Úvodník Výhody stěhování?!

Zlín

Zárí ˇ

Úvodník Výhody stěhování?! V  prázdninovém čase odpočinku a dovolených byl náš sbor poznamenán několikerým stěhováním. Nedotklo se to jenom naší rodiny, ale i Slováčkových a všech obyvatel Efaty. Každé stěhování v naší rodině přináší spoustu změn a s tím přichází automaticky otázka, zda jdeme do lepšího či horšího. V čem to bude lepší a v čem si asi budeme chvíli stýskat. Nerad dělám předčasné závěry, a i když mě čekají krásné čistě omítnuté a vymalované stěny, konečný úsudek si raději odkládám na později. Každopádně se jako rodina snažíme najít na každém stěhování něco pozitivního, na co se můžeme v novém prostředí těšit. To aby to tak nebolelo… Jedno z pozitiv stěhování je ryze praktické: Jste nuceni vzít každou věc do ruky. A před uložením do krabice musíte vždy zvážit, zda jste ji od posledního stěhování použili, či ne. Pokud ne, čeká vás osvobozující úkon - zbavit se jí. Pro někoho je to spíše trauma, ale každopádně vás to donutí udělat si pořádek ve věcech, zvláště když vás taková situace čeká ještě několikrát za život. Musím říct, že moje žena je v této schopnosti o krok dopředu. Nemusím ji moc přemlouvat, aby se něčeho vzdala, to je spíše můj problém. V souvislosti s touto situací, o které jsem si myslel, že přijde později – ne po čtyřech letech od posledního stěhování, mě napadla otázka: Jak to asi proběhne s tím naším stěhováním do nového Jeruzaléma? Nakolik jsme se naučili v životě kramařit a schovávat různé věci, které by se ještě mohly hodit? Nakolik jsme přirostli k  našemu „bohatství“, že se nám nebude chtít toto všechno opustit? A co vlastně považujeme za cenné? Možná, že úklid a třídění věcí na potřebné a zbytečné v tomto pozemském životě je určitým testem, nakolik jsme zde zabydlení a zda se nám vůbec bude chtít jednoho dne realizovat nějaký přesun. Ano, říkáme si: to bude určitě do lepšího! Všechno tady rád nechám. Ještě si toho trochu užiju, ale pak už bude mé srdce jen u toho, co náleží do „Jeho království“. Kéž bychom se této dovednosti naučili už nyní a nespoléhali na to, že se to naučíme ze dne na den… Naše stěhování proběhlo zdárně i díky pomoci ochotných bratří. Jsem rád, že už je to za námi. Nyní už jsme v novém a čeká na nás jen pár krabic, které vybalíme poté, co dělníci dokončí práce ve sklepě. S každým dalším stěhováním se zároveň začínám těšit na to poslední stěhování, kde moje radost nebude spočívat na tom, co si beru sebou, ale s kým se tam setkám. Takže se naučme třídit své „bohatství“ už teď, aby se nás tam doma, po tom posledním stěhování, sešlo co nejvíce. Martin Žůrek

2

Domov pro seniory na novém Milí bratři a sestry, ráda bych Vás informovala o současné situaci Domova pro seniory Efata. Jak již víte, ve čtvrtek 24. července 2014 jsme se s našimi seniory přestěhovali na přechodnou dobu do náhradního ubytování na adrese Klečůvka 63, Zlín 763 11, pošta Želechovice nad Dřevnicí. Na této adrese nyní poskytujeme sociální službu Domova pro seniory Efata. Jsem Pánu Bohu velice vděčna za Jeho pomoc, vedení a organizaci celého přesunu na nové místo. Stěhování proběhlo v klidu bez jakýchkoliv problémů a jsem ráda, že i senioři vnímali stěhování, i přes své počáteční obavy, jako klidné. Ráda bych Pánu Bohu vyjádřila vděčnost také za to, že nám náhradní ubytování pro seniory pomohl najít, protože muselo splňovat spoustu požadavků a předpisů KHS Zlínského kraje, HZS a KÚ MSS kraje. Nebylo lehké najít objekt za příznivou cenu, který by všechny tyto požadavky úřadů splňoval. Muselo jít především o bezbariérovou budovu s dostatečnou kapacitou pokojů jak pro ubytování seniorů, tak pro zbudování kanceláří a skladů. Majitel objektu musel souhlasit, že na adrese jeho zařízení budeme mít zaregistrovanou sociální službu domov pro seniory, s čímž málokdo souhlasí, a provoz domova pro seniory musel být oddělený od jiných podnikatelských aktivit (např. ubytovacích), které by majitel v objektu provozoval. Ráda bych poděkovala všem Vám, kteří jste na nás na svých modlit-

bách mysleli. I přes to, že naše nové místo pobytu není v moderní budově s moderním interiérem, snažíme se zde našim klientům pobyt co nejvíce zpříjemnit. Budova disponuje prostornou jídelnou a velkou kuchyní, kde pro klienty připravujeme snídaně a večeře. Obědy dovážíme z externí vývařovny, kde nám vycházejí vstříc v přípravě vegetariánských jídel a obědů bez vepřového masa. Součástí jídelny je obývací kout s televizí. Pokoje jsou zde větší než v domově v Malenovicích, jsou však ochuzeny o kuchyňskou linku a sociální zařízení. Klienti mají tedy v jídelně k dispozici stůl s mikrovlnnou troubou, rychlovarnou konvicí, zásobníkem na pitnou vodu a konvicemi s čajem, které mohou kdykoliv využívat jak senioři, tak i zaměstnanci a návštěvy. Sociální zařízení (WC, sprchy, bezbariérové WC a bezbariérová sprcha) se nacházejí uprostřed budovy u hlavního vchodu. Klienti si i zde dělají, stejně jako v domově pro seniory v Malenovicích, ranní a večerní pobožnosti. Na přání našich klientů se v domově

3

pro seniory v Klečůvce konají sobotní bohoslužby, které klienti vnímají jako velké požehnání. Vybírají zde i dary pro sbor a pro církev, které pak odevzdávají sborovému pokladníku br. Bijokovi. Chtěla bych poděkovat všem z Vás, kdo jste byli a budete ochotni posloužit svým bratrům a sestrám v Kristu v Klečůvce při místních sobotních bohoslužbách. Pokud by někdo z Vás měl o tuto službu zájem, můžete se stále nahlásit u br. kazatele M. Žůrka. Pokud budete chtít, můžete naše klienty v domově pro seniory v Klečůvce kdykoliv navštívit. V případě, že byste si pro klienty chtěli připravit i odpolední program (jakoukoliv aktivitu), i to je možné, prosím oznamte to předem ošetřovatelskému personálu. S personálem se pak můžete domluvit na nejvhodnějším termínu. Zaměstnanci budou o Vaší návštěvě klienty informovat a pomohou Vám seniory pro aktivitu přichystat. Vaše návštěva naše seniory jistě potěší. Rádi Vás uvidíme i na naší sobotní bohoslužbě. Informace o tom, kdo povede sobotní bohoslužbu v Klečůvce i s kontaktem na tuto osobu, budou vyvěšeny na nástěnce ve zlínském sboru. Pokud byste měli zájem, můžete tyto bratry a sestry oslovit s prosbou, jestli by Vás na sobotní bohoslužbu do Klečůvky, v den, kdy tam pojedou, mohli vzít svým autem. Pro snadnější orientaci přikládám mapku, na které je vyznačeno, kde se domov pro seniory v Klečůvce nachází. Pokud byste za námi chtěli přijet vlakem či autobusem, vystupte na zastávce Lípa nad 4

Dřevnicí. Z autobusové i vlakové zastávky je to do domova pro seniory 15 minut chůze. Můžete využít i autobusových spojů směr Slušovice a vystoupit na autobusové zastávce Slušovice – přehrada, která je vzdálena od domova pro seniory cca 5 minut chůze. Závěrem bych Vás chtěla poprosit o modlitby za zdárný průběh rekonstrukce domova pro seniory v Malenovicích. Domov pro seniory Efata vnímám jako Boží dům, který patří Pánu Bohu a věřím, že Pán Bůh celou rekonstrukci povede ke své slávě. Kéž Vám Pán Bůh bohatě žehná a obdaří Vás vzájemnou láskou, pokojem, vírou a plností Ducha, aby vše co konáme, sloužilo k Boží chvále. Věra Luptáková Kontakt: Domov pro seniory Efata Klečůvka 63 763 11 Zlín Mob: 734 796 471 – pro kontakt s ošetřovnou Mob: 734 796 473 – pro kontakt s klienty E-mail: [email protected]

Vyprávění nejen o Bulharsku Pokračování z minula A je tu sobota. Kázání měl bratr Jenda Majer. Zabýval se prvním zázrakem, který učinil Pán Ježíš. Svatba, víno scházelo, Marie jde za Ježíšem, chybí víno. Ježíš: co se pleteš do mých věcí. Ještě nenastala moje chvíle. Marie jde za služebníky a říká, udělejte vše, co vám Ježíš přikáže. No a Ježíš poručil nanosit vodu do nádob na vodu. Až po okraj to mohlo být cca 700 l. vody. Proč nosit vodu, když je třeba víno? Na to není čas. Mám důležitější věci na práci. No ale když si to přeješ… A pak přikáže služebníku, aby to dal ochutnat správci hostiny. Jak se cítil ten služebník, když nesl správci vodu? To mám ze sebe dělat blázna? V  duchu už počítal, že ho

propustí ze zaměstnání. I sankce mohou být zdrcující. Správce ochutná a poroučí: „Zavolej ženicha!“ Služebník netušil, že se voda proměnila ve víno. Jak se musel cítit, když musel jít pro ženicha. To jsme si to nemohli vyříkat jako chlapi mezi sebou? To mě chce zesměšnit přede všemi? Ženich ochutná a je v  údivu. To víno je vynikající. 700 litrů vynikajícího vína! Proč to nejlepší až nakonec? Ježíšovo slovo je stejně účinné jako jeho přítomnost. On v  tom příběhu nevystupuje aktivně, jen pasivně. Ježíš tu vodu nenosí, jen dal příkaz. A ty nemusíš to nejlepší okusit až nakonec. Můžeš chtít víc. Protože Ježíš u Jana ve 14. kapitole říká „Vy budete konat ještě větší věci.“

5

Sobotní večerní zamyšlení. Nemusíme mít strach a obavy (drž se Boha za ruku). Pravé důvody strachu neradi uvádíme, skrýváme je. 1. Opustili jsme Boha; neptáme se na něj, kde je. 2. Děláme něco, co bychom dělat neměli – nedodržujeme Boží přikázání. Víme jak žít, ale nežijeme tak a pak máme strach z důsledků. Čím se strachu zbavíme? Ve zjevení 14,7 je řečeno „Bojte se Boha…“ – co je to za strach? Žalm 112,1 … Člověk, který se „bojí“ Hospodina, se nebojí, netřese se, ale spoléhá se na Něj. Bůh ve všem převyšuje člověka. Důvěřujme mu: * Má k nám dobrý vztah - má nás rád. Boží umění je nepřekonatelné. Žalm 37,5 „…uval na Hospodina cesty své…“ nech to na Bohu. * Jsem zvědavý, jak On můj problém vyřeší. Bůh má mnoho řešení, o kterých ani nevíme, které si nedovedeme vůbec představit. * Ber Boha vážně. Aktivně vytvářej život, ve kterém se nemusíš bát. Drž se Boha za ruku. * Kristus uprostřed nás přináší pokoj. Jeho pozdrav byl „pokoj vám“. Citát: Nebojíme se Boha, kterého bychom se bát měli a tím si vytváříme věci, kterých se bojíme a nemuseli bychom se jich bát, kdybychom se báli Boha. (Autor nezapamatován ) Chyť se Boha za ruku a řiď se jeho přikázáními. Drž se té ruky. Ta ještě nikdy nikoho nepustila. Neboj se mu důvěřovat. Během sobotního kázání nás pozorovala jedna žena. Pobožnost jsme měli na zah6

rádce, posedali jsme si co nejblíže, abychom dobře slyšeli. A večer, když jsme začali opět zpívat, tato žena přišla a i přes jazykovou bariéru jsme se dozvěděli, že je také adventistka, že nás pozorovala a zjistila, že my musíme být také stejného vyznání. Bylo to velmi dojemné setkání. Snažila se za námi chodit každý večer. Pár vyvolených, kteří si předplatili výlet do Istanbulu, v noci na pondělí odjíždí mikrobusem směr Turecko. Ostatní užívají sluníčka a příjemného ochlazení v  moři na severní či jižní pláži. Istanbulem nás provázeli dva průvodci. Jeden bulharský a druhý turecký. Museli takto dodržet tamní zákony. Istanbul je podle průvodců 17milionové město. Přijíždí se k  němu krásnou dálnicí lemovanou květinami. Některé jsou vysázeny do tvaru nápisů, nebo do tvaru ornamentů, či do záhonků. I v  městě samotném je dost parků a zeleně. Téměř na každé ulici je nějaká památka. Převážně mešity. Všude je spousta lidí. I přes velké horko jsou místní ženy zahaleny od hlavy až k patě plášti, připomínající dlouhé jarní pláště. S hlavou pokrytou šátky. I žebrající děti jsme viděli. Děti prodávající různé předměty. Setkávali jsme se s  okázalostí bohatých i s chudobou obyčejných lidí. Na ulicích byl slyšet neustálý hluk troubících aut. Jezdí se tam opravdu prapodivně. Přišlo mi, že se řídí zákonem: přednost má ten, kdo je na křižovatce dřív. Pondělí ráno Tvůj život má smysl. Holčička naparáděná proběhla blátem. Maminka ji peskuje. Dívenka se ptá. A na co je bláto? Na cihly říká maminka. A na co jsou cihly, na domy. A na co jsou domy, no pro lidi. A na co jsou lidi? Nebo otec postaví dům. Děti odrostou, osamostatní

se a jdou za svým cílem. Otec rodiny se posléze ptá, proč jsem to vůbec stavěl. Jsme v  tomto dost podobní nebeskému Otci. Když uděláme dobře, nemusí to dopadnout dobře. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, říká se. Já se snažím, a co z toho mám? Šalomoun po všem, co si mohl dovolit, užít si nakonec říká, že je vše marnost, pomíjivost. Správce parku uzavřel park po zavírací hodině, a tu vidí pod lampou sedět muže. Ptá se jej, kde jste se tu vzal? Co tady děláte a kam jdete? Muž odvětil, na to hledám odpověď celý život. Odkud jsme, kde jsme se tu vzali? Kde se vzala všechna zvířata, příroda, kde se vzaly všechny věci? Vznikne něco jen tak samo od sebe? Ne, mají původce, autora, výrobce. Když zavrhneme Pána Boha,

nevíme, odkud jsme a ani kam jdeme. Proč? Proč máme problémy? Proč žít? Z hlediska lidí, sen o nesmrtelnosti je nesplnitelný. Jediná spravedlnost je to, že všichni zemřeme. Jsme na tom líp? Víme, kde jsme se tu vzali a kam jdeme? Večer. Kde jsme se tu vzali a co tu děláme? Smysl života je zaznamenán již na začátku Bible. 1 Moj. Nejsme dílem náhody. Je lehčí si myslet, že na začátku byla nějaká hmota, která se vyvíjela, nebo uvěřit tomu, že nás stvořil Pán Bůh? Proč? Bůh stvořil člověka k  obrazu svému. Proto, abychom byli jeho obrazem. Jsme zde proto, abychom dělali dobré skutky. Utužování vztahů je i to, že někoho ze sousedů či známých požádáme o pomoc. Lidé říkají, že když přijmu Pána

7

Ježíše, tak už nic nemůžu. Tak to není. Hledej nejdřív Boží království a ostatní ti bude přidáno. K  naší škodě to děláme přesně naopak. Kam jdeme? Pán Bůh i tomu dal směr. Odměnou je Boží království. A to ne ledajaké. Citát pesimistických lidí: Toto bytí zde je nesmyslné, jako i život člověka je nesmyslný. Nikdy nedosáhne svého cíle. Všechno co činím, se nakonec nevyplácí a smrt je korunovací, tělo nesmyslností. Celý pondělní den byl nádherný. Svá těla jsme vystavili slunečním paprskům a ty konaly své dílo. Úterý ráno Všichni chtějí být svobodní. Svoboda vyznání, pracovní, slova, víry, vyznání. Svoboda = nezávislost. Svoboda není to, že si řeknu: já si můžu dělat, co chci, a jak chci, říkat co chci, klidně hodím kamenem sousedovi do okna. Když se takto začnu chovat, není to svoboda, ale anarchie. Další nebezpečí je uniformita. Chceme být originální, přitom ani nevnímáme, že se dostáváme do uniformity. Opičíme se po celebritách. Napodobujeme jejich účesy, oblečení, chování. Absolutní svoboda neexistuje. Co je vlastně pravá svoboda? Co je demokracie? Nutnost brát ohled na druhé. Brát věci tak jak jsou dány. Čím hlouběji člověk poznává zákony, tím uvědomělejší a kvalitnější je jeho život. Lidé mají pocit, že Boží zákony svazují. Zákony jsou pro tebe, ne pro mne. Respektování zákonů je pro vás, ne pro toho, kdo je dává. Protest těchto pravidel vede k  anarchii. Zkrátka můžu, co chci. Bible: svévolník nemá pokoj. To jsme my. Stali jsme se otroky takzvané svobody. A pak hledáme nové a nové řešení toho, 8

co by se nestalo, kdybychom dodržovali Boží zákony. Říká se, zahoď svědomí. Ale svědomí se zahodit nedá, vždy se v mysli vynoří situace, kterou jsme prožili. Večer - Řešení je v 5 Moj. až budeš v tísni, v posledních dnech se navrátíš k Hospodinu a budeš jej poslouchat. Řím 6: Když jste byli otroky hříchu, byli jste prosti od spravedlnosti. Lidé si myslí, jsem OK, nekradu, nelžu….. ten člověk je sice svým způsobem věřící, ale neuznává Pána Boha. Nastavil si svou vlastní morálku a má dojem, že je to tak v  pořádku. Ale zákony nepokradeš, nezabiješ… nastavil Pán Bůh. Pokud zákony zachováváš, co z toho máš. Dej na Boží rady, abys mohl žít příjemný život. Vrať se k radám, které dává Pán Bůh. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí – Jan 8. Když nás syn Boží vysvobodí, jsme svobodní. Nenalezneme svobodu, dokud se neocitneme v  zajetí Pána Boha. Tím, že se stáváme Božími služebníky, pomáháme sami sobě. Večer nás manželé Kratochvílovi z  Jihlavy učili country tance. Moc jsme se u toho zasmáli. Byla to hezká zábava. Středa nás uvítala nádherným východem slunce. A sluníčko nás na pláži hřálo až do odpoledne, kdy se přihnala bouřka. I tak bylo moc teplo a po bouřce se krásně dýchalo a opět se na nás začalo sluníčko usmívat. Boha můžeš zkusit i ty. Můžeš jej vyzkoušet. Není to jen o uctívání, ale je to konkrétní osobní vztah. Není to nic imaginárního. Je to přátelství mezi Pánem Bohem a námi. Když jde do tuhého, toužíme, aby nás měl někdo rád. Aby nám někdo pomohl. Většina pohádek končí tak, že dobro zvítězí nad zlem. Po

takovém konci touží každý. Asi proto, že toho v  reálném životě nemůžeme dosáhnout, ale přesto toužíme po dobru, po dobrém konci. Pán Bůh nabízí, pojďte ke mně všichni, kteří jste obtíženi, já vám dám odpočinutí. Ale…. To ale je překážka. My bychom chtěli, ale… Nezbývá nic jiného, než vyzkoušet Pána Boha. Je trapné nevyzkoušet a zůstat u „ ale“. Tak to alespoň zkus. Vždyť nemůžeš říkat, že je to nesmyslné, když nevíš! Když nejsi věřící, nebo když tomu nevěříš, jsi v podstatě jen nábožensky nevzdělaný. Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.) byl římský filosof, dramatik a básník. Napsal: O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme. Posunuli jsme Pána Boha do sekce pohádek. Co neznám, odmítám. Ale to co neznám, nemusí být automaticky neskutečné, nefungující. Nezklamalo křesťanství! Zklamali lidé, křesťané. Večer. Dbej na Boží přikázání, aby se dobře vedlo tobě, i tvým dětem. Musím něco změnit, mám pocit, že dbát Božích příkazů

je těžké, tak to raději ani nevyzkouším. Když jedu na dovolenou, musím respektovat zákony země, kterou hodlám navštívit. Musím také změnit své zvyky. Na tomto světě jsme jen hosté a příchozí. Ke změně potřebuji 1. důvěru, 2. pokoru, 3. trpělivost, 4. konání /čin/ , neboť víra bez skutků je mrtvá. Když to vyzkoušíš, nemáš co ztratit. Můžeš jen získat. Proč to nevyzkoušet! Po ukončení zamyšlení následovalo poutavé vyprávění Magdy Škrlové o tom, jak společně s  manželem misijně i lékařsky působili v Africe. A je zde čtvrtek. Závěr našeho pobytu. Pán Ježíš, než odcházel z této země, společně naposledy povečeřel se svými učedníky. My jsme měli poslední snídani, kterou nám každé ráno s pečlivostí připravoval personál hotelu. Mnozí z  nás zamáčkli slzu, že dny pobytu jsou v  nenávratnu. A v  jedenáct hodin dopoledne už ujížděl autobus, do kterého jsme nastoupili, zpět k domovu. D. Koutná

9

Skupinka v Malenovicích Modlitební skupinka v  Malenovicích vznikla v  červnu 2012 v  bytě Věrky Velikovské v  pečovatelském domě u pošty. Později se scházela u přítelkyně paní Loskotové ve stejném domě. Od září 2012 se přesunula do modlitebny, začala se rozrůstat a v současné době má 7 stálých členů z řad našich bratří a sester. Jsou to Anička Garguláková, Jindřiška Slabáková, Milan Fiala, Iveta Slováčková, Věrka Velikovská, Vlasta Polášková, Editha Sáhrová a Tonda Václavík, kterého bereme jako našeho :). Zaměření skupinky je především evangelizační, pak také chválící a studijní. Díky Bohu jsme už mezi sebou přivítali celkem 19 přátel. Někteří s námi pobyli jen krátce, jiní déle. Někteří se vracejí a jiní nám zůstávají věrní. S  mnohými z  nich se můžete setkat na našich sobotních bohoslužbách, křtech, biblickém studiu, na besídkách, koncertech, v Knihovně nebo na přednáškách. Na skupince se učíme hledat příležitosti, jak citlivě oslovovat známé i neznámé tváře v  našem okolí, jak předávat zvěst evangelia, zvát do shromáždění nebo sloužit konkrétní pomocí a modlitbou.

10

A náplň našich pravidelných setkání? Hodně zpíváme! Máme radost z  melodických písní a způsobu, jak se nám daří je doprovázet na kytaru, bubínky, chrastítka, potleskem nebo i podupáváním nohou. Rádi jimi vyjadřujeme chválu a vděčnost, vyznáváme své odevzdání, důvěru a vztah k  Bohu a přijímáme z  nich naději a požehnání. Velmi si ceníme zkušeností s  Bohem a postřehů z  uplynulého týdne, takže mají při setkání své neodmyslitelné místo. Těšíme se na ně. Učí nás všímat si toho, co prožíváme, obohacují ostatní a přibližují nám Boží působení a jeho péči v  našich životech. Většinou z nich také vyvstávají témata modliteb a jména lidí, za které pak prosíme. Modlitbami - ať už jsou to chvály, díky nebo prosby, se snažíme sloužit – za všechny potřebné a nemocné a při předkládání událostí a evangelizačních aktivit, které organizuje sbor, aby je Hospodin podle své vůle vedl a požehnával jim. Před časem jsme nově zavedli kratičká zamyšlení jednotlivých členů nad textem nebo příběhem z Bible. Dělí se pak o něj

s ostatními. Přemýšleli jsme tak už nad jedenácti tématy a vždy jsme si z nich mnoho odnesli. A nejvíce si ceníme, když se do toho zapojují přátelé. Stojíme o jejich pohled a myšlenky. Na žádném setkání nechybí studium Bible na pokračování – čtení vždy jedné kapitoly s diskuzí. Přečetli jsme knihu Skutků, evangelium Jana, Judu a nyní čteme knihu Židům. Pak bychom se rádi podívali i do Starého zákona. Občas si dopřáváme nějaká„zpestření“ jako např. promítání pěkné prezentace nebo připomenutí hostiny učedníků s  Ježíšem, zapojení do roznášení

Korespondenčních kurzů nebo návštěva shromáždění oslavy Letnic. Setkání končíme závěrečnou společnou modlitbou Otče náš, požehnáním a písní Haleluja budiž chválen. Je nám na naší skupince dobře a toužíme mezi sebou vidět nové tváře - nejvíce z řad přátel. A jen co se trochu „vylepšíme“, rádi bychom některou oblíbenou písní přispěli i do programu sobotní bohoslužby…abychom vám přiblížili atmosféru našich setkání :). Společnými silami sestavili členové skupinky.

Dobrovolníci Adry na Ukrajině vyvedli z válečných zón už 1000 lidí Do nebezpečných akcí se pouštějí koordinátoři humanitární organizace ADRA, když z obléhaných měst tajně vyvádějí civilisty.  „Města jako je například Doněck, jsou separatisty obklíčena, nedá se dostat dovnitř ani ven. Obyvatelé jsou ve velkém stresu. Když se střílí, jsou schovaní ve sklepech, někdy i celé dny. Dochází jim tam jídlo i voda. Mají strach o svůj život, protože vidí, jak na ulici umírají jejich sousedé. Někteří už ve svém domě ani dál bydlet nemohou, protože je zničen bombami. Volají nám mobilními telefony, abychom je odtud vzali pryč. Snažíme se o to, ale je to velmi složité,“ říká Jana Škubalová, vedoucí zahraničních projektů ADRA ČR, která je momentálně v Kyjevě. ADRA už evakuovala asi 1000 civilistů. Z toho 400 z Doněcku, 600 z Luhansku a okolí. „Koordinátoři se snaží s těmito lidmi smluvit schůzku na nějakém místě

a pak je vyvádějí   pryč z města přes les, různými pěšinkami, nejlépe v noci. Ale je to veliké riziko. Kdykoli se může začít střílet znovu,“ dodává. Koordinátoři a dobrovolníci, kteří se na evakuaci podílejí, jsou často z řad členů Církve adventistů sedmého dne, protože ta je zřizovatelem Adry. Kromě evakuace civilistů, mezi nimiž je řada dětí, seniorů a taky nemocných lidí, rozdává ADRA v uprchlických táborech balíčky s humanitární pomocí.  Jak můžete pomoci? Nákup humanitární pomoci můžeme uskutečňovat hlavně díky dárcům.  Konto veřejné sbírky pro Ukrajinu: 34983498 / 0300, variabilní symbol 500 (pomoc uprchlíkům na Ukrajině), variabilní symbol 515 pomoc uprchlíkům v Rusku. -AIS – 11

Úvaha o lidech z jiných národů a o křesťanství v dnešní době Považuje Bůh nějakou rasu za nadřazenou? Ne – nepovažuje! Bible jasně říká: „ Bůh nikomu nestraní, ale v  každém národě je mu milý ten, kdo v  něho věří a činí, co je spravedlivé – „Ježíš Kristus je Pánem všech“ - Skut. 10, 34-36.

ze sebe starého člověka i s  jeho skutky...“ Pokud jsme k sobě upřímní, můžeme odhalit i sebemenší sklon cítit se nadřazeně nebo méněcenně kvůli tomu, k  jaké příslušíme rase. Krásný je Žalm 139, 23-24 – „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce… hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě Boží stanovisko je mnohem ušlechtilejší, věčnosti mě veď „! než pohled nedokonalých lidí. Mnozí jsou přesvědčeni, že jedna rasa, obvykle je- Když se budeme snažit vidět sami sebe a jich vlastní, je lepší než ty ostatní. Takové druhé tak jako nás vidí Bůh, můžeme si být předsudky odpovídají uvažování Charlese jistí jeho pomocí. Bible nás totiž ubezpečuje Darwina, který napsal : „Někdy v budouc- – 2. Par 16,9 – „neboť oči Hospodinovy nu…. civilizované lidské rasy téměř určitě obzírají celou zemi, takže se mohou vzchovyhubí a vytlačí přírodní skupiny celého pit ti, jejichž srdce je cele při něm“. Na tato světa“ (z  díla O původu člověka). Smut- slova se můžeme spolehnout bez ohledu na nou skutečností je, že v důsledku takových to, k jaké rase patříme. názorů bylo a je mnoho lidí diskriminováno. Bylo prokázáno, že některé rasy jsou Pokoj vám, klid a mír ve vašem srdci. Vaše geneticky vyšší, ale profesura Oxfordské sestra Eugenia univerzity naopak říká, že nemají žádný genetický podklad pro přísné etnické nebo rasPřání dětem ke školnímu roku ové třídění …. že jsme velmi blízcí příbuzní Blaze dětem, neboť Ježíš řekl: „ Nech. te děti přicházet ke mně a nebraňte jim, Tato zjištění jsou v  souladu s  tím, co je neboť takovým patří Boží království“. napsáno v Bibli. Víme, že Bůh stvořil jed- Blaze dětem, neboť jsou znamením lásky noho muže a jednu ženu a že všichni jsou mezi mužem a ženou i znamením lásky jejich potomky – 1. Moj. 3,20, Skut. 17,26 Boží. Blaze dětem, neboť jsou ochotny … aby přebývalo na povrchu země, určil poznávat nové věci a stále se učit. Blaze pevná roční údobí i hranice lidských sídel. dětem, neboť dovedou po pádu rychle vsVždyť jsme jeho děti. V  Božích očích tát a jít dál. Blaze dětem, neboť jsou pro tedy existuje pouze jedna rasa, a to lidská! dospělé vzorem odevzdanosti a důvěry. Bůh nehodnotí lidi podle barvy pleti nebo Blaze dětem, neboť jsou budoucností církve rysů obličeje, všímá si něčeho mnohem a i světa. důležitějšího – našeho obráceného srdce, neboli toho, jakým člověkem jsme uvnitř. Člověk se dívá na zevnějšek, ale Bůh se dívá do srdce! To pro nás může být velkým povzbuzením! U člověka nejvíc záleží na tom, aby se změnil – Kol. 3,9-11 … „svlecte 12

A léta běží, pánové Dnes již potřetí se vracíme k době, kdy na staveništi v Malenovicích, a vlastně nejen tam, se pohybovali a pracovali mladí mužové v rámci své civilní služby. Jenže doba je zlá - mé prosby o odpovědi na mé otázky jsou liché a mnozí oslovení vůbec nereagují. Ono nejde jim to dát příkazem – vlastně bych to nikdy neudělal, navíc pochybuji že by můj příkaz byl co platný. Co víc, jako stejný „vojín“ tu moc nemám. O to víc mě potěšila reakce zpoza velké louže – z dalekého USA. Tam v současné době bydlí bývalý „civilkář“ Samuel Sedlák. Jednoho krásného brzkého rána od něj dorazily odpovědi a i trochu těch historických fotek. Vlastně jeho odpovědi byly stejně volné, jako je volnost člověka, Takže v jeho případě nebudou otázky, ale pokud se do odpovědí začtete, určitě to nebude vadit. SAMUEL SEDLÁK - USA Má civilka byla 1996 - 97? Pracoval jsem částečně jako kolportér, podílel se na stavbě modlitebny a také pracoval pro Adru v průběhu záplav...Vše mi to dnes pod návalem času a mnoha dalších zkušenostech připadá jako velmi dávno, přesto na tento životni úsek nelze zapomenout, tak jako na některé osoby s ním spjaté ... Petr Krynský se ženou, Viťa Slováček s velkou rodinou, Alena Rusová a Adra, Ota Sittek..(nebo také Ota Sitko či Ota Sirotek, jak stálo na některých obálkách jeho příchozí pošty..) :) S ním a s Martinem Svobodou jsme společně přistáli v New York City a jsem přesvědčen, že nejen já jsem měl hlavu plnou naivních představ :) ... Dále vzpomínám na Martina Šlachtu (klokan) a jeho “kamaráda” Michaela Jacksona Bathu, (to foto, kde

jsou v  objetí, nevystihuje realitu) , Martin “Šimi” Šimanski a jeho “tamtamy”, “Nick” Jelínek (s ním a dalšími byl unikátní “trip” do Bosny ), Big John a “Milda” Příborský - noční přepad tábora, který se nevyvedl diky naprosté bdělosti vedoucího (asi Fram, či Bedřa – pozn. redakce). Také stoji za zmínku čas záhy poté, kdy se zlínská policie velmi podivila nad třemi macany, řítícími se v Mitsubishi Galant ve dvě ráno do Malenovic s bouchačkami na sedadle a kuklama na hlavě !! V paměti mám mnoho dalšího , ale to bych se upsal. Již 16 let žiji stále “za velikou louží”, nyní v South Dakota U.S , i když posledních 6 jsem strávil převážně v Belize a El Salvadoru... Mám spoustu dětí :) a to je má radost i starost... O mém osobním životě - hmm…. jako v mnoha životech kolem, tak i v mém vlastním m jsou výhry a prohry...a někdy více prohry... Nicméně nevzdávám důvěru v Ježíše, který má vše pevně ve svých rukou. Toť zhruba vše :) Zdravím a přeji pokoj, který nedává svět Sam Sedlák

13

Pozvánka na osmdesátku Když dostanete pozvánku na oslavu osmdesátých narozenin, dá se předpokládat, že kondice oslavence bude již přiměřená tomuto věku. Hlavně co se tělesné kondice týče. Fyzické, duševní a duchovní síly jsou individuální, a liší se oslavenec od oslavence. Ale když dostanete pozvánku na oslavu osmdesátky organizace, firmy, či v  našem případě sboru, dá se předpokládat, že tělesný, duchovní a duševní stav se nezkoumá. Jenže to není zcela pravda. I takový sbor je živý organismus. Má svou historii, své úspěšné a pozitivní období. Dá se to přirovnat k životu člověka. Taky máme tato období, kdy se nám dařilo, kdy jsme měli radost ze života, kdy nám bylo fajn. Ale jak to bývá, život se žel neobejde bez dob, kdy je nám ouvej, kdy se nám moc nedařilo, kdy nám bylo zle … I sbor taková období měl, a možná jsou tací, kteří si na tato období neustále vzpomínají. Jo, uznávám, byly to a možná jsou stále bolestné vzpomínky, někdy i těžko stravitelné. Říkáme, že jsme křesťané a křesťané by měli umět odpouštět. Jenže znáte to, slova jsou jedno a skutečné odpuštění věc druhá. Ale mé zamyšlení není naštěstí smyslem tohoto pozvání. Smyslem je vás všechny navnadit a natěšit na sobotu 18. října. To bude sbor Zlín vzpomínat na počátky sborového společenství v  našem městě a okolí. A i když mnohé okolní sbory mají starší historii – třeba na Valašsku stoletou, tak je na co vzpomínat a být za co vděčni. V životě člověka je osmdesátka požehnaným věkem. A nebojím se říci, že je požehnaným věkem i pro naše sborové společenství. Našim průkopníkům, předchůdcům a dříve narozeným sourozencům v  Kristu máme být za co vděčni. Vedli naše společenství rozbouřeným a pestrým obdobím dvacá14

tého století po Kristu. Když se ohlížíme zpět, máme být na co hrdí. Zanechali zde víru otců, společenství založené na biblických základech. A i když dnes žijeme v době nazývané postmoderní, víra v  Krista je stále stejná. Sice možná jinak prožívaná a zvěstovaná… Pravda, některým se možná nové metody a styl nelíbí. Ale věřte, základ je stále stejný – Ježíš Kristus. Historie je to, co bylo a už se nedá změnit. Dá se jen rozdílně prezentovat. Subjektivně – pohledem toho či těch, co ji prezentují. Anebo objektivně – jenže co je objektivní. Věřím, že celé to sobotní vzpomínání a následné vyhlížení budoucnosti bude vedeno s vděčností. Vděčností, že nikdo, kdo prošel či ještě projde našimi řadami, nebyl mezi námi nadarmo. Že to v  nich zanechalo, či ještě zanechá touhu po Kristu. Nejsme společenství andělů, nikdo z nás není neomylný, či dokonalý. Nikdo neví a neumí vše. Jsme živým organismem. Organismem s  chybami, organismem toužícím nejen slovy po lásce. Slova vyřkneme různá – ale skutečné projevy lásky a sounáležitosti se poznají po touze být si navzájem blízcí a toužit po společných objetích, společných slovech, společných chvílích … Možná, že to zní pateticky, ale co je patetického na touze cítit se ve svém „sborečku“ jako v  opravdovém domově? Věřím, že ty pocity máte alespoň z  části také. To, jaká bude budoucnost našeho sborového společenství, záleží jen a jen na nás. Nikdo to za nás neudělá. Je jen na nás, zda v  nás převládne individualismus, nebo sounáležitost se společenstvím. Zda budoucnost – a doufám, že již jen krátká bude protkána zájmem o obyčejné věci a obyčejné životy nás všech. A myslím nejen „sbíráním klepů, propíráním, kdo a jak žije“

Ale skutečným zájmem o radosti a starosti přineslo osobní požehnání a osobní přiznání mých blízkých. Říká se, že jedno upřímné nebeského Otce. objetí vykoná víc, než 100 lékařů. Přeji nám všem, abychom si to osmdesátiPozvání na oslavu sepsal P. Matula leté vzpomínání užili každý tak, aby nám

Sborová oznámení -    V  sobotu 27.9. od 16.00 do 22.00 se v  naší modlitebně uskuteční Večer chval BJB. Součástí bude vystoupení skupiny TIMOTHY.

-   Bylo realizováno osvětlení zakrytí vstupní haly do modlitebny.

-   Bude zakoupen nový projektor s plátnem

Tajemnice sboru

na dálkové ovládání.

Pobožnost Kudlov 30.8.2014 Na tento den jsem se moc těšila. Počasí od rána bylo velmi příznivé a přálo celé akci, aby se obešla bez jediné kapky. Sešli jsme se na točně v Kudlově po 8.45 hod. , kde jsme směle vyrazili za Martinem Žůrkem, který nás vedl ne moc pěknou cestou na místo určené pro dnešní So-

botní den, který jsme se rozhodli prožít v přírodě. Na louce, blízko lesa, široko daleko nebylo živáčka. V 9.30 hod. se Martin s námi se všemi přivítal. Zazpívali jsme si na zahájení pár písní ( Přicházíme chválit, Vzdej dík, Můžeš mít radost, Nejkrásnější chvíle). Vyrazili jsme si do přírody za kli-

15

dem, však paradoxem bylo, že ihned vedle nás se jeden pán rozhodl sekat trávu, nejdříve sekačkou a potom křoviňákem. Martin Ž. měl v kázání pár zajímavých myšlenek. Vyjádřil se slovy, že jedině přes Boží slovo můžeme nechat působit Ducha Svatého v době, kdy řešíme duchovní problémy. Tehdy taktéž vedeme duchovní boj. Zůstávat v Kristu znamená zachovat lásku přes Desatero. Velmi netradiční byla taktéž sobotní škola. Samozřejmě hlavně tím, že byla v přírodě a taktéž jsme ve skupinkách měli řešit pouze jeden den a na ten jsme měli připraveny 3 otázky a měli jsme odpovídat. Jak to bývá na společných akcích, Iveta Slováčková připravila její výbornou zelňačku, na kterou jsme byli všichni zváni. Po společném obědě a malém oddechu přišel na řadu koncert kamaráda Martina Ž. Měli jsme možnost slyšet písně, které sám složil

16

a zároveň je hrál na kytaru a zpíval. Byl to vlastně pro nás uspořádaný koncert. V 15 hod. jsme se vydali na společnou vycházku lesem. Legrační na tom bylo, že jsme přelézali dráty napojené na elektřinu, protože jsme procházeli pastvinami, kde se na nás díval dokonce i býk. Okolo 16.30 hod. jsme rozdělali oheň a začali jsme opékat něco na zub, to , co vlastně každý měl. Ukončili jsme si celý nádherný den asi v 17.45 modlitbou, písní a společným kolečkem. Celý den byl nádherný nejen v tom, že jsme jej mohli prožít v přírodě….. Vždy si na těchto akcích uvědomuji, jak je nádherné být ve společenství lidí, kteří můžou spolu strávit celý den, bez obtíží. Jedná se o lidi různého věku. Přesto je to všechno absolutně přirozené. Možná si těžko ten, kdo v tom vyrůstá od malička, tohle uvědomuje. Já nejsem z rodiny adventistů. A neustále se mne na každé

akci dotýká ta atmosféra okamžiku. Když se rozhlédnu okolo sebe vidím spokojené lidi, kteří i přes problémy, které mají, dokážou strávit celý den v naprostém klidu, míru a lásce. Neustále si to uvědomuji a jsem ráda, že můžu být součástí toho všeho. Dnešní den byl nádherný. Lucie Jakešová

17

Chtěls, abych žil… Pokračování … Moji milí zlínští, V  tomto příspěvku do sborového měsíčníku pokračuji ještě z  válečného Zlína. Tato léta jsme doslova prožili pod Boží ochranou. Třikrát jsme se stěhovali a žili ve velmi stísněných podmínkách – od bombardování v  Citově, v  malé chaloupce. Dnes nechápu, jak jsme se tam všichni vešli –čtyři dospělí a čtyři děti. Byla to krutá zima. Němci ostřelovali jedoucí vlaky, smrtonosní letci zjistili, že od Brodku u Přerova až po Citov nemají americké bombardéry dostatek ochranných stíhaček, tak začal přímo nad našimi hlavami vzdušný boj. Po boji se můj otec a strejda šli podívat na tu spoušť...Němci byli spálení na uhel, Američtí letci seskakovali padákem, jeden visel na stromě, byl mrtev, část těla měl v  zemi. Němky, bydlící v  zámku, odřezávaly jeho oblečení. Piloti měli civilní obleky, kombinézy měli vyhřívané. Strýc přinesl rukavice, ve kterých do každého prstu vedly drátky. S  živými piloty se Němci bavili jako se sobě rovnými. Nabízeli jim cigarety a pak je odvezli. Děti našly čokolády, co popadaly z  letadel. Samozřejmě se do nich okamžitě pustily, ale týden nemohly spát, po jiné zase týden spaly. Rodiče se strachem volali lékaře. Byly to speciální čokolády pro vojenské účely, kofeinové a jiné s  příměsí barbiturátů…. Mezi Přerovem a Olomoucí se v prosinci  v roce 1944 na velkých lánech polí, kde je

18

jen rovina, třpytily trosky letadel z těchto vzdušných soubojů. Nikdo nevěděl, kde právě sestřelené letadlo spadne. Proto soucítím s  ukrajinskými obyvateli vesničky, kde spadlo malajsijské letadlo plné cestujících. Také se utíkali schovat do sklepů, mají válku. Prožívají ty hrůzy dnes, v  21. století. Na tyto prožitky se nezapomíná. Jeden Ukrajinec vypověděl, že na vedlejší dům vypadl člověk z letadla a rozlomil se v půli. My víme, že satan zasévá zlo do srdcí lidí a snaží se neustále vést války, aby co nejvíc lidí zahynulo. Má sestra Eva chodila v Citově do školy a já jsem dělala chůvu mému nejmladšímu jednoročnímu bratříčkovi. Starší bratr Ruda pokračoval ve Zlíně v  učení v továrně. Spolu s otcem jezdili do Citova na víkendy. Nikdy jsme nevěděli s  jistotou, jestli se ještě vrátí. Pán Bůh je mocný a laskavý ochránce. Po těch vzdušných hrůzách jsme se opět stěhovali, a to do Dolní Vsi k  otcově sestřence. Uvolnili nám výminek po rodičích. Měli velký dům, statek, krávy, koně, velké polnosti. Nastěhovali jsme se v  březnu 45 a cítili se jako v  ráji. Ve Zlíně lidé ještě běhali do krytů a my jsme v  klidu sázeli brambory. Zlín byl osvobozen Rusy 2. května, my o sedm kilometrů dál 6. května 1945. Než však to přišlo, prožili jsme velkou zkušenost o Boží ochraně. A to až v příštím čísle vašeho krásného sborového měsíčníku. Vaše Jindra

Do neznáma… Když jsme se asi na tři čtvrtě roku rozloučili se sborem, v  tu sobotu jsme ještě žádný z  nás nevěděli, do čeho nás vlastně ubytují. Vše jako na vojně jsme měli sbaleno v  očekávání na onen den rozloučení i se svým „Domovem“, který nám byl na čas vyměněn. Na rozdíl od Abrahama jsme přece jenom věděli, kam a do jaké vzdálenosti nás dovezou, ale přesné místo jsme neznali. Konečně našemu očekávání bylo učiněno zadost – vystupovali jsme. A teď očekáváte, jak vše nové mělo na nás dopad. Lépe řečeno na mě. Po pravdě vydávám toto svědectví. Sociální zařízení není tak pohodlné, protože je mimo pokojů. Procházíme chodbou do společně určeného místa. Pro nás pohybující se je to prospěšná procházka. Pán Bůh nám dopřál naše zůstávání v  klínu přírody, jsme vzdáleni civilizaci

a více spjati s Ním. Naše ubytovna je na úpatí hory, mezi vysokými stromy v rozlehlých stráních. Uvnitř prožíváme útulno a čisto, jako v novostavbě s prostornou jídelnou, včetně každého pokoje. Sobotní shromáždění je pro každého z nás od 9.00 do 12.00 hodin osvěžujícím požehnáním s  celodopoledním programem a žádný není unaven. Je to účinnost Ducha Svatého, kterého každý prožívá a cítí. Děkujeme laickým pracovníkům, že mezi nás přicházejí s  Božím slovem i hudebními nástroji. Říká se: „každý začátek je těžký“, ale pro nás toto rčení neplatí. Od začátku se zde cítíme spokojeni. Díky Bohu – s ním jsme přijeli, žijeme a vracet se budeme s  nezapomenutelnými pěknými dojmy. Rudolf Drbohlav

Návštěva u Anelky Na konci července jsme navštívili naši milou sestru Anelku Veselou. V  současné době bydlí v  domě pokojného stáří v  Luhačovicích – Pozlovicích. Návštěva obohatila jak ji, tak i nás. Byli jsme rádi, že je stále taková Veselá ( nejen jménem, ale i povahou), usměvavá a zajímající se o celý náš sbor. Zůstává v  stálém kontaktu s některými z nás. Co je potěšující, je stálou čtenářkou našeho sborového časopisu. Naší milé Anelce přejeme zdraví a stálé přiznání se Pána Boha v jejím životě. Ať se Ti Anelko 19