^% VÝBOR
Z
DÍLA JOSEFA K A J.
T
YLA
JOSEF KAJETÁN TYL
POVÍDKY HISTORICKÉ A DRAMATA
NAKLADATEL
ST
v
f
JA.N
VOVES PRAHA
FGS-D3Š
TcfAc
POVÍDKY HISTORICKÉ A DRAMATA
Tylova historická povídka.
Stav eské historické povídky až do století,
než
toto
let
odvtví krásné prózy
Kajetán Tyl, byl velmi špatný. Pesto, spisovatelé letristické
ticátých minulého
poal pstovat Josef že všichni tehdejší
vdli, jak velkou funkci v život národa má
zpracování jeho djin, nenašel
se nikdo,
be-
kdo by
se
románu vnoval tak cele a uvdomle, jako práv Tyl. Nkolik jmen, jež tehdy pedstavovala eskou prózu, najdeme sice také ojedinle pod povídkami z eských djin, ale je to že velmi chabá djepisn historické povídce a historickému
i
umlecky.
Tyl pistoupil k práci historického povídkáe jako ke každé své práci - jako k služb národu. Nebylo pro nho rozhodující, zdali tématika jeho prací trpí nepesností a jeho
umlecký projev sbžností
literární improvisace, sloužil,
dovedl nejestnji - a jak dovedl nejvíce.
iny
hrály tu svou
sloupce svých
roli.
asopis
Snad
Tyl jako redaktor
jak
pímusil vyplovat i
osobní
hodn pitažlivými, jež mly mly mu dát možnost lid. Mimo to - i Tyla lákala
látkami
zvtšovat poet odbratel asopisu a pronikat stále hloubji mezi
historická povídka a historický román, který tehdy zásluhou
Waltra Scotta
vítzn procházel
všemi evropskými zemmi.
Popularita díla tohoto spisovatele mela v
sob
i
pro Tyla
skryté kouzlo tušené popularity jeho vlastních prací, bude-li
umt
suverénn ovládat látku bohaté eské historie a djepisnými romány cizími. nesnáz hmotná, v niž Tyl žil a s niž tvoil, musila se však obrazit i na jeho práci historické a musila jí ubrat na sít a pesvdivosti, a to tím spíše, že studium spolehli, vých pramen djepisných nebylo základem spisovatelské metody Tylovy, nebo tyto prameny byly v jeho dob jednak tak
bude-li ji moci konfrontovat s
Vná
neznámy a jednak
se
jimi
práv tehdy obírali historicit svj synthetický pohled na
kteí je vážili a teprve vytváeli
eskou minulost. Trpí tedy historické povídky Tylovy jednak snahou vylíit eské historie dje plné vzruch a dramatinosti, což již samo o sob pokivilo historický fakt, jednak nedostatkem skuteného historického poznání i pi líení jednotlivých osob nebo historického prostedí. Chvat, s nímž byly psány, a omyly, jež se tu Tylovi zaasté pihodily, by bylo možno z
v dalších edicích odstranit, avšak vlastní historicky pochy-
benou osnovu nepodailo
se opravit
ani Tylovi
pi
sbru
tchto povídek pro jejich souborné vydání.
Pes zájem o
m
kladní
Tylova historická povídka svému úelu jako stvoená. Vdechla eskému tenái eskou minulost, dala mu, by kuse, poznat její zá-
tyto nedostatky je však
živá a k
kameny a usnadnila
let
píštích,
a
to byli
tak cestu historickým povídká-
Tebízský, Svátek nebo Jirásek.
Historická povídka úsilím Tylovým u nás zdomácnla, stala se
nedílnou souástí naší krásné prózy, a její dovršitelé
v jejích ádcích vykonali pro národ píliš mnoho, než aby jejich dílo
mohlo být zapomenuto.
L.P,
SVATBA NA SIÓNE. Psáno roku 1834.
— „Kvty eské"
z
roku 1834.
arodjná
xlých a dobrých páska, Blahodatná nebes vládkyn. Pekla soky ta slepá v žhoucím ohni láska! Láska je
n —
1.
Všekojitelná,
u
vném stídání na nezvratný trn do-
svta panovnice, ernorouchá Noc, opanovala umdlenou po denní vlád zem. Široký její pláš, daleko a vysoko se rozprostírající nad bytem lovím, zatemoval oblohu nebeskou; v hlubokém stínu a smutné tichosti ležely kraje ped zamraenou tváí noní bohyn. Gemo, ticho, mrtvo bylo po vkolí staroslavné Hory Kutny. Na stran mezi východem a jihem, nad potokem, na hbet vrchu, nazvaném „Rovina", uprosted zboených sedající
kaven*) bývalého zde památního couku**) Rovenského,
mstská spravedlnost - tvero silných sloup, postavených do tolika též úhl, nahoe spojených dvma na kíž položenými trámy. V prostedku, kde se trámy scházely, zaražen byl železný kruh, a na nm, na lnné okolo krku, houpala se dechem noního vzduchu lidská podoba. Podle sloup, rozkladená po tvrdé, kamenité spoívala kupa mstských zbrojnoš, trvající v hlubokém stála
še
pd,
•)
••)
Kavna, domek havíský. Couk, pramen
jakékoli rudy, neboli
vbec oddlenf na
horách.
11
mlení.
darmo
Tžké mrano se ohledaly
vleklo se nad jejich hlavami; nazraky po lesku pívtivé hvzdy: ani
kolem nich pocitu o bytosti Udské. Ve tmách táhla se Hora údolím. Jediný velikán, vže u chrámu sv. Jakuba, strml z kamenné té hromady k výsosti nebes jakoby vítaný podle cesty sloup, vedoucí poutníka po neznámých krajinách smrti k žádanému cíU. Pod bání, z nehrubého okna záil kahanec letitého hlásníka, i zdál se býti jediným puntíkem, po nmžto se otáely zraky hlída mezi zpustlými kavnami. Tu poal oznamo-
Zvuky dlouhé mluvící trouby táhlým se roznášely letem po zesnulé krajin, a ím delší a delší rozpínaly kola, tím slabji zaléhaly v napjaté ucho posloucha. Brzo po hlásníkusvatojakubském ozvaly se mezi východem a severem zpvy^ strážník sedleckého kláštera, štkot jejich velikých ps a tíhbetovou horou, na Kaku, vj'volávání královských kovkop. Pozdji zahuel roh ponocného v etných po vkolí vesnicích, a na jižní stran zaznlo veselé tepetání trubky na bašt siónské. Pozvolna však opt umlkal všeliký zvuk, a pedešlé ticho snášelo se po dalekém kraji. „Tot dnes proklat škaredá noc," ozval se mezi mstskými zbrojnoši ramenatý Kojata. „Kdyby mi až dosavade uši neznly po velkononím kázání, ježto mi žena už ped tvrt létem uála, ekl bych, že máme dušiek za vati hlásný jedenáctou hodinu.
dvemi." - ,,A já bych žekl, že nežmokneme," zašklebil se nebylo práv na noš ukáplo." šišloun Fráa, „kdyby - ,,A já bych žekl, že ti ukáplo na peenou cibuli," po-
mn
mu švitoivý Rubeš, jazyk mezi zuby strkaje, „kdybych nevdl, že byši byl tu bambuli dávno sndl, kdyby to nebyl kuš sirové hovziny." - „Dáte-h pak si pokoj, kluci!" zakikl je mrzut Kojata, zastávaje nad sborem nehrub valný úad správího. „Vítr tu beztoho zaíná skuet, jako by se mu chtlo do pohební písniky; dejte vy se také do mrzutého kvákání." - „A co pi tom všem nejmrzutjší je, že si pece na Sion zvesela vytrubují," prohlásil se hranatý Diviš. „A vsadil bych se o tídenní obd, že jim tam ani jediné myšlenky na strejce obsmíval se
12
ertovo takové hlídání na zmar! Bh!" „Nebrus jazejek na bahn," napomenul ho Rubeš, a pehnuv se k nmu, ukl ho žertovn do boku, že se brach Diviš brachu Kojatovi do náruí skácel. „Podej sem radši džbánek a bochánky; za strejce obšence mžeš zítra memento moi udlat." - A hned po jeho slovích obcházela bichatá kamenná baka plná hokého eskobrodského piva sborem z ruky do ruky, a krky vypeeného chleba chrustly mezi ostrými zuby veeejících zbrojnoš. Opodál nkolika krok odpoíval na travnatém místeku jinoch statené postavy. Údy jeho pokrýval hojnými pehyby temn barvený pláš, a jenom kde náhodou rozhalen, vidti jest noní temnotou slabý lesk rytíského brnní. Ocelová pílba stojí podle jinocha; hlava jeho sklonna na dlani spoívá, loket podepírá se o zem. Duchem proletuje jinoch vzdálenjší kraje, než jakých kolem dohlédnouti staí oko loví. Nyní sob zhluboka oddechl, a pravici položiv za týl i s hlavou ji sklonil na studený trávník, jako by jinam chtl obrátit myšlenek svých letorychlý proud. Nedlouho ale trval v této postav; trhl sebou a sluch napjav, pozorn naslouchal na jižní stranu. I nezmýlil se. Ješt jednou položil ucho až na samu zem, a pak kvapn se vzchopiv, zvolal na sbor odnc „Vzhru! - Mjte se na pozoru!" ,,Co jest? - Co se stalo?" ulekli se zbrojnoši. „ertovo hlídání" - bruel hranatý Diviš, zbytky bochánk klada za nejbližší sloup u šibenice. „Tuším, že dostaneme návštvu," odpovdl jinoch v rytíském odní. „Na siónské stran zaslechl jsem koský dusot." - „I bodejž do nich devt tisíc fimol*)!" zaklel si Kojata, a údy svoje sebrav, postavil se v rovnou, stojací postavu. ,,Tedy by se Rohatému pec opravdu zachtlo po strejci?" - ,, Fráa má zajeí sluch," podotkl Rubeš; ,,a ho piiní." - A kosthvý šišloun ihned na pisvdení jinocha po zemi se roztáhl podobou ernoknžníka, naslouchajícího, co se dje ve stevách zem. Ostatní Sence nezbývá.
•)FimoI,
klín železný.
13
sbor stál zatím potichu, pozorným
uchem
se
nahýbaje
v podezelou
stranu. „Ariše, arci - to jsou štyry koská kopyta," oznamoval po nkolika okamženích pozorlivý Fráa; „a nejmén dvacet mužských pat - v pochode dobže cviených." -
„Tedy nezbývá pochybnosti, že se nám bude setkati s noními lupii!" zvolal jinoch znova. „Pipravte se na odpor!" - „Bodej ž byl všecku tu luzu Kováík*) zadávil!" ozval se nyní mezi sborem zasmušilý Chvost. „Nevím, k emu pro šibeniníka devatero hodných krk daremn na nebezpeí odvážit!" - „Cože máš proti usnesení vbáze hlasné mstské rady?" pokáral ho jinoch. „ili milý pojímá?" - „Mne?" rozhorlil se zbrojnoš. „O, pane Janovský - všecku est pro vaši statenost - ale o takových lázních vám nemohli ve školách povdít, v jakých já svoje údy po pl století koupával. Tato poncka je však - s dovolením - prahloupý kousek naší slavné rady. Kýho erta jí pomže, jestli tu rytí Sokolovský visí, a trnácte hodin, anebo trnácte dní vyvtrá? -" visí dobe, i pevn
t mj
On
pkn
„Neodmlouvej!" zakikl ho
písn
Janovský. „Po-
vinnost je tob poslušnu býti, a ne-H rozkaz panský mudrovat. Koho však tu báze skliuje - pisámbohu! krok svých k mstské brán obrátí. Sám a sám se tebas noním zlodjm na odpor postavím; zítra ale kutenské zbrojnoše veejné hanb odevzdám, a napodruhé slavnou radu o baby požádám!" - „Chvost je promrzlý žvatlo!" zvolali tu jedním hrdlem zbrojnoši. „Nedbejte na Chvosta, pane Janovský! Jsme hotovi k odporu!" „I ke smrti!" doložil za nimi zvuný hlas s tak pronikavým drazem, že se veškerý sbor po nešastném proroku obrátil. Le nevšímav stál tu zasmušilý Chvost, podepen o šibeniní sloup, a zaínaje zvukem temným oblíbenou za Zižkových píse vojenskou, prohlížel, co možno ve tmách noních, obnažený me. Silnji skuel vítr zboenými zdmi, zanášeje sem i šumot hustolistých strom,
a
as *)
14
Kovaík, kováíek, duch ili bžek a strážce hor kovkop. i
jimižto se pod vrchem jakoby v hltavém víru mocn prohánl. R^^tír Sokolovský klátil se na železném kruhu; tvero sloup okolo nho asem zavrzalo; za zády hlíve štrbinách a rozpuklinách zvonice u sv. Petra a
da
Pavla nazvukovali sýkové truchlivou píse. Tžké, veliké krpje zaínaly vjsejpati se z klína erných mrak. V nejistých postavách udalo se nyní zbrojnošm Hory Kutny znamenati u njaké vzdálenosti lidskou tlupu, ana se hustou temností blížila ke zpustlým kavnám. Avšak ím blíže se tato noní rouškou prodírala, poznávali v ní hlídai mstské spravedlnosti zástup asi patnácti odnc, postupujících za mužem, jehož nesl širokohbetý o. I pibrali se již tak nablízko, že slyšeti bylo odfrkování kon a temný mezi zástupem hovor. ,, Stjte! Kdo to?" zvolal nyní silným hlasem mladík Janovský, a chopil se doutnáku, jelikož mu jedinému runice po boku stála, tehdejšího vku obdivovaný nález a drahý dar, pijatý na kolb ve mstách pražských. Jezdec na okamžik zarazil, a zdálo se, jako by se radU s prvními svého zástupu. Rázem ale zableskl se ve velikém kole jeho me; skoky mohutnými hnal se kupedu; ze hmotného hrdla znlo: ,, ábel je to - a jde si pro svou
k
svainu"
Vtom se
- a celý zástup
val
za
ním rykem strašlivým.
k
u prvního sloupu stroje popravního zablesklo, a po silné rán zaal se pod jezdcem vzpínati, ieti, a brzo klesnuv na pední nohy, ulekaného jezdce ze sedla vyskoiti pinutil. Proud velé krve lil se zvíeti ale
z prsou.
,,Rozžete pochodn!" zaiel opšalý jezdec rykem, že se strašliv po vkolí rozléhal. „Rozžete pochodn - já si na krvavou robotu musím posvítit!" - doiel a rozkaceným
bhem hnal se k místu, kde se byla zableskla smrtelná oi jeho rána. Sám a sám tu již na délku kopí od zbrojnoš stál, a nelekal se odvážlivec jich potu; nedbal na „Zpátky!" jež mu postupovati bránilo z desatera hrdel. „Najá vás mluviti s Roháem, podruzi otrockého msta!" hímal hnvem soptivým, a veliká, erná jeho postava podobala se plnonímu zlému duchu, vystoupiv-
uím
15
ímu práv
vné
mrákoty. „Odházejte zbra, dvojnásobní nahradím!" A za ním zaplápolaly smolné pochodn, a smrdutým, tžkým kouem i rudou záí naplujíce jevišt, strašn tu z
hrobu
vám mrou
pacholci, anebo
objasnily divadlo.
Pevn, jako by
z devíti soch žulových sestavená hradba, kutenští zbrojnoši; za jejich pílbicemi blaly se šibeniné sloupy, a mezi nimi, s nahým, krví zahtým krkem, stáli
zamodralou tváí, sklenné oi vyvaloval Tytíi Sokolovský. „Obra krok, drzý lupii, jenžto co dravá hyena noní dobou pro mrtvolu picházíš, abys spoleníka hích svých zasloužené pohan vytrhnuv, tlem katovi propadlým snad posvcenou zemi poprznil! Obra krok svých; zde marné tvoje úsilí!" - Tak zvolal v horlivém zastávání sveného sob stanovišt jinoch Janovský. Pišlý odprce ale. Rohá ze Siónu, na okamžení jakoby bez ducha oi upev na odpraveného pítele, v zlosti a bolesti náramné, bleskem zplozené, zaval jako lesní zvíe zvukem nesrozumitelným, a meem inkaje v svalnaté pravici, s
prsoma rychle
„V prachu
se
dmoucíma soptil ze sebe slova jekotná. výmetku dol žebráckých! Roz-
se rozsýpej,
se, škváro, nežli na tob na prvním vyleji své pomsty proud!" Takto dosoptil, a obrátiv se k svému zástupu - „vzhru, a kdo mi nejlepší dá dkazy, že se od kutenských nauil emeslu katovskému, skokem se k brán milosti mojí pibere" - rázn doložil. A zástup, hejno hlado%'ých vlk, s kikem pustil se na statné hlídae. Nakrátce ale trval boj! - Mee v pravicích a plápolající pochodn v levicích ítila se chasa Roháova na pevný ad mstských bojovník. Na poet silnjší - ruce v ptkách nemén zbhlé nežli kdekteí vycviení zástupové po Cechách - oslepující plamen pochodní a kapající s nich smla: ti to byla skaliska, o nžto se rozraziti musela nejjaejších bohatýr statenost. V krvi se topili mužové, nedávno si tu hovjící pi džbán hokého piva; anebo svíjeli se v bolestech, zpsobených nastíkanou jim po tvái a tle hoící smolou. Jediný Janovský potýká se až dosavade s Roháem. Od-
sýpej
16
loueni stojí mluví odporných sob zástup, a honí se kolkolem tžkými ranami. Jižjiž una\'Tjje se mladý Horník pod pádnou zbraní rytíe lupie, an se tu tentýž, velikými ostruhami v kovisku uváznuv, pozadu kácí na travnatou zem. Letem krahulovým žene se Janovský po jeho prsou, aby, nemaje nadje odolati zástupu celému, náelníkovi jeho alespo zasadil smrtelnou ránu: tu se tu dechem požíravým planoucí pochode pitoí a jakoby jedovatý drak oceliv hledí, a hledím pravé oko mu postikla.
Vzkikl chvácen i
je
stržena
bolestí jinoch, a
popadnuv
se za
hlavu, po-
pozadu silnýma rukama a vykroucen
mu
pílbice. Vzteklý tur vzchopí se
mu
Rohá,
me
a vy-
z pásu dýku, žene se po zmoženém, aby mu pohroužil ostrou ocel v obnažený krk. Tu ponejprv jest mu spatiti padlou ve tvái, a ábelsky zajásav: „Tys to, ještre?! - Tebe si pro vtší rozkoš uschráním!" - svázati
trhnuv
ob
káže jinocha, a sám se k místu popravnímu obrátil, kdežto nebožtíka odízli. Zoufale vrhl sebou Siónský na ztuhlé tlo; a vysmeknuv napotom lnnou šru, obvázal jí plamenobarevnou svoji pásku zrovna zpedu na erném krunýi, pravici pozvedl k noní obloze a vzpourou pekelného vítze zvolal: ,,A mne zasvpe erný tento obor, pakliže sob v pomst oddechu díve popeji, nežli se šrka tato na troud rozpadne! Bda tob, Horo nádherná! Bda tob Rohá se proti tob zaklíná!" A obrátiv se k rozsápané rot, pnícími se ústy káže rozvšeti zbrojnoše mstské po všech tyech sloupcích. Jakoby pochopové pekelní již byli
chápají se slabo ranných,
s
divokým smíchem vyzvdají
na sloupy, a provazy hodivše jim okolo krku i upevnivše na pinesené hebíky, anebo meem probodavše prsa 8 ukrutností nelidskou, plesají nad zoufalým bdováním nešastných opatrovník. Tu s cválným hrkotem pijíždí stranou od Siónu vz na popravišt, s ním i chasa peetná, a vítzným jekotem jedni uvítavše druhých, hodí svázaného Janovského mezi žebiny, obšence zproštného jemu po bok. S obnoveným povykem, posmšnou povídky
histor. a dramata.
-
2.
li
to písní
na královská
msta
pochodnmi objasnnou na
uhání rota loupežná drahou
kolem erných, ve tmavé dálce podivných postav. Hustý zaal nyní hueti déš - pochodn zmizely. Opt mrtvlo daleké vkolí, neslyšeti než temný šumot letního lijavce, a mezi ním slabý cinkot zvonku na Horách Kutných, jímžto hlásník - akoli už pozd - mstskou stráž pozornu inil na nenadálý výjev na míst popravním. Sión. Tisíc jisker srší
2.
Klokotavým hrdélkem vyléval skivánek pod jasnou oblohou nejrannjší zpvy. Tmavým, lesnatým horám kolem Ronova ržovatly koruny pobleskem vystoupajícího slunce, a z nich usmívalo se letní jitro na rozlehlou planinu, po nížto se budily ze sna klášter vilímovský, krajské msto áslav a panské Kesetice. Ranní tento úsmch padal také na pevný Sión, nejzáze v položení tom vypínajícímu se strážníku nad údolím malešovským, památným pro vojenskou lest Zižkovu. Bylo to na den Jana Ktitele, léta Pán 1436. Siónu, na velké síni, u okna vysokého sedl muž asi ptaticeti let, akoli by jej byl nevdomý pro vážnost úd, složitost postavy a vážnost pohledu snad i starším býti soudil. Sedl na silné, dubové židh, nohy maje kížem položeny, ruce založeny, hlavu hluboce sklonnou. Duch jeho, nemoha pijíti k nálezu a úsudku, potápl se v bousv.
Na
livém pocitu.
Tvá
jeho, jakkoliv
ponkud
bledá,
s
po-
dobou ušlechtilou obraz mnoholetého zkušení a mužné
erné oko, jakkoliv nyní napoád skoro sklopené, kdy se na okamžik pozdvihlo, zrcadlem hrdinné odvahy býti se zdálo. Oblek byl nehrub skvostný, le tmavou barvou a slušným rytíským krojem lepou jadrnost nadmíru zvyšoval. Dle prachu na šat i na vysokých botách hust ležícího, dle nezesaných a po zasmušilém ele v nepoádku se táhnoucích vlasech bylo lze síly jevila; velké,
k zemi
úd
18
,
1
uhodnouti, že se byl muž po ránu nestrojil, alebrž po verejšku celou noc trávil v bdní, V hebounkých ržo\'ých pruzích rozléval se nyní zorní úsvit po prostrané síni. Oteveným oknem pilétali chladní ranní vtérkové, líbajíce sedícímu zde muži horké pi vnitní boui líce. I oživil se dechem erstvým duch jeho, a trhnuv sebou, elo a oi dlaní si pejel a vzchopil se v rovnou postavu. Pistoupil k oknu a zraky po rozkošném údolí rozesílal. Lehké ranní páry jakobv tekuté stíbro vznášely se v prvních sluneních poblescích nad hustými olšemi, mezi nimiž klepot dvojího mlýnského složení se ozýval. Kesání kamen s jedné a písn holek paseek s druhé strany naplovaly úval libým souzvukem, kterýž i nemálo k ranní pobožnosti povynášeti pomáhal ducha, jakmile se na vrchu naprotjším, na vížce skrovného kostelíku, zvonek ozval, blízké obyvatele k službám božím zvoucí. Nebyla práv nábožnost, ježto se pi pohledu tom rytíe zmocnila, pobývajícímu na síni siónské; nepál obadm, jaké se konávalv naproti Siónu; pece však jemné, sladké zabolení roztáhlo kru kol mužného srdce a slzou se zalilo oko. ,, Ludmilo! O Ludmilo!" vy-
mu z pohnutých prsou, a se slovy tmi v^^stoupil hluboký vzdech. Obrátil se rytí, a nkolikráte krokem kvapným pešed sí,vykroil posléz ze dveí, na prostoe hledaje odlevy, jakéž mu dojíti nebylo mezi tsnými stnami. Na náhradí, nevalném to dvoe uprosted dvou vysokých vží, hála se na ranním výsluní kupa velikých ps. Mezi nimi, hlavu maje položenu na huatých prsou tynohého velikána, provaloval se šedivý zbrojnoš; po nohou se mu byla roztáhla ostroichá fena. Vedle ps, na zvráceném škopíku, do nhožto se tmto domácím stežitelm žrádlo chystávalo, sedl hmotný selský pacholík v chatrném odvu, s bosýma nohama. TSa hlavu mu piloudilo se i
ml staženy koženým dlouhý me. S nesmírnou rozkoší pežvykoval kus uzeného masa, do plné huby strkaje mezi to ješt notná sousta žitného chleba. Zajímala ho snídan tak velice, že za zbytené uznával, hovor léhala
tžká
pasem, na
2-
železná lebka,
boky
nmžto mu vlécti bylo
19
zaínati se šedivým zbrojnošem, jemuž beztoho až dosavade klapky zapadaly po nevyspání. Nezdálo se mu také potebí poslouchati nad sebou šveholení vlašovek, a takž mu neobvyklá, chutná snídan z rukou takka vihled zmizela. Práv si byl ješt prsty oblízal a zamlaskl, an mu silný krok v uši zalehl. „Krvoji!" zvolal pacholík, neohraban vstávaje, „rytí jde!" - „Drž hubu, hladové štn!" osopil se dímající zbrojnoš mezi kupou ps, mrzut si protíraje oi. „Nekázal jsem ti, až mne ústa brnla, aby sis rytíe po ránu nikdy nevšímal, jestliže ti zejména nco nevelí!" - „Inu pro mne," zabrumlal si pacholík, byl by ale snad pece z navyklé ped pány poddanosti rytíe „dobrým jitrem" z myšlenek vystrhí, kdyby nebyl s ustrnutím zpozoroval, že se starý Krvoj, vstav se zem, jakoby práv naschvál k rytíi zády obrátil, hlasit zíval a zkehlé na ranním povtí údy natahoval. I zaal také zívati a mlky vyvaloval oi za pánem, jehož cesta vedla z prostrané sín po dvoe na hradby. Ale sotvaže se byl tentýž uhnul za vysokou vž, popustil pacholík jazyku svému opt uzdu, novákem jsa tídenním v obyejích siónských. ,,Takž mi jenom, strýce Krvoji, ekni, pro si tu pána mén všímáte nežli kteréhokoli druha pacholka? A pro práv si ho nevšímáte po ránu?" Le starý Krvoj na otázku hrub pozor nedávaje, protahoval ješt sklíené údy, oprašoval ponkud po-
mazaný
šat a hladil psy,
brue: „Vy
jste
rozumná ho-
vádka! S vámi je více poslušnosti a bystejšího pochopení nežli s nerozumným lovkem. - Podej mi snídani, Vojtše!" doložil nato k pacholíkovi a hotovil se k posezení na kamenné lávce podle své vže. A Vojtch pozvedl
pekocený škopek, a pod ním tu objevila se nízká hlinná nádobika s nasoleným vepovým sádlem a naatý bochník samožitného chleba. Podal obojí strýci Krvojovi. Šedivý zbrojnoš ješt dobré zuby a žaludek osmnáctiletého jonáka - takž alespo zdálo se Vojtchovi, jenžto na strýci oi nechati mohl, an se zásoba sádla i chleba pilností jeho nakvap tratila.
ml
20
m,
„Jdi a v^'i staré Markyt," jal se na to Krvoj mluviti, si po tetí zakrajoval z notného bochníka - „jdi a vyže se byl vepíek, z nhož mi trochy k namazání posk;y^la, snad na soli pásával, a že te strachy mám, aby celé dnešní snídaní jako chuchel v solní bece ležeti nezstalo - a že proti takové nehod jiné rady nevím, než aby mi nahnula z toho krajního." Vojtch ani neceknuv, obrátil se a kráel do hradu. vlekl za sebou jako notné pouzdro - starý zbrojnoš musel se i pacholíkov smšné postav i ochotnosti jeho s potšením zasmáti. „Posa se a otevi uši i hubu," ekl k nmu, an se byl 8 lahvikou navrátil, z nížto jakási tekutina jakoby medem a pepením zavánla; „posa se - povím ti, co ti poteba," ekl dále, lahviku notným douškem do polovice vyprázdniv. ,, Lepšího pána nad Roháe nenajdeš, lepšího - ale také ne lítjšího. Víš-li, co je vosk, a co kemen? -
an
i,
mn
Me
vdt
Z obou
t
udlán. Padne-li na milosti jeho papro blahu tvoji do nejhlubší kutnohorské šachty, a b\- bys byl pleva mezi nejsprostšími pacholky; staneš-li se ale hnvu jeho ostnem, pihotov se na cestu do áblovy dílny, a bys byl odjakživa jídal u stol kníje r^^^tí
blesk, vrhne se
i
by
žecích." -
Vojtch tu sedl, lokty na kolenou openy a bradu v obou dlaních stísnnu, oi se strýce ani nespustiv; a Krvoj v duchu se tše z pozornosti uedníka posluchae, as po ase nahýbaje lahviku, jal se mluviti dále: „Víš-li, kde krkavci tvého tatíka sežrali?" „U eského Brodu, íkávala máma,"
odpovdl Vojtch názvukem smutného vzpomnní. „Dobes pamatoval sob denní její žal," vece opt Krvoj. „Stáli jsme tam - bodejž to místo na vky nic neurodilo! -Vedle sebe pod správou Prokopa Holého, když tu mu štstí kvli Pražanm navždycky dalo výpov. Ty tomu te arci ješt erta rozumíš - budu ale hledt, aby se ti asem v kotrb roz8
besklo." - ,,Ano, to udlej, strýce!" zachechtal se pacholík, radostn zuby vyceniv. ,,Chválívali mne, že je kotrba moje chytlavý troud. - I kesej tedy, kesej do nho, strýce Krvoji!" - „Ano, ha, ha! to uiním!" po-
21
svdil šedivý zbrojnoš, dobrosrden pacholíka na rameno udeiv. „Slíbil jsem mám tvé - dejž jí Bh lehké zmrtvýchvstání! - že se o tebe postarám; i splním slovo. Byla to ádná žena; rád jsem ji sestrou nazýval." „Ona ale - hanba - ty bratr - darebák!" ozval se za zbrojnošem nezvuný, jektavý hlas, a nežU se bylo lze Krvoji a Vojtchu obrátit, skoila ped a ubobkovala se k jich nohám postava, míšenina to z lovích a zvíecích. Pod vypouklým elem, plným ježatých, zrzavých šttin, leskly se dv zelené, sklenné oi, mezi nimi kivil se orhí nos, a pod ním otvírala se zajeí ústa. Celá ta hubená postava mla as dva lokte zvýší. „I aby do deset tisíc - pjdeš-li pak do díry?" rozkikl se Krvoj, spativ tu dlouhorukou, tenkonohou netvoru ped sebou krnti. „Nemžeš-li dát pokoje ani po ránu?" A postava, rychle se opt vztyivši, a jelikož jazyk její kvapnému proudu slov staiti nemohl, nesrozumitelný jenom jek vydavši a zuby co pes vyšklebivši, po rukou a po nohou kouzelce metajíc, jakoby podšená v pustých lesích opice po náhradí se zmizela. Vojtch nevdl, má-li se bázni anebo smíchu poddati; obojí se v vzmáhalo, an se pln úžasu, ústy napolo otevenými, za jich nenadálým hostem ohlížel. „Pro svtice boží - strýce Krvoji!" zaal posléz se smšnou zvdavostí, ,, ekni mi, je-li to vtlený rarášek, anebo njaký jiný milánek?" -
n
úd
t
nm
Roháv
„Nco
na to mohl bys palici odvážit není-li zcela obojí. Strýek Roháv alespo je - to vím." - „Strýek?" - „Práv ale vhod, že nám na oi pišel spanilý Rapota; takž t dnes alespo s celou naŠí panskou rodinou osobn -as jich píhodami ústn seznámím. Dejž mezi obojím
jest,
pozor!" - ,,Na to se, strýce, spolehni," ušklebil se pacholík, a mnohotvárn zkušený staec poal vypravovati takto:
„Jak se u eského Brodu tvému tatíkovi dlo - dlo se nkolika stm jiných statných hajitel víry je spasiž! - bylo by se i Roháovi a dlo, kdyby nás nebyl umírající Prokop písahou zavázal, na vc tenkráte prohranou neodvažovati déle života a poslední síly uschrái
mn
22
Bh
niti k novému odporu. - Rozumíš? - I hledali jsme spásu v dalekém poli, pod širým nebem, a zachránivše život útkem, jako brati ti byli mezi námi z lože rytíského a dti pastuchovi - jako brati jsme si ruce podali. Ach, to byla pkná noc!" povzdechl si šedivec. „Taková nás roznítila svatá odvaha, že bychom ihned byli v krvi zaslepených odprc sudlice znova máeli. - V nkolika skrovných zástupech rozptýlili jsme se po Cechách - každý k jedinému cíli pracovati, novou totiž sílu pod praporec svolati, sob umínil. Od té doby uplynula dv léta až dosavade zkouší vyvolených," doložd s hlubokým steskem, ,. ješt nezachvla se korouhev naše na bojišti!" ,,Ty ale pece doufáš, milý strýce!" ekl dobrosrdený
a
Bh
pacholík, vida, že Krvoj e, hlavu na prsa sklopivšího, trudné myšlenky zachvacují, ,,ty pece doufáš, milý strýce, že se jednou ješt okolo ní shlukneme?" - „Ano, v to doufám!" zvolal jizvami posetý zbrojnoš, a prsa jeho pozdvihla se pod koženým kabátem výše, a oi jeho zajis- jako že kily se pod visutými asami živji. „V to se s mistrem ped božskou tváí shledati hodlám! - Já se
etn
vím
pidržel Roháe, jehož jsem se byl znát nauil - co jinocha statného - u nešastného Rábí. S neetnou sice, ale vybranou chasou pustil se na hrad otcovský - stával nad Sázavou - a sebrav, kde co za stálo, v kolébku rodu svého, že se mu dosti ohrazenou býti nezdála, ohe nametal. Roz-
umíš?" - „I rozumím," posvdil Vojtch s dosti patrným dvtipem. „Rohá chtl míti chlév, z nhož by mohl 8 jistotou rohy vystrkovat, a protož sob obral v jiném kraji píkrou horu, a na té hoe hrad si vystavl, a když ho vystavl, nazval si ho Sión - jakž mi máma povídala -
máma umla dobe povídat." - „To umla," dosvdil Krvoj, ,,a potšil bvch se, kdyby ti byla svoji povídavou zstavila ddictvím. Jenom její slova - ale ta slova i z jejího srdce - a ert bv v tom byl zašitý, abv z tebe panoše uevN kroužil, který bv mohl i spanilých sleen zbroj noa
siti!"
„Unést to
opt
opici - unést
za nimi;
i
sleen zbroj
le tenkráte
- hi hi hi!" zajektalo
neohlídl
se
po hlase ni
23
strýc Krvoj, ni jeho
uelivý žák; alebrž tento všecek vy-
dšený vzchopil se s kamenného sedadla, z plného hrdla kik vésti a rukama rozhazovati poínaje, onen pak popativ na mladíka, shledal, že si mu byl ohyzda Rapota pozadu na hbet vyskoil; jednu ruku mu pevn okolo krku ovinuv, druhou mu na hlav železnou pUbu otáel a jakoby živá opice zuby pi tom škleb a nesrozumitelný jek vydávaje, ubohého kluka nohama co dvma rychlými stoupami do boku potloukal. I musel se starý zbrojnoš podivné takovéto postav a rozpustilosti potvorného Rapoty hlasit zasmáti; vida však Vojtchovu nesnáz, jelikož muitel pacholíkv, nedbaje na štilce a rány, hbetu a bokm jeho ulehiti nechtl, po bii se shánti poal, jímžto se tu pokuta ukládala domácím psm. Sotva ale se byl pelivý strýc pro dtklivou oháku shýbl, an tu Rapota zvíecím skokem s ramen pacholíkových se vyzdvihnuv, na lopatky starému zbrojnoši peletl, nové i hlasitjší veda šklebení a jektání. A zbrojnoš zaal ho proklínati; psi štkali, Vojtch lebku si urovnávaje a ústa maje plna pezdívek pospíchal strýci na pomoc; bylt to smšný, nevídaný výjev na Sion, na tom pevném, vážném sídle pana Jana Roháe. Bylt to však výjev jenom na okamžení! Pomíchaný ten z rozliných hrdel kik byl se sotva k vznému na levé
bašt
povznesl, an tu
již
za pravou
hmotné:
,,U sta
ábl - ticho, pacholci!" - se ozvalo, a za slovy tmi hradu pán se vyítil. Až dosavade byl Jan na pevných domu svého hradbách spoíval, zraky vysílaje po lesinách, do pl kola Sión broumezi nimi po cest, jížto se picházelo od strany chotboské, ze skalnatého Sokolova. Hledal po ní nco toužebn ekaného; a ta jeho touha vzrstala, déle hledati musel nadarmo. Pohnutlivé bylo popatení na muže, jinak prudkých vášní plného, v bitvách a namáháních zmocnlého, na muže, ped nkohka hodinami v krvi se brodícího, an tu co nemluvné, zarmoucené, úzkostí sklíené dít ležel na travnaté násp. Duch jeho, zprvu všecek pojatý oekáváním, zpovolna pecházel s pedmtu žábících, a
ím
24
doucího na okolnosti, v jakých ho byl kdy nalézal, s tchto po dráze slastného i strastného vzpomínání ke bývalým, a takž se mu znenáhla jakoby v arodjném zrcadle na oi stavly nejhlavnjší doby celého života jeho. I vidl se v duchu, an jej jedenáctiletého chlapce po prvé byl statný otec do Prahy, do betlémské kaple uvedl, kdyžto ji práv nejskvleji krášlila osvtná hvzda; vidlt plamennou horlivost veškerého po kapli shromáždní, jiskící se zraky otcovy; slyšelt z úst jeho chvalozpvy o velikém mistru - slyšelt i ti léta pozdji bolné jeho vzdechy, když se povst roznášela o kostnickém požáru. Nyní se mu mnohotvárnjší na mysl stavly obrazy. Rozhoený národ žaloval na zneuctní své dstojnosti, prahl po mst. Tu se muž vyškytá, vtev rodu šlechetného, tlem a duší chtje se odvážiti pro jeho spasení, bratry svolává k inu pomocnému - avšak bda! kde pouhá se 86 pustil
dnm
zazelenati mla letorost nové blahosti, hlásá i krví zkropené spáleništ o slepé vášni loví. I jinoch Rohá stojí v bojovník pro kalich, stojí v i po smrti
ad
nm
vn
nm
památného hrdiny, stojí v i za jeho strašlivého námstka, stojí v na rozhodném bojišti u Lipan!*) - Kostkami metáno - osud Pražanm pinesl vítzství nad Tábority. Rohá prchl v malešovské lesy; na jízdách kolem po pátelích seznal Ludmilu Sokolovskou, a ponejprv za života bojem uzrálého sklonila se k muži tyiaticeti let blahodatná i žalorodná láska. V nové sny potápla a novými obrazy zanášela se nyní mysljanova pi optném vzpomnní na spanilou Ludmilu, an ho nenadále jako z pozemského ráje povyk vytrhl,
nm
na malém náhradí ráznými skoky, se tého sboru domácí
hlun
povstalý.
Hnvem
se
vztyil a
hmotným zákazem octl se u hlasieled a ps. Zvíata utichla, ohnivým
postihnout okem ubíhal spaniloušek Rapota, a jižjiž by se byl hnv pániv plným prtokem vylil na pacholíka Vojtcha, jenž pílbici honem sav, k postav se nutil nejpokornjší: an tu na pravé bašt zvesela tepetati pone •)
V
prvotisku snad
omylem „u
Lipníka'".
25
hlásníkova trubka.
I trhl
sebou
Rohá,
poblesk radost-
ného pekvapení vyjasnil krásnou jeho mužskou tvá, a sotvaže mu asu zbývalo dalekozvuné ,,Jedou-li" nahoru k hlásníkovi poslati, ozvala se po druhé téhož trubka, jako veždy inívala na pivítanou milým hostm. Temn erveným plamenem zapálila se rytíi tvá, klopotným oddechem dmula se mu prsa, kolena se mu zachvla - všemi žilami pronikla mu úzkost i rozkoš, jaká nejvíce jinocha jen skliuje, kdy mu po prvé v ústrety jíti svtici
svého srdce. Železem pobitá hradní brána poala na obou plkách ve veejích vrzati; etzy, po nichžto se zdvíhací most pes hluboký píkop spouštíval, zvun echtaly: letem orlovým hnal se Jan k otevené brán. Po tetí zaznla hlásníkova trubka, a v nkoHka okamženích objevil se na zaátku sbor jezdc - žen i na lehkých mimochodnících a tžkých komoních. Mezi jezdci jeden optoval pozdravení hlásníkovo. Rohá nehledal mezi nimi nežli osobu jedinou, a tu jedinou seznav uprosted sboru podle tmavozeleného, dlouhého šatu na stíbroskvlé brun, neml pozoru než na ty dv hvzdy, jež jasn svítily na obloze nejspanilejších tváí panenských. Neslyšel dupot koní nad hlubokým píkopem, neslyšel mnohozvuké drcení dvacíti loveckých trubek, ježto co jedným dechem na Sion radostnou píse zaaly, jakmile hosté první krok uinili po most. „Vítána mi bute na hrad siónském, hvzdo Sokolovská," pozdravil pan Rohá spanilou dívku, když byla náelnice zástupu brány dojela, u nížto ji pán hradu oekával s hlubokou poklonou. „Vítána mi bute, drahá Ludmilo, a odpustiti rate, pakliže na hrad Roháov, tom útoišti vrných vlasti a víe muž, z poátku pohodlí nenaleznete, jakým bychom poctí t mli tak vzácného hosta." - „epijela jsem, pane Rohái," zaznlo stíbrným zvoncem z úst díviných, „abych se kochala na Sion v rozkošech tla, nýbrž abych poslední - tu smutnou službu prokázala nešastnému bratrovi, jak mi ochotnost vaše oblíbila sob vzkázati. Dkuji vám za pivítanou."
muž
26
Úsmchem anjela, sklánjícího se k nuznému zemšanu, pokývla hlavou, a mlky chopil se pan Rohá uzdy tichého mimochodníka, hosta svého i s družinou uvádje do hradu. Veseleji znly jim vstíc trouby svjsokvch vží, po náhradí rozestaveni stáli po obou stranách Janovi odnci, postavy to sukovité, tváe všemi živly osmahlé, v svalnatých rukou na úctu držíce zbra k zemi sklonnou: - i pacholci nejsprostší, majíce pod ochranou velikánské psy, byli se museli se svými svenci pipojiti do ady. A sotvaže se vítaná pána siónského královna objevila u vchodu, povzneslo se ze všech hrdel trojí radostné: „Zdráva budiž Ludmila Sokolovská! - Zdráv budiž Rohá Siónský! Zdráva budiž otc jejich víra!" Mezi volání to mísily se libohlasné trubice, a z poádného nápvu pešly v jediný tepetný hlahol; a mezi radostný hluk ten mísU se i štkot ps, povzbuzených plesem svých pán. Sbor píchozích host zarazU; Rohá vztáhl ruku, aby Ludmile se sedla pomohl, a skloniv se na koleno, ramenu kázal bvti stupnm, po nmžto se spustiti musela leponohá dívka na tvrdou dlažbu. Jí po boku, za nimi Ludmilina bývalá pstounka a dv družky, zmizely adami siónské eledi uvnit pevného hradu. - Na nebes oblouku, jasn zamodralém po noním lijavci, plulo slunce k poslední dráze, žhavými pablesky osypávajíc hradby siónské. 3.
Na tentýž den sv. Jana Ktitele bylo po slavném, ze spousty - v jakouž je byly r. 1424 hnv nejvyššího velitele táboritského - a pozdji ješt pomsta pán Zikmundova uvrhly - od nkolika let opt povstalém Horách Kutných nemalélio zmatku a povyku. Vdovy, dti a píbuzné rozvšených pedešlé noci na popravišti mstském zbrojnoš, naplovalv domv a ulice hlasitým nákem, a slavná rada, ježto se bNla lined na úsvit na poradu sešla, se všemi osmnácti šepmistry, panem pri-
he
mst
27
a tymi obecními staršími nemohla se ustanovit na rad. Podlouhlá, malbou i ezbou okrášlená sí na bohatém, znova vystavném radním dom ozývala se hluným hovorem a vádou. Jednalo se, jak prostopášnost a vraždu Roháovu potrestati a z rukou jeho jinocha Janovského dostati, jenžto se byl z vlastní vle na noní pohlídku odhodlal, jíž bylo mlo msto dle úsudku samého císae Zikmunda svtu za výstrahu a sob za pokutu, že bylo Roháovi na Sion se usídlit dovolilo, odpraveného rytíe loupežníka Sokolovského trnácte dní na šibenici ostíhat. „Hlavou ni beranem zdi siónské neprorazíme," bylo slyšeti prvního šepmistra, „a kdož nám za to ruí, aby opt jinocha na baštu zavsiti nedal, do rukou mu vstriv pytel, aby do nho stely naše chytal - jakž i ped pl létem ubohému Maternovi uinil." „Nech si vyvsí aneb nevyvsí," odpovdl pan primas;
masem
„hleme
jen, abychom Roháovi loupež odali, nežli se mincmistr navrátí. On by zuil, pohešiv mladého strýka. A nepjde-li to mocí a násilím! - aj! propak nás obdail rozumem?" - „Pan primas má dobe," posvdil první z obecních starších, vykrmený pan íza, hlavou kývaje, až se mu sádlo kolem krku hýbalo jako njaké složené pod druhé okruží na prvním, ježto mu se nás visutou bradou blalo. „Pan primas má dobe; obdail rozumem - a protož jen s tím božím darem na dravce Roháe." - „Ale jak asi, pane starší?" obrátil se první šep mistr. - „Jak?" - „Ano, povzte nám k svoje mínní." - „Svoje mínní?" opáil ješt jednou pan íza a nejapn zaal dvtipu svému otvírati dvíka. „Inu, co práv moje mínní jest - co mi tak práv napadá - a co myslím, že by snad mínním slouti a s prospchem se vyvésti mohlo - jakž, pánové, abychom snad nkoho na Sión vyslali, kdož by s Roháem rokoval?" - „To nejde!" petrhl mu rázn tetí šepmitr e. ,,Hora Kutná nesmí se ho naprav! - neho propodobati, jako by na kacíi sebn žádati chtla." - „Pro by nežádala?" opelo se pt jiných pán šepmistr, o nichžto zde onde povst hlásala, že se potají víry a lánk siónských pidržují. „Kdo na
Bh
pkn
nmu
Bh
28
Bh
zlých - pro by soh pomoci nevyprosil? Nuzného nehanobí prosba nikdy!" - „Hanobí!" - „Nehanobí!" opírala se nyní strana proti stran, a takž opt slavná rada ná-
pán Rízova se spustivši, po hodný as na jiný nález dostati se nemohla. Veškerým oborem možností se probravši, posléze pece ustanovila se na tom, že poslem a hlasatelem rokovati bude se Siónským o svobod Janovvrhu
ského.
„Koho však tímto úadem daiti?"
tázal se primas,
byly všechny mysli usnesly. „Arciže to kousek ádné hodnosti, hlasatelem býti horokutenským; le nedá se zapíti, že s hodností tou i mírka nebezpeí spojena
an
již
jest."
„Ba, plná calovka*) nebezpeí, pane primase!" dotvrdil druhý šepmistr. ,,Já alespo bych nikomu z mé krve neradil, aby svévoln do tenat lezl, ježto by mu zdravých zchromiti mohly." - ,, Uríme cenu nkolika eských kop," odpovdl primas, „a zajisté se nalezne osob, ježto i schopnosti i odvahy míti budou k tak nebezpenému po-
úd
selství."
né
O tom nemohly se úsudky všech spojiti. Bylo slavrad již s potšením, že se prostedku k osvoboopt
strach na ni doléhal, se hlas u zadního konce stolu, kde až dosavade bylo poslušné ticho trvalo. Otevel ústa poctivý pan Vít, slavné rady zasloužilý zení jinocha dodlala, a tu že se
jí
nadje vnive rozpadne.
jižjiž I
ozval
písa. ,, Slavná rado!" zaal hlasem temnozvukým, a pokorn se vpravo i vlevo ukloniv, posekal, až by se hovor panský utišil. ,, Nanejvýš ctný a rozumný pane primase - mohutní páni šepmisti a nadmíru rozšafní páni starší! Jakkoliv ve své moudré prozetelnosti zadní místo ve slavné rad vykázal, a vlastn jen peru mému - abych tak ekl - rozmlouvati poruil: nic však mén nadji mám, že mne ani hnv jelio ani nemilost slavné rady nepostihne, an zde jedenkráte i ústm svým promluviti do-
mn Bh
*) Calovka, veliký pytel vodu vyvážejí.
ili pytel z voloviny,
v nmžto
z
dol
29
volím.
Bží tu
jejích,
budiž tedy
o est a blaho slavné obce a i
vrných dtí
sprostému písai mínní svoje pro-
nésti."
„Hnte se jen tedy s rozumem svým s místa, písai!" odpovdl primas. „Co myslíte? Slavná rada ucho své dobrému zámyslu ráda nakloní. Mluvte hezky zeteln!" ,,A povážliv," doložil pan íza, velevážený kmotr pí-
sav. s
„Slavná rada hodlá vypraviti na Sión posla, který by pojednal o zproštní mladého pána Janov-
Roháem
ského," zaal Vít, tváe i slova co možno dkladn usrovnat. „Otázka jen: Kdo poselství pijme? Ze to lobýti musí, který jistou smrtí tak opovrhuje, jako našinec nepotebným brkem, aneb takového ádu a stavu slavná obec by ho i cosi lidského jest, aby na v nelidských Roháových rukou potkalo - znamenité škody neutrpla: na tom se již slavná rada podle moudrosti své neomyln usnesla. I zdaliž by medle v roucho obou tchto vlastností se odíti nemohl muž, nemající na
vk
nm
by
svt
nižádného více ízení - muž odsouzený na smrt? sedí Dlask; právo nad ním již rozhodlo. Což aby toho slavná rada na Sión poslala?" - Páni šepmisti, p. primas i se staršími za chvilku na sebe pohlíželi, nevydavše slova. První jal se nato íza mluviti. ,,Pan kmotr má skoro pravdu," ekl; „aspo bych já to myslil, pánové! ili vy jinak smýšlíte?" - „Zkusiti to mžeme," dosvdil primas. „Dlask je muž odvážlivý, zkušený mu býti odlevou na zaslouženém trestu, dobe-li
Ve vzení našem
mže
ukoní." Dráhové Dlaska pivedli. Byl to muž tyicetiletý, vysokorostlý, hubených úd, vpadlých tváí, ale vypouklých oí, v oblieji celý zarostlý, a vzduchem žaláe barvy zažloutlé. Ruce i nohy ml nevolnými etzy spoutané. Kolem bok, na hrubém i chatrném kabát, ovinuta byla železná obru, na ní zadlán etz, na nmžto jej držel dráb. Ostatn jevila se v celé jeho postav hluboká poselství
žalost a pokora. Strach j
aneb ošklivost pocházela
z
nho
enom na ty, kdož pi uzení j eho pomysliti mohli na vraždu,
30
spáchanou nešastníkem v penáhlení smysl. - Ticho panovalo po síni, po stran soudc i odsouzeného. Onino hledli, aby sob dostatené vážnosti dobyli; tento ekal, za jakou píinou ped veškerou radu povolán. „Dlasku," spustil konen primas, an sob byl vc a slova ponkud rozvážil - ,, vztáhnuv vražednou ruku na ženu - a by bys i známky nevrnosti byl na ní shledal pestupníkem stal jsi se pikázání božího i lidského -" ,, Milost boží opustila híšníka," pejal mu hlubokým a vážnvm hlasem e, an se zdálo, jakoby p. primas nevdl, co hned dále drazného íci, ,,a padl jsem v osidla áblova." - „Ano, padl jsi -" optoval rychle pedstaveny, „a zákony tebe souditi budou dle moci dané jim bohem i lidmi." - „V pokoe prosím slavnou radu, abyste brzy odlehili trestem zaslouženým híšníku." - ,, Právo nad tebou úsudek smrti proneslo!" Zhluboka oddechl sob Dlask pi této zpráv, bolestné usmání trhlo jeho tváemi, zraky se obrátily k nebi, a ruce jakoby v keích sepjaly se na prsou. Ani slova ale nevAŠlo ze rt odsouzeného. Ne bez útrpnosti pohlíželi na správcové hor a mst kutenských, na ten as spojených v ízení lidu vlastn na horách pracujícího se živícího. i jiným emeslem po „Ale spravedlivost soudc tvých jest se pohnula upamatováním na bývalý poestný život tvj," zaal primas po krátkém z obou stran pomlení, „a ustoupila výroku milosti. Smilovalo se nám tebe - aniž katu odevzdati volíme tlo tvé." Poblesk nadjného úžasu ozáil na okamžik ztrápenou vznného tvá; hned ale zase ji bývalý zastínil trud. „Uite híšníkovi dle spravedlnosti," ekl nato 8 odvahou kajícího vraha, ,,smrt jediná uleví na váze provinní jeho." - ,,Což ale, kdybys podniknutím a inem, obci kutenské prospšným, velikou sal s duše své tíží? My bychom tob sice rozkazovati mohli - nebo si všeho práva na život vezdejší pozbaven, a tlem tvým nakládati volno soudu dle poteby; vlastní vli chceme tob však položiti mezi zásluhv, a dle nicli i zákony tvému trestu umírní." - „Mohu-li slavné obci býti chatrným prosted-
vze
povdn
mst
31
kem k
dosažení žádaného konce, rate mi ukázati cestu, abych toho blaha vy dobil. Tlo i duše moje oddány jsou službám vašim, milostiví páni!" Rekl, a povdný šepot vznikl mezi leny shromáždné rady. Laskavji jal se napotom pan primas takto tázati: „Tys, tuším, vrným býval nezkažené víry zástupse oi zajiskily, postava se vztyila; chudobná, sklíená ta podoba dstojnosti nabyla, jakové se v dležitých dobách i lidu sprostému dostává. „Ano," ekl slovy zvunými, „já jsem býval vrným uení našeho zástupcem. Já sám a sám od slavné rady ptje zatra mecítma kop za poch^^ané Zižkovy dráhy i se slepým velitelem - s povdkem pijal; jiných lebek, ježto jsem za pana Flašky a Divka*) v rozliných potržkách ke cti a chvále pravé víry zrozrážel, ani poítati nechci. Jediná to moje nadje na smilování ped soudcem nebeským, že jsem pro boží slovo inil, se byla síla sta-
cem?" - Dlaskovi celá,
Bh
ila."
smýšlení tomto setrvati hodláš do konce?" „Až do konce!" „Povdomo-U tob jméno Jana Roháe?" - „Rytíe siónského, jak se ve své zaslepenosti nazývati dává? Byl jsem z onch, kteí hlasu pozdvihovali proti koupi, jížto se byl kací stal pánem vrchu tžko pístupného." - „Muž tento v známost vešel s pánem hradu Sokolovského, rytíem loupežným, jenž po delší as na poutníky tžce doléhaje, zboží bral a stáda odhánl, nedbaje na vyhržky královy, ani na trest jemu slíbený. Tžká to byla krajiny metla, od moravských pomezí dosahujíc až k mezníkm našeho msta. boží hnv je mocnjší, a jím dán byl loupežník do rukou našich, a zde nad ním dle vlastního úsudku králova soud pronesen." Takto vypravoval kutenský pan primas pozorn naslouchajícímu Dlaskovi a neustal, až mu byl popravu rytíe loupežníka, noní u nho hlídku a odvahu Roháovu objevil. Povdl mu, jak velice slavné rad na tom zá-
„A pi
Le
*)
Mikuláš
z
Lukova, píjmím: Divoký
Flaška, nejvyšší mincmistrové na H. K, za
32
— Divek, a pan Arnošt as Žižkových a po nich.
by pana Janovského
hradeb siónských dostali, rokovati dlužno a k úadu tomu že zvolen jest on - totiž Dlask; milost i odmna obce že jej nemine. - Oekávání rozsadilo se po slovích tchto mezi soudce; Dlask ale jenom na malou chvíli se zamlev, brzo je pocitu skhujícího vyprostil, a mužným krokem pistoupiv, odpovdl s myslí odhodlanou: „Milostiví pánové," ekl, ,, slavná rado hor kutenských! Pakliže sprostého, ve híších tonoucího muže hodná uznáte, aby se jednatelem stal mezi vrnou obcí a zpupným odpadhkem, a dostatená-li ústa moje býti soudíte k porovnání dvou tak odporných sob stran: milerád na ten úad své tlo odvážím - snad že tím odlevu duši zakoupím. Kažte, jaká slova a kdy k Roháovi promluviti mám." A radost rozkídlila se po sboru shromáždných pán šepmistr i ostatních mstských úedník. Pouta sklesla s otlaených rukou i nohou Dlaskových, rozepjat mu tžký okolo boku prut. Radostí - jížto se híšník pece oddati strachoval - tásla se mu kolena, a sklesla i na podlahu. Ruce zaaly se na prsou, jakoby k vroucí modsklonila. litb, hlava s okem zaslzeným se na leženo,
za tou
píinou
že
s
z
Roháem
n
Neodvedli ho více do tmavého vzení; alebrž do komknz, aby jej pipravil a jakoby naty isté poslán k na vnou cestu posUnil svátostmi. Stojazyká povst hlásala zatím po mst: „Štaigr*) Dlask poslem je na Sión!" a ješt toho dne provázel ho mnohoetný sbor lidu co k jistému pohbu za mstské brány.
nmu
4.
Hradní kaplice na Sion byla ne hrub velké i nevysoké s okrouhlými okny kolem dokola. Stny mla zhola bílé; u jednolio konce stál ohromný tverhranný kámen, povýšený na nkolika stupních na zpsob oltáe, klenutí,
*)
Der
PuvMky
Steiger, lezec, dohližitel
histur. »
dramata. -
3.
na kovkopy, menší úedník horní.
OO
nm
se skvl veliký pozlacený kalich, a nad ním i po obou stranách po zdi lesldy se prpovdi z písma, narážejíce na zproštní z okov temnosti. Ostatn byla kaple prosta všeho náadí, krom nkolika sedadel a klekadel na druhém konci, odhodlaných pro letité modlitebníky. Avšak vbec nekonávalo se velkého hluku mezi tmi stnami; knzi Prostedkovi nezbývalo asu k pasení sveného sob stáda, jeUkož se astji na mnoho mil do kraj pouštíval, vyhledávati a povzbuzovati vrných. Na ten den, co byla Ludmila Sokolovská ponavštívila sídlo Roháovo, neobyejným hlukem zaznívala hradní kaple. Uprosted klenutí visela tyrlánková lampa, a pod ní na erných márách, v otevené rakvi, spoívalo tlo rytíe Sokolovského. Bylo odno v úplném brnní, jakoby ohromný majíc po boku. Hlava v pílhotovo do boje, bici ležela, zakryta hledím k uvarování nelibého pohledu na modrou, katovýma rukama zohavenou tvá. Kolem rakve stálo šestero muž s hoícími pochodnmi, ped rakví na kolenou dlela sestra odpraveného, v trudu pohroužená Ludmila s družkami svými; u oltáe modlil se bez roucha a bez všeliké ozdoby knžské Prostedek, a hluným sborem odpovídah mu muži, stojící nazad kolem pána svého, Jana Roháe. On sám ani ústa neotvíraje, planoucíma oima toliko hosta svého stíhal. Milt lepost úd, zakrytých erným, lesknoucím se aksamitem, a plamenem zrak svých pronikal hustý závoj, jímž byla shná tvá, blostnou šíji a panenská adra zakryla. Duch jeho nezabýval se pobožností, která se tu za nešastného pítele konala; celá duše jeho naplnna byla Ludmilou, a z pohledu jejího vplývala v nho ona nevýslovná rozkoš
a na
me
i
bolest nevyslyšené a nezjevené lásky.
Tu se podivným skekem pozor jeho na vkolí obrátí. „Tata - tata!" zaznlo úpnliv u dveí a hned nato i u rakve. Ohyzdný Rapota divokými skoky prodral se sborem odnc až k nohám k pohbu uchystaného otce. „Tata - tata!" bdoval jekem pronikavým, a jakoby zoufanlivé zvíe, vrný pes, zaal klikaté svoje ruce brzy kolem nohou, brzy kolem hlavy umrlého, slzami krop že34
Shromáždní uvrženo žalostným poínáním Rapoty ve zmatek. „Kdo t pustil, divoké dobyte!" zahímal Rohá, vida, že se byla Ludmila uleknuta vzchopila. A ubohá netvora skokem sletvší s rakve, s úzkostným kikem vrhla se k nohám Ludmiliným, ukrývala se ped náhlým hnvem Janovým, hltav líbajíc prach po díviných stevících. „Teta - teta - Rohá zabit" - vyjelo
lezné odní.
jí
z úst.
Odpuste dtské bolesti," jala se Ludmila mluviti, zrak od nešastného pacholíka obrátivši k Janovi: „jakkoliv zmrzaený na tle i na duŠi, nemže pece ,,
útrpných
a
po boku mém zapíti hlasu vševládné pírody. Dovolte, toho doprovodí ke hrobu, kterýž nešastného života jeho byv poátkem, miloval jej, jako by dovolenou láskou nahraditi chtl, co nedovolenou byl provinil." - „Plod a metla to hrubé zaslepenosti -!" ekl sám sob Rohá hla-
sem nezvuným, a s tváí zamraenou bral se za nosii, zavenou kráeli ke hrobu. Ctverhranník kamenný již navky Sokolovskému zavíral cestu z kraj neznámých, sestra pochovaného vstupovala
jižto s rakví
6
pánem hradu na prostranou sí. „A takž tedy ješt
pijmte dík mých," jala se Ludmila mluviti, „za velikou službu, v nižto jste se pro nešastného pítele odvážil, a takž bratru mému - jakkoliv rukou zaslepených poraženému - poestný poheb uinil." - „Uinil jsem a ješt uinili hodlám, cokoliv se pro pítele a nešastného zástupce víry uiniti dá," odvce Rohá. „Avšak ne-
jednou
chtjme nyní vzpomínáním na zemelé obnovovati
bolesti,
alebrž po život ohledném se, eho nám pro ješt initi zbývá." - „Dobe máte, rytíi, že jste mi povinnost na pamt uvedl, jížto nemalou službu bratrov památce prokázti dlužno. Mjte bídného Rapotu na starosti - nešastného syna pítele svého! Chtla jsem vás o to se vší sesterskou srdeností prositi, a díve nežli odjedu -" „Pro všemohoucí Bh!" zvolal rytí siónský, na krok se piblíživ. Slova jeho se tásla jakoby pízvukem leknutí. „Pro všemohoucí Bh! Ludmilo, co mi poínáte o odjezdu mluviti?" - „Nadji se, rytíi, že rovnž jako já víte, co se
)•
35
pro^dívku, osamlou na širém svt, sluší," odpovdla dívka hlasem tichým. „Co se pro ni sluší?" - zaznlo zvun v ústech rytíových a zraky jeho s plamennou dychtivostí potáply se ve krásách díviných. „Nezavírati se ve mrtvých stnách, svtu neodcizovati krásného podívání, muži nerušiti nejblaženjší nadji: to se ozdob pokolení svého písluší!" „Nepochopuji, o se vám promluvili zalíbilo," promlu-
em
vila
Ludmila
s
teln mluvily,
okem sklopeným; le tváe zardné zeže slov rytíových dobe pojala. A Rohá
za dlouhou chvíli na dívku pohlížel - ticho panovalo
obou stran. Zdálo se, jako by hnv byl prudkého muže chtl zachvátit, ale mocnjší pocit - arodjná láska - blahého zabolení nakápla v prsa bohatýrova, a když se posléz jal mluviti, bylo, jako by veerní krajinou zaznívala žalostná harfa, v jejížto zvuky dobami se mísí boue huivá. „Ludmilo!" ekl, „sedmkrát se nám zmnily roku ástky, co jsme se by li poznali. Jediný pohled v jasné oko, v jasnou tvá vaši, a jakoby ve pramenu kišálovém zrcadlila se mi celá vaše duše ped okem blaženým. I mne, tuším, že lehko poznati, srdce moje není schránkou petváky - aniž proto, bohdá! nejhorší, co kdy bilo pod krunýem husitsvdkem! -Já ským. Já vás miluji! - Víra moje mi 8
bu lovk neváže nemohl Bh vroucnjšího
vás miluji láskou, jakou se nižádný jiný
k lovku;
tvorm
rajským
vdechnouti pocitu!"
Ludmihno tle.
srdce
poalo
Vdla dávno, že
ji
se bouiti, tásla se po celém rytí siónský miluje, le tak hor-
liv ho ješt nebyla slyšela mluviti. Cítila, že odpovdti musí - a pece, ubohá! nevdla, v jakých slovech odpov podati, nebo „Ano" neznalo ze srdce cesty, a „Ne" bála se, že bude smrtícím šípem v rytíovu váše. Tu on sám
žádanou dráhu. V prudkém cit svých prtoku byl se Rohá na koleno sklonil a z úst jeho vyplynula tato prosba: „Ludmilo! Nadjná hvzdo mých žádostí a kroej! Nezakrývej se mrakem nemilosti, dívko milostná! Ten první jsi tvor na kehké zemi, ped nímž hlavu skláním, co byl otec ped Bohem klekati nauil! Nyní se
proklestil
m
36
tob koím - z rukou tvých o nejdražší cenu života prosím -" Tichá mysl díví zhrozila se prudké i rouhavé skoro vášn Janovy. Vymknuvši se mu z rukou, na nkolik krok se vzdálila. Avšak podobalo se, jako by tmi kroky byla i kvtnici rytíovy nadje pošlapala. Vztyil se Rohá - popuzen a na hrdosti mužské porann. Postava jeho, ped okamžikem ješt prosebná, nabývala výrazu hnvivé vyhržky. „Jesti to vaše odpov na moji žádost - na dvouletou prosbu?" zaal slovem dtklivým. „K vaší služb, sleno, jsem se odhodlal, s bratrem vaším vrné pátelství jsem držel - ochotou a upímností, doufal jsem, že cíle dospji, nad njž jsem mimo národu volnost a svatou víru krásnjšího neshledal; - a nyní takovým mne krmíte ledovým odporem?" - „Chcete-li dívku, nemající na daleké zemi nižádného ochránce, dívku sirotka chcete-li k svazku pinutit, na kterýž jediným Bohem blaženost pichází?" ozvala se na to Ludmila. Mírnost byla s dívkou, dokud s mužem byla pokora; avšak panenskou dstojností povznesla se mysl díví, an po ní mužská odvážlivost sáhnouti hrozila. „Víra moje mi svdkem!" vzkikl rytí, „mohl bych se zapomenouti, sleno kamenná, jinak-li mne opravdu milovati nechcete." - ,, Kdybych smla, snad že by srdce
Bh
moje vám, jedinému hajiteli lánk našich, naklonil. Nyní však již láskou na vás pomysliti nesmím!" - „A kdo by se nám sml v cestu postavit? ili vy sama snad - ha, ha, ha! - mužm odporná nový klášter založit a sebe na velebnou matku posvtit chcete? - Anebo - áble! nedopouštj, aby ta myšlenka pravdivá byla! - Jinému snad jste se zavázala milostí?" - „Nezapomínejte, s kým se v neslušnou rozmluvu pouštíte, pane Rohái!" zvolala dívka, a tváe jí hnvem a studem zahoely. ,,Pijela jsem na pozvání vaše, abych slzami pokropila bratra, jehož mi nebylo možno položiti vedle otc na hrad rozkotaném. Nedomnívejte se však, že jsem kroejem do vašeho Siónu roucho otrokyn oblékla. uznávám, na jste se kdy pro bratra i pro mne odvážil - ale jako že tuto pod
Povdn
37
oknem hrozná propast erný jícen otvírá, tak jisto do nho se spíše vrhnu, nežli se proti vli k nemu donutiti dám! To poslední slova mezi námi. Pátelský svazek svévoln trháte - svazek lásky mne již poutá k jinému!" Rychlým krokem pospíchala dívka ze sín. Rohá mezi
eí
její byl se neživému stroji podobal, jenžto nepohybný zevnit, v útrob chová rychle se honících koleek. Láska, zoufalost, hnv a žárlení bojovaly v nm. A jižjiž Ludmila podle nho mizí, an ji hmotné „Stjte" zastaví. „Nechtla byste se pochlubiti, Ludmilo Sokolovská, komu se láska vaše zaslíbila?" - „Vám nejmenší je píiny, tázati se po muži, s jehožto památkou se ve vás nelibé probudí vzpomnní," odpovdla slena hrd i úsmš-
n. „i jste již vítze na sedání chrudimském docela z pamti vypustil?" - „áble a jeho dílno!" zaval Rohá, nazpt se potáceje. „Ten tedy - zaslepený v bludech, protivník naší víry vyvolencem sleny Sokolovské? Ha, ha, ha! Hlete, málem bych byl na holoubka v kleci zapomnl. I tedy se už jenom na svatbu chystej, spanilá nevstinko! Já se ti pozvu na družbu!" Takto jakoby smysly pominutý se vztekaje, zvolal na pacholci mezitím, pacholky: „Pivlete mi zajatého!" co dívka leknutím a tušením trnula, pivedli jinocha sil-
A
nými provazy spoutaného. Horníka Janovského. Nebylt jinoch po zajetí noním nalezl odpoinutí; bolest mu s tváí otela ržový kvt. Oko ml zavázané páskou. „Nu,
je-liž to
soptl jedovat
sokol tvj, sleno Sokolovská?" za-
žárlivostí a láskou
podráždný Rohá; a
dívka, sotvaže oko bylo ve spoutaném rytíi Horníka poznalo, leknutím a bolestí vzkiknuvši, blednouti poala, nemohouc se mdlobám ubránit. „Ludmilo!" vyklouzlo úžasem z úst Janovského, a ruce jeho se pozdvihly, jakoby k objetí klesající dívky. vztyila se mezi nimi postava Roháova. „Smrtimila tvoje se z ní stane," bouil Táborita proti starovrci, „pakli jediným ješt okem na ni pohlédneš, jedinou myšlenkou se k ní zatouláš! Vás oba spíše touto šrou" - a pi tch slovích tloukl si v prsa, kdež se mu na pásce oprátka houpala - „na rozdílné bašty
Le
38
nežli bych dopustil, aby se zazestrmek." - „Pouhému vtru podobá se vyhržka tvoje, nerytísky kacíi!'* odtušil s mužnou odhodlaností Janovsky. ,, Jakoby bašty híchem zplozeného
hradu svého upevním, lenal milosti vaší
domu tvého stojí i sloupy na popravištích, a tentýž Bh mže mne vvprostit z nehodných okov, kterýž tebe dal do rukou mých na sedání chrudimském." „On tebe nevyprostí!" zasoptil Rohá. Nauím já t ,,
chovati hodinu v pamti, nanižto jedinou si vzpomínám!" A pravice hbit sáhla po levém boku, a okamžikem zaleskla se mu v psti tíhranná dýka. Ale bolestné vzkiknutí za zády jeho zarazilo mu rozpažené rám. V klikatých rukou úzkostn „Teta - teta!" kuícího Rapoty, jenžto se byl s domácími pacholky do sín vkradl, ležela ubledlá
bu
Ludmila. A že pohledem na omdlelou dívku pekvapen, aneb znova rozjiten, že ji v náruí mužské vidí, piskoil Jan, vytrhl drahé pacholíkovi z rukou, a ve mdlobách jakoby novými krásami ozdobenou dívku pivinul k prsm; ohnivé rty jeho piléhaly na ústa, oi a líce díviny; duše jeho, jakobv po prvé pohroužena v pramenu nejistjší pozemské blahosti, odlehovala si tokem slzí. Ale slzy Roháovy neskáply ani na tvá dívinu; vyschh^t' opt kvapn pod svým pramenem na planoucích tváích. Divoký to byl plápol, jímžto se celá Roháova bytost roznítila, když Ludmilu v náruí držel. Spíše nenasytné dravosti se podobal, s nížto se krvavou tlamou vlk do koisti zahrabuje, nežli jemné rozkoši, s jakou se holub k holubici sklání. Avšak tato divost, zdálo se, že i dívku i jinocha jí milého pojala. Zkamenlý na první okamžik, an patiti musel, že se ústa Roháova na balšámu tváí a rt díviných napájí, cítil náhle opt adra, hlavu a ruce náramným plamenem se zapalovati, a síla obrova rozložila se v údech jeho. Násilné trhnutí - a provazy na rukou pukaly jako slabé nit. Skokem podráždného lva skoil po
bím
dýce, již byl Jan upustil, když Ludmilu v náru pochytil. Ale erstvji než rytí kutenský byl se malý Rapota pitoil, a uchvátiv mu zrovna ped rukou lesknoucí se ocel, jakoby koisující straka uhopkoval s ní do vzdáleného
39
kouta. Janovského ale pozadu uchvátily hrbolaté ruce starého Krvoje, a v polou jej sevely hnáty jarého Vojtcha. Obklopen stál opt domácími pacholky. Ale Ludmila zatím pod žhoucím dechem rytíe siónského ze slabvch mrákot v nový život pišedši, s hrzným vykiknutím vinula se z objetí vášnivého muže. „Všemohoucí stvoiteli - mstitelný soudce" - jektala strašlivým výrazem, ernou nocí!" - Hnutí panenských „zasýpej mne
vn
ader
se honícím se vlnám poboueného jezera, hned bledé jako stna, hned zardné jako rže, skrývaly se za obma dlanmi; stud a hnv, zošklivení a
podobalo
líce její,
bolest mrazily a rozpalovaly veškeré její údy. Dsné mlení rozhostilo se po síni. Ludmily a Janovského duše pachtila se pod nesmírnou tíží sesutých hrad nadje, ani okem, ani slovem nedvovali sob sdíleti se o bolest. Jednotlivé, tžké povzdechy násiln vystupovaly z klopotných prsou. Okovy kouzelnými vábilo to Roháe k Ludmile. Jako by
neprhlednou rouškou byly zahaleny jeho smysly. Nehled na poínání Horníka, uinil krok k spanilé dívce. Ale
hrzou vydšená la trhla sebou Sokolovská slena; hnv na ten okamžik sal s ní panenskou mírnost, a jakoby rozezlená bohyn vztyila se dívka ped Janem. „Zpátky!" zaznlo zvukem pronikavým v ústech jejích „zpátky, vrahu! Nerytískou, híšnou smlostí jsi porušil jemný svazek, jenžto ve sladkých snách k muži šlechetnému poutával. Za to ale mezi náma rovno, žádné, ani po tvé ani po mé stran zásluhy. Jak se na budoucnost k sob chovati budeme, surová mysl tvoje rozhodne!" Tak doekla, a k odchodu se hotovíc, piblížila se k Janovskému, jehož byli nanovo spoutali. Zraky drahých sob milenc se potkaly, a bolestné „Ludmilo" vyvinulo se jinochovi ze sklíených prsou. Prudké pohnutí mizelo s tváí díviných; vnadná z nich vysvitla zajímající milostnost. „Potš vás Bh, rytíi!" ekla dívka s tžko utajeným pláem, „jako mne milost jeho potší. Dvma hvzdám, na poledni a plnoci, objevilo se oživující slunce, a to byla láska, jížto zahoela naše srdce. Avšak mezi plco smrtelnou
m
40
nocí a polednem, a mezi
hvzdami
i
sluncem jsou nepe-
letné mezery, a z nich nepátelské drápy vztahuje rozdíl víry, zneuctní a soud svta. Bolestn budou se hvzdy dívati od poledni k plnoci - a k slunci budou se toužebn obraceti - ale sejíti se - nebude jim dopáno!"
Doekla
-
a rozmáhající se bolest udusiti se snažíc, ubíakohv tesoucí se nohou ze sín. Z podál-
hala rychlou,
ného kouta vyhrnul se ohyzda Rapota, a jakoby vrný opatrovník, obnaženou dýku v ruce drže, pustil se za sle-
vn
volal za ní Rohá, jehožto se stíznenáhla v podobu bolesti pecházela. „Zstate, sleno Sokolovská, na Sion, jak dlouho se vám zde vládnouti zlíbí!" volal a pospíchal za ní. Ale na prahu postavil se mu najednou Rapota do cesty, a pst s dýkou hroziv pozdvihnuv, vycenil zuby a zajektal: „Ty tata šelma - teta pry!" A smlostí potvorné podoby u koene rozjitena, vypukla zlost r^-tíova náramnou silou poznovu. „Z cesty, potvoro, a dýku mi navra!" zasoptil na pacholíka, pstmi se po rozpáhnuv; le nerozumný tvor ten nedav se odstrašit, divokým skokem se ped rytíem vztyil, takže kdyby se tento nebyl stranou uhnul, dýka by mu byla v rukou bránivého Ropoty uvázla mezi žebry. Le tak jen proízla svrchní roucho, ale kostnatá pst Roháova zasáhla spánky na špiaté lebce Rapotov tak? že se nešastník ten bez vlády skotil na kamennou podlahu, a padnuv na ostí ocele, krví pobarvil studené lžko. Rytí rozvtený hnal se na náhradí s písným rozkazem, aby se nikdo nepouštl z hradu, a za ním zvuely kroky domácích pacholk, vedoucích Janovského opt v temné vzení.
nou.
„Zstate!"
dající
váše
nm
5.
Cestou od Hory Kutny na Sión, rozkošným totiž údokdež na hluném potoce velké hut a nkolik mlýn stálo, tvero mstských zbrojnoš kráelo a s nimi vpedu muž v erném kovkopeckém odvu, pes njž byl lím,
41
krátké jakési roucho s umle vyšívaným znakemi horního msta na prsou a zádech oblékl. Když ale místa doŠli, s nhož jim bylo zrakem dostihnouti bašty siónského, zastavili se tyi prvodí, a jediný pední ubíral se dále pímo ke hradu. „Do veera na vás pokáme, Dlasku!" vás dovolal za ním jeden z mstských zbrojnoš. provázej!" - „A vle jeho sta se a velebena budiž na vky!" odpovdl Dlask, hlasatel kutenský, hlasem hlubokým, a elo a prsa poznamenav znamením kíže, vážným krokem ubíral se do vrchu. „Ale což aby se byla slavná rada v poslu svém zklamala?" zaali nyní zbrojnoši mezi sebou rozprávku. „Což aby se Dlaskovi zachtlo, u Roháe radji službu rohatého pejmouti a sedti v teplé brloze, nežli býti služebníkem pravovící obce a strachovati se úzkého obojku?" - „Tesky plesky!" odpovdl jiný. „Vždy pak na zlé už ani pomysliti nesmí, s dobrou-li se navrátí. A že by se mu džbánu Ropatrno, že jsi u nás ped desíti a háova zachtlo? vidti Dlaska, jedenácti lety nebýval! Tenkráte jsi jak husitské chase bez kahance a žebíku na dno pomáhal. Tomu se víra do krve zažrala, a dokud všecka z nho nevycrí, se rada naše na nho spoléhá." Dlaskovi ale bylo zatím už v dálce na siónských hradbách rozeznati rozestavené stráže, an se tu podle cesty za hustým kovím ženská postava vztyí a rovným krokem zamíí. Nepromluvivši, postavila se Dlaskovi proti zrovna do cesty. Tentýž na okamžik bysteji na ženu pohledv, shledal ji býti asi ticetiletou, nádoby ejn velkou, hubenou, a v podivné, dlouhé, erné roucho zaobalenou. Tváe, jakkoliv patrn o bývalé spanilosti mluvily, nyní byly sluncem do sndá osmahlé, beze všeho skoro masa; oi hluboko zapadlé. Na prsou, za širokým, koženým pasem, na nmžto se i hrubý rženec houpal, zastrenu mla kytku z planých rží, okolo ela, pod velikým erným šátkem vinul se vneek z chrpy. Pohled její, tváe, hnutí celá bytost obrazem byla tžkého, dlouhého utrpení, a k ustrnutí povzbuzovala, akoli se Dlask i jakési tajné hrzy ubrániti nemohl. „Pochválen Ježíš Kristus!"
„Bh
Tu
ml
a
nmu
bu
42
ekl nábožn Horník, an byli za nkolik okamžení oba dva
mlky
proti sob postáli. - „Ano, pochválen ženich, a požehnána budiž nevsta, ježto se
bu nebeský
v pravý as na svatbu hotoví," odpovdla žena hlasem nadmíru líbezným, a oi její pobožn se obracely k nebi. „Jaká je, ženo, žádost tvoje?" - „Moje!" odvce žena, a podivný usmch jí po tvái pelétl. „Dove mne, dobrý muži, víš-li, kde nevstino lože jest. Dám ti za to zlatem kovaný vínek. Jestliže sob brzy neodpoinu, umoí mne to dcko až na smrt." Rukou pitom pevn tiskla kytku na srdce, jako by nemluvn k prsm vinula, a Dlask, zpozorovav, s kým se mu bylo setkati, v duchu ubohou politoval, a stranou se dal podle ní ke hradu. „Aj, neutíkej mi, družbo!" jala se žena mluviti, stejpodle Dlaska vykraujíc. „Na tebe jsem dávno - mnoho let a mnoho zim ekala; bez tebe bych se byla nikdy nedostala k oltái; ale nad oblaky bydlí milostivý Bh, a ten mi tebou seslal dobrého vdce neodvracuje uší od volání postavených v nouzi." - A takovýmto zpsobem žvatlala ubohá žena ješt mnohá slova: potom ale, nedostávší odpovdi, umlkla, a tiše kráela s kutenským hlasatelem až k brán siónské. „ízení boží," mluvil sám sob okov zproštný Dlask, „že mne na poslední snad cest života mého jedna z onch nešastnic provází, na jejichžto pokolení jsem se provinil. Snad abych sob tžkost viny své tím lépe na uvedl!" S hlubokým povzdechem udeil se kajícn na prsa, a napotom hlásníkovi na vysoké bašt znamení dal, že do hradu vpuštnu býti žádá. Podivení jalo Roháe, a hnv jeho, díve už rozjitený, nového pokrmu nabýval, an se mu hlásníkem oznamovalo, že k Kutenští posla vypravili. Stál práv uprosted náhradí, pln vzpurné, odvážlivé mysli, Sokolovskou slenu z hradu pouštti zakázav, an se mu zpráva o píchodu
ným krokem
Bh
pam
nmu
Dlaskovu donesla.
áble?"
s okem zapáleným. „Ta peleš králíkových rozmar se osmluje posla vypraviti na Sión? Na mou víru! -Ten smlec musí ,,
Jakže,
modláská
- ta
zvolal
híka
43
nkolik chtáni\ míti v zásob, co tak slavný na se úad piPodívám se na!" A po slovích tch tikráte zahvízdl, a deset ps sbhlo se z rozdílných oddlení hradu okolo pána. On sám vrhl sebou po délce na kamenné sedadlo podle vže, nohy maje nataženy u jednoho konce, a hlavu o loket podepenu na druhém konci. Leže, obklopen velikánskými psy, s tváí na znamení potupy a opovržení jakž jen možno zamraenou, oekával kutenského posla. „Do hradu ti nebude se mnou pístupu," pravil ped hradem u zdvíhacího mostu bývalý lezec Dlask neznámé žen. ,,Tam nestojí lože nevstino. samému nebude dlouho se tam zdržeti; tam nepebývají ženicha pátelé tvého." - Le ubohá žena, neotvírajíc ústa k odpovdi, okem náramn žalostným brzo na Dlaska, brzo toužebným na hrad pohlížela. Vtom zaechtaly vedle prjezdu silné etzy, padák spustil se k nohám píchozích, a podle hlavní brány otevela se malá dvíka. S potmšilým úsmchem díval se hlásník s vysoké bašty, brzo-li Horník vebhne v sít, nebo se mu nezdálo, že by tak vzácnou z obory nejúhla vnjších nepátel pan Rohá opt z hradu propustil. Ale Dlask, sotvaže krok po most uinil, musil zápasiti se ženou, ježto se podle nho deroucí, krokem zárovným pebhnouti chtla do hradu. Buže z útrpnosti, aby se osob zšílené mezi surovými kacíi nestalo píkoí, buže z opatrnosti, aby v takovém spolku vážnosti jeho vyslanství neubylo: mocnou rukou neznámou tovaryšku svoji odstrkovati zaínal. Ta však mimo jemnost, jakou až dosavad byla jevila, te i podobnou tla sílu ukazovala. Rázem z rukou Dlaskových se vyškubnuvši, pravicí jal.
Mn
zv
hmotného muže do prsou strila, že až nazpt ucouvnouti musel, a sama co ptaím letem po dvojité klád pebhla. Mrzutý uinil Dlask znova krok na úzký padák; vtom mihla se postava lidská podle pacholka, kterýž ml do brány vchod, a v domnní, že již pravá osoba, posel kutenský, vkroil do hradeb siónských, zaal opt vytahovati spuštné klády. Náramným trhnutím ucítil se Dlask do výšky pozdvižen, pronikavé vzkiknutí ,, Ježíši!" vyletlo mu žuleale
na
starosti otvírati a zavírati
Mj
44
na úzké klád, a padaje pochopem, s obou stran pidlán byl most. Rukama v železo keovit zaatýma ve výšce visel celým tlem, pádnou tíží, v povtí nad hlubokým, skalnatým píkopem, nadarmo se snaže rychlým pešlapováním dosáhnouti pevného podstavku, nadarmo z celého hrdla ie, aby ve vytahování mostu pestali. Ale výraz ten smrtelných strach ped kvapnou, neoekávanou zkázou nadarmo se o necitelné hradby odrážel. „Zadržte! Pro smi-
kaných
úst, sklouzl
zachytil se
etzu, na nmžto
Tob
lování vného soudce! - Pane! odporouím duši svou! - Ustate! - Rohái, zadrž!" - Takto volal v strašhvém jekotu zoufající na dalším zachování života Horník, a tváe jeho bledly dechem blízké smrti, a srdce jeho vypuknouti hrozilo z mohutných žeber. Rinkavým rachotem ubíhal nad ním a krátil se ped rukama jeho silný etz - padák jižjiž dopadnouti hrozil na hradbu - s poslední, náramnou odvahou hodil sebou nešastný Horník v blízkou branku; le nohy jeho nepoádným skokem nemlv pevnosti zrovna se postaviti na zemi, tlo jeho se pevážilo nad píkop, tžký most ohromným udeením pilehl -as roztíštnýma nohama sletl ubohý Dlask po hlav v hlubinu, veškeré údy po skalin si potískav. Temné skuení k smrti pracujícího vzneslo se nkolikráte z kamenného hrobu, studeného to bydhšt žab a ještr.
6.
Nohou lehkou, neustavnou ubíhala žena neznámá prchodem v siónské hradb až na náhradí; ped Roháem a kupou jeho ps náhle se zastavila. Podobalo se, jako by pohledem a postavou jeho, i rytíským šatem dávné obrazy v mysli ozvali
její se
štkotem
obnovovaly.
z desatera tlam.
Rytí vyskoil, „Co
jest to?
a psi se jest ta
Kdo
žena?" zvolal Jan, pln podivu pohlížeje na ženu, píchozí na míst kulenského posla. „iní mi to Hora na posmch, že ke ženu posílá?" - „Aj, nezpívej tak hlasit, že-
mn
45
na
žena; „vzbudíš mi robátko. A pánové nichu!" kývala tu okolo tebe hnvají se také - ukazují zoubky!" - „Víra moje mi svdkem!" spráskl Rohá nad ubohou ruce „to stvoení blázní!" - A žena dala se do hlasitého smíchu, a podivn poskoivši, zatleskala rukama. „O, já jsem to matince vždycky íkávala, že mne hoch v té modré suknici nejradji vidívá," spustila pak jazykem žvatlavým, a doloživši: „Ty jí to musíš sám íci, tob ona uví," - chtla
k rytíovi pituHti. On ale odskoiv, zahímal na ni: „Zpátky!" hlasem tak vzpurným, že se uleknuvši ubíhati poala dále do hradu. „Stojane! Hltavo!" zvolal Rohá na pozorné psy, a táhlým skokem hnuli se z kupy dva velikáni podle vže za ženou. Vtom však s dlouhým obuškem v ruce a hlasitým kikem v ústech, hodil se jim do cesty jadrný Vojtch, brán povteným zvíatm pronásledovati ženu mizející ve vnitním stavení. „Ký ábel tob tu radu dal, pacholku?" rozkikl se Rohá. moje a mo|e srdce, pane rytíi!" odpovdl neohrožen pacholík. „Zena ta mi uinila dobrodiní, a jsem rád, že jsem se tu hodil, an se s ní nakládati mlo, jako divým dobytkem!" - „Drzý pacholku! Ty se opovažuješ hoj Hltavo!" - „Zpátky, potvoro!" rozjitil se Vojtch, tváe mu se zapálily zlostí, a obuch se mu toil v rukou kolem a ped nosem ps, jako tenká, lehká ttina. „Neštvte ho, rytíi! anebo vám je všechny pomlátím!" - „Pozbyl jsi smysl, proklatý kluku?" ozval se tu po stran se
„Pam
starý Krvoj, a silným štilcem odvážlivého strýka k rozpacholík, pustiv se jednou již pivésti se snažil. do proudu, i na rádce se oboil. „Aj, jen ty se o moje smysly nestarej, milý strýce!" ekl. „Musel bych se za horšího míti, nežli to nerozumné hovado býti soudím, kdybych na ubohou Markytku nco zlého dopustil. O, neskípejte zuby, pane Rohái," mluvil dále, a hlas jeho pro samou horlivost až pláem zazníval. „Máte-li chuti, svj v krvi ochla-
umu
Le
hnv
poštvete psy svoje na mne. Matka mne nauila pravdu mluviti - a nebyl byste žákem upáleného mistra, kdybyste také pravdu nemiloval - i teba hokou jako pelynk. To není lidské, pane rytíi, psy štváti na osobu nešastnou!" dit,
46
„áble
zahímal rytí siónský, a jakkopodivením pece a snad i potšitelným pekvapením nad neobvyklou ve zdích siónských smlostí, ocel pošvy nezbaviv, spíše na krok ucouvl. A Vojtchovi jela huba dále: „Vím beztoho, že mne smrt nemine, nebo mi prchlivost vaši dobe popisovali, když jsem se na Sión ubíral - dej pokoj, strýce! - co mne šoucháš? Celá eská zem si o Roháovi povídá, a já bych se musel liv
i
po
a jeho dílno!"
mei
sáhl,
o spasení své duše bát, kdybych se dívati ml, jak se nevinná krev prolévá. Tu si máte svoji pílbici" - a pi slovech tch shodil železný ten pokrov s hlavy a odepínal - „tu si máte to svoje vraždidlo! Matka mne dlouhý uila, práti se pro spasitelnou víru, pro dobrého pána, pro zachovala život, když upímné pátele - a Markj^tka mnou zimnice lomcovala na smrt. Nemohu se dívat, když jí ubližujete - díve si na mne psy vyštvete, anebo vlastní ruku v krvi mojí skoupejte!" Bylt slova poslední už skoro s hlasitým pláem, avšak i 8 podivuhodnou odhodlaností pronesl, a sklesnuv na kolena, v postavu se podrobil, jakoby pihotovenou na smrt. Starý Krvoj stál podle nho, rozpait se za ušima drbaje a okem po Rohái se ohlížeje. Le rytí povstný stál tu až dosavade v postav, jakž byl po mei sáhl; stál pevn, oko s pacholíka odvážlivého ani nespouštje. Posléz ale, jako by nco v duchu byl pevn uzavel, obrátil se k starému soudruhu v bojích pro utlaené náboženství, kázal mu Vojtcha odvésti v pevnou jizbu a piln ho šetiti. - „A,
me
mn
probh
- rytíi! co se stane s ubohou Markytkou?" volal žalostnou prosbou upímný pacholík, an ho Krvoj za rameno uchvátil a k odchodu tahal. Pan Rohá neodpov-
dv
vzpurn rukou pokynul, a starostlivý strýc mermomocí pacholíka vlekl z náhradí. ,, Hospodine!" oddechl si nato zhluboka vrný táboila, zraky od zbrojnoš odcházejících obrátiv k nebesm. „Hospodine! -jestlipak pravda, že si zem eská o Roháovi povídá co o divé, lesní šelm?! - Tak daleko, milosrdný, nedejž rozvtiti se horlivostí mou pro isté, pravé uení
tvoje - tak daleko nevediž
kehkého lovka v
po-
47
bouené vášni!" - ekl a spšným krokem ubíhal do hradu, jako by chtl utéci ohlasu poboueného svdomí. uskakovali z obou stran psi, jakž je kopající zasahovala pánova noha s velikou ostruhou. Ubohá Markyta byla zatím doŠla do hlavního obydlí hradu, a v rychlém bhu je od konce, pišla i na velikou sí, kdežto až dosavade v krvi ležel netvorný Rapota. Nebylo ve zvyku eledi domácí probíhati oddíl stavení, kdež zasmušilý pán nejvíce pebýval, a protož tu i dív nikomu zkrvácený bídák na oi nepadl, až když se k cizí žena pibrala. Bylo však, jako by podobou jeho náhlá ze ped ní vystoupila - mezník, za njž kroiti nemohla. Co kamenná socha - prosta všeho hnutí a dechu, s okem v^^valeným stála tu nkolik okamžení. Pak se jí zaala náramným tlukotem prsa vlniti, palivost rozrážela jí veškeré údy, nerozumný jekot, jednotlivé zvuky draly se ze stísnného hrdla, proud slzí vy Ul se po rozpálené tvái až i nenadále s hrozným kikem na stydnoucí tlo upadla. Hltavým líbáním vtiskla rty pacholíku na tvá, na ruce a na elo; opt s bezsmyslnou dy chtivostí srkala kapající z ledvin dtských krev; opt celé to zohavené tlo v náru prudce sevevši, volala: „Hochu, hochu - nešastné dít!" - opt je sklesnouti nechavši a dýku na podlaze pohozenou uchvátivši, v prsa ji tvoru nešastnému vbodávala, jako by ho takto probuditi mohla z vného spaní. A vru! jako by novou bolestí povzbuzen ze smrtelných mrákot otevel ubohý Rapota oi, poslední trhly mu tváemi i rty - ale jediný tento slabý úkaz života dostail ubohou ženu rozjititi k divokému plesu. Dýku zahodila v podálný kout, chlapce znova uchvátila co lehké malé dcko a rychle se zem se vzchopila. „Den je - den, holoubátko! Nezavírej oinka!" volala, zmrtvlého Rapotu
Kuiv
míc
nmu
kee
na rukou houpajíc, a
s
veselým názvukem zaala píse:
„Na kopeku,
v kostelíku Kulich vyje, bude den! Pokej na mne v tom lesíku -
Já vybhnu
48
ze vsi
ven.'"''
'/•/í^/
A vtom se jí zdálo, jako by ze sín zaznívaly lidské kroky, a leknutím sebou trhnuvši, do bhu se dala prchodem na náhradí vedoucím, kdež jí Rohá vkroil na cestu. Ustrnul rytí nad ženou. Zraky její divoce se koulely, šátek jí s hlavy v nepoádku padal na záda, vlasy nesesané házely se bhem, vneek chrpový houpal se jí, na jedné stran roztržen, okolo tváe, krví Rapotovou na mnoha místech zmáené. Zdála se Roháovi býti divokou tygicí, ježto uchvátivši plod svj z dráp nepátelských, vracela se rozvtená do temné brlohy. - Avšak i žena zastavila kroej e, an opt spatila muže v odvu rytíském. Jako by blesk z koenu pevrátil celou její b}1;ost a všemi zatásl vtvemi života jejího, tak sebou trhla, všecek obliej se jí zpíd v divnodivoký výraz, ústa zavolala: ,>Ty jsi, krahule, zaal pazoury v život syna mého" - a nesmírnou bolestí pekonána sklesla k zemi, Rapotu krví zbroceného upustivši rytíi k nohám. V hrozném uleknutí svolával pan Rohá Siónský ele svou na pomoc.
7.
Tmavošedé mraky zatemovaly co potrhaný závoj oblohu, na nížto se podobou úzkého srpu skvla
noní
bledolící luna. S
druhé strany, hluboko za horami, ozývala
temným zvukem
letní boue, jediný to hlas, jenž se slydával po utichlé sice, avšak ped nastávajícím rozkacení živl v tesklivém ekání spoívající krajin. asem se
šeti
tmavého mrana a na okamžik ojasovaly se vže siónské záí žlutrudou, hned opt zasteny jsouce noním stínem anebo se jevíce v poloviném svtle zahalené luny. Jenom brána hradu a podle ní menší dvíka i s obou síran pevné hradby ervenaly se plaotvíral se sirovitý klín
menem
rozžatých pochodní, a pi osvtlení tom jevdo se podivné divadlo mužovi, jenž zaobalen v dlouhý pláš, na spuštném padáku mezi dvíkami prodlíval. Do píkopu spuštn, dolem o skaliska, horem na hradby podepen stál 4.
51
žebík; v hlubin podle žebíku obíral se starý Krvoj potískanou mrtvolou kutenského posla; nad ním, bichem leže na padáku, držel druhý zbrojnoš hoící pochode, a tetí, stoje na žebíku, takovoutéž mu svítil na dílo. silný s
Zdálo se,jako by vkovitý táborita nco dležitého hledal u nešastného Dlaska, an by se jinak sice byl stží v tak pozdní as odvážil k úhlavnímu nepíteli, jehož všem druhm lepšího položení nepál. Konen bylo, jako by cíle svého byl dosáhl, a vyav poslu kutenskému z náprsní tobolky svinutý, avšak i hrub zmakaný list, jal se vystupovati na žebík, po nmžto mu cestu dlal tetí zbrojnoš s pochodní. „Našel jsi nco?" tázal se tentýž druha za sebou lezoucího hlasem poloutajeným, a Krvoj jenom hlavou pokynuv, vymrštil se na padák, a mlky podal nalezené písmo rytíovi, stojícímu mezi dvíkami. On je pijal, rozvinul a etl; zbrojnoš s pozdviženou smolnikou mu svítil. Nato pak ani slova nepromluviv, ubíral se Rohá do hradu a Krvoj, vzav jednu pochode, kráel podle
nho. Pozstalí
ped hradbami
zbrojnošové chopili se nato
pohotov tu stojící kadeky s vápnem, a peklopivše ji nad píkopem, zasypali Dlaska vnou prozetelností písn souzeného. Z druhé kád vylili na vodu. „Dobrého pospání, slavný hajiteli starých škva a neád!" volah na posmvav; „teplé my ti lžko hotovíme!" - A vytáhnuvše pracn žebík nahoru, odebrali se do hradu, kde by spoinuli
na lžku. Ticho rozletlo
kolem Siónu. duchovní správce hrubé psací náadí z dubo-
se
Rohá mezitím už sedl ve své ložnici,
tamtéž u stolu, na nmž stálo vého díví; u dveí ekal starý Krvoj. Rytí pedíkával myšlenky svoje duchovnímu, jenž tu i služby pisákovy zastával, a ten se opt snažil vli pánovu vylíiti na blavém papíe nejenom v jadrných slovech, alebrž i v úhledných písmenech. Ukoniv písmo, vzchopil se a postoupil trochu místo rytíovi, kterýž pisednuv, pozorným,
a
zdlouhavým okem probíhal ern se lesknoucí ádky, a pak i tžkou ponkud rukou jméno svoje dosti nesrozumiteln podepsal. Za njakou dobu trvalo v ložnici tuhé
52
mlení. Jan podlahu nkolikráte rychlým krokem pemiv, zastavil se ped Krvojem. „Smlý ten pacholík je tedy sestry tvé s^ii?" otázal se šedivého sluhy.' - „Jestliže se lidská slova uviti má," odpovdl Krvoj, „je Vojtch syn padlého u Kouimi Hanuše - pakliže ti jméno to z pamti ješt nevy šlo - a dít nebožky moji sestry.'"
v
„A co se ti o klukovi zdá? Možno-li z nho nco stateného v^Toubit?" - „Co se rozumu dotyce, nevím ješt, po kom ho byl zddil. Cokoli však dobrá vle a odvážhvost zmže, na tu se, jak jsi sám nedávno poznal, v hodných asi kusech spolehnouti možno. A protož t ješt jednou prosím, promi mu dnešní pestupek." I kázal Rohá Vojtcha pivésti, a po malé chvíli strýc pacholíkv i s rozespalým hochem vkrod opt do sín. „Troufáš-li sob," jal se nato rytí mluviti k mladíku, jenžto, jakž mu práv pekažené spaní dovolovalo, na pána oi pozorn upevniti se snažil - „troufáš-li sob, bezpen se vypraviti noní krajinou a dostaviti se ke brán Hory Kutny?" - „Dejte mi sukovitou hl, a co více chcete, abych zapravil u bran horských," odpovdl Vojtch smle odhodlaný, „s pozorem se pobratím sám a strach se mi vyhne." - A Rohá, podav mu dohotovený Prostedkem list, i seznámiv jej s vlí svojí, poruil jej ozbrojiti a branou propustiti z pevného Siónu. - ,, Chovej se statn, kluku!" šeptal mu potšený nad pánovou dvrou strýc; „u Roháe už nezahyneš. Chop se jen tedy všech pti smysl a posvi si jimi na té tmavé pouti." - Ale pacholík, jakoby radostnou hrdostí naplnn, že ho potkala mdost Roháova - „Nestarej se, milý strýce!" a zachovej!" zkrátka odseknuv, bez bázn pustil se v údolí malešovské, jakkoliv utajili nemohl, že pánv úkol s nesnází a nebezpeím spojený jest. Hlásník práv oznamoval jedenáctou hodinu, an se Vojtch pozorn plazil kolem rozlehlých hutí. V tu samu dobu však, co se Vojtch po temných stezkách k Hoe Kutn bral, prodléval i rytí Jan Rohá bez spaní ve své ložnici, a duchovní správce Prostedek trávil u nho chvíli. Pebíral se v hrubém rukopisu, v njžto byl budoucím na památku vlastní rukou boje a odpory
„Bh t
vkm
53
zaznamenal, jaké se byly za pamti jeho v echách mezi protivnými sob vyznavai udaly. etl potichu, a jak se vidlo, i pozorn, chvílemi jen zrak svých otáeje od velikých liter po rytíi, který po odchodu pacholíka v hlubokých rozmyslech a v tuhém, vnitním boji aneb po ložnici kráel, aneb u okna se zastaviv, barevn sklenými koleky na noní krajinu pohlížel. Tak se byl opt k oknu do výklenku uchýlil, kroeje pestaly rozléhati se po tvrdé podlaze, a po komnat nastalo ticho. Prostedek, zamknuv rukopis a šetrn jej zavázav, vzchopil se ze široké stolice a starostlivým okem na Roháe pohlížel. „Jene," jal se po chvíli mluviti, „s jakou tíží zápasí duše tvá? Zdali tob až dosavade nemožno vyplouti z jezera náruživosti, v nmžto utonouti hrozí tvoje statenost? Rohái! nadje naše - utlaené víry podporo! Vzmuž se! Zahodiž roucho šílence a opásej bedra zmužilostí!"
Mezi takovýmito slovy byl se duchovní rádce až k rytíi ruku ho pojal. Bylt on muž nevelké tuze. ponkud zavalité postavy, tváe a pohledu zdravého, bez-
piblížil a za
znamenit rozeznával jimžto všem takokabyl život bojovný vtiskl ráz škaredosti. Povaha jeho byla však pitom podivná smsice bodrosti a vážnosti, lásky k poklidu a úhlavnímu nevení na starovrce. Akoli na povrchních života rozkošech pásti se zdál, pece i nezkroceným ohnm planul pro vc, které se byl oddal, a kde se o blahost cíle toho jednalo, všeliký jiný pocit pestarostného, veselého, a takto se
mezi zástupem
svených sob beránk,
moci uml. Rytí
nebo
Rohá
jej
dobe
znal. Vážil si jeho
dkaz ml, že kdež in
poteba
v-
bylo, duchovní správce Prostedek na pravé se dostavil místo. tedy v slova a napomínání jeho spíše nežli ve hlas vlastní neboli v radu cizí, a protož i nechav se pojmouti za ruku, s tichým trudem se k obrátil a co vrnému píteli si požaloval. „Nemožno se mi zdá," ekl s hlubokým výrazem, „že bych srdce svoje odlouiti mohl od Ludmily Sokolovské, píteli! Všelikou blahost života pohroužil jsem v lásku k dívce, doufaje, že bohat vzejde úrodné semeno; hlasnosti,
i
Vil
te
nmu
54
ml
jakž bych nyní vlastní rukou z koene vyvraceti strom doufám svého?" - „Chceš-li nucením vymoci na dívce, co se toliko dechnutím divotvorné pírody v prsou dívích rodívá? Chceš-li soužením a želem družku sob opatiti,
podobnou nešastné milen Sokolovského? Chceš-li jméno svoje, est rytískou, násilím zprzniti ped svtem?" „Nechci, nechci! - Víra moje mi svdkem!" - zvolal Rohá. „Nemohu se však spáteliti s myšlenkou, že by se jiný kochati ml v loktech Ludmíliných, bych i já uzavel milosti své plamen v skálopevná prsa svá. Ha, áble! - K tomu obrazu nesmím se ani v duchu zatoulat." „Láska díví nevolí veždy podle zásluhy, neskloní se veždy k nejhodnjšímu. A jestli tob jakoby slabému dcku opravdu nemožno VAtrhnouti z ader nakažlivou pej: ekej asu, až kdy milostnjší na srdce dívino rosa nakape. Bratí v tebe jediného víru skládají, na úinnosti tvé spásy své chrám si staví, a ty bys v pacholecké malátnosti, duchem ženštinou naplnnou základy jim svévoln
bu
Nemže
rozboural? již trvati dlouho, a opt zazní naše trouby, opt se rozvine pod širým nebem prapor náš, a jména ,,Jan a Jeroným" stanou se novým heslem udatenství eského. Potom, milý Rohái - potom, až na bojišti vítzné odzpíváme zpvy, až se táborita pánem stane svého práva, svého ddictví: potom, Jene, ohlédni se po dívce, vystav lásce oltáe. Tisíce krásných dívek eských poctny se budou cítit láskou Roháovou, ba sama i snad Ludmila -"
„O usta, usta, raditeli!" zvolal opt Jan se srdcem poboueným, rozervaným, ,,ty abys ábla k ctnostem namlouval! Sta se!" volal dále, bolest náramnou sotva pemáhaje - „sta se! Násdn vyrvu nyní obraz Ludmilin vyhrne z rány té, položím na obt. Avšak vyrvu jej toliko na dobu pítomnou - na kolenou budu ješt jedenkráte dívku prositi, aby též i na budoucnost nezahalila mi hvzdu milosti! Bojím se, aby s ní z duše své, a krev, ježto se
nezhasla
i
hvzda mého
života!"
eí
byl se mu s výrazem malomyslnosti vrhl okolo krku, tvá zakrývaje na jeho širokých ramenou.
Mezi
55
mnohozkušený Prostedek se radoval, že pítel žalu svému odlehuje žalobou i mužnou slzou; znalt vlánost srdce jeho, i doufal dobou práv píhodnou pivésti muže opt na cestu, s nížto se, dle zdání horlivého o svj ovinec pastýe, ani na krok uhnouti nesml, pakliže co náelník dostoupiti ml cíle, po nmžto se obracely zraky mnohých ješt po Cechách pátel upímných. ,,Slíbiž mi co muž, Jene!" jal se s jemným drazem du-
Srdený
a
Rohá tžkému
chovní správce mluviti - „že volíš odloupnouti s bytnosti své kru, pro kterouž pístupu není rozumu k srdci. Hle, Jene! Nekárána já tebe pro váše, kterouž bylo nebe naplnilo duši veškerého tvorstva, le dráhu nelze mi chváHti, po nížto ses kouzelné té moci v tuto práv dobu - a k Ludmile práv uvésti dal. Slib mi co muž, nepoddávaje se dtské lítosti, že náruživosti k dívce nedáš podílu bráti na podnikání pro vlast a víru!" Slovy líbeznými, se srdeností nelíenou byl mu pítel
zkušený pedestel slabost, pipomínaje ho na sílu mužnou - a slova jeho bleskem vzala se v pohnutlivé mysli pana Roháe. Vyvinul se rychle z pítelova objetí, a pravici jeho sevev pravicí svou na patrný závazek daného slibu, pevným, odhodlaným hlasem ekl: ,, Odtrhnu smysly své od Ludmilina obrazu - blahu vlasti a víry nechci menšího místa vykázati v Roháov duši nežU blahu vlastnímu." A domluviv takto, odstoupil od Prostedka a rychlým krokem procházeti se zaal po jemn osvícené ložnici. Duchovní slova nepromluvil, vda, že neradno další eí množiti boui v rytíových adrech. Le on sám najednou petrhnuv mlení, zavolal hmotn na pacholka, venku na poncce pecházejícího, a poslal jej s rozkazem, aby se
okamžit osedlaly kon. „Co hodláš poíti?" tázal se Prostedek, nemoha se podivu zdržeti. - „Ven musím, ven do prostory!" odpovdl rytí rázem. „Ani bohem, ani áblem býti se necítím, abych studen snášeti mohl muka, jaká musí rozbíjeti prsa loví nablízku sleny Sokolovské, akoliv odeknutím se blbý rozum pevnou se proti všelikým nápadm
56
hradbu vystavti domnívá. Ven musím - pry, díve nežli ona zdi siónské zstaví,' pry rausím, a v jízd - boji a
honb
ochladiti krev!"
Brzo bih osedlaní hebcové oste kovaným kopytem v kamennou na náhradí dlažbu; ti vrní pacholci ekali na rozkazy Roháovy. Rytí byl zatím na mohutné tlo upjal siln brnní, a provázen starým Krvojem, jemužto Sión na as v ochranu odevzdával, bral se pi rudém svtle plápolající pochodn z tiché ložnice a po veliké síni hodlal sejíti pod širé nebe. Silnji poalo mu srdce tlouci pod železným náprsníkem, an se na místo pibral, kde se ped málo hodinami tak podivné stídalv výjevy. V úplné své arodjné kráse vznášel se mu zde ped oima obraz Ludmily - optn cítil dívku ve své nárui. Tu však i podoba Janovského se mu vtírá na pamt; prsa se mu zapalují hnvem a pomstou, a silným, zvuným krokem spchá
muž dále. Avšak jako by byl držen pepevnými okovy -jako by, maje kroiti ze zadního stavení, vystoupiti ml na vky z pozemského ráje. „Ješt jednou ji vidti musím," promluvil sám k sob narychlo odhodlán, a obrátiv kroky, spchal k onomu oddlení domu, kdež bylo ženským hostm vykázáno bydlo. Byly to ti komnaty, ne skvostn sice opatené nábytkem, nebo stavitel jejich nebyl se nadál, že kdy ukrývati budou tak jemných host - pece tu však péí Janovou všecko uchystáno k pohodlí, cokoliv anebo poskytly stny vášnivý
siónské, poslední
dkazem
byla, že zde stánek
uren na
pohovu pohlaví útlejšímu. Na dvou postelích, proti sob po levé a pravé stn postavených, blaly se mkké podušky s mnohobarevnými, lehkými pikry vadly. Nad obojím ložem upevnna byla i umle zavšena hedbávná opona, spuštná se dvou stran, zakrývajíc a lib zatemujíc píjemné odpoívadlo. Mimo to stál u okna stolek krásn vykládaný, jiný, vtší, uprosted komnaty; na celé podlaze rozprosteny byly pkné tkané alouny. Zde onde vidti bylo umle ezaných seslí; zde onde i ženského po nich rozloženého šatstva. Temné svtlo plynulo tesoucími se pablesky z mosazné noní
57
lampy, postavené na vtším
stole.
Dobami jen rozlila
se
po
komnat záe kižujícího se blesku, plamenného toho pedchdce daleké za horami boue. tiché
Z údolí pod hradem z nákladného mlýnu vynášel již dech noního vtru první kuropní k hradbám siónským, an se letité Ludmilin pstounce, kterážto s jinými dvma služkami v první komnat na bdní trvati chtla, nyní však pemožena spaním, v obleku, jak byla za dne, staré tlo do polou na lžku byla složila - té se v poloviním spánku zdálo, jako by nkdo na dvee klepal. Oi sob mnouc, rychle se sebrala, a nemohši se ubránit leknutí a podivení, bojácným ponkud hlasem ptala se: „Kdo to?" „Otevte!" odpovídal zvení udušenými slovy mužský hlas. „Rytí Rohá jest na odchodu z hradu, a díve nežli ostaví domácí zdi, musí se ješt rozlouiti s Ludmilou!" ,,Pane mj!" bdovala staena, ruce spínajíc. „Co vám napadá, pane rytíi? O plnoci navštvovat moji slenu!" ,,Neskuhrej, babo!" zvolal Rohá ráznji - „nebo ti šlápnutím rozboím dvee a jilcem zacpu chtán. Otevi, Bohuše" - mluvil dále hlasem sice mírnjším, tlem se ale tak siln o dvee opíral, že se bylo co báti, aby je nevylomil - „otevi, Bohuše, aniž tob teba slenu buditi. Pohlédnouti na ni jenom ješt jedenkráte chci, nežli mne ze Siona vynese osedlaný hebec." Rozespalá, vydšená, pestrašená nevdla Bohuše, zdali na slenu zavolati anebo slova rytíova poslechnouti. V té nejistot tesoucíma se nohama, s lomícíma rukama takka nevdomky piblížila se ke dveím -závora klapla, a do komnaty, taktéž noní lampou osvtlené, vkroil pozornou nohou ozbrojený rytí siónský. „Chovej se tiše, Bohuše," ekl, pronikavým na ni pohlednuv okem, „aniž kroky moje zastavuj anebo následuj. Nerad bych, aby ti hnv mj musel zastoupiti cestu." A doeknuv blížil se k prostední komnat. Bylo mu náhle, jako by svta tíže lehla na prsa jeho; prudkým bhem stíhaly se krpje krve v žilách jeho, silným tlukotem ozývalo se srdce jeho. Bohuše budila ospalé po cest družky, a 8 bázni obracely se z povzdálí jejich zraky po rytíi, jenž
chv
58
práh ložnice Ludmil iny dostoupil. Oteven tu stál panenství, do nhož by nikdy byl nevkroil! Bledá ženská postava ležela s hlavou zavázanou na posteli po pravé; podobala se mrtvole. Tak tiše, tak beze známky života spoívala pod lehkou svrchnicí. Rohá v ní poznal nešastnou Mark^'tu; ale ta nepojala pozornost jeho více nežli prázná postel druhá s vyhrnutou oponou, k odpoinutí uchystaná. Jedinými pohledem peletl celou komnatu, a veškerá pozornost jeho splynula na jediném pedmtu - na spanilé Ludmile. V tenkém, lehounkém odvu spodním, kterýmžto se úplnou podobou protiskaly lepotvárné údy, sedla dívka u vtšího stolu, na nmžto nastaveno bylo svaeného koení pro nemocnou Markytu, i položeny odepjaté náušnice, sejmuté hebeny, rozpuštný kyrýsek a svleené vrchní roucho. V hustých, krásných kotouích padaly jí vlasy kolem obou tváí, jednou stranou plynouce po blostné pravici, na nížto si dva zdímající byla podepela hlavu, druhou stranou bloudíce po plných, nádhern sklenutých adrech, na nžto tenounká, nyní ponkud shrnutá suknika piléhala. Šáteek noní byl jí ve spaní spadl s kulatého ramena labuové skvlosti a objevoval nyní nejkrásnjší panenskou šíji, jižto líbaly rozpuštné dlouhé vrkoe. Mír nebeský spoíval na tvái - v tom obrazu nejvnadnjší pozemské krásy - a novým, nevídaným i nepocítným ješt kouzlem poutal Roháe. Stált rytí srdce planoucího v hlubokém úžasu na prahu komnaty, zraky potápje v krásách díviných. Mocí násilnou pojaté pedsevzetí, odeknouti se dle návrhu Prostedkova lásky k Ludmile, zvrátilo se dobou touto v mysli vášnivého muže, a novými, muka oslymocnjšími než kdy jindy útoky doléhala šené milosti. Zanikly ve tmách zapomenutosti úmysly jeho - co jediný cíl života í snahy své zíral prvotiunou láskou zachvácený rek dosažení Ludmily - milost a ruka její. A že se nespustí z dráhy k cíli tomu vedoucí, sliboval sob pi pohledu na spandou dívku písahou velikou. Tžký, hlasitý vzdech povznesl se mu z tsných prsou a zaletl byl
již
ped ním chrám neposkvrnného
na
59
ježto se byla ochotn nabídla k hlídání nemocné Markyty, an služkám na nkolik alespo hodin zapadnouti hrozdy klapky. Nešastnou mdenku nebožtíka bratra bylo oberstvující spaní objalo v náru - plnoní tichost panovala po hrad, an si byla slena Sokolovská k stolku usedla, v myšlenkách probíhajíc dny života svého - minulého i nastávajícího. Tichost, jaká po vroucí modlitb pichází v duši trpící byla rozložila se v prsou jejích; odhodlanost, jaká po náramné ztrát napluje mysl statenou, bydlela s dívkou. Zraky její upíraly se oknem na tmavé lno shánjících se mrak, z nichžto se dobami sypaly plamenožluté blesky. Takovým obrazem stála ped ní budoucnost, erný závoj, chvilkami jenom a nakrátce protká váný jasnými pruhy. - Byla se v moi myšlenek pohroužila až na nejhlubší dno, kdežto stanuvši, umdlená klesla pod tíží dímoty. S hlavou na dlani sklonnou, v lehkém noním odvu spoívala tu, an ji náhle vydsilo Roháovo vzdechnutí. Oi otevevši, vzchopila se náramným leknutím se sesle. Jakoby pízrak hrobový zjevda se jí podoba Roháova. Avšak jediného jen okamžiku bylo potebí, aby leknutí to ustoupilo panenskému hnvu. Drzým híchem vidla se jí opovážlivost rytíova. S klopotným srdcem, 8 tváemi tmav se zardívajícími, s okem se jiskícím urovnává dívka na sob roucho - ústy jektavými tážíc se: „Co zde hledáte?" - „Odlevu svým bolestem," odpovdl rytí, jehožto váše dívím zmatkem a hnvem ješt vtmne zaslepence odšího nabývala zápalu. ,,Za hodinu
kuším dívky lehce jenom dímající,
ml
nésti
vrný
o do širého, prázdného svta, v nmžto jsem
hledati chtl pokoje. Pišel jsem, abych ješt jediným na vás pohledem posilnU duši - tu však spadlo blmo se zrak
mých, a jasn pede mnou otvírá se mi chrám vezdejšího mého poklidu a blaha. I nehnut' se s prahu jeho! Nehnu se,
m
knžka jeho vlastní rukou do nho spanilá Ludmilo, až uvede." „Vy jste smysl pozbavený, pane Rohái!" zvolala dívka silnji, nežli by snad, šetíc nemocnou Mark^^tu, kdy jindy byla uinila. „Neschopen všeliké slušnosti myslíte, že pl60
noní doba nejpíhodnjší jest, ucházeti se o milost vaší knžky?" - „Jestli kdy vedl duch strážce kroky moje, vedl je touto dobou k ložnici vaší. Silný, krutý boj podstoupila láska moje s nemilostí vaší, a hle, vítzem stala jest se láska nepemožitelná! N\tií teprv cítím, že bych nadarmo usiloval vyrvati koen moji náklonnosti; v útroby nejhlubší sáhl bych rukou samovražednou. Rozhoda nad nutí musí se státi touto hodinou nad životem smrtí." Horlivjším dál a dále zanícením plynula slova z úst jeho, veškerá b^-tost jeho na vysoký stupe citlivosti posvé k Ludmile vznesena byla. Bylt se k posledu o krok piblížil; ale dívka podšena, vy^hnuvši se mu, uklouznouti chtla druhou komnatou k pstounce a družkám. Však i Rohá hnul se z místa, a obrátiv se po dívce, pochytil prchající v mohutnou náru. ,,Ani nebe ani peklo," zvolal, „nev> trhne tebe více z objetí mého! Lásky tvé užíti jsem se písahou zavázal, i nestanu se kivopísežníkem. Na ústech tvých jsem s horoucím políbením spoíval - vidl jsem tebe, jak jsi se žádnému až dosavade nezjevila oku - jinému nesmíš oddati se láskou, starší svoje právo na rty tvoje dokáži sokm
mým
ei
svým!" Násiln vytrhla se dívka rytíi, slova jeho smrtelným šípem ranila panenskou její dstojnost. Zbledla a rukama zastela si tváe. Podobala se pravému obrazu žalosti. Pohnula i r^-tíem. Na koleno se spustiv, prosebným zapoal mkkým hlasem: ,, Smiluj se, Ludmilo, smiluj se nad strastí mou! Tys jediný, po nmžto mimo spásu vlasti toužím, drahv cíl; budiž mi zárove odplatou boje mého pro vlast a pro víru!" - A v dívce znáhla povstal pevný úmysl. Jako by hnusné zahnati chtla obrazy, pejela si dlaní oi a elo, a rychle podavši Janovi ruku i keovit svou v jeho zaavši, ekla s názvukem vznikající pomsty: „Ano! budiž tob milost sleny Sokolovské odplatou boje tvého pro víru a vlast. Vložím ruku svou ped oltáem v ruku tvou - ale až vítzné budou povtím vláti praporce táboritské, a nepátelé jejich poklesnou v prach!" 61
K vroucímu políbení sklonil Rohá iista svoje na ruku díví - a za nimi zaznla slova: „Bb jest mocný, jeho vle sta se!" - Bledá Markyta stála za nimi, na prsou majíc kížem položeny ruce, a zakalené oko obráceno k nebi. 8.
Na druhý den po nešastném vyslání lezce Dlaska vtší ješt panoval po Horách Kutnách povyk, nežli jaký se byl roznášel po zpráv o zajetí Janovského. První ranní zásvit se zaínal rozcházeti po ulicích horního, svobodného msta, an tu starý Mikeš, branný na kouimské brán, z tiché sedniky vykroil pod širé nebe, aby hrubá vrata otevel nejrannjším dlníkm, ježto cesta k denní práci vedla z msta na echovské pedmstí. Píse pobožnou dle dávnoletého zvyku hlasit zpívaje, vykonal pomocí hrubého klíe první svou denní práci; erstvý, studený vtík táhl otevenými plkami vrat; an bylo brannému zpozorovati zvení na jedné z tchto plek zavšený psaný list a horem upevnný ostrou dýkou. Bylt Mikeš dobrým sice strážcem brány a výborn se znal v povinnostech, kdy a koho z msta nebo do msta pouštti: ve školách ale nebyl prohnaný, a na písmo bylo mu s vtší neumlostí hledti, nežli na hvzdnaté nebe, kdežto pece alespo Velký a Malý vz i Kuátka znal. První okamžik po shlédnutí dýkou pibitého listu zppodivení, druhý pivedl báze a tetí v sobil v urodil hrzu. Bylt - a to zvlášt za mladých let v rozliných krajinách pi vojenském emesle - nejednou slýchával, že rytíové, ba i mocnáové takovýmto zpsobem
nm
vyhržky
a
nm
výpov
k válce
posílávají, a
mocné tajné
spolky že touž také cestou úsudky svoje pronášejí - a strašáky, jakých kdy byl v Nmecké íši a ve Vlaších nachytal, najednou se te na nho šklebiti zaaly. Nebo po prvé za úadu, ba za pamti jeho se bylo dnes udalo, co takovýmto zpsobem Hoe Kutné list zaslati se byl kdos
62
osmlil. Nestál tu ale na božím erstvém povtí s myšlenkami svými dlouho samoten; brzo po jednom, brzo sborem picházeli dlníci z msta, brzo lidé z okolních míst do msta, a tu každý se zastaviti musel ve brán a každý se podívati na osudný list a na tu ostrou dýku. Neminula hodina, a ranní sluneko posypalo zlatem svým mnohoetný zástup lidský okolo kouimské brány. Byla tam již tlaenice, byla kiku, bylo štilc - lidé, kon a vozy zužovali prchodu; osudný list a ta ostrá dýka skvly se až dosavade na vratech. Žádostivé zraky jenom obracely se po obou, opovážlivá ruka se jich nebyla ješt dotkla; nevdoucím o smyslu písma zdály se všechnm ty ádky býti
poznamenáním vlastních hích.
Le mezi mnohými vyskytlo
se jich tu posléz
pece n-
do slabikování listu pustdi, a jakkoliv aneb pro vzdálenost, aneb pro špatné písmo celý smysl z nho vA-praviti nemohli: mli dosti na tom, že bst a podpis Jana Roháe Siónského poznali. Pan Rohá - to vdli dobe Horám Kutnám listu pátelského nepošle. Jediným tím jménem se celému shromáždní o pravém obsahu listu zasvitlo, a pojednou se rozhlásilo po všech ulicích o vraždách a ohních, jakými rytí siónský svobodné horní msto navštíviti hrozí. Lidé ítili se z postelí, jako by jižjiž na všech stranách hladový požár stíral stavení, aneb krvavá koupel peplovala ulice. „Již jdou! Již se ženoul" zaalo se nyní ped branou náhle kieti, a v povyku i zmatku hrozném míhalo se množství. Jedni z msta, druzí do msta se drali, jedni ,, Chopte se zbran" - druzí „Zavete bránu!" volali. Branný kiel na vzného a hlásníka, a z bašty se ihned ozývati poala hlasitá trubice. Brzo ale opt mizeti poal zmatek, a slará, zakoenlá statenost vracela se v etný sbor, an jistjší docházely zprávy, že se jenom deset jezdc blíží stranou od erného Kostelce - a z msta že nový, hojný a vzácný zástup spchá k brán. A jakmile rozeznati bylo blížících se jezdc, zmizela všeliká starost docela a nové poaly se rozléhali hlasy: „Slavný náš mincmistr! Drahý Jan Janovský ze Sutic!" - a po hlasech kolik, jižto se
63
z msta krokem rychlejším kvapil i zástup tvero pán šepk brán, a shluklý lid pozdravoval v mistr, mstského pisáka a jiných nkolik úedník horních. Bylo to vyslanství, urené slavnou radou k uvítání pana mincmistra, jehož co nejvyššího úedníka královského msto v úct míti muselo, zvlášt an ho tenkráte veselou nemohlo uvítati zprávou ni tváí. Bylt pan Janovský noclehoval v kláštee zásmuckém, a pustiv se 8 prvním kuropním na další cestu, s asným jitrem dorazil k brán, za nížto na dležitých prací ekalo.
takových
nm
Janovský ze Sutic byl muž padesátiletý, pevného ale zdraví, silného kostnatého tla, pímé postavy a vážné, laskavé tváe, ve služb písný nadmíru, v život domácím pouhé dít. Bez manželky a bez dítek vlastních život tráv, byl celou duší svou zasvtil službám vlasti a staré, neporušené víe, srdcem upímným kochaje se v synu bratrovu, mladším Janovském. V letech nedávných bojovav proti kalichu a domácích nepátel potírati pomáhaje, oekával nyní v sladké nadji, že víra otcovská koeny nevyvratné v echách rozloží, a nové, zlaté léto vlastem nasám sice nedoufal, že se blahodárného ovoce stane. doká, ale bratrovec jeho - Janovský mladší že z nho požije, povznese se k strýcov sláv. Jemu k vli byl práv do Prahy ke dvoru královskému zajel, a oblažen
On
pívtivými
sliby
Zikmundovými, v nádherném oekávání
navracel se do Hory.
V
radostném pekvapení probíhal
krným shromáždné množství zdržeti
pi otázce:
„To-li
a
z povzdálí
nemohl
nám k vli sešli se milí
velmi líbezné inil dkování slovem
okem
se libého
jis-
usmání
Horníci?"
znamením, an blížícího se hlasité ,, Zdráv bu!" jej vítalo. Avšak i podivení jakémusi ubrániti se nemohl, an pijev blíže, podivnou tu a nepoádnou smsici sprostého lidu, domácího i vennesl ho kvapn kovského, spatil. Ostruhou polekaný až k brán, kde na opt nové, neoekávané divadlo ekalo. Páni šepmistrové i s pisákem se tu vadili, nevdouce v hrozné úzkosti, co s listem na brán pibitým poíti zdali jej strhnouti, jak se jim líbilo, aneb nechati jej až do I
i
k
64
píchodu mincmistrova, jak tomu nyní shromáždný
n
zá-
mincstup chtl. ,,Ajta, milí pánové!" zvolal te na mistr. „Jaké jste mi to pistrojili uvítání?" - Leknutí slavné rady do úd. „Rate míti vjelo všem strpení, veleslavný pane mincmiste!" jal se první z nich mluviti. „Chtli jsme vás v Sukdole pekvapit -" „Sluneko vás ale muselo díve probudit?" petrhl mu tentýž s hlasitým smíchem „Jak by se stalo - nezapomenut' na vaši laskavost. Co to však tuto na brán -?" tázal se dále, an se bylo oko jeho s listem Roháovým potkalo. „Žert - veselý kousek!" osmlil se radní pisák zvolati, násilným skokem se žena po listu. Nožky jeho nevznesly se však pi služb, již slavné rad prokázati hodlal, do takové výšky, aby ruce byly až k listu staily; alebrž tlo jeho upadši v pevahu, povalilo se na pány šepmistry a divákm dalo píležitost k hlasitému chechtu. S druhé strany však ozvaly se hlasy: ,, Rohá nám hrozí ohnm a meem!" a mincmistr, sotvaže jména rytíe siónského uslyšel, zajiskil oima, a hnuv se s i konm, rychlou rukou strhl dýku i list. Dýku vetkl za pás, na list ale zaal
lenm
e.
ádky
pebíhati žádostivýma oima.
Temnoerven
za-
a veliká se mu napjala na ele žíla. Bylt list psán takto: ,,Ve jménu Pán a uedlníkv jeho oznamuje Hornívli svou Jan Rohá siónský. V boji nestejném pochytivše pána Sokolovského, postavili jste jej ped soud svj, a nad mužem stavu rytíského opovážili se pronésti úsudek jako nad nejsprostším pacholkem vašich horoucích pecí, k emužto i napotom barvila se
mu
líce,
km
vašemu panu Zikmundovi, tomu vrnému
hajiteli
jména
práva eského, milostiv pisvditi se zráilo. S provazem zasnoubili jste pítele mého, ba i bázliv k hrobu jeho postavili stráž; já ale byl pisahal uiniti mu poheb poctivý, dolože, že rovnou mírou nahradím, kdokoli z msta vašeho dán bude v ruce mé. Stál jsem slibu svému, mrtvé alespo tlo vyprostiv z neestných rukou katana vašeho, a muže zajav, nejsprostšího mezi vámi nikoliv. Nemýlím-li se, jest jméno jeho Janovský -" i
Povídky
bistor. •
dramata. -
5.
65
„Ha, ruko Pán! Co jest I o?" - vzkikl mincmistr, ustal ve tení, a divokým okem pohlížel kolem sebe na zástup. „Janovský že — synovec mj v Roháových rukou?" — Kratiké, šumné promluvení prolétlo zástupem, rychle opt nastoupila tichost, a jako již díve mezi však po tením, stálo nyní celé shromáždní v nejhlubším mlení, ze žádných úst, ani z onch pán šepmistr, nechtla vyklouznouti zpráva, truchlivá pro pana mincmistra. Le tentýž odpov peetl si ve tváích okolo nastavených,
nm
a leknutí, ježto se
do
bylo vrazilo ze slov Roháových,
vzmohlo se nyní v náramný hnv i úzkost. „Jak se to dlo, mluvte - vdti chci o tom!" volal pís-
ným rozkazem, a první šepmistr jal se vypravovati o noní hlídce u mstské spravedlnosti, a cokoliv se mu povdti dalo o další tam píhod. Strašliv stahovalo se starému Janovskému oboí, škaredé mraky zasmušovaly mu elo i tvá. „A jakéžto baby poslali jste na hlídku s jediným stateným jinochem?" tázal se nyní hmotn. - „Byli to nejsilnjší a nesmlejší z našich sbor," odpovdl šepmistr. Nesrozumitelné zaklení zaznlo mezi rty rozhnvaného mincmistra. Pozdvihl opt list, ale v tesoucích zakalenýma oima míhala se mu písmena, peísti. Spšn podav listu jezdci vedlejšímu, svému písai hornímu, a prstem do ukázav, kde by bylo zaíti, velel: „Ctte!" -Lid se zvdav srážeti a blížiti poal ke koním, a písa jal se ísti v tato slova: „- muže zajav, nejsprostšího mezi vámi nikoliv. Nemýlím-li se, jesti jméno jeho Janovský, a nemýlím-li se dále, bude strýci jeho, panu mincmistrovi, a jemu k celé obci na svobod mnou zajatého záleženo. Poznal jsem to z listu posla vašeho, jejž boží soud byl zastihl, díve nežli slovem vaším hradby moje pohnval. Sámt si slušný hrob pipravil v hlubin siónských píkop. - Vydám zajatého - jakkoliv dle sKbu svého a práv pomsty strašHv mu splatiti mohu - vydám jej, pakh vaše obec krví naší zasvcený kalich postaví do chrámu svého a se mnou se spojí proti odprcm a protivníkm pravdy." ,, Dosti! Dosti! - Jazyk vás uvadniž, jediným-U ješt rukou,
se
ped
že nebylo lze
ádky
vh
66
slovem se prohešíte na povinnostech našich!" zahml mincmistr v hnvu neskonalém, v)'trLl písaovi list a smákl jej v hrsti. Hlasitý šumot roznesl se po veškerém zástupu, etn se rozmáhajícím každou chvíli. „Slyšeli jste. Horníci, s
vyvádti
se
jakým híchem kací siónský
osmluje?"
hlásal
Janovský
žerty
dále.
s
vámi
„A neteba
dokoniti listu, stojím za to, že vám pomstoii vyhrožuje, neuiníte-li dle vle jeho. Ale nema híšník takovouto opustiž pi poslední mírou pevršiti hích svých! Buh hodince - jestliže mu nezvrhnu míru jeho, a nepohbím
m
v híších jeho! Král toho na vás žádá, vlastní blaho toho žádá, statení! Vzhru tedy! Zkáza Roháovi, zkáza
jej
kacím!"
A
kacím"
optovalo veškeré množství, a vejméno mincmistrovo, hnulo se za sborem jezdc, ubírajících sek vlaskému dvoru. Všickni, jakoby se ,,
zkáza
sele provolávajíc
dom
nebyli zrána k jinému hotovili dílu, vraceli se s návštím o novém tažení proti Siónu. Slova Roháova peletovala z úst do úst, vzrstajíce na všech rtech, a povídky o kacíské ukrutuosti s novou horlivostí se ohívaly a písn potupné zpívati poínaly. Avšak nebylo pece jednotvárného v Hoe smýšlení. noví lánkové mezi sprostým i urozenjším obyvatelstvem hojných zastavatel, a pakliže i tito radost svou nad listem Roháovým najevo nedávali, strojila se jimi potajmo strana odporná. Huelo a bouilo to po Hoe co ve vnitnostech naplnné sopky, chystající se k brzkému puknutí. Jediná jenom osoba zdála se, že opravdového podílu na obecném hnutí nebée, a okem nestranného pozorovatele vkol sebe se dívá. i jeho si nevšímala Hora, vyjímajíc snad shánjících se po zbrojnoš, kteí jej, statného chlapíka, žádostivým okem stíhali. Byl to Vojtch ze Siónu. - Pacholík tento, šastn poídiv rozkaz pánv, pibiv totiž list jeho v Hoe Kutné na bránu, vracel se opt
MU
Le
mst
kvapným pozorlivým krokem k domovu. Dílem i
byl rychlý
bh ponkud
una\il, dílem
i
že
ale že
ho
sob tžké
mraky prvním skrápáním odlehovati zaínaly, usadil se Vojtch na behu potoka pod husté olše, hov na chladné 5*
67
tráv zahátým
údm.
Sen obestel smysly pacholíkovy
a podivné vidní vyvodil ped duší jeho. Octl se pacholík ve snách na veliké pustin, kdežto jej
báze pojala, nevdoucího, kam krok
obrátiti.
Zaal
matku volati, ježto mu se byla ztratila, nechavši opuštného blouditi pustou, neznámou krajinou. I bylo, jako by na volání pacholíkovo se opt ukázala matka - poznal ji Vojtch alespo dle hlasu a ei, akoliv tvánost i postava její záí jakousi oslonny byly, a sy-
hoce
plakati a na
novi
podivením,
s
a
i
s
libostí
bylo hledti na matku.
beznými slovy promluvila tato k
A lí-
nmu:
„Vyvrhni všeliký neopouští ani erva,
strach ze srdce svého; milost Pán vinoucího se blátem pozemským. Já sice, milý hochu, nevrátím se více k boku tvému; Pán mi káže kráeti krajinami, nepístupnými ješt krokm tvým; avšak milost jeho zstavuje tob opatrovnici, jížto poslušen budeš, a jednati dle slov jejích, jako dle slov matky." A jakýsi skvoucí se oblak zastel podobu její, a když pacholík opt žalostn i bázliv zaal ruce rozprostírati po milé rodice, rozplynul i opt skvoucí oblak, a jiná postava, plná píjemného úsmvu, zjevila se zrakm pacholíkovým. A s dtinskou radostí poznal v ní Vojtch dobrodjku svou, Markytu. I bylo mu, jako by ješt slyšel slov matiných: ,,- jížto poslušen budeš a jednati dle slov jejích, jako dle slov matky." A jakž tu stál s rukama rozloženýma, padl i pelivé Markyt k srdci. Ona pak, objavši jej, promluvila tšivými slovy: „Nabudiž dobré mysli, synáku mj! Povedu t, kde kvtiny rostou a v rozkošných hájích veselí ptákové Boha velebí, a potšení bude pebývati v duši tvé." A jak se Vojtch z nárui její opt vyvinul, spatil, že byla pustina zmizela a že stál jako v kvetoucí zahrad, kdež bylo kvtin i strom pkných veliká hojnost; ptactvo z tisícerých hrdélek sladké a rozmanité vylévalo zpvy, a srdce Vojtchovo vysoce plesalo. S radostí dtskou - jako kdy doma za vesnikou dlával - hodil sebou na strakaté
matka Markyta posadda se k nmu, a hladíc hocha po tvái, ptala se hlasem dojímavým: „Chceš-li pak initi podle slov mých?" A pacholíkochotn zvolal: „Chci, kvítí, a
68
matiko!" A Mark^-ta podo velkého, lidnatého msta, a tam vkroiti v dm, z nhož vycházeti bude mnohohlasný zpv. A jakž jí v tom zadost uiniti sliboval, podal jí ruku, kterouž ona tak pevn sevela v ruce své, že to až bolestn trhlo silným pacholíkem, a on probudiv se trhnutím ze sna, cítil ješt smáknutí na ruce. Pnkaví štbetání pozdravilo jej, an se pod hustými olšemi vztyil, a oi sob protíraje se ohlížel, kde se nachází. Kvtnatá zahrada snášela se mu ješt ped oima, slova Markytina znla mu ješt v uších. Stált tu za hodnou chvíli, dívaje se dílem po nebes oblouku a nkolika hvzdách, zhasínajících prvním ranním zábeskem, dílem po vkolí, neprobuzeném dosavade k dennímu hluku. Nevdl, co mysliti, co initi. Kroeje jeho nevoln se obrátily k Hoe Kutné, a když jej byly na nkolik set krok opt bjíže k mstu pivedly, studený vtík z lebky jeho poslední ospanlivou páru vypudd: poala se v žádost rozmáhati, jaká jej byla pojala už po pibití Roháova listu, aby totiž pokal blízko u msta a podíval se vlastníma oima, k jakému byl poslán dílu. I uposlechl pacholík nezkušený hlasu niterního, zvlášt an se mu po služb u rytíe siónského prahrub nechtlo, a pemítaje na mysli vidní svoje, nebožku i novou matku a to msto, pibral se až k brán, kdežto se již bylo hojných divák sešlo. A zde byl svdkem celého potomního výjevu. Jakési potšení z toho nabýval, že byl on práv list nešastný tu zavsil, jenžto se stal poátkem tak velikého hluku po mst, i neraohl si radost odepíti, aby ješt blíže na Horníky a jich starost nepohledl, a za tou píinou pustil se také s etným zástupem do msta. I zarmoutila se tady mysl jeho, naslouchajícího neestné rozprávky o rytíi siónském, a rmoutila se tím více, an pi sprostot své pece nahlížel, že zde o pána se zastati neradno. Ostatn však také ani pesvdení neml, zdali vše pravda i utrhavá lež, co se tu chci initi podle slov tvých, milá
rouela
mu
nato
jíti
nm
o Roháovi mluví, a rozvážil-li nezbhlý v lidských náruživostcch pacholík, co byl sám vera na Sion vidl a zkusil, rozpolovalo se mu srdce, jednak vinoucí se k pánu svému,
69
jednak i k stran odporné. Valná rozepe byla v duši jeho. se toulajícího - nebo ješt po celý Nazdabh po Hora kažsvj život nebvl do msta pišel, a protož v dou svou ástkou obdivení i zalíbení psobila - toulajícího se tedy s pozornýma oima pivedla konen cesta k nádhernému stavení, jehožto velikánská vž svou lesknoucí se
mst
nm
bání obzírala veškeré msto. Hlasitý zpv ozýval se pod vysokým jeho i bohat ozdobeným klenutím. Bylt to farní chrám sv. Jakuba vtšího, kdežto se práv ped tváí pravovících konaly služby Pán. Zvdav zastavil Vojtch krok svých ped síncem, a vzpomnv si na dnešní sen a slova Markytina, pomalu tam vešel, nemoha se zprostit jakéhosi bázlivého tušení. Vychován matkou Husitkou a na vesnici odrostlý nebyl nikdy pišel do chrámu strany pravovící, a cokoliv o služse konajících vdl, byly povídky o kacíských bách v obyejích. Nebylt arci pacholík vesnický ustanoveq, vtipnými dvody hájiti práva svého vyznání: tolik v ale pece proudilo krve husitské, že se za poutníka ml, na jasnjších cestách kráejícího nežli Horníci, zavírající až dosavad rozum pravé osvt. Nebylo tedy také divu, že se navzdor nemalému podivení i jakýsi malý úsmch na Vojtchov tvái projevil, když chrám sv. Jakuba pozoroval a matiny povídky o zaslepenému modláství mu na mysl pišly. Le úsmch ten zmizel, an vkroil do sín a
nm
nm
o dva stupn níže pod vysoké klenutí nádherného chrámu. Byli Horníci po dvojím vyATácení msta v potržkách
husitských nejprvnjší svou péi obrátili na zvelebení farního chrámu, a v libém pekvapení obracel Vojtch zraky své po skvostných oltáích, pkných obrazech, drahých sochách, hoících svících a všelikých jiných okrasách, ježto setu ze zlata a stíbra blyštly. Zpv hluný umlkl, když se pacholík až do prelí bohat ozdobeného stavení piloudal, odkudž mu velký oltá a celé shromáždní ná-
božných pehlédnouti bylo. Posvátné ticho rozložilo se po etném množství a pacholíka naplnilo úzkostným ponkud oekáváním. Hlasit tlouklo srdce jeho, a báze, aby snad poznán a vyvržen nebyl z místa, kdežto zalíbení na-
70
cházeti poínal, nemálo k tomu pispívala, že se v srdce jeho jakési neznámé bolení usazovalo. Bylt si schzky strany starovící k službám božím pedstavoval co sbory divoké, nevázané, bláznovsky si poínající - nebo tak mu je byla vlastní strana vyobrazila, anebo takž alespo byly z rozprávek jejich v živé pacholíkov obraznosti podobu na se pijalv: tu ale spatil shromáždní v duchu nábožném - všeliké to množství tiché jako jediné dítko ped oima otcovýma, a pomatení nastávalo v mysli jeho, i otázka se mu namítala, kteráž asi strana bloudí v mrákotách? jNyní vstoupil duchovní na kazatelnu, staec vlas stíbrných, tváe velebné, postavy vznešené. I mluvil o vyvolených v Kristu, o protivenství církve, i zvrácení íše bluda, o trestu vném. Slova jeho znla brzy jako laskavá domluva pelivého otce, brzy jako trouba vného soudce, volající k odplat a trestu. Bylt starý, velebný Antonín z onch vzácných pastý tehdejšího vku, kteí zamítajíce všelikou náruživost škodnou, mírností spíše a kdy jen poteba kázala i písností horliti ve stád sob sveném; a protož i slova jeho nacházela cestu k srdci. Takovouto byl Vojtch slyšel co živ ponejprv. Bvla-li jej kdy nebožka matka vodívala ve sbor, shromáždný pod širým nebem okolo pastýe beránk táboritských, byla slova, jež tu slyšel, kvašení a kypní proti stran odporné, ježto arci ducha naplovaly zápalem; ale slova
e
mírného Antonína
mla
cosi
nadobyejného k
dojetí
srdce nezkaženélio, a novotou psobila nesmírn na pacholíka Vojtcha. Slzy se mu lily po tvái, ani oka neobrátivšímu s kázat elnice; ruce držel pevn sepjaté na prsou, na tlukoucím srdci; a kdvž ,,Amen" dokonilo kazatelovu, a ruce jeho se nábožn rozprostely, aby požehnaly veškerému shromáždní, a celý ten etný sbor na kolena se uvrhl v hluboké pokoe: sklesly i pod Vojtchem kolena, a s hlasitým pláem padl pacholík na zemi, hlavu klop až na studenou podlahu a tváe zakrývaje do dhm. Za dnu tehdejších nebyla veejná kajícnost nic neobyejného, a híšníka uprosted nábožného shromáždní
e
hmotn
71
poínajícícho spatiti nebylo žádnému ani s pohoršením. Takž také Vojtcha sob skoro nikdo nevšiml, a mimoj douí nevytrhovali pacholíka neznámého, ležícího v prachu ped tváí boží. Nábožný zpv po skoneném slovu Pán opt umlkl, a ticho i prázno bylo již po celém chrám, an se nyní tep rva z pohnutí svého protržen cítil pacholík ze Siónu. Pívtivé slovo jej budilo co z hlubokého sna. Trhl sebou pacholík, a jakoby u vyjevení pozdvihnuv hlavu, spatil státi ped sebou velebného Antonína s kostelníkem, jižto se hotovíce k odchodu, posledního nalezli na zemi pacho-
lítostn s
si
podivením ani
„Vstaniž, synáku, a odejdi v pokoji," jal se k nmu Antonín vlídn mluviti, „všeliké jednání asu svého žádá. Nezanedbejž povolání svého; - s nebes Pánem rozmlouvati mžeš i pi denní práci." - „Ó, nezavrhuj mne, ote velebný, nevyluuj ze stáda vyvolených, nezatracuj k trápení vnému!" zvolal pacholík, duchovního svatojakubského hbit pojav za ruku. „Bez viny bloudí duše moje ve tmách a bázní umírá ped zatracením." S užasnutím hledl muž dstojný na neznámého pacholíka, hledl i na kostelníka; le tento kre rameny znamení dával, že tak málo slovm hochovým rozumí, jako pán Antonínova velebnost sama. - ,,Kdo jsi a eho žádáš, píteli?" tázal se opt kazatel. - „Ze Siónu picháanjel strážce mne sem vedl," odpovdl Vojtch zím hlasem bojácným. „Ze Siónu?" optoval kazatel s podivením, a „Kací?" líka.
mj
s hrzou. ,, Odstupte, odstupte, velebný pak tento dále mluviti, Antonína co možno píslušn nazad postrkuje a proti pacholíkovi na obranu se stav. Le velebný pastý krokem mužným pistoupil opt kVojtchovi, v nejvtší pokoe zde stojícímu, a vážným hlasem opáil otázku, co by zde pohledával. I odkryl pacholík ped ním co ped otcem srdce svoje, o pomoc žádaje, aby vybednouti mohl z boue té, v nížto jej bylo navštívení chrámu uvrhlo. S obdivem i útrpností
zvolal kostelník
ote!"
jal se
poslouchal šlechetný duchovní správce pacholíka nezkušeného, a potšiv jej slovem otcovským, k nemalému ustr-
72
mu jíti s sebou, ubírajícím se k domovu. Pišed s hostem husitským do píbytku, dal si velebný Antonín celý život pacholíkv vypravovati; a tentýž v bolestném pohnutí svém nezamlel, cokoli vdl o dtinství svém i o nynjším stavu na Sion. Hospodá jej tšivými netoliko navrácenou ovci slovy povzbuzoval, vida v v ovinec pravovících, nýbrž i vným ízením poslaný nástroj, schopný snad k dobré posluze mstu Hoe Kutn. nutí kostelníkovu velel
nm
Bylo se zatím piblížilo poledne a velebný Antonín, podržev Vojtcha z dobrých píin u obda, posilnil jej dobe upravenou krmí a sklenicí zahoklého piva. Le jakmile se žaludek poal zabavovati, utišilo se srdce i mysl, a za pohovou tlesnou ubíhalo pohnutí ducha. Bývalá bodrost opanovala opt jinocha, a když jej posléze šlechetný hospodá o samot nechal s domácím sluhou, aby mu mravnými rozprávkami a povstmi o vyvolených božích krátil dobu, zabral se rozvšely pacholík myšlenkami opt na Sión k strýci Krvoji a rytíi Roháovi. Sedl tu, jako kdy doma dlával, s naplnným bichem, nepipouštje si nižádných starostí; ba vzpomnv si na pana Roháe, jak se asi šklebiti bude, že se mu posel nevrací, hlasit se zasmáti musel. Povídavému sluhovi domácímu leknutím slova
v ústech uvázla; vyvalenýma oima
jiskila se zloba
na pacholíka, zatvrzelého kacíe; nebo byl práv v nejkrásnjším povídání o blahoslaveném poustevníku Vtom vkroil do jizby opt velebný Antonín, a napomenuv pacholíka ze Siónu k téže upímnosti, v jaké se mu byl již projevil, kázal mu, aby za ním kráel. Cesta jejich nevedla daleko. Z tak zvané nynjší ,, staré fary", kdežto duchovenstvo tenkráte bytem bylo, brali se okolo farního chrámu, po jehožto pravém boku se mezi východní a severní stranou nákladné stavení táhlo, „vlaský dvr" nazvané, po prvních penzobitcích vlaských, jižto rozkazem Václava II. v této výstavnosti novou zarazili minci. Byloto stavení - jakž až dosavade vidti - velké prostranosti, dle tehdejší stavby i dle poteby jizbami peplnné, uzavírajíc ve vnitku svém královskou pn-
73
zárnu se všemi k tomu patícími dílnami, pisárny horního
úadu, píbytek mincmistrv
a více jiných
sem práv
patících oddíl.
Vojtch pi své rozveselené mysli, jižto byl nabyl z naplnného žaludku, oblibujícím si okem prohlížel pkné to stavení, do nhožto byl nyní s kazatelem svat ©jakubským vkroil.
Hluný
lidstva,
s
ten život, to hemžení se mnohotvárného se bylo vstupujícím ve vlaském dvoe potkávati, líbilo se nezbhlérau pachohkovi, a úcta, jakouž prokazovali prvodci jeho, velebnému Antonínovi, lichotila i jemu. Po širokých, kamenných schodech kráeli na pavla, vedoucí k obydlí mincmistrovu. Ve dvou adách byly jsou po ní rozstaveny mstské stráže, mužové nejstatnjší, jako by píchozímu z hradu nepítelova byli mli sloužiti za obraz veškeré obrany kutnohorské. Bez všelikého pocitu bázn díval se jim Vojtch do oí, ubíraje se za Antonínem; vkroil s ním na to do malé pedsín, a z této v komnatu mincmistrovu. Zde teprve zdálo se, jako by pacholík selský v nové upadl rozpaky; nevídaná skvostnost rozprostírala se ped jeho oima. Takovou nebyl spatil na hrad pana Jana Roháe, akoliv jej byl strýc celým hradem provedl. Strakat tkaný aloun táhl se po podlaze, ze širokých dubových prken skládané; uprosted vidti bylo stl ze skvoucího se deva, s umle vyezávanými nohami a po stranách sesle s vysokými, erveným damaškem potaženými zadky. Po stnách, malovaných dle tehdejšího vku mnohobarevnými, ba i zlat prokvétajícími pruhy na zpsob mramoru visela dílem skvostná zbra, dílem obrazy bývalých na Horách
jakým
Kutných mincmistr. Uprosted stropu, na nmžto umle deva lipového vyezaná oblaka s mnohými hlavikami malých andílk pidlány byly, visela pkná lampa. Tichost panovala v komnat, urené každým mincmistrem k porovnání vcí ouadních, a ta, zdálo se, že zvyšovala rozpaitost, jaká se byla na Vojtcha shrnula. Stalte v blbé zkroušenosti, pirozené stavu nízkému, u dveí, an byl zatím duchovní zprávce Antonín až k prostedku postoupil. Až dosud nebylo jiné osoby v komnat; nyní se ze
74
mužné la-oeje v kobce vedlejší - ve vlastním domácím obydlí mincmistrov - a v komnatu ouadní vkroil nyní muž v erném aksamitovém odvu, jehož Vojtch na první okamžení poznal, že jej byli ráno Horale rozlehaly
níci co mincmistra Janovského pozdravovali. Pívtivým pokynutím hlavy pivítal domácí pán dstojného hosta, kterýž uctiv se ukloniv na Vojtcha ukázal. Mincmistr upev na pacholíka oko, pistoupil až k nmu. I Vojtch oka s nho nepustil. Prostosrdený, jakýž od pirozenosti byl, nacházel zalíbení na muži, z jehož tváí písnost vysvítala, pomíšená však s líbezností, s jakou se byl na Siónských tváích nepotkal. I mincmistrovi nebyl s nechutí jasný, pevný pohled Vojtchv, a pívtivji nežli se bvl k nmu piblížil, odstoupil od nho, a pojav Antonína za ruku, vedl jej k oknu. ,, Tuším sám, že není petváka, nýbrž hnutí nezkaženého, nezkušeného srdce, co k vám hocha pivedlo," jal se tu mluviti. „Snad že to
nezpytatelnou prozetelností poslaný
nástroj
ke zkáze
v bludech pohroužené roty." - Mluvil Janovský mincmistr a Antonín kazatel ješt déle a více, slova jejich ale nedošla uší Vojtchových. Náhle však obrátil se opt mincmistr, a narychlo pistoupiv k ekajícímu Vojtchovi, pronesl rázným hlasem: „Usmrcen budeš!" - Bylo, jako by slova ta jenom na okamžik pacholíka byla podsila; nebo v druhém okamžení šklebila se opt ústa jeho k prostému úsmchu a pronesla: „Tomu nevím, vzácný rytíi. ímpak jsem vám ublížil?" - ,, Kací jsi; duše tvoje zakoupena jest peklu, tlo tvoje zadáno svtské spravedlnosti!" odpovdl mincmistr. ,,Udem jsi hmyzu jedovatého, rozrývavšího po drahn let vlasti naše. Pipravena však je pomsta, i vznáší se me nad jeho mnohonáctenou hlavou." - Pacholík zbledl; slova mu v hrdle uvízla. „Necht smilování býti soudcem, vznešený pane mincmiste!" jal se velebný Antonín mluviti. ,,Bcz vle pobloudilá to ovce, nedejmcž jí zahynouti v temnostech. Polepšení synovo vinu matinu umenší, a s váhy hích jejích ubée. Zdá se, že samo nebe pacholíka na pravou cestu uvésti i
75
obmýšlí, alespo dnešní jeho sen patrnou toho byl ukázpravokou. Poshovte híšníkovi, aby spasení došel v vících!" - ,,Ano, poshovte híšníkovi," odpovdl Vojtch hlasem jektavym, a s rukama sepjatýma padl ped mincmistrem na kolena; nebo slovy Antonínovými propamt na ranní kázání - podobný cit jeho budila se v vzmáhati. Usmch spokojenosti peráno zaal se v letl jakoby lehounký slunení pablesk pes tvá mincmistrovu; hned ale zase vážnost opanovala místo. -
ln
nm
„Pijmu
tebe
nm
v poet spravedlivých," promluvil
nato,
„a podílu bráti budeš na milostech, udílených hajitelm pravého vyznání. Útrpnost cítím s mladostí tvou." ,,Vsta a podkuj se," doložil pastý Antonín s líbeznou dobrotivostí; ,, milost pán mincmistrova pobude s tebou, a oplývati budeš radostmi vyvolenc." A pacholík vstal, nebo srdce jeho plynulo v slasti nad dobrotivými slovy duchovního pána, a jako by jižjiž tonul v radostech, pipov dných vy^^olencm, sliboval initi a chovati se dle rozkazu královského pana mincmistra. Mnoho ješt rozmlouvali pan Janovský a kazatel svatojakubský s obracejícím se mladým kacíem na pravou cestu; mnoho se ho vyptávali, a mnohá nauení dávali. Když pak se blížila pátá odpolední hodina, bral se kouimskou branou selský pacholík veselého pohledu, a miohlíželi, nebo jej k zamoj douí s podivením se po bránní všeliké nehody až na echovské pedmstí provázel sluha mincmistrv. Pan Janovský stál mezitím s velebným Antonínem opt u okna ve své komnat, a pisvdoval koucímu knzi: „A by by se i nepodailo s pacholíkem - na škodu nám osoba jeho nebude."
nm
9.
V ten samý den bylo velkých píprav na hrad pana Jana Roháe; nebyly to však ješt pípravy ke svatb, nýbrž hotovení se k boji, k útokm, k tuhému obležení. 76
S hlavou svšenou rozdával starý Krvoj rozkazy; rmoutil se v srdci pro ztrátu kluka Vojtcha. Bylt i s panem Roháem toho pevného mínní, že polapen jest Vojtch pi svém poselství, aniž jim se nadíti bylo, že by se kdy za živa dostal z rukou Horník. Mrzut oekával Rohá až do poledne jeho návratu, le poledne ubhlo nadarmo, i musel rozkazy zanechati vrnému sluhovi, sám pak jeti za dležitou píinou k pátelm. Pacholci, kde kteí byli, brousili mee, ostili kopí, do koš snášeli kamení, klády vyvalovali na hradbu. Smíšený ryk panoval mezi zdmi siónskými. Ale jako by rázem byly všechnm zdevnly ruce, zavela se ústa, ustala najednou ele, an se byl Vojtch k mostu piblížil, a divící se hlásník pacholíka malou brankou do hradu vpustil. Nebylo nejmenšího z domácích zstalo tajno, že se byl musel Krvojv strýek holobrádek za jakousi dležitostí
Hoe
Kutn vj'dati, a všichni mu už byli pohební píse k odzpívali; nenadále zdravý a zachovalý se opt mezi nimi vyskytl. Starý Krvoj, zamlev se v rozkazech, spšným krokem pacholíkovi v ústrety bžel, nevda, má-li radosti popustit uzdu, aneb kluka pivítati plísn-
tu
v píchozím opt pacholíku odporné bouily tváí, jakými ho celý hrad pozdravoval; svdomí však rozsápané ml trpkými ped-
ním. Avšak city;
i
tšil se z veselých
hzkami, jakých pro zradu
zasluhovati se domníval, nacházeje se tu svatým slibem co tajný nástroj Hory Kutny, msta nepátelského. Brzo však se octl mezi zástupem shluklých se kolkolem pacholk, a naslouchajícím a nad smlostí klukovou divícím se vousám vyspravoval, co byl na Horách Kutnách uvidl; pdný ale pozor dávaje, aby se ani slovem nepodekl, že byl v penáhlenosti srdce i rozumu pátelství uzavíral s nepáteli hradeb siónských. A protož radji pehánl v popisování vcí takových, ježto se vztahovaly jedin na posluchae. Bylo, jako by jej povídavá matka byla nadchla. ,,A to mi mžete viti," kázal mezi rozprávkou svou - ,,to mžete vit, že mi vlasy vstávaly, an jsem se díval hromadám palcát, té síle sudlic a hromským rukám, co je zdvíhaly a jimi
tm
77
jako vrbovým proutím. A na mou vru! sem neslyšeli, jak mi zuby hrzou cvakaly, an jsem ty uazené, sukovaté drolezce zpívat a klít uslyšel. Nu, já se na tu švandu tším, až nám njakou ped hradbami zanou! To vím, nebudeme-li chtít pijít o uši, musíme jim hrdla zacpávat. Ze ale práv o hrdle - strýce Krvoji! nemáš tu džbánek hokého proklat vysychá!" S podivením vyvaloval šedi^'ý Krvoj na Vojtcha oi, nemoha si v zkušené lebce srovnati, odkud by byl za noc a den pacholík takových nabral a jakési pánovitosti nabyl, s níž si uprosted letitých bojovník slovem a hnutím celého tla poínal, jako by jim v desíti bitvách byl stával po boku. Avšak se strýci tato ráznost líbila a pojav pacholíka za ruku, vedl jej do hradu, ostatní ele popohánje k dílu vyhrožováním, že se rytí dojista dnes ješt navrátí. S Vojtchem pak, o nmžto soudil, že nebyl po celý den nieho do úst pipravil, usadil se zatím v osamlé síni k notné svain, dávaje si ješt jednou, a to zevrubn popisovati, co se bylo pacholíkovi dnes naskytlo. Vypuklá na náhradí váda pinutila starého Krvoj e co dozorce opustit prozatím Vojtcha. „Odpoi si pro dne-
toily divím
povtím se,
že jste až
e
mn
eí
šek,"
ekl k
nmu
s
neobyejnou
laskavostí;
„nemám
rozkazu ani chuti, abych tebe ješt dnes zapáhl. Až pak se Rohá navrátí, nezapomenu s pochvalou mu tebe pivésti na mysl." - Odešel. A Vojtch dlouho se za odešlým dívaje, pihnul si konen z plného džbánu, musel ale
kvapn utrhnouti, nebo mu jídlem již opt okálému a rozehátému nenadálé rozesmání doušek zkazilo. „Vychvaluj mne, ty zaslepený strýce, panu Roháovi - kací kacíi," mumlal v sadách nespojených. ,, Jakže to povídal kutnohorský kazatel? Ze budu mezi vyvolenci pipoten; že budu zlat lemovaný kabát a rytíské ostruhy nosit, že budu po boku královských píznivc jezdívat! - Což ty mi dáš, pane Rohái? - A nemají-li starovrci krásnjší kostely, nemají-li nejpknjší msta i mnohem více vyznava? A nepovídal, že pokojn kvetly role eské a hojnost že bývala v píbytcích, a to všecko že válkou bluda 78
zmaeno? U
všech všudy,
kamž pak tedy nohu napnouti
mam:9" Hluboké vzdechnutí ozvalo se po síni, od hluku navení panujícího vzdálené a blízkým veerem utichlé. Vojtch sebou trhl. Nedvoval uším; vzdychání se optovalo, a zaznívalo hlasitji a hlasitji. Zdálo se, jakoby picházelo z vedlejšího síce, pomíšeno vzlykajícím pláem. Bedliv sluchy stíhaje, kradl se pozorným krokem ze sín, a dostav se na chodbu, potichu otevel dvee, vedoucí do vedlejší komnaty. iSehrub prostraný byl to tyhraník, pro as obležení vlastn za schránku na spíži
urený, do nhožto skrovnvm, hust mížovaným okénkem skrovn denního svtla padalo. Vtší záe rozlévala se po kamenných jeho stnách z hoící v jakémsi výklenku lampv, pod nížto na holém prkn lidská postava ležela.
Ped
ní
na kolenou rozprostená dlela žena v
erném od-
vu, sepjaté ruce majíc pevn pitisknuty na prsou, hlavu pak hluboce sklonnou. Píchozí pacholík v ní poznal dobroditelku svou, nešastnou Marky tu. Modlila se ubohá žena, a modlitba její pronikala srdce Vojtcha. Bylt to ohlas nejhlubší bolesti a žalu. Kleela žena ped mrtvolou zesinalého Rapoty, dítte svého, dovraždného
matkou. Bylo však úmrtí ohyzdného, v híchu zplozeného jedináka mostem, po nmžto se smysl zbavená matka k jasnému poznání pibrala. Protrhla se z dlouhého, tvrdého snu - arciže k životu slasti prázdnému, pece však dávajícímu žen kajícné píležitost, za híchy uiniti zadost se zdravým úmyslem. Jediná, a to nejvtší bolest ji však sežírala u mrtvoly zbodaného Rapoty, anto jí na mysli tanulo, že nyní samojcdiná stojí na velikém svt, kdežto ji nižádné pouto nevázalo k soucitnému srdci. - Zrozená v chýši rolnické byla se jarní, nezkušenou láskou oddala vášnivé a svobodné milosti stateného rytíe Sokolovského, úvru davši jeho sliljm a písahám. Pozd poali díviny pátelé plamen basiti, v nenávisti majíce rytíe táboritu, i zoškhviti ho dveti zbožn vychovanému se snažíce. Zhrozila se ubohá propasti vného zatracení, vlastní
79
v
nižlo se dle soudu pátel vrhala se híšnou milostí. Nemilovati - a milovala pece! Milosti své úvazek
smla
nejpevnjší poutal ji k muži, kterýž nyní pohrdati zaínal ovocem nahryznutým. Ale zoufalost zneuctné panny, povržené matky, vrné s híšnou vášní zápasící katoliky pelomily strmek Markytiny bytosti. Rozumu zbavená stala se matkou - novorozené píšery zhrozila se ddina -
v divokém rozehrání smysl, z úsmchu i lítosti ujal se otec pebídného tvora - matka zmizela z ddiny - dvanácte bídných dlouhých let jí uplynulo pod stechami cizími, duch jasnosti jenom na krátké doby obestel mysl její. Melt Vojtch mezi modlitbou lkající Markyty asu, podívati se na ženu i na mrtvého jejího synáka. Úhlednjší, nežli jej byl živého po náhradí siónském skoky provádti spatil, nyní tu na prkn ležel. Smrt jej byla natáhla i narovnala ponkud, a hnusnou podobu tváí zmírnila. S podivením a pohnutím díval se ubohému stvoení, o jehož úmrtí dosavade nic nevdl, a stísnn pomyšlením na tak nenadálou smrt, zaal odíkávati modlitbu, jakž jej byla nebožka matka initi nauila pi pohbu pátel a soused. Hlasité jeho „Amen" vytrhlo Markytu v modlitbách pohrouženou, ježto hlavu pozvednuvši a otoivši, na prahu státi spatila pacholíka ne zcela tváí neznámých. „Pozdrav Bh!" jal se Vojtch mluviti, o krok se piblíživ. - „Dejž to milost jeho vná!" dkovala Markyta, oko s pacholíka nespouštjíc, jako by sob podobu jeho v pamti oživiti chtla. A šastn se s rozpomínáním až k jeho jménu a bývalému stavu dostávši, zvolala plna podivení: „Kdes ty se tady vzal, Vojtše?" Rychlými slovy povdl tento dnešní hrdina siónský o smrti matin, po nížto se stal opuštným sirotkem; poo strýci Krvoji, o služb pana Roháe a o nynjším povolání svém na hrad neústupného tábority. Zena svtlo nebeské!" ustrnutím spínala ruce. „Ochraniž zvolala, „také-li ty kráíš po cestách nebožky matky. ke Opus, opus je, synáku - ne nadarmo pivedl mn!" - A jako by ho jižjiž ped pádem v propast pehlubokou zadržeti chtla, uchvátila pacholíka silnýma ru-
t
vdl
t
t Bh
80
kama, a skoro až s dtinským strachem vinula jej k srdci, laskav i dtkliv mu domlouvajíc, tváe mu hladíc, ba kíž dlati ho uíc. Pacholíkovi srdce mkkého bvlo, i jakoby opravdu v náruí matkv spoíval; cítil se sladce pohnutým, a svil jí, co se mu bylo dnes o ní zdálo, i co se bylo s ním v kutnohorském kostele pihodilo. Jenom seznámení se s kazatelem Antonínem a mincmistrem Janovským v tajné skrýši prsou svých poukryl. Byl to stud anebo pacholíkv duch strážce, jenž ostražitou ruku držel nad tímto tajemstvím. I umla žena nešastná v náboženské horlivosti podivn rozmlouvati s prostosrdeným pacholíkem. Obraznost její - napolo zdravá, dokud se nerozplamenila, rozohnna však jsouc, mezník pravdv a možnosti opt pebíhavá takováto obraznost ženská živoucími barvami líila nešastný stav nevících, a záhubu, v jakou se vrhá duše odpadlá od starovkých zákon. Nevdomou takka pojala také žádost po mst, a slova její stala se hrotnými šípy: Chopivši pak uence svého za ruku, pitáhla jej až k mrtvole zbodaného Rapoty. Pravici mu vztáhnouti kážíc, hocha napolo vyjeveného vybízela pi mrtvém synáku písahou se zavázali víe neporušené a záhub táboritským hlavám. I sama se dotýkala mrtvoly a strašlivá písaha vycházela z jejích úst. Le tu poala na mrtvole krváceti rána. Jakoby bleskem projatá trhla sebou Markyta, leknutím se otásla, zraky se jí hrzou obráv sloupec, a ústa z poátku nesrozumiteln jektala. Nato se otvírala k hlasité žalob. Vlasy rvouc vrhla se žena ubohá ped mrtvolu, soud boží volajíc na sebe a na pvodce svého neštstí. S okem slzavým stál u ní Vojtch. Tu zaznly na pedsíni krokv, a hlas volající ,,Markyto!'' vytrhl ženu z rozjilené žalosti. Služka sleny Sokolovské, provázena domácím eledínem, vstoupila na práh malé spížnice, oznamujíc Marky t, že se po ní slena táže. ,,Co mi do té nádoby ohavných blud?" zvolala žena s okem div planoucím. ,, Nesázela jsem já ten kvítek híchem páchnoucí, a nechci si z nho uvít nový vnec trápení." tily
Avšak pívtivé slovo služíno, srdená pímluva VojlPovidky
histor. •
diamau. -
6.
ol
chová skráply na srdce ženino jakoby ovlažující, ochlazující rosa. Plakati zaala truchlící matka. „Kdo ale zstane strážníkem syna mého?" tázala se úzkostn, upadajíc z povzbuzené bolesti v okamžiku šílenost. „Kdo mi ochrání ubohého ped úklady pekelných duch a v zatracení upadlých bludiek?" - eledín o tom ani slyšeti nechtl, a Markyta byla by snad Rapotu neopustila,
kdyby
se byl
Vojtch sám
za strážníka nenabídl.
„Zstavuji tob poklad mj nejdražší," dkovala mu matka s objasnnou bolestným úsmchem tváí, „hlediž jej ostražitým okem a pobožnou modlitbou." Neznámý až dosavade cit pojal Vojtcha, an se semotam u mrtvoly nacházel. Tichost, jaká kolem panovala, a nejisté svtlo, jaké se kolem z hoící lampy rozlévalo, k tomu nemálo pispívaly, že se jakýsi ohlas bázn v prsou jeho ozýval. - Usadil se v kout u vchodu, a skloniv hlavu na kolena, nevyspalý v onu upadl mrákotu, o nížto se ani že spal, ani že bdl, íci nemže. Zvuky nábožné písn vytrhly jej z této ospanlivosti. Vzchopil se pacholík a pozorn naslouchal. Zvdavost jeho, dnes již rozjaená, vedla jej po ohlase vzdáleného zpvu. Stanovišt svoje, hlídku totiž u mrtvého Rapoty, zanechati nesmje, kráel jenom v úzké klenb po hlase. jako by již byl, a to nedávno, podobný zpv poslouchal. Zvuky, zdálo se, že vystupují z kamenné podlahy; muselt pvec vzeti v podzemním klenutí, a to bylo na Vojtcha novým ostnem, domakati se pravdy. Tanula mu na mysli rozprávka s mincmistrem a svatojakubským kazatelem - tanula mu na mysli pípojeho. V kout, kdežto se zvuky nejhlasnji ozývaly,
Bylo mu,
v
hromada nepotebné zbroje, polámaných oštp, rezavých a potluených pílbic ležela. Nepomýšleje ani, jak nebo jestli by se zodpovídati dovedl, kdyby dostižen byl, zaal hromadu vyhrabovati, a zbroj odházev dostal se na železem pobité dvee. Byly zaveny. Vojtch se sehnul, a ucho položiv na železný, vysokým prachem
me
zanesený tjThraník, ješt pozornji naslouchal, zdali se opravdu zpv ten odtud vzhru vynáší. Nato vybhl
82
z klenby, a ostražit se kolkolem ohlédnuv, zavel dvee, u malé hradní spížnice, a oštpami, jak tu ležely, poal vylamovati mnohotající dvee. Zdailo se nkolika od-
vážným ránám a síle pacholíkov, rozdrobiti kamennou veeji, a viklající se dvee zcela v>-trhnout a vyzvednout. Tmavé, úzké, v kotou se zahýbající schody vedly pod nimi do hloubky. Zpv byl sice mezi dobýváním se pacholíka utichl, zvdavost jeho ale nebyla ješt umlkla, nvbrž otevenými ped oima dvemi nového i ráznjšího života nabyla. Chopiv se lampy, nad Rapotou ve výklenku hoící, zaal sestupovati dol, nahromadiv opt na otevený prchod vysloužilé zbroje a úzkou derou jenom se protáhnuv na schody. V levici lampu, v pravici kus bývalého palcátu, dostal se pacholík, opatrn pešed asi ticet stup, zase k úzkým, nevelkým, dubovým dveím, na délku i šíku železnými pruty odným. Ze ale náramnou závorou zastreny byly, musel Vojtch všecku svou sílu spojiti, aby pádný ten kus železa z rezavé skoby
otevenými dvemi poal na uhátého dlníka váti vzduch z velkého podzemního žaláe. Štstí, že se lampa byla postavila nkolik stup výše; silné prvtí bylo by jinak uinilo životu jejímu konec. osoby jednající se nyní zmnily. Jevišt a na Vprosted velkého klenutí, na mrazivé dlažb, ležel statný jinoch, od ramen až pod prsa, od kotníku až nad kolena tak pevn provazy ovázaný, že mu nebylo lze ani vzchopiti se a postaviti na nohy, ani rukou potebovati k nemu jinému, le suchého chleba a vody striti do úst. Obojí leželo podle nho v hlinné nádob. Byl to mladý Janovský, od nkolika dní ve vazb pana Roháe siónského. dostal. Stalo se, a
nm
Bolest tlesná i duševní klíila šlechetného jinocha, a jednak aby rozmáhající se její požár umenšil, jednak aby - jak se na pravovícího rytíe slušelo - k Bohu na radu se obrátil: zapoal v pebídném tomto položení svém nábožnou píse, kteroužto byl pozornost Vojtchovu pilákal. Zemdlení však tla pekonalo i mužnou setrvalost ducha a mrákoty zastely mezi zpvem ducha Janovského. Ležel tu bez pocitu, i když se k nmu byl Vojtch
6*
83
pibral, nohou do nho pozvolna ukaje a slovem tichým rozprávku zaínaje. Muselt pacholík, na nhožto již opt báze picházela, že s mrtvými stále co jednati má, silnji jím pohnouti, nežli se probral ze mdloby, a nejinak nežli jako již na jiném svt vyjeven oi na pacholíka otáeti
poal.
„Kdo jsi?" jal se Horník mluviti, a zapomenu v chvilkou na vazby, nutil se k povstání; le pevrhnuv se opt a udeiv o tvrdou dlažbu, vzpamatoval se, v jakých aždosavade rukou se nachází. ,, Neptejte se po mn, drahý pane!" odpovdl dobrosrdený pacholík, vida jinocha v odvu panském takto spoutaného, a postaviv rychle kahanec na zemi, jal se pozdvihovati ubohého a odlehovati mu v nepohodlném ležení. - „Neptejte se po mn, drahý pane, a vyjevte mi radji hezky zerstva, neíkáte-li panu kutnohorskému mincmistrovi: strýku? - Nekoukejte se na mne tak nedvrn - mluvili jsme dnes o vás; a já" - pitom se pozorn ohlížeje, ústa svoje Janovskému až k samému uchu piloživ, potichu doložil - ,,já tu na mou vru nejsem, abych vám ty proklaté provazy ješt pevnji utáhl." S radostným podivením poslouchal ho Janovský; slova pacholíkova znla tak dvrn, že nebylo lze pomysliti na podvod a zradu. Brzo se ushodli - z pepjaté svdomitosti a pouhé nezkušenosti najatý nástroj pana mincmistra strýek. Útk byl tím znai téhož po svobod toužící menitým hídelem, okolo nhož se celý jich horlivý hovor otáel. Na okamžik nemohl se Vojtch s jatým Horníkem na venek odvážit, bylo se jim báti prozrazení jistého; le poruivše vc rozhodujícím rukám vyššího ízení, rozlouili se slovem nadjným i dvrnjším, nežli by se za jiné píležitosti bylo dlo mezi sprostým pacholkem
vzn
a
urozeným rytíem. Vojtch, povoliv, co možná, sváza-
jinochovi tuhé vazby, s upímným slibem brzkého navrácení se opt na cestu nahoru nastoupil. Pozorn zastril opt hmotnou závorou uzounká dvíka, a po prstech se bral vzhru sotva na pl druhého lokte širokou chodbou k opuštnému Rapotovi. Úzkost jakási ho
nému
84
nyní pojala; bylo mu, jako by byl lidský hovor v klenb nad sebou zaslechl. Srdce mu hrozilo vypuknouti žebry; prozraditi se podobalo se zulekanému strachm smrtelným. I nebyl se pacholík bystrého sluchu zmýlil; Wstoupiv výše, nabvl pesvdení neklamného, že se lidé na stanovišti jeho nacházejí, kteréž on byl, nevren
Markyt danému slibu, nedávno opustil. Nohv se zaaly pod ním tásti; slabotou, povstalou z leknutí, musel se opíti o chladnou ze. Zhasiv kahanec, spoinul na stupni nkolik okamžení ve tm, dokud se mu nebyla opt navrátila pirozená odvaha. Krokem plouživým tel se pak okolo stnv ke dveím hoejším, na nichžto až dosavade hromadou neplatných nástroj táboritské udatnosti ani
pohnuto nebylo.
I
osmlil
se pilezlý pacholík za touto
hromadou pozdvihnouti hlavu, a poslav zpytajících zrak po klenb, spatil dva siónské pacholky, an sem byli hrubé márv a na nich ledabvlo z prken sbitou rakev pinesli a nebožtíka Rapotu do ní vkládali. Smolou zapáchající pochode hoela zavšena ve zvláštním kruhu na stn, podivnou tmavoervenou zái rozlévajíc po klenb. „I nejde to nijakž, Bartoni!" slyší te Vojtch prvního pacholka mluviti. ,,Ta bledá paní s kosou mu pepodivn vyvrtila klouby - nijakž ho nepipravíme mezi tch šest prken." - ,,Nu, tedy vyrazíme tohle u nohou," prohodil druhý. ,,A se kluk natáhne." Silnou ranou vvletlo prkénko. Rapotu položili v poslední to chudé lžko, víko nad ním piklaplo, a po rakvi i kolem dolu po márách se rozprostel starv vojenskv pláš, o nmžto pro špínu a záplatu tžko bylo rozhodnouti, v jaké barv se byl dostal z rukou krejovských. ,,Requiescat - íkává, tuším, náš pelivý duchovní správce Prostedek," zažertoval si nyní pacholek první, rukou se nad rakví kížem a kížem ohánje. ,,Já z mého dílu
v
peju ubožátku
ráji,
trpaslíku, shledal vytáhlejšího."
abych ho,
sejdu-li se 8
ním
Hlásníkova na vysoké vži trubka petrhla tepetavým další rozprávku. Poznali pacholci domácího rytíe a mli se k odchodu. ,,.\echmež mu zde zatím tu
zvukem
85
hronmici," vece Barto, ukázav na hoící pochode. „Tuším, že mu již ani pes dnešek noclehu na Sion nepopejem. Velemoudrá máma ho chce ješt dnes doprovodit na kropenou zemi. Lehké odpoinutí pod svcenou vodou!" S tmito slovy se odstranili pacholci, a Vojtchovi bylo bezpen vylézti z podzemního prchodu. Arciže ješt, jistou již nohou stoje u Rapoty, váhal zdali by zase k Janovskému s dležitou zprávou se navrátit, zdali by dív na hrad jistoty dobýti neml. Podivné myšlenky honily se mozkem jeho, co byl pacholky o pohebu Rapoty mimo hrad mluviti uslyšel. arci až posud, co aneb jak se mu povede; avšak i slabý nadje zásvit, novou odvážlivostí ho naplniv, že Horníka zajatého vysvobodí, mu doufati velel.
Nevdl
10.
Na veerní obloze skvla se již nesíslná svtla. Okna hradu siónského leskla se také záí nadobyejnou. Bylt si pan Rohá vzácných i hojných host pivedl, a sed s nimi na velké síni za stolem, u pnících se íší a plných mis. Dnešek se byl musel šastn ukoniti, nebo žertem se otvírala ústa domácího pána; oko jeho radostn jiskilo. Hluný hovor trval pi veselém kvasu. „Cožpak se ten kluk ješt nevrátil?" tázal se Rohá, s tváí po vín rozohnnou, šedivého Krvoje, an tu rozkazy dával sluhm, pinášejícím jídla a pití. - „Navrátil se, rytíi! a eká jen pohodlné doby, aby t zpraviti mohl o poselství svém." - A za malou chvíli vstoupil pacholík do sín, nelekavým okem probíhaje veškeré shromáždní pátel Roháových. - „Na jaké oprátce t držel ábel, že jsi mne nadarmo ekati nechal do samého poledne?" zana domácí r^^tí, zprudka se vzchopiv u stolu. „Nechtj, aby prazvolna píze moje za tebou kulhala,
hml
t díve kvapný mj hnv zadávil." - ,,Já se mu pkn uhnu, pane rytíi, a pízni vaší pobhnu v ústrety," teba by
86
odpovdl Vojtch z jakési drzé
s poloviným usmáním, povstalým odvahy. „Co jsem dneska bez vašeho roz-
kazu, na vlastní útraty podnikl, stalo se péí o vaši stechu, pod nížto se mi po ti dny velmi dobe spalo. Páni Horníci, ti hrdlotluci, chystají na zdi siónské nkolik set pstí, a jestliže vám ty rozviklají, lehko se i stecha pokácí." pijdou!" zvolal nato Rohá. „Cím dív, „Ha, áble! tím lip, tím díve se rozvine vítzná korouhev naše!" - „Tím díve budeme slavit na Sion svatbu!" zvolali jedje zdráva nevsta ním hrdlem shromáždní pijáci. siónská!" iel jazykem blebtavým Smil z Rabsteinky, a íši pozdvihnuv, taktéž uiniti dal všem znamení. neíše znly jedna o druhou, a ohromné „Zdráva vsta siónská!" zaznlo mezi kamennými stnami. „Budiž zdráva!" zaplesal ženich, pomnním na spanilou dívku a šávou pražských hrozn nanejvýš rozilen. „Ti dal bych za tu hodinu, kdežto sta šedesáte pkných bych mohl veškerou silou beder svých Ludmilu k sob pivinout!" - ,, Pivi ji, pivi!" výskali rytíové ostatní, a vespolek vstávajíce s pozdviženou íší, pipíjeli hospodái, veselou svatbu mu pejíce. dnes zasnoubí," ponavrhl ,, Kazatel Prostedek
a
„A
bu
dn
t
Boek Ledecký, duchovního na správce siónského, taktéž hodujícího s rytíi, rameno poklepav. ,,Tatík náš není srdce tvrdého, by neekl: Mjte se a množte se!" - ,,A se vystrojí a uchystá nevsta moje, ta spanilá, kamenná slena Sokolovská!" zvolal nato s planoucím okem Jan Rohá, nic jiného na mysl zplamennou sob nepipouštje, le jak by sžírající v prsou požár uhasil. Zvolal tak, a již již s hlavou tžkou, s nohama motavýma Krvoji velel, zpraviti slenu o jeho rozkazu. - ,, Slena, tuím, že postonává," osmlil se staec ponavrhnouti pánovi, opt vystízlivlému, chtje ušetit lítosti. „Nešastná matka Rapotova jí zveera byliny sváela." - ,,A je sama vschlastne, ta arodjná, ohavorodná draice!" odpovdl nevrle Siónský. ,, Holubiku svoji sám si nakrmím. Hejsa, áble! Pus se za ní - anebo ti kímezi všeobecným výskotem
dvrn
87
zapjím!"- Skvlý me jeho fiel sluhovi kolemi hlavy. Mrzut s úzkostným tušením bral se Krvoj ze sín. „Nech mne vli Roháovu vyídit," ozval se venku vedle del
nho hlas. „Markytu znám, a promluvím s ní, jak by moude bylo, pipraviti Ludmilu po vli pana Roháe." A nežli Krvoji bylo možno dáti odpov, byl ho Vojtch za ruku chopil, a postriv jím nazad, spchal
hradem ke
komnatám ženským. Jako noci pedešlé, an se byl k nim s plnocí pan Rohá pikradl, byly také dnes již dvee zaveny, a v první komnat na modlitbách dlela stará chva. „Musím promluviti se slenou," hlásil se Vojtch. „Pán rytíova vle mne k ní posílá. Musím také promluviti s Markytou. Vyite jí, že ji o to slovem ubohého Rapoty hoch Vojtch žádá." - Jako noci pedešlé, an byl nezkrotitelným plamenem vedený táborita na práh té panenské svatyn vkroil, sedla také dnes Ludmila u stolu. Markyta o Rapotovi sotva zaslechnuvši, se sedadla podle ní zprudka se vzchopila, pachoHkovi na stráži zstavenému v ústrety vstíc spchajíc. - „Vojtše, ty jsi pelomil pouto sHbu svého," jala se s bdujícím názvukem píchozího vítati, „praskly úvazky mezi matkou a díttem -"
úvazk, o nichžto nevím," Vojtch do ei. „Já picházím, abych ukoval pouto, ježto by nás všechny silnji vázalo k životu a ra„Aj, nechejž, milá Markyto,
skoil
jí
dostem. Zasti vás milost Pán, sleno ili nevsto, a co nevidt naše šlechetná paní rytíko" - mluvil dále, ukloniv se jakž uml zdvoile ped slenou Sokolovskou. „Nu, nu! Nemrate tak své bílé elo! Já za to nemohu, že s vámi pan Rohá ješt dnes svatbu slaviti chce. Také mu to za zlé
nemám, milá sleinko!" -
Jako se stádeko tichých beránk ohlasem vlího vytí na vše strany rozprchuje, rozprchl se návštím Vojtchovým pokoj, až dosavade trvající mezi shromáždnými dívkami. Leknutí a báze stídaly se v prsou jejích. Družky sleny Sokolovské lomily rukama; Markyta stála
nepohnuta s lícemi na smrt ubledlými, s oima skalnat k zemi upenýma. Ludmila, ta hvzda, o nížto se hrzo-
88
nosný mrak pokoušel, ta skála, na nížto se posud divá vlna Roháov\' vášn rozrážela, nyní v rozhodujícím okamžiku zdála se, že rukou mocnjší v koenech se viklá. - ,,Ote Bože! Ty spravedlivý, milosrdný soudce lidských poklesku!"' tak zvolala tesoucími se rty, uprosted ložnice na kolena klesnuvši. ,,Ty strašný mstiteli, kterýžto s metlou rychle stíhající za híchem kráíváš - Ote Bože! ve tvou se ochranu ped záhubnou mvslí zaslepeného muže utíkám! Otcové moji vvlévali krev pro isté, objasnné slovo tvoje; statek na obt pinášeli k zahájení slávy tvé -" -Vtom jí Markyta rukou zacpala ústa. Slova díví byla ji vvtrhla z tuhého ustrnutí. „iXesmyslná!" zakikla Ludmilu. ,, Nevolej slovy rouhavými z jasná nebes blesky na kacískou hlavu svou, a dkuj tomu soudci milosrdnému a spravedlivému, jestliže se práv oko jeho obrátilo od tebe. Milosrden jest - nebyl by mne postavil podle tebe. Spravedliv jest - nebyl by mne postavil
Roháe. Vsta, spanilá švegruško!" mluvila dále, zraky její záily neobyejnou odvahou. ,, Hotov se k veselému satku. Pivedu já panu Siónskému nevstu, jakouž nikdy nezasloužila pravice, ježto syna mého v smrtící ocel uvrhla." Krátkých nkolik okamžení spoinula Ludmila v náruí Marky ty; avšak bylo tch okamžení a slov ubohé ženy dostatek, aby zulekaná dívka opt pevnjší mysli nabyla. „Nemluv mi o satku, proti nmužto se duše vzpouzí, jako proti mukámjizlivého pekla!'' zvolala, Markvt se z lokt vinouc. ,, Bezbožnou, zlolající drzostí pekvapena, zaslíbila jsem se Roháovi pod jedinou výminkou - osud svj jsem zavsila na osud své utlaované víry, a z ložnice této mne k oltái nepovede žádnv, komu libovoln ruky nepodám, by bych i ped novým nábhem drzosti uschovali se mla v této hlubin." Rvchloii rukou odtrhnuvši okno, a na židli pod ním stojící se vyhoupnuvši, jednou nohou stála již již na okn, pepnutá navenek, jakoby k odvážlivému,na smrt odhodlanému skoku. Úzkostné vzkiknutí o/.\alo se v ústech pistojících ženských i pacholíka podle a
Vojtcha.
89
11.
Dlouhá byla v komnatách ženských rozmluva, horlivá ve všech ústech. Rozvažování, slzy, návrhy a stýskání stídaly se mezi jich obyvateli. Hodná doba uplynula, nežli se za Vojtchem dvee u ložnice zavely. - Starý Krvoj byl zatím ped nimi netrpliv obcházel. - Na velké síni byla veselost vystoupila na stupe nejvyšší, an se do ní posel i se zástupcem svým od spanilé nevsty opt navrátil. Skokem rychlým postavil se horoucím plamenem podjatý ženich proti Krvoj i, jazykem tžkým jektaje otázku: „Nu, co dlá holub inka? Urovnává bílá kídelínka?" Vojtch, starému „I což - urovnává kidelínka!" pejal strýci ani promluviti nedaje. „Ona se nemže dokati, až se okolo ní zatoíte a svatební jí zavrkáte." - Hlasitým smíchem dal Rohá najevo, že se mu odpov líbí. „A ty sám, nepeene, o poselství jsi se opt pokusil?" tázal se chechtav. ,,Aj, áble! tot se musím nejen tob o záplatu postarat, a jiným, šlechetnjším poutem chytré služby svoje sob pipoutat; ale i naší povolné nevst musíme nco k zalíbení uinit. Nepodá prý Roháovi ruku díve, až se bude korouhev naše pod nebem vítzn vznášeti! Ha, ha, ha! Vzhru, pátelé! Utete si vousy!" mluvil dále, obrátiv se k hostm rytím. „Noc je teplá jako nevstino lože, jasná jako oko po svatební noci! Dovolíme dechm noním zahráti si s naším praporem, a posel náš zatím zkusí, jakou váhu má!" vzchopili se hosté pijáci, an se tu chodbou k ve-
Roháv
e
a
Hlun
liké síni hlasité
bdování
ozvalo.
Divokým krokem pi-
hnala se Markyta. „Vydej mi mlád, ostrodrápý jestábe!" oboila se na Siónského. „Peklo rozbilo této noci híchuplný stan svj na hradbách siónských, a já se musím vynésti z hnízda toho díve, nežli je zahalí v mrákotu vnou!" „Vyvete ji z brány a plemeno její vyneste za ní, jakož jsem jí pislíbil pro památku bratra Sokolovského!" zvolal nepobývají duše Rohá, odtrhnuv se zdivoilé žen. chlebem vykrmené, kde se z kalicha pihýbá. Hejsa,
„A
pacholíku! dejž
90
pann Markyt poestného prvodu!"
Ješt hoela pochode v malé, úzké klenb, hradní když do ní nešastná žena s Vojtchem vstoupila. V okamžiku sletl záplatovaný píkrov s hrubé rakve, víko odlítlo, a s hlasitým pláem vrhla se ubohá matka na hocha, vtsnaného v lože uzounké. „Probu se, probu, beránku!" volala, líce svoje v prsa Rapotova zarývajíc. oinka, budu t voditi mezi vonné kvítí!" ,, Otevi Vojtch zatím pozorn za sebou zavev, rozsvítil kahanec, a rychlým krokem spchal v podzemní klenutí. „Hodina prší, pane rytíi!" jal se tam rozmlouvati, a radostn pekvapenému Janovskému vazbv peezával. Zproštn tžkých úvazk stál tu nyní arci Horník šlechetný, ale nová bolest, následek petuhého spoutání - náramná slabost rozpalovala i mrazila mu mohutné údy. Mrákoty zastíraly zrak jeho; musel se pevn Vojtcha držeti, vedoucílio jej po úzkých schodech nahoru. - ,, Dejte synákovi svému poslední hubiku, paní Markyto," promluvil pacholík v hoejším sínci. ,,Usteleme mu zatím v jiné komrce." Pronikavé vzkiknutí, jako by vyraženo smrtelnou ranou, vyletlo ze rt Marky tiných. Silnou rukou ji musel Vojtch odtrhnouti od mrtvého syna. Co v nápadu šílenosti spížnici,
vrhla sebou nešastná, každým i jemným dotknutím roznícená žena k nohoum Janovského, až dosavade v obdivu se
kolem
n!"
ohlížejícího.
zvolala, ruce
„Rozvitež vítzoslavný prapor Pá-
pevn
ovinuvši okolo kolen užaslému
anjelv po všechny vky krev tla svého, duši ducha svého. Sbohem, nový mj synáku!" vzlykala dále, vzchopivši se a ztrnulého Horníka násiln k adrm pivinuvši. „Pamatuj na svou matinku!" - doekla a krokem
jinochu.
,,
Probute
hímajících!
hlas trub
Pináším vám na obt
vyletla ze dveí. se uchopil Kapoty v rakev již uloženého, a silou dosti zkušenou ho ze šesti prkýnek vyzvednuv, nešastné to plém na bedra si naložil a na podzemní schody ukryl; dvee zavel a rozloženou kolem zbroj opt na hromadu naházel.
pechvacujicím
se
Vojtch zatím byl
„Pan R(jhá by pochopm svým radostné posvícení kdyby mne pi tomto díle zastihl," jal se na
ustrojil,
91
to rychlými, polotajenými slovy mluviti. ,, Zdálo se mi ale, že dobe iním, an jsem strýci*) vašemu ve službu se podrobil a zvlášt na vaše osvobození bedlivý pozor dáti pislíbil. I splnil jsem, co se náhodou dalo dlati. Tuto vizte prázdnou rakev; za tvrt hodiny pivedu pacholky, aby nebožtíka v ní z hradu odnesli. Máte-li chuti, býti nebožtíkem, pane rytíi, já vás doprovodím s upímným pláem až ke hrobu." - Rozjasnilo se synovci mincmis-
trovu.
inil
Nový život rozal se ve šlechetném Horníku. Piupímnými slovy vdnost svou projeviti Vojt-
se,
uprosted blahého pocitu vyvinul se mu hlubokých prsou tžký vzdech. Bylo to vzpomenutí na drahou Ludmilu. „Nevidl jsi na hrad cizí slenu?" tázal se pacholíka; tento však po všech stranách pozorn ušima stíhaje, s prostosrdeným úsmvem prosil, aby se o slenu nestaral, jestliže mluví o Sokolovské. Pobízel jej, aby se do rakve natáhl. S podivným pocitem uložil se jinoch mezi ty osudu plná i prázdná prkýnka takž, jakž mezi nimi údy stsnati mohl. A sotva že asu zbylo, umluviti se ješt, jak by z rukou pacholk vyváznouti bylo, po ložiti živé mrtvole na prsa me, a pikrýti ji chatrným píkrovem, an u nohou daleko z rakve vyouhala: ozýval se jižjiž hovor picházejících pacholk, ustanovených to nosi. Hrubé klení ve tverých sprostých ústech táboritských chovi; avšak z
bylo
v
pohebním zpvem úzkostn
oddychujícího jinocha
rakvi. Brzo spoívaly máry na silných ramenou, a pádsi vyšlapující nohy ubíraly se s nimi z úzké spížnice.
n
Pede dvemi ekala Markyta, hluboko
zahalená v erné
své roucho. „Spuste jen hodný brekot," vece k ní potichu Vojtch. „Co se mne dotyce, já vám dle možnosti
také pomohu." A v podivném dvouhlasu zaznlo bdování po siónském náhradí. Pacholci Roháovi jednak se smáli, jednak
Nebesa
i
kleh.
se chystala
k boui.
Hvzdy
byly zamhouily
své jasné oi, ernošedou rouškou zahalivše tváe. Tžké mraky vždy se na západní stran. Mrvost, jakkoliv po*)
92
V
prvotisku snad omylem „otci".
— Pozn. poad.
nkud
ochlazována
noním vtíkem,
obyejné bylo podívání na
tížila krajinu.
sbor, vycházející z
brány
Nesión-
ské. Zpedu kráel pacholík s pochodní, podle nho erná ženská postava; za nimi pak tvero pacholk, nesoucích rakev s hrubým píkrovem. Pacholík mluvil se ženskou slovy tichými; pacholci dlali hlasitými slovy mrzutosti své prchod. Zastavili. ,,Kže nám, tuším, promokne až na dno," ozval se jeden z pacholk nosi, narovnávaje si zadek a okem po nebesích se toe. -„Aby si hrom takovou láze v)'sušil!" zabrumlal druhý, ,, anebo i s trpaslíkem panchartem zarvi do ledvin zem!" doložil tetí. Matka Markyta zaala vésti pronikavý náek, ruce vysoko k nebi
Vojtch domlouval pacholkm k rychlejšímu kroku. Opt se vznášel vysokým potem se pachtící Janovský na tyech ramenou, i opt postaven byl na zem k odpoinutí nosi. A po tetí stály máry na kamenité cest. Byli se s nimi až na patu vrchu dostali, s nhožto se kolkolem ohlížel Sión. Ped nimi, za nevalným údolím, na návrší protjším, ernal se chrámek. K jeho zdem, byla si na Rohái vyplakala Markyta, aby pochomusel hnát, který vati dal synáka. - ,, Seschnout by bych ješt k jedinému kroku natáhl!" zadusil se pi tetím odpoinutí jeden z pacholk nosi, mrzut si utíraje široké, zapocené elo. - „Jenom si chut dodejte, sleno!" zašeptal mezi tím Vojtch k ernorouché podle nho ženské postav. ,,Malé okamžení ješt, a jsme na suchu." - „I vyklopme promrzelé bemeno zde naprosted cest, a navrame se k plným svatebním džbánkm na Sión!" odpovdl nosi druhý prvnímu. ,, ábel o potvorné tlo hrub stát nebude; a duše - ml-li jakou - beztoho s ním už veeí." - ,,Aj, ty bohaprázdný Bodroni!" vzkikne Vojtch, jakoby pacholkovými slovy nanejvýš uražen. ,,Nebojíš-li se, že se duch jeho navrátí v tlo, a tebe poleká?" -Pacholek ale, nedbaje slov pacholíkových, uchopil se píkrovu, a ostatní se touž mírou jali pomáhati, jak by rakev co nejrychleji vyklopili z mar na holou zemi. Vojtch pokynul prvodkyni své, a tato, davši se do rozprostírajíc;
mn
93
bískavého kiku, s roztaženýma rukama, rychlým, bhem zraizela v temnotách noních. „Duch! duch!" jeel Vojtch, a pochodní mrštiv do hustého koviska, vytasil me. Víko na rakvi o dlítlo, vysoká postava se vztyila na prkenném, posledním tom loži, a mezi pekvapenými, polekanými a hned i na útk odhodlanými pacholky otáel se Horník Janovský, a jeho krvav brázdd po jejich údech. Smrtelná hrza okídlila táboritm nohy; že-
me
noucí se do vrchu klopýtavou nohou, vydávali žalostné ryky.
12.
Skvostnjšího osvtlení nevidla kaplice siónská jako nevidla i veselejších tváí jako této noci. Bylo, jako by veliký požár tisícerým jazykem olizoval její stny; kolkolem stálo množství pacholk, v pravici i levici držíce hoících pochodní. Hlasitý hovor, volání, napomínání rozléhalo se mezi zástupem. Bylo to shromáždní jakoby k plesu na míst veejném, nikoli k inu zbožnému na míst posvátném. Nový proud rudé záe této noci;
oteveným vchodem; nový sbor s pochodnmi hostm, ženichovi a nevst. Všem hoely tváe po zažitém vín v zdivoelém veselí; všem dopadaly nohy nerovn na zemi. Žerty poletovaly ze rt na rty, a pan Rohá nejsladšími slovy hledal prchodu k srdci nevstinu; nejradji ale byl by ochlazení hledal na mevinul se svítil
dových díviných ústech. Nevsta, a za ní družky její, kráela krokem zvolným, tichým podle ženicha; slova nepromluvila, hlavou ni vpravo ni vlevo nezatoila. Odná rouchem, pokudž nakvap a na hrad cizím, na šperky ženské neodhodlaném, možno bylo, nejúpravnjším, brala se s tváí hustým závojem zakrytou k oltái. Zasmušilý stál tam duchovní pastý Prostedek. „Vyklop na nás požehnání svého plnou míru," volal na Rohá, motající se ješt prostedkem kaple. „Z vdnosti povolím tob píjem na devatero nejjadrnjších holek, jakých
94
obsloužení vj^bereš na tyry míle kolem Siónu." jakž se byli hosté ped sprostým oltáíkem rozstoupili na dví, stoupil ženich spchavou nohou na stupe, kdežto jej oekával duchovní. A však nejistá noha jeho sklouzla
sob k
A
8 tžkým tlem s hladkého kamene, a ráznou tíží svalil se pan Rohá na blízkého muže, stojícího zde s pochodní. Plamen zasáhl pás, pevšený pes prsa, a jako z hlu-
bokého, dsného snu trhl sebou rytí, kvapnýma rukama umakávaje napálený pás. Nebylo chytilo, nežli roztepená v koncích lnná šrka, kterouž byl s krku sal soudem císaským utracenému píteli Sokolovské-
mu. „Zlé znamení!" zvolal Prostedek s názvukem výstrahy. „Odlož zasnoubení na as pohodlnjší." - „Neodložím!" zaiel Rohá, a krev se v prsou jeho vaiti zaala hnvem náhlým, nebo nenávidl odpor, a na mysli mu tanulo, jakou se písahou byl zavázal pi lnné „Neodložím - nikoli! Dlouhá léta mne trápila žíze upalující, a se rty u erstvého pramene bych ústa zatínat? Ci, jsi se nauil, pastýi Prostedku!
še.
dv
ml
emu emu mne
mj
vede Bh!" - A dobouiv Já uiním, k takto, skoil skokem dlouhým k nevst, a otoiv rameno kolem jejího tla, k ji mohutn pivinul; ale rázem jakoby jej byla zniujícím dechem ovanula studená smrt, zarazil se v žilách jeho proud krve, leknutí a hrza osypaly mu tváe snhem. Trna po všech údech, tesa se, zvdavou rukou odhrnul nevst hustý závoj. Nové leknutí - nová hrza deštily na ženicha devaterým tokem. Bez pohnutí, s okem vpadlým, svítícím co lampa v hluboké, tmavé sluji - s tváema ubledlýma, beze všeho výrazu a života, stála ped ním - nešastná Markyta.
adrm
13.
Boue
byla na Sion. Štkání ps, ehot koní, binkot klení pána, volání liostu kíž a kížem potkávaly se mezi hradbami. - Živly vedly válku nad Siónem.
zbran,
95
Klikaté blesky ojasovaly tmavou noní cestu tem osopotm se ženoucím od hradu táboritského k hornímu
bám,
mstu, Hoe Kutn. „Jen ješt nkolik okamžení!" volal Vojtch, pacholík ze služby Roháe, druhé dv osoby k rychlému kroku za sebou pobízeje. „Vítr pináší za námi štkot ps a dusot koní vyžraných pící táboritskou." - Podpíraje, co možná ve chvatném spchu, ženskou postavu, vykraoval za ním jinoch Janovský, obnažený nesa co pevnou hl k potebné podpoe. ,, Mstiteli! vládný - ty nad hlavou naší práv se objevující! Ty pomoziž postaveným v úzkostech!" takto úpl šlechetný Horník, vida i cít, že soudružce ubývá sil. „Ludmilo, anjeli mj! kratinké ješt okamžení, a pevná brána se zave za námi. Tamto viz! osvtlené okno - to jest branného sednika!" A jižjiž se erná ped nimi bašta na echovském pedmstí; jinoch za sebou vlee zmrtvlou d"\ai. Vojtch tlue na bránu. Janovský volá na branného i obírá se omdlelou v náruí jeho dívkou. Rozevou se menší, postranní dvíka; mstský sluha vítá šlechetného jinocha, pomáhá dívku dovésti do sprosté sedniky k potebnému odpoinutí - k blaženjšímu procitnutí. - Menší dvíka opt zapadla, a nadarmo zuil se sborem svým pede zdmi msta starovícího pan Jan Rohá, neústupný hajitel kalichu. Nezvedla se mu tenkráte svatba na Sion.
me
Vn-
Zaínaje „Svatbu na Sion" psáti, byl jsem úmyslu, vyobrankolika nedlouhých scénách smutný konec povstného tábority. Avšak píšícímu, any se ádky takoka za mokra jižjiž do knihtiskárny odnášely teprva se mi ped oima osudná ona doba rozprostela v tak arovábných barvách, že mi nebylo lze postupovati na poaté cest krátké. Uzaveli' jsem, nkteré z památných píbh 15ho století sesunovati tak, aby se nám vk ziti v
96
— —
tehdejší
v díle
vtším, jako
vznikl djepisný
v
zrcadle,
román „Rohá",
stavl na odiv. Takto
na
kteréhožto díla „Svatba
Sion" jenom co pouhý zlomek pijmouti prosím; zúplna
se dílo
pro rozsáhlost v asopis více vtsnati nedá. S celkem bude mi pilno záhy vystoupiti na svtlo, a pak teprve požádám pronésti soud,
eho jsem
byl dovedl, a
eho
nic.*)
T.
•)
Ke slibovanému cyklu, jak známo, nedošlo.
Povídky
hisior. g
dramata. -
7.
HORNÍK.
(Pozn. poadatelova.)
V
i
ALCHEMISTA. Obrazy
a
Psáno roku 1836.
ohlasy
z
vku
sedmnáctého.
— „Vesna" 1837. — Sebrané spisy 1844.
Toho jsi, milý brate, zajisté se nenadal, že po tvém odjezdu nkolik dní v trapném pemýlení ztrávím! Poslední naše rozmluva byla toho píinou. zde ml. Znova bychom Pál bych si nyní, abych o té vci hovor zaali. Je vru dobe, že lovk u svém zdání, u svých domyslech a soudech odpor nalézá; jinak nevím, jak by se mnohá hluboká pravda byla na denní svtlo pronesla.
t
My
pak
zajisté
mluvih o vcech, o nichžto by
e
ani
pestati nemla, dokud se hlubokost jejich nevyváží. Vlastenectví
mlo by
se za našich
as napoád ohledávati
nám posléze jako
vn
skvlé, blahostn zahívané slunce, nikoli však jako blýskavá, lákav zavádivá bludika záilo.
a ujasovati, aby
Ono tebe i cizinou n^Tií provází. Ty bytost jeho nyní hloubji vyzkoumáš. Jen se již brzo piznej, že je vlastenectví vskutku nejvtší blaženost každého lovka na zemi. Ponkud jsi mi to upíral, alespo jsme se ve všem nesrovnávali. Ty jsi chtl pi tom hledti na stáí, na duševní schopnosti, na pípadnosti života, a dle toho initi njaké rozdíly; uvidím, jak se pi navrácení tvém shodneme. Já tyto dny papíry své pebíraje, nalezl jsem listy,
98
které mi bhem a tísní asu byly již skoro z pamti v>'padly. Když jsem je psal, nemyslil jsem arci, že bych je kdy jinému do ruky dal. Jsou to pouhé nástiny nkolika obraz. Jindy byl bych je snad jinak vyjedl. Tehdáž mi jen o to bželo, abych je co nejvrnji pi tom pocitu nase roznítil. kreslil, jenž byl podivnou píhodou ve ého? - Zámek jeho je pvabná straZnáš barona D katina tináctého a osmnáctého století, jakož rodina jeho nov vštípená letorost na kmen starožitné eské šlechty.
mn
.
za
.
.
Archiv zámecký chová mnohou pknou památku; ale vc nejvzácnjší a jako za poklad rodinný považuje se
tam
stará bible Kralická.
Podivno - myslíš? Ach, onat znamenitou pamtnicí nešastné doby království našeho a s rodinnými píhodami nynjších baron D ých velmi úzce spojena. Vzadu i vpedu nacházejí se na ní - jako desky, anebo nejpírunjší deník nábožného, slovem Pán asto se obírajícího ducha - mnohé listy popsaného papíru a pergamenu; komu pak zvláštní baronova dvra do nich nahlédnouti dovolí, bude si té vetché, zhusta již natrhané knihy s popsanými listy jako nejkrásnjšího rukopisu, jako básnického zlomku, jako zrcadla lidských srdcí a tehdejších veejných vážiti. Já se v ní bavil mnohou hodinu. První toho následek byl, že jsem nkolik tchto výjev nakreslil, jež ti nyní k posouzení posílám. Pro to ale nyní iním, kdežto jsem v listu svém o vlastenectví mluvili zaal? - Toho se, brate, sám domysli. Já naschvál nikde sententiam moralem nepipojil, nikde o hlavní myšlence a úelu nepromluvil; pece však doufám, že oboje nalezneš - budeš-li chtít hledati, a oboje pohešíš - nebudeš-li po tom toužiti. Jsemt žádost iv, co mi odpovíš. .
.
.
dj
99
1.
Tlem, duší muž se kruší, klopot, baže, píle, se snaže,
mn
štp
a boe, a tvoe,
mocí a leští shánje štstí. Schillerova „Píse o zvonu".
Den sv. Jana Ktitele roku 1649 klonil se k veeru. Obloha rdla se ržovými ervánky, a po okolí pražském zaaly
se chladivé
vtérky
toiti.
Mezi Bílou horou a klášterem
Bevnovským
stálo vedle
pšiny nkolik starých dub. Za nimi, zdéli mnoha krok, táhly se lískoviny, a pod nimi odpoíval toho veera cizinec, muž asi ticetiletý. Dle odvu jeho bylo vidti, že pod korouhvemi nmeckých knížat sloužil, a tvánost jeho jevila, že se byl v žipostranní, odlehlé
s mnohým protivenstvím potkal. Tiše hledl nyní za sluncem, a z velikých modrých oí jeho ukáply slze. „Blažený, kdo se na tvé navrácení tší, koule nebeská!" promluvil nato se srdeným povzdechem. „Já ... se netším. Na mne se nebudeš nikdy milostiv usmívat. -
vot
dv
co nám Praha pinese, ta povstná!" na to po chvíli, hustá vousiska si hlad, a jako by se chtl dalším trapným myšlenkám ubrániti, obrátil se na druhou stranu. Tu práv od té strany, od kláštera, vlekla se lidská postava, pozorn se ohlížející a sehnutá, tak íkajíc po zemi se plazící. Cizinec pod lískami se ani nepohnul, ale upel pozorné oko na muže, který blíže a blíže k dubm picházel. Ten se nyní až k nim samým piloudal. - Bylt to staec vlas našedivlých, ale pokud se za soumraku rozeznati dalo, oí ješt jiskrných a velmi pohyblivých, takže se
Avšak uvidíme, doložil
úd
100
podobalo, jako by hubivý vk ped asem byl vlády své nad hlavou jeho použil, ostatek tla i bystrotu ducha neporušiv. Dle šat a celého ze\TQjšku dalo se souditi, že náleží k stavu nezámožných Na rameni nesl malou motyku. Tu nyní odložil, a epici sav, s vráskovitého ela pot si utíral. Potom se vkol po nebesích ohlížel. „Nu, jakžpak, milá hvzdiko!" pravil na to s radostným, skoro dtinským úsmvem, ,, kdypak se ukážeš? Haha! Pokej, však já to dnes vyíhám! Veer svatého Jana Ktitele má zlatý kvt; ale ti blázni to nevdí. Haha! Však já ti jej, milý pokládku, otesu!"
mšan.
Nato v-^táhl z ader jakousi šru, a pokud jen staila, kolem prostedního dubu ji položil. Potom i s motykou do tohoto kola se postavil a zemi políbil. „Pro tebe, kolébko drahá, v nebezpeí se vydávám! na mne hledí, pro tebe s tajnými mocnostmi zápasím!
Bh
a
andl
k
dubm
jeho stojí vedle mne!" Takto vroucími slovy promluvil, a spativ nato hvzdu, po níž se bvl díve ohlížel, tikráte znamení kíže okolo sebe uinil. Nyní pozdvihl motyku a zaal u koene dubu kopati. Temný ohlas padajících ran poletoval sotva za lísky. Cizinec pod nimi zpovolna se vztyil a potichu blíže
pikroil.
Staec kopal.
mu
adra
se
mu pracn
zdvíhala a pot se
po tvái. Ale staec kopal bez ustání, jednotliWmi slovy - jako „Pro Cechy! Pro vlast! Jen pracuj!" -chuti lil
si dodávaje. S podivením pozoroval jej cizinec. Veerní tmy se množily, kolem nebylo po živé duši ani pocitu. I zmocnila se ho jakási pée o starého muže, a s touto pistoupil až k samému dubu. Staec, namáháním pi kopáni tžce oddychující, pozdvihl nyní hlavu. I zahlídl cizince a pronikav vzkikl. „Zpátky! zpátky! nepíteli!" vyrazil ješt ze sebe, a vypustiv motyku, zaal proti nenadálému úkazu obma rukama šermovati; avšak brzo leknutím a zesláblostí pemožen, 8 bolestným stenáním a skuením mezi rozhra-
a síly
101
baou
zemi
Útrpn
klesl,
na
a zstal vedle
dubu jako bez sebe ležeti. Potom se k nmu
cizinec chvíli pohlížel.
eí
sehnul a promluvil líbeznou: „Píteli, copak tu dláte? Hodláte pod širým nebem penocovati?" Ale nedostav odpovdi, musel starce pozdvihnouti, v náruí jej podržeti, spánky mu títi a nkolikráte
na
mdloby procitl. „Kdepakjsem?" tázal se tento, zhluboka si oddechnuv. „V rukou pravovícího kesana a dobrého pítele, jenž by vás rád dom doprovodil," potšil jej cizinec. „Ach, že jste díve nepišel a tu obludu s plamenem a rohama nezahnal!" posteskl si staec. „Opt celý rok ztracen," doložil pak hlasem skoro plativým, „a nadarmo jsi mi dnes, milá hvzdiko, svítila! Doba ješt nevypršela, nesmím se pokladu dotknouti." Cizinec zdvihl motyku a druhou rukou chopil ee starce pod paží. volati, nežli z
„Kam
se obrátíte?" ptal se
„Do msta," ekl
ho pátelsky.
staec. -
I šH vedle sebe, ani slova
však nepromluvili. Staec,
pohížen v tichých žalobách, sotvaže rty pohyboval; cizinec pak, buto mlení jeho z útlé šetrnosti petrhnouti nechtje, anebo se ponkud zapomenuv, že se mu byl za prvodce a ochránce nabídl a že tedy o nho peovati ml, po celé cest sám s sebou na mysli se obíral. „Již tedy dnes v Praze?" mluvil v duchu k sob. „Hodlal jsem ješt jednou pod oponou nebes pospati! Nu, dej, aby šastná byla hodina, když vkroím do msta, ." památných! toho djišt velikých a Práv mla se brána již zavíti, když k ní staec a cizinec
Bh
in
vn
.
.
dorazili.
„Aj, bodejž to vlci!" zvolal branný, když si byl pozdním píchozím do tváí posvítil. „Jste vy to, starý kutile? Byl jste snad nkde na arodjném kapradí? - A kdopak
pichytil?" „Zastavte se u mne zítra na skleniku barevného!" petrhl mu staec kvapn všecko další vyptávání, a ruku mu stisknuv, prvodce svého za sebou skoro táhl do msta. se vás to
102
2. I eká, fhá, naslouchá, nic neklepe, nic nebouchá; již drahn chvíle ubylo,
co
díve
klidu pozbylo.
P. Šafaík.
Na Pohoelci ale
asu malý, nepatrný domek, byl Malé stran, ba i mnohý, jenžto ze picházel, neopominul na to chatrné stastál
v povsti po
toho
celé
Starého msta vení se podívat.
Tento domek, zvenku sice neúhledný, ml uvnit uspoádanou, a práv jednu i druhou komnatu o tchto roztrušovaly se rozliné pohádky. Jedna z tchto komnat byla každodenním obydlím tí osob, nejpodivnjších snad v celé Praze a pamtihodných mezi tisíci obyvatel. nevj^soká svtnice z devByla to dosti prostraná, ných stn, na nichž po jedné stran veliký, z lípy umle vyezávaný kíž, tamto rj^tíská zbroj a jinde rozliné domácí nádobí na silných hebích viselo. Pod kížem pkné klekadlo, pod zbrojí pohodlná lenoška, pod nádobím železnými pruty okovaná, ale i rozmanit vykládaná
pkn
a
truhla, uprosted kulatý dubový stl, nkolik židlic - to byly ostatní ástky tohoto obydlí. Nyní v dlela osoba jediná; ale práv ta jediná byla celého domku nejskvostnjší okrasa. Stihlá, spanilá, vážná dívka - zjevení to nebeské, obraz živého panenství! I stála Anežka u okna a hledla mezi bílými záclonami skrze malá, olovem upevnná koleka zamodralého skla neodvratn do veerní temnosti, jako by ji násiln proniknouti chtla. Krásná její adra nepokojn se vlnila. Na stole hoela tenká svíka; jinak byla by dívka okno otevela. Vtom ale zarachotila u domovních dveí závora, a nepokojná dívka, odskoivši od okna, pospíchala otevít komnatu. V nkolika okamženích vkroil do ní rychle staec - podivná, vysoká, úžasem naplující postava. S tlem jako ská-
nm
103
s hlavou jako jablo objevil se dívce ekající na prahu. „Vrátil se otec?" byla slova jeho, sotvaže dívku zahlídl. ,,Bb nás ostíhej, ddeku!" odpovdla tato tesoucímse hlasem a políbila starci ruku. „Ješt se nevrátil!" „Nešastný den!" hoekoval píchozí, dívku objímaje. „Ale potš se, milé dít! Nic není ztraceno. Musíme se však oba ješt jednou na ulici v)'dati. svatého Víta odbila ovšem již desátá; ale ani pozdní hodina, ani mstská stráž není pánem lovka, když se jedná o bezpeí drahé osoby. Podej mi svítilnu a vezmi šátek na sebe!" I utel si staec tváe, ježto se mu v rychlé chzi potem byly zalily, a z kouta pinesl si na noní procházku du-
la a
U
bovou hl. Vtom se ale poalo na domovní dvee tlouci. „Anežko! Ote! - Anežko!" volal zvenku mužský hlas, a staec v komnat nechal holi, dívka odhodila šátek, a oba spchali ven dvee otevít. „Nebe nám seslalo hosta!" ozval se opt onen hlas na pedsíni - „i prosil bych, abyste ho uctili. Zlý duch po-
Bh
koušel se dnes o starého Jeticha; ale mu seslal tímto mužem pomoc v nouzi nejvtší." S tmi slovv' vkroil do komnaty obstárlý lovk, jenž byl toho veera pi lesku první hvzdy pod BHou horou poklad dobýval, a neodpovídaje na otázky díviny, kde se byl tak dlouho zdržel - vlekl cizince, prvodce svého, násiln za sebou. Ale tentýž pozastavil se na prahu, an byl pi svtle hoící svíky spanilou dívku zahlídl. „Píchodem vaším pod stechu domácí jest úloha moje skonena," promluvil na to k starci, jejž byl provázel. „Nyní dovolte, abych i já o svoje písteší se postaral." ,,Aj, milý pane!" odvce staec, jenž byl ješt ped chvílí s dívkou v starosti vzel - „vy se mi zdáte býti cizím píchozím, a snad ani o jistém noclehu v mstech pražských nevíte? Myslíte, že vás tak pozd na noc ledabylo od sebe pustíme? V\' jste, jakž vidím, našemu píteli dležitou službu prokázal -" „Ano - tu mi prokázal, ote mi, Anežko, tu mi prokázal!" zvolal mezi to staec z venku pišlý.
v
104
„Nenamáhejte se," odpovdl cizinec mírn, „abyste chválou vy^šperkovali pouhou píhodu, pi nížto ani té nejmenší zásluhy nemám. Tším se, že jsem pi prvním kroeji v staroslavnou Prahu lidi seznal, na nž snad nebudu moci zapomenouti," doložil, a zraky jeho zaletly zpona okamžení k Anežce; „avšak nechtež toto mínání býti celou mojí odmnou; myslíte-li vskutku, že bych jaké za pouhé provázení zasluhoval. Ale pod stechou nechtjte se mnou zstati; nebo kroky mé provází kletba,
vné
vný mj
prvod sluje neštstí." „Aj, pro milý Bh! kdožpak jste, pane?" - zaznlo to z trojích úst, a s úžasem ucouvly od hosta zdráhav ti osoby. a
„Nic nejsem na dalekém svt!" zvolal muž neznámý hokostí a bolestí. „Nechcete-li ale památku mou z mysli vyhladiti, nazývejte pi laskavém vzpomínání cizin8
m
ceml
Tak doekl, a obrátiv se, vykroil kvapn z domku, dvee byli domácí ve chvatu zavíti zapomnli. A noní temnosti ukryly i hned jeho statnou postavu.
jehož
3.
A
pod pláštm noci krokem
dalekosáhlým vychází lup a vražda. Shakespeare.
Tenké plnoc ucho má, a všecko vyslyšela. Biirgerova ballada.
Strašlivý lijavec valil se z tžkých noních mraen. huela. Blesky olizovaly bán vží na hrad pražském a jezdily po vlnách vltavských. Vítr potásal okny. Jako by všechen lidský život byl vymel, bylo prázdno po ulicích. Zvoník byl již dávno za dušiky odcinkal. Poádkumilovní odpoívali již po denní práci na
Boue
mšané
loži,
anebo tšili svou rodinu pi hoící hromnici.
105
krm,
zdálo se, jako by Toliko v Brusce, v nepatrné na hlas božího posla dbáti nechtli. Za pivenými okenicemi a zamenými dvemi vynášelo se tam ješt pivo ze sklepa, a prolévala se prahnoucí hrdla. Bylt to pelech pobhlík, chudiny, zlodj štva a smilstva. Veejná obecní správa nemohla se ho nikdy dopásti. V jednom kout sedli dva muži, pi džbánu a hovoru svém na nic jiného nedbajíce. Bylat krma odedávna jako veejná radnice všelikého zloinstva, blahý to následek a zstatek po dlouhých radostech ticetileté války a hospodáství švédského. Oba tito muži byli zarostlí vousái hubené postavy a zkostnatlé prostopášnosti. Oi jejich se jiskily pod visutým oboím jako zraky hladových vlk a ruce jejich pohrávaly na stole jako drápy sokol. Na tle mli zbytky vojenských kabát, na hlavách široké švédské klobouky 8 potrhaným okrajem. si ert své pytle jak „Nic naplat!" zasípal jeden. chce vyklízí - dnes do toho musíme. Snad máš strach, do že ti blesk zrzavé koury opálí, a že by se pak to tebe zbláznilo?" „I kat si vem koury, ježto mi beztoho v pití pekážejí!" odpovdl druhý dosti hlasit. „A déš, jestli na nás nevypere, zajisté také nic nepokazí - o to všecko je hej! Ale máme dnes pátek!" „Aby ses pekla nebál, poctivý modlái!" oboU se první. „ili se ti babské povry z potluené palice ješt nevykouily? A práv že je pátek - svcený den - musíme do lidé ani spáti ani
„A
dve
toho. Dnes i snad ten vyšeptalý ernoknžník satanáši a jeho báb pokoj dává, a nemá-h jiné ohnivé draky u svých truhel na stráži, tedy se mu dnes nejsnadnji do jejich vnitností podíváme. Anebo nemáš-li chuti, kroza kamny; tuhle sedí také kabát, který se pái jist nedá pobízet." Pitom ukázal na muže, kterýžto se u stolu vedlejšího, ruce na stl, na ruce pak byl hlavu položil, a jak se podo-
zsta
balo, spal. „I co ti napadá!"
106
zabruel na to druhý otrhanec.
„Bží-li mi o bicho, obrátím i o Božím hod cizí mšec na ruby. Byl to jen pouhý nápad - stran pátku; myslil jsem, že bychom i do zejtejší noci s tvými groši vystaili." „I aby do tebe tisíc granát, blbá palice!" rozhorlil se opt první. „Víš-li pak, že jsem tu již za dnešní veei musel nechat ženský šátek, jenž se mi v tlaenici z kostela šastnou náhodou na prsty pilepil! - Pak mám už také toho psení dost, a zítra se chci teplého najíst a zase kus poctivého kabátu poídit. Gert vem starého alkamistu -
anebo jak
mu
íkají!"
Vtom v)"V'olával ponocný jedenáctou vousái hovor petrhli,
hodinu; naež oba si otevíti dali,
krmu
povstali,
Hradanm
a neustávajícím deštm ve tmách k se pustili. Ale hned za nimi otevely se dvee domovní ješt jednou, a z nich vystoupil muž, jenž byl u vedlejšího stolu sed jako spal, a ten byste uši napínaje, odkud chvilkami kroky zlodj slyšeti se dávaly - zmizel také za nimi.
4.
Hleikdo jejž
On
to
patím v
bledé.
.
.
zái?
mluvit k sob sám, a zradí starost ve své tvái. Jemu v hlav vzí, zdá
se
—
co
nemá žádných
mezí.
Kopeckého „Sv. Augustin".
Druhá komnata povstného domku na Pohoelci bylo okrouhlé sklepení. Železem zevnit pobité dvee zamezovaly do nho pístup, a jediné, míží opatené okno bylo zakryto železnou okenicí. Podívání na celé toto sklepení bylo podivné. Po stnách hojn zažloutlých viselo hojn sazí. Vpravo stálo zdné ohništ, nad nímžto komín široký svj pláš roztahoval; 8 obou stran vedle ohništ nacházely se dubové skín 8 množstvím podivných misek a hrnek, na podlaze pak 107
nkolik pánví a kotlík. Vlevo stál veliký stl, hromady knih a rukopis ležely; za ním stála mkce vycpaná židlice; vedle ní ohromná, dvma zámky uzavená truhla. Ode stropu, na mosazném etízku, lesklo se
na
nmž dv
lampa, rozlévajíc kolkolem zažloutlé svtlo. za stolem sedl šedivec, rozloženou maje ped sebou dosti velikou knihu - Kralickou bibli. Lépe dala se nyní tvánost jeho seznati, nežli za veerního soumraku pi dobývání pokladu pod Bílou horou. Byla to tvánost ušlechtilá, vzbuzující na první pohled k úct a soucitu. Byla však bledá - bledší nežli po bhu k bevnovským dubm, a hluboké na ní vrásky mly podobu itelných písmen, vypravujících o mnohé strasti visela cínová
A
života.
Sedl u
bible a psal
na istém, vzadu k desce pišitém
listu.
A
starý Jan lituje - i Anežka naše zdá se, jako by ,,.... truchlda, že jsme cizince propustili bez dík. Ale já vím dozajista, že ho ješt jednou spatíme. Bylt to statný jonák; ve smrtelném zápasu ležel jsem - a on se nestrachoval ábla. Je-li ech? Aj, kdož by snadnji mohl takto zápasiti? Kdo laskavji starci za podporu sloužiti? Cech tato jest; musí býti echem! - Je-li bohatý? otázka? Nebudou-liž se záhy veškeré tyto stny zlatem nebude-liž brzo z nádob tchto zlatý proud lesknouti? po veškeré vlasti vytékati? Jen doufejte, doufejte, echové! - Silou tla nemohu vám pispti, ale divotvornou
K emu
A
úd
vlíti a drahou mastí ramena vodou sílu do vašich vaše ozbrojiti - to dovedu. Neboj se, ote Jene - a ty, jitenko milá života mého, milá Anežko, nestrachuj se! Cizinec náš pijde opt a vespolek se rozveselíme." Takto psal staec do bible a zvolna potom všecko ped-
ítal.
„Zas jeden pátek dokonán!" ekl pak polohlasit. ,,V pátek narozen, v pátek jsem poznal Alžbtu, v pátek opustil vlast, v pátek umel - ach, kdož mi poví, co jsem všecko v pátek petrpl? - Ale budu pec i spasení v pátek oekávati!"
108
Potom otevel sv.
svaté Písmo a etl kapitolu o zjevení
Jana.
V tom
zahuela na vži chrámu Loretánského dvanáctá
hodina, i donesla se vtrem také mezi stny malého domku na Pohoelci. A staec v okrouhlé klenb posavade bdící zavel bibli, a poznamenav se kížem, zhasil visecí lampu a s rozsvíceným pak noním kahancem bral se ke dveím. Ale ty se vtom jako samy od sebe otevely, a na prahu objevila se lidská postava, hlavu s jiskícíma oima zv-
dav dovnit „Lehni
prostrkujíc.
jen zase, ote!" promluvil staec, postavy si hrub ani nevšimnuv. „Já jdu již také na lože." „Prozatím tu ješt pokáš!" zasípal nyní neznámý, a do klenby vtáhl se vousá z Bruské krmy. Dýka se
mu
leskla
si
v
ruce.
„Kdo to?"
ulekl se nyní staec,
ped škaredým
hostem
couvaje.
„Ml - ani slova nevydávej!" zarazil ho lupi; ,,sic ti uberu krve - ježto t nyní prosím, abys mi ze svých truhlic kapsu nacpat dovolil." „Jsi na omylu, muži neznámý! Jsem starý chudý muž -" „Nezapírej! jsem slepý a nevidím t v kouzelnické kuchyni? Honem - pospš - otvírej skín!" „V nich neroste zlato pro tebe!" hoekoval staec na tle se tesoucí. „Neptám se, pro koho roste, ale povídám, že je máš vydat!" zajeel zloin sípavý a blížil se k veliké truhlici. ,, Zpátky, nepíteli!" zakikl ho nyní staec, a v zoufanlivé odvážnosti napjal ruku proti lupii; nebo truhla skrývala mnoholetý pot a mnoholeté jeho tajemství. Avšak zlosyn popadl vetchého odporníka vztekle za prsa a pozdvihl na dýku; ale vtom se i jemu samému ruka silná v týl zaala, a mocn jej od starce odtrhnuvši, na podlahu jím mrštila. ,, Zloeený!" zaznlo pitom rázným hlasem po klenb a zlodji na kamenné podlaze bolestn voucímu klekl na prsa cizinec. Pak mu svazoval ruce koženým pasem, jejž
i
6Í
byl rychle
s
bok
odepjal.
109
Tesoucí se staec stál posavad na j ednom míst j ako u vidní, nespouštje oka s nenadálého ochránce. I poznal jej, poznal prvodího od blohorských dub, a slabostí sotva již kahanec na stl postaviv, padl s hlasitým, radostným a vdným pláem cizinci k nohám a zaal je objímat. Vtom vbhli do klenby neobyejným hlukem vydšeni sedmdesátiletý otec Jan a dcera Anežka.
5. Chopte
se ho!
Do pout
s
Vrah-t
chopte se hol a žaláe!
ním to!
—
J. Kolár.
Ty lhái! — od paty až k temenu jsi
živá lež. Victor
Vítr z nich
Hugo.
prohánl ješt po obloze mraky. Chvilkami hledla smutná luna. Na hodinách u sv. Víta odbilo kladivo
práv hodinu z plnoci. Ped malým domkem na Pohoelci stála mstská stráž, kterouž byl zatím cizinec pivolal. Na zemi leželo zkrvácené tlo, a pi zái dvou hoících pochodní poznali drá-
meem probodené a již vystydlé. Byl to druhý vousá z Brusky, kterýž stoje tu na stráži, an se zatím soudruh do domu dobýval, od cizince pepadený rukou jeho byl zahynul. Mezi dvma pochopy stál svázaný lupi, a mezi dvemi bylo vidti postavu cizincovu, oba starce a dívku domácí. „Mne tu na míst spíše rozsekáte," ozval se nyní zlodj, „nežU bych se dal samojediný z tohoto ábelského hnízda odvézt. Všechny ti nás musíte do chladu odvléci; tuhle toho, jemuž snad práv na onom svt ert ruku podává mne malomocného, a tohoto Jidáše, kterýž nás vlastn najal a vybídl, a te, když se honba zkazila, z pasti upláchnout chce." Pitom ukázal na cizince. hové, že jest od zadu
110
t
vyzval, „Nestydatý padouchu!" zahml tento. ,,Kdo a jaká honba setu zkazila? My ti silní nemohli jsme tmto starcm a této dívce odolati? - Odvete ho, strážníci!" „Vezmte ho také!" sápal se zlosyn. „Povídám, že nás najal, a ví, pro potom zbra svou na nás obrátil. Snad je s tmito starými ernoknžníky ve spolku a stará se jim o zásobu lidské krve, kterouž ke svým arám potebují. Kdoví, kolik nevinných duší tu pod tou proklatou stechou již pošlo!" f^ 'I Bože!" bdovali starcové, jichžto se ,, Spravedlivý lupiova žaloba týkala. na ,, Pekelný lhái!" oboil se cizinec a již chtl i
as
me
Ale dráhové mu bránili. .Ticho! Drž hubu, zlos^Tie!" vzkikl jeden mezi nimi, a potom se obrátil k cizinci. „Kdo jste medle, jenž také v podezení padáte? Mstský úad nemá kdy, as na jednom míst maiti, an se zatím na druhém jiné zloinství provádí. Pjdete s námi!" ,,I seberme to všecko!" ozval se dráb jiný. „Beztoho již dávno celý ten pelech slavnému úadu jako trní v oích leží, a dosti možná, že je pravda, co tento lovk stran ar a krve udává. Seberme to všecko - v šatlav se to dá pak pohodlnji rozhodnout." „Sem tedy, sem!" volali ostatní, nebo je byl onou rotmistr povzbudil, a všickni hrnuli se ke dveím po nové koisti. Ale náhle nabyl ten celý výjev opt jiné podoby. „Zpátky, chaso nevázaná!" rozkikl se cizinec strašliv, a mžiknutím pádný svj obnaživ, smlým krokem zdšené obyvatele nepatrného domku zastoupil. „Zpátky! - vy, jižto se bedlivou stráží Pražských mst nazýváte! Jaká jest to mysl vaše, jaké vaše zákony? Proto chcete ruku vztáhnouti na slabé muže a na dívku bezbrannou, že ohavník tento jedovatým jazykem est jména jejich uštknouti se osmlil? Takového práva nadje se tedy v Praze nevinnost? - O hanba, styte se - vy moudi vykladai zákon! A neznáte-li studu - bojte se! Já sám k ochran tchto naknutých se postavím, a kdyby se ml se všemi vašemi oštpy setkati!" Pitom zlos^Tia v^-tasiti. ,
eí
me
me mj
111
jako blesk nkolikráte oste nabroušenou ocelí tak rychle okolo sebe máchl, že dráhové leknutím vesms uskocih. A opt mluvil cizinec dále: „Chcete-li však jistotu a rukosám jemství, že jsou lživá slova tohoto lupie, na njž v pravém ase vyslal: tedy pjdu s vámi já, akoli zdejší zákony práva ke nemají. svj schovám vy odvedete, ale zítra opt propustíte. Vás pak" obrátil se k starcm a dívce - „vás vezmou nebesa pod svou další ochranu, a uznají-li za dobré, všechny nás vespolek ješt jednou svedou." Nato starcm hoekujícím ruce tisknuv a ped pannou uzardlou se pokloniv, zmizel s mstskou stráží zase tak rychle, jako se bez ní k ochran byl vyjevil.
m
Bh
mn
m
Me
6. Maximilian.
A
kdo pak jste?
Sachs.
Jsem, drahý pane, švec a slovu Sachs .... Maximilian. Jste
vy Jan Sachs?.
Já o Vás mnoho
.
.
slýchal.
Deinhardstein.
Na druhý den
stál
Jan
z
Pohoelce v staromstské
radní svtnici. Zpytujícím okem díval se radní pán na starého muže, jejžto až dosavad jenom dle povsti znal. Stált tu staec pln pokory a pece pln vážnosti, takže se mu každé citUvé srdce nakloniti muselo. „Vzácný pane!" jal se nato jemn mluviti - „pišel jsem v tato neobyejná místa, abych povdl o zlé píhod, kteráž nám tichým a chudým lidem v minulé noci záhubou hrozila." I vyjevil na to, co se bylo v domku jeho pihodilo, ni-
mn
eho
nezatajiv, co k objasnní té události sloužiti mohlo. „Ale ochránce náš," doložil posléze, „nejen že se života
112
proti zlýni a nepravou povstí snad zavedeným zlodjm protož odvážil, alebrž jest pro nás i do vazby uveden. k dstojnému pánu picházím, abych uctiv o propuš-
A
tní jeho poprosil." „Tys chytrák liškou podšitý!" odpovdl radní pán, „a rád bys zákony nadešel, nežli t samy k soudu popoženou - což by již i dávno byly uinily, kdyby pirozená jejich milosrdnost vtší nebyla nežli písnost. Avšak jed-
te
ped naší již váha tvoje dopadla, a ty vydáš spravedlností pravdu: kdo všickni jste, jižto se v rozkise živíte?" eném domku na Pohoelci skrýváte, a „Jsme dva staí, a jakož doufáme, bohabojní mužové, mladších nco jmní uchránili, a pak kteížto za vnoue moje, dcera Jetichova, kteráž umlým dílem rukou svých živu býti nám pomáhá." „Jaký obchod, jaké emeslo vedete?" „Veliká jsou léta naše a údy zesláblé k provozování ale byl za mladších let osvítil, emesla hmotného; a otevel oi mé, že jsem poznal tajnou moc rostlin, z nichžto nyní k vyhlazení lidských neduh hojivé kapky i masti vaím a zcezuji." „Aha! Tedy to po chvíli pece na lidskou povst dojde, že tropíš vci zapovzené a ernoknžnictvím se obíráš!" „Vzácný pane! podívejte se mi dobe do oí. Vzí tam nco, jež bv nebeské a zemské zákony zatracovaly?" „Tys vyuený pokrytec! Vím, že se dláním zlata obíráš a proklatou alchemii provozuješ. Musíš tedy o svém rodu a stavu dkladnjší zprávu podati!" Na ta slova radního pána staec se zamlel. Sklopil oi k zemi, a pak s tžkým oddechem zvolna je opt pozdvihnuv, ekl hlasem jemným a prosebným: „Rogo te, domina consultissime, velis me audire sine testibus." Radní nevil svému sluchu. I nevdl, co initi. Málem byl by se podivného starce strachoval. Avšak sebrav se ve své úední dstojnosti a nechtje proti svdomí svému výslech odepíti ani muži podezelému, jenž mimo to se nacházel, pokynul písam, i bez obrany proti aby odstoupili do vedlejší komnaty. nou
ím
dn
Bh
m
nmu
8*
iir>
„Dovolte, vzácný pane!" jal se na to staec mluviti, a z tváí jeho, pívtiv se usmívajících, svítila utšená - „dovolte, abych vám pedevším v pamt uvedl píhodu, jenž nám obma k objasnní našeho sporu poslouží. - Je tomu víc než ticet let, kdyžto v naší Praze na den svatováclavské slavnosti nkolik lodk s veselou spoleností po Vltav se projíždlo. Zvlášt na jedné ozývalo se bezstarostné dovádní student, a jeden mladík pokoušel tu pítele svého pošuchováním a lechtáním tak dlouho, až tento, lecjak se uhýbaje, po hlav do eky se
dvra
skácel. Pronikav vzkiknuv, skoil dovádivý mladík za ním, nebo vdl, že pítel plovati neumí, a šastn jej uchvátiv, staten, ba zoufanliv s vlnami se potýkal. Avšak pítel, ve strachu smrtelném keovit okolo tla se mu upjav, tíží svou jej táhl a tiskl ke dnu, takže již ostatní na loce úzkostn pokikovati zaali, sami nevdouce, jak pomoci. Vtom se pihnala loka jiná, a odvážlivý muž skoil z ní do vody - jinochy, an se pevn jeden druhého drželi, rychle silnou rukou uchvátil a
až na blízký beh je vyvlekl. Bez sebe ležel pítel, a hoekující mladík vlasy sob trhaje, válel se podle nho;
šastn
nenadálý obou ochránce pivedl nešastníka opt s pláem líbal mu ruce nepozorný mladík, krev a život mu nabízeje k náhrad. A mladík tento nepovážlivý na loce, ale mnohá léta napotom vdný a hodný ke všem pátelm, byl pan Ondej KUka, studiosus jurisprudentiae, nynjší staromstský radní pán; onen muž ale, kterýž jemu i píteli život zachoval a pozdji ale i
k životu, a
obma mnohých dkaz
své pízn dal, byl Jan Písecký, medicinae doctor - nyní povstný ernoknžník na Pohoelci." „Písecký?" zvolal radní, a tesoucí se na celém tle, poskoil ze své vykládané židle. „Písecký!" zvolal ješt jednou, a jako by se mu bylo ped oima rozednilo, dávno nevídanou osobu poznav, s pláem starci okolo krku padl. Staec pohledl k nebi a ovinul ramena svá okolo nho otcovsky. „Té rozkoše jsem se nenadal," radoval se náhle zjina*
116
ený úedník, „že bych vás na této zemi ješt jednou ote mj! Ach, co jsme se pro vás nalítostnih! Ale kam jste se medle na tak dlouhá léta z naší Prahy objal,
podl, ote Písecký?
A jak picházíte nyní v ten nepatrný
domek?"
m
„Moje bláhové srdce vyvedlo z domova i z vlasti. Johanka moje " „Ach! Jakpak se jí vede - té ušlechtilé?" „Té se vede dobe! Hledí na nás nyní s výsostí nebeských. Ona si byla vyvolila - manžela cizince, já pak ji na to do vzdálené vlasti provázel. Jindy o tom promluvíme obšírnji, pane radní - je to dlouhá pohádka. Po smrti její vrátil jsem se i se zetm vdovcem a jedinou dcerou jeho zase do Prahy. Ale as byl s doktorem Píseckým velikou zmnu uinil, a já uznal za prospšné, dny své potají tu skoniti. Kde mohu, ješt svou arte medica pomáhám; ale to mi vte, radní pane - ernoknžnictví netropím .
.
.
ani já, ani ze mj." „Aj, ta slova úední musíte
mi prominouti, ote PíVás nemohla se týkati. Povsti pak hned ústa zacpeme. Já vás co nevidt v té rozhlášené díln navštívím. To si pak ale vyprosím, abyste ze tmy své na svtlo vystoupil a nás tu veejnou pítomností potšil." „Tys dosavad milý mj Ondej," zvolal staec, radnímu ruku tiskna, „jejžto jsem jako vlastního syna miloval! Chceš-U ale starému Píseckému nco k vli uiniti, propus mi našeho verejšího ochránce - jinak-li se to 8 úadem srovnává. Ze mj roznemohl se po verejším leknutí a vzdychá po muži, jejž byla vaše stráž skrze nás secký!
zatkla." ,,Mohu-liž vám v této chvíli odepíti?" zvolal radní, synovsky starce objav. ,, Uvidíme, jak to s ochráncem vaším vypadne. I v ostatních vcech spoléhejte 86 na pispní svého až dosavade vdného Ondeje." Nato zazvonil a do svtnice vkroil posluha. Radní pán mu dal potebných rozkaz, a za malou chvíli
neho
pivedli dva dráhové cizince, však beze vší vazby, k výslechu.
117
7.
„Mám prosbu jednu „ „Mne cizince
Nuž Pojme,
a
si
—
volíte?
vykonáno." " J. K. Chmelenský.
již
Po Pražském most kráeli ze Starého msta na Malou stranu dva muži, kteí pozornost všech mimoj doucích budili. Bylt to staec velebného pohledu, v šat poestného mšana, a vedle nho muž vku nejkrásnjšího v zánovním
odvu
vojenském. jsem pravdu?" tázal se staec svého prkdo vodího. „Podívejte se, jak po nás koukají. Zná-li mezi nimi, diví se as, jak zlý arodjník ve spolenost tak švarného hrdiny pichází. Ješt jednou, milý pane! moje díky za vaši laskavou ochotu. I nebudete litovati, když u nás nkolik dní ztrávíte." „Nebude-li jen vám jednou líto, že se mnou as a peníze maíte," odpovdl prvodí s lehkým, dobrosrdeným iismvem. „Mn bývá doba lidské pízn vítána, nebo jest neobyejná jako jasný den za pošmourného podzimku: a pi tom se bojím, aby nové chmury, až se nademnou shluknou, i vaši domácnosti oblohu tichou nezakaldy". „Aj, to by musely býti zatrolené chmury, "zažertoval staeek, ,,aby s mou hlavou nco svedly, která již sedmdesáte a nkolik let všechnm bouím vzdoruje. Necht ,,Nu, neml-li
m
chmurných myšlenek. Nyní jste náš, a my bychom rádi, aby nad námi všemi jasné slunce svítilo. Uvidíte, jak se tváe mému zeti zalesknou, až vejdu s vámi do dveí." ,,Pál bych si, abych mu vskutku k veselé mysli pomohl; nahradil bych vám aspo ponkud, co jste již na
mém
chatrném odvu laskavého uinili." „Vida, vida! - Naposledy nás ješt pemluvíte, že jste naším dlužníkem" prohodil opt staec. „I vždy jsem svj vlastní prospch na zeteli, když jsem vás já k novému kabátu pemlouval. Vidím to již jako v duchu, že se bude nyní luza o náš chatrný píbytek pokoušeti,
ml
118
tu
vaše statená postava na uzd udrží." spolehnout; a proto se rád piznám, že jsem nebyl ostýchavým bláznem, abych nebyl pijal, co se upímn poskytovalo!" ekl druhý. „Dávání je za našich tak vzácná bvUna, že si braní pospíšiti musí, a
doufám, že
„Na
to se
ji
mžete
as aby
nco
dostalo."
„To máte pravdu, milý - ale probh! jakžpak vám pece íkají? Njakého jména musíte míti, chcete-li mezi
ktnými
bydleti."
ponkud se zamlel. Bylo, jako sebou uvnit bojoval. ,,I nazvete teba Boleslavem nebo Strastimilem," promluvil na to. „Jméno mé je nepovdomý zvuk v uších ?Sa tato slova cizinec
by sám
s
m
." lidských „Aj, vždy my .
.
nebudeme po tajemství vašem pátrati!" omlouval se starý. ,,Je jenom o to, abychom vdli, jak na sebe volati, nejsouce podobni bezejmenným holubm. Tedy - pane Boleslave - pobudete u nás, dokavad se vám líbiti bude, a my to již navlíkneme, že si nezastesknete. O to jediné musím vás ješt prositi, abyste ml s rozmarem zet mého strpení. Je starý muž, a léta se o nj mnohými tžkostmi otela - je asem dtinský, ale mírný pitom, jako dobré dít a protož vás to nelekej." ,,Ze je starý a slabý, poznal jsem již u veer našeho setkání se pod širým nebem, a stav duše jeho byl také ta ." jediná píina, že jsem pozvání vaše pijal Mezi takovou a další rozprávkou brali se oba muži vzhru Ostruhovou ulicí; ím pak blíže k Pohoelci picházeli, tím astji zastavovali se mimojdoucí, hledíce tu za starcem, po celém okrsku dobe známým, i za statným .
.
jeho prvodím; nebo povst o noní píhod byla se již po sousedstvu i v dálce roznesla; neminulo pak hodiny, aby nebyla vzrstala, mnohými smšnými pídavky od
pravdy
se uchylujíc.
A
proto 86 zdála zvdavým Pražanm zvláštní pozornosti hodná býti také tetí osoba, jež oba dva muže opodál takka krok za krokem provázela; nebo všickni poznali v ní právního posluhu.
119
8.
„Kdo to klepá na dvee? Vítám!" a hned ote\Tre. J. V.
—
Kamaryt.
Na mkké
podušce odpoíval starý Jetich; vedle nho Anežka. ,,0 to t ale prosím, dít!" promluvil k ní otec hlasem ponkud již zesláblým, „abys mi ochránce našeho vlídn pivítala. Já se tším na píchod jeho, a nerad bych, aby ho tu nco potkalo, co by jej nepotšilo." „Nemj pak starosti o dceru svou," prosila jej Anežka. „Ci jste ji nenauili jemným zpsobm? Dovedu já stateného ochránce našeho uvítati, a nadji se, že slova moje pravé ceny a váhy u nho nabudou, nech jest jakákoli mysl jeho." ,, Šlechetná jest; na to se mžeš, milé dít, spolehnouti! A mám-li ti pravdu povdti," odpovídal otec dále, a za ruku ji chopiv, trochu ji k sob pitáhl, ,, mám-li pravdu pkný sen. Ukázal se mi ve povdti - ml jsem o skvlé podob, a ím dále jsem na tvá jeho hledl, tím živji se mi zdálo, jako bych ho byl již druhdy vídal, ano, jako bych na svoje vlastní tváe patil. Konen jsme se objali, a tu on mne otcem, já pak jej synem nazýval. cosi tak sladkého, Já pi tom jménu zaplakal. Vzí v že by pro lovk na všeliké života strasti zapomnl. Já však nevím o jiné cest, jak bych jej mohl synem nazvati, nežli -" stála dcera
nm
nm
Pi tom se zamlel, ale v jakémsi nevinném rozmaru dtinského stáí na dívku se zasmál. „Co myslíš, milý ote?" tázala se tato. ,,Než abych mu tebe za manželku dal!" doložil staec radostn. „Nu, nu - netrhej sebou, jako by byl sokol holubici podsU. Svatba je pkná vc; ty pak - dopustí-li - na dalekém svt brzo tebas osamotníš, a Pán potom ti bude ženicha potebí." „Ach, milý ote!" vymlouvala se uzardlá panna a
Bh
120
upímná
dcera - „jak
mžeš takovými
slo\^'
Bh
Anežce své
ješt dlouhá bolest initi? Tebe i dda zachová mi léta, a musela-li bych nešastná vás pekati, pak se on sám také o mne postará. Svtskou myšlenkou zabývati se pann nesluší, a budu-li museti jednou ruku svou muži podati - to víš dobe - stane se to, ale tím mužem se mi náš cizinec býti nevidí." „Že se ti Cechem býti nevidí?" vzkikl staec hlasitji, nežli snad bolest jeho dovolovala, a jižjiž chtl mu i proud horlivých slov se rt plynouti: vtom ale povstal ped domem pokik, a hovor ve svtnici najednou se utišil.
Anežka pistoupila k oknu.
Pede dvemi bylo se nahrnulo zvdavých zahale, žvatlavých bab a toulav^ých uedník, a každý z nich uml noní píhodu jinak v\-pravovati; každý o jiném míst, kudy se lupiové byli vedrali, a každý chtl krvavou sk\Tnu po zabitém jinde nalézti. Tak vzniklo štbetání, hádky a kik, až pak mnozí pro
vdl
dkladnjší pesvdení
již
i
dvee u domku
chtli: an se tu všech pozornost náhle
otvírati
na jinou
vc
obrátila.
Vracel se totiž starý Jan, a s ním picházel i cizinec Boleslav. Celý zástup zvdavých byl by starce obklopil, nebo se každý co vyptávati; ale žádný si to nedv-
ml
oval uiniti pro statného
cizince, tfa
nmžto
nyní veškeré
oi žádostiv utkvly.
A starý Jan se usmíval, prvodci svému tajné znamení dávaje. I bral se zástupem, jako z úcty ustupujícím, k domku až ke dveím; tam pak se zastaviv, oekával, právní posluha dokroí, poád ješt za ním až k v povzdáleí jdoucí. „Vyite vzácnému panu radnímu uctivé moje poruení," promluvil tu k hodn hlasit, a vtiskl mu stíbrný peníz do ruky. ,, Pitom uite mu i podkování, že mi vás k laskavým službám propjil. Taktéž mu o mé prosb povzte, že budu slovutnost jeho co nejdíve k ná-
nmu
nmu
vštv
ekati." Právní posluha, kterýž byl od radního pana Kliky
121
rozkazy obdržel, uctiv se ped Janem pokloniv, dležitou úední tváí odešel; naež i ostatní zástup, oi ústa podivením otvíraje a pak o vcech divných mum-
jisté s i
laje,
zvolna se roztrousil.
Jan zatím s hostem vstoupil do domku. „Vedeš mi ho, vedeš?" zvolal Jetich, a celá bytost jeho
Pekvap ila jej ušlechtilá postava, v jakéž se nyní cizinec objevil, a radostí jiskily se oi jeho. Sama Anežka, lib pekvapena pi pohledu na statného a bujarého muže, panenským studem se zardla. SklopUa oi a s tlukoucím srdcem zašeptala: „Bute nám vítán co nejsrdenji." „A neváže-li vás v Praze nic pevnjšího a svtjšího," ekl otec dívin, „pobute mezi námi jako syn." „Dejž to dobrý Bh!" vzdychl cizinec. „Amen!" doložd Jan, a sepjav ruce pohlédl k neobživla.
mu
besm.
-
9.
To
^
svaté slovíko: Vlasti Heslo mé a má je slast. Krev, co mé probíhá žíly, duševní, tlesní síly,
tob dám
—
své zdraví a
i
ela
svj
pot,
život.
F. J. Kamenický.
„A
tebe, synu, za nástupce volím."
Ze
—
staré hry.
„Jste Cech, není-li pravda - Cech tlem i duší?" tázal po nkolika dnech starý Jetich Boleslava, s nímžto se byl do své klenuté dílny uzavel. ,,Jsem - zajisté!" odpovdl tento, jenž byl za ten as na takovéto otázky starého muže již uvykl. „To je hezké!" radoval se staec, mna si ruce s úsmvem. ,,Vidíte, já se vás neptám, jste-li pod obojí nebo katolík - nebo k nadarmo železného ježka do holé se
emu
122
ruky
zin
bráti,
abychom
se upíchli?
Byl
jste
dlouhá léta v
ci-
- je-Už pravda?"
„Byl." „Vidíte," ekl Jetich potichu, dležit k Boleslavu se nakloniv; „já byl také dlouhá léta v cizin; ale mne tam vyslal andl strážce vlasti naší, chtje mne v\"V'oleného k tajnému pramenu pivésti, z nhož bych napotom prahnoucí vlast napájel." ,,To je krásné a veliké povolání; blažený lovk, jenž
ho dospje." ,,I cožpak je má Krásné a vehké povolání." „Šlechetné jako zlato!" „Není-hž pravda, jako zlato? - Co soudíte o zlat?" ,,V rukou nerozumného je hrouda, plná jedovatých a hubivých \^^par; v rukou mudrce vidí se mi býti rosou padající s nebes na zprahlý život lidský." Radostn pisvdoval Jetich pi tchto slovech, hlavou kývaje, a potom Boleslava za ruce pojav, tsn se k nmu pivinul a v ucho mu pošeptal: „Já je mám! Hahaha! To ty koukáš!" dal se nato do smíchu. „Není-li pravda? Ale div se, jak div -já dobývám zlata! Vidíš, já t uvedl do dílny, kam noha cizí ješt nevkroila. Zde se rodí a uzrávají zámysly moje. Dlouhá léta pracuji a zkoumám tajnosti pírody - a nešetím potu, nedbám na útraty." Pitom otevel velikou truhlu a ukázal Boleslavovi, vkol se napoád ohlížejícímu, osekané kusy olova a cínu. ,,Z toho všeho musí zlato vyplynouti!" pravil dále, vyndávaje ze stolu veliký list popsaného pergamenu. „Zlato! - avšak bude to jen na poetí vtších podnikání, jimiž hodlám celé vlasti uleviti. Tuhle jsem již vypoítal, co bude všeho potebí. Máš tu sumy na školy a na knihy - a nebude na škodu, když na i tinkturu vymyslím, aby se jich nikdy více ohe nechytil; máš tu sumy na msta a na vsi, a zvlášt vypoítáno, mnoho-li zlata vyjde na mee. Co o tom soudíš? - Mee, celé ze zlata!" S mírností a útrpností poslouchal Boleslav Jetichovo žvatlání. Pišla mu na mysl slova Janova, jimiž ho omlouval, že bývá asem dtinský. I shledal to Boleslav
e?
.
.
.
n
123
také, a sotva že se pitom myšlence na nco horšího ubránil. „Divíš se, není-li pravda?" jal se staec opt vykládati. „Ach! tyt' nejsi první, a jiní se ješt více divili. Ba - co bys tomu ekl? - mnozí chtli také roztrušovati, že jsem rozum pomátl - já! - blázen!" si rozum pomátl po tch slovech umlkl. Bylo, jako by s bolestným vzpomínáním zápasil. se mu naplnily slzami, a teprva po chvilce zaal nadmíru jemným hlasem dále mluviti. „Blázen! - akoh by velkých div nebylo, kdybych se tvoje byl zbláznil! Ach, milý Boleslave, já bych jméno míti! Kdybych ti srdce své odkryl, a tys mohl na ty nesíslné jizvy pohlédnouti: odpustil bys mi, jestliže .
.
.
A
Oi
ml
vskutku blázním." I dal se do hokého pláe. „Aj, kdož vám takovouto lží ublížil?" jal se ho Boleslav tšiti. „Lež je to a patrná závist! Snad vdí nkteí zlí, že se tajným zpytováním pírody obíráte, že po zlat pátráte; a co se lovku nerozumného marným a nemožným dílem býti vidí, to nazývá snadno bláznovstvím!" „Haha! dobe máš, milý synu!" usmál se staec, a v oích leskly se mu ješt slzy. - ,, Dobe máš! Lež je to a závist. Ano, kdybych jim své zlato ped nohy vyhodil! Ale já budu zkoumati a zkoušeti. Život jsem na dobytí toho drahého kovu odvážil, i musím onen tajemný kámen nalézti; já to neiním k svému prospchu. Vlast potebuje zlata i divotvorného nápoje, aby se se všech stran opt vzmáhala. I nebylo marné zpytování moje. Jsemna dobré cest k tomu klíi tajemnému, a jen stran života svého vzím ve strachu, aby kratší nevypadl, než je k mému zkoumání potebí, a protož tob, milý synu, cestu do té svatyn ukáži; v tob jsem spíznného ducha nalezl. Ty pokrauj dále, budu-li já muset ped asem ustoupiti." I zotvíral napotom knihy, ležící na stole, a rozvinul ped ním drahé rukopisy - rozliná to a skvostná pojednání o tajnostech alchemie. Potom pistoupil ke skínkám vzal z nich pánev, misky a sklenice, a posléz na ohništi uhlí v plamen rozdýmal. Boleslav musel mu pi tom posluhovati.
124
10. Sbohem, Minko, musím
jíti.
Známá píse.
V jae
živobytí svého
jsem
v cizinu; v poutnictví lehkým rouchem piodn.
pustil
se
odešel
Slunce zašlo, slunce vzešlo, bez pestání jsem se hnal;
mn
nevzešlo, ono ale co jsem žádal, co hledal. Schiller.
Tajným pudem všemocné pírody, jemuž lidské srdce od po vky podléhá, jemuž nadarmo se brání - tím nezpytatelnym, svatým kouzlem hnáni sklesli si Anežka a Boleslav do nárui. V horoucím políbení sjednotily se duše jejich. Tesoucí se ústa šeptala jen „Anežko" a „Boleslave" - ,,moje" a ,,mj". Avšak najednou, jako by ho z ráje nezaslouženého an-
vk
dl
s
plamenným
meem
byl vydsil, odtrhl se jinoch
od drahé dívky, a žalostn si tvá rukama zakrývaje, s hlasitým nákem Anežce k nohám
po prvé
milující
se uvrhl.
duše andlská!" jal se žalovati, ,, Odpus pomatenci, „jenž by tebe málem v bezedno vných stesk byl uvalil. Seti obraz nešastníka cizince z pamti své a odpus mu vinu jeho; pokutu ponese beztoho sám v prsou s\'ý"ch!" Po tchto slovech zmizel z malé zahrádky, ježto se nacházela pi domku na Pohoelci, a dívka zdšená, z blahosti lásky sotva okušené opt násiln vytržená, slova nemohouc promluviti, hledla v tom okamžiku za uprchlým jako bez citu. Boleslav pikvapil k otci Janovi. ,,Ote! Kletba odpoetí mého na spoívající \'yhání z domu vašeho - i musím prchnouti, aby chmura nade mnou se vznášející také vás nezastihla, jakž jsem vám již
m
mn
na zaátku zvstoval."
125
„Aj, cožpak se vám stalo?" „Miluji Anežku." „Není-li vtšího neštstí! myslil, že vám o hrdlo bží, milý Boleslave - a bude-li vle boží, brzo - milý
Já
synu!" „Nikoli, to není a
nebude vle
boží.
Já tu lásku musím
v hrob svých prsou pohrbiti." ,, Nemiluje vás Anežka?"
m
láskou oblato práv muky mé zvtšuje, že chce. I protož musím písteší vaše opustit, dokud sladký jed milosti tu spanilou rži cele nezkazí." Jsi zlosyn, že z chrámu pozemského blaha samocht utíkáš .? Co je ti? - Mluv! Až dosavade ctil ,,Ach,
žiti
„love!
.
.
nmu
a šetil jsem tvé tajemství - nebo jsi mi práva k nepodal. Shledal-U jsi ale po ase svého u nás pebývání, že by starý Jan tvé zasluhoval, tedy otevi ped ním srdce své, a možno-li ti radou nebo inem pispti, pokusím se o to dle možnosti." „Zlosyn nejsem! - isti jsou dnové moji a prázdni vší matka poala. nepravosti; ale nešasten jsem, co Obraz její vznáší se mi jen jako v mlhách ped oima; co malému dcku mi ji pohrobili. Otrhán musil jsem o hladu toulavé a žebravé dny tráviti. emeslu chtl jsem se slyšeti. Prosil uiti; ale poestní poádkové nechtli o jsem, aby do škol pijali; ale zákony zapovídaly mi cestu k hodnostem. Snažil jsem se o pátelství, o píze; za nehodná tchto dar ale hlava lidská prohlásila srdce lidského. Zoufanliv vrhl jsem se v boueplný stav vojenský; odvážHvost moje, vlastního života nešetíc, i se svtem smíila. dobyla mi pochvaly a ponkud svou proAvšak i tu záhy stará kletba, na vky následujíc, opt postihla - nemohl jsem déle v pluk\i
dvry
m
mn
m
m
m
m
ob
pobýti.
Tu
se
uzavel mír, a
já
dkoval
nebi, že
jsem do da-
lekého cizího svta pustiti se mohl, kdež by se ode neodvraceli, že otce jmenovati neumím, kdež by odstrkovali - co pancharta!"
mne
m
126
ne-
11.
Bible.
V domku
na Pohoelci byla ješt tetí komnata, poobydlíko starého Jana Píseckého. Zdéli dvou stn stálv tix malé devné skín, uzavírajíce výbor lékaskvch knih b}''valého doktora, buto z vku lepšího zachovaných, anebo pozdji semotam skoupených. I stl a lože byly tu k poteb postaveny. Nyní zde pebýval host Boleslav. I sedl práv u stolu a nespouštl oí svých s jakési vci, kterouž bvl ped sebe na stl položil. Bvla to malá, kulatá, z hedbávné tkaniny ušitá schránka na hedbávné s ostatky nkterého svatého aneb stranní a tiché
še,
nkteré svtice, jakž je tehdejšího asu katolíci skoro vesms na krku nosili. Schránku tu byl Boleslav otevel a hledl nyní truchlivým okem na vci v ní schované. Okolo zetlelých kstek vidl nápis malými perlikami vyložený: Ora pro nobis. Na nich ležel mnoholetým otíráním, potem neb slzami setený a sedený list bez podástka mužské kadee. pisu, a na
nm
Pece snad jsi ve škapulí tento požehnání své ukryla, matko ubohá, an jsi mi jej na krk uvazovala!" jal se Boleslav z pohnutého srdce sám k sob mluviti. ,,Zeno nešastná! - nebo vinnou t nazývati nemohu - kdožví, zdali jsi ,,
se nadálá, že by se požehnaný plod života tvého takových blahostí kdy dokal, jako na mne v Cechách ekaly." A zabrav se nato zase do hlubokých myšlenek, spatd se v náruí starc dda Jana a otce Jeticha, an se radují a syna, ženicha Anežina, objímají; etl svou blaženost
v planoucích oích milující nevsty; i zdálo se mu, jako by dnes byl kletbu svou petrpl a k životu novému se narodil. A spatil to všecko zase v duchu, co jej bylo ped nkolika hodinami vskutku potkalo. Vtom se otevely dvee a do komnaty, jako pokradí, vklouzl Jetrich, ukrývaje cosi pod kabátem. „Dobe, že t, milý synu, nacházím!" zaal radostn, nevšímaje si, že Boleslav hedbávnou schránku rychle za
127
adra
schovával - „dobe, že
máme spolu
t
co mluviti. Tys pede odhalil srdce své - a dobe jsi uinil;
samot nacházím; mnou co ped otcem
o
mn
pak se vidí také tebou upímn pojednal. Ale otec Jan vždy se protiví, kdykoli o vci poínám - nu, musíme starému nkteré vrtochy prominouti; a protož o ní, akoli bych rád, hovoiti nesmím. Bojím se také, že bych to nemohl uiniti bez pláe; slze pak jsou nakažlivé - a k emu i tob bolení oí psobiti? - Ale navlíkneme si to jinak!" hovoil dále a vytasil se opatrn s velikou knihou, již ml pod kabátem ukr^^ou. „Vidíš, tuhle ti pináším bibli - hehe! Cti, milý Boleslave - ale až si všickni ulehnou - a když peteš, dobe knihu schovej; já si pro ni zase pijdu. Cti ale dojista! Nesmít' mezi námi býti tajemství slušnou vcí, abych
k
s
emu bychom se báli Janovy opatrnosti? My se budem mého zlata dobývati." A pitom nastávajícího zet políbiv, bibli do rukou mu
vespolek milovati a pro vlast
jako byl pišel, zase tak pokradí se odvlekl. S podivením a usmáním hledl Boleslav za starcem. Domýšlel se, že je to zas následek jeho, jak se íkalo, dtinské mysh. Bezdky otevel bibli; avšak brzy ho nevábilo tení svaté, alebrž listy, pišité mezi deskami. Byl}!' popsány rukou mužskou, ale dobami velmi nestejnými, a na jednch barva již bledla, ježto na jiných ješt skvle se ervenala. A Bolelav etl, jakž ho byl Jetich požádal. vtiskl, a
Byl jednou jeden
Zaátek národních povsti. Psali jsme 1621 a svtili svátek svaté Eližbty. Ach, jakž bych mohl onen den z pamti své vyhladit ?J - Eližbto moje! S tebou jsem se obíral pi ranním procitnutí; toho dne jsme doufali blaženosti ovoce okusiti. Jakžl bych na onen den zapomenul? - Jakž bychom mohli nai onen rok vbec zapomenouti? Byli jsme vítzi, a život
128
i statky jsme prohráli. Te Deum jsme zpívali, a slzami rány smáeli. Také Eližbtu nalezl jsem v slzách. Byly to slzy hlubokých a všemožnou odhodlaností tajených bolestí. Co je ti, duše moje? ptám se polekán. Eližbta ukázala na otce, jenž práv do komnaty
vkroil. Musíte se rozlouiti! ekl i s rodinou z vlasti vyhoštn.
starý
Svtelský.
Jsem
Mne projel smrtící blesk. Eližbta zaala hojnji slze prolévati a uvrhla se otci v náru. Až posud nebylo rozdílné vyznávání pekážkou v lásce mojí k vaší dcei, ote Svtelský! zvolal jsem. Já se vás i nyní nespustím. Nic nerozlouí srdce naše na vky! Mladý pošetile! odpovdl otec. - Myslíš, že si vyjdem na rozkošnou procházku? Cím bys ty se na cestu hrzyplnou ozbrojil? mládnoucí Láska mi bude ochranným štítem a posilou! zvolal jsem, ohniv Eližbtu objav. Láska k dívce? tázal se zasmušilý otec. V boui chceš na ttinu se podpírati? Nás musí to, co je lovku na nejsvtjší, na té tžké pouti doprovázeti - nás musí víra,
vn
svt
vn
nad hlavou záící a všeliké mraky pronikající hvzda, na té pouti strastiplné vésti; tvoje víra t však váže na domov, tys tedy vítzem - tady pobudiž!
jako
Nikoli! - Musí-Ii vše, co dobré jest a šlechetné, z Cech se vysthovati, pjdu s tebou; i oistím se utrpením v oích tvých a uiním se Eližbty hodným. Láska mi dodá síly
a vytrvalosti! •
Strastiplné doby! - a oni ubozí vyhotnci zbožn se usmívají, a tší se v nehodách svých, tší se v zármutku, v bolestné touze po vlasti. Já se nemohu s nimi tšiti! sežírá, i trpím dvojnásobn, Plamen lásky k Eližbt co rodinu její tžce potkává. Trpím, že nemohu pomoci Bez vlasti! - Hrozná myšlenko! - Bez vlasti -
m
.
.
.
vný
cizinec,
Povídky
hynoucí kvt, usychající koen!
bistor. a
dramata. •
9.
129
V
Bez vlasti! stálém protivenství - a vdti, že jsou dálce duše krví spíznné - ó bda mému srdci! Mne i plamen lásky k vlasti sežírá. A musím dlíti v lnu jejím, musím se na bok postaviti onm, kteíž o pstování zajdu bez vlasti! Co jsem pláten blaba jejího se zasadí. v cizin? - Láska k Eližbt! Láska k vlasti! - Ó, jak se
v
Já
záhub?! Eližbta prý nemže otce opustiti! Otec nesvolí, aby se mnou do Cech se navrátila. A ona se nesmí navrátit! by promnila víru svou? - Tu nepromní! A já ji nesmím ješt obejmouti co manželku! Otec vrtí hlavou. Jsem dosavade poletující, prchající ptactvo pod nebem. A kdožví, kde posléze hlavy své skloníme? Ale vynaložím ješt prosby a slze. Já musím do Cech nazpt! - Dobe ml Svtelský: V boui na ttinu se chceš ohraditi proti dvojí
i
podpírati?
mn
Ach, kdož by byl díve dokázal, na svt, nežli plamen k dívce vábící?
že je silnjší lásky
Bda i vítzství! - Eližbta mi s pláem vyjevila, že je matkou! - Matkou! hrz}^lné slovo v srdci neposvcených. I
musí
mnou
se
bolesti otcovské
Cech. Vžd^^'
jenom v
prchnouti!
ped oi
mne
Nedvuj e
vstoupiti.
Pjde
si
se
hnvu
a
mnou do
miluje, a žena nachází povolání své
lásce.
Nesmím do ech! vymazáno
-
Sám
jsem
se vyhostil;
ady eského
jméno mé
rytístva! Odpadlíkem od svaté a jediné víry nazývají. Avšak musím do vlasti! Tato jediná myšlenka udržuje ješt v kotouivém svta vlnobití. mám cíl života zcela v bezedno strhnouti? - Eližbta zstane na pomezí. Já si zatím v Praze pátel V) hledám. je
ze
m
i
130
m
Otec umel. Mladší bratr uvázal se v držení statk. již - nechtl poAle neznal
m
m
K nmu jsem se utekl. znati.
Ustr se, brate! - zasta se o mne u práva. Nejmenší službu mi ve vlasti opati. Já nechci statk otcovských; ale ve vlasti musím chleba jísti, a musí ho se mnou jísti manželka a dít! Jak? Tys ženatý? - I myslil jsem, že útrpnost v jeho srdci vzniká; i povdl jsem mu, co jsem byl od vystoupení z vlasti vjtrpl. Nuže, tedy ti radím, abys opt za pomezí eské pospíšil, kde jsi svou nevstku zstavil. Nevstku?! zaval jsem jako rozdráždný tygr a popadl nevlídného bratra za prsa. Ale sluhové mu pispli ku pomoci, a já spal toho dne na vlhké dlažb tmavého vzení. Vlasti! - Moji zlatí snové! Ach, kam jste zaletli?!
Kde jsem?
-
Dlouhá noc
tížila
mé
zoufanlivé smysly. -
i
trvá snad nemoc moje dosavad? Jakéž to bledé, v)-záblé, divné a hnusné tváe kmitající se okolo mne? -A jeden z nich staví si papírovou korunu na hlavu, a tísku v ruce drže, kií nadut: Já jsem král! - A jiný po zemi se váleje, dlá kídou na podlaze áry a kola, i posmívá se králi: Tvé království nebude dlouho trvati! Slunce se bude rváti s msícem, a zem tvá pipadne jim konen k svain - to ti zvstuje Archimedes. - A okolo nich prochází se žena; kus deva, chatrnými plenkami obaleného, nosí na loktech a líbá je a zpívá: Hajej, dátko, hajej! - až se vyhajáš, oba tyto muže
Stonal jsem? ...
zabiješ
.
.
.
Nebesa! nezbavte
m
smysl!
to jsou blázni ... a já mezi nimi
otce mého! - Dkuji místo ve vlasti opatil!
To byl bratrský kousek, synu tys bratru Jetichu
9.
dstojné
to jsou pomatenci
.
.
.
uzaven!
ti
-
131
Hrozil jsem ti snad, že se uvrhnu k nohám císaovým, a že budu o milost prositi? - Již o tom nevím. Tys mi ale cesty ušetil. Na smyslech pominutý zatoulal se z vlasti; zákony pomatenci vinu milostiv prominou, ale k držení statk je šílenec neschopen.
A
Tak jsi pravU, drahý brate! pan tchán - nejvyšší sudí zemský - aby dcerušce a zeti bohatství zachoval odsoudil bratra tvého mezi blázny! .
.
.
Mám-li ješt déle pod bemenem života vzdychati? Jeden, jediný krok - a svoboden vznesu se na kraj nosti! - Ale, kam potom v té neobsáhlé, nekonené íši? Dojdu tam cíle? - Naleznu odlevy? - Ci bude strast moje
v-
i
tam
trvati?
Ach, vlasti moje! Ubohá Eližbto! Pro onu umírám já; tato umela pro mne. - Haha! já si veselou píse na tu ztrátu zpívám!
Ach, kdo mi poví, zdali také neblázním? - Hlava bolí - srdce
m
m
bolí!
Léka a dohlížitel v mohu postesknouti o
kleci naší je
ztrát;
hodný muž.
jemu mohu
Jemu
si
íci, jak ne-
výslovn vlast miluji. On ji miluje také. - I navštvuji vlídn poslouchává, když mu rozpíbytek jeho, a on umn vykládám, jak sám jediný vlast naši hodlám všech tžkostí zprostit a uiniti šastnou. A on mi pisvduje a podává radu.
m
Kdyby nebylo vlasti, musel bych o své platnosti pochybovat a nad svým povoláním zoufati. K emu jinému na svt? - Okolo vlasti toí se moje toužení, moje snažení, moje nadje! Až pozbudu vlasti, pozbudu i rozumu.
132
Eližbta byla dobrá i spanilá. - Léka náš, uený Písecký, má dceru Johanu; ta jest také dobrá i spanilá. Ona tší, jakož i otec inívá.
m
Jsem velmi - velmi šasten. Bibli, jedinou památku dobrovolného vypovzenství mého, tu mi na radu Píseckého k útše nechali. Blaze mi! já s ní velikou ástku svých ztrávím. I budu nyní píhody života svého spisovati.
dn
Nikdy prý odtud
mnohým nákladem
z
domu nepijdu. Dobrý bratr se o to Jsem a musím býti bláz-
postaral. -
nem!
Dkuji mu bych
zdali
za to. Já zde nalezl své nové nebe, i nevidím, ním samocht kdy rozlouil? A kdož mi
se s
píšt vypadne? Smí díví srdce blázna milovati? -
poví, jak to
Pro by nesmlo?
lásku nazývají bláznovstvím; pro by tedy bláznovství blázna nemilovalo? Ale smí-liž jej za manžela pojmouti? Tuším, že nesmí. Lidé aspo napsali: Za blázna se nesmí žena provdati. Kdož ví, jak to vypadne? -
Samu
Otec Písecký povzdychuje smutn nad dcerou, nad i nad mým neštstím; Johana bduje, a já -? ach, jakž tu bolest pojmenuji, v nížto se duše moje potápí? Není-liž dost mého neštstí? - Musejí-liž mnou i jiní trpti? Znamenám, že se léka stran mého propuštní ucházel. Miluj mne, a miluje dít své nad život i veškeré statky. - Žádal o mou svobodu, ale oni se mu vysmáli; i hrozil, oni pak hrozili také. Ubohý! S pány se neshodl. V trudných myšlenkách je pohroužen - Johana mívá sny o zlých vcech Ach, já bych radji umel!
svým
e
.
.
.
133
Umel jsem. Mám vyhráno!! Ležel jsem v rakvi, a bratr mi dopál té milosti, že estn do hrobky rodi našich položil. ovanul; irá tma ležela nade mnou. Studený vzduch Sahám kolem, všude tsno; sahám nahoru, všude úzko; - ve smrtelném leknutí sebou trhnu, a opru se - i stalo se rachocení vedle mne; víko rakve se mne spadlo. I vidím vkol sebe ady rakví, a v jedné z nich jsem za živa práchnivt. Hrzou se mi ježily vlasy; studený pot mi vjTazil na ele. Dlouhou chvíli hledím jako bez života do temného klenutí. Za mou duši hoely ješt voskové svíce vedle hlavy mé. Tu se v dálce pablesk hoící lampy zakmitl, a z temnosti vykroil otec Písecký. Dív ješt, nežli jsem se mohl vzpamatovati, pikroil ke mn, a zakázav mi mluviti, pomohl mi z rakve. Brzo jsme stáli na kamenných schodech,
m
m
ml
ježto vedly z hrobky.
Krásný
jest
daleký boží svt, a nejkrásnjší na
lidská svoboda! - Já to nyní srdce nebolí!
m
poznávám. Hlava
m
nm
nebolí -
m tajn pipravenou šávou v
tuhé - ili vlastn pokrevní ihned podle zesnulých pedk. Ale pátelé položili k žiotec Písecký poítal hodiny snu mého, a vyvedl votu opt procitlého, znovu na svt. Brzy nato byli jsme, otec a Johana se mnou, na tajném odjezdu z Cech.
Otec Písecký byl
spaní uvrhl,
a zklamaný
m
svt
m,
Nemiluje Písecký vlast? - Ach, o tom spolu nyní nemluvíme; te nás poutá nový život svou rozmanitostí. Johana jest moje. Otec zachoval pkného jmní; umní jeho otvírá mu všude dvée i srdce. Vítán je všude doktor Joannes Cechides, jak se v cizin nazývá. - Já se stal
uedníkem
134
krásné, blahoplodné artis medicae.
Jak ta léta ubíhají! - Kdo své dny radostn tráví, tráví je i rychle. Drahá moje Johana darovala mi dceru. Nazvu ji Anežkou. Rozkoš dn našich se zvtšila.
m
Co dlá vlast? - Zapomnl-li jsem na ni? - Otec Jan srdci nositi nauil. Nyní jsem v ní napoád, a pipravuji se bez ustání k službám jejím. s umním lékaským; s ním Samo nebe seznámilo jsem vypátral i jiných tajností u velikém chrámu pírody.
ji v
m
Budu
je dále stíhati!
A mám je!
-
vlasti pomoci.
Otec se Závistivý
Nalezena
Budu
mým as
je cesta, nalezen
zlato dlati!
prostedek, jak
-
letm smje? - Ale nejsem stár! jen ovanul; ale srdce zstalo mladé.
starým
m
Radost netrvá navky! Zkusil jsem toho, an jsme Johanu k hrobu doprovázeli. Blaze nám, že se mžeme Anežkou tšiti. Nevím, co nás, pouhé starce, pojednou do vlasti vábí! Vrátíme se do Cech. Kdož by nás poznal? - Mezi námi a Prahou leží lidský vk; my pak nebudeme se honositi jménem svým. *
8
zem
Jsem tady! - Líbám t, námi pichází pomoc! -
posvátná! Raduj
se!
-
12.
A
když oko lovka zpt se ohlíží co vidí? po dnech minulých; Young.
—
—
Piln pebíral se Boleslav v listech Kralické bible. Podivné osudy otce Jeticha ho bolestn dojímalv. Vtom vzbudilo nkolik dopis, mezi listy semotam vložených, 135
a jinou rukou - rukou ženskou - psaných, pozornost jeho, a to tím více, an se mu písmo povdomo býti zdálo. I rozevel jeden letitý, vetchý papír a zaal ísti. Byl}~ to žalostné stesky srdce ženského, plny velé touhy po milenci. daleké cizin byla je Eližbta papíru
V
svila. Týkal^^'
se
Jeticha.
A vedle toho ležel ješt jiný list, v nmžto se plna mateského hoekování nad nešastným plodem života svého
vzdáleným milencem a se svtem louila. „Odpouštím protivníkm našim," psala; „také ty jim odpustiž. Ráda umírám, nebo jest peveliké bím viny a bídy mé. Kéž bych ti jen dít naše, svého Víta, odevzdati mohla! Kdož bude peovati? - Ubohé stvoení! Kdož mi poví, že nkdy otce svého pozná? -Neboj se, že jsem tvoje jméno komu svila. Což by to i prosplo? - Ale ty ho snad pece jednou poznáš; tajné cesty osud lidských a hlas otcovského srdce t k nmu dovedou. Já mu zavsím na krek onen škapulí, jenž mi byl s posledním listem doruen na znamení, že posel od tebe pichází. Psaní tvé a kade tvá, drahý Jetichu, leží v ." na tom perlovém: Ora pro nobis „Spasiteli na výsostech!" vzkikl Boleslav, a na celém tle trna, vytrhl z ader hedbávnou schránku. „Sprase
o
nm
.
vedlivý Bože! -
Mj
otec!
Mj
.
otec!"
S pronikavým kikem v^^bhl z komnaty a vrazil rovným krokem do Jetichovy dílny. Staec stál v pilné práci u ohništ, na nmž pod železnou nádobou uhlí plamenalo. „Ote! Ote!" zvolal Boleslav již na prahu a chtl se starci k nohám vrhnouti; ale ten tu sám bolestn vzkiknuv, zaal se potáceti a padl píchozímu do náruí. že se byl synova kiku ulekl a na ohništi nco pehlédl, anebo že nevasným a prudkým otevením silné prvtí se stalo; vc na železném kotlíku vroucí byla náhle zasyela, zakypla, vzala se a záhubn starému alchemistovi do tváe vystiklá. V okamžení potáhla temná rouška oi jeho. S plesáním a bdováním držel syn otce v náruí. Na pokik sbhli se Jan i Anežka.
Bu
136
„Ote! Ote!" k tob hlásí -
volal Boleslav bez ustání - „syn
mn zavsila tvoje Eližbta
tvj
se
škapulí okolo
krku!"
A
zase bdoval, vida náhlé neštstí otcovo, jakéž ho jeho nejmilejším zamstnání bylo potkalo, i proklínal se co píinu této nehody. Vtom padlo oko jeho i na ubledlou Anežku a rázem zmizela z nho všecka mužská statenost. Jako zniena stála tu panna, když byla to hrozné, nikdy netušené tajemství zaslechla, ježto se tu nyní tak náhle bylo odkrylo a celému životu jejímu prajinou tvánost dalo. Zlaté hrady milostných sn jejích ležely v erných ssutinách, a sladký, istý plamen, v nmžto se byla nevdomá k nevinnému bratru tulila, šklebil se na ni jako
pi
te
erný hích. Kletbo! Kletbo moje!" vzkikl Boleslav pronikav a jako bez sebe na zemi. Poranného Jeticha držel v tesoucích se loktech starý Písecký, a s oima uslzenýma potichu se modle, omazoval nešastnému zeti opálené tváe a obvazoval mu ,.
sklesl
šátkem Náhlá a veliká boue byla zatásla tichou a mírnou rodinou v domku na Pohoelci; ale brzo vzešel opt mír na obloze domácnosti - akoli se skvl vážnji, nežli za as, dokud byl cizinec pes práh nevkroil. Otec nalezl syna, Víta svého, to drahé dít umoené Eližbty - ale dny jeho chýlily se ke konci; erná slepota obestela zrak jeho, a radost, kterouž mu bylo nebe po trudném, dlouhém zkoušení na sklonek života jeho ušetilo, podobala se poslednímu ohni, jenž ml duši jeho oistit, aby vešla bez poskvrny do bran vné jasnosti. Syn nalezl otce - dostihl cíle, o nmžto myslíval, že ho dospti nemže. Dostal poctivého jména; ale žalost hlodala na srdci jeho, že ml pi shledání navždy opt ztratiti muže, kterýž ho nyní v poestný ád uvedl.
je
.
.
.
Sestra a bratr byli se poznali - ale ženich a
nevsta
stáli
te s tichým hoem nad hrobem své milosti, a bolest jejich byla tím vtší, tím hlodavjší, an
si
ani bratrskému a
137
sesterskému pocitu svému uzdu povoliti nedvovali, nic nepimísilo, co by mohlo trestuhodným se k
nmu
abv
býti.
Jediný Jan, ten velebný kmet srdce mkkého, ta velebvkovitá sosna, nad kterouž byla boue celého života bez pohromy petáhla, ten stál mezi všemi jako smiující a utšující andl, a slova jeho byla jako oberstvující rosa, padající ve zprahlá prsa pedrahých milák jeho. Vrný pítel, vzácný radní pán, Ondej Klika, zasadil se o vymožení práv ddických pro Víta. Veškerá šlechta ná,
neobyejné vci srden zúastovala, a bratr Jetnebi, že jej u soudu k niemu více nepohánli nežli k navrácení statk. se
v
té
ichv dkoval
,, Jména a moci jsme tob dobyli," napomínal umírající se sám, ehokoli Jetich syna svého; „o vše ostatní ." bude potebí, abys dokázal, že vlast miluješ! A když poalo píští jaro ped oima Prahy své nejkrásnjší kvítka prostírat, ukryl se kvt mezi nimi nejspanilejší ped celým svtem na vky. Slena Anežka složila v kláštee svatojirském slib vného panenství. Domek na Pohoelci stál po smrti ueného Píseckého dlouhý as opuštn, až se i konen pobod. U dub mezi Bílou horou a opatstvím Bevnovským bývalo pak asto r\^íe Víta vidti, pohrouženého v jemnobolném vzpomínání na veer, když byl starého alche-
pii
.
mistu poznal.
138
.
JAN HUS. DRAMATICKÁ Psáno
r.
1848.
BÁSE
V
5
ODDLENÍCH.
— Po prvé provozováno dne Samostatné vjdání
z
r.
26. prosince 1848.
1849.
OSOBY: Zikmund, císa nmecké íše. Václav IV., král eský, jeho Lratr. Žofie, manželka Václavova.
Jan XXIII. ímský papež. Petr Angel i, kardinál a legát ,
papežský. pražský arcibiskup. Štpán Pále, mistr svatého písma. Mistr Míchal z eského Brodu, prokurátor pražského
Albík
z
Uniova,
ím.
arcibiskupství v mistr svobodných
Jan Hus,
umní,
kazatel v Betlémské
kapli.
Jeroným, nazván Pražský,
mistr svobodných
umní,
jeho pítel. z Trocnova. Pan Hanuš z Chlumu, píjmím Kepka. Pan Vok z Valdštýna, královský dvoanín.
Jan Zižka
Pater Blažej, ze ehole Minoritu.
Markéta, matka Husova. l'V
TT
žákové na vysokých školách pražských. I
Sembera, pražský mšan. Háta, jeho žena. Martin Kidélko, zvoník v Betlémské
kapli.
Latík, mladý tovaryš. Robert, biic kostnický.
Kurt, Stará
mšan kostnický. Wolfová,
mšanka
kostnická.
Kardinálové. Mniši. Panstvo. Komonstvo císaovo. Družina papežova. Panoši. Paní královniny. Lid pražský. Lid kostnický. Žoldnéové. Holomci. Hra
se
140
dje v Praze na rozliných
místech, Kostnici.
v Husinci
a posléz
v
mst
ODDLENÍ Prostranství
ped Betlémskou
kapli.
PRVNÍ.
Vidti, jak do ní velký poet
lidí
vchází.
Výstup první.
Markéta, žena u vysokém sedí
na
Šembera
stáí, o berliku se podpírající, u kaple.
kamen a
Háta
se potkají.
Šembera. Hoj, paní Háto! Pišel jsem ti na stopu? Háta. Já nezasypám kroky svoje popelem, aby jich nebylo vidti; ale iním zjevn, co mi káže duch. Šembera. Ale nekázal já tob, já tvj pán a manžel, kterýž se na tebe mozoluje - nekázal já tob, abys mi do toho kacíského hnízda nelezla? Abys mi dti tou vedovinou nenakazila? Ty ale do té ábelské brlohy zase letíš, jako by t byl sám Belzebub z píš-
aly
vystelil.
Háta. Kaž ty mn, jakou ti mám polívku vaiti; ale o pokrm duše mé se nestarej. Šembera. O híšná slepoto! Pokrm duše! Pokrm z jedovaté nádoby! Pokrm z nevypláchnutých úst lovka, kterého satanáš za nohu drží. Háta. Jdi a hulákej to svým tovaryšm do ucha, budou-li
t
chtít poslouchati;
mn ale nech mou cestou
kráeti.
Šembera. Ani
z místa!
Háta. Miste Šembero, nedopaluj mou dobrotu! Já
se
nechlubím, že se na tebe mozoluj u, ale moje ruce to
141
ím
dokazují! Nech mi tedy, na duši okívám a na se zotavuju. Sembera. Já ale nechci, abys na duši okívala v pedpeklí a zotavení nacházela ve chtánu pekelném. Poj se mnou do chrámu Pán, kde -
tle
Háta. Kde sluha ancikristv
lidské duše napájí a do temnosti zavléká! Není-liž pravda? Poj do chrámu jako ty, nedovaený Cechu, abych tam stála jako sloup a nepocítila teplý paprslek slova božího? Jdi si ty sám do takového papežského doupte; ale mou duši nech se napájeti rosou nebeskou, kteráž kape od úst kazatele betlémského! (Jde do kaple.) Šembera. O svte neestný! Kdy pijde na tebe andl Michal s meem plamenným? (Zajde.) Markéta (kteráž byla bedliv poslouchala, vstane). Umuený Spasiteli, co jsem to slyšela? I mezi mužem a ženou roste již trní nešvar a rznic! Msto plno zlého kvašení, ode všech úhl zem hrozné povsti -
a to vše skrze betlémského kazatele? Kriste Ježíši! zachovej pi pamti, duši mou a rci, mám-li
m
tam
vejíti
osv
nebo ne?
Výstup druhý.
Lupá. Pedešlí.
Lupá
(picházeje zpívá).
Zbynk biskup
na svém hrad
slabikuje písmo krade!
(Zahlédne Markétu.)
Salv mater
speciosa! (Chce do
kaple.)
Markéta. Ach, to He, mládene!
je
jist také žák, jako býval Jan. -
Lupá.
Voláš mne, starý vchýtku? Markéta. Prosím t, synáku, nemáš-li naspch, odpo-
vz Lupá. 142
žen na nkolik otázek. Odpovím, jenom je vyklop! staré cizí
Jsi
na uení pražském,
Bene
sentis; ano, tetiko!
Markéta.
Lupá.
je-li
pravda?
máš dobrý ich. Jsem
pražský žák.
Markéta (pro sebe). Ach arci, mj Jeník také tak vypadal! To znáš tedy také pražské mistry, ty uené pány?
Lupá. Znám. Markéta. A toho, co v téhle kapli - je to pece Betlem! Lupá. Odkudpak jsi vyletla, stará, že se teprv tážeš, zda to Betlem? Ano, je to Betlem, onen Betlem, jehož jméno nepomine, dokud bude eský národ svatá místa ctít, a poslední zvuk eský v znní trouby archanjela nezhyne, co bude volat k soudu! To je Betlem, z nhož vyjde eský Markéta. Nerouhej
mesiáš. se,
mládene,
a
promi
staré
žen
pochybnost. Znáš toho mistra, co tu káže?
ml znáti, kdybych nedechem Praha nov oživla a celé echy okály? Koho by ml znáti eský žák, kdyby jeho neznal? Jan Hus je modlou žáka eského, tak jako hvzdou nad královstvím eským v jasné zái
Lupá.
Mistra Jana? znal muže, jehož
Koho bych
stojící!
Markéta. Jen aby
nespadla, jak asto v tiché noci vídati! synáku? - Snad miluješ? tedy mistra ctíš, Lupá. Což jest to, miluješ? Kdybych mohl v hubené to slovo vtsnat, že mu tlem, duší sloužím, že jsem posel jeho kynutí a pání, jeho stín a ohlas - že bych pro nj chut krev svou do krpje vy cedil: pak eknu arci, že ho miluji! Markéta. O zlatý mládene! Tys tedy mistru nablízku? Lupá. Ba zrovna v jednom dom, mezi betlémskými -
Ty
mj
strávníky.
Markéta. A
nejsi sklíen tžkým svdomím, jak veselé praví? Nejsi v bázni o své spasení? Lupá. Aj, Sibylo zlovidoucí! Odkud jsi, žes touto nedvrou napáchla? O spasení bát se pi betlémském kazateli? Já ti pravím: Boj se o svou duši, nestojíš-li
tvé
oi
pi nm! Markéta. Ráda, ráda bych
já
pi
nm
stála!
Ráda
po-
143
žehnala hlavu drahou, na nižto se hrne s mnohé strany prokletí! hrne, matiko! To svy houkají, že vstává Lupá.
A
nové jitro mocným zábeskem, jež ony zrakem temnolibým snésti nemohou! Kdo jsi ale, teto poctivá, že na mistra tak peliv se ptáš? (bedliv na pohlédnuvši). Tob, synu, mohu to snad viti - snad mi tebe samo nebe poslalo! V celé Praze nezná než jedna osoba -a ta je ten váš kazatel.
Markéta
m
Lupá.
Mistr
Hus?
mn
Markéta. Tož
Lupá.
bude-li co syn se ke Per deos! Co to pravíš? On
hlásiti.
tvj syn? Ty
jeho
matka? Markéta. K hrobu sklíena! Lupá. Ty -jeho matka? (Klekne ped ní a líbá jí ruku.) Matka mistrova? O nech, ruku tob zlíbám, jako vlastní matce, kterou jsem již dávno pochoval - ty matko požehnaná mezi matkami! (Živ se vzchopí.) Nech, svolám bratry, celou bursu — všechno žáoslavíme den, kde prahy naše pekroila kovstvo, matka mistrova! Markéta. Stj mládene, a utichni! Já pišla Lupá. Abys vkem zprahlou duši zatopila v zái lásky
a
a
a
synovské a slavné povsti!
Markéta. Nebo abych hoem zaplakala a hlavu sklonila. Lupá. Ký duch t, matko ovanul? To foukal z les pán biskupa a jeho nohsled, tch syn svtské bujnosti! Já ti ale pravím: Mistr Hus je Markéta. Neprav ty mi nic a radji uve do kostela, mu nedáš kde ho uslyším; to bude moje míra. Ale znamení, že pišla stará matka ortelovat skutky synovy; chci ho znáti bez petváky. Lupá. Tak jej uvidíš, a shlédneš na dno duše kišálové, kde si ryzí pravda stánek rozpjala! Již tedy pojme; dovedu, kde slova jeho jako zlatá zrna v prsa já tvoje padnou, by pak jako silná sosna isté víry k výsostem se vypjala! (Odejde s ní.)
m
t
144
a
PROMNA. Komnata Husova. Skromný nábytek. Na
stole
papíry a knihy.
Výstup tetí.
Štpán. Havlík. (mistra Štpána uvádje). Ra, pane miste, jen malou chvíli posekati. Mistr Hus práv oraci dokonil a pijde jist dom. Štpán. Byl veliký poet nábožných dusí ve svatyni Pán ? Havlík. Sotva že kaple staila. Od té chvíle, co nám jeden z tch pán, kteí se te mermomocí na Pet-
Havlík
rovu
Štpán.
derou Žáku, jaký je to stolici
apoštola, na
nmžto
zpsob rozprávti Ježíš
o
námstku
brány svého království
založil?
Ra
prominouti, vzácný miste! To je zpsob mezi betlémskými žáky. Pro nás je Aleš Pátý, tak
Havlík.
eený ímský
papež, pouhý nepítel; ale to nepatí
snad k naší rozprávce. Chtl jsem jen povdíti, že od té chvíle, co nám onen pán Aleš zvláštní bulu do
Prahy
poslal,
aby
se
v kaplích nekázalo, nábožných
poslucha jako po úrodném dešti pibývá. Štpán. Však je také co páti, aby slovo pravdy
zvítzilo
východu až k západu. Havlík. Revera, domine reverendissime! (S obzvláštním drazem.) Ano, to jest velice páti! Veliká toho poteba, aby slovo pravdy zvítzilo a falešní prorokové, odpadlí pastýové aby zmizeli. I máme nadji, že z Betléma svtlo po celé zemi se rozšíí a škodné nájemníky z vinice Pán vypudí. (Pokloní se a odejde.) Štpán. Cože myslí ten neopeenec? Mli by již holobradí žáci mou sí prohlížeti a vdti, na jakou ji prostírám? - Nediv se, .Štpáne! Vždy jsi byl také mezi bláhovými sluhy církve, kteí poali vícímu stádu 8 oí pásku strhovati, zapomínajíce, že každý zrak ryzí svtlo nesnese a že je dobe pásti v temnoa rozšíilo se od
zv
10*
147
tách. Pece však se nestrachuj! Nikdo neprohlédl ješt duši tvou! (Pejde po komnat, zastaví se u stolu, na nmž rozliné knihy a papíry leží, vezme knihu do ruky.) „O vtlení slova božího." - ,,0 trojici." - Leží, leží tady zbra, ta z ruky anglického vraha svaté církve pjená a na zbourání hradeb jejích nov ostená! I bude mnohé síly, dvtipu a mnohé hrzy s naší strany poteba, i musí církev plamenem se bránit, nežli zmže svtlo v mozku lidském rozené. To sotva vznikne jiskrou, již co rána morová se táhne celým pokolením lovím, až toho, co je vznítil, posléz upálí.
Výstup tvrtý.
Hus. Pedešlý.
Hus
(ješt venku). Mistr Pále, pravíš? Je-li (Vejde.) Aj,
pes
ký dobrý andl pivedl
mj
Bu
možná?
zas jednou tebe
tichý práh? vítán, píteli! - tož jestli tebe tímto jménem nehaním. Tys velmi vzácným v Betlém, co na biskupském dvoe bytuješ. Štpán. Je tyto asy mnohá práce v Hospodinovu Hus. Mnohá, pravdu díš, a veUká! Štpán. Dnové ubíhají, pilný pastý neví, jak, i zbude sotva chvíle, kteráž by se mohla vnovati pátelství a utšené rozmluv. V duchu arci vždy jsem u tebe a s tebou, Jene mj! Hus. Rád vím, vždy jsme spolu z jedné íše pívali a
dom
v jednom
loži
mládeneckým
snm
se
odevzdávah.
tším se, žes jednou mimochodem Betlem neminul. Povst skoro tvrdí, že ses pátel starých odekl. Štpán (ruku mu podávaje). Tys tomu vil? Hus. Akoli již od mnohého zklamán, v tebe ješt doufám. Štpán. Tedy nebyla snad cesta moje nadarmo a v šastnou hodinu mé kroky vedl Pán. Hus. Co myslíš? Povz! Štpán. Jene! Nevešel jsem mimochodem k tob, jak jsi I
148
Mn
nelze vážné vci mne k tomu nutily. déle patit na ty ptky, ježto zemi eskou rozrývají, na kraj propasti ji vlekouce, kde ruka lidská ji pak nezdrží, až padne v hloubi ubohá. Hus. To hoe svírá také duši mou, i rád bych vdl, jak té zkáze zabránit. pravil, ale
Štpán. To leží v rukou tvých. Hus. Co pravíš? Štpán. Nerozumíš mi? Tys hlava všeho
hnutí, ježto na
základy stavby církevní se uvrhlo, že z nho pošel veskot pronikaW po všech koninách! Tys hlavou uení, co hrozí posud nedotené sloupy ímské vlády vyvrátit.
Hus. Co mluvíš
o
mn
mínáš mistr,
O
slabém, nehodném? o žáku? Ne o
mluv
Kromížském,
Pro
mn,
nevzpopíteli!
tom zbožném proroku a mravokárci; o Matji z Janova, tom statném istiteli Ježíšova ovince - o tch hvzdách mluv, co pede Milici
o
mnou již záily a cestu osvcovaly, po níž já se pustil uednickým kroejem. Mluv o velikém Viklefu, jehož veleljystry duch a smlé ruce chrámem tásti poaly, jež papežstvo si hrd vyklenulo nad blyštcí modlou zohavené víry - o tch mluv; neb já jsem pouhým pomocníkem na té tžké stavb, kterouž oni poali. bys Husem, kdybys v roucho pyšné myšlení své odíval. Dobe známe t, le to si ani v nejtajnjší hloubi srdce svého nezapi, žes nyní vlastn hlava všeho v církvi eské rznní - a kdybys ustoupil z té dlahy, že by pišlo brzké narovnání ki-
Štpán. Nebyl
vých
ei
stran.
A
mi navrhuje muž, co jindy každý záhyb znal? Já mám íci, že jsem býval lháem, prznitelem církve neklamné i slova božího? Dny minulé mám stavt na praný, by svtský klam a
Hus. Já? srdce
to
mého
knžská hrdost slavily své vítzství? Špatn poznals, miste, lovka, to mysle, že by mohl pesvdení jako sukni pevlékat.
149
Štpán. Pesvdení? Jenom vný Bh je vdoucí a neklamán; však lidské pesvdení mnívá se podle poznání; proti
já to shledal na sob. sebe, chtje mne tu klamati!
i
Ty te jednáš pesvdení; v tebe zapustUa koeny své pravda
Hus. Neklam
tuze hluboko, bys lehko je zas mohl vytrhnouti; ony v tob posud vzí; jenže jsi je pokryl pláštm zisku
svtského.
Štpán. Z eho Hus. Z
m
to viníš?
loval, byl jsi
t
znám, tys pravdu zamiJá protivníkem blud, ježto zohavily slova
lidské kehkosti!
t
Kristova; le velká tvoje ctižádost svedla s cesty a vrhla v ruce nepátel. Žes nebyl všude prvním mezi oprávcemi církve jmenován, že jsi ze své hivny hojnost dar svtských nevytžil; opustil jsi pravdy praporec a postavil se v šiky jejích nepátel, kde tuná prebenda ti kyne. Štpán. Od tebe to snesu, Jene, že tak ostrým Šípem v prsa moje stílíš! Hus. Nechceš býti kanovníkem? Nemyslíš i teba na biskupství? Štpán. Kdyby kynul Pán, tu musím poslechnouti. Proto však jsem neupustil zrádn od hloubání na základech církve; ale proto, že jsem poznal slabost rukou lidských, aby mohly bez vtlení ducha tvoivého od vnosti vyvést novou stavbu na zemi, by
vytené
pravovící s istým srdcem Bohu sloužili. v skutek vešlo slovo Krista, a že církví jeho neotesou ani brány pekelné! Co na ní rozum nechápe, to srdce v; tak bude pokoj na zemi, v nmž základ má i nebes království. Hus. S ustrnutím tebe poslouchám a nevím, jaký jest tvé v
síni její
I shledal jsem, že
ei
cíl.
Štpán. Abys
neboural, co nezmžeš, a ruku podal k smíení. Hus. Já nechtl nikdy rznice, jen slušné opravy. Štpán. Ony pijdou; církev sama na pomyslí. Hus. Ta mla celá století na pomýšlení - a nemyslila,
n
150
I
by upevnila panskou vládu na ssutinách lorozumu. Štpán. To páchneš Jeronýmem, z tvého srdce nevj^téká toto naknutí. leda jak
vího
Hus. Ty myslíš tedy, že je církev, že jsou její služebníci bez vady? Štpán. To nechme bžet; pravda zvítzí, to sám jsi uil; nech si tedy sama cestu klestí; ty radji podej ruce, by ji v míru nalezla. Jinak nelze nyní zemi eskou ped záhubou uchránit. Jen aspo jediný krok smírný
ui,
vvdej Viklefovy knihy!
Hus. Jen? To k soudu, kterýž arcibiskup zavede, a našich škol se nezeptá?
spravedlivý! Je to jenom, aby vle byla na jevu, že peješ pokoj národu! nechá volný prHus. Ten mže knžstvo dáti, jen chod mému uení. Své knihy nev}'dám. Štpán. To zní skoro, jako by ses bál je soudu podati, by
Štpán. Soud bude
a
tvoje pravda nezbledla. se báti? Jest to ohlas rádc biskupských tvoje mínní? Štpán. Neptej se a po mém slovu. Hus (po krátkém odhodlání jde ke dveím). Žáku!
Hus. Já
i
ui
Výstup pátý.
Havlík. Pedešlí. a Trialog i s eským pekladem, a co tu leží z Viklefova pera, nes je na biskupský dvr - nu ano! to biskup velel, nediv se! a ekni: Mistr Hus je posílá, a stoje v spolku s pravdou, nebojí
Hus. Seber knihy: Dialog
Vždy
se ortele!
Havlík (vrt hlavou
Štpán.
sbírá
knihy a odejde).
Jene!
Hus. Nevykikuj v duchu vítzství! Cokoli s tím písmem uiníte - takovou zbra v ruce nemáte, by pravda klesla. Zastít, zapudit ji na as mžete; le ona boj 151
ten brzy obnoví, a já co
vrný
ochránce budu
pi
ní
mužn státi, bych za to život svj ml dáti. Štpán. Pus tu myšlenku! Je marný boj to; síla knží i
tak veliká, a sít její, vyznávám to, jsou tak prosteny, že musíš klesnouti, kdybys ješt dále z její slávy roucho trhal! Pro to naše pátelství prosím, varuji, nech boje s církví! Lidská ruka neodolá žezlu jejímu; a bys v zanícení svatém váld k poslednímu dechu, padneš pec a zhyneš bez prospchu! je
t
by
(Odejde.)
Hus. Od jakého
štíra vypjil si jazyk, že mi po tch slovech srdce nepokojn klokotá? Já pevn posud vil na své cesty, lidu zdravá mysl provázela kroky moje s úastenstvím; sím mého uení již nese pkné ovoce by nyní pítel mého mládí, bývalý spolubojovník, být vštit elem zlého konce?
mj
ml
Výstup
šestý.
Jeroným v odvu pocestném. Pedešlí. Jeroným (ješt mezi dvemi). Jene! Hus. Živý Bože! Píteli - mj Jeronýme! Tebe samo nebe posílá mi k pozdvižení ducha trnoucího!
Jeroným.
Mám t
zase? - Jako poklad srdce svého nejdržím radostem a volám: Zdabh, slávo lidu eského! Hus. Odkud ale, píteli, tak náhle? Spíše bych se byl snad nadál Jeroným. Ze t biskup Zajíc navštíví, tvj dobrý pítel, dobrodinec - jak jak jde povst kolem svta, a dražší
t
mj
známo - kterýž mn dal v Uhích stíhat, až mi sám pan biskup ostihomský na dva týdny bydlo v tmavém sklepu vy kázal - Bh ho osvt! - Pak jsem zajel na Krakov, i bylo veselé tam živobytí; také na vinici Pán, nebo vlastn v hospodáství sluh papežti
ských jsem pilné dílo konal, takže ubohým již hlaA'y hoely; mne ale vedla cesta další k Rusínm, kde
152
srdce moje okálo. Ach, brate! Rozkoší jsem splau nich otc našich zahynuly mrav, ten pi-
kal, vida
rozený zpsob,
ped oltáem Bohu
sloužit
v
ei
mateské. Nesu od nich také pozdravení k našim
vrným pstitelm
slova božího -
i
nadji, že
píšt
v jednu velkou, oištnou církev spolu splyneme. Hus. ezmaí-li Slovany duch ímský. Jeroným. Nebojme se; bystrým proudm vku nového však povz ty, jak roste se knžstvo neubrání. církev naše? Sladce tlouklo srdce, když jsem kroky ped Betlémem zastavil a pomnl, že z té malé sín svtlo vzchází po všem svta prostranství! Hus. Vzchází - ale má již zhasnouti! Chtjí mi v ní zapovídat všechnu službu, všecko uení. Jeroným. Což blázní? Hus. Na farách jen mají zas privilcj - už jako bych to vidl - podávati hdu blahý pokrm duše, jako býval zpsob, než mv se práva ujali a cestu vy^rovnali mateskému hlaholu. A já bych ml te svaty zavít, kde Cech cítí, že je Cechem? Lampu ml bych zhasnout, která do všech úhl širé vlasti vné svtlo rozlévá? Jeroným. Aj, to by ruka tob zvadnout musela, bys tuto vraždu spáchal na spasení eském! Opi se a plav i proti vlnám zboueným, to slušno muži víc, než hraní na pokojných eky hladinách. zase veslo tob vésti pomohu! Hus. Ba vru, poteba mi podpory a zhívající posily! Z domu biskupova vane ostrý vítr. Zatracuje Viklefa
Te
Te
a sbírá jeho knihy.
Jeroným. Dej mu plný hích
jeho inventá, ne kvty ducha nesmrtného, v jehož rukou by jen zvadly! A co íká tomu Praha? Hus. Misti s celým uením se slaví na odpor. Jeroným. A král? Co dlá pi tom Václav? Drží s papežníky nebo s eským uením? Hus. To nelze arci urit: on dobrou vli, peje národu, však padne Icliko v nastrojená osidla, a biskup není váhavý - a mimo to se králi ustaviným sporem
má
153
o papežskou stolici
vc
pouze církevní už skorém
zošklivila.
Jeroným. A což Hus. Ta je žena
královna, ta zbožná Žofie? králova a ne král sám, však vždycky
duše šlechetná.
Jeroným. Ale mírná
jako její zpovdník. Podívám se tedy ke dvoru, bych poznal, kde se dá co pohnati, by naše kolo lépe bželo. není možno snésti pokulhávání nebo jako slepých potm hmatání; zrovna musí cíl stát pede mnou, a rychlým krokem pak
Mn
ve
k nmu cesta! Hus. Nepekvap se, až jak nad Viklefem já knihy odvedl -
ortel
možno
vypadne;
mn
také, že to jiní po uiní. Jeroným. Žes knihy odevzdal? Ach, Jene, Jene! vedla zas ta pímá poctivost? Pro toíš zraky ješt
Kam t
k zrnu
eí
biskupských? Jen jako prázdná šupina rozkaz jeho kolem ucha tvého šumt; ty však stj co skála, na níž právo eské má své základy. Mj - a na v ruce bibli svou a v ústech výmluvnosti prsou mj pravdy štít: tak vyjdeš jako vítz z tuhých ptek - a knz ímský bude nosit smutek! (Odejde.) Hus. Jako vítz z tuhých ptek! - Ano, touto svobodnou písní zotavuje se má duše posud pi nábzích zbloudilého svta. Posud žije ve víra, že jsem nešel darmo v nebezpený zápas a že, chci-li zvítzit, jen
má
me
mn
musím
vytrvati!
Výstup sedmý.
Lupá. Markéta. Pedešlí.
Lupá
(oteve dvee). Excusabis, domine! Mám tady jemuž brány srdce oteveš. (Vpustí Markétu do komnaty.) Hus. Živý Bože, kdo to vchází? Markéta. Synu! Dít! Hus: Matko! (Velé objetí.) nebesa dnes hojnonáhle pohnulo. stí svých dar zasypávají. Ale co hosta,
To
m
t
154
I
žes opustila tichou
ddinu
a bez
vdomí mého
do
do hluného svta vešla?
mj
s)tiu, ty mé dít nešastné! Jak metla povst o tob. Žes plný ducha ohnivá šlehala svatého, a jazyk jeho planoucí že na tebe se vznesl, pravUo se nejdív - a mé staré srdce živilo se rozkoší; nyní ale povídají, že jsi bludná ovce, a že jiným cestu ukazuješ k temnostem - a to mi srdce utrhnouti hrozilo. I sebrala jsem vetché údy a šla ku Praze, bych
Markéta. Ty
m
sama vidla a sama slyšela, co S}ti mj iní. Hus. Tedy pohov údm, rozbij stánek u syna,
a viz
a slyš, co iní. Markéta. Již to vím. Hus. Že \áš?
Markéta. Jdu rovnou cestou, vyptala se na kapli, kde boží
sím
však srdce bylo úzkostí tak sklíeno, u samého prahu spoinouti jsem musela, by
rozsíváš;
že slabá
nohy neklesly - až pišel žák a do kaple Hus. Proto bylo dnes tak volno srdci mému,
m
uvedl.
že jsi byla
nablízku - a duše moje vznášela se jako na oblacích kolem trnu Pán! Markéta. Ano synu - ty jsi mluvil, že mi sladkou mukou srdce trnulo, i musela jsem plakat; pak jsem Boha vzývala, by úst tvých k rozmnožení sláv^' své jen použil. Hus. A co nyní o svém synu soudíš? Uhostil se pokoj v srdci tvém? Markéta. Ušlá sedíc na kamen v kapli pozdimla jsem tiše, v duchu s tebou se jen obírajíc. Tu mi bylo, jako by se lidé ze všech úhl svta scházeli, by shlédli tvoji oslavu; vtom vzešla záe na nebi, tak jak by celý východ hoel velkým plamenem, a uprosted nho stál jsi ty - však já t poznat nemohla, mls divné roucho na tle jako z njakého kejklíe - a když jsem na t volat zaala, tu rozplynula se tvá podoba, a celé nebe zalilo se krví, že jsem hrzou procitla. 11 US. Má tvj sen být odpovdí na mou otázku? Markéta. Sny picházejí od Boha. Zestárla jsem v této
víe; protož tebe prosím, Jene
mj!
- Jsi arci
moudrý 155
muž a boží služebník, já sprostá žena jen; však srdce mé se drželo vždy Boha, a to nyní prosí: Sejdi s cesty, kterou kráíš.
Hus. Matko, co t napadá? Markéta. Tvé slovo sice zahívá, co ostrý mec i srdce proniká; le kdybych tebe dlouho poslouchala, myslím, že bych musela se všeho odeknout, co posud v pevné víe zachovávám; tak by se i jiným vedlo, kteí v náboženství otc k stáí dospli. Já jsem aspo ješt neslyšela kázat jako tebe v Betlém; ne tak, co se týe pkných slov a ádné domluvy - jen co se
týe Hus. To
smyslu.
osud písné pravdy, že ji ucho nezvyklé tak snadno nesnese, znla zvukem sebe dojímavjším. Markéta. Na mne jde však báze, jako by se tvými je
by
slovy starý poádek ml porušit, a jak by mly pijít vci nové, po nichž by svt vzešel plamenem. Hus. Jen kdyby zhynul koukol, kterýž ruší boží požehnání. Markéta. O to nech jen Boha peovati, ví on nejlépe, co jeho domu prospje; ty ale neruš rukou odvážlivou, co v nm posud rostlo k utšení myslí nábožných. Hus. A když vidím chyby, blud a klamy, mám se mlky
Mám držet s lidmi sobeckými, kteí slovo vykládají k svému prospchu? Markéta. lovk vázne v poutech kehkosti, a jeden nesmí vinit druhého. Služ každý Hospodinu pobožn, a pokoj bude na zemi. Hus. Ano, kdyby bylo pokolení lidské tvého srdce, nebeské té istoty; ó, pak bych nebyl musel do boje se dáti, abych potel svta pych a vylíené svdnictví! (Venku ozve se zvonní kostelními zvony, a to tak, že na rozliných místech povstává, až posléz na všech stranách zní - ale ovšem tak, aby nerušilo rozmluvu.) Kdyby byla boží spravedlnost na svt a lidské právo platilo: pak bych nebyl musel pozvednouti hlasu, abych co to znamená? jako by se vyzvánlo slavné vítzství? Markéta. Anebo jsou to hrany k slavnému pohbu. obrátit?
Pán
•
—
156
To
Výstup osmý.
Lupá, Lupá. Víš-li
Havlík,
pak
Hus. Co
jest?
Lupá.
Biskup
více
žák. Pedešlí.
už, miste, co se
slaví pospasy, a
dje?
na pochoutku vzal
si
\ iklefovy knihy. Hus. Jak to myslíš?
Lupá.
Sotvaže
misti uení. i
jsi
snášeli,
po Havlíkovi ty svoje poslal, již kdejaký traktát mli z Viklefova
Havlík. Na biskupském dvoe byla rada pohromad, mající knihy zkoumat -
Lupá. Mla
však
již
ortel hotový, než
knihy v ruce
držela.
A když jich
dv
sneseno Lupá. Dal pan Zajíc vystavti hranici Hus. Nedej Bože!
Havlík.
Havlík. Ba již dal! kmotr kat
Lupá. A
zapálil, až
bylo na
st už
snes na ni knihy kacíské, a
erný dým
se válel
pak
ji
po dvoe.
Hus. A Praha na to hledla? A vy jste nebránili? Lupá. Byla nás jen hrstka; biskup ale ovnil si
palác
žoldnéskými palcáty - a Malá strana drží více s pány, kteí Krista Pána podle svého smyslu malují - a splašila se kletbou, kterouž vykl biskup nad tebou i tvými páteli. Markéta. Matko Boží - dít moje - v kletb! (Klesá.) Hus. Nelekej se toho slova, drahá matko! Je to šíp, jenž sotva kži prolkne, zato ale v krvi plamen roznítí. Oni chtjí boj, a všechnu sílu vyzývají, s uskokem se bratí, násilí se chápají, i práva nešetí -nuž tedy, budiž boj! Mne báze nejímá a smle nesu teba hlavu ob. Já zvolil pravdu za heslo a postavil se v její šik, i neopustím ji, až buto zvítzí, anebo já co vrný hájce její zahynu! Markéta (se sedadla vstávajíc). Upus, synu, od té praví duch, že zahyneš! myšlenky! -
na
Mn
157
se zaraduj a požehnej mou památku! Mne nmuž' blaženjší osud potkati, než muedníkem býti pro pravdu, a v jevo dáti zemi eské, že jsem hoden slouti jejím synem. - (K žákm). - Bžte po mistích, pijdou k erné rži v poradu - já dojdu k Jeronýmovi, a spolu pjdeme pak ke králi. Ty, milý Lupái, mj matku na starosti, nežli Markéta. Nevycházej, synu, z domu! Uchovej se na mém ln, aby svta nátisk tebe nepotkal! Hus. Já jsem v rukou Pán - svta nátisk pejde nad mou hlavou bez úhony, jestli on sám nepokyne, potel. Ve tvé lno, matko, neaby žhavý blesk mohu se ukrýt, dokud zbran neulehnou k boji tasené; leda bych chtl vc svou zradit jako bázKvec vystíhá! Ukryj ty v modlitby své, a toho ženo pobožná - a nech jít mužn k cíli! Dechem božím provívaná dmou se prsa má, a nech i odprníci
Hus. Pak
a
m
m
m Bh
zbran pekel v zápasu tom zmaí:
mé
se
mnou Bh,
a
zdaí! (Odchází.) Žáci. S tebou Bh, a dílo tvé se zdaí! (Odcházejí za ním.) jeho cesty! Markéta. Hospodine! (pítuln se obírá s Markétou). dílo
se
Osv
Lupá
(Opona spadne.)
ODDLENÍ DRUHÉ. Královská komnata na Vyšehrad.
Výstup první.
Václav
(v odvu (vedle
loveckém
nho
o
sesli
sedí
u
pi vín). Vok Štpán.
stolu
opený).
Václav. To ti pravím bez obalu, miste! Ze bych pál, než poruím, by vašim rozmíškám již byl jednou konec. Jest to jed, co zdravé údy lidu mého kazí -
158
a já nechci vládnout zkaženinou, abych musel poád hojit železem a ohnm. ekni to jen panu Albíkovi, už dal arcibiskupství. aby vdl, pro jsem
Je
mu
vru starý dost, by Štpán. To iní pán dle není, jestli mír už
pokoj miloval. slova Hospodinova, a naše vina
nekvte.
druhým také žílu zatnu, aby v bujnosti Hus si musí zchladit krev i s divým Jeronýmem (udeí na stl a vzchopí se). Žhavé blesky! Myslíte, vy páni v klerikách, že vaše sváry
Václav. Však
já
své pestali - a mistr
o písmenu, vaše honlDy po stínu a bubhnách, že ty jsou všechen základ spasení a jádro péí vladaských? Myslíte, že není v zemi teba ortele a ádu jiného, než
abych vyrovnával knžské rznice? se, pane, jedná o církev, ne o nkoUk jejich - a tu podkopává mistr Hus se svými páteli. V ok. Aj, nejsi ty též jeho pítelem? Vždy víme, že jsi také piln ítal Viklefa, i s Husem táhl v jednom spežení! Václav (se zasmje). To bylo, pane Voku - bývalo, než vlezl chytrý mistr z kže lidské zcela do knze. Štpán. Než Hospodin mé zraky osvítil a cestu k spaseni mi ukázal. Václav. Neb vlastn k biskupovu dvoru. Tam je vládce velí také mistru Husovi. Ci mám pováš a pán ade jen smírce dlat v knžských nešvarech? Štpán. To poteba jen, aby Hus byl tvého slova po-
Štpán. Zde sluh
a
slušen.
Václav. Hus! - Ten Hus vám
jako skála na prsou, je všeho dokud káral svtské stavy, dokud panstvu prostopášnost vytýkal a híšnou marnost boto byl váš - to nad nj kazatele nebylo; když ale poal knžské vady odkrvvat a mnohý neduh církve tepat: ejhle, tu jste zdvihli ihned hlasy a jak divé vosy shrnuli se na nho. Štpán. Dokavad se nedotýkal církve posvcených záproud. kladu, ml volný že nemžete vinen, a pec
leží
voln oddychovati. Ten Hus
há:
ei
159
Václav. Však víme; ním! Ci
dosti
zapomnl
jsi
žlue jste mi natropili škádlena spálení knih a na zápov
v kaplích kázati?
Štpán. Zákaz pišel od samého papeže. Václav. Od papeže, kterého jste chyte tom
navedli -
již
Však jste za to pykali, a to ti pravím ješt dnes a pánu tvému vzkazuji: Hlásí-li se posud nkdo z mistr o náhradu za spálené knihy, musí mu je biskup dáti z dchod, tebas on byl toho knihpalie bezúhonný nástupce. A nyní (vrhne se na stolio
ticho!
ci) mluv, co vlastn Albík žádá, že mne, an jsem ledva kroil na Vyšehrad, hned tvou ueností pozdravuje? V ok. Ale bez hokého koení! To sami dovedem si pidat, miste! Štpán. Vím to, pane Voku! Však jsi mistr v setb takového semena. Piiním se býti bez hokosti, jsou vci, kde to tžko lovku. Známo tob, pane královský, že svatý otec Jan dal kázat válku proti králi napulskému, jenžto drží ješt pi ehoi Dvanáctém,
a
a je se stolice apoštolské sesazen.
Václav. Pohíchu, že zase posvcené prsty lezou do vcí, jež patí svtským vladam.
Štpán. Dal
kázat válku, pravil jsem, a slíbU odpustky
jenž buto do pole se postaví, neb k vedení války peníz darem položí. Václav. To známe; však jsme sami hloupost udlali, že jsme bule papežovy o té vci dali ohlásit.
všem vícím,
Štpán.
tomu vyzdvihnutí války uinil zas pokik jeho dvojec Jeroným - ba sám pan Vok si masopustní žertík na ulicích vy^strojil a s bujným houfem žák buly spálil. Vok. Byla to jen oplátka; nikomu tak neškodila jako upálení Viklefa. Václav. Již o tom pomlte! Ci chcete znova bouit moje hnvy? Já tu frašku jednou prominul - te konec. Svolal jsem již také radu pražskou o té vci na Žebrák, i kázal, aby nikdo více žerty z list papežských si netropil - to pod pokutou hrdla. Nech je kdo je!
Hus
160
Proti i
Štpán.
Královského slova tohoto jen chtl jsem slyšeti a potvrzení tvého rozkazu - pak pjdu spokojen, již vda, že nám dána moc té zkáze ubránit, co z toho veejného sporu proti slovm Ježíšovu námstku by mohla povstati. Neb což má býti z ovince, kde pashlas nesly šán? Co má býti tomu i na Zebráce Václav. Ušeti nás kázání! plebána - proto nepijel jsem do Prahy; a chcete-li mi mi tady uši plnit pletichami knžskými - to
týv
K
mám
a
krpj
vína hrdlem neprobhne, když se navždy na své tiché hrady neuchýlím a tam otž vlády nechozkrátka držeti. Myslíte-li vy, pím - i kdybych ji že jenom duši lidu teba míti na péi - to podle vašich regulí; já pravím vám, že musí také tlo jeho býti opateno, má-li se mu daiti - a to je starost králova. Sbohem, miste písma! Vyidiž to Albíkovi. Štpán. Pán svtla od vnosti raiž tebe pi úmyslech posilnit, které chováš k oslavení církve! (Odchází, a potkav picházející královnu, hluboce se pokloní.)
ml
Výstup druhý.
Žofie
s
paními a panoši. Chlum. Pedešlí.
Žofie. Milý pane, zlé to znamení, že tento odpadlík nám vbhl do cesty. Václav. Aj, má drahá choti! Kde jsi byla s celým prvodem? Mé srdce touhou skoro tesklilo. pán je vždycky milostiv, i tším se, že rozmar Žofie. jeho práv rozkvtá. Já byla v Betlém a pookála slovem Pán na duši. Václav. Ty v Betlém? Aj, paní Žo6e, a nevíš ty, že zapovdíno tam služby boží držeti? Žofie. To nepoznávám ve svém svdomí a jdu tam jako tisíc jiných duší s vírou neporušenou. Chlum. Vbec, pane, l)iskupský ten zákaz kapli zvedl teprv k sláv, a jako k jedinému pramenu tam spje národ slova Pán dychtivý.
Mj
Povídky
biitor. a
dramata. - U.
XuJ.
se toí lid, a Hus je dobré vnavšak iná jimž velikou chu tvému zpovdníku, paní, zlatý zoubek obrousit. Žofie. Jde to pánu mému od srdce, neb zní to z nho smysl mistra Štpána?
Václav. Po novot vždy didlo;
Myslíš, paní, že mi nelze vlastním rozumem se ídit? Žofie. Nepochybuji, a prosím také: nedopouštj, aby se dral nkdo mezi tebe, pane mj, a naše mistry.
Václav.
Chlum. Nejvtší to panovník cizím
uskokem
se
neštstí, když jejich srdce lidu a místa
uhne od
nedve
popeje.
Václav. Dkuji ti, pane Chlume, za tu moudrost! Tys hned pi ruce, když bží o pítele Husa - vím rád; však co se králi o tom zdá, to nedbáš. Žofie. Chceš-li znáti jeho pátele, i také mne k nim poítej. Jsem pyšná slouti královnou té zem, kteráž rodí duchy takové, co jasný otisk ducha od vnosti nesou na sob, a sám ty nejednou jsi Jana poctil plným uznáním, i mužnou jeho mysl velebils; já ale
znám i zbožnou
jeho mysl, nikdy ješt nelitovavši, že
zpovdníka a duchovního rádce. Václav. Nezapírám toho; Hus je statný muž a hojn daen od Boha; však našil mi jen rozbroj po zemi, že nyní skoro poád ruce strkat musím v knžské rznice, a to je trní, o nžto se snadno raní povst sebe pevnjší. Jen kvas mi hodil do lidu, a nemže ho zmoci te, by nepetékal plnou nádobou; tu já mám pomáhat, a nepjde-li to, již na mne knží jsem
zvolila jej za
poctivého vlasu nenechají. Žofie. Necha rodný kvas ten petéká, však on zas vejde v pirozené hráze, nesa jako rajské požehnání omlazenou krajinou, a jméno tvoje bude velebeno s jménem Husovým, tím novým kistitelem lidu eského, když lásku svou mu nezteníš. Nic na to nehle, co snad zlostné pero píše o tob, a kdyby povst tvoji zhanobilo do erná: duch asu neklamný ji zase
omyje a oištnou
162
vrátí
potomkm!
Václav. Má sladká štbetko! Až bude prázdné místo mezi mistry práv, tož tebe dosadím, bys vedla defense.
Výstup
tetí.
Panoš, pak Hus a Jeroným. Pedešlí. králi! Mistr Hus a Jeroným žádají, abys ráil vyslyšeti. musíme Václav. Ali, ti si vybrali dobrou chvíli! Husa pedpustit, když tu má takovou orodovnici.
Panoš. Milostivý je
Te
Vok. A já se pimlouvám za Jeronýma. Václav. Rovné k rovnému. Nebudu vám radost
Nech Panoš
kaziti.
vejdou pánové!
(odejde).
(Hus a Jeroným vejdou.)
Václav. Salvete magisti. Co mi nesete? Bez obalu; mluv, kazateli, jenžto mi eské hlavy mateš; máš njakou žádost? se k tob, pane královský,, a mojí jsem-li milosti tvé hoden, paní šlechetná -
Hus. S prosbou utíkám
bu
pímluvkyní. Václav. Co jest? Zofie. Zjev to, miste!
Hus. Práv káže biskup na dvee všech kostel zas pibíjeti list, co mže v obci novou boui zpsobit. Václav. Žhavé blesky! Zbláznil se ten starý lékovar? Co jest to?
Hus. Nová bula papežská a písné provolání, abych k oištní ze svých blud do íma se dostavil. Chlum. Že do níma? Žofie. Nedopouštj! Jeroným. By mu jako druhdy Miliovi v tmavé vazb rasu dali k rozmýšlení - nebo vlastn k obmknutí, by jej molili potom jako z vosku otáeti. Hus. Já jíti se nelirozím, neb srdce mé jest plno dvry, a co jsem uil, budu ped tváí Boha tvrditi; le n-
163
te
se školy opustit a kapli zanechat, by nepovstala spousta na roli neb škodné vzbouení. zase napadlo, že pokušení nové na Václav. Což ale nás posílá? Jeroným. Je to dílo pátel Husových, tch mistr Stepána a Stanislava Znojemského, a jak se jmenují; ti psali biskupskému prokurátoru, Michalovi z Brodu eského, co tvoje kapsy okradli, když hory zlaté u Jílové dobýval, a potom prchl do íma; ten Otci svatému zas v uši nahuel, že Hus je arcikací hanebný, již po léta v klatb, od slabého krále hýkaný; i naše pány obžalovaH - a tuhle pana Voka,
bojím
ímu
dv
s Husem ženou do íma, by eskou zemi nenakazili. dkuju! je honba v eských lesích Vok. Já vru milejší než putování do íma. napadá, že Václav. Já však posud nechápu, co bez ustání u nás porouí jak v hospodáství vlastním. má dlouhé ruce, rád by držel Chlum. To víš, pane! celý svta obor v náruí, by nikdo hnout se nemohl, le jak by svatý otec dovolil. Václav. To mže držet ve svém dom; ale do mých síní
pana Lažanstého
Mn
pkn
ímu
ím
a mi nesahá.
a
se uí s chutí jíst, co v eské kuchyni se vaí. Žofie. Protož pane nepipouštj, by se vyplnila jeho
Jeroným. Anebo
Sama zvedám hlasu, nedej vli svoji obmezovat slovem cizím, teba se to dlo jménem papeže. Ty jsi pán své zem, tob dán je hd a jeho šperky v péi otcovskou; ty máš kárati, kde chyba vládne, jakož obdarovat milostí, kde kvte zásluha; i nesmí tebe másti cizí soud. A chtl bys nyní perlu svého lidu, horlivého sluhu v oištném domu Pán, chtl bys lidu svého miláka dát v ruce nepátel? I sta mi, pane, to se se co sta knzi z Betléma, jen žádost!
v
celé
eské zemi
stane!
Hus. Milostivá královno! Václav. Ba vru, miste! Kdybych nebyl Václavem a
164
mužem
paní Žofie, domýšleti, že tu za pane! Žofie.
již,
t
pisámbohu! musel bych
prosí -
se
nevsta.
Mj
Václav. Nehorši se, paní! Tys má duše, soudce mj a porotník. - Co myslíš, pane Kepko, abych podle jejích slov se zachoval?
také musíš. Milosti! Je koruny tvé dstojno, abys dvoru ímskému se opel, kde ti sahá do práva. Václav. Nu, když to koruny mé rady nejvrnjší usoudí, již musím poslechnout, a mistru poruiti, aby se mi z Prahy na krok nehýbal.
Chlum. To
Hus. Mj králi! Václav. Chce-li
t kdo z blud soudit, a si pijde k nám;
že ne?
Žofie. ó, dkuji ti, pane, jménem lidu, jehož knžnou jsi uinil a pi nmž moje srdce bydlí, jak by z nho bvlo vvrosllo! V lesku nov rostoucího jitra vidím adu píštích dn, kde chrámy eské vypnou svoje hrdé bán, jako vyvolené obce Pán, a kde zpovdníka mého jméno svaté bude od národu ctno. (Odejde s paními stranou.) Václav (k Husovi). Výminkou ti ale kladu na srdce, abys trochu míry držel ve svém kázání, a lid mi marn nebouil. Nemluv, pane - známe se! Já nechci, abys jako žák se vj-mlouval. (Laskav mu ruku podávaje.)
m
Výstup tvrtý.
Žižka. Pedešlí.
Žižka (ješt venku). Cože? Opovídat? Žižka chodí pímo do královských síní. (Vejde.) Zdabh, pánové! Jan z Trocnova t pozdravuje, králi Václave, a pináší ti rám svoje k mužným úsluhám. Václav. Ký ábel pináší t do Cech, rytíi? Žižka. Co dlat v Polsku po skonené výprav? Tam vší zbran na heby a nalévají poháry; je konec
165
vojenskému emeslu, a protož osedlal jsem kon k domovu, bych Václavovi svj nabídl. Václav. Je vrná ruka rytíská mi vždycky vítána; le jak ti dviti, an jsi v Polsku stál naproti? Žižka. Ne, králi, tak! Tys proti nám stál. Ký rarach dal ti radu, abys držel s tmi mnichy? Václav. O, jen spoléhej se na to polské pátelství a chlub se jím! Já vtších sebemilc nepoznal a rodu hrdjšího nežli na tch polských panácích! Když jednou s tebou zvítzí, po druhé i tetí vyhrávají s jinými. Nu, nechme toho! Ty jsi býval ádný muž a tvrdý eský leb - nu, chceš-li pijmout zavdk chlebem
me
mn
zsta
Václava,
již
toulati?
To
pece
kvty
sypala
i
zlaté
zápasu
v
dom
zkusils, ti
Na
také dél se mém. hlavo zkušená! -
cizina,
svtském zstane
By
pravým útoištm po
jen
otina!
(Odcházeje
vpravo.) Zdabh, pánové! Vok a Chlum odejdou za ním.
Z i ž k a Poád j ešt staré ryzí zlato jeto srdce Václavovo ale co to vidím ? Jsi to nebo nej si, miste kouzelníku, j enžtos polským knžím hlavy zmátl? Jsi to, pane Jeronýme? Jeroným. Ze paks pece oi otevel a staré známé pozdravil! Vítej v Cechách! Snad jsi pišel v pravou hodinu, a chceš-li získat nových pátel, radím tob ,
.
tuhle - mistra Husa. Žižka. Betlémského kazatele? (Hledí na nj chvíli s celou duší.) Ty jsi tedy muž, co povstí svou všechny úhly svta naplnil? Tys tedy mužný bojovník ten na vinici Pán, pi jehožto jménu lovk pravdochtivý sladce zahoí? Dovol, miste, bych ti ruku stiskl! Dávno tebe znám, oko tváe tvoje nezelo! Neb když jsem Cechy opouštl, tys blahé sím teprv rozsívati poínal; však v dáli jsem t poznal duchem, a takž vru, jak t nyní vidím v podstat, stál jsi ped oima v obraze - tak tichý a pec všeho mohutný! Hus. Nevynášej pochvalou, co v míe takové ji nezasluhuje. Já posud málo vykonal, bych mohl íci: dokonáno jest!
a
166
Žižka. Aj, kdož inže takto hovoit! Však nežli pijde dokonání, bývá mnoho konati, a to jsi mírou vrchovatou vj^plnil - i neznám muže v djích vku našeho,
by tebe dostihl. Hus. Chceš, abych hanbou zapýeny tváe odvrátO neb odešel?
nade mnou! Mluvím ale, jak mi Kdož medle jako ty lid esky ze sna probudil? Já bych složil chut hla^^^ do rakve, bych mohl íci: Já jsem pro hd eský uinil co Hus!
Žižka. To nechci, Búh velí plné srdce.
Jeroným,
je
i nevíš?
Stejnou cestou to
již
nejde, brachu! Vojín
bývá špatný kazatel; však stojí cesty jiné dokoán, kde pádný me a mužné rám vlasti mže sloužiti. Žižka. To ale s vámi, pátelé! Hus. Jak s námi, muži bojovný? Jeroným si ovšem také me rád opáše i nepohrdne seí; ale moje zbra je bible, aneb slovo od Boha mi položené na jazyk. jenom jejím Žižka. I blahoeím zbrani takové; mne opatrovníkem, mne její pevnou záštitou, i kdyby je všeho svta šípy jedovaté sypaly se na tebe. A nade mnou! jak tuto mezi vámi stojím (podá jim ruce), zdá se mi, že ruce naše k jednomu a velikému dílu srstají! Nový život pihání se vlnou rozbouenou na ddiny eské, bude teba postaviti sloupy, na kterých si národ vící své kotvy upevní. I stjmež tedy my co nová trojice s božím pomožením jako zdárné plém obnovíme slávu eské zem!
ui
Bh
a
(Odejdou.)
PROMÉNA. U Týnského chrámu. Ped chrámem kostelpokladnicí, kterouž chvilkami potásá. Vedle nho Blažej, minorita; okolo nich 1 žoldnéi a bubeník. Lid chodí mimo a nkteí dávají dárky do pokladnice, zaež od knze požehnáni dostávají. Staromstské námstí. ník
s
167
Výstup pátý.
Kidélko
a Latík. Blažej.
Kidélko.
Podívej se na ty papežské zaslepence, jak si nadlehují kapsáe! Oni myslí opravdu, že si za ten
groš njaký kouteek v nebeském království koupí, nebo že si tmi odpustky dravé svdomí spraví! Ah, pokej! Nyko se ten papežský ptáník hýbá! Snad bude zas hejly svolávat, aby mu sedli na vjiku! Blažej (pichází kupedu; zbrojnoši s ním, bubeník bubnuje, lid se okolo nastaví).
Te
Kidélko
(stoje v popedí). Dávej pozor! uvidíme masopustní mumraj. Blažej. Poslyšte, pátelé a bratí v Kristu Ježíši! - Poslyšte, beránkové z pravého ovince! - Poslyšte, kdo chcete nebeskou hudbu slyšeti! Otevte srdce, kdo chcete andlského zpvu poíti! Vzpomnl si nebes Pán na zemí eskou a pipravil vám koupel, abyste omyli híchy s duší svých, abyste vyistili komoru srdce svého! Válka je, válka pro království boží! Káže ji svatý otec, zástupce Ježíšv na zemi! - Káže ji proti nepíteli církve! Vzchopte se, duše kesanské, které ješt ve chrámu prokletých Viklefist nevzíte opaste bedra! Kdo vezme do ruky a nebo nábožnou rukou do sáku sáhne: na toho vzhlédne Pán Pán s velikým zalíbením a naplní míru jeho velikou sladkostí! Amen, amen, pravím vám! Smeteny, seteny, zahlazeny budou híchy vaše - kupujte od-
me
dn
pustky!
Kidélko. Naplujte knžské kapsáe - krmte nická bicha - a mniši se vám vysmjou!
klášter-
Blažej. Cože to blaboníš, Belialv potomku? Kidélko. Co každý poctivý lovk rozumí. Sidba je to - hích je to, bráti za odpustky peníze, jako by se musel Pán uplatit - když má nkomu nco od-
Bh
pustit.
a
Ude
se
ui pokání.
v
prsa,
Blažej. Hrza, hrza! Lidé,
168
výmluvný služebníku slyšeli jste?
boží,
Lid. Slyšeli. Blažej. Chopte se ho, muži ozbrojení! On se rouhal a propadl katovi - to podle rozkazu samého krále Václava. Latík (poškubuje Kidélkem, aby prchl). sáhnou. Já nejsem jen po Kidélko. Nech
m
mn
a
babská osika, abych se tásl, když vje vítr z úst vzteklého papežence nebo z tmavého vzení! Jen pojte - já vám zbarvím hbety, že vás ani váš mistr pemžete, - asi! nebudu nepozná! - a když
m
plakat žalmy. Blažej. In nomine Domini - chopte se ho!
Zbrojnoši
dorážejí na Kidélko. Ješt vtší sbh lidu, strany; tenice a volání:
dv
kterýž se rozdlí na Pokoj! Zabte ho! Viklef!
Výstup
Lupá
B
jedné strany.
Háta
Zažete papežence!
šestý. s
druhé, zrovna jako z ku-
chyn. Pedešlí.
Lupá.
Jaké to rejdy? se to mele? Nkteí. Ah, tu je ženský Viklef! Kacíská suknice. Háta. Aby vám jazyk uhnil! Co to huíte? Lupá. Co tropíte s tímto mládencem? To je Kidélko náš poctivý zvoník z Betléma! Co s ním hodláte? Blažej. Abstinebis, discipule! Kli se; to je rouha proti slovm papežovým, a potáhne do žaláe! Lupá. To bych ti, pane, neradil, nechceš-li zkusit, jak studentské psti šturmují! Blažej. I ty plode satanášv! Háta. Co se nadýmáš, pane Blažeji? Bubnoval jsi zase, je-li pravda, muži podholený, a svolával omámené vely, aby ti medu nanesly, - a ten hoch ti stril prsty do mísy? Puste ho! Blažej. Jdi svou cestou, ženo farizejská, nebo t dám
Háta. Co
také sebrati.
169
I ty žebravý mchu! Mne sebrati, poestnou pražskou mšanku? A propak? Snad proto, že jsem na tebe s pravdou pijela? Blažej. Apage diabole! - A vy odvete toho kacíe na
Háta. Mne?
radnici!
Lupá.
Stjte, on je náš! On patí k Betlému a k burse! udlal, Martine? Kidélko. Smál jsem se mnichovi, že \'yvolával odpustky jako mastiká oleje. Lupá. A velebný otec svolal na tebe halapartníky? Hned sudlice a partizány? I bodej ž do té j eho kapitoly!
Co
jsi
Puste
ho!
Blažej. I tv puer nequam! Chceš také, abych klády?'
Lupá. Mne?
Žáka
\'y-sokého
uení? (Smje
t
se.)
dal do
Mám
se
smáti tvé vykrmené hlouposti, nebo sádelnaté pýše? Byl jsi pouhý školomet - anebo se ti už vykouilo, že král do klády dáti nemže, když rektor nesvolí? O, lovíku vžatého nerozumu! Svého kalkanta
m
mžeš O
mezi deva
položiti.
Pry
odtud, lidé, pry! Tady bude padati síra jako na Sodomu a Gomoru. Háta. Tedy utec a hocha pus! Blažej. Zpátkv, ženo povzteklá! Háta. Copak tu není žádná poctivá ruka, aby mi po-
Blažej.
insania.
tm
mohla najatým drábm devce polámat? Blažej. Lidé, brate svého pastve! Bubnuj, bubeníku! Nastavte devce - vlecte padoucha do žaláe! (Zbrojnoši se hnou s jatým Kidélkem k radnici; ást lidu s
nimi.)
Blažej (chytá
se kostelníka).
Kdo
se
pohne proti
mn
-
tomu zdevní ruka a proklet bude do pátého kolena - já jsem pod papežským majestátem!
Lupá.
O, jen se nadvmej a epeji! Ty nestojíš za ránu! (Volá za Kidélkem.) A ty se neboj, netruchli, ochromená peroutko! Já dobhnu k mistrovi, svolám žákovstvo, a pak se podíváme, nebudeš-h ješt dnes
v našem Betlém vy^zvánt. (Odbhne.) 170
Blažej. Vbhni do tlamy pekelné - toho více neubráníš, a kdybys Lucipera pivedl. Pry s ním, muži bojovní!
Žoldnéi Háta.
(jatého
Kidélko odvedou).
A vy necháte tu mladou duši zavléci? Vy nepomys-
že mže také vás uskípnouti, co se na toho poctivého jonáka shrnulo? O, vy v bahn blud potopeni? Pravda bude jen dtskou pohádkou Ale to ti povídám, kramái papežských pilulek Blažej. Apage satanáš! Lidé, ta san rozsápe mé údy! - já jsem dotýkaná osoba! Chrate Lid (po stran Háty). Dotýkaná - hahaha! To myslí, abychom se ho my nedotýkali! Lid (po stran Blažeje). Ticho, betlémská eládko! Táhni do svého pelechu! Háta. To ti povídám, jestli se tomu mladému zvoníkovi jenom vlas na hlav ukiví, tedy ti dám na pleš zálíte,
!
m
platu, že se
ti
krví pilepí.
m
zabije! kostelníkem couvaje). Ona Spaste duši, kde jste kdo! Pomozte! dostanete rozhešení bez taxy! Já zpovídám zadarmo! (Zajde do
Blažej (poád
s
Týna i s lidem.) Háta. I tedy bž, aby
ti
zpovdnice nevystydla - ty
sata-
nášv náhoní! Hlas (mezi
lidem).
Nech
ho, kmotra!
Tamhle jde už
mistr Hus!
Háta (se obrátí s houfem). Kde vycliází naše slunce? Kde je naše hvzda? O, požehnané oi, kteréž t i
t
kteréž slyší! Pojte mu naa zpívejte: Hosanna na výsostech! Nebo s ním pichází království boží do údolí zemského! (Odchází.)
vidí!
Blažené
uši,
proti pátelé,
Lid. Sláva mistru Husovi! (Stranou za
ní.)
(Opona spadne.)
171
ODDLENÍ TETÍ. Veliká
sí na Vyšehrad; nazad
Za sloupením
se procházejí
sloupaní a výhled na skvostné sady. vidti tam královské panoše.
stráže, a
Výstup první.
Václav, Albík
a
nimi po chvíli Zofie
Štpán picházejí ze zahrady; za s dvma paními a Chlum v tichém hovoru.
Václav.
Nemj
za
zlé,
že jsem
si
t pozval, pane Albíku!
Mne tlaí nco u srdce a nerad bych to dlouho nesl. Albík. Neduh njaký? Václav. Ba skoro; však ho nyní nevyléí starý Albík, bý-
mj
léka;to jen Albík, arcibiskup dovede, a já ho o to žádám slovem královským, aby se mi posléz nevedlo jako s nebožtíkem Zbykem. S tím jsme oba nco nosili, i hryzli se a hnvali, až odešel, víc se nevrátil. Albík. Byl to muž velké zbožnosti, i písmu dobe rozuml. Smrtí jeho utrpla svatá církev ztrátu velikou! Václav. To všecko pravda; ale spoleníci jeho pomátli mu koleka, že musel slýchat písn o sob jak pouhý valý
abecedá. Neklop oi, miste Stpáne! Tys nebyl nést vinu za všechny.
vkol Zbyka jediný a nemusíš Štpán. Já vždy ind povinnost a lepšího
radil
pánu podle
svdomí.
nej-
mn
Albík. Ano, pane Václave! Náš mistr Štpán také se jeví jako vrný radit el, když neuvyklá mysl v tžké
pípady se vpravit neumí. Václav. tedy nejlepší hned radu vymyslí! Chci totiž, aby církevní ty vádv pestaly, co Prahu nám i celé království již vzbouily, a k tomu stanovíme den, kdež ob strany, tvoji i tu mistra Husi, svoláme, by moudrým povážením vci pohoršivé konce svého dosply a v rakev ulehly. Albík (pohlédne s nejistotou na Štpána). Štpán. To jen mistra Husa vné svtlo osvítí! My
A
a
vc už povážili dávno, o 172
sloupy se
pevn
opírajíce,
na
nichž svatá církev - (povýšeným hlasem) nezvratné své pravdy zakládá! Žofie (jež byla již díve vešla a bedliv poslouchala). Chce-li kdo se rovnati a pi tom kivou dminkou se živiti: tož vru ^'^'padne smír nerovn! Slyšte Husa netušíce, jak ho národ s dvrou, nic zlého o slýchá, jenžto nábožnou svou žíze po nebeské rose míruplným jeho slovem tak rád hasívá; s nedvrou budete zlí soudcové. se zdá, že všechna poVáclav. Dobe, paní! Také savadní nerovnost jen z toho pochází, že - (k Št-
nm
mn
pánovi) rovnost nechcete! Lidská vle neplatí, kde dlužno držeti se daných
Štpán.
zákon. Albík.
Povz
ale,
miste, že jsme sami na to myslili, a samého íma prostednic-
chl jíce býti spravedliví, ze tví žádali.
Václav. Co pravíš? Štpán. Jiná pomoc nebyla, než aby papež ruku
vložil
vyšetující. Václav. Zase inkvisitoi? Chlum. A hrdí poruníci v eském království, jak na potupu vlastní moci královské - k pokárání dosplého národu? Žofie. Takou radu nemohl dát vru leda mistr Štpán Viklefista
Štpán.
zpronevil v.
Mn nelze o to do sporu se pouštt
s
královnou.
ml
blesky, pane Albíku! To ses lépe poradit - a z krále svého nedlati podnožku hned kardi-
Václav. Žhavé
nálských klobouk. Já ml tch ímských komisar dost, když ponejprv sami pijeli i bez zavolání.
Výstup druhý.
Hus (kvapn v
pozadí).
Pedešlí.
Hus. Dovol, královský mj pane, abych bez omluvy, bez prtahu srdci svému ulehil, an hrozí puknouti! 173
Václav. Co se stalo? Zofie. V takovém rozjitení jsme t ješt nevidli! Hus. ó má královno! Jsou vci na zemi, že holubicí mysl pi nich krví sokolovou zapáchne, a tichost berání se vlí zuivostí odje! - Pane královský! Ti mládenci, již bujnou krví puzeni a snad i jiskrou svtla vedeni to snésti nemohli, že knží na veejných s odpustky - jsou jati, již i ortelováni a mají, býti - práv jsem to zvdl na radnici - mají býti, pane, považ! - na popravu vedeni!
místech kramaili
Mn
vzpomínám! Václav. Nevdl jsi, miste, že jsem to sám poruil? A nebylo to známo po Praze? ledovatí krev, když na to
Štpán. Ba Hus.
A
ohlášeno po všech kostelích.
kdyby psán byl tento rozkaz písmem jako
hvzdy
planoucí - já
ku,
spravedliv, tebe, synu
že
musí zhasnouti;
vné je ne-
Karlv, nehoden!
Václav. Co pravíš? Štpán. To je rouhání! Zofie.
Mn
však zdá
mj!
se, že
pravdu
dí.
O, považ slova,
Tok jejich pramení se z duše neklamné. Ten rozkaz v srdci tvém se nezrodil; tou pravdou pepane
-
kvapili tebe nepátelé pravdy,
v žoldu starých blud
stojíce.
Hus. Tuto pustit
o
stojí arcibiskup,
m
k jehož tvái rada jeho pi-
posud nechtla;
a
praví sám, co soudí
tch
odpustcích. (v patrných nesnázích).
To dáme svolat doktory a usnesením rozhodném. Hus. Já se ptám jen tvého srdce, tvého rozumu, jak býval, dokuds léky strojil, tlo neodíval rouchem biskupto sám, tu pede ským! ostýcháš-H se to íci, tváí všech, že je to kramaení církve, ímský klam a lidu svádní, tak jako ve školách i v kapH jsem již
Albík
A
ku
povdl.
Štpán
(povýšeným hlasem). Já však pravím tob: nekehkosti, by hlavu církve z klamu vinila - a sluha její drž se poslušnosti, kterouž pisluší to lidské
174
slíbil. Spasit elno jest, co ona iní mocí od Ježíše danou v prospch ovcí pravovících! Hus. A kdybys hlasu zdvihl, že by nejen tato staroslavná klenba, ale sama nebes opona se zatásla, bych mlel, rozum držel v tiché vazb, kde se jeví blud a vede lidstvo k temnosti: tu já bych radji zvedl ruce zdravých smysl, k výsostem a zvolal: Pane, zbav ze mne lesní šelmu, v tmavé noci, v krvi rozkoš
m
ui
nalézající!
býti lovkem a nesmt cítit, mluvit, lovk, nesmt práva lovckého užívati:
Neb
jednat jako
to jest za živa být zakletým, být s nebes padlým andlem, být stižen kletbou nejtžší - a chlubiti se
božím obrazem a tšiti
se
vným blahoslavenstvím!
(Opodál znní trub.) Václav. Co znamená ten hlahol?
Výstup
tetí.
Panoš. Pedešlí. Panoš. Od Nového msta jede k Vyšehradu s mnohým komonstvem vzácný posel z íma - a množství lidu ho provází.
Václav. Naposledy bude
to již objednaný inkvísitor. co jej vede na Vyšehrad? Má snad jeho úad zpytováním našich svdomí poíti?
Zofie.
A
Václav
(k Štpánovi). To ti, miste, povídám! Jestli jsi mi spedl njaké hokosti, já ti namím mírou po-
dobnou. Výstup tvrtý. Pozadí se naplnilo zatím domácí eledí a lidem, kterýž ale stráže opodál zdržují. Nyní picházejí 4 papežští odnci s hlasatelem, pak 2 dominikáni, posléz kardinál Petr. Pedešlí.
Petr. Pax vobiscum Všickni. Amen!
in
nomine Domini!
175
Václav. Kdo nás pozdravuje na Vyšehrad? Petr. Jsi ty Cech král, syn Karla onoho, kterýž hojné dary svaté církvi pinášel? Václav. Jsem Václav, jeho syn. A ty? Petr. Jsem kardinál a posel papežský, Petr Angeli. Zas došly hrozné zprávy k sluchu Otce svatého, že tvoje zem jedem kacíství již peplnná, hanou, vzpourou, škodou hrozí svaté církvi Kristov. I pišly žaloby tak strašlivé, že svatý Otec uznal potebu, již pevnou rukou zhladit jedovatou bylinu, co zemi eskou zkazila.
ml
jsi tedy k biskupovi zajet, s ním se tebou zahradníkem v jedné vinici a chová dobré pomahae. Tuhle stojí sám - i jeho
Václav.
Aj, to poradit;
on
s
pravice.
je sprostý dm mj. Štpán. Porouíme se tvé milosti. Petr. Pozdraveni bute jménem Kristovým! - K tob ale, králi, pedavším jde cesta má i první otázka: Pro nezmail jsi hrozné kacíství a bujný pramen
Albík. Vítej pane! Pipraven
jeho nenastavil? Ano, spíše hlavu jeho -toho zlovstného Husa, choval v milosti? Václav. Kardinále, já jsem inil, co jsem ve svém uznal potebí; však o kacíství nevím. Z o f i e. A kdo O tci svatému ty zprávy zaslal, hrozné žaloby, odpoví. Já nevím, jak mu bude možno zahaliti slunce jasn záící, a kdyby z šíp lží a pomluv celé mraky vypustil. Ty arci vzlétnou, ale pevné nenaleznouce, budou nazpt padati, a možná - že i stelce poraní. Petr. Aj, ta hlava zbujná má tu vzácné orodovníky! Však s paními jsem jednat nepišel. Chlum. Nuž, tedy jednej s muži! Já jsem také orodovník jeho - tisíce jich v Praze najdeš; chceš-li ale Mistra bez orodovník, tu stojí sám - ten zlopovstník.
dom
a
pdy
Petr
(se
po
jest ten
nm
Dominikáni 176
obrátí a stojí chvíli
kací ohavný? (se
znamenají kížem).
pekvapen). Tento
mužn
Hus
kardinála (stál v pozadí, n^Tií tiše pikroí a pozoruje). Zofie. Mistr Hus to, pane kardinále! Petr. Nuže tedy slyš, ty miste Huse, jenžto pravou, svatou, pravospasnou církev vyvrátiti chtje z pevných
nové smyslU uení: Kristv zástupce mi od prvního setkání a vyvrhnouti potu vících, když neodvoláš Lludy své.
základ,
jsi
velel, tebe stihnout
z
(Pohnutí mezi pítomnými.)
Stepán
Mé
(stranou).
psaní
mlo
dobrý úinek.
Hus. Mé bludy nikdo ješt nedokázal. Petr. Jakže? Netupil jsi knžstvo? Nehanl
jsi Otce svatého? Hus. Já vady jen a poklesky jsem káral, nikdy osoby; proti nádhee jsem brojil, proti pýše knžstva, proti svatokupectví. Petr. Nevtíral jsi v bibli smysl falešný? Nerozsíval bludy Viklefovy? Nepodrýval zákon církevní? Hus. inil jsem, co velel duch a vroucí toužení, bych pravd vzhlédl do tváí. Nikdo posud nedosvdil, kde jsem z rovné cesty pobloudil; já opak odlialil, kde církev chybuje a neklamnou se býti vychloubá!
Petr
dominikánm).
Slyšeli jste rouhání, co vyšlo ze kypících, že chlubná církev chybuje? Již odvolej, sic tebe stihne zasloužená pokuta! Hus. Já se nebojím! To dávno u mne zaveno, že hrození v cíli nezmýlí a víru moji nezvrátí. Petr. Odvolej! Hus. To kážeš nadarmo! Mne hlasy papežského sluhy
(k
rt híchem
m
nedsí. Petr. Budiž tedy proklet jménem toho papeže provržen z ovince a klet skrze církev Kristovu -
bu
pozbaven
vší
útchy
a
bu
nadje.
Zofie. Usta, kardinále! Petr. Proklínám jako arcikacíe - a proklínám i lovka, kdo k bludm tvým se zná i s tebou drží pátelství - a zemi proklínám, kde kráí noha tvá a dech
t
Povídky
histor. a
dramata. -
12.
1
i
i
tvj vje. Chrámy stjte zaveny, zvony nezvote, a služba boží pomi, kde se proklatec ten objeví. Václav. Ticho, love! Petr (s rostoucí horlivostí). Nikdo nepouštj ho pes práh domu, nikdo neposkytuj pokrmu - až bídn prstem Pán poražený zahyne a jako lesní dravec v zemi shnije nezasvcené! Lid (jenž byl s hrzou poslouchal, se rozutíkává, volající:
Bda, bda, - jenom nkteí zstanou na míst). jsme poklesh, že prudké stely Zofie. Svrchovaný,
ím
takových slov snášet musíme! Chlum. Ze musíme? Má drahá královno,
i
ptám
se,
kde
to stojí psáno, by tu cizinec sml kázat jako vlastní divý eledi? Již tuze dlouho posloucháme jeho proud, jenž huením chce strašit, vlnami však behy r,v. í:,:.. nestrhne. fr*,^ s-^-^ Petr. Kdo jsi, muži opovážlivý, že Chlum. Jsem ech, a vedu tady slovo jménem svého národu! ech jsem, pravím; tady domovem - a tebe chrání jenom právo hosta, že se domácího práva ne-
ei
chápu. Petr. Jménem církve -
Chlum. Nech
tu záclonu, již stále vyvšujete, jen aby vaše skutky ukryla; však známe vás! To déle nemž' být i nebude, a chcete-li, by naše úcta s vámi byla, zjevte,
samé
knží, že
zasluhujete, že jste synové té
jí
církve, kteráž
druhdy chudobou a
tou se leskla! Petr (u velikém hnvu).
mrav isto-
Uvrhnte do žaláe toho
opo-
vážlivce!
Chlum. Do žaláe - mne? Zde ped tváí krále mého, mojí královny? Zde v tomto sídle panovník mých a v ln národu? (Tasí me.) Již poj, kdo chuti máš a zmužilosti! Václav. Usta, Chlume! Chlum. Promi, pane! - Promi, královno! Jsou vci na svt, že nejchladnjší krev by roznítily žíravým a porušily jemné zpsoby!
178
ohnm
Mn
Žofie.
velkou službu prokázal
pane!
jsi,
Dkuji
ti,
vrný píteli! Štpán. Mn ale zdá se, že by lepší službu královskému domu prokázal, by pro kacíe proklatého nevedl Václav. Ty ml! a hledej odtud cestu - potmšilý roz<•:
sévai zlého semena, jež nyní hrzn vzejde nad zemí a národ na dví rozdlí. Štpán. Mj pane Václav. Pry mi z oí - pry z mého království, abys s proklatcem tím dýchat nemusel. Nech tebe v kardinál si vezme v družinu! Albík. Považ, pane! Václav. Již jsem povážil a vyhrkl! Petr. Nepesáhej mezník svého práva! Václav. O to nepeuj a sám se podle toho i! Petr. To uiním - a vyknu kletbu nad zemí, kde kací jisté útoišt nalézá. (K Albíkovi.) Poj! Vespolek to prohlásíme, jaké bím svatá církev na království
nm
uvalí. (Odejde s knžími i s družinou.) (volá za ním). Pak ale hle, bys prchod našel
eské
Chlum z
Hus
ymstské brány svobodný. ^.. ^ poád u vehkém víru v popedí). -
(stojí
Žofie. Neklesej již, drahý miste, na mysli. Hus. Stojím v rukou Hospodina, jehož duch se vznáší
nade mnou! A tebe milostiv zaste ped vší pohromou! Václav (minulým výjevem rozilený). Nech té starosti te, královno! Na pohromu vlastní nebude tak mistr dbáti, jako na tu, kteráž hrozí celé Praze, dokud bude on v ní meškat, papežovou kletbou stižený. Co bylo jindy jménem biskupa jen pouhým strašidlem, to vejde nyní v smutnou skutenost! ff-
Žofie.
Žofie. Pane!
'•
a
Václav. Nedotýkej se mne hlasem líbezným, pevn v povinnosti obstojím. Žofie. Chceš mistra vypovdít? Václav. Nechci; žádat ho však musím, aby uinil, co k míru obecnímu pispje! 12*
179
Chlum.
Jak, milostivý králi?
Václav. Mlte, pisámbohu, a šette ránu, kteráž bolno
m.n krvácí! Ci myslíte, že panovnická rozkoš trestu spoívá a v pokut? Já srdce své bych rozdal do poslední krpje, jen kdyby o mne se tu jednalo. - a tu musí srdce zstat Však bží o spasení celé nerozdrobeno, jen svatou povinností ztuženo! (Velmi mkce.) Dej krátce sbohem svému zpovdníku - až do blahého shledání. ve
v
zem
Bu
Zofie. s Bohem! Nebe ostíhej tvé kroeje! (Odejde s paními.) Václav. Sbohem, Jene! Rozeznávej krále od Václava pítele! (Odejde.)
Hus (v nejhlubší bolesti). Osamlý!! Chlum (se vrátí). To nejsi, Jene! Tisíc srdcí bije pro tebe a mžeš jenom kynouti, by stála tob po vli i v odpor klatb papežské.
Výstup pátý.
Vzadu
se
vyhrne zástup student.
Lupá, pak Markéta.
Pedešlí. Studenti (ješt vzadu).
My chceme vidt mistra! Puste
nás!
Chlum. Tu medle hejno mladých orl, co se vkol svého pána slétají! (Kyne strážím.) Ty puste dál. (Žákové
Lupá.
Slyš,
se
vyhrnou.)
miste! Hrozí prý
papežníci rotí se -
ti
nebezpeí?
Msto kypí,
my pišli nabídnout ti pomoc proti
nátiskm!
Markéta
(se
prodírá houfem).
Tu
neber, synu
mj!
Hus. Spasiteli! Nyní ta zde! Markéta. Slyš m, synu! - Smrtelná úzkost mluví k tob! Jako boue letí povst strašlivá, že tebe církev nyní opravdu již z lna svého - ó, já nemohu to ani vyslovit! - ó synu, synu! cos to
180
poínal? jak zodpo-
vídáš krev tu prolitou? Dílo takové se vrhne na dlníka, v sutinách ho zahrabe! Hus. Co to mluvíš o krvi? Markéta. Tou dílo tvoje zasvceno!
Hus. Nezbavuj
m smysl! Co
nazpt
se stalo?
(Malé teskné pomlení.)
Lupá.
Odpraveni jsou již mladíci, již byli jati, že se posmívali odpustkm. Hus (hluboce dojat). Odpraveni? Soudce na výsostech, to mi nekla na váhu! Markéta. Krví zbrocena je pda, na níž stojíš - ó, slyš mír se vrátí v duši tvou a v tvoje okolí! a ustup z ní, Lupá. Neustupuj, miste! Nic se neboj! Celé žákovstvo je pi tob i s poctivými doktory. Žáci. Na život a na smrt! Markéta. Neposlouchej svdných hlas svta hluného, a obra mysl k tichosti! Se mnou poj - v tu naši klidnou ddinu, kde jsi v bázni boží prospíval; tam se duše tvoje zotaví. O poj! Hus. Ano, matko! V naši klidnou ddinu! V tichou chatr, ponejprv ruce spínat uila - tam na hbikdes tov - kde po prvé jsem kleel na otcov hrob. Svt vyvrhuje - tedy ty své srdce otevi, má stará
a
m
m
A
nm
najdu útchy a útoišt jistého. matko! v (Vrhne se jí okolo krku.) Markéta. Velebeno budiž jméno Pán! Lupá. A mne vezmeš s sebou, pane, neb jsi otec mj, jsi pítel - tys svt! Chlum. Tak t upokojen propouštím! Je láska matky pi tob a pée mladistvého pítele - dva velké, nerozbitné štíty v davu svtských nával. I tady bude
mj
t
starati se pátelství - to staré, zkoušené, a jména tvého povst chrániti. tedy sbohem, Praho má! - ty eHus (rozilen).
o
Bu
mých a strastí! Louím se, by luno tvoje mé oko navždy nevypralilo blesky žhavými, a má-li minout, nedej aspo památce mé zhynout! Tlo jde, ditelko slastí
t
181
duch bude v tob žíti, s tebou stát a úpadem tvým umíti! (Odchází s matkou a se žáky). Chlum (jde do královy komnaty). Mezitím padá opona.
ODDLENÍ TVRTÉ. Poklidná krajina venkovská s vyhlídkou na blízký hbitov. je vidti hory. Zpedu chýše, strom a sedátko.
V
dálce
Výstup první.
Lupá vede Markétu z
chýše.
Lupá.
I jen pones ty choré údy do božího povtí! Dnes vje tak lahodný vtíek, jako by chtl do celého svta nový život nadýchat. Markéta (si sedne). Bodejž nebylo mi kdy jiných lék potebí, aby choroba zmizela! Proti stáí není však
léku žádného - a bolest srdce je
tžko
hojiti.
-
Kde
jest mistr?
Lupá. Bude
na hrad u pána - nebo je na pedhradí mezi lidem, kterýž jeho výklad poslouchá, jako by mu hrála nebeská muzika. Per deos, je to podivný osud našeho vypovdní! Z Prahy musel mistr, aby ho lid neml na oích, a tady se hrnou k nmu celé krajiny.
Markéta. Ano, v jeho
mu
slovech leží váha tak veliká, že se pece mistr
citelná duše neubrání. Ale proto není
- šastný.
Lupá. Qua de causa, pro? On je zdráv, tady se otvírají ped ním všechny chýše a srdce dokoán - jenže je trochu tichý a zamyšlený; to je tak v jeho pirozenosti. Víš,
matiko
-
my uení máme
vážného. Markéta. Ne, ne, milý mládeneku!
182
To
vždycky
nco
není tichost, to
není vážnost ueného muže, to je sklíenost nespokojeného lovka. Nechci íci, že ho - (s povzdechem) ta hrozná kletba tíží. Lupá. To neíkej! Z hnvivého blábolení takových sluh Pán, co se odívají zlatohlavem a na kmentu líhají - z toho si nic nedláme. vás Markéta (hlavou potásajíc). Vím to, vím potš! On se ale zach}-til do toho svého pražského uení tak pevn koenem života, že uschne a padne,
Bh
jestli se
Lupá.
Co
k
nmu
zas nevrátí.
t
napadá! Markéta. A on by se byl již vrátil - navzdor kletb, navzdor boui, kteráž by z toho pošla, kdyby staré matky nebvlo; ta mu pekáží. Lupá. Kdo ti to namluvil? Markéta. Však mu nebudu již dlouho pekážeti! Pán povolá. domil poet mých a brzo Lupá. Ne, to aby u tebe prázdná skoepina vydržela, ale ne veselý žák. Co je to za ei? .Ten kdybychom tak blízko u toho hbitova nebydleli; z toho pocházejí samé umrlí mvšlenkv. Markéta. To jsou bohumilé, sladké myšlenky, mé dít! Ale chceš-li pijíti na jiné, povídej mi nco o Janovi, dokud jste v Praze bývali. Lupá. Bene mater carissima, to je moudré! Ale copak honem, aby to vypadalo jako kus veselosti? Z rejstíku mistra Husa nedá se mnoho veselého vybrati.
m
dn
Výstup druhý.
Hus
vyjde ze hbitova s listem v ruce, jsa pohížen v myšlenkách, kráí zvolna kupedu.
Pedešlí.
Lupá.
opt spí? Ta slabá staice! - ta jednou Jak? usne, a víc se neprobudí. Hus (jenž ho byl již poslouchal). Pej jí takového usnutí! Já bych za tu milost nebi z celé duše dkoval. - Již
183
Lupá.
Co pravíš, miste? je blažen, kdo tu oi zave na vky; neb stopí duši v zái vné pravdy. Lupá. Zapu, miste, liché myšlenky a vzhlédni v tváe životu. Také matka pozoruje tvoji zkormoucenost já pak myslím, že ji krmíš nadarmo. Tys opt pánem slova svého, uitelem lidu, kterýž by t vznesl k nebesm, a tak jsi promnil jen kazatelnu; z malé kaple vysthoval jsi se v širé pole, pod klenutí nebes, kde se scházívají tisíce a po tvém slov prahnouce i hrozeb papežských se nebojí! Hus (s malou hokostí). Ano, uím zase; ale kde? Tu na odlehlých ladech, kde se jako zhladovlé kán po
Hus. Ze
koisti slétáme a písn svoje skuheme, ježto zatím v srdci zem, v slavné Praze uení mé neuznáno, prodrahý Betlem prázden klato - a jeho kolébka, stojí, zpustošen! O, to je erv, co srdce moje hryže! To je plamen, v kterémž duše moje usychá! Já mužn nevytrval na míst mi Bohem, hlasem srdce mého vykázaném. První hnutí boulivé slabce mkkého již vyšinulo z kolejí; krve jsem se zdsil, zapomenuv, že se z krve rodí osvobození! Lupá. To si nemyslím! Tys ucouvl jen z vyšších ohled, tys pro obecný mír a mysli utišení odešel; chceš-li ale, stojí pro ješt otevená cesta zpátení. Hus. Ano, mladý píteli! Mé duše mír se nenavrátí, dokud zase v zjevném boji s nepátelskou stranou státi nebudu, a buto prapor pravdy jako vítz vztyím,
mj
m
t
nebo pemožený klesnu.
Lupá. Tedy
se zas vrátíš
Hus. Snad
pjdu
Lupá.
že
ješt
do Prahy?
dále.
Dále?
Hus. Tomu storukému obru, svaté
církvi, zrovna do srdce. Chlum, že bude veliký sjezd svtské, aby pominuly nešváry již
Mn píše z Prahy
úd
vlády církevní i mnoholeté o stolici papežskou. Tomu sjezdu pedložil bych rád svou rozepi, by uinn byl nad ní spra-
vedliW soud.
184
Lupá. U tvých
nepátel,
již
na tvou zkázu íhají, tam
volíš spravedlnost hledati?
Hus. S mým uením je pravda v jednot, a tu mi svtská nez\Tátí; tak aspo doufám. Jedno jen ješt zdržuje -
má
síla
m
stará matka.
Markéta (jež byla pedtím tiše usnula, hlavu majíc na zpt o strom openu, oteve nyní oi). Opásej bedra svá - a vezmi na pout berlu do ruky.
Hus. Matko! Markéta. Já
t
slyšela -
znala dávno tvoje je cesta tvá provázeti tvoje kroeje. a strážn bude duch Hus. Ne, já neopustím domov, dokud oi tvé, ty tiché hvzdy mého utišení, v temnost života mi jasn svítí. Markéta. Oi mé se zavrou - kyne Pán, a služebnice pijde. Hle, již se otvírají brány nebeské a ten boží beránek, co snímá híchv svta, ten se pelibostn usmívá - a kyne! Drž se, dít, krok mých spolu vejdem v íši blahoslavených! Hus. O, Bože, matko! Co to na pichází? Markéta. Tys knz, mé dít - pomodli se za mne -
v duchu
tiché žalv. Rozvesel se, muži!
i
Svobodná
mj
a
t
m-
v klatb modlit. - Ote náš, jenž jsi na nebesích, posv se - oh! Pomodli se za mou híšnou duši Já se budu modlit za tebe, bys neshoel! Hus. Matko, vzpamatuj se! Markéta. Dechy píštích dn ovívají - mraky zemské trhají se ped oima - zatažena je zas obloha tou záí plamennou - a dít moje stojí v zái té - a leskne se jak bílá holubice - a již letí - (nahne se zpt) - k výšinám, kde vné jaro svtí. (Skoná.) žeš-li se
m
(Hluboké pomlení.)
Hus
(stojí
nad
ní
A svtlo vné Lupá. Amen! Oba
s
a
rukama sepjatýma
-
po
chvíli):
jí svítí!
(pokleknou vedle ní v tichém modlení).
185
PROMNA. Královská zahrada na Vyšehrad, a to tak, aby se velký ržový ped skupením posledního výjevu nastril.
Výstup
ke
tetí.
Žofie. Václav. Opodál panoši.
m
Zofie. Slyšeti musíš, pane mj! Já to nemohu dél snášeti, bys hody strojil na hrad a hluné bankety, an zatím jedovatý ještr nešváru lid užírá. Václav. Chceš ty býti písnou mých krok?
mikou
nkdy
tvoje radovánky? Žofie. O, což rovnáš sebe k slabé žen? Moje íš je tichá
Poítal já
domácnost, té náleží má pée; ty však stojíš v ele národa, tys vyvolen, být otcem tisíc tisíc; tlo, duše jejich na starost ti dána: to je ilkol, hoden ducha nejstatnjšího, a požehnán jest, kdo v obstojí. Václav. Myslíš ty, že neobstojím? Zofie. Nemyslím, když vidím, že chceš vládnouti. Tys ale za tchto jako schváln mysl zvrátil od lidu a pochoval se v rozkoš. Václave! Tys vždy mi dovolil, bych smla mluvit v prospch tvého lidu: Obra
nm
dn
k nmu tváe laskavé. Václav. A marnou hrakou jeho svévole? Nechci již; dost dlouho povoloval jsem, a vždv ml opravdovou - i íšské péi o Cechy, až hana pipadla mi od koruny zbavila. musím uzdu vlády ztuha držeti. A co se týe hod mých? Mám býti samojeden v království, bych nesml mraky z duše vyhnat, zcela setíti? Lid plyne v hojnosti, a jeho vina je to, jestli v nerozumném nešváru se užírá. I král chce živ být podle chuti; svt mu nedá náhrady. Žofie. Pane, tebe uchvátila hrozná promna! Já sama bývala ti náhradou, když tíže vlády na t dolehla; te jako by tvé srdce bylo vyprahlé! srdce kypí láskou upímnou, Václav. To není, ml! i rozdlilo by se rádo mezi lid; však byl jsem posud
bu
m
Te
Mn
186
Nmc
nešastný v tom rozdlování, a za svou dobrou vli utržil jsem nevdk. Vlastní bratr, kvli nmuž korunu jsem složil císaskou - ten eká na mou smrt, by na trn eský dosedl. Žofie. Pane!
Václav. Ml,
to není výitka! Tys ješt jediná -jen kdyby zápal pro novoty utišil! Ten kazatel nám našil všechno zlé, co záhubiv po zemi se rozbíhá. Žofie. Bože, jaké pevrácení! se
tvj
Výstup tvrtý.
Zižka.
Vok
a
nkolik pán. Pedešlí.
Ž i ž k a. Puste m! To známVáclava lépe nežli vy, myslíte-li, že
mu svobodné slovo jako tžký palcát na prsa padne!
Václav. Co jest? Vok. Víno jej rozehálo. Zižka. Ano, rozehálo
m! Víno je dar z božské kuchyn -
a proto zapuzuje všechnu faleš. Pane, dej Bellem otevíti a udlej jeho hlídaem!
m
Václav. Co
t napadá? Snad abych hnízdo ješt zahíval,
kde se štír usadil? Žižka. Pane, máš-li hokost v srdci, vylej si ji na mne; já to vezmu na vrub za tu polskou historii; ale nemj žlui na jazyku ani v duši proti Husovi. On musel býti narozen, by eská zem nezakrnla. Žofie. Ano, to je pravé slovo, pane! O, bys pojal jeho pravý smysl! Žižka. Proto k nmu ihned každé srdce lnulo, vyjímaje arci tch, co pišla k ztenení a hanb jeho slovem hímavým - ti erní ha\Tani. A - (se smíchem) chtl-liá vyvést
neroznášela: odešel.
Te
nco
Neml
chytrého,
by
slova jeho dál se
ho pemlouvati, abv z Prahy bží za ním celé krajiny, a nákaza se jsi
rozežírá jako rak!
Václav. Vzal jsem já t k družin své, bys mi držel kázání? Žižka. Snad pece ne, bych 8 tebou jícen proléval? Nic 187
za nic, nco za nco. Mé ruky práv nepotebuješ, sloužím jazykem. Protož pravím: prchod slo%ai Husovu, by jeho vzrstáním se zácpa nestala, neb do poádku obecního prtrž nepadla.
ui
tu
já pevnou rukou poádek již udržím! Zižka. Tak ne, jak zamýšlíš! Ty kážeš lidu, aby všechen smysl vtsnal v kukli jedinou, to papežskou; kážeš pobrati mu zbran, aby vli svoji bránit nemohl, by ztratil hodnost svou i víru v sebe samého, tu mohut-
yáclav. Však
nou; to zlou ses poradil a v pokušení lid jen uvádíš. On dlouho nechá s sebou pansky hrát; když ale vstane, hry se nabaživ, tu zatesou se trny.
Václav. Ty
se osmluješ? Žižka. Pravda není osmlení.
Ui u vyznání svobodu
povolej! Tebas potom veejn se obec bouila: to lépe jest, než aby vzpouru kula potají a k hrozným zoufalství se krmila. ok. Je to žádost spravedlivá, pane! Žofie. Z duše lidu vycházející! O, kdybys chtl jen tenkrát minulou tu píze v srdci obnovit a Husa povolati!
a
Husa nazpt
inm
V
Václav. Pozbyli
jste rozumu? Znovu vrhnout v obec hlave hoící? Nikdy! Spíše z rady mstské vypudím všecky, co všechnu boui proti betlémskému kazateli
zlostn spádají! Však jeho? A snad zase knžím k vyrovnání? Žhavé blesky! Dosti dlouho nechal jsem to hábitm a klerikám, aby zpsobily zcela na vli poádek, i kladl jsem to Albíkovi na duši, uiniv ho biskupem; však on se lépe hodí, sváet mastiky a sedt na mšci, než církev spravovat. se chopím toho já - a protož nesmí Hus mi do Prahy, a teba jste mi zašli toužením! On také nepjde!
tm
Te
(Zvenku temné
Václav. Co
se
hlasy.)
dje? (Všecko hledí nazad.)
Vok. Pisámbohu! To je Hus! (Volá
nazad.) Ustup, stráž-
níku!
Žižka. Nebo
mu 188
ti
vstíc.)
vlastním
devcem
lebku roztluku! (Bží
Výstup pátý.
Hus. Chlum. Pedešlí, Žižka.
O
mj
Huse! Nech se obejmouti,
a mé žalostivé
srdce okeje! se osmluješ vejíti do Prahy a hrzu kletby do ní pinášeti? Zofie. O pane, tak nevítej muže bohumilého! Hus. Pokoj s vámi, pravil Pán, a takž i já k vám picházím. Je uzavena moje minulost, jest ukoneno moje
Václav. Miste, ty
zkoumání v
té íši,
vk potkávat - a pátel, kteí
kde
se
bude pravda s bludem vky abych v prospch
já se vypravil, stáli se mnou v boji
poátením,
složil
poet, zdali byla pravda nebo blud, co za prapor jsem vyvsil; pak teprv nastane má budoucnost. Václav. Jak to myslíš?
Hus. Dám se souditi. Václav. Komu souditi? Co to?
Již
díve
scházeli se dok-
toi a zákoníci, jádro hledajíce v šupin - a marné bylo zub skípní. Hus. Jásepouchýhm k nejvyššímu soudu vcí církevních. Jdu na snm Kostnický. Všichni. Co pravíš? Hus. Pevn stojí moje vle, navštíviti sjezd ten kardinál, obeslaný od dvou prvních svta hlav - to papeže a císae. koncilium ekne, jaké bylo moje mínní. Zižka. Jene, ty bys bžel do osidel? Do brlohy šelem, kteréž na slova nic nedají a jenom na sudlici nebo
A
palcát poslechnou? Zofie. O považ, co jsi pedsevzal! do rukou se dáváš zjevných nepátel - a já se bojím, že v nich nebude ta šlechetnost, co tebe na snm povede. O, považ, jaké pée rozrývaly prsa pátel tvých, an jsi do byl povolán! Všichni stáU proti tomu s dobrým vdomím - a nyní bys je tak chtl zarmoutit a patrn se
To
íma
vydat v záhubu? Hus. Má milostivá královno!
189
Václav. Paní, ml! Já potichu se koím síle mistrov. Žižka. Gert vezmi sílu, když jí neodolám peklu celému.
mn
Odpus, paní šlechetná! kypí žlu! Já nepipustím, ahy odešel! Jeroným se zase po cizin toulá, by mu etl kapitolu: ozbrojím se tedy na nj sám a vyštvu celou Prahu, by ho z lna svého nevypustila! Chlum. Ušeti své horlivosti, píteh! Mistr Hus je pevný v úmyslu a nic ho z nho nesvede. Václav. Ajá mu peju štstí - celé zemi slávu, když jej provede. ješt neznal úpln. Jene, já Žižka. O slepá slepoto - již horší než mé prázdné oko. Hus. Umírni se, Trocnove! Mne pudí duch - a bez oisty není žádná blaženost. Zižka. O Jene, my se více nespatíme! Hus. Ne tak druhu, vrný! Toho já se nebojím. My se jist spatíme. Žižka. To ale musí celá zem ohnm zprahnouti a krev se
Mj
t
vy cedit!
Chlum. Co t napadá? Žižka. To pravím tob,
ch5i;rý tkalce, jenžto jsi tu nit as písti pomáhal, co mistra mezi papežence táhne: jestliže ho nco potká -
Chlum. My ho provodíme s vrnou náš dovolí, a vyžádáme pro
mého
eledí, když král a
nj
jistý
prvod od
pán sa-
císae.
Václav. To
ui,
císai.
fM
milý^Chlume!
Dám
ti Listy
k bratru
Ji;
Žofie. A vele našeho mu zpovdníka poruíme. Žižka. Všecko dobe, pro mne ale málo: žádná jistota. Já musím jíti s tebou! Nespustím se krok tvých co stín, S a neodepnu me, až budem státi zase na domácí pd. í(
Hus.
Zsta v
Cechách, píteli!
Žižka. Ty nechceš prvod mj? Hus. Tebe nechám doma jako pevný štít mé mladé setby. Vidím v duchu, že jí bude mužné ruky teba, aby v boui nezahynula. Žižka. Tedy zstanu - a žalostí se budu krmit, vztekem napájet, že moje nejkrásnjší nadje jdou marn ke
190
hrobu! ó, jen se smjte, že je bojovníku v zbrani sešlému tsno u srdce - a že mu oi mokvají! To ale pravím vám, co plesáte, že mistr na snm knžský putuje: Potká-li ho nehoda, to bude rána pro veškeré království, a všechny jeho živly otesou se hroznou bolestí! Já pak jako vojín nezahynu na poli! - já vystvu všechny živly do boje, až celý obor svta
a
Tu budu
strachem ustrne.
v duši váti! Ostatní (ubírají
se s
Husem
státi,
zkázu
nepátelm
a mezitím padá opona).
ODDLENÍ PÁTÉ. Veliký sál v Kostnici.
Výstup první.
Míchal.
Štpán.
Míchal. Co to miste, znamená? Ty sklíen jsi dnes na duchu, an plesati bys ml, že pišel den, kde bude zkažen nepítel. Hus má dnes výslech poslední; kardinálové však ortel dávno pronesli. Štpán. To vím. Míchal. A i papež k vli císai chtl Husa zkázy zbavit, nesmí, aby s kardinály vše si nezkazil, an
by
slabého jen teba dotknutí, a Jan se bude ze stolice apoštolské porouet. Ujmouti se mistra nemže - a kolej biskup nám krajana již zatratí. Štpán. Myslil jsem, že uvítám tu chvíli s radostí, však duše trne lítostí. Michal. Co to slyším? Štpán. Hus byl pítel mébo vku mladého. Míchal. A pak tvj nepítel. Štpán. Jen odporník, to když jsem zradil jeho uení; mým nepítelem mistr nebýval. Míchal. Chceš hráti náhle na citelnou duši? Na slabocha?
mj
191
Štpán. Spravedlivým
chci být jednou. Jeho mužná odhodlanost, že se k soudu dostavU, ta svatá mírnost, kterouž pevn zachovává v škodných nepátel ta projímá mé srdce jako ostrý me. Míchal. Aj, miste Pálce! Takovými slovy nelíil jsi kacíe, když psávals o z Prahy. btpán. Nemluv o kacíství, ježto dobe víš, jak velká tato vina Husova. Já ho lituji.
ln
nm
Míchal. To k falešné se cest kroutíš, k novým dstojenstvím dospješ.
myslíš-li, že
ní
m m domova. Ne-
Štpán. O, to svíié dstojenství! To d, zradilo mi pítele a vyhnalo mluv
po
nm;
odcizilo prav-
z
neboj se však také, že bych pro to hnutí o srdce církvi déle sloužit nemohl. Jsem její, jak jsem slíbil a již dokázal. (Slyšeti slavné vyzvánní.) Míchal. Ticho! Hodina již padla. Jdme; koncilium pichází.
(Oba odejdou.)
Výstup druhý.
Z
levice:
mund; Míchal
Komonstvo císaovo, páni
a knížata, pak Zikeholníci, biskupové a kardináli, Petr, a Štpán mezi nimi, pak papež Jan XXIII.
z pravice:
Nazad odnci.
Zikmund
(setká se s Janem uprosted a poklekne ped ním). Dkujeme tvojí svatosti, že konen se vyrovná nešvár církevní i svtský. Jan (podá mu ruku, abyjipolíbil). Jácosluha sluh tším se, že naši vli poznáváš. S boží pomocí to dokonáme. Zikmund (vstane a sedne pod nebesa). Hlasateli! Zvstuj
snmu
poátek!
(Troubení; pak se vyhrne lid dvemi, které se vzadu otevrou.)
Jan. Nyní pivete již mistra eského! (Mnich odejde s 2 odnci.)
192
Výstup
tetí.
Chlum. Pedešlí.
Chlum
(vejde, pozastaví se, pak a pane! Dovol krátké slovo.
Zikmund. Kdo
vážn pikroí).
Císai
jsi?
m
již? eský pán jsem, Hanuš Chlumský, Chlum. Neznáš píjmím Kapka, z Prahy s mistrem Janem poslaný, bych kroky jeho ostíhal; i chovám list, to s tvojí,
pane, peetí, že bez úhony cestu vykoná, k níž svo-
bodn
se odhodlal.
Zikmund. A co nyní žádáš? Chlum. By se listu toho smysl vyplnil. Zikmund. A což se porušil? Chlum. A to se, pane, ptáš? Nevíš ty, že
lstiv z bytu ho zde vylákali k \'ýslechu, a potom do bídného vzení
jej
zavlekli?
Zikmund. Nevím o tom; stalo se to bez mé viny. Chlum. Díky nebesm, že bratr mého krále ruce neml pi té zrad! Však mi radilo hned srdce; uval to jen na knze, ti
ruší
v prospch církve
i
ten nejsvtjší
Jan. Opovážný!
Chlum. S
tebou, svatý
Ote, nemám
vede svtská povinnost, a k tob, pane, obracím.
Zikmund. My
proti vaší
slib!
Mn
já co jednati. jenom (k císai)
z té se
vci nebrojíme; také nemžem je-li mistr uvz-
však bránit soudu spravedlivému, a
nn, tož vdí páni pro. Chlum. Že vdí, pane? Vdí! Jako vdí
vlci,
pro
se dají
do koisti, když ji napadnou. Jan. Mluvíš smle. Cechu! Nezapome, kde tu stojíš! Chlum. To se nestarej! To každý pohled hluboko mi je mistr pod vtiská do mysli a smlosti se nediv. ochranu dán, i mám jej pivést nazpt všemu národu! Zikmund. pokojen a I my až posud musíme zde soudcm viti; však budem zkoušet jejich úsudek. Chlum. O, bude on to krásný úsudek! Jak oni usoudí, to máme neblahé již tušení, a ty se budeš toit v nesnázi.
Mn
Bu
13«
v!
195
to ví Bh, kdy vlas mu nakivíte, svta obor krví zaplavíte! (Ustoupí.) (Reptání mezi knžstvem.) Jan (k Petrovi). Nemohli jste jednat opatrnji? Nebylo snad teba, mistra proti slibu vsadit do vazby.
Však
Petr. Co se stalo, muselo se státi. Skalná mysl kacíova musí se v žalái oblomiti.
Výstup tvrtý.
Hus uveden
od mnicha a žoldné, zstane vážn v pokde Chlum k nmu pikroil.
zadí státi,
Petr. Ten jest mistr Hus. Zikmund (pro sebe). To tedy muž, jenž bourati se osmlil, co lidé tisícerá léta v úct chovala? Skoro se mi srdce pevracuje jeho pohledem. Jan. Kardinále inkvisiní - promluv! Petr (pedstoupí). Slavné shromáždní! Tu viz lovka, jenžto v zemi eské osmUl se, veden duchem pekla, rouhati se svaté církvi, podkopávat její základy a novou víru vy^mýšieti, od samého pekla vnuknutou, od Boha i svta prokletou. Kormoutí se duše nad tím lovkem - neb i pastý pláe nad ztracenou ovcí; a ten vbhl do blud tak velikých, že musí býti z lna církve vyvržen a zatracen, když híchy svoje nepozná. Neb nemž' církev trpti, by na lesknoucím chrámu její svatosti se usazoval žravý rez, to k pohoršení, snad i na záhubu duší pravovících; však jest také matka milostná, a žádnou neuloží pokutu, když pobloudilec odvolá, co uil v bujné zaslepenosti. - Již pistup, miste Huse! Hus (pistoupí tiše kupedu).
Chlum
(postaví se blíže
Petr (vezme od mnicha
nho). rukopis). Spisoval jsi tyto trak-
táty?
Hus
(prohlídne rukopis). Ano, spisoval jsem je. jsi, slavné shromáždní? On se piznává. -
Petr. Slyšelo
196
Svatí otcové mli ty práce v poade, a shledali, že v nich kacíství. Zikmund. Nechtl bys nám, pane kardinále, ukázati, jak to kacíství vypadá? Petr. Ukážeme to. (K Husovi.) A tvrdíš dosavad, co jsi tuto psal? Hus. Tak dlouho, dokud z blud nepesvdíte; - až do mého skonání. Knží (mezi sebou). Jaká tvrdošíjnost! Petr. Miste Ondeji, prokurátore de causis fidei! Oznam kacíství! Míchal (rozvine papír a te). Hus rozšioval Viklefovy knihy, kteréž církev zatratila - a reptal, když byly spáleny. Hus. Já ctil Viklefovo zpytování - a že jsem reptal, stalo se proto, že byly knihy jmní mé a bez spájest
m
dkaz
leny.
Míchal. Hus pravil, že si peje, aby duše jeho pišla tam, kde Viklefova bydlí. Hus. A to má býti svdectví o mém kacíství? Ano, pravil jsem to, nebo myslím, že je Viklef v íši pravdy, ponvadž ji hlásal na zemi. Míchal. Hus dokazoval, že nemže býti papež, akoliv jest
hlava církve - a kolej kardinál, jakožto
její
tlo - pravými a jedinými soudci ve vcech církevních.
Hus.
Je-li papež hlava církve a kolej kardinál její tlo: tedy jsou pospolu již církví veškerou. Což jsou ale
potom
ostatní
vící? Kam patí
ostatní
kesanstvo?
A
protož pravím: Pipouštjte všechny správ církevní, jakož na poátku bývalo;
vící ke
a pomine
samovláda biskup.
Knží. Hrza! Hrza! Míchal. Hus uil, že není svátost oltání v duchu Kribta Ježíše.
(Mezi
knžstvem
Hus, To není pravda! Míchal. Miste Štpáne,
veliké pohnutí.)
dosvd
to!
197
Štpán. Dosvduji. Pravda jest to. Hus. V smyslu Ježíše Krista - uil jsem, není veee Pán, dokud i laikm kalich nepodáte a všechny vící k jednomu stolu nepipustíte. V duchu božského zakladatele jest ale svátost oltání, když se k ní pistupuje v istot. Míchal. Hus horlil proti odpustkm a bránil na viti. Hus. Proti nestoudnému kramaení horlil jsem - jako inil Pán, když prodavae z chrám vyhánl; proti hanebnému svatokupectví, jež zohavuje církev,
n
chce-li slouti
pravdivou a svatou.
Míchal. Hus tupil papeže a neuznával jeho moc. Hus. Hanl jsem jen lovka v tom rouchu papežském. I mže státi církev bez takého pastýe. Jen Pán jest skála, na níž církev pevn stojí; lovk jest však z
prachu stvoen, by i podle nebeského obrazu jest a vratký - a tím nemž' býti neklamný.
kehký
Knzi. O híšné rouhání! Hus. Vy pak všickni, co
se odíváte rouchem bohatým, an Spasitel sám živ byl chudobn, co v hojnosti se kocháte a svtské nádhee - vy chcete slouti zástupcové svatých vcí na zemi a námstkové apoštol? Petr. Utichni již, zavržený!
Knží.
Pronášejte soud!
Míchal
(svine papír).
To
jsou bludy, jež mistra
Husa
zatracují.
A pro? Kde jakých dkaz, že Pesvdte m, že jsem pochybil, a já rád
Hus. Zatracují? - Mne? bloudím?
uznám vinu svou - to slibuji! práv sám své bludy spoítal a dkaz dovršil. Ci není tomu takto, slavné shromáždní? Knží. Kací jest. Petr. Kací jsi a zstaneš, když neodvoláš bludy své,
Petr. Tys
jež vedou k vné zátrat! Hus. O, jen mluvte zeteln! Já dávno jsem již poznal, v jaké ruce jsem se vydal svobodn - to pravím ješt jednou: svobodn! - neb ani král mj, ani národ nebyl by vydal na papežské požádání! - Mluvte zeteln,
m
198
že nechcete, by pravda byla vítzem. Mne nepolekáte. Poznal jsem vás od prvního setkání. Vy jen lstí a uskokem chcete pemoci - a zdání práva sob uchovati: já pak nepoddám se na takové dkazy a neodvolám! Petr. Já varuji! Zde nejsi v Praze mezi bujným rodem
m
t
kací! Chlum. To mu neuvádj na pamt;
to cítí sám, a nemysli, že na tvá slova odvolá! Mluvte jen, co soudíte. té vaší jedovaté mysli dávno jste již urili -
na
V
tedy rozvažování?
prvod jsme
Tebas
i
byl císa svobodný
mu
vy ho zrušíte, a císa bude mlet; tolik tady poznali; však bda vám, až bude všeho
slíbil -
již
svta národ vaše soudy posuzovati!
Zikmund. Mistru Janovi jsme arci dali prvod svobodný, však nikoliv, by jemu sloužil za štít v nepráví - a radj piznáme, že jsme chybili, než aby list náš vyprostil ho soudu! Chlum. Dobe, dobe, králi! Jen se neostýchej! My již víme, že si svatou církev rozhnvati nesmíš. Povím já to také Cechm, v jichžto jmén tady stojím; povím já to, aby na to nezapomnli! Jan. Usta, muži prudkých eí! Špatn takto sloužíš svému píteli; to radji ho k tomu mj, by odvolal. Chlum. To je starost mistrova, ne moje. Odvolá, když
svdomí mu
Knží. Musí
dovolí. odvolati!
Jan. Odvolej,
a nepropadneš pokut!
Hus. Neodvolám mnou!
- na takový soud, tak jako že
Bh nade
Jan (kekardinálm). Vyknte již tedy ortel jeho, otcové! Kardinálové (mluví mezi sebou; pak se vzchopí a zvolají). Kací jest, tak jménem církve soudíme! Petr. Protož jej i stihne pokuta, co na to hroznou vinu urena. Tu, (k Zikmundovi) pane jasný, vyslov sám! Zikmund. Ponvadž t svatá církev viní býti kacíem, my podle moci od Boha nám dané usuzujem, že ten tžký hích svj umyti máš na plamenné hranici.
199
Hus. Ó mj Spasiteli! (Hledí tiše vzhru.) Chlum. Bože, dej mi sílu, abych snesl tuto nespravedlnost! To aby ruka byla z dubu, z olova, by netasila
me a jedním rázem nepeala této hanebnosti hrubou osnovu!
Petr (kyne mnichovi a odncm, aby Husa odvedli). Hus. mírný, pane mj! vešel blahý pokoj do prsou. Ješt jeden boj, ten snadno zmohu; jak jsem poal, dokonám i v Bohu. (Odejde.) Chlum (k shromáždní). Bda vám, již slepou nenávistí puzeni, jste tento ortel pronesli! Vzpírám se mu jmé-
Bu
Mn
nem všeho lidstva, ježto touží po se mu jménem národa, kde první svitla,
a kteráž jednou
vzpírám pravdy za-
osvícení; jiskra
v taký plamen
vzejde. (Od-
kvapí.)
Zikmund s
a Jan sejdou se svých sedadel a odcházejí družinou. Mezitím dje se
PROMNA. Krátké vzení.
Výstup pátý.
Hus
m
posilní! Já stál jen v boji pro šíení (vejde). On jeho království, a doufám, že tam nový domov naleznu. Ovšem - zemské soudruhy již nespatím; ne-
uslyším sladké zvuky, jimiž srdce okívalo v rzném hovoru, a nepocítím blahý zápal duší vících. - Zdaž asi v Cechách na mne myslí? Jakž by nemyslili! To vím jist, že mé jméno s jménem lidu srostlo, stánek majíc v nejútlejších jeho útrobách. I poslu k poslední své pozdravení v listu bratrském. (Sedne ke stolu a píše; po chvíli rachotí za dvemi svazek klí,
nmu
je slyšeti
200
zámek
otvírat.)
Vystup
šestý.
Robert. Štpán. Pedešlý. Robert. Tu, pane,
vejdi, když picházíš nála; já pokám na šíji. (Odejde.) Stepán. Jene!
jménem
kardi-
m
volá? Jak? Ty, miste, tady? Hus. Kdo Štpán. Ano, já - ten nešastný, co násiln své srdce z koen zvrátil, aby padlo od tebe - a z vlasti vyhnán, trápen svdomím te pyká, že tak uinil.
Mn
podivením smysly pecházejí! Co to znamená? Není hra tvá ješt skonena? Štpán. Zvolej aspo jednu upomínku z naší mladosti, by srdce tvoje oblomilo se, a prosb mojí priichod popálo! Hus. Ty ke s prosbou? To by vru svtských vcí
Hus.
mn
bh
se pevrátil!
Štpán. Ba svedla -
spíše
bh
se zase
vyznávám
vysoko jsem
státi
vyrovná! Já pochybil,
se - závist,
mne
chtl nad tebou - a stojím nyní v prachu pýcha
falešná;
ponížen. O, že to muselo vzít konec takový! Hus. Ty sám jsi chut poátek jeho osnoval, i mohls vdti, kde pásmo to se ukoní. Štpán. Že se vydáš do Kostnice - to jsem tušit nemohl.
Hus. Pro tedy
proti
mn
jsi
svdil?
Štpán.
m
svedl Protože jsem v tenatech, protože pekelný duch zisku. Vyhnán jsem - a zde mi hojnou
m
slibovali odmnu, když budu proti tob svditi; hntla nouze, duch byl sklíený - a když mi doložili,
jakou službu svaté církvi prokáži, tu byl jsem pola-
t
Když jsi ale pišel - když jali, a tys neohrotu pravdu hájil, pro kterou jsme druhdy oba hoeli, ach! Tu jsem poznal teprve tvou mysl velkou a tu jejich nízkost. Tásl jsem se, když jsem proti pen.
žen
tob svdil. Hus.
A
co z toho všeho? odpustil! Abych zlého erva v srdci neživil. Hus. Já jsem odpustil všem nepátelm; tebe nevyjmu. (Podá mu ruku.)
Štpán. Abys
201
Štpán. Ó
Jene, Jene! Mám-li tomu vit, tedy zapu na okamžik všechnu záš - a jako druhdy, když nás zvali blíženci - nech na srdci tvém spoinouti! Hus. Sám jsi od nho se odtrhl - já pak ti nikdy nebránil, bys k nmu zpt se nevrátil. A stojíš-li tak osamlý na svt, i od svých pátel církevních tak opuštn, že nemáš duši, kde bys našel sladké útchy: tož vra se k srdci, v jehož lásce druhdy tvoje blaho
m
kvetlo.
Štpán. O
mj
Jene! (Objetí.) Jak jsi šlechetný! této velké chvíli! Štpán. O, což není možná, bychom spolu zase kráeli a pracovali v jedné vinici?
Hus. Budiž mírný v
Hus. Jak tomu rozumíš? Štpán. Picházím i jménem císae; on žádá, abys byl ochránn, a myslí, že bys mohl odvoláním Hus. Miste!
Štpán. Ne tak, abys odvolal, cos posud uíval, jen abys moude odvolal se na církev, co íši boha milosrdného, pak abys kardinálm na milost
se
poddal; myslí
císa, že se -
Studem shoeti bych musel, kdybych žádati. Slavný by to zástupce byl víry! To Bh snad na mne nesešle! Štpán. Musím ti jen doložit, že Zikmund v ruce má te kardinály, kteí musí svtské moci v rozhodné dob té býti v mnohém po vli. Hus. Já ti nerozumím. Štpán. Papež dal se na útk. Hus. Co pravíš? Hus. Ani
slova!
žebrati
ml, kde mám právo
Štpán. Co jsem dávno tušd. Nemohl se déle zachrániti ve výši, kam lstí se dotel, aby svt ml divadlo tí papež. Hrozný zmatek pojal z toho celý snm msto veškeré, a jenom silnou rukou zdržel Zikmund poádek; protož doufá, že te kardinály snadno ke stran tvé nachýlí. Hus. Nemže v to doufati, a ty to nevíš. i myslíš opravdu, že nová vina, kterou spáchal papež útkem, i
m
202
k tomu pobídne, bych vytžil z ní prospch? Já jsem konciv právu, chce-h císa nco pro mne uinit, lium k tomu navede, by domnlé mé bludy zvrátilo, pesvdilo, pouilo, z bible, ze slov Kristových
a
m
m
ne však hájení mé zamezovalo a pec vynášelo ortel nade mnou. Štpán. O, již vidím, že je cesta moje marná! Ty si pouení jinak vykládáš, než kardinálové - a koncilium nesmí, nemže se nechat mistrovati. Bodej ž bys pochopil, co jsem již v Praze pravil: abys nechal boje s církví; lidská ruka neodolá žezlu jejímu! Hus. Nuž tedy se na objeví, co násilím si hrdá osobuje za právo! Štpán. Nepodáš se tedy k píznivému výkladu?
mn
a
Hus. To nikdy!
Štpán.
Budiž tedy sbohem, slavný vítzi - i teba nepátelé nad tvým pádem plesali. tvou výsost
Mn
nelze postihnouti. Odpus mi - a oroduj pak za mne u Slitovníka! Já nemohu, než smáeti tvj popel slzami - a kajícn pak život na pouš zanésti. (Odejde.) Hus. O, bys radj tam ho zanesl, kde nové ovoce by mohl - to by byla pravá pinášet! Pilné dílo na vinici kajícnost.
Pán
Výstup sedmý.
Robert oteve
Chlum.
a vpustí
Chluma. Pedešlý.
Jene!
Hus. Drahý pane! (Objetí.)
Chlum.
zapu hokost
z vehkého srdce a nech pikterýž vtší bemeno si vložil na bedra, než mohl donésti. Já tebe slíbil bez úhony provodit -
Jene,
blížit se
Hus. Nech
lovka,
té
vci, pane! -
Mlo
se
tak státi k oslavení
našemu.
203
Chlum. Tak jsem také I
[
myslil, vida tebe v boji státi pevného, a prsa moje vydmula se pýchou; ale nyní zdírá bolest útrobu, a nevím, jak se vrátit do Cech, abych snesl ztrátu ohromnou a trpké všeho
lidu
výitky.
Hus. Tys nevinen! Mužnou péi vnovalo mi tvé pátelství - já také vden toho v listech dosvdil;
m
potkalo, to kladu za vítzství svého uení. Chlum. Bys voln odtud k nové práci do vlasti se vrátil; to bych nazval vítzstvím; však bez tebe bude sím co ale zde
doma Hus.
hynouti.
Boha, bude
Bh též o n
dále peovat, jak vždy peuje, a kdyby samo peklo dechem svým ji trávilo. Však není-li vc moje z Boha, tedy zahyne, a kdyby síla nelidská jí nadrJe-li z
o nejmenší polní bylinu
žovala.
Chlum.
A pec musím tebe žádat - jménem císae a karte rádi s naší zemí dobré zachovali
dinál, kteí by
jménem lidu eského, jenž navrácení tvoje oekává - mžeš-li - a není-li snad jenom falešný stud píinou tvé neústupnosti pátelství -
Hus. Pane! se; láska mi ta slova klade na jazyk a mžeš-li se srovnat se svým svdomím: tož odvolej, a církev zruší ortel svj! Hus. Již usta, pane, abych žaln myslit nemusel, žes Husa nikdy nepoznal. Chlum. Znám t, znám - a práv proto chci vlasti uchovat. Jen zdržet, zdloužiti hle ortel - máš tu brance nového - jest tady Jeroným!
Chlum. Nehorši
t
Hus. Cože pravíš?
Chlum. Srdce
z daleka jej pudilo, i pišel, a chce tebe dnes vydá po veejných místech vyzvání Hus. Ne, ne! zjevn nevystupuje! Zde není jist! Chlum. Posavad se tají; ale pe\Ti odhodlán chce jménem všech, co s tebou drží pátelství a víru, vésti tvoji hájiti;
defensi.
204
A
A
Mn
toho neiní! srdce svlaženo jest sladkou Hus. útchou a díky, že na mne vzpomnl - vvri mu to, pane! však nemešká tu v Kostnici, a do vlasti se vrátí; tam jest jeho úkol! Chlum. Možná ale, že se jeho piinním oba vrátíte. zvolená - a Hus. Nevzdávej se marné nadji. Jsem krví mou se vzmuží mladá setba mého uení.
A
ob
Chlum. Já ti ale pravím, že tvou krví zaleje se koen boue domácí; hnv se v Cechách rozmže a pomsta, vražda nastane a s dvojí strany hrozné hubení - a považ to! a mžeš-li, hle kardinály smíit s uením Hus. A lži a dej se svtu na posmch a zaslouženou hanu, že jsi jak sketa opustil své místo, an jsi píklad pevné mysli dát ml nové obci, kterou jsi chtl k rozmnožení slávy boží založit! eši nebudou se bouiti; tu (vezme list se stolu) dones list jim bratrsky a velé pozdravení! se v míru Pán utiší, a pevn na bibli se zakládajíce svtlo vné hledají.
A
Chlum.
A ty
- neodvoláš?
m
pesvdili, že je psáno nco lepšího. (v bolestném zápasu do sebe). To posud nedokázali! - Sbohem tedy! Hus. Sbohem! (Objetí.) Pozdravuj mi pátele - i pána mého krále, paní šlechetnou - a Zižku našeho -
Hus. Leda by
Chlum
Chlum. Pozdravím -ó, pozdravím! Však díve pli
srdce
druhou budu napájeti hnvem, aby nezhynulo, dokud smrt tvou nepomstím! Hus. To nei, pane, chceš-li, abych tiše odešel a v ruce Pána odevzdán. To mi, že rád umírám, a nepodrývej mužnou mysl, aby neklesla! Chlum (chce mluviti, však bolestí pemožen, vzkikne jen). O, svatý muedníku náš! (Prudce ho obejme
nechám u tebe
- a
v
Hus
a odkvapí.) (odejde tiše stranou).
(Za malou chvíli vejde mnich s dvma žoldnéi a jde zvolna za Husem; vzadu vidti biice, kata, holomky a stráž.)
205
PROMNA. Za branou msta Kostnice.
Výstup osmý.
Kurt. Wolfová. Rozliný
Wolfová. Tedy ho tady Kurt. Což nemáš
dozajista
lid.
povedou?
abys slyšela? Povedou ho tady. Nynko mají ješt njaké ceremonie v kostele. Wolfová. Cože? - S kacíem ješt v kostele? Kurt. No, vždy mu díve musejí vzít posvcení! uši,
Wolfová. Posvcení? Kurt. To se ví. Tak ho nemžou upálit - jako Wolfová. Jen abychom ho uvidli! Já bych strhla, kdybychom ho propásli.
pátera. si
hlavu
no, jen se nepotrhej! A neuvidíš-li jednoho, uvidíš snad brzo druhého. Lid. Jakto? Co to? Kurt. I pijel si vám zas jeden z toho kacíského plemena - také takový eský neznaboh, a pibU na všech kostelích kus papíru, že se bude s konciliem hádat, že je Hus nevinen.
Kurt. No,
Kurt. Tamhle na brán je také takový list; ale jestli kacíe chapnou, tedy nebude žádný více rozvšovat. (Obrátí se k brán s lidem.)
Výstup devátý.
Jeroným v
Jeroným (kvapným
plášti.
Pedešlí.
krokem, pohnuté mysli). Já ho
spatit, ješt jednou sladkým zvukem jeho okáti - a pak i tebas cestu jeho nastoupiti! Nemají se vychloubati, že snad jednou ranou strom ten zvrátili, co ze zdravého jádra na jich pokaženém mohutn duch pudil z ciziny, bych sad vyrostl.
musím ješt
ei
Mn
206
stejné \ydal s Husem svédect^-í: a b\- i tady skonilo 86 moje putování: však již nezh\-ne mé rozsívání! (Ustoupí.) (Z mésta slvseti z\ony. Lidu pibývá.)
Lid.
Už ho vedoul Už ho vedoul
V\stup desátý.
ada císaskvch žoldnér. Mnichové. Opét odénci. Rada mstská. Kat a holomci. Mnichové. Biic, stráže a Hus, s provazem okolo téla. Chlum vedle nho. Odnci. Mnichové. Míchal. Stepán. Panstvo s kardinálem Petrem. Komonstvo. Žoldnéri. Lid. Kurt. Vidíte ho? Vidíte ho?
Wolfová. Na mou
dusil
A
jak jde
tišel
Jako by byl ne-
\'iátkoI
Hus
(v
popedí
se poza5ta\'í - a pozd\'ihne
Dobes mla, drahá matko Nebe I
oik nebesm).
plane záí velikou -
a tvoje dít putuje ní na oistu k bránám svtla - (K Chlumo\"i.) sbohem, panel - Zde rozlouímel (Obejmou se.) Cechy pozdra^^lj - a v Betlém se za mne pomodlil Chlum. Ba pomodlím se, pomodlím! (Násiln se utrhne, zahalí se do plášt a ustoupí stranou v popedí.) Petr. Jménem Boha, kterýž stírá híchy metlou plamenodekla, a svtské nou - slvš, Jene Huse! Církev se moci odevzdává m"ní tlo tvé - a duši tvoji áblu. Chopte se jiz kacíe, jenž podle yiúe biskup i císae má býti upálen! Hus. To oekávám v bázni boží! Tlo moje klesne plamenem, však slovo moje vzejde z popele, a bude živo a s tím umírám! (Odchází, v tom na vkv. To
Bu
vného. se na as
t
vím
se prodere.)
Jeroným. Hus. O,
Jenel Jeron^-me! Blahé okamžení nešastného
mj
shledání!
Jeroným. Nech
je býti
šastným, Jene mj!
207
Š tep án (k Petrovi a Michalu). To jest Jeroným, ten bujný Husv pomaha! (Mluvi s nimi potají, pak si Jero-
nýma
odnci
s
Hus. Ne, na ušel
obejde.) to nemysli, a prchni
radj
z Kostnice,
bys
osidlm.
Jeroným. To darmo tvoji obranu, odvolej -
mysl mou; já pišel provést tebou skonat. Jenom zatím
strašíš
anebo
s
m
Hus. To nikdy! Neodvolám, ne! Hospodin dovedl až dovede i dále. Neodvolám! - Na v tato místa - on
m
to pamatuj! (Odchází.) Jene! (Chce za ním.) (mu zastoupí cestu). Jménem
Jeroným.
Štpán ty
jsi
biskup
a císae -
vznm kostnického snmu, Jeronýme pražský!
Jeroným. Vbhl jsem vám do
sítí? Nuž tedy, vykažte mi byt. Já pišel bez listu a slova císae - i usnadním vám dílo! (Odejde, veden do msta - an mezitím prvod s Husem na druhou stranu odchází.)
(Zvonní
utichne. -
Malá pestávka. Nyní pone malým
zvonekem umíráek
a
temný zpv mnich: Miserere
ei
Domine! a stranou vidti malou zá.)
Chlum
(který stál posud v bolesti své zarytý, nyní se protrhne). Jaký zvuk to? - Bda! již mu slavnou rozsvítili pochode - již pjí písn vítzné - že po žilách mi lehá led! - O Bože, Bože! posil duši mou, neklesne, než vejdu pes práh domova, bych povdíti - a napl eské oi mohl neslýchanou, nevídanou tokem pehokým, by mohly zmáet drahý poklad, popel! (Zstane státi co jim pinesu - ten v hoi potopen.)
a
vc
Husv
(Zpívání a
208
zvonní
dále
zní a
mezitím padá opona.)
PRA2SKÁ A
DVEKA
VENKOVSKY TOVARYŠ ANEBO:
PALIOVA DCERA. inohra v pti jednáních. Psáno
r.
1846.
— Po prvé dáváno
Samostatné vydání
26. prosince 1846.
—
z r. 1847.
Blahorodému Pánu, Panu
JOSEFOVI AL. GABRIELOVI, doktoru veškerých práv,
Múzy eské spanilomyslnému píznivci na dkaz nelíené úcty a upímného pátelství obtuje spisovatel.
OSOBY: Radní Horina. Aktuár Kvtný. Paní
Kateina Šestáková, zámožná
plátenice.
venkovský šuma. Rozárka, dcera jeho, v Praze ve služb.
Valenta, bratr
Madlenka,
Kaenka,
^
|
její,
J^Jí ^^^try.
Vdova Jedliková. Antonín, její syn, krejovský Soused
tovaryš.
Vondráek.
Soused Bláha.
Martin Toužimský, mladý ezník.
Btuška,
jeho sestra.
Podleský, zámožný koa. Pavel Kolinský, osadník z Ameriky. Prokop, mladý Indián. Jablonský, úedník hrdelního práva. Starý Melichar, venkovský hrob nik. Liduška, služka Šestákové. Pozorný, dohleda nad vzni.
Dva
Dj
dráhové. se
koná dílem ve Kvtolibech, msteku venkovském, dílem v Praze.
210
I
JEDNÁNÍ PRVNÍ. Pes
ze
venkovského hbitova. Za ní sem tam nkterý strom. Uprosted otevené mížované dvee, jimiž na hroby vidti. Nazad v levém kout zadní ást kostela. celé
jevišt
Výstup první.
Ze hbitova zaznívá jemný tverozpv:
Odpoívej v tichém lnu, Dokonána tvoje pou; V zái u vného trnu eká na t Boží soud. Milostivý od vnosti Povolal nebes Pán, Na odplatu tichých ctností
t
Upravil (Po
zpvu
se
ozve
ti
blahý stan.
vpedu po
pravé stran, ale trochu
píse národní, pednášená od nkolika mužských, kteí jako dál a dále zacházejí, takže píse pomalu zaniká. - Mezi touto písní se trousí lid ze hbitova, jakož venku po nuzném pohbu obyej, vše pomalu a vážn, na levou stranu. Po písni vystoupí konen) z dálky, veselá
Vondráek
a
Bláha.
Vondráek.
Ale prosím vás, nebýt ani na funuse! Tomu lovku jsou karty minežli kantorovy noty s umrlí písnikou. Bez-
Bláha. Jakého pak divu! lejší
pochyby sedí v hospod ženu na prkn. 14*
a
zapomnl,
že
má doma
211
Vondráek.
Já bych jen rád vdl, co by z toho bylo dnes vypadlo, kdyby tu nebyla ta holka z Prahy.
Bláha. Bezpochyby by
ležela
nebožka ješt v komoe.
Vondráek. A pak jsem žádostiv, jak se bude ten lovk nynko protloukat. Dluh je tady až nad hlavu - a to
víme beztoho, že
se o
všechny krky jen nebožka
starala.
Bh
jí dej vnou slávu! Byla to ádná žena, a bez ní byl by Valenta už dávno nkde na - smetišti. (Oba mezitím odcházejí za ostatními.)
Bláha.
Výstup druhý.
Valenta v úzkém fraku talonách,
s
a krátkých nankinových panhouslemi pod paží. Podleský pólo po selsku pistrojen s druhé strany.
Valenta. Nestarej se, brate! Já eknu jen dv slova, a všecko pjde, jako by to namazal. Podleský. Jsou u tebe tak zvyklí podle tvé melodie tancovat?
vím. Já jen zapískám a všecko se to bude toit. A dobe jsi mi vzpomnl, že je nebožky funus; to zde holku teba ješt zastihnem a hned s ní pro-
Valenta. To
mluvíme.
Podleský. Tady? Valenta. Nu, není bezpochyby
to dost hezké místo? Její srdce bude na mkko, a tu se nechá sem tam
hodn
zakroutit.
Podleský. Pro mne
si to navlékni jak chceš, jen když dostanu, co mám dostat. To víš: holku nebo chalupu. Já nejsem takto hoký host, ale tenkráte ti hodím na krk oprátku - hahaha! Valenta. I vždy j e dobe, však j á se ti nechci vysmeknout.
bu
Nynko ale tak moudrý a jdi zatím naped. Na tuze velké vábidlo, první pohled nejsi pro mladé
dve
by mla na obou oích cink. Podleský. Myslíš? - Nu, jen když vábím leda
212
tatíky,
kteí
potebujou poád peníze - haha! Já jdu tedy zatím dom; však ty se mi neztratíš. (Odejde.) Valenta (zlostn za ním hled). Kdybych t mohl - a ba! taková duše ani za to nestojí. Ale já vzím v jeho proklepetech - a nebude-li mít holka povážení klatý kus života! Nemohla si ta hubená s kosou radji pro mne pijít nežli pro nebožku? Tak by bylo po .
.
.
všem. Výstup
tetí.
Rozárka, vedouc Kaenku a Madlenku, pichází smutn ze hbitova, je odna jednoduše po mstsku, v erném epeku. Pozdji Antonín. Pedešlý.
Madlenka. Ach,
podívej se, Rozárko! tuhle stojí tatínek. (pozvedne oi, vážn). Dobré jitro, pantáto! Valenta. Dobré jitro, holka! dobré jitro! No, už jste to odbyli? Já se zameškal pi vejdlku - pak by bylo také tuze srdce bolelo. Nu, nekabo se, holka, nekabo! Já mám pro tebe nco veselého. Antonín (vyhlídne ze hbitova po Rozárce, však zase ustoupí - a jenom chvílemi se vzadu ukáže).
Rozárka
m
Rozárka. Tady? Valenta. Práv tady.
Jestli
m matka
uslyší,
ekne
ti,
abys poslechla.
Rozárka. Copak je to? Valenta. Tvoje štstí. Ty
jsi chudá - já nic nemám, a tuhle (na dli) jsou ješt dva chtány, které chtjí také jíst. Rozárka. Ty snadno uživíte, jen když budete chtít. Valenta. Já? - Ano, uživím je, to jest: nakrmím je snad; ale kdo se bude o starat, když nebudu doma? A jak to vbec navlíknu, abych mohl nkde doma
n
být?
Rozárka. Jak tomu
mám rozumt?
Valenta. Zkrátka: Náš domek
je zadlužený. Zlé asy, nemoci, drahota - ani šindclák na není mj; ale ty bys to mohla jednou ranou zase napravit.
nm
213
Rozárka. Já? Valenta. Ty. Já znám jistého lovka, který by t zaopatil - také by se o tyhle meata postaral, a mne by nehrdlil pro dluhy.
Rozárka.
A
co chce ten dobrý
lovk?
abys mu vedla hospodáství. On je možný a nebude to požadovat zadarmo. Rozárka. A zná mne? znal už, dokud jsi bývala doma, a již Valenta. On tenkráte ses mu líbila; nynko vidl zas, a ml by rád u sebe. Rozárka. Pro ne; myslíte-li, že by to byla dobrá služba a v hodném míst, mohla bych se v Praze podkovat.
Valenta. Nic -
nežli
t
t
t U
koho pak
je to?
Valenta (nesnadn).
U koae
Podleského.
Rozárka (hledí chvíli na otce). Není ten lovk svobodný? Valenta. Co na tom? Tím lip pro tebe! Rozárka. Ten hrubý kikloun? Valenta. To jsi slyšela jenom nco vyzvánt. Ono je s ním snadno vyjít. Skoepina je trochu drsnatá, ale jádro je v ní dobré - a nota bene - tolary špikované. Rozárka. Ten nemravný tulák! - Ten Valenta. Ah, pa,pa! Pro by neužíval života, když nemá, pro koho by šetil? Rozárka. Co udlal již nkolik osob nešastných -? Valenta. To je lež! On se s každým vyrovnal, a já bych si pál, abych byl s ním také tak v poádku. To mi
v, holka Rozárka
(odbývajíc dti). Jdte ješt trochu k mamince! Jdte! Já hned pro vás pijdu. (Ony odejdou na hbitov.) Ote - já to nemohla studem ped dtmi poslouchat. PovážU jste, co mi nabízíte? Valenta. Tuze dobe. Rozárka. Co mi nabízíte skoro u hrobu mé matky, kteráž mi tu své požehnání nechala, protože mohu až dosud o sob íci, že jsem živa podle božího pikázání? Valenta. Nebu bláhová! Tu není o žádném pikázání! Já myslím na tvj užitek -
e
214
1
Rozárka. Když mne o est pipravujete? Valenta. Kdo to povídá? O est! Kdož ví, co se nechá pozdji dlat? Podleskv má slabé hodiny, teba ho pemluvíš, aby si t Rozárka. Mlte, mlte, ote! Já trnu úzkostí, když na nco takového pomyslím. Kdybych se tak zapomnla, musela bych hanljou zajít. Valenta. Pomalu, pomalu! Co je to za bláznovské ei? Škoda, že picházíš z velikého msta. Já jsem jenom venkovský šuma, ale to vím, že jsou peníze všecko na svt. Kdo sedí v teplém hnízd, snadno se jiným vysmje. Rozárka. Pijde na to, jak si do nho sedl. Valenta. Ne, na to nepijde, leda ped oima blázn. Nad tím se zdržujou jen slaboši. A potom pomysli! Ten chlap - to jest: Podleský drží v pasti; hrozí, že mi dá domek prodat; pitom praskne snad také
m
pole je mi líto, ale já - já vám nemohu pomoci! Valenta. Jak? Je to hodné dcery?
Rozárka. To
e
Rozárka. Dozajista. Valenta. Otcovo neštstí Rozárka. -se nedá hanbou dítte napravit; hodný otec byl by potom ješt nešastnjší. Valenta. Cože, ty mladá strako? Ty budeš kárat, místo co máš poslouchat? Rozárka. Jen ve všem dobrém, pantáto!
m
Valenta. Dti nevdí, co
je
dobré - co jim nese užitek.
Ty
musíš poslechnout. Rozárka. Že musím?
Valenta. Chceš, abych t donutil? (Jde na ni.) Rozárka (mu hledí tiše do oí). Valenta (se pozastaví a ekne pak stranou). Zloeené oi! Zrovna jako by nebožka na mne koukala. Rozárka. Milý ote! Valenta (se utrhne). Jdi jdi mi s oí! Ty jsi falešná,
nevdná
duše.
Rozárka. To nejsem, pantáto! Já jsem chudé
dve
a
215
nemám
nic nežli svou est - to své poctivé jméno; za vezdejší užitek. Dlejte, ote, se uživíte; o sestry se budu starat sama, a v}"padne-li pi mé chudob také nco pro vás, vy tím nepohrdnete, a já se s vámi teba o poslední sousto rozdlím. Ale tu ode mne nežádejte. Já bych mohla pro otce snad umít; ale est mu nemohu obtovat; ta je dražší nežli život. (Jde na hbitov.) ale to
a
nedám
vc
Valenta (zstane chvíli v myšlenkách, pak dupne zlostn nohou.) Zloeené živobytí! (Odejde.)
Výstup tvrtý.
Antonín. Rozárka
s
dtmi
ze hbitova.
Rozárka. Dkuju vám, pane Jedliko,
že jste
si
tch dtí
zatím povšiml. Antonín (srdený, ale velmi jemný a ostýchavý). Oh, prosím - dti, to jsou moje potšení, a zvlášt když jsou vaše - to jest: vaší nebožky panímámy - vaše sestry. Rozárka. Ano, vy jste býval u nás jako doma. Já se dobe pamatuju. Antonín. Ze ano? Ach, což teprve já! nevyšlo ani to nejmenší z pamti. Rozárka. Vžd^^ jsme si spolu skoro celé dni hrávali. Antonín. Ach arci! A já bych hrál teba zase hned. Rozárka. K tomu bychom byli snad už pece trochu
Mn
velcí.
Antonín. Propak?
dobe rozumli;
Te
bychom tomu teprva jak
a
nesmlým úsmvem) kdybyste
(s
náleží
chtla -
Rozárka. Copak? Ne snad hrát? Antonín. Také - ale ješt nco
jiného. Já to
mám
už
nkolik dní na jazyku; ale tuhle ty asy se to nechtlo šiknout, abych s tím byl vylez Rozárka Copak je to? Antonín. Vidíte, panno Rozárko, když jste pišla ped trnácti dny z Prahy, ponvadž vám panímáma
216
I
stonala - a když jsem vás po tech letech zase uvidl: nemohla byste zatím sestiky naped tu mi bylo poslat? .
.
.
Rozárka. Propak? Antonín. Ono to nechce ped nimi ven. Rozárka Ped dtmi? Copak je to nco zlého? Antonín. I uchovej - ta nejlepší vc na svt, sice bych o tom nemluvil tady, na svceném míst; ale já to nemžu z huby dostat, když mi nkdo tetí do ní kouká - proto jsem si tady na vás poíhal; a ponvadž jsme tak hezky o samot, tedy bych to rád odbyl. Rozárka. Tot jsem žádostivá. (K dtem.) Jdte zatím naped, ale hezky tiše; já vás ješt dohoním. Kaenka. Ale neudlejte nic Rozárce, pane Toníku! (Ob odejdou nalevo.) (Malé pomlení.) Rozárka. No, copak tedy chcete? Antonín. Vy jste chudá - vite? Rozárka. Je to hanba? Antonín. I uchovej! - Ona je to jen tak moje hloupá otázka. Ale kdybyste mohla být svou vlastní paní nebylo by vám to milejší, nežÚ sloužení? Rozárka. To si mžete snadno pomyslit. Antonín. A... máte už njakého milovníka, panno Rozárko?
Rozárka. To je divná otázka. Antonín. Hloupá, vite? Ale musí být. U vás by to neto vím bylo také divu. Tedy máte? -Jen vystelte,
a
jednou ranou.
Rozárka Nemám. Antonín (chytne ji
za ruku). Ach, to jste hodná! (Honem zas pustí.) Vidíte, panno Rozárko! Já svj domek, to víte; nkolik korc polí je pi tom - za tyry nedle se budu dlat mistrem ... a potom bych poteboval mistrovou. Oni mi arci už tu onu dohazovali, ale lovk se musí také srdce ptát a potom nechce zajíce v pytli koupit.
ji
mám
Rozárka. To máte pravdu. 217
Antonín (poád srdenji).
Ale když jsem po tech
letech zase vás uvidl - ach, panno Rozárko! tu se mi zajiskilo v oích a v srdci to tlouklo: Tu anebo
žádnou. O, nehnvejte se, panno Rozárko! Já to myslím dozajista dobe - zlý také nejsem, ano lidé povídají, že by mi trochu krocaní krve neškodilo, a kdo
mže se mnou vyjít. Panno Rozárko - co mysJá vás mám rád, že bych se hned za vás do hrobu položil - o vaŠe sestry se postarám, jako by byly moje - a pro pantátu se také nco najde, aby nemusel tak no, vždy uvidíte. - Co tedy myslíte? chce,
líte?
.
.
.
mu
ruku). Vy jste poctivý lovk, to vím, ale te a tady vám nemohu dát odpov. Také máte ješt matku Antonín. I copak ta! Ta bude ráda, když dostane takovou nevstu. No tedy - jak vypadne ta odpov? Rozárka (po krátkém rozmýšlení). Pijte si zítra pro ni! (Rychle odejde.) Antonín. I nadl Pán Bh! jsem pán! se mi nevyrovná ani náš pan syndikus, a ten pece myslí,
Rozárka
(podá
Te
-Te
že je kozla kus.
Výstup pátý.
Btuška. Pedešlý. Btuška. Tak? Tedy opravdu? Tady -v širém
poH, pod
tím božím sluncem -
Antonín. Copak Btuška. Jsem? to
je
vám?
Vy jste celá rozpálená -
Cítíte to?
Ano, jsem rozpálená, abyste
vdl - a to na vás, vy špatný love!
Antonín. Pomalu
e?
s tou flintou! Co je to za Nešla odtud ta pražská fiflena? Antonín. Koho to myslíte? Btuška. O, jen se dlejte, jako byste mi nerozuml a jako bych ji nebyla potkala! Však já si to hned ráno pomyslila, že sem za ní pobhnete - jenže jsem nemohla dnes od práce.
Btuška.
218
Antonín.
Mluvíte-li o Valentovic Rozárce, tedy si vyprosím trochu manýry. Btuška. I vy darebny - vy se jí tedy ješt ujímáte a ne-
stydíte se
pede mnou?
Antonín. Já?
Btuška.
Vy, ano! O, já to pozoruju tch trnácte dní dobe, jak jste po ní koukal, jak jste se po ní toil, jako bych nebyla ani na svt. Antonín. Vy? Copak je vám do toho? Btuška. I vy bohaprázdný - a tohle se mi líbí! Co je do toho? je do toho, abyste vdl, vy vrtkavý mozku! nemá z nás být párek? Antonín. Z nás? Btuška. No - budete to zapírat? Nevíte o tom? Antonín. To bvch lhal, protože mi to panímáma nad-
mn
Mn i
hodila -
Btuška. Tak ? Panímáma ? - A sám jste na to nepomyslil? Antonín. Ani mi nenapadlo. Btuška. I vy - "vy - propak jste tedy k nám chodil?
Pro
jste celé dni
u nás sedal a civl?
Antonín. No, copak nejsme sousedé? Neznáme se už mnoho let? Btuška. Tak? A to je to všecko? Nekoukal jste na mne? Nebral
jste
m
za ruku?
Antonín. To není ješt žádné namlouvání!
Btuška. A když
mám
jsem povídala, co dostanu vna, co
pein a co prádla
a cejnu -
neml
jste radost?
nesmál jste se? Antonín. No, copak jsem ml plakat? Btuška. A to není u vás ješt všecko nic? Nemyslí celé msteko, že si vezmete? Nedostali už proto jiní lidé ode mne košem? Antonín To já nevím, a také za to nemžu. Já vás mám rád jako starou kamarádku -
m
.
Btuška. Jakou
starou?
Antonín. Tedy jako mladou kamarádku;
ale
abych
si
vás vzal? - Ani pomyšlení.
Btuška. O
já nešastná!
219
Antonín. I propak? Já nejsem žádné štstí; takových ženich dostanete na mandele. Btuška. To vím - a to práv dopaluje, že jsem mohla být takový blázen, a na takového lovka si
m
tak myslit.
Antonín. Ano,
to jste byla hrozný blázen.
Btuška. Ale pokejte, však vy nemáte ješt Na vás pošlu bratra, ten vám poví, jak se
vyhráno. vede tele na jatky. A té pražské fiflen vy cinkám sama. Antonín. Vy! Dlejte njaké hlouposti! (si dupne). Mlte! Ona si myslí, že se mže jenom pražskou vodou umýt a potom sem tu svou larviku strit, aby se to všecko po ní bláznilo. Ale pokej, já ti ji nalíím, abys vdla, že máme hochy venku pro sebe - všech deset prst ti na ni vytisknu a vy mi nechote na oi, to vám povídám, leda byste ml za kloboukem rozmarýnu. (Odbhne.) Antonín. I jdi mi ... já jsem celý pitomý! Tuhle dostat za ženu, to by bylo pkné nadlení, jako když vleze kuna do holubníku. Nedej Bože! To bych se dal radji na pouš a okusoval suché koínky. (Jde za ní.)
Btuška
(Malá pestávka
Výstup
— potom.)
šestý.
Kolínský v letních pruhovaných kalhotách, ervený pás okolo tla, široký klobouk na hlav. Prokop též tak, a lehounký vak na zádech. Kolínský (kvapným krokem
vystoupí, uprosted se pozastaví, smekne ped místem posvátným, pak uiní zas nkolik krok vpravo a zabere se jako v utšené podívání.) Prokop (pijde za ním). Ale, ote! utíkáš, jako bychom byli v našich lesích na honb. Kolínský Ml, ml, hochu - a podívej se, tohle je ta dlai zem, o které jsem za tak dlouho mluvívalJ
Ty
moem
220
o které se
mi zdávalo, když jsem
se
na korábe v plach-
t houpával. Prokop. Ah, to j e roztomilé údolí! Tady j si se tedy narodil Kolinský. Vidíš tamhle tu velikou planou hrušku - a pod ní ten malý domek? Tam stávala moje kolíbka tam zstávali moji rodiové, kteí te už bezpochyby dávno pod chladným drnem dímají. Pokej, já navštívím jejich hroby. (Jde ke vchodu.) Tuhle, zrovna proti vchodu ustlali mé matce -ten rok, nežli jsem z domu odešel; snad leží nablízku také nkde otec. Ale - podívej se, co je to? Otvírají se tady o polednách hroby anebo mámí vzpomínka? Vidíš tamhle nco? Prokop. Vidím; dv nohy, ruce, tlo v kazajce, na šedivou hlavu a na ramen lopatu. To je bezpochyby
m
nm
hrobník.
Kolinský. Myslíš, hochu? (Vine ho k srdci.) Myslíš? Prokop. Nu, na tom poli nebude pece nikdo zem na brambory zdlávat? Kolinský. Ml, ml - on pichází! Ano, to je celá jeho
tvá
- arci trochu sešlá; celá jeho postava - arci trochu sehnutá -
Prokop. Znáš ho? Kolinský. Jestli ho znám?
A neumu na vod! Tak jako
tebe, jako sebe.
Výstup sedmý.
Melichar staec
asi 751etý s bílou
hlavou.
Pedešlí.
Melichar (zahlídnuv
cizí, trochu se pozastaví a pošoupne Dobrého zdraví, krajané! (Chce jít dál.) Prokop. Dkujeme, pantáto! Dnes je parno, a vy jste
epici).
už byl pilný, jak vidíme!
Melichar. No, zapla Pán
Bh! U
nás nebývá nikdy na
popil.
Prokop.
I
ba, tady je tak hezky, že
by tu
lidé ani
umírat
nemli.
221
Melichar. Acb, milý hošíku, nemá-li lovk nco sám v sob, co by ho na té zemské slupce drželo, o tu pouhou prs není co stát, a kdyby mla sebe onaejší kru. Kolínský. neumu na vod! To zní skoro, jako byste na celém svt žádného neml. Melichar. Také nemám. Kolínský. No, ve vašem stáí to není arci divu. Melichar. Tak? Ono to bývá také naopak. Ale já jsem
A
tomu už dlouhá léta zvyklý. Jdete do našeho msteka? Prokop. Ano, a držíme to za dobré znamení, že jsme vás ped ním potkali. Melichar. Tak? Prokop. Ovšem; z toho si vykládáme, že tu budeme dlouho
živi.
Melichar. To bych
Prokop.
nevdl
-
Ci nejste hrobník?
proto Prokop. Práv proto; u nás doma vykládáme si všecko naopak, tak jako sny. Rže znamenají slze, svatba smrt, poheb svatbu, tanec bídu, hrobník dlouhý život; a ten si pejeme již proto, že ho chceme užít ve vaší pkné krajin. Melichar. U nás? Kolínský. Nejinak. Melichar. Znáte naši krajinu?
Melichar. Jsem,
ale
práv
Kolínský. My o ní slyšeli. Melichar. Tak? A - picházíte z daleka? Kolínský. Ješt projde. Byli jsme za moem. Melichar. Za moem?! - Ách, to je asi daleko?
Prokop. Pšky byste tam aspo
nedošel.
Melichar. Vida, vida! Vy jste byli tedy také za moem? Prokop. Já jsem tam rozený. Melichar. Ty mj Bože! Za moem? -A já si tak asto prával, kdybych se tam mohl podívat.
Prokop. Vy? Melichar. Je
zem
za
to stará historie, pánové! Ale ona je ta
moem
asi
hodn
velká -
vite? Kdoví,
222
1
bych ho byl nalezl. Já si to dal sice ped lety od našeho velebného pána vyložit; ale stará hlava to dlouho nepodrží - a také to již není poteba; vsak my se pece ješt jednou sejdeme. Kolinský. Oho! zní skoro, jako byste ml za moem jestli
To
nco
milého.
Melichar. Ano, ml jsem, ml - jediného syna. Kolinský. Tak? A již ho tam nemáte? Melichar. Tak si myslím; sice by dal pece o sob vdt. Kolinský. I kdož ví, co mu pekáželo. Já znal také lo-
vka
z této
krajiny -
Melichar. Za moem? Kolinský. Jestli se nemýlím, odešel
z domova skrze kterýž Melichar (dychtiv). Skrze jistého Valentu, není-li pravda? To byl syn z bohatého statku a na hocha mého s vrchu již ve škole, protože mu ho uitel vždycky za píklad uvádl. Ten samý Valenta také sestru, hoch oblíbil, když dorostl, a holka ho a tu si mla také ráda; ale bratr byl proti tomu a štval ro-
lovka,
ml
ml
mj
die, a ti nechtli pak o té lásce ani slyšeti, ale týrali holku, a hoch mi odešel ze samé lítosti do svta. Od té chvíle jsem o neslyšel - nežli jednou, to psal z jisté
Prokop
Ameriky.
nm a mi
(stranou). I
znám! Kolinský. Ano, tento samý
papoušek nos uklobne, tu
historii
pítel za
píbh
vypravoval mi také
moem.
Melichar. Cože?
Vám
to
vypravoval?
-A mn nedal
nic
vzkázat?
Kolinský. Bezpochyby
myslil, že vás jeho pozdravení nezastihne. Melichar. Ano, jsou to hezká léta - njakých ptadvacet. Kolinský. On pišel na svých cestách až do Hamburku, tam se doslal podivnou píhodou na koráb, plavil se pes moe, pišel do všech díl svta, pak zase na moe, že neml dlouliý as ani oddechu, a konen myslil, že by jeho zprávy otce již ani na živ nezastihly. již
223
A
Prokop si
(stranou). radostí ruce.)
-
te
cuju
peeného
králíka!
(Mne
Melichar. To se arci mýlil. Hospodin navršil poet mých let, abych se potšil za dn posledních. Nkdy se mi arci zdálo, že jenom proto tak dlouho chová, abych ješt jednou svého hocha spatil - no, jen když jsem o alespo nco zaslechl. Kolínský. A- copak byste íkal - kdyby se jednou zase
m
nm
navrátil ?
Melichar
(pustí lopatu, kterouž
mezitím jako
hl v ruce
na nj upjat). Prokop (stranou). Toho jsme se držel, a hledí
Melichar
arci nenadálí! (skoro dtinsky). Myslíte to - opravdu? Tak,
jak se íká: opravdu?
Kolínský. Jesthpak byste ho poznal? Melichar. Oh -hned! Oi mi už arci trochu pecházejí ale hocha svého poznám, vždy ho vidím ješt ped sebou.
Kolínský. Vidíte? - ó, s tím se stala velká promna! Melichar. To si také myslím, on bude z nho už statený muž.
A hodný muž. Melichar. Ty ho znáš také? Prokop. Jako sebe. Melichar. Ó, že jste mi ho nepivedli - nebojte se, že jsem slabý staec - (skoro s pláem) že by mi radost Prokop.
ublížila -
Kolínský. Nuže - tedy se mi podívejte do oí! Melichar. Cože - co - ty? Kolínský. Neíkával jste, že je váš Pavel k matce podoben? Nevidíte z ní pranic na mé tvái? Melichar. Milostivý Spasiteli! Kolínský. Ano, starý ote - to já jsem! Melichar. Ó mj hochu! (Padne mu do náruí.) Prokop. Viktoria, eská zem! (Hodí epici radostn do povtí.)
Opona
224
rychle spadne.
wA:
JEDNÁNÍ DRUHÉ. Sprostá sednice s nuzným nábytkem, mezi ním stará lenoška vedle chatrného stolu, vpravo dvee do komory, vlevo okno.
Výstup první.
Rozárka
s
Madlenkou
Rozárka. Nynko jdte pkn se chovejte. Po
a
Kaenkou.
Pánem Bohem do školy a škole dostanete chleba s más-
s
lem.
Dti. Ale hodný kus! (Odbhnou.) Rozárka (zamyslí se). Tak by bylo Jedlika
starosti.
arci
je dobrý, poctivý
najednou po
lovk,
a -
Výstup druhý.
Btuška
vejde rychle
s
Martinem. Pedešlá.
I vítám t, Btuško! To jsou hosté do obydlí smutku! Já jsem už myslila, že ani neznáš. Co jsem doma, ješt jsi u mne nebyla - a já sama k tob nemohla, to víš. Mla jsi tedy o svou známou více
Rozárka.
m
dbát.
Btuška.
ó, však oni dbají o tebe jiní lidé! ani nevím. Ó, jen se nedlej! (Potají k bratrovi:) Zani!
Rozárka. Tak? O tom
Btuška.
Martin. Jakpak?
Btuška.
Zhurta.
Martin (se proti ní rozkroí, zarazí Ano - tak je, - panno Rozárko! Rozárka. Copak chcete?
se jejím
pohledem).
Martin. Nic.
Btuška
(ho šouchne).
Martin. To
jest -
Btuška.
Eh, co budeme dlat dlouhé otáky? Ano, chceme nco. Nejdív se t chceme zeptat, jestli se to sluší, aby ses tak chovala? (K bratrovi) Dolož!
15*
227
Martin. Ano, jáku,
sluší seto? fi- hanba! (k seste) Vidíš, je vždy jenom o zaátek. Já nejsem už to jde! v stavu vepe píchnout, dokud mu nedá nkdo palicí. Rozárka. Já jsem celá omámená. Copak to mluvíte o mém chování? Btuška. Jestli jsi pišla z Prahy jen proto, abys nám hochy pobláznila, tedy jsi tam mohla zstat; my bychom byli tvou matku i bez tebe pochovali. Martin. Boží pravda, já bych ji byl teba sám odnesl. Rozárka. Já vám, lidé, nerozumím. Co chcete?
Mn
Btuška. Jenom
zapírej!
Martin. Však vy
to
pece
nezaperete! Spina
zstane jen
špínou.
Rozárka.
Te
si
vyprosím, mluvte zeteln a nezapo-
mínejte, že jste
v cizím
stavení.
Btuška.
Nepobláznila jsi mladého Jedliku? Nelákala jsi ho, až ti jako slepý hejl na vjiky pad? (K bratrovi) Dolož! Martin. Jáku, panno Rozárka. Pokejte, milý -
Martin (honem
Btuška. E
co,
k seste obrátí). Pokejme! pokejme! Já jsem osoba, která se
o své právo hlásit; ale
od tebe
se
je to špatné, že
mže
pijdeš
schváln z Prahy, abys mi ženicha odloudila. To jsem si na tob nezasloužila. (K bratrovi) Mluv! Martin. Ano, panno Rozárko, to jste nemla dlat. Když je naše Btuška takový blázen, že si na toho lovka myslí, propak jí ho nepejete? Nemáte zde jiných íznjších mladých lidí - he? Rozárka. Dovolte mi Martin. Dovolme jí. Rozárka. Ona je to hrozná mejlka, že jsem ti mladého Jedliku odloudila. To nebýval nikdy mj obyej. Martin. Boží pravda. Proto jste si také nikdá mé osoby nevšimla.
Rozárka. Co jsem doma, sotva jsme mluvili; teprva dnes
hbitova, a ekl mi -
228
m
zastavil,
spolu nkolik slov když jsem šla ze
Btuška. Nu?
-
Co?
Martin. Co?
Rozárka. Ze by
Btuška.
si
m
vzal.
Vzal?
Rozárka. Kdybych
Btuška. A
tys
totiž
chtla.
nechtla -
to
se ví! (iNutí se
do smíchu.)
Hahaha!
Martin (po ní). Hahaha! Rozárka. Já mu nedala ješt žádnou odpov.
Btuška.
Ze ne?
Martin. Ze ne?
Btuška
(k b^at^o^•i). I drž
hubu! (K Rozárce)
Ty ho
tedy nechceš?
Rozárka. To nemohu tak zhola íct. Btuška. Jak? Tedy ho chceš? Osobo, já ti radím -já
po-
vedu stížnost, jakbude první ohláška. A pak mám také ješt lidi, kteí se ujmou. (K bratrovi) Vyje na ni! Martin. No, a jaké lidi - ti vám udlají mordiánskou mrzutost. Já jsem takto dobrý chlap, ale kdvž zanu
m
sekat do masa, tedy z toho
Rozárka. Já vím;
ale
lítají kusy. nezapomínejte, že
nestojí
u špalku. I ne: to je naše Bta. Rozárka. Kdybych mla Jedliku
Martin.
ráda, tedy
by
m
ani
vaše sekání nezastrašilo -
Martin.
I
Rozárka.
vždy bych - Leda
já ani nedoložil.
kdyby byl už tob pipovdl,
sliboval. Ale to není
znám,
je
lovk
pi
nm
poctivý, a já
mn
co ani pomyšlení; co ho
vru nerozumím,
jak
nj tak dereš. Btuška. Tak? Ty tomu se o
nerozumíš? I vždy je dobe; ho - schovej si ho - toho poctivého. Ale to ti povídám - rámus udlám, a kdybyste už stáli u oltáe, tedv eknu ped celým svtem, že je špatný lovk, až ti zajde laskomina, chlít být paní mistrovou. Zsta u dezu! Tu máš! Spolkni to a neudav se. (K bratrovi.) Poj, tys to dorazil! (Rychle
nech
si
pkn
odejde.)
229
Martin. Hehe -boží pravda; hubu má ta naše Btka jako klapaku a jazyk jako zavírák. (Dlá po ní) Ratatata, ratatatatatá! Ale takto je z gruntu dobrá holka, a já vím, až se vyzlobí, bude natahovat moldánky. Nebojte se jí, panno Rozárko; ale kdybyste toho Jedliku práv nechtla, tedy bych o jiném šikovném ženichu, hehe, tuze šikovném. Vy potebujete nco ádného a ten je pro vás jako dlaný. (Odejde.) Rozárka. Co je to? Kdyby mi to všecko posud v uších neznlo, ekla bych, že se mi to zdálo. by Antonín - ne, to nevím! On mluvil tuze a duše jeho
vdl
Ml
upímn
nezná
falše.
Výstup
tetí.
Jedliková. Pedešlá.
bu
Jedliková. Pochválen
Ježíš Kristus! Dobré odpoledne, panno Rozárko! Rozárka. I vítám, paní sousedko! Copak mi nesete? (Jde jí pro židli.) Jedliková. Sama sebe, milá dveko, sama sebe. Dkuju. (Sedne si.) Máte chvilku asu? Rozárka. Copak byste ráda? Jedliková. Dnes bych vám sice nemla na krk lézt, protože budete mít ješt snad tžké myšlenky; ale odkládání by mohlo také škodit - sednte si také, panenko! Rozárka (postaví si židli k ní). Jedliková. Mluvil s vámi dnes hoch?
pkn
mj
Rozárka. Mluvil. Jedliková. A to vám no, vidíte, panno Rozárko, vy jste hezká holka, hodná jste bývala odjakživa, .
.
.
a co jsem vás tuty dny pozorovala, tedy vás to pražské povtí ješt neofouklo; já vás mám jak náleži ráda, ale s hochem - to nebude nic. Rozárka. Milá paní Jedliková hoch má arci domek Jedliková. Dovolte, dveko! a kousek pole, ale na mistrovství padne také hezkých pár zlatých, živobytí je nynko tžké, emeslo jde
mým
Mj
230
špatn
- a proto musí
njakou pomoc
dostat.
Vy
ji
nemáte.
Rozárka
(s
oima
sklopenýma). Já jsem na to nikdy
nezapomnla.
Jedliková. Ale
my
to
I to
vím, dveko! A chudoba cti netratí. tak hezky navlíknuto, že si vezme
mly už
hoch Toužimskych Btušku; ta má pknou pomoc. Rozárka. A má ji váš Antonín rád? Jedliková. Ty mj Bože! Ten se snese s každým. Holka
nmu
práv hodí. prudká, ale ta se k druhý dodá, a nežli jste pišla, bylo už také všecko v poádku; on tam docházel, byl by holce hezky pivykl a my už v duchu poítali, kdy budeme vázat vneky. Tu jste pišla vy a najednou bylo všecko, jakoby to ual. Hoch je jako oarovaný, myslí a mluví jenom o vás - o Btušce ale nechce ani slyšet. je arci trochu
Co jednomu
Rozárka. Za Jedliková.
to
schází, to
vru nemohu.
Arci, v^' za to
dail krásou,
ale
jenom
nemžete. Pán
jí
Bh vás ob-
nehešte -
Rozárka. Milá paní Jedliková. To jest - dovolte, milá panno! - jenom jí neužívejte ke škod jiných. Vidíte, kdyby vás nebyl hoch vidl, byli bychom nynko všickni šastni. Rozárka (vstane), ó, nemyslete si, paní sousedko, že bych chtla
nkomu
bízel z vlastní
vle,
štstí pokazit. Váš syn mi najsem jaktživa nepomyslila.
na
Jedliková
(také vstane). Vím, vím; ale vy budete moudrá osoba a eknete mu, že z toho nic nebude.
Je-li
pravda?
Rozárka. ó, nemjte
starosti! Co bych to musela být za osobu, abych si mohla po tchto eech ješt na to pijala za dceru! myslit, že byste Jedliková. No to jste hodná, že mi nechcete štíra do hospodáství nasadit. Není pes živobytí, jako když se lidé hezky snášejí. Však on bude mít Pán nahlídnulí a dá vám nkde nco jiného. Podrav Pánbh! (Odejde.)
m
Bh
231
Rozárka. Z
té
nadje
není tedy nic! Nu,
já se toho skoro bála. Pjdu zase co ponu s dtmi? S otcem nic není; -
chat
v
cizích
rukou? Matka mluvila
chvíli o pražské tet - ale já také nikdv nehlásila.
ji
dj
se
vle boží
do Prahy. Ale
mám je
ne-
v poslední ani neznám a ona se arci
Výstup tvrtý.
Podleský. Pedešlá.
P odlesky. Ah,
vida, to picházím dobe. Panenka doma, bezpochyby také?
tatík
Rozárka. Ješt není Podleský. Nic neškodí. My jakž
je,
to
Rozárko? Mluvil
s
odbudem
i bez nho. Nu, tebou tatík?
Rozárka. Mluvil. Podleský. No, máš chuti, holka, co? Živobytí budeš mít u mne jako v Hanáckém nebi, mezi syrobem a marcipánem; prací se nepetrhneš, a já t budu nosit na rukou. Rozárka. Dovolte, pane Podleský, já nemohu tu službu pijmout; já jsem ješt v Praze nevypovdla Podleský. Ah, co službu! Kdopak mluví o služb? Já nechci, abys ses tahala. Já
t rád vidím,
a -
Rozárka. Já nemohu, pane Podleský, te vru nemohu. Podleský. Tak? (Dá se hrub do smíchu.) Mn se zdá, že nechceš!
Nu
jak se
ti líbí.
ekl
ti
tatík, co z
toho
vypadne? ale já si myslím, že jste mu jen vy^hrožoval a že máte tolik kesanské lásky, abyste ho docela nezkazil. Podleský. ty sama kus lásky. Já ho nezkazím; on se zkazil sám a ty ho dotrhneš. Rozárka. Mne pi tom ušette! Já vím, co mám dlat, a nedám si od žádného cestu vykazovat. Bute malé dti milosrdný! Pomyslete, že jsou tu ješt Podleský. I pro ne; když budeš moudrá - (blíží se k ní.)
Rozárka. ekl,
Mj
dv
Rozárka 232
(ustupuje).
Necht
m!
Podleský. No, no! Copak jsi sklenná? Rozárka. Pro vás ano! Pro vás je nco na mé
duši,
eho
ruka ani dotknout nesmí, nemá-li na ní poskvrna zstati. hned Podleský. Oho, ty pražská princezno! Nebu jenom nemoudrá a považ rozdíl mezi svou nuzotou a pohodlným životem, který u mne povedeš. Rozárka. Mlte mi o tom, nemám-li za vás hanbou se nešetrná
vná
shoet - a nev\-pínejte se mamonem, o nmž nechci ani íci, jak jste ho vjdobvl. Myslíte-li, že nemá chudý lovk pranic pi sob, ím by se bohatému vvrovnal, to se hrozn mýlíte. Jeho svdomí a est pevyšuje všechny mšce vašich tolar, a dává mu síly, že každým híšným nabídnutím po\Thne. Podleský. Ah, vida, vida - panenka je zkažený kazatel! ^^o, mluv jen také tatíkovi do duše, aby se s bohatým lovkem vyrovnal - hahaha! nebo mu pomoz mošnu nosit.
Chcete-li být tak nelidský - ano, to mohu uiAle to jsou jeho starosti, a já tu nejsem, abych otci rozkazovala. Co jakožto dít podle božího pinekázání udlati musím, to udlám; ale dále
Rozárka. nit.
m
m
vábil všemi pohne celý svt ani o krok, a kdyby rozkošemi. To je mínní chudé dveky - a dle toho se držte.
Výstup pátý.
Valenta, na nmžto vidti,
Rozárka. Ach, chvála Bohu,
nkdo
že
pil.
Pedešlí.
že jdete, pantáto!
Tuhle vás
hledá -
Valenta. Ah, ež poklony, vyber
si
veselou
tvá
- to je
tvj nastávající Rozárka. Nic není, ote! Já vám již ekla, co o té vci myslím, a také se dle toho zachovám. Kde se jedná o est, je i ten nejchudší lovk svým vlastním pánem
mže
a se proti každé nepoctivé žádosti vší silou bránit, a tak uiním také já! (Odejde.)
233
Valenta (za ní). Hohó, dveko! - nebu - Rozárko! Podleský. Jen volej, volej - hahá! Já jsem jenom rád, že vidím, jak se tady podle tvé melodie tancuje. mnoho štstí!
Nu,
Valenta. Ona musí Podleský. Nedlej si práci. Já jdu zítra na úad; dovolení k exekuci mám v kapse. Valenta. Ale kamaráde - ona musí! Podleský. I bodejž do tebe! Nedlej mi hloupé kejkle, abych oi zamhouil. Holka má hlavu jako kamená; ta se nepoddá.
Valenta. Ona musí, kamaráde - mj pak rozum - dej mi hubiku - snad nebudeš bláznit. Podleský. Ano, už jsem bláznil, že jsem ti dávno ten dravý krov nad hlavou neprodal. Ale zítra pijdeme, a ty se budeš sthovat. Ješt se tu jednou vyspi hahaha! (Odejde.)
Valenta. Kamaráde! - Jdi mi do horoucí ne, dnes nebudu klít, dnes nesmím - dnes jsem pochoval neprosila, božku - (dá se do pláe) ta ubohá! Jak když mla duši na jazyku, abych pomyslil, že mi tu zanechává škvrata - ach, já - (klade housle na stl, které mu visely posud na knoflíku) - já bych jí byl tak rád po vli, ona to myslila vždycky dobe (sedne na lenošku) ale ten proklatý erv tuhle pod levými žebry - ten mi nedal pokoje - já nemohl pijít k vyvedení - úmyslu - ach! to je - parno! (Usne.) .
.
.
m
Výstup
Rozárka
s
šestý.
dtmi. Pedešlý.
Rozárka. Ach, otec usnul! - Tiše! Jdte jen zatím do komory a vyndejte si z truhly prádlo - (dti odejdou poboními dvemi). Otec spí? -Také dobe. Oznámím mu to písemn. (Oteve pozorn šuplík u stolu, v}'ndá z
nho
kus starého notového papíru, sklenný kala- Píležitost je dobrá a laciná
má a píše.) 234
.
.
.
Výstup sedmý.
Antonín. Pedešlí.
Antonín
(vejde celý rozileny).
Panno Rozárko! Je
to
pravda?
Rozárka (mu kyne, aby nevzbudil otce). Antonín (šeptem). Je to pravda? Rozárka (dopsala a obrací se k nmu). Copak? Antonín. Rozárka. Antonín. Rozárka. Antonín.
Byla tady moje matka? Byla.
A v^' jste jí
-
Ano, pane Jedliko! Já jsem jí dala odpov. Ne, to není možná! Dnes ráno jste byla tak tak - já si dlal tu nejkrásnjší nadji.
Rozárka. Nemlo to být. Antonín. Ale propak? Rozárka. Vaše matka je proti tomu - a bez požehnáni rodi se nedaí chze k oltái. Antonín. Ale panno Rozárko! Necht si pak íci - matka jen tak -
Rozárka. Ona se vyjádila pevn. Antonín. Ona tomu nerozumí - to
víte, taková stará osoba - ale když bude vidt, že bez vás nemžu být Rozárka. Ne, ne, milý Jedhko! Puste tu myšlenku již mimo sebe! Já vám sice peju Antonín. Oh, panno Rozárko! Rozárka. Vy jste dobrá duše Antonín. Oh, milá panno Rozárko! Rozárka. Ale na mne si nemyslete. Antonín. Rozárko! Rozárka. Nemže to být. Odejdu také ješt dnes do Prahy! Antonín. Já pjdu za vámi. Rozárka. To si udlejte, jak chcete; ale ono vám to ne-
pomže. to bez vás nevydržím. Vy jste moje myšlenka, když ráno oi otevru - a vy jste moje myšlenka, když je veer zavírám.
Antonín. Já
235
Rozárka. Však vy zas odvyknete Antonín. Není možná, já to nevydržím. Ach, slitujte se, panno Rozárko! Tak vás nemá na celém svt žádný rád - jako
já.
Rozárka. Já vám
vím,
ale
-
(Krátké pomlení.) Antonín. Tedy - ne? Rozárka. Nechme toho, milý Jedliko! Antonín. Tedy ne? Nu dobe, dkuju za odpov; ale až uslyšíte, že tady mládenci s bílými fábory nkoho na svaté pole vyprovázeli, tedy si pomyslete, že to byl váš - milý Jedlika. Rozárka. Však ono nebude tak zle. Antonín. Bude - bude dozajista; já se znám; já si lehnu a za trnáct dní bude po mn. Ani nedechnu. Rozárka. Ale já nevím, jak mžete proti vli své pani-
mámy
-
Antonín. Ach, to je pravé neštstí, že musí mít každý lovk panímámu! Ale jak pak, kdyby ona chtla co? Pak byste chtla také, vite? O ano, ano! Rozárka. Tiše! (Ukazuje, že otec spí.) Antonín. Už ani nemukám! Ale pobhnu dom a nedám pokoje, až matku pevrátím. (Odbhne.) Rozárka. Milý love! - Do té doby budou mezi námi hory a doly
(Jde do komory.) - nekoukej na tma oima - já mám srdce na zámek Rozárka (majíc velký šátek pes sebe a nesouc uzlík svých šat, vrátí se s dtmi, kteréž také uzlíky v ruce
Valenta
ležeti.
(ze spaní).
Pry
mn
drží).
Madlenka. Ale kampak to pjdeme, Rozárko? Rozárka. K tetince - do Prahy.
Dti
(se tiše radují).
- te se tu ješt jednou ohlídnie, abyste pamatovali, jak to vypadalo - kde vám panímáma umela. Takové místo a takové srdce už nenaleznete; ale musíte si na ob nábožn vzpomínat. A tuhle -polibte tatínkovi ruce - také na nj musíte pamatovat,
Rozárka. Ale si
236
aby se vám dobe vedlo na zemi. (Dá uzlík seste, pistoupí k otci a políbí ho na elo.) Odpus, muži nešastný - my t opouštíme; ale šatí lilie na poli - on nezave svou ruku ped tebou, když se k
Bh
obrátíš.
My t
nmu
necháváme pod pláštm jeho
milosti
a - (nemže pro bolest dále) sbohem! Mj se dobe, moje kolébko, ty svatyn mých dtinských radostí - (vezme sestry za ruce). Pojte! Ruka vné milosti pipraví cesty naše a oteve bránu do srdce lidského milosrdenství! (Odejdou.) (ze spaní). Pavle - nech mi tu kapku krve Podleský - já nemám, kde spát - a moje dti - necht mne - necht - pry! (sáhne po houslích, mrští jimi
Valenta
ve snu jako po nkom a protrhne se tím ze spaní) Co -Co to?- Co to bylo ? Ah - j á j sem spal - a zase byla u mne moje strašidla a pila mou krev - - hahaha! hloupé sny! (Poíná se stmívati. On jde k oknu a rozveerní ervánky.) baluje si prsa. Oknem padají To je - tím parnem; ono leží na lovku jako skála. Ach! slunce zapadá - moje zapadlo už dávno - dávno; okolo mne je noc - a v té noci picházejí - (obrátí se od okna doprosted sednice a kopne do roztluených houslí). Co to? - A tak - hahaha! Jste vy to? Ješt jsem musel také vás pochovat, moje vrné spolenice? Tak - te jsem hotov. !
na
(ervánky pominuly
a zvenku je slyšeti msteku zpívá:)
Kolínského,
an jda po
Z jasné výše nad oblaky svt boží zraky.
hledí na
Valenta. Ha! spím ješt - nebo bdím? Tuhle píse vával - Kolínský - od té chvíle tu neznla!
zpí-
(Kolínský zpívá dále:) Nestrachuj se, duše má, v mocných rukou spása tvá!
237
Valenta. To je Pavel sám! -Co tu chce po
tolika letech -? opouští daleký hrob? Já ho nehodil do vody Rozárko! Dti! Pomozte! já ne! On tam spadl sám Zažete - (bží do komory, hned se ale zas vrátí). Nikde nic! - Opuštn - samoten - v tchto tmách! Ha, tam to vystupuje: to je nebožka - a vedle ní bledý Pavel - ó pry! pry! mjte milosrdenství! Já
Pro
.
vám
.
.
(Bží ven.) Opona rychle spadne.
nic neudlal!
JEDNÁNÍ TETÍ. Slušný pokoj u vdovy Šestákové. Vpravo naped stl, sem tam Po pravé stran dvee do krámu.
sesle.
Výstup první.
Liduška. Rozárka Liduška.
K
se
sestrami.
paní Šestákové byste ráda? Copak to
má
být?
Rozárka.
Mám nco
dležitého a nebudu dlouho ob-
tžovat.
Liduška. Tedy pokejte! (Stranou.) Vypadá trochu zkroušen. Bezpochyby njaká žebrota. (Jde do krámu.) Rozárka. První uvítání nebylo tuze laskavé, a co jsem o tet zaslechla, nedlá mi velkou nadji; ale musím to pece okusit. Výstup druhý.
Šestáková v jednoduchých Šatech, ernou hedbávnou zástru a slušný epec. Liduška za ní, ale odejde hned zase prostedními
dvemi.
Pedešlé. Šestáková. Co já
238
nemám
je?
Co chcete? Co jsme za? Jen honem, krám plno lidu. (Šupe.)
kdy; v
Rozárka. Odpuste, jenmostpaní Šestáková (utrhne se). Ach! Rozárka. My picházíme z Kvtolib. Šestáková. Co je to? Co je mi do Kvtolib! Já tam
žád-
ného neznám, nechci žádného znát. Rozárka. Ach, jenmostpaní -
Šestáková. I dej t e mi svatý pokoj s tou jemnost -, nevíte, kdo jsem? Plátenice Šestáková; krám bez velikého zlatého nápisu, ale s dobrým zbožím. (Supe.) Co jste
chtla íct?
to bvla pro mne smutná vc, kdybyste Kvtolib žádného znát. Šestáková. Pro, co je vám do toho?
Rozárka. Že bv nechtla
z
Rozárka. Já jsem Valentova. Šestáková. Cože? Rozárka. A to jsou moje sestry. Šestáková. Tak? A vy se opovažujete!? Vy osobo se opovažujete -? Já neznám žádného Valentu; pes
mn
nehlásilo: co chce te ním, ono je mi jako sl v oích! se zdá - že jste také rozená Valentová? Rozárka. Šestáková. Co je komu do toho? Já jsem tak rozená pro sebe a ne pro jiného. (Supe.) Valentová! Vida! (Jemnji:) Copak dlá matka? Rozárka. Tu jsme už pochovali. Šestáková. Procházkovic Madlenku? Rozárka (živ). Pamatujete se na ni, tetinko? Ach, ona o vás asto mluvila a vzpomínala na ty asy, když jste spolu ješt doma bývaly. Šestáková. Vzpomínala si? Tak? Ale dvacet rok nedala o sob slyšet. Pkné vzpomínání. Rozárka. Ona si netroufala - protože jste se na pantátu
dvacet
let se
najednou?
Mn
to
Pry
jméno ke s
hnvala.
Šestáková (rozkikne se). Na toho Rozárka. Prosím, paní tetinko! On je to náš otec. Šestáková. Tak? A proto bych nemla íct, že je - (supe). Víš, co
mi udlal?
Rozárka. Vím.
239
šestáková. No? A za to bych ho snad mla na rukou nosit? Jak se máš, bratíku? Co dláš, bratíku? Ne, ne! Do nejdelší smrti nechci o slyšet - aby do nho - no, puntík na to! - - Jakpak se matce
nm
poád
vedlo?
Rozárka. Oh - dobe! Šestáková. Dobe? A koukáš pi tom, jako bys jí šila košili do hrobu. Je-li pravda, mužíek asi vydlával z groše na trojník. Dlal muziku, toulal se - ano, ano,
mn
to boží požehnání! Od té chvíle, co ublížil, šlo to s ním s kopeku; o rodiích nebudu nic zlého mluvit. Rozárka. Nazbyt nebylo u nás arci nikdy - ale to mluvíš? Nazbyt! Kde je na svt co nazbj^? Hloupé ei. Má-li kdo co víc než jiný, nemá to nazbyt, nemá to, aby rozhazoval, ale aby jiným
Šestáková. Co
.
Hlouposti!
Ale
dobe na tvou matku;
ho, on
.
.
ekni jen zrovna,
t umorduje!
že jste nemli dosyta. já té holce íkala: Neber si
(Supe.)
Rozárka. Paní tetinko! Šestáková. Co dobrého? (stranou). O Bože! dej mi to trpliv snést! (Hlasit:) My jsme chudí; otec má špatné vejdlky a brzo bude snad muset i domek prodat -
Rozárka
Šestáková. Tak? Rozárka. Aby se te o malé dti staral, to mu bude skoro nemožno Šestáková. Tak? Rozárka. To poznávala také matka na smrtelné posteli Šestáková. Tak? Rozárka. A ponvadž nemáme v Kvtolibech jiné pátele,
vzpomnla
si
zase na vás, paní tetinko!
Šestáková. Tak? vzala Rozárka. Ona mla už skoro oi v sloupu - tu ješt za ruku: Až se vám povede nejhe - jdte do Prahy - ona byla vždycky hodná a my se mly rády - že jste dti bratra, kterého nenávidí - za to ne-
m
mžete - pozdravte neopustí 240
ji
ode
mne
- poproste
ji
- ona vás
šestáková. Tak?- Tak? - (Šupe, aby ukryla své pohnutí.) Vaše matka byla blázen. (Sem tam pejde a zane si Rozárku pozornji prohlížet.) No, my vypadáme ješt dobe - a je tohle te móda v Kvtolibech? Rozárka. Já sloužím už ti léta v Praze. Šestáková. Tak? Už ti léta? Podívejme se - a já o tom ani slova! I ovšem, copak je mi do toho. Pro mne teba deset let. Rozárka. Odpuste, paní tetinko! Já bych se byla ráda pihlásila -
Šestáková. Dkuju, nestojíme
o hosti; jako
by
se stalo!
(Šupe.) ?su - a propak jsi nepišla? Musela jsi bhat? Stevíce trhat - co? Rozárka. Já se ostýchala Šestáková. Slyšela jsi bezpochyby, že je teta skrblice, že bruí a lidem na prsty kouká? Rozhazovat arci neumím, protože vím, jak je tžko vídenský vydlat. Kdvž jsem se dostala z domu, musela jsem se hezky mezi lidmi otáet a piln mužovi pomáhat, nežli jsem mohla vlastní krám otevít a mládence i s uedníkem do nho postavit. Rozumíme? (Supe.) Proto jste sem ale mohli vždyckv pijít; nebo jste mysleli, že musím já pilézt a proboha prosit, abyste se ke hlásili? To miižete dlouho ekat. - (Malá pestávka, mezi kterou Šestáková sem tam pechází.) No -a jakpak? Umíš kus práce udlat? Rozárka. Moje paní je se mnou spokojena.
mn
Šestáková. Tedy vypovz.
Rozárka
Paní tetinko!
Šestáková. Vypovz; ekni,
že jsi našla tetu.
Potom
to
mžeš
u mne zkusit. Rozárka. Oh, dkuju vám, paní tetinko! O sebe nemám ta kove starosti, já se uživím; ale o sestry bych prosila Šestáková. Drž hubu! Ty vypovíš a pijdeš - ne, hned mi tady zstaneš; já se s tvou paní vyrovnám. Vida, ona mi bude pedpisovat! To by mi ješt scházelo (Sem tam se toí a najednou se na dti obrátí.) No, a copak vy tam poád stojíte? Nemáte nohy?
—
Povídky
histor.
dramata. -
16.
^41
Rozárka. Jdte, polibte ruku paní tetince! Šestáková. Necht toho, necht! O to lízání vám nestojím - (Hledí na n.) Jakpak vám íkají? Madlenka. Já se jmenuju Madlenka. Šestáková (srden). Madlenka? Kaenka. A já Kaenka.
Šestáková. Celá Procházkovic Madlenka! I poj sem, ty mj ervíku, a dej mi štípanou! (Vyzvedne ji k sob a líbá ji.) Tu máš, skvrn! A ty sem poj také, aby ti neukáplo! Tys také moje Kaenka! Ale poslouchat musíte, sice by se maminka v nebi hnvala. Dti. My budeme poslouchat. Šestáková. Že budete? No, tak tedy pojte! Podívám se, jak to dovedete, až vám naleju šálek dobrého kafíka. Pojte! Vy jste tetiny - a (s dobrosrdeným smíchem) tuhle velkou - tu tady necháme! Ta si mže sama pomoct - ta trefí do kuchyn bez nás. Pojte, moje kuátka! (Odejde s dtmi prostedkem.) Rozárka. Ty dobrý Bože, co se to se mnou dje? O té žen mluví lidé - ne, já to nesmím ani opakovat! Ona je zatím uinná dobrota.
Výstup
tetí.
Prokop. Pedešlá.
Prokop
(mezi dvemi). Zstává zde paní Šestáková? Rozárka. Jen dál; co dobrého? Prokop. Já bych s ní rád mluvil. Rozárka. Ona nebude daleko. Já vám ji zavolám. Prokop. Bute tak dobrá. Ale pokejte - eknte mi: je to hezká panika? Rozárka. Nu, jednou to byla dozajista; te je už trochu Prokop. Aha! Trochu sešlá - co? No, nic nedlá. Jen sem s ní. Ze se jí dávám porouet. Rozárka. Vyídím to. Prokop. eknte j en, zeje tady nkdo z j istých Kvtolib to
242
hned
piletí.
Rozárka. Z Kvtolib? To bych vás mla tedy znát. Prokop. Vy? Rozárka. Já jsem také odtamtud. Prokop. Není možná? I pkn tedy vítám, krajanko! Jak se
vede? Výstup tvrtý.
Šestáková. Pedešlí. Šestáková. No, copak
to
znamená? Neekla jsem, abys Kdo jeto? Co
pišla - (zahlídne Prokopa). Co je to?
chceme?
Prokop
(stranou).
Ah, ta
má
nabroušeno!
Šestáková. Jdi k dtem, a podívej se, kde co stojí. Rozárka. Porouejte, tetinko! (Odejde.) Prokop. Ah, to je tetinka? Hezká tetinka! Matjích ješt víc?
Šestáková. Pro? Prokop. Kdyby vám snad njaká vybejvala,
já
bych
si
na ni pokal.
Šestáková.
love, nedlejte šašky a eknte, co
(Šupe.) Prokop. Ze
se
vám dává
pkn
chcete.
porouet.
Šestáková. Kdo? Co? jaké jsou to ei? Prokop. Ah tak! Já vám ješt neekl, že picházíme z Kv- co byste ekla: odkud? Že neuhodnete? Šestáková. Hledáte-li blázny, tedy se ohlídnte jinde. Já nemám asu k takovým hloupostem. Prokop. Víte, kde se rodí opice? Šestáková (ukazuje na dvee). Tuhle - tu, tu jsou dvee! Prokop. I ne, ne; to bych to pkn vyvedl. Vždy jsem tady na zvdách. Šestáková. Na jakých zv - love! Te toho mám dost! Mluv rozumn! Prokop. No tak tedy! Já ml sice porueno, abych trochu sem tam objíždl, nežli vjedu s plnou plachtou do pístavu, a proto jsem také dív zde onde ucho zastril a slyšel, že naše panika ráda - brouká, a 16*
243
proto bych ji byl rád díve svými hloupostmi rozesmál, nežli hlavní vc pednesu - no, no, necht tu škaredou larvu, ješt nechodí maškary! Já hned spustím jinou. (Vysekne poklonu.) Mnohovážená paniko - nemla jste jedenkráte nco milého? Šestáková. I ty nestydatý -
Prokop. Kluku! Jen ven
s
tím hromem, však on
m
ne-
zabije.
hestáková. Co je ti do toho? Prokop. Mnoho, tuze mnoho! Neznáte
jistého Kolín-
ského?
Šestáková. Cože? Prokop. Pavla Kolínského? Šestáková. Jak? Prokop. Aha, vidíte, jak koukáte! Jako ryba, když erva, ó, já to znám! Abyste
vdla -já
vidí
jsem mladý
Indián.
Šestáková. Pro mne teba krocan, držte jenom hubu. Co chcete s tou eí? Co to znamená? Prokop. Neíká vám srdce nic? Mj otec se toho nemohl ani dokat, až vás zase uhlídá. Sotva jsme pobyli den u starého tatíka, už jsme táhh ku Praze. Šestáková. Je-li možná? Ten blázen se tedy vrátil, co
ped
lety utekl?
Prokop (ponkud pohoršen). Ano,
ten blázen je už tady; myslím, že zaal teprve bláznit, když se vydal na cestu do Prahy. Šestáková. Ten lovk ani za to nestál, co jsem se pro nj naplakala, nebo jsem to myslila upímn. (Supe.) No a - on je tvj otec? - He, Liduško! pravý otec. Prokop. Ano, ale já
mj
Výstup pátý.
Liduška. Pedešlí. flašku z levého kouta - a nco na zub. (Liduška odejde.) Ty jsi tedy mladý Kolínský?
Šestáková. Pines
244
Prokop. To jest: já Šestáková. Tak?
se tak
jmenuju,
ale
nejsem jeho krev.
(pinese nkolik suchar a láhev vína, z kteréž do dvou skleniek naleje. Pak zase odejde.) Prokop. Já jsem chudý sirotek a pocházím z amerikánských les; rodie mi zah\'nuli v krvavé riznici, a nebyl Pavel zvedl, byl bych snad hladem kdyby poktít a pošel; ale on udlal ze mne lovka, dal \ykázal mi ve svém srdci to nejlepší místeko. Š e s t á k o v á Tedy sem poj a vypij na j eho zdraví sklenici
Liduška
m
m
.
eského vína. Prokop. Oh, s radostí! Na tu jsem se již dávno tšd! eskou a eské písn - tv rozkošné z\'uky znám
e
m
jim otec nauil, mysle pi tom, že je živ v daleké otin. Ale o eské víno jsem ješt ani nezavadil. První sklenici tedy na vaše zdraví a na radostné shledání! (Pije.)
již
dávno, protože
Šestáková. A aby ti huba nezamrzla! (Pije.) Prokop. On si myslil arci - hehe Šestáková. No, co se zubíš? Prokop. On Šestáková. Budeš mluvit? Prokop. I pro ne? A kdyby na mne krokodil zuby šklebil, já to eknu. Ono je to vru k smíchu. Otec mluvil poád o hezkém dveti, které prý v Cechách zanechal; - vy jste mohla mít arci jedenkráte hezkou
nynko už trochu vyšla. ty - hahaha! Tys pravý Indián! Ale se zdá, že bude Pavel už také starý košál. Prokop. Inu, tuze mladý není Šestáková. Tedy drž hubu, mladý syslíku! Rozumíš? A - (šupe) kdepak jsi ho nechal? Pro nepišel barvu -
Šestáková.
hned
s
ale
mn
I
tebou?
Prokop. Copak jsem vám neekl,
že jsem tady na zvho ráda uvidíte? ani slyšet. tam zstane, že nechci o Šestáková. Podívejme se! Jestli ho ráda uvidím! On byl a zstane
dách,
jestli
A
blázen! Pij (pije) a jez a
nm
potom pro nj dosko
- že
245
musí u mne zstávat. Však mj budeme mít ješt koutek pro taková dv cizozemská zvíata. Prokop. I to nebudu už ani pít ani jíst - ale ano, ješt jednou: Na zdraví všech eských paniek! (Pije.) Tak! - Ale te je mám už v hlav anebo mi škubá radost všemi žilami. (Obejme ji.) Mjte se zatím dobe, naše zlatá mumlalko - za pl hodiny jsem tu s vaším mumlaem. (Odbhne.) nejsvtjší - Copak se to dnes se Šestáková. Ty
mj
mnou dje? Liduška (vyjde).
Liduško!
Šestáková. Pichystej nahoe modrý pokoj, dostaneme hosti. Potom ukaž holce, jak co u nás chodí. Zku-j sím, emu se nauila. Liduška. To budeme vdt za tyryadvacet hodin. .
(Odejde.)
Šestáková
(za ní volajíc).
vyjednat. - Jsem lovk -
vru
A nezapome to s její paní žádostivá - (šupe) jak ten
Výstup
šestý.
Kolínský. Prokop. Pedešlá.
Prokop
(mezi dvemi). Tuhle ho máte, panímámo! Ale držte ho! Já se zatím podívám, jak to u vás jinde
vypadá. (Zmizí.)
Kolínský
a
Šestáková
(stojí
naproti
sob nkolik
okamžení mlky).
Šestáková. Vy jste tedy -? Kolínský. Vy jste tedy -? Šestáková. Ty jsi se hrozn promnil. Kolínský. neumu na vod! Ty jsi také celá jiná. Šestáková. Tak? Myslil jsi, že jsem se schovala na ten
A
as do bavlnky ? Práce lovka drží, ale také ho utahá. ji ruku.) Pozdrav Bh!
Kolínský. To máš pravdu. (Podá No, jakpak
se ti
poád
vedlo.
Kaenko?
Šestáková. I zapla otec nebeský, dobe. Kolínský. Tys byla vdaná?
246
?So, snad jsem nemla na tebe ekat, abych klasy sbírala? Xe, ne, hochu! Já ráda mla, neale když jsi byl ten tam a rodie scházeli, a božtík pišel a požádal o mne - tu jsem nemohla íct: Jdi spánembohem, já mám hocha, ale nkde - tam, kde vlci bhají. iSe, ne, holeku, já si ho vzala a jsem nynko ráda; sice bych nemohla pod vlastní stechou pivítat. Kolínský. To bylo arci - prozeteln - ty jsi zstal poád, jak Šestáková. Bylo. (Šupe.) jsi odešel?
šestáková.
t
nynko
mj
t
A
Kolínský. Muž je z pevnjšího deva. Šestáková. Také habr zpráchniví. Kolínský. Já si myslil poád jenom na
Šestáková
(se
smíchem).
tebe, jako -
1 jdi, jdi!
Kolínský. A tšil jsem se, až se jednou ^Tátím Šestáková. Ze najdeš starou pannu, která by na tebe ekala? To bych si byla dala. Za to máš nynko
upímnou pítelkyni. (Podá mu ruku.) Poj a pij! Kolínský (stranou). neumu na vod! Z té se udlala
A
divná žena. Já poslouchám a otvírám oi.
Šestáková. Na šastné shledání! (Pije). Kolínský. Nebe nám je požehnej! (Pije). Šestáková. Ale propak jsi nepišel díve, Pavlíku? Kolínský. Moje vci nebyly ješt v poádku Šestáková. Pro jsi tedy nepsal? Kolínský. A komu? Olei? Já myslil, že už dávno hnije; a jinému; -
Šestáková. Tak? Jiný zde tedy nebyl? O, ty jsi istý muž! (pije). A kdybych nebyla dnes tak dobrého humoru, nesml bys mi na oi. Celý as živá duše
m
nezná, a dnes se hlásí celé Kvtoliby. (Pomalu je na ní pozorovati, že ji víno zahívá.) Kolínský. Jak to? Šestáková. Pomysli si, také bratrovy holky mi pišly
na krk.
Kolínský. Ty jf^ou tady? Šestáková. Co?
A vdí
už -?
247
Kolínský. O neštstí. Šestáková. O jakém? Kolínský. Ten den, když pochovaly matku, vyhoel jim také domek.
Šestáková. I ty nejsvtjší Kolínský. A ponvadž nebylo
o nich pí ohni památky, jsme zrovna, že uhoely, anebo že snad samy o tom nechci ani mluvit. Otec nebude te mít, hlavu položit.
myslili
- ale
kam
Šestáková. Boží trest; nezasluhuje nic jiného, ale nemluv o tom ped nejstarší holkou, ona se zdá být hodná - a kvli matce jí odpustím chybu otcovu. Beztoho nemám jiného na svt. No, nechme toho, nechme - já jsem veselá - a nebudu schváln do šovíku kousat. Poj, Pavle! Podívej se na mé hospodáství - arci, kdyby to bylo ped ticeti lety - hehe! - to by se ti více líbilo. (Pomalu odcházejí.) Kolínský. Propak? Ty jsi ješt ádná, hezká žena Šestáková. I jdi, jdi, balbouse, a nedlej mi - já už mám beztoho nco v hlav - a to máte vy Indiáni na duši - dej mi pokoj! Kolínský. Ne, na mou víru, já za sebe nestojím Šestáková. Ty! (Jsou už skoro u dveí.) Kolínský. Ty jsi pece moje stará - (obejme jí a políbí). Šestáková. I podívej se! Ješt jsi to nezapomnl! (Oba ze dveí.)
PROMNA. V
V jednom kout ohništ, v druhém postel, ele bývá, totiž se svrškem, kterýž ve dne za stl
kuchyni u Šestákové.
jakž
obyejn
pro
slouží.
Nyní
stojí
svršek podle zdi.
Výstup sedmý.
Rozárka (nese isté povlaky). Kdož by si to byl pomyslil, že to všecko tak
248
vypadne?
Mn je
tak volno, jako
bych byla teta se
i
nov
zrozená, a dovedu-li
otci odpustí,
konen,
že
pak bude všecko dobe. (Chystá
k povlékání pein.)
Vystup osmý.
Prokop. Pedešlá.
Prokop
(ješt mezi dvemi).
eský
bažante!
Rozárka. Koho to voláte? Prokop. Vás, moje zlatá! Vždy ješt
ani nevím, jak
vám
íkají.
Rozárka. Kdo mne má trochu rád, íká mi Rozárko. Prokop. I moje zlatá Rozárinko! Copak to dláte? Já
vám pomžu. Rozárka. I jdte svou cestou - tomu vy nerozumíte. Prokop. Propak ne? Podívejte se! (Vezme jí z ruky svrchnici, hodí ji pes sebe jako pláš a bhá kolem.)
Rozárka. Ale vy
pokušiteli! Chcete
pošpinit? Ze na vás smeták.)
Prokop. To
neplatí!
To
mi erstvé povlaky
nco vezmu? (Bží
do kouta pro
není stejná zbra! Já
nemám
tak
dlouhé ruce.
Rozárka. Tedy
si
nohama
je nastavte
a utecte! (Žene
se za ním.)
Prokop (bží kolem, pak hodí
cíchu na postel a uklouzne
ze dveí).
zdá být veselý kvítek, a dlá už, jako by zstane snad u nás? (Prohlíží povlak.) No, vždy jsem ekla! Cícha celá zmakaná - pijde-li se teta podívat - (Jde kupedu a trochu ji natahuje pak ten hošík vlastn je? a urovnává.) Prokop (oteve zticha dvee, pohrozí Rozárce dovádiv a sklouzne pod svršek postele, která stojí zrovna u dveí). Rozárka. Musím se ho pece zeptat -
Rozárka. To
byl doma.
se
i
í
249
Výstup devátý.
Valenta. Pedešlá.
Valenta (strí hlavu mezi dvee). Jsi samotná? Rozárka. Pro živého Valenta (rychle vejde). Ml! Nehulákej - (zastrí závoru). Nepijde sem žádný? Rozárka. Pro zavíráte? Valenta. Protože
Rozárka.
I
Valenta. Nemluv mi
se.
o ní,
štstí - a poslechni! mrzutého -
m
tady kdo napadl. Teta je dobrá ona je první píina mého nese nco pihodilo - nco
aby
nechci,
neostýchejte
Mn
Rozárka. Já Valenta.
Rozárka. Valenta.
mou
trnu! - haha! Ty držíš na est, je-li pravda? Jaká to otázka? Protože chci, abys na to pamatovala, až ti
Již
te
historii
vypovím. Když
jste
mi utekly -
Rozárka. Nehnvejte se, pantáto, já vám chtla ulehit Valenta. Já vím, toho veera jsem poteboval ulehení. Rozárka. A ponvadž jeli práv lidé skrze Kvtoliby do Prahy Valenta. I vždy je dobe, já našel tvou ceduli v noci na
m
Ale veer to vyhnalo z prázdného domu já bžel do hospody - tam byl zase ten zatrac ten tvj odmrštný ženich, a nabíral mne, že vypaale zítra pej - zítra bude dám jako stahány u tebe veselo! To budeš mít z eho pít! Já bych mu do chtánu vražd, a zaklel jsem v duchu: byl Pokej, však já ti tu tvou radost pejedu. A jako a smál jsem se svému názmatený letl jsem padu - a když jsem si v tiché sednici rozsvítil - pišlo mi kousek hubky do ruky - já ji zapálil a (s pidušeným hlasem) stril do postele. Rozárka. Spravedlivý Bože! Valenta. Co je? Co se lekáš?Tys to nevidla, jak se za pl hodiny nato v komoe rozsvítilo - hahaha! stole.
.
k,
nž
dom
Rozárka. Ote, ote!
250
.
.
Valenta. Já stál venku za stavením a nemohl se pohnout - nohy moje byly z olova; díval jsem se, jak to vesele oknem vyšlehlo; ale tu to popadlo u srdce a jako by se bvla nebožka v okn ukázala a prstem hrozila - vjelo mi to do všech idu a já bžel do polí bžel - a za mnou zvonili k hašení! Rozárka. Nešastný ote, co jste to myslil? Valenta. Co myslil? Mne uchvátila krev a ty neseš polo-
m
viku viny mé. Rozárka. Já? Valenta. Pro jsem zstal
Rozárka. O
jsi s
mj
odcházela?
Pro
jsi
opustila, že
Bože!
Valenta. Proto nynko také pomoz, propuklo.
m
peklem samoten?
Vždy
nechceš-li,
aby to
ekla, že bys mohla pro mne budou mít podezení - já tedy pjdu jsi
umít! Doma do svta, a kdybych i nešel, nemám te co hrýzt; zjednej mi peníze. Rozárka. Já? Valenta. Nebo chceš, abych se udal? Chceš mít, aby
svt vdl, že jsi paliova dcera? Rozárka. O, vné slitování! Peníze nemám
- poslední
jsem vydala na cest - ale tu máte zatím mé granáty (sundává je s krku) jsou po nebožce matce - já se nenadálá, že je dám pro takovou vc od sebe! Valenta. Sem s nimi. Rozárka. Zítra nebo pozítí budu zde mít svoje vci snad se mezitím ješt nco najde, nebo poprosím tetu - pijte zas, ale potom se ukryjte - odejdte, aby se Valenta. Dobe, dobe, to bude moje starost; hle jen, abys
nco
Rozárka.
shrábla.
Te ale jdte, aby vás tu nikdo nevidl.
Valenta. Bojíš se o poctivé jméno - haha! Neboj se; dokud budeš moudrá, ani se li malík nezlomí. Tedy zítra nebo pozítí - ale hodn mnoho! - Rozumíš? Já zanesu potom naše neštstí tak daleko, že ho ani
ábel
nenajde. (Odejde.)
251
Rozárka
(stojí chvíli
mlky v hrozné bolesti - pak zvolá).
Paliova dcera!
Prokop
(mezitím pozorn vylézá, chtje vyklouznout, nad ním se trochu posmekne). Rozárka (šramotem zdšena). Co to? - (Ohlídne se.) Ha, my nebyli samotni! (Bží k Prokopovi, popadne ho za ruku a trhne s ním kupedu.) Vy jste slyšel ale tabule
Prokop (hled k
zemi). Slyšel.
je po všem veta! - love, já vás neznám, ale váš pohled ukazuje tolik dobroty srdce uiníte nás nešastné? Prokop. Já?
Rozárka. O, tedy
Rozárka.
Prozradíte
-?One, ne! Vy jste nic neslyšel! Vy v prsou svých a hodíte na to
to pochováte hluboko
kámen zapomenutí! Pro
lásku synovskou - pro pomyšlení na otce, kterého dozajista milujete - pro milosrdenství Boží - neprozrazujte! Prokop. Já -
Rozárka. Vždj^ jsme všickni už dost potrestáni vdomím, že se u nás nedovolená vc spáchala, a otec je na mizin - ó, smilujte sel Na kolenou vás prosím Prokop. Co dláte?
Rozárka. Ne pro sebe - já jsem snad nco provinila, že musím snášet tuto pokutu, a také to bemeno ponesu, až pod ním zahynu; ale mám dv malé sestry, nevinná stvoení - ty ješt nic nezavinily - o že nás neprozradíte! Prokop. Neprozradím -
Rozárka
(se
všem, co
na keovit je svaté -
eho
upínajíc). Slibte si
vážíte jako
nosti duše své - ó slibte, slibte
mi
slibte mi,
mi
to,
pi
vné blaže-
to!
Bh mne opustí, jestli co eknu! Rozárka (ho prudce obejme). Bh vás potš,
Prokop.
budu
prosit,
aby
m
(Bží
252
potšil! ven - vtom)
jako já
Výstup desátý.
Šestáková. Liduška. Jablonský sluhové. Pedešlí. Šestáková. Tuhle
a
dva úadní
máte, tu daremnici. Ale to
ji
žádám, aby slavný od dneška.
úad zvdl,
že je
si
vy-
u mne teprve
Jablonský. To se doví beztoho. Rozárka. Co je to? Jablonský. Strojte se, pjdete s námi. Rozárka. S vámi?! Šestáková. A kampak ji vlastn povedete? Jablonský. Do kriminálu.
Rozárka
(strašliv vzkikne,
zane se potácet). Do krimi
-
ná -
Posluhové
(již
k
ní již
pistoupili,
ji
te
rychle za-
ch\-tnou).
Šestáková (s hroznvm leknutím). I ty nejsvtjší! Liduška (též tak). Ta hanba! (Všeobecné skupení, pi nmž opona rychle spadne.)
JEDNÁNÍ TVRTÉ. Pokoj bestákové.
Výstup první.
Šestáková. Prokop
sedí
smutn na
stolice.
Potom
Antonín.
Šestáková (sem tam pecházejíc). To je hanba! Já nemžu hlavu do krámu strit - a celou noc jsem oka nezamhouila. (Zvenku se klepe.) Fí! Jak jsem se lekla! Co to zas bude? - Jen dál! Antonín (vejde). Pozdrav Pán Bh! Jste vy paní Šestáková?
253
šestáková. Služba. Co se líbí? Antonín. To mám radost, že vás poznávám! Šestáková. Já také - (Šupe.) Kdo -? Antonín. Nepamatujete se na žádného Jedliku tolib?
z
Kv-
Já jsem jeho syn.
Šestáková. Z Kvtolih? Antonín. Ano, že prý jste spolu husy pásali. Šestáková. Z Kvtolib! Copak se ty proklaté Kvtoliby jenom k mé zlosti spikly? Co tu chcete? Antonín. No, jen se nezlobte; já picházím tak vesele, bych se dal hned do tance. Rozárka?
že
U
vás je Valentovic
Šestáková (se utrhne). Není! Antonín. Ze ne? I ty mj Bože - v její bývalé služb mi pece ekli - kdepak ji tedy naleznu? Prosím vás, já to musím vdt; já jí nesu pknou novinu. Šestáková. Tak? Pknou novinu? No, tedy bžte! Jdte do kriminálu.
Antonín. Do kri - co to povídáte? Takové žerty si vyprosím. Ona je moje nevsta. Šestáková. Mnoho štstí; ale tady ji nehledejte; já nechci o té darebnici ani slyšet. Lidé, vy jste blázni! Taková osoba - na její nevinnost mohl by ten nejpoctivjší lovk jako na boží Písmo pisahat - a v kriminálu? Propak?
Antonín.
Prokop se
mnou
nmu
pite k snad brzy dovíme. Ostatn tší, že jednu melodii zpíváte. Já povídám také, že
(poslouchá ho se zalíbením a
stoupí).
To
se
m
je nevinná.
Není-li pravda? A tady chtjí lidé íkat (pohlédne stranou po Šestákové.) Šestáková. Já si zapovím každý výklad! Antonín. Ta holka je nevinná, já dám za ni svou hlavu. Šestáková. Máte-li jich pl mandele v zásob -
Antonín.
Antonín. Nešpikujte! Moje hlava není žádná makovice. (K Prokopovi.) Ale eknte mi, copak se vlastn stalo?
254
Výstup druhý.
Kolínský. Pedešlí.
Prokop. Tuhle máte odpov. Šestáková, No, co dokázala? neumu na vod Kolínský. chopit, a kdybvch to neml
A
m
bych, že
- já to
nemohu ješt
z jistého
po-
pramene, myslil
obelhali,
Antonín. Víte, pane, nco o Rozárce? Ona je moje nevsta - a tu slyším vci, že by se mohl lovku mozek pekotit.
Kolínský. Ba, milý píteli! Na podívanou prý by to v tom dveti nikdo nehledal; ale arci - lovk mívá zlé okamžení, váše ho uchvátí - no, my to nebudeme rozbírat; ale slovem: ta holka je palika!
Všickni. Cože?
Kolínský. Tu samou hodinu, než odešla dom, založila ohe, kterýž potom v noci vypukl a otcovský domek i sousedovo stavení v popel obrátil. Prokop (prudce). To není pravda! Antonín. To není pravda! Kolínský (k Prokopovi). Copak ty víš? Ona se hned vyznala,
Prokop. To je lež! Antonín. To je lež?! Šestáková (šupe). Palika
- a
pede mnou
se
dlala
svatou, že bych ekla - a nasadí mi sem ješt to plemeno - ale ty háata musejí mi hned z domu. Antonín. Koho to myslíte?
Šestáková. Její sestry. Antonín. Ty jsou u vás? Šestáková. Brzy tu nebudou. Antonín. No, však oni se lidé píkladu my!
o
n ješt postarají;
ku
Prokop
(jenž posud s Kolínským rozprávl). Ale copak by ji lo bylo napadlo? Kolinskv. Kdož ví? Lidská váše - ona praví, že se chtla
lovku
pomstít, kterýž jejího otce pro dluhy tlail.
255
Prokop. Lež - samá lež. Ona je nevinná! Kolínský. Ale ty zpropadenýmudroune! Když to sama Prokop. Lež, a já to dokážu. Kolínský. Ty? Antonín. Vy? Prokop. Ano, já! Pokej, Rozárko! To jsme spolu nevy jednali. Ale
však já tím hned zatoím.
Kolínský. Co ti to napadá? Prokop. Nco moudrého. Ty jsi byl u slavného úadu já tam s pomocí boží také trefím, a pánové poslechnou.
Vte
si,
co
vte,
m
ale já
vám povídám,
že
je holka nevinná.
Já bych mohl jen hubu otevít (plácne se pes ústa) ale ne, já nemohu, a kdybych mohl, tedy bych to neuinil - z trestu, tatínku! že jsi byl tak nevící, když tvj Prokop nco povídá. Ale vy pojte se mnou, vy vící, vám budu na cest tak dlouho o její nevinnosti povídat, až jí koupíte pentli na svatbu. (Odejde s Antonínem.) Kolínský. Já tomu hochu nerozumím. Šestáková. Já nerozumím již niemu, leda že mi ta daremnice jenom na samou škodu do domu pilezla. Jejího otce musel nám sám ábel do rodiny strit. A kdyby mi pišel ješt jedenkráte pod prsty -
Výstup
tetí.
Valenta. Pedešlí.
Valenta Já
(napilý vrazí do dveí). Rozáro! - Kdepak jsi? - (zpozoruje bdi) Ah, s dovolením!
nemám asu
(Chce nazpátek.)
Šestáková. Stjme! Co jsme za? Co hledáme? Co to znamená? (Mezitím se piblížila až k samému, najednou se pozastaví a zane couvat.) Ha! - Co je to?
Valenta. Copak? Neznáš dlouho nevidli rozené Valentové? .
256
.
.
m. Kaenko? - My se
já jsem pece
arci
už
u paní Šestákové,
šestáková. Ty se opovažuješ -? Valenta. Já slyšel, že jsi otevela své srdce - a
žes dala
holce -
mé
Šestáková. Ml, hanebný ote nezdárných dtí -
a
hle,
abys odešel!
Valenta. Propak, Kaenko? Já jsem dnes tak veselé mysli - po dlouhém ase zahnal jsem zase bubáky, co se mi nkdy do cesty pletou - nekaz mi ten den holka mi pála, že jsi hodná teta Šestáková. Prv, pry! A nemusíš-li utéci pede mnou, tedy se ohlídni! (se obrátí ke Kolínskému).
Valenta že
mám
t
po -
- (dívá se na
- se
.
.
nj
Má
a slova
služba!
mu
-Tší m,
váznou) to -
.
(Pomlení.)
Kolínský. Znáš
Valenta veír
m, Valento?
(trhne sebou a vykikne). Ha, tys tedy u nás zpíval -? (Chvje se a nemže
ondyno
oi
po-
zvednout.)
Kolínský. Zpíval. Valenta. Mou pohební píse! Kolínský. Tys mi ji také jednou odzpíval
a nemyslil
jsi,
že se takto sejdeme.
Valenta. Však ty jsi také ješt v tni zlata neumel! Kolínský. Myslíš ty v této chvíli na bídný mamon? Já nemluvím o zlat, ale o svdomí, a tu jsi bídný žebrák!
Valenta
(se
zoufalou vzpurností).
ó
jen se blýskej -vy-
pínej se, ty milosrdný sudii, a vyki, co jsem a co budu! - Tys býval odjakživa zrcadlo všech ctností! -
ono
ti
to sluší,
když
se
mi posmíváš.
A
smíš ty ode mne milosrdenství oekávati, ty vrahu mého štstí - mého života? Šestáková. Jak to myslíš? Kolínský, ó, jen se ho zeptej, však on ti poví, jak jsme trefili; jak se na mne lise v jednom velkém
Kolínský.
mst
17*
259
chotn povsil, jakoby litoval,
co mi byl doma uinU, až jsem mu uvil a on na hráz vyvedl - pod nížto se veliká eka k moi valila -
m
Valenta. Ml, ml! Kolínský. A - jak jsem tam najednou po hlav do vody sletl - a on vykikl: Jen le a nezastav se! Šestáková. Není možná?! Valenta. Ano, uinil jsem to, ale duše moje byla v zou-
m
hnvu. Štstí svtem protloukat
falství a
život
bylo opustilo a já musel - tu jsem napadl v Ham-
t
burce -
A co jsi doma nevyvedl, chtl jsi v cizin dokonat. Ale plavci z blízkého korábu vytáhli, a já šel s nimi do svta. Ty jsi ale hrál jako nad hrobem veselou písniku. Valenta. Tak sis ulevil; i pojsi to povdl, vleeš ješt do želez -? O poj, poj! Kolínský. Já nejsem tvj biic, ale nebudu také s tebou na šlechetného slabocha hrát. Vidím, že jsi ve svých Kolínský.
m
te
m
mým
te
híších dozrál.
Valenta. Vidíš to - haha! A na to se neptáš, co jsem za ta léta utrpl? Ano, utrpl! Já to nezapírám; svdomí rozhryzalo duši mou, štstí mi ukázalo paty, život mj se zmaíl - a když na to všecko pomyslím a cítím, že jsem ješt živ, mohla by mi lebka prasknout!
Kolínský. A tím bys chtl napravit, co jsi pokazil? Valenta. Pokazil? Koho? Kde? Sestra šedi vteplém hníz-
d - i jsem pokazil snad tebe?
m
Kolínský. To ne! Biih požehnal. Valenta. Tedy nemluv - mne zatratil. Kolínský. Ano, od tebe se on odvrátil, an t nezdárnými
dtmi
Bh
potrestal.
Valenta. Cože? Kolínský. Nejvtší pokuta
rodi
je
zloin vlastních
dtí.
Valenta
(k seste).
mé dít 260
-
Co ten
lovk
mluví!
Ty
jsi
poznala
a m ábel opustí, jako že m nebe opus-
- Moje dti jsou zdárné - ty vychovala moje nebožka Kolínský. Tvoje nejstarší je zlosynka a sedí ve vzení. Valenta. Mé dít? Kolínský. Na udání kvtolibského úadu - a po tob tilo!
love
se
shánjí.
mn
- ano! Ale mé dít? - Sestro - kde je Valenta. Po mé dít? Šestáková. Neslyšel jsi? Holka sedí a již se vyznala, že schváln doma založila. Valenta. Mé dít? - Hahaha! Moje dcera? - Zapálila a vyznala se - A oni jí uvili? (S hroznou bolestí.) To mi nekla na váhu mých hích, Pane na výsosti - to jsem nechtl - na to jsem ani v nejernjší chvíli
nepomyslil!
Kolínský. Co to znamená? Valenta. Tvoje písnost je veliká a pokutuje otcv hích i
na dtech!
Šestáková. Jak? Valenta. A ti krátkozrací ervové zde na zemi se domýšlejí, že moje nevinné dít - ne, ne! Já to uinil! Já hodil do vlastního domu plamen žeroucí! Kolínský a Šestáková. Ty? Valenta. Ano -já! A ona to ví - 6, te se mne na to nevyptávejte; já bych si musel srdce vytrhnout a jeho krví každou napisovat; poj radji se mnou, Pavle! Já ti ublížil - ale tato chze je pokuta, kterou si ukládám, abych své viny aspo ponkud napravil. Já jdu své dít osvobodit -
odpov
Kolínský
a
Šestáková. Osvobodit?
Valenta.
A
zmže-li híšníkova
tríinu,
tedy
jí
slza
nco u vného
vzení požehnání boží vy mi odpustíte kvli dítti, kteréž
z nejhlubšího
vyprosím - a chtlo na sebe uvalit, co otec provinil. (Odchází 8 Kolínským.) Šestáková. Podivná historie! (Šupe a hlavou vrtíc jde do krámu.)
261
PROMNA. istý pokoj.
Výstup tvrtý.
Radní Horina, starý a poád vlídný pán. Prokop.
A
to má býti všecko pravda? Víte, mladý loco pravíte? Prokop. Vím, a mžu-li podle vašich zákon pisahat, dám na to spasení své duše. arci slíbil, že budu mlet - a možná, že bych za to také nco slíznout,
Horina.
ve,
ml
Já
ale já si myslil, jak si otec ustlal, tak bude spát, a když svou stechu zapálil, je to jeho vlastní škoda; co by z toho pojit mohlo, to mi nenapadlo. Horina. Ale pro by se byla k té vci piznala? Prokop. To je pro mj rozitm trochu t\Tdý oech, ten nerozlousknu. Ale takto bych hádal, že to udlala jen skrze otce, aby s nho podezení zmizelo. Ostatn to z ní
vytáhnu.
Horina. Vy? Prokop. To jest, když
dovolíte. Možná, že by ped vámi zapírala, co jsem prozradil, a já bych snad nemohl proti ní svdit; proto si myslím, že byste to mohl
odbýt jiným zpsobem, kdybyste byl
totiž
tak
las-
kavý Horina. No, copak, amerikánský advokáte? Prokop. Dejte ji sem pivést a sám zstate vedle v pokoji se svým panem písaem, kde všechno uslyšíte, co s ní budu rozprávt. Horina. A to myslíte, že postaí k dokázání její nevinnosti?
Prokop. Já bych paragraf, pak
myslil. Nejde-li to ale podle vašich to navlíknte jina. Horina (pro sebe). Zajímavý pípad je to dozajista pravá pohádka, co všechno dokáže; zkusiti to mohu. (Oteve postranní dvee.) Pane Kvtný, dejte pivést naši novou inkvisitku.
lovk
262
Kvtný
(\^jde z poboních dveí a odejde hlavním
vchodem). (k Prokopovi). A vy se tu chovejte hezky moude, udláte est amerikánskym procesm; já pijdu potom na to s domácím zákonem. (Odejde po stran.) Prokop. Jak náleží hodný pán! U toho musí být radost dát se vyslýchat. Ze mne vytáhl alespo hned na první chvíli, kdo jsem, co je mj otec, odkud pi-
Horina
a
cházíme a tak
Kvtný
dále.
jde zas do druhého pokoje). Také hodný panáek! Sedí tak tiše u stolu a píše jako nová mašina.
Prokop
(se vrací a
(se
mu
klaní).
Výstup pátý.
Rozárka. Pozorný. Pedešlý.
Pozorný (oteve dvee a pustí Rozárku do pokoje). Rozárka (vejde s oima sklopenýma, bledá). Prokop (po chvíli). Rozárko! Rozárka. Ah! - Co to? - (Bží k Prokopovi.) Vy tady?
-
a co tu dláte? Prokop. Chci se vás zeptat, jak se máte? Rozárka. Dkuju vám. A nic jiného? Prokop. A potom se vás chci zeptat, co jste to myslila?
Rozárka. Co? Prokop. Že jste se piznala k vci, kterou jste Rozárka. Vy to již víte? (Ohlížejíc se.) O, mlte o tom, mlte; já nemohla jinak - a necht již být, jak co je.
eknte
mi radji, nebyl otec u tety?
Prokop. Já ho nevidl. Rozárka. Kdyby pišel a vy jste ho zahlídl - eknte mu, aby se tady nezdržoval, a kdyby stran té jisté vci k iienm pišlo, aby jen íkal, že o niem neví Pr()ko]>. To jest, abych ho uil lhát? Rozárka. Milý Prokop. Vždy je dobe. Máte ješt nco na srdci? Rozárka. Co dlají sestry?
263
Tm
Prokop. se vede ješt jako husám na vod. Rozárka. Boliudíky! Prokop. Jiného nemáte nic na srdci? Nynko dovolte, abych i já svaHl, co na mém srdci leží. Víte-li pak, že jsme tak spolu nevyjednali? Já vám jenom slíbil Rozárka. ó, mlte, mlte!
Prokop
- že budu stran otce mlet; o vás nestojí ale v našem kontrakte ani slova. Rozárka. Vy jste slíbil, pi všem, co je svatého, že nás neudláte nešastné Prokop. I to bych pece rád vdl, kde v mém mlení jaké štstí vzí!
Vy
jste nevinná, a to
musí na jevo.
Rozárka. Nevinná - ale paliova dcera! - A víte, co to znamená? To je hroznjší nežli moje piznání! Já
m m
odtud nechci, tady je dobe, tady nikdo nevidí. Co mám také venku dlat? Aby lidé prstem na mne ukazovali? Já ješt nevdla, pro sem vedou, a již volnj mi bylo, když tu za mnou dvee zamkli, nežli díve na ulici, takže jsem vzdychla: Nikdy více odtud! To mrtvé ticho bylo mi lahodnjší nežli shon veejných divák a jejich nelítostné ei. Prokop. Ale vy nemžete být pece trestána, když jste nic nedokázala.
Bh je to tam, bu
sám ví nejlépe, pro toto zkoušení na posílá - a já jinak nemohu. Mé poctivé jméno
Rozárka.
mne
již tak nebo tak; nech jsem paUova dcera - nebo sama palika. To stojí jako živo pede mnou. Pro mne je veta po radostech života - ale sestrám to bude škodit, když se bude íkat, že byla - sestra - v poutech - nežli - že byl - otec však on mi Pán odtud pomže - tam, kde vše-
mým
mén
.
.
.
Bh
chna hanba pestává.
Prokop. Tak? A otec? - Ten, myslíte, že ujde pokut? Rozárka. Alespo jsem Boha o to prosila. Prokop. Moje zlatá! Já nejsem sice ve vašem dílu svta tuze dlouho; ale to vím už, že se tady nemiiže lovk schovat, aby ho lidské oko nevypátralo. Ano, kdyby byl u nás, v
264
tch
velikánských pustinách a lesích,
stvoení svta lidská noha nepáchla, tam by snad mohl leckde sedt, kde by ho lovk nenašel. Rozárka. Já na to nemyslím a také to neoekávám. Moje udání je pravd podobno a dle nho bude bezpochyby ortelováno. Po jiném vinníku nebude se
kam od
potom pátrat. Prokop. A což já? - Budu mlet? Rozárka. Budete - musíte - a jak mi
chcete co dokázat?
i není to zákonu jedno, kdo se dá za vinu potrestat? Prokop. To sotva. Rozárka. A pak si nemyslete,
že ujde otec pokut, i kdybych ho všeho podezení zbavila! Ach, on ji vlee již mnohá léta v sob. Je vlastn dobrý muž, ale váše a nešastná píhoda z mládí zasmušila život jeho, a svdomí jeho stalo se muírnou, kdežto hlodavý erv nemilosrdn zuívá, ó, kdybyste znal jeho tžké sny, jeho nepokoj a noní bdování, pak byste vdl, že je už dávno odsouzen, a dopál byste mu té milosti, aby svým nedosplým dtem alespo zdání poctivého jména zachoval. Zákony smíí za nj dcera.
Výstup
šestý.
Horina. Pedešlí.
eí
do dveí vstoupil) .To (jenž byl mezi minulou nesmííte, milé dve! Zákony smíí jen sám vinník.
Horina
Vná
Rozárka. uteklo
s
milosti - já se
zapomnla
- srdce
mi
jazykem!
Výstup sedmý.
Pozorný. Kolínský. Valenta. Pedešlí.
Pozorný
(otvíraje
dvee). Pan rada bude v tomto pokoji.
Valenta. Rozárko!
Rozárka k
(sebou trhne). Ha - bda ve velikém pohnutí.)
mn! Ote!
(Bží
nmu
265
Valenta. Mé drahé dít! (Obejme ji.) Rozárka. Co zde hledáte? (Vede ho prudce kupedu.) Pry odtud - vy jste nevinný - vy o niem nevíte vinník se
již našel.
Valenta. O, ml, ml, drahé dít! já bych se ml ped tebou v prachu pokoit, že jsi za mne nehodného za vás - mlte o tom - já se již vyznala - já založila ohe - (k ostatním se obracejíc) já, pánové! - abyste o tom vdli - otec je nevinen cokoli mluví -
Rozárka. Nic jsem
Kolínský
(jenž byl zatím nkolik slov s Horinou promluvil a na Valentu poukázal). Vzpamatujte se, panno! Již je všecko na jevu. Valenta (k Horinovi). Milostpane, uite, co zákon
porouí. Já jsem vinen!
Rozárka. Zadržte! Valenta. Dcera má je nevinna. Rozárka. O bda mn! (Zakryje
si tvá dlanma.) Valenta. Ne, ne - drahé dít! Hojné požehnání tob -
vyprošené s nebes od kajícného híšníka, kterýž po dlouhých letech zase jednou radostn slze vylévá. Odpus mi, dcero - co jsem uinil, abych mohl s lehím srdcem vinu svoji smíiti. Rozárka. O ote! (Klesne mu na prsa.) Valenta. Mé drahé dít!
mj
Opona spadne.
JEDNÁNÍ PÁTÉ. Hbitov jako v prvním jednání.
Výstup první.
Rozárka. Antonín. Antonín. Tady
si musíte ale odpoinout; už jste celá zemdlená. Já nevím, co vám to napadlo! Po silnici
266
jsme mohli pohodln až k našemu domku zajet; tady musíme pes vrch Rozárka. Tak pijdeme domii zadem, aniž nás kdo uvidí.
Antonín. A pro by nás nemli vidt? Rozárka. O tom se brzy pesvdíte, a když na
já trnu již te, to pomyslím. Nezapomínejte, že nechtla
vlastní teta o I co je
Antonín.
budete
mn slyšet.
vám
do tety - a do celého svta! Když vaší tetou a teba celým svtem.
budu já
chtít,
Ostatn jste už ani s tetou nemluvila. Rozárka. Já nemohla. Ona se chovala ke mn tak hrub, když
m odvádli
Antonín.
vám
-
A
já jsem udlal potom tu hloupost, že ekl, že nechce ani sestry podržet.
jsem
m
Rozárka. To
zbavil jste udlal dobe; alespo jste nového zahanbení. Antonín. I což - já jsem byl spokojen, že jste k ní už ani nepáchla a hned se mnou z Prahy odešla. Rozárka. tam bylo hanbou, jako by na mne domy padaly. I dkovala jsem Bohu, když jsme byli za
Mn
branou.
Antonín. No
- a
te jsme tady, u
nás - brzo u mne. Jen
pojte. a eknte matce, že ji pijala - vždj^ musí o tom vdt. Antonín- I ta to už beztoho ví, protože budou sestry s vozem doma - a ty eknou, že picházíme. Ostatn si nemyslete, že je moje matka lidojed. Rozárka. mi popeje místa jenom na tak dlouho, až se trochu vzpamaluju Antonín. Ale, Rozárko!
Rozárka. Jdte zatím naped prosím, aby
m
A
Rozárka. A sama si nco vylilídnu. Antonín. Rozárko, že se budu hnvat!
vám
-
Copak jsem
tak protivný, že -
Mlme ted" o
mj
lom, Toníku! Vy jste upímnikdy na to nezapomenu. Antonín. To je moudrá myšlenka! Ano, já jsem váš upímný pítel. To mi vle, já se takto nerad chlu-
Rozárka.
ný pítel
-
to vím,
267
bím, ale taková upímnost nebyla ješt na svt - a poslušný jsem také, vidíte? - Já už jdu! Ale za tvrt hodinky si zase pro vás pijdu. (Odejde.)
Rozárka. Dobrý love!
Výstup druhý.
Martin. Pedešlá, I na mou vchu! Tedy jsem se pece nemýlil. Rozárka. Ah, dobrého zdraví, pane Toužimský. Martin. Serbus! Já jdu tuhle ze vsi - z tentono - tam a vidím ped sebou poád nkoho do kopce. Já ku,
Martin.
no, já jsem ješt nedoek, panno Rozárko! - Ale kdopak je to asi s tím Jedlikou, myslím si tak poád u sebe - a ponvadž jsem nehnal telata, tedy jsem bžel za vámi. Rozárka. Chcete snad nco -? Martin. To bych nevdl. Vidíte, našinec má svou reputo je jako ta pali.
.
.
taci a nemže se s každým špinit. Rozárka. Pane Martin. Nehnvejte se! Ona jsou to vlastn slova naší Bty. Já jsem ondyno doma tak nco prohodil, kdy-
vdl
byste nechtla Jedliku, že bych o nkom jiném a Bta ani necekla; ale když bylo po ohni a potom se rozneslo, že jste to bezpochyby vy sama s tatíkem no, já jsem ješt nedoek - ale vy jste tak najednou utekla, že to muselo každému napadnout; tu byla Bta hned na mne venku s jazykem: Vidíš, to bys te ml, kdyby ses byl s tou osobou zašpinil! Mezi
námi - Bta má mordiánskou hubu. Rozárka. Ono je tžko nkomu bránit, aby to neb ono nemyslil; ale mluvit - a lovku do oí mluvit: to si pece vyprosím. Martin. Ovšem - to si mžete vyprosit - na všechen pád. Ale u nás to bude, jako byste hrách na stnu házela. Naši lidé mají na celou vaši familii už jakousi pikanterii, že je hrza povídat.
268
Rozárka. Já zde nebudu u žádného nic pohledávat. Martin. To udláte nejlíp. Arci, oni jsou zde také moudejší - já sám vím o jednom - a ten by si z toho pranic nedlal, že jste paliova - no, já jsem ješt nedoek ale jiní se budou na nj sápat, aby si vás nevšímal Rozárka.
A toho tedy
nechá. tak - na mou vchu! Co byl ten ohe, jste trochu bledší - ani dost málo pipálená - a to vám sluší; to mi vte, kdyby nebylo lidských hub, že bych byl v stavu Rozárka. Dkuju, a nejvtší vdk mi udláte, když piijdete svou cestou. Martin (dívá se na ni, pak stranou). Ono jí muselo ko-
Martin. Ale xy
jste
leko peskoit! Škoda holky! Takto je - žehy mohla bžet pro vola, kdybych nebyl nkdy doma. (Odejde.) Rozárka. Ten lovk mluví, co v msteku slyší - ó, že jsi musela pede mnou odejít, drahá matko! Nyní teprve cítím, co to je být
opuštným sirotkem! (Odejde
na hbitov.) Výstup
tetí.
Jedliková. Antonín. Jedliková.
Psech
m,
já
s
ní
musím promluvit,
nežli
mi vejde pes práh. Mže-li chtít, abych se já ze svého vysthovala - spánembohem, já proti tomu nic nemám; ale pod jednou stechou nebudu s ní ziistávat. Antonín. Ale, panímámo Jedliková. Ml, tys nerozumný, a že jsem ti trochu povolila, hned nevíš, kde je konec litanijc. Víš, co dláš? Antonín. Tuze dobe; chci si vzít tu nejhodnjší holku z celého msteka. Jedliková. Nejhodnjší?
Antonín. Ano; kdyby nevytlue
dal všechny ostatní do
z nich ani polovic
moždíe,
tak hezkých vcí, jako
^ má pi sob Rozárka. Jedliková. Antoníne!
Antonín. Panímámo!
269
Jedliková. A ty chceš Antonín. Chci. Jedliková. A mysKš, dovdí, koho
Antonín. Copak zárka
mže
nynko
nevidt do cechu?
co
blázne, že chceš brát? je cechu do toho!
t
pijmou, když
se
si
být jednou tak
Ten
dobe
se nezení, a
starší,
Ro-
jako bude
paní mladší.
Jedliková. Já
ti ale
povídám
- no,
s
tebou
se
nebudu
pomatený, ale s holkou promluvím; ona mla vždycky povážení - kdepak je? Antonín. Bezpochyby vešla na hbitov; - ah, tuhle pihádat, ty
celý
jsi
chází.
Výstup tvrtý.
Rozárka. Pedešlí.
Rozárka. O, drahá paní sousedko! Nemjte mi za se
Jedliková. že
zlé,
že
opovažuju na pozvání pana Antonína I
máte ke
propak, milá
dveko? Ono
m
to tší,
mn dvru: vy jste byla vždycky hodná
holka -
Antonín (stranou). No, Jedliková. A já bych
tohle je
pece
e!
vás vždycky ráda u sebe vidla, kdyby se nebylo nedávno nco pihodilo Antonín (potají). Ale panímámo! Rozárka. Snad mi nebudete piítat -? Jedliková. I uchovej, nic vám nepiítám; vy za to nemžete, a co na vás Pán seslal, to musíte snášet; ale to nebudete jakožto moudrá osoba žádat,
Bh
aby jiní lidé k vli vám Antonín. Panímámo! Rozárka. Trpli?
Jedliková.
Ci myslíte, že
trpli.
nám
to
bude dlat est, když
vámi spátelíme? Antonín. Panímámo! se s
nemžete, že váš otec slova! Ona to tak zle nemyslí Jedliková. Ml, však ona mi panna rozumí; já nemám
Jedliková. Vy
arci za to
Antonín. O, nedejte na její
270
I
osob; ale co lovka jednou potká, to nenechá zmnit, a to si panna Rozárka sama vypote, že nepijmu nikoho za nevstu, po kom by lidé prstem ukazovali. Rozárka. Ne, toho se, milá paní, neobávejte! Já bych se musela teprva vskutku hanbit, kdybych se chtla jako mermomocí nkde zdržovat - nkam se dotírat, lidé s posmchem koukají - an toho nekde po zasluhuju! Ano, pani, nezasluhuju! A proto vás nebudu obtžovat. Antonín. Ale Rozárko, tak pak mjte rozum, když ho nemá panímáma! Vv jste moje a já od vás neupustím, kdyby se na mne celý svt rozhnval. Jedliková. Mlíš! Antonín. Ne, tady nemžu mlet. Já si Rozárku vyvolil a nespustím se jí - dokud mi ona sama všecku nadji nevezme. Nezstane-li u nás, protože by to mezi nemoudrými nevydržela, tedy pjdu za ní. Jedliková. Jakže? Ty bys chtl matku opustit kvli takové Antonín. Pokejte, vám ne\^kypí nco hloupého. myslíte, že musí jen žena k vli mužovi rodie opustit? I syn to mže také! nic proti její se
mn
a
Jedliková.
I
i
ty -
Výstup pátý.
Btuška. Martin. Pedešlí,
pkn
Btuška.
No, kdepak je ta paliova - ah, vítám Prahy! No, pišli jsme se podívat, jak to tady vypadá! Antonín. PannoToužimská! Já si vyprosím, abyste mluvila zpsobn. Zde nejsou žádné šttiny. Btuška. Cože, vy keku? Vy mi budete zakazovat -? Antonín. Až do soudného dne! Rozárka je moje nevsta. z
Btuška.
I
Antonín.
A já
Btuška.
snzte si ji! nebudu trpt, co se její cti dotýká. Její cti - hahaha! (K bratrovi) Smj se!
271
Martin. Hahaha! se smjete? - Tak vám jednu Btuška. Cože? - Vy mi -no? Uhote! (K bratrovi)
Antonín. Co
Spraž ho!
Martin. Nech toho, Tondo! Já bych t sice musel nout, že by t ani deset krej nesflastrkovalo!
plác-
(Mezitím sešlo se více osob, mezi nimi také Vondráek.) Btuška. A abyste vdli - ta osoba nesmí do msteka! Ani živá duše ji nepijme pod stechu! (Stranou)
Pokej,
já ti zasolím!
Vondráek
(k Rozárce). Ono je to vbec od vás divné, osobo, že se tady ješt ukazujete. Ci se jdete na mé spáleništ podívat? - Aby do vás Jedliková. Tu to slyšíte! A já bych vám byla radou, abyste si jinde místo hledala. Rozárka. Svrchovaný Bože! Je-li pak možná, aby bylo lidské srdce tak kamenné? Já se bála svtského posmchu - ale takovou zatvrzelost jsem neoekávala. Tedy zde není ani tolik místa, kde bych své zemdlené
tlo
složila?
Antonín.
I
pojte
jen,
Rozárko! Pod naší stechou je
místa dost.
Martin. Pod
naší také. (ho šouchne). Budeš mlet! mne není, co by do oka padlo. Jedliková.
Btuška
U
Btuška. U nás jak by smet. Vondráek. Ješt abychom se o plemeno nám tatík stechy nad hlavou zapálil. Lid.
Pry
starali,
když
odtud!
Rozárka. Ó
mj
Bože!
Výstup
Melichar, jenž byl
již
šestý,
díve mezi vchodem u hbitova Pedešlí.
se
ukázal.
Melichar. Tedy poj ke mn, dcero má! Já, ten nejchudší mezi tmito, kteí budou jedenkráte vesms pomoci
272
I
u mne hledati - já t pijmu pod stechu, ponvadž ve tvou nevinnost, a kdybych i nevil, tedy
vím
uiním
jako nejsprostjší sluha podle slova Pán a nad híšníkem. (Jde kupedu.) Co se usmí-
slituju se
váte?
Btuška. Mnoho
štstí k takové nájemnici!
Melichar. Zastyte
se, že tady, na posvátných hranicích mezi životem a smrtí, srdce svoje tak nelidsky zaví-
mže
ráte a nepovážíte, že se také ped vámi to veliké srdce zavíti, od nhož všickni milost oekáváme. Co máte proti holce? Já ji znám tak dlouho - myslíte, že
nco
zlého spáchala?
Antonín. Ani toho nejmenšího! uinila Rozárka. Antoníne! Antonín. Ruce byste
jí
kdybyste vdli, co
museli ulíbat.
Rozárka. Já vám zapovídám Antonín. Otec její tady zapálil vzít
A
a ona chtla jeho vinu
na sebe.
O poj sem tedy, dít, a pohešíš-li otce, pik srdci starého hrobníka; ten ví, co je neštstí a bolest; a když zamhouím oi, však on se zase nkdo najde, kdo ti svou náru oteve. Jedliková. To je všecko hezky - ale ona je pec jen paliova Melichar. A to je celé její provinní? - A proto máte právo nemilosrdn s ní nakládat? - Jste vy proto nco lepšího? — Mvslíte, že naši otcové nehešili, tebas i híchy jejich najevo nevyšiv? Myslíte to? Melichar. tul se
Anebo mžete posoudit, který hích ped oima vného soudce více váží? - To já se radj piznám, že jsem híšník a budu s díttem híšníkovvm obcovat, nežli abych je nevinn zavrhl a tak se opravdu híchu dopustil. Poj, mé dít, poj! (Odchází, veda Rozárku v náruí, ostatní ustupují na druhou stranu.)
Povídky
z
umélec. života. - 18.
273
Výstup sedmý.
Prokop. Kolínský
Prokop
a
Šestáková. Pedešlí.
(ješt venku). Ah, tuhle jsou všickni
Poj, ote! (Vybhne
a pistoupí
pohromad!
hned k Antonínovi
a Rozárce.)
Melichar. Ah, mj hochu! Již nazpátek? Kolínský. Dobrého zdraví, ote! My byli už doma, ale nemohli se vás dokat. (K Antonínovi.) Ah, jste vy zde
také?
již
Melichar. Znáte se? No tím lip; tohle bude te naše nájemnice, protože jí v celém mst kámen pod hlavou nepej ou. Kolínský. Této dívce? (Vezme ji za ruku.) neumu na vod! Kdo má co proti ní? (Reptání mezi shromáždnými.)
A
Ona
je nevinná, a co provinil otec, to se napraví.
Tuhle pijela jeho sestra Všickni. Ach!
z
Prahy -
Jedliková. Je-li možná? (Bží k ní.) Valentovíc Kaenka? I ty mj nejsladší - znáte-li pak ješt Suchánkovou, co
si
vzala Jedliku?
m
tší! Šestáková. Jste vy to? No to Kolínský. Ona a já zapravíme škodu, co a cokoli má kdo k požadování.
se stala
ohnm,
Vondráek.
Ach, to je nco jiného! Já nemám také nic proti Rozárce - ona byla vždycky hodná.
Ostatní. Tuze hodná. Melichar. To rád slyším.
Btuška.
Ti blázni! (Odejde.) má pifku! (Jde za ní; také ostatní
Martin. Ta chází.)
Jedliková.
A
lid se roz-
si jedná každý dle svého rozumu, já vším spokojená a žádnému nic nepedpísuju; ale pi tom zstane: pali je pali - a jeho dít zstane jeho díttem. Pozdrav Pánbh vespolek! (Odejde.) Šestáková. I tot žena jakoTurek! Mluví, jako by chtla lovka samou láskou sníst - a zatím - (šupe). Já se
jsem
274
se
také zlobila, ale když se mi to rozleželo, dala jsem
zapáhnout - a tu jsemi! Tys hodné dve, a budeš mou i s druhýma holkama. Antonín. I zapla Pánbh! No, tak se pece zaradujte, Rozárko! Te bude všecko dobe. Rozárka. Ne, ne - dobe tu nebude již nic. Antonín. Ale tak pak nebute Rozárka. i se domníváte, že již všecko zlé smýšlení ze srdcí vašich lidí zmizelo? Že budou milovat? Ukrývat se bude jejich záš a pi nejprvnjší píle-
m
propukne. Nemyslete na
mohu být
více
mne
žitosti zase
šastnou a musím
jít,
- já zde ne-
kde
m
živá
duše nezná.
Antonín. Dobe tedy si taky ranec svážu a pj du za vámi. Rozárka. Vy dobrý love! Pomyslete Kolínský. Ale dti, nebute bláhoví a netrapte se daremn. - Ty bys ráda nkam, kde t lidé neznají? Chtla bys hodn daleko? Prokop. Poj k nám! Kolínský (ho zakikne). Pjdeš-li pak -? Já mám kus :
pkné zem
-
Prokop. Oh, a jaké! Kolínský. Tam bys mohla i se sestrami hospodait. Prokop. Celá moje myšlenka. Kolínský. Máš tam pkné sady - pole, vody, lesy hrdlo ráí a bujnou úrodu. Rozárka. A kde je to?
Nu? Já
ti
to
co
svím.
Kolínský. Za moem. Antonín. Ale pro mne musí tam být také místeko. Kolínský. Teba i pro tvé dti. Antonín. Ach, Rozárko, jen tedy honem. Rozárka. Navždy z domova? - A mj otec? Kolínský. Nemluv o tom - ten pijde svým asem za vámi;
te
nkoho
(s
vás povede
mj
pohledem na
Prokop, a pekám-li zde tedy se zas všickni
otce),
shledáme.
Prokop. Hejsa, do Ameriky! To bude do 18-
polí,
živobytí! Do les, na ptáky, na vrby - ve dne v noci, hejsa!
275
I ty šlakovitý Indiáne! -Ty mi dláš skoro laskominu, abych se také do té Ameriky podívala. Co myslíš, Pavle? Kolínský (podá ji ruku). Jak se ti zalíbí! Melichar. No, tedy se jen spánembohem chystejte! Já vám nebudu dlouho pekážet.
šestáková.
Kolínský. Ote! Melichar. Ml, hochu, ml! Já si své již odbyl - vám kyne ješt život. Nebojte se budoucích dn. Víš, hochu, jak
jsi
zpívával! (Zpívá.)
Z jasné výše nad oblaky hledí na svt boží zrakv. (Ostatní to opakují.)
Melichar. Nestrachuj
se,
duše má, spása tvá!
v mocných rukou
(Ostatní to opakují a mezitím spouští se zvolna opona.)
276
STRAKONICKY DUDÁK. NÁRODNÍ BÁCHORKA SE Psáno
r.
1847.
ZPVY VE TECH
— Po prvé dáváno
JEDNÁNÍCH.
21. listopadu 1847.
„Divadelní bibliotéka" z roku 1858.
OSOBY: Lesana, panovnice nad lesními pannami, polednicemi a divými ženami.
Blena,
lesní
panna.
Rosava, polednice. Divuka, v j« ^^^ "^^yMihulice, '
1
I
Lesní panny. Divé ženy.
Plnoní
duchové.
Kalafuna, venkovský muzikant. Kordula, jeho žena. Honzík, 1 Frantík,
}
Kaenka,
jejich dti.
J
Švanda, mladý dudák. Tomáš, starý dudák.
K o dr a, rychtá ve vsi u
Strakonic.
Savlika, voják na dovolené. Trnka, starý hajný. Dorotka, jeho dcera. Nalejváek, hospodský.
Frank fT
^
v
Vasa,
I
'
venkovští chasníci.
> I
Pantaleon Vocilka, bývalý
eská
student,
te
na cestách.
chasa venkovská.
Král Alenoros, pán zemí neznámých. Zulika, smutná princezna, jeho dcera.
Alamir, hrdina,
její ženich.
Mikuli, hospodský. Gulinari, ] v, t i posluhovacky v v '\r
i,
*•
•
hostinci.
I
Dvoanín.
Komonstvo princezny
Zuliky. Králova pážata. Alamirovij
odnci.
278
PRVNÍ JEDNÁNI. hospodou ve vsi o pkné hodince. Dti a dvata hledí oknem do Senkovny. - Je práv po tanci, ozývá se ješt výskání, tleskání a dupání.
Ped
Výstup první.
Šavlika
a
Kodra
z
hospody.
Savlika.
I aby do toho tisíc granát - já vím také, co kus legrace a juksu; ale tohle vaše vyražení - to je bhání skrze uliku. Kodra. Aj, aj, milý strejce! Cožpak se udlal z tebe poustevník? Veselost je ta nejlepší apatyka, a tanec vojáka nezabije. Savlika. I což je o tanec -mangari! Voják má podle toho podešve. Jen kdyby pi ty zloeené dudy nebyly! Kodra. Aby nebyly! I to by pak bylo celé posvícení jako kaše bez omastku a bez perníku. Savlika. Kádnou muziku mlibyste mít - celou kruchtu
je
nm
muzikant,
Kodra.
I,
i
housle, trouby, kladinety -
copak
ti
napadá!
Ty novomódní píšaly
mžou si jednat po mstách - asi!
- ale
my tu
držíme
na dudy, to je poctivá, staroeská muzika. Šavlika. Že by myši utekly! Kodra. O, já se pi ní jaktživ dost vytrdloval! Šavlika. To vím, protože jste jaktživ jiné intrády neslyšel; ale kdo byl na vojn Kodra. Ten zná jinou muziku - až nkdy záda brnjí, to vím. (Z hospody vyjde nkolik chasník. Nkteí ochlazení, jiní s rosolkou a pivem, i zavdávají
jenom pro
dvatm.) 279
Ša vlika. To byste otvíral hubu, jaká je to nynko v mst muzika! Ta vám mluví, šeptá, kuí, bruí, huí jak se dva pi msíku hubikujou -jak vedou chlapa k šibenici - všecko máte nynko v muzice - alespo to stojí po k tomu
mu
ulicích
nkdy
tištno - ohlášeno velikou literou - a eštinou, že byste nerozuml desáté-
slovu.
Výstup druhý.
Kala fu na
s
houslemi v ruce.
Švanda
s
dudami.
Pe-
dešlí.
Kalafuna. Ale copak
je to, mládenci? Stelil do vás jako do vrabc na hrachovišti, že máme na holé stny zevlovat? - Hezky do kola, sousedé! Zahrajeme vám nco od podlahy. Savlika. rád, skípale, že nkdo neslyší! Kalafuna. Skípale? He, he - kdybych neznal, Savliko, myslil bych, že mi chceš dlat žlu. Já jsem
nkdo
Bu
t
t
starý primarius! si pij k nám primariusa poslechnout, když pijede takhle njaký z Babylonu - nebo odkudsi. Ten hraje, až potí krev, a posluchai dostávají kee.
Savlika. Ty? To
Kodra.
Ale
jdi!
Kalafuna. He, he - to by byla pkná muzika! Savlika. To je taky muzika - práv v tom vzí te všecko umní. Te se nesmí hrát - (napodobí hraní na housle) tidli dity, didlity - to by nabral! - nynko to musí chodit: Šrum, šrum! - To padají tolary!
Kodra.
Tolary?
Savlika. Te se vydlají muzikou zloeené peníze. Kalafuna. Že se vydlávají? Savlika. Mangari -jako smetí. Takový muzikant, když to umí podle nejnovjší noty, smete za veer tisíce.
Švanda
(sebou trhne). Tisíce?
Kalafuna. To je tverák! Savlika. Hotové tisíce. Našinec také pšouresy!
280
to ví;
mívá pitom
K o dera.
Nosí vlaské bubny, pulpity a tak dále -lovk je má fiáry Tisíce, povídám, smete za veer. Švanda. A na takový lovk hraje? Savlika. Na? No - na ledaco.
na vojn a
.
Švanda. Také na dudy? Savlika. Na du hahaha! To by ješt scházelo! K o dr a. Propak? Vžd}" je to kus poctivé muziky. .
.
.
Dudy pocházejí z as Švalika. Krále Holce, když byla za groš celá ovce. K o dr a. Asi! Však ono by neškodilo, kdyby nám bylo z tch as ješt více zbylo než dudy. Ale ten eský svt se celý pevrátil a tancuje po hlav - i tuhle náš lid zaíná už jaksi po jiné muzice uši nastrkovat, ale dokud jsem zde já rychtáem, musí držet na dudy. A co se týe msta, myslím, že by si tam mohli také jednou uši dudami namastit. Savlika. Inu, s jedné strany máte skoro pravdu. Ny-
njší svt žádá rohaté vci; - dávaly se koncerty už na drnkaku, pro by to nešlo jednou taky s dudami? Mangari! Ale umt by musel lovk nco - rozumíme? Kalafuna. I což je o to! Švanda to umí z fundamentu; dnes to arci není pozorovat - protože mu tlaí láska osrdí - hehe! - a z toho pochází krátký dech. Savlika. Ah, proto vší chocholku jako zmoklý kapoun! -Haha! Inu arci, láska je hladový strávník. Ale vidíš, milý dudáku! kdybys nco uml, mohl bys do svta a \'ydlávat peníze - potom bys neml s láskou žádné hokosti; nebo peníze dokáží, na si jen pomyslíš. Kdo má cvoky, podepírá boky. Našinec to musí vdt, vždy je na vojn.
Píse. Peníze jsou páni svta.
Dukát, to
A
je
pravý rek,
nkdy stovka umí, To by lovk sotva ek'. co
Tebas
to byl motovidlo,
281
že bys
oslí uši nes';
najdeš slávy sídlo Jenže to jde do penz.
Pece
košál mladou kstku. Kanceláský správcv hlas, Chce-li forman erstv jezdit.
Chce-li
Musí míti kolomaz. Žoldy! volá muž i žínka, S prázdnou rukou žádný ples; I ta boží kepelinka
Tlue poád: Pt penz! Chceš-li zkusit ženskou
vrnost,
zkoumat pítele, Chceš-li zmit panskou lásku Nebo svtské fortele: Všecko najdeš, není veta. Víru na heb nezavs; Jenom vejdi na trh svta Ale necho bez penz. Chceš-li
Železnice, parostroje,
Krámy, domy, fabriky To te roste jako z vody podle nové praktiky. si ale rozum v pachtu. Doly, hory svta slez: Pec nenajdeš blaha šachtu, Jsi-li chudák bez penz.
Mj
Peníze jsou hever svta. Silou svojí pravý div; Bez nich darmo cíle hledáš,
Teba
jsi
byl sto
let živ.
Jen až pjdem ku armád S tichým srdcem do nebes Ano, jen v tom jednom pád
Dojdem
282
cíle
bez penz!
(Vrátí se do hospody, Kalafuna a Švanda
Kodra s ním a chasa za nimi; jen zstanou vpedu, každý na jiné
stran.) (po chvilce). Jáku, Švando, - budeme zde civt Pánu Bohu do oken? - Poj - snad cvrnkne
Kalafuna
nkdo
dvacetníkem.
mn
jen sám - nemám dechu je tuhle (sahá si na srdce), jako by mi chtly všechny mchy prasknout. Neslyšel jsi, že má jiný za muziku tisíce?
Švanda. Jdi
Kalafuna. Snad je taky potebuje. Pej mu je. Švanda. Já je potebuju taky. Kalafuna. I jdi - my máme dost - hehe! když nedlá žaludek bandurskou.
Pl
Švanda. Já
chci ale víc! tolaru mi nestaí; za to neholce ani šnrovaku koupit Kalafuna. A ty bys jí koupil také rád epeek - ó, však
mžu
my víme. Ale bez šnrovaky mžete se mít také rádi. to pomže, když mi dá šenký na stl plný džbánek a já se ho nesmím dotknout? Dorotin tatík mi hrozí, že mi spraží zadek jako zajíci. Kalafuna. To jsou tak hloupé ei tatík, nemže-li hoch hned plný pv-tlík na stl hodit. Já budu snad také takový mumloun, až mi ty moje kuata do-
Švanda. Mžete! Co mi
rostou.
Švanda. Ale
mchýe nesu
já vím, co udlám! Tady do toho kozlího už ani nefouknu; ale pjdu do svta a pi-
si tisíce.
Kalafuna. He, he - kdyby to byly hniliky - pro ne! Švanda, ó, jen se posmívej! Já pjdu pec! Bez Dorotky
nemám
zde beztoho žádné radosti. Já
ml
už dávno
sirky táhnout - nynko to nahlížím. Když vydlá jiný lovk peníze drnkakou, seženu já taky nco dudama - a to byl jenom jeden tisíc.
by
Kalafuna. Ty zpropadené
tisíce
zmatou
ti
ješt koleka.
Podívej se na mne; já neml ani zlámanou grešli he, he! - když jsem si mou sedmou svátost namlouval - její máma chtla vzít na mne košt - a já jsem dostal holku pec. Jenom trpliv!
283
švanda. Já nemám takovou raí krev. Kalafuna. To je chyba. Švanda. A tm našim švihákm v koženkách dudy už také jaksi nevoní. Pry tedy - hajdy do svta! - tam jsou tolary! Dlej ty zatím jen sám tady muziku a louskej bídu - já budu shánt tisíce. (Odejde.) Kalafuna (za ním). Pokej alespo do pozítka - zítra
máme ješt
sousedskou!
Výstup
Kordula
s
protjší strany,
tetí. s
ní
Honzík, Frantík
a
Kaenka. Pedešlý. Kordula. He! - Muži, Kalafuno? Co je to? Kalafuna. Ah, jsi tady, moje slepiko - a hned kukaní! Dti (se okolo nho shrnou a ohmatávají Tatínku, máte koláe? Honzík. Já bych rád áký makový!
Frantík.
A já
Kalafuna. Já
hodnou mchuru. také, mladý Kalafuno! Já
vj^ndají z pece;
mu
s
celou
kapsy).
také, jen co je
maminka trochu pozd zadlala.
Kordula. Jen dlej pi naší nouzi ješt hlouposti! Kalafuna. I jdi! - Kdopak by mluvil dnes o nouzi je pkná hodinka. Škoda jen, že si nemžeme spolu skoit - já bych arci deset chutí, musím ale ty zpropadené žín dít! Kordula. Já bych mla také deset chutí - ale skoit ti do
vždy
ml
oci!
Kalafuna. He, he! Kordula. Co zde zevluješ? Není živé duše v hospod? Kalafuna. Oh -jako nabito! Kordula. Tak? - A ty zde chytáš komáry, místo abys sedl u cimbálu a chytal dvougrošáky?
Kalafuna. He, he -hrdliko! My nemáme žádný cimbál leda kdybys ty tam vešla - to by byl cimbál!
284
Kordula. Ty nemáš
ani ruku, ani kapsu, kde
by
krejcar
uvázl.
Kalafuna. Ale dušiko! Kordula. To víš dobe, že jsem na to posvícení ekala. Kalafuna. Já taky, dušiko! trnácte dní jsem snášel žíze jako po tech herincích! Kordula. Já potebuju na zimu sukni - Kaena stevíce, Honzík kazajku -
Kalafuna. He, he! Kordula. Kdybys
za
nco
stál,
poídil bys
si
alespo
teplé rukavice -
Kalafuna. He, he! Kordula. Ale to ty
ne! -Jenom abych já se dela, já se o všechny krky starala, vstávajíc lehajíc myslila, co strím dnes do hrnce?
abych abych
Kalafuna. He, he! Kordula. Ale to musí být jina - to ti povídám! Dti. Maminka se zlobí! (Schovávají se za otce.) Kalafuna (se jen poád svým zpsobem dobrosrden smje).
Kordula
(hledí
na
nj
- a neví, co
má
íci).
Kalafuna. Stará! (Natahuje po ní krk a špoulí ústa.) Kordula. Te se podívejme na toho blázna! (Sotva zdrží smíchu.) Já tady
se
kážu -
Kalafuna. Dnes je posvícení - dnes se nekáže. Poj sem a dej mi hubiku - he, he! Kordula. Dej radši dtem kolá! Kalafuna. Dám, dám, slepiko! Pjdeme do hospody, potom po chalupách - to bude kolá plná ošatka. Te se ale neškare - a poj, dej si zahrát - he, he! však on
t nkdo provede. Ty jsi ješt jako lusk!
Kordula. To
je
vody skoit,
potom pojednání
s
mužem! Radji do
nežli se vdávat.
Arci, arci - ale žádná to neekne ped vdáváním, každá teprva deset let potom - když se nabaží. Ó v\' safienti! (Vede ji pitom do hospody - dti se hrnou za nimi.)
Kalafuna.
285
PROMNA. Krajina
pi
lese.
Po stran stavení hajného.
Výstup tvrtý.
Švanda, potom Dorotka.
Švanda
(picházeje, pozorn se ohlíží). Ona bude jisté - starý ji k muzice nepustí - a sám bude v lese. (Klepe na okno ve stavení hajného.) Dorotko! Dorotka (v stavení). Kdo je to? Švanda Já! - Poj trochu ven! Dorotka (vycházejíc). Kdopak je ten já?- Ah, jsi ty to? Kdepak ses tady vzal? myslím, že sedíš v hospod - a koukáš po holkách. Švanda. I dej mi pokoj! Já utekl z hospody, protože ti mám nco íct. Dorotka. Jen aby to bylo nco veselého. se dnes zdálo o ržích, a to znamená mnoho pláe. Copak je to? Švanda. Já vím, co udlám, aby se tvj tatík na mne
doma
Já
Mn
nesatanil!
Dorotka Copak je to? Švanda. Aby mi dovolil
za tebou chodit.
Dorotka. Copak to udláš? Švanda. Já vím, jak dostanu peníze! Dorotka. Ty? Švanda. Mnoho penz! Dorotka. Mnoho? Švanda. Dnes se mi zajiskilo v mozku, a chytlo to jako v plném troudníku. Dorotko, za nkolik nedl budeme svoji. ach, ty Dorotka. Za nkolik nedl? I ty jemináku hodný, roztomilý lovk. Mne to už beztoho všecko mrzí; tatínek poád hubuje, a já nemžu pec na tebe zapomenout se zdá, že budu na tebe ješt
jsi
mn
myslet, až
budu jedenkráte na prkn
njaký prostedek. Švanda. Udlám, Dorotko - udlám! tedy udlej
286
ležet.
Nu,
již
Výstup pátý.
Trnka
s
runicí na ramen. Pedešlí.
Trnka. Holahó!
- Pjdete-li pak od sebe? Ani o božím poledni nedáte si pokoje? Kolikráte mám ti to ješt íct, ty parohatý dudáku, abys mi za holkou nelezl! Ty budeš tak dlouho dlat, až ti vlepím hrst brok pod kolena. Švanda. Necht si povdít, milý Trnko -
Dorotka. Ano, padá
tatínku,
necht
si
povít;
ted to vy-
-
Trnka. Hubu drž! Já bych si z toho nic nedlal, že ani otce ani matky nemáš Švanda. No, snad jsem nespad s dubu jako žalud? Trnka. Nu tedy, že ani otce ani matku neznáš! Já bych nedbal na lidské ei, jen kdybys ml do eho kousat. Kdybys byl dost mizerným pacholkem, teba tím slouhou, jako býval tvj nevlastní otec, abys ml krajíc jistého chleba -
Dorotka. Ale necht nás jenom k slovu pijít, tatínku! Trnka. Hubu drž! Já vím, co chceš - pimlouvat se, omlouvat se, domlouvat se, známe se, ty jsi chtivá straka - hr, hr! jen abys ho už mla! Ale co potom! Budete sušit hubu na vtru. Švanda (hezky hlasit). Však ono není tak zle, pane Trnko!
A
kdybyste
vdl
-
Trnka. Já vím všecko! Dorotka. Nic nevíte, tatínku! Švanda dostane peníze. Trnka. Peníze? Švanda. Aha! To koukáte -jako sýkora na lj.To vím! Trnka. Dudáku, nedlej mi flauzy! Švanda. Žádné flauzy! Já budu mít tisíce! Dorotka. Slyšíte to? A za dv nedle máme svatbu. Já dostanu novou sukni - vi? - a novou šnrovaku pravda? Trnka. Ale ty pobláznná pnkavo! Kdepak by vzal ten dudák peníze? Rodi nemá, pátel nemá, vyje-li
dlat
si
je
neumí -
287
švanda. Kdo
-A jen
ví!
abyste o
tom
vdl -já jdu
do
svta!
Dorotka. Do svta? Švando, co ti napadá? Jakpak bude potom za osm dní svatba? Svt je kdovíjak veliký -
to
do té doby nevrátíš!
se
Švanda. Tedy musíš trocbu ekat;
já
si
dám
také
na
srdce zámek.
Trnka. Ale copak ku, jenžto nicích?
jsi
chceš ve svt, ty stelený peciváljaktživ dále nebyl nežli ve Strako-
Dorotka. Ano, co tam chceš? Švanda. Vydlávat peníze. Trnka. Jakpak? Švanda. No - na dudy! hahahaha! Trnka. Na du Švanda. Co se smjete? Nynko .
.
.
se
vydlá
penz
nejvíc
muzikou.
pomámený strakapoune! Jsi tak hloupý dláš hloupjším? se vydlávají peníze tuhle tím (ukáže na elo) a tuhle tím (ukáže ruce) ale musí to mít lovk jako na drátkách všecko naštemováno. Dudy! lovk by se zbláznil! Mžeš jít i ano, ale po hospodách, kde ti budou sázet po krej-
Trnka.
I
nebo
ty
Te
se
caru - a jinde se ti vysmjou! Jdi si, jdi! Ale do mého revíru mi nepáchni, dokud nebudeš mít na stole dva plné talíe - a kdyby to bylo tebas v ováckém
baráku.
Dorotka. Tatínku! - Ach, milý Švando, nech ten svt
svtem a zsta doma; nco nahodí -
být ti
já radši
pokám,
až se
a
Trnka. I nech ho, si jde - však on zas brzo pileze a bude sbírat suché šípí, aby nepošel. Švanda. Asi - a teba suché, tvrdé trnky, chcete-li co vdt! - každá bude pec lahodnjší, nežli vy jste, pane Trnko!
Trnka. I ty rozepejený teteve! Švanda. A j akorát že pjdu - a kdybych vy žebrat!
288
ml ty
peníze
Dorotka. Ale Švandiko! Švanda. Ml - nic si z toho nedlej! Mn to bude sice také jako mlýnský kámen na prsou ležet, že musím od tebe -
Dorotka. Já t nepustím! Švanda. Nepla - za to pinesu tisíce, a pak se podíváme, co bude mít tvj moudrý tatík proti mn! On by mohl již te po takovém zeti všech deset prst olíznout - už k vli tob, že se máme tak rádi - ale cožpak ví on, co to je! Celý den chodí okolo paez, a ješt sám zpaezovatí! (Rozilen odejde.)
Trnka (chce za ním). I ty pramilionský -! Dorotka (ho zasta\Tije). Tatínku - mjte povážení - on to tak zle nemyslí - vždy ho znáte! Jazyk má hned na koleku - ale pitom to mužského pohlaví.
nejlepší srdce z celého
Trnka. Hubu drž a táhni do kuchyn. Dorotka (smutn odchází, pak se ale
vrátí).
ku, dlejte co chcete, ale navždycky bez
Tatínne-
nho
vydržím!
Trnka. Hubu drž a táhni! Dorotka. Nu, však já už táhnu! Nynko teprva pozoruju, že nevíte, co to je, kdvž má jeden druhého rád - vy jste to bezpochyby nikdy nezkusil, a nebo tomu již hrozn dávno, že se na to ani nepamatujete. Ale to tatínku - já si nemžu pomoct - pustími Švandu do svta: tedy si lehnu a bude po - a nebo pobhnu za ním. (Odejde.)
vám povídám, te-li
mn
Trnka. I ty nezdar ne, ne, tatíku, zlobit se nesmíš! Tak jsi ji vychoval, tak ji máš - co na srdci, to na jazyku, nehnvej se tedy. Vždy víš dobe, co jí .
.
.
býval jsi také takový - tebas to nechceš si ho ráda, jestli ti srdce jinak ukázat. nedá! Budeme tak dlouho na moudrého hrát, dokud njakou hloupost nevyvedeme. (Odejde do stavení.) schází, a
nynko
19'
Mj
291
PROMNA. Na samém kraji
Uprosted veliký strom košatý, u sedátko, za ním rozmanité koviny.
lesa.
Výstup
nho
drnové
šestý.
Švanda pichází
zamyšlen.
se o mne dva duchové tahali; jeden šeptá, abych šel - druhý, abych nechodil; jeden slibuje zlaté hory - druhý prázdnou mošnu. (Sedne si dlat? - Zase do hospody? - Já pod strom.) Co roztrhal bych radji celý anebo do svta?
Švanda. Jako by
mám
mch
.
.
.
kdvbvch vdl, že dovedu zahrát, aby se to lidem líbilo! (Podepe se pololeže o loket a dá hlavu na dla.) Tady to jde arci - ale jak to pjde jinde? (Z dáH je slyšeti dvanáct hodin bít.) - Jen
Už
poledne! -
oima
A
ve
mn
je
hotová plnoc -
ped
míhá - hlava mi jde kolem (Ve vsi zvoní se malým zvonkem poledne; vtom se rozevou nejnižší ratolesti prostedního stromu a tam se ukáže dopola Rosava.) se
mi
to
Výstup sedmý.
Rosava v
šedivém rouchu a sklání se k Švandovi. Pozdji lesní panny.
Švanda. Ach, te je mi volno - te je tu líbezno! (Usne.) Sbor lesních panen (na poátku zní jemn a zdáli, pak hlasitji se
blíží).
Je v pli den.
Pospjme ven Na den! Libé ticho vane. Síla
duch
plane.
Pospjme ven na bílv den!
292
i pe stromu a z nho v> šla Rosava. kolem koviny a z nich vystupují lesní panny v bílých dlouhých šatech, s vlajícími vlasy a kývá; ony vkol ní se zelenými vnci. Rosava na
(Mezitím se rozevel
Nyní
se rozhrnují
n
shromáždí.)
Rosava.
Pojte, pojte, sestry milé, ekala jsem této chvíle. Abych svoje drahé dít Z nápastí a sít Lidských nehod vyvedla, A pak utišená. Štstím jeho potšená
V
klidné luno zase usedla.
Lesní panny. To Rosava.
je
syn tvj?
To ten samý,
Pro njžto
m panovnice
Nad pannami Temných les netrpla
více íši své - ta bláhová! Ježto mní, že srdce ženy Proti bolu této zmny
V
Žádné utšení nechová! Já to písné vyhoštní
Ráda nesu
V jeho Blena. Rosava-
vždy mám
-
syna!
zdaru míjí utrpení.
Ježto na mne uvalila vina. Spanilý to mládenec! Ano, jako poup z rží Leželo mé dít v nuzném lži. Když jsem do lidských je rukou dala; Ze jsem pi každé své pouti
Kolem Akoli Že tak
nho
m
zaplesala;
také
pkn
hoe hntlo,
kvetlo.
A já
drahé obejmouti nesmla. Rostl hoch mé lásky. Až sám také moc té aropásky Okusil - a te mi dlá pée;
293
Chudým životem
se
vlee -
Nebo
to jsem chtla, vidouc, že chudý spokojnji život vede, Nežli mnohé bledé, Vrtochami utrápené kníže.
Blena. Rosava.
Jaké jsou ty jeho pée? Rád by dostal milou svoji; Otec ale svazek dvojí, Ze je ženich tuze chudý -
Nebo nemá Tu
nic než svoje dudy. chce chlapec ubohý
Skoit na nohy.
Bžet do svta a získat zlato, Potom dostat dívku za to. Dovede
Blena. Rosava.
to,
když
mu pomoc
dáte
Podle sil, jež od královny máte. Mluv, co máme vykonat?
Dechnte mu v jeho dudy Svoje sladké zpvy, jeho všudy Kamokoli jenom kroí -
Aby hraním
Ztichly smutek, bol a hnvy, Radostná i slza tekla z oí; By se každé srdce na nj smálo, i zlaté odplaty mu pálo. tvou žádost vyslyšíme, Dudy kouzlem naplníme.
Však
Blena.
My
Lesní panny (vztáhnou
ruce, jako
by Švandovy dudy
žehnaly).
Zaznte zvuky našich
zpv.
Kdykoli mládenec bude hrát;
Blena.
Zaznte smutným pro úlevu. Veselost chtjte svtu dát! Lib budou jeho dudy znít. Dokavad je bude v lásce mít:
n
na ale jednou zakleje, Caromoc jich pry se podje. Jestli
294
Rosava.
Dkuji vám, drahé spolenice Mládí mého! -
Také
Butež pomocnice
mému,
s}Tiu
Aby dospl k cíli žádanému, Aby v loktech lásky blažené Našel
slasti
toužené!
(v dáli bije hodina.)
Blena.
Poledne míjí.
Vrame
zpátky,
se
Za dne nám dáno Vlády as krátký! Lesní panny. Skryjme se opt
V lesnatém klínu! Nám peje doba Veerních stín! (Mezitím zaznívá jemná hudba, stromy a koviny se zase roze\T:ou a
panny v nich
zmizejí.)
Výstup osmý.
Kalafuna. Švanda
Kalafuna
spící.
(trochu ostýchav se ohlíží, nežli Švandu zhlédne). neumím kalamajku zavrznout, když jsem si to nepomyslil! To bývá jeho místeko - a já jsem rád, když ho nevidím - zvlášt o polednách. Hajný chlapíka vylil - he, he! a chlapík tu prolil bezpochyby nkolik zamilovaných slziek. spí! Co mu to napadá ? - heká, jako by ho tlaila
A
Te
mra
A
místo aby on dudy tlail! He, Švando! - Švando! Švanda (vyskoí). Co je to? Kdo je to?
Kalafuna. Já jsem to! Vezmi oi do hrsti. Švanda. A kam se podli ti andlov? Kalafuna. Tady? Leda z roští - nebo njaká ty zde mívají svoje rejdy. Švanda. Polednice? Vidl jsi už
polednice;
njakou?
295
Kalafuna. Já ne -
matka mé báby íkávala,
ale
že její
prabába jedenkráte jednu potkala, a že Švanda. A copak jsou vlastn ty polednice? jsou jako invalidky lesních panen. Když prý se totiž njaká lesní panna do lovka zamiluje, tedy ji královna vy^žene, a tu je z ní bludná polednice, ale a z tch polednic se po ase udlají divé ženv.
Kalafuna. To
Te
poj! , Švanda. Kam? Kalafuna. No kam - hrát! Švanda. Já? - Hrát? - Já mám
te jiné hraní v hlav. do svta. Kalafuna. Ale, hochu, dej si pokoj! Podívej se na mne; já nevystril j aktživ bradu dál než - abych ekl - za panské stodoly - a co mi schází? Zdráv jsem, ženu mám Pjdu
Švanda. To
je to!
-Ale
já
ji
nemám
a
nemžu
ji
dostat
bez penz. Peníze vydlám ale ve svt. Kalafuna. Vydláš. Ale co prodláš? Svt je kluzký jak se íká - píležitost dlá zlodje. Pamatuj si, že bys tu nechal Dorotku! Švanda. Ta mže být jistá. Já budu koukat jen na tisíce - a ty dostanu. se o tom práv zdálo. Kalafuna. Tak? No, jen když se ti o tom zdálo - he, he!
Mn
to je trefa.
Zsta
doma.
byl jako v pkném velkém zámku, a tam bylo plno pán a paní a všechno ve zlat - a ti chtli,
Švanda. Já
ti
abych jim
hrál.
Kalafuna. He, he - kdyby to
bych
to byli naši páni
v koženkách,
se nedivil.
Švanda. Na zaátku jsem nevdl, mám-li se opovážit Kalafuna. Aby se ti nevysmáli. Švanda. Potom si dodám ale kuráže, vezmu kozlíka do ruky - (Dlá vše, jak vypravuje.) Kalafuna. A páni si zacpávali uši. Švanda. Myslím si: Sko oko nebo zub - fouknu do
mchu Kalafuna. he, he!
296
a
zanu
hrát. (Hraje polku.)
A paniky utíkaly, jako by do nich stelil U nás - (pozoruje podivnou hru a škube sebou
by to arci prošlo; ale páni mají - jiné - u nich to jde: Tralalalala! (Zpívá si a tancuje podle hrané melodie.) Ale bvando - dej pokoj tacet - dlej pauzu! Já už nemžu. se zalíbením)
lahdky
Švanda
(pestane hrát). Copak je ti? je o peSedl ti do toho mchu zlý duch? trhnutí! To lechtá, jakoby ležel lovk mezi mravenci. Švanda. To mi povídali ti páni také - a sj^ali mi potom
To
Kalafuna.
tolary.
tolary ve snu a drž se opravdy. Poj a zahej ve vsi. Pijeli hosté - cizí, neznámí hosté pomysli si - schváln - aby dudy slyšeli; proto jsem t hledal; poj, to padne tolar bez spaní. Švanda. Jenom kvli tob - a pak, aby naši lidé vdli, že není lovk jako velbloud. Potom ale do svta, aby padly tisíce. Švanda není ze deva, - abyste si myslili!
Kalafuna. Nech
Kalafuna. Poj jen, poj jen! Švanda. On se krí mladý brabec tak dlouho v hnízd, až pece wletí; a potom hejchuchu! - celý svt je jeho - všude klobe, všude zobe, všude se tepetá. Já se budu nynko také tepetat. (Odejde s Kalafunou.)
PROMNA. Ped
obydlím Lajného Trnky.
Výstup devátý.
Dorotka vyjde Dorotka.
ze stavení.
Te bych se mohla arci na skok do vsi podívat
- otec není
doma
ale ne! aby neekl, že snad strkám - ono mu není to jeho zapovídání beztoho nic plátno; já od Švandy neupustím - nevím sice pro ale nemžu. se zdá, že by mi bez nho denní svtlo scházelo - že bych bez nho ani dýchat nemohla.
schváln ruku do
.
.
.
ohn
.
.
.
Mn
297
Výstup desátý.
Švanda
s
dudami a malým ranekem na zádech.
Pe-
dešlá.
Švanda. Dobrého zdraAÚ, Dorotko! Dorotka. I pozdrav t Bh! Já o vlku
a vlk tady. Ale
znamená? Co to neseš? Švanda. Sthuju se. Dorotka. Kampak? Švanda. Už jina není, Dorotko! Do svta. Dorotka. Ale Švando! Co ti to vlezlo do hlavy? Švanda. Vypla se - hudeme plakat tebas dueto; pomoct ti nemžu. Tak to zde déle nevydržím. Dorotka. A já to nevydržím zas takhle! copak
to
ale
Švanda. Musíš Dorotko! Dorotka. Mn pukne srdce! Švanda. Stáhni si hodn šnrovaku. Za tyry nedle bude po všem. To jsem zase doma, v kapse budu mít tisíce, a budeme strojit svatbu. Dorotka. A což jestli žádné nevydláš? Švanda. Já? Trhat se o mne budou, jako se práv te ve vsi o mne trhali - a byli pi tom páni z msta s naštemovanýma ušima. Já jim jen honem uplách - abych se darmo nezdržoval - abych byl už zítra ve svt. Nynko teprva vím, co umím! Dorotka. A co si já tady zatím ponu - na to nemyslíš? Kdybys ml jen poloviku lásky jako já, ani by ses odtud nehnul.
Švanda. To bych tomu dal! To bych mohl za tebou chodit, až by na mn vjrost mech - a ty bys celá zplesnivla. Já do svta!
mám lásky, že nevím, kam s ní, a proto jdu Výstup jedenáctý.
Kalafuna. Pedešlí.
Dorotka
(sotva ho zahlídne). Ach, milý Kalafuno - pomyslete!
298
(ve velkém rozilení). Chce ulett - je-li pravda? Necht ho - puste ho - tady to s ním není k v\ držení. On by nás tu potrhal! Dorotka. Jak to? Kalafuna. Já posud ani nevdl, co v tom špuntu vzí! áry - uinné áry - svt se poblázní, až ho uslyší. Nemjte starosti, Dorotko! Za t\-ry nedle máte ho tady s tisíci! Kdybych já to uml na ty skipky, co on umí na ten svj mch - prásknu do bot, jak mám ženu a nkolik capart na krku! Švanda. Mj se tedy dobe, Dorotko! Dorotka. Ne -já t nepustím! Kalafuna. No, no - dejte si po hubice - zaplate si -já vám k tomu teba zahraju. (Hraje na housle národní píse: Louení, louení atd.) Švanda. Za t\Ty nedle budu zas tady. Dorotka. Ale dozajista! Snad bys mohl njakou slevit. Švanda. No, vžd\- uvidíme! -Jen mají-li všude stejný kalendá. nepla - mj se dobe a chystej se zatím na katechismus. (Rychle odchází.) Dorotka. Švando! Pokej! Kalafuna (pistoupí k ní). Panenko, potšte se! Dorotka, ó, já nešastná! (Vrhne se mu na prsa.)
Kalafuna.
Te
Výstup dvanáctý.
Kordula
s
dtmi. Pedešlí.
Kordula. Kalafuno! (Spráskne ruce.) Frantík. I hlehle! Tatínek si namlouvá! Kalafuna. Tu máš erte karabá! Te bude stará \Tet! Kordula. A tohle se mi líbí! Místo aby si hledl výdlku,
slízá se
tady za božího dne
s
osobou - já se
zalknu!
Kaenka. Maminka má
trhání. - vzpamatujte se!
Kalafuna. Panno Dorotko
Dorotka
(ustoupí a hledí do dáli za Švandou).
Kordula. A vy nešastná osobo
-!
299
Kalafuna. Stará! Kordula. Kam jste dala stud ped Bohem a lidmi? Kalafuna. Stará! Kordula. Kam jste dala oi? Kalafuna. Stará! Kordula. Ze se ostouzíte s tako\ým kostrounem. (se rozkikne). Stará, te toho mám dost! Já primarius - kápo - paní Kordulo! Já tohle dobré tšil - protože je sirotek. Kordula. Sirotek? Kalafuna. Ano - sirotek lásky! Práv upláchl jí ženich do svta. Honzík. Tatínek má kuráž! Kordula. Arci - proto si strhne holka hlavu! Za to by mla nebi dkovat. Kalafuna. Oh, jen se nedlej! Však ty jsi také jednou natahovala moldánky, když chtla strakonická banda s sebou na cesty! Víš ješt! Kordula. To se ti nco zdálo! A k emu ty daremné ei? Poj do hospody; lidé chtjí ješt tancovat.
Kalafuna
dve
m
Kalafuna.
I
a
si
tedy
ákou
zavejskají; já
bych mu-
pi tom hluku žín
rozdít. - Potšte se. Dorotko! Máte-li náturu, jako moje Kordula, tedy vám bude za t^-ryadvacet hodin zas dobe. (Odchází se sel
sWmi.)
Dorotka (sama). Dobe? - Ach arci, vždy musí být dobe - a kdybych celý den za ním koukala, tedy si pece (Den
nic
se kloní
nevykoukám
-
k veeru a krajina
se
napluje pomalu
ervánky.) - a kdybych celý den vzdychala, tedy si pece nic nevyvzdychám. To vím - ale což je mi to plátno? Srdce nedá pece pokoje! A jen kdybych vdla, že se
mu
(\^ysoké
nic nestane!
koví na protjší stran rozeve stoupí Rosava.)
300
se a z
nho
vy-
Výstup tináctý.
Rosava. Pedešlá. Dorotka. Kdybych mohla
se živou duší o
nm
poroz-
právt! Rosava. Jen ho vrn v mvsli uchovávej, jiným starostem se neoddávej! Dorotka (pro sebe). Co je to za osobu? - (Hlasit.) Což víte vy? Rosava. Znám tvou báze i tvé nadje;
Vrné Že
jí
lásce
mohu
bude píští
Milenec
tvj
cíle
ale vstit,
kvty pstit; svého dospje.
zlaté
Dorotka. Ze dospje? Rosava. Tamto pohle, jak Strážný
duch
i lnem noci bledé zástup kroky jeho vede!
(Pokyne nazad; popedu se docela setmí. Hudba. Zadní opona se vyhrne.)
Výstup trnáctý.
Daleká vyhlídka na rozkošnou krajinu, kteráž
je
msícem
jasn ozáena; uprosted pahorek, na nmžto Švanda stojí. Nad ním i okolo nho vznášejí se zpívající Lesní pannv: Jasná
Nám Tu
je noc!
dána moc
noc!
Libé ticho vane. Síla
duch
plane;
Jasná je noc, Jdem na pomoc!
Dorotka (stojí v popedí u radostném Rosava (s pravicí v dáli napjatou).
žasnutí).
(Mezitím opona zvolna padá.)
301
DRUHÉ JEDNÁNÍ. Leskem drahých
kov
se tpytící
jeskyn. Uprosted povýšený trn.
Výstup první.
Lesana ve skvostném bílém na hlav,
Ousmch
Lesana.
Potom
Umí
Blena
rouchu, se zlatým, vncem, panny okolo ní.
na trnu. Lesní
sedí
z
moci mojí
slzou
tváe
tropit.
kropit
žena lehkovážná!
Ze však vaše prosba snažná Srdce moje oblomila, Tedy jsem jí povolila Vejít v bránu íše mojí. Aby ekla žádost svoji. (pokyne stranou). Pistup, Rosavo! - a oznam paní. Jakou prosbu máš to na ni.
Výstup druhý.
Rosava. Pedešlé.
Rosava.
Mocná panovnice! Prosba moje Neobtžuj srdce tvoje Dotýká se mého syna.
Vyznávám
že jsem vinna; milost dáti pomoci své páti. Mluv! - Kdo pod korunou právem sedí. Rád si proseb lidu svého hledí. vypravil se v živé Syn se,
Chtj však jednou
A
Lesana.
Rosava.
mn
mj
Kolotání svta, A já nyní trnu, že v té divé
nm
veta. Tísni bude po Nezkušen je - a dle stavu svého
Nemohu být prvodkyní 302
jeho
Po všech koninách.
Když Když Mocí
m m neobdaíš
nepropustíš
duch
pes svj práh
-
nevázaných.
Ui tedy tak a dovol,
Bych ho smla doprovázet. Bych mu dnem i nocí Byla ku pomoci, Kdybv ml snad s cesty scházet. Za to - když s ním po vší píli
Dojdu k cíli, Vrátím se, a ty mi strhneš Hodiny co léta z vku mého, - mezi divé ženy. Odsoudíc Já se nehrozím té kruté zmny; Mateská mi láska dí. Že mi štstí syna mého Pokutou zlou nahradí.
m
Na mnoho
se odvažuješ!
Mj
ve
si ale,
se uvazuješ.
Pouštím tebe z úzkých mezí Doby vykázané; Pikládajíc
Jakž
Bu Bu Ale
Až Rosava.
moci,
od vnosti právo dané. synovou spolenicí, i jeho pomocnicí -
vášn
jeho ídit nesmíš. uvidíme. za to uložíme.
se vrátíš -
Co ti Díky tob, vclemocná paní,
Vle má (Lesní
tob
mám
se
vli
tvojí klaní. (Odejde.)
panny utvoí okolo trnu a mezitím
veliké
dje
malebné skupení
se)
303
PROMNA. Krátká ulice v
mst ideálního slohu. Po pravé stran stavení s dvemi, nad nimi nápis: Vejdi
Výstup
dále, poutníku!
tetí.
Vocilka v lehounkém kabátku, má vlasy
dlouhé, kníry a bradiku, na zádech malý vak, v ruce tlustou hl. Zpívá:
Celý
svt
Tžko
je jako koule,
nm
stát jen nohama; Nechce-li mít lovk boule, Musí se ho chytat rukama.
na
Tu
to klouže.
Tam Tu
se
boí.
je louže.
Tam to hoí: lovk má se jen co
toit,
zmoit; Kdo však umí chyte hrát. Dovede tu pevn stát. Nechce-li
si
tacle
Ano, chytrost žádné áry! Já to zkusil už v tch nejzamotanjších pleteninách života: chytrá hlava se neztratí. - Kdybych ml vypravovat, co jsem všechno tropil - od té chvíle, když jsem jakožto ádný student poslední noc na biliáru spal - kdybych to ml vypravovat: to by byla kronika - tlustší nežli Hájkova budeme zkoušet ješt a strakatjší nežli Enšpígl. jedno. Budeme hledt pijít za sekretáe, za kasíra nebo nco podobného k cestujícímu koncertistovi. Pro ne? -Vždy podle toho vypadáme - a nynko to nejvíc vynáší. Já už dávno po jednom pasu a te mu sedím na patách. Tuhle prý se uhostil! Vederemo!
Te
(te nápis). „Vejdi dále, poutníku!" Ah - to je mudrc hospodský! Jen jestli také íká: Odejdi v pokoji! tebas neml poutník prachy. 304
Výstup tvrtý.
Mikuli. Pedešlý.
Vocilka. Má služba, mnohováženy - bezpochyby panovník nad tímto tlo- i dušekojným ústavem? Mikuli (poád vážn). Jsem hostinský. tší. Já si pál už dávno hostinského Vocilka. To
m
Rate dovolit - nehostíte také slavného koncertistu? Mikuli. Co je to? Vocilka. Zvíe, co dlá muziku. Mikuli. Ah, to je ten eský dudák? Vocilka. Ano, ta Strakonická chlouba. Mikuli. Ten je tady. tší! A nemohl bych s ním rozprávt? Vocilka. To Mikuli. Pro bys nemohl? Jak vidím, nemáš hubu zanakrmení.
m
rostlou.
Vocilka
(stranou).
No pokej! To
dostanu do hrnc. Musíte
poznáš teprva, až se že jsem jeho krajan. ho.) To musí být divná
vdt,
Mikuli. Taky ech? (Prohlížeje si zem - ta eská! Vocilka. Hm - tak beelo již mnoho trkavých beran! nežli o ervené A báchorek máte o té eské zemi -
h
karkulce. Mikuli. iSu, tuze neodcházelo.
Vocilka.
Mj
dobe tam
laska\^'
as není, sice
by vás
napájei poutník, to
tolik z ní
víte, že je
svt už tuze starý, a proto je už taky leckde dravý. Pán Bh nemže ale takové díry trpt - a když nkdy nco pukne a díra se udlá: tu vezme Pán Bh po každé njakého echa a takovou díru jím zastrí aby stavení neshrklo. Proto máte tohk ech sem tam ve svt. Mikuli (hledí na nj a vrtí hlavou). Nu, pro mne - myslíte-li,
že jste národ vyvolený, uvidíme, co tady do-
vedete.
Vocilka. Tady? Mikuli. Tvj krajan chce hrát Povídky
z
umélec. života. - 20.
ped
naší princeznou.
305
Vocilka. Princeznou? Miku li. Již od delších
as ulehl na ni tak hluboký smu-
tek, že ani nemluví; obveselení strojeno.
darmo bylo pro
ni
posud rozhné
o divné hudb tvého krajana - a otec smutné princezny vypravil za ním posly, aby ji svojí hrou potšil. On pišel a já se jdu nyní poptat, kdy by se mohl do paláce
Tu piletla povst
odebrat. (Odejde.)
má princeznu obveselit? Viktoria, pšenice kvte - to se nechá nco utrhnout. Vocilko, vysloužilý studiose - nynko se seber a se presentíruj. Moje garderoba je sice - trochu sešlá; tuhle
Vocilka. Náš dudák
ádn
levého šosu bude moci být brzo cedník - a kolena derou na erstvé povtí; ale vždy máš jeŠt jednu rukaviku - vytáhneš si límec - vulgo: fátrmordy a jsi hotový! Tak - jen chut do toho - a mysli na piznat, zdali se sekretáství! Arci, kdyby ses k tomu hodíš... Pah, pro by ses nehodil? Ty nebudeš se první na svt, který se za nco vydává, k jakživ nehodí. Ono se ledaco povrchu leskne, ale z
se
ml
emu
vnitku
je to
dým.
Píse. Mnohý vstane sotva z lože. Modlí se hned: Pane Bože! Potom zane piln smekat.
Na
uHci tebas klekat.
Chce pobožným mužem slout; Chudého však honí z domu, Hází po tisíc hrom,
nm
Nájemníka utiskuje. eledínu utrhuje Bda, kdo by se chtl hnout! Proto dím:
Povrchu
Vnitku 306
se
mnoho
je to ale
leskne.
dým.
Mnohý mistr pošle dílo Na výstavu, až je milo, Dostane i medálii, Jako v áké batálii,
Potom chodí jako páv.
Doma zatím piln píchá Tovaryš a hoce vzdychá; On to dílo vyhotovil. Mistra svého piozdobil, Sám je sotva živ a zdráv! Proto dím:
Povrchu
Vnitku
Mnohý
Udlá
se
staví si
mnoho
je to ale
leskne,
dým.
nový krámec,
zlatý rámec,
Nápis ven jak lomenice. Zboží dovnit za tisíce,
K tomu v každém kout gás! Za rok pijdou kreditoi. Jestli ho dív neumoí. Krám se zamkne, zboží zmizí, Lampy zhasnou, pán se sklízí,
V
konci je ten drahý špás!
Proto dím:
Povrchu
Vnitku
U
se
mnoho
je to ale
leskne.
dým.
klavíru slena sedí.
Do francouzské knihy hledí. Na vídeské jezdí bály. Ve Švejcaích
Domovem Po esku
zleze skály,
je tu
i
tam!
se ale bavit,
nco zpravit, chystat, prádlo pait,
Jehlu vzít a
Obd 20*
307
Dobe
piet a
ehutn vait,
Ach, to neví kudy kam! Proto dím:
Povrehu
Vnitku
se
mnoho
je to ale
leskne.
dým.
Fintný panáek hlásí. Co pemoh' panenské krásy, Hejí, hraje, v noci bouí. Za den dvacet cigár kouí. Knihy nechá v pokoji; Když pak pijdou exameny. Chodí celý pomámený; Marné ptaní professor. Jak by mluvil do sochoru. Švihák husu uloví! Proto dím:
Povrchu
Vnitku
se
mnoho
je to ale
Mnohý vzdychá:
leskne,
dým.
Milí brati.
Milujme se jak se patí. Nouzi rádi pomáhejme.
Smutku
slze utírejme.
Lásku k bližním káže
Bh!
zatím de a šidí. Tloustne potem chudých Stovku ze sta požaduje. Špejchary si napluje Hladový ten vydiduch!
Tajn
lidí.
Proto dím:
Povrchu
Vnitku
se
mnoho
je to ale
leskne,
dým.
(Vejde do hostince.)
308
Výstup pátý.
Rosava v odvu
poutnickém. Za ní
Dorotka
s
truma-
rinou, plachetku na hlav; Kala fu na s houslemi ve ve futrálu, ranec na zádech.
Rosava. Zde jsme u
cíle;
když vejdete, hledaného muže
najdete.
Dorotka. A vy nás opustíte? Rosava. Budu u vás blíže. Nežli mníte; neb
m
víže
nejpevnjší pouto k vám. (Odejde.)
osoba! Najednou se nám vyskytne za ní a nevíme ani kam. Kde to jen to vypadá jako v njaké pohádce o za-
Kalafuna. Divná a vede nás -
my
jsme? Tady kleté princezn.
dále - abychom vdli, jsme-li (Vejdou do hostince.)
Dorotka. Pojte jen u
cíle.
PROMNA. Komnata v
Výstup
Švanda v erném šátek
hostinci.
šestý.
fraku, ale
aby na
nm visel,
má
bílý
notným límcem na krku atd.; pohybování jeho v tom obleku jest nejapné. - Picházeje zívá 8
a protahuje
se.
Švanda. Ah - tohle je veselé živobytí -jako o Štdrém veeru pi prázdné míse. Samá dlouhá chvíle! Nkde to arci strhne do proudu - tu se jí a pije; ale potom
m
je zas,
jako by vypálil.
A
to
nejhezí
je
pi tom,
že
309
nemám posavad
žádné
tisíce.
Ty
peníze jdou u
mne
jako na draku.
Výstup sedmý.
Vocilka. Pedešlý.
Vocilka
mnohými
poklonami). Servitore, signor muponížen ruce líhám. Švanda. I - jen necht! Co vám to napadá? Vocilka. Já dychtil už dávno po té chvíli, ahych mohl svému nejslavnjšímu krajanovi tu nejhluhší po(s
sicanto -
klonu udlat. (živ). Vy jste Cech? Vocilka. Oh - a jaký! Doma to nemohli ani vydržet, radili mi, abych se podíval trochu do svta. Švanda. A co nynko dláte? Vocilka. Chodím za vámi a poslouchám vaši nebeskou muziku. Roztrhal jsem tím tak íkajíc své poslední boty - všecko z pouhé lásky k umní.
Švanda
Švanda. To
jste blázínek.
Vocilka. Já vím - ale ono je te mnoho takových muzikantských teštílk - to je te jako cholera. Pi tom pozoruju, že nemáte u sebe žádného lovka, kterýž by se o vaše pohodlí staral, vaše koncerty objednával, recenzentm bilety roznášel - i pokládal bych se za šastného, kdybych vám mohl ke všemu tomu svoje mizerné služby obtovat. Švanda. To by bylo snad tuze mnoho! Vocilka. Ono se to vlastn také sluší. Každý slavný muž má svého sekretáe, komorníka, dvrníka - nebo jak se chce titulovat - a takový lovk je pro nj pravé dobrodiní.
Švanda. Tak? -Já
si
pomáhal dosud sám - nebo jsem
vydlužil eledína z hospody; arci že delo - jak se mi zdá si
m
to všecko
Vocilka. No, to si mžu myslit. eledínové - to je krásnáj eládka. To jsou poberové. Ale to všecko pestane,] když budu já u vás. A jak užijete života! - Beze všechj
310
Já se vám budu starat o cesty, o koncerty, o kasu - o všecko! Uvidíte, že vám bude pi tom tuze lehko! Švanda. Nu, jestli myslíte - mžete u mne zstat; starostí.
alespo se mi nebude tak stýskat. Vocilka. Oh - milostpane - ponížen ruku líbám.
Švanda. Ale -jste poctivý lovk? tu vidíte - samá Vocilka. Já? -Ty jemináku! Jak poctivost - a kdybyste mi chtl milostiv tykat, ml bych také pýchu. Švanda. I pro mne - ale jak pak vám íkají? Vocilka. Pantaleon Vocilka. Švanda. Hezké jméno! Vocilka. Francouzské - sice by nebylo hezké. Já mu
m
dlám
také est.
- jak povídám, mžeš u mne zstat; ale copak to bude koštovat? Vocilka. Ah, ah - kdopak by mluvil o takových malikostech! je tu více o est, a také vím, že nebudete nikdy na njakou hrst dukát koukat, kdyby dostávala moje kapsa souchotiny. Copak vám to udlá! Za pár let máte miliony. Švanda. Za pár let? (Škrábe se za ušima.) Já ti musím podívat. íct, že bych se ml už Vocilka. I podíváme se, pro ne! Ale potom zarejdíme poznovu do svta. Nynko budete se teprve hejhat; nynko budete se teprva ze slupky vylupovat. Za trnáct dní musíte vypadat, že vás budou chtít do kastle postavit. Oh, jen necht dlat, mdostpane! To bude živobytí! He, sklepníku! - posluhovai! dvata! (Volá ze dveí.) Pro milostpána láhev nejlepšího vína a dv sklenice! - potom nco rozumného k zakousnutí, aby to šlo hezky do krku! Švanda. Copak ti napadá? Já jsem už snídal. Vocilka. To nic neškodí! Pravý umlec musí mít poád apetit - a koncerlista žíze. A pak se obyejn každá smlouva zavlažuje; musíme to tedy s naší také udlat - je lo skrze svtskou pomluvu.
Švanda. Tedy milý Vocílko
Mn
dom
m
ním
311
Výstup osmý.
Gulinari a Vanika pinášejí láhev vína, dv sklenice a na talíi pochoutky, a postaví to na stl. Pedešlí. Vocilka. Šlaku, to jsou hezké perliky! (Kouká po
nich.)
Veritabl Indiánky! Švanda (jde za ním a tahá ho za šos). Ty Vocílko - ta krajní - to je holka! Vocilka. Famós, milostpane - jako marcipán! Ale ta druhá je také delikát! Na slovíko, krajanko! (Bere ji za ruku.)
Gulinari (vyhýbá se mu). Krajanko? Nevdla bych. Vocilka. A to je pyšná opka! Gulinari (pistoupí k Svandovi). Líbí se ti nco, pane? Švanda. Oh - ty celá! (Bere ji ostýchav za ruku.) Gulinari. Vezmeš si mne za ženu? Švanda (se lekne a ucouvne). Za ženu? Vocilka. A to je plemeno! Gulinari. Ze ne? Co mluvíš tedy, že se ti líbím? (Odejde i s
druhou.)
pkn
dkuju! Zde musejí mít muži peklo Vocilka. No, na zemi, musejí-li si hned každou vzít, které eknou, že se jim
líbí.
(Nalívá mezitím víno.)
Švanda. Já jsem -jako by do mne
nž
vrazil!
Za ženu!
No, to bych pochodil! Vocilka. I necht, milostpane, daremných vrtoch a pojte pít! To bude nejlepší medicína na tu alteraci. (Pistavuje sesle.) Švanda (jde ke stolu a sedne). Já se ješt celý tesu, jak jsem se toho lek'. (Oba pijou a jedí. Mezitím hraje se venku národní: ,,Jen ty mi, dudáku, zadudej" na housle a na trumarinu. - Švanda poslouchá, žasne, pak vyskoí.) Co je to? - Zdá se mi nco? To jsou muzikanti z ech - to je Strakonická. (Bží ke dveím.) I ty sladké umuení - Dorotko! Kalafuno! Je-H
možná?
312
Výstup devátý.
Dorotka. Kalafuna. Pedešlí.
t
Dorotka (vbhne Švandovi do
ruka náruí). Pozdrav milý Švando! Ach, to jsem ráda, že jsme pece našli - vžd)"!' jsme už skoro celý svt prolezli, pes hory a doly, pes lesy a vody, a kdyby nebylo mé neznámé pítelky, sedli bychom snad nkde za svtem, a koukali bychom, kudy za tebou. No, jak se máš? Co dláš? Myslíš na mne? Schrauješ hodn? No, tak pak mluv! Vocilka (sedí mezitím poád u stolu, piln jí a pije). A to nebeská,
mj
t
je ehtaka! Švanda. Ale jak pak
mám mluvit, když ti huba jede, jako bys chtla mluvit do soudného dne? - Dobe se mám a myslím na tebe - ale co ti to napadlo pustit se do svta? Kalafuna. Ano, pomysli si, Švando! To je osoba! Když jsi nešel za tyry nedle, zaala všet hlavu - a když jsi nešel po osmi nedlích, chodila jako bez hlavy. Dorotka. Já ti to povídala naped, že to bez tebe nevydržím - a potom jsem si poád myslela, že se ti nco stalo. Vocilka. Kýho erta, to je zamilovaná kronika - to bych mohl potebovat. Kalafuna. A když ji potkalo konen to neštstí Dorotka. Ach, já bych byla snad i bez nho odešla! Švanda. Jaké neštstí? Kalafuna. Že jí otec ulehl a více nevstal.
Švanda. Tvj Dorotka. Ach
otec? arci!
Vocilka. Mohla
se
(Utírá
tam
si
oi.)
položit místo
nho.
pijde ke mn, zdali prý bych s ní nešel za tebou. Já ti v první chvíli myslil, že na ní oi ne chám. Pak jsem si to ale rozpoítal - he, hc! Vidíš já ku - stará beztoho poád bruí na malé výdlky ušeti jí tedv jedlíka - snad pitom ve svt nco utrhneš - vždy nejsi šuma, aby t hodili pod lavici Byl to ode mne arci darebácký kousek, a stará mi
Kalafuna. Tu
ti
313
udlá
zloeenou láze, až se navrátím; Ta holka t má ráda - až
- he, he!
m
já si nemoh' pomoct. celého pomátlo.
ale
to
Dorotka. No, te toho nechme -te je všecko dobe, te jsme pohromad, te vezmeme tisíce a pj déme dom. Vocilka.
I
ty sojko!
Švanda. Tisíce? Milá Dorotko - o tisících nevím ješt nic. Dorotka. No, jen když to jsou sta! Já si z toho moc nedlám. Švanda. Holeku - já nemám jeŠt nic. Dorotka. Nic? Švanda. To jest - penz jsem vydlal už dost; ale to se sesype všude podivných lidí, ten je muzikant, ten komediant, ten chce to, ten ono - pak jsem musel dávat traktace - a tak mi všechny peníze zas vylítaly. Dorotka. Ale Švando! Švanda. Ale nynko to pjde všecko jina! mám svého cekretáe a komorníka ti
je
Te
Dorotka. Ty? Švanda. Ten mi bude dávat na všecko pravda, Vocilko? Vocilka (rychle vstane a
Oh
blíží se s
pozor. Není-H
mnohými
poklonami).
A ponvadž moje pée o milostpána -
- dozajista!
když se vezme ohled na lásku a služebnost, kteráž je vždycky chvalitebná - tedy také ohledem na moje ponížené -
Švanda. I vžd}^' je dobe! Já vím, co si myslíš Vocilka (poád se ješt klaní, pro sebe). Ten doucí! - Já to
Švanda. Abys
je
všev-
nevím sám.
ale
vdl,
jak se také jinde zachovat -
tohle je Dorotka, moje nevsta. (stranou). I hrom do epice! - (Hlasit.) Oh, že nevstí! (Stílí zdaleka se nic takového taky oima po Dorotce.)
Vocilka
Švanda. Ale jemináku! budete hladoví a
ru, aby nám Vocilka (odejde).
314
ušlí -
dali
mn Te
mi teprva napadá! Vy posate se! He, Vocilko - po-
nco
jíst
a pít.
Dorotka. Ty, Švando, ten tvj cekretá se mi nelíbí! On chtl polknout. dlá na mne oi, jako by Švanda. I jdi, blázínku! To se ti nco zdá. On je od kosti dobrá duše - ale ty nejsi velkému svtu zvyklá a my, co jsme páni - víš, my máme docela jiné oi
m
nežU sprostý
Vocilka
lid.
sklepníkem, kterýž jídlo a pití pi-
(se vrací se
co hrdlo a žaludek ráí! milostsleinko, pohovt a - tenhle dobrý
náší).
Tuhle
je,
Rate
si,
pán bude
bezpochyby také -
Kalafuna. Ano -he,
he!
Švanda Jez, Dorotko, Dorotka (se posadí).
Ten
si
bude také hovt. (Sedá.) doma.
a pij, jako bys byla
Výstup desátý.
Mikuli. Pedešlí.
Mikuli. Pane! Švanda. Ah, náš domácí! Mikuli. Práv picházím z královského paláce. V patách za mnou pijde pro tebe dvoanín, aby ses dostavil k naší princezn. (Odejde.) Vocilka. Šlaku, na princeznu jsme docela zapomnli! Dorotka. K princezn? Co je to za princeznu? Švanda. Oh, holeku - to je te moje denní spolenost! Dorotka. Je mladá, hezká? Švanda. To ješt nevím; slyším jenom, že je plativá, a že
ji
mám
trochu povyrazit.
Vocilka. Dlejte, milostpane! Dlejte! Vždy se musíte ješt vyšvihnout; v téhle hastrošov uniform ne-
mžu
vás pustit do paláce - to by myslili, že jdete vrabce strašit. Já slíbil, že se budu o vás starat, tedy musím slovo držet. Pojte; milostslena bude zatím tak dobrá a vyrazí se tady s panem krajanem - já bych je oba taky rád vyrazil - ale nkam ze dveí. (Vezme Švandu pod paží a odejde s ním.) Kalafuna. Njaká dobrá duše - ten pan cekretá, hehe!
315
Dorotka. Myslíte? Kalafuna. To jsou njaké
udlám parti -
Dorotka.
nco
dnes bene. ti
by
A na sebe ani nepanno Dorotko! Já si
starosti!
vzpomene. No, jezte -
pijte,
Skoda, že tu nejsou moji ca-
se oblizovali!
Mn je najednou jaksi tsno, jako
by
se
mlo
pihodit.
Kalafuna. I ovšem - behe! Ono se mže nco pihodit. Dorotka. Copak? Kalafuna. Ze snad chytím opiku. Dorotka. Ach, nežertujte! Naše neznámá pítelka byla také jaksi nepokojná a domlouvala nám poád, abychom si pospíšili Kalafuna. I to jsou daremné vrtochy! - Pijte! Dorotka. Ne, ne - j á tu nemám žádného stání. Já musím za Švandou. Pojte, Kalafuno, pojte - a se mu nic nestane.
Kalafuna.
I
copak
vám
napadá! Tohle živobytí tady
opustit?
Dorotka. To se vám nahradí - jen pojte. Kalafuna. No, k vli vám, panno Dorotko! Ale to vám povídám - moje srdce zstane tenkráte u toho božího nadlení - hehe! Nebo to mi vte (zpívaje): Jen v hodné, plné
sklenici,
Je všech radostí kvt;
Kdo neml Ten
jakživ opici.
neví, co je svt.
Dorotko, bute veselá! -
pojte sem, zadláme a vezme housle.)
si
A když mám taknavlažíno naši.
(Dá epici na stranu
Píse dudácká. Dorotko Trnkova, milenko Švandová, jen nechvátej!
316
Až
vypij u a sním, za ním.
pjdem
U
dvora králova
tam budem žít, kdyby to má žena, Kordula vdla, tak bude
klít.
Já jsem ze Strakonic apo prim ex propris s kapsou prázdnou. Na zádech mám ranec a v ruce lívanec, sldenku plnou!
Opika
m
drží
za paesy,
v hlav mi to skáe, nacpu si koláe plné šosy.
Pojme
tedy spolu ke královu dvoru
na traktace;
budeme tam
zpívat,
vybírat do epice. tisíce
Pak je povezeme na trakai, a moje Kordula až to vše uhlídá,
tak se zblázní.
(K opakování.)
Na tom našem dvoe všecko to krákoe, i ten kohout. Nemohu na tebe,
317
potšení moje, zapomenout!
A kdybych
zapomnl,
tož ne lehce,
vždycky mne pro potšení moje,
tebe,
bolí srdce!
(Dorotka
mže
zpívat:)
.... zapomenout!
Jdu za ním do svta on jde k jinej, na míst tisíc nemá kus stevíc ten
mj
milej!
PROMNA. Skvostný sál. V pozadí povýšený trn pro princeznu a sedadla pro komonstvo. V popedí napravo sedátko pro Švandu.
její
Výstup jedenáctý.
na trn závojem zaclonna. Po obou stranách její komonstvo, paní a páni; všickni stojí s hlavou sklonnou, tiše se chovajíce. Švanda v pkném odvu národním a Vocilka vejdou, doprovázeni od dvou
Zulíka
sedí
dvoanín.
Dvoanín.
Milostivá
knžno! Tohoto umlce
posílá
tob
královský otec, aby potšil srdce tvé. (Pokyne Švandovi,
Švanda Vocilka
aby se posadil, a odejde.) (posadí se a zane hrát). (stojí vedle nho).
(Nkolik takt uplyne, aniž nou, pak ale
318
zanou hlavy
dámy a páni hudby všimpozdvihovati, libostí sebou
si
I
škubati, rozhoupávati se, až skoí a polku tancují.
konen Po
všickni na tanci odejdou.)
nohy
(si dlouho nieho nevšímá, pak ale pozorn poslouchá, odhrne závoj, jeví radost a baví se mezi paními. sestoupí s trnu tancem s a bží k Svandovi). Ó, ty milý, spanilý jinochu! ZuUka ti dkuje, že jsi její srdce takovou rozkoší naplnil.
Zulika
Konen
dvma
Ono bylo již vyprahlé jako mladá luina na poledním tvými arozvuky vešla do nho útcha
slunci; ale
jako rosa nebeská.
Švanda (poád Vocilka
se klaní).
Oh!
Kýho
(stranou).
výra!
Ta mluví jako turecký
veršovec.
Zulika. sice
Te
ale
by
opt
si
nesmíš od ní více odejít - rozumíš? zasteskla.
Švanda. Oh! Vocilka (potají). Ale mluvte pak nco chytejšího! Švanda. Copak? Vocilka. eknte alespo taky Ah - nebo Uh! Zulika. ZuUka t bude ale také za to milovat - jako miluje beránek erstvé lupení a rybika erstvou vodiku. A na si pomyslíš - co tvé srdce požádá: Zulika to
ekne
otci,
a
vle
tvá se naplní.
Vocilka (tajn). Vymyslete si honem nco tyranského! Švanda. Oh - (K nmu). Já nejsem v stavu slova vyblebtnout.
Zulika. Ci snad Zubce nevíš? Švanda. Oh - a jak! Kdo pak je ta Zulika? Zulika. Kdo že je? - Hahaha! to se mi líbí! O ty veselý lovíku! Kdožpak by to byl, nežli ta samotná, kterou jsi potšil - která ped tebou stojí, a která nepestane velebiti nebesa, že t jako ze svých bran poslala. Ale ti povídám - odejít nesmíš, sice by se Zulika hnvala - ó, Zulika se umí také hnvati - jen se zeptej; ale ono to dlouho netrvá - ona se radji hned udobí - a potom se zase smje. No, smj se také!
to
Švanda. He,
he, he!
319
Vocilka
nm). Ha,
(po
ha, ha!
divného lovka? Ten se mi hodn k smíchu. Je to tvj otrok? Vocilka. Ped tvou spanilostí je celý svt otrokem.
Zulika. Copak líbí
je tohle za
- je
Zulika. I vida - on umí také mluvit! Toho neprodávej! Já ho budu mít nkdy za blázna. Švanda. Ale já nevím, slavná princezno - jestli zde tak dlouho -
Zulika. Co tak dlouho -? Vocilka. Nešlapte si na rozum!
Švanda. Smím-li zde tak dlouho zstat Zulika. Propak bys nesml? Ty musíš! Vocilka. Držte se zuby nehty! Berte! Zulika. A víš-U co? Ano, to je rozkošný nápad!
m
Vem
si
za ženu.
Švanda. Za ženu -? (K
Vocilkovi.) Tady jsou na to ženidlo celé posedlé! Vocilka. Bute rád a berte! je víc štstí nežli co jiného. Zulika. Není-li pravda? To bude to nejlepší. Otec chtl dát Zulice beztoho ženicha - ale ten se jí nelíbí - a proto také stonala. Ale Zulika mu ekne, že ty se jí líbíš - tebe že si vezme. Švanda. Ale nejmilostivjší princezno, já nejsem v stavu Vocilka (dá mu štilec a pedstoupí). - tu rozkoš vyslovit, která se ve z tvé milosti rozlívá - žilami proudí a srdce roztrhnouti hrozí - to chce milostpán íct. Zulika. Zuliky se nemusíš bát, milý love! Zulika se dala již dávno pouit, jak se mají ženy chovat: mají být poslušné a pívtivé - je-li pravda? O, nestarej se! Zulika dovede také obveseht! Ona umí zpívat, umí tancovat - a tak škaredá také není - vi? Nu, jen se tedy raduj - Zulika pjde k otci a zvstuje mu naše štstí! (Odejde s paními.)
To
mn
t
Švanda. Já
se zblázním!
vím! To je také štstí k zbláznní. Švanda. Štstí? Co to žvastáš? Jak bych si mohl tu bláz^ nivou ZuHku vzít? Co by tomu ekla Dorotka?
Vocilka. To
320
Vocilka. Ale prosím vás, nemluvte mi nynko o té Dorot! To je tolik, jako by zval nkdo na ba-
m
žanta, a já se
dkoval
- že
nemžu
mám doma
- že
brambory. Švanda. Já uteu! Vocilka. I pro mne! Ale až po svatb. Švanda. Moje svdomí! Vocilka. Pah! Má-li vás Dorotka opravdu ráda, tedy musí radovat, že dostanete princeznu.
se
Švanda. Propak? Vocilka. Protože vám musí takové štstí pát, a že ji budete moct také šastnou udlat. Vám nepijde potom na nkolik tvrtcí dukát - a njakého kavalíra dostane také - možná, že se rozmyslím sám.
Výstup dvanáctý.
Alenoros
s
pážaty, z nichžto dva na polštáích zlaté skínky nesou. Pedešlí.
Alenoros. Drahý
cizince! Pijmi díky moje, že jsi vlil paprsek radosti do srdce mé dcery - prozatím podává ti láska otcovská toto na dkaz své uznalosti - (pokyne pážatm, kteí s dary odejdou) - oni to donesou zrovna do píbytku tvého.
Vocilka (si mne radostí ruce). Švanda. Oh, to je snad tuze mnoho, pane králi! Vocilka (polají). I berte! ím víc, tím lip. Alenoros. Mimo to zjevila mi drahá moje Zulika,
t
miluje, a ty že
ji
žádáš za manželku. Já
jí
že
sice
vyhledal statného reka, ona však nezdá se míti a ponvadž toliko její štstí vyhledávám již
v
nm zalíbení,
Dorotka
(za
scénou).
Puste
m!
Já
s
ním musím
mluvit.
Švanda. Umuená
hodino! -
To
je
Dorotka!
Vocilka. Seberte se! Alenoros. Co je to? 21*
323
Výstup tináctý.
Dorotka. Kalafuna. Pedešlí.
Dorotka (pibhne). Ha, co se již po celém
tu
je!
Švando,
pravda, brát prin-
je to
mst roznáší? Budeš
si
ceznu ?
Alenoros. Kdo je ta dívka? Vocilka. Nešastná osoba, královská milosti! Myji živíme z útrpnosti i s tímto lovkem - ale musíme je držet pod zámkem. Alenoros. Pro to? Vocilka. Protože mívají rohaté nápady! Dorotka. Švando?!
Švanda.
Vocilko!
Vocilka. Držte hubu! -Tuhle ta myslí nkdy, že je zakletá princezna - a tu by si ráda mého pána namlouvala - a tenhle dobrák myslí, že je hrozný muzikant druhý Paganini.
Kalafuna. I ty Dorotka. Švando
ferino!
mn
- a ty to trpíš ? - Ty necháváš o tak mluviti? - O mn, ježto jsem z lásky k tob tichý domov opustila - od hrobu otce svého odešla?
Vocilka. Kouknte, jak hodina - a to
Alenoros Stráž
se
jí
nám nkdy
oi
jiskí!
To
je její zlá
utee.
(volá). Stráže!
(vejde).
Dorotka. Švando, mluv! Nestj zde jako svdomím souzený - otevi ústa - potš m! Alenoros. Odvete ty lidi pod jistou dohlídkou a
odza-
volejte našeho lékae.
Dorotka. Švando! Vocilka (drží Švandu, potají). Ani se mi nehýbejte! Dorotka. Švando, pamatuj na tuto hodinu! (Stráž ji
od-
vádí, a jiná chopí se Kalafuny.)
(mezitím kií). Ale copak vám napadá? Já] apo Strakonické bandy! Alenoros. Nemj o ty nešastníky starosti - já poruím! peovati, jako by k mému domu patili. Tel o
Kalafuna
jsem primarius -
n
324
povdl dcei, že budeme v krátkém veselé hody slaviti. (Odejde s pážaty.) Švanda (stál tu poád jako ztrnulý). Umuená hodino já to nevydržím - srdce mi pukne a vyletí žebry, pospíším, abych
ase
že
ho do smrti nenajdu. (Utíká ven.)
Vocilka
(ho chytne).
Pomalu
s
tou flintou!
Kam
to mí-
íte? Chcete svému štstí oi vystelit? Švanda. Odstup ode mne, pokušiteli! Já nevím, co se to se mnou dje. Já musím za Dorotkou. Vocilka. Až po druhé! !Synko dovolte, abych vám trochu rozumu nalil, kde ho nemáte. (Za scénou
binení
me.)
Švanda. Co je to? Vocilka. Snad je zde njaká Šlejfírna - ale jen aby to nešlo na krky! Švanda. To by mi ješt scházelo. Vocilka. Inu, kdo se pustí do romantického života, musí být pipraven i na smrt.
Výstup trnáctý.
Alamir Alamir. Kde
se
svým lidem v
ozbrojení.
Pedešlí.
strjce omamujících písní, jenžto se zítelnici mé duše plamenem sladké touhy naplnit - že se nyní po obrací a prahne? Vocilka (s mnohými poklonami). Co ráíte vlastn poopovážil
je ten
kvtinu mé lásky -
nm
rouet? Koho to hledáte? Alamir. Jsi ty ten ernoknžník, jenž mi svou proklatou hrou princeznu Zuliku odloudil, že by te i její slabý otec dané slovo zrušil, kdyby mee mého nebylo!? Jsi ty ten eský dudák? Vocilka (skoí za Švandu). S dovolením - já jsem jen chudák! Ale tohle je ten arodjník s dudama. Vemte si
ho - seberte
Alamir. Chopte
si
ho -
se ho!
mn do nho nic není!
Však
já
mu vykážu
residenci,
325
která
všem jeho kouskm odolá a kde mu
chu pejde
rže
dozajista
sladkým toužením svádti. Odvete ho! Švanda. Ale dovolte, jemnostpane - to je - Vocilko! cekretái! pomoz! (Mezi kikem jej ozbrojenci odchtít
panenské
vlasti naší
vedou.)
Vocilka (stojí vpedu s rukama nazad peloženýma). To by se mi chtlo! Alamir. A ty, jenžto jsi bezpochyby pomocník a otrok jeho - bž a navra se k lidem vašich krajin a zvstuj tam, že se tu stane takovou mírou každému, kdo se opováží kroky své do našich zemí za podobným cílem obrátit. Jdi!
Vocilka. Servitore -já
to
vyídím! (Utíká;
ostatní
vážn
odcházejí za ním.)
PROMNA. Krátké vzení.
Výstup patnáctý.
Dva odnci Alamirovi uvedou Švandu do vzení, hrozí
mu
po-
a odejdou.
(stojí celý sklíený a chvíli mlí). Tak - te jsem dodudal. jsem v louži i s tisíci! Ach, dobe jsi ml, Kalafuno, když jsi íkal, abych zstal doma! zabednnou palici. Doma jsem alespo Ale já jednoho, druhého kamaráda - zde jsem padl samým Dorotku - ach, na taškám do rukou. Tam jsem tu nesmím ani vzpomenout, sice se musím hned obsit - nebo si alespo vy^ pohlavkovat. Ta holka má ke lásku jako hora -ajá-já!- Ale toho všeho je vinenten darebák, ten Vocilka! Dostanu-U toho chlapa
Švanda
Te
ml
ml
ml
mn
ješt jednou mezi psti ale to je daremná myšlenka! Zde mi chystají snad lnný obojek. A já toho
326
také zasloužil; já
m
ml
íct: Princezno - to nejde! Ale
ert a já stál jako paez! Ach, já bych si te hlavu strh'! Já jsem vru ten nejmizernjší bídák na svt - žádného nemám - rodie nemám - ach, na ty nechci ani vzpomínat - a moje matka musela to
lákal
být zrovna njaká vlice.
Výstup šestnáctý.
Rosava
Rosava. Usta, nerouhej mátku! Švanda. Co
Pedešlý.
náhle se vyskytne.
je to?
Kdo
se!
jste?
Neposkvruj matinu paCo chcete?
Rosava. Picházím ve jménu tvé matky. Švanda. Znáte ji? Rosava. Znám. Švanda. Že se jí dávám porouet - že si mohla také díve na mne vzpomenout - že jsem skrze to už dost vystál, že ani nevím,
í jsem
Rosava. Usta! Kdyby
- že
t
m
slouha našel -
slyšela,
puklo by
jí
srdce
žalostí.
Švanda.
Propak
Žalostí?
nedala tedy o
sob
ani dost
malé znamení?
Rosava. Nesmla. Akoliv ji srdce k tob táhlo, musela pece lásku svoji vyšším zákonm podrobiti - a ne-
smla
se
k tob
piblížiti.
Švanda. To je mi istá láska! Já se nesml také k Dorotce piblížit, a pece jsem byl poád u ní. Ach, jen kdybych
ml te V
alespo Dorotku!
- matka t miluje! Rosava. Švanda. Ale copak je mi to platné, když to necítím? Kdyby byla moje matka jako jiná, byla by se alespo
tam by
m
to nebolí, když jsem vidl, jak si hrály, a já musel zalízt do koví a se vyplakat - že nemám žádnou matku, kteráž pohladila - pomilovala! O, mlte mi o lásce mé
poptala, jestli jiné
dti
s
matkou
m
matky! Kdyby byla jako
jiná,
musela by
vdt,
co
327
jsem já sám u jiných vidl - že je matka nejšastnjší, když mže své dít k srdci pivinout. Rosava. Nuže tedy praskni pouto moje, se blaho z ukr^^ého zdroje. se opojí ním prsa má! Pomstou panovnice musím hnouti,
i
A
syna k srdci pivinouti sem, drahý! - Já jsem matka tvá!
Chci-li
Poj
(Temné zahímání.)
Švanda. Rosava. Švanda. Rosava.
Cože pravíte? Tys dít mé! Bože! - A já mám strach! Ó, Já tvoje matka! Poj - ó poj! a nenech matku žebrat; Brzo vyprší má chvíle - nech Jednou zaplesati pi blahostném Zvuku úst tvých volajících: Matko! O matko má! (Objetí.) O mé dít, draho zplacené! Tu držím, sladkou koist. Po nížto jsem léta práhla. Vzdychala - a nyní do loukotí
mj
m
Švanda. Rosava.
t
Osudného kola
sáhla.
(Temné hímání.)
m
dít? Krutý hlas volá Od tebe snad na vky! Jestli se však jednou sejdeme Bda! - Budu tob obraz bezdký! Slyšíš,
S
hrzou ode mne (Hímání
Švanda. Rosava.
O
se
se obrátíš -
vzmáhá.)
nikdy!
Synu mj - ó, pokvap se mnou Vyvedu t ješt (chce s ním prchnout)
bda
Zem
se
pozd!
mi pod nohama boí!
328
1
Nuže konej právo, krutá moci, Vykaž matce sídlo v temné noci, Ze svou íši blaha naplnila do dna vyklopila Malomocná síle tvé se koí!
A ji prahnouc
(Propadne
Švanda
se.)
(se potácí stranou).
PROMÉNA. Divopustá jeskyn.
Výstup sedmnáctý.
Lesana na trn, divé ženy po obou stranách trnu do plkola. Pak Rosava. Divuka.
Ha,
již letí,
hrdá žena.
jí horší zmna potkati, nežli naší sestrou býti.
Ježto myslí, že
Nemž Mihulice. Však
ji
nahradíme.
Hojn namíme.
A Rosava
(ze
i
naši moc a právo vystoupí).
cítí!
zem
Mocí tvojí uchvácena. Právu tvému pokoena. Stojím, paní,
ped
tebou!
Lesana.
Co jsi nechala však za sebou? Novou vinu! Ku plodu své viny Piznala ses -
Rosava.
O, ne bez píiny! Srdce bylo zchváceno!
Budiž mi to splaceno. Orteluj
m,
Jenom jednu mi prokaž!
paní! -
Milost, poslední,
329
Vyve Lesana.
syna mého
s
vrnou
jeho dívkou z nebezpeí, Pak mi pokutu dej sebe vtší! O syna již nepeuj; ten sebe Osvobodí sám; neb co mu naše Panny darovaly, ponecháme V moci oupbié. I vrná dívka Bude propuštna z vazby. Ty však poznej, kamo cesta vodí. Když se míchá naše síla ve
bh
Lidských osud; Obma to stranám na škodu. mladosti. Ty jsi pozbyla již Nyní budeš odsouzena ve sbor
vné
žen smíchem). hlasitým (plesají -a všechna další moc tvá pestane. Dj se podle vle tvé. vítám, vzácná paní!
Tchto
Divé ženy Lesana. Rosava. Divuka. Mihulice.
Pkn
Tšíme se dávno na ni. Synáek tvj, je-li pravda? To je krásy kvt? Hi,
hi!
Musí
Až jen
nám
zrejdí
svt,
tu, jak se mile vrátí,
O
nejbližších hodech hráti; Zkusíme, co umí.
Rosava. Lesana.
Rosava. Lesana.
Paní, nedopouštj
To
Vždy jsi
Mluvila vždy o blahosti syna, Jižto pro nj pipravuješ. Nuže, tedy mu k ní pomoz! Doufám ješt v lásku jeho dvy. Ta jej ze všech tísní vyvede! Myslíš? Jestliže to dovede.
Utichnou
A já Mihulice.
A
Divuka.
To
330
-!
je starost tvoje!
i
moje hnvy,
tebe pijmu ve svou íš! jen doufá, to se nezvede! jsme my tu ješt -
Vezmem hocha v tuhé klešt. By se nemoh' ani hnout! Rosava.
Uvidíme, kde je síla vtší. Láska nade všecko pedí!
To
si strojte ouklady, Se mstou jdte do rady. Užívejte násilí:
Když
je se
Marné vaše
mnou
láska v spolku.
úsilí;
Berte všechny živly ku pomoci. Láska odolá i pekla moci! (Stojí
(Vtom pone
zdáli a
jako vítzn.)
jemn Švandová polka zníti. Hnvivé
pohnutí mezi divými ženami.)
Rosava
(plna veliké radosti).
Ha,
mj syn již na svobod!
(Vrhne se na kolena.) Díky tob, písná moci! Nyní nezví o nehod Láska pijde ku pomoci!
(Vehké skupení.)
(Opona spadne.)
TETÍ JEDNÁNI. Vesnická hospoda, nkolik stolú a
židlí.
Výstup první.
Frank, Kuba, Matj a Váša sedí u stolu a mají ped sebou. Nalejváek, Vocilka, mnohem
džbánky
zpustlejší nežli
v druhém jednání, vejde
s
truhlikou na
zádech.
Vocilka. Bon jour vespolek! Salvete potšení s panem hospodským?
carissimi!
Mám
to
331
Nalejváek.
K
službám.
Vocilka. Je tady
vku
jisto? Stojíte
mi za
to, že se
tady lo-
nic neztratí?
(si ho prohlíží). Vám se toho asi málo ztratí, máte strachy. Vypadáte podle toho. Vocilka. Oh, na to nekoukejte. Vy také vypadáte jako hospodský, který neumí ptku místo dvojky napsat a možná, že se oba mýlíme.
Nalejváek že
Nalejváek. love,
jste
blázen?
mže
se mi to stát - (sundává truhliku a staví ji na stl) jestli se tuhle mým drahým vcem nco pihodí. Po této pátelské ekšplikaci prosil bych o džbáneek od epu. Nalejváek. To se nechá slyšet. Vocilka. A máte-li tam áký zbytek telecí kejty - nebo krejcarový syreek a pl bochníku chleba - sem s tím. Nalejváek. Podívejme se. (Odejde.) Vocilka. Kdybys ty vdl, že je v mé kapse zatmní slunce, však ty by ses nedíval! Nu, vederemo! Chytrá hlava se neztratí, dokud je hloupost na svt.
Vocilka. Ješt
Nalejváek Kuba. Ale ákou!
ne, ale
(pináší jídlo a pití.) neseme tu jako zaražení! Zadlejme
hoši,
si
A
zpívá Frank, ten to umí nejlíp. zpívat atj. No, copak to jde o krok? (Zanou zpívat národní písn, pi kterýchž je chvíli sbor
Váša.
Frank. Když bude Matj
M
provází.)
Vocilka. Já nevím, co mi to najednou v kotrb huí. Z té bryndy to pece není. Ha, per deos immortalibus (vyskoí od stolu), už to mám! Ti chlupái mi vlezli do hlavy. Viktoria, tohle bude spekulace. Já seberu nkolik takových chlapík a pjdu s nimi do svta jakožto direktor eských zpvák! To vydláme tyranské peníze. Vocilko, já ti musím udlat kompliment; ty máš nkdy nápady, že se ti ani ty nejnovjší jen s chutí hned angažírovat. domy nevyrovnají. He, pst, mladcj!
Te
332
Matj. Týká
se to
mne?
Vocilka. Ovšem, dušiko! Pojte na slovíko! Matj. Co chcete? Vocilka. Já bych pro vás nco vdl, co by vám vyneslo denáry.
Matj. Vy
- (prohlíží
si
ho)
propak nepomžete sám
sob? Vocilka. Protože nemám vaše prostedky. Matj. Moje? Vocilka. A tamhle vašeho kamaráda. Matj. Fraku, poj sem a poslechni! Frank (pikroí). Co dobrého? Vocilka. Hoši, vy máte chtány, že jimi vy dláte dukáty. Matj. Jak to? Vocilka. Seberte se a pojte se mnou, já vás povedu do svta, tam budeme zpívat eské písniky, a dostaneme
penz jako želez. Matj. Za eské písniky? Vocilka. Te se vám po nich jenom zpropadají. Frank. Po takových písnikách, jako my tuhle tento -? Ty, tomu lovku peskoilo koleko. Matj. Myslete na svou truhlici a nám dejte pokoj! (Jdou ke
Matj.
stolu.)
My
nejsme vaši blázni! s takovou eskou palicí jednat! Štstí pod nohama, ona se ani nesehne! Pokoj!
Vocilka. To
má potom lovk
Výstup druhý.
Švanda. Hned
za
ním Nalejváek. Pedešlí.
Švanda. He, hospodo! hlehle - Švanda! To bude švanda! (trhne sebou). Kýlio erta! Nalejváek (pináší talí a džbánek). Hned jsem tady, jen to fikne! (Dá to Vocilkovi a bží zas ven.) Švanda. Dobrého zdraví, hoši - dobrého zdraví - i kýho ábla! Jakpak ty sem picházíš, ábelská podšívko?
Chasa. I Vocilka
333
Vocilka. Se svou
m Švanda.
vlastní ekvipáží!
Služebníek - tší
-
Hoši, vyvalchujte mi tenhle mch. Já vám budu za to celou noc hrát zadarmo. stát. (Vstávají na nj.) Chasa. I pro ne - to se Vocilka. Lidé, mjte rozum! (Couvá za stl a chopí se své truhlice.) Zpátky, já tu nabité kanóny a
mže
mám
nerozumím
Švanda
žertu.
smje). Tedy toho necht! On to naposledy mnou myslil - akoli se to neukázalo. Vocilka. To je moudré slovo! Arciže jsem to nejlíp myslil. Copak je princovství njakou maUkostí? Ze to
pece
(se
nejlíp se
sklaplo, za to
nemžu.
N alej váek
(pinese džbánek). Švanda (sedne si ke stolu do prostedku). Slyšeli jste? Princovství! Vy mi to nechcete nikdá vit, když povídám, co jsem za kíž s princeznami. Tenhle
ml
lovk je
svdek. Vocilka. Ano, já byl pi tom! - Pane hospodský, ješt džbánek! (Sedne si k Svandovi.) Švanda (smje se). Ale ekni mi, šibeniníku! - Jakpak jsi
tenkráte vyvázl?
mn
samé komVocilka. Oh, tuze dobe! Ti Udé byli ke plimenty, chtli poád ješt zdržovat - ale já že ne, protože vám takový skandál udlaU - a ztratil jsem se jako stín. Švanda. A potom? Vocilka. Potom jsem šel zpytovat cizí krajiny - až jsem
m
konen
celou spolenost veselých lidí sehnal.
Švanda. Samých cekretá - ne? Vocilka. Oh, prosím! Mezi tmi byly také princezky a princové. Však uvidíte, mám jich nkolik ješt tamhle v truhlici.
Švanda.
V
truhlici?
Vocilka. Já
ml
už v kolíbce hroznou lásku k svobodsi poídil konen celou
nému umní, a proto jsem bandu kunštý. Švanda. Kunštý? 334
Vocilka. Komedii s pimprlaty. Švanda. Ha, ha, ha! Vocilka. To byste ani neekl, co je to za spekulaci - když se vydaí. To je ta nejlepší divadelní direkce, protože se nestará o gáže - a hercové nikdy nepokoušejí, nedlají pikle a úklady. ISa poátku se mi také dailo; ponvadž ale nynko i pi tom kunštu jeden druhému na kobylce sedí, tedy se mi živnost také ztenila a stala se mi konen malá mrzutost - na poslední hospod musel jsem nechat celou spolenost i 8 mašinami v prezónu - sotva že jsem uplách' s malou truhlikou - kde mám ješt princezku Alcestu, doktora Fausta, Don-Saina a nkolik ert. - Ale což to mluvím poád o sob! Povzte mi radji vy, jak jste sem pišel, co zde dláte, jak se máte a jak to zde vydržíte?
Švanda. Já?
A
copak mi zde schází? Neslyšel
jsi
ješt
o Strakonickém dudákovi? Slyšel; ale nemohlo mi napadnout, že by to byl slavný koncertista. Švanda. E, houby koncertista! To bylo živobj-tí jako z cuck a koudele - ani jsem si nemohl z kopejtka vyhodit - kusá radosti jsem neml. Vocilka. O, jen jsme mli zstat dýl pohromad - to byste byl vidl! Švanda. Možná, že bys mi byl notn zrak vytel! -V cizijsem nebyl doma. Já nechal tedy svt svtem být a vandroval jsem dom. Kdo potebuje, však on najde, mým dudám nevyrovná se žádná muzika. Vocilka. A hodláte zde zstat?
Vocilka.
mj
n
m
m
Švanda. Až do Vocilka. To
smrti.
je škoda.
Švanda. Pro? Vocilka. Já bych
ml
spekulaci.
Švanda. Ty? Vocilka. Abyste šel se mnou do kumpanie. Vy byste moh' peníze shánt - a já rozhánt. Ale vy jste už bezpochyby ženatý?
335
Í5vanda (vyskoí). Chceš, abych ti dal jednu od ruky? Nevíš, darebo, že mi na tvé Ihaní Dorotku zaveli? Vocilka. No, snad ji nedrží až do dneška v klepetech? Švanda (smutn). Ah, ba ješt - nebo ví Bh, kde bloudi a cestu nalézt
nemže
-
Vocilka. Snad abyste ji dal do novin anebo vybubnovat? Švanda. A když si na to vzpomenu - to cítím, že mj život za nic nestojí - a že je nejlíp, když ho probiju nkdy bych si oi z hlavy v)'trhal. He, hospodský nalejte! (Sedne zase.)
Nalejváek (odejde se džbánem). Vocilka. Vy jste odešel z té indiánské zem tedy samoten? Švanda (dá se do smíchu). I ba - ani skoro nevím, jak
Mn
ti to k prasknutí. se zdá, že mi tam chtli skrze tu plativou princeznu vystrojit Šibeniní houpaku; ale když pro mne pišli, hrál
jsem vyvázl. Bylo
si práv z dešperace mou zamilovanou, a chlamísto co mli lapnout, zaali poslouchat, smát se a tancovat, a já jakoby nic skrze dál a dál, a nežli jsem si pomyslil, byl jsem za mstem. Vocilka (vyvaluje oi). Cože? A to všecko jenom skrze dudy? - Ne, to by jaktživ lovk neuvil, co takový mch a ta nepatrná píšala umí! Švanda. I co píšala! To mžeš do jiné dejmat, až ti oi poteou - však to z ní nevydejmáš, co já z téhle! Aha! - to ty koukáš, vi? Oh, já také dlouho nevdl, co to je; ale když drželi v pasti, to jsem tomu pišel na klouby. Vocilka. Kýho ábla! (Vstane, stranou.) Aby to byly - pardieu! njaké divotvorné dudy! - Za našich na mne picházejí taškáské myšlenky. Švanda. No, copak tam obcházíš, jako by byl nkdo
jsem
m
píci,
n
m
as
t
Poj
nemáš chu? Vocilka. Oh, a jakou - kdybys vdl na. kous?
pít! Ci
Pij, je ti páno - a chceš-li, zsta u mne; já nemám beztoho žádného, kdo by to upímn myslil -
Švanda.
a já jsem pece rád vesel Vocilka. Na mne se mžete spolehnout!
336
švanda. Já vím stavt! Vocilka. Hrady mžete na Švanda. Dorotka se mi nevrátila, akoli jsem nejvíce jenom skrze ni dom pospíchal Nalej váek (pinesl mezitím džbánek a postavil se k oknu). To jsem pece blázen! Mám cink nebo nevidím? Švanda. Copak? Nalej váek. Tuhle mi bylo práv, jako bych je byl na
mn
kopeku
vidl.
Švanda. Kohopak? Vocilka. Šenkyské svdomí
Nalejváek. Kalafunu
s
s
konývkou?
tou holkou!
Švanda. Cože povídáte? Kalafunu? - Vocilko, drž a nepadnu! A vidl jste dobe? Nalejváek. Alespo se mi to zdálo. Švanda. Ach, kéž se vám to vyjeví. Vocilka. To by bylo ambo - a mne k tomu: terno!
m,
Š v a n d a. Vocilko, dej mi tu hubiku! Je-li tady Dorotka - já nevím, co ti udlám - ach, já se držím sotva na nohou. Vocilka. Já se pjdu zeptat Švanda. Ne, ne, já si musím tu radost sám udlat! Ty se zatím raduj také - skákej, tancuj, cekretái! Hosse to podský, nalejvejte - já dnes všecko platím. tancuje hlava už také vrtáka. (Odbhne.) opije -
A
mn
Vocilka. A tohle by mi te scházelo, aby se mi ta Dorotka do emesla pletla. Já si dlal už královské plány. Ty dudy musejí být moje - jen kdybych mohl dudáka tu nezná - dal nkam stranou dostat - žádný arci, Vocilko! je to taškáství bych mu afku panujou e fui! kdopak to bude tak jmenovat! jen fortele. Fortel je poklika, pod kterou se všechno
m
.
.
.
Te
skrí.
Píse. Pítel si namluví bohatou holku, Musí však na cestu svtem se dát;
Uvede nevst pítele k Ten pej ji potší, bude Povidky
bittor. a
dramata. - 22.
spolku, ní hrát;
s
337
Pítel
tší - ó ano, a siln,
ji
domlouvá piln, chce první pak svatbu již mít Dostane košík a s ním jít: Všecko se musí jen s fortelem dít. Sedí
s
ní celé dny,
A když
mže
Spekulant nahuí
Aby
je o
Kupuje
Tebas
pátelm
uši.
hodné sumy ofouk;
akcie, zapíše duši. i
sirotí peníze stlouk;
Najednou ekne, že
nemže
platit,
Dá
upsat paní své, co by moh' ztratit, když chtj pátelé náhradu mít -
A Mžou
si
Všecko
se
ostižky z bankrotu musí jen s fortelem
vzít: dít.
S fortelem kupec te kramáe tlaí, Hokyn peplatí hokyni krám;
Všecko
kapsa div staí. nejvtší chrám, Již také pivo nám s fortelem vaí. Mouka se na parní mlejnici daí; Jen aby v tom chtlo fortele být Bysme to mohli vše lacino mít: Jen to se nechce i s fortelem dít. Fortel
se tiskne, že
má
na
svt
Už i ta eština k forteli bývá. Mnohý ji pstuje pro holý zisk: Sem i tam nápis na krám visívá. Kde ješt lovíek esky nepísk'; Mnohý zase horliv vše eské chválí. Div
že si ubožák jazyk nespálí; Chceš-li na píinu chvály té jít -
Filuta chce za to kus chleba mít: se musí jen s fortelem dít!
Všecko
(Odejde.)
338
PROMNA. Chudobná svtnice.
Výstup
Kordula
s
tetí.
zádech, vede Kaenku; uzlíkem, pak Honzík.
nší na s
Frantík
se podívej, co jsem dostal mouky! Teta pála, abys napekla vdolk, maminko! Kordula (staví nši na stl). Kdepak je Honzík? Musí
Frantík. Tu
mi nco roznést. Honzík (vejde s otepí
díví). Ah, Pozdrav Pán Bh, maminko! Jste už z Písku doma? Já byl na díví; to budeme mít na dva dni.
Výstup tvrtý.
Kala fu na
s
vakem na zádech. Dorotka Pedešlí.
s
ranekem.
Kalafuna (oteve dvee
a zastaví se mezi nimi). Dobrého zdraví vespolek! a vsí se na nj.) Dti. Tatínek, tatínek! (Bží k Kordula. I ty zlopovstný - (Najednou se ale od nho odvrátí a obírá se s nŠí.) A ne, a ne! A kdybych se mla zalknout! Kalafuna. Pozdrav vás ruka Pán, dti - pozdrav Pán
nmu
Bh, ty moje kachniko! Co dláš, Frantíku? Poslouchaly jste? Dti. Poslouchaly. si lízl -te pjdeme kousat Otec puškvorec. (Blíží se k žen.) No, pozdrav nebeský - paní Kordulo! Kordula (na nj nedbá). Kalafuna. Stará! - já udlal hloupý kousek, ale vždy bude zas všecko dobe - já ti to nynko nahradím. Kordula (praští balíkem, který má práv v ruce, a roz-
Kalafuna. Tak! Medu jsem
t
22*
339
bhn se na Dorotku). Nu, pkn se vítáme, panenko! Už jsme se probhli? Co? Už nás bolejí nohy? Pišli jsme si odpoinout? Zde není místa, panenko - zde bydlí chudá, opuštná, ale poctivá žena! Zde není ani kde sednout - hledejme si jinde hnízdeko! (Jde zase k nši.) Kalafuna (mluví zatím s dtmi). No, jakpak. Dorotko? Sednte si, sednte. He, Frantíku, podej židliku! A odložte, jako doma. Až pijde moje stará, ona vám hned nco ustrojí. Kordula (se rozkikne). I ty nestydatý - (Rozbhne se na nj, opt se ale obrátí a sem tam šuká.) Kalafuna. No, a jakpak to bude se mnou, dti? Ne-
pomžete mi sundat (se na nj shrnou).
ranec?
Dti
Kalafuna. Pokejte -jen pozor! Kordula. Frantíku, sem poj, slyšíš? Frantík. Hned, maminko, hned. Kordula. Honzíku, mám pro tebe jít? Honzík. Já už jdu. Kalafuna. Pozor, je tam také nco pro vás - tak! A te mi sem dejte mou starou židli, jestli jste ji nedali zatím židovi - hehe!
Dti
(pišoupnou doprosted svtnice starou lenošku). se posadí). Tak - po tom se mi už stýskalo! Všude dobe, doma nejlíp; to si pamatujte,
Kalafuna (pohodln
milé dti! A ponvadž jste maminku poslouchaly to pravda Dti. Je to pravda. (Ohlížejí se po matce.) Kalafuna. Tedy vám musím hned njakou radost udlat. je-li
Frantík. Dáš mi perníkového panáka? Kalafuna. Dám, holeku - tebas dva.
Kaenka. Kalafuna.
Mn taky? I
to víš!
A nynko
poslechnte. Vidíte, já
jsem od vás odešel, a nic jsem vám neekl - vy byste bylo bolelo - a maminka byly plakaly, a to by
m
byla by také plakala Honzík. Ona plakala beztoho.
340
Kordula (hnviv
se utrhne).
Kalafuna. Anebo byla by hubovala Honzík. Ona hubovala beztoho. Kalafuna. To ze samého strachu, že stane; nebo vidíte - ona
Dti
m má
se
mi ve
svt nco
tuze ráda -
(se ohlížejí).
Kalafuna.
A
já
svta, abych
Kordula
ji
mám
taky rád - proto jsem
nco vydlal
a
nco
jí
šel
do
pinesl.
(poslouchá).
Kalafuna. Ona se mezi tím bezpochyby také tahala? Honzík. Oh, a jak! Dlala poslíku, a asem byla hrozn smutná.
Kalafuna. Podívejme se! No, však já jí to vynahradím! Až tedy pijde dom Kaenka. Ale vždy je maminka do Kalafuna (zacpe jí ústa). Až tedy pijde dom, pobhnete jí naproti a budete kiet: Tatínek je tady - a .
.
.
myslU na tebe - a dlal muziku - a tuhle ti pinesl (vyndá plný sáek a cinká ním) pytlíek tolárk a nco zašil ješt do kabátu - na, tu máš maminko! veselá a mj ho ráda. Kordula. Pesta, pesta, muži! - To mi utrhne srdce! (Bží k nmu a padne mu okolo krku.) Kalafuna. I podívejme se - he, he! Maminka už je doma. Dti (skáou kolem). Hejchuchu! Kordula. Nehnvej se, Kalafuno, že jsem prve tak - ale já bych vším právem nemla pl léta na tebe pro-
bu
mluvit -
Kalafuna. Arci, arci - hehe! Pokuta musí být. Kordula. Ale - kdepak máš ty peníze? Kalafuna. Tu jsou, stará - uva si je, upec si je, dlej 8 nimi, co se ti líbí - a budeš-li pi tom ješt dv pilné ruce potebovat - tuhle jsem ti pivedl pomocnici nemá toho štstí nazbyt. Kordula. I jak myslíš, milý muži! Má-li se Dorotka mezi cizími potloukat, zstane u nás; když pomáhal Pán tak dlouho, pomže te také. Nehnvejte 86, Dorotko! To víte, když má lovk nco na srdci -
Bh
a
341
Kalafuna.
I nech toho, stará! - a poslechni. Copak to povídají lidé o Svandovi? Kordula. I, s tím lovkem je to boží dopuštní! Co by ten už mohl mít, co je nazpátek - darmo povídat! Ale on to zas všecko protlue. Co veer vy dlá, do rána prohejí.
Výstup pátý.
Švanda. Pedešlí.
Švanda. Je to pravda? Ah, tu jsi opravdu, Kalaíuno! O nehnvej se! - Ale kde jsi nechal Dorotku?
Kalafuna (hodí hlavou). Švanda (bží k ní). Dorotko! Dorotka (jež byla celou minulou scénu tiše sedla, vstane a chce odejít).
Švanda (jí zastoupí cestu). Dorotko! Kalafuna (stranou k žen). Stará, nechme je mezi tyrma oima! Chlapík nám vyvedl sice zpropadený kousek a zasloužil by - ale my z toho také šastn vyklouzli, a já se nerad hnvám, to víš - a dnes bych se rozdlil s celým svtem o srdce - hehe! A té holce nebude také na škodu, když jí zlost a žalost trochu ulehne. Pojte! dti - pjdeme do komory! Uvidíte, co jsem vám pinesl! (Vezme mezitím ranec a odejde se svými.) Švanda. Dorotko - pohlédni na mne a poslechni!
Dorotka (oi k nmu
nepozvednouc). Co chceš ode mne? Mezi námi pestala všechna rozprávka. Švanda. Já chybil hanebn - piznávám se - já byl da-
reba; ale to bylo návodem Dorotka. Ml; ty bys byl chladn na to se díval, kdybych byla tu chvíli umela. ustavin rád - také Švanda. Ne, to nev; já jsem toho kousku hned litoval - ach, jen mi odpus
t ml
a všecko bude zase dobe.
Dorotka. To bude dobe pro tebe! Já nemám žádného spolku s nevrníky a hejilci. Vyhledej si tovaryše
sob 342
rovné; já nechci o
tob
nic
vdt.
švanda. Dorotko,
nev^'ítej mi nynjší život; to je zde nebyla.
samá
žalost, protožes ty
nmu
Dorotka
(k se obrátí). Ano, tak vApadají lidé, co mají žalost. Ti se toulají celý den po hospodách, tropí divé kousky, jakž nám hned na cest vypra-
vovali -
Švanda. Já toho nechám. Dorotko! jinak -
- O,
te bude
všecko
te mám
zase tebe! nemysli. Já ti
Dorotka. To si nevím. Rozkoš tohoto svta jsem pochovala, musím si alespo radost budoucího zachovat.
Švanda. Dorotko, já nemám žádného na svt - to víš; moje matka - ach, ta ubohá - o té ani nevím, kam se podla - ó Dorotko! Dorotka. Jdi svou cestou, a na mne nemysli; já nejsem pro tebe na svt. Jdi, já se budu za tebe modlit, a uslyším-li
jedenkráte
zavu ráda oi. Švanda. Dorotko, tv bvs
o
tob nco
dobrého, tedy
m
nemohla takhle odbývat, byla kdy milovala. Dorotka. Kdvbych byla milovala? - ó jdi, jdi! Ty jsi zlý lovk, já nechci s tebou obcovat. Švanda. Tak? Ty se nechceš tedy již udobit? Chceš se hnvat do smrli? Dorotka (tiše ped sebe). Já se nehnvám - jenom nechci 8 tebou být. Švanda. Pro jedinou chybu? Dorotka. Pro jedinou - ale takovou, že mže vrnou dívku o rozum pipravit. Jdi, já ti nevím. Jak jsi nechal darmo volat - tak nechám také tebe mluvit. Švanda. Ale což kdybych uinil, že bys mohla zase uvit? Dorotko, usmješ se potom na mne? Dorotka. Jdi jen svou cestou. Švanda. To je tedy celé moje utšení? Na všechny moje prosby a sliby všechna odpov? O, vždv je dobe! Jen se tedy hnvej - hraj si na pyšnou princeznu, až se tím hnvem teba zalkneš; však z toho nebudeš mít zlaté ovoce!
kdybys
m
t
m
343
Dorotka. Já nedychtila nikdy po zlat. Švanda. A jen abys vdla! Teprva budu hejit - teprva budu divé kousky vyvádt, jen abych ležel brzo na
m
prkn - a když ponesou na hbitov, tedy podívat, a rozvesel se, zasmj se - (již skoro s
pij se pláem)
potom budeš mít vyhráno. (Odbhne.) (jako by chtla za ním). Švan -
Dorotka
Dj
(Zastaví se.) - já jinak nemžu; jestli se nepolepší od sebe - nechci mít úvazek se zlými.
se
sám
vle Pán
(Mezitím se pomalu stmívá.)
Výstup
šestý.
Rosava. Dorotka.
Rosava
(venku). Dcero Trnkova!
Dorotka. Co jest? Kdo volá? (Okno se oteve a u nho stojí v
lesku veerních
ervánk
rouchu; hlavu má otoenou erveným šátkem, jehož konce jí na ramena splývají.)
Rosava v erném
m
Rosava. Neznáš Dorotka. Ha, jestli tedy
jsi
již?
m nemámí soumrak
a podivný šat -
-
Rosava. Tvoje pítelka. Dorotka. Poj dál! Rosava. Nesmím; ohništ je umeteno. Dorotka. O nebesa! Rosava. Nestrachuj se! Dorotka. Ty jsi -? Rosava. Divá žena - ano, z mateské lásky k tvému milenci. O, neopouštj ho, a Vidím, že jej posud miluješ.
vyve
z
nebezpeenství!
Dorotka. Co mu hrozí? Rosava. To nesmím vyjevit; Ale dnešní noc
jej
buto
Nebo v novoskvlý Nemysli
te
na své
Udus hnvu divé
344
zchvátí, život vrátí, žaly,
paly,
Nech kvt lásky propuknouti, Sladkým smíením se dmouti Ach, já nesmím napomínat, Ale spas jen duši milenou!
Dorotka. Ale jakpak? Kde ho najdu? Rosava. O plnoci na popravišti! (Zmizí.) Dorotka. Bda mn! Co jsem to slyšela? Co
ó
Švando, Švando -
i
tenhle
mj
to znamená? nový strach máš na
osv
mám
m
poít? Dobrotivé nebe, svdomí! Co jiskrou své moudrosti! jej hledat a varovat? pakli ho nenajdu? - Pakli neuposlechne? - Ha, to je blesk tvé milosti! Ano, k starému Tomášovi pobhnu; ten je zkušený, bohabojný lovk, a mluvíval s otcem o vcech, které se djí asu noního, že mi nkdy srdce trnulo. Ach, ty hvzdo lesknavá, ty vrná pítelkyn lásky! pomoz mi jej hledati, abych jej uvedla k spasení! (Odbhne.)
Mám
A
PROMNA. Krátký
les.
Msíc
svítí.
Výstup sedmý.
Švanda. Vocilka. Vocilka (pihýbá
si z rosolkové lahviky). Jen vesele, milý Švando! Copak se ti mže stát? I kdyby to šlo o krk - vem to neš! - Holka za to stojí - holka je jako mišpule. (Mlaskne si.) Švanda. A víš to dozajista, že dnes o plnoci to koení
kvte? Vocilka. Dozajista - a když se ním holky jenom dotkneš, musí se za tebou fantit - musí t mít ráda. To je podle receptu mé nebožky báby. (Pije.) Švanda. Ne, že bych o ni stál - ale budu se mstít.
345
Vocilka. Ano, msti
Švanda.
se; dej jí co proto. Zfantit se musí, zbláznit, potrhat - já
si jí
ani
nevšimnu. Já ji nauím. Vocilka. Dobe máš. Zavdej si. více ženskou týráš, tím vtší zásluhy. ale pojme, pijdeme na místo, kde koení roste. (Stranou.) Tady mu nechci tu af ku ješt dát a s dudama pak upláchnout; jsme ješt blízko veejné cesty - nkdo by se mohl k tomu hodit - tu máš, tu již nkdo leze! - Kdo to?
Te
ím
a
Výstup osmý.
Tomáš. Pedešlí. Tomáš. Ve jménu Pán Ale kdo jste vy
Švanda. Dobrého Tomáš. Ty? A co
- starý
Tomáš
ze Strakonic.
?
zdraví, tatíku! Já jsem Švanda. zde dláš tyhle asy? Zde jsou pustá
lada; zde není hospody.
Švanda. Mám tu ízení. Tomáš. Tak pozd na noc? Švanda. Nu, vždy jsi tady také! Tomáš. Mne vede tady cesta k domovu;
tvoje ale tady
nebží.
hle jenom na svou cestu. dnes je svatojanská noc, dnes není radno v temnotách se toulat - otvírají se dílny tajemných mocností Vocilka. A vyvádjí kousky, že dostávají dti psotník Švanda. To
nevíš;
Tomáš. Švando,
a staré
baby
trhání.
lovka, že se mže tak rouhati? napomínat - já Švando! Já uil brát píšalu do ruky, akoli jsem se nenadal, že si takového žáka vycviím. Švanda. Jakého? Tomáš. O, však ty mi rozumíš! Vocilka. Ale copak jsme si \yšli postní kázání poslouchat? Poj, píteh, škoda každé chvíle.
Tomáš. Co Varuj
346
je to za
se ho.
t mžu
t
- Památkou tvých pobožných pstoun t volám Vocilka. I nech spát, co spí; my si hledíme života. (Vlee Švandu pry.) Tomáš. Synu, poslyš! (Spchá za nimi.)
Tomáš. Stj!
Výstup devátý.
Dorotka, potom Tomáš. Dorotka. Neznly tu lidské hlasy? Já nevím, kde se nacházím! Hlava mi jde kolem - ped oima hustá mlha - nikoho nemohla jsem dopadnout -
Tomáš
(se vrací).
Dorotka. Kdo
Nadarmo
je to zde?
- hlas
mj
zaniká vtrem.
(Bží k nmu.) Ha,
jste
vy
to,
milý Tomáši? Tomáš. A ty? - Není to hlas dcery Trnkovy?
Dorotka.
Tomáš.
Je, je!
tedy již doma? Dorotka. Ode dneška. Tomáš. Ale co dláš tady? Dorotka. Vás jsem hledala. Tomáš. Mne? Dorotka. Abjste mi poradil. Svandovi Jsi
hrozí nebezpeí.
Tomáš. Jak to víš? Dorotka. Podveer
m
byla u mne žena - ta vybízela k pomoci - o plnoci na popravišt! Tom á š. Co pravíš, nešastná? Dnes? Jaká to žena? Znáš ji? Dorotka. Znám i neznám. Když mi Švanda odešel, zjevila se mi co lahodná tšitelka i odvedla za ním dnes ale spatila jsem v ní divou ženu. Tomáš. Nebesa, te všemu rozumím. vím, co v jeho dudách vzí - ano, te vím, kdo jej podstril nchožtíkovi pastvi! On je dít lesní panny - a divé ženy vylákají dnes nonílio tuláka na své liody. Dorotka. Neskonený! - A což mohu pro nj uinit? Rate: já vím, že jste s neljožtíkem otcem o tajných vcech mluvíval -
m
Te
347
Tomáš. Divé ženy mu noni duchové do
pl-
neuškodí; ale dostanou-K ho kola, a on z
nho
nevyvážné do
kuropní - tedy zahyne na tle i na duši Dorotka. Ne, ne, to na mne neuvaluj, Pane na
výsos-
tech -
Tomáš. A jen istá panna zmužilosti,
aby
mže ho zachránit. Máš-U tolik
ses piblížila
ke kolu, tedy
jej
za-
chováš. Dorotka. Zmužilosti
mám - vždy se tu jedná o duši! Nepokládej mi to za hích. Slitovníku! - Jenom aby nezahynul, nežli se polepší, odvážím se na to strašlivé dílo - na sebe pi tom nemyslím, Pane na nebi! Vediž kroky mé - abych v temnostech neklesla. (Odbhne.)
Tomáš.
Osv
cestu
její,
vládce nad hvzdami, aby
cíle
dospla! U popravišt! To je odlehlé místo vprosted les, ped sto lety prolévala se tam lidská krev - nu, dejž otec nebeský, aby tam dnes ani krpj krve na-
zmar nepišla. (Odejde.)
PROMNA. Jasn ozáené prostranství jako v krásn zahrad; sem tam na
zlatých sloupech lesknou se barevné svítilny. Strakatina maškar podivných.
Vše jeví divokou
veselost.
Výstup desátý.
Divuka. Mihulice v maškae.
Divuka.
Poslaly jste
Mihulice.
I
to
víš!
mu
nkolik bludiek naproti? Ale ty nemohly nechat dovádní
a vodily ho chvíli za nos.
Divuka. Však
as!
Te ale musí už pijít.
Hostm
se stýská po muzice. Mihulice. Copak dlá jeho mamika? Divuka. Tamhle sedí na mrše a skuhrá; snad bude
je
synáka chránit. Mihulice. To pjde pro vodu 348
s
cedníkem.
chtít
Výstup jedenáctý.
Švanda Mas kary.
dvma
s
maškarami. Pedešlí.
Hejsa, tu je muzika!
m
to vedete? Tot Švanda. Ale s dovolením, kampak njaká reduta! Divuka. Holá, dudáku! Ukaž nám, co umíš. Budeme-li spokojeny, dostaneš tunou výslužku. Švanda. Já mžu za sebe stát; jen aby potom také za to stálo, co mi tady nadlíte. Mihulice. Nevidíš, jaká spolenost t pozvala? Ta ti
nezstane
Švanda
nic dlužná.
(se ohlíží).
Jen kdybych tu
Vocilku! Ale ve tmách jsem
ml
tu zpropadenou
ji ztratil.
(Mezitím je uvedou doprosted na povýšené sedadlo. On pone hrát divoký kvapík; maškary tancují okolo nho
v nkolika kolech, pak div skrz na skrz. Po chvíli zane temn dvanáctá, a maškary pi tom jenjen lítají,
bíti
div
vej skajíce.
Pi
sedadlo Švandovo
rán
shasnou všechna svtla, šibenici a celé jevišt otvírá, z ní vystupují duchové
poslední
promní
se
v
v pustou krajinu. Zem se a sestavují se v kruh okolo Šibenice. Maškary zmizejí. Švanda skoí hrzou se šibenice, nemže ale z kola duch ven. Pitom zní hudba jako temná ozvna pedešlého galopu. - Kolem tma; jen msíc svítí, a kde stála svtla, vidti sovy s ohnivýma oima, jejichžto skehot se chvílemi ozývá.)
Výstup dvanáctý.
Dorotka. Švanda.
Dorotka (pibhne, vzmuží
se,
duch - ztrne, nebesm a bží dozadu,
zahlídne kolování
pozdvihne ruce k
tam volá): Ve jménu Pán! (Skoí do Švandu za ruku.)
Duchové
(se
kola a uchvátí
rozprchnou).
349
Dorotka
(vlee Švandu kupedu). (Za nimi naplní se krajina mlhou.) Švanda (sklesne Dorotce k nohám). Dorotka. Vzpamatuj se, Švando! Jsi ochránn. Švanda. Oh, moje Dorotko! Dorotka. Pry odtud - seber sílu pijdeme mezi Hdi Švanda. O, nech díve ruce a nohy ti zulíbat! Ty jsi miij strážný duch, a dlej co dlej, te se od tebe nehnu. Starat se budu o tebe Dorotka. Starej se sám o sebe - pomysli na duši a nech hejivého života. Švanda. I to víš - radji budu brambory okopávat. Dneska jsem dostal za vyuenou - a ty zloeené dudy povsím do komína. Dorotka. Zaho je radji, abys je ani nevidl, abys nepadl zase v pokušení. Já budu naši vrchnost prosit, aby udlala hajným - kus políka mám také Švanda (vyskoí). O, Dorotko! Moje zlatá Dorotko! Jdi si ke všem všudy, ty zpropadený mchu, beztoho vzí v tob deset starých ábl! (Hodí dudami o zem - kolem se rozlehne pronikavý zvuk.) Vocilka (v dáli). He, Švando - kamaráde! Švanda. Ah, to je cekretá - prve jsme jeden druhého ztratili. Dorotka. Ten lovk je zde taky? Švanda. Oh pokej, tomu dám nyní trumf, že potáhne.
a
m
t
mj
Výstup tináctý.
Vocilka. Pedešlí.
kamaráde? Ale to je zloeená hloupost celého pomátly - já t bludiky hledám, volám, toím se jako vrtohlavý beran - a on zatím tady - ah, to vím, to bych také dovedl. Švanda. Tedy jdi a vyhledej si nco. Vocilka. I to nemá tak naspch - já zstanu zatím u tebe. Vocilka.
Jsi zde,
- ty proklaté
350
m
švanda. Holeku, já nebudu mít nynko asu - a ty udláš nejlíp, když pjdeš s princeznou Alcestou a s doktorem Faustem zase do svta. Vocilka. Ale kamarádíku - co ti to napadá? Pomysli jen, slavný koncertisto, - moje upímnost je jako hora - (vrávoraje zavadí nohou o dudy). Copak je tohle? Kýho erta - on sundal dudy, aby moh' zatím
objímat? Servitore! - Vocilko, te práskni do bot te jsou divotvorné dudy tvoje! Vždy íkám - láska je matka mnohé hlouposti - a dokud je hloupost na svt, to se chytrá hlava neztratí. ( Upláchne s dudami.) Dorotka. Nu, ano, ano - já ti vím! Ach, ty ani nevíš, co bych pro tebe uinila.
PROMNA, Vystup trnáctý.
Mlha se rozptýlí - a nyní je vidti háj i s domkem hajného v lesku prvních ervánk. Mezi kovinami a stromovím, nízko i vysoko lesní panny. Uprosted Lesa na.
Rosava Les a na.
opodál co divá žena. Pedešlí.
Blaze tob,
dvo
milující,
Nad
zlou mocí spasn vítzící, Rosavo, tys na milost zas vzala -
(Rosava promní
se
v
polednici.)
Jsemt láskou vrné dvy jata. Peuj o syna dál péí matky Pomohu, bv rostly jeho statky, kdy volno po zemi li kráet. Mžeš k nmu vždy své kroky stáet!
A
Rosava. O mj synu! Švanda. Matko! Rosava. Dcero! 351
Dorotka. Jak? - Ty paní?. Rosava. Nestrachuj se; bude K tvému prospchu. Jakož
nov
to jen
narozený den
lna temného se vine: Takž i vám te nový život kyne Vrnou láskou navždy oblažen! Tamto
z
(Vše se leskne nejvtší záí
Lesní panny
ervánk.)
(zpívají):
Budí
se den,
A lásky
sen Zjeven. Spojenci putujte, V blaha stjte, lásky sen Vám vyjeven!
ln
Je
(Lesana mezitím
(Rosava
s
vznáší se na ržových oblácích, lesní panny okolo ní.)
Dorotkou
a
Švandou
(Veliké skupení.)
(Opona zvolna padá.)
352
stojí
uprosted.)
