Veřejné opatrovnictví

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky základní škola a mateřská škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Veřejné opatrovnictví Sociální práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

JUDr. Jana Mazánková

Dana Lejsková Čelákovice 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. …................................................ V Čelákovicích, 20. 05. 2016

Dana Lejsková 2

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala JUDr. Janě Mazánkové za cenné rady, věcné připomínky, vstřícný přístup a trpělivost při vedení mé absolvenské práce.

Dále bych chtěla

poděkovat mé rodině za podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.

3

Obsah Úvod...................................................................................................................................6 1 Cíl absolventské práce...............................................................................................8 1.1 Hlavní cíl.............................................................................................................8 1.2 Dílčí cíle..............................................................................................................8 2 Teoretická část...........................................................................................................9 2.1 Současné právní předpisy...................................................................................9 2.2 Nový občanský zákoník.....................................................................................11 2.2.1 Základní zásady a pojmy...........................................................................11 2.2.2 Osoby v novém občanském zákoníku.......................................................13 2.2.3 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a způsobilost k právním úkonům v porovnání s novým občanským zákoníkem a svéprávností.......................................................................................................13 2.2.4 Podpůrná opatření....................................................................................15 2.3 Opatrovnictví člověka, opatrovnická rada........................................................17 2.3.1 Obecné zásady..........................................................................................17 2.3.2 Opatrovnictví, důvod, jmenování, opatrovníci.........................................18 2.3.3 Opatrovnická rada....................................................................................22 2.4 Veřejné opatrovnictví.......................................................................................23 2.4.1 Opatrovník................................................................................................24 2.4.2 Výkon veřejného opatrovnictví.................................................................25 2.4.3 Povinnosti opatrovníka.............................................................................26 2.4.4 Finance.....................................................................................................29 2.4.5 Odpovědnost ...........................................................................................30 3 Praktická část...........................................................................................................32 3.1 Kazuistiky .........................................................................................................32 3.1.1 Kazuistika 1...............................................................................................32 3.1.2 Kazuistika 2...............................................................................................35 3.1.3 Kazuistika 3...............................................................................................38 3.2 Dotazníkové šetření..........................................................................................40 3.2.1 Grafické zpracování výsledků dotazníkového šetření...............................41 4

4 Diskuze.....................................................................................................................47 Závěr................................................................................................................................49 Резюме............................................................................................................................51 Bibliografie.......................................................................................................................53 Přílohy

5

Úvod Od roku 2010 pracuji na Městském úřadě ve Velkých Hamrech na sociálně správním odboru. Do kompetence obcí je zahrnuta agenda výkonu veřejného opatrovnictví. Veřejným opatrovníkem je v určitých případech jmenována obec. Práci veřejného opatrovníka pak vykonává starosta, nejčastěji však spadá pod sociální odbor. Byla jsem pověřena výkonem funkce veřejného opatrovníka. Zkušenost výkonu opatrovníka mě ovlivnila k výběru tématu mé absolventské práce Veřejné opatrovnictví. V roce 2010, kdy jsem začala funkci opatrovníka vykonávat, se opatrovnictví řídilo několika zákony, neexistovala právní norma, která by se výkonem veřejného opatrovnictví podrobně zabývala. Nebylo definováno, jaká jsou práva a povinnosti opatrovníka. Proto jsem své zkušenosti a informace čerpala z různých zdrojů, hlavně ze školení, a také za pomoci zkušeností jiných úředníků, vykonávajících opatrovnictví v jiných obcích. Problematika veřejného opatrovnictví v sobě zahrnuje práci s občany, kteří jsou omezeni ve svéprávnosti. Jsou to lidé často duševně nemocní a zdravotně hendikepovaní, kteří mají problémy s komunikací, chováním, nefunkční rodinné zázemí a často i lidé žijící na pokraji sociálního vyloučení. Opatrovník pomáhá lidem při řešení jejich životní situace, při orientaci v každodenním a běžném životě. Řeší majetkovou, právní, zdravotní, finanční a sociální situaci opatrovance. V mnoha případech se práce opatrovníka velmi podobá práci sociálního pracovníka. Za období, co tuto práci vykonávám, došlo k řadě změn. Zvláště v roce 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nový občanský zákoník). Nový občanský zákoník v sobě zakotvuje nové principy rozhodování ve věcech svéprávnosti, nová pravidla výkonu opatrovnictví, nové koncepce a povinnosti opatrovníka. V teoretické části mé absolventské práce bych chtěla zpracovat změny a představit nové principy rozhodování, týkající se veřejného opatrovnictví s nástupem nového občanského zákoníku. 6

V praktické části bych chtěla pomocí kazuistiky přiblížit práci veřejného opatrovníka s klientem a popsat, co znamená přechod k novému systému v praxi. Dále bych chtěla pomocí dotazníkového šetření shromáždit informace od veřejných opatrovníků a popsat nástup nových změn v praxi. Ráda bych pomocí mé absolventské práce přiblížila opatrovníkům a veřejnosti nové informace, poznatky a postupy v problematice výkonu veřejného opatrovnictví.

7

1

Cíl absolventské práce

1.1

Hlavní cíl

Cílem práce je zpracovat změny a představit nové principy rozhodování, týkající se veřejného opatrovnictví s nástupem nového občanského zákoníku.

1.2

Dílčí cíle

Pomocí tří kazuistik přiblížit práci veřejného opatrovnictví s klientem a popsat co znamená přechod k novému systému v praxi. Pomocí dotazníkového šetření shromáždit informace od veřejných opatrovníků a popsat nástup nových změn.

8

2

Teoretická část

Každý z nás má právo na důstojný život ve svém přirozeném prostředí. Samostatně jednat a rozhodovat v běžných záležitostech každodenního života. Existují ale osoby, které v důsledku duševní poruchy nebo nemoci nejsou schopny rozhodovat ve svých záležitostech a chápat důsledky svého jednání. Tyto osoby jsou z těchto důvodů rozhodnutím příslušného soudu omezeny ve svéprávnosti v různém rozsahu. Soud ustanoví těmto osobám opatrovníka, který chrání a zajišťuje práva těchto osob. Opatrovník se tak stává nedílnou součástí života opatrovance. V teoretické části představím současné právní předpisy týkající se výkonu veřejného opatrovnictví. Zpracuji změny, které nastaly na začátku roku 2014, kdy vstoupil v účinnost nový občanský zákoník. Zaměřím se na nové koncepce, principy rozhodování a povinnosti opatrovníka.

2.1

Současné právní předpisy

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením Úmluva o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006, v ČR publikována jako zákon č. 10/2010 Sb. m. s. (dále jen „úmluva“). Česká republika ratifikovala tuto úmluvu v roce 2009. Úmluva popisuje osoby se zdravotním postižením. Osoby, které mají dlouhodobé duševní, mentální, fyzické postižení, které jim brání k rovnoprávnému zapojení do společnosti s ostatními. Úmluva upravuje problematiku právní způsobilosti u osob se zdravotním postižením na základě rovnoprávného postavení s ostatními ve všech oblastech života. Úmluva se zabývá podporou osob se zdravotním postižením a zajištěním přístupu k asistenci, kterou mohou tyto osoby potřebovat pro uplatnění právní způsobilosti [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Ústava České republiky Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Článek 1 nám říká: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“ [ Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., 2013, čl.3] 9

Listina základních práv a svobod Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod říká, že každý člověk má schopnost mít práva nebo povinnosti, a to i člověk omezený ve svéprávnosti. Článek 5 říká: „Každý je způsobilý mít práva.“ [Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., 2013, čl.5] Nový občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Upravuje nově oblast opatrovnictví a fyzických osob zejména k možnosti omezit svéprávnost. Přináší nové formy zákonného zastoupení a nové formy rozhodování. Nový občanský zákoník více dbá na ochranu práv osob a na svobodu jednání jednotlivce. Je postaven na základních zásadách Listiny základních práv a svobod [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Více o novém občanském zákoníku v kapitole 2.2. Občanský soudní řád Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Občanský soudní řád, je základním zákonem civilního procesu a klade důraz na vyjádření soukromých práv. „Tento zákon upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachování zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob“ [JURÍČKOVÁ, IVANOVÁ, FILKA, 2014, s. 29]. Občanský soudní řád řeší tak zvaná řízení sporná. Zákon o zvláštních řízeních soudních Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o zvláštních řízeních soudních upravuje nesporná řízení a jiná zvláštní řízení. Upravuje základní ustanovení o řízení a řízení o některých otázkách týkajících se fyzických osob, řízení o podpůrných opatřeních, řízení o svéprávnosti a řízení opatrovnické.

10

Správní řád Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Veřejný opatrovník je povinen založit a vést spisovou dokumentaci osobního spisu opatrovance. „Vedení spisu však zcela vychází ze zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů“ [www.smorc.cz, 12]. Zákon o sociálních službách Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Upravuje podmínky pomoci a podpory prostřednictvím sociálních služeb.

2.2

Nový občanský zákoník

Nový občanský zákoník byl zákonodárci schválen na počátku roku 2012. Účinnosti nabyl od 1. ledna 2014. Nahradil tak dosud platný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen starý občanský zákoník), který platil společně

s

novelami do konce roku 2013. Je novým základním kodexem soukromého práva, ruší několik doposud platných norem [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013].

2.2.1

Základní zásady a pojmy

Nový občanský zákoník vyšel z nových principů, z přirozeného pojetí práva. Klade větší důraz na lidská práva, na svobodu jednání, na autonomii vůle osobnosti. Rozvíjí princip přirozené svobody člověka a jeho rozhodování. V novém občanském zákoníku nalezneme nové možnosti založené na modelu podpory, které mají být použity přednostně před zásahem do svéprávnosti. Nový občanský zákoník přinesl i zcela nové pojmy jako je nápomoc při rozhodování a zastoupení členem rodiny, předběžné prohlášení a opatrovnická rada. Nový občanský zákoník přinesl změnu některých základních právních pojmů ve vztahu k opatrovnictví a omezení osoby v jejím právním jednání [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. 11

Z nejdůležitějších uvádím: Právní osobnost Nový občanský zákoník vymezuje v paragrafu 15 odstavci 1 nově pojem „právní osobnost“, který nahradil pojem způsobilost k právům a povinnostem používaný ve starém občanském zákoníku [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 12]. Svéprávnost Nový občanský zákoník vymezuje v paragrafu 15 odstavci 2 nově pojem „svéprávnost“, tento pojem nahradil způsobilost k právním úkonům [ [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s.12]. Právní jednání Nově pojem právní jednání nahrazuje pojem právní úkon [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 12]. Pro lepší orientaci uvádím ještě některé další termíny, které budou v mé práci používány a vztahují se k dané problematice. Opatrovnictví Opatrovnictví je formou přímého zákonného zastoupení opatrované osoby opatrovníkem na základě rozhodnutí soudu. Opatrovník jedná za opatrovance jeho jménem v rozsahu, který mu vymezil soud. Opatrovník Opatrovník je fyzická nebo právnická osoba, která zastupuje a hájí práva opatrovance. Veřejný opatrovník Veřejným opatrovníkem je právnická osoba, povětšinou obec, kde má opatrovanec bydliště nebo právnická osoba zřízená obcí k plnění úkolů tohoto druhu. Obec je pověřením soudu ustanovena opatrovníkem v případech, kdy u osoby nebyl nalezen vhodný opatrovník z řad osob blízkých, z rodiny nebo z řad příbuzných osobě opatrovance.

12

Opatrovanec Osoba omezená ve svéprávnosti. Zastoupená a opatrovaná opatrovníkem. Svéprávnost Svéprávnost se nabývá zletilostí, jedná se o způsobilost mít práva a povinnosti podle schopností a vyspělosti jedince. Částečné svéprávnosti se nabývá postupně s ohledem na rozumovou a volní vyspělost, má ji tedy v různém rozsahu již dítě. Částečnou svéprávnost má člověk už třeba od 10 let, kdy je schopen jít a koupit si rohlík.

2.2.2

Osoby v novém občanském zákoníku

Jak jsem již zmínila, nový občanský zákoník klade důraz na právní postavení člověka, na jeho zájmy, schopnosti samostatného rozhodování, přání a emancipovanost. Nový zákoník věnuje velkou pozornost fyzickým osobám, asi 100 zákonných ustanovení. U fyzických osob zavedl nový občanský zákoník také nový způsob, jakým lze dosáhnout přiznání svéprávnosti. Pokud člověk dovrší 16 let a je schopen se sám uživit a obstarat si své běžné každodenní záležitosti, může mu být se souhlasem zákonného zástupce nezletilého a na základě rozhodnutí soudu jako nezletilému přiznána svéprávnost. Právní úprava zakotvuje ještě další způsob nabytí plné svéprávnosti. Nezletilí mohou podle nového občanského zákoníku nabýt svéprávnosti zplnoletněním v případě manželství. Svéprávnosti se však nelze vzdát a to ani zčásti [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013].

2.2.3

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších

předpisů a způsobilost k právním úkonům v porovnání s novým občanským zákoníkem a svéprávností Podle starého občanského zákoníku byly osoby se zdravotním postižením, duševní poruchou, která nebyla přechodná, a která jim bránila samostatně právně jednat a rozhodovat se, zbaveni způsobilosti k právním úkonům [www.atlascon.cz, 1] 13

Tyto osoby byly na základě znaleckého posouzení, soudního řízení a vynesením rozsudku omezeni nebo zcela zbaveni způsobilosti k právním úkonům. V případě, kdy se jednalo o omezení způsobilosti, byl definován rozsah omezení. A to tak, aby bylo zřejmé, co může opatrovanec činit sám např. hospodařit s částkou 300,-Kč. Pokud byl opatrovanec zcela zbaven ve svéprávnosti, byl zbaven i samostatného jednaní v běžných záležitostech každodenního života. V činnostech, jako např. nákup potravin, rozhodování o tom co si obléknu, o procházce s domácím mazlíčkem, návštěvě divadla a dalších úkonech každodenního života. Nový občanský zákoník neumožňuje úplné zbavení svéprávnosti, omezení ve svéprávnosti je možné. Nelze nikoho zbavit svéprávnosti v možnostech jednat v běžných záležitostech právní i neprávní povahy. Osoba, která byla podle starého občanského zákoníku zbavena způsobilosti k právním úkonům, je podle § 3033 nového občanského zákoníku považována ode dne kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník za osobu omezenou ve svéprávnosti. Rozsah omezení svéprávnosti, podle kterého budou moci tito lidé právně jednat a rozhodovat v běžných záležitostech každodenního života, je dán ustanovením § 64 nového občanského zákoníku [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. To se netýká omezení v dalších oblastech nikoli právního jednání, které zákon jinak umožňuje v souvislosti s rozhodnutím o svéprávnosti, např. v oblasti uzavření manželství, rodičovské odpovědnosti atd. Osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům před rokem 2014 tedy není automaticky zbavena práva uzavřít sňatek, pečovat o dítě, práva volit atd. i po roce 2014. O takovém omezení by musel nově rozhodnout soud. Pokud takto soud nerozhodl, může tato osoba sňatek uzavřít, případně mít rodičovskou odpovědnost v rozsahu plném, vyjma těch právních úkonů, které nemůže činit sama [www.smorc.cz, 2]. Nový občanský zákoník považuje zásah do svéprávnosti člověka za krajní řešení. Tedy za nutné řešení pouze v případě, kdy má člověk dlouhodobé duševní postižení a není schopen činit samostatné právní úkony, a kdy člověku z tohoto důvodu hrozí závažná újma. Nový občanský zákoník výslovně uvádí, že „k omezení svéprávnosti lze přistoupit 14

jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti“ [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s 16]. Nový občanský zákoník stanovuje omezení svéprávnosti jako dočasné, nejdéle na tři roky. Po uplynutí 3 let účinky omezení zanikají. Soud zahájí řízení o prodloužení doby omezení. Nový občanský zákoník upřednostňuje před omezením svéprávnosti méně omezující a mírnější opatření, jako je předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013].

2.2.4

Podpůrná opatření

Jak jsem se již zmínila, přináší nový občanský zákoník do praxe i nové formy zákonného zastoupení. Předběžné prohlášení Předběžné prohlášení je opatřením, o které může projevit vůli například člověk dosud duševně zdravý, ale který na sobě pozoruje postupně rozvíjející se duševní poruchu a očekává v budoucnu vlastní nezpůsobilost právně jednat. Tento člověk může určit osobu, která by se v budoucnu, kdy ztratí schopnost spravovat své záležitosti, stala jeho opatrovníkem a spravovala jeho záležitosti určitým způsobem. Člověk, který má být ustanoveným opatrovníkem, musí s tímto vyslovit souhlas. Předběžné prohlášení vzhledem ke své závažnosti musí být učiněno písemně. Může být učiněno formou veřejné listiny ověřené notářem, anebo formou soukromé listiny s dvěma svědky. Soud je vázán předběžným prohlášením při rozhodování o ustanovení opatrovníka. Soud může rozhodnutí zrušit nebo změnit ve výjimečném případě [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Nápomoc při rozhodování Nápomoc při rozhodování je poskytována člověku svéprávnému, kterému duševní porucha působí potíže při rozhodování. Je to forma dopomoci tzv. podpůrcem. 15

Podpůrce jedná společně s podporovaným (nikoli za něj). Podpůrce podporovaného neovlivňuje, ale ctí vůli a rozhodnutí podporovaného. Napomáhá podporovanému porozumět situaci, nalézt řešení a pomoci rozhodnout v souladu s přáním a vůlí podporovaného. Podpůrce nemá právo jednat osobně jménem podporovaného a nesmí se bezdůvodně obohatit na podporovaném. Nápomoc se poskytuje na základě písemné smlouvy schválené soudem [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Zastoupení členem domácnosti Ve středověku bylo zcela přirozené, že pomoc a podpora v situacích nouze a nemoci byla poskytována v rámci rodiny, nejbližších. Bylo to dáno tím, že fungovaly osobní a rodinné vztahy, a všichni tak věděli, kdo pomoc potřebuje [MATOUŠEK, 2007]. V novém občanském zákoníku je také více využíváno modelu přirozené podpory z nejbližšího okolí člověka. Zastoupení členem domácnosti je využíváno v případě člověka s duševní poruchou, která mu brání samostatně právně jednat, a tento člověk nemá jiného zástupce. Pokud tomu tak je, může si tento člověk zvolit svého zástupce z řad domácnosti. V paragrafu 49 nový občanský zákoník stanovuje za okruh osob z řad domácnosti manžela nebo partnera, sourozence, předka, potomka nebo osobu, která žila se zastoupeným ve společné domácnosti před vznikem tohoto zastoupení alespoň po dobu tří let [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Ke vzniku zastoupení je nutné, aby zástupce srozumitelně a jasně vysvětlil zastoupenému, že ho bude zastupovat a také důsledky zastoupení. Zastoupení vyžaduje schopnost projevit přání zastoupeného být zastupován a jeho vznik dále vyžaduje schválení soudu. Zástupce zastupuje zastoupeného pouze v obvyklých záležitostech v životě. Zástupce dbá ochrany práv, přání a schopností zastoupeného. Zastoupený může mít i více zástupců. Zástupce může nakládat s peněžními prostředky pouze v rozsahu, který nepřesahuje měsíčně výši životního minima jednotlivce [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013].

16

V případě, že není možné využít žádného z podpůrných opatření, v zájmu člověka trpícího duševní poruchou, která není přechodná, přistoupí soud k omezení svéprávnosti.

2.3

Opatrovnictví člověka, opatrovnická rada

V životě každého člověka může nastat situace, kdy ať už z důvodu věku, zdravotního stavu, onemocnění, přestane být schopen řešit své základní potřeby. Opatrovnictví člověka, jak už jsem se v práci zmínila, je ochranou zájmů a práv osob se zdravotním postižením, hlavně pak osob s duševním, mentálním nebo smyslovým postižením.

2.3.1

Obecné zásady

V novém občanském zákoníku bylo opatrovnictví člověka na základě připomínkového řízení uvedeno do souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „úmluva“). Sdělení Ministerstva zahraničních věcí: „Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že 13. prosince 2006 byla v New Yorku přijata Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 30. března 2007. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České Republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 28. září 2009. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 45 odst. 1. dne 3. května 2008. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odst. 2 téhož článku dne 28. října 2009“ [www.aspi.cz, 3] Tato úmluva v článku 1 stanoví okruh osob se zdravotním postižením, kterých se úmluva týká: „Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními“ [www.aspi.cz, 4]. Mezinárodní klasifikace nemocí k osobám, které mají dlouhodobé postižení, řadí i osoby závislé na psychotropních 17

látkách, a také osoby závislé na patologickém hráčství. Vágnerová uvádí, že užívání psychoaktivních látek a gambling, tj. patologické hráčství, podstatným způsobem změní osobnost člověka a jeho chování. Závažnější duševní poruchy, psychické a somatické změny, jsou vytvářeny právě jako důsledek dlouhodobého užívání psychoaktivních látek a patologického hráčství [VÁGNEROVÁ, 2008]. V novém občanském zákoníku jsou osoby se zdravotním postižením vnímány stejně jako v úmluvě. Nový občanský zákoník stejně tak jako úmluva požaduje jako zásadnější pro opatrovnictví člověka ochranu práv, zájmů a potřeb opatrovaného. Z těchto důvodů již není možné člověka zbavit svéprávnosti, ale pouze omezit a to tak, aby člověku zůstalo právo na správu běžných každodenních záležitostí. Toto omezení je tak pouze na omezenou dobu tří let [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013].

2.3.2

Opatrovnictví, důvod, jmenování, opatrovníci

Paragraf 467 nový občanský zákoník: „Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv“ [www.zakonyprolidi.cz, 5]. Řízení o svéprávnosti a ustanovení opatrovníka je zahájeno na základě podnětu nebo návrhu na omezení svéprávnosti. Navrhovatelem k zahájení řízení může být rodinný příslušník, osoba blízká, státní orgán, zdravotnické zařízení, nebo jakýkoliv člověk. Řízení může být zahájeno i bez návrhu z vlastní iniciativy soudu. Soud při řízení o omezení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka posuzuje duševní způsobilost vyšetřované osoby. Soud dále zkoumá poměry posuzované osoby v místě bydliště. A to poměry rodinné, majetkové, finanční, sociální a další. Soud se při svém rozhodování opírá vždy o znalecký posudek. Nový občanský zákoník požaduje, aby soud zhlédl osobu, které má 18

být zasaženo do svéprávnosti, pokud tomu nebrání nepřekonatelná překážka. Nepřekonatelnou překážkou se rozumí místo neznámého pobytu nebo zdravotní stav posuzovaného. Dalšími důkazními prostředky mohou být výslechy rodinných příslušníků, osob blízkých, osob, které podaly návrh na omezení svéprávnosti. Nový občanský zákoník dále požaduje, aby soud vyvinul potřebné úsilí a zjistil názor a potřeby posuzovaného [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Důvod Jak jsem již zmínila, existují dva odlišné důvody k jmenování opatrovníka. Prvním důvodem je potřeba ochrany zájmů člověka. Je to zvláště v případech, kdy je člověk omezen ve svéprávnosti a když zdravotní stav neumožňuje člověku hájit svá práva a spravovat jmění. Druhým důvodem jmenování opatrovníka je vyžaduje-li to veřejný zájem. Jedná se o případ, kdy je člověk neznámým nebo jehož pobyt je neznámým [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Jmenování Opatrovnictví vzniká na základě rozhodnutí soudu vynesením rozhodnutí, které musí být pravomocné. Pokud nebyly shledány podmínky pro omezení svéprávnosti, soud může řízení zastavit. V opačném případě soud vydá rozhodnutí, ve kterém kromě omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka přesně definuje rozsah omezení, tj. rozsah práv a povinností. Práva mohou být opatrovanci omezena v různém rozsahu. Nový občanský zákoník v paragrafu 62 definuje nové důležité pravidlo, kterým stanoví, že zároveň s rozhodnutím o omezení svéprávnosti musí soud rozhodnout o ustanovení opatrovníka. Tímto pravidlem se předešlo problémovým situacím, kdy člověk v minulosti omezený na svéprávnosti čekal týdny nebo měsíce na ustanovení opatrovníka. Po celou tuto dobu docházelo k porušování práv člověka, protože nikdo nebyl oprávněn hájit jeho zájmy a práva. Opatrovnictví může vznikat také ze zákona. Stává se tak v případě kdy opatrovník zemře, nebo pokud opatrovanec změní své bydliště. V těchto případech se ze zákona opatrovníkem stává obec, ve které má opatrovanec bydliště [www.smorc.cz, 6]. 19

Opatrovníci Jak jsem se již zmiňovala, soud na základě rozhodnutí určí osobě omezené ve svéprávnosti opatrovníka. Opatrovník by měla být osoba, která splňuje podmínky stát se opatrovníkem. Proto touto osobou musí být osoba plně svéprávná, způsobilá právně jednat. Osoba jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. Nově soud při výběru opatrovníka nejprve přihlíží k předběžnému prohlášení a osobě určené v předběžném prohlášení. Člověk dosud duševně zdravý může v očekávání vlastní nezpůsobilosti, například z důvodu nemoci, projevit vůli, aby v případě, kdy nebude schopen spravovat své záležitosti, se určitá osoba starala o jeho záležitosti, a nebo se stala jeho opatrovníkem. Pokud tak osoba v minulosti učinila formou předběžného prohlášení, soud k tomuto přihlíží. Pokud předběžné prohlášení není: „Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která, osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona“ [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 55]. Nový občanský zákoník v tomto paragrafu 471 odst. 2 zmiňuje vznik opatrovnictví podle jiného zákona. Předpokládá, že bude existovat opatrovnický zákon, který stanoví podmínky, pro výkon opatrovnictví [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Pokud je to možné soud přihlíží k přáním a návrhům opatrovance. Pokud opatrovanec nikoho nenavrhne, jmenuje soud nejčastěji za opatrovance osobu blízkou nebo příbuznou, tak jak je to uvedeno v předchozím zmiňovaném paragrafu 471. Pokud však soud neshledá za vhodnou osobu žádnou z blízkého okolí opatrovance, ustanoví veřejného opatrovníka. Veřejným opatrovníkem je obec nebo jiná právnická osoba zřízená obcí k plnění úkolů tohoto druhu, v níž má opatrovanec bydliště [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. 20

Nově je stanoveno, že opatrovníkem není možné jmenovat ani provozovatele zařízení, ve kterém opatrovanec pobývá nebo na kterém je závislý, které mu poskytuje služby. V běžném životě to znamená, že opatrovníkem nemůže být zaměstnanec sociálních služeb, ústavu, ve kterém je opatrovanec umístěn nebo které užívá. Toto opatření bylo zavedeno z důvodu, aby nedocházelo ke střetu zájmů mezi zařízením a opatrovancem [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Podle nového občanského zákoníku je možné, aby měl jeden opatrovanec více opatrovníků. Děje se tak zejména v případech, pokud je součástí zastupování správa majetku opatrovaného. Kompetence opatrovníků jsou pak rozděleny, nebo mohou opatrovníci jednat společně. Soud může vymezit rozsah práv a povinností mezi opatrovníky. V těchto případech pak je určeno, v kterých záležitostech bude opatrovník opatrovance zastupovat [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Opatrovník jako fyzická osoba může opatrovnictví odmítnout. Soud může také opatrovníka odvolat v případě, kdy on sám o to soud požádá, nebo v případě kdy si neplní své povinnosti. Pokud soud nenalezne osobu, která by byla vhodná pro jmenování opatrovníkem, jmenuje veřejného opatrovníka. „Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas“ [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 55]. Pokud se stane, že opatrovník zemře nebo je z nějakých důvodů odvolán opatrovnictví nezanikne, ale do doby než soud rozhodne a ustanoví nového opatrovníka přechází opatrovnictví na veřejného opatrovníka a to na obec. Tím se předchází situacím aby člověk omezený ve svéprávnosti nezůstal nezastoupen [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Existují ještě jiné formy opatrovnictví a tou je procesní opatrovník a kolizní opatrovník. Procesní opatrovník je ustanoven pro určité soudní řízení, a to v případě, kdy by mohlo dojít k porušování práv osoby omezené ve svéprávnosti. Oproti tomu kolizní opatrovník 21

je ustanoven také pro soudní řízení, ale v případě, kdy

nastal střet zájmu mezi

opatrovníkem a opatrovancem. Zejména v případech soudního řízení ve věcech majetkových a v případech úpravy práv k dědění. Kolizního i procesního opatrovníka ustanovuje soud [www.smorc.cz, 7].

2.3.3

Opatrovnická rada

Novou koncepcí v novém občanském zákoníku je opatrovnická rada §472-485. Opatrovnická rada vzniká na základě žádosti, podané opatrovníkovi, kterou vyjádřil opatrovanec, nebo osoba blízká opatrovanci, a nebo na základě žádosti právnické osoby, jejíž hlavní činností je péče o osoby se zdravotním postižením, která působí v ČR nepřetržitě alespoň 3 roky a byla s opatrovancem v pravidelném spojení alespoň 3 měsíce. Opatrovnická rada může být ustavena osobě až poté, co jí byl ustanoven opatrovník. Opatrovník je povinen do 30 dnů po obdržení žádosti svolat schůzi osob blízkých nebo přátel opatrovance, kteří projevili zájem být v opatrovnické radě opatrovance. Pokud opatrovanec nedostojí povinnosti svolat schůzi v zákonem stanovené lhůtě, učiní tak soud. Schůze se může účastnit každá osoba, která osvědčí zájem o opatrovance. Schůze by se mělo účastnit alespoň pět osob, aby mohla být opatrovnická rada zvolena. Na schůzi se volí opatrovnická rada, jejímž členem nemůže být opatrovník. Opatrovnická rada musí mít nejméně 3 členy. Členové osoby svéprávné jsou voleni na dobu neurčitou. Opatrovnická rada má za povinnost scházet se alespoň jednou ročně. Je usnášení schopná pokud je přítomna většina členů, pokud je opatrovnická rada tříčlenná, musí být přítomni všichni tři členové. Opatrovnická rada přizve na své zasedání opatrovance a opatrovníka. Z každého jednání opatrovnické rady se pořizuje písemný zápis, který dělá nezávislá osoba, a obdrží ho opatrovník a soud. Do opatrovnické rady nezasahuje soud, má však právo zrušit rozhodnutí opatrovnické rady na návrh opatrovníka, opatrovance, osoby, která nehlasovala pro rozhodnutí nebo právnické osoby. Návrh, kterým se má rozhodnutí opatrovnické rady zrušit, musí být na soud podán do 15 dnů od přijetí rozhodnutí opatrovnické rady. Do hlavních kompetencí opatrovnické rady náleží dohled nad opatrovníkem. Opatrovnická rada kontroluje 22

činnost opatrovníka a přispívá k vyšší ochraně práv a zájmů opatrovaného. Opatrovník pak nemůže bez souhlasu rady rozhodnout o některých důležitých věcech. Za důležité záležitosti opatrovance je považováno např. změna bydliště, umístění do ústavu, souhlas s léčbou aj. Opatrovník dále nemůže bez souhlasu

opatrovnické rady

rozhodovat o majetkových záležitostech většího rozsahu nebo zasahovat do integrity člověka. Každý člen opatrovnické rady může ze své funkce odstoupit. Odstoupení je účinné doručením písemného oznámení opatrovníkovi a soudu. Soud má pravomoc odvolat člena opatrovnické rady, který nejedná v zájmu opatrovaného, nebo závažně a opakovaně porušuje své povinnosti a nejedná v zájmu opatrovance. Opatrovník nebo předseda opatrovnické rady pak zajistí volbu nového člena. Opatrovnická rada nemůže být zřízena při nedostatečném počtu osob. V tomto případě může soud rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jedna osoba. Není-li možná ani jedna z variant, schvaluje opatření opatrovníka, týkající se opatrovance nebo jeho jmění, soud místo opatrovnické rady. Zřízení opatrovnické rady není povinností, schvaluje se pouze na základě žádosti [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013].

2.4

Veřejné opatrovnictví

Osoby, které nemohou samy za sebe jednat, si mohou svým jednáním ublížit. Mohou se neúměrně zadlužit, špatně rozhodovat ve svých osobních záležitostech, svým chybným rozhodováním přivést svoji osobu na hranici sociálního vyloučení. Proto je nutné k ochraně zájmů těchto osob, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem, omezit tyto osoby ve svéprávnosti a ustanovit jim opatrovníka. Jak jsem se již zmiňovala, pokud soud omezí osobu ve svéprávnosti, ustanoví této osobě opatrovníka. Opatrovník zastupuje a jedná za opatrovance v záležitostech, ve kterých soud opatrovance omezil. Pokud to je možné, opatrovník jedná společně s opatrovancem, hájí jeho zájmy a práva. Proto soud ustanovuje opatrovníka zpravidla z osob blízkých, příbuzných, které mají k opatrovanci nejblíže. Znají opatrovance nejdéle, znají jeho přání a mohou mu věnovat dostatečnou péči. Pokud ale soud takovou blízkou osobu mezi příbuznými a přáteli nenajde, ustanoví veřejného opatrovníka. Veřejným opatrovníkem se rozumí obec, ve které má opatrovanec bydliště. Veřejným opatrovníkem podle nového občanského zákoníku 23

může být také právnická osoba, kterou obec zřídila k plnění úkolů tohoto druhu, tak jak je uvedeno v § 471 nového občanského zákoníku [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Obec navenek zastupuje starosta obce. V praxi velmi často bývá na základě plné moci pověřen funkcí opatrovníka některý úředník, zaměstnanec obce. Stává se tak hlavně na větších obcích typu II. s pověřeným obecním úřadem a obcích typu III. s rozšířenou působností. Jak jsem se již zmínila v kapitole „Opatrovníci“, opatrovnictví přechází na obec také přímo na základě zákona, a to v případě, kdy stávající opatrovník byl odvolán ze své opatrovnické funkce nebo zemřel. Do doby než soud ustanoví nového opatrovníka, přechází povinnost vykonávat tuto funkci na veřejného opatrovníka, tj. obec [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Nově také platí, že opatrovníkem nemůže být provozovatel zařízení, ve kterém opatrovanec pobývá, které opatrovanci poskytuje služby. Dále je stanoveno, že opatrovníkem nemůže být ani fyzická osoba, která je provozovatelem služeb, které opatrovanec využívá. Je tomu tak z důvodů, aby nedocházelo ke střetu zájmů mezi opatrovancem a zařízením, ve kterém bydlí a využívá služeb [www.kvalitavpraxi.cz, 8].

2.4.1

Opatrovník

Základní povinností opatrovníka je projevovat o opatrovance opravdový zájem. Být s ním v pravidelném kontaktu, hájit jeho zájmy a práva. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem umět vysvětlovat rozhodnutí a kroky, které spolu budou činit. Uplatňovat individuální přístup k opatrovanci s ohledem respektování autonomie člověka s postižením. Dalším předpokladem pro funkci veřejného opatrovníka je schopnost skloubit požadavky opatrovance s jeho finančními možnostmi, osobními předpoklady a zájmy. Oblast opatrovnictví je velmi obsáhlá a zasahuje do mnoha dalších oblastí a oborů, proto by měl být veřejný opatrovník vybaven řadou kompetencí. Předpokladem pro výkon opatrovnictví je umění naslouchat, empatie, komunikativnost, otevřenost, vstřícnost, trpělivost, předvídavost a schopnost čelit konfliktním situacím. Opatrovník musí být schopen vždy vhodným způsobem vysvětlit, 24

zvolit, navrhnout řešení různých životních situací, do kterých se opatrovanec v průběhu svého života dostává a které řeší. Musí být schopen svá rozhodnutí, své konání a svoji činnost obhájit před opatrovnickou radou, soudem a svým zaměstnavatelem. Stávající legislativa neurčuje žádné kvalifikační předpoklady pro výkon funkce veřejného opatrovníka. Možné stanovení kvalifikačních předpokladů by mohlo být základním předpokladem pro výkon funkce veřejného opatrovníka. Vyšší intenzita vzdělávání, školení a poradenství v tomto oboru by určitě přispěla k rozvoji osobních a odborných kompetencí veřejných opatrovníků.

2.4.2

Výkon veřejného opatrovnictví

Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra připravuje návrh zákona o veřejném opatrovnictví a o změně některých zákonů. Návrh zákona by měl nově řešit otázku financování výkonu veřejného opatrovnictví obcí. Obce do současnosti hradily výkon veřejného opatrovnictví ze svých rozpočtů, přestože Ústavní soud ve svém nálezu č. ÚS 995/07 ze dne 10. července 2007 konstatoval: „Omezení způsobilosti k právním úkonům je vždy rozhodnutím státu, kterým stát – za ústavně aprobovaných podmínek – vstupuje do autonomního prostoru jednotlivce, přičemž je to stát, který nese plnou odpovědnost za to, že za trvání tohoto omezení se nijak nezhorší postavení či „kvalita právního jednání jednotlivce. Z toho lze vyvodit, že je to rovněž primárně stát, kde je vůči osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům povinován ochranou jejích základních práv, tj. konkrétně zajistit jí kvalifikované zastupování v právních vztazích, a tam, kde neexistuje soukromá osoba ochotná takovou funkci zastávat, je stát povinen vykonávat tuto funkci sám. S ohledem na to je jedinou ústavně konformní interpretací § 27 odst. 3. občanského zákoníku taková interpretace, která reflektuje toto postavení a roli státu ve vztahu k ochraně základních práv. Dané ustanovení je tedy třeba vykládat tak, že „orgánem místní správy“ je obec, která opatrovnickou funkci vykonává jako „organizační součást“ státu, nikoliv jako korporace nadaná územní samosprávou. Ústavněprávní hledisko vyžaduje, aby výkon opatrovnické funkce byl považován za výkon přenesené, nikoliv samostatné působnosti obce“ [www.atlascon.cz, 9]. To, zda výkon veřejného opatrovnictví bude v budoucnu financován ze státního 25

rozpočtu jako výkon přenesené působnosti nebo formou dotačních programů, by měl vyřešit právě nově připravovaný zákon o veřejném opatrovnictví. Tento způsob financování by pomohl hlavně malým obcím, které mají omezené finanční prostředky.

2.4.3

Povinnosti opatrovníka

S výkonem agendy veřejného opatrovníka souvisí řada úkonů nutných pro řádný výkon funkce, ale především úkonů nutných pro ochranu opatrovancovy osoby, jeho zdraví a majetku. Proto je nutné v případě, že soud rozhodne o omezení svéprávnosti člověka a rozhodnutí se stane pravomocným, aby opatrovník začal co nejdříve chránit a naplňovat práva a zájmy opatrovance. Opatrovník je povinen důkladně se seznámit s rozhodnutím a zjistit přesný rozsah práv a povinností, ve kterých ho soud pověřil jednat. Opatrovník musí mít na paměti výčet potřebných úkonů a jednat vždy pouze v rozsahu, v jakém má oprávnění jednat. Zjistit si co nejvíce základních informací o osobě opatrovance. A to ze všech dostupných zdrojů. Těmito mohou být soudní spisy, znalecký posudek vypracovaný pověřeným psychiatrem, lékařská dokumentace, dokumentace bývalých opatrovníků, informace od sociálních pracovníků, informace od příbuzných. Dalším důležitým krokem je, aby byl co nejdříve navázán kontakt s opatrovancem. Navštívit opatrovance v místě pobytu a při navázání kontaktu, srozumitelným a přijatelným způsobem s ohledem na opatrovancovy rozumové schopnosti vysvětlit, jaká je naše funkce jako opatrovníka. Dohodnout s opatrovancem možnosti další spolupráce a nastavení pravidelného kontaktu. Pokusit se zmapovat potřeby a přání opatrovance, seznámit se z jeho přirozeným prostředím a spolu s opatrovancem začít řešit základní životní potřeby. Zjistit osobní nebo rodinnou anamnézu a opatrovancovu finanční a majetkovou situaci, ve které se nachází. Mezi další základní činnosti výkonu patří kontrola dokladů jako je občanský průkaz, průkaz zdravotní pojišťovny, průkaz osoby se zdravotním postižením a kontrola jejich platnosti. Důležitou povinností je oznámit výkon opatrovnictví na všech úřadech a institucích, se kterými bude nutné jednat. Nejčastěji jsou to Česká správa sociálního zabezpečení, úřad práce, zdravotní pojišťovny, banky, pokud opatrovanec pracuje je to zaměstnavatel, v případě bydlení vlastník nebo nájemce bytu, nebo sociální služba, 26

kterou člověk využívá. A mnoho dalších, které je nutné informovat a předložit jim listinu opatrovníka, předat kontakty a adresu, na kterou bude nutné zasílat opatrovancovu korespondenci. Seznámit se a navázat spolupráci s praktickým lékařem nebo odbornými lékaři, kteří poskytují opatrovanci zdravotní péči. Opatrovanci jsou často osoby duševně nemocné, a proto je velmi důležité zajistit pravidelnou lékařskou péči. Pokud se opatrovanec nachází ve zdravotnickém nebo jiném zařízení, je nutné učinit návštěvu tohoto zařízení ke zjištění zdravotního stavu opatrovance, doby, po kterou bude hospitalizován, pro zjištění podmínek pobytu, úhrad za pobyt, za léky a mnoho dalších informací potřebných k výkonu funkce opatrovníka. Důležité je vždy si uvědomovat, že zjišťujeme pouze nezbytné údaje, v rozsahu omezení svéprávnosti. Součástí práce opatrovníka je vedení spisové dokumentace, osobního spisu opatrovance. V osobním spisu opatrovance by neměly chybět základní údaje o opatrovanci, mezi které patří jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého popřípadě přechodného pobytu, adresa pro doručování, adresy a kontakty na rodinné příslušníky, příbuzné a osoby opatrovanci blízké. Důležitou součástí opatrovancova spisu jsou finanční údaje o opatrovanci, závazky, které opatrovanec má, termíny pevných a opakovaných plateb. Nedílnou součástí spisu jsou osobní doklady, rodné listy, matriční doklady, zdravotní dokumentace, smlouvy, pojistky, soudní rozhodnutí. O všech jednáních a o návštěvách opatrovance by si měl opatrovník vést záznamy. Opatrovník by měl do spisové dokumentace zahrnout veškerou korespondenci, veškeré dokumenty, které poskytuje ve věcech opatrovance jako součinnost soudům, zdravotním zařízením, policii, bankám a dalším zařízením. Při zahájení výkonu své funkce by opatrovník neměl opomenout provést soupis majetku opatrovance, soupis spravovaného jmění je opatrovník podle §485 odst, 2 nového občanského zákoníku povinen vyhotovit do 2 měsíců od svého jmenování [§485 odst. 2 nový občanský zákoník]. Stav majetku si lze ověřit na katastru nemovitostí. V průběhu trvání opatrovnictví je pak nutná kontrola změn v majetkových poměrech [www.smorc.cz, 10]. Existuje také výčet záležitostí, ve kterých není opatrovník oprávněn právně jednat za zastoupeného. Jedná se o záležitosti vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských 27

povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 53]. Nový občanský zákoník stanoví přímo některé konkrétní případy, ve kterých se vyžaduje souhlas opatrovnické rady. Výčet těchto případů, které nelze učinit bez souhlasu opatrovnické rady jsem již zmínila v odstavci o opatrovnické radě. Bez udělení souhlasu soudu opatrovník nesmí: vyslovit souhlas se změnou osobního vztahu opatrovance. Do záležitostí osobního stavu řadíme otázky týkající se manželství, rozvodu, partnerství, otcovství, osvojení, svéprávnosti, ale i otázky prohlášení za mrtvého. Pokud se jedná o správu opatrovancova jmění, nesmí opatrovník bez souhlasu soudu: a) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké, b) nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu movitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit, c) nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí, jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos, d) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky, e) odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebo f) zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 56]. Bez souhlasu soudu by opatrovník neměl opatrovance zatížit půjčkou, úvěrem, nabytím nebo zcizením majetku vyšší hodnoty než pětinásobku životního minima. Majetek opatrovance by měl opatrovník spravovat jako správný hospodář a nikdy by neměl jednat nevýhodně vůči opatrovanci. Z praxe mohu konstatovat, že je dobré v majetkosprávních věcech a sporech, dědických řízeních, soudních řízeních nebo správních řízeních, zajistit si odbornou konzultaci problému s právním odborem nebo postup konzultovat přímo se soudem. 28

2.4.4

Finance

Jak jsem se již zmínila, mezi opatrovníkovi povinnosti patří hospodaření s finanční hotovostí a majetkem opatrovance. Proto si musí opatrovník zjistit všechny informace týkající se příjmů a výdajů opatrovance. Zjistit, zda opatrovanec pobírá mzdu, důchod, sociální dávky, dávky hmotné nouze, dávky státní sociální podpory nebo jiné příjmy. U osob zdravotně znevýhodněných zda nepobírá příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu. Případně, že žádné pojistné nebo nepojistné dávky nepobírá, zjistit, zda na ně nemá nárok a poté společně s opatrovancem o tyto požádat. U výdajů naopak zjišťujeme stálé opakující se platby spojené s bydlením, nájemným, elektrikou, vodou. Platby za sociální služby, pokud je opatrovanec umístěn v některém zařízení využívajících těchto služeb. Platby za léky, pojistné, telefon, výživné, spoření, úvěry, půjčky a exekuce. Velkým problémem současné společnosti a osob omezených ve svéprávnosti je nejenom nízký příjem, ale také zadluženost. Odstranění informace o omezení svéprávnosti z dokladů totožnosti umožňuje opatrovancům uzavřít smlouvu například o půjčce. Opatrovanci nejsou ve většině případů schopni posoudit důsledky svého jednání. Vidinou je pro ně pouze finanční hotovost, kterou jsou schopni bez rozmyslu utratit. Opatrovník pak složitě vyhledává věřitele. V případě veškerých dluhů, exekucí a jiných půjček je nutné, aby se opatrovník snažil s úřady a institucemi, u kterých dluhy vznikly, vyjednat pro opatrovance pokud možno co nejschůdnější splátkový kalendář. Zajištěni základních životních potřeb u nízkopříjmových, zadlužených a nemajetných opatrovanců je jedním z nejtěžších úkolů opatrovníka a klade na něj další nároky ve vzdělávání, např. v oblasti dluhového poradenství. Po zmapování veškerých opatrovancových příjmů a výdajů je nutné zřídit bankovní účet pro opatrovance, na který jsou poukazovány jeho veškeré finanční příjmy. Výběr pak zajišťuje opatrovník platebními příkazy. Veškerá finanční evidence by měla být vedena v peněžním deníku. Každá platba prováděna za pomocí číslovaných výdajových a příjmových dokladů. Veškeré výdaje by měly obsahovat účel platby. V případě, kdy opatrovanec již má zřízen účet u bankovního ústavu, je dobré, aby si opatrovník zjistil podmínky, za jakých je účet veden. U vysokých nákladů za vedení účtu je dobré, aby zajistil založení nového účtu. 29

Nový občanský zákoník v paragrafu 485 stanoví opatrovníkovi povinnost každoročně k 30. červnu vyhotovit a předložit vyúčtování správy jmění opatrovancovi, opatrovnické radě a příslušnému soudu. Vyúčtování provádí opatrovník i v případě ukončení své funkce, nebo konečné vyúčtování v případě úmrtí opatrovance [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012].

2.4.5

Odpovědnost

Omezení člověka ve svéprávnosti je velkým zásahem do osobních práv člověka. Z důvodu vážnosti tohoto rozhodnutí náleží rozhodnutí o omezení svéprávnosti pouze soudu. Soud rozhodnutím o omezení svéprávnosti ve většině případů chrání osoby stižené duševní poruchou, která není přechodného rázu, osoby nadměrně požívající alkoholické nápoje, jedy a omamné látky, před nevýhodným právním jednáním, kterým by si mohly způsobit újmu. Tito lidé velmi často nejsou z důvodu svého postižení schopni posoudit následky svého jednání. Často mnoha věcem nerozumí, nechápou je, a proto jsou schopni a ochotni uzavřít například nevýhodnou půjčku, nebo podepsat nevýhodnou smlouvu. Z těchto důvodů potřebují především kvalitní podporu, pomoc, radu, vysvětlení a dohled. A pokud toto není možné zajistit ze strany blízkých, rodiny, je tu opatrovník, který má hájit zájmy a práva opatrovance. Ochrana zájmů lidí s postižením v duševní oblasti je zakotvena i v novém občanském zákoníku. Paragraf 581 nového občanského zákoníku nám říká, že je neplatné právní jednání u osoby, která z důvodu omezení svéprávnosti k němu není způsobilá. Za neplatné považuje i právní jednání osoby, která jedná v duševní poruše a tato duševní porucha jí činí neschopnou právně jednat [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Neplatnost právního jednání není automatická, ale je důležité, aby osoba s postižením za pomoci opatrovníka neplatnost právního jednání namítla. Každý případ u osob stižených duševní poruchou se posuzuje jednotlivě, a pokud se prokáže, že osoba omezená ve svéprávnosti byla způsobilá ovládnout své jednání a posoudit následky svého jednání, náleží poškozenému, který se nebránil ze šetrnosti k této osobě podle § 2920 nového občanského zákoníku náhrada . [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012].

30

Opatrovník je při výkonu své funkce odpovědný za škodu, kterou opatrovanci způsobil při výkonu své funkce. Dále je povinen nahradit škodu, pokud porušil svou zákonnou povinnost. Například pokud neplní své povinnosti a nejedná v zájmu opatrovaného. Zanedbává dohled nad opatrovaným, a ten způsobí svým jednáním škodu [www.smorc.cz, 11]. Proto je důležité, aby opatrovník udržoval s opatrovancem pravidelný kontakt a věděl o jeho jednání a konání. Dále je důležité, aby si stále uvědomoval rozsah právního jednání, které mu ustanovil soud v rozhodnutí, ve kterém je oprávněn jednat za opatrovance. Svá rozhodnutí konzultoval s opatrovancem a respektoval jeho přání a názory. Dbal na to, aby opatření, která spolu budou činit, byla pro opatrovance co nejméně omezující a přispěla k důstojnému životu opatrovaného v jeho přirozeném prostředí.

31

3

Praktická část

Funkci veřejného opatrovníka vykonávám šestým rokem. Za toto období jsem měla možnost pracovat s šesti opatrovanci. Pomocí tří kazuistik bych chtěla přiblížit práci veřejného opatrovníka v praxi. Popsat proč došlo k omezení svéprávnosti těchto osob a zda změny z roku 2014, kdy nový občanský zákoník nabyl účinnosti, měly, mají nebo budou mít vliv na výkon opatrovnictví těchto osob. Za pomoci dotazníkového šetření a shromážděných informací od veřejných opatrovníků obcí Libereckého kraje popsat nástup nových změn v praxi.

3.1

Kazuistiky

3.1.1

Kazuistika 1

Ke své první kazuistice jsem si vybrala opatrovance muže středního věku 55 let, svobodného, bezdětného. V mojí práci ho budu jmenovat jako pana Ondru. Pan Ondra je osobou, u které byla diagnostikována schizoafektivní psychóza s poruchami přizpůsobení, smíšená porucha osobnosti. Z důvodu této nemoci byl pan Ondra uznán osobou se zdravotním postižením a osobou omezenou ve svéprávnosti. Pan Ondra v současnosti žije v domě s pečovatelskou službou. Je mým opatrovancem od roku 2010, kdy jsem začala pracovat na městském úřadě a byla jsem pověřena výkonem opatrovníka. Osobní a zdravotní anamnéza Osobní a zdravotní anamnestické údaje byly získány na základě lékařské a osobní dokumentace primárních a sekundárních dat pana Ondry, vedené ve spisové dokumentaci u opatrovníka. Další informace byly získávány na základě neřízených rozhovorů v průběhu let práce s panem Ondrou. 32

Vzpomínky na dětství jsou u pana Ondry velmi smíšeného rázu. Od dětství vyrůstal v dětském domově, důvod proč byl zde umístěn, přestože měl vlastní rodinu, mu není znám. Rodinu navštěvoval, ale s rodiči ani sourozenci si nerozuměl. Od dětství často opakovaně trpěl nemocemi, a to jak klasickými tak i psychickými. Zprávy uvádí, že pan Ondra byl citově deprimován, úzkostný a emočně labilní. Později se u něho začaly objevovat

poruchy

chování,

doprovázené

mrzutým

laděním,

nespokojeností

a impulsivním jednáním. Ve vyšším věku byla u něj diagnostikována špatná koncentrace, málo vybavené myšlení a nízká úroveň inteligence. Dále pak stupňující se agresivita, pesimismus, destruktivní a sebepoškozující chování. Po dvou pokusech o sebevraždu stanovena psychiatrická léčba. Dvakrát byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Po dosažení zletilosti se přestěhoval do Prahy, kde žil na ubytovně, nastoupil do zaměstnání a několik let vykonával pomocné dělnické profese. Docházel na ambulantní léčbu na psychiatrii, psychické problémy a výkyvy nálady stále přetrvávaly. Po několika odpracovaných letech byla výroba v závodě ukončena a pan Ondra propuštěn ze zaměstnání. Odešel z ubytovny, ocitl se bez domova, kouřil a pil, jeho stav se velmi rychle zhoršil. Střídal ubytovny, byl dezorientovaný, trpěl výkyvy nálad, halucinacemi a následně byl převezen do psychiatrické léčebny. Na základě odborného vyšetření mu byla diagnostikována schizoafektivní porucha a porucha osobnosti. Na základě stanovené diagnózy byl pan Ondra shledán osobou se zdravotním postižením, a byl mu v 38 letech přiznán plný indvalidní důchod. Po zaléčení a propuštění z léčebny se ale vrátil zpět do nestabilního prostředí bez sociálního zázemí. Pohyboval se mezi sociálně vyloučenými, vedl neuspokojivý život, neměl domov ani bydlení. Trpěl špatnou životosprávou a nedostatkem finančních prostředků, neléčil se. Z důvodu špatného zdravotního a duševního stavu byl znovu hospitalizován. Na základě hospitalizace byl vypracován odborný znalecký posudek, kde bylo konstatováno, že pan Ondra trpí duševní chorobou trvalého charakteru, není schopen samostatné existence, neumí řešit své každodenní záležitosti. Na základě tohoto zjištění byl zdravotním zařízením podán návrh na omezení svéprávnosti. A v roce 2006 podle starého občanského zákoníku byl pan Ondra zbaven svéprávnosti.

33

Rodinná anamnéza Pan Ondra pochází z početné rodiny osmi sourozenců. Jako jediný z rodiny byl umístěn v dětském domově, jak jsem již uvedla, důvod není znám. V dětství byl s rodinou v kontaktu o svátcích a prázdninách. Vzpomínky na pobyty doma, jsou však spíše negativní. V dnešní době se s rodinou nestýká, zájem o setkání neprojevuje. Ze strany rodiny nebyl zaznamenán žádný kontakt, a to ani písemný. Zda byla kontaktována rodina soudem v řízení o opatrovnictví mi není známo. Domnívám se, že z důvodů nemožnosti ustanovení opatrovníka z osob blízkých bylo soudem ustanoveno opatrovníkem město, ve kterém měl pan Ondra trvalé bydliště. Opatrovnická anamnéza Navázání prvotní spolupráce opatrovníka a pana Ondry bylo velmi složité. Veřejný opatrovník byl ustanoven v místě, kde měl pan Ondra trvalý pobyt, ale v té době se zdržoval na různých ubytovnách a v charitativních organizacích v Praze. Jeho sociální, zdravotní a finanční situace byla složitá. Po seznámení opatrovníka a opatrovance bylo prvořadým úkolem řešení zdravotních, sociálních, finančních a hygienických podmínek. Pan Ondra ze začátku nespolupracoval, nedodržoval dohodnuté termíny, pouze se dožadoval navrácení svéprávnosti a finančních prostředků. Častější návštěvy a častější kontakty mezi opatrovníkem a opatrovancem, a hlavně zajištění pravidelné ambulantní léčby, přispěly k částečné stabilizaci zdravotního stavu pana Ondry. Situace se výrazně začala zlepšovat poté, co bylo panu Ondrovi nabídnuta a poskytnuta možnost vlastního bydlení v domech s pečovatelskou službou, a pan Ondra tuto nabídku přijal. Zajištění bydlení, poskytnutí a zajištění stravy, pravidelná ambulantní léčba, vlastní zázemí, podpora a pomoc opatrovníka přispěly ke zklidnění, ke změně chování a změně emočního vyladění pana Ondry. Já jsem se stala veřejným opatrovníkem pana Ondry v roce 2010, kdy pan Ondra bydlel v domech s pečovatelskou službou druhým rokem. V současné době zde žije již 8 rokem. Pan Ondra spolupracuje, pravidelně užívá léky a pravidelně dochází na ambulantní psychiatrickou léčbu ke svému lékaři. Za dobu svého pobytu v domech s pečovatelskou službou nebyl hospitalizován. K výkyvům nálady dochází pouze v případech, kdy se dostane do situace, které nerozumí a nebo ji není schopen pochopit. Má rád pravidelný denní režim. V roce 2012 jsme společně požádali 34

o příspěvek na péči, který byl panu Ondrovi přiznán, a ze kterého je mu hrazena poskytnutá péče pečovatelské služby. V roce 2014 byl pan Ondra podle nového občanského zákoníku omezen ve svéprávnosti. Koncem roku 2014 okresní soud zahájil řízení o přešetření svéprávnosti. Na základě znaleckých posudků, výslechem mě jako opatrovníka a výslechem opatrovaného, bylo okresním soudem vydáno nové rozhodnutí o ustanovení opatrovníka a omezení ve svéprávnosti. Protože znaleckým posudkem, ústním jednáním a soudem bylo potvrzeno, že posuzovaný trpí duševní poruchou, která není přechodná, dospěl soud k rozhodnutí. Posuzovaný pan Ondra není schopen právně samostatně jednat v žádné oblasti lidské činnosti, se kterou je spojeno právní jednání. Např. není způsobilý uzavřít manželství, jednat ve věcech osvojení, není způsobilý požádat o vydání cestovního dokladu, občanského průkazu, posoudit poskytnutí zdravotních a sociálních služeb. Není způsobilý k pracovně právním úkonům, není způsobilý samostatně přebírat poštovní a jiné na osobu doporučované zásilky, jednat ve věcech důchodového pojištění a ve věcech státní sociální podpory. Změna nastala v oblasti finančních a majetkových transakcí, kde bylo rozhodnuto, že není schopen samostatně hospodařit s finančními prostředky ani spravovat jmění, resp. uzavírat smlouvy nad částku 300,-Kč týdně. Tímto byla poskytnuta možnost panu Ondrovi samostatně hospodařit s touto částkou. Soud novým rozhodnutím dospěl k závěru, že důvody k omezení svéprávnosti objektivně trvají i v současnosti, ale díky stabilizaci zdravotní a sociální situace pana Ondry a v souladu s novým zněním příslušných právních předpisů upravil rozsah omezení a taxativně je vymezil.

3.1.2

Kazuistika 2

Ke své druhé kazuistice jsem si vybrala opatrovance ženu starobního věku 78 let, vdovu, s vlastní rodinou. V mojí práci ji budu jmenovat jako paní Janu. Paní Jana je osobou, u které byla diagnostikována duševní porucha paranoidní psychóza. Z důvodu této nemoci byla omezena ve svéprávnosti. V současnosti žije v pronájmu v městském bytě spolu se svým vnukem. Paní Jana je mým opatrovancem od roku 2010, kdy jsem začala pracovat na městském úřadě a byla jsem pověřena výkonem opatrovníka. 35

Osobní a zdravotní anamnéza Osobní a zdravotní anamnestické údaje byly získány na základě lékařské a osobní dokumentace primárních a sekundárních dat paní Jany, vedené ve spisové dokumentaci u opatrovníka. Další informace byly získávány na základě neřízených rozhovorů v průběhu let práce s paní Janou. Paní Jana žije ve společné domácnosti s vnukem, o kterého se od mládí stará společně se synem. Syn paní Jany má zde trvalé bydliště, ale dlouhodobě žije u přítelkyně. Problémy nastaly po tragické smrti druhého manžela paní Jany. Začala mít deprese, psychické problémy, které odmítala léčit. Začala horentně utrácet finanční prostředky, v případě nedostatku těchto prostředků uzavírala různé druhy půjček, které nebyla schopna splácet. Střídaly se u ní období, kdy byla schopna vykonávat běžné každodenní úkony a potřeby s obdobím, kdy trpěla halucinacemi. Uváděla, že slyší hlasy, které jí říkají, že nic nezvládne, že nic neumí. Ze strany syna byla podána žádost k soudu na omezení svéprávnosti. Paní Jana byla v roce 2006 na základě rozhodnutí soudu podle starého občanského zákoníku zbavena svéprávnosti k právním úkonům. Po přezkoumání žádosti a vzhledem k doporučení sociálního odboru ustanovil soud veřejného opatrovníka. Syn se v době přezkoumání svéprávnosti nacházel ve složité sociální situaci, byl bez zaměstnání a měl problémy s alkoholem. Z tohoto důvodu bylo v roce 2006

rozsudkem soudu ustanoveno za

opatrovníka město. Tehdejší zbavení svéprávnosti bylo učiněno na základě znaleckého posudku o zdravotním stavu. Soud zjistil, že u klientky se jedná o neléčenou, chronicky probíhající duševní chorobu - paranoidní psychózu. Klientka trpěla halucinacemi mnoha smyslů, paranoidními, persekučními bludy, odmítala léčbu. V důsledku toho nebyla schopna dostát běžným společenským nárokům a nebyla schopna se plnohodnotně postarat o své základní potřeby. Opatrovnická anamnéza Po ustanovení opatrovnictví byla opatrovníkem domluvena léčba na psychiatrické ambulanci. Ze začátku paní Jana pravidelně docházela do ambulance, po čase však 36

odmítala léčbu na psychiatrii. Z tohoto důvodu byla domluvena opatrovníkem pravidelná docházka a léčba u obvodní ošetřující lékařky. Paní Jana se také dlouhodobě léčí s diabetes mellitus 2. typu. Do dietologické ordinace dochází pravidelně bez komplikací. V září 2008 došlo ke zhoršení psychického stavu a paní Jana musela být na 18 dní hospitalizována v psychiatrické léčebně . Po propuštění následovala kontrola v psychiatrické ambulanci. Následně byla stanovena nová farmakologická léčba. Po čase klientka opět odmítala docházet na psychiatrickou ambulanci. Z tohoto důvodu byla opětovně domluvena opatrovníkem léčba u obvodní lékařky, kam dochází pravidelně. Od roku 2008 do současnosti nemusela být klientka hospitalizována. U paní Jany se střídají období ataky, kdy slyší hlasy (sluchové halucinace), myšlení je v tu dobu roztříštěné, logické chování je ale v hrubých rysech zachováno. Klientka je celkově neklidná, někdy zmatená. V období remise je schopna vykonávat běžné každodenní úkoly, vařit, prát, uklízet domácnost. Je velmi citově vázána na vnuka i na syna. Jak jsem se již zmínila, jsem opatrovníkem paní Jany od roku 2010. Situace paní Jany se částečně zlepšila s uhrazením poslední půjčky, kterou za pomoci opatrovníka dohlížejícího na hospodaření s finančními prostředky, splatila. Paní Jana spolupracuje s opatrovníkem, pravidelně dochází, zvládá běžné každodenní úkoly. Není schopna právně samostatně jednat v žádné oblasti lidské činnosti, se kterou je spojeno právní jednání. Nerozumí úřední korespondenci, formulářům. U paní Jany bylo usnesením okresního soudu v roce 2015 zahájeno řízení o přešetření svéprávnosti. Byl ustanoven znalec k vypracování znaleckého posudku o zdravotním (psychickém) stavu. Já jako opatrovník jsem byla vyzvána k součinnosti. Samotné prošetření však ještě neproběhlo. U paní Jany budu jako opatrovník navrhovat v řízení o přešetření, aby mohla samostatně hospodařit s finanční částkou 1200,-Kč týdně, je schopna samostatně nakoupit základní potraviny na týden, uvařit. Dále je schopna samostatně užívat léky, navštěvovat obvodního lékaře v běžných záležitostech týkající se zdraví, tím myslím pokud je nachlazena, potřebuje recept na léky na cukrovku. Nadále není schopna uzavírat smlouvy, podávat žádosti o přiznání dávek, vyřizovat doklady. Omezení ve svéprávnosti, oproti zbavení, které bylo u paní Jany v minulosti podle starého občanského zákoníku, považuji za přínosné, protože paní Jana zvládá správu běžných každodenních záležitostí, v mnoha situacích a věcech je soběstačnější. 37

3.1.3

Kazuistika 3

Ke své třetí kazuistice jsem si vybrala opatrovance muže ve věku 56 let, svobodného, bezdětného, umístěného v Domově důchodců se zvláštním režimem. V mojí práci ho budu jmenovat jako pana Josefa. Pan Josef je osobou, u které byla diagnostikována mentální retardace s poruchami chování a přizpůsobení. Pan Josef od mládí trpí epilepsií. Je osobou se zdravotním postižením a je omezen ve svéprávnosti. Pan Josef je také mým opatrovancem od roku 2010, kdy jsem začala pracovat na městském úřadě a byla jsem pověřena výkonem opatrovníka. Osobní a zdravotní anamnestické údaje byly získány na základě lékařské a osobní dokumentace pana Josefa a na základě neřízených rozhovorů v průběhu let práce s panem Josefem. Osobní anamnéza Pan Josef vyrůstal v rodině. Od mládí trpěl epilepsií, byla u něj diagnostikována lehká mentální retardace s poruchami chování a sníženým intelektem. Ve věku 20 let byl podle starého občanského zákoníku zbaven svéprávnosti a opatrovníkem byla stanovena osoba blízká - matka. V roce 1980 byl tento rozsudek přezkoumán a změněn tak, že soud omezil pana Josefa ve svéprávnosti. Stanovil, že pan Josef může nakládat s majetkem nepřesahujícím částku 2000,-Kč měsíčně a nemůže jednat v právních záležitostech. Opatrovníkem v tomto řízení byl ustanoven bratr pana Josefa, ke kterému se v tuto dobu pan Josef přestěhoval. Bratr pana Josefa byl však zaměstnán a zaneprázdněn, neměl čas se starat o svého bratra, a požádal o přijetí pana Josefa do domova se zvláštním režimem, kam byl pan Josef v roce 2001 přijat. Ze začátku bylo chování pana Josefa v domově velmi konfliktní. Napadal spolubydlící, byl neukázněný, několikrát se opil. Dvakrát se pokusil o sebevraždu a z toho důvodu musel být hospitalizován v psychiatrické léčebně. Po návratu do domova se v roce 2008 sblížil s paní Irenou a projevili přání o umístění na společný pokoj. V čemž jim bylo vyhověno.

38

Opatrovnická anamnéza V roce 2009 bylo domovem navrženo soudu ustanovení nového opatrovníka, z důvodu, že bratr pana Josefa si neplnil své opatrovnické povinnosti. Bratra vůbec nenavštěvoval, nespolupracoval, nepřebíral si zaslanou korespondenci. Bylo zahájeno nové řízení o ustanovení opatrovníka. Na základě zjištěných skutečností, že dosavadní opatrovník si neplní povinnosti vyplývající z funkce opatrovníka, bylo opatrovníkem v roce 2009 ustanoven veřejný opatrovník, město, ve kterém je tento domov, a zde pan Josef má bydliště. Na základě pověření jsem se stala opatrovníkem pana Josefa v roce 2010. Zpočátku jsem musela řešit samé stížnosti na nevhodné chování pana Josefa a jeho družky. Časté hlasité noční konflikty, nepřiměřené užívání alkoholu, nevhodné vymáhání peněz na druhých klientech domova. Moje návštěvy byly hlavně o domlouvání, vysvětlování, přesvědčování. Za několik porušení domácího řádu hrozilo vyloučení ze zařízení. Situace se částečně stabilizovala a uklidnila až s postupem času. Došlo ale také ke zhoršení zdravotního stavu pana Josefa. Po opětovném domlouvání, že alkohol neprospívá jeho zdraví, naopak že mu škodí, a po opakovaných epileptických záchvatech přestal alkohol užívat. V roce 2013 jsem zažádala o zvýšení příspěvku na péči právě z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Pan Josef trpí častějšími epileptickými záchvaty, zhoršil se v oblasti orientace, také více zapomíná. V roce 2015 bylo usnesením okresního soudu zahájeno řízení o přešetření svéprávnosti pana Josefa. Já jako opatrovník jsem byla vyzvána k součinnosti. Byl ustanoven znalec k vypracování znaleckého posudku o zdravotním (psychickém) stavu. K samotnému přešetření ještě nedošlo. Já jako opatrovník budu navrhovat v tomto řízení, že pan Josef není schopen samostatně jednat v žádné oblasti lidské činnosti, se kterou je spojeno právní jednání. Není schopen pracovní činnosti, není schopen porozumět důsledkům uzavření jakékoli smlouvy, není schopen rozhodovat o vlastní léčbě. Obstarávat si své záležitosti, jednat na úřadech, volit, podávat žádosti o přiznání dávek, pochopit účel a důsledek uzavření manželství. V oblasti financí navrhnu, aby panu Josefovi bylo povoleno nakládat s částkou pouze 300,-Kč týdně. Domnívám se, že přešetření svéprávnosti u pana Josefa, z důvodu zhoršení zdravotního stavu, povede k závěru, že přetrvávají důvody k omezení svéprávnosti. Výčet počtu omezení z důvodu zhoršení zdravotního stavu, ve kterých pan Josef není schopen samostatně jednat, se nesníží, naopak navýší. 39

3.2

Dotazníkové šetření

Metoda a cíl dotazníkového šetření Pro svoji absolventskou práci jsem si jako metodu sběru informací zvolila dotazníkové šetření. Cílem dotazníkové šetření bylo shromáždit a zmapovat informace od veřejných opatrovníků obcí Libereckého kraje. Popsat, jakým způsobem ovlivňuje přijetí nového občanského zákoníku veřejné opatrovnictví v praxi. Konkrétně zda a jakým způsobem byli veřejní opatrovníci seznámeni se změnami, které přinesl nový občanský zákoník. Jestli v praxi využili nové nástroje pro výkon opatrovnictví. Zda cítí oporu v novém občanském zákoníku nebo zda pociťují potřebu dalšího vzdělávání. Vlastní postup dotazníkového šetření Dotazníkové šetření bylo rozesláno pomocí elektronické pošty celkem na 200 obcí Libereckého kraje. Z toho byly pomocí anonymního dotazníkového šetření osloveny všechny obce s rozšířenou působností a všechny obce s pověřeným obecním úřadem v Libereckém kraji. Dále bylo osloveno 179 základních obcí Libereckého kraje. Šetření probíhalo v březnu a dubnu 2016. Vráceno bylo 59 dotazníků. Dotazník jsem vytvořila ve dvou formátech tak, aby odpovědi bylo možné vyplňovat formou kliknutí nebo zvýrazněním textu. Zpracování výsledků dotazníkového šetření Samotný dotazník obsahoval 10 otázek. Údaje z odpovědí jsou zpracovány do přehledných koláčových a sloupcových grafů, otázka č. 8 obsahuje pouze slovní odpověď. Výsledky jednotlivých odpovědí a grafické zpracování je detailně slovně okomentováno. Na základě otázek stanovených v dotazníkovém šetření byla stanovena tato hypotéza: Od přijetí nového občanského zákoníku uběhla poměrně krátká doba, nové formy a koncepce ještě nejsou plně zažité a v praxi jsou málo využívány.

40

3.2.1

Grafické zpracování výsledků dotazníkového šetření

Otázka č. 1: Jaká jste obec? Graf č. 1 - Typ obce Celkový počet obcí

200 150

doručené dotazníky odeslané dotazníky

100 50 0

Obec I

Obec II

Obec III

typ obce

[Zdroj: vlastní] Bylo osloveno celkem 200 obcí Libereckého kraje, 179 základních obcí (Obec typ I), 10 obcí s pověřeným obecním úřadem (Obec typ II), 11 obcí s rozšířenou působností (Obec typ III). Z 59 obdržených odpovědí bylo 42 obcí typu I, 10 obcí typu II, a 7 obcí typu III. Otázka č. 2: Vykonává Vaše obec funkci veřejného opatrovníka? Graf č. 2 - Výkon funkce veřejného opatrovníka

49%

51%

ano ne

[Zdroj: vlastní] Z celkového počtu 59 obcí vykonává funkci veřejného opatrovníka 49% (tj. 29 obcí), 51% (30 obcí) nevykonává funkci veřejného opatrovnictví, ani jedna z těchto obcí nemá uzavřenu veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí k výkonu funkce veřejného opatrovníka. U této otázky pro obce, které nevykonávají funkci veřejného opatrovníka, dotazník 41

skončil. Mezi časté odpovědi, proč dotazník skončil, můžeme zařadit odpověď, že obec nevykonává funkci veřejného opatrovníka a proto nemá s touto funkcí žádné zkušenosti. Otázka č. 3: Kdo vykonává funkci opatrovníka na Vaší obci?

Graf č.3 - Veřejný opatrovník 24%

76%

[Zdroj: vlastní] Tato otázka zkoumala, kdo je osobou vykonávající funkci veřejného opatrovníka na obci. Nejčastěji je výkonem funkce veřejného opatrovníka osoba pověřená, a to v 76 % (22 osob pověřených). Ve 24% vykonává tuto funkci starosta obce (7 starostů), naopak ani v jednom případě nevykonávala funkci veřejného opatrovníka právnická osoba zřízená obcí k tomuto účelu. Otázka č. 4: Jak dlouho vykonáváte funkci veřejného opatrovníka? Graf č . 4 - Délka výkonu funkce veřejného opatrovníka

3%

45% 52%

[Zdroj: vlastní] 42

méně než 1 rok 1 - 5 let 6 a více let

Otázka se zabývala délkou výkonu funkce veřejného opatrovníka. Z celkového počtu 29 veřejných opatrovníků má 15 opatrovníků délku praxe v rozmezí 1 -5 let (52%), 13 opatrovníků má délku praxe 6 a více let (45%). Praxi méně než jeden rok potvrdil pouze jeden opatrovník (3 %). Otázka č. 5: Jakým způsobem jste byli seznámeni s novými změnami funkce opatrovníka podle nového občanského zákoníku?

Graf č. 5 - Způsob získávání informací

počet respondentů

20 15

obce vykonávající opatrovnictví obce, které nevykonávají opatrovnictví

10 5 0

školení odborné publikace samostudium přednáška

[Zdroj: vlastní] Otázka zkoumala jakým způsobem byli respondenti seznámeni s novými změnami, které přineslo přijetí nového občanského zákoníku. Na tuto otázku odpovědělo také 8 respondentů z obcí, které opatrovnictví nevykonávají, ale z preventivních důvodů se školení, přednášky zúčastnily nebo se s danou problematikou seznámily samostudiem a za pomoci odborné publikace. V odpovědích bylo označováno více možností způsobů získávání informací najednou, např. školením a pomocí odborné publikace. Obce, které vykonávají funkci opatrovníka, nejvíce využily k získání informací školení (19) a samostudia (18), méně potom získávaly informace za pomoci odborné publikace (11) a přednáškou (6). Naopak obce, které nevykonávají funkci opatrovníka, získávaly informace z odborných publikací

(3) a přednášek (3), méně školením (1) nebo

samostudiem (2). 43

Otázka č. 6: Nový občanský zákoník stanovuje omezení svéprávnosti jako dočasné, nejdéle tři roky. Proběhlo u Vašich opatrovanců přešetření omezení svéprávnosti? Graf č. 6 - Přešetření omezení svéprávnosti

38% 48%

ano ne pouze u některých

14%

[Zdroj: vlastní] Otázka se zabývala přešetřením omezení svéprávnosti u opatrovanců. 14 opatrovníků (48%) uvedlo, že u jejich opatrovanců bylo přezkoumáno omezení svéprávnosti. 4 opatrovníci (14%) uvedli, že u jejich opatrovanců neproběhlo přešetření svéprávnosti. 11 opatrovníků (38%) uvedlo, že přešetření svéprávnosti proběhlo pouze u některých opatrovanců. Otázka č. 7: Využila nebo doporučila Vaše obec novou formu zákonného zastoupení? Pokud ano uveďte jakou?

Graf č. 7 -Nové formy zastoupení

17% ano ne

83%

[Zdroj: vlastní] 44

Občanský zákoník upřednostňuje před omezením svéprávnosti méně omezující a mírnější opatření, jako je předběžné prohlášení, nápomoc v rozhodování, zastoupení členem domácnosti. Otázka zkoumala, zda obec použila nebo doporučila nějakou z těchto forem podpůrných opatření v praxi. 24 (83%) obcí zatím nepoužilo ani nedoporučilo žádnou z nových forem zákonného zastoupení. 5 (17%) obcí využilo nebo doporučilo novou formu zákonného zastoupení, pro upřesnění uvádím: nápomoc při rozhodování byla doporučena nebo využita na obcích typu III, a to ve třech případech, zastoupení členem domácnosti bylo doporučeno nebo využito na obcích typu I celkem ve dvou případech. Otázka č. 8: Vznikla u Vás v rámci opatrovnictví opatrovnická rada? Novou koncepcí v novém občanském zákoníku je opatrovnická rada. Otázka zkoumala, zda je v praxi tato koncepce využívána. Z 29 obcí vykonávajících veřejné opatrovnictví vznikla v rámci opatrovnictví pouze 1 opatrovnická rada. Otázka č. 9: Cítíte oporu pro výkon funkce veřejného opatrovníka v novém občanském zákoníku? Graf č. 8 - Opora v zákoně

45%

48%

ne ano nedokáží posoudit

7% [Zdroj: vlastní] Cílem otázky bylo zhodnotit, zda veřejní opatrovníci cítí oporu pro výkon své funkce v novém občanském zákoníku. 7% respondentů cítí oporu, 48% respondentů nedokáže posoudit, zda cití oporu v novém občanském zákoníku, 45% respondentů uvedlo, že necítí oporu v novém občanském zákoníku. 45

Otázka č. 10: Cítíte potřebu dalšího vzdělávání k výkonu funkce opatrovníka?

Graf č. 9 - Potřeba dalšího vzdělávání

22%

6%

ne ano nevím

72%

[Zdroj: vlastní] V této otázce měli respondenti vyjádřit potřebu dalšího vzdělávání k výkonu funkce veřejného opatrovníka. K této otázce se vyjádřilo 36 respondentů, z tohoto počtu bylo 29 respondentů z obcí, které vykonávají funkci veřejného opatrovníka a 7 respondentů z obcí, které nevykonávají funkci veřejného opatrovníka. Z celkového počtu 36 respondentů 26 (72%)respondentů cítí potřebu dalšího vzdělávání v této oblasti, 2 respondenti (6%) neví a 8 respondentů (22%) potřebu dalšího vzdělávání nemá.

Hypotéza: Od přijetí nového občanského zákoníku uběhla poměrně krátká doba, nové formy a koncepce ještě nejsou plně zažité a v praxi jsou málo využívány. Množství navrácených dotazníků 59. Z navrácených dotazníků byla hypotéza potvrzena v odpovědi č. 7 a č. 8. Z odpovědi na otázku č. 7 vyplývá, že 83% obcí zatím nepoužilo ani nedoporučilo žádnou z nových forem zákonného zastoupení, nové formy zákonného zastoupení byly použity v 17%. Otázka č. 8 zkoumala, zda je v praxi využívána opatrovnická rada, která je novou koncepcí v novém občanském zákoníku. Z 29 obcí vykonávajících veřejné opatrovnictví vznikla v rámci opatrovnictví pouze 1 opatrovnická rada. 46

4

Diskuze

Pro svoji absolventskou práci jsem si vybrala téma „Veřejné opatrovnictví“, které je mi blízké z důvodu mé praxe veřejného opatrovníka, kterou vykonávám šestým rokem. Opatrovnictví je jednou z možností podpory a pomoci lidem, kteří byly z důvodu své nemoci omezeni ve svéprávnosti. Duševně nemocných lidí stále přibývá a pokud není možné zajistit pomoc a podporu ze strany nejbližší z rodiny, příbuzných, přebírá tuto odpovědnost obec, ve které má dotyčná osoba bydliště. Opatrovnictví je důležitou součástí života osob, omezených ve svéprávnosti. Je zapotřebí, aby opatrovník hájil zájmy zastupovaného, poskytoval mu přiměřenou podporu, využíval své pravomoci a zkušenosti k takovým změnám, které povedou k lepšímu životu těchto lidí. Opatrovnictví by tedy mělo vycházet z nastavených pravidel. Dosavadní praxe ukázala, že je zapotřebí podrobnější legislativy, která by poskytovala opatrovníkům metodickou pomoc při výkonu jejich funkce. Za poslední dva roky mé praxe došlo k výrazným změnám v opatrovnictví. Změny přinesl nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014. Nový občanský zákoník upravuje nově oblast opatrovnictví a přináší nové formy zákonného zastoupení do praxe. Proto nejen pro mě, ale pro všechny veřejné opatrovníky bylo a je nutné seznámit se s těmito změnami a novými nástroji, které mohou být přínosem do naší praxe. Představit nové změny a koncepce se stalo cílem mé absolventské práce. V posledních dvou letech, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, bylo vydáno k problematice opatrovnictví a navržených změn více dostupných podkladových materiálů a monografií než tomu bylo v letech minulých. V roce 2015 přispěl k lepší orientaci v činnosti veřejných opatrovníků na obcích např. informační materiál Ministerstva vnitra České republiky, Odboru veřejné správy, dozoru a kontroly, který přinesl základní informace pro obce vykonávající veřejné opatrovnictví. Tento materiál dostupný i na mém pracovišti přehledně zpracovává postupy výkonu veřejného opatrovnictví a uvádí příklady a zkušenosti z praxe veřejných opatrovníků. Je vhodným 47

materiálem pro doplnění znalostí práv a povinností veřejného opatrovníka. Nový občanský zákoník umožňuje člověka pouze omezit v rozsahu, který je konkrétně vymezen. Tím se mění i rozsah práce veřejného opatrovníka. Opatrovník se stává podporou opatrovance v těch oblastech, které mu vymezil rozhodnutím soud. Nové možnosti podpory, které jsem v teoretické části popsala, by měly přispět k ubývání počtu omezení svéprávnosti. Omezení svéprávnosti by mělo být použito v případech, kdy je to opravdu potřeba, a pouze v takovém rozsahu, v jakém je nutné člověka omezit. Od přijetí nových změn uběhla poměrně krátká doba, nové změny a koncepce ještě nejsou plně zažité a využívané. Myslím, že mi to potvrdilo i dotazníkové šetření v mé praktické části, které ukázalo na minimální počet využitých nebo doporučených nových forem zákonného zastoupení. Přechod k novým možnostem založeným na podporovaném rozhodování nebude jednoduchý a bude dlouhodobý.

48

Závěr Ve své absolventské práci jsem se zaměřila na problematiku veřejného opatrovnictví. Hlavním cílem mé absolventské práce bylo zpracovat a představit nové změny a principy rozhodování, které se týkají veřejného opatrovnictví s nástupem nového občanského zákoníku. Dílčím cílem mé práce bylo za pomoci tří kazuistik z mé praxe přiblížit práci veřejného opatrovníka, popsat změny systému v praxi. Za pomoci dotazníkového šetření shromáždit informace od veřejných opatrovníků obcí Libereckého kraje a popsat, jakým způsobem se promítly nové změny do jejich praxe. Teoretickou část své práce jsem rozdělila do čtyř kapitol. V první kapitole teoretické části jsem se zaměřila na současné právní předpisy týkající se výkonu funkce opatrovnictví. Kapitola obsahuje přehled legislativních norem, které se dotýkají opatrovnictví. Druhou kapitolu jsem zaměřila na nový občanský zákoník a jeho nové změny a koncepce, které do opatrovnictví přinesl. V této kapitole zpracovávám a představuji nové základní zásady a pojmy, nové způsoby nabytí svéprávnosti. Část kapitoly je věnována novým formám zákonného zastoupení jako jsou předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti. Ve třetí kapitole popisuji samotný proces opatrovnictví člověka, důvody vedoucí ke jmenování opatrovníka, typy opatrovníků, opatrovnickou radu, a to vše s ohledem na změny v novém občanském zákoníku. V poslední čtvrté kapitole teoretické části jsem zaměřila na veřejné opatrovnictví. Kapitola obsahuje podrobný popis výkonu veřejného opatrovnictví, povinnosti, práva a odpovědnost veřejného opatrovníka tak jak je upravil nový občanský zákoník. V praktické části jsem pomocí tří kazuistik popsala mojí práci veřejného opatrovníka v praxi. Popsala jsem důvody, které vedly k omezení svéprávnosti těchto osob, které se staly mými opatrovanci. Vliv, který má nebo bude mít nový občanský zákoník na změnu svéprávnosti a na opatrovnictví těchto osob. Pomocí dotazníkového šetření jsem shromáždila a zpracovala informace od opatrovníků obcí Libereckého kraje. Analýza získaných informací ukázala, že změny, které přinesl nový občanský zákoník, nejsou 49

doposud v praxi využívány. Domnívám se, že k jejich větší implementaci v praxi bude zapotřebí delšího časového období. Veřejné opatrovnictví je forma zákonného zastoupení a je velmi náročné, vyžaduje porozumění, trpělivost, empatii a svědomitost. Veřejný opatrovník je podpůrcem hodnot a postojů člověka, kterému pomáhá v rozhodování a řešení každodenních situací v souladu s vůlí a přáním člověka. Z tohoto důvodu je důležité, aby i opatrovník měl k dispozici dostatek potřebné metodiky a dobře nastavených pravidel pro výkon své funkce. Další oporou veřejných opatrovníků by měl být nově připravovaný opatrovnický zákon.

50

Резюме Общественное попечительство. Для своей выпускной работы я выбрала тему Общественное попечительство. Эта тема мне очень близка, так как я уже 6 лет работаю общественным попечителем в городе Велке Гамры. В течении этих лет у меня было шесть подопечных. Попечительство – это возможность помочь и поддержать людей, которые из-за неизлечимых психических болезней были признаны ограничеными в правоспособности .

За время, этих 6-ти лет произошло много изменений в законодательстве. Особенно в 2014 г., когда в силу вступил новый Гражданский кодекс, в котором большое внимания уделяется правам и свободам человека. Новый кодекс принёс изменения и в попечительстве, например в работе с подопечным a также новые возможности поддержки и помощи, чтобы человек не стал ограниченым в правоспособности .

Основной целью моей выпускной работы ябляется обработать изменения и представить новые принципы решений, которые касаются общественного попечительства с вступлением нового Гражданского кодекса.

В теоретической части своей выпускной работы, которая состоит из 4 частей, я обратила внимание на то, что говорится о попечительстве в современном законодательстве, какие изменения и концепты принёс для этой проблематики Гражданский кодекс. Дальше я описала повод, причины и виды попечительсва, обязанности и права попечителя описанные в новом Гражданском кодексе.

В практической части я привела три казуистики и с помощью анкеты я хотела узнать каким образом влияет новый Гражданский кодекс на работу общественных попечителей в Либерецкой области. В итоге я обнаружила, что новые принципы и методы работы, о которых говорится в новом Гражданском кодексе, в практике используются минимально.

51

Постоянно показывается, что работа общественного попечителя требует понимания, терпеливости, сочуствия, порядочности и также соответствия закона с интересами и желаниями человека. Я надеюсь, что дальшей опорой для попечителей станет новый попечительский закон, который в соврсменное время в разработке.

Ключевые слова: общественное попечительство, попечитель, подопечный, новый Гражданский кодекс, ограничение правоспособности.

52

Bibliografie 1. ČEBIŠOVÁ, Radka, Rela CHÁBOVÁ, Milena JOHNOVÁ, Dana KOŘÍNKOVÁ, Veronika ŠKOPOVÁ. Dobrá praxe opatrovnictví a poskytování podpory při právních úkonech a při rozhodování. Vydání 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2013. 79s. ISBN 978-80-7421-053-2. 2. ELIÁŠ, Karel a Marek SVATOŠ. Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012. 320s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. 3. JURÍČKOVÁ, Lubica, Kateřina IVANOVÁ a Jaroslav FILKA. Opatrovnictví osob s duševní poruchou. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 160s. ISBN 978-80-247-4786-6. 4. MATOUŠEK, Oldřich. a kol. Základy sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 309s. ISBN 978-80-7367-331-4. 5. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008. 872s. ISBN 978-80-7367-414-4.

Legislativní dokumenty 6. Sbírka národních smluv: Česká republika. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. PRAHA: Ministerstvo vnitra, 2000-. částka 4. 66-128s. ISSN 1801-0393. 7. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky: ve znění pozdějších ústavních zákonů. V Academii vyd. 1. Praha: Academia, 2013. 64s. ISBN 978-80-200-2307-0.

Seriálové publikace 1.

PRUDÍKOVÁ, Dana, Kateřina SMOLÍKOVÁ, Eva HRUBÁ, Kateřina PLHÁKOVÁ,

Monika ČERMÁKOVÁ. Podkladový materiál k semináři pro veřejné opatrovníky k problematice výkonu opatrovnictví uživatelů služeb sociální péče ve vztahu k procesu transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb. Ministerstvo práce a sociálních věcí vzdělávací materiál k seminářům a konferencím pro soudce, soudní znalce, státní zástupce a veřejné opatrovníky, 2013. 73 s. 53

Elektronické dokumenty 1. Codexis Academia: právní informační systém : legislativa České republiky, 40/1964 Sb. Občanský zákoník – znění dle 428/11 Sb. literatura : 2007-2016, k 01. 03. 2016. Ostrava: Atlas consulting, 2016.

[online].[cit. 2015-12-12] dostupný z WWW:

2. Ministerstvo vnitra České republiky. Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly. Základní informace pro obce, jako veřejné opatrovníky [online].[cit. 2015-12-12] dostupný z WWW: 3. ASPI . Elektronický systém Wolters Kluwer, a.s. Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupný z WWW: 4.Elektronický systém Wolters Kluwer, a.s. Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupný z WWW: 5. Zákon č. 89 ze dne 03. února 2012, občanský zákonik. In. Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33. [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupný z WWW: 6. Ministerstvo vnitra České republiky. Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly. Základní informace pro obce, jako veřejné opatrovníky [online].[cit. 2016-03-01] dostupný z WWW: 7. Ministerstvo vnitra České republiky. Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly. Základní informace pro obce, jako veřejné opatrovníky [online].[cit. 2016-03-01] dostupný z WWW: 8. Ministerstvo práce s sociálních věcí. Dobrá praxe opatrovnictví a poskytování podpory při právních úkonech a při rozhodování. [online].[cit. 2016-03-01] dostupný z WWW: 9. Codexis Academia: právní informační systém : legislativa České republiky, judikatura České republiky, literatura : 2007-2015, k 01. 03. 2016. Ostrava: Atlas consulting, 2016. [online].[cit. 2015-12-12] dostupný z WWW: 54

10. Ministerstvo vnitra České republiky. Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly. Základní informace pro obce, jako veřejné opatrovníky [online].[cit. 2016-03-01] dostupný z WWW: 11. Ministerstvo vnitra České republiky. Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly. Základní informace pro obce, jako veřejné opatrovníky [online].[cit. 2016-03-01] dostupný z WWW: 12. Ministerstvo vnitra České republiky. Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly. Základní informace pro obce, jako veřejné opatrovníky [online].[cit. 2016-05-02] dostupný z WWW:

55

Přílohy Dotazník Dobrý den, jmenuji se Dana Lejsková a jsem studentkou dálkového studia III. ročníku Vyšší odborné školy MILLS, s.r.o. v Čelákovicích, obor sociální práce. Dovoluji si Vás požádat o vyplnění krátkého anonymního dotazníku, pomocí kterého bych chtěla získat informace a poznatky obcí o výkonu veřejného opatrovnictví po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Dotazník je anonymní a bude využit pouze pro účely mé absolvenské práce „Veřejné opatrovnictví“. Předem děkuji za vyplnění a navrácení zpět na emailovou adresu. 1)

Jaká jste obec? Obec I obec II s pověřeným obecním úřadem obec III s rozšířenou působností

2)

Vykonává Vaše obec funkci veřejného opatrovníka ano ne k výkonu funkce máme uzavřenou veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí

3)

Kdo vykonává funkci opatrovníka na Vaší obci? starosta osoba pověřená právnická osoba obcí zřízená k plnění úkolu tohoto druhu

4)

Jak dlouho vykonáváte funkci veřejného opatrovníka? méně než1 rok 1-5 let 6 a více let

5)

Jakým způsobem jste byli seznámeni s novými změnami funkce opatrovníka podle nového občanského zákoníku? samostudiem školením přednáškou pomocí odborné publikace

6)

Nový občanský zákoník stanovuje omezení svéprávnosti jako dočasné, nejdéle tři roky. Proběhlo u Vašich opatrovanců přešetření omezení svéprávnosti? ano ne pouze u některých

7)

Využila nebo doporučila Vaše obec novou formu zákonného zastoupení? Pokud ano uveďte jakou. Ne ano předběžné prohlášení nápomoc v rozhodování zastoupení členem domácnosti

8)

Vznikla u Vás v rámci opatrovnictví opatrovnická rada? ano ne

9)

Cítíte oporu pro výkon funkce veřejného opatrovníka v novém občanském zákoníku? Ano ne nedokáží to posoudit

10)

Cítíte potřebu dalšího vzdělávání k výkonu funkce opatrovníka? Ano ne nevím Děkuji Vám za vyplnění dotazníku.

Seznam grafů

Graf č. 1 – Typ obce........................................................................................................41 Graf č. 2 – Výkon funkce veřejného opatrovníka............................................................41 Graf č. 3 – Veřejný opatrovník........................................................................................42 Graf č. 4 – Délka výkonu funkce veřejného opatrovníka.................................................42 Graf č. 5 – Způsob získávání informací............................................................................43 Graf č. 6 – Přešetření omezení svéprávnosti...................................................................44 Graf č. 7 – Nové formy zastoupení..................................................................................44 Graf č. 8 – Opora v zákoně..............................................................................................45 Graf č. 9 – Potřeba dalšího vzdělávání............................................................................46