Vojkovický informátor

Vojkovický informátor 4/4 2007 čtvrtletník sboru Církve adventidtů sedmého dne Vojkovice

Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru. Žalm 150, 3

Bůh se nebojí o svou pověst Při ranním čtení Bible jsem se dostal ke knize Jób. Je Narozeniny Říjen to známý příběh, a tak jsem ani nečekal, že mne osloví něco 1. Skalková nového. Přesto jsem prosil Boha o moudrost a porozumění. Darina Jistě ten příběh znáte také. Bůh se chlubí Jóbem a satan Jóba obviní, že Bohu slouží jen z prospěchu. Hospodin pak 2. Stebel Petr dovolí, aby satan Jóba postupně připravil o majetek, děti a 5. Valachová zdraví. Když jsem pročítal první dvě kapitoly tohoto příběhu, Jaroslava najednou mne zarazila jedna skutečnost, které jsem si dříve 7. Sabelová nevšiml. Nakonec, přečtěte si několik vybraných textů a Dagmar myslím, že si toho všimnete také. 7. Maďová Satan vyzývá Boha: „...vztáhni ruku a zasáhni Ludmila všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit." (Jób 1,11) Když Jób přišel o majetek a děti, říká: „Z života své matky 9. Steblová jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin Helena vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno." (Jób 1,21) 9. Žvak Karel Při dalším setkání satan Boha znovu vyzývá: „Ale jen 10. Laufersweiler vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude Ronald do očí zlořečit." (Jób 2,5) 13. Walach Irma Když satan „ranil Jóba ošklivými vředy od hlavy k patě“ a jeho žena už není schopna snášet bolest a utrpení 14. Kolářová svého manžela, radí mu: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Marie Zlořeč Bohu a zemři." (Jób 2,9) 18. Sosnová A Jób jí odpovídá: „To máme od Boha přijímat jenom Kateřina dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" (Jób 2,10) 22. Valach Gustav Víte už, co mne zarazilo? Podle Bible za vším tím 24. Sosna Zdeněk zlým, co Jóba a jeho rodinu postihlo, stál satan. To on připravil 25. Bártek Martin Jóba o jeho majetek i služebnictvo. Také zabil jeho sedm synů a tři dcery. Nakonec ho infikoval tak hroznou nemocí, že když 25. Maďová ho přišli navštívit jeho přátelé, Mojžíš o tom napsal: O všem Kateřina tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli 28. Polochová každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Magda Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast 28. Polochová a potěšit ho. Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho Edita poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach. Seděli potom spolu s ním na zemi po 30. Pěkníková sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť Sylva viděli, že jeho bolest je nesmírná. (Jób 2,11-13) 30. Skalka Eduard ml. 31. Zářická Vlasta

Bůh se nebojí o svou pověst Neumím si představit, že bych prožil něco podobného jako Jób. Hospodin neříká nadarmo: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého." (Jób 1,8) Jób v tom všem obstál. Velikost jeho víry je ale v něčem, co doposud unikalo mé pozornosti. Jób obstál, přestože si on i jeho žena mysleli, že všechno to zlo na ně dopouští Bůh. Satan dělal vše tak, aby to vypadalo, jako by za tím byl Bůh. Podařilo se mu to tak dokonale, že tomu uvěřil Jób, jeho žena i jeho přátelé. A většina lidstva dodnes všechno zlo svaluje na Boha. Proto často slyšíme: „Kdyby byl Bůh...“ Je docela možné, že i my sami někdy říkáme: „Bože, jak jsi to mohl udělat?“ Jób se domnívá, že vše zlé, co ho potkalo, způsobil Bůh. A přece tohoto Boha neopouští, ale ještě vzdává čest jeho jménu. To je něco, co mne fascinuje. Když mne občas potká něco zlého, vím už díky jeho příběhu, že zlo nepůsobí Bůh, ale satan. Při přemýšlení nad tímto příběhem a při obdivování Jóba jsem si ale najednou uvědomil, že ještě větší obdiv zaslouží Hospodin. Protože on dovolil satanovi, aby pošpinil jeho jméno. Nebrání se, když se satan snaží u Jóba, jeho ženy, služebnictva a přátel zničit jeho pověst dobrého a milujícího Boha. Bůh důvěřuje Jóbovi, že nakonec vše pochopí a jejich přátelství bude ještě pevnější. Jób jeho důvěru nezklame a nakonec prohlásí: „Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.“ (Jób 42,5) Obdivuji Boha, který nám dává svou důvěru.

Narozeniny Říjen 31. Sabela Jaroslav

Listopad 3. Spielvogelová Eva 7. Manoli Samuel 8. Pěkník Tomáš 8. Bártek Jaroslav 8. Koloničný Jaroslav 11. Stebel Robin 16. Halešová Anna 18. Turoň Jan 22. Jurečková Ellen 23. Maďa Aleš 24. Sikorová Lucie 30. Galdová Eva 30. Pěkníková Soňa

Prosinec 12. Steblová Ludmila 21. Pěkníková Noemi 27. Steblová Pavla 30. Gorná Radana 30. Kolář Svatopluk 30. Mužná Jiřina

Misijní cesta – Jak se daří Markovi a Irmě v Gruzii Den Křtu Říjen 13. Žvak Karel 16. Halešová Anna 16. Pěkníková Soňa 16. Spielvogelová Jaroslava 16. Stebel David 16. Walach Marek 20. Pěkníková Anna

Listopad 8. Kolek Jiří 8. Turoňová Anna 8. Vik Oldřich 28. Laufersweiler Alex ml.

21. září 2007

Na dnešní den jsme měli domluvenou schůzku s Irminým tatínkem, abychom se prošli po městě a vyfotili pro vás všechny pár míst. U stanice metra k nám s úsměvem na tváři přichází jeden pán. Byl to bratr Hasel z Německa, který sbírá informace o historii našich sborů v celé Evropě pro svou knihu. My jsme také bratra poznali, jelikož jsme se již dříve potkali. Když jsme byli minulý rok na návštěvě v Litvě, bratr Hasel měl kázání ve sboru v Kaunasu a Irma ho překládala. Měli jsme tak další příležitost si s ním popovídat a bratr nás hodně povzbudil. Říkal, že téměř každý v Gruzii se chce naučit anglicky a jelikož místní ortodoxní církev má velkou moc a je dost agresivní, učit lidi anglicky v naší škole je ten nejlepší způsob, jak je později přivést ke křesťanské víře. S bratrem jsme se rozloučili a vydali se na prohlídku města. Včera i dnes bylo venku asi 26 stupňů, takže jsme si to teplo pěkně užívali. Pro nás je to takové prodloužené léto, pro ně je to úleva, jelikož minulé týdny zde měli i přes 35 stupňů. Do centra Tbilisi to je metrem z budovy sdružení asi 20 minut, což není moc. Město je v procesu opravování. Některé budovy jsou krásně opraveny - na hlavních třídách - ale místa mimo hlavní turistické oblasti jsou mnohdy těsně před rozpadnutím. Přesto město jako takové působí velice pěkně. Lidé v Gruzii jsou příjemní a pohostinní, to už jsme poznali i během těchto prvních dnů. Odpoledne jsme se po několikahodinové procházce městem vrátili do sboru - jak už jsem se minule zmínil, sbor, škola, Adra i sdružení sídlí v jedné velké budově, kterou vlastní církev. Při rozhovoru s vedoucím školy nás najednou přerušila jedna z místních učitelek s prosbou, že do školy přišla jedna paní, která je prý z Řecka a chce studovat s někým Bibli ale v angličtině. Za pár okamžiků se již setkáváme s velice příjemnou paní ve středních letech. Je velice inteligentní a sečtělá. Ona sama je učitelka angličtiny a pak nám vypráví, proč přišla. Dneska rozdávali místní lidé ve městě letáčky s pozvánkou na kurzy angličtiny. Už nějakou dobu přemýšlela o tom, že by se chtěla zdokonalit v angličtině. Jelikož ji teď tolik nepoužívá, rychle ji zapomíná. Nedávno se také vrátila ze Švédska, kde byla 3 roky a tam taky studovala na evangelické

Jak se daří Markovi a Irmě v Gruzii biblické škole. Vyrůstala ale v Gruzii v Ortodoxní církvi a ve Švédsku se setkala s Evangelikálními církvemi. Po návratu do Gruzie si ale uvědomila, že je strašně zmatená a že se v noci probouzí a nemůže spát protože neví, která církev je ta pravá. Ani jedna z předešlých církví ji neodpověděla na všechny její otázky. Když přichází do naší školy, dozvídá se, že jsme Adventisté. Ani neví kdo Adventisté jsou a prosí nás, jestli bychom s ní mohli studovat Bibli, a ukázali ji proč je tolik církví a která je ta pravá. Říká, že miluje Pána Boha a že se modlila, aby ji pravdu ukázal. Když dnes vzala od jedné naší sestry ten letáček s pozváním na anglické kurzy, hned ji to zaujalo, jenže lístek si někam dala a nemohla ho najít. Nešťastná vystupuje z jedné ze stanic metra - ISANI, která je jen asi 5 minut od našeho místa, když najednou vidí na zemi pokrčený papírek, který je ji nějak povědomý. Zvedá ho a zjišťuje, že je to ten samý, který před časem ztratila. Hned proto přichází do školy, která je v podstatě téměř za rohem. Paní Lela říká, že to je pro ní obrovský zázrak a že si je jistá, že satan chtěl, aby pozvánku ztratila, jenže Pán Bůh chtěl, aby ji znovu našla, a tak přišla k nám. Nakonec jsme se pomodlili a paní je nadšená, že 2. října v 17.00 odpoledne s ní budeme s Irmou studovat Bibli anglicky. Místní lidé jsou z toho u vytržení. V této zemi není vůbec normální, že někdo přijde do školy a má přímo zájem o studium Bible. Ani my tomu nemůžeme věřit, a tak se modlíme za paní Lelu, která hledá správnou církev, která by ji pomohla zodpovědět její otázky. Také vás prosíme, abyste na paní Lelu mysleli. Taky se modlete i za nás, aby nám Pán Bůh dal moudrost paní Lele odpovědět pravdu, a aby ji paní Lela přijala.

Marek a Irma Walach Více informací a fotografie z Gruzie najdete na stránkách Vojkovického informátoru. (http://informator.vojkovice.net)

Den Křtu Prosinec 11. Valachová Marta 11. Schwarzová Marcelina 13. Jurečková Ellen 17. Bardoš Dušan 20. Pěkníková Marta 21. Pěkníková Jitka 22. Sabela Jaroslav 25. Králíček Miloš 26. Manoli Vasile 28. Sekanina Miroslav

Stránka pro děti - Pavlovo světlo Inzerce: Redakce Vojkovického informátoru hledá nové spolupracovníky, kteří by se chtěli podílet na spoluvytváření, aktualizaci a doplňování internetových stránek sboru a časopisu. Nevyžadujeme žádnou odbornou způsobilost, pouze přístup k internetu a zodpovědnost. [email protected]

Redakce: Lukáš Bolek Martin Buroň Vlastimil Fürst Karin Polochová Vladimíra Walachová Aleš Maďa David Stebel

[email protected] informátor.vojkovice.net

Sbor Vojkovice Vojkovice 74 739 51 [email protected] www.vojkovice.net

„Žádám chlapce nebo děvče, které vzalo z mého stolu peníze, aby je zase vrátilo.“ Byl to rázný hlas slečny Martinové, učitelky sedmé třídy. Před ní sedělo nehnutě čtyřicet tři žáků. Nikdo nepromluvil ani slovo. Pak řekla slečna Martinová: „Jakmile zavolám vaše jméno, přijdete k mému stolu.“ Učitelka pak vyvolávala jednoho po druhém a hledala v kapsách dětí pohřešované peníze. Když přišla na řadu třetí lavice, vyvolala Pavlovo jméno. Svižně vstal a zamířil k tabuli. V tom Martin zvedl ruku, chtěl něco říct. „Copak, Martine,“ ptala se učitelka. „Já chci jenom říct, že Pavla nemusíte prohlížet, on je totiž adventista, on by nikdy nic neukradl.“ Učitelka se na chvíli zahleděla, podívala se na Pavla a na rtech se jí objevil úsměv pochopení. Řekla: „Dobře, Pavle, nebudu tě prohledávat. Můžeš si jít sednout.“ Jak dobrým svědectvím byl život Pavla pro jeho učitele a spolužáky! Je to tak i u nás všech? Nejenom u dětí.