Všem členům Pražského sdružení Jednoty českých právníků v novém roce 2008 stálé zdraví, osobní pohodu a pracovní úspěchy Přeje výbor PS JČP 1
Pozvánka na výroční členskou schůzi Pražského sdružení Jednoty českých právníků, která se koná
v úterý, 11.března 2008 v 16,00 hodin na právnické fakultě UK číslo dveří 38, přízemí Program : Zahájení Volba komisí Zpráva o činnosti Pražského sdružení JČP a návrh plánu činnosti na 2008 Informace o členské základně Zpráva o hospodaření za uplynulé funkční období a návrh rozpočtu na rok 2008 Zpráva kontrolní komise Diskuse k předneseným zprávám Volba nového výboru a kontrolní komise PS JČP Různé Schválení usnesení výroční členské schůze Závěr
Za výbor Pražského sdružení JČP JUDr. Antonín M o k r ý předseda Poznámka : Nesejde-li se ve stanovenou dobu potřebný počet členů, koná se výroční členská schůze o půl hodiny později s tímtéž programem. 1 2
RANDŮV PŘÍKLAD A NAŠE SOUČASNÁ CIVILISTIKA Úvodní projev přednesený při slavnostním předávání medailí Antonína Randy v roce 2007
I. 1. Na počátku října 2007 uběhlo 93 let od Randovy smrti. Duchu postmoderny, tíhnoucímu k haštěřivé povrchnosti a sklonům perhoreskovat cokoli, se může jevit jako legitimní otázka, proč vlastně věnovat pozornost civilistovi, od jehož smrti nás dělí bezmála století a jehož dílo se vztahuje k zákonným textům, které u nás dávno za právo neplatí? Vždyť se nám - a zvlášť v této zemi - jeví i právnické knihy vydané ani ne před desetiletím jako beznadějně zastaralé, zadupané do prachu rychloběhem moderní doby a kvapným vývojem zákonodárství. 2. Leč zabývá-li se kdo naukou soukromého práva, narazí dříve nebo později na Randovo jméno; nejeden pak časem i na jeho dílo: nejčastěji patrně na jeho Vlastnické právo v pořádku systematickém, které u nás bylo opakovaně vydáváno od konce XIX. stol. do 20. let minulého století. Lze říci, že tento spis, známější u nás daleko víc než slavný Der Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des gemeinen Rechtes, des preußischen, französichen und italienischen, des sächsischen und zurücherischen Gesetzbuche, v mnohém ovlivnil - v dobrém i špatném - právnické myšlení současných generací. Mluvím-li o negativním vlivu, nelze jej však přičíst Randovi, ale formalistickému, ahistorickému přístupu k jeho dílu, mechanické recepci závěrů činěných v době páry a elektřiny pro dobu informačních technologií, tedy přístupu, který hrubě odporuje Randově koncepčnímu postoji k právu a úkolům právní vědy. 3. Antonína Randu jsme si zvykli řadit do historickoprávní školy romanistického směru. Ale Randa rozhodně nebyl především romanizujícím historikem. Na Randovi je pozoruhodné jeho právnické buditelství; jeho zásluhou se zdejší právní věda zařadila, jak zdůraznil Krčmář, "po bok
3
jiných národů kulturních", vymanila se ze zahleděnosti do vnitřních poměrů malého českého světa, tak typického pro obrozenecké průkopníky českého právnictví, jako byli např. Pavlovský, FaylDražkovický nebo Frič, a splynula s evropským vývojem právnického myšlení. Uznání, které Randovi projevil Rudolph von Jhering známým výrokem "tento Čech patří nám", to vyjadřuje v přesvědčivé zkratce. Randa přirozeně přilnul k německé právní vědě, která v té době představovala zřejmý vrchol juristického myšlení. Neomezil se však jen na tento proud, ale pozorně sledoval vývoj zákonodárství a myšlenkové směry ve Francii, Švýcarsku, Itálii i jinde. Vyvedl tak zdejší právnictví do Evropy. Za druhé, Randa nikdy nebyl formalistickým právníkem, ale vždy na právo pohlížel v sociálních souvislostech. Jeho rektorská řeč k vládní osnově zákona o akciových společnostech (1883) je toho nejvýmluvnějším dokladem. Nešlo však o ojedinělý přístup: v předmluvě k 6. vydání Závazků k náhradě škody (1899) poukazuje, jak "rychlý sociálně hospodářský rozvoj doby poslední dostatek vysvětluje silné reformní proudění v theorii i legislaci", ve stati o revizi rakouského všeobecného zákoníku občanského (1911) zdůrazňuje, že "velké sociální a hospodářské proměny (...) vynucují nové, věcným potřebám přiměřené upravení poměrů právních" a že "sociální hospodářsko-politické otázky domáhají se i na poli soukromého práva časového řešení." Třetí, co se hodí vyzdvihnout, je Randova svědomitost a důkladnost při vědecké práci. K větším dílům se připravoval publikací řady drobnějších studií a při literárním zpracování vlastního tématu mu neunikla, jak na to poukázal Knapp, "ani ta nejzastrčenější brožura." Randova vědecká akribie byla příslovečná. 4. Z toho je zřejmé, v čem vidím inspirační zdroj Randova příkladu pro dnešek. II. 1. Naše právní věda sledovala od 2. pol. XIX. stol. kontext právně kulturního vývoje jiných evropských národů. Po r. 1948 se však ocitla v jednostranné závislosti na sovětském právním myšlení marx-leninské
4
orientace. Zvláště civilistika tím nesmírně utrpěla, což podmínil fakt, že sovětské právnictví existenci soukromého práva vůbec neuznávalo. Pokud jde o naši legislativu, je tragickým dokladem tohoto vývoje občanský zákoník z r. 1964, který ideologickou důsledností předčil i sovětské civilní kodexy z 20. i 60. let XX. stol. Ještě víc však utrpěla nauka. Sociálněpolitické poměry diskvalifikovaly právní nauku jako vědu a odkázaly ji do role služky politické moci. Výsledkem byl posun juristického myšlení směrem od právně logických analýz a syntéz k formalistické exegezi a popisu zákonných textů. V mnohém to připomíná stav, v jakém byla právní kultura rakouských zemí před tím, než prapor vědeckého stylu právnického myšlení zdvihl nejprve Joseph Unger a po něm - a v českém prostředí jako první - i Randa. 2. Dlužno vytknout, že se z těchto osidel česká civilistika dosud přesvědčivě nevymanila. Předně je patrný exegetický styl civilistické literatury. Mnohdy jen popisuje, co je v zákonech, a to označuje za teorii. Zvlášť tíživá je volba tohoto způsobu myšlení při výchově nových právnických generací. Mladí lidé se na právnických fakultách neučí právo, ale zákony. V aktuální učebnici občanského práva se např. dočtou o soukromých dražbách popis obsahu zák. č. 26/2000 Sb., aniž jsou poučeni, že koncept zákonné úpravy je vědecky chybný, že z juristického hlediska vlastnické právo soukromou dražbou nepřechází, ale převádí se, že soukromé dražení je způsob smluvního převodu a že tak na ně nahlížejí všechny relevantní evropské právní úpravy. Myslím, že Randa by nemlčel. Dokládá to jeho leckdy ostrá kritika tehdy platného zákonodárství. Zdá se mi, jako by současná soukromoprávní nauka stále nenalezla ztracenou vědeckou odvahu a že stále čekáme, kdy srdce civilistické vědy začne odhodlaněji bít. Čteme-li současné stěžejní texty různých akademiků, až na několik čestných výjimek pozorujeme, jako by se hlavní civilistický proud nejednou zabředával v bezradnosti, v níž se uchyluje k stálé recyklaci myšlenkových schémat, jak se v našich poměrech ustálila v 2. pol. XX. stol. - na něž se roubují právnické konstrukce převzaté z evropského práva - jakož i v nekritickém přejímání názorů jedněch autorů od druhých. 3. Důsledkem toho je celkový úpadek obecného základu. Civilisté přestávají myslet v obecných kategoriích. To generuje kazuistický
5
způsob uvažování. Pak slyšíme ze všech stran, že "chybí legislativa". To mj. vede k hypertrofické produkci nových a nových speciálních zákonů: snad každý resort státní správy a každá zájmová skupina si pro sebe reklamuje co nejvíc "samostatných" a "komplexních" zákonů. Hodí se přitakat Pelikánové v závěru, že se ideologie tzv. komplexních úprav úzce váže na zdejší tradici totalitního právního myšlení. Randa celým svým dílem ukazoval naopak na důležitost obecných právních konstrukcí a speciálním úpravám přiznával racionalitu, jen byla-li odůvodněna konkrétní sociální a hospodářskou potřebou. Dobrým příkladem jsou jeho opakované studie o náhradě škody. Randa zdůrazňoval úpravu povinnosti hradit škodu bez zavinění podle zvláštního zákona o ručení železnic jako dobrý příklad odůvodněné výjimky ze zásady stavící na povinnosti hradit jen zaviněnou škodu. Zároveň si všímal problematiky nekalé soutěže, tehdy aktuální, a poukazoval, že nedostatek zvláštní úpravy nebrání jejímu postihu podle obecného § 1285 ABGB, obdobně jak se stalo ve Francii na základě stejně obecného § 1383 Code civil. Vývoj našeho soukromého práva jde často směrem k vytváření speciálních úprav i tam, kde stačí výklad: příkladem může být § 56a obch. z. vzhledem k § 3 odst. 1 obč. z. zjevně nadbytečný, anebo zbytečných úprav poplatných hledisku komplexnosti: příkladem jsou umělé konstrukce zvláštních obchodních smluv mandátní, o dílo, o uložení věci a dalších, v kontextu evropských úprav zcela ojedinělé. Tyto tendence zákonodárného vývoje podněcují opovržení občanským zákoníkem jako obecným základem, který upadá, utlačován ze všech stran přebujelou speciální legislativou, i kazuistiku v civilistickém právním myšlení, upírajícím svou hlavní pozornost na výjimky z výjimek, nikoli na to, co je hlavní a podstatné. 4. V porovnání s Randovým právnickým buditelstvím vystupuje do popředí nápadná sterilita stávajícího civilistického myšlení a banálnost jeho výstupů. "Vědecké bádání" se často omezuje jen na pečlivé čtení zákonného textu a činění závěrů jen z něho. Podíváme-li se na literární produkci vzniklou zde po r. 1989, můžeme si položit otázku, co z toho má trvalejší hodnotu, resp. co vůbec zřetelněji vystupuje z podprůměrnosti. Pár mimořádných titulů bychom spočítali na prstech jedné ruky.
6
III. 1. Tento sotva utěšený stav má své příčiny i následky. 2. O příčinách byla zčásti řeč výše. Dodejme k tomu, že nápadná je pohodlnost civilistického myšlení vede k uchovávání a recyklaci myšlenkových schémat z 50. a 60. let. Vždyť v kolika učebnicích občanského práva se např. dočteme, že hlavní funkce občanského zákoníku je v úpravě majetkových vztahů! Hlavní funkce občanského zákoníku je přece v zajištění celkového respektu k právu lidí svobodně si utvářet vlastní soukromý život. To je také základní myšlenka, ze které vychází návrh nového občanského zákoníku pro Českou republiku, jehož koncept opouští zdejší kodifikační modely z r. 1950 i 1964 a přiklání se k západoevropským vzorům. Z různých stran slyšíme, že kodexová osnova je složitá, že vytváří nové instituty a že lidé budou uplatňovat svoje nová subjektivní práva, a dokonce se o ně i víc soudit. Nesdílím tuto linii pramenící z bezradnosti a planého odbornictví. Nový občanský zákoník se nepřipravuje proto, aby se privátní záležitosti člověka zúřadovaly v právnických kancelářích co nejpohodlněji. 3. Při čtení Randových spisů si brzy všimneme, jak rozsáhlou a soustředěnou pozornost věnoval kritickému rozboru judikatury a jak neváhal vadná rozhodnutí podrobit kritice i velmi tvrdé. Tak si např. v souvislosti s náhradou škody všímá rozh. č. 1421 Glaser-Ungerovy sbírky a odmítá jeho myšlenkový konstrukt, že ztráta hnací síly vody znamená ušlý zisk, nikoli skutečnou škodu. Můžeme v analogické souvislosti poukázat na aktuální učebnici občanského práva, která bez stínu kritiky zaznamenává, že judikatura dospěla k závěru, že promlčení peněžité pohledávky nepředstavuje skutečnou škodu, nýbrž ušlý zisk, ač jde o závěr stejně nesprávný jako v onom starém judikátu vídeňského soudního dvora. Nejen na tomto, ale i na řadě jiných příkladů můžeme ukázat, jak se zdejší nauka občanského práva přijala trpnou úlohu sekundanta judikatury, mechanicky zaznamenávajícího její výsledky. A zvedne-li se vědec přec jen k odporu, protože to už křičí, často z nepochopitelných důvodů následně couvne. Je celkem známo, jaké názorové kontroverze vyvolává judikatura setrvávající na stanovisku, že usnesení valné hromady obchodní společnosti není právní úkon, ale jiná právní
7
skutečnost. Přední představitel občanskoprávní nauky se k tomu judikatornímu závěru vyjádřil v 8. vydání známého komentáře obsáhlejší pasáži, v níž přesvědčivě zdůvodnil nesprávnost soudního přístupu. Stejné stanovisko nalezneme i v dalším vydání, leč v aktuálním 10. vydání bylo vypuštěno. Klade se otázka, proč se tak stalo: změnu názoru můžeme sotva předpokládat. Jedna z hypotéz, která se nabízí, může hledat vysvětlení kolegiálním ohledem vzhledem k posílení soudců Nejvyššího soudu jako hlavních autorů komentáře. 4. Zdá se, jako by z různých příčin byla narušena přirozená dělba práce mezi představiteli civilistické nauky a právní praxe. Jako člověk přišedší do akademického světa po letech praktického výkonu právnického povolání vidím příčinu spíš v představitelích vědy, v jejich opatrnosti, názorové sterilitě, neschopnosti či neochotě ukazovat cestu. Kde právní věda není s to dát praxi na její otázky odpověď, hledá ji právní praxe sama. Často to dopadá tak, jak poukázal Leonardo da Vinci: Praxe bez teorie je jako loď bez kormidelníka. Judikatura mnohdy dospívá i ve skutkově shodných situacích k protikladným závěrům - pamatujeme všichni rozličná rozhodnutí o promlčení práva na bezdůvodné obohacení vzniklého v obchodě, na rozhodnutí, podle nichž příslušenství jednou následuje právní osud hlavní věci, jindy nenásleduje a četná další. Judikatura mnohdy také dospívá k závěrům zjevně nesprávným - o přípustnosti analogie i ve věcech osobního statusu - takže se dozvídáme, že i právnická osoba má city - nebo že technický průkaz je součástí automobilu, že pozvánka na valnou hromadu není právní úkon atd. Odbornou relevanci těmto nápadům nelze přiznat jen proto, že k nim dospěl sám Nejvyšší soud a že je různí představitelé soudní praxe promítají jako autoři do komentářů k základním soukromoprávním kodexům. Často se tak z komentáře dozvíme, jak problém řeší rozhodovací praxe a že jej řeší správně, judikáty pak odkazují na týž soudcovský komentář glorifikující výsledky rozhodovací praxe jako na závěry "teorie". Tím se kruh uzavírá. Leč, jak řečeno, nelze praxi vytýkat, že sama hledá cesty, nedočkáli se pomoci od právní vědy; osten kritiky míří jinam.
8
IV. 1. Úkol právní vědy není zaznamenávat představy zákonodárné nebo rozhodovací praxe a respektovat je jako vědecké pravdy. Úkol právní teorie je kriticky zkoumat zákon i judikaturu podle zásad vědecké práce a uzavřít, nakolik se pojetí praxe srovnává s úrovní vědeckého poznání. Rezignuje-li civilistická nauka značnou měrou na své poslání - zkoumat, kriticky analyzovat, argumentovat, zveřejňovat, a tím i sloužit - je to špatné koncepčně, metodologicky i sociálně. 2. Je, myslím, nejvyšší čas, aby česká civilistická nauka konečně zvedla hlavu a sebevědomě se ujala role, která jí v právním státu právem náleží. V tom směru mohou být Randova píle, kritičnost a vědecká odvaha i dnešku stálým příkladem. Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš
Právnická fakulta ZČU v Plzni
Slavnostní předávání medailí Antonína Randy v roce 2007. Také v roce 2007 byly již tradičně udíleny medaile Antonína Randy. Slavnostní předání medailí se uskutečnilo dne 23. října, také již tradičně ve Vlasteneckém sále staroslavného Karolina. Atmosféra letošního předávání medailí však byla obzvlášť slavnostní a netradiční v tom, že po prvé v historii této akce, organizované Jednotou českých právníků, byla udělena zlatá medaile Antonína Randy. Účastníky slavnosti, mezi nimiž byla kromě laureátů Randovy medaile a členů Jednoty českých právníků, řada významných právnických osobností a dalších představitelů společenského a veřejného života, uvítal krátkým proslovem rektor Univerzity Karlovy prof. RNDr. Václav Hampl, CSc.
9
Úvodní projev přednesl prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, který zdůraznil význam odkazu díla prof. Antonína Randy ve vztahu k současné civilistice. Jedna z Randových vědeckých zásad, kladoucí důraz na obecné právní konstrukce ve vztahu k speciálním úpravám, je také základní myšlenkou, ze které vychází návrh nového občanského zákoníku pro Českou republiku, na jehož zpracování se prof. Eliáš významnou měrou podílí. Celý velmi zajímavý projev je ve Zpravodaji Jednoty českých právníků publikován samostatně. Randova medaile byla na návrh Presidia Jednoty českých právníků udělena celkem pěti právnickým osobnostem. Jak již bylo výše zmíněno, poprvé v historii této významné pocty byl udělen její nejvyšší tj. zlatý stupeň. Zlatou medaili obdržel z rukou prvního místopředsedy Prezidia Jednoty českých právníků JUDr.Antonína Mokrého JUDr. Otakar Motejl. V krátkém projevu JUDr. Mokrý vyjádřil přesvědčení, že osobnost JUDr. Otakara Motejla, dlouholetého předsedy Jednoty českých právníků, odpovídá přísným kritériím Statutu medaile Antonína Randy, dle nichž lze zlatou medaili udělit předním představitelům politického, veřejného a společenského života za mimořádné zásluhy o rozvoj demokracie a práva a nejvýznamnějším představitelům právní teorie a praxe, kteří se mimořádnou měrou zasloužili o rozvoj právní vědy a budování právního státu. Zlatá medaile byla JUDr. Motejlovi udělena u příležitosti jeho významného životního jubilea 75 let. JUDr. Motejl poté v krátkém proslovu vyslovil poděkování za toto vysoké ocenění a ujal se dalšího předávání medailí. Stříbrnou medaili převzal z jeho rukou prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD., předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky, jako ocenění jeho významného přínosu právní teorii a praxi v oboru trestního práva. Profesor Šámal se dlouhodobě jako člen komise Ministerstva spravedlnosti významně podílí na legislativních pracích v oblasti trestního práva, konkrétně na přípravě rekodifikace trestního zákona a trestního řádu. Oceněna byla také jeho dlouhodobá spolupráce s Městským sdružením Jednoty českých právníků v Brně. Dále byla stříbrná medaile udělena JUDr. Ludmile Suché, dlouholeté člence a funkcionářce výboru Pražského sdružení Jednoty, za její mimořádné zásluhy o Jednotu českých právníků. JUDr. Suchá je známa jako vynikající koordinátorka diskusních setkání a spoluorganizátorka
10
i všech dalších aktivit Pražského sdružení. Velmi záslužná je také její činnost v redakci Zpravodaje Jednoty českých právníků, jehož úroveň a obsah se její zásluhou neustále zdokonaluje a rozšiřuje tak, že se z něj stává nejen organizační informátor Jednoty, ale i hodnotný odborný právnický časopis. Bronzová medaile byla udělena JUDr. Ludvíku Davidovi, CSc., soudci Nejvyššího soudu České republiky, za jeho přínos právní teorii a praxi a za aktivní práci v Jednotě českých právníků, konkrétně v Městském sdružení v Brně. JUDr. David se dlouhodobě specializuje na problematiku pracovního práva a jako člen lektorského sboru Justiční akademie ČR se zaměřuje zejména na evropské právo na úseku lidských práv a svobod. Bronzová medaile byla dále udělena JUDr. Věře Kličkové, člence místního sdružení Jednoty českých právníků Kolín-Kutná Hora, za její dlouholetou obětavou práci pro Jednotu českých právníků. Jménem oceněných vyslovil poděkování prof. Šámal. Z reakcí účastníků slavnostního shromáždění, které po skončení oficiální části pozval JUDr. Otakar Motejl do přilehlých prostor Vlasteneckého sálu na malé občerstvení bylo patrno, že letošní předávání medailí Antonína Randy, bylo opět významnou společenskou událostí, umocněnou navíc udělením první zlaté medaile. Pro informaci čtenářů Zpravodaje se zařazuje přehled všech nositelů medaile Antonína Randy.
Přehled udělených Randových medailí v letech 1992-2007 1992 stříbrná medaile: Prof. JUDr. Vladimír Kubeš, in memoriam Prof. JUDr. Karel Malý, DrSc. Prof. JUDr. František Šamalík, DrSc. JUDr. Jan Štěpán
1992 bronzová medail: JUDr. Jaromír Heindl JUDr. Jan Kober JUDr. Václav Morávek, in memoriam JUDr. Otakar Musil JUDr. Miroslav Rykl JUDr. Vladimír Schmid JUDr. Zdeněk Zatloukal JUDr. Vladimír Zeman
11
1993 stříbrná medaile JUDr. Vladislav Brož Doc. JUDr. Jiří Haderka, CSc. JUDr. Josef Rubeš JUDr. Karel Knap
1993 bronzová medaile JUDr. Mikuláš Blažej JUDr. Ladislav Boura Prof. JUDr. Hynek Bulín, CSc. JUDr. Oldřich Jehlička, CSc. JUDr. Ludmila Suchá JUDr. Pavel Tuma JUDr. Libuše Vacková
1994 stříbrná medaile JUDr. Jaroslav Bičovský, CSc. JUDr. Dagmar Burešová prof. JUDr.Karol Planka, DrSc. (Slovensko) JUDr. Vladimír Vitásek, CSc.
1994 bronzová medaile: JUDr. Jaromír Alexa Mgr. Lenka Dvořáková JUDr. Eduard Huth JUDr. Evžen Chroust JUDr. Igor Kladivo JUDr. Vladimír Plášil JUDr. Jiří Rákosník, in memoriam JUDr. Vendulka Stuchlíková JUDr. Cyril Svoboda
1995 stříbrná medaile prof.JUDr. Petr Hajn,DrSc. JUDr. Milan Holub, CSc. JUDr. Otakar Motejl JUDr. Jiří Novák JUDr. Lubomír Volejník
1995 bronzová medaile JUDr. Antonín Draštik JUDr. Hana Kantorová JUDr. Drahomíra Pálenská, CSc. JUDr. Václav Škach, CSc.
1996 stříbrná medaile JUDr.Jiří Brázda JUDr. Karel Čermák JUDr. Zdeněk Kessler JUDr. Jan Kober Prof.JUDr. Valentin Urfus
1996 bronzová medaile JUDr. Jan Brož JUDr. Stanislav Ehlich JUDr. Vratislav Havlík Mgr. Jitka Hugová JUDr. Olga Kappová JUDr. Jan Kolařík Mgr. Zdeňka Kutá
1997 stříbrná medaile gen. JUDr. Bohuslav Ečer, in memoriam Prof. JUDr. Marie Kalenská, DrSc.
1997 bronzová medaile JUDr. Václav Helešic JUDr. Alice Sedláková JUDr. Jindřich Konrád
12
JUDr. Jaroslav Tauš, in memoriam Doc.JUDr. Petr Tröster, CSc.
JUDr. Drahoš Tomeš
1998 stříbrná medaile: prof.JUDr. Dušan Hendrych prof.JUDr. Josef Macur, DrSc. JUDr. Antonín Mokrý
1998 bronzová medaile: JUDr. Václav Čípek Doc. JUDr. Jiří Mikeš JUDr. Václav Reif JUDr. Jaroslav Standara
1999 stříbrná medaile prof.JUDr. Vladimír Čermák doc. JUDr. Vladimír Kindl prof.Dr.Dr.h.c.Jan S. Kruliš-Randa (Švýcarsko) doc. JUDr. Oto Novotný 2000 stříbrná medaile Eduard Graf von Westphalen (Německo) Prof. JUDr. Alena Winterová, CSc. JUDr. Pavel Zářecký, CSc.
1999 bronzová medaile JUDr. Margita Korhoňová JUDr. Václav Manďák, CSc. JUDr. Vratislav Vinš JUDr. Drahoslav Sojka
2001 stříbrná medaile neudělena
2001 bronzová medaile JUDr. Oldřich Říha JUDr. Josef Novotný
2002 stříbrná medaile JUDr. Jaroslav Bureš JUDr. Ljubomír Drápal Doc. JUDr. Josef Fiala, CSc. JUDr. Bohumil Repík, CSc. (Slovensko)
2002 bronzová medaile JUDr. Richard Doleček JUDr. Jaroslav Duben, CSc.
2003 stříbrná medaile JUDr. PhDr. Stanislav Balík Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš JUDr. Martin Foukal JUDr. Pavel Rychetský
2003 bronzová medaile JUDr. Vítězslav Jurka JUDr. Bohumila Rubanová JUDr. Marta Škárová JUDr. Ivana Štenglová
2004 stříbrná medaile Roger Errera (Francie)
2004 bronzová medaile doc. JUDr. Ing. Antonín
2000 bronzová medaile JUDr. Jaroslav Hájek JUDr.Jan Tuláček
13
Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.
Brzobohatý, CSc. JUDr. Aleš Klempa Jean Michel Peltier (Francie) JUDr. Božena Šrámková
2005 stříbrná medaile: Dr.Jakob Gratzer (Rakousko) prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.
2005 bronzová medaile prof.JUDr. Jan Dědič JUDr. Jiřík Fleischer JUDr. Květoslav Kramář
2006 stříbrná medaile Dr. JUDr.h.c.Jacques Isnard, Ph.D..(Francie) Doc.JUDr. Stanislav Plíva, CSc.
2006 bronzová medaile: JUDr. Miloš Borovička JUDr. Ladislav Jouza JUDr.Martina Kasíková JUDr. Eugenie Kuchtíčková JUDr. Ilona Mouchová
2007 zlatá medaile JUDr. Otakar Motejl 2007 stříbrná medaile prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD. JUDr. Ludmila Suchá
2007 bronzová medaile JUDr. Ludvík David, CSc. JUDr. Věra Kličková
JUDr. Drahomíra Pálenská CSc.
14
Praktické problémy medicínského práva Přehled právních předpisů Některá základní pravidla platná i v oblasti medicínského práva obsahuje Listina základních práv a svobod. Jde zejména o článek 6 – právo na ochranu života, článek 7 – nedotknutelnost osoby, článek 8 – záruka osobní svobody s tím, že ústavní péče o občana bez jeho souhlasu podléhá oznamovací povinnosti soudu do 24 hodin, soud musí předběžně rozhodnout o přípustnosti držení v ústavu zdravotní péče bez souhlasu do 7 dnů. Dále článek 10 týkající se ochrany osobních údajů a článek 31 – právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění, za podmínek, které stanoví zákon. Dalším významným právním předpisem medicínského práva je Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny přijatá dne 4.4.1997 a ratifikována Českou republikou v roce 2001. Úmluva má dodatkový protokol O zákazu klonování lidských bytostí ze dne 12.1.1998, který byl rovněž Českou republikou ratifikován a dodatkový protokol O transplantaci orgánů a tkání lidského původu, s nímž harmonuje současný transplantační zákon platný v České republice. Mezi další významné právní předpisy medicínského práva zejména patří:
-
zákon o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. v platném znění (poslední novela zákonem č. 111/2007 Sb. umožňuje nahlížení do zdravotnické dokumentace a její kopírování); zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. v platném znění; zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních č. 160/1992 Sb. v platném znění; zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického
15
-
-
povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta č. 95/2004 Sb. v platném znění; zákon o nelékařských zdravotnických povoláních č. 96/2004 Sb. v platném znění; zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře č. 220/1991 Sb. v platném znění; zákon o umělém přerušení těhotenství č. 66/1986 Sb. v platném znění; transplantační zákon č. 285/2002 Sb. v platném znění; zákon o léčivech č. 79/1997 Sb. v platném znění; zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. v platném znění; zákon o zdravotnických prostředcích č. 123/2000 Sb. v platném znění. Aktuální problémy medicínského práva v současné době
V současné době patří mezi nejaktuálnější problémy medicínského práva otázka, co je třeba považovat za péči „lege artis“, podle jakých pravidel bude rozhodnuto, zda péče byla či nebyla poskytnuta lege artis a kdo tuto skutečnost posoudí. Při definici tohoto pojmu se vychází zpravidla z ustanovení § 11 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu v platném znění, podle kterého mají zdravotnická zařízení poskytovat zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Některé jiné definice označují za „lege artis“ řádné splnění všech profesních povinností příslušného zdravotnického pracovníka, případně správný postup, uznávaný postup apod. Znalecké posudky hodnotí správnost či nesprávnost postupu lékaře v konkrétním případě. Výsledky znaleckých posudků vypracovaných různými znalci či ústavy jsou často rozdílné i protichůdné a je poměrně těžké, aby v některých případech zaujali znalci jednotné stanovisko. V případech trestního stíhání lékařů, kdy znalecký posudek předložený jednou ze stran trestního řízení nesmí být odmítnut ani diskriminován, dojde-li k situaci, kdy proti sobě stojí znalecké posudky s různými
16
závěry, by mělo být postupováno v souladu s nálezem Ústavního soudu I.ÚS 429/03 ze dne 4.12.2003, podle kterého v těchto případech nezbývá, než postupovat podle ústavní zásady presumpce neviny, jejíž důsledkem je zásada in dubio pro reo. Dalším problémem je požadavek poskytovat péči lege artis na straně jedné a přísná regulace úhrad zdravotní péče ze strany zdravotních pojišťoven na straně druhé, kdy lékař často musí velmi bedlivě zvažovat, zda riskovat finanční postih ze strany zdravotní pojišťovny, či naopak nebezpečí žaloby o náhradu škody a trestního stíhání. V posledním období je velmi aktuální problematika informovaného souhlasu pacienta s lékařským výkonem. Za porušení právní povinnosti zdravotnického zařízení se považuje i nedostatek informací, které pacient obdržel, oproti tomu, na jaké informace měl právo. Jeho souhlas je považován za kvalifikovaný pouze tehdy, obdržel-li všechny informace, které obdržet měl. V opačném případě lze dospět k závěru, že zdravotnické zařízení porušilo svou právní povinnost, byť poskytlo péči lege artis. V některých případech je problémem naopak absence „informovaného nesouhlasu“, tedy reversu v případech, kdy pacient odmítl lékařem doporučenou péči a lékař nepostupoval podle zákona, tedy nevyžádal si od něho negativní revers. Závažným problémem v oblasti náhrady škody jsou mezery v pojistném krytí zdravotnických zařízení, kdy pojistné podmínky mnoha pojišťoven vylučují pojistné krytí v některých situacích, které běžně při poskytování zdravotní péče nastávají. Jde například o vyloučení pojistného krytí jakýchkoli nároků vyplývajících z práva na ochranu osobnosti, pojistné krytí pojistné události způsobené „hrubou nedbalostí“, porušením prevenční povinnosti apod. V praxi se v posledních létech setkáváme s tendencí kriminalizovat práci lékařů, kdy pacienti nebo pozůstalí dávají přednost trestnímu oznámení před civilní žalobou. To ve svých důsledcích vede k alibismu
17
a právní opatrnosti lékařů, což není ve prospěch pacienta. Již profesor Charvát napsal, že „běda pacientovi přestane-li být chirurg sebevědomě odvážným a začne být právnicky opatrným“. V posledních létech dochází také k nárůstu fyzických napadení a útoků včetně tří vražedných útoků na lékaře. Aktuální se stává otázka zvýšené právní ochrany zdravotníků případně i dalších osob, na které jsou vedeny útoky v souvislosti s výkonem jejich povolání nebo pro výkon jejich povolání. Navrhovaná rekodifikace trestního zákona počítá (po velmi dobré spolupráci prezidenta České lékařské komory a úřadujícího ministra spravedlnosti) s vyšší trestní sazbou za vraždu a ublížení na zdraví i vyhrožování, je-li taková trestná činnost spáchána na zdravotníkovi, nebo jiné osobě v úmyslu působit na výkon povinností vyplývajících z jejího povolání nebo pro výkon jejího povolání. Bude-li tato právní úprava přijata, bude se týkat nejen zdravotníků, ale i učitelů, advokátů a dalších osob, které při výkonu svého povolání mohou být vystaveny útokům, vyhrožování, apod. Problematika trestní odpovědnosti v medicíně Nejčastějším trestným činem je ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 224 trestního zákona. Při řešení otázky trestní odpovědnosti lékaře jde o odpověď na tři základní otázky: 1) Zda šlo o postup non lege artis, tedy v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, resp. zda šlo o porušení profesních povinností lékaře příslušné profese. 2) Zda je prokázána příčinná souvislost mezi porušením profesních povinností lékaře a újmou na zdraví nebo úmrtím pacienta. 3) Zda je prokázáno zavinění, alespoň z nedbalosti nevědomé. V řadě případů totiž nepůjde o nedbalost, ani o porušení profesních povinností, ale o přípustné riziko při výkonu lékařského povolání, které nelze označit jako zanedbání profesních povinností. Každý lékařský zákrok má svá rizika, která se v určitém procentu případů naplní a nelze
18
trestně stíhat lékaře za jakýkoli diagnostický omyl, manuální nezdar, apod. Občanskoprávní odpovědnost zdravotnického zařízení Nejčastějším případem je odpovědnost za porušení právní povinnosti dle § 420 občanského zákoníku, kdy je ovšem nutno prokázat jak porušení právní povinnosti zdravotnického zařízení, tak i příčinnou souvislost mezi tímto porušením a následkem na zdraví nebo životě pacienta. V poslední době se stále častěji uplatňuje i odpovědnost za porušení prevenční povinnosti zdravotnického zařízení dle § 415 občanského zákoníku. Specifickým případem právní odpovědnosti, který je rovněž ve zdravotnictví velmi častý, je „odpovědnost za výsledek“ dle § 421a občanského zákoníku, kdy škoda je způsobena povahou použité věci. Rozsáhlé spory jsou vedeny o tom, co lze ještě považovat za použitou věc, jejíž povahou došlo ke škodě na zdraví nebo na životě a co již za použitou věc považovat nelze. Odpovědnost může být aktuální i za škodu na věcech vnesených a odložených dle § 433 občanského zákoníku. V poslední době velmi narůstají žaloby dle § 11 a následujících občanského zákoníku v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Jde o žaloby pro zásah do rodinného života, kdy podle žaloby vinou zdravotnického zařízení ztratila rodina svého člena, ale i žaloby za porušení práv pacienta, například nedostatečné informace před zákrokem, který byl odkladný a spojený s rizikem, ale i o žaloby za nedůstojné zacházení s pacientem ze strany zdravotnického personálu. Informovaný souhlas a nesouhlas, detence Problematiku informovaného souhlasu pacienta s lékařským výkonem a zdravotní péčí řeší článek 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a § 23 odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. ve znění zákona č. 111/2007 Sb.
19
Pacient má právo být informován o povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích. Velmi důležitá je informace o rizicích výkonu, která vystupuje do popředí zejména u odkladných výkonů, které mohou, ale nemusí být provedeny a zvláště pak u kosmetických výkonů, které nemají za cíl zachovat, nebo zlepšit zdravotní stav. Pacient má právo na informaci o alternativách poskytované zdravotní péče a lékařem doporučovaného výkonu a rozhodnutí o tom, jakou alternativu se ze dvou nebo několika možných vybere, náleží po patřičném vysvětlení pacientovi. Součástí informací musí být i informace o potřebném léčebném režimu v období rekonvalescence. Naproti tomu odmítá-li pacient přes náležité vysvětlení potřebnou zdravotní péči, je lékař povinen vyžádat si jeho písemné prohlášení – revers. Odmítá-li pacient revers podepsat, lze jej nahradit podpisem lékaře a jednoho svědka (vyhláška č. 385/2006 Sb.). Nikdy však nestačí pouhý záznam do zdravotnické dokumentace, že pacient lékařem doporučenou péči odmítá. Vzor informovaného souhlasu i reversu lze nalézt na webových stránkách České lékařské komory www.lkcr.cz. Ustanovení v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu v platném znění řeší otázku, kdy lze poskytovat zdravotní péči bez souhlasu pacienta. Jde o tyto případy: 1) Jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž je povinné léčení (zejména přenosné choroby). 2) Jestliže se osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí. 3) Není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného si vyžádat jeho souhlas a přitom jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života nebo zdraví. Rovněž v případě dítěte a osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům, jde-li o neodkladné výkony nutné k záchraně života nebo zdraví a odmítá-li zákonný zástupce nebo opatrovník souhlas, lze poskytnout péči bez
20
souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka (§ 23 odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb. v platném znění). V případě hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu, případně jeho omezení ve volném pohybu, nebo styku s vnějším světem bez jeho souhlasu, je zdravotnické zařízení povinno tuto skutečnost hlásit do 24 hodin soudu v jehož obvodu má sídlo. Povinnost mlčenlivosti Problematiku povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků řeší ustanovení § 55 odst. 2 písmeno d) zákona č. 20/1966 Sb. v platném znění o péči o zdraví lidu, který je v poměru speciality k zákonu o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Zdravotnický pracovník je povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu svého povolání, kromě taxativně stanovených výjimek. Jde o tyto výjimky: a) Informace jsou poskytovány se souhlasem pacienta; b) zdravotnický pracovník má oznamovací povinnost vyplývající z právního předpisu; c) jde o informace poskytované na vyžádání orgánů činných v trestním řízení, pokud byl vysloven souhlas soudce, nebo případ podléhá oznamovací povinnosti dle trestního zákona; d) v nezbytně nutném rozsahu pro právní ochranu lékaře nebo zdravotnického zařízení, v případě soudního sporu, nebo trestního řízení. Nahlížení ze zdravotnické dokumentace, kopie, výpisy Do zdravotnické dokumentace mohou v nezbytném rozsahu, i bez souhlasu pacienta, nahlížet subjekty uvedené v § 67b odst. 10 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, například členové znaleckých komisí, disciplinárních orgánů komor, revizní lékaři zdravotních pojišťoven, apod.
21
Podle § 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 111/2007 Sb. má pacient právo nahlížet do své zdravotnické dokumentace, činit si z ní výpisy a kopie a zmocnit k tomu jiné osoby. Nemůže-li určit jiné osoby s ohledem na svůj zdravotní stav, mají tato práva osoby jemu blízké. Výjimkou jsou pouze autorizované psychologické metody a psychoterapeutické prostředky léčby prováděné zpravidla klinickými psychology. Lhůta pro pořízení výpisu a kopií ze zdravotnické dokumentace je 30 dnů od obdržení žádosti. V případě úmrtí pacienta se za pozůstalé považují osoby blízké, neurčil-li pacient za svého života jinak. Právo nahlížet do zdravotnické dokumentace zemřelého včetně pitevního protokolu a pořizování kopií z těchto dokumentů, mají osoby blízké, nebo osoby určené pacientem. Pokud však pacient za svého života vyslovil zákaz poskytování informací, lze poskytnout jen informace zcela nezbytné pro ochranu zdraví pozůstalých a nelze poskytnout kopie ani výpisy ze zdravotnické dokumentace zemřelého pacienta. Výjimka je stanovena v § 67bb odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb. v platném znění, kdy při podezření na týrání, zneužívání, ohrožování zdravého vývoje, nebo jiné závažné porušení rodičovské zodpovědnosti, lze informace odepřít zákonným zástupcům nezletilého pacienta. Znalecké posudky Znalecký posudek bývá jak v trestním řízení, tak v občanskoprávním řízení týkajícím se poskytování zdravotní péče kardinálním důkazem. Důležité je zejména: 1) Dbát na správnou odbornost znalce, tedy správně zvolené znalecké odvětví. 2) Dbát na to, aby znalci byly položeny správně otázky, na které má odpovědět ve znaleckém posudku. 3) Klást důraz na to, aby znalec či znalecký ústav měl před vypracováním znaleckého posudku k dispozici všechny
22
potřebné podklady, zejména vyjádření lékařů a dalších zdravotníků, jejichž práci posuzuje a znalost personálních technických a dalších podmínek v příslušném zdravotnickém zařízení. Podle § 105 odst. 3 trestního řádu lze proti osobě znalce, proti znaleckému odvětví a proti zadaným otázkám podat námitky o kterých rozhoduje státní zástupce a v řízení před soudem soudce. Je zřejmě chybou, že občanský soudní řád zatím obdobné ustanovení nemá, ale jistě i v občanskoprávním řízení lze namítat chybnou odbornost znalce, chybně nebo nedostatečně položené otázky znalci. Trestní řád rovněž výslovně v § 110a připouští znalecký posudek pořízený „stranou“, obsahuje-li doložku uvedenou v tomto ustanovení. Občanský soudní řád opět obdobné ustanovení nemá. Znalecký posudek pořízený stranou, však lze i v občanskoprávním řízení nepochybně pořídit a založit do spisu a soud jej nemůže jako důkaz opomenout (viz nález Ústavního soudu ze dne 20.10.2005 III. ÚS 139/05). JUDr. Jan Mach advokát
„Není ničeho, co by nemohlo být ne-li překonáno, tedy aspoň mírněno důmyslnou péčí“ Plinius
23
Neplatnost právních úkonů – slabé místo české civilistiky 1) Krátký návrat do historie I se značným odstupem času lze na základě zákonného textu a dostupné judikatury konstatovat, že obecný zákoník občanský (dále „o. z. o.“) z roku 1811 neučinil neplatnost právních jednání stěžejní otázkou. Osvícenský kodex dal přednost právní úpravě institutů věcného a závazkového práva, směřující k žádoucímu pozitivnímu výsledku; k případné neplatnosti právního jednání mohlo dojít spíše na základě interpretace jednotlivých ustanovení zákona, než výslovné úpravy (srov. např. § 865 o způsobilosti uzavřít smlouvu nebo § 883 o formě smluv). Z těch norem, jež o neplatnosti aktů práva přece jen tak či onak pojednávaly, lze zmínit kupříkladu § 1432 o nemožnosti žádat zaplacení dluhu, který se stal neplatným jen pro nedostatek formy, či § 878 o možnosti a dovolenosti smlouvy jako podmínkách její platnosti (plnění nemožné nemůže být předmětem platné smlouvy). V klíčovém ustanovení § 879 však zákoník použil termínu nicotnosti smlouvy. Uvedl, že smlouva, která se příčí zákonnému zákazu nebo dobrým mravům, je nicotná. Ve čtyřech bodech zároveň demonstrativním výčtem naznačil hlavní důvody nicotnosti smlouvy. Takto otevřený obsah úpravy důsledků právně vadných smluv v § 879 podrobil precizní analýze V. Kubeš v klasickém díle Smlouvy proti dobrým mravům, vydaném v roce 1933.1) Z Kubešova spisu, který je dosud vděčným objektem historické komparatistiky, vyplývá zdrženlivý autorův přístup k případné extenzivnosti výkladových závěrů o neplatnosti (nikoli tedy nicotnosti) smluv, které by se ocitly v potenciálním rozporu s dobrými mravy. Kubeš tu přiznával značný 1)
Vydáno téhož roku v Brně i v Praze, další část odstavce je převzata ze závěrečné kapitoly Kubešovy knihy (s. 292-301), otištěné též ve sborníku Brněnská škola právní teorie (normativní teorie), vydaném nakladatelstvím Karolinum v roce 2003 (s.283-290).
24
význam konkrétním okolnostem případu, k nimž je žádoucí zejména při soudní interpretaci obsahu kontraktu přihlížet. Užívání termínu nulita (nicotnost) ve spojitosti s právním jednáním, hrozící konfuzí s obvyklým pojmem (a právními následky) neplatnosti, mělo později určitou doktrinární oporu v jedné z panujících právních nauk – v normativní teorii. Ta měla se svými právně logicky dosti vyhraněnými přístupy blízko k tomu, aby právní jednání považovala za buď platná, nebo neexistující (viz Kelsenova Všeobecná teorie norem).2) Doby nastalé po zániku účinnosti o. z. o. lze charakterizovat jako z hlediska legislativní optiky jednodušší, v praktických důsledcích však stále mlhavější a doktrinárně chudší. Střední občanský zákoník č. 141/1950 Sb. upravoval neplatnost právních úkonů v hlavě třetí obecných ustanovení a vázal ji především na vady projevu vůle (§§ 32 – 35, 37). Neplatnost právních úkonů nastávala též při nedostatku zákonem stanovené formy a při nemožnosti plnění; neplatná mohla být i jen část právního úkonu (§§ 38, 43, 44). Ustanovení § 36 kodexu však již naznačilo obtíže, které později z rigidní aplikace slov zákona vyplynuly: za neplatný byl označen právní úkon, který se příčí zákonu nebo obecnému zájmu (odst. 1). Jaký byl tehdy předpokládán obecný zájem, napověděl odstavec 2 téhož ustanovení - soud mohl na návrh prokurátora vyslovit, že plnění poskytnuté té straně, která o neplatnosti právního úkonu ve smyslu odst. 1 věděla, propadá ve prospěch státu. Nyní platný občanský zákoník („o. z.“) č. 40/1964 Sb. zvolil podobnou koncepci úpravy neplatnosti právních úkonů. Jen zdánlivě nevinně však vyhlíží zásadní ustanovení § 39, podle něhož je v nynějším znění neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Za ne zcela dávných časů nebyla šíře praktického záběru tohoto ustanovení přehnaně velká. Z hlediska kvantity kontraktů, používaných ve společnosti, totiž převažovaly smlouvy, při nichž se ani 2)
Kelsen, H: Všeobecná teorie norem. Acta Universitatis Brunensis - Iuridica, MU, Brno 2000, s. 115 a násl.
25
nepočítalo s variabilitou projevů vůle stran (prodej v obchodě). Klasické smluvní typy, užívané mezi občany, tedy kupní, darovací či směnná smlouva, navíc nebyly - s výjimkou převodu nemovitostí – obligatorně písemné. Sféra potenciální neplatnosti takových úkonů se tudíž zužovala na méně významné vady projevů vůle jejich aktérů. Doktrinárně dokonce přežívala nauka o třech složkách právního úkonu, a to o složkách podstatných (essentialia), pravidelných (naturalia) a nahodilých (accidentalia). Jen nedostatek první složky (např. neurčité ujednání o předmětu a ceně věci při kupní smlouvě) nezbytně vedl k neplatnosti právního úkonu. Judikatorní praxe však již znala symptom „zneplatňování“ řady právních úkonů – stát přece věděl lépe než účastníci právních úkonů, co je platné a co nikoli. Koncepční uvolnění ve prospěch vůle stran přinesla velká novela o. z. č. 131/1982 Sb. Vedle absolutní neplatnosti právních úkonů byla totiž nově v § 40a o. z. upravena i neplatnost relativní – nedovolala-li se dotčená osoba v obecné lhůtě neplatnosti, právní úkon zůstával platný. Byť zmíněné ustanovení obsahovalo jen skromný výčet možností (zejména vztahujících se ke spoluvlastnictví a vlastnickým převodům), při nichž přicházela relativní neplatnost právního úkonu v úvahu, přece jen šlo o přínos in favorem vůle stran a jejich právní jistoty. Hlavně slova tehdejší důvodové zprávy by si měla připomenout nynější judiciální praxe: „Společenské potřebě neodpovídá, aby se všemi v zákoně uvedenými důvody neplatnosti právního úkonu byly nadále spojovány důsledky z tzv. absolutní neplatnosti právního úkonu.“ 3) 2) Česká současnost Ačkoli se společenské vztahy zmnohonásobily a zpestřily – a dosah § 39 o. z. je tak mnohem širší -, dogmaticky ustrnulé a extenzivní pojetí absolutní neplatnosti právního úkonu stále přežívá. Stát již sice není všemocný, zákon však – na úkor smluvní volnosti stran – ano. 3)
Tento výňatek z důvodové zprávy je citován v komentáři Bičovského a Holuba Občanský zákoník a předpisy související, vyd. Panorama, Praha 1984, s. 69. K počátkům aplikační praxe § 40a o.z. viz. též souhrnné R 50/85.
26
Dobré mravy, „ponížené“ na běžný § 3 obecných ustanovení, zůstávají v aplikační defenzívě. K tomu přičtěme i nedostatky občanskoprávní úpravy, jež nezřídka náležitosti právních úkonů ještě rozšířila a vytvořila tak ještě větší riziko jejich neplatnosti. Flagrantním případem může být naštěstí v roce 2005 zrušený odst. 3 § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, který požadoval po účastnících obligatorně písemné nájemní smlouvy uvést pod výslovnou sankcí neplatnosti nejen předmět nájmu, jeho účel, dobu trvání, výši nájemného a jeho splatnost, ale i způsob jeho placení. Stávalo se tedy, že kontrakt obsahoval ujednání o placení nájemného kupř. čtvrtletně v částce 50.000,- Kč, nebyl však zmíněn bankovní převod jako způsob platby (případně i údaje o účtech stran). Našel-li si později pronajímatel solventnějšího zájemce o nájem, mohl tvrdit, že dosavadní smlouva je pro absenci uvedení způsobu platby absolutně neplatná (přestože platby nájemného probíhaly léta bez problémů) a dosáhnout úspěchu se žalobou na vyklizení nebytového prostoru. To zvláště tehdy, narazil-li na soudce vykládajícího zákon přepjatě formalisticky. Soudy většinou nemají při úvahách o (ne)platnosti právních úkonů odvahu vzepřít se tvrzenému rozporu s § 39 o. z., ačkoli jim zásady právní jistoty a pacta sunt servanda napovídají, aby „práva šla“. Povzbuzení pro ně přitom přicházejí třeba i v takové podobě, jakou je rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 6. 2003 ve věci Stretch v. Spojené království. V něm soud přiznal legitimní očekávání přetrvávajících účinků smlouvy britskému občanu, který jako nájemce uzavřel v roce 1969 s orgánem místní samosprávy smlouvu o nájmu městských pozemků, a tato smlouva začala být protistranou v roce 1996 zpochybňována s tím, že samosprávný orgán jednal při uzavření kontraktu ultra vires (překročil pravidla hospodaření s městským majetkem). 3) Poznámky k zahraničním doktrínám Přístup evropského kontinentálního, anglického i amerického práva k otázce neplatnosti právních úkonů (zejména kontraktů) se od
27
našeho dosti liší. Neplatnost právních úkonů je spojována převážně jen s jejich zásadními vadami a tendencí zákona i jeho výkladu je udržet, především z důvodu právní jistoty, jednostranný či sjednaný právní úkon v platnosti.4) Snad nejvíc strnulosti vykazuje čl. 20 švýcarského zákona o závazkovém právu, v němž je zakotvena absolutní neplatnost závazků při rozporu se zákonem. V Německu, kde v BGB počíná úprava neplatnosti právních úkonů již ustanovením § 134, se uplatňuje diferencovaný přístup při posuzování právních následků rozporu právních úkonů se zákonem (výborně o tom pojednává J. Salač v monografii Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu). Podle německé interpretace je třeba hledat, zda ze zákona nevyplývá jiná sankce než mezní neplatnost právního úkonu (zásada in dubiis mitius). Neexistuje-li jiná sankce, může ještě jako ultimum refugium nastoupit kreativní přístup soudce – například teleologický (účeloslovný) výklad právní normy, s níž se právní úkon ocitl v rozporu. Dalšími prostředky ve prospěch zachování právních úkonů v platnosti, či alespoň zmírnění následků jejich neplatnosti, jsou sankce neplatnosti ex nunc (nikoli ex tunc), pouze částečná neplatnost smlouvy, možnost soudcovské moderace při zmírnění následků neplatné smlouvy nebo odstranění vad smlouvy při jejím současném zachování. Tento pragmatický přístup – hovoří se o doktríně tzv. pružné neplatnosti právních úkonů - nabývá na významu tím více, že při častém „řetězení“ smluvních vztahů mohou být neplatností smlouvy postiženi nejen její aktéři, ale i účastníci následných smluv, kteří přitom jednali v dobré víře. Vyhraněný přístup, favorizující zachování závaznosti kontraktu, zaujímá anglické právo. Závěr o neplatnosti smlouvy je učiněn většinou jen v případě, v němž soud shledá flagrantní porušení veřejného zájmu (pořádku) nebo dobrých mravů. Jinak je zcela běžné – viz doktrína common law -, že rozhodná je síla kontraktu jako oboustranně závazného projevu vůle. Namísto tendencí vyvolat neplatnost smlouvy 4)
Jak vyplyne i z dalšího textu, je nezřídka převzata analýza západoevropských právních úprav neplatnosti právních úkonů, jak ji provedl J. Salač v publikaci Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu, C.H. Beck, Praha 2000 (zejména s. 209-214), první vydání.
28
míří anglická interpretační praxe k vyvození striktní (objektivní) odpovědnosti té smluvní strany, která (lze-li to posoudit) zapříčinila nežádoucí následky, jež z textu kontraktu a poté chování stran vyplynuly. Výjimkami, které mohou navodit neúčinnost (neplatnost) kontraktu, jsou takové situace, jako vznik dodatečné nemožnosti plnění (frustration) nebo takový důsledek konfliktu ze smlouvy, který znamená deliktní odpovědnost (tort) jejího účastníka.5) Americká právní nauka o neplatnosti právních úkonů se jeví být o něco „evropštější“. Rozeznává totiž pojmy, jež se blíží naší absolutní a relativní neplatnosti – void a voidable contract. Naprostou neúčinnost (void) kontraktu vyvolávají takové jeho okolnosti, které nejsou zhojitelné (například smlouva sjednaná na základě lsti jedné ze stran nebo pod jejím nátlakem). Nezřídka však může být kontrakt „voidable“, tedy sice contra legem, leč zhojitelný a nadále účinný. To se může stát třeba při sjednání smlouvy nezletilým, když poté jeho opatrovník nic nenamítá a vyčká se jeho zletilosti. Podobně i za situace, při níž se smluvní strany staly obětí faktického omylu při uzavírání smlouvy, může zůstat smlouva platnou, jestliže plnění z ní není neefektivní a strany nepoškodí.6) Vraťme se však k doktrinárním úvahám na našem kontinentu. Užitečnost nepostrádá odkaz na teze Oty Weinbergra, právního filosofa činného sice v zahraničí, ale ze známých důvodů (viz např. jeho v Brně vydaný Úvod do teorie práva – Norma a instituce)7) nikoli bez vlivu na české právní prostředí. Také Weinberger pleduje za toleranci „přijatelných“ vad právního úkonu. V již zmíněné učebnici opakovaně akcentuje, že rozumné právo kalkuluje s existencí vad právních úkonů a nemělo by s nimi spojovat jejich neplatnost, vede-li jednání stran k zamýšlenému účelu. 5
) Arnheim, M.: Principles of the Common Law. Vyd. Duckworth, 2004, s. 238-266. 6) Hay, P.: Law of the United States. C.H. Beck, Mnichov 2005, s. 129 a násl. Též Boháček, M.: Základy amerického obchodního práva. Linde, Praha 2007, s. 262-267. 7) Weinberger, O.: Norma a instituce (úvod do teorie práva). AUBI - Iuridica, MU, Brno 1995, s. 97, 129.
29
4) Přijatelné důvody neplatnosti – Telcův příspěvek k nauce Již shora kritizovaný „zatuchlý“ přístup k posuzování neplatnosti právních úkonů jako takřka bez výjimky absolutní napadl ve svém principiálním příspěvku Ivo Telec. Jeho článek Není rozpor se zákonem jako rozpor se zákonem8) akcentuje (při abstrakci např. od problematiky nemožnosti plnění) známé dvě oblasti neplatnosti konkrétního právního jednání podle § 39 o. z., a to rozpor se zákonem (ilegalitu) a jednání contra bonos mores (amoralitu). Do protikladu k obsahovému výměru těchto kritérií však Telec staví „dobro právního bezpečí“, v jehož prospěch hovoří veřejný zájem. Autor zdůrazňuje, že bychom měli především strany smluv a dohod „nechat normálně žít“ a přijímat to, co chtějí. Jestliže žádná z nich neučiní nic na úkor druhé strany nebo k újmě třetí osoby, nebo nenaruší-li svým jednáním veřejný pořádek, tak proč tyto strany postihovat důsledky absolutní neplatnosti právního úkonu? Své místo by tu měla nalézt dobrá víra ve prospěch platnosti právního úkonu i právní jistota. Telec ve vztahu k § 39 o. z. doktrinárně konstruuje kvalifikovaný rozpor se zákonem, podle něhož by neplatnost právního úkonu měla způsobit pouze dvojí jeho porucha: a) účastníku jednání či třetí osobě je způsobena újma (alterum non leadere) nebo b) je porušen veřejný pořádek. Je třeba se podle Telce vystříhat přepjatého právního formalismu; výklad zákonného zákazu jednání contra legem podle § 39 o. z. musí být vždy restriktivní, přičemž výraznou roli je tu třeba přiznat teleologické metodě. Telcův doktrinární přínos lze jen přivítat. Kritéria, která jsou s to navodit absolutní neplatnost právního úkonu, by se určitě měla „posunout výše“ od zákona směrem k obecným principům ústavním či odvětvovým, tedy směrem hodnotovým. Právem můžeme od právních úkonů očekávat, aby byly v souladu s veřejným pořádkem a společenskými zájmy, aby šetřily dobré mravy a aby se jejich vady nestaly zdrojem újmy účastníků či extraneů. Námitka (dovolání se) neplatnosti právního úkonu by neměla být povolena tomu jeho aktéru, který případnou vadu vyvolal. 8)
Článek publikován v Právních rozhledech č. 5/2004, s. 161-168.
30
5) Zákonné změny na obzoru – kdy však vejdou v účinnost? Důraz na zmíněná hodnotová východiska i na garance právní stability jinak dynamicky se vyvíjejících společenských vztahů je jedním z ideových východisek tvorby nového občanského zákoníku. V publikaci jeho hlavních autorů K. Eliáše a M. Zuklínové, vydané v roce 20019) pod názvem Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, se první z nich blíže věnuje zdůvodnění předpokládané úpravy (ne)platnosti právních jednání. Eliáš požaduje „redukci hypertrofovaných případů absolutní neplatnosti právních jednání“ ve prospěch neplatnosti relativní. Dodává, že při celkové reformě této dílčí otázky bude též zváženo použití institutu neplatnosti v protikladu s neexistencí (nulitou) právního jednání, dále je třeba přikročit ke stanovení lhůt pro dovolání se neplatnosti, jakož i k vymezení okruhu subjektů, kterým by příslušelo právo se této neplatnosti dovolat. Citované teze nalezly svůj výraz v konkrétních formulacích osnovy (autor příspěvku zde vychází z verze prezentované veřejnosti ve druhém čtvrtletí 2007). Sluší se na prvním místě zdůraznit výkladová pravidla použitá vůči obsahu smluv. V § 1529 se uvádí, že smlouva nezavazuje strany jen k tomu, co je v ní výslovně vyjádřeno, ale také k tomu, co plyne ze zákona anebo neobsahuje-li zákon pro určitý případ žádné ustanovení, z dobrých mravů a zvyklostí. Dojde-li ve smyslu § 1535 ke změně okolností do té míry, že se plnění ze smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh; výjimkou tu ovšem je hrubý nepoměr (znevýhodnění) ve vztahu k jedné ze stran a soud tu má možnost smluvní následky odvrátit (§§ 1536,1537). Již z těchto ustanovení vyplývá, že navrhovatelé osnovy pledují velmi konkrétně za požadavek již předtím textově vyjádřený v jejím § 460 – totiž že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. V následujícím § 461 je v obou jeho odstavcích zakotveno, kdy se stane právní úkon (v terminologii osnovy 9)
Vydalo Linde, viz s. 154.
31
právní jednání) neplatným. Důvody neplatnosti jsou rozpor s dobrými mravy, narušení veřejného pořádku, a je-li jednání někomu na újmu. Kdo má právní zájem na uznání či určení neplatnosti právního jednání, může se jí ve smyslu § 475 osnovy dovolat. Návrh nového o. z. však vystupuje i na obranu případného nedostatku formy právních jednání. Ten sice v intencích § 469 odst. 1 zapříčiňuje zásadně neplatnost takového jednání; je-li však nedostatek formy dodatečně odstraněn, hledí se na právní jednání, jako by bylo platné od počátku. Dobře známé koncepční výhrady řady institucí i příslušníků právnické obce (a zřejmě i politické aspekty celého projektu) posunují další kroky realizace kodexu nejméně do roku 2008. Tento časový posun je – zejména v českých podmínkách – pochopitelný. Odkládá se však zároveň i to, co lze beze vší pochybnosti označit za přínos nového kodexu české civilistické praxi. Zde citované pasáže osnovy, obsahující nesporně kvalitní posun hranic neplatnosti právních úkonů, jsou těmi, jež by měly být uvedeny v život co nejdříve. Platí to tím spíše, že judikatorní praxe je při své interpretaci (ne)platnosti právních úkonů o dobrých dvacet let pozadu (srovnejme v bodě 1 citovanou důvodovou zprávu k novele o. z. č. 131/1982 Sb.!) a není schopna se vymanit ze strnulého quasidogmatického přístupu. Osvobozující interpretační náboj by tu ovšem předpokládal nejen náležité znalosti, včetně akcentu na užitečnou komparaci se zahraničím, ale i notnou dávku odvahy. Té se však naší právnické praxi, a to v nemalé míře praxi judiciální, takřka vůbec nedostává. JUDr. Ludvík David, CSc. Nejvyšší soud ČR
32
Zákoník práce po novele v roce 2008 Od 1. ledna 2008 došlo ke změnám v zákoníku práce. Byla přijata tzv. technická novela. Jejím účelem je odstranit neprovázanost s dalšími zákony, legislativně technické chyby a některé nepřesnosti. Zákon má opravnou a legislativně technickou povahu. V některých případech přináší i věcné změny. Jedná se o tyto nejdůležitější změny: Kdy nenáleží odstupné Změna: Vymezují se případy, kdy nebude zaměstnanci příslušet při rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů zvýšené odstupné nejméně ve výši 12ti násobku průměrného výdělku. Těmito případy mají být pracovní úraz nebo nemoc z povolání, jestliže se zaměstnavatel zprostí své odpovědnosti za ně (změna se týká § 67 odst. 1 zákoníku práce). Odůvodnění: Zvýšené odstupné ve výši nejméně 12ti násobku průměrného výdělku přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru výpovědí nebo dohodou podle § 52 písm. d) ZP v případě pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. V případech, kdy jde o pracovní úraz nebo o nemoc z povolání, se dříve nemohl zaměstnavatel povinnosti vyplatit odstupné zprostit ani tehdy, když za pracovní úraz nebo za nemoc z povolání neodpovídá. Napříště by mělo platit, že jestliže se zaměstnavatel své odpovědnosti v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zprostí, odstupné nebude zaměstnanci příslušet. Odstupné nebude muset vracet zaměstnanec, který skončil pracovní poměr z organizačních důvodů a opětovně nastoupil do zaměstnání k zaměstnavateli, který odstupné vyplatil, bude-li pracovat na základě dohody o provedení práce (změna se týká § 68 odst. 1 zákoníku práce).
33
Pracovní doba mladistvých Změna: umožňuje se výkon práce zaměstnancům mladším než 18 let. V souhrnu je to nejvýše 40 hodin týdně při délce směny nejvýše 8 hodin (změna se týká § 79 odst. 2 písm.d) zákoníku práce a doplnění § 79a zákoníku práce). Odůvodnění :Dřívější ustanovení § 79 odst. 2 písm. d) omezovalo rozsah stanovené týdenní pracovní doby zaměstnanců mladších 18 let na 30 hodin a délku směny na 6 hodin. Tato úprava však neodrážela společenskou poptávku, která vyžadovala umožnit rozsah stanovené týdenní pracovní doby u této věkové skupiny na 40 hodin týdně. Této poptávce novela vyhovuje. Délka směny může být u zaměstnanců do 18 let maximálně 8 hodin a za týden 40 hodin a to pro všechny pracovněprávní vztahy uzavřené zaměstnancem mladším 18 let. Umožní to lepší zaměstnávání i studentům na brigádách o prázdninách. Zaměstnanci mladší 18 let mohou tedy pracovat až 8 hodin denně a 40 hodin týdně. Omezení délky pracovní směny Změna: Dříve nebyla stanovena délka pracovní směny, ať se již jednalo o rovnoměrný nebo i nerovnoměrný rozvrh pracovní doby. Odůvodnění: Nové ustanovení § 84a odstraňuje možné výkladové problémy, neboť jakoukoli jinou úpravu pracovní doby lze dohodnout u rovnoměrného i nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, a to s jediným omezením, že délka směny nepřesáhne 12 hodin. Konto pracovní doby Změny: - umožnění změn rozvržení pracovní doby v případě konta pracovní doby v jeho průběhu (změna se vztahuje k doplnění § 84 odst. 2 zákoníku práce), - vypuštění požadavku předchozího souhlasu jednotlivých zaměstnanců k zavedení konta pracovní doby (změna se týká § 86 odst. 1 zákoníku práce). Odůvodnění: Problémy nastávaly při rozvrhu pracovní doby u zaměstnanců, kteří pracovali podle konta pracovní doby a došlo ke
34
změně rozvrhu pracovní doby. Novela je výhodnější. Dojde-li v průběhu období, na které bylo konto pracovní doby rozvrženo, ke změně rozvrhu týdenní pracovní doby, nesmí být tato změna provedena tak, aby zahrnovala období kratší než 4 týdny po sobě jdoucí. Účelem je zajistit pro zaměstnance minimální délku období se stabilním rozvrhem pracovní doby za situace, kdy v případě užití konta pracovní doby může docházet k častým změnám v harmonogramu směn (v rozvrhu pracovní doby). Nová úprava umožní zaměstnanci organizovat soulad pracovního, osobního a rodinného života. Ustanovení ponechává horní hranici období, ve kterém dochází ke změně rozvrhu pracovní doby, na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a respektuje tak liberální základy zákoníku práce. Zavádění konta pracovní doba u podnikatelů mnohdy naráželo na skutečnost, že zaměstnavatel k jeho zavedení a délce období musel mít předchozí souhlas jednotlivých zaměstnanců, jichž se toto rozvržení pracovní doby týkalo. Nutnost individuálního souhlasu se vypustila a tím se výrazně zjednoduší zavedení institutu konta pracovní doby. Zaměstnavatel může zavést konto pracovní doby, i když nebude mít k tomuto postupu individuální souhlas zaměstnanců (§ 86 ZP). Přestávky v práci Změna: úprava možnosti rozdělení přestávky v práci na jídlo a oddech do více částí tak, že alespoň jedna část této přestávky musí činit nejméně 15 minut (změna se týká § 88 odst. 2 zákoníku práce). Odůvodnění: Právní úprava přestávek v práci je obsažena zejména v § 88 a 89 ZP. Podle těchto ustanovení je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce pracovní přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Zaměstnavatel může přestávku na jídlo a oddech poskytnout i dříve, než po 6 hodinách nepřetržité práce. Může ji také dělit na více částí (pokud je to praktické) tak, aby činila v souhrnu nejméně 30 minut. Novela ZP stanoví, že při dělení přestávek v práci na jídlo a oddech musí alespoň jedna část této přestávky činit nejméně 15 minut.
35
Znamená to, že v případě dělení přestávek musí jedna z nich být alespoň v rozsahu 15 minut, a ostatní přestávky do 30 minut kratší, na rozdíl od dřívější úpravy, kdy při dělení musely být dvě patnáctiminutové. Mohou tedy být např. jedna patnáctiminutová a tři pětiminutové, pokud toto dělení u konkrétního zaměstnavatele nebude v rozporu s účelem ustanovení o přestávkách v práci. Paušální mzda za přesčasy Změna: možnost smluvního ujednání směřujícího ke zjednodušení mzdové kompenzace práce přesčas tím, že mzda bude sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas u vedoucích zaměstnanců, nejvýše však do rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, aniž by bylo nutné dopředu vymezovat složku mzdy a přesně kalkulovat její výši s ohledem na povinnost zaměstnavatele uspokojit právo zaměstnance na mzdu za práci přesčas. Smluvní ujednání bude vylučovat postup pro ocenění práce přesčas stanovený v § 114 odst. 1 zákoníku práce (změna se týká doplnění § 114 odst. 3 zákoníku práce); Odůvodnění: Nové ustanovení § 114 odstavec 3 ZP umožňuje, aby mzda za práci přesčas mohla být u vedoucích zaměstnanců u zaměstnavatelů, kde se uplatňuje mzdová úprava (tzv. podnikatelské subjekty) sjednána ve mzdě ( tzv. paušalizována). Změna sleduje záměr, aby bylo možno u vedoucích zaměstnanců ujednáním (v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě) zjednodušit postup mzdové kompenzace práce přesčas tím, že mzda by byla sjednávána již s přihlédnutím k případné práci přesčas (nejvýše však do rozsahu 150 hodin v kalendářním roce), aniž by bylo nutno předem jednoznačně vymezovat složku mzdy a kalkulovat její výši s ohledem na povinnost zaměstnavatele uspokojit právo zaměstnance na mzdu za práci přesčas. Mzda za noční práci Změna: stanovení přednosti úpravy poskytování mzdy za noční práci v kolektivní smlouvě před úpravou obsaženou v zákoníku práce. Postup podle zákoníku práce se uplatní, nebude-li kolektivní smlouva obsahovat ujednání o mzdové kompenzaci noční práce. Úprava umožní, aby v kolektivní smlouvě byla sjednána výše příplatku za noční práci
36
nejen pevnou částkou stejnou pro všechny zaměstnance bez ohledu na jejich průměrný výdělek, ale také, aby výše tohoto příplatku byla sjednána pod úroveň stanovenou zákoníkem práce (změna se týká § 116 zákoníku práce). Odůvodnění: Novela ZP představuje změnu spočívající v tom, že stanoví prioritu ujednání o výši příplatku za práci v noci a za práci v sobotu a neděli v kolektivní smlouvě před právní úpravou stanovenou v zákoníku práce. Minimální výše uvedených příplatků stanovená zákoníkem práce ve formě 10 % podílu z průměrného výdělku se uplatní pouze tehdy, nebude-li kolektivní smlouva obsahovat příslušné ujednání o jiné výši (popřípadě i jiné formě) mzdové kompenzace noční práce nebo práce v sobotu a v neděli. Úprava umožní, aby v kolektivní smlouvě byla sjednána výše příplatku za noční práci a za práci v sobotu a v neděli nejen pevnou částkou shodnou pro všechny zaměstnance (bez ohledu na jejich průměrný výdělek), ale i to, aby výše přípatku byla sjednána pod úroveň stanovenou zákoníkem práce. Příplatek může být tedy sjednán nejen ve vyšší částce, než je 10 % průměrného výdělku, ale i v částce nižší anebo pevnou částkou. Mzda za práci v sobotu a v neděli Změna :Novela ZP stanoví přednost úpravy poskytování mzdy za práci v sobotu a v neděli v kolektivní smlouvě před úpravou obsaženou v zákoníku práce. Odůvodnění: Postup podle zákoníku práce se uplatní, nebude-li kolektivní smlouva obsahovat ujednání o mzdové kompenzaci práce v sobotu a v neděli. Úprava umožní, aby v kolektivní smlouvě byla sjednána výše příplatku za práci v sobotu a v neděli nejen pevnou částkou stejně pro všechny zaměstnance, bez ohledu na jejich průměrný výdělek,ale také, aby výše tohoto příplatku byla sjednána pod úroveň stanovenou zákoníkem práce (změna se týká § 118 odst. 1 zákoníku práce), tedy pod 10 % průměrného výdělku. Jmenování a odvolání Jmenování na vedoucí pracovní místo (§ 33 ZP) bylo jedním z problémových okruhů nového zákoníku práce v podnikatelské i
37
nepodnikatelské praxi. Nejasnosti byly zejména v souvislosti s určením organizačních jednotek organizačních složek státu a příspěvkových organizací. Dřívější znění „vedoucí organizační jednotky“, které se jeví jako zavádějící, je novelou ZP nahrazeno dikcí „vedoucí organizačního útvaru“ s tím, že za organizační útvar bude třeba považovat každý útvar, který byl vytvořen podle organizačních předpisů vydaných zaměstnavatelem, např. organizačním řádem. Toto opatření bude tedy plně v pravomoci zaměstnavatele, který si bude sám „určovat“ vlastním opatřením, co je organizační útvar, jehož vedoucí musí být na toto pracovní místo jmenován. Jmenování na vedoucí pracovní místo, ke kterému došlo až po vzniku pracovního poměru, tzv. povýšení zaměstnance „vnitropodnikovým“ jmenováním, k němuž může dojít jen se souhlasem zaměstnance, se v praxi zpravidla považuje za trvalou změnu pracovního poměru. Po případném odvolání takto jmenovaného zaměstnance, jehož pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy, z vedoucího pracovního místa, se neobnovuje druh práce, který byl sjednán v pracovní smlouvě. Pro odstranění pochybností o povaze tzv. vnitropodnikového jmenování se v novele ZP stanoví, že se toto jmenování považuje za změnu pracovního poměru. Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí. Legislativní chybou se však do zákoníku práce dostala formulace, že to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou (§ 73 odstavec 6). To znamenalo, že vedoucímu zaměstnanci, který byl jmenován na dobu určitou, po uplynutí této doby mu končil pracovní poměr. To přinášelo nejistotu zaměstnance v délce trvání jeho pracovního poměru. Proto byla v novele ZP vypuštěna slova „;to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou“. I u těchto zaměstnanců musí zaměstnavatel splnit svoji zákonnou povinnost a nabídnout jim jinou vhodnou práci po skončení doby, na kterou byli jmenováni. Jedná se o práci, která je vhodná vzhledem ke zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Vysokoškolák po odvolání z funkce nemůže dostat práci s kvalifikací středoškoláka.
38
Převedení na jinou práci bez souhlasu zaměstnance Změna: Podle zákoníku práce by mělo platit, že to, co si sjednají zaměstnavatel a zaměstnanec v pracovní smlouvě, je stabilní. Někdy to však nebude dost dobře možné, když se vyskytnou subjektivní i objektivní okolnosti (např. zdravotní důvody,nedostatek pracovních příležitostí apod.). Odůvodnění: Podle dřívějšího znění § 41 odstavce 4 ZP může zaměstnavatel převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k odvrácení mimořádné události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou dobu.Toto ustanovení se upravuje tak, že bude možné převést zaměstnance na jinou práci bez jeho souhlasu i v případě živelní události. Změny ve zkušební době Změna :Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36 odst. 1). Zkušební dobu je možné sjednat rovněž v souvislosti se jmenováním na pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 35 odst. 1 ZP). Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak. Odůvodnění: V novém odstavci 2 § 35 se uvádí, že o dobu překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, se zkušební doba prodlužuje. Mzda při změně druhu práce Změna: Jestliže byl zaměstnanec převeden na jinou práci, než je sjednána, za níž přísluší nižší mzda nebo plat, např. ze zdravotních důvodů, přísluší mu po dobu převedení ke mzdě nebo platu doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Vůbec nebylo rozhodující, zda zdravotní důvody vznikly v průběhu zaměstnání nebo při činnosti mimo pracovněprávní vztah.
39
Odůvodnění: Poskytování doplatku do průměrného výdělku při převedení na jinou práci zaměstnance, který pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost ke konání prací, zvýhodňovalo tohoto zaměstnance proti ostatním zaměstnancům, kteří ze stejného důvodu nemohli být na tuto práci přijati. Navíc příčiny ztráty zdravotní způsobilosti zpravidla neměly žádnou souvislost s vykonávanou prací, neboť nebyly následkem úrazu ani ohrožení nemocí z povolání. Není proto důvod, aby vedly k výdajům k tíži zaměstnavatele. Vypustil se proto vypustit odkaz na ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) ZP (povinné převedení zaměstnance při ztrátě zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci) a zaměstnanec nebude mít nárok na doplatek mzdy, pokud bude na nové práci, která je pro něj vhodná ze zdravotních důvodů, si vydělávat méně. Rozšiřuje se výčet důvodů převedení zaměstnance na jinou práci pro účely poskytování doplatku ke mzdě nebo platu o prostoj a o přerušení práce a o přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy a v důsledku živelní události. Rozšíření je důležité zejména pro zaměstnavatele poskytující plat (tzv.nepodnikatelské subjekty), kteří nemají možnost sjednat kompenzaci tohoto převedení. Jak s dřívějšími nároky Ode dne nabytí účinnosti zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony (od 1. ledna 2008), se jím řídí rovněž pracovněprávní vztahy (pracovní poměry, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, jakož i další pracovněprávní vztahy), které vznikly přede dnem nabytí jeho účinnosti. Např. práva a povinnosti z jmenování na vedoucí pracovní místo (§ 33 ZP ) nebo při sjednání odvolatelnosti (§ 73 ZP) nebo pracovní smlouvy sjednané před 1. 1. 2008, se budou řídit již novelou zákoníku práce. Očekávané právní jistotě účastníků pracovněprávních vztahů však odpovídá, aby se právní úkony učiněné přede dnem nabytí účinnosti novely zákoníku práce řídily zákoníkem práce, ve znění platném a účinném do dne nabytí účinnosti novely, přestože právní účinky těmito právními úkony založené nastanou až po dni nabytí jeho účinnosti. Jestliže se např. sjednala zkušební doba do 31. 12. 2007 a tři měsíce
40
„přesahují“ do roku 2008, řídí se její důsledky zákoníkem práce platným před 1. 1. 2008, i když účinky nastanou až po 1. 1. 2008. V zájmu právní jistoty a usměrnění postupu účastníků pracovněprávních vztahů se výslovně stanoví ve vztahu ke změně v § 67 odst. 1 zákoníku práce jak se bude postupovat v případě práva na odstupné poskytnutého zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, jakož i v případě povinnosti zaměstnance vrátit odstupné, jestliže po ukončení pracovního poměru začne u zaměstnavatele znovu pracovat v pracovním poměru, na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti ve vztahu ke změnu v § 68 odst. 1 zákoníku práce. Nastala-li příslušná právní skutečnost do dne nabytí účinnosti změny zákoníku práce, bude se postupovat podle zákoníku práce ve znění platném a účinném přede dnem nabytí účinnosti této změny. JUDr. Ladislav Jouza Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
Črta o oddlužení Úvodem Je asi očekávatelné, že novému insolvenčnímu zákonu bude věnována větší pozornost až poté, co nabude účinnosti, tedy po 1. lednu 2008. Je však stejně dobře očekávatelné, že některá jeho normativní řešení vzbuzují již dnes oprávněný zájem. Leckdy to sice není pro jejich legislativní bravuru, ale zájem jako takový vždy vyvolává řadu otázek a pomáhá tím cizelovat myšlení a tedy i interpretaci, a to zejména jedná-li se o juristický transplantát z těla cizího právního řádu. Tato situace nastala i u oddlužení. Od počátku tvorby zákona, resp. od počátku mediální diskuse nad dvěma návrhy, které se v posledních dvou letech přípravy objevily, se tento nástroj velmi diskutoval, byť
41
povětšinou v rovině právně-politické. Bylo již publikováno jinde, že oddlužení bylo odbornou komisí formulující insolvenční zákon možná traktováno méně než by si zasloužilo, nicméně že to není nástroj, který by přišel z čistého nebe1). V současné době se tento nástroj popisuje jako řešení tzv. spotřebitelského úpadku, tedy jako řešení, které napomůže řešit stále narůstající předlužení domácností. Soudím, že oddlužení je krokem správným směrem, nicméně není všelékem, a zejména je to řešení, které svou podstatou vybočuje ze zbytku insolvenčního zákona tak jak byl nastaven2). Toto tvrzení však neznamená, že by oddlužení nemělo být součástí insolvenčního práva, naopak, insolvenční právo má a musí nabízet řešení úpadku všem, tedy i těm, kdo jsou v osobní neutěšené situaci, a jediným historickým řešením by bylo vězení pro dlužníky. Pokud moderní jurisdikce toto “řešení“ dlužníkova úpadku opustily, musí také nabídnout řešení jiné, např. oddlužení. Takže říkám-li, že oddlužení ze zbytku insolvenčního zákona vybočuje, pak proto, že prima facie nesleduje ekonomické uspokojení věřitelů, ale spíše cíle sociální. Podstata oddlužení Není účelem tohoto článku detailně rozebírat filosofickou podstatu oddlužení. Spokojme se zde pouze s tím, že je to jev známý již velmi dlouho, který se často označuje za tzv. fiskální fresh start (nový start). Omen nomen. Situace, kdy dlužník není schopen plnit své dluhy a pravděpodobně ani nebude, přináší na zákonodárce tlak, aby vytvořil takové řešení, které v zásadě bude přijatelné pro všechny. Dlužník, zpravidla člověk-nepodnikatel, tak může požádat soud, aby mu garantoval prominutí části dluhů, pokud současně splní zákonné požadavky. Jen a jen dlužník má toto právo a jen a jen soud ho může 1)
Richter, T., Insolvenční zákon: od vládního návrhu k vyhlášenému znění, Právní Rozhledy, 2006, č. 21, str. 765 an., Havel, B., Oddlužení – zbraň nebo hrozba?, Právní Rozhledy, 2007, č. 2, str. 50 an. 2)
K základním úkolům a koncepci insolvenčního práva v češtině srov. Havel, B., Nástin nového insolvenčního práva in Eliáš. K., et al., Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo, 5. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 271 an. a tam uvedenou literaturu.
42
kontrolovat, resp. zjišťovat, zda zákonné podmínky splňuje. Věřitelé jsou v tomto případě vysunuti na „druhou“ kolej, když přímý vliv na prominutí dluhů nemají. Dlužník však nedostává prominutí zdarma – musí zcela otevřít karty, tedy zpřístupnit soudu všechny informace o svém majetku a o svých minulých a budoucích příjmech. Původní koncepce prominutí dluhů stála na rychlém prodeji veškerého majetku dlužníka, za zjednodušeného soudního řízení, když toto řešení úpadku bylo určeno pro příjmově nižší až střední společenské vrstvy. 3) Postupem času se však více a více posilovala role lidského kapitálu a vedle prodeje majetku se začaly využívat i různé metody postupného splácení (odebrání části budoucích příjmů). Na druhé straně se také začaly formulovat deterenty toho, aby dlužník, který je s to docilovat vyšších než průměrných příjmů, nezneužíval prominutí dluhů – to je totiž stále chápáno jako nástroj sociální pomoci tomu, kdo „nemůže“ plnit. Ačkoliv je tedy zjevné, že původní koncepce oddlužení stála na prodeji majetku a dotýkala se pouze „čestných, ale nešťastných“ dlužníků – lidí4), postupem času se rozšířily nejen metody prominutí dluhů, ale také jeho subjektivní dopad. Není to sice chápáno jako jednotné, ale část teorie připouští, aby koncepce fiskálního fresh startu byl umožněna i pro neziskové právnické osoby. Důvodem pro tento krok je ochrana letitého majetku, který slouží neziskovým účelům – typicky nadačního majetku, který je samotným základem nadace, a tedy i její činnosti, a není správné tento majetek svému účelu odebírat a rozdělovat ho mezi věřitele. Nutno dodat, že některé jurisdikce dávají možnost prominutí dluhů i pro malé podnikatele, kteří si svůj úpadek zpravidla nezavinili vlastním nerozumným jednáním. Česká úprava tento trend částečně sleduje, když oddlužení jako nástroj dává do rukou všem nepodnikatelům – jedno zda se jedná o právnickou osobu či člověka. Tento krok je leckdy kritizován, když je 3)
Baird, D.,G., Elements of Bankruptcy, 4th. ed., New York: Foundation Press, 2006, str. 35 4) Jak bylo ve Spojených státech amerických judikováno již v 30. letech 20. Století – Jackson, T., H., The Logic and Limits of Bankruptcy Law, Washington: BeardBooks, 2001, str. 226.
43
mj. poukazováno na to, že dlužník – podnikatel, který nedosáhne na reorganizaci, nemá k disposici sanační řešení úpadku5). Jakkoliv se tato teze zdá správná, její základ je v rozporu s tím, co důvodně chtěl a projevil zákonodárce – reorganizace je přípustná pro každého, i kdyby nesplnil kvantitativní podmínky podle § 316 odst. 1 InsZ, pouze se však na ní musí dlužník se svými věřiteli dohodnout předem (§ 316 odst. 4 InsZ – „předbalená“ reorganizace). Zákon tak motivuje dlužníky k hledání cest jak své podniky reorganizovat, což má vést nejen k vyššímu uspokojení věřitelů, ale také k celkovému ozdravení národního hospodářství. Oddlužení je tak chápáno jako nástroj pro nepodnikatele, kterým mohou dosáhnout toho, že jim bude prominuta neuhrazená část dluhů, tedy že po splnění plánu oddlužení budou mít možnost zmíněného nového startu. Ačkoliv zákon jakoby oddlužení ze zbytku svého obsahu vysouval, je to jen zdání dané nešikovným zařazením oddlužení na konec zákona a nešťastnou formulací § 1 InsZ. Na oddlužení se tedy použije obecná část zákona, stejně jako na konkurs nebo reorganizaci.
Podmínky povolení oddlužení O oddlužení může požádat pouze dlužník – nepodnikatel6), a to buď současně se svým insolvenčním návrhem, nebo do 30 dnů poté, co mu byl doručen insolvenční návrh věřitele (lhůty jsou propadné). Je zjevné, že podmínkou podání návrhu je existence úpadku, případně úpadku hrozícího – oddlužení je nástroj práva insolvenčního, nikoliv běžného práva civilního. Zákon tento nástroj chápe jako nástroj vnucující, tedy se v zásadě neptá na názor věřitelů, čímž však není řečeno, že by svým jednáním oddlužení ovlivnit nemohli. Zákon pro nižší ingerenci věřitelů předpokládá, že testovat dlužníkovu pozici bude insolvenční soud, a to v zásadě dvojí cestou – jednak ve schopnosti 5)
Zoulík, F., Nové insolvenční právo, XVI. Karlovarské právnické dny, Praha: Linde, 2007, str. 466 6) Lze také spíše argumentovat, že bude-li o oddlužení žádat nepodnikatel, jehož dluhy jsou však z jeho minulé podnikatelské činnosti, soud návrh zamítne pro nepoctivý záměr; nelze však jednoznačně říci, že to bude pravidlem vždy, soud by měl ad hoc zkoumat sociální okolnosti případu.
44
skutečně doložit reálný zájem na oddlužení (formální přezkum) a jednak v poctivosti záměru a splnitelnosti oddlužení (materiální přezkum). I.
Formální přezkum. Návrh je možné podat pouze na oficiálním formuláři s tím, že dlužník musí současně mj. tvrdit a doložit informace o svých příjmech za poslední 3 roky a předpokládaných příjmech v příštích 5 letech. Dlužník musí také doložit základní set dokumentů, který slouží k přezkumu jeho majetkové situace (seznamy majetku a závazků, včetně informací o pořizovacích cenách apod.). Návrh musí spolupodepsat dlužníkův manžel s výslovným sdělením, že s oddlužením souhlasí, ledaže nebude dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů. Soud může vyzvat navrhovatele k doplnění návrhu, avšak lhůta, kterou za tím účelem dá, nesmí být delší 7 dnů s tím, že nebude-li doplněno, návrh odmítne a prohlásí konkurs.
II.
Materiální přezkum. Jak bylo řečeno, oddlužení je ultimativní řešení dlužníkových dluhů s tím, že nemůže být z povahy věci pro každého. Ačkoliv české právo neimplantovalo koncepci, že se bude zkoumat, zda dlužníkovi příjmy dokazují, že jeho sociální statut využití oddlužení eliminuje a umožňuje pouze konkurs, soud má přesto právo (a povinnost) zkoumat, zda dlužník sleduje poctivý záměr, tedy zda se nesnaží pouze zneužít dobrodiní oddlužení. Soud tak zejména zjistí, zda je možné, aby byl plán oddlužení splněn, zda dlužník nesleduje nepoctivý záměr7) a zda garantuje úhradu nejméně 30%8) pohledávek nezajištěných věřitelů9). Není-li zjištěno, že je návrh lege artis, soud ho zamítne a prohlásí konkurs.
7)
Při této příležitosti soud zkoumá, zda a jak se choval dlužník v předchozích konkursních/insolvenčních řízeních – tento trend pouze ukazuje, že účelem zákona je pomoci poctivým dlužníkům. 8) 30% je minimum, nikoliv maximum – dlužník tak hradí, co slíbil, nicméně jeho plnění končí až uplynutím splátkového kalendáře, resp. splněním 100% dluhů, nikoliv splněním hranice 30%; je možná dohoda o nižší míře uspokojení.
45
Zákon tedy nastavuje celkem tvrdé parametry, když není důvodné očekávat, že využití oddlužení bude tak masové, jak se diskutuje v tisku10); nutno odlišovat nápad na soud od schválených oddlužení. Je třeba si také uvědomit, že zákon nezakazuje, aby jeden dlužník v rámci svého života prošel oddlužením opakovaně, resp. aby postupně využil více způsobů řešení úpadku. Dikce § 394 odst. 3 InsZ praví, že dlužník může vzít návrh na oddlužení zpět, nicméně ho pak již nesmí podat znovu – v jednom řízení – na což reaguje § 395 odst. 2 písm. a) InsZ (příkazem k zamítnutí). Dlužník tak skutečně v jednom řízení nesmí opakovaně žádat o povolení oddlužení, nicméně může v životě projít vícero oddlužením. Zákon pak toto zohledňuje, když přikazuje soudu, aby každý návrh na povolení oddlužení testoval insolvenční minulostí dlužníka (§ 395 odst. 3 písm. a) InsZ).
Procesní cesta k oddlužení
Uvedený graf ukazuje, že řízení o oddlužení má více kroků, když věřitelé mají právo ovlivňovat pouze krok 3 – ve skutečnosti ovšem s možným zpětným dopadem na krok 2. 9)
Zajištění věřitelé nejsou oddlužením dotčeni – budou uspokojováni podle hodnoty zajištění (tedy i podle rizika zajištění) – i proto o oddlužení nehlasují, resp. nehlasují o způsobu jeho řešení. 10) Ostatně např. v nepoměrně větších Spojených státech amerických projde prominutím dluhů ročně jen asi 1 milion fyzických osob – Baird, D., G., l.c., str. 34.
46
Zákon stojí na konstrukci, že po návrhu na povolení oddlužení soud vyhodnotí, zda jsou splněny podmínky (formální a materiální test) a oddlužení buď povolí, nebo zamítne (odmítne); samozřejmě musí také rozhodnout o úpadku. Pokud povolí, vstupuje celé řízení do fáze, kdy se jednak bude zjišťovat, jakým způsobem bude nejvhodnější dlužníkův úpadek řešit, a jednak se také začne zjišťovat majetková podstata, přezkoumávat pohledávky11) apod. – tedy činit ty kroky, které vyžaduje každé insolvenční řízení. Správce, který byl jmenován rozhodnutím o úpadku, se stejně jako v jiném případě insolvenčního řízení ujme své role a začne plnit své povinnosti. Věřitelé mají možnost přihlásit své pohledávky, když se doporučuje, aby tak učinili, jinak přijdou o možnost jejich byť částečného splnění. Věřitelé mají také možnost začít zvažovat, jakým způsobem bude nejlepší dlužníkův úpadek řešit – zda prodejem majetku (a zachováním budoucích příjmů dlužníkovi) nebo zda splátkovým kalendářem (a zachováním stávajícího majetku dlužníkovi). Toto rozhodnutí je rozhodnutím ekonomickým, a proto ho zákon ponechává v rukou schůze věřitelů – nicméně při nekonání meritorně rozhodne soud. Pokud schůze věřitelů rozhodne nadpoloviční většinou nezajištěných věřitelů (přihlášených), je toto stanovisko pro soud závazné a ten ho potvrdí svým rozhodnutím. Věřitelé, kteří hlasovali, mají také možnost soudu namítat, že nebyly dány důvody pro to, aby oddlužení povolil – toto právo věřitelů je však limitováno velmi krátkými lhůtami (buď přímo na samotné schůzi věřitelů, nebo do 10 dnů od zveřejnění výsledku hlasování v insolvenčním rejstříku, bylo-li hlasováno mimo schůzi). Soud je povinen tyto námitky věcně projednat – tímto se dává věřitelům, byť pouze nezajištěným, ultimativní možnost ovlivnit i samotné povolení oddlužení. Neshledá-li soud námitky důvodnými, rozhodne o tom, zda oddlužení schvaluje – i zde ještě může znovu kontrolovat, zda stále existují důvody, pro které bylo dříve oddlužení povoleno. Pokud soud 11)
Dlužník může v oddlužení popírat pohledávky se stejným efektem na zjištění jako insolvenční správce.
47
oddlužení povolí, současně tedy v návaznosti na případné stanovisko schůze věřitelů rozhodne, zda schvaluje prodej majetku nebo splátkový kalendář. Je-li oddlužení řešeno prodejem majetku, provede ho insolvenční správce postupem podle části zákona o zpeněžování majetkové podstaty v konkursu. Je-li schválen splátkový kalendář, sjednává se na dobu 5 let a dlužníkovi se uloží povinnost platit (přímo) každému věřiteli vymezenou částku, a to vždy k 1. dni v měsíci. Dlužník je tak povinen sám své dluhy platit, když celý proces dohlíží správce a soud, ale zejména věřitelé sami. Majetek dlužníka, který sloužil jako zajištění, je zpeněžen a zajištění věřitelé jsou uspokojování z něj12). Dlužník má povinnost ve prospěch nezajištěných věřitelů poměrně rozdělit i jakékoliv další mimořádné příjmy (dar, dědictví, výhra apod.), a to nad rámec splátkového kalendáře – toto pravidlo tedy říká jen to, že není důvod promíjet dluhy tomu, kdo má na zaplacení a je tím jen utvrzeno, že 30% splnění je pouhé minimum, nikoliv maximum požadovaného. Pokud by snad dlužník přestal plnit, a stačí např. pouze měsíční prodlení, nebo se jinak prokázalo, že není předpokladatelné řádné splnění, soud i bez návrhu oddlužení zruší a současně prohlásí konkurs. Při běžném toku života lze očekávat, že v takovém případě již nebude v majetku dlužníka téměř nic a soud konkurs zruší, protože majetek je zcela nepostačující. Je-li řádně a však splněno13), a to buď prodejem majetku, nebo splátkovým kalendářem, vezme následně tuto situaci soud na vědomí a rozhodne o odvolání správce – tímto okamžikem se insolvenční řízení ukončí (a teprve tímto okamžikem se ruší účinky spojené se zahájením 12)
O kogentnosti tohoto pravidla, stejně jako pravidla o 5tiletém plánu lze diskutovat, nicméně rozhodnutí bude záležet na justiční praxi – osobně považuji tyto normy za normy povahy dispositivní - viz Havel, B., Oddlužení – hrozba nebo zbraň, l.c., str. 53. 13)
Výjimka je v situaci, kdy dlužník splnil alespoň to, co by bylo plněno v konkursu, a další řádné splnění nezavinil – soud může přiznat osvobození i zde, ovšem pouze při přihlášené pohledávky (§ 415 InsZ).
48
insolvenčního řízení). V návaznosti na toto rozhodnutí pak může dlužník požádat soud o vydání rozhodnutí o osvobození od zbytků dluhů – rozhodnutí tedy nestojí na automatismu. Soud však na žádost dlužníka musí reagovat vždy a nemá možnost přezkumu – ten již udělal tím, že vzal na vědomí řádné splnění plánu oddlužení. Účinkem rozhodnutí o osvobození od zbytků dluhů je zánik vymahatelnosti nejen té části dluhů, které byly částečně v oddlužení uhrazeny, ale také všech ostatních, jedno zda byly přihlášeny14). Dluhy tedy trvají i nadále, nově však v režimu naturální obligace. Po dobu 3 let po skončení insolvenčního řízení je dlužník kontrolován, zda nevyjde najevo, že oddlužení dosáhl podvodem apod. – při kladném výsledku se účinek oddlužení ruší a dluhy se obnovují. Jelikož všechny relevantní informace o dlužníkovi a jeho řízení jsou stále dostupné v insolvenčním rejstříku, zavedla novela insolvenčního zákona pravidlo, že po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení, dochází k vyškrtnutí dlužníka z rejstříku a k znepřístupnění relevantních informací. JUDr. Bohumil Havel, PhD. Katedra obchodního práva Fakulty právnické ZČU v Plzni
Vrácení daru Darování je právní vztah, ve kterém dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje něco bezplatně přenechat obdarovanému a obdarovaný tento dar nebo slib daru přijímá.1) Darování je tedy 14)
S výjimkou peněžitých trestů a dluhů z titulu náhrady škody na zdraví. § 628 občanského zákoníku: (1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. 1)
49
dvoustranný právní úkon, jehož pojmovými znaky jsou předmět darování (dar), bezúplatnost a dobrovolnost. Základním právem a povinností dárce je poskytnutí bezplatného majetkového plnění obdarovanému, a odpovídajícím základním právem a povinností obdarovaného je tento dar přijmout. Darování je bezúplatný právní úkon, a proto dárce neodpovídá obdarovanému za vady předmětu plnění podle obecných ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za vady2). Dárce je však podle ust. § 629 občanského zákoníku povinen při nabídce daru upozornit potencionálního obdarovaného na vady, o kterých ví. V případě, že dárce věděl o vadě daru, který obdarovaný přijal, a neupozornil na ni a obdarovanému v důsledku toho vznikla škoda, může se obdarovaný domáhat náhrady škody podle ust. § 420 občanského zákoníku o obecné odpovědnosti za škodu.3) Kromě toho, má-li věc vady, na které dárce obdarovaného neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. Toto právo obdarovaného ovšem existuje, jen pokud jde o vady, které měl předmět daru při darování. Není možné dar vrátit z důvodu vad, které se vyskytly později po okamžiku darování. Právo vrátit dar existuje bez ohledu na to, zda dárce o vadách věděl, či nikoliv. Vrácení daru (2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. (3) Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. 2) § 499 občanského zákoníku: Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady. 3) § 420 občanského zákoníku: (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnost. (2) Škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto soby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
50
obdarovaným je jednostranným právním úkonem, který podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí době. Ta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy ode dne, kdy vada mohla být obdarovaným při obvyklé pozornosti zjištěna. Dále existuje možnost vrácení daru, resp. požadavku vrácení daru ze strany dárce. Podle ust. § 630 občanského zákoníku se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Nárok na vrácení daru vzniká hrubým porušením dobrých mravů a od tohoto okamžiku běží tříletá promlčecí doba pro uplatnění práva. V případě opakovaného závadného jednání začíná běžet promlčecí doba u každého takového jednání samostatně, v případě déletrvajícího závadného jednání běží promlčecí doba až ode dne, kdy obdarovaný od tohoto jednání upustil. Domáhání se vrácení daru je jednostranným právním úkonem dárce, pro který není předepsána žádná forma, musí z něj však být zřejmá vůle dárce směřující k tomu, aby obdarovaný věc vrátil. Písemnou formu výzvy lze jen doporučit, neboť v případném soudním sporu musí dárce unést důkazní břemeno, že výzvu učinil a že měla veškeré potřebné náležitosti. Z výzvy musí být zřejmé kdo ji učinil, vůči komu, z jakého důvodu (přičemž závadné chování obdarovaného musí být popsáno konkrétním a nezaměnitelným způsobem) a čeho se ten, kdo ji činí, domáhá. Pojem chování hrubě porušujícího dobré mravy zákon přesně nedefinuje, vždy půjde o posouzení konkrétní situace a konkrétního jednání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 228/2000 ze dne 23. 1. 2001 předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 občanského zákoníku, nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních
51
kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Dárce se jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž byl právní úkon učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly. Za členy rodiny dárce považují kromě rodičů a dětí i další příbuzní v řadě přímé a sourozenci. Otázku vymezení členů rodiny dárce v souvislosti s ust. § 630 občanského zákoníku podrobněji rozebírá rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003. Z odůvodnění: První otázka spočívá v konkretizaci osob, které je nutno při zkoumání naplnění podmínek pro vrácení daru, tak jak jsou stanoveny v § 630 občanského zákoníku, považovat za členy rodiny. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., v platném znění, ... nevymezuje okruh osob, které lze za členy rodiny považovat. ...Při uvedené úpravě zákona o rodině je proto nezbytné vycházet z nejbližší úpravy obdobné pojmu rodina, a to z § 116 občanského zákoníku, který vymezuje pojem osoby blízké. Podle tohoto ustanovení je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Je nutno vyjít z textu zákona, v němž zákonodárce na prvém místě mezi osobami blízkými uvedl příbuzné v řadě přímé, kterými jsou nejen rodiče a děti, ale také prarodiče a jejich vnuci, event. i pravnuci. Uvedenou preferenci příbuzných v řadě přímé akceptuje i trestní zákon, který obdobným způsobem vymezuje osoby blízké v § 89 odst. 8, podle něhož se osobami blízkými rozumí nejprve příbuzní v řadě přímé a teprve potom další osoby. Taktéž trestní řád staví příbuzné v řadě přímé na prvé místo, když ve svém § 100 odst. 1 dává právo odepřít výpověď "svědkům, kteří jsou příbuznými obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh"; stejným subjektům, pokud jsou v postavení poškozeného, přísluší podle § 163a odst. 1 trestního řádu u vymezených trestných činů dispoziční právo se zahájením (i pokračováním) trestního stíhání příbuzného v řadě přímé, který může být stíhán pouze na základě souhlasu poškozeného. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že příbuzní v řadě přímé zaujímají v našem právním řádu postavení osob nejbližších, a požívají tak evidentně výsadnějšího právního postavení mezi osobami
52
blízkými; Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že vztah příbuzných v řadě přímé je nutno zahrnovat do pojmu rodina ve smyslu § 630 občanského zákoníku. Nelze však přisvědčit názoru dovolatelky, že vymezení obsahu pojmu "člen rodiny" podle § 630 občanského zákoníku a pojmu "osoba blízká" podle § 116 občanského zákoníku je totožný. Zásadně je třeba vycházet z toho, že vymezení v § 630 občanského zákoníku je užší. Právní vztah z darování tedy zaniká i v případě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči příbuzným dárce v řadě přímé. Vyžije-li dárce svého práva domáhat se vrácen daru a jsou-li naplněny zákonné podmínky pro vrácení daru, zaniká právní vztah z darování přímo ze zákona, a to dnem, kdy výzva dárce došla obdarovanému.4) Tímto okamžikem se pak ze zákona stává dárce opět vlastníkem darované věci. V případě, že byla předmětem darování nemovitost, zapíší se důsledky obnovení vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí záznamem (což platí i v případě, že došlo k vrácení daru obdarovaným). V případě, že obdarovaný s vrácením daru nesouhlasí a výzvu dárce nerespektuje, musí dárce před uplynutím promlčecí lhůty uplatnit svůj nárok u soudu. Právo žádat vrácení daru je osobním právem dárce, které zaniká smrtí. Jiné osoby se proto nemohou domáhat vrácení daru. Pokud ovšem došlo ke zrušení darování ještě za života dárce, zrušením se opět stává dárce vlastníkem daru, a proto mohou dědicové žádat vydání daru. Obdarovaný je povinen dárci (příp. dědicům) vrátit vše, co mu 4)
Krajský soud v Brně, sp. zn. 20 Co 72/1995 ze dne 6. 2. 1996 1. Využije-li dárce práva na vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovují původní právní vztahy. Protože tato restituční povinnost není zvlášť upravena, je třeba použít ustanovení, které upravuje právní vztahy nejbližší, a to se zřetelem k tomu, co bylo předmětem darovací smlouvy. 2. Při volbě formy, kterou se dárce u soudu může domáhat restituce původního stavu, je nutno vycházet z konkrétní situace. Jedná-li se o nemovitost, lze v případech, kdy obdarovaný dále nemovitou věcí disponuje, užívá ji, podávat žalobu na vyklizení; jestliže však žalovaný předmětnou nemovitost již vyklidil, svědčí v takovém případě dárci naléhavý právní zájem na domáhání se žaloby na určení, že je vlastníkem darované nemovitosti.
53
bylo darováno. V případě, že to není možné, musí vydat peněžitou náhradu ve výši odpovídající hodnotě věci v okamžiku zániku právního vztahu darování. S věcí musí být vydány i užitky, pokud je obdarovaný získal v době, kdy již nebyl v dobré víře. Za dobu, od které není obdarovaný v dobré víře, se považuje okamžik, kdy se dopustil proti dárci nebo proti členům jeho rodiny jednání, které naplnilo zákonnou podmínku pro vrácení daru. Není to tedy až okamžik dojití výzvy dárce, aby obdarovaný vrátil dárci dar. JUDr. Romana Lužná
advokátka, Brno
Smlouva o převodu nemovitostí Máme dům, zahradu nebo chatu a rádi bychom ji prodali, koupili nebo darovali. Jak v takovém případě postupovat? Co budeme potřebovat, kdo nám pomůže a kolik nás to bude stát? Na tyto otázky se dnes pokusíme odpovědět. Rodinné nebo činžovní domy, chaty i pozemky se nazývají nemovitostmi a k tomu, abychom je platně mohli koupit, prodat nebo darovat (tedy řečeno slovy práva „převést“), je nezbytná písemná forma s následným vkladem do katastru nemovitostí. Není tedy možné, aby se prodávající s kupujícím ústně dohodli a podáním ruky takový obchod uzavřeli, resp. i kdyby si obě strany naprosto důvěřovaly a chovaly se podle takové nepsané dohody, nebyla by platná a k převodu vlastnického práva na nového majitele by nedošlo. Požadavek písemné formy vyplývá ze zákona, a není-li dodržen, je smlouva neplatná. Právní rámec smluv o převodech
54
nemovitostí upravuje občanský zákoník, katastrální zákon1), zákon o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem2), prováděcí vyhláška ke katastrálnímu zákonu3) a zákon o zeměměřičských a katastrálních orgánech.4) Pro úplné vyčerpání problematiky je snad nutno ještě dodat, že existují i nemovitosti, které se do katastru nezapisují a jejichž prodej či obecně převod má odlišné rysy, například mosty, ale těmto specialitám se v tomto pojednání budeme vyhýbat a zaměříme se na okolnosti obecné a nejčastější. I. Jsme vlastníky nemovitosti a chceme ji prodat či darovat Pokud jsme vlastníky nemovitostí, budeme pro další postup nezbytně potřebovat následující listiny: -
nabývací titul výpis z katastru nemovitostí
Nabývací titul je listina, na jejímž základě jsme nemovitost získali. Nejčastěji jde o kupní nebo darovací smlouvu, podle toho, zda jsme nemovitost koupili či nám ji jiná osoba darovala. Nabývacím titulem však může být i dědické rozhodnutí, pokud jsme nemovitost zdědili. Rozhodnutí o dědictví má různou podobu podle období, v němž předchozí vlastník zemřel, neboť dříve rozhodoval o dědictví soud, později státní notářství a v současné době opět soud formou usnesení. Dalšími listinami dokládající způsob nabytí mohou být například kolaudační rozhodnutí u nově postaveného objektu, dohoda o vydání věci u restituované nemovitosti, dohoda o užívání pozemku v případě zahrad a stavebních parcel před rokem 1993, dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů, dražební listina, směnná smlouva, soudní rozhodnutí apod. 1)
zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) 2) zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem 3) vyhláška 26/2007 Sb., kterou se provádí katastrální zákon 4) zákon č. 359/1992 Sb., zákon o zeměměřičských a katastrálních orgánech
55
Pokud zjistíme, že nabývací titul z různých důvodů (ztráta, zničení, založení apod.) chybí, můžeme jej získat ve sbírce listin (jde-li o listinu velmi starou) či v archívu, nabývací tituly z období posledních padesáti let jsou také k dispozici na katastrálních úřadech a katastrálních pracovištích, kde lze požádat o vyhotovení kopie nabývacího titulu, což tato pracoviště provádějí po zaplacení příslušného správního poplatku či kolku i na počkání, v případě žádosti ze vzdálenějšího místa korespondenčně. Pokud jsme získali nemovitost před 1.1.1993, budeme potřebovat originál nebo ověřenou kopii nabývacího titulu, který bude zapotřebí přiložit k nové kupní či darovací smlouvě. Pokud jsme nemovitosti získali později, nebude zapotřebí titul přikládat, takže pro sepis smlouvy bude dostačující jeho obyčejná kopie. Katastrální úřad a katastrální pracoviště nám také na počkání za poplatek 100 Kč vyhotoví výpis z katastru nemovitostí, z něhož zjistíme výměru pozemku, aktuální označení, charakter nemovitosti, omezení, zástavy a věcná břemena i odkaz na nabývací titul. Pro veřejnost je k dispozici na internetových stránkách aktuální stav vlastníků nemovitostí na adrese http://nahlizenidokn.cuzk.cz. Tam můžeme vyhledávat informace podle čísel pozemků nebo budov na nich postavených a před požádáním žádosti o výpis zkontrolovat, zda máme správná čísla i zda jsme zapsáni jako vlastníci nemovitostí. Ověření údajů před tím, než se vydáme na katastrální pracoviště, lze jen doporučit, protože z internetu zjistíme, u kterého katastrálního pracoviště je nemovitost vedena. Vyhledávání podle jmen vlastníků ovšem není prostřednictvím bezplatné internetové služby možné, výpisy z katastru nemovitostí pořízené tímto způsobem mají pouze informativní charakter a neobsahují všechny oddíly (například zástavní práva nebo věcná břemena), nejsou tedy plnohodnotnými výpisy a pro některé účely (například pro žádost o úvěr na nemovitosti) nebudou dostačující. Na druhé straně i zde najdeme informace o probíhajícím vkladovém řízení, soudním řízení týkající se konkrétní nemovitosti i tzv. plomby. Existuje ovšem i placená služba, která umožní tisk výpisů v plném znění.
56
Někdy je situace týkající se nemovitostí, které chceme prodat, tak složitá, že budeme k prodeji potřebovat ještě další listiny, například geometrický plán a kolaudační, pokud prodáváme nově postavenou budovu nebo garáž, popř. plánek se zakreslením, pokud budeme chtít do smlouvy zapracovat i věcné břemeno například práva cesty po pozemku. Pokud pozemek prodává obec či město, bude zapotřebí souhlas zastupitelstva. Prodávající by také měl počítat s tím, že po povolení vkladu bude povinen zaplatit daň z převodu nemovitostí, která činí 3% z odhadní nebo prodejní ceny nemovitostí, podle toho, která z obou částek je vyšší. Protože vypracování znaleckého posudku obvykle pár týdnů trvá, měl by spolu s opatřováním nabývacích titulů zadat prodávající u kteréhokoli znalce zpracování znaleckého posudku, kterým by znalec určil obecnou (myšleno tržní) cenu prodávaných nemovitostí. II. Chceme nemovitost koupit nebo dostat V takovém případě sice není nezbytné mít k dispozici nějaké doklady týkající se nemovitosti, o to významnější je se však možnost ověřit si všechny údaje a skutečnosti tvrzené prodávajícím, i pro kupující nebo obdarované je tedy vhodné, aby prostřednictvím výše zmíněné internetové adresy zjistili, zda nemovitost existuje a osoba, která o sobě prohlašuje, že je vlastník, je také skutečně v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána. Katastr nemovitostí je veřejně přístupný seznam, podobně jako sbírka listin, takže na žádost a po zaplacení příslušného poplatku vyhotoví katastrální pracoviště výpis jakékoli osobě, nejen vlastníkovi. Nemovitosti mohou nabývat zcela bez omezení jen čeští státní příslušníci a u nás zapsané obchodní firmy a s jistým omezením státní příslušníci států Evropské unie, je tedy vhodné vždy státní příslušnost ověřit a zjistit, jaké doklady cizí státní příslušníci musejí k převodu opatřit a předložit. Státní příslušnost českého občana se prokazuje pasem nebo občanským průkazem, obchodní společnost výpisem z obchodního rejstříku.
57
Osoby obdarovávané jsou po povolení vkladu povinny zaplatit darovací daň, která není pevně stanovena, ale odvíjí se od hodnoty daru a příbuzenského poměru obdarovaného k dárci. S ohledem na krátké lhůty, v nichž má být daňové přiznání podáno a zaplacena daň (do třiceti dnů ode dne vkladu darovací smlouvy) je praktické, aby obdarovaní na tuto povinnost pamatovali a nechali si po dohodě s dárci v mezidobí mezi podpisem smlouvy a vkladem znalecký posudek na hodnotu daru vypracovat. III. Vlastní sepis smlouvy Sepis smlouvy lze zajistit několika způsoby: nejjistější způsob je navštívit advokáta nebo notáře a požádat jej, aby kompletní sepis smlouvy, obstarání všech potřebných dokumentů, ověření podpisů i vyřízení vkladu u katastrálního úřadu zařídil on. Tento způsob je nejjistější také proto, že obě právnické profese jsou povinně pojištěny pro případ způsobení škody, navíc advokát i notář mohou obecná ustanovení smlouvy upravit tak, aby co nejlépe vyhovovala smluvním ujednáním všech stran smlouvy. Odměna advokáta může být různá, obvykle však lze s advokátem dohodnout smluvní odměnu, která nemusí odpovídat hodnotě nemovitosti ani z ní vycházet a naopak může zohledňovat finanční situaci prodávajícího nebo dárce. Další možností je obrátit se na realitní kancelář, která zprostředkuje prodej či koupi. Mnohé realitní kanceláře spolupracují s advokáty, proto i v tomto případě vše potřebné zajistí realitní kancelář, náklady, provize a poplatky však ze všech možností bývají v tomto případě nejvyšší. Třetí možností, kterou nelze obecně doporučit, je sepsat si kupní či darovací smlouvu podle obecně dostupných vzorů. Bohužel život bývá tak rozmanitý, že vzory nemohou pamatovat na všechny jeho různorodosti, takže velmi často bývají tyto laicky vyhotovené smlouvy nedostačující a katastrální úřad pak nepovolí vklad. Jistá finanční úspora vzniklá neoslovením odborníka pak může být převážena škodou vzniklou v důsledku nutnosti sepsat a podat smlouvu opakovaně,
58
mnohdy po několika pokusech a za pomoci advokáta. Dodávám, že smluv je třeba vyhotovit o dva více, než činí počet účastníků smlouvy. V současné době probíhají jednání související s připravovanou rekodifikací občanského práva a není vyloučeno, že v budoucnu budou smlouvy o převodu nemovitostí z důvodů právní jistoty účastníků smluv i třetích osob moci sepisovat pouze právní odborníci. IV. Ověření podpisu, výplata kupní ceny Podpisy účastníků na smlouvách o převodu nemovitostí musejí být úředně ověřeny, ověření provádějí matriky, notáři nebo advokáti. I tato skutečnost je dalším argumentem pro to, aby se účastníci smluvních vztahů obraceli na advokáty či notáře již při prvních krocích. K podpisu smluv nemusí dojít v jediný den či okamžik, i když častěji tomu tak bývá. Pokud se strany dohodnou na obsahu smlouvy, není vyloučeno, aby ji podepsaly v různých dnech i na odlišných místech, přičemž platí, že smlouva je platně uzavřena v den, kdy podepíše poslední účastník. Komplikace obvykle nastávají u kupních smluv v souvislosti s výplatou kupní ceny. Dnes již je obvyklé, že se kupní ceny poukazují bezhotovostně na účet, někdy však zejména konzervativní účastníci požadují výplatu kupní ceny v hotovosti. Pak by ovšem měli mít na paměti omezení hotovostních plateb vyplývající z právních předpisů omezující praní špinavých peněz5) do výše rovnající se maximálně 15.000 EUR. Vyšší částky je tedy nutno poukazovat bezhotovostně, případné záruky složením kupní ceny do advokátního depozita nebo notářské úschovy opět jsou schopni zajistit a zabezpečit advokáti nebo notáři.
5)
viz § 4 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
59
V. Vkladové řízení u katastrálního úřadu Jak již bylo uvedeno výše, k účinnosti smlouvy o převodu nemovitostí je zapotřebí, aby proběhlo vkladové řízení zakončené tím, že katastrální úřad, resp. katastrální pracoviště povolí vklad práva podle kupní či darovací smlouvy. Jde o zvláštní typ správního řízení, v němž je-li vše v pořádku, nevydává správní orgán samostatné rozhodnutí a proti rozhodnutí o povolení vkladu není přípustný opravný prostředek. Katastrální úřad má stanovenu pořádkovou lhůtu v trvání šedesáti dnů, ve které musí o návrhu rozhodnout, a s výjimkou pracovišť na území hlavní města se skutečně úřadům daří rozhodovat o vkladu v této lhůtě. Účastníci smlouvy musejí podat katastrálnímu úřadu návrh na povolení vkladu, v němž uvedou všechny rozhodné skutečnosti, přiloží příslušný počet smluv, případně nabývací tituly nebo další listiny a správní poplatek ve výši 500 Kč. O povolení vkladu práva se účastníci dozvědí tak, že obdrží poštou každý jedno vyhotovení smlouvy s doložkou vkladu, což je otisk razítka na zadní nebo poslední straně smlouvy s vyplněnými údaji o dni právní moci rozhodnutí. V případě, že sepis smlouvy vyřizuje advokát, jsou smlouvy katastrálním pracovištěm zaslány jemu a advokátní kancelář je potom rozešle jednotlivým účastníkům smlouvy spolu s vrácením zapůjčených nabývacích titulů či dalších dokumentů. Věcné účinky vkladu (přechod vlastnictví na kupujícího nebo obdarovaného) nastává zpětně ke dni podání návrhu na vklad. Pokud je třeba vkladové řízení doplnit, vyzve katastrální úřad účastníky k doplnění návrhu. Pokud ovšem smlouva neobsahuje požadované náležitosti nebo obsahuje závažné chyby, katastrální úřad vklad zamítne a vyhotoví o tom usnesení s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek. VI. Závěr Sepis smluv o převodech nemovitostí i zajištění a obstarání vkladu je věcí složitou, avšak u advokátů a notářů poměrně oblíbenou agendou, zejména pro svůj nesporný charakter. Protože jde současně o
60
agendu, která pro občana není zcela výjimečná, ale s ohledem na rostoucí počet nemovitostí a vlastníků pozemků a domů poměrně častou, nelze její význam opomíjet, ale zájemcům o převod lze doporučit, aby vyhledali odborníka na tuto problematiku a celou záležitost mu svěřili k vyřízení, přičemž základní informace poskytnutá v tomto článku pomůže porozumění celého řízení i všech jeho stádií. JUDr. Daniela Kovářová advokátka v Plzni Přetištěno s laskavým souhlasem nakladatelství v časopise Právo a rodina č.9/2OO7)
LINDE
(otištěno
Nepřehlédněte V souvislosti s touto problematikou se uskuteční v úterý 29.dubna
2008 diskuzní setkání na téma: „Poplatky a daně při převodech nemovitostí v roce 2008“ Úvod přednesou JUDr. Daniela Kovářová a JUDr. Jan Luhan (blíže na straně 67)
61
Výběr soudní judikatury Rozsudek Nejvyššího soudu 31 Cdo 2428/2000 Vypořádání společného jmění manželů Hodnota členského podílu v bytovém družstvu Velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu zaujal právní názor v otázce „zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu“. Cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit (jako v daném případě) v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nelze vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání bezpodílového není účelem stanoveným některým zvláštním předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů odkazoval na zákon č. 151/1997 Sb. Pokud tedy tento zákon v § 23 upravuje oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstev
62
(nikoli tedy členských práv a povinností), týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak účastníci dohodli (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona), když jinak se na sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v § 150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toto z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v případě vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů) nelze vycházet ani z tzv. zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu, na který má člen nárok při zániku členství. Rozsudek nejvyššího soudu 31 Cdo 1836/2005 Naléhavý právní zájem Zápis obnoveného vlastnického práva v katastru nemovitostí Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Tyto funkce určovací
63
žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 Co 2368/94, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 2/95, str. 25). K tomu, aby obnovené vlastnické právo prodávajícího k nemovitostem bylo zapsáno v katastru nemovitostí, je podle § 5 odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění novely provedené zákonem č. 89/1996 Sb., potřeba součinnosti kupujícího k sepisu souhlasného prohlášení účastníků smlouvy o obnovení vlastnického práva převodce (prodávajícího) na základě odstoupení od smlouvy ve smyslu ust. § 36 odst. 5 písm. a) a odst. 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., a zákon č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o tom, že odstoupením kupujícího od kupní smlouvy byla smlouva zrušena, a splňující náležitosti uvedené v ust. § 36 odst. 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb. a opatřené ve smyslu ust. § 36 odst. 9 této vyhlášky úředně ověřenými podpisy všech zúčastněných. Na základě tohoto prohlášení provede katastrální úřad zápis obnoveného vlastnického práva prodávajícího záznamem. Pokud ovšem kupující takovou součinnost prodávajícímu neposkytne, může prodávající dosáhnout zápisu obnoveného vlastnického práva k nemovitostem jen prostřednictvím soudního rozhodnutí, kterým bude určeno, že je vlastníkem nemovitosti, a na jehož základě bude proveden nový zápis v katastru nemovitostí. Zápis vlastnického práva prodávajícího do katastru nemovitostí, vzhledem k tomu, že k obnovení vlastnického práva převodce dochází ze zákona, má pouze deklaratorní účinky a provádí se záznamem podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. 1 Odo 26/97, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 8/1998, ev. rozsudek NS ČR uveřejněný v časopise Soudní rozhledy
64
pod č. 10/2003). K existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva převodce k nemovitosti ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. postačuje skutečnost, že žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti, není jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí zapsán. Jestliže se totiž vlastnické právo k nemovitosti obnovilo platným odstoupením od smlouvy a zápis má pouze deklaratorní účinky, nelze možnost prodávajícího na podání žaloby o určení vlastnického práva vázat na nutnost podání jiné související žaloby, jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 534/2002, publikovaném v Souboru rozhodnutí NS ČR č. 25, pod C 1992, nýbrž prodávající musí mít možnost dosáhnout vydání rozsudku soudu, na základě kterého bude jeho existující vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. JUDr. Ilona Mouchová
Odborné semináře Pražského sdružení JČP – druhý cyklus 2007 Pražské sdružení JČP uspořádalo v průběhu listopadu a prosince 2007 cyklus čtyř odborných seminářů se zaměřením na aktuální problematiku v oblasti občanského práva hmotného a procesního, specielně dědického práva, věcných práv – nakládání s nemovitostmi, exekuce z hlediska novel v posledních letech. Poslední seminář byl věnován uplatňování zásadní novely zákoníku práce v praxi. Na úvod uvedeného cyklu odborných seminářů připravil výbor Pražského sdružení JČP pro své členy a další zájemce prestižní odborný
65
seminář z oblasti medicinského práva, jehož obsahem byly 4 přednášky ve dvou blocích pod souhrnným tématem „PRAKTICKÉ PROBLÉMY MEDICINSKÉHO PRÁVA“. Přednášející JUDr. Jaromír Jirsa, prezident Soudcovské unie ČR se věnoval v úvodní přednášce praktickým aspektům řízení o náhradu škody na zdraví z pohledu soudní praxe, upozornil na zvláštnosti řízení o náhradu škody na zdraví, na specifika dokazování, poukázal na vhodnost mediace a smírčího řízení pro soudní řízení v těchto věcech. Další přednášející JUDr. Jan Mach, advokát, který se specializuje na oblast medicinského práva a publikuje v této oblasti, se zaměřil ve své přednášce na aktuální problémy medicinského práva z hlediska posouzení postupu lege artis, z hlediska ochrany osobnosti, ochrany osobních údajů, dále se zabýval druhy právní odpovědnosti v medicině – občanskoprávní a trestní odpovědností, otázkami mlčenlivosti, problematikou znaleckých posudků. V druhém bloku semináře v přednášce na téma „Aktuální problémy pracovněprávních vztahů ve zdravotnictví“ podal přednášející JUDr. Dominik Brůha, advokát, výklad k obsahu povinností zdravotnických pracovníků a pacientů z hlediska právní úpravy v oblasti zdravotnictví a způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání, poukázal na úpravu odpovědnosti zdravotnických pracovníků za porušení povinností, na právní úprava poučovací povinnosti a o zdravotnické dokumentaci. Poslední přednášející MUDr.Mgr. Mario Švehelka, advokátní koncipient, ve své přednášce na téma „Práva pacientů a zastupování pacientů v praxi“ seznámil účastníky na podkladě své odborné medicinské a právní praxe s praktickými zkušenostmi z řízení o náhradě škody na zdraví při uplatňování odpovědnosti dle § 415, § 420a, § 421a o.z., odpovědnosti za vadu výrobku, odpovědnosti z hlediska postupu non lege artis, upozornil na procesní aspekty v souvislosti s nedostatky vedení lékařské dokumentace, specifika znaleckých posudků pro důkazní řízení ve věcech náhrady škody na zdraví. Svůj výklad doplnil odkazy na příslušnou judikaturu k přednesené problematice. Z hlediska poznatků z praxe byl veden 1. seminář s tématem „DĚDICKÉ PRÁVO v současné úpravě a aktuální problémy praxe“, jehož přenášejícím byl JUDr. Ladislav Muzikář, soudce Městského
66
soudu v Praze. Na podkladě svých bohatých zkušeností z rozhodovací praxe poukázal na zásadní otázky hmotného práva a procesního práva při projednání dědictví se zřetelem na změny v právní úpravě po roce 1989. Dále se zabýval problémy v současné praxi, zejména při uplatňování správy majetku v období mezi úmrtím zůstavitele a ukončením dědického řízení, problémy likvidace předluženého dědictví a zacházení s předluženým dědictvím vůbec, problémy týkající se účastníků (počty účastníků, prosazování neexistujících „práv“, zneužívání procesních prostředků). Zájem účastníků semináře svědčil o aktuálnosti jednotlivých institutů dědického práva při jejich uplatňování v praxi. Tradičně s velkým zájmem účastníků se setkal druhý seminář s tématem „ PŘEVODY A PŘECHODY NEMOVITOSTÍ, jehož lektorem byl prof.JUDr. Josef Fiala,CSc., pedagog Právnické fakulty MU v Brně a renomovaný autor četných odborných publikací v oblasti věcných práv. Ve svém přednesu se zabýval otázkami způsobů nabývání vlastnictví nemovitostí a s tím souvisejícími druhy zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí z hlediska platné právní úpravy, rozdílnostmi zápisu v katastru nemovitostí, poukázal na problematiku časové posloupnosti ve vazbě na nabytí vlastnického práva, na otázky spojené s odstoupením od smlouvy a účinky odstoupení od smlouvy. Dále seznámil účastníky s režimem vlastnického práva ke zhotovované stavbě, upozornil na úskalí zajišťovacího převodu vlastnického práva dle § 553 o.z. Svůj vysoce erudovaný a instruktivní výklad doprovodil četnými odkazy na odbornou literaturu a judikaturu, takže přednáška lektora byla významným přínosem pro účastníky semináře. Neméně zajímavým byl i třetí seminář s tématem „SOUDNÍ EXEKUCE“, v němž osvědčená lektorka JUDr. Martina Kasíková, předsedkyně Okresního soudu Praha-východ, podala výklad z hlediska základních zásad exekučního řízení a jeho odlišností ve vztahu k úpravě občanskoprávního řízení v občanském soudním řádu. Ve svém výkladu se zabývala způsoby rozhodování v exekučním řízení, dále se věnovala otázkám střetu exekuce a insolvenčního řízení dle nového insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., účinného od 1.1.2008, otázkám souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí dle zák.č. 119/2001 Sb.
67
V závěru semináře poukázala na úpravu výkonu rozhodnutí v jiné zemi EU, úpravu evropského exekučního titulu. Poslední seminář s tématem „ZÁKONÍK PRÁCE a jeho novela v roce 2008“ byl zaměřen na výkladové problémy při aplikaci nového zákoníku práce v úpravě zákonem č. 262/2006 Sb., který nabyl účinnosti 1.1.2007. Přednášející JUDr. Ladislav Jouza, lektor Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který se účastnil legislativních prací na novém zákoníku práce a jeho novele, poskytl aktuální informace o stavu pracovněprávní legislativy, zejména s důsledky nálezu Ústavního soudu, seznámil účastníky s poslední tzv. technickou novelou zákoníku práce, která bude zřejmě účinná od 1.1.2008 v případě publikace do konce tohoto roku. V otázkách aplikace nového zákoníku práce v praxi se zabýval okruhy problémů spojených s uplatňováním zásady smluvní volnosti a s použitím občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích. Poznatky z odborných seminářů v tomto cyklu potvrdily, že přednášená témata představují živou problematiku v praxi široké právnické veřejnosti. Pražské sdružení sleduje i nadále v přípravě cyklu odborných seminářů na I. pololetí roku 2008 zařazení seminářů se zaměřením na zásadní novely (v současné době aktuální nová úprava úpadkové práva insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb.) a na aktuální otázky z různých odvětví platného práva, jejichž náměty vzešly z návrhů účastníků seminářů uspořádaných v tomto roce. JUDr. Božena Burdychová advokátka, Praha
68
Přehled akcí Pražského sdružení JČP Datum
Přehled diskusních setkání a dalších akcí
Místo konání
Březen 4. března 2008
Diskusní setkání na téma:
úterý 17,00 hod. 11. března 2008
Úvod přednese :JUDr.Dvořáková-Závodská
úterý 16,00 hod.
Společné jmění manželů a podnikání
Výroční členská schůze Pražského sdružení JČP
Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38
Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38
Duben 8. dubna 2008 úterý 17.00 hod. 29. dubna 2008 úterý 17.00 hod.
Diskusní setkání na téma : Živnostenské právo po euronovele Úvod přednese : Doc.JUDr. Eva Hrozinková,Ph.D Policejní akademie ČR Diskusní setkání na téma : Poplatky a daně při převodech nemovitostí v roce 2008 Úvod přednesou: JUDr.Daniela Kovářová JUDr.Jan Luhan
Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38
Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38
Na uvedené akce zve výbor PS JČP všechny naše členy, kteří mají o tuto problematiku zájem. Diskusní setkání jsou bezplatná. P O Z O R Z M Ě N A !! Diskusní setkání se budou v roce 2008 konat vždy v úterý na Právnické fakultě v č.dv. 38 v přízemí ( proti šatně ve vstupní hale) 69
Informace – zajímavosti - upozornění Pozvání na semináře v prvním pololetí 2008 Výbor Pražského sdružení JČP připravuje v souladu se svým posláním a stanovami v prvém pololetí 2008 pro své členy a širší právnickou veřejnost odborné semináře s aktuální problematikou. Zatím byly projednány a dohodnuty tyto semináře, na které Vás srdečně zveme
18.března 2008
KATASTR NEMOVITOSTÍ ve světle judikatury a stanovisek ČUZK Přednášející : Mgr. Ing. Petr Baudyš, Český úřad zeměměřický a katastrální
14.dubna 2008
NOVÉ INSOLVENČNÍ PRÁVO zejména z hlediska věřitele Přednášející : JUDr. Bohumil Havel, Ph.D. Právnická fakulta Plzeň 70
Dále se připravují semináře „Podílové spoluvlastnictví s důrazem na předkupní právo“ ( prof. Fiala) a „Praktické problémy obchodních závazkových vztahů“ ( přednášející není zatím projednán) a seminář na téma „ Ochrana soukromí ve vztahu k ochraně osobních údajů“ (doc.JUDr. Pavel Mates). Termíny a bližší informace o konání těchto seminářů budou uvedeny na zvláštní pozvánce. Všechny uvedené semináře se konají od 9,00 – 14,00 hodin v přednáškovém sále Justiční akademie v Praze, Hybernská 18, Praha 1. Účastnický poplatek činí za každý jednotlivý seminář 950,- Kč, pro členy JČP pouze 500,- Kč. Veškeré další dotazy o seminářích získáte u koordinátorů : JUDr. Ludmila SUCHÁ
tel. 272 766 026 721 902 444
JUDr. Božena BURDYCHOVÁ
tel. 266 010 249 604 245 079 Přihlášky je též možno poslat faxem na číslo 222 717 719 nebo E-mail : JČ
[email protected].
71
Budeme bilancovat a nechceme bez Vás, chceme znát Vaše názory ! Vážená paní kolegyně, vážený pane kolego, blíží se období, kdy budeme hodnotit činnost našeho Pražského sdružení JČP za uplynulý rok, rádi bychom proto znali Váš názor na naši dosavadní činnost a poradili se i o dalším zaměření celkové činnosti. V souladu se svým posláním a stanovami JČP zaměřujeme doposud naši činnost na tyto hlavní okruhy činnosti vzdělávací, publikační a společenská. Na úseku vzdělávací činnosti organizujeme pro své členy diskusní setkání s předními právními odborníky k aktuálním právním problémům nebo jinak zajímavým tématům (v rozsahu 3 – 5 setkání za pololetí) a dále jak pro členy tak i pro širší právnickou veřejnost pořádáme odborné semináře k seznámení s novými právními předpisy ( v rozsahu 4-5 seminářů za pololetí).
Rádi bychom znali Váš názor na tyto akce i jejich četnost a zaměření , příp. zda byste navrhovali i jiné formy této činnosti. Na úseku publikační činnosti vydává PS pro své členy Zpravodaj JČP, kde uveřejňuje jak články s právní problematikou z různých oblastí práva , tak i informace týkající se činnosti Jednoty českých právníků. Zpravodaj vychází 3x ročně a dostávají jej členové PS i mimopražských sdružení a členové Grémia a to zdarma. 72
PS vydává i další publikace, v roce 2007 to byl cizojazyčný Glosář právnických výrazů a pojmů užívaných zejména v mezinárodní obchodní arbitráži, který obdrželi všichni naši členové. .
Uvítáme Váš názor na obsah Zpravodaje, jeho četnost i případně další náměty k publikační činnosti. Společenská činnost spočívala v uplynulém období jednak v organizování společných návštěv divadelních představení , koncertů a poznávacích zájezdů. Již tradičně se PS každoročně podílí na organizaci Slavnostního předávání medaile Antonína Randy vždy za uplynulý rok .
Rádi bychom znali Váš názor na tyto akce, event. i Vaše náměty na další možné aktivity na tomto úseku. Protože v březnu 2008 se uskuteční výroční členská schůze Pražského sdružení JČP, kde budeme nejen hodnotit uplynulé období, ale i připravovat zaměření činnosti na rok 2008, rádi bychom využili Vaše názory pro další činnost tak,aby byla skutečným přínosem pro Vaši práci i společenské vyžití.
Sdělte nám, laskavě Vaše názory a náměty do konce února 2008 . Naše adresa je: Pražské sdružení Jednoty českých právníků, Ovocný trh 14, Praha 1, 110 00, nebo e-mail :
[email protected]. Výbor PS JČP
73
Členské příspěvky v roce 2008 Vážené kolegyně, vážení kolegové, spolu s tímto Zpravodajem jste obdrželi i složenku na zaplacení členských příspěvků na rok 2008. Roční výše členského příspěvku zůstává nezměněna, tj. pro výdělečně činné členy 400,- Kč, pro ostatní 100,- Kč. (Členové nad 75 let členské příspěvky platit nemusí). Na připojené poštovní poukázce jsme již doplnili variabilní symbol, kterým je členské číslo každého člena Pražského sdružení JČP. Pokud nepoužijete tuto poukázku a budete členské příspěvky poukazovat převodním příkazem, nezapomeňte, prosím, uvést tento variabilní symbol, abychom mohli bezpečně zjistit plátce, neboť banka uvádí ve výpisu z účtu pouze variabilní symbol a nikoliv jméno plátce. Úhradu členského příspěvku na letošní rok proveďte laskavě co nejdříve, abychom Vám mohli i nadále zasílat veškeré naše informace a zvát Vás na všechny námi pořádané akce. Připomínáme, že předpokladem účasti na seminářích za zvýhodněných finančních podmínek v 1.pololetí 2008, je úhrada jak event. dlužných příspěvků za předchozí rok, tak i úhrada členského příspěvku na rok 2008. Děkujeme touto cestou všem členům, kteří členské příspěvky platí pravidelně a zvláště pak děkujeme těm členům, kteří přispívají částkou vyšší než činí základní členský příspěvek. Umožňují nám tak vydávání Zpravodaje, i pořádání dalších vzdělávacích akcí i ostatních aktivit za výhodných podmínek pro naše členy.
Pro úplnost uvádíme : číslo účtu Pražského sdružení JČP název banky : konstantní symbol : variabilní symbol :
106 231 472/ 0300 ČSOB Praha 0308 Vaše členské číslo
(najdete je m.j. na obálce Zpravodaje)
Výbor PS JČP 74
Životní jubilea členů Pražského sdružení JČP v I. pololetí 2008 90 let JUDr. Jaromír Hodaň
85 let JUDr. Olga Petrová JUDr. Milan Procházka
80 let Doc. JUDr. Ján Grónský JUDr. František Kříž JUDr. Dagmar Škodová
75 let JUDr. Josef Černovský JUDr. Marie Francová JUDr. Oldřich Jedlička JUDr. Zdeněk Matis
70 let JUDr. Zdenka Juráková JUDr. Stanislav Křeček
60 let JUDr. Karolína Adamová JUDr. Jan Bartoš, Csc JUDr. Lenka Dvořáková JUDr. Věra Dvořáková JUDr. Jaroslav Grinc JUDr. Josef Holub Mgr. Jana Chárová JUDr. Jaromír Junek JUDr. Jarmila Karhanová JUDr. Irena Koňáková JUDr. Jarmila Koudelová Mgr. Jitka Mánková JUDr. Milan Masák JUDr. Vladimíra Pluskalová JUDr. Ján Predajnoš JUDr. Jiří Slavíček JUDr. Jiří Starý JUDr. Josef Vondruška JUDr. Karel Wawerka
55 let JUDr. Karel Bogner 65 let JUDr. Helena Angelová JUDr. Dagmar Brychová JUDr. Jaroslav Bláha Mgr. Alice Čvančarová JUDr. Ing. Vratislav Brázda JUDr. Olga Frantíková JUDr. Jarmila Kolářová JUDr. Gabriela Křížová JUDr. Doris Lukavská JUDr. Libuše Maděrová 75
JUDr. Věra Škopová JUDr. Alena Štěpánková
JUDr. Jaroslav Mrázek JUDr. Jana Musilová JUDr. Jiří Orsini JUDr. Daniela Sezemská JUDr. Marie Vanduchová
50 let JUDr. Roman Felix JUDr. Ivana Kudějová JUDr. Ivana Matějů JUDr. Jaroslava Moravcová JUDr. Valentina Nedělová JUDr. Přemysl Vácha
Špetka času je špetkou zlata. Opatruj ji jako poklad. Uvědom si její pomíjivou podstatu."
BLAHOPŘEJEME ! 76
Smích - nástroj lékařů i lektorů Objevila se i zpráva o tom. že lidé, kteří se dokáží smát ve stresových situacích, jsou odolnější vůči srdečním onemocněním. Podle jednoho z expertů, kteří se tímto výzkumem zabývali, by měli lékaři doporučovat v prevenci srdečních onemocnění denní dávku smíchu, jako doporučují cvičení nebo dietu s omezením nasycených tuků. Karel Nešpor: Léčivá moc smíchu, Vyšehrad, Praha 2007, s. 55. Jeden z moderních pedagogických postupů bývá označován jako „edutainment“ - vzdělání prostřednictvím zábavy. Nejde ovšem o nic převratně nového: školu hrou již doporučoval Jan Amos Komenský; proslulý filozof Ludwig Wittgenstein se zase zaobíral záměrem, že vytvoří hlubokomyslný spis složený ze samých anekdot. Chvíli jsem koketoval s podobnou myšlenkou a brzy poznal, o jak nesnadný úkol se jedná. Nakonec z toho přece jen povstal jeden z oddílů v knize „Právníkovy fejetony aneb PF“, kterou na sklonku roku 2007 vydalo Beckovo nakladatelství. Uvádím z ní dvě ukázky, které by snad v příštím roce mohly sloužit jako náhrada uklidňujících psychofarmak i jako jeden z možných přístupů, jimiž právníci seznamují laiky se svým oborem. Ve své úloze kantora i autora se totiž hlásím k názoru, že tělesná i duševní krmě má být jejím strávníkům podávána tak, aby jim pokud možno chutnala. Vím to již od dětství, kdy jsem byl ládován rybím tukem s příchutí pomerančovou. Máte mrkvovou? V dobách centrálně plánovacích navštívil prý muž z venkova řadu prodejen nazvaných "Les a lov". Všude se ptal po mysliveckém klobouku a všude marně. Každá z lesalovových prodejen však signalizovala nadřízeným místům, že existuje zvýšený zájem o myslivecké klobouky a tak brzy došlo k jejich nadvýrobě. Podobné události nejsou však vyloučeny ani v jiných dobách. Napovídá to anekdotická bajka, ten tradiční prostředek, jak vystihnout sporné lidské chování.
77
Medvěd – zmrzlinář stojí u svého vozíku a vyvolává: „Oříšková, pistáciová, banánová…“. Přijde k němu králík, vycení zuby jako Ferenc Futurista a ptá se: „Máte mrkvovou?“ Medvěd odpoví: „Tu bohužel nevedeme.“ Stejný rozhovor se uskuteční i v několika následujících dnech. Slova „Máte mrkvovou?“ však posléze zmrzlináře pobídnou k obměně sortimentu. Dlouho do noci krouhá mrkev; ráno pak stojí opět u svého vozíku a vyvolává ono obvyklé: „Oříšková. Pistáciová, banánová….“ Novou položku v nabídce si ponechává pro sebe, aby překvapil obvyklého tazatele. Ten skutečně přijde a vede se takový dialog: „Máte mrkvovou?“ „Ano, dnes - na vaše zvláštní přání – máme mrkvovou. „Ta je ale hnusná, co?“ Jaké že obsahuje poučení tato bajka? Naznačuje, že mnohý obchodní dotaz není dán přáním něco koupit. Leckdy se jedná o počínání, jemuž se v obchodní hantýrce říká – ne zvlášť kultivovaně, leč výstižně – „olizování mozku“. Zdánlivý obchodní zájemce nebývá ovšem roztomile zlomyslný králíček – většinou si chce jen levně obstarat obchodní, cenové či jiné informace, k nimž by se jinak obtížněji dostával. Může tak nahrazovat či podporovat vlastní tvořivost. Zdánlivým obchodním jednáním napodobuje „brainstorming“ (konferenci nápadů). Využívá vlastně „synergický účinek“, což je pouze nový termín pro tradiční moudrost „více hlav, více rozumu“ . Zkušený obchodník by měl vnímat některé varovné signály, jež naznačují, že jeho vyjednávací partner má svérázný přístup k obchodní kontraktaci: působí v konkurenčním odvětví; vede komerční rozhovory s mnoha dalšími subjekty; nachází stále nové důvody pro revizi dosavadních kroků v jednání; zříká se oné kontraktační výhody, jež spočívá v jednání na domácí půdě a projevuje zájem o výrobní prostředí partnerovo; již dříve vedl obchodní rozhovory, které vyzněly
78
do ztracena a začal sám produkovat to, co původně hodlal koupit. Typický „lovec myšlenek“ také raději klade otázky, než aby vyjadřoval své názory. Pokud se pak dozví zajímavou informaci, zpravidla suverénně sdělí: „Ano ovšem, na to samé jsem přišel již dříve, a mohu to dokázat.“ Ať již takové varovné signály zaregistrujeme či nikoliv, neměli bychom při jednání o smlouvě lehkovážně a levně rozdávat svůj duševní kapitál. I ten, kdo se ho nechtěl zmocnit nepřístojným způsobem, zpravidla neodmítne cizí poznatky, pokud jsou mu nabídnuty „na stříbrném podnose“ zdarma či pod cenou. Takové nebezpečí hrozí zvlášť poradcům nejrůznějšího druhu, včetně těch právních. Jsme-li odborně zaujati určitým problémem, příliš snadno otevíráme informační závory. A jaké prostředky se nám nabízejí, abychom prohlédli záměry tajemných tazatelů? Poznatky z předběžného jednání lze označit za důvěrné a pokud by ke smlouvě nedošlo, nemůže je pak onen zvídavý použít ani pro sebe ani pro jiného. Projevenému zájmu lze také dát závaznou formu, když se dotěrný partner ve zvláštním dokumentu zaváže, že rozhodně uhradí poskytnuté poznatky nebo přípravné práce. Kdyby byl medvěd-zmrzlinář takto právně kryt, mohl klidně krouhat mrkvičku bez obav, že ostrouhá a bude muset slovo „hnusný“ vztahovat na tázajícího se králíka.
Sbohem a paragraf Jeden z mých novinových fejetonů byl doprovázen kresleným vtipem. Jeho autor Miroslav Kemel v něm zobrazil dva muže v nepříliš příznivé životní situaci a k tomu připojil text „Taky jsem se zúčastnil několika mimořádně výhodných obchodů, bohužel vždycky na špatné straně.“ Dodal bych, že v obchodech na nesprávné straně pokračujeme často i tehdy, když už se ohlašují rizika takové transakce. Ve všech lidských vztazích se totiž uplatňuje jev, který označuji za psychologický zákon setrvačnosti. Platí to i v záležitostech právních a
79
hospodářských, byť bychom očekávali, že zde bude vystupovat jen samý racionální homo economicus. Leckdo například půjčí druhému větší obnos do podnikání, a když se mu peníze nevracejí, půjčí svému dlužníkovi ještě víc v naději, že si tak pomůže k vyrovnání splátky a navíc bude profitovat na nějakém oslnivém záměru. Jindy se zase podnikatel vytrvale drží smluvního partnera, který již dokázal, že vyniká hlavně v produkci nesplněných slibů. Třetí hospodářský pracovník připomíná pacienta, jenž svěřuje nápravnou operaci právě tomu, kdo beznadějně zpackal tu předchozí. Za tím vším bývá nedostatek povahové síly, nadměrná důvěřivost, zvláštní druh pohodlnosti a také smluvní neobratnost. Obchodní právo totiž obsahuje nástroje, které umožňují smluvním partnerům, aby ze zklamaných očekávání vyvodili rychlé a razantní důsledky. Při tak zvaném podstatném porušení smluvní povinnosti lze od smlouvy okamžitě odstoupit. Takový postup se může týkat případů, v nichž nebyla zaplacena záloha, poskytnuto protiplnění, dodržena smluvená lhůta a dohodnutá jakost. Nic také nebrání smluvním stranám v tom, aby již v původní smlouvě přesněji vymezili, co budou pokládat za porušení smlouvy podstatným způsobem. Právo na odstoupení od závazku musí být ovšem využito - jak zákon říká - bez zbytečného odkladu. Tedy žádné obřadné loučení ve stylu veršů "Sbohem a šáteček". Podnikatel by měl být dalek veškeré sentimentality a podobat se spíš mírnému cynikovi (jeho jméno jsem bohužel zapomněl), který zmíněnou báseň přeložil do ostravštiny pod titulem "Zdařbuch a šnuptychel". A jestliže ono Nezvalovo poetické dílko proslulo zejména slovy "bylo to překrásné a bylo toho dost", pak účastníci smluvních vztahů mají být neustále nachystáni na to, že jednoho dne svému partnerovi prohlásí: "Nestálo to za nic a je na čase s tím skoncovat."
Petr Hajn
80
Myšlenky moudrých
O toleranci Pravá tolerance se může zrodit jen tehdy, jste-li si dobře vědomi propastné nevědomosti a tápání nás všech , co se týče pravdy. Neboť pravda je v podstatě záhadná. Mysl ji může cítit, ale nemůže ji pochopit. Antony de Mello
Nedorozumění není možné odstranit hádkou, ale je možné odstranit je pouze taktem , snahou o smír a upřímným přáním pochopit hledisko druhého. V. Sepel 81
Než pokáráme, měli bychom vždy nejdřív zkusit jestli nemůžeme odpustit. G. Ch. Lichtenberg
Důležitým projevem pochopení je vlídnost. Může se projevit i beze slov,tedy „mluvou těla“. Dovede mluvit tělem, očima,postoji i gesty. Vlídnost vyvolává větší otevřenost a tím i uvolnění. O. Gregor
Spory by netrvaly tak dlouho, kdyby byla chyba jen na jedné straně. F. D. de la Rochefoucauld
Mají-li si dva lidé porozumět, pak je třeba v prvé řadě oboustranné ochoty naslouchat tomu druhému. J. Křivohlavý
82
Každý člověk bez výjimky dělá chyby. Proč bych měl mít právo říkat, že chyby toho druhého jsou horší než chyby moje ?Mohu druhému říci svůj názor jako nabídku svého pohledu na jeho situaci. Ale nemám právo trvat na tom, že se bude podle mého pohledu řídit. Neznámý autoru
Člověk neztrácí vždycky, když se něčeho odříká. J. W. Goethe
(LS)
83
Kulturní okénko Výstava: Albrecht z Valdštejna a jeho doba Ve Valdštejnské jízdárně Senátu parlamentu ČR, Praha 1, Valdštejnská 3 se od 15. listopadu 2007 do 17. února 2008 koná velkolepá výstava, která nám představuje jednu z nejvýraznějších postav české i evropské historie slavného vojevůdce Albrechta z Valdštejna /1583 - 1634/. Výstava je otevřena denně od 10 do 19 hodin, ve čtvrtek od 10 do 21 hodin, první středu v měsíci od 10 do 20 hodin. Je rozčleněna na čtyři části , ve kterých se seznámíme s rozporuplnou osobností Albrechta z Valdštejna, jeho životem i osobní tragédií. Poznáme ho také jako schopného finančníka, organizátora, zdatného podnikatele, stavitele, mecenáše, milovníka architektury a výtvarného umění, znalce astronomie a astrologie. Seznámíme se s jeho vojenskou kariérou, vyobrazením bitev, zprávami z bojiště, nejrůznějšími zbraněmi a s celkem 727 sbírkovými předměty. Mnohé dokumentují i každodennost Valdštejnovy doby, jak se lidé oblékali, stravovali apod.
84
Na výstavě můžeme vidět portréty nejslavnějších vojevůdců třicetileté války z dílny Anthona van Dycka: Johanna Tillyho, Albrechta z Valdštejna a Gustava Adolfa, švédského krále. Dále obrazy, knihy, grafiky, gobelíny a další předměry uměleckých řemesel. Také halapartnu, kterou byl již značně nemocný vojevůdce Valdštejn zavražděn v Chebu setníkem Walterem Deveroux. Důvodem mělo údajně být jeho spiknutí proti císaři Ferdinandu II. a Habsburkům. Exponáty na výstavu byly zapůjčeny až z Itálie, Rakouska, Německa a Švédska i z řady našich regionálních muzeí, zámků, archivů a jiných tuzemských institucí a měst. Výstavu pořádá Senát Parlamentu ČR, Vojenský historický ústav a Národní muzeum za podpory dalších významných institucí. Výstava je navíc doplněna i o řadu kulturních a odborných sympozií pod názvem „Rok Albrechta z Valdštejna“.
85
Výstava: Mikoláš Aleš /1852-1913/ V Jízdárně Pražského hradu se koná od 14. prosince 2007 do 20. dubna 2008 rozsáhlá retrospektivní výstava díla Mikoláše Alše, českého malíře, kreslíře, dekoratéra a ilustrátora, klasika českého umění 19. století a významné osobnosti tzv. generace Národního divadla. Výstava je otevřena denně včetně pondělí od 10 do l8 hodin. Představuje Alšovo malířské dílo, kartony, ilustrace, jeho monumentální návrhy pro architekturu. V ranějším období tvořil Aleš v pozdně romantickém stylu, později směřoval spíše k secesi. Byl uznáván už za svého života, i když spíše jako kreslíř a dekoratér. Jeho olejomalba byla doceněna až později, ve 20. století.
Výstava: Josef Lada /1887-1957/ V Obecním domě, Praha 1, Náměstí Republiky 5 se od 15. listopadu 2007 do 3. února 2008 koná velká retrospektivní výstava děl malíře Josefa Lady. Výstava je otevřena denně od 10 do 19 hodin, vstup do 18:30 hodin. Josef Lada je znám především jako ilustrátor Haškova Švejka, tvůrce pohádek, říkadel a malíř, který se ve svých obrazech a kresbách stále vracel ke světu svého dětství.Věnoval se i plakátu, reklamě a scénografii. Pohádkový svět, který uvidíme na Ladových obrazech, v jeho kresbách vodníků, ponocných, vánočních koledníků, kocoura Mikeše i Kmotry lišky, stále přináší pohodu i radost. Nové edice jeho dětských knížek, pohlednic a kalendářů dosvědčují, že Lada není mrtvým klasikem, ale malířem vskutku národním. JUDr. Marie Štěpánková
86
Informace o připravovaných akcích v I. Pololetí 2008 ( jsou vítáni i nečleni MS JČP v Brně ) Měsíc,den, hodina
Akce
Místo konání
Téma : Návštěva budovy Nejvyššího správního soudu ČR v Brně, spojená s besedou se soudci.
Brno, Moravské náměstí č. 6
Leden 17. ledna 2008 čtvrtek 16.00 hodin
Únor 7. února 2008 čtvrtek 16.00 hodin 28. února 2008 čtvrtek 16.00. hod.
Téma: „Problémy současné právní úpravy dědického práva.“ Hostem bude: JUDr. Vítězslava Pekárková, soudkyně Krajského soudu v Brně Hostem bude: Prof.JUDr. Naděžda Rozehnalová, děkanka Právnické fakulty MU v Brně, která pohovoří 1.o PF MU z pohledu děkanky, 2.z pohledu odborníka mezinárodního práva soukromého, na téma „Evropský justiční prostor ve věcech civilních.“
Justiční palác, Brno, Rooseveltova 16
Justiční palác
Březen 15. března 2008 sobota
36. Reprezentační právnický ples (prodej vstupenek od 19.2. - informace JUDr.Spáčilová tel. 549 497 107)
87
Hotel Voroněž, Brno, Křižkovského ul.
27. března 2008 čtvrtek začátek již v 15.30 hodin ! !
Výroční členská schůze 1.Zpráva o činnosti za rok 2007 2.Zpráva o hospodaření v roce 2007 a návrh rozpočtu na rok 2008 3.Zpráva kontrolní komise 4.Diskuse 5. Návrh usnesení
Justiční palác
Duben Téma: „Nový insolvenční zákon“ 10.dubna 2008 čtvrtek 16.00 hodin
Hostem bude : JUDr. Zdeněk Krčmář, soudce Nejvyššího soudu ČR
24.dubna 2008 čtvrtek 16.00 hodin
Téma: „Legislativní změny ve veřejné správě a zkušenosti s novým správním řádem a stavebním zákonem.“ Hostem bude : JUDr. Radek Ondruš
Justiční palác
Justiční palác
Akce se konají se souhlasem předsedy Krajského soudu v přízemí budovy v prostorách kantýny, přístupné z ulice Rooseveltovy Za výbor Městského sdružení JČP v Brně JUDr. Antonín Draštík v.r. předseda
JUDr. Drahomíra Pálenská, CSc. v.r. jednatelka
88
