Vítězné práce literární soutěže Sokratův bolehlav Ročník: 2011 Téma: Nečekané dopady asistované reprodukce Forma: sokratovský dialog
Námět: Kolik stojí lidský život? Marie Tomisová, Biskupské gymnázium v Ostravě 1. místo
Babička Sofie: Evičko, to jsem ráda, že tě zase vidím. Se tady neukážeš, jak je rok dlouhý. Naposledy to bylo o Vánocích, ne? Eva: To víš, babi, času je málo, v práci mi nedají nic zadarmo, teď starosti s bytem a taky ... (chvilka ticha) ... s mimčem. Babička Sofie: Pořád se nedaří? Už čekáte s Adamem dlouho, viď? Je to trápení na tom světě. Za mých mladých let to tak nebývalo. Tenkrát jsme měli jiné starosti. Eva: V dubnu to bude 2 roky. Jsem z toho celá zničená, nedokážu myslet na nic jiného. Když vidím těhotné ženy, maminky s kočárkem, hned mám slzy na krajíčku. Jak mám psát kamarádkám blahopřání k narození mimi? V noci se mi zdává, že se to povedlo a já držím ten uzlíček štěstí v náručí, cítím, jak dýchá, kouká se na mne očima po tátovi... a pak se probudím a je mi hrozně. To je taková beznaděj, babi, to ani nejde popsat. Musím pořád doufat, naděje tu pořád je. Doktor říká, že se nesmím stresovat. Ale copak to jde, když na člověka působí takový psychický tlak? To se nedá vydržet. Babička Sofie: A na vyšetření jsi byla? Eva: No, kvůli tomu jsem právě přišla. Byla jsem na sérii vyšetření, Adam taky, a zjistili nám, že nemůžeme mít děti přirozeným způsobem. Navrhovali nám umělé oplodnění. V dnešní době je medicína na vysoké úrovni, dokážou zázraky. Byli jsme se podívat v odborném centru, lékaři měli skvělý přístup, vše nám bez problémů vysvětlili. S Adamem jsme se rozhodli, že to zkusíme. Oba tolik toužíme po miminku, je to v podstatě náš největší sen. A lékaři nám s tím pomohou. Potřebujeme ale peníze, pojišťovna sice něco hradí, ale jsou tam příplatky. Naše finanční situace je momentálně dost mizivá, tak jsem tě přišla poprosit, jestli bys nám nemohla půjčit. Babička Sofie: Evičko, Evičko. Lékaři ti pomůžou? Tím, že „vyrobí“ vaše dítě ve zkumavce? A nechají si za to zaplatit?
Eva: Babi, ty to vidíš jinak. Babička Sofie: Počkej, počkej, to není jen tak. Máš chvíli čas? Pojď, uvařím kávu a probereme to. Eva: Když myslíš, babi. Babička Sofie: Tak, ty si přeješ mít dítě. Co vše jsi ochotna pro to obětovat? Eva: Skoro vše. Je to pro mne opravdu velmi důležité. Babička Sofie: Byla bys ochotna obětovat i svůj život? Eva: To asi ne, nemělo by to pro mne smysl. A co chudák Adam, zůstal by na vše sám. Babička Sofie: A kdyby to byl život někoho jiného, to by nevadilo? Eva: Tomu nerozumím. Babička Sofie: Zkusíme na to jít z jiné strany. Ale dostaneme se k tomu. Zeptám se tě na jinou věc. Představ si, že bys opravdu otěhotněla a narodila by se ti roztomilá holčička. Co bys dělala? Eva: Byla bych nejšťastnější člověk, měla bych šílenou radost. Babička Sofie: Předpokládám, že následující otázka tě překvapí, ale stejně se tě zeptám. Dokážeš si představit, že bys tu holčičku zabila? Eva: Cože? To jsou zvláštní otázky teda. V žádném případě. Babička Sofie: Samozřejmě, to je přece přirozená reakce každé matky. Ale co kdyby se ti nenarodil jeden drobeček, ale hned trojčata. Nejen vzhledem k vaší finanční situaci by to pro vás bylo opravdu velmi náročné. Dokázala by sis představit, že bys po porodu vybrala jedno z nich a zbylé dvě zabila? Eva: Babi, jak můžeš být tak krutá. Víš, jak moc toužím po dítěti. Protože chci někomu věnovat svou lásku, čas, energii. Jak bych mohla zabít člověka, navíc tak malého, bezbranného. To je přece jasné. I kdyby jich bylo deset. Babička Sofie: To znamená, že bys neobětovala život svých dalších dětí kvůli životu jiného svého dítěte. Eva: Jistěže ne. Bylo by to nelogické a neetické zároveň. Babička Sofie: Dobře, a teď si představ, že bys ty děti nezabila ty, ale lékaři. A to několik měsíců před porodem. Jak bys na to reagovala? Eva: Už vím, kam míříš. Při umělém oplodnění často dochází k usmrcení embryí, to nám lékaři říkali. Ale babi, to přece nejsou děti. Jsou to zárodky. Babička Sofie: To vám taky řekli lékaři? Eva: Ano.
Babička Sofie: Ti lékaři, kterým zaplatíte za umělé oplodnění, což vlastně znamená za dítě? Eva: Ano. Já na tom nevidím nic divného. Babička Sofie: A můžeš mi říct, kdy se podle tebe mění zárodek na dítě? Eva: No, to nevím. Lékaři se v tomto neshodují. Určitě někdy později, ne hned v počátku. Babička Sofie: Podívej se na tu kávu. Z čeho jsem ji uvařila? Eva: Z vody a mletých kávových zrn. Babička Sofie: Ano, kávový prášek jsem zalila vroucí vodou. Pak jsem nápoj naservírovala tobě. Co myslíš, byl nápoj nápojem tehdy, když jsi jej ještě neochutnala? Eva: Jistě. Babička Sofie: A kdy tedy nápoj vznikl? Eva: Zalitím mleté kávy vodou, přirozeně. Babička Sofie: Takže můžeme říct, že i když nápoj čeká ještě dlouhá cesta až do tvého žaludku, stává se nápojem už zalitím kávy vodou? Eva: Ano. Babička Sofie: Dobře, a z čeho vzniká člověk? Eva: Z vajíčka matky a spermie otce. Chceš říct, že stejně jako káva je člověk člověkem už od svého vzniku, splynutím pohlavních buněk? Babička Sofie: Ano, a tady nejde jen o princip. Lidská bytost je od prvního okamžiku jedinečná. Je to dítě matky a otce. Naprosto konkrétní, s charakteristickými rysy. Vraťme se tedy zpátky. Může stát život dítěte životy jiných dětí? Z důvodu touhy rodičů po naplnění svého života? Eva: Asi ne, je to příliš velká cena. Babička Sofie: To je otázka, kolik stojí lidský život. Co myslíš, jak vysoká je cena člověka? Eva: To se asi nedá vyčíslit. Babička Sofie: Souhlasím. Ty jsi ale přišla za mnou, že potřebuješ půjčit peníze na „vznik dítěte“, není to pravda? Eva: Může se to tak brát. Babička Sofie: Kolik by takové dítě stálo? Eva: Záleží na okolnostech. Pokud by to vyšlo na poprvé, tak pár tisíc, pokud by nastaly komplikace a došlo k dalším metodám umělého oplodnění, mohli bychom se dostat i přes sto tisíc.
Babička Sofie: Znamená to, že pokud nezaplatíte, dítě mít nebudete? Eva: Musel by se stát zázrak a otěhotněla bych přirozenou cestou. Babička Sofie: Byla bys tedy ochotna zaplatit lékařům, aby ti „vyrobili člověka“ a nehodící se lidské bytosti zabili? Je to obstojná cena lidského života? Eva: Továrnou na peníze pro továrny na děti být nechci. Babička Sofie: To jsi řekla pěkně. Tyto továrny a moderní způsob života se snaží lidem vnutit myšlenku, že člověk má právo na dítě. Eva: Děti ale nejsou zboží, protože jejich cena je nevyčíslitelná. Rozumím ti. Chtěla bych zahrnout své dítě láskou, dobrem. Ale ne za cenu zlé cesty k dítěti. Taková cena je příliš vysoká. Babička Sofie: To jsem ráda, že jsi pochopila, co jsem ti chtěla říct. Nemusíš mít obavy, jsou i jiné možnosti, jak dávat lidem lásku. Ale to už je na další kávu. Nechceš přijít příští týden? Eva: Ráda. Děkuji za výbornou kávu. A nejen za ni. Díky za povídání, babi. Večer to všechno řeknu Adamovi. Jsem zvědavá, jak bude reagovat. Dám ti vědět, jak to dopadlo. Babička Sofie: Děkuji ti za návštěvu. Budu na vás oba myslet.
Námět: Kolik stojí lidský život? Dominik Macháček, Gymnázium Lanškroun 2 .místo
Neurčitý stát, neurčitý vzdělávací ústav typu dnešní školy, neurčitá budoucí doba. Dialog učitele (U) a žáka (Ž):
U
A co ty, čím je tvůj táta?
Ž Já vlastně nevím, kdo je můj táta. Narodil jsem se asistovanou reprodukcí, můj biologický otec je anonymní. U
Tak mi alespoň řekni, kdo všechno může být tvým otcem?
Ž Je více kandidátů. Můj biologický otec, který daroval sperma, z kterého jsem se narodil, potom můj zákonný otec, bývalý manžel mé ,,matky“ a potom můj pěstoun, který mě odmalička vychovává, není v mém rodném listě zapsán jako otec a já nemám možnost zjistit, jestli je můj biologický otec, nebo ne.
U
Řekl jsi ,,matka“. Koho jsi tím myslel?
Ž Ani má matka možná není má matka. Její určení je podobně složité jako určení otce. Ta žena, kterou jsem nazval mou matkou, je vlastně žena, která si objednala mé narození. Koupila vajíčko od anonymní dárkyně, nechala ho oplodnit, a donosit jinou ženou.
U
A co vlastně dělá otce otcem? Víš?
Ž Otec je buď biologický nebo zákonný, ten, který je otcem podle zákona, nebo nevlastní otec, pěstoun, ten, kdo dítě vychovává, ale není jeho biologickým otcem. V ideálním případě jsou všichni tři jedna osoba, v jiných případech dvě, mohou být i tři. Biologického otce má každý, zákonného jenom někdo. Biologický otec je ten, jehož sperma oplodnilo matku, zákonný otec je v našem státě ten, kdo je zapsán v rodném listě jako otec. Někteří lidé mají i dalšího otce, toho, kdo je vychovává, ale přitom není ani biologický, ani zákonný otec.
U
Má otec nějaké povinnosti vycházející z toho, že je otcem?
Ž Zákonný otec má podle práva nějaké povinnosti vůči svým dětem, má je přinejmenším alespoň živit. Můj biologický otec se této povinnosti legálně zbavil. Naše právo to umožňuje. Povinnost vyživovat za něj převzal můj jiný možný otec, muž mé matky.
U
To je podle práva. Co vedlo ke kodifikaci tohoto pravidla jako právní normy?
Ž Stát, ve kterém žijeme, potřebuje zdravé, vychované, živé a dospělé lidi, kteří dokáží mít rodiny, plodit, vychovávat a živit děti, kteří s jejich pomocí dospějí a mají rodiny tak jako jejich rodiče. Díky tomu a dalším věcem stát nezanikne. Tato právní norma pomáhá dětem, aby je měl kdo živit. U Ano. Někteří otcové ji porušují nebo zemřeli a nemohou živit své děti. Jak je o ně postaráno? Ž
Existují dětské domovy, sirotčince, adopce.
U
A co když otcové vyživovací povinnost porušují, zůstávají otci, nebo ne?
Ž Podle práva ano, pokud se jí legálně nezbaví tak, jak to umožňuje zákon, podle morálky otec zůstává otcem navždy, ať už dělá cokoliv.
U
A co dělá otce otcem podle morálky?
Ž Podle morálky má otec své děti vychovávat, působit na jejich výchovu, starat se o ně, milovat je atd. Morálku není podle práva nutné dodržovat, takže ji mnozí porušují a tvrdí, že to pravidlo, které porušují, v morálce není. Morálka není a nemůže být jednoznačně kodifikovaná tak jako právo, takže se to nedá jednoznačně posoudit. U
Kdy má podle tebe otec morální povinnost vychovávat své děti, milovat je, živit je?
Ž
Podle mě má tuto morální povinnost každý biologický otec.
U
Co když nechce nebo nemůže své děti znát, vychovávat, milovat je, živit je?
Ž
Potom takové dítě vychovává sama matka nebo pěstoun, nevlastní otec.
U Je výchova samotnou matkou nebo více samotnými ženami rovnocená výchově obou rodičů? Ž
Není. Zjistilo se to.
U
Jak se nebiologický otec stane otcem?
Ž
Stane se jím tak, že o dítěti prohlásí, že je jeho otcem a chová se, jako by byl jeho otec.
U Je nějaký rozdíl mezi biologickým otcem a pěstounem v jedné osobě a biologickým otcem a pěstounem ve dvou osobách? Ž Obvykle ne. Pokud má biologický otec své dítě opravdu rád, mimo spoustu jiných věcí se postará i o to, aby se měli jeho synové a dcery s kým oženit a vdát bez toho, že by došlo k nevědomému incestu s nevlastním sourozencem. Podle mě nejpřirozenější cesta k tomu je, že má děti jen s jednou ženou. Děti ostatních žen pak nemohou být nevlastními sourozenci jeho dětí a s nimi se pak mohou bez obav oženit a vdát.
U A pokud biologický otec své děti nemá rád a chce je schválně vystavit velkému riziku nevědomého incestu? Ž Potom je na ostatních lidech, aby mu to znemožnili, třeba vydáním zákona, který mu to zakáže. A měli by i znemožnit, aby člověk, který se nedokáže o děti postarat, děti neměl.
U
V jakých případech je riziko nevědomého incestu opravdový problém?
Ž Hlavně u asistované reprodukce, jako je to v mém případě. Nemám šanci zjistit, kdo je můj biologický otec, protože ho neznám, a proto nemohu znát ani své nevlastní sourozence. A je možné, že jsou jich stovky i tisíce. U
V čem spočívá problém nevědomého incestu?
Ž Incest je v přírodě nepřirozený. Potomci příbuzných mohou být znetvoření, mohou mít sklony k různým nemocem atd. U
Je incest nebezpečný pro náš typ státu?
Ž Ano, je. Když všichni lidé ve státě zemřou nebo budou nemocní, stát zanikne. Může se předejít nemocné populaci tím, že se nebudou rodit děti z incestu. Vědomému incestu se zabrání tím, že se zakáže zákonem, nevědomému tím, že se zákonem zakáže asistovaná reprodukce nebo přinejmenším anonymní darování vajíček a spermatu za peníze. Možná se najdou lidé, kteří to budou porušovat, ale nebude jich tolik, jako kdyby to zákon nebyl.
U
Co se děje, když existuje velké riziko nevědomého incestu?
Ž Buďto se lidé raději nežení a nevdávají a nemají vlastní děti vůbec, nebo toho lidé buďto nedbají a žení a vdávají i tak. Pokud sourozenci nejsou, nic se neděje. Pokud jsou, zjistí to buďto testem DNA, pokud ho chtějí, a buďto toho nedbají a mají děti, které nejsou zdravé, nebo nemají děti vůbec, nebo si pořídí děti asistovanou reprodukcí. V tom případě je možné, že i to dítě je z incestu. Pokud nezjistí, že jsou sourozenci, a mají vlastní děti, nejsou jejich děti zdravé. V každém případě děti se buďto nerodí, nebo se rodí nemocné. Obojí je pro náš stát špatné, náš stát může zaniknout, pokud v něm nebudou děti.
U
Chceme, aby náš stát zanikl?
Ž Někteří lidé, kteří mají děti, chtějí pro své děti to nejlepší. Stát je podle nich relativně dobrý, tito lidé tedy chtějí, aby stát nezanikl. Existuje ale i druhá skupina lidí, která ví i neví, že jejich stát zanikne, ale nebude to brzy a oni sami se toho nedožijí a ti, kdo přijdou po nich, je nezajímají, proto pokračují v dosavadním životě a ničení současného státu. U
Je to legální podle práva? A jak podle morálky?
Ž Podle práva je to legální, zákony neporušují. Podle morálky ne, dle mého názoru. Potíž je v tom, že jejich morálka je jiná a podle jejich morálky to legální je. U
Zaniká náš stát?
Ž Myslím, že ano. Asistovaná reprodukce, potraty, antikoncepce a celá kultura smrti, kvůli které se nerodí děti, vede k zániku našeho státu. Samozřejmě děti nemusí a ani nemohou mít všichni, všichni k zániku státu nepřispívají, ale takových lidí je moc. Současnou politikou jich přibývá.
U
Zjistili jsme, že svého otce neznáš. Tak mi aspoň řekni, čím je tvůj pěstoun?
Ž
Je ***. A víte, proč ho svého otce neznám?
U Vím. Je to kvůli tomu, že dodržování morálky není vynutitelné státní mocí z toho důvodu, že se nedá kodifikovat nebo alespoň donutit všechny, aby sami od sebe bez donucování státní mocí tu konkrétní kodifikovanou verzi bez výjimky dodržovali. Právo je minimem morálky. Mnoho věcí z morálky je v právu, ale ne všechny, protože v našem státě nikdy všichni lidé dojednoho neposuzují věci z oblasti morálky stejně a nedovolí, aby v zákoně byly. Proto si někteří lidé objednají dítě asistovanou reprodukcí, přestože jiní by to neschválili. Ž Přesně tak. Absolutní hodnota, díky které by měli všichni lidé na zemi dojednoho stejnou morálku, v našem státě chybí.
Námět: A co s těmi, kteří čekají v dusíku? Libor Bohm, GYMNÁZIUM T. G. MASARYKA, Hustopeče 3. místo
Kajin: Přítelkyně byla na potratu, to by nešlo, nemohli jsme si dovolit dítě. Teď ještě ne. Ábel: Hmm, na to jsi měl myslet dřív, alespoň by ses vyhnul takové věci. Kajin: Na co myslet? To se prostě občas stává. Ábel: Že zabiješ člověka? Kajin: Jakého člověka? Žádného jsem nezabil. Ábel: Ale ano, zabil, sám jsi mi to řekl. Kajin: Řekl jsem ti, že přítelkyně byla na potratu. Ne, že jsem zabil člověka. Podle mého názoru je lepší nechtěné děti nemít, alespoň ušetříš sobě i jim trápení v životě. Ábel: To jistě, když tomu dítěti nedáš šanci žít, tak tě nebude trápit. A nejsi sám, kdo má tohle na svědomí. Víš, kolik zmražených životů čeká v dusíku na svoji šanci? Kajin: Ať čekají, nic necítí, nevnímají. Je jim to jedno. Ábel: Když ti někdo pustí rajský plyn, tak taky nic necítíš. Kajin: Tohle ale vůbec nemůžeš srovnávat. Já jsem vyvinutý člověk plně si vědom vlastní existence, myslící a dýchající. Ábel: Takže podle tebe je definicí člověka uvědomování si vlastní existence, mysl a dýchání? Kdybys těm ve zkumavkách dal šanci, taky by tohle všechno dělali. Představ si, že by tě někdo vzal a zmrazil. Proti tvé vůli. Kdo má na tohle právo? Kajin: Neřekl jsem, že je to definice člověka. Jen říkám, že nemůžeš srovnávat dospělého člověka s pouhým zárodkem. Proti mé vůli zmrazil? Ale vždyť ty zkumavky ještě žádnou vůli ani nemají. Ábel: Soud poslal za mříže matku, která svého čerstvě narozeného potomka vyhodila do popelnice a tím ukončila jeho život, protože byla zima a to dítě umrzlo. Myslíš, že matka byla nevinná? Proč by ho nesměla zabít? Vždyť ještě nemělo žádnou vůli… Kajin: Tohle samozřejmě vražda byla. Dítě už bylo narozeno. Ábel: Takže podle tebe se dá násilné ukončení života nazývat vraždou až v momentě, kdy se dítě narodí? Kajin: Ano, dá se to tak říct.
Ábel: Když jarní mrazíky spálí květy ovocného stromu, zničí tím i jeho plody. V čem je tohle jiné? Meruňka neuzraje, takže si na ní nepochutnáš. Nemůže ovlivnit tvůj život tím, že ti třeba spadne na hlavu. Je zločinem, když zraněnému nedokážeš pomoci? Radši se o tu pomoc ani nepokusíš. Radši zničíš zkumavku, než abys o devět měsíců později spáchal vraždu? Kajin: Ale těch devět měsíců hodně změní. Ábel: Co změní? Sebere ti čas právo veta? Co změní na tom, že ten ČLOVĚK nespatří svět?
