ktorý vysústružíme podľa obr. 5, spojíme valec perami 42. Ak nemáme možnosť vyrobiť pre ne presné drážky, musíme na prenos krútiaceho momentu voliť iné riešenie. Hnaný valec 7 vysústružíme podobne ako hnací valec takisto z rúrky;

ktorú tvorí rúrka 14 s privarenou maticou 15, privaríme na bok základného rámu v blízkosti brúsneho kotúča; v boku potom ešte vyvŕtame otvor 0 10,1 mm. Polohu náboja 11 pohyblivého dorazu 10 zabezpečujeme skrutkou 12. Pri prenášaní rozbrusovacej píly alebo pri jej uskladňovaní môže doraz prekážať. V tom prípade ho jednoducho odskrutkujeme. JÚLIUS LAURINČÍK

UŠKA

jeho povrch však necháme rovný. Do čiel valca narazíme náboje 5 a 8. Valec sa voľne otáča na hriadeli 6 pomocou valivých ložísk 43 uložených v nábojoch. Hriadeľ pripevníme do strmeňov 3.1, ktoré spolu s opierkami 9 (priskrutkovanými na konce pozdlžnikov 1.2 rámu) umožňujú skrutkou 32 posunúť hriadeľ, a tým napnúť brúsny pás. Pri práci vzniká veľa prachu, pred ktorým musíme chrániť všetky valivé ložiská, aby sme zabezpečili dostatočnú životnosť zariadenia. Preto musíme všetky ložiská zakryť viečkami 10, 13, 14, 16, 17 a 20, ktoré musia dobre dosadať na protiľahlý kus. Do viečok vložíme tesnenie 35 z bielej merinovej plsti. Na rám medzi valce pripevníme zospodu vodiacu rovinu 2. Zhotovíme

ju z plechu hrubého 2,5 mm a polepíme ju bielou merinovou plsťou 23. Ako lepidlo použijeme Chemoprén.

Rozpis materiálu

55

56

/s//

/ / / / / / / / \ \ \ \ \ \ \ \

\\W\\\\\\N\\\\\\\\\\

57

Obr. 3

58

Obr. 4

59

REZA-A

Obr. 5

Keďže plocha trochu prečnieva nad roviny valcov, vyhotovíme na obidvoch koncoch ohnuté nábehy. Z plechu hrubého 2,5 mm zhotovíme kryt 4 (obr. 4). V miestach, kde bude na kryt pripevnená vŕtačka, privaríme výstuhu 4.3. Na kryt 4 priskrutkujeme rukoväť 47, ktorú vyrežeme z tvrdého dreva, ďalej držiak vŕtačky 18 a držiak krytu remeníc 24. Kryt 4 priskrutkujeme na rám až po osadení brúsneho pása. Na pohon pásovej brúsky použijeme elektrickú ručnú vŕtačku 25 typ EV 006D, prípadne 008D. Vŕtačku pripevňujeme pomocou objímky 26 (tvoriacej príslušenstvo vŕtačky), ktorú priskrutkujeme na držiak 18. Pohon je klinovým remeňom 46 a dvojicou remeníc: hnaciu remenicu 19 upíname do skľučovadla vŕtačky, hnanú remenicu 12 pevne spojíme s hriadeľom 15 pomocou pera 4 1 . Celý hnací mechanizmus musí byf dobre zakrytý. Zhotovíme preto ešte kryt remeníc 5 1 , ktorý po nasadení klinového remeňa priskrutkujeme na držiak 24. Brúsny pás 22 zhotovíme buď zo skleného papiera (pre práce s drevom), alebo z korundového plátna (pre práce s kovovým materiálom). Pre dobrú prácu brúsky je dôležité, aby brúsne pásy 22 mali vždy rovnakú

60

REZB-B

dĺžku a aby spojenie bolo pevne a presne urobené. Vyplatí sa preto urobiť si prípravok — odrezávač brúsneho papiera, ktorý zaručí odrezanie presne rovnako dlhých pásov a takého tvaru, že obidva spájané konce pása k sebe presne dosadnú. Spájané miesto potom podlepíme papierovou lepiacou páskou 22.2. Konštrukciu odrezávača brúsneho papiera opíšeme v budúcom zborníku. FRANTIŠEK PODHRADSKÝ

NA BROUŠENÍ HOBĽOVACÍCH NOZU Chceme-li mít hladce protažené dřevo, musíme mít hoblovaci nože ostré. Abychom je mohli snadno brousit, vyplatí se vyrobit si k brusce přípravek, s nímž nože snadno nabrousíme. Přípravek se skládá ze dvou stojin 1 z pásové oceli, které upevníme ke stolu brusky. K těmto stojinám upevníme pomocí šroubu a křídlaté matice bočnice 2 také z pásové oceli. K bočnicím privaríme stolek 3 z úhelníku, v němž zhotovíme dva otvory se závi-

tem, do kterých zašroubujeme šrouby 6. V tomto stolku volně leží pravítko 4 s přišroubovanou lištou 5. Pravítko a lištu vyrobíme z klínové oceli a dbáme na to, aby byly sešroubovány zcela rovně. Svařit je nesmíme, protože by se zdeformovaly. Na jejich rovnosti velmi záleží, tím je totiž zaručeno rovné vedení broušených nožů. V pravítku 4 musíme zhotovit šikmý výřez v šíři brusného kotouče. Na konce stolku musíme ještě upevnit dva šroubky nebo kolíky; zamezují po-

délnému posuvu pravítka s lištou. Rozměry přípravku záměrně neuvádíme, protože si je každý musí přizpůsobit podle svých nožů a brusky. (Vhodný průměr brusky je 200 mm, lze však použít i brusku 0 146 mm.) Důležité je, aby použitý materiál měl dostatečné dimenze. Celek pak bude dostatečně tuhý a znatelně se neprojeví jeho pružnost při silnějším přitlačení nože (což je ovšem zbytečné) nebo při chvění brusky. Vhodné je, aby bruska byla vyvážena; na vyvažování lze použít malých matic M3, které přilepíme epoxidovým lepidlem. Při broušení postupujeme tak, že si nejprve nastavíme úhel ostří a, který býva u hoblovacich nožů asi 25—30°. Úhel ostří nastavíme buď zkusmo, nebo jej vytvoříme nastavením míry p, kterou vypočítame ze vzorce

kde D je průměr brousky, s —tloušťka nože, a — šířka jeho ostří. Po nastavení úhlu přitáhneme jemně oběma šroubky 6 pravítko i s nožem k brusce. Při broušení posouváme nůž ve vedení ručně; mírně jej při tom přitlačujeme. Při broušení nám vzniká ostří mírně vyduté; míra m daná vzorcem

Přípravek na broušeni hoblovacích nožů; uvedené rozméry jsou určeny pro brusku 0 146 mm a hoblovaci nože dlouhé 200 mm: 1 — stojina (30X5 mm); 2 — bočnice (30X5 mm); 3 — stolek (30X30X4 mm); 4 — pravítko (25X14 mm); 5 — lišta (10X6 mm); 6 - Šroub M5

vychází však velmi malá; pro brusku 0 200 mm, úhel břitu 30° a tloušťku nože 3 mm je 0,045 mm. Při dobroušení na obtahovacím brousku skoro zmizí. .'! » JAROSLAV MENCL

61

DÍLNA VE SKŘÍNI Když se náš nedospělý syn začal zajímat o elektroniku, nastal v našem malém bytě problém, kam se všemi těmi součástkami, nářadím atd. A tak jsme ve velké vestavěné skříni v předsíni udělali dílnu, která dobře plní svůj účel. Pomocí laťového rámu a sololitu jsme oddělili vnitřní část skříní od sebe a tak získali prostor 1740X X1100X600 mm, který bylo nutno vhodně rozčlenit, aby mohl plnit předepsanou funkci. Na svislé lišty 22X40 mm jsem přišrouboval příčky z lišt 20X20 mm a na ně položil a přišrouboval desku z laťovky 400 mm širokou tak, aby vrchní strana byla vzdálena od podlahy 780 mm; tato deska tvoří vnitřní část pracovního stolu. Vnější desku pracovního stolu 760X500X22 mm jsem upevnil pomocí dvou upravených vratových závěsů na vnitřní část stolu. Doprostřed vnější desky 500 mm od vnějšího okraje jsem upevnil na pianový závěs vzpěru z laťovky dlouhou 780 mm a širokou 200 mm. Prostor pod vnitřním stolem jsem rozdělil na polovinu a každou z nich opatřil různým počtem polic širokých stejně jako vnitřní stůl. Na pravé polovině je pod stolem zabudovaná zásuvka na nářadí hluboká 110 mm. Ve výšce 710 mm nad vnitřním stolem je další, stejně široká police, nad níž po vrch skříně zbývá 260 mm místa. Pravá strana této mezery je znovu výškově rozdělena na polovinu. Pod horní policí, do výšky 230 mm nad pracovní deskou, je prostor skříně zúžen na 1000 mm pomocí laťového roštu zakrytého sololitem. Na tento rošt jsou přišroubovány lišty 20X20 mm s mezerami 26 mm, které tvoří vodítka pro kovové zásuvky. Kovové zásuvky jsem zhotovil z hliníkových střešních šablon Alukryt rozměru 1000X530X0,63 mm. Pět šablon jsem podélně rozdělil uprostřed středového prolisu a tak získal deset polotovarů 1000 mm dlouhých a 265 mm širokých. Každou zásuvku jsem pomocí lišt rozdělil na dvacet políček zhruba o velikosti 110X90X 25 mm. Získal jsem tak celkem jednoduchým způsobem dvěstě schránek na různé součástky. Vnitřní lišty mají průřez 7X25 mm, dvě krajní lišty průřez 20X25 mm. Lišty jsou zčepovány

62

do žebříčku; plech je k nim přibit hřebíčky 15 mm dlouhými — po čtyřech kusech do každé příčky. Takto zhotovené zásuvky mají velmi dobrou pevnost a jsou stabilní. Drobné nářadí — šroubováky, jehlové pilníky, ploché a kombinované kleště, pinzeta, jehla a pod. mají zhotovené příchytky na dveřích skříně nad pracovním stolem. Na pracovním stole je malý svěrák upevněný pomocí

křídlové matice. Povrch stolu byl původně polepen umakartem, později jsme jej potáhli 3 mm tlustou gumou pro snížení hlučnosti. Nahoře v levém rohu skříně je instalováno na stropě 600 mm dlouhé dvouzářivkové svítidlo. Vodiče jsou uloženy v instalační liště z PVC a vypínač je upevněn na /di v pravém horním prostom skrine. Všechny elektroinstalační prvky, které jsou v dotyku s dřevěnými částmi.

jsou podloženy azbestem. Od svorkovnice na vypínači vede gumová šňůra zakončená vidlicí pro zapojení do zásuvky. V drážce na pravé straně mezi rámem dveří a vnitřním stolem jsou háčky pro zavěšení pomocných měřících kabelů, jsou tam umístěny zásuvky s 12 V napětím pro vrtačku ze soupravy PIKO a malý rozvaděč pro pomocná měření. PETR KRAMER

ELEKTROMOTORY 380 V V SÍTI NA 220 V Pokud u některých strojků (bruska, pračka, mlýnek) je použit elektromotor na třífázový proud a k dispozici máme jen jednofázovou síť, můžeme si třetí vodič vytvořit fázovým posunem o 90° pomocí kondenzátoru. Velikost „fázovacího" kondenzátoru závisí na mnoha faktorech — na fázovém proudu, účiníku motoru {cos cp), provedení rotoru a na velikosti motoru — proto ji lze určit jen přibližně. Hlavním vodítkem nám bude fázový proud (je dán na štítku motoru); bývá uveden pro 380 a 220 V, vybereme údaj pro 220 V. Pro motorky, které zapínáme naprázdno a teprve po rozběhu je zatěžujeme (mlýnek, vrtačka, bruska, okružní pila a pod.), stačí jen jeden „fázovací" kondenzátor. U trvale zatížených motorů (pračka, lednička a pod.) a vůbec pro větší výkony musíme navíc použít ještě rozběhový, pomocný kondenzátor, který se krátkodobě po dobu rozběhu motoru připojí navíc k fázovacímu kondenzátoru. Zapojení na svorkovnici motoru je na obrázku. Trvale připojený provozní „fázovací" kondenzátor je označen C1, přídavný rozběhový C2. Hodnoty těchto kondenzátorů pro menší motorky běžných velikostí jsou uvedeny v tabulce. Pozor však na jednu okolnost — „fázovací" kondenzátor nesmí být elektrolytický — ten se smí použít pouze pro stejnosměrný proud. Po připojení ke střídavé síti se po krátké době provozu prudce zahřeje a exploduje. Pomocný rozběhový kondenzátor C2 se však zapíná tlačítkem jen na dvě až tři vteřiny, výjimečně (při těžkém rozběhu) na pět vteřin, takže zde již můžeme bipolární elektrolytický kondenzátor použít. Bipolární elektrolytický kondenzátor se pozná podle toho, že je označen přímo střídavým napětím, na které se může zapojit, např. 220 V, 50 Hz. Dále je nutno dát pozor na provozní napětí všech použitých kondenzátorů; ty musí bezpečně vydržet špičkové napětí sítě, které je asi o 50 % vyšší než provozní síťové napětí (efektivní). To znamená, že při síťovém napětí 220 V použijeme kondenzátory s provozním napětím minimálně 330 V. Kondenzátory, které jsou přímo určené jako rozbě-

SVORKOVNICE

hové, bývají označeny napětím, pro které jsou určeny — například typ WK 705 65 220 V/50 Hz. Na závěr uvádím ještě graf pro odhad hodnoty rozběhových kondenzátorů podle ČSN 35 8351. Zde je výsledná kapacita míněna jako součet hodnot kondenzátorů C1 a C2. JIŘÍ HELLEBRAND Hodnoty kondenzátorů

Vhodné typy kondenzátorů Typ

63

SLOVENSKO ČESKÝ SLOVNÍK skrinka na topánky doska na žehlenie vedro priehradka lata klátik, kolik závrtka posúvač debna git (tmel) kolíska batožina strmeň zaobstarávacia cena guma hrdza pozdlžnik skľučovadlo rebro mechanizmus kosačka kúrenisko poberky zdŕhač

botník žehlící prkno kbelík přepážka lať špalík vrut šou patko bedna kyt kolébka zavazadlo třmen pořizovací cena pryž rez podélník sklíčidlo žebro ústrojí sekačka topeniště posběrky zdrhovač

Dne 23. 3. 1984 zemřel ve věku 51 let

JIRI TUMA jeden ze zakladatelů edice „Udělej-Urob si sám" a pracovník prototypové dílny redakce. Byl autorem řady konstrukcí, které patřily k nejvýznamnějším v kutilském oboru a svou velikou technickou invencí přispíval ke zvyšování úrovně našich sborníků. Čest jeho památce! KOLEKTIV REDAKCE USS

KNIŽNICA UROB SI SÁM - VEDÚCA REDAKTORKA ING. GRÉTA IZAKOVIČOVÁ

UDĚLEJ-UROB SI SÁM zväzok 50

MDT 379.826:645 Zostavitel* Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba, Praha 1, Celetná 25, v júni 1984, ako svoju 8913. publikáciu Adresa redakcie: Vltavská 16, 150 00 Praha 5, tel. 541 457 Zodpovedná redaktorka Ing. Gréta Izakovičová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasova Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 82 obrázkov; 11,74 AH; 11,90 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1984 1. vydanie. Náklad 180 000 výtlačkov 302 05 63—055—84 KCs 14,

510/21; 818

J