Vojkovický informátor 3/4 2007 čtvrtletník sboru Církve adventidtů sedmého dne Vojkovice
… žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se,buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. II. Korintským 13, 11
Pobožnost v rodině Byla-li kdy doba, že každý dům měl býti domem modlitby, pak je to doba nynější. Všude vládne nevěra a pochybovačnost. Nepravost převládá. Zkaženost proudí v našich žilách a ve veřejném životě vzmáhá se odboj proti Bohu. Mravní síly, spoutané hříchem, jsou pod nadvládou satana. Duše jest terčem jeho pokušení a nebýti mocného ramene, vztaženého k zachraňování, šel by člověk tam, kam jej vede arcibuřič. A přece v této době hrozného nebezpečí mnozí z těch, kteří se nazývají křesťané, nemají rodinné pobožnosti. Neuctívají Boha ve svých domovech, neučí své dítky milovati a báti se Boha. Mnozí se tak odloučili od Boha, že se cítí býti ztraceni, kdykoli se mají k Němu přiblížiti. Nemohou přistoupiti „směle a s doufáním k trůnu milosti“, „pozdvihujíce čistých rukou bez hněvu a bez pochybování“. Žd 4,16, 1Tim 2,8. Nemají živého spojení s Bohem. Mají způsob pobožnosti, ale nikoli její moc. Myšlenka, že modlitba není důležitá, jest jedním z nejúspěšnějších svodů satanských ke zničení duší. Modlitba jest obecenstvím s Bohem, pramenem moudrosti a síly, pokoje a blaženosti. Kristus modlil se k Otci „s křikem velikým a slzami“. Žd 5,7 Pavel nabádá věřící, aby se modlili „bez ustání“ (1Tes 5,17), aby se přibližovali k Bohu „se vší ustavičností a prošením a s díků činěním prosby“ své oznamovali Bohu. Fil 4,6 „Modlete se jedni za druhé“, píše Jakub. „Mnohoť může modlitba spravedlivého.“ Jk 5,16 Upřímnou a opravdovou modlitbou měli by rodičové zbudovati ohradu kolem svých dětí. Měli by se modliti s plnou vírou, že Bůh zůstane s nimi a že svatí andělé ochrání je, jakož i jejich děti před ukrutnou mocí satana. V každé rodině měla by býti určena doba k ranní a večerní pobožnosti. Jak utěšené je to pro rodiče shromážditi dítky své před snídaní, aby poděkovali Otci nebeskému za jeho ochranu po celou noc a prosili Ho a pomoc a vedení po celý den. A jak je to dobré, když večer opět rodiče i děti ještě jednou se shromáždí před obličejem Páně, aby poděkovali za požehnání, jichž se jim dostalo uplynulého dne. Otec – v jeho nepřítomnosti matka – má vésti pobožnost a vyvoliti část Písma svatého, která jest poutavá a snadno srozumitelná. Pobožnost má býti krátká. Čte-li se dlouhá kapitola a k tomu dlouhá modlitba, pobožnost unavuje, takže při jejím skončení všichni si ulehčí. Je-li pobožnost suchopárná a unavující, je-li zdlouhavá a nezajímavá, že se jí děti bojí, Bůh jest zneuctěn.
Otcové a matky, učiňte chvíli pobožnosti zvlášť poutavou. Není příčiny, proč by neměla býti nejpříjemnější chvílí celého dne. Kdyby se věnovala chvíle přípravě, bylo by možno učiniti ji poutavou a prospěšnou. Občas měla by se v pobožnosti učiniti změna. K přečtenému oddílu Písma lze položiti nějakou otázku a učiniti k tomu několik vhodných poznámek. Také může býti zazpíván nějaký chvalozpěv. Modlitba by měla býti krátká a vhodná. Ten, kdo se modlí, by měl prostými a vroucími slovy děkovati Bohu za jeho dobrotu a prositi Ho o pomoc. Podle toho, jak to dovolují okolnosti, mohou se také děti účastniti čtení a modliteb. Teprve ve věčnosti bude zjeveno, kolik dobrého způsobily takové chvíle pobožnosti. Život Abrahama, přítele Božího, byl životem modlitby. Všude, kde zřídil svůj stan, postavil také hned vedle oltář, na němž přinášel ranní i večerní oběť. Když svůj stan složil, oltář zůstal na svém místě. Šel-li tamtudy nějaký kananitský, věděl, kdo na tom místě byl. Rozbil-li pak svůj stan, opravil oltář a modlil se k živému Bohu. Tak by měly býti křesťanské domovy světlem ve světě. Ráno i večer měly by z nich vystupovati modlitby k Bohu jako libá vůně. Jeho milost a požehnání sestoupí pak na modlitebníky jako ranní rosa. Otcové a matky, shromažďte každé ráno i večer dítky své kolem sebe a pozdvihujte svých srdcí k Bohu v pokorných prosbách o jeho pomoc. Vaši milí jsou denně vydáni všelikým pokušením. Stezka mladých i starých jest každého dne obklíčena nebezpečím. Kdo tu chce vésti život trpělivosti, lásky a radosti, musí se modliti. Nad vlastním „já“ můžeme zvítěziti jenom tehdy, když ustavičně přijímáme pomoc od Boha. Sebe i své dítky posvěcujte každého jitra na novo Bohu pro nastávající den. Nepočítejte na měsíce i léta dopředu, neboť ty nejsou vaše. Vám je dán jenom krátký den. V jeho hodinách pracujte pro Mistra, jako by to byl váš poslední den na zemi. Všecky své úmysly předkládejte Bohu a poznávejte, máteli je podle jeho prozřetelnosti provésti, anebo zavrhnouti. Jeho úmysly přijměte místo svých vlastních, i kdyby přijetí jich vyžadovalo vzdáti se svých zamilovaných úmyslů. Potom život váš bude se vždy více připodobňovati vašemu vzoru nebeskému, a „pokoj Boží, který převyšuje všeliký rozum lidský, zachová srdce i myšlení vaše v Kristu Ježíši.“ Fil 4,7 Ze Svědectví pro církev od E. G. White (Testimonies VII s. 42-44) vybral
i-n
Pozdrav z dálky Všechny změny, i ty, po kterých jsme nejvíce toužili, mají svoji melancho-lickou stránku, protože to, co opouštíme, se stalo časti nás samých. (France Anatole) Pozorovali jste někdy ve svém živote, že pro vás, některé slova mění svůj význam podle toho, v jaké souvislosti jste se s nimi setkali nebo co jste prožili? V mém případě těchto slov není zas až tak mnoho, a řekl bych, že jedno z nejpřednějších míst si stále udržuje - a řekl bych i posiluje - slovo, které se pro mne, z prostého popisného významu, proměnilo v živý, téměř hmatatelný termín obsahující nespočet událostí, osob a vzpomínek. Není těžké, jistě uhádnout, které slovo mam na mysli. VOJKOVICE. Pro každého zní jinak, každý si vybaví něco jiného, ale ve mne vyvolává zvláštní, až návykový vnitřní pocit, něčeho co nutí člověka se zastavit a s hlubokým nádechem nechat doznít tento pocit až do samotného konce. Když mi byla nabídnuta možnost, přispět do Vojkovického informátoru, neuvažoval jsem nad tím, zda nabídku přijmout či nikoliv, ale spíše, zda budu schopný vybrat z toho, co bych vám rád sdělil, to podstatné a ušetřit tak sborovým vydavatelům práci s vkládáním dalších listů do tohoto vydáni. Nicméně, myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že s tím asi již počítali, když mi tuto možnost nabízeli. Mou myslí probíhají vzpomínky na novoroční program, který jsme z části mohli společně s celou mou rodinou sledovat pres internet. Myslí procházím řadami židlí v “našem” sboru a postupně zdravím každého z Vás. Odchod z česka byl a je pro naši rodinu vcelku zásadní události, která změnila nejen naše plány, ale vytvořila nove plány a představy. Nove prostředí, jiný jazyk, mentalita, sbor, přátele. To vše je součásti změny, která nás chtěnechtě ovlivňuje. První měsíce jsme prožívali s pocitem jako návštěva. Tento pocit se pak začal měnit – tedy alespoň u mne – v okamžiku, když jsme si koupili náš vlastní dům a vytvořili si tak znovu své rodinné soukromí, svůj novy domov. Díky švagrovi Martinovi jsem mohl ihned po našem příjezdu začít pracovat a tak jsme mohli celkem v poklidu a pomalu začít budovat vše od začátku. Naším začátkem byly věci v šesti kufrech, které jsme si s sebou přivezli. Čas běží a po roce a osmi měsících s hrůzou zjišťujeme fakt, jak rychle se věci v domácnosti dokážou nahromadit. Jednou z mých obav, byla otázka, jak se se změnou prostředí vyrovnají Nela a Klaudie. Reakce dětí na jiný jazyk a ztráta kamarádů byl pro nás velkou
neznámou. Nelinčina touha mít kolem sebe co možná nejvíce kamarádu, ji však přiměla překonat jazykovou barieru a již po několika týdnech nastoupila do předškolní třídy. K našemu úžasu bylo jen málo dnů, kdy se ji do “školy” moc nechtělo a tak dnes již jen s Evčou tiše “závidíme” Nelince a Klaudince jejich mladé hlavičky, které si již po tak krátké době dokázaly s jazykovou změnou hravě poradit. A tak z obavy zda holky zvládnou jazyk anglicky, se situace otočila v pro nás nelehký úkol, udržet v kondici jazyk český. Jednou z dalších zásadních změn je i sborové společenství tady v 100 Mile House. Byla to velká změna přijít ze sboru s více než 130 členy do sboru, který nemá více než 10 členu, z čehož většina je již ve značně pokročilém věku. Část Kanady v které žijeme je velmi religiózní a proto i v 100 Mile House máme mnoho křesťanských-protestantských sboru s velkými počty členu. Církev adventistu je zde, pokud ne nejmenší tak jednou z nejmenších v oblasti. A to je škoda. V blízkém městě Williams Lake (cca 100km od 100 Mile House) jsou další dva podstatně vetší adventistické sbory. Se změnou prostředí, poznáním dalších názorových obzorů, zkušeností vlastní, ale i lidi kolem sebe, člověk znovu a znovu musí přiznat, že dar, který nám Ježíš Kristus dal v seslání Ducha svatého (Jan 14, 26), aby nás vedl v naších životech, je životodárným darem milujícího Boha jeho dětem. Darem vedoucím k životu věčnému, ale také k prožití pokojných dnů našeho každodenního života. Život v němž by nebylo vedeni Duchem svatým, by bylo snad jen marným hledáním pravého významu končící v beznaději, nepochopení a skepsi nad porovnáním teorie s realitou. Jsem tomu rád, že Duch Boží nás vede k odevzdání se pod Jeho vliv a vedení a chrání nás tak před spekulacemi a nebezpečím tendenčního myšlení, ke kterému naše hříchem narušena mysl přirozeně inklinuje. Rád bych tímto využil možnost mne danou a popřál celému sboru, ale také každému z vás jako jednotlivci, Boží požehnání ve všech vašich plánech a konáních. Celá naše rodina netrpělivě vyhlíží nejbližší možnou příležitost, se za vámi podívat a mít tak možnost, znovu prožít alespoň pár chvil ve vaší přítomnosti. Mé pracovní vytížení mi v současnosti nedovoluje odjet na delší dobu než pár dní a proto bychom rádi uskutečnili naši návštěvu až v okamžiku, kdy budeme moci zůstat v česku minimálně několik týdnu. Rad bych se s vámi rozloučil slovy apoštola Pavla v Římanům 15,13 “Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radosti a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje moci Ducha svatého.” Váš Tomáš s rodinou Více o rodině Tomáše Šlosárka (fotografie, vzkazy) na internetové adrese http://members.shaw.ca/slosarek
Narozeniny nejen našich členů Červenec 03. Jaroslava Spielvogelová 07.Daniel Maďa 09. Vladimír Walach ml. 10. Dušan Bardoš 10. Václav Zářický 13. Halina Heczková 15. Eliška Eliška Dýrrová 15. Krajčevičová Ludmila 16. Lukáš Bolek 18. Rostislav Poloch 19. Dalibor Koloničný 20. Ľubica Laufersweilerová 20. Pavla Polochová 22. Anna Pěkníková 22. Vladimíra Walachová 23. Ján Kováčik 24. Alex Laufersweiler st. 24. Anna Turoňová 27. Judita Turoňová 28. Pavel Stebel 30. Luděk Pěkník
Srpen 02. Daniel Gorný 03. Karin Polochová 04. Jiřina Kolářová 08. Marek Koloničný 09. Marcelina Schwarzová 10. Oldřích Dýrr 15. Radim Kollár 16. Grete Laufersweilerová 16. Václav Bártek 18. Ema Walachová 20. Adolf Vřetionko Vřetionko 20. Robin Pěkník 23. Ellen Bártková 23. Martin Buroň 25. David Sabela 26. Lucie Steblová 28. Josef Haleš 31.Nela Sosnová
Září 04. Liduše Kováčiková 05. Petr Sosna 09. Eva Manoli 09. Jakub Sosna 1. Danny Laufersweiler 11. Eduard Skalka st. 17. Eva Bártková 17.Lumír Maďa 18. Jiří Buroň 19. Filip Galda 19. Petr Galda 19. Zdeňka Salamonová 20. Sára Kollárová 22. Michaela Podlesná 22. Renáta Renáta Sosnová 24. Milan Sosna 26. Vanda Vřetionková 28. Soňa Kollárová 30. Robert Bártek 30.František Pěkník
Přejeme Vám Boží vedení do dalších let Redakce: Kontakty: Telefon: E-mail: Internet:
Martin Buroň, oddělení komunikace Modlitebna CASD Vojkovice, Vojkovice 74 558 651 134
[email protected] www.vojkovice.net
Poslechněte si některá kázání na internetové adrese: www.vojkovice.net
