V Habartově se plesalo ve stylu první republiky

1

Vzpomínka na Velikonoce s DDM . . . . . . . . 6



I habartovských obyvatel se dotkl holocaust . . . . . . . 10



TJ Baník má nového předsedu ... 18 

2 / 2016

M Ě S TA H A B A RTOV

Uvnitř čísla příloha

V Habartově se plesalo ve stylu „první republiky“ Již celkem potřetí v  pátek 18. března opanovaly společenský sál v  Městském kulturním středisku v Habartově četnické uniformy, dámy s  pérovými čelenkami a  melodie, jež bývaly hity ve  dvacátých a  třicátých letech minulého století a dnes je známe především díky filmům pro pamětníky. MKS Habartov ve spolupráci s Československou společností přátel vojenské historie pod vedením Jiřího Převrátila a za součinnosti s několika dalšími zájmovými spolky připravilo na  páteční večer nevšední zábavu, kterou Prvorepublikový ples dozajisté a bezesporu je. Jak již bylo poznamenáno výše, drtivá většina z  asi osmdesáti hostů se ráda nechala přenést v  čase o  mnohá desetiletí zpět a  tomu podřídila i  svou róbu. V  sále tak nechyběly četnické

Jedna ze švejkovských soutěží KVĚTEN 2016

a vojenské uniformy, nejrůznější apartní kloboučky, péřová boa a spousta dalších doplňků evokujících dobu počátků existence našeho státu. Ples byl zahájen krátce po  osmé hodině, kdy moderátorská dvojice Věrka Kosecová a  Jirka Převrátil všechny přítomné náležitě přivítala. A  ihned v  úvodu ohlásila hostům jedno milé překvapení, neboť do sálu za zvuků prezidentské fanfáry nevkročil nikdo menší nežli sám profesor Tomáš Garrigue Masaryk. Byl přivítán s  náležitými poctami a  také tradičně chlebem a  solí. Pan prezident vykonal malou přehlídku uniformovaných složek a  následně přidal návdavkem i zpěv své oblíbené lidovky. Poté se již zábava rozběhla zcela naplno. Parket se pozvolna plnil tanečníky, kteří zcela záhy podlehli nostalgickým melodiím, znějícím z  rozhlasu, gramodesek či filmového plátna v  tehdejším mladém československém státě. O  perfektní hudební kulisu se opět po  roce postarala hudební formace Melody Gentlemen z Lednice, která tak znovu zcela naplnila očekávání organizátorů i hostů. K  nevšední atmosféře přispěla i  dobová taneční čísla např. v  podobě kankánu či stepařského vystoupení, o  něž se postaraly dámy a  děvčata z  tanečního studia Harmonie z  Karlových Varů. Mohla se tak stát vítanou inspirací pro další tanečníky, kteří se určitě nechtěli nechat zahanbit.

Školní bulletin Dobovému koloritu byla samozřejmě podřízena i výzdoba sálu, v níž dominovaly barvy státní trikolory a  na  stěnách byly rozvěšeny i  státní vlajky, prezidentský portrét či kopie reklam a filmových plakátů z doby dávno minulé. Také podávané občerstvení v  podobě utopenců a  nakládaného sýra mělo podpořit nevšední plesový zážitek a  podtrhnout snahu odlišit se od všech ostatních plesů. Organizátoři obohatili program ještě o několik tzv. Švejkovských soutěží, přičemž jejich průběhu sám Josef Švejk ze svého kolečkového křesla přihlížel pobaveně bafaje ze své obligátní fajfky. Cenou pro vítěze v  těchto hrách byl litr a půl piva a také přívěsek s podobenkou přítomného Švejka. O  vykouzlení úsměvu na  tvářích hostů se postarali organizátoři ještě jednou, když předvedli z  větší části improvizovanou scénku, ve které četníci zasahovali v hospodské rozmíšce a která byla navíc obohacena dvěma neobvyklými režisérskými povely, jimiž byly „stronzo“ a  „matrix“. První zmiňovaný scénu na  čas dočista zastavil, což poskytlo prostor pro její detailní popis a rozbor, a povel matrix veškeré dění na  scéně, a  to včetně promluv jednotlivých aktérů, několikanásobně zpomalil, což v konečném důsledku působilo velmi komicky. pokračování na str. 5 Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

2

3

SLOVO STAROSTY MĚSTA Vážení spoluobčané, přátelé, v současné době se nacházíme v jednom z nejhezčích období roku, kterým je právě jaro. Vše se opět zahaluje do nejrůznějších barev a vůní, které jistě všechny z nás naplňují energií a dobrou náladou. V  souvislosti s  nadcházející sezónou bych velice rád upozornil na  pár již tradičních akcí, které se v brzké době budou v Habartově konat, a  zároveň tím všechny srdečně pozval k  jejich návštěvě. První akcí je Habartovská osmička. Místem konání je rekreační zóna Boden, kde se také nachází pro tuto akci nepostradatelná

in-line dráha ve  tvaru číslice 8, délka jejíž trati je něco přes tři kilometry. Termín konání je 18. 6. 2016. Další akcí je již 9. ročník Triatlonku na Kluči. Zde bych chtěl upozornit na  jednu novinku. U  Rádského koupaliště bude v  rámci doprovodného programu připraveno hned několik disciplín, které budou určeny i  pro nejmenší závodníky. Triatlonek se bude konat v  sobotu 25. 6. 2016. Pevně doufám, že na  obou akcích bude velmi hojná účast diváků, ale především závodníků. Mnozí z  Vás jste jistě zaregistrovali, že se před časem na Kluči spustila realizace již II. etapy budování kanalizace. Dle předloženého harmonogramu by tato akce měla být ukončena koncem října tohoto roku. Věřím, že nenastanou žádné závažné komplikace, které by celý průběh stavby jakkoliv časově protáhly. Za nedlouho se také plynule naváže na  II. etapu rekonstrukce veřejného osvětlení ve městě. Převážná část této akce se ubírá páteřní ulicí 1. Máje, tzn. od  křižovatky s  ulicí Hornická až po  parkoviště u  in-line v  Úžlabí. V  návaznosti na instalací stožárů VO bude nahrazen nově zbudovaným chodníkem onen léty užívání opotřebený starý chodník, jenž vede od Technických služeb

města až po ulici Hornická. Nového chodníku se dočká i část ulice Sokolovská. Tato akce je vázána na dokončení realizace stavby kanalizace. Za zmínku zcela jistě stojí i  další připravovaná investiční akce, a  to demolice bytových domů v  ulici Karla Čapka č.p. 583, 585 (bývalá ubytovna). Většinová část finančních nákladů demolice by měla být hrazena z dotace, o kterou má město Habartov již zažádáno. Nově by v této lokalitě mělo vzniknout tolik potřebné parkoviště, které se svojí kapacitou cca 50 parkovacích míst jistě uleví okolním ulicím, a to především v zimním období, kdy se některé ulice musí v  souvislosti se s  odklízením sněhu a zimní údržbou pro parkování zcela uzavřít. Mimo parkoviště tato plocha nabídne i prostor pro vybudování nového parku. Zde je však termín prozatím otazníkem, neboť vše je závislé od přidělení zmiňované dotace a následných kroků nutných pro výběr realizátorů demolice i budování parkoviště.

Upozornění pro rodiče nově narozených dětí Vážení rodiče, Město Habartov i  nadále vítá nově narozené děti mezi občany města. S ohledem na ochranu osobních údajů však bylo nutno změnit způsob organizace „Vítání občánků“. Rodiče již nejsou k  vítání zváni automatickým zasíláním pozvánek. V případě zájmu se musí přihlásit vyplněním formuláře – přihláška na Vítání občánků. Formulář je k  dispozici na  webu města nebo na  MěÚ Habartov – matrika, kancelář č. 10 a podatelna, kancelář č. 1. Bližší informace Vám poskytne p. Jaroslava Jiranová, telefon 352 681 212,

e-mail: [email protected] Přeji všem krásné prosluněné dny. S pozdravem Ing. Petr Janura,

starosta města

Zastupitelstvo města na svém mimořádném zasedáním, konaném dne 20. dubna 2016 projednalo návrh na  podání žádosti o  dotaci ohledně demolice bytových domů v  ulici Karla Čapka čp. 583 a 585 v Habartově, schválilo podání žádosti o dotaci schválilo projekt následného využití území na pozemcích p. č. 172, 173 a 99/162 k.ú. Habartov po demolovaných bytových domech v ulici Karla Čapka čp. 583 a 585. Město se potýká s nedostatkem parkovacích míst. Cílem projektu je využití území na pozemcích po demolovaných bytových domech v ulici Karla Čapka výstavbou 54 nových

kolmých stání včetně 3 stání pro osoby s  omezenou schopností pohybu a  orientace, úpravy komunikace a přeložení chodníku. projednalo požadavek pana Jaromíra Brože, prokuristy společnosti HATESPO, s.r.o., aby město Habartov pověřilo určeného člena zastupitelstva města k nahlédnutí do požadovaných dokumentů a listin, pověřilo starostu města a Mgr. Jiřího Hruše k nahlížení a pořizování kopií dokumentů společnosti HATESPO, s.r.o., dle požadavku města Habartov jako společníka a to zejména k nahléd-

nutí a  pořízení kopií následujících dokladů: a) rozvahy a výkazu zisků a ztrát společnosti v analytickém členění za roky 2012, 2013, 2014 a 2015, b) zápisy z  valných hromad společnosti za  roky 2012, 2013, 2014 a 2015, c) přehledu civilních žalob, v  nichž společnost vystupuje. Dále zastupitelstvo pověřilo pana Mgr.  Jiřího Hruše a  starostu města k  zastupování města ve všech budoucích aktech k nahlížení do všech dokumentů společnosti HATESPO s.r.o..

Zastupitelstvo města na svém zasedání, konaném dne 27. dubna 2016 SCHVÁLILO - zprávu o  činnosti rady města za  období od  14. března 2016 do 25. dubna 2016, - prodej bytů č.p. 89/4, 10/2, 1/6 a 606/8 do osobního vlastnictví, - prodej části pozemku p. č. 884/1 v k. ú. Habartov o výměře 553 m2 za účelem rozšíření pozemku pro výstavbu rodinného domu, - odkoupení části pozemku p.  č. 884/17 v  k. ú. Habartov o  výměře 90 m2 do  vlastnictví Města Habartova, - prodej části pozemku p.č. 1130/1 v k.ú. Habartov

o výměře cca 1320 m2 za účelem výstavby rodinného domu, - prodej pozemku p.č. 415/2 o výměře 95 m2 v k.ú. Habartov za účelem narovnání majetkových vztahů, - zřízení přípravné třídy pro školní rok 2016/2017 v Základní škole Habartov, - uzavření smlouvy o  zřízení věcného břemene za  jednorázovou úhradu ve  výši 5.000,- Kč na  pozemku p.č. 959/1 v  k.ú. Habartov (ul. Ovocná), - uzavření smlouvy o  zřízení věcného břemene za  jednorázovou úhradu ve  výši 1.000,- Kč

na  pozemcích p.č. 103/1 a  213 v  k.ú. H. Částkov (Rovinka), - závěrečný účet města za  rok 2015 vč. zprávy o  výsledku přezkoumání hospodaření za  rok 2015 a účetní závěrku 2015, - změnu rozpočtu na rok 2016, rozpočtové opatření č. 2, v  rámci těchto rozpočtových opatření byla schválena výstavba dvou diskgolfových hřišť - vzalo na vědomí koncepci Muzea bezpečnostních sborů v  Habartově, kterou předložil pan Bc.  Jiří Převrátil, kurátor sbírky

Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí má číslo 116 006 Pracuje nonstop, je bezplatná a poskytuje diskrétně odborné rady. Na telefonní linku 116 006 se může obrátit každý, kdo se cítí být obětí trestného činu, a  to bez ohledu na  to, zda trestný čin byl nebo nebyl oznámen. Volat mohou oběti různých forem násilí včetně násilí domácího. Pomoc na  lince je určena i  obětem nedbalostních trestných činů, např. dopravních nehod. Linka poskytuje okamžitou pomoc, rady a informace ženám, mužům i dětem. Volat mohou lidé i při pouhém podezření, že jsou obětí některé z forem domácího násilí, ať už fyzického, psychického, ekonomického, či sociálního, stalkingu, nebezpečných výhružek a  podobného trestního jednání. Na linku 116 006 mohou volat pozůstalí po obětech úmyslných i  nedbalostních trestných činů, kterým linka zprostředkuje rychlou a nadstandardní pomoc Bílého kruhu bezpečí nebo nejblíže situované kvalitní služby. Linka poskytuje pomoc

KVĚTEN 2016

také svědkům trestných činů, kteří byli událostí traumatizováni, potřebují psychickou podporu a informace o svých právech a ochraně. Provozovatel linky Bílý kruh bezpečí věnuje výraznou pozornost prevenci kriminality a  na  linku mohou zavolat i lidé, kteří se odůvodněně obávají, že se mohou stát obětí trestného činu a svou situaci potřebují konzultovat. Vznik a provoz této nové služby je realizován díky finanční podpoře Nadace Open Society Fund Praha a programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Více informací naleznete na webových stránkách www.linka-pomoci.cz

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

4

5

Ohlasy na udělení ocenění Osobnost roku města Habartova za rok 2015

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval panu Martinu Holečkovi. Díky jeho nezištnému daru, který jsem z jeho rukou převzal, jsem mohl uhradit náklady na  letní tábor pro svou dceru. Nebýt tohoto daru, nemohl bych si dovolit svou dceru na letní tábor, pořádaný Domem dětí a mládeže v Habartově, vyslat. Věřím, že si má dcera letní pobyt na  táboře užije, pozná nové kamarády a  bude zase o něco šťastnější. Zároveň bych chtěl také poděkovat paní Janě Chalupské a Ivě Dobošové za vstřícnost a trpělivost, se kterou mi pomohly s přihlášením, nutnými doklady a organizačními pokyny. Ještě jednou všem upřímně děkuji. Petr Matoušek

Martin Holeček, který nedávno převzal titul osobnost města, dlouhodobě pracuje s  mládeží a  to zcela nezištně mnohdy na  úkor svého volného času. Je takovým dětským průvodcem a  organizátorem mnoha akcí. Mnohdy vymýšlí hry, stříhá a skládá pomůcky, dolaďuje detaily a potom vše trpělivě vysvětluje a vysvětluje a vše jen proto, aby děti byly spokojeny, bavily se a nepropadaly nudě. Svým aktivním přístupem je tím nejlepším naplněním mota DDM, k  jehož dlouholetým spolupracovníkům patří, a  které pochází z  pera Henry Fieldinga „Když děti nedělají nic, dělají neplechu.“ a  proto „Kdo si hraje, nezlobí“ Právě díky práci s dětmi a pro děti si právem zasloužil ocenění, které mu z  rukou starosty města pana Petra Janury bylo předáno.

pokračování z titulní str. Program tak by vyčerpán a  naskytl se prostor pro volnou zábavu. Ta trvala asi až do  druhé hodiny, kdy byl úspěšný ples zakončen.

K tomuto bezpochyby čestnému titulu, obdržel i  menší finanční hotovost a  jak prohlásil, tak i učinil. Celou finanční částku předal otci jedné z  dívek, která pravidelně dochází na  kroužky do DDM a uhradil jí tím letní pobyt na táboře pořádaném DDM Habartov. Jenže ona obdržená částka ne zcela pokryla náklady spojené s  letním pobytem, a  tak ani na  chvíli neváhal a  k  finanční odměně doložil ještě více jak tucet stokorun z vlastní peněženky. Je krásné, že tací lidé jsou stále mezi námi. Lidé s  velkým L. Lidé, kteří jsou ochotní pomáhat druhým. V  takových okamžicích jsem hrdý na naše město. Protože město dělají občané, co v něm žijí.

STŘEP, o. s., Praha - České centrum pro sanaci rodiny - školení pořádané v prostorách společnosti v Karlových Varech. Činnost pracovnic je zaštítěna orgánem sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Sokolov a  orgánem sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města Karlovy Vary. Základem úspěchu je dlouhodobá práce s  celou širokou rodinou - dětmi, rodiči, prarodiči, ostatními příbuznými, při které se postupně odstraňují problémy související se sociálním vyloučením (nízká vzdělanost, nezaměstnanost, zadluženost, závislosti rodičů, špatný prospěch dětí ve  škole, záškoláctví,…). V  průběhu projektu naše společnost v  rámci Sanace rodin pracovala celkem se 14 rodinami, z toho v Habartově s 5 rodinami a v Horním Slavkově, Kynšperku nad Ohří a  Karlových Varech celkem s 9 rodinami.

Na plese nechyběl ani Josef Švejk pěvem lidovky k oblažil publikum i z Pan profesor Masary

Petr Ondříšek

Pracovnice společnosti KSK centrum o.p.s. od 1. dubna 2015 pomáhají rodinám s dětmi v rámci projektu „Sanace sociálně znevýhodněných rodin v Karlovarském kraji“ Díky projektu „Sanace sociálně znevýhodněných rodin v Karlovarském kraji“, podpořeného grantem z  Islandu, Lichtenštejnska a  Norska v  rámci EHP fondů (www.fondnno.cz a  www. eeagrants.cz) mohla společnost KSK centrum o.p.s. dnem 1. 4. 2015 zahájit činnost nové registrované sociální služby Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Projekt pod záštitou EU běžel od 1. dubna 2015 do 31. března 2016. V současné době je sociální služba Sociálně aktivizační služby pro rodiny s  dětmi realizována především díky dotaci z Karlovarského kraje. V  rámci realizace projektu byla navázána úzká spolupráce mezi pracovníky KSK centrum o.p.s., pracovníky sociálních odborů a  základních škol v  Karlových Varech, Kynšperku nad Ohří, Habartově a  v  Horním Slavkově. Především se Základní školou v  Habartově funguje nadstandardní spolupráce, kdy pracovnice školy absolvovaly pod vedením odbornice na  sanaci rodin paní Věry Bechyňové, DiS. ze společnosti

Mgr. Aleš Plevka předseda Komise pro sport a kulturu

Projekt přinesl mimo jiné tyto konkrétní výsledky: • zlepšení komunikace rodin s  úřady – vyřízení dávek, získání adekvátního bydlení • komunikace s  Policií ČR – trestní oznámení na neplacení výživného • zlepšení prospěchu ve škole – postup do dalšího ročníku - využití pedagoga naší společnosti • příprava dítěte na  nástup do  1. třídy ZŠ – využití pedagoga naší společnosti (rozeznávání barev, …) • pomoc při přijetí dítěte na střední školu • komunikace rodičů s pracovnicemi OSPOD – podmíněné odložení odebrání dětí do ústavní péče při spolupráci rodiny s  naším terénním pracovníkem • nácvik rodičovských kompetencí – aktivní dohled rodičů nad školní přípravou jejich dětí nácvik udržení kladného rodinného finančního • rozpočtu • ovlivnění klientky k návštěvě odborného lékaře

e nčení pěkně vypečené soutěž Vítězný tým se raduje z doko Kankán se děvčatům vskutk u vydařil

íky v režimu MATRIX Potyčka galérky s četn

Kapela Melody Gen tleman z Lednice ani potřetí v řadě nezklamala

Věrka Kosecová a Jirka Převrátil se postarali o bezchybné moderování plesu

KVĚTEN 2016

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

6

7

Již podvanácté v řadě uspořádal Dům dětí a mládeže v Habartově „Velikonoční vyrábění“ Ředitelka DDM Jana Chalupská spolu s  pracovnicí DDM Ivou Dobošovou a  za  vydatné pomoci party nadšenců, bez jejichž přispění by realizace akce nebyla možná, pozvaly na sobotní pozdní dopoledne 19. března do sálu kulturního střediska všechny zájemce o rukodělné vyrábění spojené s Velikonoci. Již v úvodu mohu napsat, že toto pozvání bylo hojně akceptováno, neboť po  celé tři hodiny trvání akce sál doslova praskal ve švech. S ohledem na to, že v prostoru bylo rozmístěno na čtrnáct stanovišť a u každého stolu bylo k dispozici 5-6 míst, která byla po většinu času stále obsazena, a  navíc se lidé pohybovali ještě i  všude kolem, a tak je možné konstatovat, že návštěvnost zcela jistě a také výrazně překročila stovku. Ředitelka DDM paní Jana Chalupská všechny přivítala krátce po desáté hodině, přičemž takřka vzápětí pódium přepustila žákům místní základní umělecké školy, jejichž hudební a  pěvecké vystoupení se před několika lety stalo milou součástí předvelikonoční akce. I  tentokrát se jejich hudba a  zpěv staly vítanou kulisou pro mnoho desítek párů šikovných rukou. Pokud někdo pojal záměr vyzkoušet si vytvoření všech výrobků a  také všechny techniky zdobení kraslic, ony tři hodiny strávil opravdu v  plném nasazení. Odhaduji, že asi polovina stanovišť byla totožná s  těmi z  minulých let, jsou to osvědčené metody a  stálice, které by všem určitě chyběly, a řadí se mezi ně kupříkladu mramorování, zdobení vajec prostřednictvím rozpuštěných voskovek či malých elektrických vrtaček. Inovace tak bylo možné zaznamenat hlavně u výrobků z barevných papírů a dalších výtvarných doplňků, kde jako na běžícím pásu spatřovali světlo světa rozverní zajíci či slepičky, které posloužily jako stojánek na  kraslice. Chybět

nemohly ani oblíbené pestrobarevné zápichy, velikonoční testík, za  jehož absolvování byla k  mání sladká odměna, či ukázka tradičního paličkování krajek, kterému se v  Habartově již po léta věnuje paní Jana Kässová. Ochotní instruktoři, kteří byli k dispozici u každého ze stanovišť, tak neměli takřka chvilku na  vydechnutí, poněvadž uvolněná místa se záhy zaplňovala nově příchozími. Je tedy na místě těmto lidem velmi poděkovat, protože sobotní dopoledne by zcela jistě mohli trávit úplně jinak a  namísto toho věnovali svůj volný čas dětem. S přibývajícím časem se bílá vajíčka proměňovala na paletách v ta pestrobarevná. Některá byla polepená barevnými kvítky, na  povrchu dalších pak byla k  vidění hra barev a  jiná se pyšnila naprosto originálními a  neokoukanými vzory, jaké mohou stvořit jen dětské ruce vedené notnou dávkou fantazie.  Dětem se ruce postupně plnily nejrůznějšími výrobky, které s úsměvem a určitou porcí pýchy ukazovaly přítomným rodičům, kteří tu měli roli pomocné ruky v tom případě, kdy si děti s něčím nevěděly rady. Tentokrát měli dokonce i početnější zastoupení tatínkové a dědečkové, což jim určitě slouží ke cti. Po  třech hodinách intenzivního tvoření byla akce u  konce. Výsledkem je to, že v  mnoha desítkách nejen habartovských domácností bude sváteční výzdoba obohacena o  originální kousky, které nikde jinde nenajdete. No a  to za  tu přípravu a  čas strávený při realizaci akce, která se během kalendářního roku řadí k  těm nejúspěšnějším a  nejoblíbenějším, které DDM u nás pořádá, přeci stojí. 

juje tradiční a DDM, zaha lk te di ře , ká ps Jana Chalu vyrábění é Velikonoční a velmi úspěšn

Atmosféru oživila hu dební a pěvecká vystoupení žáků ZUŠ

l ve švech Sál doslova praska

Den s čarodějnicí v DDM Páteční 29. duben byl opravdu ve znamení čarodějnic, protože jak jinak si vysvětlit, že nebe, které bylo do  toho dne samá kapka, najednou prosvítilo sluníčko a mohlo se soutěžit s plným nasazením. Hned dopoledne byla zahrada u  DDM plná drobotiny z MŠ Habartov. Děti soutěžily na jednotlivých stanovištích a  tím získávaly obrázky netopýra, myši, klobouku atd., které čarodějnice potřebovala pro svoje čarování. Celou dobu je provázela hodná čarodějnice, která rozdávala sladkosti. A ačkoliv byla opravdu hodná, budila v  dětech respekt. Po  získání všech dílků, které čarodějnice ke  svému kouzlení potřebovala, odcházely děti s odměnou a úsměvem na rtech zpět do školky. Další část soutěží následovala po  obědě, kdy zahrada opět ožila. Děti ze školní družiny, děti z  klubu Sluníčko a  veřejnost, zaplnily zahradu, ale tentokrát to bylo jiné soutěžení, než měly mateřinky. Starší děti ….náročnější soutěžení. Úkolem každého, kdo chtěl získat odměnu, bylo seskládat z  písmenek na  jednotlivých stanovištích kouzelné zaříkadlo. Písmenka se ukrývala za obráz-

ky různých věcí a  doplňování do  hrací karty bylo záludné, protože pod obrázkem s kladivem mnozí čekali písmenko K  – jako kladivo a  ono tam bylo písmenko O. Čarodějnice všechno pomíchala. A jaké bylo zaříkadlo? Hokus pokus hokusy, Velký bonbon do pusy. Kdo správně vyplnil, získal velký bonbon naplněný různými drobnostmi. Díky pěknému počasí se počet soutěžících opravdu urodil.

Areál Sluníčka se díky pěkném u počasí řádně zaplnil

Na veškeré dění dohlížela samozřejmě čarodějnice, která budila respekt

Bonbony se do pusy zcela urč itě nevešly, ale zato skrývaly prima drobno sti Hotová vajíčka zářila všemi barvami

Mgr. Aleš Plevka předseda Komise pro sport a kulturu

Vstup do školky Je prima tvořit s rodinou

mohly šikovné ochotně vypo m ší en jm ne Těm a tatínků ruce maminek

Pro každé dítě je nástup do mateřské školy velmi důležitým okamžikem v životě. Proto by nikdo neměl brát první dny pobytu v mateřské škole na lehkou váhu. Pro dítě, jakéhokoli věku, je podstatné, aby vědělo, co ho v  kolektivu čeká. Vhodné je využít Dny otevřených dveří ve  vybrané škole, nebo si dohodnout termín návštěvy a  jít se do  školky podívat s  dítkem, aby vědělo, že se nemá čeho obávat. Od prvního dne, kdy dítě nastoupí do školky, se paní učitelka snaží, aby se ve  školce cítilo bezpečně a aby vědělo, že se s jakýmkoli problémem na ni může obrátit.

KVĚTEN 2016

Mnohem lépe si děti  zvykají na režim školy, když mají k dispozici svoje dvě paní učitelky. Celým dnem pak ve spojení s výchovně vzdělávací m procesem prolínají tzv. režimové momenty, úklid hraček, hygiena, dochází ke  změně činností, kdy se mění organizace dne (cvičení, svačina, přesuny z  herny ve  třídě na  cvičení, na vycházku…) a díky nim se děti učí pravidelnosti, režimu, ale hlavně dodržování pravidel ve třídě. K tomu, aby dítě mělo pocit jistoty, vybere paní učitelka dítěti jeho značku, kterou má po  celou dobu chození do dané třídy, dítě má i své pevné místečko u stolečku, svoji postýlku, a tím získává pocit jistoty … to je moje, sem patřím.

Pocit bezpečí a jistoty napomáhá dětem v rychlé adaptaci na nové prostředí. V průběhu roku, tak jak si děti „hrají“, se učí nejrůznějším věcem, získávají správné dovednosti a návyky a nevědomky si formou her utužují řád a pravidla. Dodržování pravidel dětem pomáhá později i v nástupu do základní školy a myslím si, že získané zásady slušného chování budou dětem velkou výhodou po celý život. Veronika Švajcrová MŠ Duhová Habartov

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

8

9

Habartov prožil „Benátskou noc“, díky níž se uzavřela aktuální plesová sezóna ve městě

„Hledám milence, zn. spěchá!“, komedie divadelní společnosti Artur, pobavila habartovské publikum

V  sobotu 2. dubna večer uspořádalo skautské středisko Dýmka Habartov svůj v pořadí již desátý junácký ples. Každým rokem se mění téma plesu, tím letošním se stal benátský karneval, a tak mezi hosty nechyběl kupříkladu gondoliér a identifikace hostů byla ztížena vinou nejrůznějších masek a škrabošek.

Na  úterý 12. dubna si pro své diváky připravilo Městské kulturní středisko v  Habartově další ze zájezdních představení, které má v podstatě jeden hlavní cíl a to rozesmát a pobavit všechny, kteří zavítají do místního kinosálu. Tato představení se stala v posledních letech dosti oblíbená. I  tentokrát bylo hlediště zaplněno asi ze dvou třetin a  to lze považovat za  slušnou diváckou kulisu. V Habartově se lidé na tento druh zábavy pomalu naučili chodit a  většinou neodcházejí ze sálu zklamáni. Během cirka dvou hodin vždy notně provětrají svou bránici a  bonusem je i osobní setkání s herci a zpěváky, které lidé znají z televizní obrazovky. Také cena za takové představení je veskrze lidová a nejčastěji se pohybuje od osmdesáti do sto padesáti korun, což nikdy příliš nezhuntuje rodinné rozpočty. Úterní představení však ve srovnání s těmi předchozími přeci jen něco postrádalo. Chyběla mu lehkost a šmrnc a také většina hereckých výkonů bohužel nedosahovala obvyklé úrovně. Jedinou výjimkou snad byl hlavní představitel Jindřich Kriegel (spoluautor komedie), který ztělesňoval roli muže, který po  dvacetiletém manželství a po při svobodném malířském povolání, hledá

Foto na pozadí Benátek se stalo vítanou památkou Skautský, řekněme maškarní, ples si nenechala ujít asi stovka návštěvníků, kteří v sobotu večer zavítali do společenského sálu Městského kulturního střediska v  Habartově. Mezi nimi samozřejmě převládali místní skauti, kteří však byli doplněni i o několik skautů přespolních a v hojnějším počtu tentokráte dorazili i  hosté, kteří se skautingem nemají nic co dočinění a  jen využili možnosti dobře se pobavit. Na oplátku na ně čekal bezvadný program a také nevšedně vyzdobený sál, který se oblékl do kombinace bílé a zlaté barvy, která je s Benátkami historicky neodmyslitelně spojena. Od  začátku panovala na  plese báječná nálada, která byla podpořena i tím, že asi osmdesát procent příchozích rádo přijalo výzvu a na zábavný večer dorazilo ve  vhodném kostýmu. Někdy se jednalo o dosti velkou oběť, neboť v sále panovalo poměrně značné teplo, které se pod maskou ještě násobilo, a tak není divu, že většina masek byla postupně odkládána. Ples zahájil vůdce střediska Lukáš Cupal, zvaný Kecal a  krátce taky Dan Rozmahel (Tik), který pro letošek vedl organizační tým. Zahájení bylo velmi neformální a krátké a poté již na chvíli patřil parket oddílu skautek, které si připravily zahajovací

předtančení. Následně již karlovarská kapela Fryzůr vyzvala svou muzikou k  tanci i  všechny ostatní. Netrvalo dlouho a taneční prostor se zcela zaplnil a tak tomu zůstalo i po celý zbytek večera. V  průběhu následujících hodin zábavu obohatil i různorodý doprovodný program. Diváky potěšila svým pěveckým vystoupením místní zpěvačka Lucka Siváková, která speciálně pro tuto příležitost nacvičila i  několik italských šlágrů. V  předsálí zase na  diváky čekala profesionální fotografka a  obrovská fototapeta Benátek, která se stala pozadím pro památeční fotografie. Kdo chtěl, mohl se prostřednictvím fotek vydat i na desetiletou cestu do historie skautských plesů v Habartově, neboť organizátoři zde na několika panelech vyvěsily desítky snímků z minulých let. Mnozí přítomní si tak určitě rádi připomněly plesy věnované mafii, pirátům, scifi či dalším tematickým celkům. Došlo i  na  půlnoční překvapení, které sestávalo ze stínového tance. A  samozřejmě se uskutečnila i  obligátní soutěž o  nejhezčí kostým, přičemž tři vybraní šťastlivci si za  svou originalitu a kreativitu odnesli báječný dort. Velké pozdvižení opět vyvolala také tradiční skautská soutěžní hra, ve  které se tentokráte sešlo více jak sto cen, které povětšinou poskytli místní podnikatelé. Shon a  nedočkavé pohledy slídící okolo vystavených cen mi připomínaly děti, které jsou celé netrpělivé a  které se těší na  to, co objeví ve  svém kinder vajíčku. Hodnotnější ceny, k  nimž se řadily kupříkladu poukázky na  volnou konzumaci v  restauraci, byly losovány prostřednictvím číslovaných vstupenek. Tím však dění ohledně přitažlivých a tajemných balíčků nebylo ještě zcela uzavřeno, neboť leckdy následovala hra s  názvem, kterak dědeček měnil, až vyměnil. Kde totiž chybělo k  zisku vytouženého předmětu štěstí, pomohl často vzájemný výměnný obchod. Zábava v sále byla vskutku perfektní. Vždyť někteří lidé se potkávají třeba jen jednou v roce a to právě při této příležitosti. A  tak tancování ustávalo jen

Bílá a zlatá barva Benátek a pestrobarevné kostýmy utvořily bezvad ný kolorit pro skautské plesování při pauzách kapely. Tyto chvíle pak hosté využili k doplnění tekutin či energie prostřednictvím široké a pestré nabídky švédského stolu. Musím napsat, že tento ples se opět po  čase po  všech stránkách vyvedl na  podtrženou jedničku. Nenajde se snad nikdo, kdo by na  něj rád nevzpomínal a  může se tak stát třeba při domácím přípitku ze speciální šampusové skleničky, kterou si každý jakožto malý dárek odnesl na  památku. Organizátoři si zaslouží velký dík a  pochvalu a  za  rok se budeme opět těšit při skautském plesování. Habartovští skauti děkují níže uvedeným subjektům a firmám za jejich dary: Hofmann Bohemia - partner gastronomie Kooperativa - Vlastimil Sládek Masáže - Michaela Sládková Dek Trade stavebniny Euro nářadí Prodej sedacích souprav- Martin Janík MANSORY DESIGN & HOLDING Gmbh Avon - Iva Balešová Dětské centrum Fantazie Nábytek Zábranský Zdravá výživa - Jana Holečková Restaurace Na Truhlárně  Pizza - Steak Bar Habartov Kadeřnictví Marylin Parfumerie - kosmetika Ludmila Hethová Andrea Vaňková - Foto Sokolov

Kamarád psycholog svedl malíři manželku

Jeden z najatých svůd ců

hra, včetně přestávky, trvala bezmála tři hodiny a bylo to poprvé, kdy si herecký ansámbl vypůjčil k  vytvoření jednoho tzv. „štěku“ ředitelku MKS paní Petru Šístkovou, která se tak dočkala své neplánované herecké premiéry. Celkově jsem tedy z aktuálního představení poněkud rozpačitý. Ne, že by se člověk vůbec nebavil, nezasmál nebo že by se ve hře neskrývaly dobré nápady či vtipné narážky, ale přeci jen působí divně, když během dvou a půl hodinové komedie největší salvu smíchu vyprovokuje zmatená myška, která se dvakrát proběhne podél jeviště a  nechtěně tak vyděsí dámy v první řadě. Mgr. Aleš Plevka předseda Komise pro sport a kulturu

čka Závěrečná děkova

svém záletu Hlavní hrdina při tkou se sličnou studen

Aleš Plevka- Dr.Obeček

Výzva Náš Zpravodaj je službou pro občany a  jako takový by chtěl také reagovat na Vaše potřeby a podněty, a proto zde pokládáme otázku, která by mohla přinést jistou změnu v jeho obsahové či vizuální stránce. Dejte nám proto prosím vědět, jaké informace v občasníku postrádáte či co byste rádi viděli jinak. Vaše věcné připomínky posoudíme a  případně se pokusíme zavézt do praxe. Své reakce můžete adresovat písemně na  email [email protected] nebo máte možnost vznést podněty osobně a  to na  MěÚ v kanceláři paní Z. Hudličkové.

Skautky si přip ravily zajímavé předtančení

vázaly Rangers se pěkne od

nový životní náboj a povyražení v náručí mladé fešné studentky. Tomu se dařilo publikum rozesmát i díky improvizaci a skvěle zvládnuté mimice i neotřelým fyzickým kreacím, které se svým tělem na jevišti předváděl. Zápletkou hry je snaha výše uvedeného hrdiny vyvléknout se z manželských okovů, ale bohatší o  polovinu majetku své manželky, která je zámožnou majitelkou heren a automatů. Cílem tedy je sehnat jí milence a  přistihnout ji při nevěře, která by zavdala příčinu k rozvodu, jenž by přinesl hlavnímu představiteli prostředky na nový život s mladou kráskou. Plány však nevycházejí dle představ. Narážejí na umělcovu zaostalost v oblasti nových digitálních technologií či na špatnou volbu potenciálních milenců. Hra končí  v momentu, kdy se provalí malířův vztah se studentkou a jeho manželka mu dává sbohem. Hořkost daného okamžiku je pro hlavní postavu ještě umocněna tím faktem, když zjistí, že jeho manželka milence již dávno má a navíc jím je jeho dlouholetý kamarád. Co napsat závěrem? Bylo to poprvé, kdy jsem za několik let o přestávce viděl z kulturního domu odcházet asi desítku diváků, bylo to poprvé, kdy

Půlnoční překvapení přineslo stínový tanec KVĚTEN 2016

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

10

11

Mendlovi: Tragédie habartovské židovské rodiny Dějiny holocaustu s sebou nesou statisíce zapomenutých tragických příběhů, jejichž tajemství často odkrýváme až desítky let po  smrti jednotlivých obětí. V  mnoha případech totiž z  rodin nezbyl nikdo, kdo by své příbuzné hledal, a  tak jsou jednotlivé osudy obětí pozapomenuty spolu s  nimi. Mnoho příběhů bez šťastného konce lze objevit také v  obcích, kde dnes žijeme. Jedním z  nich je i  osud židovské rodiny Mendlových z  Habartova někdejší obce Habersbirk. Adolf Mendl byl židovský obchodník v  Habartově, kde se mu společně se  ženou Kateřinou v  průběhu let 1892-1900 narodilo pět dětí. Richard (1892), Max (1896), Marta (1897), Berta (1899) a Emil (1900). Mendlovým se narodily ještě dvě další děti. Ty však zemřely těsně po  porodu. Život rodiny byl nejspíše poznamenán častým stěhováním, protože záznamy o  Mendlových máme střídavě z  vesnic Bukwa (Bukovany), Habersbirk (Habartov) a Lauterbach Dorf (Čistá). Nejdelší etapu společného života však trávila rodina v Habartově, kde bydlela v  domě čp. 160 a  kde měl Mendl svůj obchod. Zde také rodina přečkala 1. světovou válku v  letech 1914-1918. Je velice obtížné s  jistotou určit průběh dospívání jednotlivých sourozenců, protože záznamy se nám dochovaly jen velice kusé a dohledat jakékoliv konkrétnější zmínky je rovno malému zázraku. Z  pozdějších zdrojů ovšem víme, že obě sestry, Marta i Berta, nepracovaly, ale byly ženami v domácnosti. Nejmladší Emil se vydal na řemeslnickou dráhu jako kožešník, což bylo jedno z nejčastěji provozovaných židovských povolání.

Emil Mendl

Poválečné období a  následná léta musela být pro již dospělé sourozence jedněmi z  nejšťastnějších úseků jejich životů. Dokladem toho jsou především jednotlivé manželské sňatky. Max Mendl se oženil s  Růženou Östereicherovou z Postoloprt a již 11. listopadu 1924 se jim narodil syn Arthur. O  osm let později se jejich rodina rozroste ještě o  dceru Zuzanu. To se již píše 24. říjen 1932. Marta se provdává za  Kamila Böhma z  Karlových Varů, kde 1. března 1927 spatřuje světlo světa syn Hanuš a  posléze 23. ledna 1932 i  další syn Arnošt. Nejdéle v  rodném Habartově nejspíše zůstala druhá z  dívek, Berta. Ta totiž do  manželství vstupuje až v  prosinci 1937, kdy se jejím mužem stává Viktor Östreicher z  Postoloprt (bratr Růženy Östereicherové). Děti spolu tento pár s největší pravděpodobností neměl. Největším tajemstvím jsou pro nás manželství zbylých dvou chlapců. U  Emila víme, že byl ženat, ovšem bohužel se nepodařilo dohledat s  kým. Můžeme se pouze domnívat, že jeho ženou byla Němka. Ve  prospěch této domněnky by svědčil fakt, že byl zařazen až do jednoho z posledních transportů do  Terezína. Ve  většině případů se tak stávalo u smíšených manželství. U nejstaršího Richarda informace zcela postrádáme. Situace jednotlivých rodin se začala měnit spolu se vzrůstajícím mezinárodním napětím a  ohrožením nacistickým Německem na  konci třicátých let. Nebyla tu ovšem jen mezinárodní politika, ale také nenávist sudetských Němců vůči židovskému etniku, žijícímu v  pohraničí. Oba tyto faktory byly rozhodující při zvažování možnosti nadále setrvat v  rodném regionu či rozhodnutí urychleně jej opustit. Usuzujeme tedy, že zmíněné rodiny odcházely z pohraničí již před událostmi v září 1938 a to nejčastěji do větších měst – Plzně či Prahy. Radikální obrat situace přišel v období tzv. druhé republiky, v níž začala platit mnohá protižidovská opatření. I  ve  velkých městech se tak život pro Židy v mnohém stával těžším. Tento stav se ještě prohloubil po  15. březnu 1939, kdy došlo k  rozbití Československa a  následnému vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, ale také ke vzniku samostatného Slovenského štátu. Židé byli nuceni k odevzdávání nejrůznějších věcí a také se na  ně začala vztahovat platnost Norimberských rasových zákonů. Složitým se stalo i dokazování míst trvalého pobytu před říjnem 1938. Max, Růžena, Arthur a  Zuzana přišli do  Prahy začátkem října 1938 a  pronajali si byt v  ulici Soukenická 4 v  Praze II. Sám Max pracoval jako dělník na  židovském hřbitově v  Olšanech. Tento stav vydržel až do  letních měsíců roku 1942, kdy celé rodině přišlo nařízení o  nástupu do  povinného transportu do  Terezína. Ten byl realizován 2. července 1942 a měl označení AAl. Bylo trans-

Arnošt Böhm

z Karlových Varů do vnitrozemí. V roce 1938 je hlášená v  Uhříněvsi. Z  dochovaných dokumentů můžeme soudit, že rodina Böhmova tušila nadcházející nebezpečí a  snažila se ze země uniknout již před březnem 1939. Cestovní pas skutečně Marta Böhmová i  s  dětmi obdržela, avšak jednoduše řečeno, nebylo kam jít. Židy v té době moc evropských zemí přijímat nechtělo, a  Böhmovým se tak republiku opustit nepodařilo. Působí dosti mrazivě číst policejní záznamy, podle kterých se Marta Böhmová pokusila s dětmi ze země dostat do Anglie ještě v srpnu 1939, avšak opět neúspěšně. Na  přelomu let 1939-1940 učinila Marta poslední zoufalý pokus o záchranu svých dvou synů, Arnošta a Hanuše. Její naděje se tentokrát upínaly k  Sovětskému svazu. Ani třetí pokus bohužel však nebyl úspěšný. A  stejně jako Maxovi přišel také Martě v létě 1942 příkaz k nástupu do transportu AAl do  Terezína. V  Terezíně byl ale jejich pobyt krátký. Sestával pouze z  dvanácti dní. Poté je 14. července 1942 čekal nucený transport AAx, kterým byli posláni do Malého Trostince. Z rodiny Böhmových nikdo nepřežil. O štěstí v neštěstí můžeme hovořit v případě nejmladšího ze sourozenců Emila. Jeho osud je pro nás společně s osudem nejstaršího bratra Richarda zahalen největším tajemstvím, především díky

absenci jakýchkoliv dokumentů. Víme ale, že svou práci kožešníka vykonával Emil během války v  Plzni, kde bydlel na  adrese Smetanovy sady 5 a  je nám známa také skutečnost, že byl ženatý. Oproti svým sourozencům měl Emil to štěstí, že byl do  Terezína transportován až 4. února 1945. Tedy tři měsíce před koncem války. Tento relativně krátký čas v ghettu přežil a díky přispění nemalé porce štěstí mohl na vlastní oči vidět osvobození Terezína vojáky Rudé armády. Zda tyto měsíce s  Emilem v  Terezíně společně prožil také nějaký jeho rodinný příslušník, bohužel zatím nevíme. Rodina Mendlových je jednou z  mnoha rodin postižených hrůzami válečného masakru. Devět nevinných členů jedné rodiny se stalo oběťmi masového zabíjení, jehož důvodem bylo pouze odlišné náboženské vyznání. Počet obětí jedné z  největších tragédií moderních lidských dějin je obrovský. Za  tímto obrovským číslem, které samo o  sobě působí hrozivě, se však skrývá obrovské množství jednotlivých neskutečně tragických osudů. Existence ponížených a brutálně zavražděných lidí díky rasovým a  náboženským předsudkům. Životní příběh Mendlových i  dalších šesti milionů židovských obětí by neměl být nikdy zapomenut.

Marta Böhmová (Mendlová) zdroj foto: Národní archiv

Aleš Vopat

Projekt ELEKTROWINu „Jsem zpět“ se úspěšně rozběhl Hanuš Böhm

portováno 1005 lidí. V Terezíně se ovšem Maxova rodina nezdržela příliš dlouho, jelikož již 25. srpna téhož roku byla společně s  dalšími 1000 lidmi v  rámci transportu Bc poslána do  vyhlazovacího tábora Malý Trostinec, nedaleko Minsku. Transport Bc přežil z 1000 lidí pouze jediný člověk. Neznáme přesné datum smrti rodiny, transportní čísla nám ale prozrazují, že minimálně během transportu byla ještě celá rodina pohromadě. Podobný životní osud potkal také mladší sestru Bertu. Ta prokazatelně utekla z  pohraničí se svým manželem Viktorem Östreicherem a zamířila do  Plzně. I  zde je ovšem neminul transport do  Terezína, který proběhl  26. ledna 1942. Dne 11. března 1942 pak byli zařazeni do dalšího transportu do  tábora Izbica ve  východním  Polsku. Tento transport s kódovým označením Aa přežilo 8 lidí. Östreicherovi bohužel takové štěstí neměli. Druhou sestru, Martu, jsme opustili po  narození druhého syna Arnošta, tedy v  roce 1932. Podobně jako Max i  Marta utekla s  dětmi

Stále větší obrátky nabírá projekt „Jsem zpět“, který připravil a  uvedl do  provozu kolektivní systém pro sběr a  recyklaci starých spotřebičů ELEKTROWIN. Jeho pilotní fáze začala na sklonku roku 2014. Jde o  spotřebiče, jichž se lidé chtějí zbavit, protože je už nepotřebují. Ať už z důvodu jejich náhrady za nejmodernější typy nebo se například po  stěhování již nehodí, i když jsou stále funkční a mohly by potřebným sloužit i dále. Na  tuto možnost pamatuje i  zákon o odpadech, kde se hovoří o „opětovném použití“. To ale dlouho zůstávalo jen teorií, zejména z důvodu nákladů na technické přezkoušení nezávadnosti daného elektrozařízení tak, aby výrobek odpovídal při předání novému majiteli všem legislativním požadavkům. Do  praxe ji začal zavádět právě ELEKTROWIN. Projekt dostal jméno „Jsem zpět“ a  podrobnosti

KVĚTEN 2016

o  něm můžete získat na  jeho internetových stránkách www.jsemzpet.cz. „Nově jsme na  webové stránky www. jsemzpet.cz umístili formulář, přes který si lidé mohou prověřit, zda jejich spotřebič vyhovuje kritériím pro zapojení do  projektu. Pokud zjistí, že vyhovuje, mohou jej přímo nabídnout k  opětovnému použití a  my si pro něj přijedeme rovnou k  nim domů“ popisuje nynější etapu vedoucí zákaznického oddělení ELEKTROWIN a.s. Jan Marxt. Prvním krokem bylo vytvoření sítě míst zpětného odběru, do  kterých je možné speciálně odevzdávat i  spotřebiče, o  kterých si jejich majitel myslí, že je možné je ještě dále používat. Pomohli ji vytvořit autorizovaní servisní gestoři, kteří jsou viditelně označeni jako místa zpětného odběru a přípravy elektrozařízení k  opětovnému použití. Ti

na  základě stanovených kritérií vybírají vhodné spotřebiče, které ještě mohou posloužit svému původnímu účelu, provedou na  nich případné drobné opravy a  garantují, že budou dále bezpečně fungovat. Patronátu nad projektem se ujal spisovatel Michal Viewegh, jenž návrat do života zažil na  vlastní kůži. Svou zkušenost s  návratem zpět do  života Michal Viewegh komentuje: „I já jsem byl vlastně ‚opraven‘ a  díky tomu jsem zpět, proto projekt smysluplného navracení spotřebičů těm, kteří je potřebují, podporuji.“ Před časem mu praskla aorta, což přežije jen jeden z deseti lidí. ELEKTROWIN nabízí tyto darované spotřebiče k bezplatnému užívání neziskovým organizacím, které se věnují obecně prospěšné činnosti. První, kdo tuto nabídku využil, byl Fond ohrožených dětí.

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

12

13

AŤ ŽIJE e.p.t.! Firma e.p.t. connector s.r.o. se sídlem ve Svatavě je již tradičním sponzorem naší mateřské školy. Za  finanční sponzorské příspěvky pořizuje mateřská škola většinou nové hrací prvky pro děti na školní zahradu. Letos nás kromě příjemné finanční částky čekalo další milé překvapení – pozvání na exkurzi přímo do firmy. Výlet se nám výborně hodil do  vzdělávacího tématu ,,Bez práce nejsou koláče“, ve  kterém jsme děti seznamovali s různými druhy povolání a  hodnotou lidské práce všeobecně. V  pátek 22. 4. 2016 si pro naše předškoláčky přijel autobus, který pro nás vedení firmy objednalo i  zaplatilo. Pro některé děti již jízda tímto „obrem“ byla zážitkem, neboť jely autobusem poprvé. V  budově nás přivítala krásná paní, jak se vyjádřili naši kluci, paní ing.  Pádrová, která pro nás exkurzi zorganizovala a představila nám pana Tótha, který nás provedl výrobními

la k vidění Dětem firma ept nabíd o spoustu nepoznanéh

místnostmi. Nejprve jsme šli do dílny, kde chlapci ocenili stroje slovem „hustýýý!‘‘ a  děvčátka vydechla při pohledu na růžové balónky, kterými byly stroje ozdobeny. Zde se děti dozvěděly, jak se jednotlivé stroje jmenují a  jak pracují. Potom následovala soutěž, při které předškoláčci jmenovali různé druhy nářadí a nástrojů. Za své znalosti dostali spoustu odměn – firemní kšiltovky, taštičky na mobil, bonbony, již zmíněné balónky a konektory, které jsou hlavním výrobním artiklem firmy. Potom jsme se vypravili do „provozu“. Tady děti viděly zaměstnance přímo při práci. Obdivovaly také kouzelnou skříňku se součástkami, která se otvírala pomocí čarovné formule v  počítači. Mohly si osahat i  konektory právě vyrobené, které byly ještě teplé. A  hurá do  skladu! Jako správní zaměstnanci jsme si vyzkoušeli ochranné pracovní přilby a pozorovali s úžasem množství materiálu vyskládaného až ke  stropu. Naše průvodkyně nás zavedla také k  výtahu, který po zadání kódu, přiveze žádanou součástku. Exkurzi jsme zakončili v  učebně s  promítacím zařízením a  obrovskou tabulí, na  kterou jsme si mohli i  něco nakreslit. Na  rozloučenou jsme dostali taštičky s dalšími dárky. Také děti poděkovaly za  krásné dopoledne zaměstnancům firmy předáním vlastnoručně vyrobených obrázků. Ještě společné foto a  už tu na  nás čeká autobus. A teď konečně vysvětlím název celého článku. Když děti plné dojmů, vystupovaly před školkou z autobusu, jeden z chlapců spontánně vykřikl „Ať žije e.p.t.!“ A mně nezbývá než s ním

a pak hurá Ještě foto na památku zpátky do školky

Balonky a dalš í drobnosti ješt ě znásobily rado st z výletu souhlasit. Ať firma dlouho žije a rozrůstá se, aby měli taťkové a  mamky našich dětí dost práce. A my se s dětmi těšíme, až příští rok zahájí e.p.t. výrobu v nové velké hale v Habartově a opět nás pozve na návštěvu. MŠ Habartov, Okružní 111, okres Sokolov

Ve zdravém těle – zdravý duch „Já mrkvičku nejím! Já nechci zelí! Mně ta brokolice nechutná!“ Že vám to něco připomíná? Všichni víme, že by naše děti měly jíst více zeleniny a ovoce, ale jak to zařídit? I  v  naší mateřské škole se snažíme naučit děti základům zdravého životního stylu. Jedním z dílčích projektů byl např. „Týden zdravé výživy.“ Povídali jsme si o  tom, které potraviny našemu tělu prospívají a  které mu škodí, děti vystřihovaly a  třídily obrázky ze supermarketových letáků, vymýšlely jídelníčky a  nakonec ve  spolupráci s  rodiči přinesly doma vyrobené „zdravé“ pomazánky. Třída se změnila v kuchyň a  děti v  kuchaře. Samy si namazaly chlebové jednohubky a nabízely ostatním. A ejhle – mrkvičkovou, česnekovou nebo rybí pomazánku ochutnaly i děti, které se jindy ošklíbají. O tom, že máme před sebou ještě mnoho práce, nás přesvědčil fakt, že nakonec vyhrál Luboškův domácí rybízový džem. Ale jak praví přísloví „Nemusí pršet, jen když kape.“

Mateřská škola samozřejmě klade důraz na  prevenci rizikového chování, takže se děti hravou formou učí, jak zabránit vzniku a šíření nemocí (deset z deseti lékařů potvrdí, jak důležité je správné smrkání a  mytí rukou) a  také proč je nebezpečné kouření, pití alkoholu či užívání drog. Významnou součástí výchovy ke  zdraví je pohyb. V uspořádání činností během dne v MŠ dáváme mnoho prostoru k přirozenému i řízenému pohybu dětí. Během spontánní hry využíváme různé pomůcky a  náčiní pro rozvíjení hrubé i  jemné motoriky, rovnováhy, procvičování nožní klenby a pohybové koordinace např. Vítkův chodník, provazová lana, overbally, domek se schody a  skluzavkou a  mnoho dalších. Denně zařazujeme rozcvičku i  pohybové hry. Nejzdravější je samozřejmě pohyb na čerstvém vzduchu, který přizpůsobujeme počasí a ročnímu období. Na jaře starší děti absolvují předplavecký výcvik v  sokolovském bazénu.

V letních měsících se většina činností přesouvá na  zahradu, kde probíhá přirozené otužování vzduchem a vodou. Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem rodičům, kteří chápou, že jídelníček ve  školce musí splňovat určité normy a  motivují děti k ochutnání i takových jídel, na která doma nejsou zvyklé. Také chválíme rodiče, kteří svým dráčatům dávají vhodné oblečení na pobyt venku a tolerují jeho zašpinění, protože vědí, že malý človíček potřebuje běhat, hrát si a poznávat přírodu. V  dnešní přetechnizované době, kdy děti tráví mnoho volného času u televize nebo počítače, je důležité, aby měly i dostatek pohybu, sportovaly, chodily na  výlety a  uměly se bavit s  kamarády a nejen s tabletem. Zdravé a fyzicky zdatné dítě je také spokojenější a  lépe se učí. Chceme mít chytré děti? Učme je zdravému způsobu života. Mgr. Waitová Soňa,

MŠ Okružní 111 Habartov, okres Sokolov

KVĚTEN 2016

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

14

15

2. hasičská zábava Pro letošek nás naši politici potěšili uzákoněním nového státního svátku a tím dnem volna navíc na  Velký pátek, který tentokráte připadl na  25. března, čehož jsme se rozhodli využít a ke konání již druhé hasičské zábavy. Již během dopoledne se sešli členové a  členky našeho sboru v  MKS Habartov k  přípravě výzdoby sálu a  aranžování stolů. Na  letošní zábavu jsme si připravili pro všechny příchozí hosty i  malé překvapení a  to v  podobě stolu s občerstvením (řízečky, karbanátky a různé přílohy). Za přípravu tohoto minirautíku patří velký dík našim členkám, které se musely pořádně točit okolo plotny J. V předprodeji a na místě bylo prodáno zhruba kolem 60 lístků a stejný počet lidí také na osmou hodinu večerní dorazil. Úvodní slovo si vzal velitel sboru Petr Majer a po krátkém proslovu mohla zábava začít.

Kapela Fryzůr hasičsko u zábavu určitě neuhasila, ba na opak

Po velkém úspěchu z minulého roku jsme opět vsadili na jistotu a k poslechu a tanci si pozvali opět hudební skupinu Fryzúr, která byla opět skvělá a všechny v sále dokonale uvedla do varu a  po  hodině hraní již tančili i  ti, co snad nikdy netančí. Abychom nechali skupinu také vydechnout, byl večer proložen dvěma vystoupeními patnáctiletého Jiřího Vojtka z Bukovan, který nám předvedl žonglování s  PodPoi (svítící míčky měnící barvy), za které sklidil obrovský aplaus. Celý večer se prostě všichni skvěle bavili, užívali si tance i  hudby a  za  to všem patří veliký dík. Nemalý dík patří i  skvělé obsluze baru v  čele s  paní Brožákovou a  jejími děvčaty, která se starala o přísun tekutin pro všechny zúčastněné. Těšíme se proto také na  další rok, že se opět sejdeme v minimálně stejném počtu a se stejně dobrou náladou.

y na škodu níčka není nikd že ou pl ho to Trochu

jim Hasiči dokázali, že

rká krev v žilách koluje ho

Velmi děkujeme za  podporu těmto sponzorům: Městu Habartov a  MKS Habartov, Fuhrmann Medical s.r.o, AUTOFILIP Za SDH Habartov Radek Vodrážka předseda SDH

Taneční had, nebo snad rad ěji hadice?

Únor v městském klubu důchodců Když masopust končí a kočky, tak jako každý rok obléknou své masky, tak smíchem se otřásá celý sál. Tu bludičky s lucerničkami vábí pány nesmělé a zbloudilé, dámy rozšafné ukazují svůj šarm, cikánka k  tomu budoucnost předvídá a  různá maska i  zvířecí, rozkošnou tvář zakrývá i  klaun předvádí své divy a  kašpárek ten jen smích a radost přítomným rozdává. Když skončí masek rej, odkryté jsou tajnosti, pak v kole se točí celý sál. Na stolech se objeví pohoštění chlebíčky i dorty a vínko bílé, červené se leskne v  číších. Ke  všemu hudba vyhrává, zkrátka panuje dobrá nálada, tak jako vždy na našich setkáních. Přijďte i vy, kteří ještě nejste členy našeho klubu důchodců, stářím přece nekončí náš svět

maškarní I důchodci jsou stále hraví a jim opravdu povedly

převleky se

Březen 2016 B. Petrach

KVĚTEN 2016

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

16

17

Noc s Andersenem Tak jsme se po  roce opět dne 1. 4. 2016 sešli v  naší knihovně, abychom tady prožili noc plnou zábavy a  her. Letošní ročník „Noci s Andersenem“ se nesl v duchu oslav Karla IV., který je pro letošní rok nejdůležitější osobností z  našich dějin. Dne 14. 5. 2016 totiž oslavíme sedm set let od jeho narození. V pátek 1. 4. 2016 se okolo 18:00 hodiny začali scházet první „spáči“. Než jsme se rozkoukali, bylo všech 17 dětí připraveno na  dlouhou a  nekonečnou noc s  nabitým programem. Za  ten můžeme poděkovat především knihovnici Báře Tesařové. Děti se rozdělily pomocí losování na  tři družstva a  mohlo se začít. Spustila se bitva ve vědomostních kvízech, které samozřejmě tematicky souvisely s osobou Karla IV.. Po  takovém duševním vyčerpání musela

následovat odměna v  podobě večeře, aby se dočerpaly síly na  další klání. Následovaly úkoly zručnosti, dovednosti, dále sportovní disciplíny, noční „bobřík odvahy“, také něco málo z umění a  to barvení sádrových odlitků. Po  celou dobu jsme samozřejmě dočerpávali sílu malými svačinkami, které nám chystala knihovnice Líba Janurová a  mlsáním různých dobrot, abychom to všechno vydrželi. Ve  dvě hodiny ráno jsme pak zalehli do  spacáků. Některé účastníky vše zmohlo a  okamžitě usnuli, ale našli se i  tací, kteří vydrželi až do  čtvrté hodiny ranní. Nad spáči bděli knihovnice až do půl osmé ráno, kdy byl vyhlášen budíček. Po  snídani jsme rozjeli velký obchod s  odměnami, které si děti mohly zakoupit za  penízky, které vybojovaly během předešlého večera. Okolo deváté hodiny se

Futsalové jaro na Sokolovsku je v plném proudu a tradiční habartovské derby nepoznalo vítěze

děti začaly rozcházet do svých domovů a jsme přesvědčeni o  tom, že jejich cesta vedla přímo do  postýlek, kam okamžitě po  příchodu domů zalehly a nechaly si zdát krásné sny plné vzpomínek na „Noc s Andersenem“.

Po  zimní sezoně, kdy se futsalisté ukryli před nepřízní počasí do sportovních hal, a kromě běžných tréninků se hrály navíc i  krajské a  republikové soutěže, se před několika týdny opět rozběhly tři sokolovské futsalové soutěže hrané pod širým nebem, jejichž jarní část rozhodne o konečném pořadí v tabulce. Habartov je domovem hnedle pro dva futsalové kluby a  odvěké rivaly- AC Lítov a  ASK Rád a  vůbec lze napsat, že pro Sokolovsko je naše

Za městskou knihovnu Habartov Lenka Raková

Jarda Král otvírá skóre zápasu

la naplněna soutěžeNoc s Andersenem by . Na nudu nezbyl čas. mi, hrami a tvořením

Tradiční předvánoční turnaje habartovských tenistů Již se stalo tradicí, že každoročně v  předvánočním týdnu probíhají v  rámci TK Habartov turnaje. Nejinak tomu bylo také letos. Příjemné přerušení předvánočního shonu se opět uskutečnilo v  našem zimním azylu v  tenisové hale na  Hruškové. Dětská část soutěží se již však uskutečnila poprvé v  našem novém zázemí VÚH v Habartově. Dospěláckou kategorii letos opanovali výhradně muži, kteří si výborně zahráli na  Hruškové a potvrdili svou stabilní formu, kterou společně budují již několik let. Dorostenci se sešli k vzájemným soubojům také na Hruškové ve složení 2 chlapci, 1 dívka. Všichni si spolu krásně zahráli o hodnotné ceny a samozřejmě si domů odnesli také poháry. Naši nejmladší hráči se sešli k  tenisovým soutěžím v  klubovně VÚH Habartov. Prožili spolu pěkné sportovní odpoledne se spoustou soutěží a odměnou za jejich výkony byla pěkná hromádka odměn v  podobě míčků, medailí, sladkostí a diplomů.

Dovolte mi na tomto místě poděkovat za celoroční podporu Městu Habartov, p.  Jirglové z  pojišťovny Kooperativa, p.  Pádrové z  firmy EPT Connector, p. Jordovi za veliký kus práce, který odvádí při práci s  dětmi a  v  neposlední řadě také rodičům dětí. Více foto z  našich akcí na: http://tkhabartov. rajce.idnes.cz

Účastníci turnaje dorostu

město z  pohledu dění okolo futsalu poměrně důležité, neboť zde bydlí Honza Rod, který již po mnoho let organizaci futsalových klání věnuje nemalou porci svého času, přičemž nasbírané zkušenosti zúročuje coby funkcionář a  organizátor i  na  úrovni krajské a  divizní. Habartovské derby je i pro něj jedním z vrcholů celé sezony. Aktuální derby se odehrálo v  neděli 3. dubna dopoledne a snad i díky ideálnímu počasí přilákalo odhadem pět desítek diváků, kteří si tento emocemi nabitý zápas nechtěli nechat ujít. Vždy se totiž jedná o zápas, ve kterém veškeré papírové předpoklady takřka pokaždé vezmou za své, a postavení týmů v tabulce není vůbec v ničem rozhodující. A ani tentokráte tomu nebylo jinak. V tabulce aktuálně beznadějně poslední Lítovští nastoupili do  zápasu s  velkým odhodláním a ihned od úvodního hvizdu jich bylo plné hřiště. Těžili z  rychlých breaků a  přečíslení a  také z drobných nedorazů v rádské obraně. V cestě

jim však svými bezchybnými a občas až kouzelnickými zákroky stál brankář Roman Oswald, který lítovské střelce přiváděl mnohdy doslova k šílenství. Díky jeho přispění tak Rádští přestáli úvodní tlak a poté sami udeřili a uštědřili soupeři tvrdou lekci z produktivity. Po dvou vydařených akcích se povedlo ASK skórovat a vypadalo to, že navzdory nesporné aktivitě a  také do  určité míry herní převaze AC bude mít zápas svého tradičnějšího vítěze. Když se pak však Rádským nepodařil náskok po velmi dobré šanci, po které jen zadrnčelo břevno, navýšit již na  tři branky, vystupňovali Lítovští své úsilí a  krátce před poločasem se jim podařilo protrhnout střeleckou smůlu a poločasové skóre korigovat na 1:2.  Po  půli byl obraz hry veskrze stejný, jen snad aktivita ASK Rád směrem do útoku ještě o něco více ochabla. Ale zákroky obou gólmanů dlouho nedovolily změnu skóre. A  to dokonce ani při dvouminutové přesilovce, kterou díky vyloučení R. Hankera získalo AC. Tyto dvě minuty ale útočící tým doslova promrhal a  to stejně jako i  desetimetrový kop, nařízený za  šestý akumulovaný faul. Přesto Lítovští nesložili zbraně a  dál dobývali rádskou branku. To otvíralo i jisté možnosti také pro rychlé protiataky ráďáků, které však již další branku nepřinesly. Nakonec se úsilí AC přeci jen vyplatilo, když několik minut před koncem alespoň vyrovnali stav na konečných 2:2.  Z mého pohledu mělo derby vše, co jsem od něj očekával, tj. tvrdé souboje, totální nasazení, hecování, slovní potyčky a nepřeberné množství emocí. O  konečné dělbě bodů rozhodly dle mého soudu dva aspekty- famózní výkon brankáře Romana Oswalda a tentokráte neutuchající snaha zlomit nepříznivé skóre, která Lítovským v tomto případě, spolu s dodržením stanovené předzápasové taktiky, vydržela až do závěrečného hvizdu utkání. Z pohledu postavení v tabulce

Úvodní potřesení ruk ou

žkou pro velkou překá yl b d al sw R. O tky Lítováků gólové chou

ASK Rád čelí trestnému kopu

je tak pro Rádské získaný bod velkou ztrátou a  pro Lítovské vítaným ziskem, nicméně vezmu-li v potaz obraz zápasu, bylo ASK nakonec týmem šťastnějším. Čerstvé informace o  tom, jak se našim týmům v okresním přeboru daří, lze načerpat na  adrese: http://nv.fotbal.cz/futsal/ kao/ karlovarsky/sokolov/souteze.asp?soutez=953O1A Mgr. Aleš Plevka předseda Komise pro sport a kulturu

Za TK Habartov Milan Rada

Svůj turnaj absolvovali i tenisté v dospělé kategorii

lo majka v souboji tě R. Hanker a L. Ta na tělo

KVĚTEN 2016

R. Novák se snaží ohrozit lítovskou svatyni

třelené branky Lítovští se radují ze vs

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

18

19

SOUTĚŽ VE HŘE NA ELEKTRONICKÉ HUDEBNÍ NÁSTROJE 2016 Školní rok 2015/2016 začal na  Základní umělecké škole Habartov s  ambicemi zúčastnit se soutěže ve  hře na  elektronické hudební nástroje. Žáci se proto celé první pololetí snažili naučit skladby, s nimiž by mohli školu reprezentovat. Do  soutěže ve  hře na  elektronické hudební nástroje byli za  Základní uměleckou školu Habartov přihlášeni žáci paní učitelky Mgr. Veroniky Zábranové. Školní kolo se konalo 12. února 2016 v hudebním sále Základní umělecké školy Habartov, kde se na prvních postupových místech umís-

Okresní kolo soutěže ZUŠ v Chodově

tili žákyně z pobočky ZUŠ Habartov Krajková Valentýna Maršíková (11 let) za  IV. kategorii, Barbora Střihavková (15 let) za  VI. kategorii a  za  ZUŠ Habartov Eliška Vachková (14 let) v  VI. kategorii. Tyto tři žákyně postoupily do  okresního kola soutěže elektronických hudebních nástrojů, které proběhlo v Základní umělecké škole Chodov, dne 16. února 2016. Zde se všechny výše uvedené žákyně umístili na 2. místě. Mgr. Veronika Zábranová

Základní umělecká škola Habartov na soutěžích malých hudebníků

Školní kolo soutěže ZUŠ

V  letošním roce se uskutečnily soutěže žáků ZUŠ. Kromě účasti v soutěži v oboru hra na keyboard reprezentovaly školu v oboru komorní hra tyto soubory: Trio zobcových fléten (Lucie Kutláková, Markéta Hrušková a Natálie Palová ) - v konkurenci 12 souborů obsadily skvělé 2. místo Duo příčných fléten (Lucie Kutláková, Natálie Palová ) - v konkurenci 12 souborů obsadily taktéž bezvadné 3. místo

Základní umělecká škola Habartov, příspěvková organizace, okres Sokolov, se může pochlubit ještě jedním významným úspěchem. Žák Martin Kratochvíl ze třídy p. uč. Jiřího Janaty absolvoval úspěšně přijímací zkoušky na  Konzervatoř Plzeň v oboru hra na tubu. Upřímně všem gratulujeme. Jiří Janata

TJ Baník Habartov informuje: Dne 19. března 2016 se v prostorách klubovny fotbalového klubu uskutečnila valná hromada členů TJ Baník Habartov. Kromě členské základny se jí účastnili i zástupci vedení města v čele se starostou Ing. Petrem Janurou. V její první části aktuální vedení klubu informovalo přítomné o  jeho chodu v  uplynulém roce. Hodnotily se sportovní výkony i  výsledky, materiální zabezpečení a také finanční situace tělovýchovné jednoty. Na přetřes přišly i plánované akce, které by měly ještě zlepšit fungování celé organizace a zabezpečit vylepšení podmínek pro sportovní činnost. Nejdůležitější událostí však byla v druhé části volba nového vedení Baníku. Po  několika letech, kdy se z  pozice předsedy TJ snažil zajistit chod celé organizace, se rozhodl ze svého postu odstoupit Jaroslav Klarner. Za  svou odvedenou práci si určitě zaslouží velké poděkování.

Jak už to tak bývá, zájemců o uvolněnou funkci, která sice v  sobě obsahuje jistou společenskou prestiž, ale navíc i  mnoho starostí a  velkou porci odpovědnosti a  práce, mnoho nebylo. Respektive nebyl žádný. Nicméně po  rozsáhlé diskuzi se toto břímě rozhodl přijmout na  svá bedra pan Werner Hopf, někdejší hráč našeho A- týmu a  v  současnosti také asistent trenéra mužského celku. Werner získal jednomyslnou podporu, a byl tedy zvolen na post předsedy TJ Baník Habartov. Čeká ho nelehká práce, nicméně k ruce mu bude zkušený a zaběhnutý tým lidí, neboť jinak se vedení klubu nezměnilo. V následujícím období tak TJ Baník povede pětičlenný výbor v tomto složení: Předseda: Werner Hopf Sekretář: Richard Mašek Hospodářka: Petra Bufková Členové: Ing. Vojtěch Nádvorník, Petr Tóth

Všechny členy čeká mnoho zařizování a  práce, která snad přinese ovoce v  podobě co možná nejlepších sportovních výsledků. Jedním z  nejtěžších úkolů, který tento tým čeká, je obnova družstva žáků, aby tak byla zajištěna možnost kontinuálního a plynulého přechodu hráčů mezi jednotlivými věkovými kategoriemi a to od přípravky, právě přes žáky, dorost, až k  A- týmu a případně i staré gardě. Popřejme tedy všem zainteresovaným, ať se jim podaří jejich představy a  plány naplnit a  nám divákům a fanouškům co možná nejpohlednější dění na habartovském hřišti, které přinese góly a body pro domácí tým.

v ulici Karla Čapka Nově zbudované parkoviště

Nová hala ept vyžaduje vybudování přípojky tepla

Mgr. Aleš Plevka předseda Komise pro sport a kulturu

Nová výrobní hala ept roste jako z vody, pohled od města KVĚTEN 2016

molici a nahradí pka , jež je určena k de Ča rla Ka ci uli v va Budo a městská zeleň 50 parkovacích míst

ji asi

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

20

21

Děti jsou květinami našeho života „Někdy kytka, jindy bodlák, povzdychne si mnohdy některý z  rodičů. Ale nechme dnes úvah a  pojďte, budeme si o  květinkách, které lemují naše životy, trochu povídat. Janička byla tenkrát holčička dvouletá. Pobíhala po travnatém dvorku mezi slepicemi u své staré tety, kam ji na  pár hodin přivedla její mamka. Náhle se pozastavila u slepičí hromádky a zeptala se: „Čo to je?“ Bylo jí sice vysvětleno, že je to slepičí hovínko, jenže mateřskou řeč ji neučili jenom rodiče, ale i  děti, se kterými si občas hrála. Vyměnila tedy zdrobnělé slůvko za  mnohem tvrdší a  upřesnila: „Žíkám.…“ Však si domyslíte. Následovala přednáška, že je to ošklivé slovo, které se nesmí říkat, slepičky jsou užitečné, dávají nám vajíčka a někdy vodí i kuřátka. Chvíli poslouchala, nakonec pravděpodobně usoudila, že povídání bylo dost, spojila tři slova v  jedno jediné rázným: „Ítelemtenatlepíty“ a  šla se raději podívat na  králíky. Ne, nebylo to dítě maďarských rodičů, oba Češi jako poleno a  když slušně přeložím, pak řekla víc než jadrně: „Vykašlem se na  slepici.“ Dovtípili jste se, že první slovo bylo opět vysloveno natvrdo? Protože léta běží, vážení, malá Janička se letos se svým devadesátiletým manželem stěhovala do domova důchodců a taky už překročila osmdesátku. Proč si po  tolika letech pamatuji její dávné trojsloví? Když se v  naší rodině probíral nepochopitelný skutek nebo jednání některých lidí a  rodiče usoudili, že náprava je nemožná a zbytečná, mávnul jeden z nich rukou, pronesl: „itelemtenatlepíty,“ a víc se k problému nevraceli. Zůstanu ještě u  dalšího, stejně starého brebty Honzíka. Pokud se pohyboval v  místech, kde nepořádní kuřáci zanechali nedopalky, okamžitě jeden sebral a  strčil do  hubičky. Jednou si ho však spletl s  malým kamínkem podobného vzezření, pocumlal ho v  puse a  se slovy: „Není vono,“ okamžitě vyplivnul. Šli jsme spolu do  lesa. Usadili jsme se u  cesty, ale když zjistil, že na  protější straně si hrají děti z  družiny, rozběhl se přes louku za  nimi. Četla jsem, ale neustále pozorovala, jestli se mi někam nezaběhl. Náhle vidím, jak mu starší chlapec dává cosi do  dlaně, malá pauza a  dárce s  gustem vlepil obdarovanému pohlavek. Potrestaný však nepřiběhl s pláčem ke mně, hrál si s dětmi dál a smutně přiběhl teprve tehdy, když děti odcházely zpátky do školy. „Co jsi provedl tomu chlapečkovi, že ti dal pohlavek?“ Sevřel ručičku v pěstičku a vysvětlil: „Motýka makal také.“ „Co ti potom kluk povídal?“ „Chůůůůdáááák.“ Víte, co se vlastně stalo? Velký kluk si usmyslel, že malého potěší, chytil motýla a posadil ho na rozevřenou malou pacinku. Ale obava, že motýl uletí, způsobila, že ji pevně sevřel v  pěstičku, „Motýka makal také,“ mačkal a  mačkal, až umačkal. Velký kluk

se naštval, že se zbytečně honil za  motýlem, který je teď napadrť, rozpřáhl se a trestal. U nás po letech další rodinné úsloví. Když někdo něco vyráběl, nebo opravoval a nepovedlo se, upřesnil druhým slovy: „Motýka makal také. Chudák.“ Děti dokážou někdy dospělého pěkně obohatit. Malá blondýnka mi jednou vyprávěla, jak se těší na  Ježíška. Jak Ježíšek vypadá? No přece má po tělíčku malé bodlinky. Už jsem nepátrala, jak na  nich nosí dárky. Podobnost s  ježkem čistě náhodná. Pokud jsem s  dětmi odcházela do  lesa, občas se k  nám se svolením rodičů přidávaly další. Šel s  námi jednou početný houfek uličkou kolem Pokorných. Však znáte poslední domek u  potůčku, kterému stále starousedlíci říkávali u Pokorných, i když tam rodina už dávno nebydlela. Po cestě jsme si povídali pohádku o Červené Karkulce, kdy každý něco přidal, přešli jsme potok a stoupali vzhůru. Po levé straně je taková prohlubeň, u  které stojí větší kámen. Konvoj se tu zastavil a  malý Jan, kterému dědeček říkával Jenoušku, se náhle zeptal: „Jak to dělá vlk, když chce mít malý vlky?“ Logická otázka. Před několika dny mu babička ve starém Habartově ukazovala kvočnu, která seděla na vejcích a vysvětlila, že za několik dní bude vodit malá kuřátka. Takže když slepice, tak proč ne vlk. Mám dost bujnou fantazii, a  když jsem tudy chodívala už sama, protože děti odrostly a měly jiné zájmy, vždycky jsem na tom šutráku viděla vlka, sedí, ocas stranou, aby nepřekážel, a čeká, až se vylíhnou vlčata. Těžko říct, že se mu ta vejce na kameni nerozbijí. V lese se učíme znát kytky. Ale když mi malá černovláska oznámila nad pryskyřníkem, že tohle je puchejřkytka, místo lomikámen byl v jejím podání lokymámen a  další místo krvavec toten označil jako krvavec tento, poznala jsem, že tudy cesta nevede a  začala jsem rostlinám vymýšlet malé říkánky. Květinu jsme usušili, vylisovali, izolepou připevnili na list ve školním sešitu, školáckým písmem jak kdo uměl, přidali říkánku a poznání bylo na světě zapamatovatelné. Znáte možná tu kytku-nekytku, která zjara roste při cestě k našemu velkému kameni, a chtějte, aby se takový prvňák zapamatoval název kontryhel. Ale když přidáte „v lese roste kontryhel, o jaru nám pověděl,“ nezapomene, dokonce ohromí i kantora, kterého upozorní, že umí a zná. Dávný pane učiteli, ohromila vás i  podruhé, když vám při tělocviku ukázala, jak se tančí kozáček. Zeptal jste se, kdo ji tanec naučil a  užasl. Jenže váš údiv nebyl na  místě. Učila jsem ho vsedě na stoličce, kdežto ona okamžitě v dřepu i vestoje. Zkrátka pohybový talent. Do  naší dvouletkové miniuličky přijel jednou pan Janura se svým povozem. To bylo pozdvižení! Z  přilehlých dvouletek se sbíhaly všechny děti, a  tehdy jich tu žilo opravdu hodně, aby

je zblízka viděly. Všechny se schumelily kolem koňských hlav, jen takový malý klouček se pořád motal kolem jejich pozadí. Říká se, že kůň je nebezpečný zezadu a  ženská – však to znáte, není třeba dodávat. Malého jsem tedy posílala dopředu s  poukazem, že by ho třeba některý mohl kopnout. Malý badatel mluvil už docela obstojně, jen písmenko er mu dělalo potíže. Na  rozdíl od  ostatních brebtů si vypomáhal písmenkem dé, takže mi vysvětlil: „Dyž já nevím, kde mají koníčci pdelku.“ Škoda, že aspoň jeden z  nich nezačal sypat koblížky. Došlo by k  názornému vyučování a  mrňous by pochopil. Před lety skončila rekonstrukce Národního divadla a televize v sobotu dopoledne opakovala slavnostní představení opery Libuše. Zapínám televizi, ale ještě než zazní první tóny předehry, zabuší na naše dveře prvňák Honzík. Přiznám, moc se mi jeho návštěva nehodila, ale dítě přece nemohu zklamat. Vešel, kouknul na obrazovku, zeptal se, co tam dávají a  kupodivu se chtěl dívat. Usedli jsme tedy vedle sebe, poslouchal hudbu i  zpěv, občas jsem mu tiše přiblížila děj, a když zavolala jeho mamka s výzvou, aby šel k obědu, poprosil: „Přijdu hned, až Libuše skončí.“ O  přestávce zhltnul náš oběd a skutečně se díval až do konce. Za pár dní jsem se dozvěděla, že si z novin vystřihl obrázek představitelky Libuše, uložil mezi své poklady a  po  návratu ze školy si s  ním povídal. Někdy i prvňák zanechá v dospělém člověku hřejivý pocit. Brzy znovu zabušil. Chtěla jsem jeho vjem z  opery ještě umocnit, tak jsem před ním rozevřela velkou obrazovou knihu o  Národním divadle. Prohlíželi jsme si spolu výzdobu, obrazy, sochy, povídali si o  vyhoření i  následných sbírkách. Když jsem knihu ukládala, chtěl ještě znovu vidět jeden obrázek. Byla jsem na  sebe pyšná, že jsem dítěti přiblížila umění a otázala se, který obrázek má na mysli. Bác! „Tu paní s těma nahatejma prsíčkama.“ Jak je známo, pýcha předchází   pád. Ukázala jsem a  vyprávěla, že jsou to takové studánky, z  kterých pijí malé dětičky mlíčko, ale nevím, jak bych s takovým povídáním uspěla dnes, kdy už k němu zvolna kráčí čtyřicítka. Listopadový večer. Moc nemrzne, sníh už napadal a zůstal ležet. Ulicemi bloudí pětiletá holčička a  táhne za  sebou sáňky. Je sama, samotinká a bůhví, kde má rodiče. Obcházíme spolu restaurace, ale nikde ji neznají, nikdo se nepřihlásí ani na výzvu v místním rozhlase. Zastavíme na chvíli promítání kina, lidé naštvaní, chtějí se dívat, ale když se pak dozvědí, o co jde, prohlížejí si holčičku ze všech stran, znovu však marně. Neřekne, jak se jmenuje, kde má tatínka, mamku, jen sáňky nedá z rukou a vytrvale capká. Ne, už s ní nikam nepůjdu, vezmu ji s sebou domů, přespí u nás noc a nějak i ten následný pláč zvládneme. Autobusy tenkrát parkovaly na náměstí, je tu připraven i ten,

který odjíždí na  noční směnu. Moc si od  toho neslibuji, ještě naposledy zkusím. „Jé, Helenko, kde se tu bereš?“, ozve se paní z prvního sedadla. Panenka ožije, vidí známou tvář. Neuvěřitelné. Bylo to dítě z Bukovan. Paní ji bere s sebou, je ze sousedství, její máma bude končit s  odpolední směnou, Helenku nechala doma s tátou. Autobus odjel a  teprve druhý den se dovídám, jak to vlastně bylo. Táta se svým bráchou se rozhodli, že půjdou do Habartova nakupovat. Helenku pečlivě oblékli, posadili na sáňky a vyjeli. Kde a hlavně co nakoupili, nevím. Jisté bylo, že se vydali pak zpět a  na  dítě zapomněli. Zapomenout můžete brýle, peněženku, kufr, ale dítě? Schovejte si svůj úžas ještě na jednu příhodu. Přišla na  úřad s  pomlácenou holčičkou. Byla na  šichtě, doma dvě děti, šest a  tři roky, zůstaly s  jejím manželem. Táta příliš nepečoval, odešel do  hospody, a  když se dlouho nevracel, děti dostaly hlad. Usmyslela si tedy starší sestřička, že ohřeje aspoň polívku, zapálila u  sporáku hořák tak, jak to vídala u mamky, přistrčila hrnec, a když se začala polévka vařit a vytékat na sporák, dostavil se podnapilý otec. Sporák uhasil, dívenku surově zmlátil, hodil na  postel a  odešel zpátky do  hospody. Ubohé dítě našla matka po návratu v horečkách. Teď tu stála rozzlobená, ukřičená, v  ruce lékařské vysvědčení z  ordinace a  domáhá se spravedlnosti. Něco s  tím udělej, úřade, pošli toho ožralýho mizeru před nějakou komisi, ať ho zavřou, až zčerná, copak to jde, takhle ublížit dítěti? Komise. Jemu i  jí je doručeno předvolání. Těsně před začátkem jednání se dostaví žalobkyně, omluví se, všechno bylo jinak, holčička upadla na  schodech, obě děti mají zlatého tátu, o  všechny se stará, peníze

vydělává, je tedy úplně zbytečné, aby oba chodili na  nějaký úřad. Odešla. Uplynul necelý rok. V  obřadní síni města je vítání občánků. Sedí tu i  rodina se čtyřletým chlapečkem, sedmiletou holčičkou a  malým nemluvňátkem. Pomyslíte sice, že někdejší odvolání způsobila manželská postýlka, ale při pohledu na  nejmenšího drobečka má vítající pocit, že páchá trestný čin. Jestli dovolíte, zabrousím do  vlastních řad. U  šicího stroje stojí čtyřletý klouček a  dívá se, jak mu šiju kalhotky, a  ptá se: „A  kdo mi ušil jazýček?“ Tenkrát se spokojil s  odpovědí, že to byl tatínek s  maminkou. 1. třída. Vrací se ze školy a  hned ve  dveřích hlásí: „Nikdo nemá takový jméno jako já. Jen já a  Lebedův pes.“ Žily tu tenkrát dvě Lebedovic rodiny a  zdaleka jsem nevěděla, že jedni mají psa, který se jmenuje Ctibor. 6. třída a  prosba, abych ho vyzkoušela z  přírodopisu. Ne, nebyly to rostliny, ale domácí zvířectvo. Po  drobné drůbeži i  větších zvířatech jsem najednou zpozorněla. Mají mladinkou učitelku, jakpak jim asi vysvětlila rozdíl mezi býkem a volem. „To se mu uřeže ňáký zařízení a je z něj potom vůl,“ odpověděl nespisovně. „A  víš, kde to zařízení je?“ „No asi u  mozku, když je z  něj potom vůl.“ Statečně jsem přemohla smích, ale na  výrazu mé tváře pochopil, že asi střelil vedle a přemýšlel dál: „Že by to bylo u žaludku, u srdce, nebo kde?“ Nebylo to ode mne moc chytré, když jsem mu napověděla, že on to má vlastně taky. Vyletěl jako čertík z krabičky s otázkou, jestli mu to taky můžou uřezat. Zamítla jsem a  nezbylo, než pojmenovat a umístit. Taky se zeptat, jestli ví, k čemu to „zařízení“ slouží. „Já nevím jak komu, ale já to mám k  cejtění.“ Byla jsem vedle. Proč

zrovna k cítění? „No když se do toho v tělocviku náhodou praštím, tak to strašně bolí.“ Plyne z té rozmluvy poučka. Pozor páni na tělocvičnu, strašně to bolí. Po  třídní schůzce jsem chtěla historkou potěšit mladičkou učitelku přírodopisu. Užasle se na  mne podívala a  tónem staré, zasloužilé pedagožky řekla: „To se teda divím, když jsme si to tak krásně vysvětlili.“ Rázem jsem si připadala jako žáček u  tabule, který neumí. 9. třída a  komplexní hodnocení žáka. Pilný, vytrvalý, přemýšlivý, ukázněný, po  celou školní docházku s  vyznamenáním, sportovec. Safra kluku, to je hodnocení jak pro ministra. Až na ten závěr. Nedoporučuje se na  studium na  střední škole. Nemá v  pořádku rodiče. Kdyby se před dvaatřiceti lety neustlal pod skálou a  víc se do  života nevrátil, bylo by mu letos šedesát. Přemýšlím. Snad negativní konec jeho pochvalného hodnocení způsobil ten nespisovný bejk, co mu u  mozku uřezali ňáký zařízení a  byl z  něj potom vůl. Své vyprávění končím zvláštním setkáním. Obyčejná ženská, řekli byste na  první pohled. A  vidíte, právě ona přijala se svým mužem do rodiny vinou dospělých psychicky narušeného chlapce s minimálními hygienickými návyky i problematickým chováním. Snad v té chvíli potřebovala někoho, kdo by naslouchal a  komu by svěřila své starosti. Nebylo jich opravdu málo. Když odcházela, ještě se ve  dveřích otočila a  řekla: „Snad se nám podaří vychovat z něj – to …,“ chvíli hledala výraz a  pak krátce dodala: „Člověka.“ Milí rodiče, i když se občas popícháte o trny, přeju vám, abyste z  kytiček svého života vychovali – člověky. Miroslava Sčotková

Poděkování Chtěla bych na  tomto místě poděkovat panu Pavlovi Majerovi z  Vodohospodářské společnosti Sokolov, který přišel se skvělým nápadem a v době přerušení dodávky elektřiny nám nabídl k zapůjčení centrálu, aby mohly být v provozu alespoň 2 třídy. Díky této nabídce jsme den bez elektřiny všichni zvládli. Moc si ochoty a vstřícnosti pana Majera vážíme. Děkujeme. Za MŠ Duhová Habartov Eva Dvořáková, ředitelka školy

KVĚTEN 2016

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

22

23

inzerce

Dům dětí a mládeže v Habartově pozval rodiče s dětmi na hravou vycházku

KAMENICTVÍ GRABSTEINE - ZÁMEČNICTVÍ Již pošesté v řadě si pracovnice habartovského DDM ve  spolupráci s  partou nepostradatelných ochotných dobrovolníků připravily akci pod názvem „Mámo, táto, pojď si se mnou hrát“, která si klade za  cíl, aby rodiče dostali možnost a důvod strávit se svými dětmi nějaký ten čas při společném hraní. Akce byla naplánována na pátek 13. května, kdy se od sedmnácti hodin vydávaly na 2-3 kilometrovou lesní vycházku skupinky dětí a  dospělých. Tentokráte však jednoznačně převažovaly maminky nad tatínky, neboť akce kolidovala s  utkáním naší hokejové reprezentace na  mistrovství světa, které tak u  mužských zástupců rodin dostalo nejspíše přednost. Start se tradičně nacházel u  DDM, kde Jana Chalupská a  Iva Dobošová trpělivě a  opakovaně instruovaly všechny příchozí, kteří se postupně, vybaveni žlutým papírovým kruhem, jenž představoval základ slunce, vydávali na lesní procházku. Během ní je čekalo asi dvanáct stanovišť a na nich i plnění jednoduchých úkolů. Ty byly jak čistě pohybové tak také zaměřené na další

nejrůznější dovednosti. A  poněvadž smyslem bylo společné hraní, museli se, pokud chtěli získat dvojnásobný počet slunečních paprsků, aktivně do  jejich zvládnutí zapojit i  dospěláci. Drtivá většina z  nich to také s  úsměvem udělala, a tak žlutý kotouč se začal záhy pyšnit přibývajícím počtem nalepených žlutých proužků. Na trať se postupně vydalo 43 rodičů a 67 dětí, a  tak není divu, že se těm desítkám sluníček podařilo zahnat i hrozící průtrž mračen a došlo jen na  nějakou tu občasnou přeháňku. Jinak bylo v lese ale opravdu krásně. Celá procházka mohla většinou trvat tak něco přes hodinu, a  pokud se pak účastníci vrátili zpět k Domu dětí a jejich slunce naplno zářilo, čekala je zasloužená odměna. Pro rodiče se jí stala čokoláda opatřená i  poděkováním za  to, že si udělali čas na svoje děti, a těm snad udělaly radost žertovné hopsající zuby, nafukovací balonky s nápisem DDM a další drobnosti. Akce trvala něco přes dvě hodiny a  znovu dokázala, že někdy stačí opravdu celkem málo pro to, aby se děti cítily spokojené, a  to je snad i  nejhlavnějším cílem všech rodičů.

Barevná překáž kovka potrápila koordinaci po hybů

KVĚTINÁŘSTVÍ RÁCHEL

Žáček & Žáček

Stanislava Žočková

Provozna: Nový Kostel 201, Habartov 349 Telefon, fax: 354 599 718 / Mobil: 602 848 039

Náměstí Přátelství 109, Habartov

www.kamenictvizacek.wz.cz VELKÝ VÝBĚR PŘÍRODNÍHO KAMENE inzerce zpracování kamene • výroba pomníků • renovace pomníků • schody zahradní architektura • parapety • kuchyňské desky • hřbitovní doplňky

Nabízí • vázané živé i umělé květiny • keramiku • dárkové zboží Objednávky na tel. 602 587 031

ČIŠTĚNÍ KOBERCŮ A SEDACÍCH

á Pracovnice DDM J. Chalupsk akce íky stn úča jí a I. Dobošová instruu

SOUPRAV ČISTÍCÍM STROJEM KÄRCHER Čistím strojem KÄRCHER Před návštěvou není třeba nic vyklízet. Havlík Petr, Pionýrů 1293, Sokolov. Mobil: 602 840 723

Pracovníkům DDM a  asi dvěma desítkám pomocníků, bez jejichž obětavosti by se to prostě a jednoduše neobešlo, tak znovu a zcela po právu náleží velikánský dík za to, že tento cíl pomohli v pátek třináctého v Habartově a jeho příměstském lese naplnit.

TRUHLÁŘSTVÍ Jaroslav Dvořák Nabízíme Vám výrobu: • kuchyňských linek • vestavných skříní • bytového nábytku • kancelářského nábytku

Mgr. Aleš Plevka předseda Komise pro sport a kulturu

www.nabytek-dvorak.com Tel.: 777 262 272

Záchrana plyšáka v tunelu se všem vydařila

účastníky elivě čekaly dětské trp y nk lo ba í ac Nafukov

Za splněný úkol přibývaly slunci paprsky

KVĚTEN 2016

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

24

25

Aprílové počasí skautskému pálení čarodějnic v Habartově nakonec přeci jen přálo Po  týdnu v  jehož průběhu se nám ještě prostřednictvím sněhové nadílky a  teplot pod bodem mrazu připomněla svými rozmary paní Zima, se sobotní počasí značně proměnilo, což zcela jistě uvítali habartovští skauti, kteří si na  sobotní podvečer tradičního 30. dubna připravili pro děti zábavný program.

Zasloužilé čarodějnice s úsměvem, ale pečlivě střežily vchod do skautského areálu

Poslední duben pro letošek vyšel na  sobotu, což sice značí, že jsme vinou sváteční neděle přišli o  jeden den pracovního volna, ale pro skauty ze střediska Dýmka Habartov to znamenalo, že finální přípravy akce pro širokou veřejnost bylo možné naplánovat na  sobotní dopoledne, a  zvládnout je tak v  mnohem poklidnějším tempu, než když poslední duben připadne na všední den, kdy jsou mnozí zaneprázdněni pracovními povinnostmi. Ve skautském areálu tak bylo živo už od deváté hodiny dopolední, kdy se všichni činili, aby v  pozdní odpoledne mohli přivítat příchozí hosty. Celý areál byl uklizen, připravovalo se venkovní posezení, táborový kruh s  ohništěm

Památeční foto v čaro dějnické kulise sestry Milušky

a dostatečnou zásobou klacků na opékání čehokoliv, zázemí bufetu, dokončovala se májka, pódium a vůbec celková výzdoba areálu. Zbyl i čas na několikahodinový polední odpočinek, a když se se pak okolo čtvrté hodiny všichni znovu sešli, bylo nutné již jen dochystat registraci čarodějnic a  rozmístění herních stanovišť pro děti. Již před půl pátou se před areálem začali scházet první návštěvníci. Vstupné bylo zcela dobrovolné a tuším, že podruhé v historii se výtěžek z  něj skauti rozhodli věnovat na  charitativní účely. Zatímco poprvé putovaly takto získané prostředky až do  vzdálené Indie, tentokráte se ze 4000Kč může těšit Natálka Hajduová ze Starého Sedla, která trpí chorobou zvanou  DMO – spastická diparéza, což je jedna z  forem dětské mozkové obrny. Peníze využije na  tolik potřebný lázeňský pobyt. Ostatně Natálce skauti pomáhají i prostřednictvím sběru plastových víček a i tímto činem naplňují jedno ze svých základních pravidel, jímž je pomoc druhým. Počasí v Habartově bylo vskutku příjemné, svítilo sluníčko a rtuť teploměru o několik stupínků překročila plusovou desítku, a  tak na  skautské čarodějnice, které jsou cíleny především na rodiny s malými dětmi, dorazilo odhadem něco mezi třemi a čtyřmi sty návštěvníky. Registrací prošlo na  pět a  dvacet čarodějnic a čarodějů, kteří se utkali o titul Miss čarodějnice 2016. O pořadí rozhodovalo bodování náhodně vybraných porotců, kteří to však organizátorům příliš neulehčili, pomoci proto musela další vedlejší kritéria. Nicméně nakonec se trojice „krasavic“ mohla přeci jen těšit z korunky, šerpy a dárku. Titul Miss sympatie si vysloužila jednomyslně zvolená N. Hajduová, která přijala skautské pozvání a na akci osobně a navíc i v převleku dorazila.

Krajkovská kapela Crazy House Band se postarala o hudební doprovod akce

Skautkám maska sluší možná

více jak civil

Ostatní děti mezitím absolvovaly hry a soutěže, přičemž splnění disciplíny bylo zaznamenáno do průvodní karty. Po jejím vyplnění a odevzdání si děti mohly vybrat z  nabízených odměn. K mání bylo i tradiční lezení na májku a opékání buřtů a čarodějnice.  Všude panovala poklidná a pohodová atmosféra, děti dostaly prostor se vydovádět a  dospělí jen tak volně posedět a  poklábosit se známými. Využili k  tomu zázemí bufetu či dostatku vlastních přinesených zásob. Dobrou zábavu jistě obohatila i živá muzika, o kterou se postarala kapela Crazy House Band z Krajkové, která něco přes dvě hodiny odehrála bez nároku na  jakoukoliv odměnu. Okolo osmé večerní se areál již pomalu vyprazdňoval a  pouze u  ohně zůstávalo několik vytrvalců. Všichni organizátoři a  pomocníci odvedli bezvadnou práci. Jsem přesvědčen o tom, že menší děti, pro něž je akce primárně určena si těch několik hodin na  čerstvém povětří a  s  dobrou zábavou řádně užily. Odrostlejší roveři se pak chopili role hlídačů, aby skautská májka dožila rána a  po  celý květen tak byla součástí areálu klubovny. Neděli pak skauti pojali opravdu ve  stylu Svátku práce, neboť je čekal finální úklid celého areálu, těšit je však kromě slušné návštěvy může i onen fakt, že touto akcí spolu s návštěvníky pomohli dobré věci a to se cení. Aleš Plevka- Dr.Obeček

nadšení tus vyvolala ru B y in p ku  s Píseň od skautů drostlejších i u značně o

Děti z mateřské školy na lyžích Naše Mateřská škola Duhová v loňském roce obdržela nabídku Skiareálu Mariánské Lázně a  Sportovní a  vzdělávací agentury Yellow Point zúčastnit se týdenního skupinového lyžařského výcviku určeného dětem z  mateřských škol. Nabídka zahrnovala dopravu do  místa konání výcviku, zapůjčení kompletního lyžařského vybavení a  výuku pod vedením zkušených instruktorů po  dobu pěti pracovních dní, a  to vždy dvě hodiny denně. Tato nabídka byla velice zajímavá a  my jsme si řekli, proč nezkusit něco nového, pro děti zajímavého a  rozhodně přínosného. Pobytu na čerstvém vzduchu není nikdy dost, a když to bude navíc i  na  sněhu – tomu se nedá odolat. A  tak 15. února letošního roku vyjelo na svah v Mariánských Lázních 11 dětí na historicky v pořadí první lyžařský výcvik. Bohužel tři děti z  celkového počtu přihlášených pro nemoc vyjet nemohly, ale tak docela zkrátka nepřišly. Agentura pro ně vystavila certifikáty, na  které mohou čerpat sjednané služby kdykoli v termínu do 31. 12. 2017 v kterémkoli místě působení agentury po celé ČR. Jak již je uvedeno výše, dne 15. února po časnějším obědě jsme se v šatně oblékli do lyžařského vybavení, některé z  dětí dokonce do vlastní kompletní lyžařské výstroje. Vysoká míra těšení se na nové zážitky z dětí jen sálala, což bylo patrné již od  jejich příchodu ráno do  školky. Je však na  místě podotknout, že i  my, paní učitelky, jsme hořely zvědavostí, jak bude vše probíhat a jak to všechno zvládneme. Pobrali jsme proto svačinku od  paní kuchařky, hromady papírových kapesníků, nějakou tu dobrotu na doplnění vydané energie a naskákali jsme do mikrobusu. I  přes chybějící polední spánek děti nevykazovaly pražádné známky únavy, což se však za  několik hodin a  dní mělo změnit. Cesta utekla rychle a  my jsme za  zhruba 45 minut stáli pod svahem. Tam na  nás čekali milí a  vstřícní instruktoři a  instruktorky. Ve  skiservisu byly děti vybaveny lyžemi, přezkáči, helmičkami a  vestami. Jako výprava „robotů“ jsme se přesunuli do dětského snowparku, kde se nacházel přepravní pás a  mnoho motivačních barevných dětských prvků pro účely výuky – brány, postavičky, zápichy do  sněhu pro slalom apod. Zhruba po jedné hodině prvního boje s  rovnováhou a  s  neposlušnýma nohama nastal čas na svačinu. Pro děti byl připraven čaj a loupáčky, které do nich po několika minutách doslova spadly. Po  svačině následoval opět přesun na sníh. V pondělí byly podmínky dostačující, avšak ne zcela ideální. Sníh z důvodu vyšších teplot tál, byl mokrý a  těžký, místy dokonce prosvítalo

bláto. Naštěstí se nad námi počasí slitovalo, s každým dnem teploty klesaly i přes neustálý svit slunce a připadával nový sníh. Během pondělí a úterý probíhala výuka všech dětí ve snowparku. Ve středu pak bylo vybráno prvních pět dětí, jejichž lyžařské schopnosti nasvědčovaly tomu, že zvládnou sjezd na sjezdovce. Obdržely skipasy a  hurá do  „vajíčka“ (pro neznalé – jedná se o  přepravní kabinu). Štěbetání dětí bylo i  z  té výšky slyšet až na  zem. V  cílové stanici jsme všichni vystoupili, zkušeně nasadili lyže a  jízda mohla začít. Pravda, ten kopec děti trochu zaskočil, byl přeci jen prudší a  delší. Ale po  pár metrech bylo zjištěno, že to dobře jede, místy si lze poskočit na  nějakém tom sněhovém hrbolku a  za  ten adrenalin to stojí. Sebevědomí ze zvládnutého z dětí přímo sálalo, což jim přineslo velké uspokojení a radost z nového zážitku. Ve čtvrtek, po ranní rozcvičce a rozježdění, se přidaly ke sjezdařům další 3 děti, a tak se skupina krásně rozrostla. Vidět toho dlouhého hada v čele s instruktorem sjíždět svah, bylo velkým zážitkem. Je však na místě neopomenou děti, které pilovaly své dovednosti v dětském parku. Jednalo se o tři děvčátka. A to velice šikovná! Ono totiž zvládnout takovou pizzu (pluh) nebo špagety (lyže jsou souběžně), to opravdu není žádná legrace. Nebo zastavit tam, kde se to ode mě očekává, na to je pět dní opravdu krátká doba. A představte si, že ty holky to uměly! K tomu jim pomohly i paní učitelky, které je s vypětím všech sil odchytávaly, zvedaly je a  pomáhaly jim dostat se na  pás. Zkrátka sjíždět velkou sjezdovku není tím odpovídajícím měřítkem. Tak, jak jsme se „lyžáku“ nemohli dočkat, jeho konec tu byl natotata. V  pátek jsme však nebyli sami, na  děti se přijeli podívat rodiče. Jak to tak bývá, zatímco během týdne děti makaly bez kňourání, s  příjezdem rodičů nastal obrat. Toho bolely nožičky, tahle že už lyžovat nechce… Naštěstí se děti přeci jen chtěly pochlubit a absolvovat závěrečný závod ve slalomu. Vždyť tu byli maminky a tatínkové, babičky a dědečkové, bráchové a sestry, tetičky a  spousta dalších příbuzných. Za  bujarého povzbuzování tedy nakonec proběhl závod bez kolizí. Fotografií a  videí pořídili všichni dostatek a myslím, že všichni mohou být na své děti náležitě hrdi. Lyžařský výcvik nelze tedy zhodnotit jinak, než jako velmi povedený a  přínosný. V  případě zájmu lze zhlédnout fotografie a  videa z  této akce na stránkách školy www.msduhova. cz a na youtube: msduhova habartov

na svém místě, a t Bezpečnostní prvky jsou vzhůru do lyžování

V dětské lyžařské školičce šlo učení takřka hravě

Poděkování Touto písemnou cestou chceme poděkovat Městskému úřadu v Habartově, potažmo celému zastupitelskému orgánu města za  vstřícnost a pomáhání našim handicapovaným členům našeho Svazu postižených civilizačními chorobami Základní organizace v  Habartově a to za poskytnutí dotace na celoroční činnost pro rok 2016. Tím máme možnost realizování rekondičních pobytů, zdravotní rehabilitace apod. Také nemůžeme opomenout pozitiva, která přináší našim členům a vede k částečnému přispění ve zlepšení zdravotního stavu. Předseda ZO SPCCH Jaroslav Kavka

Bc. Silvie Fišerová a Miloslava Cupalová

Čarodějnice prošly i střeleckým výcvikem KVĚTEN 2016

Z P R AVO DA J M Ě S TA H A B A RTOV

ak

Po pár lekcích by li malí lyžaři na sv ahu jako doma

é vzpomínky si odnesli pěkn m ne se er nd A i s  Účastníci Noc ci ak a na prim

Velikonoční vyrábění s DDM zaplnilo prostory MKS do posledníh o místečka

Miss čarodějnice 2016

ty „nejkrásnější“

Václav Upír Krejčí byl nejznámější tváří divadelního představení Hledám milence...

í za poslední léta ké noci byl nejlepš ts ná Be u yl  st ve Skautský ples

I členové klubu důchodců to ještě umí pořádně rozbalit

Habartovský tenisový potěr po svém váno čním turnaji

Zpravodaj města Habartova Vydavatel: Městský úřad Habartov, IČ 259 314, registrace pod zn. MK ČR E 12590. Příjem inzerce: podatelna MěÚ Habartov, náměstí Přátelství 112, e-mail: [email protected]. Webové stránky: www.mestohabartov.cz. Vychází v nákladu 2.150ks. Tisk: AZUS Březová, s.r.o., U Přádelny 88, 357 03 Svatava. Redakční rada ve složení: Komise pro sport a kulturu. Redakce nezodpovídá za obsah reklamy. Číslo bylo dáno do tisku 20. května, uzávěrka příštího bude: 8. července 2016.