ŠVÉDSKO 10.11. – 16.11.2010 Cesta do Švédska vznikla získáním příspěvku z nadačního fondu pana primátora v rámci projektu „Cesta ke vzdělání“. Účelem cesty bylo navštívit předem vytypovanou školu podobného zaměření ve Švédsku za účelem navázání budoucí společné spolupráce v rámci projektu financovaného EU. 10.11.2010 (středa) Sraz na letišti jsme měli mezi 9.45 a 10 hod a první překvapení nastalo, když jsme se po novu museli odbavit sami. Ale protože se jednalo o výjezd „nadaných“, tak jsme to zvládli. Nástup do letadla proběhl bez problémů, seděli jsme skoro vzadu a zvládli ho snadno i ti, kteří letěli poprvé. Díky mlze a delším odstupům mezi startujícími letadly jsme měli asi 15min. zpoždění, ale přistávali jsme na čas. V letadle jsme dostali plněnou housku a pití. Na letišti ve Stockoholmu Arlen jsme koupili zpáteční jízdenky na příměstský autobus do centra, cesta nás stála přibližně 1667 SEK (švédskych korun). Autobus už byl přistaven a nás překvalil velmi milý a ochotný pan řidič mluvící výborně anglicky, který nám ihned popsal cestu, ukázal toaletu a upozornil na wifi v autobuse. A to jsme samozřejmě hned museli využít. Pan Matějka zavolal přes freecall do Česka a také jsme se přiojili na videokonferenční zařízení právě ve chvíli, kdy v konferenčním sále probíhal den otevřených dveří a pan Znamenáček. V centru na hlavním nádraží jsme pak zakoupili jízdenky na MHD (za 2300,--SEK) a pěšky jsme se odebrali do našeho domova na příštích šest dnů – Interhostelu, který se nacházel zhruba 15 min pěšky od hlavního nádraží. Objednané ubytování bylo rezervováno – 2 x dvoulůžkové a 1 x šestilůžkové. Chvíli jsme vydechli a vybalili kufry a pak vyrazili na večeři do kebab baru. Ve 20.00 hodin byla domluvena schůzka s panem Daliborem Svobodou, česky mluvícím učitelem z místní školy, který program naší návštěvy ve zdejší škole organizuje a plánuje. Pan Svoboda byl velmi milý a ochotný, strávili jsme téměř 2 hodiny ve zdejší kavárně a povídali o školské problematice obou států. Přinesl nám plánek, jak se dostat do školy a domluvili jsme setkání na 12 hod dne 11.11.2010 Po návratu do hostelu jsme si ještě v kuchyňce v přízemí udělali kávu a řešili pracovní maily, ale také konferovali školní problémy.
11.11.2010 (čtvrtek) Ranní vstávání bylo poněkud pochmůrné, jelikož sluneční paprsky se skrývaly za našimi okny neobdařenými zdmi. Ráno probíhalo v typickém rychlém tempu. Obdařeni dobrou náladou jsme statečně vyrazili vstříc našemu dennímu programu. Po přelouskání komplikovaného názvu naší konečné vlakové stanice jsme se objevili v malebné krajině na okraji města. Naše příští kroky směřovaly do moderního školního komplexu zvaného FREDRIK.Po náročné cestě následovalo příjemné přivítaní a následně zasloužený oběd, který byl opravdu znamenitý. Následovala detailní prohlídka místních učeben a odborných dílen za doprovodu zdejší učitelky a dílenských mistrů. Exkurze byla velmi zajímavá, poučná a poznali jsme způsob vyučování našich švédských protějšků. Po seznámení s místními žákyněmi ☺ následovala vtipná výměna českých a švédských pojmů. Z posledních sil jsme se vydali vstříc rychlému občerstvení a prohlídce zdejší knihovny. S oteklými lýtky jsme se dopotáceli na vlakové nádraží a vlakem jsme směřovali zpět na hostel. Krátký odpočinek doprovázený vydatnou večeří nám dodal sílu k povzbuzování našeho reprezentačního hokejového boje se švédy v místním baru. Navzdory prohře jsme si nenechali vzíti úsměv ze rtu za pomoci ochutnávky švédského piva. Z únavy z celodenního programu jsme spokojeně ulehli do našich pelíšků.
Kovodílny
Dílny studentů oboru „automechanik“
Zednické dílny
Dílny studentů oboru „automechanik“
12.11.2010 (pátek) V pátek jsme se probudili do děštivého rána. Hned po snídani jsme se odebrali do školy kde byla naplánovaná návštěva praktické výuky elektrotechniky. Vzájemně jsme si vyměnili informace se studenty i kolegy. Po hodině jsme se odebrali malého ale útulného školního bufetu, kde jsme si dali kávu a malý zákusek. Po krátké diskuzi jsme se odebrali na průzkum místního nákupního centra. Hned potom jsme se pobrali na příměstký vlak a vrátili se do centra Stockholmu kde jsme se ještě zastavili v místním obchodě LIDL a nakoupili nějaké potraviny na večeři. V hostelu jsme ještě prodiskutovali plány na další den a jelikož jsme byli vyčerpáni pobrali jsme se spát.
Naši studenti spolu se švédskými studenty v elektrolaboratoři
Naši studenti při návštěvě praktické výuky
Vedoucí praktické výuky Martin a jeho studenti (uprostřed vyučující AJ Sanna)
13.11.2010 (sobota) Pootevřenými dveřmi ke mne dovanul vánek, při čemž mezi dveřmi spatřím jednoho ze svých spolunocležníků, to se sakra nemůže sprchovat někdy jindy? Vždyť je tma, že bys psa nevyhnal. Druhý pohled směřující na display mobilu mne však vyvádí z omylu, blíží se desátá a s ní nejvyšší čas vstát. Ještěže já mám už sprchu za sebou, zamumlám si a přimhouřenými oky překontroluji dění na facebooku. V poklusu do sebe hážu snídani, a spokojeně usedám do koženého křesla, kde očekávám ostatní. Už jen Radek zbývá, neviděli jste ho? „Ten má ještě noc.“ Po 15 minutách jsme konečně připraveni k odchodu, následující cesta metrem až na konečnou, dává dostatek prostoru k prodiskutování dojmů z předchozího dne. Když však nakonec vystoupíme na předměstí, s hrůzou zjišťujeme, že hledaný zámek, který je mimo jiné sídlem korunní princezny nenachází zde, ale o několik stanic zpět. A tak po několika zastávkách metrem a krátké cestě autobusem konečně dorážíme na místo. Obklopují nás rozlehlé zámecké zahrady s přilehlou vodní hladinou. První, co ihned na písečné cestě postřehneme je zámecká stráž, která během několika manévrů tasí zbraně, tak tak stačíme vytahovat fotoaparáty a vše dokumentovat. Sotva však za stráží zapadly dveře, postřehne pan Matějka kožené pouzdro, které jednomu z členů gardy vypadlo, nelení a vstupuje za vyhrazený prostor s mnoha cedulemi, jakožto čestný nálezce. Mnohačlenná stráž okamžitě otevře, přičemž se naše slečna učitelka sotva ubrání infarktu. Po tomto dobrodružství definitivně zamíříme do bezpečí zámku, kde hledáme rozkradené české sbírky, marně. Avšak nalézáme různě zajímavé obrazy vyobrazující švédské bitvy. Kulturně obohaceni opouštíme interiéry, nadechnout se čerstvého ledového vzduchu. Neboť nám pomalu, ale jistě dochází peníze, poohlížíme se po směnárně a ingrediencích na slavnostní večeři, pro slečnu učitelku, mající dnes narozeniny. Po konzumaci zamíříme do peřin, však to byl také náročný den.
Zámecká zahrada
Čínský pavilon
14.11. 2010 (nedělě) Na neděli byla již předem plánována prohlídka Stockholmu. Protože zde na severu zapadá slunce dříve zvolili jsme drastický způsob prodloužení dne a sice již v 9:00 hodin ráno sraz před hostelem. V pul 9 přišel k nám do pokoje pan učitel aby nám oznámil že již teď to nestíháme. Při otevření dveří se nevyhnula leknutí ani jedna strana. Já, který ležím přímo u dveří jsem s leknutím vyskočil z postele domnívaje se že nám do pokoje vlezl jakýsi zloduch. Pan učitel naopak zalekl se našich nehybných těl. Nečekal totiž, že ještě půl hodiny před odchodem budeme všichni v hlubokém spánku plném krásných snů. Po několika min. zpoždění se konečně všichni scházíme před dveřmi našeho obydlí a vyrážíme do otevřené náruče Stockholmu. Již po prvních krocích na nás doléhá atmosféra Manhattanu. V ulici ne příliš široké je po obou stranách záplava obchodů s oblečením a jiným nedostatkovým zbožím. A protože jsme venku hlavně proto, abychom viděli památky ve městě, které mimo jiné byly nám Čechům ukradeny, zastavujeme se hned v prvním Souvenir Shopu který potkáme. Zde přibližně po půl hodině necháváme vše, co zde měli a odcházíme s prázdnýma rukama směrem k historickému centru. V tuto chvíli se dálo jen pramálo zajímavých událostí a proto zde uvedu jen hesla k nejdůležitějším událostem. „Jak voják na mizinu přišel“ „Jak jsme hledali cachky“ „Ztráta členů posádky“ „Alfred Nobel“ „Mozart a jeho Requiem“
To byly méně důležité události dnešního dne. Nyní se dostáváme do situace životního rozhodování. Soby nebo Mozart? Po krátké půlhodince jsme se konečně rozhodly – Soby. Soby byli umístěni v místním skanzenu. Popravdě nevím jestli to byl spíše skanzen nebo spíše zoologická zahrada. Každopádně soby měli a to bylo hlavní náplní návštěvy jinak zcela nezajímavého skanzenu. Koho by také zajímalo jak se žilo v 18 století nebo jak vypadá farma ze století
sedmnáctého. Kromě sobů zde měli také tuleně, medvědy a jednu naštvanou sovu. Vypadalo to, že té sově někdo pořádně zakroutil krkem. Po patřičném vyfotografování všeho co jen trochu stálo za to jsme již zamířili na tramvaj č. 7 aby nás odvezla zpět domů. Paní průvodčí byla milá paní s úsměvem na tváři a tak jí ani nevadilo, že si s sebou vezeme i jednoho z místních sobů. Výstupem z tramvaje na stanici T-centralen naše putování městem končí. Byl to velice zajímavý den a myslím že na něj budeme všichni ještě velmi dlouho vzpomínat.
Národní muzeum ve Stockholmu
Skanzen
Stanice metra vytesaná do skály
Královský palác ve Stockholmu
Námořní muzeum
15.11.2010 (pondělí) Tak jako v pátek, i dnes jsme se probudili do děštivého rána. Jelikož stále pršelo vzali jsme si deštníky a pobrali se směrem do školy kde jsme byli pozvání panem Svobodou na oběd ve školní jídelně. Po obědě jsme navštívili hodinu anglického jazyka, kde jsme studentům ukázali prezentace o České Republice, naší škole a J.A. Komenském. Prezentaci měli velký úspěch. Švédští studenti měli hodně otázek na které jsme trpělivě odpovídali. Po návštěvě hodiny angličtiny jsme se jěště zastavili ve školním bufetu na kávu kde naši učitelé ještě prodiskutovali nějaké detaily ohledem zamýšlené spolupráce. Hned potom jsme se pobrali nakupovat do centra. Večer jsme si trochu odpočinuli a pomalu se začali balit a připravovat na naši zpáteční cestu do Prahy.
Prezentace naší skoly v hodině
Naši studenti při prezentaci v hodině AJ
