Větrák

Větrák

<listopad/2014>

Větrák

<listopad/2014>

SLOVO ŠÉFA REDAKCE Hola hola! Škola nás každé ráno volá už téměř tři měsíce a tudíž je čas, abyste ve svých rukách drželi 1. Vydání Větráku pro školní rok 2014/2015. S odchodem 4.BG nastala změna v obsazení redakce, ilustrátorů, grafiků,fotografů a také šéfredaktora. Je mi tedy ctí převzít dílo Nely Kýrové a doplnit můj pobyt na této škole úkolem, jež není zrovna časově, fyzicky ani psychicky nenáročný. Pro představení mého vlastního já: Co víte, je, že chodím na Evropskou a to do druhého ročníku „gymnázia s rozšířenou estetickou výchovou hudební“. Je mi 16 let, jsem středního vzrůstu, na krku mi sedí hlava, jež je často naplněná blbostmi a je pokrytá kaštanově hnědými vlasy, které bejvávaly po lopatky dlouhé. Ach, kde jsou ty časy? Často od mých spolužáků uslyšíte, že jsem vysmátá (je pravda, že podle smíchu mě poznáte na hodně velkou vzdálenost), ztřeštěná, blázen a takové podobné věcičky. Něco pravda je, ale jinak jsem celkem normální a oproti hodně lidem šťastný člověk. Doufáme, že Větrák bude jen vzkvétat a příspěvky nás budou jen zavalovat. (PéS. Posílejte je na [email protected]). Hezké čtení a užívání hodně školních dní. Vaše vysmátá Lenka

REDAKCE: Šéfredaktor: Lenka Hejtmánková 2.G

Pisálci: Anna Nováková 4.BG, Václav Choun 2.G, p.prof. Pavel Pilík, p. prof. Libuše Doležalová, Nela Eitlerová 4.C, Anna Eisová 2.A, Štěpán Hurník 2.G

Ilustrace: Anežka Velinská 2.G

Grafik: Lenka Hejtmánková 2.G

Patronace: P.prof. Jana Košanová

Větrák

<listopad/2014>

17. listopad v dějinách Toto datum patří v naší zemi mezi nejčastěji připomínané a váže se hned ke dvěma rokům, a to 1939 a 1989, které se nesmazatelně vepsaly do historie, a to nejen české. 17. listopadu 1939 již bývalé Československo neexistovalo, místo něj Češi žili v nedávno zřízeném Protektorátu Čechy a Morava, který byl podřízen hitlerovskému Německu. Vlna odporu proti německému fašistickému režimu, která se v českém národě rozšířila, vyvrcholila masovými demonstracemi 28. října 1939, tedy na 21. výročí vzniku Československa. V Praze byl při srážkách demonstrantů s okupační mocí zastřelen dělník Václav Sedláček a smrtelně zraněn student medicíny Jan Opletal, jehož pohřeb konaný 15. listopadu se zároveň stal protestem proti okupačnímu režimu. V reakci na tyto události nechal Hitler 17. listopadu 1939 uzavřít české vysoké školy, bez soudu bylo popraveno 9 studentských předáků a na 1200 vysokoškolských studentů bylo odvlečeno do koncentračního tábora. 17. listopad se pak stal pod vlivem těchto událostí Mezinárodním dnem studentstva. 17. listopad 1989 je datum, které je v českém prostředí nejvíce spojováno s počátkem procesu, pro který se později vžilo označení sametová revoluce. Toto období revolučních změn, odstartované událostmi 17. listopadu a končící 29. prosincem 1989, vedlo ke konci socialistického režimu v Československu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. Československo bylo od roku 1948 součástí zemí tzv. východního bloku (socialistického), v jehož čele stál Sovětský svaz. Socialistické zřízení v těchto zemích se ale v roce 1989 začalo hroutit. V Československu nesouhlas se socialistickým režimem vyvrcholil právě v listopadu. Na 17. listopad 1989 byla studenty naplánována pietní akce k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty a uctění památky Jana Opletala. Pietní průvod se v odpoledních hodinách vydal z Albertova na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy (původně mělo být cílem trasy Václavské náměstí – to ale nebylo povoleno). Na Vyšehradě se postupně sešlo přibližně 10 000 lidí, kteří svou účastí zároveň dávali najevo nesouhlas s tehdejší společenskou situací. Po ukončení oficiální části demonstrace se dav vydal směrem na Karlovo náměstí. Průvod demonstrantů se pak po nábřeží Vltavy dostal až na Národní třídu a pokračoval směrem na Václavské náměstí. Složky Sboru národní bezpečnosti však měly rozkaz zabránit průvodu cestě na Hrad či na Václavské náměstí. Přibližně 10 000 demonstrantů uzavřely z obou stran policejní kordony. Demonstrující pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci za provolávání hesel jako Máme holé ruce. Složky Veřejné bezpečnosti však po nějaké době začaly demonstranty surově bít obušky. Demonstrace tak byla násilně rozptýlena a někteří účastníci byli následně zatčeni.

Větrák

<listopad/2014>

Tvrdý zásah složek Veřejné bezpečnosti proti mladým lidem pohnul celou společností, která následnými stávkami a demonstracemi dala najevo nesouhlas s pokračováním socialistického režimu. Již 24. listopadu odstoupilo dosavadní vedení komunistické strany. 7. prosince rezignovala federální vláda a 10. prosince přijal poslední socialistický prezident Gustáv Husák slib nové vlády a sám abdikoval. 29. prosince se stal prezidentem spisovatel a disident Václav Havel a volby konané v roce 1990 vyhrálo v Čechách s drtivou převahou Občanské fórum (politické hnutí odmítající socialistický režim) a na Slovensku Verejnosť proti násiliu.

Pan prof. Pavel Pilík

Použitá literatura: Durman, K. Útěk od praporů. Praha: Karolinum, 1998. Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992. Hartman, D. 17. listopad 1939 - 17. listopad 1989. Suk, J. Labyrintem revoluce: aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize: (od listopadu 1989 do června 1990). Praha: Prostor, 2009.

JEN 25 LET? Děkuji, děkuji

, slovy Karla Kryla

za každý den svobody po 17. Listopadu 1989, za Národní třídu, „za Václaváky“ a Letné, kam jsme nosili i naše malé děti. Souhra náhod a dějinných událostí nám připravila jisté překvapení, pro občany mimo Prahu a Středočeský kraj určitý šok, v podobě rozpadu společenského systému, ale přinesla naději pro každého z nás. Dle filozofů jsme byli dílem okamžiku odsouzeni ke svobodě! Svoboda volby, možnost, nebo zdání možnosti odpovídat sami za sebe, rozhodovat se, dle svých intelektuálních schopností s ohledem na náš sociální status, o svém životě, o dalším směřování nás i našich dětí. Za to je třeba vždy bojovat. Zoufale chyběly informace! Bez mobilů, internetu, sociálních sítí, jsme nediskutovali o kritickém myšlení, ale používali jsme, jak říkali naši předkové, selský rozum. Poslech Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, ale i Radia Luxemburg řadu z nás přesto neuchránil před kulturním šokem při výjezdu na západ od našich hranic. Nedostatek překládané odborné literatury, beletrie, natož naší necenzurované literatury v nás burcoval nutnost se učit angličtinu a hledat bytové semináře na jakékoliv téma, jen neslyšet výklad Platona z pohledu

marxismu na FF UK. Nemluvě o čtvrtečních frontách před knihkupectvím, když byl avizován buď zahraniční autor či hvězdy normalizace - Hrabal, Páral. Nostalgii po zašlých časech u 40 % národa vyvolává pocit neukotvení a pocit nedostatku, který by minulý režim dle nich vyřešil. Využívá toho přejmenovaná KSČM, která se stala bohužel součástí nové demokracie. Proto bychom se i my, pomocí mladé generace, měli pokusit vyrovnat s vlastní minulostí. Churchillův údajný výrok: "Jenom když víš, odkud přicházíš, máš šanci vědět, kam směřuješ", vystihuje vše. Jeden den svobody bych věnovala s pietou svým předkům, pokud by to bylo možné, tzv. kulakům, jáchymovským muklům, disidentům, chartisté se dočkali, i když v rozvrácených rodinách. PS. Závidím něco dnešní mladé generaci? Ne! Už je to především na ní. Přesto mě v rámci studentského života napadají adaptační kurzy, prožitá setkání a seznámení. My jsme měli chmelové brigády. Měla jsem odjet 22. 8. 1968. Neodjela jsem! 21. 8. 1968 přijeli! Nedělám si nárok na politický komentář, esej, sociologický průzkum, atd. Jsou to pocity! Na ostatní není prostor. Paní prof. Libuše Doležalová

Větrák

<listopad/2014>

Studentské Tento celý díl Větráku je o tom, jak náš český národ či jednotlivci měnili své životy 17.11.1989 a několik následujících dní, které se zásadně zapsaly do historie a vývoje naší demokratické republiky. Naše generace nemohla protestovat, a tak jsme se chtěli studentů i profesorů zeptat, jak tento historický okamžik vnímají dnes. Odpovědi na naše otázky byly všelijaké, ale každá mě vedla k zamyšlení, jestli opravdu máme, co jsme chtěli, a pořád bojujeme za to, co je správné.

Naději.

Touha k pospolitosti a uvědomění si národu jako celku a vyšších hodnot. Možnost budovat demokracii a svobodu, jenže hodně lidí to zapomene, že to je otevření cesty.

Větrák

<listopad/2014>

f rum Nešla bych tam.

Cokoliv, co by pomohlo…

Zvonila klíčema! Cokoliv, co by pomohlo… Užíval bych si to. Spíš to potom. Asi by ve mně byl strach a nenávist, ale šla bych tam.

Demonstrovala.

Svobodný přístup. k informacím. Svobodu, ale hlavně zodpovědnost. Právo se svobodně rozhodnout.

Zabrat, je to každodenní fuška.

Přehled.

Anna Eisová a 2.A

Větrák

<listopad/2014>

ŠKOLSKÁ RADA SE RADILA Jmenuji se Nela Eitlerová, jsem studentkou předškolní a mimoškolní pedagogiky ve 4. ročníku. Letos mne má třídní prof. a spolužačky přihlásily do voleb školské rady. Nejdříve jsem vůbec nevěděla, co od tohoto postu mám očekávat. V den voleb jsem byla mile překvapena, že mezi námi všemi, kteří se zúčastnili voleb, je jen málo hlasů rozdíl. Upřímně jsem chtěla, aby volby vyhráli i moji sokové, jelikož vím, jak jsou schopni. Kdyby to šlo, nejraději bych byla, abychom mohli vyhrát všichni. Po skončení voleb a zjištění toho, že jsem volby vyhrála, jsem se spojila s ostatními členy školské rady a vyčkávala na další informace. Ze začátku mi přišlo, že to bude snadné, že se bude vše projednávat v klidu a budou to spíše formality. Ale postupem času, za mnou začali chodit spolužačky a spolužáci s prosbami, co by se mohlo změnit, co sem jim nelíbí aj. V tuto chvíli jsem si uvědomila, jak je toto místo ve školské radě důležité. Také mi došlo, že toho mohu pro spolužáky mnoho udělat a že za nimi budu stát a budu jim pomáhat i kdyby mě to mělo stát celý můj volný čas. Na 1. školské radě jsme projednávali formality a Vaše návrhy na změny. Opravdu to není tak, že by se návrhy podaly a tím to skončilo. Řeší se každý problém, který navrhnete. Tímto Vás všechny nabádám, vyhledejte mne kdykoliv a kdekoliv. Přijďte s jakoukoliv prosbou, návrhem jako to udělali vaši spolužáci. Jestliže máte návrh na to, aby se na naší škole něco změnilo, je to jen a pouze dobře. Je krásné nemyslet jen na svůj ročník a to, jak to ,,dokopem“ k maturitě, ale také na ročníky pod námi. A ještě více na ročníky, které jsou ještě teprve na Základní škole a přemýšlí, jestli půjdou k nám do kolektivu a budou součástí školy. Děkuji moc všem za Vaše hlasy a přeji úspěšný školní rok. Nela Eitlerová, 4.C

POCTA LINHARTOVI Ve středu 5.11.2014 na terase gymnázia Evropská se uskutečnilo slavnostní odhalení Pocty Linhartovi. Název Pocta Linhartovi nese moderní socha železo - betonové konstrukce, jejíž architekty jsou Justina Urbanová a Adéla Hrdličková. Proč Pocta? Protože socha nese geometrické tvary, které jsou charakteristické pro budovu gymnázia, kterou Evžen Linhart navrhl a nechal postavit v letech 1937 - 1938 jako čistě funkcionalistickou budovu. Socha se skládá z tvarů trojbokého hranolu, válce a koule. Na počest odhalení sochy pronesl řeč pan ředitel Pavel Drtina a také vystoupil dechový orchestr školy. Václav Choun, 2.G

Větrák

<listopad/2014>

SALOME

V

roce 1905 uvedl německý skladatel Richard Strauss svou v pořadí již třetí operu s názvem Salomé. Skladatel si jako předlohu pro své dílo vybral divadelní hru dekadentního dramatika a spisovatele Oscara Wilda. Hned po prvních taktech posluchač poznává, že jde o zcela nevšední a originální dílo. Už jenom to, že opera nemá skoro žádnou předehru, svědčí, s přihlédnutím na dobu vzniku, o její ojedinělosti. Richard Strauss v roce 1905, kdy se tehdejší skladby nesly v duchu impresionismu nebo v již doznívajícím pozdním romantismu, zkomponoval operu, která předznamenala, ale také započala hudbu 20. století. V Salomé je jasně slyšet temperament a drsnost expresionistické hudby, skladatel využívá disharmonických intervalů, které otevírají cestu kakofonické hudbě. V tomto smyslu se dá říci, že balet Igora Stravinského Svěcení jara a opera Richarda Strausse Salomé jsou pomyslnými branami do hudby 20. století. Svou avantgardností učinili obrovský skok v oblasti vážné hudby. 23. října 2014 ve Státní opeře proběhla premiéra inscenace, kterou připravili tvůrci z Polska. Režisér zasadil děj opery do dnešní doby, s tím, že velká část se odehrávala v moderně vystavěném bytě. Jak již bylo řečeno, jedná se o dekadentní hru

a tvůrci tuto skutečnost vzali na vědomí. Ba dokonce ji ještě více umocnili a maximalizovali někdy i do těch největších extrémů. Pohledy na stříkance krve tu nebyly nic ojedinělého, postavy zvracející do umyvadla také nechyběly. Závěrečná scéna, kdy již šílená Salomé líbá useklou hlavu Jana Křtitele byla pojata velice sugestivně a morbidně. Divák zkrátka jen koukal s otevřenou pusou, co vše je v opeře možné. Scéna byla propracována do těch nejmenších detailů. Velký důraz se tu kladl na hru se světly a stíny. Většinou potemnělé jeviště občas narušil kužel světla dopadající na obličej nebo tělo té či oné postavy. Hojné používání promítacího zařízení a všelijakých dekadentních symbolů (např. obří pavouk procházející po jevišti) se jenom více přibližovaly duchu depresivního příběhu a dokonale propracované hudby, která vystihovala to, co Oscar Wilde ve svém dramatu zamýšlel. Co lze vytknout? Je jasné, že přemíra naturalistických prvků může na diváka slabší povahy působit poněkud šokujícím dojmem. To ovšem neubírá nic na kvalitě této inscenace, potažmo opery a dramatu. Dále co by se dalo vytknout, je trochu překombinovaná scéna. Ta se totiž v žádném případě nesnažila o strohost a jednoduchost, která by možná pomohla ke snazšímu vnímání tempa a děje opery. Zde jsme se ovšem

Větrák

<listopad/2014>

dočkali neskutečně složitě propracované scény, ve které bychom nenašli jediné chyby. Tato složitost se ovšem mohla postupem času stát únavnou.

nebude. Tvůrcům se zkrátka podařilo vytvořit neskutečně působivou inscenaci, která na jevišti Stavovského divadla nemá obdoby.

I přes tyto možné nesrovnalosti se dá říci, že takové představení v Čechách dlouho nebylo a nejspíše i dlouho

Štěpán Hurník, 2.G

Větrák

<listopad/2014>

MÓDNÍ RUBRIKA Víte, ve dvou se to lépe táhne a narcismus s kamarádkou je větší legrace, a proto jsem si vyškrtla funkci fotografa a s chutí ji přenechala skvělé umělkyni Karolíně Palečkové ze 4.BG. Móda je hra. Hrajte si, kombinujte a nebojte se ukázat styl. A hlavně se ciťte pohodlně! Kdo se pro toto číslo stal naší „obětí“?

„Nosím outfit podle nálady,“ říká se Jakub z 3. G. Košili koupil v Pull &Bear a já opravdu oceňuji nestárnoucí kombinaci džínoviny a hnědé. Je jako Olivier Martinez, co říkáte? A jelikož si kluky na naší škole musíme hýčkat, já dávám palec nahoru!

Lunu pravděpodobně znáte více jako fotografku než jako modelku, ale já jsem si ji odchytla a vyzpovídala. „Mám ráda minimalismus, eleganci a ženskost, “ říká, „černá je pro mě základ, ve kterém jsem se našla. Styl mám už nějakou dobu stejný, ale neustále se vylepšuje díky větším možnostem v oblasti módy.“

Dorotka je sluníčko, které vždycky chodby prozáří nějakým výjimečným kouskem. Retro slaměná kabelka s baretem? Proč ne! Jde o styl a ten tahle holka má. Chceme více takových lidí!

Větrák

<listopad/2014>

Paní profesorka Zuzana Ambrosová mě fascinuje svým stylem oblékáním už čtvrtý rok. Jak je možné, že je tak krásná a stylová? „Někdy se oblékám jako z jiné doby, „směje se, „ ve stylu oblékání mě ovlivnila Anglie a především vintage. Tam se nachází poklady! Spoustu věcí mám po mamince, po dceři nebo po kamarádkách. Vždy se snažím zkombinovat nové se starým. Například v anglického Primarku si vozím trička za pár liber a nosím je k sukni „z minulosti. Také nakupuji Fairtrade oblečení, které je z přírodních materiálů a lidé dostávají spravedlivou částku peněz za odvedenou práci.“

Kdopak to je? Je stylovej, je vtipnej a chodí s námi na Evropskou! Pomůžu Vám, když napovím, že ho cvaknul foťák Káti Jedličkové?

O své fotce Káťa říká: „Muže vždy na snímcích zachycujte zezadu- nemůže Vám váš záměr fotografovat překazit a máte jistotu, že mu to tam bude slušet.“¨

Posílám Vám spoustu módy a dobré nálady!

P.S. Káťa shání kvalitní muže modely na focení!

Anička

Větrák

<listopad/2014>