„Nevšimli jsme si schodiště.“ „Cože? Jakýho schodiště?“ „Kdysi tu bejvala restaurace. Na západní stěně budovy je postranní služební schodiště, který vede až nahoru do kuchyně. Tys nešel kolem?“ „Šel jsem kolem východní stěny,“ odpověděl Del Bravo. „No, po tom schodišti tam tu oběť dostali. A my le zeme po lešení. Vedli ho nahoru po schodech a dovnitř pěkně dveřma. Na konci toho schodiště jsou dveře, Robby. A nebyly zamčený.“ „Omrknul jsem to vzadu. Vzadu, vepředu a na východní straně.“ „To jsou tři možnosti ze čtyř,“ ozval se seržant. Gannet, s rukama stále založenýma na prsou, si zastrčil dlaně do podpaží. „Nebylo by mi teď líp někde na Floridě?“ „Tak si běž ještě dát šlofíka do auta. Možná se ti o ní bude zdát.“ „Jasně. O tý pláži.“ „Zdává se mu o kamenech,“ vysvětlil seržantovi Del Bravo. „O těch, co bejvaj na pláži.“ Seržant čekal, co bude následovat. „Jsem tam a zároveň tam nejsem,“ uzavřel Gannett.
I VESMÍRNÁ EROTIKA
1 Lightborne si ve svých šestašedesáti zvykl při procházkách po západní Broadwayi a galeriích v Soho používat hůlku. Jenže toho jarního večera mu krátce poté, co vyrazil, začala plandat podrážka pravé boty – švihácké mokasíny –, což poněkud narušilo efekt, který se pomocí své hůlky pokoušel vytvořit. Namířil si to zpátky a velmi opatrně přitom našlapoval na pravou patu. Vstoupil do litinové budovy a do čtvrtého patra vyjel samoobslužným nákladním výtahem, což bylo zařízení sužované věčným průvanem, které v něm vzbuzovalo strach a nenávist. Na mohutných kovových dveřích jeho půdního bytu stál nápis z červených písmen: VESMÍRNÁ EROTIKA LIGHTBORNEOVA GALERIE Prošel galerií a kolem dělicí příčky do prostoru, který využíval jako obytnou část. Stál tu tmavý a těžký nábytek, zdobený spirálovými ornamenty. Konferenční stolek se mírně nakláněl. Přední nohy psacího stolu byly kvůli stabilitě podložené krabičkami od sirek. Lightborne z jeho zásuvky
16
17
vyndal lahvičku Elmerova univerzálního lepidla a pokusil se odchlíplou podrážku znovu přilepit. V půl deváté mělo dorazit zhruba dvacet hostů. Šlo především o jeho nejdůležitější klienty, jimž chtěl předvést některé novinky. Čekal jen jedinou neznámou tvář, jakousi Moll Robbinsovou, novinářku, která měla v úmyslu napsat sérii článků o tom, jak se sex stává velkým byznysem. Zbytek tvořili sběratelé, pár lidí, kteří sběratele zastupovali, a nezbytná skupina rozpačitých amatérů uchvácených vší tou neobvyklostí. Ti mu nevadili. Obvykle Lightbornea považovali za výstředního učence, jakési zřídlo erotického vědění, a vždycky ho někam zvali a zpravidla ho něčím obdarovali. Když dolepil botu, vzal holičské nůžky a zastřihl si kotlety. Pak si začal kartáčem vytvářet účes, který se blížil stylu „potápka“. Vlasy měl stříbřitě šedivé s nádechem jakéhosi žlutavého odbarvení a rád je nosil dlouhé. Nakonec si uvázal westernovou kravatu a oblékl si manšestrové sako s páskem. Ne že by měl zvláštní důvod zabývat se svým zevnějškem. Setkání v galerii probíhala zcela neformálně. Sběratelé to tak chtěli. Do papírových kelímků jim naléval limonádu Wink. Moll Robbinsová úplně náhodou dorazila dřív než osta tní. Měla na sobě džíny a objemný svetr, byla vysoká, štíhlá a pohybovala se jakýmsi líným, plíživým krokem. Na popruhu, který jí obepínal pravé rameno, visela velká kožená aktovka. Lightborne ji provedl po galerii, kterou netvořil obvyklý chladný prostor pravých úhlů a malých, rádoby důmyslných ramp. Podobala se spíš starožitnictví ve fázi těžkého úpadku. Stolky byly plné bronzových a porcelánových předmětů 18
a pokrývaly je haldy kreseb, tisků, knih, rytin, váz a hrníčků. Nacházelo se tu i několik podstavců, na nichž spočívala poněkud zajímavější díla, na stěnách viselo množství olejomaleb spolu se zvětšenými fotografiemi, které znázorňovaly průčelí hinduistických chrámů a faly pro štěstí, původem z Pompejí. Podél stěn se vršily bedny s dalšími kresbami, dalšími tisky i dalšími fotografiemi a několik vitrín naplněných prsteny, náramky a náhrdelníky. Moll Robbinsová prošla kolem těch exponátů poněkud nejistě. Prstem přejela po víčku porcelánové konvičky (očividně nějaký čínský císař s konkubínou) a delší dobu upřeně zírala na minci za sklem (flirtující Řekové mužského pohlaví). „Je to takové nevinné, že?“ „Protože se to nehýbe,“ opáčil Lightborne. „Protože se to nehýbe?“ „Pohyb, akce, počet okének za sekundu. To je doba, ve které žijeme. Se vším dobrým i zlým. Tohle působí tak trochu bezzubě. Stojí to na místě. Není to nic jiného než hmota a tíha těla.“ „Čistá gravitace.“ „Jistě. Věc nemůže být v plném slova erotická, pokud není schopná pohybu. Proč muži šílí z pohledu na ženu, která si dává nohu přes nohu? Zkrátka proto, že se hýbe. Pohyb, činnost, změna polohy. Právě to je dnes třeba k tomu, aby člověk vnímal erotičnost v její plnosti.“ „Asi na tom něco bude.“ Když dorazili všichni ostatní, Lightborne zavřel obrovské dveře a začal obcházet hosty. Moll si svlékla svetr a přehodila ho přes ztopořený penis jakéhosi sádrového vikáře. 19
vyndal lahvičku Elmerova univerzálního lepidla a pokusil se odchlíplou podrážku znovu přilepit. V půl deváté mělo dorazit zhruba dvacet hostů. Šlo především o jeho nejdůležitější klienty, jimž chtěl předvést některé novinky. Čekal jen jedinou neznámou tvář, jakousi Moll Robbinsovou, novinářku, která měla v úmyslu napsat sérii článků o tom, jak se sex stává velkým byznysem. Zbytek tvořili sběratelé, pár lidí, kteří sběratele zastupovali, a nezbytná skupina rozpačitých amatérů uchvácených vší tou neobvyklostí. Ti mu nevadili. Obvykle Lightbornea považovali za výstředního učence, jakési zřídlo erotického vědění, a vždycky ho někam zvali a zpravidla ho něčím obdarovali. Když dolepil botu, vzal holičské nůžky a zastřihl si kotlety. Pak si začal kartáčem vytvářet účes, který se blížil stylu „potápka“. Vlasy měl stříbřitě šedivé s nádechem jakéhosi žlutavého odbarvení a rád je nosil dlouhé. Nakonec si uvázal westernovou kravatu a oblékl si manšestrové sako s páskem. Ne že by měl zvláštní důvod zabývat se svým zevnějškem. Setkání v galerii probíhala zcela neformálně. Sběratelé to tak chtěli. Do papírových kelímků jim naléval limonádu Wink. Moll Robbinsová úplně náhodou dorazila dřív než osta tní. Měla na sobě džíny a objemný svetr, byla vysoká, štíhlá a pohybovala se jakýmsi líným, plíživým krokem. Na popruhu, který jí obepínal pravé rameno, visela velká kožená aktovka. Lightborne ji provedl po galerii, kterou netvořil obvyklý chladný prostor pravých úhlů a malých, rádoby důmyslných ramp. Podobala se spíš starožitnictví ve fázi těžkého úpadku. Stolky byly plné bronzových a porcelánových předmětů 18
a pokrývaly je haldy kreseb, tisků, knih, rytin, váz a hrníčků. Nacházelo se tu i několik podstavců, na nichž spočívala poněkud zajímavější díla, na stěnách viselo množství olejomaleb spolu se zvětšenými fotografiemi, které znázorňovaly průčelí hinduistických chrámů a faly pro štěstí, původem z Pompejí. Podél stěn se vršily bedny s dalšími kresbami, dalšími tisky i dalšími fotografiemi a několik vitrín naplněných prsteny, náramky a náhrdelníky. Moll Robbinsová prošla kolem těch exponátů poněkud nejistě. Prstem přejela po víčku porcelánové konvičky (očividně nějaký čínský císař s konkubínou) a delší dobu upřeně zírala na minci za sklem (flirtující Řekové mužského pohlaví). „Je to takové nevinné, že?“ „Protože se to nehýbe,“ opáčil Lightborne. „Protože se to nehýbe?“ „Pohyb, akce, počet okének za sekundu. To je doba, ve které žijeme. Se vším dobrým i zlým. Tohle působí tak trochu bezzubě. Stojí to na místě. Není to nic jiného než hmota a tíha těla.“ „Čistá gravitace.“ „Jistě. Věc nemůže být v plném slova erotická, pokud není schopná pohybu. Proč muži šílí z pohledu na ženu, která si dává nohu přes nohu? Zkrátka proto, že se hýbe. Pohyb, činnost, změna polohy. Právě to je dnes třeba k tomu, aby člověk vnímal erotičnost v její plnosti.“ „Asi na tom něco bude.“ Když dorazili všichni ostatní, Lightborne zavřel obrovské dveře a začal obcházet hosty. Moll si svlékla svetr a přehodila ho přes ztopořený penis jakéhosi sádrového vikáře. 19
Všimla si, že starý galerista tráví nejvíc času po boku upraveného a pečlivě oblečeného muže, čerstvého třicátníka manažerského typu připomínajícího mladého šéfa, který má největší potěšení z toho, když může svým podřízeným vydávat stručné a rázné příkazy. Prohodila pár slov s několika návštěvníky a zjistila, že se rafinovaně vyhýbají tématu – ne že by se jim nechtělo hovořit o své zálibě v erotickém umění, ale spíš se na to téma nedokázali soustředit. Zdálo se, že je cosi pohání kupředu, že je rozptyluje nějaká jejich vlastní vidina – elitní dostihoví hráči, z nichž vyzařuje utajované vzrušení. Lightborne ji představil muži, s nímž si předtím povídal. Glen Selvy. Pak ho několik dalších hostů odvedlo někam stranou. „Proč vás tohle zajímá, pane Selvy?“ „Co asi člověka zajímá na sexu?“ „Z každého se ale sběratel nestane,“ poznamenala Moll. „Je to jenom koníček. Linie, půvab, symetrie. Krása lidského těla. A tak dále.“ „Utrácíte za to hodně peněz?“ „Docela dost.“ „Nejspíš toho o umění víte spoustu.“ „Kdysi jsem navštěvoval jeden kurz.“ „Kdysi jste navštěvoval jeden kurz?“ „Naučil jsem se dost na to, abych věděl, že Lightborne si ty lepší kousky schovává pro sebe.“ „Můžete mi o Lightborneovi říct něco, co by mi on sám nebyl ochoten sdělit?“ Selvy se usmál a odkráčel. Později, když už většina návštěvníků odešla, se spolu Lightborne a Moll dali do řeči 20
v obytné části galerie. Zodpověděl všechny její otázky, vysvětlil jí, že v tomhle oboru začal podnikat v roce 1946 v Káhiře, kde žil v naprosté bídě, než se mu do rukou dostal prsten s vyobrazením značně vzrušeného egyptského boha plodnosti. Prodal ho za slušnou částku jednomu bývalému nacistovi a později se dozvěděl, že skončil na prstě samotného krále Farúka. Pak následoval jeden kontakt za druhým. Lightborne procestoval střední Ameriku, Japonsko, Střední východ i Evropu. Díky celosvětové síti kupoval, prodával a vyměňoval. „A co váš přítel Selvy? Jsem zvědavá. Není to úplně ten typ. Jak vypadá jeho sbírka?“ „Teď budu držet jazyk za zuby.“ „Jak to myslíte?“ zeptala se Moll. „Někteří se tu jenom dívají. Někteří nakupují. Jiní zase nakupují pro jiné lidi.“ „Dělají zástěrku.“ „Jistě.“ „Nakupují za určitého člověka nebo skupinu, který nebo která netouží po tom, aby jeho či její totožnost znal celý svět.“ „To je sice gramaticky dost neobratné, ale jinak zcela přesné,“ zhodnotil Lightborne. „A vy víte, pro koho nakupuje Selvy?“ „Mám v tomhle ohledu jen určitou domněnku.“ „Je to někdo, o kom jsem slyšela?“ „Selvy to dělá asi čtvrt roku a docela mu to jde. Pár základních znalostí má.“ „Víc mi neřeknete?“ „V téhle branži se šíří spousta fám, slečno Robbinsová. 21
Všimla si, že starý galerista tráví nejvíc času po boku upraveného a pečlivě oblečeného muže, čerstvého třicátníka manažerského typu připomínajícího mladého šéfa, který má největší potěšení z toho, když může svým podřízeným vydávat stručné a rázné příkazy. Prohodila pár slov s několika návštěvníky a zjistila, že se rafinovaně vyhýbají tématu – ne že by se jim nechtělo hovořit o své zálibě v erotickém umění, ale spíš se na to téma nedokázali soustředit. Zdálo se, že je cosi pohání kupředu, že je rozptyluje nějaká jejich vlastní vidina – elitní dostihoví hráči, z nichž vyzařuje utajované vzrušení. Lightborne ji představil muži, s nímž si předtím povídal. Glen Selvy. Pak ho několik dalších hostů odvedlo někam stranou. „Proč vás tohle zajímá, pane Selvy?“ „Co asi člověka zajímá na sexu?“ „Z každého se ale sběratel nestane,“ poznamenala Moll. „Je to jenom koníček. Linie, půvab, symetrie. Krása lidského těla. A tak dále.“ „Utrácíte za to hodně peněz?“ „Docela dost.“ „Nejspíš toho o umění víte spoustu.“ „Kdysi jsem navštěvoval jeden kurz.“ „Kdysi jste navštěvoval jeden kurz?“ „Naučil jsem se dost na to, abych věděl, že Lightborne si ty lepší kousky schovává pro sebe.“ „Můžete mi o Lightborneovi říct něco, co by mi on sám nebyl ochoten sdělit?“ Selvy se usmál a odkráčel. Později, když už většina návštěvníků odešla, se spolu Lightborne a Moll dali do řeči 20
v obytné části galerie. Zodpověděl všechny její otázky, vysvětlil jí, že v tomhle oboru začal podnikat v roce 1946 v Káhiře, kde žil v naprosté bídě, než se mu do rukou dostal prsten s vyobrazením značně vzrušeného egyptského boha plodnosti. Prodal ho za slušnou částku jednomu bývalému nacistovi a později se dozvěděl, že skončil na prstě samotného krále Farúka. Pak následoval jeden kontakt za druhým. Lightborne procestoval střední Ameriku, Japonsko, Střední východ i Evropu. Díky celosvětové síti kupoval, prodával a vyměňoval. „A co váš přítel Selvy? Jsem zvědavá. Není to úplně ten typ. Jak vypadá jeho sbírka?“ „Teď budu držet jazyk za zuby.“ „Jak to myslíte?“ zeptala se Moll. „Někteří se tu jenom dívají. Někteří nakupují. Jiní zase nakupují pro jiné lidi.“ „Dělají zástěrku.“ „Jistě.“ „Nakupují za určitého člověka nebo skupinu, který nebo která netouží po tom, aby jeho či její totožnost znal celý svět.“ „To je sice gramaticky dost neobratné, ale jinak zcela přesné,“ zhodnotil Lightborne. „A vy víte, pro koho nakupuje Selvy?“ „Mám v tomhle ohledu jen určitou domněnku.“ „Je to někdo, o kom jsem slyšela?“ „Selvy to dělá asi čtvrt roku a docela mu to jde. Pár základních znalostí má.“ „Víc mi neřeknete?“ „V téhle branži se šíří spousta fám, slečno Robbinsová. 21
Někdy se mi něco donese. Ten a ten objevil v nějaké neprodyšně uzavřené kostelní kryptě na Krétě bronzovou sošku. Římská kopie řeckého hermafrodita. Pořád se něco dozvídám. Vždycky mi někdo dá echo. Vzduchem se šíří spousta vibrací. Někdy na nich bývá i zrnko pravdy. Často je to ale jen šumění větru.“ Glen Selvy vystrčil hlavu zpoza dělicí příčky, aby se rozloučil. Lightborne ho pozval na kávu, která se filtrovala na elektrické plotýnce v rohu místnosti. Selvy mrkl na hodinky a posadil se do obrovského zaprášeného křesla. „Můj člověk v Guatemale mi sdělil, že z téhle cesty můžu očekávat prvotřídní kousky,“ oznámil Lightborne. „Už taky bylo načase.“ „Z těch hrobek je vyhrabal vlastníma rukama.“ „Takže těch hrobek bylo víc?“ „Ty džungle jsou dost neprostupné,“ prohlásil galerista tajemně. „Můj zmocnitel má za to, že ty vaše předkolumbovské kusy jsou podvrhy. Chcete slyšet, jak se vyjádřil o kvalitě jejich provedení?“ „Zmiňte se mu o téhle výpravě.“ „To je něco jiného.“ „To je,“ potvrdil Lightborne. Nalil tři šálky kávy. Moll měla pocit, že v Selvyho hlase a chování zachytila náznak lhostejnosti. Jeho reakce jí v jisté, velmi nepatrné míře připadaly zcela mechanické. Možná ho tohle všechno příšerně nudilo. „Zatím vám můžu ukázat dámu s chobotnicí,“ nabídl mu Lightborne. „Až jindy.“ 22
„Je to mistrovský kousek vyvedený v porcelánu.“ „Ne, teď vážně. Schováváte tu něco? Jestli ne, tak mizím.“ „Říkáte ‚vážně‘? Slyšel jsem dobře?“ „Slyšel jste dobře.“ „Právě jsem této mladé dámě vyprávěl o nejrůznějších fámách. O tom, jakou roli v takovémhle podnikání hrají. Před půl rokem se ke mně například donesla zvěst o jedné věci, která by se mohla stát předmětem zájmu neomezeného množství lidí, podle všeho i vašeho zaměstnavatele. Podivné na té povídačce je to, že jsem ji poprvé zaslechl před třiceti lety – nejdřív v Káhiře a Alexandrii, kde byl seznam mých známých velmi pestrý a různorodý, a poté, pokud mě paměť neklame, ještě téhož roku v Paříži, kam jsem se přestěhoval. Dotyčným předmětem byla kopie jistého filmu. Nebo abych byl přesnější, šlo o originál.“ Beze slova jim nabídl cukr. „Také jsem této mladé dámě tvrdil, že pohyb, tedy prostá schopnost měnit polohu, je pro erotiku velmi důležitou předností. Jediný a největší rozdíl mezi starými a novými styly erotického umění tvoří pohyblivé scény. Film. Obraz, který se pohybuje. Což ovšem předpokládá, že film považujete za umění.“ „Já ano,“ ozvala se Moll. „Je to stejná kategorie jako malba nebo sochařství.“ „Samozřejmě.“ „Tak dobrá,“ pokračoval Lightborne. „Fámy o tomhle dost kuriózním filmu jsem slýchával několik měsíců od lidí z oboru. Sběratelé, překupníci, agenti. Je to svět klevetníků. Co s tím naděláme. Jenže pak ten šum ustal. Takové drob23
