VÁNOČNÍ MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ
Prosinec 2006 1
Snad v celém světě navzájem zdraví, štěstí, pohodu lidé si přejí I přání míru zazní éterem Kéž vyplní se - a konečně mír přijde k lidem všem
Při psaní těch listů vánočních s pozdravy vřelými a spoustou krásných přání proniká člověku do srdce tesknota vzpomínání Jak rádi bychom vzkřísili domov už dávno zašlý Jak rádi bychom z mozaiky té vzpomínek alespoň střípek našli Jarmila Ptáková
Zastupitelstvo a zaměstnanci obce přejí všem spoluobčanům klidné prožití vánočních svátků a hodně zdraví v roce 2007.
2
SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, s příjemnými pocity, ale i s obavami, zdali „se to stihne“, tímto vánočním číslem končíme další, už třetí ročník Zpravodaje. Za nechtěný výpadek zaviněný náhlým těžkým onemocněním se vám omlouvá člen redakční rady. Naštěstí jednou z mála věcí, které může dělat, je kromě pozvolné rehabilitace, jídla a odpočinku, také psaní do Zpravodaje. Psát nezapomněl a paměť taky neztratil. Kéž bychom ji neztratili i my všichni ostatní... K obsahu dnešního čísla jen stručně- je zčásti vánoční, zčásti obvyklý. Vracíme se k „Toulkám“, které si již našly své pravidelné čtenáře v Měšicích i okolí. Informujeme o výsledcích komunálních voleb, o zasedáních nového zastupitelstva a tomuto námětu se věnujeme i v nové rubrice „NÁZORY - KOMENTÁŘE - OHLASY“, která je otevřená i pro vás, čtenáře. Zprávy o posledních událostech, pohled do minulosti turistiky a další zajímavé čtení najdete uvnitř listu. Místo dalších dlouhých řečí přejeme všem spoluobčanům a čtenářům příjemný závěr roku, vlídné a voňavé vánoce se zimou a sněhem a zdařilý vstup do roku 2007 a v celém tom roce mnoho štěstí a zdraví. Vaše redakce
Slovo starosty Vážení spoluobčané, je po volbách a protože dopadly tak jak dopadly, byl jsem znovu zvolen do funkce starosty obce. Děkuji všem, kteří mi důvěřují a dali mi svůj hlas. Je mi jasné, že ne vždy se mnou musí každý souhlasit. Jsem připraven se seznámit s odlišnými názory a pokud budou přesvědčivé, nechat se jimi ovlivnit. Totéž očekávám i od ostatních. Ten, kdo se nesnaží pochopit druhého, ten to má v životě těžké a stává se zdrojem konfliktů. Snažme se i odpouštět neúmyslné chyby druhých, protože nikdo nejsme neomylný. Přál bych si, aby členové zastupitelstva zvažovali při svém rozhodování i jiné názory než sami zastávají a dokázali přijmout rozhodnutím nadpoloviční většiny. Věřím, že rozhodování zastupitelů bude vždy ku prospěchu obce a její dosavadní rozvoj bude pokračovat. To zhodnotíte všichni po skončení volebního období, kdy se ukáže zda jsme majetek obce „neprojedli“. Na závěr mi dovolte, abych Vám popřál klidné a spokojené Vánoční svátky a v roce 2007 hlavně hodně zdraví, protože na něm nejvíc záleží. Zdravím všechny, Petr Lanc 3
SVÁTEČNÍ SLOVO Úvaha „šéfredaktorská“ V minulém čísle Zpravodaje jsem byl takto příjemně označen jako „šéfredaktor“. I když se takto zdaleka necítím - Zpravodaj je kolektivní dílo, tak si zde pod tímto titulkem z pozice píšícího redaktora dovolím čtenářům nabídnout pár svých myšlenek. Předně využiji této příležitosti a děkuji všem, kteří mi dali svůj hlas v obecních volbách. Do zastupitelstva jsem sice mandát obdržel, ale musím se omluvit všem, kteří mi dali důvěru - pro těžké onemocnění jsem se musel mandátu vzdát a z veřejného života na delší dobu odejít. Je vánoční doba, vánoční číslo, tak se nehodlám o svém trápení rozepisovat - ono je to sice poučné, ale až jindy. Snad jen tolik, že to dlouhou dobu vypadalo, že moje „Toulky“ v srpnovém čísle jsou ty úplně poslední. Díkybohu nestalo se, psát jsem nezapomněl, paměť se vrátila, takže Toulky mohou, byť obtížně, pokračovat. Smysl této mé úvahy je ale někde jinde. Mělo by to být nenáročné zamyšlení o životě a jeho hodnotách - snad do této vánoční doby zapadne. Když totiž pobýváte dlouhé týdny ve zdravotních zařízeních, máte náhle spoustu času na přemýšlení o věcech, které vás v proudu běžného života a jiných starostí ani nenapadnou. A zejména ve chvílích, kdy se k vám nebezpečně blíží ten druhý břeh, odkud není návratu a kde se jednou všichni sejdeme, tak si náhle v první řadě přebudujete stupnici hodnot. Najednou nejsou na prvních místech hodnoty jako majetek, úspěchy, sláva, bohatství. Najednou jsou přednostní zcela obyčejné věci: přežít, vrátit se domů a žít jako dřív. Najednou mají pro vás cenu - a dali byste za to cokoliv - úplné všednosti - moci se projít v přírodě, dát si někde párek a pivo a být vděčný za každý okamžik všedního života. Neboli slovy klasika - díky za každé nové ráno. Dojdete i k hlubším úvahám. Třeba o tom, kdo nebo co, řídí náš život. Stačí být o vteřinu dříve nebo později na nesprávném místě a náhle je všechno jinak. Všechny plány a představy se vám hroutí jako domek z karet. Můžeme to ovlivnit? Asi jen zčásti. A co ten zbytek? Řídí nás náhoda, či Pán kdesi nad námi, nebo mocné síly přírody nebo snad osud? Odpověď si musíme nalézt každý sám, to nevyřeší žádný zákon ani vědecká bádání. A ještě něco nutí k zamyšlení, zejména v této vánoční době, poznamenané spěchem a nervozitou: co člověk potřebuje ke spokojenému životu a co naopak vůbec nepotřebuje? To rychle zjistíte právě na tom nemocničním lůžku. Obklopujeme se věcmi, často drahými a špičkové úrovně, které nám život spíš komplikují, než přinášejí radost. Musíme mít všechno pokud možno lepší než soused nebo kolega v práci, ale za jakou cenu? Kde je pohoda a klid? To sebevětší hromada drahých dárků pod stromečkem nepřinese. A náhle přichází to poznání - obejdeme se klidně i bez televize - jak je krásné nevidět bizarní počínání našich politiků, neschopných dát půl roku tomuto národu vládu. Obejdeme se i bez nejdražšího a nejvýkonnějšího auta - ta hromádka šrotu, která se z něj v nešťastnou chvíli stane, není o nic úhlednější, než z dvacet let staré škodovky. Ale hlavně je možné obejít se bez nenávisti, závisti, řevnivosti, lží a podvodů, bez touhy po moci a po majetku. Chtěl jsem se s vámi, milí čtenáři poděli o těchto pár nesouvislých úvah podělit. Asi s nimi všichni nebudete souhlasit, ale to nebylo mým úmyslem, o něčem vás přesvědčovat. A už vůbec jsem nechtěl nikomu kazit předvánoční náladu. Naopak. K Vánocům a Novému roku vám přeji pevné zdraví, protože to je ta základní hodnota, bez které všechno ostatní ztrácí smysl. Psáno v listopadu 2006, Vladimír Novák 4
Bílé Vánoce Tak už nám opět klepou na dveře – Vánoce. Připadá mi, že čím jsem starší, tím rychleji ten rok uteče. To v dětství nebývalo. Ten čas do Vánoc se tak strašně vlekl a těch přání co jsme měly. Jako malá jsem si hrozně přála brusle. Nejdříve tzv. „šlajfky“, ale běda, když se ztratila klička na utažení. Pak následovaly „džeksny“ a nakonec bílé krasobruslařské boty – ty mi vydržely dodnes. Další velké přání bylo, aby napadlo dost sněhu. (Vyrůstala jsem totiž v Miškovicích a tam o kopce nebyla nouze. Jeden stoupal přímo před naším domem. Byla to silnice do Kbel). Dychtivě jsme čekaly na první větší nadílku sněhu. Někdy napadl až k večeru. Venku svítily pouliční lampy, na nebi se třpytily hvězdičky a my děti jsme uprosily cestáře pana Dvořáka, aby ještě silnici nesypal, protože jsme chtěly z toho kopce sáňkovat (tenkrát to ještě šlo, během večera tam projela 2-3 auta). Jak jsme byly rády, že nám vyhověl a alespoň 2 hodiny se pak ozývalo: „pozóóór, jedééém“. Sníh, mráz, Vánoce – to jsme měly nejraději. Dnes už mám raději teploučko, ale o Vánocích se ráda vracím do dětských let. A tak při tom vzpomínání začínám myslet na gruntování a na tu lepší část – na pečení cukroví. Většinou peču už to osvědčené. Vždy ale zařadím na zkoušku i nějaký nový recept. Všude začne vonět vanilka, později i jehličí z vánočních stromků. To se už ale blíží chvíle, kdy zapomeneme na předchozí práci a shon, a kdy s první hvězdičkou na obloze, začne Ježíšek nadělovat dárky. Pohodu a klidné prožití vánočních svátků, Vám přeje Anna Raková I tentokrát Vám nabídnu jeden osvědčený recept: Plněné rohlíčky Těsto:
Náplň: 300 g hladké mouky 100 g piškotů 150 g moučkového cukru 100 g másla 150 g tuku 50 g vlašských ořechů 50 g pikantní marmelády 100 g kandované ovoce + rum 1 žloutek Poleva: 250 g čokoládové polevy
Vypracujeme těsto a dáme ho na hodinu do chladu odpočinout. Potom z něj vyválíme asi 1/2 cm silný plát a vykrajujeme rohlíčky, které dáme péci na vymazaný plech (190°C asi 10 minut). Piškoty rozdrtíme (válečkem), kandované ovoce najemno nasekáme, umleté ořechy smícháme s máslem a vytvoříme krém. Na vychladlé rohlíčky namažeme tenkou vrstvu marmelády, nastříkáme náplň z piškot a polijeme čokoládovou polevou. Přeji dobrou chuť
5
Informace z radnice Co nás čeká a co nás nemine? Za co, kolik a v jakých termínech budeme v roce 2007 platit poplatky na účet obci Měšice?
1/ Za co a kolik platíme? a) poplatky - za psy: 60,- Kč ročně za jednoho, za každého dalšího 90,- Kč - za likvidaci a odvoz komunálního odpadu (popelnice): 500,- Kč ročně za trvale hlášenou osobu (poplatková povinnost začíná od 1. dne v měsíci, ve kterém došlo k přihlášení nebo narození) b) služby - odvod a čištění odpadních vod (stočné) 500,- Kč ročně za osobu bydlící v rod. domku, byt. domech, ubytovnách atd. (Tato služba se platí bez závislosti na trvalém pobytu). - 500,- Kč ročně za nemovitost, kde není hlášena žádná osoba. Sazby poplatků jsou stanoveny obecně závaznými vyhláškami obce Měšice. Správu poplatků vykonává OÚ Měšice. V řízení ve věcech poplatků se postupuje podle platných zákonů. 2/ Způsob, jakým můžeme platit: a) převodem na účet obce Měšice č.ú. 420553349/0800 b) složenkou, kterou si vyzvednete na OÚ Měšice c) v hotovosti na OÚ Měšice, pokud možno v úředních hodinách (Po a Stř. 8 oo – 12 oo a 13 oo – 17 oo hod.). U převodu na účet obce poplatník uvede následující variabilní symboly: - u poplatku za psa uvede poplatník variabilní symbol 1341….. a namísto následných teček uvede čp.domu, ke kterému se platba vztahuje. - u poplatku za likvidaci a odvoz domovního odpadu (popelnice) poplatník uvede variabilní symbol 1337…. a na místo následných teček uvede čp. domu, ke kterému se platba vztahuje. - u poplatku za odvod a čištění odpadních vod (stočné) poplatník uvede variabilní symbol 2321…. a na místo teček bude pokračovat, jak je uvedeno výše. - u bytových jednotek nebo domů, kde bydlí více rodin, poplatník namísto čp. domu, bude pokračovat ve variabilním symbolu připsáním prvních šesti čísel svého rodného čísla. Při platbách složenkou napíše poplatník na složenku variabilní symboly tak, jak jsou výše uvedené. 6
3/ Kdy platíme? - za psy - za likvidaci a odvoz kom. odpadu
do do do do do do do
I. pololetí II. pololetí IV. čtvrtletí r. 2006 I. čtvrtletí r.2007 II. čtvrtletí r.2007 III. čtvrtletí r.2007
- za odvod a čištění odpadních vod
15.2.2007 28.4.2007 28.10.2007 28.1.2007 28.4.2007 28.7.2007 28.10.2007
Tyto termíny jsou daty splatnosti. Samozřejmě lze tyto jednotlivé poplatky platit kumulovaně, platbou za více období. Ne však po daných termínech splatnosti. Nastalé změny v poplatkové povinnosti během roku hlaste na OÚ Měšice vždy včas, abychom předešli vzájemným nedorozuměním. Předem děkujeme za včasné dodržování termínů splatností. Obesílání a upomínání nás stojí velmi mnoho času, energie a finančních prostředků, které můžeme pro obec využít lépe. Znovu proto připomínáme možnost nahlásit na OÚ čísla svých mobilních telefonů, na které budete formou SMS zpráv dostávat potřebné informace o všech termínech a změnách při platbách poplatků. Upozornění:Tyto SMS zprávy jdou přes počítač a nelze na ně odpovídat!! PS: Známky na popelnice pro rok 2007 se budou vydávat až koncem ledna 2007. Platnost starých platí až do vydání nových. Obecní úřad
Výsledek voleb do zastupitelstva obce Celkový počet osob zapsaných do seznamu voličů Celkový počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky
949 613
Voleb se zúčastnilo
64,59% voličů
Do zastupitelstva byli zvoleni tito kandidáti dle jednotlivých stran: Volební strana č.1 - Občanská demokratická strana 1/ 2/ 3/ 4/ 5/
Petr Lanc Miroslava Mašková Karel Buriánek Anna Raková Vladimír Novák
465 hlasů 375 273 258 274 7
Volební strana č.2 - Strana zelených 1/ Gabriela Hauserová 2/ Ilona Malá
174 142
Volební strana č.3 - Sdružení nezávislých kandidátů 1/ 2/ 3/ 4/
Jiří Bejlek Milan Abík Vlastimil Hanzl Antonín Knetl
286 221 207 203 Pořadí náhradníků
ODS 1/ Marek Bolega 2/ Irena Honsová 3/ Václav Lorenc 4/ Pavel Pokorný 5/ Milan Milsimer Strana zelených 1/ Jan Vokoun 2/ Jiří Pánek 3/ Milan Sysel 4/ Jaroslava Kurková
5/ Miloš Kohout 6/ Simona Maršálková 7/ Petra Nová 8/ Zuzana Ditrichová 9/ Vlasta Baranová
Sdružení nezávislých kandidátů 1/ Pavel Žižka 2/ Lubomír Nešpor 3/ Josef Málek
4/ Jindřich Richter 5/ Miroslav Bulda 6/ Ladislav Červeňák 7/ Dagmar Streckerová
Po vyhlášení výsledků voleb se vzdal svého mandátu ze zdravotních důvodů pan Vladimír Novák, zvolený do zastupitelstva za ODS. Na jeho místo postoupil 1. náhradník za ODS pan Marek Bolega. Dne 30.10.2006 se konalo ustavující zasedání nového zastupitelstva obce. Hlavními body zasedání bylo: 1/ složení slibu zastupitelů 2/ volba starosty 3/ volba místostarosty 8
1/ Všichni poslanci složili slib do rukou předsedajícího a tím se ujali svých funkcí 2/ Byl odsouhlasen způsob volby aklamací. Na funkci starosty byl navržen kandidát pan Petr Lanc Hlasování pro návrh:
10 hlasů pro 1 se zdržel Pan Petr Lanc byl zvolen starostou obce
3/ Byl odsouhlasen způsob volby aklamací Na funkci místostarosty byli navrženi kandidáti: pan Jiří Bejlek paní Miroslava Mašková Hlasování pro návrh:
6 hlasů pro kandidáta pana Jiřího Bejlka 4 hlasy pro kandidátku paní Miroslavu Maškovou 1 se zdržel
Pan Jiří Bejlek byl zvolen místostarostou obce Zastupitelstvo obce zřídilo jako své iniciativní a kontrolní orgány tyto své výbory a zvolilo jejich předsedy: výbor finanční předseda Bc. Marek Bolega výbor kontrolní Vlastimil Hanzl výbor veřejného pořádku Milan Abík výbor školský Ilona Malá výbor pro ekologii MUDr. Gabriela Hauserová výbor pro kulturu a sport Anna Raková výbor pro zachování a obnovu kult. památek Karel Buriánek Do funkce předsedy stavební komise jmenoval starosta obce ing. Antonína Knetla. Na dalším zasedání zastupitelstva dne 15.11.2006 rezignovala na mandát člena zastupitelstva paní Miroslava Mašková a na uvolněné místo nastoupila náhradnice paní Mgr. Irena Honsová, která složila slib a byla zvolena předsedkyní sociálního výboru. Blahopřejeme všem zastupitelům ke zvolení a věříme, že budou dělat vše pro blaho naší obce. PS: Všichni zvolení i nezvolení kandidáti do Zastupitelstva děkují všem spoluobčanům za účast ve volbách, za jejich hlasy a všem přejí klidné prožití Vánočních svátků a v roce 2007 pevné zdraví a spokojenost v osobním životě. Ladislava Nováková 9
KOMENTÁŘE - NÁZORY - OHLASY Poznámky k systému obecních voleb Po každých obecních volbách, a tak i letos, se objevují dotazy typu „jak je možné, že pan X dostal daleko více hlasů než paní Y a do zastupitelstva se nedostal, zatímco paní Y ano. Není v tom nějaký podvod“? Pokusím se na to odpovědět. Jsou tyto volby opravdu výsledkem vůle voličů a jejich výběru? Já tvrdím, že ne, i když podle zákona je všechno v pořádku, nikdo se nezmýlil a nikdo nepodváděl. Přesto si volič oprávněně a logicky myslí, že kdo dostal nejvíce hlasů, bude zvolen a bude nás zastupovat. Ale ono tomu díky složitému systému počítání hlasů a přepočtu na mandáty takto není. Do hry totiž vstupují další dva faktory. Jednak počet jmen na kandidátce (plně obsazená je ve výhodě) a potom i pořadí jmen na kandidátce (ti vpředu jsou zvýhodněni, ten poslední je prakticky nezvolitelný). Nejlépe to uvidíme na konkrétním příkladu z voleb v naší obci. Když si seřadíme kandidáty podle absolutního počtu obdržených hlasů, získáme následující pořadí, které je výrazně odlišné od oficiálního přepočtu a výsledku voleb. Pro úsporu místa uvádím kandidáty jen příjmením a počtem hlasů sestupně. Posuďte sami: Lanc 465, Mašková 375, Lorenc 317, Bejlek 286, Honsová 281, Buriánek 273, Novák 274, Raková 258, Bolega 235, Pokorný 229, Abík 221, Hanzl 207, Knetl 203, Žižka 202, Milsimer 190, Červeňák 182, Hauserová 174, Málek 170, Nešpor 153, Malá 172, Vokoun 135, Bulda 121, Richter 121, Sysel 114, Pánek 111, Kohout 108, Kurková 103, Baranová 90, Maršálková 88, Nová 77, Streckerová 72, Ditrichová 51. Podtržení získali mandát. Podle počtu hlasů by ho získalo prvních jedenáct. Z celkového počtu hlasů 7599 získala kandidátka ODS 4468 hlasů (59%), Sdružení nezávislých kandidátů 1938 hlasů (26%) a Strana zelených 1193 hlasů (15 %). Z uvedeného výčtu je patrné, jak volební systém některé kandidáty poškodil, jiné zvýhodnil. Navíc svou složitostí nevylučuje, že se volební komise mohou při sčítání hlasů nechtěně zmýlit. Ve velkých městech je to jedno - tam voliči stejně při velkém počtu volených členů jednotlivé kandidáty ani neznají. Ale v malých obcích je to špatně. Zde by více vyhovoval prostý seznam kandidátů na jedné listině třeba podle abecedy, s uvedením politické příslušnosti a voliči by označili jedenáct z nich bez ohledu na stranickou příslušnost. Bylo by to jednoduché a jasné, jedenáct jmen s největším počtem hlasů by obdrželo mandát. Dále vidím jako nedostatek tohoto systému, že umožňuje soustředění nezávislých kandidátů na jedné kandidátce. Tím totiž svou deklarovanou nezávislost ztrácejí a chovají se jako politická strana. Skutečný „nezávislý“ by měl kandidovat sám za sebe. Prospěšným prvkem systému by také byla přímá volba starosty a jeho zástupců, případně i obecní rady. Volič by na samostatné listině se jmény všech kandidátů prostě označil, koho chce mít starostou. Tím by se zamezilo i účelovým dohodám v rámci koalic v zastupitelstvu, které mohou vést i k tomu, že starostou se stane člověk, který původně ani nebyl zvolen a je jen náhradníkem - viz případ Prahy 5. Zdůrazňuji, že tímto článkem nezpochybňuji věrohodnost voleb v Měšicích. Chtěl jsem jen upozornit na nevyhovující volební systém, což ostatně platí i o volbách do Sněmovny. Letos v těchto volbách doplatila na způsob přepočtu hlasů na mandáty Strana zelených. Stojí za úvahu, zda nepožádat svého poslance (zdali víte, kdo je „váš“ poslanec?), aby inicioval projednání novely zákona, která by tento stav změnila. A co si o tom myslíte vy vážení čtenáři ? Vladimír Novák 10
Napsali jste nám Napsali jste nám, respektive nám napsal jakýsi měšický obyvatel, jak sám sebe nazval. Chce na nás abychom odcitovali celý jeho dopis. Kdyby se podepsal určitě bychom mu dali prostor pro jeho názor. Takto se ale pokusíme ve zkratce popsat obsah jeho anonymního dopisu. V dopise si stěžuje na počet a chování party obecních pracovníků. Několik hodin denně prý vysedávají v hospodě U Syslů a popíjejí alkoholické nápoje v pracovní době. Žádá o jejich častější kontrolu a zamezení jejich dalšího flákání. Redakce Vážený měšický obyvateli, touto problematikou se zabývalo vedení obce již před vaším podnětem. Byla přijata jistá opatření, která by měla zabránit dalším podobným stížnostem. Uvedení pracovníci jsou vybaveni mobilními telefony s bezplatným tarifem pro komunikaci mezi sebou a OÚ. Je tedy vždy přehled kde se právě nachází. Co se týká konzumace alkoholických nápojů v pracovní době: Je zakoupen alkoholový tester, kterým se provádí náhodná kontrola na požití alkoholu 2x denně, ráno při nástupu do zaměstnání a namátkově během pracovního dne. Při zjištění alkoholu se bude postupovat přesně podle zákoníku práce. Pracovníci obce si uvědomují, že jsou vystaveni větší kontrole ze strany spoluobčanů a musí se podle toho chovat. Na druhou stranu mají i právo koupit si během dne svačinu (případně teplou polévku). Samozřejmě si k tomu nesmí dát alkoholické pivo a sedět tam hodinu. Takové chování nebude v žádném případě tolerováno. Osobně si myslím, že hrozba namátkové kontroly na přítomnost alkoholu a následný postih bude pro pracovníky obce dostatečným varováním a v budoucnu budou podobné stížnosti bezpředmětné. Příště budu raději, když se podepíšete, abych měl partnera pro jednání. S pozdravem místostarosta obce Jiří Bejlek
Naše nemocnice Měšice VIII. část Oskar Andrysek A jak to bylo dál Postav, které by si zasloužily svou samostatnou kapitolku bude jistě více, ale teď by byl čas chvíli nechat vyprávět čas. Nejnapínavější byly prvé roky, kdy šlo doslova o přežití den ze dne. O boji s uhlíři jsem se již zmínil, o boji s lékárnami, kde je slušným zvykem dlužit, jsem toho pověděl málo. Je fakt, že jsme postupně dlužili v několika lékárnách a snažili se pomalu splácet, co hořelo. Asi není možné se zadlužit u většího počtu lékáren v regionu, snad se ti apatykáři také mohou domluvit a těm známým firmám dávat jen za platbu v hotovosti. V tom výčtu nesmí chybět plynaři hrozící vypnutím plynu, vodárny, které taky prodávají přes kohoutek a elektřina, lišící se jen tím, že má místo kohoutku vypínač. Pak se nesmí zapomenout na telefon, který může být odstřižen. Aby tomu nebyl konec, je tu dále pan domácí (obec), která čeká na nájemné a taky není na tom tak dobře, aby mohla donekonečna čekat, má taky dloužky za kanalizaci a kdovíco ještě. 11
Nemocnice je jeden mnohobuněčný organismus, ve kterém selhávání jakýchkoliv buněk může vést k selhání celého organismu. Není tu nějaká priorita třeba centrálního nervového systému a provoz si probereme příměrem s živým organismem. Trávicí trakt představuje kuchyně, výdej stravy, ale i řádný odchod jejich nevstřebaných zbytků. Co jsme se natrápili s kuchyní – byla v nemocnici zřízena, inu začali jsme vařit. Tehdy byly schopnosti kuchařek mírně řečeno postsocialistické, ale pacient proškolený stravou různých nemocnic snědl bez reptání takřka všechno. Největší zájem byl o řízení kuchyně a organizaci nákupů. Nedá to moc práce, pouští to žilou špitálním financím a “žrát se to stejně nedá“, Zkusili jsme odebírat stravu z kuchyně Bulovky. Dali nám ochutnat – „náhodou máme něco dobrého – svíčkovou s knedlíkem“. Bylo to lahůdkové podrážkové hovězí, místy flaxy a ze zdvořilosti jsme to odnesli do popelnice v ubrousku a už se tam neobjevili. Nejsou ale všechny soukromé firmy jen vydřiduchové, objevili jsme specializovanou firmu Sobota z Bohnic, která dodává jídlo více nemocnicím a je to neuvěřitelné, vaří pro nás sedm let a dá se to pořád jíst. Dokonce runcavé babky na to jídlo pějou chválu a nechtěj se kvůli němu uzdravovat, aby nemusely doma vařit. Objednávali jsme porce i pro personál no a já mlsná huba – není to Alkron, ale mnoho let bych to mohl bez újmy na zdraví jíst denně a pro nemocné nic moc lepšího není. Naši kuchyň si časem pronajala jiná firma – zahálet je škoda, nějaké korunky za podpronájem taky nejsou k zahození, tak co? Jenomže – vaří pro jiné nemocnice (my jsme neměli dost odvahy uzavřít smlouvu pro naše nemocné) a od tří hodin ráno je po celém přízemku i nahoře cítit cibulku, jíšku a další vůně, vyvolávající u někoho chuť, u jiného zvracivý reflex. Špeková bába, jak jsme důvěrně nazývali majitelku a šéfku této kuchyně si svou přezdívku vysloužila tím, že dokázala do neuvěřitelných druhů jídel snad s výjimkou buchtiček se šodó nacpat významné množství špeku. Pokud se při výběru menu (nabízejí kolem tří jídel) strefíte do nízkošpekového chodu, máte naději, že další den dojedete do práce s čistým spodním prádlem. Moje žena ztratila odvahu a raději hladověla, já to až dosud přežil, i když se štěstím a prádlo dopadlo dosud dobře. K jídlu patří taky pití a každý bere za samozřejmé, že na všech odděleních jsou zdroje chlazené minerálky zdarma, každé podlaží má automat na kávu a všechna ta kapučína, navíc v přízemí se vyváří poctivý český turek za režijní cenu, někdy zadarmo a v létě tu mají zmrzlinu, jinak jogurty, pudinky a není důvod proč netloustnout. Trávicí trakt produkuje též odpady. Co do příhod, mohli bychom vyprávět dlouho ve stylu fékální prózy a humoru. Postačí jedno, typicky české. Chtěli jsme odstranit kupování a nošení toaletních ruliček pacienty na záchod. Jednoho dne jsme namontovali zásobníky na velkou roli papíru na každý kloset v nemocnici. Papír rychle mizel. Jak se ukázalo dvěma cestami – část si ho vytočili zkušení pacienti do zásoby – co když bude hůře - a druhá cesta znamenala návštěvu instalatéra pro ucpané odpady. Inu, co je zadarmo, to se musí užít. Už se to srovnalo, nemocní si zvykli, jen papírové utěrky u umyvadel mít nelze. Použité jako klozetpapír ucpou spolehlivě odpad, takže opravdu nelze. Kosterní a svalový systém je představován zámkem a zaměstnanci. Kostra je asi dobře stavěná, přečkala už skoro 250 let, vydržela i socialistické přestavby ze zámku na nemocnici. Ten úctyhodný objekt nám ale stále zatápí, jak problémy s kotelnou a topením v začátcích působení tak především starými inženýrskými sítěmi čím dál tím více. Je to celkem jasné, 12
voda je v železných trubkách, ty mají krátkou životnost a v současnosti jsou přezrálé. Naštěstí máme šikovného instalatéra a zatím voda teče. Ale pozor – v našem regionu je již několik let provozován nový sport, kdo překopne nejdříve přívod vody. Mnoha se to povede a tak nevzhledný plastový vodojem před nemocnicí bývá se svou zásobou na 12 hodin provozu často jedinou pojistkou pro namydlené a neopláchnuté pacienty. V zimě je to horší, mohl by zmrznout, ale taky se tou dobou podnikatelé hrabou v zemi málo. Elektřina je „ve hlíně“, za socialismu měď nebyla. Kdo to zná, ví jak to zlobí. I elektrikáři laškují a často vypínají proud pro celé obce. Už se mi povedlo taky zůstat ve výtahu, samozřejmě v dobré společnosti a byli jsme pak spouštěni. S uvízlými pacienty je to horší. Naštěstí má nemocnice výkonný dieselagregát, který jsme dali do chodu a výpadky už netrvají déle než 10 minut. Poslední přívod - plyn - zatím funguje a topí. Zůstáváme zatím u kostry. Ono se řekne zámek, krásné prostředí pro nemocné i personál. Bylo to ponuré a špinavé a trvalo to dobrých pět let, než se všechny prostory vymalovaly, osvětlily a opravily. Že je malování barokních sálů dražší a obtížnější než u novostaveb je evidentní a připočtěte památkářské běsy v zádech. Že jsou tam krásné interiéry s křišťálovými lustry, stylovým nábytkem není zásluhou šlechty, ale darů ze skladů Úřadu vlády a jeho skladů, kde se něco odloženého, ale pro nás vhodného vždy něco našlo. A taky něco zcela pozitivního. Metrové zdivo zámku a až šest metrů vysoké stropy jsou v horkém létě neocenitelnou klimatizací a ochranou nemocných před zničujícími vedry. Endokrinní regulace jsou to takové tajemné síly každého organismu, které se vyhýbají kontrole mozku a pudově řídí celé soustrojí, aby nezahynulo hlady a aby se množilo. Tyto temné síly vedou často jedince do maléru, končícího v lepším případě rodinným štěstím. Co naplat – vášeň je vášeň a často člověk ví, že by neměl, ale stejně do toho spadne. Nemocnice se už trochu hormonálně vybouřila. Díky postupné profesionalizaci armády vysychá zdroj mladých plemeníků z náhradní vojenské služby a tak lid obecný sleduje jen ojedinělé kaskadéry vzájemně lovící spřízněné duše. Leč už kníže Gremin zpíval v Evženu Oněginu, že láska kvete v každém věku a zažíváme nové a nové příběhy hezkého přátelství mezi pacienty, kteří jsou osamělí a i ve velmi přezrálém věku se tu a tam vodí za ruce a mají si každý den co povídat. Ani se nesluší je jmenovat, známe je všichni a vždy jim přejeme, aby jejich nové vztahy jim pozlatily a obohatily jinak málo radostný podzim života. Vlastně bychom to měli obdivovat, jak lidský duch se dokáže povznést nad uvadající tělesnou schránku a najít zlato i tam, kde je už opravdu vzácným prvkem. Nebyl bych ale poctivý, kdybych závěrem k této kapitolce, obvykle kořenící jakékoliv literární i filmové dílo, nekonstatoval závěrem, že převážná část zaměstnanců obojího pohlaví dokázala, že se lidé mohou vzájemně vážit, respektovat a mít rádi, aniž by to vedlo k harašení a dalším, pracovní prostředí v důsledcích otravujícím následkům. A to prohlašuji jako jeden z menšinové mužské skupiny, která přitom dobře ví, že ta naše děvčata, jedna jak druhá, jsou nejen hezká, ale i milá a přátelská. Z materiálu prof. Oskara Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek Pokračování příště
13
TURISTIKA Jak se dříve cestovalo Vánoce nejsou zrovna typickou turistickou sezónou, zejména pro pěší a cyklisty. Jezdí se na hory lyžovat, na chaty a chalupy, na návštěvy příbuzných, ale jinak raději zůstáváme v teple domovů. Turistické stezky jsou zaváty, hrady a zámky většinou zavřené. Takže si dnes odpustíme naše rubriky „Pozvánka na výlet“ a „Na návštěvě u sousedů“ a ohlédneme se asi 120 let zpět na počátky turistiky v Čechách. „Dříve“ - to je široký pojem. Lidé cestovali odjakživa - jistě už od pravěku, ale bylo to přemísťování účelové - za lepší obživou, za obchody, na trhy, do škol, a už méně na návštěvy příbuzných a známých. Jezdilo se na koni, kočáry a povozy všeho druhu, ale hlavně se chodilo pěšky. Cesty za poznáním či odpočinkem v dnešním pojetí, čili turistika, ty mají kořeny až ve druhé polovině 19. století. Pomineme-li pár excentriků, jako byl básník Mácha a jeho přátelé, a pár profesionálních cestovatelů jezdících po světě, tak lidé do té doby příliš své domovy hromadně neopouštěli. Zásadní zlom nastal s příchodem nového fenoménu, což byla železnice, neboli „železná dráha“, jak se tehdy říkalo. Ta umožnila putování za přírodními památkami Čech podstatně většímu okruhu obyvatelstva. Takže si ten pojem „dříve“ zúžíme na konec 19. a začátek 20. století. Na otázku v titulku „jak“ je snadná odpověď. Turisté jeli vlakem co nejblíže ke svému cíli a zbytek došli pěšky, když měli štěstí sehnali nájemný povoz. Ten zbytek ovšem představoval i několik hodin pěší chůze. Totéž je pak čekalo při návratu domů. V době, které se věnujeme měly země Království českého 5 772 000 obyvatel (rok 1882). Přitom síť železnic v té době už měřila 4 000 km - hlavní směry byly hotovy a následoval bohatý rozvoj výstavby malých místních železnic - lokálek, čili dostupné bylo už každé větší místo. Silnic bylo tehdy 20 000 km, z toho tři pětiny okresních a komunálních. Dost velké možnosti cestování poskytovala doprava lodní - bylo v té době 353 km splavných vodních cest. Pro úplnost dodejme, že Pražané měli navíc k dispozici pro své výlety ještě „tramway, drožky a fiakry“. Praha byla tehdy ještě docela malé město (160 000 obyvatel) v hranicích Starého a Nového Města, Hradčan, Malé Strany a Josefova. Zbytek, to už byl venkov. Tak třeba Vysočany byly vesnicí a dál už jen pole, louky, lesy. Ale Prahu dnes vynechejme, to je samostatná kapitola, pokud jde o cíl turistů. Věnujme se výletům po Čechách. V té době už začaly vznikat turistické spolky jako Klub českých turistů, který pro své členy budoval po Čechách různé objekty - chaty, rozhledny a později i síť značených cest. Výlety do přírody ale pořádaly i jiné spolky - Sokol, sportovní kluby a řada jiných. Roku 1885 vyšel vůbec první turistický průvodce po Čechách, tzv. Řivnáčův, podle nakladatele. Tato půvabná kniha má bohatý obsah a obsahuje množství praktických rad a informací. Ve stejné řadě průvodců vyšla také „Praha a okolí“, „Šumava“ a další, ve stejném nakladatelství. Dovolíme si tedy této úctyhodné knihy použít jako inspiraci a zdroj poznání, co se tehdy poutníkům nabízelo. 14
Kniha je koncipována tak, že jejím základem je úplný podrobný soupis všech železničních tratí v Čechách, se všemi stanicemi a zastávkami, s popisem turistických cílů, z nich dosažitelných. Bylo těch hlavních drah 16, očíslovaných a všelijak pojmenovaných a k nim řada vedlejších tratí. Zkusíme si tedy na konkrétním příkladě, jak mohl v tom roce 1882 poutník podle průvodce cestovat. Dejme tomu, že chtěl navštívit Český ráj, v té době už dost známé a oblíbené místo pro výlety a pobyty městských obyvatel. Svou pouť začal, jak jinak než vlakem. Použil služeb dráhy nám důvěrně známé - tehdy se jmenovala Turnovsko - kralupská dráha. Do vlaku nastoupil v Praze na nádraží Františka Josefa - dnes Hlavní či Wilsonovo - kde měla Turnovská dráha svou výpravní budovu. Pro zajímavost si všimneme, co průvodce říká u stanic nám dobře známých. Tak třeba u Čakovic se píše, že je zde cukrovar a „odtud možno nejpohodlněji vystoupit na horu Ladví“. A dále: na blízkém statku Ctěnice pěstují se uměle „lososové pstruhy“. No vida. A co Měšice? „Zámek a park hraběte Nostice. Velká bažantnice.“ Následuje stanice Kojetice - Velká Ves, a tak to jedeme dále až do Turnova, který je pro návštěvníka Českého ráje konečnou stanicí. Východiskem i konečným bodem putování byly tehdy vždy železniční stanice. Odtud už, po prohlídce města Turnova, musí turista pěšky, nebo také nájemním povozem. Příkladně do Lázní Sedmihorek stál povoz z Turnova 3 zl. Ale náš poutník nemá na rozhazování a tak jde pěšky. (Nádraží v Turnově - konec 19. století) Může si vybrat, půjde-li pěšinami do oblasti Kozákova, nebo po jičínské silnici na Hruboskalsko. Vybral si druhou možnost , a tak putuje 4 hodiny po silnici na Hrubou Skálu, hrad Valdštejn nebo Sedmihorky. Odtud může dojít za další 2 hodiny na známý hrad Trosky, symbol Českého ráje, zdáli ze všech stran viditelný. Dnes bychom z Turnova nešli po silnici zahlcené auty, ale jeli vlakem ve směru Jičín. Tehdy ta trať tam ještě nebyla. Náš cestovatel se ten den už do Prahy vrátit nestihne. Musí se tedy ubytovat v některém z hostinců ve vsích při cestě, nebo v Turnově. Druhý den si odtud udělá výlet na Kozákov či Hrubý Rohozec a navečer se spokojen vrátí vlakem do Prahy. Jaké byly tehdy možnosti ubytování a stravování? Průvodce uvádí hostince, které charakterizuje počtem postelí. Pro povzbuzení poutníka (Trosky) uvádí, že povinností hostinského jest v pokoji umístit umyvadlo s vodou na omytí nohou znaveného poutníka. Ostatní části těla se tehdy asi ještě neřešily.... Stravování bylo skromné a jednoduché : u hostinských či hajných nebo sedláků mléko, chléb a sýr. Jinak jen z vlastních zásob s sebou dovezených, kde nesměla chybět vajíčka na tvrdo, a v polní láhvi víno či kořalka pro osvěžení (čistá horská voda se nedoporučuje, je moc studená). 15
Jezdilo se taky už i na hory - do Krkonoš nebo na Šumavu. Obě horstva se uvádějí jako dost zalidněná, tedy žádná pustina, nicméně poutník se žádá, by do některých odlehlých míst nepouštěl se bez průvodčího (nosí na čepici plechový štítek a stojí 3 zl.,), vzhledem k častým změnám počasí (to platí dodnes). Kniha věnuje Krkonoším a Šumavě obsáhlé samostatné kapitoly, s bohatou nabídkou jedno - i vícedenních výletů. Do hor je ovšem cestovateli doporučena i příslušná výbava. Vynechme detaily, ale nelze opomenout „boty z hovězí kůže s dvojí podešví“, „plaid či havelock“ a „na hlavu měkký klobouk plstěný se širokou střechou“. Toho vybavení se doporučuje mnohem víc a leckdy v nás vzbuzuje pousmání (hůl pro oporu a proti psům), ale nám se všechno už nevejde. Jak do Krkonoš, tak na Šumavu se ovšem jezdilo také vlakem, ovšem taková cesta s nutnými přestupy zabrala téměř celý den. Souhrnně lze říci, že turistika v té době nebyla ani jednoduchou ani pohodlnou záležitostí zvláště pro toho, kdo neoplýval penězi. Zato odměnou poutníkovi bylo, že kráčel přírodou tehdy ještě neporušenou a po silnicích aut zcela prostých. na památných místech a hradech byl ojedinělým vítaným návštěvníkem. To za trochu námahy a nepohodlí jistě stálo. Navštívil města, hrady, zámky a přírodní výtvory. K tomu tento první turistický průvodce dobře posloužil, byť do kapsy nebyl - je to úctyhodná tlustá kilogramová kniha. Ale obsahuje nesmírné množství informací - třeba že pro výstup na Milešovku si můžete objednat jízdu na oslu. Je třeba si uvědomit, že značené cesty ani turistické mapy tehdy ještě nebyly a tak průvodce z Řivnáčova nakladatelství byly cennou pomůckou a dnes nám nabízejí i podobu toho, co už dávno odnesl čas. A na závěr citaci dodnes aktuální: „Tak mnohý zná rozličné cizí krajiny a nepovšimnul si dosud krás domácích“. Prameny: Řivnáčovy průvodce 1882 - 1885, obnov,vyd. Baset 2001 Vladimír Novák
TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ - díl XIV. Úvod: Kdo zapomene na minulost, bude si ji muset prožít znovu. Minulost obce a historie celého národa se prolínají a ovlivňují. Náš seriál je skromným příspěvkem k osvětlení možná už pro mnoho lidí neznámých stránek naší historie. Dnes se zaměříme na život obce v druhé polovině dvacátých let 20. století. Můžeme tuto dobu bez rozpaků nazvat „zlatým věkem“, protože tehdy probíhala výstavba nových částí obce, dá se říci velmi zdařilá - dodnes působí upraveným a solidním dojmem. Tehdy se vytvářela tvář obce, tak jak ji známe dnes. Obec byla stále výhradně zemědělská, byl zde prosperující velkostatek, který obyvatelstvu dával obživu. Není divu, že v dobových záznamech jsou na prvních místech záznamy o výsledcích hospodaření a také o počasí - na něm byla úroda závislá. Dále pak pokračoval rozvoj sportovního, společenského a kulturního života. Ten v té době byl velmi bohatý a dosáhl svého vrcholu, který později už nebyl nikdy překonán, ale ani dosažen. Stabilně fungovala obecní samospráva, složená ze známých a uznávaných občanů. 16
Část čtrnáctá: Zlatá doba obce měšické - léta 1925 - 1930 Pro charakteristiku „hospodářských poměrů“ v roce 1925, což je úroda zemědělských produktů a jejich ceny postačí konstatování, že pro zemědělce to byl úspěšný rok. Jako klimatickou zajímavost toho roku můžeme uvést vydatné dešťové srážky v červenci a srpnu po 130 mm a 2. srpna napršelo za den 50 mm (50 litrů na m2), což způsobilo vniknutí vody do sklepů. V roce 1926 došlo k významné události ve spolkovém životě. Rozhodnutím obecního zastupitelstva vzhledem ke značnému vzrůstu obce byl založen Sbor dobrovolných hasičů. Byla zakoupena motorová stříkačka a další potřebné vybavení v ceně celkem 53 000 Kč. Obec si na to vzala půjčku u brandýské záložny ve výši 55 000 Kč. Na pozemku k.č. 105/1 byla vystavěna zbrojnice, kam byla stříkačka s ostatním vybavením umístěna (bylo to v dnešní ulici U školky). Z funkcionářů sboru uveďme aspoň starostu, kterým byl Vilém Vorlíček, tehdejší starosta obce, dále velitel Václav Ubl, zbrojmistr Antonín Černohorský, a další. Slavnostní předání stříkačky hasičskému sboru proběhlo 5. září 1926. Z dalšího dění toho roku uveďme, že bylo postaveno 11 domů, a to čísla popisná 107 až 117. Z dalších událostí zmiňme oslavy: 5. července J. Husa a 28. října osmé výročí vzniku ČSR. Obě oslavy, které se pak v dalších letech staly tradicí, pořádala Místní komise osvětová, jíž činnost vykonával v letech 1919 - 1930 spolek Kollár, poté působila jako samostatná složka. Spolek Kollár sehrál toho roku (1926) 5 představení, m.j. v zámecké (Sbor dobrovolných hasičů v Měšicích - 20. léta 20. století) Malé bažantnici Jiráskovu hru „Otec“. V roce 1927 kromě voleb do Národního shromáždění a volby prezidenta proběhly také volby obecní. Dne 1. listopadu byli zvoleni: Karel Konrád starostou, Antonín Kouřimský jeho náměstkem. Obecní rada byla zvolena ve složení: Jan Říha, Eduard Černohorský a Josef Šára. Členy obecního zastupitelstva se stali V. Procházka, F. Křehnáč, A. Novotný, J. Slušný, J. Havel, A. Soustružník, R. Žumpa. V tomtéž roce bylo postaveno dalších 10 domů, a to čp. 118 - 127, mimo jiné i Hospodářské družstvo jako čp. 124. Také v tomto roce proběhly oslavy výročí úmrtí M. J .Husa 5. července a 9. výročí samostatnosti 28. října. Jako zajímavost toho roku lze zmínit, že obecní honitba měří 296 ha a byla pronajata od r. 1927 do r. 1932 F. Reinerovi z Mratína za 4 000 Kč. Bylo zřízeno a začalo pracovat obilní skladiště na pozemcích u nádraží jako firma „Hospodářské družstvo skladištní v Karlíně“. Opustíme teď na chvíli běh dění let dvacátých v obci a oprášíme pár demografických a sociologických údajů z té doby. Tak třeba: Podle dobových záznamů nebylo v obci analfabetů, čímž patřila k nejpokročilejším v okolí (!). Ale také se zde nenarodila žádná významná osobnost a nikdo 17
z obce v té době nestudoval na vysoké škole. V roce 1925 zde žil spisovatel Jan Morávek, který se zde oženil s Annou Pšádovou. Pokud jde o národnostní složení, tak s výjimkou majitele panství E. Nostice, jeho rodiny a několika sloužících, kteří měli německou národnost, byli zde pouze Češi, jinou národnost v té době nezaznamenáváme. Pokud jde o oblékání, tak lidé zde nenosili žádný zvláštní kroj. Jako svátky se kromě pravidelných církevních držel 1. máj, pouť na sv. Alžbětu, 28. říjen a posvícení neděli před sv. Václavem. Jinak se zde žádné lidové zvyky, tradice a slavnosti nedržely (snad Velikonoce - pozn.autora). Snad to bylo dáno blízkostí Prahy a charakterem šlechtického sídla. Pokud jde o náboženské složení obyvatel, převládala příslušnost k římsko-katolické církvi, jen malé procento bylo evangelíků a příslušníků církve československé, o bezvěrcích ani nemluvě. Pro obyvatele byla v době konání mše svaté přístupna zámecká kaple sv. Alžběty, což bylo vždy v neděli, pokud byl přítomen majitel zámku, a mši celebroval kaplan z Líbeznic. Vrátíme se zpět do života obce a jsme v roce 1928. Přibyly další domy- čp.128 - 131. Jaké byly výnosy plodin na 1 ha: pšenice 26 q, ječmen 29 q, řepa 320 q, seno 20 q, K tomu ceny (za 1 q): Pšenice 183 Kč, seno 122 Kč, brambory 40 Kč. Kolik tehdy stála kráva? I to tady je. Užitková stála 7 - 8 Kč za 1 kg živé váhy. A ještě co se slavilo: 7. března narozeniny TGM (78) položením věnce u pomníku (spolek Kollár). Dále tradičně 5.7. M. J. Hus - oslava za velké účasti lidí na Horně s projevy a sborovým zpěvem husitského chorálu. (Že ten lid, co se tam shromáždil, byl vesměs vyznání římskokatolického, asi tak moc nevadilo (Budova „Hospodářského družstva skladištního“ - pozn. autora). - 20. léta 20. století (dnes ZZN - ulice 5. května)) Pak ještě 28. října - 10. výročí ČSR, a to byla oslava v sále U Černohorských, s vystoupením školních dětí. A jsme v roce 1929. Dne 17. ledna se zastupitelstvo usneslo, že nic nemá proti přístavbě obecné školy v Líbeznicích, ale požadovaných 46 000 Kč že na to nedá, protože je nemá. Během roku proběhly obvyklé oslavy (7. 3., 5. 7., 28. 10.). A teď už jen z důležitých událostí: 9. února byl zvolen obecním knihovníkem R. Žumpa a v jeho domě čp. 22 byla knihovna umístěna. Z dalšího dění toho roku nemůžeme vynechat, že 22. listopadu byla provedena dodatečná parcelace Nosticova panství. Tím vzala za své část Malé bažantnice. Pozemkovým úřadem byly přiděleny parcely č. 1 - 22 (č. parc.. 111/3). Za ceny kolem 2 - 2,5 tisíce Kč za parcelu byly přiděleny pozemky 18 žadatelům, později tam proběhla výstavba domů a vznikla ulice - dnešní Nová. Toho roku (1929) byly postaveny 3 domy - čp. 132 - 134. O hospodářských výsledcích není třeba se šířit - proti předchozímu roku žádná změna, úroda byla dobrá. Nemůžeme však vynechat jednu mimořádnou okolnost klimatickou. Toho 18
roku byla velmi tuhá zima dodnes často citovaná. Teploty klesly až k -40°C. Sníh ležel od prosince do března. V únoru mrazy polevily, ale v dubnu (!) začalo opět mrznout tak, že téměř všechny druhy ovocných stromů vymrzly, dále pak kaštany (ze 75 %), švestky z 90 %, ořešáky všechny..... Poslední událost roku zmíníme jen stručně, i když by si zasloužila samostatné pojednání. 30.listopadu bylo totiž založeno „Družstvo pro rozvoj elektrické energie v Měšicích, s. s r.o. Na závěr půjdeme na návštěvu. Podíváme se na zasedání Obecního zastupitelstva dne 9. února 1930. S předstihem tím vstoupíme do další část TOULEK, která se bude věnovat 30. létům 20. století. Tohoto zasedání se zúčastnilo 9 členů zastupitelstva a starosta. Zápis je trochu chaotický a špatně se čte - je psán rukou. Tak si vybereme jen to podstatné nebo zajímavé. Důležité jsou vždy peníze - rozpočet obce. Příjmy za rok 1929 činily 34 729 Kč, vydání 33 889 Kč, zbytek 889 Kč. Z dalšího jednání stojí za zmínku jen, že pan Nostic odmítl pronajmout obci 400 m čtver. pozemku na mrchoviště. (!). Dávka ze psů se bude v roce 1930 vybírat ve výši 30 Kč. Obec se stane členem elektrizačního družstva. Pan starosta obstará 5 tabulek „Slintavka - kulhavka“ a tabulky „Zákaz jízdy po chodníku“ a „Zákaz rychlé jízdy autem 10 km“. V 19 hodin večer se pánové rozešli a my pro dnešek končíme také. Příště vykročíme do 30. let první republiky. pokračování příště Vladimír Novák
TIP NA VÁNOČNÍ DÁREK Ve chvíli, kdy náš časopis dostanete do ruky, už bude na nákup dárku asi pozdě. Ale nevadí, dárek se dá pořídit i dodatečně a i tak udělá radost. Nevíte-li, čím své blízké opravdu potěšit, pak je zde velmi originální možnost. Na Obecním úřadě Měšice je posledních nově zakoupených pár desítek výtisků knihy „Povodí Mratínského potoka“. Dotisk nebude a na skladě je už opravdu jen několik posledních knih, a to není reklamní trik, skutečně se zásoba každým dnem tenčí. Tato publikace je velmi hodnotná a naprosto originální a svým charakterem je velmi vhodná jako dárek. Kniha v plnobarevném tisku a se spoustou často unikátních snímků je dílem kolektivu autorů amatérů - nadšenců ze zúčastněných obcí regionu. Abychom nedělali sami sobě reklamu, přečtěte si, co o knize napsal do mělnického tisku člověk nám zcela neznámý a tedy nezaujatý. Knížku nedostanete nikde jinde než na Obecním úřadě, a vynaložených třísetpadesáti korun nebudete jistě litovat. C I T A C E: Svazek obcí sousedního regionu vydal bohatě vybavenou knihu Povodí Mratínského potoka a jeho dvaadvacet vesnic. Obyvatelé dvaadvaceti obcí, sousedících s naším regionem, dostali hned z kraje letošního roku pěkný dárek: Jejich představitelé, sdružení ve svazku obcí nazvaném Region povodí Mratínského potoka, vydali v Líbeznících stejnojmennou publikaci (206 stran velkého formátu na křídovém papíře a neuvěřitelných 580 barevných a černobílých ilustrací). Vskutku dílo hodné reprezentace nejen svým vybavením, ale i bohatým čtivým obsahem. 19
Podíleli se na něm starostové, písmáci, kronikáři, knihovnice, historikové, školy se svými učiteli, spolky, kluby, sportovci a téměř osmdesát jednotlivců, kteří pořadatelům sborníku poskytli ze svých rodinných a spolkových archivů vzácné historické snímky a dobové dokumenty. Úvod pro takto výjimečnou publikaci neváhal napsat Ing. Petr Bendl, hejtman Středočeského kraje, který procestoval na jízdním kole loni v létě všechna popisovaná místa. Netají se ve své předmluvě obdivem k pozitivnímu patriotismu a k obětavé práci kronikářů a kronikářek, kteří na knize mají podíl největší. Vladimír Novák z Měšic je jedním z nich a je potěšitelné, když píše o tom, že s hrdostí občanů na vlastní obec jde všechno lépe. S myšlenkou přišly Mgr. Hana Závorková a Ilona Bervicová, jimž se podařilo vytvořit skupinu přátel místní historie a uspořádat nejprve výstavu velkého množství archivních dokumentů a památek, s přednáškami a projekcí filmů. Hle – návod pro další obce a regiony! Listujeme půvabnou knížkou, která byla zpracována s velkou láskou k domovu. Ten má bohatou historii, svou zajímavou vegetaci a živočišstvo, tradiční zemědělství s cukrovary a pivovarnictvím, několik rybníků, zbytky původních řemesel (skaláci, cihláři, miškáři, mlynáři), historickou železniční dopravu a také významné rodáky, umělce, vynálezce, šlechtické rody, průmyslníky, stavitele. V regionu Povodí Mratínského potoka na území více než osmi tisíc hektarů žije jedenáct a půl tisíce obyvatel. Sousedíme spolu, mnozí naši sousedé studovali nebo studují či jsou zaměstnáni v regionu mělnickém, fotbalové kluby se tu navzájem utkávají hned z několika sousedících okresů, jde často o pevná a dlouholetá pouta, zčásti vytvořená také tím, jak se vyvíjelo samosprávné a státní zřízení našich okresů a krajů… Všem čtenářům mohu knížku z Líbeznic vřele doporučit. Miroslav Sígl
Ze sportu a kultury
Cvičení žen: Poslední cvičení žen v tomto roce proběhlo 12. prosince. Začínáme opět v Novém roce v úterý 9. ledna 2007 v 19 hodin. Přeji všem svým cvičenkám hezké prožití vánočních svátků. Anna Raková Něco k zamyšlení: První dva roky jeho života učíte své dítě chodit a mluvit. Pak strávíte dalších šestnáct let tím, že jim říkáte ať si sednou a mlčí. Vnoučata jsou Boží odměnou za to, že jste nezamordovali své vlastní děti. Matky puberťáků ví, proč některá zvířata pojídají své mladé. Rada dne: Buďte hodní na své děti, jednou vám budou vybírat domov důchodců! Jiří Bejlek 20
Pro členy rybářského klubu: POZOR!! Tentokrát se budou konat dvě výroční schůze. Ta první bude pro členy klubu rybníku „KRUH“ a bude se konat v sobotu dne 20. ledna 2007 od 11 oo hodin v restauraci U Václava. Ta druhá bude pro členy Velkého rybníka, bude se konat také v sobotu, ale až 3. února 2007 od 13 oo hodin a opět v restauraci U Václava. Pro obě schůze platí, že účast všech členů je nutná. Výbor klubu na schůzích seznámí členy s hospodařením klubu a s návrhy změn v rybářském řádu. Ještě upozornění pro všechny členy, výkazy o úlovcích se musí odevzdat nejpozději do 31.12. 2006. Z odevzdaných výkazů se musí připravit na obě schůze podklady o úlovcích, se kterými budou všichni členové seznámeni. Všechny členy zve výbor klubu
Lampiónový průvod III. Tak to letos konečně vyšlo. Povedlo se počasí - nepršelo, bylo teplo a všechny děti dostaly lampión. Je vidět, že při třetím ročníku jsme se poučili a organizace akce dopadla velice dobře. V loňském roce jsme měli nachystáno 100 ks lampiónů a bylo to málo. Letos jich bylo 150 ks a vyšli jsme jen tak tak. Rozdali jsme 147 ks. To znamená, že přišlo skoro 150 dětí a když k tomu připočítáme minimálně jednoho rodiče nebo babičku či dědu, byla účast suprová. Začali jsme tak jako obvykle, rozdáváním lampiónů. Už od půl páté se začaly trousit první děti. Při příchodu je vítala reprodukovaná hudba, kterou zajistil Milan Abík. Rodiče jsme lákali vůní supersvařáčku z dílny Pepy Málka a spol. Opět v něm bylo všechno přiměřeně a o jeho výborné chuti svědčilo to, že se po něm za chvíli jen „zaprášilo“ (a to jsme ho uvařili více než 30 l - poučení pro příště - chce to ještě více!!). Osvícení rybníčku „Kruh“ loučemi a zapálená hranice dřeva, to už je tradice. Tradiční byla i cesta dětí, rodičů s miminy v kočárcích a všech příznivců těchto akcí, se zapálenými lampióny po Měšicích. Pro starší děti byla trasa již známá, ale pro ty nejmenší co se teprve rozkoukávají je vlastně všechno poprvé a nové. A o to nám všem přede jde. Pohled na hada dětí s rozsvícenými lampióny opět stál za to. Po návratu z krátké procházky se rozdaly špekáčky a pitíčka, opékalo se, stále hrála příjemná hudba a panovala dobrá nálada. Závěr patřil pěknému ohňostroji. Za celou velice vydařenou akci chci poděkovat tradičním sponzorům a organizátorům, novému Obecnímu Zastupitelstvu, klubu rybářů, zaměstnancům obce, Radkovi Veselému za hudební upoutávku v obecním rozhlase, Milanovi Abíkovi za ozvučení a všem těm nejmenovaným, kteří se podíleli na úspěchu III. ročníku Lampiónového průvodu. Díky patří i Vám všem, kteří jste přímo na místě do označené kasičky přispěli na další akci, o které Vás budu informovat v následujícím článku. Díky, Jiří Bejlek 21
II. Mikulášská nadílka. Nápad uspořádat nadílku přišel o rok později než lampiónový průvod. Proto to byl letos teprve II. ročník mikulášské nadílky. Úspěch byl ovšem srovnatelný. Opět přišlo velké množství dětí (95 „kousků“) a rodičů a opět jsme se vtěsnali do tělocvičny na zámku. O trochu zkušenější z loňského I. ročníku jsme se snažili dětem připravit program pro jejich zabavení, než přijde všemi očekávaný Mikuláš s Čertem a Andělem. S pomocí Všech Svatých, kapely Milana Abíka a s velkou pomocí obětavé paní Myšákové se nám to na malém, omezeném prostoru chvílemi i dařilo. Děti chvilku neposeděly, zvědavě vše zblízka okukovaly, no zkrátka děti. Atmosféra byla výborná, ozdobený vánoční stromeček a zapálení voňaví „frantíci“ navodili iluzi blížících se Vánočních svátků. Vánoční výzdobu nám s mně nepochopitelnou fantazií, opět udělaly učitelky z místní mateřské školky (Díky!!). Děti nedočkavě očekávaly příchod hlavních postav celé nadílky. Nám bylo líto, vzhledem k náročnosti práce s přípravou celé akce, jejich nedočkavost hned ukojit. Dávali jsme si proto na čas. Vždyť i všichni my starší víme, že i to nedočkavé čekání je krásné a rádi na něj později vzpomínáme. Použili jsme peníze vybrané na lampiónovém průvodu a nakoupili za ně hezké ceny do zábavných a dovednostních soutěží. Vylosovali jsme i kategorii těch nejmenších, kteří ještě jsou příliš malí na to, aby se soutěží mohli zúčastnit. (Potěšilo mně, když za mnou ještě před uzávěrkou tohoto čísla přišla maminka jednoho z nich a řekla, že jejich malý Tomášek s medvědem Usínáčkem, od té doby co ho vyhrál, každou noc spí v posteli). Nervozita dětí dostupovala vrcholu. Očekávaná trojka již naštěstí skončila s nadílkou pro pacienty nemocnice, pro které jsme připravili také malou pozornost, a tak přišel ten dlouho očekávaný okamžik – příchod Mikuláše, Čerta a Anděla. To byl poprask. Mikuláš byl impozantní svou výškou, čert svými rohy a anděl svou svatozáří a bílými křídly. Starší děti se tvářily nebojácně, ale když čert zachrastil řetězy, zazvonil kravským zvoncem a ukázal pytel, ze kterého čouhaly nohy dětské (malý Tomáš Vlček se svojí výhrou) figuríny, stáhly se honem do bezpečí za záda svých rodičů. Tam se už ale schovávali ti menší, kteří zapomněli i dýchat. Když jsme ale udělali čertovi na ocase uzel a on tím přišel o všechnu svou sílu, začaly rohy vysrkovat i ti nejmenší. Dodávali si navzájem odvahy a šli čerta zatahat za ocas. Mikuláš se posadil a spolu s Andělem dětem začal nadělovat. Za chvíli byli všichni kamarádi. Potom Mikuláš Čert i Anděl vyzval děti k tanci, kapela Milana Abíka to rozbalila a bylo „vymalováno“. Děti se tak rozdováděly, že už je nešlo zvládnout. Bylo však na čase, protože i nám se už podlamovaly nohy únavou. Byla to fuška všechno organizačně zvládnout. Stálo to ale za to. Děti v tomto věku jsou ještě upřímné a dovedou být vděčné, když se pro ně něco uspořádá. Proto za rok na shledanou. PS: Znovu děkuji všem organizátorům a pomocníkům. Nebudu je již jmenovat, jde skoro pořád o tytéž lidi, kterým není líto obětovat svůj volný čas a pro obec a její nejmladší generaci něco udělat. Snad se jim to v chování těch mladých jednou vrátí. S přáním krásného prožití Vánočních svátků a na shledání s Vámi a Vašimi dětmi v novém roce 2007 se těší Jiří Bejlek 22
MURTFELDT PLASTY se představuje Představujeme Vám firmu Murtfeldt Plasty s.r.o., která má již více než třináctiletou tradici v zavádění plastů do českého průmyslu výrobou strojních součástek třískovým obráběním z plastových polotovarů. Firma je velkým dodavatelem výrobků do zařízení nápojového a potravinářského průmyslu, který díky kvalitním a fyziologicky nezávadným plastům tento obor neustále rozšiřuje a vytváří tak tlak na výrobní kapacity firmy. Její dosavadní činnost v prostorách Výzkumného ústavu potravinářského průmyslu v Praze však neumožňuje další rozšíření prostor pro zajištění rozvoje a vybavení strojového parku moderními CNC obráběcími stroji. Z těchto důvodů podpořila mateřská firma MURTFELDT KUNSTSTOFFE z Dortmundu stavbu nového závodu v Měšicích na pozemku, který byl pro tyto účely již dříve zakoupen. Plánovaný termín výstavy moderního závodu firmy MURTFELDT PLASTY je rok 2007 a náš rozvoj může přispět obci nabídkou pracovních míst jak v administrativní tak i výrobní sféře. Pro zájemce nabízíme možnost se seznámit se stávajícím provozem a používanou výrobní technologií firmy v Praze a informace o našich výrobcích naleznete na našich webových stránkách - www.murtfeldt.cz. O dalším postupu realizace výstavby Vás budeme informovat v příštích číslech „Měšického zpravodaje“. V případě Vašeho zájmu se můžete obrátit na ředitele společnosti Murtfeldt plasty Ing. Libora Galatíka, tel.: 272 706 114, e-mail:
[email protected]
Biologické čistírny odpadních vod typu BIOCLAR Firma BIOWA, s.r.o. Vám nabízí komplexní technická řešení čištění odpadních vod pro RD, bytové domy, části obcí, celé obce .….. Dodáváme: • čistírny odpadních vod typu BIOCLAR • nádrže na vodu • septiky • plastové jímky k obetonování i samonosné • vodoměrné šachty a kanalizační šachty • bazény + příslušenství Služby: obhlídka stavby zdarma, vypracování projektu, záruční i pozáruční servis, doprava…
Biowa, spol. s r.o. Nová Ves 12, 250 63 Mratín Tel./fax: 315 720 295, mobil: 775 722 600, 601 e-mail:
[email protected], www.biowa.cz 23
Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Prosinec 2006. Ročník 3, číslo 6. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková a Ladislava Nováková. Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Toto číslo vyšlo 21. prosince 2006, příští číslo vyjde v únoru 2007. Distribuováno zdarma. 24