VOJKOVICKÝ
INFORMÁTOR
2/4 2012 Vojkovický informátor
Hledání vzoru Mezi dítky Izraele, které byly odvlečeny do Babylona do zajetí, jež pak trvalo sedmdesát let, byli bohabojní a pro vlast zanícení mužové, kteří byli v zásadách pevni jako ocel, kteří se nedají zkazit sobeckostí, nýbrž budou ctít Boha i za cenu, že ztratí vše. V zemi svého zajetí budou tito muži plnit záměr Boží tím, že přinesou pohanským národům požehnání pocházející ze známosti Hospodina. Budou tam zástupci Božími. Nebudou ustupovat modloslužebníkům; svou víru a své jméno vyznavačů živého Boha ponesou jako vysokou čest. A také si tak počínali. V dobrých časech i v protivenství ctili Boha a Bůh ctil je. Mezi těmi, kdož zachovali svou věrnost Bohu, byl Daniel a jeho tři druzi - slavný příklad toho, co se může stát z člověka, opře-li se o Boha moudrosti a moci. Ze svého poměrně prostého židovského domova byli tito chlapci z královského rodu přesazeni do nejznamenitějších měst a na dvůr největšího monarchy světa. Nabuchodonozor "rozkázal Ašpenazovi, správci svých dvořanů, aby přivedl z synů Izraelských, z semene královského a z knížat mládence, na nichž by nebylo žádné poskvrny, a krásného obličeje, a vtipné ke vší moudrosti, a schopné k umění i k nabývání jeho, a v kterýchž by byla síla, aby stávali v paláci královském". (Dan 1,34) Král nenutil hebrejské mládence, aby se zřekli své víry a zaměnili ji za modlářství, avšak doufal, že k tomu postupně dojde. Tím že jim dal jména, jež mají význam v modlářství, že je denně přiváděl v těsný styk s modlářskými zvyky a vystavoval je vlivu lákavých obřadů pohanské modloslužby. Doufal, že je svede k tomu, aby se zřekli náboženství svého národa a přidali se k Vojkovický informátor
náboženství Babylonských. Na samém počátku své životní dráhy byli podrobeni rozhodující zkoušce povahy. Bylo totiž nařízeno, že mají jíst pokrm a pít víno, které přicházelo z králova stolu. Král se domníval, že jim tím vyjadřuje svou přízeň a svou starostlivost o jejich blaho. Tito mládenci se však neodvažovali zkoušet na sobě zeslabovací účinek přepychu a prostopášnosti na tělesný, duševní a duchovní vývoj. Věděli také, že pití vína by škodlivě zapůsobilo na jejich tělesnou a duševní sílu. I kdyby jen předstírali, že jedí takový pokrm a pijí takové víno, bylo by to popřením jejich víry. Daniel a jeho druzi byli svými rodiči vychováni k přísné zdrženlivosti. Naučili se, že za své schopnosti budou skládat účty Bohu, a že je proto nesmějí oslabovat nebo ohrožovat. Tato výchova pomohla Danielovi a jeho druhům udržet se uprostřed znemravňujícího vlivu babylonského dvora. Silná byla pokušení, jež na ně doléhala u tohoto zkaženého a rozmařilého dvora (světa), přesto zůstávali neposkvrnění. Žádná síla, žádný vliv je nemohl odvést od zásad, jež si osvojili v raném věku hloubáním o slově a skutcích Božích. Tři roky se hebrejští mládenci učili "liternímu umění a jazyku kaldejskému" (Dan 1,4). Po celou tu dobu zůstali věrní Bohu a opírali se stále o moc Boží. Upevnili se v odříkavosti, byli opravdoví, cílevědomí, pilní a vytrvalí. Odloučení od vlivů domova a od posvátných svazků, snažili se chovat chvályhodně, aby byli ke cti svého utlačovaného lidu a k slávě Boha, jehož služebníky byli. Hospodin pohlížel s libostí na pevnost hebrejských mládenců, na jejich sebezapření a čistotu pohnutek, a oblažoval je svým požehnáním. Když pak skončila doba výchovy, byli židovští mládenci spolu s dalšími uchazeči pro službu v království podrobení zkoušce. Avšak "není nalezen mezi všemi těmi, jako Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš". Jejich bystrá chápavost, jejich široké vědomosti, jejich vybrané a přesné vyjadřování svědčily o mohutnosti a síle jejich duševních schopností. U babylonského dvora byli shromáždění zástupci ze všech zemí, muži s největšími vlohami, muži nejštědřeji nadaní dary přírody, muži s nejrozsáhlejším vzděláním, jaké svět může poskytnout; mezi všemi těmi se nyní octli židovští mládenci. V tělesné síle a kráse, v duševních schopnostech a ve vědomostech byli nepřekonatelní. Rovná postava, pevný, pružný krok, krásná tvář, bystré smysly, čistý dech - to vše bylo vysvědčením dobrých zvyků, znamením Vojkovický informátor
ušlechtilosti, již příroda poctívá ty, kdož jsou poslušní jejích zákonů. Tyto jejich úspěchy nebyly však náhodné. Získali své znalostí správným využíváním svých sil pod vedením Ducha svatého. Spojili se se zdrojem vší moudrosti a známost Boha učinili základem svého vzdělaní. Zachovávali životní pravidla, jež vedla k rozvoji jejich rozumové síly. Počínali si tak, že Bůh jim mohl požehnat. Neustále se modlíce, svědomitě se učíce, ve stalém styku s Neviditelným chodili s Bohem, jako s ním chodil Enoch. Bůh přivedl Daniele a jeho druhy ve styk s velkými muži Babylona, aby tam v národě modloslužebníků, mohli ukázat, jaká je povaha Boží. Jako Bůh povolal Daniela a jeho druhy, aby o něm podávali svědectví v Babyloně, tak povolává nás, abychom byli jeho svědky v dnešním světě. Jako Hospodin spolupracoval s Danielem a jeho druhy, tak chce spolupracovat se všemi, kteří se snaží provádět jeho vůli. Bůh od nás požaduje, abychom všude, v každé životní situaci zjevovali lidem zásady jeho království. Mnozí vyčkávají, až se jim naskytne příležitost vykonat nějaké velké dílo, a zatím každodenně zameškávají příležitosti, kdy by mohli projevit věrnost Bohu; a život jim zatím uplývá. V životě pravého křesťana není věcí nepodstatných a zbytečných; v očích Všemohoucího je každá povinnost důležitá a Hospodin každému vyměřuje příležitosti k službě. Budeme souzeni podle toho, co jsme mohli vykonat, avšak nevykonali, protože jsme nepoužili svých schopnosti k oslavě Boha. Věrnosti zásadám střídmosti, jakou projevovali hebrejští mládenci, promlouvá Bůh k dnešní mládeži. Je zapotřebí mužů, kteří jako Daniel působí pro správnou věc a zasazuji se o ni. Je zapotřebí čistých srdcí, pevných rukou, nebojácností a odvahy, neboť boj mezí neřestí a ctností vyžaduje neustálou bdělost. Ke každé duši přichází satan s pokušením v mnoha svůdných podobách, jaké má ukájení choutek. Nanejvýš důležité prostředí k vytváření povahy, v němž se vyvíjí mysl a duše, je tělo. Proto nepřítel duší zaměřuje svá pokušení tak, aby oslabil a poškodil tělesné síly člověka. Zdaří-li se mu to, znamená to často, že celá bytost propadá zlu. Tělo musí být podřízeno vyšším silám bytosti. Vášně musí byt řízeny vůli, jež sama musí být podřízena Bohu. Hebrejští mládenci byli lidmi stejných vášní jako my; přes svůdné vlivy babylonského dvora však stáli pevně, protože záviseli na síle, jenž je věčná. V nich viděl pohanský národ obraz dobroty a dobročinnosti Boží a Vojkovický informátor
lásky Kristovy. A v jejich životě máme příklad vítězství zásad nad pokušením, čistoty nad zkažeností, věrnosti a oddaností nad bezvěrectvím a modlářstvím. Bůh chce, aby tytéž mocné pravdy, jež byly zjevovány skrze tyto mládence, zjevovali lidé, mladí, staří, dětí, i dnes. Život Daniela a jeho druhů je ukázkou toho, co Bůh učiní pro ty, kteří se mu odevzdají a celým srdcem se budou snažit splnit úmysl Boží. Podklady z knihy "Proroci a králové", str. 315 až 322.
A.L.
Historie klubu PATHFINDER Již v raných počátcích adventistické církve se vynořuje otázka, jak být srozumitelní i dětem. Dlouhá kázání, hromadící se teze o výkladu prorockých knih Bible, důlek vyseděný v kostelní lavici, když venku se děje tolik zajímavého, to není to, čím dětská srdce ožívají. Proto již v 50. letech 19. století vychází z iniciativy J. Whita časopis Instruktor mládeže, který se formou otázek a odpovědí pokouší přiblížit mladým lidem, čemu adventisté věří. Tyto lekce si nacházejí adresáty i mezi dříve narozenými. Jejich užívání dospělými se časem stává pravidelnou součástí bohoslužeb. Zrodily se úkoly sobotní školy. V hledání dětského jazyka pro předání evangelia pokračuje v 60. letech 19. století G. H. Bell (nezaměňovat s G. Bellem, vynálezcem telefonu). Všímá si rozdílného vnímání dětí v různém věku a snaží se tomu vyjít vstříc. Postupně rozvíjí systém adventistického školství. Během r. 1909 se koná v Coloradu setkání lidí zapojených do výchovy mládeže. Přemýšlejí nad programem pro děti, který by se stal uceleným výchovným systémem. Vytvářejí program tzv. Mladších misijních dobrovolníků. Nezávisle na sobě a přibližně ve stejné době si dva muži uvědomují, že to, jak tzv. civilizovaná křesťanská společnost vychovává své děti, jde téměř proti přirozenému chodu věcí. Oba pocházejí z Velké Británie, kde prošli výchovným systémem viktoriánské éry. Děti, tehdy především chlapci, byli často už v pěti letech posíláni do internátní školy. Vyžadovala se absolutní kázeň. Sedělo se v lavicích s rukama za zády a sebemenší pohyb byl Vojkovický informátor
nekázní a byl přísně trestán. Každá zvídavá otázka byla považována za projev nepoddajného ducha, kterého je třeba zkrotit tvrdými tělesnými tresty. To vše za zdmi starých studených budov. Prvním z těchto mužů je spisovatel E. T. Seton. Znechucen industriální civilizací, odjíždí do USA najít harmonii skrze život v tehdy ještě nezkrocené divočině. Díky svému indiánskému průvodci poznává zcela odlišný svět. Toto je výchova, která dává prostor dětské zvídavosti a touze po dobrodružství, v prostředí, které utužuje schopnosti tělesné a naplňuje i potřeby duše. Své ideje vkládá Seton na stránky knih Dva divoši a Rolf zálesák. Zakládá Ligu lesní moudrosti (1916), kde myšlenky přetavuje v činy. Výchovným prostředím je příroda, výchovným cílem hledání síly, pravdy, krásy a lásky. Druhým mužem je důstojník britské armády B. Powel. Když je povolán do služby v Jižní Africe, uvědomuje si rozdíl mezi schopnostmi Angličanů, zvyklých na dril a vojenské příručky, a domorodců, které využívali Britové jako stopaře a zvědy. Usuzuje, že britská výchova je příliš jednostranná. Britové umí citovat Homéra, vypočítat obvod zeměkoule, ale nerozdělají oheň, když je na přesunu zastihne noc. Nabyté zkušenosti vkládá do knihy Scouting for boys (1907), organizuje první skautské tábory a kurzy pro vůdce oddílů. Výchovným cílem je odpovědnost vůči Bohu, svému okolí a k sobě samému (symbolizováno třemi okvětními lístky lilie). Tyto myšlenky si pomalu hledají cestičky i do adventistického prostředí. Spontánně vzniká několik klubů podle Setonova vzoru. Pro Mladší misijní dobrovolníky je sepsán slib, postupně zavedeny stupně zdatnosti a odborky podle Powela. Pořádají se letní tábory. Nejstarší dochovaná zmínka o táborech je z Austrálie z roku 1925. Na jednom takovém táboře v jihovýchodní Kalifornii vypráví host u večerních ohňů příběhy. Příběh o zvědovi Johnu Frostovi z dob osidlování amerického západu děti přímo nadchl. Na jeho počest bylo toto tábořiště pojmenováno Pathfinder camp. Jak se zde pořádaly další tábory, dostávalo se toto slovo do povědomí dětí i vedoucích. Klub Pathfinder tak stanul na své startovní čáře. Začátkem r.1930 se skautský vůdce J. McKim rozhodl, že udělá něco pro děti ve sboru v Santa Anně, jehož byl členem. Vedl ve městě skautský oddíl, ale cítil, že sbor potřebuje svůj vlastní klub, podle skautského vzoru, ale s ještě větším důrazem na duchovní výchovu. Ještě s jednou sestrou, Vojkovický informátor
která se ujala děvčat, takový oddíl skutečně založil. Vzhledem k tomu, že slovo pathfinder mělo mezi mládeží a dětmi té oblasti již svůj zvuk a váhu, pojmenovali svůj oddíl Pathfinder Club. Činnost oddílu se začala velmi slibně rozvíjet. Někteří starší členové sboru se však začali domnívat, že činnost je málo duchovní a zanáší do sboru nekřesťanské postoje. Postavili se do velmi silné opozice vůči této práci. Náplň schůzek byla velmi podobná tomu, co známe i dnes. Hry, rozvíjení zručnosti, poznávání přírody, cyklistika, vícedenní výpravy. Výbor sboru se postavil proti klubu a vyzval McKima k jeho okamžitému rozpuštění, jinak on i jeho spolupracovníci budou dáni do církevní kázně. Tento přístup znamenal pohřbení jakéhokoliv podobného klubu až do konce 2.svět.války. Právě ze sboru v Santa Anně pocházel John Hancock. Chvíle prožité s kamarády v oddílu se natrvalo vepsaly do jeho paměti. Když byl povolán do služebnosti vedoucího oddělení mládeže v jihovýchodní Kalifornii, okamžitě se pustil do díla. Vodítkem mu byla vlastní zkušenost, základem osvědčený skautský systém výchovy. Za vzor zvolil odvážného pathfindera, tedy průkopníka, zvěda, který jde o krok před ostatními a hledá stezku v pustině. Výchovným prostředím je pro něj malý kolektiv vrstevníků, příroda a myšlenky Bible. Cílem je harmonický rozvoj schopností tělesných, duševních i duchovních, jak to vyjádřil v navrženém znaku, rovnostranném trojúhelníku. Od r. 1949 je tu Klub Pathfinder, který je odpovědí adventistů na potřeby a touhy dětí a mladých lidí v rozličných částech světa. Je tu způsob, jakým chceme předat dětem obsah své víry jazykem, kterému rozumějí. A jaký je to jazyk? Angličtina? Svahilština? Windowsština? Je to prostší. Je to HRA! O tom, jak to bylo v Čechách, Moravě a Slezsku si povíme třeba v příštím díle. Zdroj:www.pathfinder.cz Zkopíroval marty ;-)
Tři Židé a Boží požehnání
Vojkovický informátor
Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteří se ho bojí, a zastává se jich. Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin. Blahoslavený člověk, který doufá v něho. Bojte se Boha, svatí jeho; neboť nemívají nedostatek ti, kdo se ho bojí. Lvíčátka někdy strádají a hladovějí, ale ti, kteří hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém. Žalm 34, 8-11 Tento příběh se odehrál na konci druhé světové války. Asi všichni víme, že se nejhůře v této době měli Židé, kteří byli zavírání do koncentračních táborů. Zde museli tvrdě pracovat, nedostávali skoro žádné jídlo, na jedné posteli spali i tři. Nemohli se napít, kdy chtěli, okoupat, kdy chtěli, ani odpočívat, kdy chtěli. Rodiny byly rozděleny. Ženy a děti byly jinde než muži. Hodně Židů koncentrační tábor nepřežilo. Když Němci prohráli a válka skončila, přišla Židy zachránit americká vojska. Všichni byli velice hubení a slabí, a proto jim vojska pomáhala při každém kroku. Některé museli nést, protože se neudrželi na nohou. Na všech se válka podepsala. Byli strašlivě hubení. Najednou však vyšli tři muži, kteří nevypadali jak ostatní. Vůbec nebyli tak hubení. Vypadalo to, jako by v koncentračním táboře ani nežili. Američané začali hned tyto tři muže podezřívat z kolaborace. Mysleli si, že spolupracovali s Němci. Třeba chodili a pozorovali, kdo co dělá, a potom žalovali u Němců. Hned je chtěli zavřít do vězení. Ti se však začali bránit a říkat, že to není pravda. Němcům určitě nepomáhali. Vojáci jim však stále nevěřili. Proto tito tři muži řekli, že jím ukážou, díky čemu a komu vlastně přežili. Každý den dostávali všichni stejný pokrm. Dostávali však jídlo jen jednou denně. Pokud se tomu dá říkat jídlo. Mnohdy to byla jen voda, ve které se vařily brambory apod. Každý to hned hladově snědl a díval se, zda si někdo neodloží, aby mu mohl vzít i jeho porci. Tihle tři se však vždycky sešli, vzali si jídlo, šli někam na kraj a modlili se, aby jim Pán Bůh toto jídlo požehnal. Poté si popřáli dobrou chuť a začali jíst. Pán Bůh jim tak požehnal, že na konci války nebylo poznat, že by vůbec byli v koncentračním táboře. Z jídla, které nebylo vůbec dobré a výživné, Pán Bůh udělal to, aby bylo k jejich užitku. I když my se dnes máme daleko lépe než oni, nezapomínejme děkovat Pánu Bohu za tyto dary a prosme a jeho požehnání. Vojkovický informátor
Nezapomínejme, že pokud budeme Pánu Bohu věrní, on se o nás postará v každé době a požehná nám i to málo, co budeme mít. Karin Sikorová
1 2 3 4 5 6 7
8
9 10 11
1.Izraelský král, který napsal žalmy, 2.Nechte ....... jíti ke mně., 3. Židovský 4. Kniha po Markovi 5. Zradil P.J.6. Jeho syn se jmenoval Izák., 7. Malý muž, který aby spatřil P.J. vylezl na strom., 8. Muž, který přišel o všechno., 9. Žena, která pomáhala druhým, vzkřísil jí apoštol Pavel., 10.Druhé jméno královny Ester., 11. Sedmá egypská rána.
Vojkovický informátor
Květen
Duben
Červen
2.
Radim Turoň
3.
Monika Kubienová
2.
Nikola Schwarzová
6.
Štěpánka Koneková
4.
Jan Pěkník
4.
Johana Kollárová
7.
Marek Walach
Eva Koloničná
6.
Bára Sovišová
8.
Josef Pěkník
6.
Norbert Pěkník
8.
David Stebel
Jiří Kolek
8.
Marta Filipcová
Timea Denhardtová
12.
Libor Koloničný
10.
Marta Pěkníková
11.
Eva Maďová
18.
Jarmila Halešová
13.
Helena Bártková
12.
Natanael Bolek
19.
Lenka Bolková
14.
Tereza Skalková
13.
Jiřina Sosnová
20.
Klaudie Kiszová
Ladislav Haleš
21.
Miloš Králíček
16.
Radek Koloničný
Jarmila Buroňová
22.
Jan Kollár
17.
Jana Sosnová
Miriam Kollárová
28.
Daniel Galda
16.
Adrian Turoň
Patrik Buroň
Vítězslav Kolář
18.
Marta Mrázová
18.
Nikol Steblová
21.
Jan Bijok
20.
Karel Poloch ml.
29.
Jan Stebel
25.
Ladislav Stuchlík
Michael Skalka
27.
Milada Žvaková
28.
Jitka Pěkníková Jakub Dýrr
29.
Do tohoto čísla přispěli: Alex Laufersweiler Martin Buroň Karin Sikorová redakce: Martin Schwarz e-mail:
[email protected] adresa: Vojkovice 74 web: vojkovice.net Vojkovický informátor
Ester Halešová
