Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 11/2004
VII. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a evropské mezinárodní právo soukromé Mgr. Alena Rozkošná Evropské mezinárodní právo soukromé Evropské mezinárodní právo soukromé tvoří unifikované normy mezinárodního práva soukromého, které byly sjednány členskými státy EU za účelem naplňování cílů ES/EU. Tyto základní myšlenky, které jsou základem pozitivněprávní úpravy ve Smlouvě o založení Evropského společenství (dále jen SES), se objevují v preambuli této Smlouvy. Definice cílů ES/EU se však objevuje nejen v pozitivním evropském právu, ale je dotvářena i judikaturou a obohacován doktrínou.1 Tak se okruh právní regulace stanovený článkem 652 SES v průběhu času rozšiřoval, a to právě díky extenzivnímu výkladu. Tento přístup má za následek stále se zvyšující počet norem, které spadají do této oblasti3. Regulace norem soukromého práva (týkající se norem procesních a kolizních) tedy přesahuje původní záměr stanovený v SES. Zatím existuje skepse ohledně úspěšné unifikace hmotněprávních norem větších celků, ač se jí věnuje velké úsilí.4 Dále budou hodnoceny vybrané problémy při na unifikaci týkající se kupní smlouvy v mezinárodním obchodě na úrovni evropského práva.
1
Tichý, L. a kol.: Evropské právo, C.H.BECK 1999, str. 35 - 50
2
Článek 65/ex-čl. 73m Justiční spolupráce v civilních věcech Opatření v oblasti justičí spolupráce v civilních věcech s mezinárodním prvkem vydávaná podle článku 67 a pokud je to nutné k náležitému fungování vnitřního trhu, zahrnují: a) zlepšení a zjednodušení - systému mezinárodního doručování soudních a mimosoudních písemností; - spolupráci při opatřování důkazů; - uznání a výkon soudních a mimosoudních rozhodnutí v civilních a obchodních věcech; b) podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů k řešení jurisdikčních konfliktů; c) odstraňování překážek pro hladký průběh civilněprávního řízení, v případě nutnosti podporou slučitelnosti civilněprocesních předpisů platných v členských státech.
3
Srov. např.: Pauknerová, M. Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní – aktuální otázky, Právní rozhledy, příloha Evropské právo 8/2003, str. 1-6
4
Již v roce 1989 vyzval Evropský parlament Evropskou komisi k zahájení prací na Evropském zákoníku soukromého práva a v roce 1994 k aproximaci soukromého práva členských států. Dne 11. 7. 2001 předložila Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o evropském smluvním právu, na kterou Rada i Parlament reagovali svou zprávou (A5-0384/2001). Dále Hartkamp, A: Perspectives for the Development of a European Civil Law at www.cbs.dk. Dále srov. www.hg.org, a předchozí poznámku
98
International and Comparative Law Review
No. 11/2004
Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980 V mezinárodním obchodě má už své pevné místo Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980 (dále jen „Úmluva“), která sjednocuje hmotněprávní úpravu kupní smlouvy. V mezích své úpravy nahrazuje rozdílnou úpravu kupní smlouvy v právních řádech svých smluvních států. V současné době je tato přímá norma mezinárodního práva soukromého obsažena v právních řádech 64 států světa5. Téměř všechny členské státy Evropské unie jsou jejími smluvními stranami; výjimku tvoří Kypr, Irsko, Malta, Portugalsko a Velká Británie. Bylo by zřejmě kontraproduktivní vytvářet nějakou novou hmotněprávní úpravu, která by měla unifikovat tuto oblast na území členských států EU. Samovolně se nabízí otázka, zda by bylo vhodné přejmout úpravu Úmluvy do komunitárního práva formou nařízení. Takováto forma unifikace by podle mého názoru nebyla vůbec šťastná, a to z níže vyjmenovaných důvodů. Posouzení cílů SES s cíly a principy Úmluvy Základní myšlenou vyjádřenou v preambuli Úmluvy je předpoklad, že odstranění právních překážek v mezinárodním obchodu je prostředkem pro jeho rozvoj. Tvůrci Úmluvy předpokládali její univerzální použití bez ohledu na území SES jako jeden z cílů ES/EU stanoví vytvoření společného trhu a dosažení hospodářské prosperity, která v sobě zahrnuje mj. stanovení podmínek a rámce tržního hospodářství, určeného svobodnou hospodářskou soutěží. Jak již bylo zmíněno, definice cílů ES/EU a jejich konkrétní obsah se objevuje nejen v pozitivním evropském právu, ale je dotvářena i judikaturou a doktrínou. Spojené stanovisko Komise pro evropské smluvní právo a Pracovní skupiny pro evropský občanský zákoník ze dne 27. 9. 2001 uvádí: „Veškeré obchodní transakce mají své specifické právní prostředí odvíjející se od různorodosti smluvního práva. Nedostatek její unifikovanosti6 a souvisejících oblastí je překážkou efektivity vnitřního trhu.“7 Tento závěr, zajisté vytržený z kontextu, je podle mne nutno vykládat v souladu s článkem 5 SES.8 Unifikace hmotného práva v oblasti smluvního práva není výslovně svěřena Společenství a tudíž má tuto činnost 5
www.uncitral.org dne 12. 1. 2005
6
Pozn. autora: rozuměj unifikovanosti smluvního práva
7
http://frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law/literature/Lando/Europ_Parl_1 511012.doc
8
článek 5/ex- čl. 3b Zásada subsidiarity a proporcionality Společenství jedná v mezích pravomocí svěřených mu touto smlouvou a cílů v ní stanovených. V oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti, vyvíjí v souladu se zásadou subsidiarity Společenství činnost jen tehdy a potud, pokud cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy a mohou být z důvodů rozsahu či účinků navrhované činnosti lépe dosaženy Společenstvím. Činnost Společenství nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této smlouvy.
99
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 11/2004
Společenství vyvíjet jen tehdy, nemůže-li být konkrétní problém dosažen členskými státy. V daném případě členské státy mohou unifikaci v této oblasti dosáhnout velmi snadno, a to přistoupením k Úmluvě zbývajícími pěti členskými státy EU, kteří ještě nejsou signatáři Úmluvy. Domnívám se, že ani za situace, kdy by byly všechny členské státy signatáři Úmluvy, by se tato Úmluva nestala součástí tzv. terciálního práva ES. Tento závěr dovozuji na základě definice evropského mezinárodního práva soukromého zmíněné výše. Je zřejmé, že signatáři Úmluvy mají za cíl primárně odstraňovat překážky v rámci mezinárodního obchodu univerzálně a ne pouze intrakomunitárně. Různé významy pojmu „zboží“ Primární evropské právo používá pojem zboží, který však nedefinuje. Evropský soudní dvůr (dále jen ESD) nejprve judikoval, že zboží má hodnotu vyjádřitelnou v penězích (7/68 Komise v. Itálie). V průběhu činnosti ESD se tento pojem oproti původní judikatuře rozšířil a za zboží se považuje vše, co je schopno se stát předmětem obchodní transakce, tedy jak zboží spotřební tak i elektřina, jiné druhy energie, umělecké předměty atd (7/78 Regina, 73/79 Komise v. Itálie, 2/90 Komise v. Belgie).9 V rámci judikatury ESD jsou k dispozici i rozhodnutí, která rozlišují pojem zboží a od pojmu služba (155/73 G. Sacchi, 148/97 Deutsche). Začlenění Úmluvy do evropského práva by znamenalo nutnost rozlišovat pojem zboží ve smyslu SES a pojmu zboží ve smyslu Úmluvy. Rozdílnost obsahu pojmu vyplývá z definice zboží použité v Úmluvě, která obsahuje jednak negativní vymezení zboží v čl. 2 a dále obsahuje pozitivní vymezení v čl. 3 Úmluvy10.
9
Podrobněji Tichý L. a kol, Evropské právo, C.H. BECK, 1999, str. 313 a násl.
10
Článek 2: Tato Úmluva se nepoužije na koupě a) zboží kupovaného pro osobní potřebu, potřebu rodiny nebo domácnosti, ledaže prodávající před uzavřením smlouvy nebo při jejím uzavření nevěděl a ani neměl vědět, že zboží je kupováno k takovému účelu; b) na dražbách; c) při výkonu rozhodnutí nebo podle rozhodnutí soudu; d) cenných papírů nebo peněz; e) lodí, člunů, vznášedel nebo letadel; f) elektrické energie. Článek 3: (1) Smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo vyhotoveno, se považují za smlouvy o koupi zboží, ledaže strana, která zboží objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu nebo zhotovení. (2) Tato Úmluva se nepoužije na smlouvy, v nichž převažující část závazků strany, která dodává zboží, spočívá ve vykonání prací nebo poskytování služeb.
100
International and Comparative Law Review
No. 11/2004
Stav, kdy se v právním řádu objevuje pojem, který se používá s různými obsahy, je z hlediska tvorby práva v zásadě nepřijatelný, avšak z hlediska praktického takový případ překonatelným problémem. Minimální činnost ESD v řízení o předběžné otázce Má dosavadní zkušenost ukazuje, že ve smlouvách v mezinárodním obchodu, které se řídí Úmluvou, převažují rozhodčí doložky. Máme-li tedy uvažovat o případu, kdy Úmluva je součástí evropského práva, nastává poněkud zvláštní situace. Soud členského státu, kterému nastane problém s výkladem aktu orgánu Společenství (Úmluvy) se obrací v souladu s článkem 234 SES na ESD, který potom v řízení o předběžné otázce podá výklad.11 Již však bylo řečeno, že smlouvy řídící se Úmluvou mají většinou rozhodčí doložku a tudíž v případě sporu rozhoduje rozhodce popřípadě rozhodčí soud. Rozhodce ani rozhodčí soud však není soudním orgánem ve smyslu článku 234 SES.12 Je-li tedy cílem předběžného řízení u ESD mj. jednotný výklad a aplikace evropského práva v celém Společenství, pak by se tento cíl v daném případě zjevně nenaplnil. Je vhodné zmínit, že možná absence jednotitele judikatury ve vztahu k Úmluvě na úrovni ES/EU by neměla vadit, protože za 25 let existence Úmluvy vzniklo mnoho projektů, které se snaží shromažďovat a třídit nejen judikáty z celého světa, ale i veškerou dostupnou literaturu k této Úmluvě. Materiály pro studium Úmluvy Ještě donedávna byl snad nejlepším zdrojem takových informací internetový portál Pace Law School.13 Domnívám se však, že vysokou míru úrovně v nedávné době předčila tzv. Digesta, která byla zveřejněna v červenci 2004. Tato Digesta byla vytvořená na základě požadavku Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL), když základním požadavkem bylo zpřehlednit nahromaděné informace v této oblasti.14 V minulosti se na základě rozhodnutí této Komise (konkrétně v roce 1988) vytvořil informační systém, jehož účelem je shromažďování a šíření soudních a jiných rozhodnutí vztahujících se k vzorovým zákonům a úmluvám, které byly vytvořeny touto Komisí. Tento systém má zkratku 11
Článek 234/ex-čl. 177 Rozhodování o předběžných otázkách Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: a) výkladu této smlouvy, b) platnosti a výkladu aktů orgánů Společenství a EÚB, c) výkladu statutů orgánů zřízených aktem Rady, pokud tak statuty stanoví. Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nutné k vydání svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce. Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr.
12
Srov. Ježek, M.: Soudní orgán ve smyslu článku 234 SES, EMP 2/2004, str. 12 a násl.
101
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 11/2004
CLOUT (Case Law on UNCITRAL Texts). Digesta jsou tedy jakýmsi vyvrcholením tohoto systému v části týkající se Úmluvy, protože stručně ke každému jejímu článku stanoví výklad, zmiňuje případný posun ve vývoji výkladu a dále odkazuje na zásadní rozhodnutí v dané oblasti s uvedením zdroje, autora popřípadě původce rozhodnutí. Způsob zpracování je srovnatelný s tištěnými publikacemi15. Závěr Všudypřítomná snaha Společenství unifikovat co nejvyšší počet norem má své meze a v případě hmotněprávní úpravy mezinárodní koupě zboží se zatím neuplatnila. Důvodem je zřejmě stav, kdy Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980 má takový univerzální charakter, že je považována za součást tzv. lex mercatoria a jde tudíž o obecně platné principy v mezinárodní obchodní praxi16. Následkem toho není pak potřebná unifikace takových norem na úrovni evropského práva, když navíc signatáři této Úmluvy je převážná většina členů Společenství. Násilná snaha o začlenění této Úmluvy do evropského práva by nepřinesla žádný podstatný pozitivní efekt.
13
http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/cisg-toc.html
14
http://www.uncitral.org/en-index.htm
15
Schlechtriem, P.: Commentary on the UN Convention on the International Sale of Goods (CISG), second edition, Clarendon Press, Oxford, 1998 Bianca, C.M., Bonell, M.J.: Commentary on the International Sales Law, The 1980 Vienna Sales Convention, Giuffre, Milan, 1987
16
Rozehnalová, N.: Právo mezinárodního obchodu, Masarykova univerzita Brno, 2001, str. 193 a násl.
102
International and Comparative Law Review
No. 11/2004
VII. United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods and the European International Private Law Mgr. Alena Rozkošná European international private law European international private law is composed by unified standards of international private law, which were adopted by the EU Member States in order to meet the EC/EU goals. These fundamental ideas, as the basis of the positive law regulation in the Treaty establishing the European Community (hereinafter referred to as EC Treaty) are stated in the Preamble of the Treaty. The definition of the EC/EU goals can be found in the European positive law and is gradually developed by case law and enriched by the doctrine.1 This way the range of legal regulation, as defined by Art 652 of the EC Treaty, has widened in the course of time, due to its extensive interpretation. This attitude results in still higher number standards falling within this field.3 The regulation of private law standards (concerning procedural and collision standards) thus exceeds the original intention as stated in the EC Treaty. So far, there is certain scepticism as concerns successful unification of larger corpuses of substantive law, despite the great effort dedicated to it.4 Further, we will explore selected issues of unification as regards contracts on purchase in international trade on the level of the European law. 1
Tichý, L. et al.: Evropské právo, C.H.BECK 1999, p. 35 - 50
2
Art. 65/ex-Art. 73m Judicial Cooperation in Civil Matters
3
4
Measures in the field of judicial cooperation in civil matters having cross-border implications, to be taken in accordance with Article 67 and in so far as necessary for the proper functioning of the internal market, shall include: (a) improving and simplifying: - the system for cross-border service of judicial and extrajudicial documents, - cooperation in the taking of evidence, - the recognition and enforcement of decisions in civil and commercial cases, including decisions in extrajudicial cases; (b) promoting the compatibility of the rules applicable in the Member States concerning the conflict of laws and of jurisdiction; (c) eliminating obstacles to the good functioning of civil proceedings, if necessary by promoting the compatibility of the rules on civil procedure applicable in the Member States. Cf. e.g.: Pauknerová, M. Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní – aktuální otázky, Právní rozhledy, příloha Evropské právo 8/2003, p. 1-6 Already in 1989, the European Parliament invited the European Commission to start works on the European Private Law Code and in 1994 to the approximation of private laws of the Member States. On July 11, 2001, the European Commission presented the European Parliament and the Council the Report on the European law of contracts, which was reflected in the Council and Parliament Report (A5-0384/2001). Further: Hart amp, a: Perspectives for the Development of a European Civil Law at www.cbs.dk. Cf. also www.hg.org, and the previous footnote
103
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 11/2004
United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (1980) The United Nations Convention on Contracts for the international Sale of Goods (1980) (hereinafter referred to as “Convention“) that unifies the civil law regulations on contracts for sale has its stable place in the international trade. Within its limits, it replaces the various forms of contracts of sale in the legal orders of the Member States. Currently is this direct standard of international private law incorporated in legal orders of 64 countries of the world.5 Almost all EU Member States are parties to the Convention; exceptions are Cyprus, Ireland, Malta, Portugal and Great Britain. It would probably be contra productive to try to establish a new substantive law regulation in order to unify this field in the EU Member States territory. Spontaneously there arises a question if it would be suitable to incorporate the Convention into the Community law through a regulation. In my opinion, such a form of unification would not be a lucky one, due to the reasons stated below. Comparison of the EC Treaty and the Convention Goals and Principles The basic idea expressed in the Preamble to the Convention is the precondition that the removal of legal obstacles in international trade is the means for its development. The makers of the Convention presumed its universal use, disregarding territorial coverage. As one of the EC/EU goals, the EC Treaty declares the establishment of common market and the reaching of economic prosperity, which inter alia includes the definition of terms and framework of market economy as set by free economic competition. As stated hereinabove, the definition of EC/EU goals and their concrete content appears in the European positive law and is developed by case law and the doctrine. The joint response of the Commission on European Contract Law and the Working Team on a European Civil Code of September 27, 2001 states that „all business transactions have their specific legal environment derived from diversity of contract law. The lack of its uniformity6 and of related fields is an obstacle to the effectiveness of the internal market.7 This conclusion, though out of context, must be in my opinion be interpreted in accordance with Article 5 EC Treaty.8 The unification of the substantive law in the contract law branch has not 5
www.uncitral.org as to January 12, 2005
6
Author´s note: uniformity of the contract law
7
http://frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law/literature/Lando/Europ_Parl_1 511012.doc
8
Art 5/ex-art. 3b: The principle of subsidiarity and proportionality - The Community shall act within the limits of the powers conferred upon it by this Treaty and of the objectives assigned to it therein.
104
International and Comparative Law Review
No. 11/2004
been explicitly delegated to the Community; therefore, the Community should act only when the specific issue cannot be solved by the Member States. In the case in question, the Member States may reach unification in this area by an easy step, which is accession to the Convention by the remaining five EU states who are not yet signatories to the Convention. I believe that even if all Member States became signatories to the Convention, the Convention would not become a part of the so-called EC tertiary law. I ground this opinion on the basis of the definition of the European international private law as referred to hereinabove. It is obvious that the signatories to the Convention primarily aim to remove obstacles in international trade universally, not only intracommunitarily. Different meanings of the term “goods“ Primary European law uses the term goods, however, without any definition. The European Court of Justice (ECJ) first stated that goods are products which can be valued in money (7/68 Commission v. Italy). Later the term has broadened and nowadays goods is considered anything which can be subject to business transaction, i.e. commercial goods as well as electricity, other kinds of energy, objects of art, etc. (7/78 Regina, 7/68 Commission v. Italy, 2/90 Commission v. Belgium).9 Yet, the ECJ case law provides also judgments which differentiate the terms goods and service (155/73 G. Sacchi, 148/97 Deutsche). The integration of the Convention into the European law would mean a necessity to differentiate the term goods in the sense of the EC Treaty and the term goods in the sense of the Convention. The difference in the contents of the term stems from the definition of goods as used in the Convention, which provides both negative determination of goods (Art. 2) and positive determination in Art. 3.10 In areas which do not fall within its exclusive competence, the Community shall take action, in accordance with the principle of subsidiarity, only if and in so far as the objectives of the proposed action cannot be sufficiently achieved by the Member States and can therefore, by reason of the scale or effects of the proposed action, be better achieved by the Community. Any action by the Community shall not go beyond what is necessary to achieve the objectives of this Treaty 9
For details see Tichý L. et al., Evropské právo, C.H. BECK, 1999, p. 313 et seq.
10
Article 2: This Convention does apply to sales: (a) of goods bought for personal, family or household use, unless the seller, at any time before or at the conclusion of the contract, neither knew nor ought to have known that the goods were bought for any such use; (b) by auction; (c) on execution or otherwise by authority of law; (d) of stocks, shares, investment securities, negotiable instruments or money; (e) of ships, vessels, hovercraft or aircraft; (f) of electricity.
105
Mezinárodní a srovnávací právní revue
číslo 11/2004
The condition when legal order contains a term with different contents is generally unacceptable from the view of legislature; however, from the practical point of view this issue does not mean an insurmountable problem. Minimum activity of the ECJ in Preliminary Rulings My experience shows that in international trade contracts, which are governed by the Convention, arbitration clauses prevail. Should we consider a case when the Convention is a part of the European law, then we find ourselves in rather a ridiculous position. A Member State court, having a problem with interpretation of an act by the Community body (the Convention) refers in accordance with Article 234 EC Treaty to the ECJ, which consequently gives interpretation in preliminary ruling.11 However, as stated hereinabove, most contracts governed by the Convention include arbitration clause, therefore possible disputes are decided upon by an arbiter or arbitration court, respectively. Neither arbiter nor arbitration court is a judicial authority under Article 234 of the EC Treaty.12 Therefore, where a uniform interpretation and application of the European law throughout the Community is the objective of preliminary ruling at the ECJ, then such a goal would apparently not be met in the given case. It is noteworthy that possible absence of a case law unifier as regards the Convention on the EC/EU level should not matter, because for the 25 years of the Convention’s existence there has been launched a number of projects to gather and sort case law from all over the world as well as all accessible literature to the Convention.
Article 3: (1) Contracts for the supply of goods to be manufactured or produced are to be considered sales unless the party who orders the goods undertakes to supply a substantial part of the materials necessary for such manufacture or production. (2) This Convention does not apply to contracts in which the preponderant part of the obligations of the party who furnishes the goods consists in the supply of labour or other services 11
Article 234/ex-Art. 177 Preliminary rulings The Court of Justice shall have jurisdiction to give preliminary rulings concerning: (a) the interpretation of this Treaty; (b) the validity and interpretation of acts of the institutions of the Community and of the ECB; (c) the interpretation of the statutes of bodies established by an act of the Council, where those statutes so provide. Where such a question is raised before any court or tribunal of a Member State, that court or tribunal may, if it considers that a decision on the question is necessary to enable it to give judgment, request the Court of Justice to give a ruling thereon. Where any such question is raised in a case pending before a court or tribunal of a Member State against whose decisions there is no judicial remedy under national law, that court or tribunal shall bring the matter before the Court of Justice.
12
Cf. Ježek, M.: Soudní orgán ve smyslu článku 234 EC Treaty, EMP 2/2004, p. 12 et seq.
106
International and Comparative Law Review
No. 11/2004
Convention Study Materials Until recently, the internet portal Pace Law School has probably been the best source of information.13 However, I assume that its high quality level has been surpassed by Digesta, launched in July 2004. Digesta was developed upon request by the UN Commission on International Trade Law (UNCITRAL), when the key task was to systematize information in this field.14 In the past the Commission decided (in 1988) to create an information system in order to gather and disseminate judicial and other decisions related to model laws and conventions elaborated by the Commission. The abbreviation of the system is CLOUT (Case Law on UNCITRAL Texts). Digesta is the culmination of the system in the part that concerns the Convention, since it gives a brief interpretation of each its article, monitors possible shifting in interpretation and refers to key decisions in the field as well as to sources and authors of the respective decision. The way of processing is comparable to printed publications.15 Conclusion The omnipresent effort of the Community to unify as high as possible number of standards has its limits and has not yet prevailed in the case of substantial law conception of international sale of goods. The reason may probably be the state when the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods of 1980 has such an international character that it is considered a part of lex mercatoria and therefore it represents principles generally recognised in international commercial practice.16 Consequently, unification of those standards on the level of the European law is not necessary, especially when most Community members are signatories to the Convention. Yet, a forced effort to incorporate the Convention into the European law might not bring any substantial positive effect.
13
http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/cisg-toc.html
14
http://www.uncitral.org/en/index.htm
15
Schlechtriem, P.: Commentary on the UN Convention on the International Sale of Goods (CISG), second edition, Clarendon Press, Oxford, 1998 Bianca, C.M., Bonell, M.J.: Commentary on the International Sales Law, The 1980 Vienna Sales Convention, Giuffre, Milan, 1987
16
Rozehnalová, N.: Právo mezinárodního obchodu, Masarykova univerzita Brno, 2001, p. 193 et seq.
107
