NAŠA VÝROČNÁ ČLENSKÁ SCHÔDZA
Výročná členská schôdza sa preto volá “výročná”, lebo sa koná iba raz za rok. A keď sa koná niečo iba raz za rok, tak to nie je všedné, a ľudia sa nesprávajú ako v pondelok alebo utorok. Snažia sa vmontovať do vznesenej pózy, niektorí si oblečú aj sviatočné šaty. A treba popravde priznať, že nikto nemá rád schôdze. Ani normálne, ani výročné, ani nijaké. Schôdza sa dá vydržať iba vtedy, keď schôdzuje dobrá partia ľudí, ktorí sa zídu hlavne preto, aby sa videli, aby sa porozprávali a aby vyrušovali rečníkov a diskutérov. Predneseným správam venujú asi takú pozornosť ako edmontončania predpovedi počasia. Správy a oficiality sú dôkladne a pekne napísané. Určite by sa dali so záujmom počúvať, ale určite je zaujímavejšie počúvať Milana, ako bol na rybačke, narýchlo prehodiť pár slov o fantastickom Edovom chlebe, počúvať Zdenka ako sa mu darí na bowlingu, alebo posúvať cez tri stoly fotografie z posedenia pri pečenom novoročnom prasiatku. A tak sa aj Výročná členská schôdza edmontonskej odbočky ČSSK dostala do normálnych koľají. Financ minister Vašek to mal všetko dobre spočítané. Miro sa prihováral svojim ovečkám ako očovský bača, revízorom účtov sa spotili okuliare. Mirek to silou vôle celé kočíroval a to ešte našepkával Karolovi, aby nezabudol povedať nejakú prenáramne dôležitú vec.
Program sa odsýpal slušným tempom, všetky naše minuloročné radosti a veselosti boli schválené a označené za správne. Podľa rituálov schôdzovania členovia starého výboru po zložení účtov za minulý rok odstúpili zo svojich funkcií a prakticky nastalo bezvládie. Bezvládie vyvoláva anarchiu, ale k tomu nedošlo. Po pol hodinke boli vyhlásené výsledky tajných volieb. Prítomní členovia hlasovali o návrhu zloženia výboru na rok 2008. Žiadna prevratná zmena nenastala. Náš národ československo-edmontonský vložil dôveru do rúk takmer všetkým členom výboru minuloročnému. Na záver Mirek poďakoval prítomným za prejavenú dôveru a v krátkosti rozbalil program našej odbočky na tento rok. Už sa tešíme. Ako dobrá partia správnych ľudí rovnakej krvnej skupiny sme si ešte porozprávali veľa dôležitých vecí a rozišli sme sa do uzimených ulíc. Marian Olle
Pohádkové odpoledne se staročeskou tradicí
Bylo, nebylo, ale ono spíš bylo… Tak začínají všechny pohádky a také ta naše. Jednoho krásného zimního odpoledne, přesně 9. prosince ve 2 hodiny odpoledne, se rozlétly dveře Legií - a kdože to přišel? Svatý Mikuláš s andělem a čertem! Děti, které dosud halasily, najednou ztichly a ani nedutaly. Dívaly se na tuto trojici se zvědavostí a i s trochou bázně. Čert totiž významně lomozil řetězy, až ho svatý Mikuláš musel napomenout. A už si velebný kmet sedá do křesla, poblíž vánočního stromečku. Tak začala naše Dětská Mikulášská besídka! Ale že přišlo dětí! Také rodiče a prarodiče, sál byl plný! Svatý Mikuláš bral děti na klín - některé mu dokonce i zazpívaly - anděl rozdával dárky a čert se škaredil, protože všechna naše dítka byla pouze HODNÁ. A tak jen chodil okolo a brblal. Zpestřením programu bylo malování obličejů, jehož se ochotně ujala Božena Macková. Krásné odpoledne skončilo potleskem a poděkováním sv. Mikulášovi za návštěvu - určitě se zase uvidíme za rok! P. S. Vřelé díky naší Československé organizaci za nakoupení dárků a hlavně pak manželům Krejčím, kteří vše zabalili a dopravili na místo činu. Radka Mayerová
tovali o všetkom čo sa udialo v starom roku, a čo sa bude diať v novom. Atmosféru dokreslovala reprodukovaná hudba, ktorá neskôr vyprovokovala niektoré páry predviesť sa na improvizovanom parkete. Nálada bola ako vždy dobrá a piknik sa pre-
Rok 2008 pre nás všetkých začal pekným počasím, a očakávaním nových akcií organizovaných výborom. Na prvú akciu v novom roku - piknik s tradičným novoročným pečeným prasiatkom sa dostavila väčšina našich členov. Ľudia sa medzi sebou miešali a vinšovali si navzájom všetko dobré do nového roku, neskôr s plným tanierom chutnej bravčovinky v jednej ruke a pohárom vína, či piva v druhej ruke príjemne disku-
tiahol na niekoľko hodín. Nakoniec fotky hovoria za všetko. Večer sme sa rozchádzali s predstavou ďalších piknikov, na ktoré sa už všetci tešíme.
Náš zájezd do Banffu - leden 11,12,13 2008
Je tři dny po výletě a já se stále ještě usmívám. Jsou to vzpomínky na tento zájezd. Povedl se. Místo ubytování bylo výborné. Člověk ráno vyšel ven a kolem hory osvícené sluncem. Vešel do budovy a kolem dobrá nálada a úsměvy. Snídaně a večeře náladu ještě zvedly. A ty dva večery ve společné místnosti? To stálo za to.
První večer film a kolem stolu skupinky hrály karty nebo si spolu povídaly. Druhý večer přednáška Petra Schuberta o jejich cestě na Antarktidu, kolem mysu Dobré naděje zpět na naši stranu Amerického kontinentu podle pobřeží Chile nahoru, potom film. Sobota v Banffu se také vydařila. Některé dvojice šly lyžovat a největší skupina jela do města protáhnout obchody a odpoledne pak do teplého bazénu s minerální vodou. A neděle? Škoda, odpoledne už byl odjezd. Ale i to dopoledne a ta cesta domů stály za to. Víte, je potřeba poděkovat všem, co zájezd organizovali a o chod zájezdu se starali. Určitě to nebyl jenom Karol, byl vynikající, bylo to mnoho dalších. Je v tom fůra práce co není vidět. Opravdu vám všem děkuji a určitě se k tomu poděkování připojí i ti ostatní. Nechci zapomenout na řidiče autobusu. Byl také vynikající.
Ano, Banff známe všichni. Někteří více, někteří méně. Je v Albertě. Tentokráte jsme se nemuseli starat, kde zaparkovat auto, případně shánět ubytování a ani se starat o děti, rodiče anebo návštěvy z domova. Chodili jsme ve skupinkách, střídali jsme skupinky a znova zdůrazňuji, měli jsme dobrou náladu.
Byla legrace a bylo si stále o čem povídat. Prošli jsme si Banff. Navíc, ty skupinky se mění, míchají. Poznáváme se víc a víc, rozumíme si víc a víc a
respektujeme se víc a víc. Opravdu, byly to tři hezké dny. Díky za ně, výbore. Vlasta Sýkora
Antarktida 2007
“Plavte se Antarktidou a subantarktickými o s t ro v y , p o d í v e j t e s e n a n ě k t e r á z m á l a posledních míst nedotčených civilizací. Tajuplný bílý světadíl s pokrývkou ledu různých barev, třpytícími se ledovci a štíty hor pokrytými sněhem nabízí scenérii jako nikde jinde na světě. Neuvěřitelné množství tučňáků, velryb, tuleňů a mořských ptáků se zde shromažďuje ve vodách u pobře ží A n t a r k t i d y a j í b l í zk ý c h o s t r o v ů . ” N a v í c , c o ž si většina lidí ani neuvědomuje, Antarktida s její průměrnou nadmořskou výškou 2,300 m (hodně z toho ledu) je také nejvyšším světadílem. Při zkoumání možnosti navštívit něco z těch 36 miliónů km tvořících Antarktidu jsem našel reklamu na plavbu MV Discovery do Antarktidy a Jižního Pacifiku. Předpokládám, že je k a ž d é m u j a s n é , ž e j i n a k n e ž n a l o d i s e d n e s d o A n t a r k t i d y n o r m ál n í t u r i s t a n e d o s t a n e . Při zvažování cesty do Antarktidy je velice důležité zamyslet se nad velikostí lodi. Některé větší lodi (až do 1,000 pasažérů) občas zajedou do Antarktidy, ale jen na podívanou, bez jaké koliv zastávky, a tím méně vyloďování, p rotože v Antarktidě smí kdekoliv vystoupit maximálně 100 pasažérů najednou. MV Discovery bohužel nepatří k těm malým. Nesla 532 p a s a ž é r ů , c o ž z n a m e n al o , ž e j s m e s e m u s e l i p ř i n á v š t ě v á c h p o b ř e ž í s t ř í d a t . Ovše m v 7:00 mě vzbudila Sue. Bylo-24°C a s koeficient em větru ještě chladněji. Teplota ná m, ale nevadila, a v Antarktidě prý naměřili až-89°C. Letěli jsme do Vancouveru, odtud pak zároveň se sněhovými bouřemi do Toronta, a konečně s menšími potížemi do Buenos Aires, Argentina. Pokračovali jsme v letu do Ushuaiy. Nás na zdejším letišti naložili do několika autobusů a vezli do přístavu. Formality s nástupem na loď proběhly překvapivě rychle. Asi nejdelší plavba našeho život a začala již ve zmíněném kanálu Beagle odjezdem z Ushuaiy 16. února ve 20:05 a my jsme pozorovali náš odjezd s horní paluby. Opouštěli jsme civilizaci a obdivovali se přírodě okolo nás. Ovšem rychle se stmívalo a začalo pršet. Příští den, 17. února jsme se probudili v Drakeově úžině (Drake Passage). Drakeova úžina si jistě vysloužila jméno v dějinách jako místo s nejbouřlivějším mořem na Zemi. Přejezd přes Drakeovu úžinu trval celý den a tak jsme se rozhlíželi po vlnách a pozorovali zástupce zdejší fauny jako albatrosy, buřňáky a jiné mořské ptáky. V neděli ráno to bylo na palubě fantastické. Z můstku vyvolávali oznámení jako “velryby n a l e v o b o k u ” a v š i c h n i b ě ž e li n a l e v o u stranu lodi, potom uzdičkoví tučňáci na pravoboku” a všichni zase běželi na druhou stranu lodi. Několikrát jsme potkali velryby, další tučňáky, různé albatrosy a všelijaké buřňáky (kapské, lední atd.). Když jsme pak snídali, ohlásili na pravoboku Deception Island (Klamný ostrov). Je to jeden z jihoshetlandských ostrovů u Antarktického poloostrova.
V pondělí 19. února, jsme se vzbudili v Antarktické úžině (Antarktic Sound) po přeplutí Bransfieldova průlivu (Bransfield Strait nese jméno antarktického polárního badatele poručíka Edwarda Bransfielda). Antarktic Sound je vodní plocha asi 48 km dlouhá a mezi 11 a 19 km široká, která odděluje souostroví s Joinvillovým ostrovem (Joinville Island group) od s e v e r o v ý c h o d n í h o k o n c e A n t a r k t i c k é h o p o l o o s t r ov a ( A n t a r c t i c P e n i n s u l a ) . A n t a r k t i c k ý poloostrov je asi 1,300 km dlouhý a na jihu asi 200 km široký, na severu pak 40-100 km. Severní zúžená část se nazývá Grahamova země, širší jižní Palmerova země. Do Rajského přístavu (Paradise Harbor) jsme připluli krátce po 6:00 v úterý 20. února. Ten dostal své jméno od velrybářů začátkem minulého století. Říká se mu ale také antarktická riviera (Riviera of the Antarctic) kvůli obyčejně dobrému počasí na tomto místě. Krásné, divoce členěné pásmo hor a kaskády ledovců klesající přímo do moře obklopují zátoku, která je domovem mnoha fotogenických tučňáků, rybáků, buřňáků, kormoránů a zvídavých bahňáků (sheathbills – jediný ptačí druh žijící pouze v jižní polární oblasti). My se zde těšili na své p r v n í v y l o d ě n í . O r a n ž o v á s k u p i n a š l a n a b ř e h p r v n í , v 7 : 0 0, a m y b y l i d r u z í , h n e d p o oranžových. Tak jsme spěchali se snídaní a dělali jsme, co jsme mohli, abychom byli na prvním člunu naší skupiny, který opravdu přistane na tomto nejvzdálenějším světadíle. Turisti z celého světa si pomalu uvědomují, že tato rozsáhlá křišťálová divočina na dolním konci světa opravdu stojí za návštěvu. My jsme přistáli u cestičky, vedoucí přímo k základně Presidente Gabriel Gonzáles Videla spravované v Rajské zátoce chilským letectvem na pobřeží Danco v Západní Grahamově Zemi (West Graham Land). Tučňáci byli všude kolem nás a pozorovali nás s velkým zájmem. My jsme k nim neměli chodit, ale nebylo to třeba, protože jakmile se člověk zastavil a chvíli počkal, tučňáci se k němu přibatolili a prostudovali s i j e h o k a l h o t y . Č á s t i o d ě v u n a d k a l h o t a m i u ž p r o n ě b y l y p ř í l i š v ys o k o . Z a s l e c h l j s e m t a k é naše spolunávštěvníky jak se obdivovali tomu, co jsme viděli, ale stěžovali si na silný pach guana. Já, kdybych je neslyšel, tak jsem si toho ani nevšiml. Stovky kroužkových tučňáků s e b a t o l i l y p ří m o p ř e d m n o u a d a l š í s t o v k y s e pohybovaly a postávaly na skalnatých svazích všude, kam jsme dohlédli. Rajský přístav je také domovem pro antarktické lachtany, tuleně, skuy (skuas) a kapské a jiné buřňáky. Když jsme se rozhodli pro návrat na loď, u zodicu na nás čekali členové posádky s kbelíky s vodou a kartáči, aby nám pořádné očistili holinky před návratem na loď (aby zabránili stěhování bakterií do jiných částí Antarktidy a snad také aby uklidnili lodní uklízeče, kteří by jistě neocenili tučňácké guano v plavidle). Po návratu na loď jsme se chvíli rozhlíželi kolem s horní p a lu b y a p o s l é z e z v í ř i v k y . M e z i t í m j s m e vyrazili dolů Gerlachovou úžinou (Gerlache Strait). Zatímco Discovery plula touto velkolepou vodní cestou, my jsme se obdivovali obrovským l e d o v c ů m a m n o ž s t v í z v í řa t a p t á k ů . Ú ž i n o u s m a l e b n ý m p o b ř e ž í m l e m o v a n ý m b í l ý m i h o r a m i s ostrými štíty jsme pluli až k malému ostrůvku Waterboat Point. Nejdříve jsme pluli do Neumayerova kaná lu (Neumayer channel). Má tvar obráceného “S” a vjezd i výjezd je v prudkém záhybu. Proto Neumayerův kanál vypadá zevnitř jako bludiště bez viditelné cesty ven. Přímo vpředu ledovec vyhloubil ve skalnaté páteři ostrova Weincke údolí plné sněhu a ledu. Ovšem cestující může jen hádat, kterým směrem loď popluje příštích pár minut. My pokračovali dál na jih s nadějí, že se nám podaří proplout úzkým a velkolepým kanálem L e m a i r e ( L e m a i re C h a n n e l ) o b k l o p e n ý m h o r a m i a l e d o v c i . K a p i t á n n á m ř e k l , ž e p o p l u j e m e k vjezdu do průlivu, abychom viděli, zda se nám podaří proplout celým kanálem. Tvrdil totiž, že bychom se nedokázali otočit v úzkém průlivu po vjezdu do něj. Tato skvělá vodní cesta
vyžaduje opatrné manévrování a tak nám bylo záhy oznámeno, že bychom nepropluli kolem l e d o v c ů v p r ů l i v u . T í m p á d e m s e s t a l v j e z d d o k a n á l u L e ma i r e ( 6 4 °5 2 ' J , 6 3 °1 4 ’ Z ) nejjižnějším bodem na který jsme se dostali. To znamená, že když jsme se dostali nejblíže k jižnímu pólu, zbývalo nám k němu ještě asi 2,780 km. Nicméně jsme se museli otočit a v y d a t s e k n a š e m u d a l š í m u p o s t u p n é m u c í l i , t e d y P ů l m ě s í čn í mu o s t r o v u ( H a l f M o o n I s l a n d ) . Mezitím jsme pokračovali v poznávání úchvatného světa kolem nás. Ráno 21. února jsme v 6:30 dorazili k Půlměsíčnímu ostrovu. Half Moon Island je krásný vulkanický ostrov (v Jižních Shetlandách, tj. zase nedaleko Greenwichského ostrova), kde mají uzdičkoví tučňáci velkou “školku” (rockery). Kromě toho tento 2 km dlouhý ostrůvek nabízí ohromující v ý h l e d n a h o r y k o l e m . T e n to k r á t ž l u t á s k u p i n a s e měla vylodit až pátá, tedy předposlední. Tak jsme o p r a v d u t v r d ě p o c í t i l i , c o t o z n a me n á m í t n a l o d i 532 pasažérů. Během dopoledne se počasí měnilo z podmračného do sněžení, ale my jsme měli štěstí a sluníčko svítilo po celou dobu naší expedice. Přistáli jsme na ostrově a ihned viděli, že ti vždyc k y t a k d o b ř e o d ě n í t u č ň á c i s e d o k á ž o u p ě k n ě z m a z a t b l á t e m , k d y ž j e n a d n u l o u a č e r st v ý sníh. Zase jich tu byly stovky. Při chůzi po ostrově jsme našli také antarktické lachtany a tuleně. Já jsem se velice bavil pozorováním tučňáků, kteří začali batolením, ale pak klouzali po svahu, jakoby lyžovali, protože nedokázali hýbat svými nožičkami dost rychle. Trocha poskakování je pak přivedla do rovnováhy. Konečně nám zase umyli holinky a my vlezli do č l u n u . M y s l í m , ž e t o b y l t e n ú p l ně p o s l e d n í . T r o c h u j s m e s e p l a v i l i k o l e m , k o u k a l i n a ledovce, uzdičkové tučňáky, lachtany, krabožravé tuleně, rypouše sloní a tuleně, než jsme se vrátili na loď. Ve čtvrtek jsme se zase plavili Drakeovou úžinou a to celý den. Celý průliv je otevřené moře až na malý ostrůvek Diego Ramirez asi 50 km na jih od Hornova mysu. Vlastně na zeměpisn é d é l c e D r a k e o v y ú ž i n y n e n í p o d s t a t n ý k u s z e m ě k o l e m c e l éh o s v ě t a . T o j e d ů l e ž i t é p r o nerušený tok Antarktického cirkumpolárního proudu, který nese obrovské množství vody (asi 600krát víc než Amazonka) úžinou a kolem Antarktidy. Jak jsem se již zmínil při našem prvním přejezdu, vody Drakeovy úžiny jsou známé pro svou divokost. Vlny přes 10 metrů vysoké zde nejsou ničím zvláštním. Nicméně my jsme měli zase štěstí. V 10:30 jsme šli n a v š t í v i t k a p i t á n s k ý m ůs t e k . P o p o v í d a l i j s m e s i také s jedním z důstojníků a poučili se o možnostech kariéry na moři. Oběd na vrchní palubě nám dal další možnost pozorovat okolní život. Viděli jsme pár delfínů, albatrosy a buřňáky. Objevila se také velryba, ale já ji neviděl. Moře se mezitím začalo trochu zvedat. Večer jsme se vrátili na palubu, abychom se rozhlédli kolem, když už jsme se blížili k Poustevnickým ostrovům (Hermite Islands group) s Hornovým ostrovem a Hornovým mysem. Trochu chlupaté moře nás ale zdrželo a tak jsme toho ve tmě moc neviděli. Naše cesta pak pokračovala chilskými fjordy, ale to už je jiná kapitola. Dr. Petr Schubert
Edmontonský „Šumavan“
Stesk po dobrém českém žitném chlebu, diabetes a další neduhy mně donutily k tomu, abych si začal sám péct chleba, který odpovídá doporučeným dietním požadavkům – vysoký obsah vlákniny. Věnujme se tedy jeho výrobě, jejíž výsledek mnohému z českých rodáků připomene dobrý šumavský chléb... Nejdůležitější ingredienci je chlebový kvásek, jehož výroba je sice jednoduchá ale zdlouhavá – trvá minimálně 6 dnů. Pokud však chcete vyrobu chleba urychlit použijeme sušené droždí a kyselost kvasku nahradíme zvýšenou dávkou octa. Predložený recept je variantou vyroby chleba pomoci sušeného droždí, ktery jsme zvolili kvůli uspoře místa ve Zpravodaji. Kompletni recept najdete na web strance www.edmonton-cssk.ca . Příprava těsta: Ingredience: 3 cups „all purpose wheat flour“ - standartní pšenničná mouka 2,5 cups „light rye flour“, světlá žitná mouka 0,5 cup „coarse rye meal“ (také nazývanou německy „pumpernickel“, hrubě sekané žito) 2/3 cup kvásku 3 kávové lžičky soli (méně nebo více, podle potřeby) 2 lžíce melasy (mollases) 1 lžíci hnědého cukru 3 lžíce kmínu 2 lžíce řepkového oleje 2 lžíce octa (při použití kvásku, dáme jen 1 lžíci octa) 2 lžíce sušených kvasnic, (při použití chlebového kvásku dáme jen 0.5 lžíce kvasnic.) 2,5 cups vody 0,5 cup mouky na posypání válu a plechu Postup: Mouka musí mít pokojovou teplotu. Nejdříve si připravíme žitné krupky. Dáme je do kastrůlku a přidáme 1 cup vody a přivedeme do varu. Asi 1 minutu povaříme, odstraníme z plotny a za občasného míchání necháme schladnout na vlahou teplotu. Žito natáhne vodu, naboptná a vytvoří hustou kaši. Ve větší míse dobře promícháme bílou a žitnou mouku a sušené kvasnice. Do půl litrového hrnečku dáme melasu, kmín, hnědý cukr, olej, ocet a sůl. Doplníme vlažnou vodou, dobře promícháme a necháme asi 10 minut v klidu aby kmín změkl. Když máme vše připraveno, přidáme do mouky žitnou kaši (nemícháme). Směsí koření a vody postupně zaděláváme těsto až je měkké ale více tuhé než na vánočku! V žádném případě se nesmí roztékat. Těsto vyjmeme z mísy na pomoucněný vál a dobře prohněteme min 3 minuty. Nechame odpočinout 10 minut a znova prohněteme. To opakujeme 2x. Těsto stále podsypáváme moukou, aby se nechytalo válu. Hotové těsto posypeme moukou, přiklopíme mísou a necháme 20 minut kynout. Připravíme si dva plechy které pokryjeme voskovým papírem a silně papír pomoučníme. Vykynuté těsto rozdělíme na dva stejné díly a vytvarujeme 2 chlebové veky (nebojte se těsto opět srazit). Chlebové veky vložíme na plech, pomoučníme a necháme kynout na teplém místě dalších 30 – 40 minut. Nevlhčit, nechat jen pomoučněné! Před koncem kynutí si rozehřejeme troubu na 400F. Oba vykynuté chleby vložíme do trouby a pečeme 30 minut při této vysoké teplotě. Potom teplotu stáhneme na 300F a dopékáme 40-50 minut. Upečený chléb vyjmeme a necháme 10 minut schladnout. Sundáme jej z plechu, sejmeme voskový papír a chléb vložíme na mřížku až do úplného vychladnutí. Po vychladnutí chléb můžeme rozkrojit na čtvrtky a zamrazit. Dobrou chuť přeje Ed Brabec
CZECH AND SLOVAK ASSOCIATION OF CANADA #319, 9008-99 Ave, Edmonton, Alberta, T5H 4M6 Telephone: (780)478-1758; e-mail:
[email protected] web site: www.edmonton-cssk.ca ; www.cssk.ca
Členský příspěvek na rok 2008 (od 1. ledna do 31. prosince): $15 každý jeden člen, a důchodci nad 65 let $5 každý jeden
Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za obsah podepsaných článků, a nemusí se ztotožňovat s jejich obsahem. Šéfredaktorka Radka Mayerová. Titulní grafika Martin Mayer. EDMONTONSKÝ ZPRAVODAJ je pro členy k dostání při všech akcích a na web stránkach. I když je Zpravodaj distribuován pro členy zdarma, přivítáme váš finanční příspěvek. Nečleni platí $3.- za číslo.
