Pocta Arthuru Rimbaudovi
napsali žáci 9. ročníku ZŠ Londýnská, 2011
Do sborníku přispěli: Ondřej Dvořák Lukáš Musil Veronika Váchová Ann Est Šotol Karolína Martínková Kryštof Knejp Samuel Mrázik Tereza Bezpalcová Petr Mejšner Samuel Rendl Petra Kopecká Martin Šafář Barbora Hošková Lukáš Lorenc Vendula Studecká Přemek Bašta Rudolfína Písařovicová Marek Římal Patricie Gergišáková Josef Kubík Míša Říhová Lukáš Ostatek Cyriac Ernest Effanga Eliška Zbranková Vladislav Chornous Jan Lehár Claudia Gutiérrez
Všechny texty vznikly v rámci výuky Českého jazyka a literatury a jsou autentickou tvorbou žáků 9. ročníku inspirovanou básní Samohlásky od A. Rimbauda Sborník k tisku připravil Jan Chaluš V nákladu 33 kusů vytiskla Základní škola, Praha 2, Londýnská
2
Ondřej Dvořák O – Žal můj nikdo neslyší možná bych trefil slepici a proč když nepomůže to jen zlý čin by to byl a nevinné zvíře bych zabil pocit který trvá mé srdce ve dví trhá jako velký dynamit ve skále přibitý. N – Láska v tomhle pomůže jak se říká přinese růže už tu na mě čeká dobu a prší mi tu k tomu D – Mokro mám již v botách teď lásko prosím přijď hned nebo se životem skončím než bys řekla švec R – Zima mi je hrozná bacha padá hvězda teď bych si mohl něco přát nebudu si přece lhát kdo by mě měl přece rád neni o co tady stát lásko moje pojď se smát budeme spolu dneska spát a proto tě mám hrozně rád. A – Skončí to tak jak má láska k ženě bezmezná to je vše co muž ženě může dát a na bílém koni odklusá tak končí každý vztah → Lukáš Musil L – lolita, U – oči, K – voda, Á – bolest, Š - nebe a tím začíná má báseň L - malá lolita s velkou láskou a červenými rty U - oči svítí jako noční hvězdy K - voda která pramení v horách Á - bolest pálí dokud nevyhasne Š - nebe kde motýl odlítává →
3
Veronika Váchová V : Všechno pro co žijeme E : To čemu se smějeme. R : To k čemu čichneme. O : Zelená oliva s papričkou N : Oliva s tváří němoučkou. I : To, čím dokazujeme chytrost. K : Máme to v těle, že by kost ?! A : Jsem anděl → Ann Est Šotol A před všemi stojí, jako velitel snový N to co doprovází den nový, N Před ním minulý končí Prázdnota co odděluje svět E tma mezi startem a koncem S klikatá cesta se začátkem T Střed střetů co má řád i klam → Karolína Martínková K je jako květ, kouzelné písmeno nejdříve malé semeno poupě a květen tak vzrůstá náš svět. A jsou samohlásky něžné krásky. R je růže na palouku Je z trnů a bez pavouků. O jsou ovce na nebíčku, pro Aničku zapálíme si svíčku. Láska ve mně hučí, vyje a skučí. Ivan je můj bratr upletu mu svetr. Na paloučku beruška, svítí jako světluška. A máme tu zase A třeba jako housenka, ta která se zakuklí a vyroste z ní motýl. →
4
Kryštof Knejp K černé jako hokejový puk; R zelené jako zem rozkvetlých luk. Y hnědé jako kokosový suk; Š hnědé též, nýbrž jako statný buk. T úděsné jako představa nekonečných muk; O děsivé jako zvuk bazuk. F chytré jako samouk a je mu to úplně fuk. → Samuel Mrázik S běh, A něha, M hřmot Na horách moc krutých větrů Připomíná mi běh na sto metrů Nad námi se bortí střecha Nádherná to matky něha Musím pořád pořád bdět Nepřestává v noci hřmět → Tereza Bezpalcová Eskymáci Trávu Eskymáci neznají, Mají jenom jedno Roční období. Eskymákům Zima není, A jsou to prostě lidi zimní. → Petr Mejšner V rozmanitém létě je pěkně a veselo, Barevné tulipány rostou, Jen petrklíčů je Málo, protože je déšť zničil. → Samuel Rendl Shlížela na krajinu která se krásně zelenala A vítr si s jejími vlasy pohrával když vnímala Vůni nádherné přírody Myslela si že ji někdo do ráje vzal Usmála se a začala trhat jahody Elegantně vstala a naposledy se rozhlédla Ladně popošla ke břehu, roztáhla ruce A skočila. 5
→ Petra Kopecká P pevnost velkolepá, T tichem a temnotou obehnána. R roky rudé, provázky rodů svázané A armádou nemrtvých těl hnané Smutkem a strachem. E existence nás, nás co kráčej dál. Dál do dálek dalekých, Do zemí odlehlých a nevracej se zpět. Z pevnosti, kde z temnot číší hrůza Kráčej dál k lesům, mořím a lukám. A dál? Dál už ani ťuk, protože je mi to fuk.
Petra Kopecká Perpetum mobile E………… Tak nečum debile. Rrrrrr……křup A mozkové závity máš nahnilé jinak bys tam nestrkal prst debile. → Martin Šafář Moucha vletěla do jednoho bytu. A tam začla otravovat macechu. Rukou jí odháněla. To ale nestačilo. I otec přišel a vyvěsil mucholapku. Nalákala se na ni moucha, tak se maceše ulevilo. →
6
Barbora Hošková 1. Budiž ti zem lehká a spánek klidný jest. Rimbaud ti vždy své básně v srdci zanechá. A, E, I, O, U, Y 2. Bílý obláček, jen jeden, na nebi, a smuteční vrba šeptá si tiché básně. Rimbaud v srdcích zůstane. A, E, I, O, U, Y → Lukáš Lorenc L jako leopard čekající na svou kořist U jako ukulele na která jsem nikdy nehrál K jako královská krev která mi koluje v žilách A jako achtung na facku která se blíží a na konec Š jako špitál do kterého se po facce dostanu → Vendula Studecká Světová krása Venku svítí slunce, norkové pobíhají, Po trávě i po silnici, s veverkami přeci. Žáby a andulky hrají na dudy a umění proudí všemi směry. Lvi se přátelí s ptactvem a Emu běží za lvem. Svět je tedy teďkon, O poznání lepší, Říkají i lidé, Co pořád jen běsní. → Přemek Bašta P je známé mezi všemi Ř však záhadné je mi E je trojí břitva ostrá M má také pár hran E je zase superman K se do pár stran roztírá → 7
Rudolfína Písařovicová R – jako rytmus divoké hudby zní mi, U – to tvar široké má jámy, V té D se nadouvá, O – oceánem proplouvá. Na listu L se vznáší, Pyšného F si každý váží. Tenké Í volá volá do výkřiku, a pevné N má vážně kliku. Písmenem A snad všechno začíná, Po něm se valí lavina. → Marek Římal M, smrad již cítit velice z této mršiny zajíce jež leží tu jak krásná žena mrtvá tuhá a pražená A, pohled to je podivný na tohlencto mrtvé tělo cítím se nějak podivně, na mou hlavu míří dělo R, bum jsem už slyšel jen bohužel to nebyl sen moje tělo bez hlavy nyní papaj hyeny E, čertovi mé tělo chutná mé oči, střeva také játra každý kdo mě jí je rád jsem jak starý exponát K, kostra ze mě nyní je jen Teče ze mě poslední hlen Smrdím teďka mega moc Jak Tereza, bože pomoc! → Patricie Gergišáková Bláznivé sovy Pozdě večer spí tam v křoví A když večer zahoukají To jsou sovy lesní Rumcajs vyleze ze křoví I Manka na něj zakřičí Citróny nejedí Ignorance neroní Elektrika zabíjí 8
→ Josef Kubík J, jako držák deštníku dřevěný, O, jako dítě do klubka schoulený, S, jako had, co se plíží ze tvých růží, E, jako hřeben, co se odírá o tvou kůži, A F, je kus hasáku, kterým ohrožuje naštvaný dělník lidi na pracáku. Josef Kubík J je písmeno kuté, jako hák zahnutý, Ó zase písmeno duté, jako rána krvácející, S, kroutí se jako bič, jenž krví jest zašpiněn, E jako trojce kůlů, kovářem taven. (E jako zbojník, jenž z okna padá ven) → Míša Říhová M, mlha, kterou kráska řasami rozhání jediným mrknutím I, inkoustem jemně píše svoje poslední slova a kapky slz jí přitom stékají samým dojetím. Š, šum lehkého a chladného vánku ji zlato hnědé vlasy vznesl A, a Anděl smrti ji sladce zpíval, když v náručí ji nesl. → Lukáš Ostatek L je lenost, lenošení Škole vole, sladké snění U je rána zapomnění co si věděl – už nic není K jsou kadibudky v lese Nelibá vůně se nese A kyvadlo pro obydlí Tma už město přikrývá S luk, šíp, koleno a ámen, Úkolem jsem celý zmámen. →
9
Cyriac Ernest Effanga E - Elegantní jako baletka rozkérovaná a zesiflená ve škarpě vedle silnice R - rovnice co nikdo z nás nevyřeší jako r nikdo nevysloví N - nejkrásnější játra na stromě pověšená E - zase e v jiné barvě tvarované připomínajíc srdce láskou rozlomené S - vlnité písmeno jako žena sama ležící v posteli držíc své ženské nástroje jako by muže chtěla ovládati T - mužský úd ve větru stojící → Eliška Zbranková Pocity E radosti, L spokojenosti, I strachu, Š bezbrannosti, K vzteku, A zamilovanosti Pocity, co cítí každý z nás… Všichni jinak vnímají je. Jak je vnímám já? E radosti, co světlo mne rozsvěcíš, veškerou černotu zesvětlíš, co i úsměv na rtu vždy mi vykouzlíš. L spokojenosti, ty, co teplo a klid probouzíš, Spánek k sobě voláš. I strachu, ty, který úzkosti mi vodíš, tíseň je tvá sestra, někdy často přicházíš, hlavně když jsem sama. Š bezbrannosti, co do kazajky stahuješ mou duši, mé tělo. K vzteku, co krev mi vaříš, dokud nevře, Čelisti k sobě svazuješ mi, dlaně v pěsti zavíráš. A zamilovanosti, ty vzácný pocite, Co všech pět pocitů hravě smeteš, Lehkost, úsměv stálý přinášíš, Problémy zlehčíš, dokud nevznáší se. Zamilovanosti, ty největší máš svaly, Všechno zlé odneseš, Tak daleko, že cítím jen tebe! →
10
Vladislav Chornous Vzpomeňte si přátelé tenkrát v dáli, letěla vlaštovka načernalá, a my jsme ji tehdy uviděli. A ona stoupala výš a výš, až do nebes, do výšek, které by jí mohl sám bůh závidět. Stalo se že pod tíhou blesku se do černočervené barvy oblekla. Letět už nemohla, a tak řítila se do hloubek temnoty, a ta krása, krásnější než nám cokoliv známého, upadla do hloubek zapomnění. → Jan Lehár J – jelen, A – akord, N – slyším Jednoho dne jsem viděl jelena chtěl jsem slyšet jeho akord místo toho slyším jak pradlena vyšívá na ubrus svůj kord Jelen krásně zpívá slyším jeho akord né jak ta tlustá špína jenž jí probodl kord Jsem rád že ztichla jelenův akord dobře zní myšlenka se mi mihla že to jenom sním → Claudia Gutiérrez C: Louka plná slunečnic. Dlouhá, až kam oko dohlédne. Tam, kde je ticho a je tam slyšet jen cvrlikání broučků a jak se jedna slunečnice tře o tu druhou. L: Ty nekonečné a únavné rovnice z matematiky. Úplně vidím, jak učitel píše příklad. Ve třídě je hrobové ticho a jen je slyšet, jak křída ťuká o tabuli. A: Volnost, ať je jakákoliv. Taková ta pohoda. Čas kdy se všemu a se všemi smějete a ani nevíte proč. U: Přátelství, které trvá napořád… nikdy se na něj, nebo ni nebudete koukat jinak, než na člověka, kterému můžete říct cokoliv. D: Tyrkysová a vůbec bez udání důvodu. I: Malé, usmívající se dítě. Přesně tehdy, když mu dáte lízátko nebo jenom obyčejnou pusu a pochválíte ho za to, že dneska dostal ve škole za 1… a mám tady znovu A: Štěstí. Ten pocit naprostého blaha. Já tenhle pocit zažívám……… třeba když tancuji. To zapomenu úplně na všechno. Na problémy, které mám doma s rodiči nebo ve škole s kamarády. Ta chvíle, kdy žijete okamžikem.
11
® 2011 - Základní škola, Praha 2, Londýnská 12
