Úvod: Kovářské Řemeslo v podstávkových domech Tato příručka vznikla jako pomocný průvodce pro majitele, řemeslníky, investory i všechny zájemce o podstávkové domy. Jejím zaměřením jsou kovové prvky domu, jejich rozlišení, použití v domě, možné opravy i ošetření , rovněž tak i doplnění částí chybějících. Příručka není směřována k vlastní výrobě nových kovaných částí podstávkového domu. Snad jen okrajově se dotýká určitých technologií řemesla, jelikož není zapotřebí suplovat značné množství odborné literatury zaměřené na konkrétní technologické postupy v oboru kovářství. Viz. odkaz- Např. Semerák- Bohmann- Umělecké kovářství a zámečnictví, Karel Goňa- Pavel Révay- Šimon Vondruška-Umělecké kovářství, Havard Bergland- Die Kunst des Schmiedens, Max Metzger- Die Kunst-schlosserei, atd. Obrazová část obsahuje fotografie a doplňkové kresby kovových prvků , s nimiž se v podstávkovém domě setkáváme. Navazuje v odkazech na jednotlivé kapitoly, tak aby alespoň částečně poodhalila rozmanitost kovářských prací a aby napomohla lépe se orientovat v použití jednotlivých kovových částí v domě.
Rozdělení kovářských prací v podstávkovém domě
ABCDE-
Dveřní kování Okenní kování Mříže a zajištění stavebních otvorů Pomocné a zpevňující prvky Ošetření kovových částí a povrchové úpravy
adA- Dveřní kováníKovové součásti na dveřích můžeme rozdělit na tři části: 1. Kování hlavních, tedy vchodových dveří 2. Kování vnitřních dveří ( mezi místnostmi, vstupy do komor apod.) 3. Kování na dveřích či vrátkách účelových a venkovních( jako jsou dřevníky, chlévy, zahradní branky) Ad1- Na vchodových dveřích do domu jsou umístěny panty(závěsy), zámek s klikou, u dveří dvoukřídlých také zajišťovací zástrče(často i středová zajišťovací tyč) a někdy se objevují i hřeby ,jimiž jsou dveře pobíjeny. Závěsy vchodových dveří --------------------------------------
Panty neboli závěsy se rozlišují podle typu dveří. Nemají-li dveře vlastní rám, ale jsou spojeny pomocí rybinových svlaků(viz. obr. č.1), bývá na dveřích umístěn závěs tzv. táhlový, připevněný vodorovně , takže se tímto stává nejen nosným prvkem dveří, ale zároveň je i zpevňuje. Zpravidla se jedná o kovanou pásovinu, na jednom konci s vykovaným okem pro závěsný čep. Pak se pásovina rozšiřuje v místě, kde bývá umístěn hlavní spojovací šroub a po
té se plynule zužuje k druhému konci. Zde bývá velmi často vykována do tvaru lipového listu( srdce), nebo rozštěpena na více částí. Vlastní závěs bývá ke dveřím připevněn pomocí šroubů s kovanou čtyřhrannou matkou a kovanými hřeby. Na obrázcích č.2.-7. Jsou ukázky nejběžnějších typů kovaných závěsů. Nezbytným protikusem závěsu je čep. viz. obr. č.8. Bývá kotven pomocí trnu na jeho konci do kamenného nebo zděného ostění(někdy přímo do dřevěného rámu). Druhým typem závěsů na vchodových dveřích domu bývají závěsy rozštěpené, nebo křížové. Obojí jsou umístěny na dveře mající vlastní rám, mnohdy s výplněmi. Tyto panty nejsou na dveře připevněny vodorovně, ale naopak ke svislici rámu dveří, někdy dokonce zpevňují jejich rohovou část. Na obrázcích 9- 11. Jsou ukázky pantů křížových, obr. 12-13. ukazuje rozštěpený pant. Opět jsou připevněny přímo na plochu dveří pomocí šroubů se čtyřhrannou matkou a kovanými hřeby. Závěsný čep pantu se shoduje s čepem pantu vodorovného, někdy se ovšem vyskytuje, u podstatně starších verzí ještě čep s tzv.opěrkou ve spodní části, pomocí které zajišťuje svislou pevnost trnu viz. obr. č.14. Zde nalézáme kotvení čepu jak do ostění tak i do dřevěných zárubní dveří.
Posledním a asi nejobvyklejším typem pantů u vchodových dveří nejen podstávky je pant zasekávací. Jedná se o prvek značně mladší, v 19. století již běžně průmyslově vyráběný, opatřen obdobným protikusem vsazeným do zárubně. Pant je zapuštěn z boku do dveří a zajištěn ocelovým kolíčkemviz. obr. č. 15.
Opravy závěsů vchodových dveří ---------------------------------------------
Jedním z nejčastějších problémů se kterým se v případě pantů u v stupních dveří setkáme je uvolněný čep. Mnohdy se silně viklá, nebo je pokleslý z původní polohy a znemožňuje správný chod dveří. Je-li umístěn v kamenném ostění, je zpravidla kotven pomocí síry, nebo olova. Určitě nic nepokazíme, oslovíme-li mistra kamenického, jež by měl mít zkušenost s podobnou opravou a i za použití v dnešní době dostupných materiálů(chemických kotev apod.) , nám s opravou pomohl. V případě kotvení na olovo lze použít olověné drátky(dostupné v int. obchodech a pomocí utahováku čep zpětně utáhnout do pevného stavu. U kotvení do síry se jedná o práci značně složitější, jelikož se za použití tzv. vlaštovčího hnízda ,roztavená síra vlévá do otvoru v kameni a tato práce vyžaduje značné zkušenosti, ideálním řešením bude čep z ostění vyjmout(nejlépe ohřátím čepu pomocí autogenu a roztavením síry či olova), otvor důkladně vyčistit od zbytků síry a s pomocí chemické kotvy opět upevnit. V případě uvolněného čepu kotveného do zdiva je oprava snazší. Čep je většinou průchozí skrz zeď a utažen pomocí matice . Matici tedy mechanicky(drátěným kartáčem) očistíme, aplikuje uvolňovací kapalinu(např přípravek vVD40), a po povolení šroubu přes špalík z tvrdého dřeva čep vyrazíme ze zdi. Následuje důkladné očištění a osazení pomocí cementové malty nebo chemické kotvy nazpět. Někdy není nutné čep z otvoru vyjímat( je-li kapsa okolo trnu značně uvolněná) a můžeme aplikovat chemickou kotvu přímo okolo trnu. Nejdůležitější při zpevňování uvolněného čepu závěsu je určitě zajištění správné polohy, proto se ideálním řešením stává provádět práci se zafixovanými a vyrovnanými dveřmi. Abychom po zatvrdnutí usnadnili lehký chod dveří, před vložením do stavebního otvoru čep potřeme vazelínou. Dalším možným poškozením závěsu dveří , bývají uvolněné šrouby a hřeby přímo ve dřevě. Nezbývá nám nežli demontovat závěs ze dveří, povětšinou opatřit nové hřeby, šrouby(není-li možné použít stávající) rovněž vyrobit nové. Vykování hřebu je jedna z nejběžnějších a nejjednodušších prací kováře kdy z kulatiny potřebné tloušťky vykove vlastní tělo, odsekne potřebnou délku, tak aby zůstal dostatek materiálu na hlavu hřebu a za použití hřebovnice napěchuje hlavu do potřebného tvaru. Hřeby jsou v dnešní době běžně k dostání v int. obchodech.Šrouby nejsnáze použijeme vratové, jež mají nízkou půlkulatou hlavu a je možné(rovněž v hřebovnici) hlavu upravit na požadovaný tvar. U původních šroubů se vyskytoval závit witvort, závitníky a závitová oka tohoto typu jsou dnes bohužel jen velmi špatně k sehnání a nejspíše je použijeme pouze tam, kde je zapotřebí starý závit obnovit. Při
osazení novými šrouby si tedy bohatě vystačíme s běžným metrickým závitem. Nové čtyřhranné matky (lze sehnat ve specializovaných železářstvích) snadno vyrobíme z pásoviny potřebného rozměru, konečný tvar za tepla zformujeme a vyřežeme příslušný závit. Dveřní závěs bývá rovněž často tzv. vyběhaný. Tím, že byl uvolněný, dveře se křížily, panty nikdo nemazal, se oko závěsu vydřelo, nebo povolilo a vznikla tak přílišná vůle v otočném místě. Při malém poškození postačí i za studena oko závěsu kladivem přitáhnout a průběžně pasovat na stávající čep(musíme vždy počítat s minimální vůlí). V případě většího uvolnění nezbývá, nežli vyrobit trn(kalibrovací) silný tak, jak je zapotřebí a za tepla oko dotvarovat.obr.č.16-17. Stává se, že je závěs zlomený, na dvě i více části. Nebudeme-li vyrábět nový, ale chceme-li původní zachovat, pak zvolíme šetrnou metodu opravy tak, že oddělené části tzv. naplátujeme. To znamená- pomocí plechových podložek snýtujeme zlomené díly nazpět. Nikterak nemaskujeme místo poškození, naopak opravu dílu přiznáme. Poškození u závěsů i jejich čepů se vyskytuje celá řada a nemělo by smysl popisovat každý konkrétní případ. Zde jsou vytaženy jen ty nejběžnější opravy tak, jak je zvládne každý zručný řemeslník, často i mimo obor práce s kovem. Před montáží po opravě je nutné ještě řešit čištění od rzi, barev a povrchovou úpravu, ale ta bude popsána v jiné kapitole souhrnně.
Zámky vchodových dveří Zámek na vstupních dveřích do domu, je bezpochyby jedna z nejpodstatnějších částí kovových prvků, nejen podstávkového domu. Z hlediska zabezpečení objektu proti cizímu vniknutí, vlastnímu zajištění proti otvírání, ale i z estetického důvodu se zámek stal po staletí nejen nezbytným prvkem, ale současně také v mnohých případech chloubou a ozdobou tehdejšího řemeslníka. Ve srovnání s ostatními kovovými částmi dveří je zámek nejsložitějším prvkem. Všechny jeho detaily musí být naprosto přesné, tak aby umožnili správný chod a jedná se tedy téměř vždy o tu nejjemnější řemeslnou práci. Pochopitelně v průběhu staletí se určití řemeslníci a později manufaktury specializovaly přímo jen na konkrétní výrobu zámků, nicméně i typy těch nejnovějších (např krabicový zámek vyráběný cca do čtyřicátých let dvacátého století) přesto, že na nich je patrná stopa po strojním zpracování , ukazují šikovnost, čistotu zpracování i estetický přístup tehdejšího řemesla. U vchodových dveří podstávky se setkáme nejčastěji se zámkem nadedveřním(je připevněn na vnitřní část křídla vně a není nijak skrytý). Ten se v průběhu času měnil ve svých tvarech, systemu otvírání, pomocných táhel i per apod. U starších typů běžně nalezneme zdobené krycí desky na zámku, ale i jeho dalších součástek a to dokonce i na místech jež pohledu bývají ukryty. Zde je ukázka bohatě zdobeného zámku- foto č.18.. U ž z toho je patrné, že se jednalo o značně nákladnou věc pro pořízení do domu a zjevně si ji ne každý prostý člověk mohl dovolit( proto se také ponejvíce objevují v bohatých staveních, především měšťanských domů), takže se po dlouhá období k zajištění vstupu do domu používala obyčejná dřevěná závora. Právě u těchto starších typů řemeslníci vytvářeli skutečný bezpečnostní prvek zamykání. Systémy zámků byly mnohdy velmi složité. Klíče k jejich otevření mívaly rozličné tvary, výřezy i otvory pro otáčení v mechanismu vyrobeny tak, že je jen málokdo dokázal bez použití násilí otevřít. Viz fota č. 19-20. Novější typy krabicových tzv. myšákových zámků, jsou si na první pohled velmi podobné. Jsou to nejběžnější zámky s nimiž se v podstávkovém domě setkáváme, a především v 19.století se již běžně manufakturně vyráběly. Neliší se příliš ani ve vnitřním mechanismu a svou funkci na dveřích domů plní doslova dodnes. Těmito zámky a jejich možnými opravami se budeme díky nejčastějšímu výskytu podrobněji zabývat. Posledním typem zámku vchodových dveří u podstávkového domu je modernější zámekzadlabávací. Je to zámek v různých obměnách i v současnosti průmyslově vyráběný . Ty staré se od dnešních liší především v rozměrech, v daleko masivnějším provedení ( hlavně v síle per, tak aby vracely do správné polohy těžkou kliku). Systémem jsou to nejběžněji zámky dozické. K jejich otvírání
se používá zubatý klíč a je nutné dodat, že tam kde jsou dodnes funkční se jedná o jedno z nejbezpečnějších zajištění dveří(ačkoli neznámo proč, pojišťovna tyto zámky jako bezpečné neuznává).
Krabicový zámek Rozlišujeme pochopitelně levý, pravý podle polohy otvírání. Jedná se o pevné, ocelové pouzdro, tvořené k sobě navzájem snýtovaných plechů. Uvnitř je vsazen hybný mechanizmus pro ovládání kliky, klíče a pomocné zástrče.viz. foto č.21. Vnitřní klika bývá pevnou součástí zámku viz 22. Nebo pomocí čtyřhranu průchozí skrz zámek viz. č.23. Z vniřní strany zámku je umístěn vrchní krycí plech k němuž bývá přišroubováno vodící pouzdro pro klíč.viz. 24. Zde jsou vyfoceny rozličné typy krabicových zámků různých rozměrů a stavu před opravou. Viz. 25-30..
Nejčastější opravy krabicových zámků Dostane-li se nám myšákový zámek do rukou, případně máme.li ho umístěn na dveřích, zřídka kdy máme k němu klíč, nebo se klika nevrací nazpět, často se vůbec nehýbe, bývá poškozená vnější krabice atd. Nejdříve se pokusíme demontovat zadní krycí plech . Pro snadnější povolení matek můžeme použít uvolňovací přípravky( petrolej, přípravek WD 4O apod.). Můžeme rovněž celý zámek ponořit do lázně pro uvolnění(petrolej). Snáze potom vyjmeme pera i hybnou závoru. Po očištění technickým benzínem a osušení složíme zámek nazpět přičemž zjistíme které součástky jsou poškozeny. Vycházíme z předpokladu, že se nám jedná o uvedení zámku do funkčního stavu pro další použití, nikoli( to se týká starších, historicky hodnotných kusů) o zrestaurování a uchování bez zásahu do funkčnosti a vlastních oprav. Takovou konzervaci a postup při restaurování je nutné svěřit(např. po poradě s pracovníky Npú) odborně způsobilým odborníkům v oboru restaurování obecných kovů.V našem případě vycházíme tedy po zjištění stavu poškození nezbývá, nežli se pokusit zámek opravit. Pro prasklá pera použijeme jako výchozí materiál ocelovou planžetu( je možné zakoupit ve specializovaných prodejnách hutních skladů). Změříme si sílu čepu v němž bylo pero osazené, vyrobíme podle něho čtyřhranný kalibr a po naměření rozvinuté délky zatepla planžetu vytvarujeme do požadované spirály. Sedí-li nám pero dobře na čep a přitlačuje-li správně konkrétní součástku, je nutné ještě jej zakalit a popustit. Ohřejeme ne kalící teplotu( liší se podle použitého materiálu) a ponoříme do kalící lázně. Můžeme použít v podstatě jakýkoli řídký olej. Běžně se používá olej řepkový. Po ochlazení pero očistíme od mastnoty lehce přesmirkujeme, tak aby prosvítal vlastní kov a měli jsme šanci pozorovat nabíhající barvy při změně teploty. Máme-li k dispozici kalící, nebo popouštěcí pec, je to bez problémů. Můžeme ale použít i běžný elektrický plotýnkový vařič, nebo kus ohřátého bloku oceli, na který pero položíme a pozorujeme jeho následné zbarvení. Naběhne-li nám požadovaná barva, ponoříme pero opět do olejové lázně. Po ochlazení očistíme a ve vlastním zámku vyzkoušíme jeho chod. Existuje více způsobů jak ocelové součástky kalit za použití pece, autogenního hořáku, výhně k ohřevu a rovněž tak ke kalení, kde se liší kalící lázně od vody přes oleje, kalení za pomocí vzduchu atd. Vždy je ale nutné získat při této práci praxi tak, abychom zvolili správný materiál i postup a zabránili následným chybám, kdy je součástka příliš měkká, nebo naopak tvrdá a praská nám.
Výroba klíče Abychom mohli vyzkoušet správný chod zámku, musíme k němu vyrobit klíč. Jeho příčný tvar nám prozradí vstupní otvor identický z obou stran krabice. Je možné v některých zámečnictvích zakoupit požadovaný polotovar a ten už pomocí pilníků uzpůsobit pro náš zámek. Neseženeme-li nic takového, nezbývá než- klíč vyrobit. \můžeme jej vyrobit buďto z jednoho kusu, nebo pomocí svářecího aparátu(případně letovací soupravy) sestavit z více dílů. Tak jak tak, je to práce, která vyžaduje značnou přesnost, pečlivost a trpělivost, neustálé zkoušení a pasování do zámku.Na fotografii č.31 jsou zachyceny různé typy starých klíčů. Oprava vlastního pouzdra Pouzdro zámku bývá někdy promáčklé, takže znemožňuje součástkám hybnost, někdy bývají části plechů natolik vyrezlé, že není k čemu konkrétní díly nanýtovat apod. V prvním případě povětšinou postačí demontujeme-li vnitřek zámku a za pomocí trnů a podložek vyklepeme promáčklá místa do původní podoby. Pokud je krabice silně poškozena, mnohdy nezbývá než-li konkrétní části vyrobit nové a pokusit se je citlivě navrátit zpět.
Před vlastním osazením na dveře, je nutné vnitřní část pouzdra důkladně namazat vazelínou( především ve všech hybných místech a tam kde se pera třou o přítlačný protikus, pera rovněž namažeme). Zámek z vnější strany povrchově upravíme viz. kapitola- povrchové úpravy.
Kliky a štítky Kliku se štítkem v případě středového, zadlabávacího zámku, nalezneme z obou stran dveří, u zámku nadedveřního pouze z jedné, vnější strany. Na foto č. 32-39 jsou ukázky různých typů klik a štítků, se kterými se můžeme v podstávkovém domě setkat. Od těch nejjednodušších, ryze účelových, se objevují kliky a štítky značně zdobené od čistě, ručně vyrobených uměleckým zámečníkem, až po bohatě tvarované litinové , hojně užívané od 19. Století. Na štítcích bývá umístěna krytka přes otvor pro klíč, někdy štítek chybí a pouze pod klikou a v místě otvoru pro klíč je umístěn detail umožňující vedení kliky a klíče viz. foto č. 40. Možné poškození a opravy V případě zámku středového probíhá skrze dveře ocelový čtyřhran který je z vnější strany dveří vsazen do kliky a zajištěn pomocí nýtku jako nerozebíratelný spoj. Z vniřní strany je skrze kliku a vsazený čtyřhran svrtána díra pro pojistný čep. Zde se může objevit problém, kdy klika tzv. padá a nevrací se do vodorovné polohy. Tady je vlastní porucha v zámku a je nutné jej opravit. Dalším opotřebením trpí vodící pouzdro ve štítku, kdy častým používáním má nyní přílišnou vůli. V tomto případě je dobré štítek ze dveří uvolni a pokusit se zvětšený kruhový otvor pro kliku vymezit
ocelovým kroužkem tak, že ho přinýtujeme na štítek. Pochopitelně se nám změní délka čtyřhranu potřebná k usazení vnitřní kliky, takže buďto(je-li to možné a je čtyřhran v pouzdře kliky dostatečně hluboko) převrtáme otvor pro zajišťovací kolíček( červ), nebo čtyřhran přeřízneme a nastavíme o potřebnou délku, případně celý vyměníme. U zámku krabicového je klika nejčastěji zajištěna přímo zevnitř na zámku čtyřhrannou matkou. Poškození vzniklé dlouholetým používáním bývají shodné jako u oboustranných klik( velká vůle a vydřené pouzdro) . V případě, že pojistná matka pro kliku nelze dotáhnout(stržený závit) a je-li dřík pro matku dostatečně silný, můžeme vyřezat nový závit. Ten původně byl Witvorth, nemáme-li závitové očko tohoto typu, bez problému použijeme metrické a vyrobíme rovněž příslušnou čtyřhrannou matku.
Zástrče a středové zajišťovací tyče Se zástrčemi se setkáme pouze u dveří dvoukřídlých, ve vrchní a spodní části. Jedná se často o podkladový plech, k němuž jsou přinýtovány vodící plechy a středem je vedena zajišťovací tyč( nejběžněji plochý materiál, někdy kulatina). Pod vodícími plechy, nebo pod zajišťovací tyčí je umístěno ploché pero, jež nám takto bývá na pohled skryto. Právě tady se objevu nejčastější příčina poruchy(zajišťovací tyč nedrží ve vysunuté poloze, pero je prasklé, nebo povolené). Proto je nutné uvolnit šrouby nebo nýty jež drží vodící plechy, zástrč tímto rozebrat a spodní přítlačné pero opravit. U zástrče spodních částí dveří tato oprava není nutná, protože zajišťovací tyč už svoji vahou zapadá do oka protikusu. Některé typy starých zástrčí fota č.41-44. Středová zajišťovací tyč je starším a jednodušším typem zajištění vedlejšího křídla dveří. Jedná se o (nejčastěji) kulatinu na jedné straně s okem pro připevnění na zeď, na straně druhé zahnutou do háku tak, aby zapadla do oka protikusu na dveřích. U tohoto způsobu se málokdy objeví nějaká porucha. Maximálně bývá tyč prohnutá takže mění svoji délku a nezapadá do oka, s čímž si jednoduše poradíme následným narovnáním tyče.
Pobíjené dveře Dveře bývají pro své zpevnění pobíjeny kovanými hřeby.viz foto č.45. Někdy bývají hřeby uvolněné nebo prostě chybí. Uvolněný hřeb vyjmeme ze dřeva a není-li ulomené tělo můžeme jej opět použít. Po očištění otvor vyplníme pryskyřicovým tmelem a hřeb natlučeme zpět. Pokud jeden, nebo více hřebů chybí, vyrobíme pomocí hřebovnice nový a hlavu kováním upravíme tak, aby vypadala stejně jako u původních zbývajících hřebů. Prohlédneme-li si pozorně zadní stranu dveří, velmi často objevíme zahutí hřebů do dřeva. Bývají tzv. utaženy přes léta. Hřeb je tím pochopitelně zajištěn proti uvolnění. Proto při výrobě nového počítáme s dostatečnou délkou těla a při okování dveří hřeb opět dvojitě zahneme a zatlučeme jeho špičku proti do dřeva . Před natlučením hřebu do dveří povrchově upravíme jeho hlavu proti reznutí.
Ad2- Kování vedlejších- vnitřních dveří U těchto dveří se setkáváme s podobnými kovovými částmi, jako u dveří vchodových, jen (protože jsou méně masivní a tedy lehčí) bývají ze slabšího materiálu a často nejsou zajištěny pro zamykání. Panty na dveřích jsou tvarem obdobné jako u dveří hlavních, mívají menší rozměry. V případě zámků je tomu rovněž tak, nebo dokonce chybí a dveře se zavírají (především u vstupů do hospodářských prostor- chlévy apod.) na petlici a ta bývá mnohdy opatřena okem pro visací zámek-viz foto č.46. . Krabicové zámky viz. foto 47. jsou rovněž zjednodušeny a na fotografii je patrný rozdíl velikosti. Pro vstupní dveře do komor se používaly zámky jednostranné viz foto. Č.48., které se ovládají pouze ze strany vstupu. Někdy se dveřích vedlejších objevují i různá přitahovací madla v různých provedeních viz. foto č. 49. Co se týče oprav kovových částí vnitřních dveří jsou podobné jako u dveří hlavních, snad jen díky vnitřnímu prostoru není nutné tolik dbát na dokonalou povrchovou úpravu.
