10/10
NA PÍSKOVIŠTI Vždyť váš Otec ví, co potřebujete. (Mt 6,8)
P
ředstavuji si Pána Boha jako otce nebo matku, kteří vědí, co děti pro život potřebují, a umožňují jim osobnostní rozvoj. Děti si rády hrají na pískovišti a berou svoji hru nesmírně vážně. Staví důležité věže, tunely, silnice, řeší potřebnou kvalitu i vlhkost písku, výrobní prostředky a při tom debatují o těch nejzávažnějších otázkách života. Vzpomínám si, jak jsme se s ostatními rodiči usmívali hovoru dvou holčiček, které sice nestavěly nic, zato si u pískoviště hrály s panenkami a řešily jejich závažná onemocnění, rychlost příjezdu sanitky a otázku smrti, kdyby doktor nepřijel včas. Rodiče, když jdou s dětmi na pískoviště, také dobře vědí, že se jejich miláčci ušpiní, zamažou a že jim budou hrozit rozličná a nevyhnutelná nebezpečí. Přesto s nimi na pískoviště jdou, ačkoliv je kromě hraní čekají rovněž konflikty, kdy se nepohodnou s kamarády, prožijí šok z rozšlápnutých báboviček, nebo jim někdo hodí vztekle písek do vlasů či do očí, nebo do sebe žduchnou tak, až se celí v písku vyválí. Rodiče to vidí, ti moudří děti chvíli nechají, aby nejprve samy zkusily obstát v krizových okamžicích života, ti nemoudří řeší okamžitě hned všechno za svá robátka, ale ti i ti v každém případě zasáhnou, když jde doopravdy do tuhého a hrozí úraz, nebo když zjistí, že se děti mezi sebou prostě nedomluví. My dospělí také chodíme na svá „pískoviště“ a bereme hru zvanou „život“ rovněž nesmírně vážně. Pán Bůh to vidí, dokonce nás doprovází, je blízko nás a dovedu si představit, jak laskavě se usmívá, když pod nebem řešíme spolu s Platónem, Aquinským, Descartesem, Kierkegaardem nebo třeba Sartrem tajemství a smysl života. Usmívá se, když nás vidí ponořené do naší práce tak, že nevnímáme ani Boha nad sebou, ani nejbližší okolí vedle sebe. Ale samozřejmě už se asi neusmívá, když pozoruje všechny nevyhnutelné konflikty, které mezi sebou máme, protože žít a spolupracovat vedle sebe dělá nám dospělým úplně stejné potíže jako dětem. Žel v případě nás dospělých na místo rozšlapaných báboviček vybuchují bomby nastražené v automobilech nebo svržené z bombardérů. Bůh ale není jenom Otcem u pískoviště, který všechno pozoruje ze svého „dospělého“ nadhledu, stal se v Kristu jedním z nás. Spolu s námi staví mosty, plácá bábovičky, ošetřuje nemocné panenky, respektive projektuje skutečné domy v tesařské dílně, potěšuje zarmoucené a křísí Lazary. A při tom všem to dělá v souladu s Jeho i naším nebeským Otcem. A protože naše
2 pískoviště není nebe, kde se děje toliko Boží vůle, dolehne zlo i na Syna v podobě kříže a smrti. Otec se dívá svým otcovským i mateřským pohledem na utrpení – a pláče. Pláče se svým Synem asi podobně, jako já jsem kdysi tajně a skrytě plakal, aby mě dítě nevidělo, když jsem je musel nechat v nemocnici. Opustil jsem své dítě a to se zřejmě cítilo velmi podobně, jako se cítil Ježíš na kříži. Opustil jsem je ale v naději, že mu bude pomoženo – a bylo. Nebeský otec, který ví, co potřebujeme ještě dřív, než se modlíme, opustil svého Syna, aby pomohl nám – a pomohl. Nevím jak vám, ale mně představa Pána Boha jako otce či matky u pískoviště velmi pomáhá. Bronislav Matulík
DOROSTOVÝ TÁBOR Smíchovský a černošický dorost byly na začátku prázdnin 12 dní na tradičním stanovém táboře. Tentokrát byl tábor na čerstvě posečené louce u města Blatná v jižních Čechách. Dětí bylo v největším počtu přes 30, a z toho maličko přes půlku těch Smíchovských a jejich kamarádů. Přes jisté předtáborové komplikace se dřevem a majiteli okolních lesů proběhl tábor úplně bez větších problémů i mimořádně zdravě. Díky Bohu za něj i za počasí na něm a díky opětovně Zdeňkovi Bartoškovi za pomoc, díky ZD za posečení louky, díky Lence Bartoškové za bezvadné nedělní shromáždění v lese, díky všem za modlitby a díky dětem a vedoucím za účast. Dá-li Pán Bůh, tak snad za rok zase. Více se o táboře dozvíte v následujícím vyprávění a esemeskách smíchovských (převážně) dětí. Pavel Chráska ml.
To víte, tábor, to je super věc, příroda, ne, louka a seno a stany plný zvířátek. Tak jsme na začátku července byli na dorostovym táboře na krásné posekané louce, na které jsme se seznámili se slámou, nahrubo posekanou trávou a špulkami, které jsme potrhali. Použili jsme je totiž na svoje bezva hry. Když jsme přijeli, začali jsme rozbalovat stany. To byla paráda. Opravdu mě to bavilo. Velký holky bydlely v jednom velkym stanu, bez podlážky, takže si musely vykopat příkop kolem stanu, aby je to nevytopilo, protože nechtěly mít mokré věci. Jinak jsme bydleli
3 ve stanech po dvou nebo po třech a byly tři velký stany: kuchyň, vojeňák a sahara, ten stan velkejch holek. Holčičí latrína byla na krásnym místě a kluci na tu svou zase museli přikulit špulky, aby měli trochu soukromí. A stejně tam furt bylo plno, asi kvůli jídlu. Tak dobře jsem se totiž nenajedl ani ve školní jídelně. Některá jídla ale byly horší, třeba topinky černé jako bota. Kromě Honzíka Hřebců a chvíli Magdy jsme byli všichni zdraví a při tom, když byli nemocný, tak jsme začali tchoře. Tchořů bylo dost, například pletení, žonglování. Taky jsme pletli košíky, vyráběli náramky a cvičili na kladině. Hm, kladina byla výborná, na sezení i na cvičení. No a kdo myslíte, že se o ní rozbil? No Tom. Byla to legrace, co bysme si bez něj počali. Celkem dobrý byly služby. Nejhorší bylo umývání nádobí po kaši, prostě hrůza. Ale nevadilo to, pro skvělé vedoucí a kamarády to rádi uděláme. Ale cesta do potoka byla strašná, byla fakt dost náročná, ale vydrželi jsme, otřeli pot a zazpívali veselou písničku. A všichni zpívali, až se les otřásal. Ale to nám nevadilo. Ale stejně to byla zábava. Bylo vedro, ale dost se pilo. Ke konci tábora jsme se museli rozloučit se špulkama. Ano, smůla. A také klíšťata. Byly tam dobrý programy a hezký hry. Mně se líbila hra ZOO a botanika. Naše skupina měla hezkýho velkýho pavouka a vyprávěl Dan Hampl. Hráli jsme i míčové hry a hry na běhání. Nejlepší bylo, když jsme si hráli na reportéry. Na táboře bylo prostě hodně zážitků, pohádkový les, bojovka, divadlo a bludičky – prostě super. Jonys měl velice sportovní hry. Jeho nejlepší hra byl „Dřevomil Souška“, i když lilo. Fotbal byl často napínavý, takže nikdo nevěděl, jak to skončilo. Hráli jsme taky fotbal proti vedoucím a byla to sranda, ale prohráli jsme, což byla hrozná potupa! Tak snad ještě trochu fotbalově vyspějeme a příště to bude lepší. Puťák byl hodně krátký, ale někteří si ho s úspěchem prodloužili – nechtěně. V neděli přijela Lenka Bartošková a měla pěkný kázání o strachu a tak. Zrovna před bojovkou – to se hodilo. Nejzábavnější totiž byla bojovka. Běhali jsme po lese se střevíčkem a hledali princovi jeho milovanou. V lese jsme potkali zpěvavou bludičku, vlastně bluďáka, a na louce byl náš krásný princ. Prostě to bylo jako v pohádce. Všem se bojovka líbila a nejlepší byl bluďák Ondra. Jinak byl nejlepší Dan Kaštának, kterej je hrozně silnej a rychlej. Pak jsme dojeli domů vlakem, kde už nás čekali štěstím plačící rodiče. Ale rozhodně se nám tam všem líbilo. Bylo to tam jednoduše hezké. No zkrátka a dobře to byl super tábor plný dobrodružství, moknutí a pražení se na slunci. Tento tábor vřele doporučuju a těším se na další tábor. Dorostenec
4 Více se o táboře se dozvíte v následujícím vyprávění a esemeskách převážně smíchovských dětí. Ahoj, jak se máš? Co děláš? Jsem na táboře. Stavěli jsme lavičky, ale teď leje. Doufám, že neproprší celý týden. Když tak máme stan, ne? A co okolí? Herní lesy jsou horší než minulý rok. Jo. Co jo? Jakože vedoucí sou supr a máš je ráda? No, rozhodně, máme je rádi. --Ahoj, jak se máte, co zrovna děláte a co počasí? Zrovna je polední klid a horko. To je blbý. Ne, není to blbý. To je dost divný. To sice je, ale je to hustý. Jo a Terka, teda Pavlik na táboře vypadá jako vopice, ale hry jsou bezva! Fakt? No, nekecám. A co se ti tam líbí nejvíc? Samozřejmě, že spaní. Ale moc sme se nevyspali, hlavně na bojovce. A chodili jsme se koupat do rybníka. Co ste dělali ve vodě? Koupali se a blbli. A kde? No, někde tady. Tak se měj. Ahoj!!! Tak zatím ahoj. --Čau, jak se máš? Dobře. Jak ty?
Tos mi toho fakt řek... Co tam děláte? Různý věci. Například hry a si sami vaříme. Prostě máme služby a vaříme si sami. Jaké je tam počasí? Krásné, akorát je někdy hrozný vedro. Fajn a co jinak? Jinak, až na tu divočinu kolem nás a super zážitky z latríny, dobrý. Tak to je dobře. Jo, užili jsme si to, co nejvíc to šlo, škoda že... Jaká škoda? Žádná škoda, jen sranda, chápeš? Jasně, že chápu. Tak ahoj.
Ahoj, tak jak se vám vede? Co počasí? Nádherný, ale někdy je hrozný vedro. Chvílema i pršelo, ale je tu hezky. Naštěstí naši vedoucí nám umí zpříjemnit každé nepříjemné počasí :-P Tak to máte dobrý. Tak to bych se hádal :-) O čem by ses hádal? Ty se hádáš. Já se nehádám. Hu! No tak čus, sem vybitej.
--Čau, jak se máte? Úžasně je to super. Doufám, že se vyspíte. Jo, to jo, jeleni jsou asi daleko, takže žádný štěkavý zvuk nás nebudí. Tak to je dobře. Škoda, žes taky nejel. Budu se na tebe příští rok těšit. Doufám, že pojedeš. Jasně, asi. Už ste měli sportovní den? Páni, to bylo. Fotbal, rugby i házení lžic. Prostě, někdy to ušlo. Takže celkově super? JJ, celkově super. --Ahoj! Byli jsme na dorostovém táboře. Ahoj. Jak jste se tam měli? Skvěle. Bylo to fajn. Akorát sme měli málo vody. No, tak to bylo dobrodružství, ne!! :-) A s kým si byl ve dužince? S Kryštůfkem Robinem a dalšími vtipálky. Vtipálky? Co ti provedli?? Pořádně si ze mě vystřelili. To musela bejt sranda. Taky že jo. Bylo to prostě super. Teda až na ty komáry. Cože? Ne, komáři tam tolik nebyly. Ale občas lítaly hovada jak krávy. Vopravdu lítaly jak krávy? Nevím. Já to prostě nevím.
dorostenci
5
ULRYCH PARZANY INSPIROVAL Českou republiku navštívil Ulrych Parzany, duchovní otec a organizátor projektu evangelizačních kampaní ProChrist, kterému se říká evropský Billy Graham. Na přednášce pro pražské sbory a následně pro kazatele naší církve mimo jiné zaznělo toto: Jako všichni manželé, tak i všechny sbory si musí ujasnit, zda chtějí mít děti. Rozumějme duchovní děti. Je to možná triviální otázka, ale je třeba pomyslet na to, že s příchodem dítěte do rodiny se mnohé změní a všechno se naráz přizpůsobuje novému jedinci, který se ještě o sebe nedovede postarat. To platí i o církvi. Dnes v Německu připadá na jednu ženu 1,3 dítěte. Lidé nechtějí děti. Zvláště v bohaté společnosti je to obecný trend. Děti znemožňují kariéru, požadují mnoho energie, proto ženy odkládají sňatky i porody až na pozdější dobu a většinou se spokojují s jedním dítětem. Chce-li sbor mít nové děti, skutečně přivádět nové lidi do svého středu, musí být připraven na změny, takže nakonec hlavní problém není, zda chceme mít v církvi děti, ale zda se chceme měnit? Lidé se ptají, jak ale evangelizovat, když misie vyžaduje peníze a čas a při tom obojího se zoufale nedostává. Parzany poněkud ironicky komentuje tyto výhrady tak, že samozřejmě chápe, že lidé v Německu musí investovat peníze do svého finančně náročného standardu, ale čas mají všichni od Pána Boha dán stejně – 24 hodin denně. Doporučil proto, aby si každý vzpomněl na pět svým blízkých nevěřících přátel a denně se alespoň rok za ně modlil, protože modlitba je základem vší misie. A modlit se může úplně každý, dělník jako manažer, doma nebo za volantem auta. Modlitba totiž mění myšlení křesťanů. Na základě modlitby musí dále stát vytváření společenství. Každé církevní společenství má své programy, ale v nich Parzany problém nevidí, vidí ho v nemocech sboru, totiž ve sporech a konfliktech, kdy se křesťané zabývají hlavně sami sebou nežli novým duchovním dětem. Na společenství pak stojí diakonie (ochota pomoci lidem v nouzi) a zvěstování. Přičemž zvěstování rozdělil na dvě části: jednak pro věřící každou neděli či jindy, ale také zvěstování, kterému se říká evangelizace. Evangelizace není metoda, ale obsah. A tím je Kristus. K Bohu vede jen jedna cesta, tou je Ježíš, ale k Ježíši vede tisíce cest, a to jsou všechny naše evangelizační metody, které známe. Žádná není lepší než druhá, musíme si jen dát práci, abychom našli tu správnou. Je třeba hledat cesty lásky k srdcím lidí a nevzdat to po prvním nebo druhém odmítnutí. A na konec rada pro všechny rybáře lidí: Když rybář chystá návnadu, nechystá ji podle toho, co chutná jemu, ale podle toho, co chutná rybám. Bronislav Matulík
CYKLOVÝLET Ahoj všichni, tak se nám podařilo s Vláďou Vršanským naplánovat další besídkový cyklovýlet. Pěší výlet taky bude (ještě v říjnu), momentálně řešíme datum. Do diářů si zapište, že na kolech vyjedeme 16. října. Čas výjezdu včas upřesníme. Trasa je naplánována nenáročná, tak aby s námi mohli i ti nejmenší cyklisti. Vyjížděli bychom na začátku cyklostezky u berounské nemocnice podél Berounky na Srbsko. V Kozle bychom uhnuli na Hostím a Sv. Jan, který by byl cílem výletu. Poté bychom se vraceli stejnou cestou. Valná část trasy vede po cyklostezce bez aut, cesta z Hostíma do Sv. Jana je sice po silnici, ale s minimálním provozem. Takže neváhejte a pojeďte s námi. Jana & Vláďa & ostatní cyklonadšenci
6
POŽEHNÁNÍ S DAVIDEM BEŇOU
Na neděli 24. 10. 2010 připravujeme sborový den Všichni jsme už mnohokrát slyšeli slova požehnání, která začínají takto: „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě…“ Modlíme se takto při požehnání našich dětí i manželů, na konci bohoslužeb i při jiných příležitostech. Co ta slova ale znamenají? Co se to vlastně modlíme? V rámci Podzimu 2010 nás navštíví z Litomyšle tajemník studijního odboru David Beňa. Dopoledne nám poslouží výkladem evangelijního textu, odpoledne pak přednáškou, kdy nám právě vyloží význam a smysl kněžského požehnání. Hovořit bude o tom, co je vlastně požehnání a žehnání, přidá výklad vlastního áronského požehnání a nakonec vše doplní krátkým přehledem o áronském požehnání dnes. Oběd bude tentokrát bez překvapení, ale přinést s sebou můžeme řízky, brambory (syrové), sladké pečivo a fajnšmekři ať vezmou ještě nějaké ovoce či zeleninu. Bronislav Matulík
EVANGELIKÁLNÍ TEOLOGICKÁ KONFERENCE 4. – 5. listopadu 2010
V letošním roce bude téma konference KONVERZE, což dobře koresponduje s naším podzimním tématem Život z víry. Zúčastnit se můžeme těchto přednášek: Konverze ve Starém zákoně; Konverze v Novém zákoně; Náboženské kultury a význam pojmu konverze v zemích střední Evropy 1861-1991; Konverze dětí – teologická dimenze se zaměřením na katechetiku; Křesťanská konverze a obdobné zkušenosti v jiných náboženstvích; Interpretace náboženské zkušenosti: Je konverze jednorázovou nebo opakovanou událostí?; Psychologie obrácení a obrácení psychologie; Konverze jako imaginativní zkušenost; Konverze a současná evangelizace Vybrat si můžeme z těchto seminářů: Duchovní růst po konverzi; Konverze dětí; Obrácení a povolání apoštola Pavla; Vedení k obrácení, pochybnosti a jistota spasení; Systematickoteologický seminář: důležité otázky, pojmy a hereze Přihlásit se lze také pomocí on-line formuláře. Cena: 500 Kč. Při přihlášení do 20. října 400 Kč. SLEVA: Pro studenty teologických škol po předložení indexu sleva 50%! www.etspraha.cz/cs/events/2010-11-04-evangelikalni-teologicka-konference-2010
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA
Rozhovor s Tomášem a Zuzanou Vršanskými – staršovstvo oficiálně přivítalo a zahájilo správcovskou službu manželů Vršanských. Krátký rozhovor byl ukončen přímluvnými modlitbami. Rozhovor s Janou Matulíkovou – staršovstvo jednomyslně považuje práci sestry Matulíkové za velice užitečnou a doporučuje požádat RCB o prodloužení pracovního úvazku. Sestra Matulíková definovala svou práci, mimo úkoly vyvolané okamžitou potřebou, ve třech hlavních okruzích: a) udržovat kontakt s lidmi, kteří se již obtížně nebo vůbec nedostanou do sboru; b) setkávání matek na Smíchově a nově i v Berouně; c) poradenství (manželství, apod.) - většinou na vyžádání. Hospodářské věci sboru – bratr Bartošek písemně předložil informace o pracích ve sborovém domě, které proběhly v letních měsících, a o pracích ve sborovém domě, které by měly následovat.
7 Staršovstvo bratrovi poděkovalo za dosavadní práce a rámcově odsouhlasilo další navržené kroky a s potřebnými výdaji. Pro rok 2010 – podzim bylo rozhodnuto provést výměnu oken (sever) a dokončit úpravy v přízemí (orient. systém, schránky). Obnova fasády, zateplení, schrána na popelnice, dveře, host. pokoj, dvorek přijdou na řadu na jaře a v létě 2011. Beroun – bratr Pína informoval o letních akcích: dorostový tábor, zúčastnilo se 11 dětí a 4 vedoucí; tatínkové s dětmi, zúčastnily se 3 rodiny; English Camp, připravili Klikovi, základem účasti byly domácí skupinky; 5. 9. proběhla schůzka místního staršovstva s učiteli besídky a na 19. 9. se chystá společný oběd. Kazatel Matulík informoval o rozhovoru se sestrou Kateřinou Ostatnickou, která požádala o přijetí do sboru. Celosborové staršovstvo rozhodlo, aby místní staršovstvo v Berouně za účasti kazatele se sestrou hovořilo o jejím přijetí. Tak se i stalo a sestra byla přijata dne 12. 9. 2010 do přípravného členství. Sborová dovolená – hodnocena všeobecně kladně; diskutována otázka kriterií výběru míst – na jedno z předních míst stavěno „být tam pokud možno sami“. Křest Samuele Holečka - manželé Holečkovi požádali br. kaz. o křest jejich syna s tím, že by se na obřadu měl opět podílet katolický farář. Staršovstvo souhlasí s termínem 31. 10., kaz. Matulík projedná s katolickým farářem jeho spoluúčast. Návštěvy – byl pozván kolínský sbor na jaro 2011, pozvání bylo přijato; do sboru nastupuje jako kazatel br. Jan Drahokoupil – podrobnosti budou dojednány později. Rádi bychom navštívili sbor v Benátkách nad Jizerou – musíme domluvit přesný termín. Přednáška Kostnické jednoty - br. Bohumil Kejř požádal o poskytnutí sálu na sobotu 23.10. od 14.00 hod pro přednášku o Tolstém. Staršovstvo souhlasí. Převedení členů – manželé Košťákovi (Blahoslav a Helena) v souvislosti s přestěhováním požádali o převod členství do sboru CB v Černošicích – staršovstvo vzalo na vědomí Odpovědnost za účelové prostory v modlitebně – Kamenný sál: dorost; Dřevěný sál: mládež; Presbyterna a nová místnost vedle kanceláře: besídka. Pavel Chráska
NAROZENINY V ŘÍJNU A LISTOPADU
Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. (Kaz 12,13)
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
