JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na violoncello
Violoncellisté na strunné katedře HF JAMU Diplomová práce
Autor práce: BcA. Alena Tokarová Vedoucí práce: prof. Jozef Podhoranský Oponent práce: odb. as. Mgr. Miroslav Zicha
Brno 2013
Bibliografický záznam Tokarová, Alena. Violoncellisté na strunné katedře HF JAMU. [Cellists on the Department of String Instruments, Faculty of Music]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, rok. 2013. 53 s. Vedoucí diplomové práce prof. Jozef Podhoranský.
Anotace Diplomová práce „Violoncellisté na strunné katedře HF JAMU" pojednává o počátcích violoncellového vzdělávání v Brně a pedagozích violoncella na JAMU od vzniku školy po současnost. Je zaměřena na jejich životopis, úspěchy a přínos jejich pedagogické činnosti JAMU.
Annotation The thesis: ‘Cellists on the Department of String Instruments, Faculty of Music‘ describes the commencement of cello education in Brno and cello teachers from the Janáček’s Academy from the age of opening this university till today. The thesis is focused on their resume, success and benefit their pedagogical career for the Janáček’s Academy.
Klíčová slova JAMU, Brno, violoncello, pedagog, hudba
Keywords JAMU, Brno, Cello, Teacher, Music
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a další zdroje informací, které jsem použila. V Brně, dne 30. dubna 2013
Alena Tokarová
Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................................... 5 1.
POČÁTKY HUDEBNÍHO A VIOLONCELLOVÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V BRNĚ ........................ 6 1.1. KONZERVATOŘ BRNO A VIOLONCELLISTÉ, KTEŘÍ ZDE PŮSOBILI ........................................................ 7
2.
VZNIK JAMU A JEJÍ HUDEBNÍ FAKULTY ................................................................................. 9
3.
PROF. VÁŠA ČERNÝ ....................................................................................................................... 10 3.1. ABSOLVENTI PROF. V. ČERNÉHO NA JAMU..................................................................................... 13
4.
PROF. BOHUŠ HERAN.................................................................................................................... 14 4.1. ABSOLVENTI PROF. B. HERANA NA JAMU ...................................................................................... 16
5.
DOC. STANISLAV APOLÍN............................................................................................................ 17 5.1. DISKOGRAFIE ................................................................................................................................... 18
6.
DOC. PHDR. IVAN MĚRKA ........................................................................................................... 20 6.1. ABSOLVENTI DOC. PHDR. IVANA MĚRKY NA JAMU ....................................................................... 22
7.
PROF. KAREL KRAFKA, PHDR. .................................................................................................. 23 7.1. ABSOLVENTI PROF. K. KRAFKY, PHDR. NA JAMU .......................................................................... 24
8.
PROF. BEDŘICH HAVLÍK ............................................................................................................. 26 8.1. UMĚLECKÁ ČINNOST V LETECH 1990 – 1995.................................................................................... 27 8.2. SÓLOVÉ VÝKONY OD ROKU 1969 ..................................................................................................... 29 8.3. ABSOLVENTI PROF. BEDŘICHA HAVLÍKA NA JAMU ........................................................................ 31
9.
PROF. JAN HALIŠKA ...................................................................................................................... 32 9.1. NAHRÁVACÍ ČINNOST....................................................................................................................... 35 9.2. ČLENSTVÍ V POROTÁCH MEZINÁRODNÍCH SOUTĚŽÍ .......................................................................... 35 9.3. VEDENÍ KURZŮ ................................................................................................................................. 35 9.4. ABSOLVENTI PROF. JANA HALIŠKY NA JAMU ................................................................................. 36
10. ODB. AS. MGR. MIROSLAV ZICHA ............................................................................................ 37 10.1. ABSOLVENTI ODB. AS. MGR. MIROSLAVA ZICHY NA JAMU .......................................................... 40 11. MGR. VÁCLAV HORÁK ................................................................................................................. 41 12. PROF. JOZEF PODHORANSKÝ .................................................................................................... 43 12.1. OCENĚNÍ ........................................................................................................................................ 46 12.2. PREMIÉRY SLOVENSKÝCH DĚL ....................................................................................................... 46 12.3. DISKOGRAFIE ................................................................................................................................. 46 12.4. ČLENSTVÍ V POROTÁCH MEZINÁRODNÍCH SOUTĚŽÍ ........................................................................ 47 12.5. ABSOLVENTI PROF. JOZEFA PODHORANSKÉHO NA JAMU ............................................................. 47 13. MGR. JOSEF KLÍČ .......................................................................................................................... 49 13.1. OCENĚNÍ ........................................................................................................................................ 50 ZÁVĚR ....................................................................................................................................................... 51 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ...................................................................................................... 52
Úvod Jako téma diplomové práce jsem si vybrala Violoncellisté na strunné katedře HF JAMU. Jelikož jsem violoncellistka, rozhodla jsem se pro toto téma, které bude určitě velkým přínosem nejen pro mě, ale i pro mnohé studenty, kteří se budou moci seznámit se všemi violoncellovými osobnostmi, pedagogy a absolventy od počátku hudebního vzdělávání v Brně a od založení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně po současnost. Protože jsem studovala na konzervatoři v Kroměříži, neměla jsem možnost spoustu známých brněnských violoncellistů poznat osobně. Cílem této práce je přinést co nejvíce informací o lidech, kteří zde působili nebo jakkoliv ovlivnili violoncellovou školu JAMU v Brně. Nejedná se tedy pouze o pedagogy hlavního oboru ve hře na violoncello, ale také o pedagogy vyučujících orchestrální party, komorní hru a další související předměty. Myslím si, že brněnská violoncellová škola svou historií významně ovlivnila kulturní činnost v Brně a vůbec i v České republice, ať už úspěšnými absolventy, kteří působili a působí ve Filharmonii Brno, Městském a Janáčkově divadle v Brně, tak i absolventy, kteří jsou nyní sami pedagogy nebo violoncellisty, působících v jiných souborech či orchestrech v Čechách i v zahraničí.
5
1. Počátky hudebního a violoncellového vzdělávání v Brně Nejstarší hudební vzdělávání v Brně je spojováno s činností starobrněnského kláštera v polovině 17. století. Hudební škola vznikla až poté, v roce 1828 a byla založena Bohumírem Riegrem (1.5.1764 Opavice - 13.10.1855 Brno), vyhledávaným a oblíbeným učitelem hudby. B. Rieger působil od roku 1790 jako kapelník městského divadla, v Brně také založil Filharmonickou společnost a v hudebním ústavu učil a vychoval spoustu významných hudebních osobností a jeho díla byla vydána v Brně, Vídni a Lipsku. Po jeho smrti škola omezuje svou činnost, ale v roce 1862 vzniká v Brně další hudební spolek Beseda Brněnská. Jako sbormistr zde začal v roce 1877 působit Leoš Janáček. Po něm přebírá řízení a sbormistrem se stává v letech 1889-1899 violoncellista Josef Karel Kompit (28.5.1850 Praha - 25.6.1916 Brno). Josef Kompit studoval hru na violoncello na Konzervatoři v Praze u Františka Hegenbartha v letech 1861-1867. Vedle hry na violoncello studoval i zpěv. V roce 1888 si zazpíval jako tenorista v Národním divadle v Brně. Jako violoncellista působil v Prozatimním divadle v Praze, později v orchestru Městského divadla v Brně a Reissigově smyčcovém kvartetu, jehož zakladatelem byl právě on. Tento kvartet patřil mezi první stálé brněnské soubory. Výsledek Janáčkova působení bylo i založení Varhanické školy v Brně, roku 1881. Byla také otevřena houslová třída při BB roku 1882, která byla později připojena k varhanické škole a od roku 1887 byla rozšířena o výuku ve hře na violoncello, kontrabas a později i klavír. Výuka zpočátku probíhala v bývalém klášteře Minoritů na Josefské ulici a počátkem 90. let přešla do Besedního domu. Budova pro tuto školu byla zakoupena v roce 1908 na rohu Smetanovy a Kounicovy ulice. V letech 1909-1911 na škole působil i Rudolf Pavlata (25.5.1873 Podmoklice 9.11.1939 Jihlava) – dirigent, vojenský kapelník, pedagog a violoncellista, který vystudoval pražskou konzervatoř ve hře na violoncello u Františka Hegenbartha a Hanuše Wihana. Od roku 1908 také organizoval symfonické koncerty Národního divadla Brno. Na varhanické škole byl profesorem instrumentace a čtení partitur. Vystupoval zde jako sólista a komorní hráč na zdejších koncertech. Byl vůbec prvním, kdo provedl původní znění Pohádky Leoše Janáčka, a to 13.3.1910. Vedle 6
komorní hudby se zde pořádaly i symfonické koncerty. Od roku 1903 byl do osnov zaveden nový povinný hudební předmět – hra na housle. Později přibyly další povinné předměty - hra na dechový nástroj. L. Janáček výrazně usiloval o vysokou úroveň a kvalitu poskytovaného vzdělání, jeho snem bylo založení vysoké hudební školy v Brně. Na základě těchto snah se ukončila v roce 1919 svou činnost Beseda Brněnská, hudební škola Vesna a varhanická škola. Tímto zánikem, ale zároveň sjednocením škol vznikla téhož roku konzervatoř v Brně, která byla nejdříve soukromou, ale od roku 1920 státní hudební a dramatickou konzervatoří v Brně.1
1.1. Konzervatoř Brno a violoncellisté, kteří zde působili Vzniku Konzervatoře v Brně předcházelo mnoho jednání Leoše Janáčka a Rudolfa Reissiga (brněnského houslisty a pedagoga). Oba dva byli v té době významnými představiteli dvou hudebních škol. Školy varhanické a Besedy Brněnské. V březnu 1919 byly schváleny jejich návrhy a od 1.9.1919 byla konzervatoř soukromým ústavem až do roku 1920, kdy došlo k zestátnění. Prvním pedagogem violoncella zde byl Josef Karas (16.6.1885 Žabinec - 14.1.1938 Brno). Působil i jako koncertní mistr v Národním divadle v Brně. Po něm roku 1920 nastupuje Max Škvor (narozen 27.7.1877- Ledeč nad Sázavou), který zde vyučoval hru na violoncello a komorní hru. Než se stal ale vyučujícím na konzervatoři, měl za sebou už mnoho sólových koncertů, které uspořádal už za studií na konzervatoři v Praze. Byl žákem prof. Wihana. Bohatý repertoár předvedl na koncertě na Žofíně, v Ledči nad Sázavou. Jako koncertní mistr působil od roku 1901 v České filharmonii. Byl také členem Heroldova kvarteta. Po rozpadu kvarteta působil také v Rusku, kde hrál v orchestru městské opery a vyučoval na hudební škole v Kyjevě. Poté byl jmenován profesorem violoncella na konzervatoři v Brně, kde byl nejen výborným kantorem, ale také dál pokračoval v sólové dráze a věnoval se i hře na tenorovou violu da gamba. Po něm zde nastupují profesoři, kteří jsou nejen významnými pro tuto konzervatoř, ale dá se říci, že vlastně měli svůj velký význam i při nově vznikající violoncellové třídě na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, proto právě o mnohých bude spoustu informací zmíněno i v dalších kapitolách této práce.
1
http://spolky.profitux.cz/
7
Od roku 1945 postupně na smyčcové oddělení konzervatoře nastupuje nový kolektiv učitelů. Mezi ně patřili (a někteří dodnes patří) violoncellisté: Ferdinand Švanda, Váša Černý, Karel Krafka, J. Šmerda, Josef Souček, Vratislav Lukáš, František Kopečný, Antonín Kunc, Bedřich Havlík, Robert Vybíral, Josef Moučka, Jiří Adam, Václav Horák, Miroslava Kavalová, Miroslav Zicha, Jan Škrdlík, Břetislav Vybíral. V roce 1945 profesoři konzervatoře v Brně podali návrh ministerstvu školství na zřízení samostatné pobočky AMU v Brně.2
2
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/
8
2. Vznik JAMU a její hudební fakulty Dne 12.9.1947 vyšel zákon o založení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, která měla dva odbory – hudební a dramatický. 1.10.1947 zahájila činnost hudební fakulta a děkanem JAMU se stal Jan Kunc. Prvním rektorem byl při otevření JAMU v roce 1948 jmenován PhDr. Ludvík Kundera. Další důležitou událostí bylo získání poloviny budovy bývalého německého gymnázia na Komenského náměstí 6 v Brně. Tam se v říjnu 1949 přemístila část vyučovaných předmětů. Výuka jinak probíhala na více místech. Druhá polovina budovy byla JAMU předána v roce 1965. Zde se začaly konat koncerty instrumentální fakulty. V letech 1968-1969 byla instrumentální fakulta rozdělena na katedru smyčcových a klávesových nástrojů a na katedru dechových nástrojů. Za zakladatele violoncellové třídy JAMU můžeme považovat profesora Vášu Černého. V té době patřil mezi největší osobnosti této oblasti a tak se stal i pedagogem prvního prověřeného učitelského sboru. Výuka violoncellové hry na JAMU probíhala na dnešní učebně č. 204 (samozřejmě s krátkými pauzami v době rekonstrukce budovy).3
3
Plešák, Miroslav; Ruzselák, Josef; Kundera, Ludvík: Vivat Academia. Brno 1997, str. 23 - 29
9
3. Prof. Váša Černý Violoncellista, skladatel, hudební pedagog a v prvé řadě zakladatel violoncellové třídy JAMU se narodil 28.8.1900 v Hodolanech u Olomouce a zemřel 13.7.1982 v Olomouci. Byl synem hudebníka Františka Černého, skladatele a kapelníka olomouckého Žerotína. Vášův děd byl zakladatelem civilních hudeb na Moravě. Měl šest sourozenců, čtyři bratry a dvě sestry. Všem sourozencům se dostalo dokonalého hudebního vzdělání a s jedinou výjimkou si všichni zvolili hudební umění, jako životní povolání. Kateřina a Božena se staly profesorkami hudby, houslista Oldřich se stal koncertním mistrem pražského rozhlasu, houslista Josef byl členem České filharmonie, houslista František (povoláním profesor) spolu se svými bratry Cyrilem (také profesor ve hře na klavír) a violoncellistou Vášou, nejstarší z bratrů (dlouholetý koncertní mistr České filharmonie a profesor brněnské konzervatoře), byli členové Moravského klavírního tria. Vášův první nástroj byly housle, na které hrával jako hoch. K violoncellu se dostal prostřednictvím bratra Oldřicha, který ho přivedl k Janu Šebelíkovi, tehdejšímu koncertnímu mistrovi Symfonického orchestru ve Vídni, jenž mu dal výtečné základy na tento nástroj. Když v roce 1918 Šebelík opouštěl Vídeň, doporučil Černého k dalšímu studiu na pražskou konzervatoř. Ve stejném roce přišel Černý do třídy J. Buriana a zůstal jeho žákem i na mistrovské škole, otevřené roku 1919, kterou Jan Burian po krátkém působení H. Wihana vedl, z důvodu jeho smrti. V roce 1922 absolvoval s Českou filharmonií ve Smetanově síni Čajkovského rokokovými variacemi. Ještě tentýž rok vstoupil do této filharmonie jako druhý a po ročním působení byl jmenován na funkci koncertního mistra, ve které působil do roku 1945. Kromě hry na violoncello se také věnoval studiu skladby u Vítězslava Nováka a k vyššímu zdokonalení hry na svůj nástroj se podrobil velkému studiu u L. Zelenky. V letech 1929–1931 získal v České filharmonii dočasnou dovolenou, aby se mohl věnovat uměleckým cestám do zahraničí s Pražským kvartetem, jehož byl v té době členem. Kromě členství v Moravském klavírním triu (spolu se svými bratry), působil od roku 1943 po odchodu Křenkovu i v Moravském Kvartetu, ve kterém setrval až do jeho zániku r. 1955. Vedle zmíněných komorních souborů a vlastních 10
činností se v České filharmonii objevoval Černý velmi často na koncertním pódiu jako sólový hráč. Jeho vyšší třídu violoncellového umění dosvědčují výkony, podložené výlučně technickým talentem a zdravou hudebností, spojenou s krásným tónem. 16. ledna 1927 hrál Čajkovského rokokové variace s Českou filharmonií ve Smetanově síni. Tuto skladbu opět zahrál 11. listopadu následujícího roku za doprovodu České filharmonie. 11. března 1928 provedl také Volkmannův a moll koncert, který 1. října zopakoval v Olomouci. Černý uspořádal samostatný koncert v Městské knihovně v Praze (31. října), na němž provedl dvě vlastní úpravy pro violoncello, a sice Paganiniho Variace na jedné struně, při které si zvýšil strunu A o půltón na Hes a Sarasateho Cikánské melodie. Za doprovodu svého bratra Cyrila zazněla také Beethovenova A dur sonáta op. 69 a Haydnův koncert D dur. Haydnův koncert D dur opět předvedl 3. února v roce 1929, tentokrát ale s Českou filharmonií, která ho krátce na to (26. února) opět doprovodila ve Smetanově síni při provedení koncertu C. Saint-Saënse a moll pro violoncello a orchestr. Černý své umění stavěl nejen na osvědčeném repertoáru, ale také na moderní tvorbě. Při provedení Řídkého druhé symfonie s obligátním violoncellem a Českou filharmonií (13. ledna 1929), předvedl velké sólo. Jeho smysl pro moderní hudbu byl zřejmý i ve Spolku pro komorní hudbu při provedení Petrželkovy sonáty pro sólové violoncello (jemu věnované) a Hábovy Čtvrttónové fantasie pro sólové violoncello v Institut Farncais, jejíž první provedení zde bylo 18. dubna 1932. S houslistou St. Novákem a Českou filharmonií zahrál 30. ledna 1933 Brahmsův dvojkoncert c moll ve Smetanově síni. Pak zde provedl Saint-Saënsův koncert pro violoncello a orchestr (1937) a Schumannův koncert pro orchestr a violoncello (27. února 1939). Za řízení K. B. Jiráka proběhl Dvořákův koncert pro violoncello a orchestr h moll s Českou filharmonií v Plzni, dne 17. listopadu roku 1940. Moravané oslavili stoleté výročí narozenin Antonína Dvořáka samostatným koncertem v Městské knihovně 19. dubna 1941, kde Moravské klavírní trio zahrálo Dumky, houslový a violoncellový koncert. Vedle Beethovenovy sonáty A dur zahrál Černý Dvořákův violoncellový koncert také na samostatném koncertě v Kyjově, dne 4. listopadu 1941, za doprovodu svého bratra Cyrila, jenž svou sólovou hrou vyplnil další program. 11
Váša Černý se v počátcích pražského rozhlasu účastnil jako první, spolu s violoncellistou Fr. Berkou, sólového vysílání. Vedle mnoha drobnějších relací zde provedl koncert Schumannův, Dvořákův, Čajkovského rokokové variace, Bachovu suitu G dur a jiné. Černý s Českou filharmonií provedl tři velké koncerty počátkem roku 1942 v Praze, a sice 25. ledna Haydnův, 2. února provedl jako novinku violoncellový koncert Axmanův a 11. března koncert Dvořákův. Boccheriniho koncert B dur zahrál na samostatném koncertu v Olomouci 25. listopadu a opět Haydnův koncert D dur. Tento program zopakoval na brněnském koncertě 15. prosince 1942. Ve Smetanově síni si dal na pořad všechny tři velké koncerty (Boccherini, Haydn, Dvořák), kterýžto takřka neúnosný a vyčerpávající program zvládl za klavírního doprovodu svého bratra Cyrila, na samostatném koncertě v Praze 5. prosince 1942. Všichni tři bratři (Váša, Cyril, Josef) uspořádali opět samostatný koncert v Drážďanech, kde byl proveden znovu Haydnův D dur a Dvořákovy Dumky v roce 1943 (27. srpna). Černého techniku pravé i levé ruky, muzikální procítění, sytý a v pianech úchvatně krásný tón, obdivovaly drážďanské kritiky. Právě tak i vídeňský tisk oceňuje Černého jako umělce světového formátu s krásným tónem a jedinečnou technikou, po únorovém koncertě 1944. 3. prosince 1943 byl proveden Brahmsův dvojkoncert, tentokráte s houslistou Fr. Danielem a Českou filharmonií. Černý uspořádal dva samostatné koncerty v roce 1944. První 4. března v Brně s programem Haydnův koncert D dur, Beethovenovu sonátu A dur, Petrželkovu sonátu pro violoncello, Paganiniho Variace a Sukovu Baladu. Druhý samostatný koncert s tímtéž programem proběhl v Městské knihovně 31. října v Praze. 18. února hrál s Českou filharmonií Schumannův koncert pro violoncello a orchestr a moll op 129. a Chlubnovu sonátu e moll pro housle a violoncello na koncertě Umělecké besedy v Městské knihovně 5. února. Černý uváděl jako novinku na koncertním pódiu sólový part k prvním provedením skladeb. Vedle již jmenovaných patří také drobné skladby K. Moora, z nichž některé mu byly věnovány. Váša Černý upravil pro violoncello Paganiniho Variace na jedné struně, Paganiniho koncert D dur, Sarasateho Cikánské melodie,
12
revidoval Axmanovy Variace na národní písně a Scherzo a Petrželkovu sonátu. Pro violoncello složil Scherzo, Souvenir a Poeme Slovaque.4 Po druhé světové válce byl Černý přijat na brněnskou konzervatoř jako pedagog, kde vyučoval v letech 1945–1948. Od roku 1947–1961 vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde byl proděkanem Hudební fakulty Jamu a později vyučoval hru na violoncello souběžně také na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Byl členem poroty soutěže Hanuše Wihana v Praze, v letech 1951-1955. Na Akademii múzických umění v Praze byl jmenován jako profesor hry na violoncello a komorní hry roku 1960, kde vyučoval do roku 1973. Stál u zrodu Janáčkova a Ostravského kvarteta. Vratislavský Jan: Janáčkovo kvarteto, Praha 1975. Jak píší sami „Janáčkovci“: Nebylo opravdu v Brně nikoho, kdo by nám dal nebo mohl dát do vínku více, nežli nám dal Váša Černý.5
3.1. Absolventi prof. V. Černého na JAMU -
Stanislav Apolín (1953)
-
Ivan Měrka (1953)
-
Josef Sikora (1957)
-
Vladimír Jubánek (1958)
-
Miloslav Šmerda (1960)
-
Vratislav Lukáš (1961)
-
Julius Mehly (1961)
4
Urie, Bedřich: Čeští violoncellisté XVIII. – XX. století, nakladatelství Práce II., Václavské náměstí 15., 1946, str. 190 - 194 5 Měrka, Ivan: Violoncello, vydavatelství Montanex, Ostrava 1995, str. 61 - 62
13
4. Prof. Bohuš Heran Narodil se 6.2.1907 v Ústí nad Orlicí, kde získal základy hry na violoncello u Jana Mazánka již v devíti letech. V letech 1919-1920 byl soukromým žákem H. Wihana v Brandýse n. Orlicí. Na pražské konzervatoři studoval u Jana Buriana, kde byl přijat rovnou do třetího ročníku (1920-1925). Na konzervatoři absolvoval koncertem d moll C. Saint-Saënse (op. 119) za doprovodu České filharmonie s dirigentem V. Talichem. Dále studoval na mistrovské škole od roku 1925 do r. 1926, kde absolvoval opět za doprovodu České filharmonie s dirigentem Fr. Stupkou. Nakonec absolvoval studium na pařížské konzervatoři Conservatoire National de Musique u prof. Gérarda Hekkinga (1926-1929).6 Ve švýcarském Winterthuru byl členem městského symfonického orchestru (1928-1930), sólista a koncertní mistr Puppova orchestru v Karlových Varech (1929-1930) a od roku 1930 až do roku 1953 se věnoval Symfonickému orchestru Českého rozhlasu v Praze jako koncertní mistr. Jako profesor pražské konzervatoře byl jmenován roku 1953. V roce 1962 přijal místo na Janáčkově akademii múzických umění v Brně jako profesor ve hře na violoncello, kde zároveň zastával akademickou funkci prorektora do roku 1968. Od roku 1942 byl členem Českého klavírního kvarteta. Komorní duo vytvářel s D. Vondrovicem nebo s prof. A. Holečkem. Jeho sólistický repertoár se skládal nejen z klasických koncertů (Boccherini, Haydn, Schumann, Dvořák, Saint-Saëns, Lalo atd.), ale také z novinek české hudby (J B. Foerster, K. Hába, I. Krejčí, J. Kapr, O. Chlubna aj.). Badatelské práci se nejvíce věnoval na poli staré české hudby, výsledkem bylo buďto provedení skladby jím samotným, nebo její vydání tiskem. Koncert C dur Karla Stamice, Koncert A dur Josefa Rejchy a Sonátu G dur Josefa Myslivečka vydal v ruském vydavatelství Muzgiz r. 1960. V roce 1963 zde vyšly pro violoncello a klavír jeho úpravy klavírních skladeb českých skladatelů (Pjesy češskich kompozitorov) – B. Smetana: Nevinnost z cyklu Bagately a Impromtus, Zd. Fibich: Nálady, dojmy a upomínky op. 41, čís. 124 s názvem „Vzývání“ (Prizyv, Invocation, orig. G dur, úpr. C dur), Ant. Dvořák: Silueta op. 8, čís. 11 (orig. A dur, úprava G dur), L. Janáček: Dobrou 6
Urie, Bedřich: Čeští violoncellisté XVIII. – XX. století, nakladatelství Práce II., Václavské náměstí 15., 1946, str. 199 - 203
14
noc z cyklu Po zarostlém chodníčku. Za svou třicetiletou koncertní činnost uvedl přes 50 koncertů a všechny je uměl nazpaměť. Pro violoncellový repertoár jsou přínosem jeho dva sborníky „Variační skladby starých českých mistrů“ (Jan Šťastný: Allegretto con variazioni op. 9, čís. 2; Ant. Kraft: Divertimento in A; Vincenc Houška: Andante con variazioni; Ant. Fils: Menuetto con variazioni, vydal Supraphon, Praha – Bratislava 1967) a „Prosté skladby starých českých mistrů“, úpravy písní a tanců z oper a baletů českých skladatelů 18. století (Karel Loos: Píseň pro štěstí; Jiří Benda: Radostná píseň, Žaloba, Romance; Pavel Josef Vejvanovský: Popěvek; Vincenc Em. Koželuh: Minuetto grazioso, Menuet, Sousedská; Vojtěch Jírovec: V dobrém rozmaru, Tyrolský tanec, Tarantella; Josef Zyka: Rondino; Leopold Koželuh: Pochodem, Pastorale; Jan Antonín Koželuh: Žalost; Václav Bernard Šťastný: Menuet; Josef Kohout: Prostá píseň, vydal Supraphon, Praha 1974). Heran napsal dvě sbírky pro dvě violoncella - pro ansámblovou hru na základních uměleckých školách. První z nich s názvem „Růžový keř“ zpracovává české lidové písně v rozsahu úzké první polohy (Trávo, Trávo; Já mám koně, vraný koně atd., vydalo Státní hudební vydavatelství Praha v r. 1966). Druhá sbírka se jmenuje „Trnkový keř“ a zpracovává moravské lidové písně v rozsahu široké první polohy (Boleráz, boleráz; U starej Breclavy atd., vydal Supraphon, Praha – Bratislava 1967). Do jeho rozsáhlých děl patří čtyřsvazkové „Základní etudy pro violoncello“ (sešit 1-4, vydalo Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1960-1963) a „Základy vyšší violoncellové techniky“ (Státní hudební vydavatelství, Praha 1964). V několika knihách a studiích uložil své bystré postřehy: „Hanuš Wihan“ (Orbis, Praha 1947); „Muzikantův skicář“ (Hudební matice umělecké besedy, Praha 1946); „Dvořákův violoncellový koncert očima interpreta“ (Sborník JAMU III., 1961); „Hraji Beethovena“ (Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1965); „Prstoklady jako výrazový prostředek“, studie k Janáčkově violoncellové Pohádce (Sborník JAMU V., 1965); „Po stopách Janáčkovy Pohádky“ (Hudební rozhledy XVII., 1964); „Úvahy nad Bachovými suitami“ (Sborník JAMU IV., 1963); „Struny a lidé“ (Jednotný závodní klub ROH, Ústí nad Orlicí 1971).
15
Bohuš Heran dal počáteční impulz ke vzniku Mistrovských interpretačních kurzů, které se poprvé konaly v Luhačovicích v r. 1967. Od r. 1971 až do současnosti probíhají MIK JAMU v nynější budově HF JAMU v Brně. Jako jeden z iniciátorů se zasloužil o každoroční realizaci soutěže mladých houslistů „Kocianovo Ústí“ v Ústí nad Orlicí (1959) a později (1968) se k ní jeho zásluhou připojila i soutěž mladých violoncellistů, která se teď koná ve dvouletých intervalech. Bohužel se nedožil prvního ročníku violoncellové soutěže, která byla na návrh poroty pojmenována po něm „Heranova violoncellová soutěž“. Zemřel 4.5.1968 v Praze. Po smrti Prof. B. Herana přešla část písemné a notové pozůstalosti do vlastnictví JAMU v Brně.7 „Obdivovali jsme jeho virtuozitu a jeho kolosální paměť, která nezná překážek ani v slohu, ani v technice“8 „Heran je mezi našimi violoncellisty typem vysloveně intelektuálním. Všechno jeho umění vyvěrá z rozmyslu, z hlubokého přemítání. B. Heran se ke svému umění probíjí a promýšlí stravujícím niterním procesem a vše, co ze sebe vydá, je svědectvím velké kultury a lidské i umělecké poctivosti“9
4.1. Absolventi Prof. B. Herana na JAMU -
Karel Krafka (1962)
-
Milan Tekula (1962)
-
Milada Dárková- Březinová (1963)
-
Alena Opělová (1963)
-
Josef Průka (1963)
-
Jan Hájek (1964)
-
Ladislav Merta (1964)
-
Miroslav Doležil (1965)
-
Květa Glasnáková – Doležalová (1967)
-
Jan Hališka (1967
7
Měrka, Ivan: Violoncello, vydavatelství Montanex, Ostrava 1995, str. 62 - 63 Výběr kritiky – Kozák. Jan – Českoslovenští koncertní umělci, Praha 1964, Svobodné slovo – 20. 5. 1946 – Praha. 9 Hudební rozhledy – (Dr. J. Löwenbach) – 1955/str. 351 – Praha. 8
16
5. Doc. Stanislav Apolín Narodil se 20. února roku 1931 v Seči u Bílovic na Plzeňsku. V letech 19451949 studoval na brněnské konzervatoři a po absolvování konzervatoře v roce 1949 byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, do violoncellové třídy Váši Černého. Zde v roce 1953 absolvoval a dále u Prof. Váši černého vykonal tříletou uměleckou aspiranturu (1953–1956). V letech 1957–1960 studoval každoročně dva měsíce postgraduálně u Mstislava Rostropoviče v Moskvě. Po studiích na Janáčkově akademii múzických umění v Brně zde působí v letech 1956– 1962 jako asistent i odborný asistent. V roce 1962 odchází do Prahy, kde se stal profesorem hry na violoncello na pražské konzervatoři, zde působil do roku 1970. V roce 1967 byl habilitován na docenta violoncellové hry. Na JAMU v Brně působil jako docent oboru violoncellové a komorní hry v letech 1968-1970. Od roku 1970– 1972 vyučoval jako mimořádný profesor violoncellové hry na Musické akademii v Bělehradě. Dále byl profesorem hry na violoncello ve švýcarském Lucernu na tamní konzervatoři v letech 1972–1996. Ve stejném období také vyučoval externě na Akademii múzických umění v Praze. Později vyučoval pravidelně každý rok na letních interpretačních kurzech v Opočně. Stanislav Apolín byl uznáván jako hudebník světového formátu. Nejvíce se dopracoval ke svému uznání zejména výkony při interpretaci violoncellového koncertu h moll Antonína Dvořáka, který provedl více než 100 krát. Jeho výkony byly tak úžasné, že jej kritici v tisku za jeho provedení Dvořákova h moll violoncellového koncertu nestačili oceňovat. Svědčí o tom skutečnost, že v roce 1977 byl Stanislav Apolín poctěn vyznamenáním, Národní cenou ČSR. Stanislav Apolín obdržel za nahrávku Symfonie – koncertu Sergeje Prokofjeva zlatý štít Pantonu v roce 1987. V letech 1964–1967 působil jako sólista v Moravské filharmonii Olomouc a v letech 1977–1988 v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK, rovněž jako sólista. Dalším významným úspěchem Stanislava Apolína byla nahrávka dvojice violoncellových koncertů Dariuse Milhauda, který jejich skladatel tuto nahrávku nadšeně a kladně komentoval. Stanislav Apolín spolupracoval s nahrávacími studii Supraphon a Panton. Byl členem porot na mnoha mezinárodních violoncellových soutěžích v Brně, Praze, Ženevě, Mnichově, Bělehradu, Poznani, Moskvě a Drážďanech. 17
Kromě sólového hráče byl také Stanislav Apolín výborným komorním hráčem. Jako komorní hráč působil v klavírním triu (Máša, Moravec, Apolín). Dále působil také v komorním duu (Kvapil – Apolín). Na ženevské soutěži v r. 1959 společně získali III. cenu. V roce 1963 vystoupili na hudebním festivalu v Dartington Hall v Devonu v Anglii. S uměleckým souborem Smetanovo klavírní trio se jako člen zúčastnil mnoha koncertních cest po Evropě, Turecku, Taiwanu, USA i Japonsku v letech 1967-1993. Kromě Smetanova klavírního tria se Apolín umělecky angažoval také i v jiných hudebních komorních tělesech. V roce 1950 se stal členem Hlaváčkova kvarteta a v letech 1967–1969 působil jako violoncellista v Pražském smyčcovém triu, spolu s houslistou Štefanem Czapáry a violistou Hubertem Šimáčkem.10 Stanislav Apolín vychoval mnoho významných violoncellistů jak u nás, tak i v zahraničí. Například: Petera Leiseganga – docenta na Hochschule der Künste Zürich, Evžena Rattaye – pozdějšího iniciátora založení Talichova kvarteta, Fredyho Feldera – profesora violoncellové hry na konzervatoři v Schaffhausenu, Cionradina Brotbeka – profesora violoncellové hry na konzervatoři, Hanse – Ulricha Munzingera, Stefana Heinemayera a mnoho dalších. Stanislav Apolín je autorem dvou odborných studií: Suity J. S. Bacha pro violoncello sólo a studie O kráse tónu, která vyšla rovněž i v srbském překladu. Dále je držitelem titulu Zasloužilý umělec, kterým byl vyznamenán v roce 1980 za jeho dlouholetý kulturní přínos. Stanislav Apolín neměl na JAMU žádného absolventa. Zemřel 24.9.2010 v Praze.11
5.1. Diskografie - Antonín Dvořák: Dumky (Smetanovo trio, Panton) - Benjamin Britten: Violoncellová sonáta (klavír Radoslav Kvapil) -
Darius Milhaud: 2 violoncellové koncerty (dirigent Jiří Waldhans, Supraphon 1969)
- Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Violoncellová sonáta op. 40 (Supraphon)
10 11
Měrka, Ivan: Violoncello, vydavatelství Montanex, Ostrava 1995, str. 66, 233, 274 Karageorgiev, Nikola: Významní brněnští violoncellisté, Brno, 2009, str. 39 - 40
18
- Jožka Matěj: Koncert pro violoncello (Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigent Otakar Trhlík, Panton) - Leoš Janáček: Pohádka pro violoncello (klavír Radoslav Kvapil, Supraphon) - Lubomír Železný: Klavírní trio (společně s Josefem Hálou a Václavem Snítilem, Panton) - Miloslav Ištvan trio (společně s Antonínem Moravcem a Milanem Mášou, Supraphon) - Petr Iljič Čajkovskij: Rokokové variace (Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, dirigent Václav Smetáček, Supraphon) - Sergej Prokofjev: Symfonie - koncert pro violoncello a orchestr, op. 125 (dirigent Miloš Konvalinka, Panton, 1986) - Sergej Prokofjev: Violoncellová sonáta (klavír Josef Hála, Supraphon) - Schumann, Lalo: Violoncellové koncerty (Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, dirigent Vladimír Válek, Supraphon 1986).
19
6. Doc. PhDr. Ivan Měrka Narodil se 15. května 1926 v Košicích na Slovensku české rodině, která musela přesídlit do Prostějova a pak Brna v roce 1938 se vznikem Slovenského státu. Studoval na reálném gymnáziu v Nitře. V roce 1939 se přestěhovali do Ostravy a v roce 1941 začal Měrka studovat hru na violoncello a zpěv na tehdejším Ústavu hudby a zpěvu. V roce 1945 složil státní zkoušku nutnou k výuce hry na violoncello. Dále studoval hudební vědu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně od roku 1946. V roce 1952 zakončil studium doktorátem. Současně studoval i na nově vzniklé Janáčkově akademii múzických umění v Brně hru na violoncello u Prof. Váši Černého od roku 1948. Zde zakončil studium absolutoriem, které složil v roce 1953 a byl tak spolu se St. Apolínem první absolvent oboru hry na violoncello na JAMU. Na jeho absolventském koncertě zazněly tyto skladby: L. van Beethoven: Sonáta A dur, F. Chopin: Sonáta, Ch. M. Widor - koncert. Dále uvedl Dvořákův violoncellový koncert h moll op. 104 ve spolupráci se SFB a dirigentem J. Waldhansem. Svoje umění nabyl také u jiných známých violoncellistů, byli to Karel Pravoslav Sádlo a Bohuš Heran. Také studoval zpěv u prof. R. Vaška a tři roky na JAMU v Brně u prof. R. Soběského, jako tenorista (pod pseudonymem Jan Hruda) zpíval v jedenácti operách a kantátách, sedmi operetách a provedl více jak 360 písní v Českém rozhlase a na veřejných koncertech. Po absolutoriu pokračoval v postgraduálním studiu na JAMU rovněž u prof. Váši Černého. Zároveň působil na Ostravsku jako pedagog, interpret a publicista, kde svojí činností položil základy violoncellové školy. V Ostravě také působil jako zástupce koncertního mistra violoncell rozhlasového orchestru. Později jako koncertní mistr violoncellové sekce operního orchestru Slezského divadla Ostrava a koncertní mistr violoncell Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Také byl aktivní v komorních souborech. Byl členem Slezského klavírního tria, se kterým absolvoval na 240 veřejných koncertů a rozhlasových relací. V jejich repertoáru bylo přes 90 klavírních trií. Dále působil v Ostravském kvartetu a také v Brněnském kvartetu. Za dobu členství I. Měrky získalo Ostravské kvarteto řadu
20
cen, čestných uznání a pamětních medailí. Uvedlo celkem přes 300 skladeb, 1881 veřejných koncertů a 453 rozhlasových relací do roku 1982.12 Také absolvoval jako sólista 195 veřejných koncertů a 852 vysílacích rozhlasových relací, kde provedl více než 250 skladeb českých a světových autorů. Vedle klasického repertoáru koncertů a sonát L. Boccheriniho, A. Dvořáka, J. Brahmse, E. Griega, D. Šostakoviče, L. van Beethovena, Z. Kodályho, E. Lala, C. Saint – Saënse, provedl posmrtnou premiéru Sonáty E. Schulhoffa a premiéru Koncertu C dur J. Rejchy. Také se věnoval provádění skladeb soudobých autorů, kteří mu svá díla z většiny své tvorby věnovali. Byli to např. O. Palkovský, K. Kubín, V. Svatoš, J. Bedřich, J. Matys, M. Juchelka, P. Doubravský, K. Kupka aj…13 Ivan Měrka, jako pečlivý hudebně - historicky orientovaný publicista, zaznamenával události kronikářským způsobem v hudební kultuře ostravského regionu. Napsal stovky článků o koncertních umělcích, skladatelích a hudebních pedagozích z Ostravska do regionálních časopisů, často pod šifrou im. Dále se podílel na stovkách televizních scénářů, rozhlasových pořadů a hlavně moderoval několik set výchovných koncertů. Napsal stovky programových brožur k operním představením a komorním i symfonickým koncertům a několik desítek hesel do ČSHS, Biografického slovníku Slezska a severní Moravy i Českého hud. slovníku osob a institucí. Také připravil k vydání patnáct almanachů ostravské konzervatoře a hud. festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Byl členem výboru Nadace Leoše Janáčka v letech 1992–2004. V oblasti výkonného umění získal Měrka za svoji dlouholetou činnost následující ocenění: Haydnova mezinárodní soutěž smyčcových kvartet v Budapešti (1959), Cena Nadace Zdeňky Podhajské v Praze (1977), Senior Prix 2000 od Nadace Život umělce a Intergram za dlouholetou činnost v oblasti záznamů uměleckých výkonů (2000), Evropská cena Gustava Mahlera udělená Evropskou společností umění (2001). Dále byly uděleny Ivanu Měrkovi za celoživotní dílo, včetně publicistické a pedagogické práce, Cena města Ostravy (2003) a Ocenění za
12 13
Měrka, Ivan: Violoncello, vydavatelství Montanex, Ostrava 1995, str. 5 - 6 http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/
21
dlouhodobou
tvůrčí
pedagogickou
činnost
u
příležitosti
Dne
učitelů
–
Moravskoslezský kraj (2006).14
6.1. Absolventi doc. PhDr. Ivana Měrky na JAMU -
Aranka Šupková (1972)
-
M. Herák (1974)
-
Jana Šuplerová (1974)
-
Blanka Burdová (1975)
-
J. Duda (1975)
-
Jiří Zedníček (1978)
-
Miroslava Kavalová (1979)
-
Michal Terebienec (1980)
14
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_deta il&id=4174
22
7. Prof. Karel Krafka, PhDr. Narodil se 4. 1. 1921 ve Znojmě. S největší pravděpodobností přivedla syna ševce a vyučené kuchařky k hudbě skutečnost, že rodina bydlela v budově znojemské besedy, která byla centrem kulturního dění města i jeho okolí. Pořádaly se zde koncerty a divadelní představení. Karel se stal nejprve členem ochotnického divadelního souboru. Později se začal učit na housle a stal se členem tamního amatérského orchestru. Hře na housle se věnoval do svých patnácti let. Studoval na reálném gymnáziu v M. Budějovicích v roce 1940 a o rok později začal studovat na brněnském učitelském ústavu. Jako student hrával hokej, stolní tenis, a protože uměl dobře plavat všechny styly, hrával také vodní pólo. Do roku 1942 studoval na brněnské konzervatoři u prof. Františka Kopečného a prof. J. Petzného. V té době byl, stejně jako mnoho dalších studentů, totálně nasazen na práce v Německu, později ve Francii, odkud se mu podařilo uprchnout do Velké Británie. Zde vstoupil do našich zahraničních jednotek a konec války prožil při obléhání Dunkerque na severním pobřeží Francie jako člen Československé obrněné brigády. Kromě uzavření řady krásných přátelství se Krafka naučil v emigraci plynule anglicky a francouzsky. Po skončení války pokračoval ve studiu na brněnské konzervatoři u prof. F. Švandy a v roce 1948 zakončil studium absolutoriem. Na absolventský koncert si zvolil Variace na rokokové téma P. I. Čajkovského. Po vystudování brněnské konzervatoře měl Krafka dvě možnosti. Buďto půjde do Prahy, jako hráč orchestru České filharmonie, nebo zůstane i nadále v Brně, kde bude fungovat se slibně se rozvíjející činností Janáčkovo kvarteta. V letech 1948–1950 studoval na JAMU u prof. Váši Černého a po přerušení studia v roce 1963 absolvoval u Prof. B. Herana. Také souběžně studoval na filosofické fakultě Masarykovy university v Brně, kde ukončil studium doktorátem v roce 1950. O rok později vyučoval na brněnské konzervatoři až do r. 1959. Mezi tím byl také pověřen vyučováním na JAMU, a to od r. 1950 do r. 1953, společně se svými kolegy Janáčkova kvarteta byl jmenován docentem violoncellové hry na JAMU v Brně od r. 1969. Za dobu působení Krafky na JAMU zde absolvovalo 26 violoncellistů. Mezi nejúspěšnější z nich patří B. Vybíral, R. Vandra, P. Šabacký, V. Horák, L. Kučera aj. 23
V roce 1951 se stal koncertním mistrem SOKB (Symfonického orchestru kraje brněnského), kde působil do r. 1956. Ve stejné době vystupoval i sólově s koncertem pro violoncello a orchestr h moll A. Dvořáka (14.1.1954 s Jiřím Waldhansem) a koncertem a moll Camilla Saint-Saënse (27.5.1954 s PhDr. Zbyňkem Mrkosem). Zároveň s pianistou Karlem Janderou provedl na sólových recitálech (28.4.1953), také koncert Saint-Saënsův, dále Mjaskovského sonáty pro violoncello a klavír, Janáčkovu Pohádku, Sukovu Baladu, Faurého Elegii, Fallův Ohňový tanec, Rachmaninovovu Vokalisé a Rimského-Korsakova Let čmeláka. Za dob studií na konzervatoři hrál na violoncello tyrolského houslaře Partla. Později mu tento nástroj nestačil, a tak se porozhlédl po jiném a poté získal violoncello italského houslaře Santa Saraphina z r. 1707. Prof. PhDr. K. Krafka uspořádával pro Janáčkovo kvarteto písemnou agendu a díky svým organizátorským a komunikativním schopnostem získával a udržoval kontakty s celým kulturním světem. Dále byl členem porot mezinárodních soutěží např. Pražského jara, Interpretační Ministerstva kultury a Mezinárodní violoncellové soutěže v Budapešti. Svými kolegy byl hodnocen jako rozvážný a vyrovnaný. Po jeho smrti 11.7.1984 nastoupil k pultu violoncella Janáčkova kvarteta jeho student z JAMU Břetislav Vybíral.15
7.1. Absolventi Prof. K. Krafky, PhDr. na JAMU
15
-
Blanka Himmer – Kurzová (1968)
-
N. Wurmová – Žůrková (1967)
-
Vilém Pešek (1969)
-
Robert Vybíral (1969)
-
Richard Vandra (1970)
-
Jaroslav Trumpeš (1971)
-
Boris Páč (1971)
-
Bohumil Pavlovský (1971)
-
Danuše Budilová (1972)
-
M. Holmesová (1972)
-
Miroslav Orálek (1972)
http://is.muni.cz/th/465/pedf_d/celek.pdf
24
-
Aranka Šupková (1972)
-
Pavel Julínek (1973)
-
Marta Židlická (1973)
-
V. Kolmanová (1974)
-
Zdeňka Drnovská (1976)
-
František Rybář (1976)
-
Václav Horák (1977)
-
Alena Koštialová (1978)
-
H. Müllerová (1978)
-
Libor Kučera (1980)
-
Břetislav Vybíral (1980)
-
Vít Janouš (1981)
-
Jiří Navrátil (1982)
-
Pavel Šabacký (1983), (Tč. člen a koncertní mistr violoncellové sekce Filharmonie Brno)
-
Dušan Zemánek (1983)
25
8. Prof. Bedřich Havlík Narodil se na svátek sv. Mikuláše roku 1936 v Horce nad Moravou, jako prvorozené dítě svých rodičů. Otec pracoval jako stolařský dělník v dílnách Slezákovy stopařské továrny ve Velkém Týnci u Olomouce, kam dojížděl na kole na celý pracovní týden. Domů se navracel v sobotu večer, aby v pondělních ránech opět putoval za prací. Matka byla plně zaneprázdněna pracemi kolem domácnosti, neboť den před oslavou jednoho roku Havlíkova života přišla na svět jeho sestra Marie a rok a čtvrt poté bratr Josef. Havlíkova rodina bydlela ve stísněných poměrech ve výměnku u otcova bratra, takže když se v roce 1945 naskytla možnost osídlit usedlost v pohraniční obci Komárov u Šternberka na severní Moravě, přestěhovali se tam, a to také proto, že zde kromě malého hospodářství byla i stolařská dílna. Bedřich dochodil obecnou školu v sousední obci Řideči, měšťanskou v Újezdu u Uničova a podal si přihlášku na gymnázium do Šternberka. Souběžně měl podanou přihlášku na brněnskou konzervatoř, kde mu po vykonání přijímacích zkoušek přišlo vyrozumění o přijetí ke studiu. V poslední chvíli před zahájením školního roku odvolal přihlášku na gymnáziu a definitivně tak zahodil touhu stát se chirurgem. První ročník na konzervatoři studoval u Karla Krafky (1951-1952), poté pak až do absolutoria v r. 1957 u prof. Ferdinada Švandy. Bedřich Havlík absolvoval celovečerním koncertem v sále Husova sboru a po prázdninách téhož roku pokračoval ve studiu na pražské Akademii múzických umění ve společné třídě prof. Karla P. Sádla a Miloše Sádla a komorní hudbu studoval u prof. Ladislava Černého. Na AMU absolvoval celovečerním koncertem v Domě umělců a koncertem s orchestrem FOK za řízení Dr. V. Smetáčka (1961). Téhož roku získal v mezinárodní violoncellové soutěži Pražského jara 1961 Čestné uznání I. Stupně. Po dvou letech základní vojenské služby u Vojenského uměleckého souboru v Praze nastoupil Bedřich do Filharmonie Brno jako člen violoncellové skupiny. Rok na to zvítězil v konkurzu na místo zástupce koncertního mistra a v této funkci setrval až do roku 1969, kdy byl jako člen Moravského kvarteta se svými souborovými kolegy (Šťastný, Beneš, Borýsek) zbaven orchestrálních povinností a stali se samostatným komorním tělesem Státní filharmonie Brno. Jako violoncellista
26
Moravského kvarteta se představil ve více než osmdesáti koncertních turné v Evropě a USA. Od roku 1969 působil pedagogicky na brněnské konzervatoři a od roku 1979 na JAMU. Byl pravidelným členem soutěžních porot: LŠU, Heranova violoncellová soutěž Ústí nad Orlicí, Beethovenův Hradec, Interpretační soutěž v Písku, Soutěž slovenských konzervatoří v Žilině, slovenská interpretační soutěž v Banské Bystrici. Byl také členem výboru sekce ČHF pro výkonné umělce, talentovým poradcem žáků LŠU (Brno, Jihlava Třebíč, Mikulov, Moravské Budějovice, Blansko apod.). Od r. 1986 byl uměleckým a organizačním vedoucím Moravského kvarteta. Od roku 1991 se habilitoval na docenta violoncellové a komorní hry a byl jmenován do akademické funkce proděkana Hudební fakulty, 1996 jmenován titulem prof. Od roku 1997 zastával akademickou funkci prorektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Po uvedení koncertu na uměleckých kurzech v Brně na JAMU, dne 4. července 2001, našli Bedřicha Havlíka krátce po jeho hudebním výkonu ležet na zemi mrtvého s violoncellem v náručí, na dnešní violoncellové třídě č. 204. Bedřich Havlík má dvě děti. Syna Radana – MuDr. (*1964). Dceru Irenu (*1971), která vystudovala pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Manželku Evu rozenou Vyskočilovou (*1939). Obě vyučovaly na ZUŠ v Brně – Líšni.
8.1. Umělecká činnost v letech 1990 – 1995 Rok 1990: - 63 koncertů s Moravským kvartetem, z toho dva v zahraničí (SRN) - 5 sólových vystoupení - 11 rozhlasových natáčení - 7 natáčení pro televizi - 1 CD (J. Haydn: 7 slov Vykupitelových na kříži) - člen výboru Sekce koncertních umělců při ČHF v Praze
27
Rok 1991: - 51 koncertů s Moravským kvartetem, z toho 24 v zahraničí, (Španělsko, Itálie, Rakousko, SRN) - 3 sólová vystoupení - 3 natáčení pro televizi - člen výboru Sekce koncertních umělců při ČHF v Praze Rok 1992: - 32 koncertů s Moravským koncertem - 5 sólových vystoupení - 2 natáčení pro televizi - člen výboru Sekce koncertních umělců při ČHF v Praze - členem poroty Heranovy violoncellové soutěže v Ústí nad Orlicí Rok 1993: - 36 koncertů s Moravským kvartetem, z toho 9 v zahraničí (Dánsko, Itálie, Rakousko, Španělsko) - 10 sólových vystoupení - 2 natáčení pro rozhlas - 2 natáčení pro televizi - člen poroty mezinárodní soutěže O cenu Beethovenova Hradce - předsedou poroty mezinárodní Soutěže smyčcových kvartet Beethovenův Hradec - předsedou výboru Sekce koncertních umělců při NČHF v Praze - desetidenní stáž s výukou hry na violoncello na Hogeschool v Enschede (Holandsko) Rok 1994: - 43 koncertů s Moravským kvartetem, z toho 5 v zahraničí (Rakousko, Slovinsko) - 4 sólová vystoupení - 1 natáčení pro televizi - 2 CD (1. CD Martinů: Sm. kvartet č. 7, Janáček: Sm. kvartet č. 1, A . Dvořák: Sm. kvartet F dur, op. 96. 2. CD E. Schulhof: Sm. kvartet č. 1, Z. Černovská 28
Lamento pro mužský hlas a sm. kvartet, zpěv R. Novák, P. Haas: 3. sm. kvartet) Rok 1995: - 16 koncertů s Moravským orchestrem, z toho 1 v zahraničí (Španělsko) - 3 sólová vystoupení - 3 nahrávky pro český rozhlas V koncertních sezónách 1992–1995 nastudováno a provedeno Moravským kvartetem 27 skladeb světového kvartetního repertoáru 26 kvartetů skladatelů 20. století, z toho 18 uvedeno premiérově. Nastudován a kompletně proveden komplex všech sedmi smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů pro Klub moravských skladatelů (od května 1994 do února 1995). Od 1993 předseda Výboru Sekce koncertních umělců při NČHF v Praze. Řešitel grantu – Metodické centrum v oboru hra na smyčcové nástroje – projekt Fondu rozvoje vysokých škol. Nositel pamětní listiny, udělené ředitelem konzervatoře v Brně u příležitosti 75. výročí školy. Sólově premiéroval skladby následujících skladatelů: Verner – Bagateli, Štědroň – koncert pro violoncello a orchestr, Šest objektů pro violoncello sólo, Lignum pro violoncello sólo, Černé krajiny pro violu ď amore, violoncello a bicí, Quadra pro basklarinet, klavír, violoncello a tenorový saxofon, Missa sine ritu pro ženský hlas a sólové violoncello (natočeno na CD), Křivinka – Sonáta quasi fantasia pro sólové violoncello, Horký – 3 skladby pro violoncello a klavír, Matys – Invence pro flétnu a violoncello, Fantasie a Rondo, Blatný – Dialog pro sólové violoncello a orchestr, Černovská – Violoncellový koncert a další.
8.2. Sólové výkony od roku 1969 - Chopin Frederyk: Sonáta g moll pro violoncello a klavír -
Jančenko B.: Koncert pro violoncello a dechové kvinteto (FDK)
- Mysliveček Josef: Koncert pro violoncello a orchestr - Křivinka Gustav: Sonáta quasi fantasia pro violoncello sólo - Janáček Leoš: Pohádka a Presto pro violoncello a klavír - Werner Vladimír: Bagateli pro violoncello a klavír - Řehoř Bohuslav: Sonáta pro violoncello a klavír
29
- Křivinka Gustav: CESTA, kantáta pro violoncello, mužský hlas, sbor a orchestr (oceněno cenou Svazu skladatelů) - Hába Miroslav: Cadenza Cabaletta pro violoncello a orchestr - Růžička Rudolf: Sonáta di bravura pro violoncello a klavír - Emmert František: Sonáta Lérida pro violoncello a klavír - Horký Karel: Tři skladby pro violoncello a klavír - Emmert František: Gama Asociace pro violoncello sólo - Matys Jiří: Invence pro flétnu a violoncello - Matys Jiří: Chci, abys věděl – tři písně pro ženský hlas, violoncello a klavír - Matys Jiří: Fantasie a Rondo pro violoncello sólo - Štědroň Miloš: Koncert pro violoncello a orchestr - Horký Karel: Koncert pro violoncello a orchestr - Černovská Zoja: Koncert pro violoncello a orchestr (In memoriam a Marina Cvetajeva) - Štědroň Miloš: Bez knih jsou národy němé, kantáta pro smíšený sbor, violoncello a instrumentální soubor - Oborný Václav: Goralské poémy pro violoncello a klavír - Blatný Pavel: Píseň pro violoncello a orchestr - Blatný Pavel: Dialog pro violoncello a jazzové trio - Štědroň Miloš: Lignum – skladba pro violoncello sólo - Petrželka Vilém: Sonáta pro violoncello sólo - Koželuha Lubomír: Křídla Ikarovi samoty pro mužský hlas, violoncello a klavír - Blažek Zdeněk: Vzpomínky II, 3 skladby pro violoncello a klavír - Haydn Joseph: Koncertantní symfonie pro housle, violoncello, hoboj, fagot a orchestr - Šostakovič Dmitrij – písně pro soprán, housle, violoncello a klavír v Českém rozhlase, příp. v televizi - Samostatný půlhodinový pořad pro brněnské televizní studio „Jak zní violoncello“ (skladby: Brahms – Sonáta e moll, Chopin – Sonáta g moll, Popper – Tarantela, Bach – III. suita, Křivinka – Sonáta quasi fantasia) - Pro edici Supraphon – kritické vydání díla L. Janáčka v nové revizi, řízené J. Burghauserem: revize Pohádky a Presta pro violoncello a klavír. 30
- V posledním období premiéry Štědroňových Šesti objektů pro violoncello sólo, Renesance Szirmay, Faltusových dvou esejů pro violoncello a klavír a Šmídovy skladby Milostín – 4 písně pro alt a violoncello sólo.16
8.3. Absolventi Prof. Bedřicha Havlíka na JAMU
16
-
Pavel Křivák (1981)
-
Radmila Nouzová (1981)
-
Světlana Mádlová – Kuncová (1982)
-
Miroslav Zicha (1984)
-
Pavla Vydrová (1985)
-
Šárka Blahožová – Vítková (1985)
-
Alan Vaněk (1987)
-
Petr Lichý (1990)
-
Jan Škrdlík (1991)
-
Josef Špaček (1992)
-
Petr Pitra (1993)
-
Radek Mückstein (1994)
-
Hynek Schütz (1995)
-
Viktor Kozánek (1997)
-
Libor Mašek (1997)
-
Jaroslav Holub – Rybáček (1998)
-
Josef Klíč (1999)
-
Vojtěch Novák (2000)
-
Štěpánka Rudolfová (2001)
-
Věra Řezáčová (také u prof. Horáka 2002)
-
František Brikcius (2003)
Havlíková, Eva: Osobní sdělení. Brno, 14. 2. 2013
31
9. Prof. Jan Hališka Narodil se 14. února 1942 ve Slezské Ostravě. Jeho první nástroj byl klavír, na který hrál od šesti let. V letech 1956–1959 studoval na gymnáziu v Ostravě. Na strojní fakultě Vysoké školy báňské studoval v letech 1960–1962 a zároveň ve školním roce 1961/1962 dva ročníky konzervatoře v Ostravě u doc. Ivana Měrky (1. semestr externě a 2. semestr řádně s vykonáním diferenčních zkoušek). V roce 1962 byl přijat jako nevšední talent na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně do třídy Prof. B. Herana, kde studoval do roku 1967. Hališka začal hrát na violoncello ve třinácti letech pod vedením Dr. R. Patáka, který byl členem operního orchestru v Ostravě. Sólistické předpoklady a s tím spojená koncertní činnost se projevily už za studia u Dr. Patáka. Po třech měsících hrál Hališka už Romebergovu Sonátu č. 4 G dur a po roce Koncert a moll C. Saint – Saënse. Dále následovaly skladby 3. sonáta B. Martinů, J. Suk Serenáda a řada kratších výrazových skladeb např. P. I. Čajkovský, B. Godárd aj… Po třech letech vedení se rozhodl věnovat samostudiu. V roce 1959 dostal nabídku od Prof. B. Herana, aby studoval v jeho violoncellové třídě na pražské konzervatoři. V osmnácti letech se zúčastnil celostátní soutěže tvořivosti mládeže v Brně, kde získal první cenu v roce 1960. O rok později se znovu zúčastnil stejné soutěže v Praze, kde předvedl koncert J. Haydna D dur, jenž nastudoval sám. Této soutěže se zúčastnil i potřetí, již jako student konzervatoře v Ostravě, která se konala v Bratislavě. Zde získal třetí cenu kategorie uměleckých škol v roce 1962. Mezi brněnskou JAMU a konzervatoří v Ostravě v této době existovaly velmi aktivní kontakty. Dvě velké violoncellové osobnosti, doc. I. Měrka a Prof. B. Heran, umožňovaly talentovaným žákům vystoupit na koncertech JAMU. A právě zde vystoupil Jan Hališka s koncertem D dur S. Tartiniho. Vystupoval veřejně ve spolupráci s prof. Marií Vinklerovou. S Dr. Fr. Králíčkem hraje během studia na konzervatoři v Praze komplety sonát J. S. Bacha. L. van Beethovena, J. Brahmse, ale i R. Strausse, E. Griega a B. Martinů. Intenzivně se také věnoval komorní hře v amatérských souborech, jako jsou klavírní tria a kvarteta. Jako sólista začal vystupovat s orchestrem již během studií na 32
JAMU a zároveň vystoupil na více než padesáti veřejných koncertech. Koncert h moll Ant. Dvořáka hrál poprvé s Helfertovým orchestrálním sdružením (dirigoval R. Hališka) v roce 1964, v roce 1965 Variace na rokokové téma P. I. Čajkovského se SFB (dir. R. Hališka) a ve stejném roce Koncert č. 1 D. Šostakoviče s Moravskou filharmonií Olomouc, dirigoval Z. Mácal. Premiéra violoncellového koncertu C. Gregora se SFB, pod vedením dirigenta J. Waldhanse, zazněla v roce 1975. V tomto období začal Hališka spolupracovat s pianistou Prof. A. Holečkem, který vystupoval jako komorní partner s mnoha světovými umělci. Z violoncellistů například Z. Nelsovou nebo A. Navarrovou. Hališka ukončil své studium absolventským koncertem se skladbami: L. Boccherini: Sonáta A dur č. 6, L. v. Beethoven: Sonáta A dur, B. Martinů - sonáta, L. Bárta: Balada a Burleska, Banščikov: 4 skladby pro violoncello a klavír. V soutěži Interpretace děl L. Janáčka na JAMU v Brně získal v roce 1965 I. cenu. V roce 1963 se zúčastnil soutěže v Budapešti a v roce 1966 v Moskvě, spolu s dalšími kolegy J. Niederle, J. Duda, R. Dedecius, P. Šochman. Jako sólista vystoupil od roku 1967 až do současnosti v osmnácti zemích Evropy, USA, Kanadě, Mexiku, Japonsku a Argentině. S orchestrem uvedl tyto koncerty: Ant. Dvořák: Koncert h moll - 16krát, J. Haydn: Koncert D dur - 6krát a Koncert C dur - 128krát, D. Šostakovič: Koncert č. 1 - 5krát, K. Stamic - 15krát, G. Tartini - 22krát, L. Boccherini – 40krát, J. Ch. Bach - 11krát, L. van Beethoven: Trojkoncert C dur - 4krát, R. Strauss: Don Quijote - 3krát, Č. Gregor - 7krát, B. Martinů: 1. Koncert - 5krát, P. I. Čajkovský: Variace na rokokové téma - 3krát. Spolupracoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Moravskou filharmonií Olomouc, SFB, Filharmonií Zlín a orchestry v Maďarsku (Budapešť), bývalé NDR s Filharmonií R. Schumanna pod taktovkou dirigentů, kterými byli: J. Waldhans, O. Trhlík, J. Daniel, R. Hališka, J. Conta, J. Domarkas, D. H. Frank, A. von Brücken, J. Nohejl aj… Také vystupoval jako komorní partner s pianisty B. Kalábová, A. Holeček, J. Smýkal, R. Bernatík, D. Ritzová P. Motloch. Jan Hališka uvedl na violoncellových recitálech stěžejní díla violoncellové literatury. Byl členem souboru Musici Moravienses od roku 1969 (ve složení V. Vítek, R. Bernatík, V. Kuzník a J. Hališka). Byl také členem Janáčkova komorního 33
orchestru v letech 1969–1992, se kterým vystoupil jako první violoncellista a sólista na více než 800 koncertech jak u nás, tak i v zahraničí. Vedle koncertního turné to jsou také rozhlasové a televizní snímky, 7 gramodesek a několik CD. Stal se členem Svazu československých koncertních umělců, nyní Asociace hudebních umělců a vědců od roku 1977. Byl členem celostátní rady Společnosti českých interpretačních umělců v letech 1991–1993. V letech 1966–1967 působil jako zástupce koncertního mistra ve SFB v Brně. Dále jako koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava od roku 1968 do r. 1985. V letech 1968–1995 působil jako profesor na ostravské konzervatoři, kde za tuto dobu absolvovalo 19 žáků, z toho 9 pokračovalo ve studiu na vysokých školách (V. Nogová, M. Fialová, J. Pukovcová, I. Fišer a J. Hanousek). Jako odborný asistent působil na JAMU od roku 1985 a později se stal docentem violoncellové hry. Mnoho jeho žáků se úspěšně účastnilo soutěží, např.: M. Švajda získal Čestné uznání v celostátní soutěži o cenu Beethovenova Hradce, E. Pastorová získala v roce 1990 II. Cenu v Hradci nad Moravicí ad. Hališka se pravidelně zúčastňoval jako umělecký a organizační vedoucí letních zájezdů KO JAMU a jako lektor působil na mezinárodních interpretačních kurzech v Lleidě ve Španělsku. Kromě pedagogických vlastností vynikal Hališka svými organizačními a jazykovými schopnostmi. Během svého koncertního působení vystupoval jako zástupce při jednáních se zahraničními agenturami a to na úrovni jak mluvené, tak písemné ve čtyřech jazycích (anglickém, německém, ruském a španělském). Od roku 1991 až dodnes vyučuje na Ostravské univerzitě hru na violoncello a komorní hru. Od 1. 1. 1995 zastával funkci ředitele Janáčkovy filharmonie Ostrava do roku 2004. Touto funkcí byl pověřen ještě jednou v roce 2011 jako záskok, než byl zvolen nový ředitel Mgr. Jan Žemla.17
17
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/
34
9.1. Nahrávací činnost -
Rozhlasové nahrávky v České republice, Německu, Velké Británii, Dánsku a Rakousku
-
Koncerty s orchestrem: Tartini, J. Haydn, L. Boccherini, K. Stamic, D. Šostakovič, Milhaud, Č. Gregor, M. Báchorek
-
Sonáty: B. Martinů, Voříšek, L. Janáček (Pohádka), C. Franck, R. Strauss, Prokofjev, P. Hindemith, Pauer, Tessarini
-
Televizní nahrávky: L. Boccherini, P. Hindemith, Prokofjev, L. Janáček
-
CD – M. Báchorek (Concerto piccilo), K. Stamic (Koncert A dur), L. Boccherini (D dur)
9.2. Členství v porotách mezinárodních soutěží - Soutěže konzervatoří (1984–1995) - Soutěž MK v Písku (1989) - Heranova soutěž v Ústí nad Orlicí (1990) - Beethovenův Hradec (198–2005) - Violoncellová soutěž v Odae Sun – Korea (1999) - Celostátní soutěž ZUŠ v Liberci (2002, 2005) - Celopolská violoncellová soutěž v Poznani (2006)
9.3. Vedení kurzů - Mistrovské kurzy v Buenos Aires – Argentina (1991) - Lleida – Španělsko (1993) - Odae Sun – Korea – Mistrovské kurzy a festival (1999) - Korejská republika: Seoul, Taegu, Jeon – Jean, JeJudo, Gunsan (2000-2007) - Mistrovské violoncellové kurzy ve Vídni (2004) - Mistrovské kurzy ve Vancouveru – Kanada (2008)18
18
http://fu.osu.cz/ksn/index.php?idc=13239
35
9.4. Absolventi prof. Jana Hališky na JAMU - Jana Sklenářová – Urbancová (1989) - Dagmar Barašová – Jandová (1990) - Ivo Fišer (1991) - Martin Švajda (1991) - Jaroslav Šimko (1992) - Eva Pastorová – Kovalová (1994), (1996 -1998 externí pedagog předmětů: Metodika, Dějiny a literatura nástroje, Tč. Člen Filharmonie Brno) - Alois Daněk (1995)
36
10. Odb. as. Mgr. Miroslav Zicha Narodil se v Prostějově, dne 17. srpna 1958. Pochází z hudební rodiny, otec i matka byli klavíristi. Jeho o dva roky starší sestra hrála na klavír už od útlého věku, a to Miroslava přitahovalo k hudbě. Ve svých čtyřech letech začal hrát na klavír pod vedením svého otce. V osmi letech byl navnaděn učitelem Rybářem na hru na violoncello. Po roce učitel Rybář odcestoval do Belgie, kde získal angažmá. Miroslav dále pokračoval ve hře na violoncello, přestože neměl po dobu základní školy stálého pedagoga. Takto hrál na klavír a na violoncello současně až do konce základní školní docházky. Během této doby absolvoval pravidelně hudební soutěže základních uměleckých škol, a přesto, že byl na klavír technicky zdatnější, měl ve hře na violoncello lepší výsledky. Při rozhodování mezi klavírem a violoncellem málem zvítězil klavír, ale díky profesoru Bedřichu Havlíkovi, který ho slyšel na soutěži základních uměleckých škol hrát na violoncello, přemluvil Miroslava a jeho rodiče k nástupu na konzervatoř v Brně do své violoncellové třídy. Na základní umělecké škole v Prostějově absolvoval první větou z koncertu pro violoncello a orchestr Josepha Haydna C - dur. V roce 1973 nastoupil M. Zicha na konzervatoř Brno do violoncellové třídy B. Havlíka, jako hlavní obor a zároveň nastoupil do klavírní třídy prof. Janíčkové, jako obligátní nástroj. Během studií na konzervatoři se často účastnil soutěží. V roce 1976 se zúčastnil soutěže Pražské jaro a v roce 1978 se stal laureátem hudební soutěže konzervatoří. Do třetího ročníku na konzervatoři hrál na sedmi osminkové německé violoncello Stadelmann, a pak si pořídil violoncello Landtner, na které hraje dodnes. V roce 1979 absolvoval Miroslav Zicha koncertem pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka h moll s orchestrem brněnské konzervatoře a v roce 1980 odmaturoval ve hře na klavír u prof. Pelikánové. Po absolutoriu působil jeden rok na LŠU v Prostějově. V letech 1980 a 1982 se zúčastnil mistrovských interpretačních kurzů ve Výmaru, pod vedením Erkki Rautia. V roce 1980 byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, rovněž do violoncellové třídy prof. B. Havlíka. Zde se také účastnil pravidelně hudebních soutěží a jako největší úspěch zaznamenal, když byl vybrán na soutěž ARD v Mnichově jako duo klavír a violoncello v roce 1984. Ve stejném roce 37
absolvoval na Janáčkové akademii múzických umění celovečerním recitálem za klavírního doprovodu profesorem Jaroslavem Smýkalem. Zazněly skladby: Luigi Boccherini: Sonáta A dur pro violoncello a klavír, Felix Mendelssohn – Bartholdy: Sonáta B dur pro violoncello a klavír, Igor Stravinskij: Italská suita pro violoncello a klavír. Kromě tohoto sonátového večera absolvoval ještě s orchestrem Zlínské filharmonie B. Martinů pod vedením dirigenta T. Vargi, se skladbou Variace na rokokové téma A dur pro violoncello a orchestr Petra Iljiče Čajkovského. Po státních zkouškách na JAMU v roce 1984 působil krátce jako koncertní mistr Státného komorného orchestera v Žilině. Zde pobyl pouze měsíc, kvůli odvodu na vojnu. Brzy na to nastupuje na místo uvolněné prof. V. Horákem na konzervatoř Brno, kde působí od roku 1985 dodnes. Během pedagogické činnosti na konzervatoři v Brně absolvovalo pod jeho vedením 28 absolventů (jeden absolvent při dálkovém studiu). Mezi studenty, kteří získali ocenění na violoncellových soutěžích patří: V. Novák, P. Šotkovský, J. Pospíšil, P. Kostka, L. Polák, S. Tóth, L. Svoboda, R. Kružík, P. Osička a P. Čadek. M. Zicha vykonal do r. 1990 část aspirantury pro potřeby JAMU a AMU v Praze u profesora Miloše Sádla. Než tato možnost zanikla, tak do té doby nastudoval a provedl společně s pianistkou E. Glanzovou program v rozsahu dvou recitálů. Jednalo se o díla skladatelů B. Martinů, L. Janáčka, C. Debussyho, J. S. Bacha, Z. Kodályho. Trojkoncert C dur L. van Beethovena a Koncert a moll R. Schumanna provedl s orchestrem. V roce 1995 se konal konkurz na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně na pedagoga hry na violoncello. Miroslav Zicha se přihlásil a úspěšně vykonal přijímací řízení a nastoupil po doc. J. Hališkovi. V letech 2005–2010 byl zde vedoucím oddělení KSN (katedra strunných nástrojů). Na JAMU vyučuje předměty: Hra na nástroj, Komorní hra, Metodika, Dějiny a literatura nástroje. Pravidelně vyučuje na letních violoncellových kurzech na JAMU v Brně. Dále se pravidelně zúčastňuje jako porotce na soutěžích konzervatoří a základních uměleckých škol. Současně také učí na ZUŠ Smetanova v Brně. Miroslav Zicha má dva syny. Starší syn Ondřej hraje na violoncello v kvartetu a jezdí do filmového orchestru do Prahy. Také studuje ekonomii na vysoké škole v Brně. Mladší syn Marek hrál na klavír a
38
věnuje se studiu na VUT v Brně. Manželka Lenka hraje ve Filharmonii Brno na housle. Již na konzervatoři Miroslav Zicha získával zkušenosti orchestrální a komorní hry. Od konce prvního ročníku hrával v Moravském komorním orchestru pod vedením zástupce ředitele dr. Zbyňka Mrkose. Každoročně jezdíval na tři týdny s „Lázeňským“ orchestrem konzervatoře Brno do Luhačovic. Také začal hrát v klavírním triu a v různých obměnách tak činil i po dobu studia na JAMU. V roce 1985 se stal členem klavírního Tria Bohuslava Martinů ve složení Eva Horáková – Klavír, Jiří Besperát – housle a Miroslav Zicha – violoncello. Ve spolupráci s agenturou Sinfonietta vydal soubor vlastní CD v roce 1995. Profesor Rudolf Šťastný, který s triem příležitostně spolupracoval v rovině umělecké konfrontace názorů a nezaujatého pohledu zvenčí, se stal kmotrem tohoto CD, na slavnostním koncertě v Besedním domě v Brně. Na nahrávce jsou zaznamenána tato díla: L. van Beethoven: Trio D dur op. 70 č. 1., J. Brahms: Trio c moll op. 101 a B. Martinů: Trio č. 2 d moll. Během své činnosti soubor nastudoval stěžejní repertoár v oblasti klasické, romantické a soudobé literatury klavírních trií, zejména skladby Bohuslava Martinů. Klavírní trio B. Martinů vystupovalo na četných koncertech u nás i v zahraničí a jeho výkony byly hodnoceny velmi příznivě jak publikem, tak odbornou kritikou. Takto fungovalo po dobu 15 let. Výběr z kritiky: - Svobodné slovo 9. 6. 1992 – Neokázalé mistrovství. „Provedení bylo takové, že všechna hraná díla mohla být přímo nahrávána rozhlasem nebo na gramofonové desky. V rovnováze byly všechny složky: technická, vyzrálý hudební projev, vzájemné soucítění a souhra.“ - Svobodné slovo 3. 5. 1991 – Triumf tria. „Jejich provedení doslova strhlo posluchače hlubokým uměleckým prožitkem, přičemž nepostrádalo preciznosti ve vypracování ani v souhře.“ Šíři uměleckého záběru klavírního Tria Bohuslava Martinů dokazuje rozsáhlý repertoár klavírních trií skladatelů: J. Haydn, W. A. Mozart, P. Vranický, L. van Beethoven, F. Schubert, J. Brahms, B. Smetana, Ant. Dvořák, J. B. Foerster, V.
39
Novák, B. Martinů, D. Šostakovič, Y. Alotin, J. Bárta, Z. Zouhar, C. Kohoutek, D. Spilka, E. Zámečník, R. Ištvan aj… V roce 1999 se klavírní Trio B. Martinů rozpadlo a M. Zicha nastoupil do Moravského klavírního tria, se kterým dodnes koncertují v tomto složení: doc. Mgr. Jana Ryšánková – klavír, Jiří Jahoda – housle a Mgr. Miroslav Zicha - violoncello.19
10.1. Absolventi odb. as. Mgr. Miroslava Zichy na JAMU - Bohdana Adámková (1997) - Rudolf Mrazík (1997), (Tč. člen Filharmonie Brno) - Jaroslava Petrová (1998) - Pavlína Hluchá – Jelínková (1998), (Tč. člen Filharmonie Brno) - Miloslav Brtník (2001) - Zuzana Dostálová (2001) - Pavla Cápíková (2003) - Čadová Petra (2003) - Filípek Štěpán (2007) - Jakub Pleskot (BcA 2008) - Sylva Jablonská (2010) -
Ondřej Kratochvíl (2010), (Tč. zástupce ředitelky ZUŠ J. Kvapila v Brně, učitel ZUŠ B. Kozánka Přerov)
-
Martin Zeman (BcA 2011), (Tč. člen Slovenského národného divadla v Bratislavě, učitel ZUŠ J. Kvapila v Brně)
- Martin Ondráček (2012) - Alžběta Poukarová (BcA 2012), (Tč. člen Městského divadla Brno)
19
Zicha, Miroslav: Osobní sdělení. Brno, 28. 3. 2013
40
11. Mgr. Václav Horák Další z významných brněnských violoncellistů a pedagogů se narodil dne 22.2.1950 ve východních Čechách, obec Horní Libchavy (okr. Ústí nad Orlicí). Jeho prvním nástrojem nebylo violoncello, ale od sedmi let hrál na housle, se kterými absolvoval LŠU v Ústí nad Orlicí. Na violoncello začal hrát až v patnácti letech v době, kdy byl přijat na Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž v roce 1965. V Kroměříži studoval hru na violoncello do roku 1971 u profesorů J. Sikory, J. Mehlyho, Lazárové a L. Merty. Na absolventském koncertě hrál za doprovodu školního orchestru Koncert Antonína Dvořáka h moll. V roce 1971 byl přijat na AMU v Praze, kde navštěvoval hodiny prof. Váši Černého. Během studia přestoupil na JAMU v Brně do violoncellové třídy prof. Karla Krafky, kde ve čtvrtém ročníku absolvoval. Na absolventském koncertě zazněla díla: Sonáta C dur L. van Beethovena, Sonáta F dur J. Brahmse, Sonáta – Brittena, Italská suita I. Stravinského. V roce 1974 se stal členem Kynclova kvarteta, ze kterého se zanedlouho stalo profesionální těleso, jež patřilo mezi přední česká smyčcová kvarteta. V roce 1975 se stal členem orchestru Národního divadla v Brně a o dva roky později zástupcem koncertního mistra violoncell. Od roku 1976 začal působit v Komorním orchestru Bohuslava Martinů a později také v komorním orchestru Čeští komorní sólisté. Jako pedagog violoncellové hry na Konzervatoři v Brně nastoupil v roce 1977. Pravidelně bývá členem porot na soutěžích ZUŠ a konzervatoří, Heranovy soutěže atd. Také vedl několikrát kurzy v Třebíči a ve Vysokém Mýtě. Na JAMU vyučoval jen krátce. V roce 2001 byl osloven JAMU, aby zde učil hru na violoncello za zesnulého Bedřicha Havlíka. Rok tedy působil jako pedagog na JAMU, později se bohužel ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit konkurzu na pedagoga violoncella, a tak v dalším roce už ve výuce nepokračoval. Pro pedagogické účely přeložil některé metodiky z ruštiny, a to: Prvopočáteční výchova violoncellisty R. J. Sapožnikova, Škola hry na violoncello R.
41
J. Sapožnikova, Metoda organického rozvoje technických prvků hry na violoncello A. Borisjaka a Metodické studie hry na violoncello A. Brouna.20
20
http://www.konzervatorbrno.eu/index.php?id=u-25
42
12. Prof. Jozef Podhoranský Narodil se 29. 3. 1951 v Bratislavě v nehudební rodině. Jediný, kdo se hudbou zajímal, byla o osm let starší sestra, která po určité době nechala hry na violoncello a nakonec se stala stavební inženýrkou. Podhoranský začal na violoncello hrát v sedmi letech a nástroj získal po své starší sestře. Jeho první učitel, Vladimír Šálek byl z Moravy a byl hudebně velmi univerzální. Hrál na housle, saxofon, violoncello, a také komponoval. Pro Podhoranského byl velmi důležitý orchestr základní umělecké školy, který navštěvoval každou neděli. Byla to silná motivace a inspirace pro další studium hry na violoncello. V roce 1966 nastoupil jako žák do violoncellové třídy Gustava Večerného na konzervatoř v Bratislavě. Večerný žil výukou hry na violoncello a pokládal to za hlavní životní cíl. Jeho metody byly až extrémní. Po dohodě s ředitelstvím obdržel speciálně klíče a každou neděli ráno otevřel cvičebny pro své žáky, kde je uzamkl a až po odcvičení čtyř hodin je pustil domů. O zimních prázdninách muselo jeho v průměru deset až dvanáct žáku takto cvičit každý den, kromě Silvestra. V roce 1972 absolvoval Podhoranský koncertem pro violoncello a orchestr A. Dvořáka h moll, kdy ho doprovázel orchestr konzervatoře v Bratislavě. Díky jeho dobrým známostem v kruhu profesionálních hudebníků, byl jimi tento orchestr doplněn, a tak byla výrazně zvýšena úroveň tohoto koncertu, ze kterého bohužel není žádný záznam. Podhoranský se v rámci studia na konzervatoři dvakrát zúčastnil soutěže Beethovenův Hradec v letech 1968 a 1972 a v obou případech zvítězil. Soutěžil s vysoce kvalitními umělci, jako byl například J. Zvolánek aj… V roce 1972 se pro mnoho Československých studentů naskytla možnost studovat v Rusku, protože ruští studenti ve velkém přijížděli za vzděláním do Prahy. Několik hudebníků se dostalo přímo do Moskvy na konzervatoř P. I. Čajkovského. Zde nastoupil Podhoranský do Violoncellové třídy Mikhaila Emanueloviče Chomicera (1972-1977), na základě přijímacího řízení v Československu. Konec studia spočíval v nahlášení 60 minutového programu (Rokokové variace Čajkovského, Šostakovičovu sonátu, Suitu Bacha atd.), ze kterého si porota vybrala zhruba půl hodinový program. Pak se rozhodla pro známku, a tím byla státní zkouška 43
uzavřena (v případě Podhoranského na výbornou). Dále pak pokračoval ve studiu umělecké aspirantury také na Čajkovského konzervatoři v Moskvě, odpovídajícímu studiu doktorskému (1977-1980). Zde absolvoval celovečerním recitálem (Berger aj.). Kromě svého pedagoga navštěvoval spolu se svými spolužáky hodiny světového umělce Mstislava Leopoldoviče Rostropoviče. Spolužáci Podhoranského byli např.: violoncellista David Geringas (aspirantura u Rostropoviče a zároveň studium v Petrohradě), světový violoncellový virtuóz Mischa Maisky, velmi dobrý přítel violista světového formátu Yuri Bašmet, další dobrý přítel klavírista Ivo Pogorelič, světový houslista Viktor Tretiakov a Vladimir Spivakov (aspirantura u prof. Jankélévitče), Gidon Kremer (aspirantura u Davida Oistracha), violoncellistka Karine Georgian, ad. Podhoranský v Rusku zažil takzvaný „kulturní šok“. Úroveň, jaká byla v klavíru, houslích a violoncellu nikdy nezažil. Dokazovali to i světové soutěže, které v té době v těchto nástrojích neměli jiné vítěze než sovětské. Jak sám říká, díky této zkušenosti se stal skutečným violoncellistou. V r. 1975 absolvoval interpretační kurzy v Nice a Paříži u prof. Calveta. Od třetího ročníku na Konzervatoři P. I. Čajkovského začal Podhoranský hodně koncertovat. Jeho koncertní program se skládal ze základní violoncellové literatury (40 velkých forem 10 světových koncertů, v Rusku - Šostakovič, Chačaturian, Prokofiev, Kabalevsky, ad.). Takto koncertuje dodnes nejen na Slovensku, odkud pochází, ale i po celém světě. Ročně takto absolvuje až 40 koncertů. Nejvzdálenější místo kde koncertuje, je Japonsko. Zde ho přivítali více jak 20krát. Dle slov Podhoranského, Japonci klasiku poznali teprve před zhruba 100 lety, a tak je jejich zájem o Evropskou klasiku markantní. Přesto už v této době mají orchestry na světové úrovni. Několik let byl sólistou Slovenské filharmonie. V jeho podání zaznělo velmi mnoho světových děl, stejně tak i premiéry slovenských děl. Velmi zajímavé dílo pro neobvyklou kombinaci dvou nástrojů byl Koncert pro violoncello, violu a orchestr Vladimír Godár (Dariačangin sad). Byl premiérován violoncellistou Podhoranským, violistou L. Kyselákem a Slovenskou filharmonií. V roce 1978 začal Podhoranský během studia na moskevské konzervatoři vyučovat jako externí pedagog VŠMU v Bratislavě a po dokončení studií v Moskvě se stal odborným asistentem (1980). V roce 1987 se stal docentem a od roku 1994 44
profesorem violoncellové hry. V letech 1990–1997 byl vedoucím katedry strunných nástrojů.
V roce
1996
získal
nejvyšší
vědeckopedagogickou
hodnost,
po
úspěšném profesorském řízení na základě rozhodnutí akreditační komise a vědecké rady, získal titul prof.. Po smrti Bedřicha Havlíka v roce 2001, vypsala Janáčkova akademie múzických umění v Brně konkurz na profesora violoncellové hry. Oslovila profesora Horáka, ale ze zdravotních důvodů odstoupil od konkurzního řízení. Než bylo vypsáno nové řízení, byl pozván prof. Podhoranský na záskok. Po půl roce byl znovu vypsán konkurz, na který se Podhoranský přihlásil a tak se stal hostujícím profesorem na JAMU v Brně. Zde učí dodnes. Když se žák Podhoranského Robert Naď zároveň jako člen Vídeňské filharmonie připravoval na konkurz na pozici koncertního mistra, který vyhrál, měl J. Podhoranský malý úvazek na Univerzitě hudby a dramatického umění ve Vídni. Protože se Naď velmi intenzivně rok připravoval, poprosil svého profesora, aby po tu dobu učil jeho dva žáky. Podhoranský měl i jiné pedagogické aktivity v Budapešti a dalších zemí v Evropě. Doposud vede mezinárodní interpretační kurzy v Piešťanech a Žilině na Slovensku, Klagenfurt v Rakousku, Gorizia v Itálii a Pécs, Csongrád, Baja, Balaszagyarmad v Maďarsku. Podhoranský hrál za svůj život na několik violoncell. První nástroj, kromě již zmiňovaného violoncella po sestře, byl od houslaře Václava Kohouta, jenž pocházel z České republiky, ale pak se přestěhoval do Trenčianských Teplic na Slovensku. Po studiu se podařilo získat violoncello od Emanuela Adama Homolky (žák Gaspara Strnada, zakladatel rodu Homolků ve Velvarech), který má dodnes. Dále pak vlastní ještě jedno violoncello, které postavil vídeňský houslař Johann Josef Stadlmann roku 1770). Za svůj život nahrál mnoho hudebních děl. Spolupracoval s klavíristou Mariánem Lapšanským, se kterým natočil hudební nosič (Brahms: Sonáty e moll a F dur) pro nakladatelství OPUS a získal tak ocenění roku Zlatý erb OPUS 1987. Podhoranský si velmi cení nahrávky s Bohdanem Warchalem a jeho SKO (Slovenský komorní orchestr), a to Koncert D dur Tartini, Koncert G dur Vivaldi, Koncert B dur Boccherini, které natáčeli na netradičním místě nedaleko Trenčína v kostele.
45
V současné době žije Jozef Podhoranský se svou rodinou v Rakousku. Zdá se, že z jeho čtyř potomků, se možná bude hudbě věnovat jeho nejmladší syn Jakub, který studuje hru na klavír u prof. Tichonova ve městě Eisenstadt.
12.1. Ocenění - Vítězství na Interpretační soutěži „Beethovenův Hradec“ 1968, 1972 - Vítězství na Interpretační soutěži SR v Banskej Bystrici - Zlatý erb OPUSu za interpretaci Brahmsových sonát - Cena Frica Kafendu za interpretaci současné slovenské tvorby
12.2. Premiéry slovenských děl - J. Kowalski: Concertino pro violoncello a komorní orchestr - M. Bázlik: Epoché pro violoncello a orchestr a magnetofonový pás - V. Godár: Koncert pro violoncello a violu (Dariačangin sad) - I. Szeghy: Koncert pro violoncello a orchestr - J. Beneš: Going pro 6 violoncell, Sólová sonáta pro violoncello - R. Berger: Konvergencie
12.3. Diskografie - Bréval: Sonáta G dur (Marián Lapšanský - klavír) - Beethoven: Sonáta A dur (Marián Lapšanský – klavír) - Franceur: Sonáta E dur (Marián Lapšanský – klavír) - Brahms: Sonáty e moll a F dur (Marián Lapšanský – klavír) - Kafenda: Sonáta pro violoncello a klavír (Ivan Gajan – klavír) - Beneš: Sonáta pro sólové violoncello - Berger: Konvergencie III - Bázlik: Epoché - Parík: Hudba pro M. Urbáska (Slovenské kvarteto) - Kupkovič: Suita pro dvě violoncella (Ján Slávik – violoncello) - Gubajdulina: In croce (Vladimír Rusó – organ) - Suk: Balada a Serenáda (Shigeko Takea – klavír) - Dvořák: Rondo g moll, Klid lesa (Shigeko Takea – klavír) - Dvořák: Dumky (Shigeko Takea – klavír, Ewald Danel – housle) - Janáček: Pohádka (Shigeko Takea – klavír) 46
- Vivaldi: Koncert D dur (SKO) - Boccherini: Koncert B dur (SKO) - Tartini: Koncert D dur (SKO) - Mettner: Klavírní kvinteto (Ewald Danel – housle, Milan Tedla – housle, Zuzana Bouřová – viola) - Beethoven: Smyčcové kvarteto c moll (Slovenské kvarteto) - Haydn: Smyčcové kvarteto D dur (Slovenské kvarteto) - Schubert: Sonáta Arpegione - Schumann: Fantazijní kusy - Schumann: Adagio a allegro - Schumann: Märchenbilder pro violoncello (původně pro violu)
12.4. Členství v porotách mezinárodních soutěží - Beethovenův Hradec v Hradci u Opavy - Eisenstadt (Gradus ed parnassum) - Várpalotta (Popperova violoncellová soutěž) - Hradec Králové (Soutěž výrobců hudebních nástrojů) - Ústí nad Orlicí (Heranova violoncellová soutěž) - Praha (Soutěž Bohuslava Martinů)21
12.5. Absolventi Prof. Jozefa Podhoranského na JAMU - Michal Greco (2003), (Tč. člen Filharmonie Brno) -
Katarína Madariová (2004), (Tč. člen Filharmonie Brno, člen opery Janáčkova divadla v Brně)
- Petra Moravcová (2004) - Jana Havlová-Boudjaoui (2005) -
Jaroslav Havel (2004), (Tč. člen Symfonického orchestru v Trondheimu a komorního orchestru Trondheimští sólisté v Norsku)
- Radovan Doležal (2004) -
Michal Hreňo (2005), (Tč. člen Filharmonie Brno, učitel gymnázia P. Křížkovského s uměleckou profilací v Brně, člen Graffova kvarteta)
- Štěpán Švestka (2007) 21
Podhoranský, Jozef: Osobní sdělení. Brno, 11. 3. 2013
47
-
Michaela Horáčková – Cibulková (2008), (Tč. učitelka ZUŠ RatibořickáPraha, člen Severočeské filharmonie Teplice)
- Eva Horáková (2008) - Markéta Vrbková (BcA 2009) -
Nikola Karageorgiev (2009), (Tč. učitel ZUŠ Český Krumlov, sólista Smyčcového orchestru Český Krumlov, člen Tria Karageorgiev)
- Kristýna Čermáková – Dvořáková (BcA 2010) - Alena Tokarová (BcA 2011), (Tč. učitelka ZUŠ Letohrad) - David Hrubý (2011) - Zuzana Vyhlídalová (BcA 2012) - Ján Šiška (BcA 2012), (Tč. člen Slovenského národného divadla v Bratislavě)
48
13. Mgr. Josef Klíč Narodil se 10. srpna 1976 v Moravské Třebové v dělnické rodině. Navštěvoval hodiny violoncella v LŠU v Moravské Třebové u učitele Františka Dvořáka. V roce 1990 byl přijat na konzervatoř v Pardubicích do violoncellové třídy Petra Lichého. Během studií na konzervatoři se stal členem nově vzniklého kvarteta Vereor, které fungovalo po dobu pěti let. Dále byl členem filharmonie v Hradci Králové od roku 1994. Studium na konzervatoři zakončil absolventským koncertem, kde zazněla skladba E. Elgara - Koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 85 za doprovodu hradecké filharmonie. Dále hrál také J. Haydna - Koncert pro violoncello a orchestr C dur za doprovodu Pardubického komorního orchestru. V roce 1996 se dostal na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kam nastoupil do violoncellové třídy prof. Bedřicha Havlíka. Během studií na JAMU byl stipendista Nadace Český hudební fond. Na JAMU absolvoval celovečerním recitálem, kde zazněla díla jako např. S Barber - sonáta, J. Ibert – koncert ad. Krátce na to odcestoval v rámci studií na stáž v Toyamě v Japonsku na „Toho Gauken Academy“, kde následně působil jako asistent. V roce 2001 se stal členem Moravského kvarteta, kam nastoupil po Bedřichovi Havlíkovi ve složení: Jiří Jahoda – 1. housle, Radoslav Havlát – 2. Housle, Jan Řezníček – viola a Josef Klíč – violoncello. Ve stejném roce se stal pověřeným pedagogem na JAMU ve hře na violoncello na přání Bedřicha Havlíka, kde vyučoval hlavní obory a komorní hru převážně zahraniční studenty. V roce 2003 se stal oficiálním pedagogem předmětu Orchestrální party a sóla. Josef Klíč vystoupil jako sólista v doprovodu v našich i zahraničních pianistů (Momoko Fusa, Risy Takahashi, Helena Fialová, Dagmar Zámečníková), také vystupoval s prestižními orchestry (Brněnský komorní orchestr, Filharmonie Ostrava, Janáčkův akademický orchestr, Státní filharmonie Zlín, Moravská filharmonie Olomouc). Od roku 2008 je koncertním Virtuosi Brunensis. V letech 2009–2011 působil jako koncertní mistr violoncellové sekce v Opern Werk – Statt Wien ve Vídni.
49
Kromě klasické hudby je Josef Klíč tvůrcem vlastních skladeb, kde jsou znát autorovy četné zkušenosti s širokým proudem undergroundové a alternativní hudby. Spolupracoval např. s Dášou Vokatou, Dama Dama, Špinavým nádobím, Psími vojáky, Ještě jsme se nedohodli, J. J. Neduhou a Extempore, P. Zajíčkem, J. E. Fričem, Pavlem Fajtem, Timem Bradym, Mejlou Hlavsou, atd. Hlavním těžištěm širokých hudebních aktivit Josefa Klíče je přesto jeho vlastní tvorba. Například ČT v pořadu Crescendo tak odvysílala jeden z jeho mnoha koncertů. V současné době je koncertním mistrem opery Janáčkova divadla v Brně, zároveň sólově vystupuje s Filharmonií Vysočina a také souborem Musica Nova. Kromě externí pedagogické činnosti na JAMU je také lektorem v Bisyoc – St. Mezinárodním orchestru. Podílel se na albu skupiny The Plastic People of the Universe - Maska za maskou. Občasně vystupuje s písničkářem Závišem, se kterým vydal společné CD „Na živo za pivo“. Jeho další nahrávky jsou např. „V půli kopce“ (2004), „Vosková podobizna nepolapitelného“ (2006), „S kým skončila noc“ (2005), „Na každý den napsal‘s smrt“ (2010) – spolupráce s J. E. Fričem – toto album bylo nominováno na cenu Anděl v kategorii alternativa, „Requiem za Magora“ (2012) – album věnováno památce zesnulého básníka Ivana Martina „Magora“ Jirouse.
13.1. Ocenění - 3. místo s kvartetem Vereor za provedení Janáčkova díla (1996, 1999) - 1. místo na Mezinárodní interpretační soutěži Yamaha v Londýně (1998) - 2. cena za provedení díla L. Janáčka – Soutěž o cenu L. Janáčka (2002) - úspěch ve skladatelské soutěži ve švýcarském Bielu22
22
Klíč, Josef: Osobní sdělení. Brno, 25. 4. 2013
50
Závěr Touto diplomovou prací jsem se chtěla hlouběji zaměřit na pedagogy violoncellové hry od vzniku Janáčkovy akademie múzických umění v Brně po současnost. Na začátku práce jsem se nejdříve zabývala počátky hudebního vzdělávání v Brně, hlavně tedy v oboru hry na violoncello. V prvních kapitolách se nejednalo pouze o pedagogy, kteří vyučovali na JAMU, ale o celkový historický náhled výuky hry na violoncello od vzniku hudebních škol v městě Brně. Dále jsem popsala vznik akademie a založení violoncellové třídy na JAMU v Brně. Největší část práce určitě patří pedagogům, kteří tuto školu výrazně ovlivnili. Je zaměřena na jejich životopis, úspěchy a přínos jejich pedagogické činnosti JAMU. O některých hudebnících píšu na základě rozhovorů. Díky této práci jsem měla možnost se seznámit a potkat nejen s významnými brněnskými osobnostmi, ale i s rodinnými příslušníky, či absolventy jednotlivých kantorů. Pro mě osobně byla tato práce velkým přínosem a věřím, že bude také pro ty, kteří se budou chtít dozvědět spoustu informací o všech pedagozích hry na violoncello, kteří zde na JAMU učili a v současné době vyučují.
51
Použité informační zdroje Literatura Plešák, Miroslav; Ruzselák, Josef; Kundera Ludvík: Vivat Academia. Brno, 1997 Urie, Bedřich: Čeští violoncellisté XVIII. – XX. století, nakladatelství Práce II., Václavské náměstí 15., 1946 Měrka, Ivan: Violoncello, vydavatelství Montanex, Ostrava, 1995, ISBN: 80-8578005-4. Výběr kritiky – Kozák, Jan – Českoslovenští koncertní umělci, Praha, 1964, Svobodné slovo – 20. 5. 1946 – Praha Hudební rozhledy – (Dr. J. Löwenbach), Praha, 1955 Karageorgiev, Nikola: Významní brněnští violoncellisté, Brno, 2009 Plešák, Miroslav; Ruzselák, Josef: Vivat Academia II. Brno, 2007, ISBN: 80-8692823-3
Internetové strany http://spolky.profitux.cz/ http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/ http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/ http://is.muni.cz/th/465/pedf_d/celek.pdf http://fu.osu.cz/ksn/index.php?idc=13239 http://www.konzervatorbrno.eu/index.php?id=u-25 http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&ac tion=record_detail&id=4174
52
Osobní sdělení Havlíková, Eva: Osobní sdělení. Brno, 14. 2. 2013 Zicha, Miroslav: Osobní sdělení. Brno, 28. 3. 2013 Podhoranský, Jozef: Osobní sdělení. Brno, 11. 3. 2013 Klíč, Josef: Osobní sdělení. Brno, 25. 4. 2013
53
