Otevřeli jsme Okna
vesmíru dOkOřán
Milí čtenáři, malí i vy velcí, v prvním čísle jsme psali, proč vznikl náš časopis Vesmírný posel. Bylo to proto, abychom mohli dát vědět světu, o čem a s jakými úspěchy bádáme. A tak jsme se rozhodli dát o nás vědět člověku z nejpovolanějších. Časopis, i s dopisem, který spolu s námi podepsali všichni školáci, putoval na adresu RNDr. Jiřího Grygara,
našeho předního astronoma a astrofyzika. Vy velcí si vzpomenete na jeho seriál Okna vesmíru dokořán. Vy malí jste se s ním 15. ledna odpoledne setkali. Jiří Grygar přijel do naší školy. Máme velikou radost a v n esmírně nás to těší! Darina Šindlářová, Lukáš Bílek Splněné tajné přání. Zleva: Markéta Krátká, Maruška Kryšpínová, Matěj Angelov, Jára Kryšpín, Jiří Grygar, Lukáš Bílek, Darina Šindlářová, před nimi: Tereza Janeková, Roman Angelov, Dan Jančura, Péťa Chalupa, Niky Krátký, Tereza Šindlářová, Natálka Knapová, Šimon Bílek, Rozárka Tošnerová, úplně vpředu Nikol Mlejnecká, Šarlotka Berná, Lucka Šindlářová a školče Fanda Bílek.
pOZOrOvání
meteOrů 15. prosince jsme jeli do Vitiněvse na louku Šimona a Fandy Bílkových. Chtěli jsme pozorovat meteory Geminidy, a proto jsme se tam sešli. Ale každý už věděl, že je zataženo, jako to bylo podobně u toho Měsíce, jak jsme spali ve škole. Pan Bílek nám ukazoval, kde jsou Blíženci a tam právě Geminidy vylétávaly u hvězdy Castor. Pan Bílek nám na sirce ukazoval jak meteoroid vlítává do atmosféry a z ní se stal meteor a sirka se zapálila a potom zhasla a byl z toho meteorit. A když už to každý věděl, tak paní ředitelka vymyslela, že se budou střílet rachejtle (ohňostroj). Takže jsme ještě před ohňostrojem všichni děti běhaly včetně i mě. Pan Bílek dovezl vánoční sušenky. Dovezli tam prskavky
a byl ohňostroj. Potom jsme ještě chvíli běhali. A potom jsme jeli domů. Sice to bylo bez Geminidů, ale byl hezký ohňostroj a ten představoval ty Geminidy. Matěj Angelov, 5. ročník
Názornou pomůcku k vysvětlení toho, jak se z meteoroidu stane meteorit si vyrobil čtvrťák Šimon Bílek. Při vytahování pásku vlétá meteoroid do atmosféry, pozorujeme jej jako meteor a na Zemi dopadá meteorit.
Sešlo se nám spousta řešení domácích úkolů. Od školáků i od školčat. Bylo jich tolik, že by se nám do časopisu všechna ani nevešla. Slíbili jsme, že uveřejníme řešení nejlepší. Protože však všechna byla bezchybná, rozhodli jsme se představit to první vypracované. Jeho autorem je prvňák Dan Topalovský. -red-
Zimní slunOvrat MODEL
Jičína
na pískovišti
O pracovních činnostech jsme vyráběli modely domů a z nich jsme udělali malý model Jičína a Valdic. Doprostřed pískoviště jsem postavili lodžii. Libosad a lipovou alej jsme znázornili větvičkami, kopec Zebín a kopec Veliš jsme udělali jako kopečky z písku a ostatní domy tvořily zbylé modely domů a když jsme to dodělali, tak jsme zjistili, že náš model má tvar kříže. Potom jsme si ukázali, kde vychází a zapadá Slunce o letním a zimním slunovratu. Postavil to Albrecht z Valdštejna. Pak jsme šli do školy. Maruška Kryšpínová, 5. ročník
Takhle vypadá Valdštejnova kompozice v krajině kolem Jičína: dole na papíře a nahoře jak jsme ji vytvořili na školním pískovišti.
poZoRovÁní
Z LoDŽiE
V úterý 22. prosince v 7.03 jsme odjeli vlakem do Jičína a v Jičíně jsme přestoupili do vlaku a jeli jsme do Valdic. Šli jsme do lodžie, abychom viděli východ Slunce v zimním slunovratu. Na druhou stranu je kopec Zebín, kde zapadá Slunce v letním slunovratu. Napravo z lodžie je lipová alej, pak Jičín a kopec Veliš, kde zapadá Slunce v zimním slunovratu a nalevo je Valdická kartouza, kde Slunce vychází při letním slunovratu. My jsme sledovali východ Slunce libosadem, sledovali jsme zimní slunovrat. Neviděli jsme Slunce, jen krásné červánky. Někteří z nás honili kočky, které tam byly. Šli jsme do lodžie, kde byla na jedné straně velká díra, nejspíš to měla být hvězdárna Albrechta z Valdštejna, ale byla nedostavěná. A na druhé straně byly stoly s malými vysvětlivkami a obrázky.
Pak jsme šli do budovy, kde jsme dostali teplý čaj. Od lodžie jsme šli pěšky po planetární stezce lipovou alejí do Jičína a hledali jsme planety. Je zajímavé, že tam není Uran a Neptun. Je to proto, že v době Albrechta z Valdštejna je ještě neznali. Potom jsme jeli vlakem do školy. Maruška Kryšpínová, 5. ročník
O výpravě za Sluncem si můžete také přečíst na: http://zpravyceskyraj.cz/cestu-jicinevskych-skolaku-ke-hvezdam-doplnily-cervanky/ Červánky při výcho-
du Slunce jsme pozorovali z terasy lodžie. Na „Cestě ke Slunci“, planetární stezce v lipové aleji. U zastavení s planetou Zemí a Měsícem. V ose lipové aleje – za námi, za Velišem, zapadne při zimním slunovratu Slunce.
lety dO vesmíru SPUTNIK
byla první umělá družice, která byla vypuštěna na oběžnou dráhu Země 4. října 1957. Bylo vypuštěno již několik stovek kosmických sond, Slunci se jich věnovalo jen několik.
Sputnik Fanda Bílek s dvoustupňo-
vou nosnou raketou v podání Lucky a Dariny Šindlářových. Modely Sputniku z polystyrenu a špejlí, jak je vyrobily Nikol Mlejnecká a Terezky Janeková a Šindlářová.
Jako PRVNÍ ŽENA se vydala do vesmíru Ruska Valentina Těreškovová v roce 1963. Byla ve vesmíru tři dny.
PRVNÍ ČECH VE VESMÍRU byl Vladimír Remek. Vydal se do vesmíru v první polovině roku 1976. První živý tvor ve vesmíru byla fenka LAJKA. Letěla do vesmíru v roce 1957. Lajka byla toulavý pes. První, kdo se z vesmíru vrátil, byl šimpanz HAM. Za odměnu dostal jablko a důchod strávil v zoologické zahradě.
Cesta na mĚsíC
V pátek 15. ledna jsme si dopoledne povídali o Měsící. Také jsme si pouštěli na počítači simulaci letu Apolla 11 na Měsíc. Byly mezi tím také skutečné záběry. Jeden z nich zachycoval Neila Armstronga, jak vystupuje na Měsíc. Když udělal první krok, prohlásil: „Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Na Apollo 11 jsme se dívali také v knížce Professor Astro Cat's Frontiers of Space. Podle obrázku v knížce jsme vytvořili velký plakát o letu Apolla 11. Šimon Bílek, 4. ročník
Větší školáci vyrobili plakát o cestě Apolla
11 na Měsíc. Pak na něm předvedli prvňákům a druhákům, jak takový let probíhá. Společně pak všichni postavili model povrchu Měsíce i s lunárním modulem Eagle.
Cestou po schodech k modelu Měsíce se odstřihávaly jednotlivé stupně papírového Apolla 11. Úspěšnou misi pak školák-astronaut zakončil přistáním s velitelským modulem zpátky pod schodištěm. Právě letí Lucka Šindlářová a Péťa Chalupa.
jiří
„Vítejte ve škole, kde jsou okna vesmíru dokořán!“
zaznělo sborem na schodišti školy. Školáci tak nadšeně přivítali návštěvu, která přijala naše předvánoční pozvání. Následovalo odpoledne plné povídání o vesmíru.
V pátek 15. ledna 2016 naši školu navštívil známý český astrofyzik Jiří Grygar. Ten týden jsme dověsili obrázky na nástěnky a k nim přidali texty. Všechno jsme to chtěli udělat už dávno. Nanosili jsme písek na pískovišťový stolek a ten jsme upravili jako povrch Měsíce a na Měsíci byla malá postavička Neila Armstronga. Pak už jen zbývalo připravit stoly a pohoštění. Pan Grygar přijel kolem druhé hodiny odpo-
lední, vystoupal nahoru po schodech, kde jsme ho přivítali. Na cestu hrála hudba ze začátku seriálu Okna vesmíru dokořán. Na pískovišťový stolek pan Grygar otiskl svoji botu. Ve třídě nám pan Grygar ukázal svoji prezentaci. Pak už jsme si sedli ke stolu a ptali jsme se pana Grygara na to, co nás zajímalo. Potom nám pan Grygar podepsal kartičky. Nakonec se šel podívat i do školky. Od nás jel pak na slavnostní otevření hvězdárny do Jičína. Maruška Kryšpínová, 5. ročník
Jak se u nás Jiřímu Grygarovi líbilo, si můžete poslechnout na: http://zpravyceskyraj.cz/okno-do-vesmiru-je-v-jicine-znovu-otevrene-dokoran/
GryGar „Říkali mi Dřímal“,
pověděl nám o své skautské přezdívce Jiří Grygar. Nechtělo se mu totiž moc vstávat na ranní rozcvičku, a tak mu kamarádi dali jméno jednoho ze sedmi trpaslíků. Jiří Grygar nám promítl prezentaci, která se jmenovala Pohledy do nebe. Jmenovala se podle knížky Pohledy do nebe, kterou napsal astronom Hubert Slouka. Byla to jeho oblíbená kniha. V prezentaci nám ukazoval, jak vypadalo zatmění Slunce 1. srpna 2008. Byly tam také dvě fotky Měsíce vedle sebe. Jedna z nich ukazovala Měsíc nejdál od Země a druhá zas Měsíc nejblíž od Země. Byla z nich poznat rozdílná velikost obou snímků. Na dalším obrázku byly fotky Měsíce vyfocené sondou Lunar Reconnaissance Orbiter. Na nich byly vidět místa, kde přistála Apolla 11, 14, 16, 17 a Luna 17. Viděli jsme na nich i stopy astronautů z Apolla 14, kteří
Jiří Grygar si od nás odvezl i vlastnoručně vyrobené vesmírné dárky – pohyblivý model Země s Měsícem a vesmírnou kšiltovku s postavením hvězd a planet v den i hodinu jeho návštěvy. Předává mu ho Tereza Šindlářová, která model Země vymyslela a vyrobila. Přihlíží Rozárka Tošnerová, Šimon Bílek a paní vychovatelka Markéta Krátká.
sbírali vzorky kamenů na Měsíci. Jiří Grygar nám ukazoval také prstence plynné planety Saturn. Fotku vyfotila sonda Cassini při zatmění Slunce Saturnem. Velmi se mi ta prezentace líbila. Šimon Bílek, 4. ročník
vesmírné Čtení Do celoročního školního projektu Přes překážky ke hvězdám se žáci zapojují i v hodinách čtení. Jasnou volbou pro společnou i individuální četbu v 1. a 2. ročníku se staly Vesmírné pohádky, pro starší ročníky dobrodružná kniha Jirkův tajný klíč k vesmíru. Vesmírné pohádky od Marie Adamovské se věnují planetám sluneční soustavy, na které se děti dostávají čtením příběhů jiskřičky Světlanky, panáčka Černínka a komety Evelíny. Každou z planet obývá pro ni charakteristická pohádková bytost. Žáci 2. ročníku předčítají či převyprávějí jednotlivé pohádky svým mladším spolužákům. Kniha Jirkův tajný klíč k vesmíru, zvolená pro četbu ve 3.–5. ročníku, je od autora Stephena Hawkinga, považovaného za největšího teoretického fyzika od časů Alberta Einsteina. V jeho knize čtenáři prostřednictvím příběhu školáka Jirky prožívají víceméně veselé historky plné dobrodružství a napětí. Díky speciálnímu počítači zvanému Kosmo mají Jirka i jeho přátelé možnost podívat se na jakékoli místo ve vesmíru. „Mezi řádky“ se v knize objevují vědecké informace o vesmíru, součástí jednotlivých kapitol jsou poutavé pasáže plné astrofyzikálních poznatků. Kniha je navíc doplněna zajímavými vesmírnými fotografiemi. Cílem četby ve všech ročnících je rozvoj čtenářské gramotnosti – čtení s porozuměním (plnění úkolů k textu, opovědi na otázky, orientace v textu), čtení s předvídáním (rozvoj slovní zásoby, fantazie, představivosti). Díky výše zmíněným knihám se daří cíle snadno naplňovat, jelikož téma vesmíru děti velmi baví a zajímá. Jana Zrůstová, třídní učitelka 1. a 2. ročníku
Mně se ta kniha líbí, čte se mi dobře.
Natálka Knapová, 2 ročník
Ta knížka se mi čte dobře. Zatím jsme četli o planetě Merkur, Venuši, Zemi. Brzo začneme číst o planetě Mars. Roman Angelov, 2 ročník
Kniha se mi hrozně líbí, je krásná, jsou tam hezké příběhy. Líbí se mi postavičky. Nejvíce se mi líbila planeta Země.
Petr Chalupa, 2. ročník
Kniha je hezká.
Rozárka Tošnerová, 2. ročník
Knížka se mi líbí, čte se mi dobře. Terezka Honzíková, 2 ročník
Moc se mi líbí, jsou v ní hezké příběhy.
Terezka Janeková, 2 ročník
Tato knížka se mi líbí, čte se mi dobře. A také se mi líbí, že jsou tam různé obrázky.“ Adam Hendrych, 5. ročník
Baví mě víc než Čítanka a baví mě ji číst. Jsem rád, že tu knihu máme a chci ji číst dál.
Niky Krátký, 3. ročník
Knížka se mi líbí, přijde mi, že je dobrodružná. Líbí se mi také, že v ní jsou vědecké znalosti. Jsem rád, že čteme tuto knihu.
Šimon Bílek, 4. ročník
Kniha je super. Čte se mi v ní dobře, chtěl bych číst i další díly. Je škoda, že tu knihu nemám doma.
Dan Jančura, 3. ročník
Je to knížka o Jirkovi, který se u sousedů Erika a Aničky dozvídá zajímavé informace o vesmíru. Tahle knížka je hodně dobrodružná a obsahuje vědecké fotografie. Tahle knížka je pro čtení úplně ideální. Jsou tam velká písmena. Dobře se čte. Je to hezká knížka. Je tam zmíněno i Pluto, které je vyřazené z planet sluneční soustavy. Matěj Angelov, 5. ročník
Ta kniha mě baví, jsou v ní vložené moc hezké fotografie. Čte se mi dobře. Je to hezká knížka a jsem ráda, že ji čteme.
Terezka Šindlářová, 3. ročník
vesmírné
uČení u prvňáků a druháků s paní učitelkou
janou Zrůstovou V prosinci jsme objevovali Merkur. Zleva nahoře: Honzík Rejha, Dan Topalovský, Roman Angelov, Nikolka Mlejnecká, Šarlotka Berná, Míša Černíková, zleva dole: Rozárka Tošnerová, Natálka Knapová, Terezka Honzíková, Péťa Chalupa, Terezka Janeková a Kevin Horváth.
Čteme knihu Pohádky z vesmíru, encyklopedie a učíme se básničku o sluneční soustavě. Zatím víme něco o teorii velkého třesku, Slunci, planetách Merkuru, Venuši a Zemi. Nejvíc se mi líbil velký třesk. Tereza Janeková, 2. ročník
raketOu dO škOlky
Školčata při výrobě rakety. Zleva: zakrytý Fanda Jančura, dále Kačka Vilémová, Daník Dlouhý, vpravo
Míša Korejs, zády Nellča Kučerová, vedle Natálka Havlíčková a kousek Adélky Bezvodové.
Cesta rakety vesmírem podle Máti Šumy a Gabči Hendrychové. S raketou jsme procvičovali jemnou motoriku. Děti si
hodily hrací kostkou a cestu rakety vyznačovaly podle toho, který motiv jim padl na kostce. Takhle se to podařilo Anežce Netíkové.
Spolupráce školáka Nikyho Krátkého a předškolačky Gabči
Hendrychové.
Výtvarné ztvárnění vesmíru Majdou Šulkovou z Hvězdičky.
OkénkO škOlní druŽiny aneb paní vychovatelka
markéta krátká
Pro práci ve školní družině i ve Hvězdičce (starší děti MŠ) jsme si připravili stolní hru na téma „Cestujeme po sluneční soustavě“, která představuje let kosmické rakety. Startuje ze Země a letí postupně přes všechny planety sluneční soustavy. Dál pokračuje přes různé nástrahy vesmíru (asteroidy, kometu, UFO…) a vrací se na Zemi. Hru využíváme pro připomenutí a upevnění poznatků, které děti získávají během našeho projektu. Hraje se s klasickými figurkami a házecí kostkou. Pokud se figur Zleva Gabča Hendrychová,
Majda Šulková, Lucka Jandová, Máťa Durna, Natálka Berková, Niky Berný, Sofinka Kolocová, Stáňa Krausová, Alenka Jandová, Stelča Nesvadbová, Andulka Drahoňovská
ka postaví na zelené políčko, může hráč házet ještě jednou, pokud správně odpoví na vylosovanou otázku. Červená políčka jsou zpomalovací. Hráč hází sice ještě jednou, ale postupuje vzad. Podobně hrajeme hru i ve školce. Pouze otázky jsou uzpůsobeny věku a znalostem dětí. Při obměně děti neodpovídají na otázku, ale plní úkol rozvíjející jemnou motoriku, matematické představy, či prostorovou orientaci (např. obkresli kometu, spočítej hvězdy, umísti raketu nalevo od Saturnu…)
vÝtvarnÝ krOuŽek Napadlo mě, že bychom mohli o výtvarném kroužku udělat malý model toho, jak Měsíc obíhá kolem Země. Když jsem se dozvěděla, že k nám přijede Jiří Grygar, tak jsem usoudila, že mu jeden model dám na památku. Také mi přišlo nespravedlivé, že ti co chodí na kroužek, by to měli a ostatní ne. Takže jsem navrhla, že by si model mohli vyrobit všichni.
Někteří nedělali model Země-Měsíc, ale třeba Uran s jedním měsícem, Mars se dvěma měsíci, Slunce se Zemí… Tereza Šindlářová, 3. ročník
Jára Kryšpín s Matějem Angelovem vyrábějí své modely.
CO víme merkur
Je to nejmenší planeta. Doba oběhu kolem Slunce: 88 pozemských dní – 1 rok Merkuru. Doba rotace: 59 pozemských dní. Atmosféra: velmi řídká. Teplota: ve dne až 400 °C, v noci až -185 °C. Z Merkuru je Slunce vidět 6 krát jasnější než ze Země.
venuše
Délka dne na Venuši je 243 pozemských dnů. Délka roku na Venuši je 225 pozemských dnů, takže rok je na ní kratší nežli den! Venuše má velmi hustou atmosféru (oxid uhličitý 96 %, dusík 4 %) panují zde vysoké teploty 500 °C, tají zde kovy. Venuše nemá žádný měsíc. Venuši můžeme vidět ráno (Jitřenka), večer jí říkáme Večernice.
O sluneČní sOustavĚ Země a měsíc
Délka dne na Zemi je 24 hodin. Délka roku na Zemi je 365 dnů! Země má atmosféru. Průměrná vzdálenost Měsíce od Země je 384 000 km. Oběh Měsíce kolem Země trvá téměř měsíc (27 dní). Měsíc se každým rokem od Země vzdaluje o necelé 4 cm. Měsíc má k Zemi přivrácenou stále stejnou stranu – protože jeho rotace trvá také jeden měsíc. Měsíc má slabou gravitaci, proto neudrží atmosféru, neexistuje tu proto počasí.
dOvĚdĚli jsme se Od
jiřího Grygara
Když nás ve škole navštívil Jiří Grygar, ptali jsme se ho na spoustu věcí. V každém čísle Vesmírného posla se dočtete, co jsme se od něj to lednové páteční odpoledne dověděli. Dan Jančura: Existuje nějaký život na jiných planetách? JG: Zatím o tom nevíme. Například na Zemi život asi je, že? Třeba tady v Jičíněvsi je život zastoupen docela dobře. Ale jiné planety ve Sluneční soustavě nejsou obyvatelné, protože buď je na nich moc horko, nebo je na nich moc zima, nebo mají tak nevýhodné parametry, že to nejde. Dneska víme, že ostatní hvězdy ve vesmíru mají také planety a že planet mimo Sluneční soustavu je objeveno už asi tři tisíce. Ale je jisté, že na žádné z těch planet, které zatím známe, život není. Samozřejmě to je teprve začátek, ve skutečnosti budou ve vesmíru bilióny a možná trilióny planet. Takže až budeme vědět víc, tak se možná dozvíme, že na některé z nich možná nějaký život je. V tuto chvíli nevíme o žádném případu. Tereza Šindlářová: Je možné, z toho kamení, co lítá ve vesmíru, že by se ty kameny do sebe spojily a vznikla nová planeta? JG: Ano, to možné je. To dokonce vidíme u těch vzdálených hvězd, kde je takové kamení, které se právě v této době dává dohromady, a budou z něho planety. Dokonce je to dost běžné. Když je hvězda hodně mladá, tak skoro určitě kolem ní ty planety právě z těch kamenů vznikají. Naše
Země takhle vznikla. Z takových malých kamínků, dokonce zpočátku to nebyly ani kamínky, byl to prach. Jestli jste viděli, když někdo kouří a vyjde mu z cigarety takový namodralý kouř, tak to je asi tak materiál, z kterého se dělají planety. Jsou to úplně nepatrné mikroskopické částice, které se vlivem nejprve elektrostatických sil spojují a vznikají z nich částice, které jsou už docela dobře viditelné očima. Už se vám někdy stalo, že jste si vymetali smetí pod postelí? Tak to si všimněte, že ta prachová zrnka tam nejsou samostatně, že by to bylo rovnoměrně rozprostřené, ale že tam jsou takové žmolky toho smetí. To je právě ten elektrostatický náboj, který je dává dohromady. A z těchto žmolků se udělají kamínky, z těch kamínků kameny, z těch kamenů se udělají skály a z těch skal se nakonec udělají planety. Takže takhle vznikla naše Země velice kuriózním způsobem, prostě ze smetí. Šimon Bílek: Mají plynné planety pevné jádro? JG: To je docela složitá otázka, to nemůžeme přímo zjistit, protože tam dovnitř nevidíme. Ale všeobecně se soudí, že velké planety, jako je Jupiter nebo Saturn, uprostřed mají kamenné jádro, které vzniklo z toho smetí. A teprve když mělo tu velkou hmotu, tak začalo přitahovat gravitací i ten plyn, a proto jsou ty planety tak tlusté. A jejich jádro je mnohem větší, než je hmotnost Země. pokračování příště
Tereza Šindlářová, Rozárka Tošnerová a Niky Krátký naslouchají Jiřímu Grygarovi.
vesmírná
kšiltOvka
Když si ji nasadíte, jako Jára Kryšpín, a podíváte se ke sluníčku, vidíte hvězdnou oblohu ve dne. To se vám jen tak nepodaří.
jak jsme vyrábĚli
náš ČasOpis
Od rána jsme měli vyučování jako vždy, ale po obědě v rámci družiny jsme my starší (tedy 3., 4. a 5. ročník) dotvářeli náš školní časopis Vesmírný posel č. 1. Ale nebylo to tak lehké, ale dalo se to zvládnout: nejprve jsme každý dostali čtyři papíry a ohnuli jsme je napůl, pak bylo potřeba je sešít velkou sešívačkou a nakonec se musel hotový časopis seříznout. Když byl Vesmírný posel číslo 1 hotový, tak nám zbyl nějaký čas. Dostali jsme velkou čtvrtku, na které byl černý prostor a na něm bílé hvězdy a čáry. Do hvězd jsme špendlíkem udělali dírky a poskládaly takovou kšiltovku. Je to naše osobní planetárium. Maruška Kryšpínová, 5. ročník Před sešíváním se časopis naskládal. Nakonec se oříznul na správný formát. Skládá Šimon Bílek, řeže Maruška Kryšpínová.
