Výklad k sidře Lech lecha "Vajomer JHVH el Avram lech lecha mearcecha u:mimoladtecha u:mibejt avicha el-ha arec ašer arecha." "I řekl JHVH k Abramovi: Vyjdi sobě ze své země a svého rodiště, z domu svého otce k zemi, kterou ti ukáži." Hned v úvodu této paraši. požaduje Bůh na Abramovi trojí oběť: -opustit svoji vlast ארץ, -příbuzenstvo, rodiště מולדת -a dům svého otce בית אביך V horolezectví platí zákon tří záchytných bodů,.t.j. bodů pevných, aby bylo možné se na kolmé stěně pohybovati směrem vzhůru. Jsou to dvě ruce a jedna noha, nebo dvě nohy a jedna ruka. Při dvou bodech (dvě ruce,nebo ruka + noha) nastává krize - stagnace a při méně jak dvou bodech následuje neúprosný pád do hlubin. I dnešní člověk mé tři pevné body na kterých buduje své životní poslání: 1. Je to rodina a nejbližší příbuzní 2. lidé se kterými vytváří přátelské obecenství (v naší perspektivě je to především přátelé a blízcí pro mnohé společenství věřících židovská obec či nějaká křesťanská církev). 3. zaměstnání,povolání = uplatnění ve společnosti. Zde opět při ztrátě jednoho bodu nastává stagnace,krize; při ztrátě dvou bodů nastává kolaps a zpravidla i ztráta jistoty poslední, vede pak k zániku osobnosti, končící v mnoha případech sebevraždou. V Abramově době byl rod, čeleď, výhradními ochránci člověka jako jedince. Zpřetrhání rodových pout končilo smrtí. Právě proto, že Abram poslechl bezezbytku Boží volání a vydává se do naprostého neznáma, navíc s neplodnou ženou, spoléhaje jen a jen na Boží zaslíbení. Snad proto ho někteří židovští vykladači kladou výše než Mojžíše. Výzva Lech lecha = vyjdi je snad, nejdůležitějším oslovením v celé Bibli. A právě rozbití těchto rodinných svazků měl Hospodin v úmyslu. Abram důsledně pálí za sebou všechny mosty, bere s sebou jen ty nejbližší a odchází, aby se již nikdy nevrátil. Pravdu neměl diakon Štěpán, (ostatně jako většina Nového zákona) když ve své údajné řeči před veleradou řekl, že Abram vychází z Charánu až po smrti otce (Skutky apoštolů.7,4).1 Terach umírá v době, kdy se Abraham dožívá 135 let a vnuk Izák již dospěl v muže. To jen podtrhuje tu skutečnost o jak radikální řez se jednalo. Hovoříme zde, stejně jako v případě vyjití z Egypta, nebo návratu z babylonského zajetí, o osvobodivém díle Božím. Abramovo vyjití je cesta za svobodou. Hospodinu mohou sloužit jen svobodní lidé, nikoliv otroci. I když si to nepřipouštíme, byla doba Abramova, Mojžíšova, Ezdrášova a doba dnešní v mnohém podobná. Bůh radí Abramomovi: "Vyjdi", faraónovi skrze Mojžíše Bůh vzkazuje:"Propust můj lid" (Ex. 4,23; 5,1) Skrze proroky Izajáše, Jeremjáše a Zacharjáše volá "Vyjděte z Babylona!" (Iz.48,20; 52,11; Jer. 50,8; 51,45. Zach. 2,7). V roce 1989 jsme skoncovali s totalitním režimem. Většina postižených byla odškodněna, majetek byl restituován a zprivatizován. Je zaručena náboženská svoboda i svoboda politická. Ale musíme si říci zcela otevřeně, že svoboda, byť 90-ti procentní, je stoprocentní nesvobodou! Socialismus byl přímo klasickou ukázkou toho, jak to dopadne, když si lidstvo začne budovat Malchuta di šemaja (Boží království) bez Boha, bez Tory a bez Mesiášské ideje. Výsledkem bylo to, že tento systém byt materialistický, zotročoval lidi duchovně. Současný, postkomunistický systém, který se materialismu zřekl a skrze své charismatické vůdce vyzdvihuje hodnoty duchovní, zase člověka zotročuje materiálně. Lidskou svobodu výstižně popsal stoický filosof Epiktetos (55-135 o.l.). Představme si, že máme prudký kopec. Na jeho vrcholu se nachází pes, který je pevně připoután k plně naloženému vozíku. Vozík se rozjíždí a neustále se zrychluje. Pes běží, co mu nohy stačí, nemůže doprava ani doleva, nemá sílu vozík zastavit. Epiktetos se táže: "Jaká je svoboda tohoto psíka? Jakou má tento pes svobodu? Zodpovězme si na tuto otázku sami. Tento pes má sice svobodu, ale tato svoboda je omezena třemi veličinami. 1. prudkým kopcem 2. vozíkem 3. těžkým nákladem na vozíku. Představme si dále,že k vozíku není zapražen pes, ale člověk. Cesta z kopce je stav naší společnosti. Již staří rabíni tvrdili, že každé společenská změna vede k horšímu - i když to tak na první pohledl nevypadá. Když Moábští hrubou silou nic nezmohli proti Izraeli, zaslali jim danajský dar v podobě prostitutek (Nm. 25,1.2:, 1
Zde se setkáváme s různou chronologií překladů hebrejského originálu. Dle samaritánské verze totiž Terach zemřel již ve věku 145 let srov. Genesis 11,32. Tak například podle věku patriarchů jak jsou uvedeny v rodokmenech od stvoření do potopy dle hebrejského originálu uplynulo 1656 let. Dle samaritánského Pentateuchu jen 1307, podle nejstaršího překladu do jiného jazyka než je hebrejština tedy Septuaginty 2242 let a podle historika Josefa Flavia 2256 let a některé jiné rukopisy dokonce uvádějí cifru 2656 let.
3,16) a to na radu Baláma (odtud i výraz balamutit). Co nedokázaly meče udatných válečníků, to dokázaly vnady žen a dívek. Na rozdíl od onoho psa si člověk klade zátěž sám a dobrovolně, dle své libosti. Dále má na rozdíl od onoho psa možnost se vozíku zbavit, ovšem zde platí zásada, že čím bude vozík lehčí, tím se ho snázeji zbavuje. Co můžeme víc říci o svobodě? Ponechejme stranou všechny zavádějící definice o poznané nutnosti apod. a snažme si vystačit jednoduchou úvahou. Za svobodu můžeme považovat to „když si jedinec může dělat co chce, ale svým jednáním neohrozí, nebo nepoškodí někoho jiného. Lze to říci i následovně: "Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného." Zbývá ještě otázka, zda svoboda umožňuje poškozovat sebe sama. Například mladý člověk,aby unikl realitě, začne brát tvrdé drogy. Předpokládejme, že svým chováním nikomu neublíží či nepoškodí cizí majetek. Škodí jen sobě. Zvolil tedy sebevraždu na splátky. Svým počinem snad omezuje svobodu rodičů, přátel,známých. Přesto tento člověk omezuje svobodu někoho jiného. A to sice Toho, který ho stvořil a který jej chce zachránit. Neuvědomujeme si, že i Bůh má svou svobodu jednání a projevu a my nemáme žádné právo Ho nutit,aby měnil svá rozhodnutí, anebo své úradky. Každý na světě má své místo. Ať je pro někoho život darem; pro jiného třeba trestem, je třeba život dožít. Opět zde platí zásada,že svoboda lidí končí v místě, kde začíná svoboda Stvořitele. Vražda i sebevražda je políčkem samému Bohu. Stav světa v současnosti: - Za rok umírá více jak 30 milionů lidí hladem. - V Indii žije více jak polovina obyvatel měst v naprosto nedůstojných podmínkách. Značné části venkovského obyvatelstva slouží jako obydlí díra v zemi. - V Hong-Kongu připadá na jednoho člověka dva metry čtverečných obytné plochy. - V Latinské Americe bydlí miliony lidí nacpány v chatrčích podobných psím boudám. - V Indii připadá na 1 lékaře 6000 pacientů, v Indonésii dokonce 60 tisíc. V Bronxu 5000 pacientů, zatímco v bohaté čtvrti Manhattan připadá na 1 lékaře 250 pacientů - 12 milionů lídí trpí malomocenstvím, které je v dnešní době léčitelné, ovšem musejí být peníze na tyto léky. - Snad nejotřesnější obžalobou současné doby je osud bezdomovských dětí, které žijí převážně ve velkoměstech Latinské Ameriky a Asie. Tyto děti jsou v útlém dětství vyhnány na ulici. Bez rodičů, bez rodného listu, beze jména a příjmění úředně neexistují. Živí se odpadky, obtěžují své okolí. Čas od času, někdy mafie. jindy provládní vojáci, zorganizují hon na tyto ubožáky. Postřílejí je jak zajíce, naloží na valník a nahází do společné jámy. Tak například při operaci "Žebrák" bylo v indické Bombaji roku 1976 zabito asi 3000 dětí. Ročně umírá na celém světě asi půl milionu těchto dětí. Dále v dnešním světě existuje klasické otroctví. V Súdánu je cena o otroka 15 dolarů. Při jedné dobročinné akci bylo americkými školáky vykoupeno 4000 otroků. (Lidové noviny 29.12 1998). Bohatí více bohatnou, chudí více chudinou. Jestliže v roce 1967 byl příjem 20% nejbohatších Američanů 6-ti násobkem hranice úřední chudoby, v roce 1992 to byl již 8,4 násobek. Podívejme se nyní na tu šťastnější část populace: -obchodníci klamou zákazníky, účtují si vyšší rabat apod. -lidé, kteří poskytují služby, si účtují za nevykonanou práci. -Zaměstnanci okrádají své zaměstnavatele. -Zaměstnavatelé mnohdy zase zadržují mzdu svým zaměstnancům, neplatí za ně pojistné apod. -Jsou tunelovány banky, rozkrádají se zprivatizované podniky, narůstá armáda nezaměstnaných. -Nájemní vrazí v letech 1994 - 1995 zavraždili v Česku 30 lidí. Na jejich likvidaci se podílelo 68 osob, vesměs podnikatelé. Ti o vraždě hovoří jako o "zakázce s určitou mírou rizika." Nájemní vrazi zase mluví v souvislosti s vraždou o nabídce a poptávce. Cena za jednu objednanou vraždu v roce 1995 činila u nás asi 200000 Kč. Narůstá míra organizovaného zločinu. (Údaje převzaty z publikace "Vzpoura deprivantů" autorů Prof.MUDr. František Koukolík, DrSc. a MUDr. Jana Drtilová.) Je zde však ještě něco,co bychom mohli nazvat "Kafkův syndrom". Na vysvětlení si uveďme stručný obsah dvou slavných, bohužel nedokončených románů tohoto židovského spisovatele. Hrdinou románu Proces (1914-1915, vydán až posmrtně v r. 1925) je jistý Josef K. Ten je přes své mládí velmi úspěšným člověkem. Je prvním prokuristou renomované banky, všemi vážený, dobře finančně zajištěný. Užívá si života plnými doušky,navíc se jedná o člověka slušného, bezkonfliktního, který svého postavení nikterak nezneužívá. Zdá se, že ho čeká přímo skvělá budoucnost. V den svých třicátých narozenin je Josef K. zatčen a je mu oznámeno, že je vyšetřován soudem. Zprvu si myslí, že je to nejapný žert jeho kolegů, později se domnívá, že se jedná o akci konkurenčního finančního ústavu, aby ho zastrašili. Není mu sděleno, z čeho je obviněn, pouze to, aby setrval ve svém
2
zaměstnání, a očekával předvolání k výslechu. Záhy je mu telefonicky oznámen termín i adresa na kterou se má dostavit. Onen prapodivný soud sídlí na půdě činžáku v chudinské čtvrti. Jedná se však o soud první instance, jeho vyšší stupně se ztrácejí prakticky v nedohlednu. Josefova situace, i přesto že je přesvědčen o své nevině a stále nebyl zpraven o obsahu obviněni, se den ze dne zhoršuje. Na radu svého strýce si najímá advokáta. Tam potkává klienta, který je tímto soudem vyšetřován již 5 let, najal si celkem 5 advokátů a na svou obhajobu rozprodal veškerý svůj majetek. Josef je za účelem prohlídky vylákán do nejmenovaného chrámu, kde v pravé poledne nastane úplná tma. Jen nad kazatelnou svítí lampa. Z kazatelny mu soudní kaplan oznamuje, že se jeho záležitost blíží ke svému závěru, leč, v jeho neprospěch. Toto setkání v ponuré atmosféře má charakter vynesení rozsudku. Ą den jeho třicátých prvých narozenin ho navštíví dva mužové, v černých kabátech a a černými cylindry. Odvedou Josefa K. do opuštěného lomu a tam ho za svitu měsíce dýkou popraví. Hrdina románu "Zámek" (1920-1921, vydaný v r. 1926) již nemá ani jméno a je označen jako "K". Je mladým zeměměřičem a na pozvání zámecké vrchnosti přichází do podzámecké vesnice, aby se ujat svého povolání. Tady však "K" nastávají nepředstavitelné potíže, které hraničí až s absurdností. Již při svém příjezdu se snaží kontaktovat "zámek", ale je mu telefonicky stěleno, že na zámek nesmí nyní a nebude moci ani v budoucnu. Dopisem je mu oznámeno, že jeho nadřízeným je místní starosta, a od něho obdrží další instrukce. "K" starostu navštíví, ten však řekne, že zeměměřiče nepotřebují. Má vyčkat na další instrukce. Je mu nabídnuta práce školníka, kterou je nucen přijmout. Ve škole bydlí v nelidských podmínkách, neustále pronásledován nechtěnými pomocníky. Je krutě ponižován jak řídícím učitelem, tak i slečnou učitelkou. Marně se snaží kontaktovat nějakého zámeckého úředníka a dovolat se svých práv. Zámek, který "K-ovy" připadlá jako bez života je svým tajúplným panstvem, úředníky a úředníčky, příčinou jeho neštěstí. Shrneme — li osudy těchto dvou hrdinů do jednotlivých bodů, tak jak je to pro nás zajímavé z pozice dobra a zla, dostaneme následující údaje: -Josek K i "K" jsou mladí perspektivní liďé,bez jakéhokoliv konfliktu se zákonem, jsou na určitém stupni společenského žebříčku. -Oběma hrdinům v určité době nastávají značné potíže,které si však snad nezavinili. Žijí v dusné, ponuré atmosféře, štváni jak divá zvěř. Všechny okolnosti svědčí proti nim. Nikde se nemohou dovolat svých práv, není jim dovoleno prokázat svoji nevinu. Jejich situace se postupem času stále zhoršuje. -Zdrojem jejich neštěstí jsou jakési imaginární instituce a to buď v podobě absurdního soudu, nebo záhadného zámeckého panstva. Jejich boj proti těmto institucím je marný. Je jim upíráno základní právo, jako např. výkon svého povolání, získání domovského práva na vsi a dokonce i právo na život. Dalším negativním jevem dnešní společnosti je působení sekt. Náruč sekty je železnou rukavicí, která z člověka vymačkává lidství (viz. Vzpoura deprivantů str. 68). Nejprve člověka "bombardují láskou", pak vymývají mozky. Mezi sektou a jedincem vzniká citová závislost. Nedovede si život bez sekty vůbec představit. Časem se v člověku ubytují nostalgické vzpomínky na "krásné chvíle strávené ve společnosti bratří a sester". Hrozba exkomunikace za případnou neposlušnost visí nad nimi jako pověstný Damoklův meč. Myšlení jedince ustupuje do pozadí,sekta myslí za všechny. Vyvstává též otázka: Jak se chovat vůči lidem, kteří nám činí příkoří? Existují dva možné způsoby: a) klást odpor, neboť se říká, že si k nám ti druzí dovolí jen tolik, kolik jim sami dovolíme, nebo "čím většího hlupáka budeš dělat o to většího hlupáka z tebe učiní". b) neklást odpor, protože se tím protivníka ještě více popudíme a jeho nepřátelství ještě zesílil. Násilí plodí násilí. Kde jest pravda? Zde platí opět vyrovnání protikladů. Vyrovnáním protikladů je v tomto případě opuštění tohoto pole napětí uposlechnutím abrahamovské výzvy "lech lecha - vyjdi sobě!" Nemá přeci smysl pro člena některé sekty, když je přesvědčen, že sekta něco učí špatně se podvolit. Stejně je bezpředmětné přesvědčovat prominentní osoby, po dobrém či zlém , aby změnili věrouku sekty. Jediná cesta je opět lech lecha. Vyjdi! Tuto výzvu ovšem nemůžeme brat jako absolutní pravidlo platící ve všech situacích. Vyskytují se extrémní případy, kdy se podvolit zlu znamená se zlem souhlasit. Uveďme si následující příklad: Představme si, že by se někdo z nás ocitl v zemi, kde zuří občanská válka. Byli bychom zrovna někde na skalním: převisu a pod námi by se uhnízdil nějaký odstřelovač a pokoušel zahájit palbu na právě přijíždějící autobus s dětmi. Mělo by smysl sestoupit z našeho stanoviště a dotyčného člověka přesvědčovat o hanebnosti toho co hodlá učinit? Zajisté nikoliv. Nás jistotně zabije a děti neušetří. Zde zbývá jediné řešení. Vzít nejtěžší balvan, jaký uneseme a hodit na hlavu onoho darebáka s tím rizikem, že ho zmrzačime či dokonce zabijeme. Pro úplnost zbývá zodpovědět otázku, proč exody ať už Abrama (z Mezopotámie, později z Egypta), Izraele z Egypta a Babylonu, a v poslední době z celého světa směřují právě do Palestiny? Od nepaměti se vedou spory o
3
tom, které kultura je starší. Mezopotámská nebo Egyptská. Archeologové mají dosti přesvědčivé argumenty pro to či ono tvrzení. My sice ač nemáme žádný nový archeologický důkaz, si troufáme tvrdit něco jiného. Pravda je opět uprostřed, mezi Egyptem a Mezopetámií. Největší biblický komentátor všech dob Samuel ben Izák, známý pod zkratkou Raší (1040-1105) vykládá biblický text Gn. 2,7 I učinil Hospodin Bůh člověka,prach ze země následovně: "Stalo se tak z prachu, vzatého na místě o kterém hovoří Tóra: "Oltář půdy (Adamah) učiníš mi." Ex. 20,24 a k tomu dodává: "Bůh si řekl: "Ať je mu (Adamovi) pokáním a žít bude dál!" Talmud je konkrétnější: "Prach ze kterého byl stvořen Adam pochází z místa, kde mu bylo uloženo pokání, t.j. půda na které byl později vystavěn jeruzalémský chrám." Racionalista Maimoniáes (1135- 1204) dodává: "Člověk byl stvořen na místě, které zvolil později David a Šalomoun za Boží příbytek,odtud budou ustavičně stoupat oběti. Žalmista praví: (Hospodin) k Sijonu řekne: "muž a muž (=každý) se zrodil zde! Žalm 87,5 Ą tomto světle lépe rozumíme Božímu výroku:"navrátíš se do té půdy (ha-adamah) ze které jsi byl vzat, protože jsi prach a k prachu se navrátíš" Gn.3,19. Člověk se narodil na Sijonu a i když je jeho tělo po smrti uloženo do země na kterémkoliv místě naší planety či vesmíru, prach se navrátí do Půdy, ze které byl vzat t.j. na Sijon. Hora Sijon je matkou nás všech.
1. Odejdi (kvůli) sobě - Slova „kvůli sobě" se jeví jako zbytečná, ale ve skutečnosti to znamená: „Jdi kvůli vlastnímu užitku a pro vlastní dobro." A co je tím dobrem a užitkem? „Učiním tě velkým národem", protože tady nezískáš zásluhu vlastnění dětí, a tam ano. Tam se staneš slavným ( a budeš si umět poradit při své duchovní misi). Nepopisuje důkladně celou cestu, říká pouze „do země, kterou ti ukážu", Bůh udržoval Abrahama ve stavu nejistoty, a díky tomu učinil místo určení ještě milejším jeho srdci, díky tomu mohl být Abraham odměňovaný za každý učiněný krok ( Raši). ze své země — Ale copak už dříve neopustil svou zemi a společně se svým otcem nepřišel do Cháranu? Bůh řekl Abrahamovi: „Jdi ještě dále a opusť dům svého otce" ( Raši). Nejzávaznější cesta, jakou musí každá z nás podstoupit ve svém životě, je ta do nás samých, do našeho nitra. Neboť to je smysl našeho života na světě. Snad právě proto výrazy: lech Jít" a lecha „(kvůli) sobě", jsou složené z těch samých písmen, aby nám řekly, že nejdůležitější cesta člověka je cesta jeho duše do nitra sebe sama (R. Menachem Mendel z Kocka). 4. Ve Avram ben-chameš šanim ve šiviim šana beceto mecharan. A Aram byl stár (dosl. synem) 75 let v (době) vyjití z Charanu. Abram po vstupu na palestinskou půdu putuje nejprve do Šechemu (Gn. 12,6) ".. .i přemístil se odtud k Hoře (s členem ha- jako ke známé hoře) na východě k Betelu vybudoval stan svůj; Betel (byl ve směru) k moři a Aj k východu, vystavěl tu oltář Hospodinu a vzýval jméno Hospodinovo." 12,8. Pak pokračuje směrem jižním. Nemůže být pochyb o tom,že šlo o Jeruzalém, v té době ještě Šalem, sídlo krále Malkicedeka s horou Moria,která se ještě má státi Abrahamovou životní zkouškou. V souvislosti s Abramovým vyjitím nemůžeme přehlédnou ještě jeden faktor. Bylo mu již 75 let a to byl i na tehdejší dobu věk úctyhodný. Co nás především zajímá vzhledem k věku tohoto patriarchy je další neřest dnešní doby tomu se říká odborně ageismus t.j. věkový rasismus. Podle vyjádření historiků je to fenomén charakteristický pro současnost a vyskytuje se nejvíce v postkomunistických státech. -Mladá absolventka vysoké školy se veřejně vyjádří, že nenávidí staré lidí. Na otázku, co ji k tomuto tvrzení vede odpoví, že staří lidé všude zavazí jsou na překážkou její kariéře, důchodci snižují její životní standard apod. -Tlupa asi 10-letých děti přepadne 80-letou důchodkyni, vyzkouší si na ní několik hmatů a úderu přesně tak, jak to vidí v četných akčních filmech. Ta skončí s otřesem mozku a četnými zlomeninami v nemocnici. -Čerstvý držitel řidičského průkazu a novopečený majitel drahého auta vyšší kubatury, které dostal jako dar od svých rodičů za úspěšně složenou zkoušku dospělosti, se prohání po silnicích našich luhů a hájů. V jednom úseku se mu nedaří předjet dříve narozeného majitel Š 100L, neboť je vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu navyklý jezdit svojí "šedesátkou". Až se našemu rozzuřenému hrdinovi konečně podaří dostat před důchodce, donutí jej zastavit. Vystoupi z vozu a zaklepe na sklo. Když řidič otevře dveře uštědří mu mladík ránu pěstí do obličeje. Pak spokojeně nastoupí do svého sporťáku a s pocitem zadostiučinění po dobře vykonané práci vesele pokračuje v jizdě. -70 letý důchodce šel ve večerních hodinách vyprovázet přátele ze svého bytu k blízké autobusové zastávce. Při zpáteční cestě, která vedla přes parkoviště, potkal dva mladé muže, na první pohled slušně vypadající.
4
V okamžiku, kdy staršího muže míjeli,ho jeden z nich povalil na zem a pak ho oba začali zběsile kopat. Pak nasedli do zaparkovaného vozu a odjeli. Onen muž, který vyvázl s četnými poraněními a zlomenou kliční kostí sedával ve své kuchyňce se zrakem upřeným na ono parkoviště a neustále mu po tváři stékaly slzy. V duchu se ptal:"Proč?" -Podle: vyjádření lékařů neustále přibývá důchodcců,kteří si přicházejí ošetřit zranění, které bylo zcela prokazatelně způsobeno bitím. Na dotaz,co se jim přihodilo, všichni tvrdí, že upadli, nebo sami ani nevědí jak. Psychologové tvrdí, že jsou insultováni rodinnými spolubydlícími, kteří své rodiče či prarodiče drží jako rukojmí. Nemohou se nijak bránit. Jaká je příčina? Psychologové tvrdí, že je to neúcta k životu. Rodiče svým ratolestem koupí pod stromeček stěně. Až radost z dárku vyprchá a zvířátko dělá loužičky a hromádky, tak buď zvíře týrají, nebo vyhodí na ulici. To se dítěti uchová v paměti a pak po létech si to vyzkouši na svých rodičích, kteří taktéž začnou překážet. Další příčinou je, že dnes neexistuje něco jako je předávání řemesel, nebo to že jsou naši důchodci ubožáci v porovnání se svými německými kolegy. Podívejme se na tento problém očima religiózních lidí. Není to totiž nic jiného než obraz hluboké bezbožnosti. Vždyť sám Svatý, budiž požehnán je v Písmu nazván Atik jomín t. j "Starý dnů" (Dan 7,9) a jeho celková vizáž dle prorokova popisu opravdu připomíná starce vysokého věku. A Tora praví: Před šedinami povstaň a veleb tvář starce,a budeš mít bázeň ze svého Boha. Já jsem Hospodin. Lev 19,32. Srovnej ještě tyto texty: Př. 16,31; 20,29; Job 32,6.7. Přísl. 23,22. Naprostou většinu vidění obdržel Daniel ve vysokém stáří. Dále bychom mohli jmenovat i jiné biblické postavy. Rabin Jochanán ben Zakaj v téměř 100 letech zakládá a buduje akademii v Jabne, která rozhodující měrou přispěla k zachování judaismu po prohrané Válce židovské. Velkolepým počinem této akademie bylo zkánonizování knih Tenachu (SZ). A Levitský kněz po dovršení padesáti let byl zproštěn úkonů spojovaných s fyzickou námahou a věnoval se výhradně pedagogické činnosti. Ágeismas však také svědčí o něčem zcela jiném a sice, že se přiblížila doba příchodu proroka Elijáše, neboť nikdy v minulosti nebyly vztaly mezi generacemi tak vyhrocené jak je tomu v době současné. "Hle Já (Anochí = Hospodin) pošlu k vám Elijáše proroka přede dnem Hospodinovým velikým a strašným. A navrátí ("šúv" odtud i "tšuva" t.j. pokání) srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při jda nepostihl zemi klatbou." Malachiáš 3,23.24.
5. Vzal - Abraham přesvědčil Sáru, aby s ním šla, neboť nebylo dovoleno muži brát ženu do cizí země bez jejího souhlasu (Zohar). duše, které získali - Dosl. „duše, které vytvořili". Vztahuje se to k těm, kteří byli přivedeni pod křídla Šechiny ( Boží Přítomnosti), když Abraham prováděl konverzi mužů a Sára žen. Avšak podle obvyklého výkladu se to vztahuje ke služebníkům, které získali (Raši), a kteří se jednomyslně shodli na připojení se k Abrahamově misi ( Radak). 6. k dubu Mamre - Na zákl. Targum Onkelos, Rašiho. Časem překládáno jako „terebint" (Ibn Ezra, Ramban); terebint mohl růst více než tisíc let a sloužit jako záchytný bod v krajině. 7. Ukázal se Bůh - V prorocké vizi (Ibn Ezra). 10. V zemi byl hlad - Hlad v zemi Kanaan byla jedna z deseti zkoušek, které podstoupil Abraham, Zkouška měla zjistit, jestli se Abraham bude bouřit proti Prozřetelnosti, když bude postaven do tak těžké situace. Avšak víra Abrahama v Moudrost Hašem byla nevyvratitelná, nikdy neřekl jediné slovo vyjadřující nespokojenost ( Midraš ).2 11. nyní (vlastně) jsem si uvědomil - Do té doby na ní nezpozoroval tu výjimečnou krásu, protože oba byli skromní, všiml si krásy ženy náhodou ( Raši). Když přišli k Nilu, spatřil Abraham obraz Sáry jako proměňující se slunce ve vodách řeky (Midraš ). Ale pšat (obvyklý 2
Oněch deset zkoušek bylo: 1.Odchod z jeho rodné země, 2. Odchod z Egypta (12,10), 3.vzetí Sáry do domu faraonova (12,15), 4. boj se čtyřmi králi (14,15), 5. přijetí Hagar (16,2), 6. obřezání ve stáří (17,10), 7. vzetí Sáry do domu Abimelechova (20,2), 8. vyhnání Hagar (21,10), 9. vyhnání Jišmaele )21,11), a konečně poslední tzv. akeda t. obětování Jicchaka (22.kapitola).
5
význam) v tom verši říká: „Teď vlastně nadešel čas, kdy jsem se znepokojil nad tím, že jsi pěkná, když už dávno vím, že jsi žena pěkného vzhledu" (Raši). žena krásného vzhledu - v rodné zemi Sáry byly ženy stejně krásné jako ona, ale v Egyptě a v jižních zemích nebyly tak pěkné ženy, protože klima má vliv na vzhled člověka (Ibn Ezra). 13. aby se mnou jednali dobře kvůli tobě - Znamená to: „Dají mi dary" ( Raši ). Konstatování Abrahama znamenalo, že když významní a zámožní Egypťané budou usilovat o ruku Sáry, zasypou ho dary a zbytek obyvatel se neodváží Abrahamovi nějak ublížit. Tímto způsobem bude zajištěna i bezpečnost Sáry (Gur Arje). Ale jeho plán nevyšel, protože kvůli výjimečné kráse Sáry nabraly události jiný směr ( Ran). 20. vyprovodili jej i jeho ženu - Vyprovodili ho s úctou. Faraón vydal rozkaz svým lidem, že není dovoleno ublížit Abrahamovi a jeho ženě (Ibn Ezra).
13. 1. Vyšel na horu - Je to doslovný význam slovního základu ( עלהala) „vystupovat na horu, vznášet se". Země Erec Jisrael se nachází výše než Egypt, ale toto slovo má tady také význam duchovního povznesení se (Zohar).3 2. bohatý - Slovo kaved „vážený, důstojný" vychází z toho samého slovního základu jako slovo koved „těžký" (tady překládáno jako „zámožný") (Ibn Ezra). 6. země je nemohla uživit - Země nebyla taková, aby v ní bylo dost pastvy pro jejich stáda (Raši).
7. Vznikl (tedy ) spor - Nečestní pastýři Lota pásli stáda na pastvinách, které jim nepatřily. Když se k nim pastýři Abrahama obrátili s výčitkou, ti odpověděli, že Bůh slíbil zemi Abrahamovi, ale zatím Abraham nemá potomstvo a tak je Lot jeho dědicem. Ten verš ale zvlášť zdůrazňuje, že Kanaanci a Perizejci stále obývali tu zemi, Abraham se ještě nestal oficiálním vlastníkem té země ( Raši). 9. Když ty ( půjdeš ) nalevo - já napravo, když ty napravo - tak já nalevo - Kdekoliv se usadíš, ustoupím ti, neustoupím od tebe, jedině abych tě chránil a pomáhal ti. Nakonec potřeboval Lot Abrahama jako spojence jak je psáno: „Abraham uslyšel, že jeho synovec je zajat" (14,14) (Raši). 10. Lot se rozhlédl - Lotovi se zalíbil Abrahámův návrh, využil ho jako nádhernou příležitost k opuštění strýcovi společnosti, která ho morálně omezovala, a chtěl se usadit v úrodné části země. „Lot se rozhlédl" a dovolil, aby ho řídily jeho smysly (R. Samson Rafael Hirsch). 13. Ale lidé ze Sodomy byli nesmírně zlí - To Lota neodradilo od toho, aby se zabydlel uprostřed nich. Odtud naši rabíni učí: „Jméno svévolníků shnije" ( Kniha Přísloví 10,7 ) ( Raši). nesmírně zlí - hřešili tělem; a hříšní - také jejich bohatství jim sloužilo ke hříchu (Raši). 15. navěky - Bůh neřekl, že Židé4 budou vlastnit tu zemi, ale že lid Jisraele i Erec Jisrael si budou navěky určeni; podobně byla dána Abrahamovi, i když se nikdy nestal jejím právním vlastníkem (R. Samson Rafael Hirsch).
3
Do Egypta, země dvojího vězení מצריםse vždy sestupovalo ירד, nikoliv jen vcházelo. Stejný kořen má i název řeky Jordán = „sestupující“. 4 Přesněji by bylo hovořit o Izraelitech, protože s fenoménem „židovství“ (jehudim) se setkáváme až po babylonském zajetí jakožto. Zachované pokolení Juda se stává duchovním dědicem deseti odvlečených kmenů Izraele.
6
17. Vstaň, projdi (tu) zemi křížem krážem! Neboť tobě ji dávám - Je to zároveň slib i příkaz; slib Boží péče během Abrahamova putování a také příkaz projít po té zemi, aby tak symbolicky přijal do vlastnictví dar od Boha (Ramban). 18. dubů - viz poznámka k 12,6. Mamre - Je to jméno člověka. Byl to Amorejec, Abrahamův spojenec (Raši).
14. 1. Rabíni (Eruvin 53a) identifikují Amráfela s Nimrodem, který panoval nad Šinarem (Babylon) a který rozkázal uvrhnout Abrahama do pece kvůli odmítnutí modloslužby ( Raši). Midraš učí, že Kedarlaomer je Elám, syn Šema, vnuk Noacha. 1. Ariocha, král Elasaru - V hebrejštině to zní: Arioch melech Elasar. Amoraita Rav Šmuel je taky známý jako Arioch. On je melech „králem", neboť jsou závazná jeho halachická rozhodnutí týkající se finančních záležitostí ( civilním židovském právu ), elasar - čili „za isur", tzn. jeho zákazy v záležitostech náboženského židovského práva nejsou přijímány jako rozhodující. 5. Bůh rozhodl, že čtyři krále zničí válkou s pěti králi, řkouce: „Přivedu je k válce mezi sebou, aby jejich bohatství nakonec přešlo do Abrahamových rukou". Bůh zachovává dobytek nehodných, aby ho mohli spravedliví podědit (Midraš ). Verše poskytují krátký popis moci a zdatnosti vládců. Prošli celou východní část Erec Jisrael, pronikali až do Edomu na jihu, na své cestě si podmaňovali všechny země. Později se otočili severním směrem, aby pokračovali v prvotním plánu, a zastavili se ve chvíli setkání se svými opravdovými nepřáteli tváří v tvář ( R. Samson Rafael Hirsch ). 7. území Amálekitů - Amálek se ještě nenarodil, proto je ta země nazvána území Amálekitů, a ta slova se vztahují k budoucnosti (Raši).
8. Nepřátelé nečekali, až Kedarlaomer a jeho spojenci přijdou. Rychle jim přišli vstříc a zaútočili. Byli však přinuceni k ústupu a králové byli první, kteří utíkali. Hory, ke kterým mířili, byly na západ od bitevního pole, poblíž místa, kde sídlil Abraham (R. Samson Rafael Hirsch). 9. čtyři králové proti pěti - Zvítězili však ti, kteří byli méně početní. Tóra o tom mluví, aby ukázala, že oni byli mocní, a kromě toho, že Abraham neotálel s pronásledováním ( Raši ). 12. Vzali s sebou ( též ) Lota - Nájezdníci s sebou vzali Lota s ohledem na jeho příbuznost s Abrahamem, aby se mohli pochlubit, že zajali jeho synovce ( Midraš ). Jak říká verš, Lot si zasloužil takový úděl „neboť (Lot) se usadil v Sodomě", z vlastní vůle pustil strýce a spřáhl se se zlými lidmi {Jafe Toar ). Abraham byl cílem útoků králů, protože odváděl lidi od modlářství a učil je, jak sloužit Bohu. Bůh je podněcoval k té činnosti, aby je mohl Abraham porazit. Díky tomu požíval před lidmi velkou úctu jak Abraham, tak i jeho učení (Zohar). 13. uprchlík - Je to obr Og, král Bašanu, který přežil potopu5. Ve shodě s významem pšat ( běžným) se nazývá sběhem, protože utekl z bitvy o Refaim, které bylo dobylo čtveřicí králů
5
Jak známo dle tory nepřežil z lidí krom Noeho, jeho ženy, jeho tří synů a jejich žen potopu nikdo. Židovská tradice tvrdí, že Og byl jeden z potomků padlých andělů (nefilim – viz výklad k předchozí sidře), která zastává názor, že Bnej elohim byli padlí andělé. Při potopě Og přišel a posadil se na příčku žebříku vedoucí k Noho arše nasliboval, že bude sloužit noho a jeho synům. Noe prý udělav v arše díru a tou podával Ogovi potravu. Dle jiné verze se posadil na střechu a živil se z Noho zásob. V obou případech je to snaha, jak vysvětlit, že i po potopě se na zemi nacházeli obři (nefilim), když ti, jakl známo měli zahynout při potopě a lidský rod pokračoval od noho a ten jak známo obr nebyl.
7
( Midraš ). Og informoval Abrahama o zajetí Lota kvůli úplně egoistickému důvodu, on si myslel: „Znám dobře Abrahama. Jistě se vydá do boje, aby zachránil Lota. Jistě podlehne ve válce a já, Og, jeden z nejznámějších siláků na zemi si vezmu Sám za ženu!" (Midraš ). Ivri - „Ten, kdo přišel zpoza řeky ( Eufrat)" ( Raši, Ramban ), doslovný význam kořene ( עברever) „přecházet". 14. odchovanců - Jiné vysvětlení: bojovníků. Abraham je mnohokrát připravoval na válku. To je význam slova „odchovanci". Midraš spojuje číslo 318 s Eliezerem, protože gematrie ( číselná hodnota ) toho jména činí 318. Tomuto místu je však nutno rozumět doslovně, protože nepromlouvá gematrií. Takovým způsobem by bylo možné každé jméno interpretovat libovolně ( Ibn Ezra). 15. Rozdělil se proti nim v noci - Podle pšatu ( běžného významu ) je možné zaměnit posloupnost výrazů a číst to tak: „On a jeho lidé se rozdělili proti nim v noci." Tak, jak postupují pronásledovatelé. Rozdělí se v honičce za pronásledovanými, jeden se dá na jednu stranu, druhý na druhou ( Raši). 17. doliny Šáve - Takový byl její název, hebr. emek šave, doslova: „rovná dolina", je správné tomu rozumět tak jako Targum Onkelos, čili „do pusté doliny", beze stromů a nějakých dalších objektů (Raši). Doliny Královské - Hebr. emek hamelech. Targum Onkelos to překládá jako „královské území velikosti ris". Jeden ris čtvereční je třicet kanim, jeden kane je šest amot nebo také třicet šest tefachim ( ok. 3 m). Bylo to území určené k potěšení ( Raši). Jiné vysvětlení: dolina, kde se všechny národy staly rovnými (tj. shodnými). Vybrali tam Abrahama, aby nad nimi vládl jako kníže Boží a vůdce (Midraš ). Ve 14. kapitole Genesis je první biblický záznam o válečném konfliktu. Válka je vždy slabostí lidského ducha. Nechci unavovat čísly, ale stojí za to některé údaje přeci jen uvést: Za 5 tisíc let psané historie bylo pouze 500 let ve kterých se pravděpodobně neválčilo. Přitom války jsou stále agresivnější. Jestliže v !7. a 18. století činily válečné ztráty v průměru 11 lidí z jednoho milionu za rok, ve století dvacátém to je již 183 osob. V krvavé bitvě u Slavkova 2.12. 1805 činily celkové ztráty 34 tisíc. O 111 let později si bitva u Verdunu již vyžádala 1 milion 100 tisíc mrtvých. Hrůzy válek čím dál tim víc postihují civilisty. Ještě v První světové válce činily ztráty na civilním obyvatelstvu necelých 5%, v současných lokálních válkách z celkového počtu zabitých je 90% civilistů. V dobách dřívějších bylo naprostou samozřejmostí, že se všech bitev zúčastňoval jak panovník, tak všechna šlechta. Nejedna hlava pomazaná na to doplatila svým životem. Vzpomeňme na Krále Přemysla Otakara II a Jana Lucemburského. Přičemž posledně jmenovaný táhl do bitvy u Kreščaku v r. 1346 když byl úplně slepý! Prestiž mu bránila zůstat doma. V dnešní době mocipáni zcela beze studu posílají do náruče smrti děti, ženy, starce a sami si hoví v pohodlných a bezpečných krytech. To vše ve jménu humanity! Války se tedy zúčastňuje i Abram spolu s 318 zasvěcenci. Nikoliv proto, aby si vybojoval válečnou slávu, ale aby vysvobodil ze zajetí svého synovce. Nezaokrouhlená cifra Abramových bojovníků zaujala již starověké vykladače. Až Raší objevil, že jméno Eliezer dává hodnotu 318 (alef=1; lamed = 30; jod = 10; ajin = 70; zajin = 7; reš =200). Nikoliv že by sám Abram boboval pouze se svým sluhou, ale Eliezer znamená "Můj Bůh je pomocí". A právě v tom vidíme tajemství Abramova úspěchu. Když se člověk ocitá v podobné situaci musí být si jist Boží pomocí. Na zpáteční cestě vychází v ústrety Melchicedek, král Šalemu. Mnozí vyklaďačí josou přesvědčeni o tom, že se jednalo o pohanského monarchu krále jebuzejskéha a současně velekněze božstva Eljona. Podle židovské tradice to nebyl nikdo jiný než Šem, syn Noeho, který v té době skutečně ještě žil. Umírá v době, kdy se Abraham dožívá 110 let. My nemáme nejmenší důvod o tom pochybovat. Vždyť způsob jakým Melkicedek žehná, chléb a víno jsou typicky židovské prvky.
18. Malki Cedek - To byl Šém, syn Noacha (Raši). 19. Stvořitel nebe a země - Slovo kone „získávat" překládané tady jako Stvořitel, tu má stejný výraz jako ose „učinit"; přes stvoření je Bůh získal jako Svoje (Rasi).
8
15. 1. Já jsem tvůj štít - Nemusíš se obávat trestu ani si dělat starosti s budoucností ( Raši). Toto ujištění je zopakováno v modlitbě Šmone Esre ( Osmnáct Požehnání), kde první požehnání popisuje Boha jako štít Abrahamův. Podle Božího slibu duchovní jiskra Abrahamova dědictví nepohasne v židovském národě nikdy. Prorocká vize. Budu tvým štítem a zachráním tě před králi. Odměním tě také za to, že se na Mne z vlastní vůle spolehneš a s nepočetnou skupinkou lidí zachráníš svého synovce (Ibn Ezra). 2. Bože Elokim - V tomto místě je čtyř písmenné Jméno Boží s punktací jako u slova Elohim. Tímto způsobem se v něm spojují dva aspekty Jména: Spravedlnost (midat hadin ) a Milosrdenství ( midat harackamim ). Damašský דמשק- Podle Targum Onkelos to znamená, že pocházel z Damašku; Midraš však učí, že Eliezer byl tak pojmenovali proto, že pronásledoval krále až do Damašku. Talmud ( Joma 28b ) vysvětluje, že je to zkrácená forma slovního spojení ( דולה ודמשקdole u:maške ) „čerpá vodu a napájí", tj. učí se a naučí Tóru od svého pána Abrahama a „napojí" další (Raši). 3. Nedal jsi mi potomka - „Jaký je užitek z toho všeho, co mi chceš dát?" (Raši). 4. Náhle - Na tomto místě je užito slovo hine. Často je překládáno jako „tady", „zde" nebo také „hle". Je to výraz k sloužící k zesílení či zdůraznění výpovědi. Často je v překladu pomíjeno. V tomto případě hine znamená, že to byla náhlá či hluboká zkušenost (R. Arje Kaplan). z tebe samotného - dosl. „z tvých vnitřností". 5. Vyvedl (Abrahama) ven - Pšat (obvyklé vysvětlení) říká, že Bůh vyvedl Abrahama ze stanu, aby mu ukázal hvězdy. Ale podle Midraše řekl Bůh Abrahamovi: „Vyjdi z té astrologie (tj. zapomeň na tvé astrologické výpočty). Neboť z pozorování hvězd jsi usoudil, že nikdy nebudeš mít syna (který bude hoden být tvým dědicem— měl již syna Jišmaele) (Mizrachi). Je pravda, že Abram neměl syna, ale Abraham ano. Stejně jako Saraj neporodí, ale Sára bude mít syna. Obdařím vás novými jmény a konstatování horoskopu budou změněna" (Raši). Židovský národ není podřízen mazal, osudu - předurčení. Židé ho mohou změnit díky modlitbě (tefila), dobročinnosti (cedaka) a duchovními zásluhami (Midraš). 6. Uvěřil Bohu - Tak velká je síla víry. Díky své víře zdědil Abraham tento svět i olam haba ( Příští Svět) ( Midraš ). 8. Bože Elokim - viz komentáře 15,2. jak poznám - Abraham si myslel, že splnění slibu získání země je založeno na jeho vlastní poctivosti a čestnosti jeho potomků. Obával se, že není hoden získat tu zemi a i jeho potomci budou hřešit (Raši; Mizrachi; Gur Arje; Maharzu ). Bůh řekl Abrahamovi: „Neboj se. I kdyby zhřešili, připravil jsem pro ně způsob odpykání - korbanot ( oběti)" ( Midraš ). 9. tři - Doslova „trojnásobný"; znamená to nejlepší jakost; jiní to vysvětlují tak, že zvířata měla být tříletá ( Targum Jonatan; Ibn Ezra); další, že šlo o tři kusy zvířat ( Onkelos, Raši). 10. Abraham nerozetnul ptáky, protože ptáci určení k oběti se neroztínají (Ramban). V souvislosti s tím, že ptáci symbolizují národ Jisraele (Píseň písní 2,14 ), jsou ponecháni v celku, aby bylo poukázáno na to, že Jisrael bude trvat věčně (Raši). 12. Ten verš se odvolává k následným porobením Jisraele: „strach" to bylo babylonské porobení, „temnota" - perské porobení, „velká" temnota - řecké porobení a slova „padla na něho" symbolizují vyhnání zahájené Římem (Midraš ).
9
13, tvoji potomci budou cizinci - Od chvíle narození Jicchaka až do doby, než Jisrael opustil Egypt, uplynulo čtyři sta let. Odkud to víme? Jicchakovi bylo šedesát let, když se mu narodil Jaakov, a Jaakov řekl, když sešel do Egypta: „Mého putování je sto třicet let" ( 47,9 ). To dává sto devadesát let; Židé přebývali v Egyptě přes dvě stě deset let, což odpovídá gematrii ( číselné hodnotě) výrazu ( רדוredu ) „sestupovat" (toho výrazu užil Jaakov, když přikazoval synům sejít do Egypta (42,2); dohromady to dává čtyři sta let. Kehat byl mezi těmi, kteří sestoupili do Egypta (46,11); když se spočítají léta jeho života a léta života jeho syna Amrama, a pak se dodá osmdesát let syna Amrama, Mošeho6 (neboť tolik mu bylo let, když Jisrael opustil Egypt), budeš mít jen tři sta padesát let. Musíš z toho odečíst tolik let, kolik žil Kehat po narození Amrama, a kolik žil Amram po narození Mošeho (Raši). Čtyři sta let - až skončí čtyři sta. let, počínaje dneškem (Ibn Ezra). 14. ( Ale) ten národ - Stejně jak způsobí, že tvoje potomstvo bude trpět, tak i potrestá jeho vrahy za násilí, kterého se dopouštěli na dítkách Jisraele (Ramban). Já budu soudit - Bůh řekl Abrahamovi: „Věř, že stejně jako budu trestat egyptské pronásledovatele, tak budu soudit všechny utiskovatele židovského národa. Věz, že stejně jak jsem rozptýlil dítka Jisraele, tak je i shromáždím s návratem. Věz, že tak, jak jsem z nich učinil otroky, tak je osvobodím." Následně Bůh vysvětlil Abrahamovi, že místo aby šli do vyhnanství, mohou jeho potomci odčinit své hříchy jiným způsobem. Abraham teď spatří novou vizi: ohnivá pec Gehinom. „Je možné, že místo aby nesli trest na tomto světě, budou očištěni z hříchů v ohni Gehinom, v olam haba ( Budoucím Světě). Teď Abrame - vybírej! Jaký trest mají nést tvoji potomci, když zhřeší - Gehinom nebo vyhnanství?" Když Bůh ujistil Abrahama, že jeho děti nikdy nezmizí z historie, dokonce ani během vyhnanství, Abraham vybral jako trest vyhnanství (Midraš). 7 15. v pokoji - To je eufemismus k popisu přirozené smrti (Ibn Ezra). 16. Kromě čtyř set let, vzpomínaných výše, ten verš udává dva pokyny, jak zaslíbená země bude obsazena Židy. Ve čtvrtém pokolení, počítáno od začátku egyptské poroby, Amorejci, kteří představují všechny národy Kanaanu, nashromáždí už takové množství hříchů, že si zaslouží jako trest vyhnání. Ta poslední podmínka byla nezbytná, poněvadž Bůh netrestá žádný národ až do chvíle, kdy se jeho míra hříchů naplní. Je to příklad trpělivosti Boha, neboť i ti největší hříšníci nejsou trestáni, pokud neměli dostatečnou příležitost k obrácení (Raši). 17. Přítomnost pece a ohně nám má říci, že Boží Přítomnost tam byla, aby potvrdila smlouvu. „Dýmající pec" symbolizuje rovněž Gehinom, do kterého budou sraženi Čtyři Králové (pronásledující Jisraele) (Raši). Jiný výklad: je to narážka na tmu a oheň, které budou přítomné během Zjevení na hoře Sinaj (Šemot 19,18 )(Ramban; More Nevuchim ). 18. Bůh uzavřel smlouvu - Hašem uzavřel s Abrahamem smlouvu, známou jako smlouvu mezi polovičkami, a slíbil mu, že jeho potomkové vypudí deset národů žijících v zemi Kanaan ( sedm národů vypudí za časů Jehošui a tři postupně v době Mašiacha ) a ujmou se vlastnictví Erec Jismel (Midraš ).
16.
6
Jen pro naprosté laiky uvádím, že jméno Moše משהse v českých překladech přepisuje jako Mojžíš. Problém židovské eschatologie včetně posmrtného života je poněkud složitější. Vysvětlit vztahy mezi šeolem a gehinomem se dá vysvětlit uspokojivě tak aby to dávalo smysl jen z kabaly. Obecně však platí, co je napsáno v talmudu (Bava mecia 58), že všichni, kteří vstoupili do podsvětních světů, budou mít účast na budoucím světě. Jinými slovy řečeno, judaismus nezná pojem totálního zatracení (i když i zde platí výjimky a některé rabínské školy tvrdí pravý opak, ale o tom je vlastně celý judaismus – pluralita názorů). 7
10
2. Bůh mi nedopřál, abych rodila - Bůh měl více důvodů, proč zdržel její rození. Jedním z nich bylo, že chtěl, aby se Sáraj modlila za děti. Dodatečně Hašem8 chtěl, aby dítě, které se narodí Abrahamovi a Sáraj, bylo prosté všech negativních vlastností, které mohla Sáraj zdědit po svých modlářských předcích. Proto čekal až do pozdního věku. Dítě počaté zázračným způsobem v tomto čase bylo zbavené jakýchkoliv nečistých vlastností předků Sáraj (Midraš ). mít syna - Doslova: „budu zbudovaná". To nás učí, že ten, kdo nemá děti, není zbudovaný ( ve významu, že žije dále díky svým dětem (Berešit Raba)), ale je v troskách (Raši). poslechl hlasu Sáraj - Poslechl rady pocházející z Boží Inspirace, která byla v Sáře ( Raši). 4. Přišel k Hagar a ona otěhotněla - Napoprvé, když s ní měl styk (Raši). 6. udělej s ní to, co uznáš za dobré - Pro mě je ona jako žena, nemám právo s ní zacházet zle. Ale je to tvoje otrokyně, když se chová přezíravě a znevažuje tě, tak s ní udělej to, co uznáš za dobré (Radak; Haamak Davar). Záměr Sáry nebyl špatný, chtěla jen ovlivnit Hagar, aby změnila své urážlivé chování. Ale místo aby uznala vyšší pozici Sáry, Hagar utekla ( Abarbanel; Sforno). 9. Řekl jí anděl Boží- Pro každou větu vyřčenou k ní byl vyslán jiný anděl. Proto se u každé věty objevuje: „anděl Boží jí řekl" (Raši). 11. dáš mu jméno Jišmael - Čtyři lidé byli pojmenováni Bohem ještě před svým narozením, s ohledem na jejich velikost a význam: 1) Jicchak ( Genesis 17,19 ) - poněvadž s ním se narodil židovský národ, on byl prvním dítětem, které se narodilo svatým rodičům; 2) Šlomo ( 1. Kniha Paralipomenon 22,9 ) - ten postavil Bet Hamikdaš ( Chrám ); 3) Jošijahu - ( 2. Kniha Královská 13,2 ) - v jeho době se deset pokolení vrátilo do Erec Jisrael (Megila 14,2); 4) Jismael (16,11 ) - to, že dostal jméno před svým narozením ukazuje, že obdržel ohromné možnosti k povznesení se do duchovní velikosti. Kdyby jeho potomci překonali své zlé sklony, stali by se hodnými obdržet Tóru ( Midraš ). modlitbu - Na zákl. Targum Onkelos. 9 13. Bůh vidění - Ten, který vidí ponížení a neštěstí utiskovaných (Raši ).
17. 1. Bůh Všemohoucí - Jméno El Šadaj popisuje Boha doslova jako Šadaj „Ten,který Je dostatečný" v udělování Svého milosrdenství a „který má dostatečnou moc", aby zajistil vše, co je nezbytné (Raši ke 43,14 ). Bůh užil tohoto jména, aby v Abrahamovi probudil bázeň Boží a přiměl ho k obřízce. Takové je správné porozumění Jmen Božích v tomto verši: Všemohoucí (Šadaj) je adjektivum, přídavné jméno popisující Boží moc. Čtyř písmenné Jméno (JHVH) vzbuzující bázeň Boží je protikladem jména Šadaj, protože se vztahuje k vlastnosti Milosrdenství. Svět existuje díky těmto dvěma Jménům. Ten, kdo rozumí tajemství Jména Božího, shodne se s mým vysvětlením (Ibn Ezra). choď přede Mnou - „Služ mi a přilni ke službě pro Mne" ( Raši). a buď dokonalý - To je také přikázání: „Buď dokonalý ve všech Mých zkouškách, kterými tě podrobím." Jiná interpretace: „choď přede Mnou" v naplnění micvy ( přikázání ) obřezání, a díky tomu budeš dokonalý, neboť tak dlouho, jak dlouho máš předkožku, máš vůči Mně poskvrnu. Podle té interpretace slova „a buď dokonalý" nejsou přikázáním, ale skutkem naplnění příkazu „choď přede Mnou" ( Mizrachi; Beer Jicchak; Raši ). Nesnižuj význam obřezání (Ibn Ezra). 8
Výrazem Hašem, nebo někdy i Adošem se přepisuje nevyslovitelné Boží jméno JHVH. Již nejstarší řecký překlad použil výrazu „kurios“ = Pán, stejně jako i pozdější Hieronymův překlad vulgáta (Dominus). České překlady se přiklonili k výrazu „Hospodin“, což je staročeský výraz pro „Pána“. 9 Vlastnost Jišmaelova פראoznačuje druh divokého osla žijícího ve stepi. Zde se naplnilo toto proroctví až příchodem Mohameda, kdy překvapivě a nečekaně se islám rozšířil v zemích blízkého východu a středomoří.
11
5. Ve lo jikare od et-šimcha Avram, ve haja šimcha Avraham10, ki av-hamon gojim netaticha. Nebude více nazýváno tvé jméno Amram, tvé jméno bude Abraham, protože budeš otcem hlučícího davu pronárodů. 6. a vzejdou z tebe králové - Požehnáni o králích vyjadřuje, že jeho potomstvo bude schopné tlumit modlářství a plnit své poslání vůči lidstvu (Haamek Davar). 10. To je moje smlouva - V tomto místě je obřezání nazváno „smlouvou", ale v následujícím verši „znakem smlouvy", což naznačuje, že správně je smlouva čímsi jiným. Přikázání se skládá ze dvou částí, z fyzického úkonu a jeho hlubšího významu morálního či duchovního. Oba elementy jsou stejně nezbytné (R. Samson Rafael Hirsch). 12. Pán je zodpovědný za obřízku svého nežidovského otroka jak v případě, když se narodil služce (otrokyni), tak i tehdy,kdy „byl koupený za tvé peníze" (Raši). 14. bude odňata od svého lidu - Dospělý muž, který vědomě zůstane neobřezaný, podléhá trestu „karet, čili duchovnímu „odnětí". Odnětí znamená, že duše ztrácí svůj podíl v Budoucím Světě, a porušením zákona může zemřít předčasně nebo bezdětný.11 17. Padl Abraham na tvář, zaradoval se - Onkelos rozumí slovo ( ויצחקvajicchak ) jako vyjadřující radost ( וחדיvachadi) „zaradoval se". Naopak když je řeč o Sáře (18,12 ), je užita ženská forma ותצחקznamená to smích. Abraham uvěřil, že mu Sára porodí syna a zaradoval se, ale Sára o tom pochybovala a smála se. To vysvětluje, proč Jediný Svatý ( Ať Je Požehnán!) se projevil kriticky k Sáře, ale nikoliv k Abrahamovi ( Raši ). pomyslel si - Je to idiom, dosl. „řekl v srdci". 18, Kéž by Jišmael žil před Tebou - Abrahamův výrok měl dva významy: 1) nejsem v této chvíli hoden tak velké odměny jako je narození syna; 2) bylo by pro mne dostatečné, kdyby toliko Jišmael žil spravedlivě před Tebou (Raši). 19. a nazveš ho jménem Jicchak - Jsou tací, kteří říkají, že tak byl nazván kvůli směšnému vzhledu (Jicchak doslova znamená „bude se smát"; viz komentář k 17,17 ). Podle jiné opinie jméno זצחק- Jicchak obsahuje narážku na deset zkoušek, kterými Bůh podrobil Abrahama „devadesát let, které měla Sára, když porodila Jicchaka, osmý den života Jicchaka, kdy byl obřezán, a na sto let .života Abrahama, ve kterém se mu narodil Jicchak; gematrie ( číselná hodnota) jména Jicchak: = י10, = צ90, = ח8, = ק100 (Raši). svou smlouvu - Brit míla (smlouvu obřízky), která zůstane přikázána potomkům Jicchaka
(Raši). 22. vznesl se od Abrahama - To znamená, že prorocká vize skončila (More Nevuchim ). 24. přesně toho dne - Toho samého dne, kdy mu to bylo nakázáno. Během dne, ne v noci; neobával se pohany ani posměváčků. Stalo se to právě tehdy také proto, aby jeho nepřátelé nemohli říci: „Kdybychom ho viděli, nedovolili bychom, aby dokončil mila ( obřízku ) a aby splnil příkaz Všemohoucího (Raši). 25. když byla obřezána jeho předkožka - Abraham se zeptal Boha: „Kdo vykoná mila 10
Podle hebrejské výslovnosti Avram a Avraham. Nicméně změna jména je vyžadována i u gijuru = konverzi na judaismus. 11 Existují však výjimky, jako je zdravotní, nebo například, když chlapec následkem obřízky zemře, jeho mladší bratr je již od obřízky osvobozen a přitom je považován za obřezaného. V zemích, kde je obřízka praktikována i u nežidovské populace (USA) je zdravotní význam nesporný. Projevuje se nejen u mužů, ale i u žen obřezaných mužů v postatně menším výskytu rakoviny pohlavních orgánů.
12
( obřízku ) na mně?" Bůh mu odpověděl: „Ty sám to učiníš." Abraham vzal meč do ruky, ale pocítil strach. Byl starým člověkem a jeho ruka se chvěla. „Jsem starý" řekl Bohu. Tehdy Hašem napřáhl Své rámě a uchopil meč společně s Abrahamem, dokud nebyla obřízka dokončena ( Midraš ). Jiná interpretace: Abraham zavolal Šéma, syna Noacha, aby to vykonal (Pirke Rav Eliezer) Jišmaelovi bylo třináct let - Skutky každého činu a každé slovo člověka mohou mít dosah daleké budoucnosti. Nikdy se nemá zlehčovat dokonce nejmenší skutek či výrok! Díky tomu Jišmael souhlasil s tím, aby ho otec obřezal, vždyť už měl tehdy třináct let, Jišmaelovi potomci získali dominantní roli v dějinách. Pro pouhých pár Abrahamových slov byly jeho děti vyhnány do Egypta: když Hašem sliboval Abrahamovi Erec Jisrael, ten požadoval znamení a ptal se: „Podle čeho poznám, že ji obdržím?" ( 15,8). V odpovědi na to Bůh řekl: „Věz, že tvoji potomci budou žít jako cizinci v cizí zemi"(15,13 ) (Midraš). 26. Toho ( samého ) dne - Když se naplnilo 99 let života Abrahama a třináct let Jišmaele: obřezán byl Abraham i jeho syn Jišmael (Raši).12
12
Věk Jišmaelův je zde zdůrazňován snad i proto, že dle číselné symboliky třináctka je číslem vyjadřujícím vzpouru člověka a jeho odpad od Hospodina.
13
