Uvnitř tohoto čísla velká reportáž o ComAp Ocean Race!

COMAPÍK Uvnitř tohoto čísla velká reportáž o ComAp Ocean Race!

Slovo redakce Listopad - Prosinec 2009 Já na to mám Vánoce jsou čas, na který si obvykle většina obchodníků nemůže stěžovat. Lidé utrácejí tisíce, aby potěšili své blízké. Vánoce by měly být ve znamení hojnosti i pro ty, kteří si již několik měsíců před tímto časem utahují opasky, aby se právě v tento sváteční čas mohli „rozšoupnout“. Není divu, že pak někoho může rozzlobit limit na vánočním večírku nebo omezení, co si smí a co nesmí objednat. Copak si to nemůžeme dovolit? Můžeme i nemůžeme. Nestanovili jsme ty limity proto, abychom někoho naštvali nebo proto, abychom někoho omezovali. Převzali jsme je z minulých let a zvyklostí. Možná jsme se ale měli zeptat dříve, zda jsou ty zvyklosti stále platné a nutné. Nedorozumění se nakonec vysvětlilo. Poučili jsme se do budoucna. Přesto si myslím, že užívat si a být štědrý ještě nemusí znamenat peníze rozhazovat. Z vlastní zkušenosti vím, že ne vždy ty nejdražší dárky udělají největší radost. Někdy to může být úplně naopak. Nezbývá tedy než popřát, ať máte při výběru dárků šťastnou ruku a ať rozdáte o těchto (a také těch dalších) Vánocích co nejvíce radosti. Veselé Vánoce, šťastný nový rok a příjemné čtení.

Obsah Zaměřeno na lidi / strana 2 Co nového v MoKoŠe / strana 3 Jak jsme křtili kalendář / strana 3 Sportovní akce v listopadu / strana 4

Rozhovory tety Kateřiny / strana 6 ComAp Ocean Race / strana 8 Jak se daří našim maminkám / strana 14 Jazykový koutek / strana 15

Daniela Hýblerová PR oddělení

COMAPÍK Martina Čmielová personální oddělení

Zaměřeno na lidi Nástupy a odchody Nástup: 24.11. Markéta Štorcová (recepční) Odchod: 31.12. Zuzana Těžká (recepční)

Markéta

Všechno nejlepší! P ř ejeme všechno nejlepší kolegyním a kolegům narozeným v listopadu a prosinci:

Gratulujeme Tomášovi a Marušce Zahradníkovým k narození dcery Martinky. Narodila se ve čtvrtek 29. 10. 2009 v 9:48.

Šindelář Libor Borchers Alex Dvořák Miroslav Drobná Markéta Novotný Miroslav Brůček Jan Lamka Josef Štorcová Markéta Krumphanzl Aleš Pastorek Pavel Havel Vlasta

Křížovka Vyluštěte křížovku a pošlete celou tajenku do 15. ledna 2010 mailem na adresu [email protected]. Ze správných odpovědí vylosujeme tři šťastlivce, kteří dostanou pěkné ComApí dárky (dámská mikina, termohrnek, tričko). Vodorovně: A – Otec (famil.); domácí zvíře. B – 2. část TAJENKY. C – Korýš; pomluva. D – Symbol; Staroslovan. E – Na tom místě; chemická značka ceru. F – Frekvence (fyz.). G – Chemická značka nobelia; jméno skladatele Krejčího. H – Zkratka české politické strany; druh obalu. I – Večírek; stará solm. slabika. J – Želeti. K – Jíl (slovensky); 1. část TAJENKY. L – Jodid draselný (vzorec); nauka o mravnosti. Svisle: 1 – Sídlo panovníka; tlačítko (lidově). 2 – Obyvatel Aše; 3. část TAJENKY. 3 – Vydávati zvuk hodin; pít. 4 – Já (německy); mistři popravčí; část oceánu. 5 – Iniciály herečky Konvalinkové; vylisovaná šťáva; mužské jméno (15. 6.). 6 – Řezací nástroj; přátelský pozdrav; SPZ Praha-město. 7 – Koncentrovaný výtažek; módní obchůdek. 8 – Sedmičlenný hudební soubor; zdobený vojenský kabát.

COMAPÍK Zprávy z přípravy expedice

Tomáš Oupický marketingové oddělení

Minule jsem se zmiňoval o tajemném tvoru, který je bohužel klíčový pro samotnou existenci naší společnosti. Ačkoliv na výzvu ohledně účasti nikdo nereagoval, velice mile mne překvapila osobní iniciativa pár jedinců. Právě oni se totiž zúčastnili sympózií týkající se onoho tajemného tvora i prostředí, ve kterém se nachází. Podle prvních zpráv existuje „Zákazník“ nejméně ve dvou poddruzích. První miluje moře a vodu obecně, nachází se snad ve všech přímořských státech a vzácně i na říčních tocích. Zdá se, že v ComApu začala fungovat sekce odborníků pod vedením Aleše, která se vyloženě specializuje na mořský poddruh. Více informací a znalostí, které načerpali na kongresu v USA, vám snad budeme moci přinést v některém z dalších čísel. Druhý poddruh je naopak suchozemský a dobrá zpráva je, že se vyskytuje snad ve všech lokalitách a biotopech co na světě jsou. Vypadá to, že v ComApu vzniklo rovnou několik teamů, které se tomuto poddruhu věnují. Jedna vyhledává veliké kolonie těchto tvorů, které potřebují velice mnoho našich produktů. Další pak hledá hodně specializované Zákazníky, kteří mají veliké nároky. Máme tu i skupinu, která se věnuje i dalším návaznostem tohoto tvora na okolní prostředí. Dokonce vznikly i zahraniční teamy, které se blíže věnují Zákazníku na vymezeném území. Je před nimi velice zajímavý úkol, porovnat Zákazníka v jednotlivých lokalitách a hledat společné znaky a chování. Bohužel přichází i špatné zprávy. Jelikož svět je jeden veliký závod o slávu a moc, tak i objevení nového tvora s sebou nese riziko, že se po jeho stopách vydá více výzkumných teamů. Od našich zpravodajů, kteří se účastnili sympozia v Las Vegas, je patrný zájem o tohoto tvora zejména pak od jednoho anglického docenta a jeho teamu. Dokonce již představili na onom sympoziu nové zařízení k jeho lapení. Díky účasti na sympóziích vám tak budeme moci přinést více informací o tajemném tvoru jménem „Zákazník“.

Víte, že... se Tomášovi v pátek 11. 12. 2009 v 8:27 narodil syn Ondřej? Gratulujeme a přejeme hodně štěstí a zdraví!

Chcete vědět více o dalších sympóziích (výstavách)? Zde: http://kiwiki/index.php/Exhibition Chcete vědět více o konkurenčních teamech? Zde: http://kiwiki/index.php/Kategorie:Competition Chcete se účastnit expedice a pomoci tak naší společnosti? Pište na [email protected] nebo pomocí formuláře na: http://kiwiki/index.php/Form:Short_News

Leť kalendáři, leť! V roce 2007 se prvně zrodila myšlenka něco změnit. Každý rok jsme kupovali kalendáře s dotiskem, ale najednou nám to nestačilo. Rozjeli jsme odvážný projekt s rozporuplným výsledkem. Jistě ovšem můžeme říct to, že jsme pro rok 2009 připravili unikátní kalendář, který vznikl z úsilí lidí, kteří nikdy nic podobného netvořili. Vznikl kalendář bez pomoci profesionálů. Byl to náš pilotní projekt. Poučeni z předchozích nedostatků, jsme si pro další rok vybrali „jednodušší“ téma. Dali jsme prostor více fotografům z řad našich zaměstnanců a přizvali jsme i pár odborníků. S anonymním výběrem ze všech fotografií nám pomohl pan fotograf Jiří Heller, který má bohaté zkušenosti s tvorbou kalendářů i focením české krajiny. I grafický design jsme si tentokrát nechali připravit v externím grafickém studiu. Výsledek předčil naše očekávání a již teď jsme rozdali několik kusů. Takový úspěch bylo samozřejmě nutné oslavit. Sešli jsme se tedy v pondělí 30. listopadu v restauraci Kabinet. Připili jsme si, kalendář jsme náležitě pokřtili, dali jsme si něco dobrého k jídlu a povídali si o focení, ale i o spoustě dalších věcí. Jedním z nejzajímavějších okamžiků byla skladba „Leť příteli, leť“, kterou našemu kalendáři zahrál pan Heller na Didgeridoo. Exotická hudba nám brala dech, a tak jsme si v průběhu večera vyžádali ještě přídavek. Věřím, že si oslavu všichni užili a že i to bude motivace pro další, aby fotili a hlavně se o fotky s námi podělili. Protože jak říká pan Heller: „Fotograf se stává fotografem ve chvíli, kdy jsou jeho fotografie otištěny.“ O osud kalendáře nemám obavy. Doletí daleko.


COMAPÍK BC, SKV a ComAp - á eso!

Radim Girgaš ředitel divize High End

Poprvé to bylo v roce 2005. Naposledy doufám ještě dlouho ne, protože by to byla velká škoda. Kdo se někdy zúčastnil nějaké soutěže, tak určitě chápe - chcete vyhrát, i když vlastně až tak o moc nejde. A hlavně prožijete zajímavé chvíle s kamarády; ať už se jedná o vítězství nebo porážky, jste v tom společně. V nedávné době se reprezentační týmy ComApu zúčastnily postupně turnajů ve volejbale, florbale a squashi. Každý z nich byl něčím jiný, ale něco měly také společného. Právě to, o čem jsem psal v předchozím odstavci.

Událost první - 7.11. Byrokrat Cup Volejbal Tradiční ComApí disciplína, volejbalový turnaj v rámci Byrokrat tour byl tím prvním, kterého se ComAp kdy zúčastnil. Tentokrát v naší úrovni Rekreant bylo pouze 9 týmů, holt krize se projevuje všude; atmosféra na Podbabě, kde se hrálo, byla tedy mnohem komornější. Pamatuju účast i zhruba 20 firemních týmů. Nasadili jsme omlazený tým, byla to první účast pro Zdeňka Suchana i Petra Nováka. Sice většina z nás někde volejbal hraje, ale nehrajeme společně, nejsme zvyklí přebíhat si a nemáme mezi sebou žádnou superhvězdu. V tomto ohledu si myslím, že řada sehraných týmů má na takovýchto turnajích značnou výhodu, ale to se nedá nic dělat. Začali jsme poměrně dobře, ale myslím, že jsme jeden zápas ve skupině zbytečně ztratili, což nás stálo lepší pozici při nasazení do play-off. A (také už tradičně) jsme tím pádem hned narazili na hodně dobré družstvo a prohráli. Nakonec z toho bylo 7. místo z těch 9. No, už jsme v minulosti dopadli i líp. Průběh celého turnaje pozitivně ovlivnily osobnosti zástupce kapitána (Fernet) a maséra (Rum). Ne že bychom bez nich dopadli hůř, ale rozhodně se s jejich pomocí nepříznivý vývoj turnaje lépe snášel. S volejbalovým turnajem je spojená také afterparty v klubu Limonádový Joe, kde kompenzujeme sportovní (ne)úspěchy tancem a především zabavením většiny dostupných chlebíčků. Stala se z toho ComApí silná disciplína, a to jsme v roce 2005 začínali opravdu od píky. Myslím, že teď už máme u ostatních týmů v tomto ohledu respekt. Nebylo tomu jinak ani letos a proto si myslím, že z tohoto turnaje mají moji spoluhráči celkově dobrý dojem.

Událost druhá - 15.11. Florbalový turnaj Sportovního Klubu Vozíčkářů Tohoto turnaje jsme se zúčastnili už také několikrát, organizuje ho SKV jako svou propagaci. A je to myslím potřeba, protože si aspoň spousta lidí uvědomí, jak je to vlastně super, když se po zápase můžete z toho vozíku zvednout a nejste odsouzeni k tomu být na něm po zbytek života. I jeden schod je problém. Sestavili jsme velmi silný tým, chyběla pouze tradiční opora Mirek Dvořák kvůli nemoci. Jedinou slabinou byl brankář. Přesto jsem měl na konci turnaje na těle několik důkazů, že aspoň párkrát mě soupeři trefili.

COMAPÍK BC, SKV a ComAp - á eso!

Radim Girgaš ředitel divize High End

Hrálo se na malém hřišti, v podstatě čtverci, takže mezi brankami moc prostoru nebylo. Hrálo se ve složení 3+brankář, což proti tradičnímu velkému hřišti (5+1) je dost rozdíl. Letošního turnaje se zúčastnilo 6 týmů, to je také méně než dříve. Skončili jsme 5. ze 6., ačkoli jsme sehráli několik výborných zápasů, které jsme prohráli jen o gól a možná i trochu smolně. Kromě toho, jak je na tomto turnaji zvykem, i jeden exhibiční zápas s týmem vozíčkářů, který jsme, stejně jako všechny ostatní "normální" týmy, vysoko prohráli. Někdy si to schválně zkuste - jednou rukou se snažíte pohánět vozík zleva, druhou zprava a třetí držíte hokejku. Bohužel tentokrát se afterparty nekonala, a turnaj jsme patřičně nezhodnotili ani v nějaké hospodě.

Událost třetí - 21.11. Byrokrat Cup Squash Premiérová účast ComApího družstva, spíš jsme se chtěli rozkoukat, jak takový turnaj vůbec vypadá. Každopádně je to dost jiné než ty předchozí zmíněné sporty, už proto, že člověk hraje na kurtu sám a kolegové z týmu můžou v tu chvíli maximálně povzbuzovat za stěnou. Tento turnaj se hrál systémem 2 muži plus 1 žena, kdy před každým utkáním si oba týmy stanovily mužskou jedničku a dvojku a ty pak svedly vzájemné zápasy. U žen to bylo jednodušší, tam to byla vždy jednička :-) Původně měl hrát Martin Málek a Aleš Procházka, já byl pouze jako náhradník, pokud by někdo z nich nemohl. Jako ženská jednička nastoupila Daniela. Nakonec se to ovšem seběhlo úplně jinak, než jsem čekal, protože jednomu z ostatních týmů nedorazil hráč a sháněli nějakého náhradníka. Aleš s Martinem si střihli a tak jsme přišli o možná nejlepšího hráče Aleše. Najednou ze mě byla dvojka a to jsem ještě netušil, že během následujících 3 hodin odehraju 13 perných setů. Tým ComAp skončil na posledním, sedmém místě, přestože Martin vyhrál asi 2 zápasy a já také 2 (ze 6). Tým, ke kterému se přidal Aleš, skončil čtvrtý. Možná kdybychom netříštili síly... ale na kdyby se nehraje, a já jsem si tedy zahrál výborně i tak. Na příští turnaj bych se pokusil sehnat ještě jednoho muže a jednu ženu a vytvořit dva týmy, protože ta atmosféra stojí za to. Rozdělování cen na konci každého turnaje z Byrokrat tour připomíná loterii, kde tipujeme, jestli vyhrajeme zpět nějaké ComApí dárkové předměty. Letos jsme měli štěstí a vyhráli příspěvky od jiných firem; konkrétně při squashi to byla mimo jiné Becherovka, což vůbec nebylo od věci. Hned jsme si sAlešem přiťukli. Co říct na závěr? Na těchto akcích je především báječná atmosféra, kde člověk vidí, že táhne s dalšími lidmi za jeden provaz a že byť to vždycky nevyjde, aspoň to zkoušíme dělat nejlíp, jak umíme. Je to možná trochu podobné práci v ComApu...

COMAPÍK Na obědě s tetou Kateřinou

Kateřina Kratochvílová toho času na mateřské dovolené

Peter Gilchrist Position in ComAp: Bi-fuel Division Director How long have you been working in ComAp:About 4 years What do you like most about ComAp? Obviously I like ComAp products and ComAp portfolio, but what I like most is knowing who I work for and I'm not just a number.. What do you think is the main difference between Australian and Czech working style? I believe that working style is all about having good people and how they are managed and directed. I myself like to empower people, so they feel responsible for their own choices. And in personal life - what surprised you most about Czech people? How generous they are and their great sense of humor. Once you break the ice with a Czech person, you have a good and valued friend. Which proverb you try to follow in your life? I don't particularly try to follow one proverb, but I once wrote: “Compassion is the wisdom that realizes that selfishness is not the way”. Is there anything you could not live without? Air, some small quantity of food and liquid, love and humor. That is all. Which book have you read last? And did you like it? Czech “pohadky” to practice my Czech. Yes, I am liking it, it is a real challenge! Which movie has caught your interest recently? My Sister's Keeper. It's about a girl who has leukemia and her parents decide to have a baby in order to use the new baby for organ and bone marrow donation. It's indeed a very moving film. Picture the woman of your dreams… How is she? Kind hearted, naturally loving, intelligent, honest, beautiful, stubborn and Czech :-). What did you want to be as a child? An explorer. If you were an animal, which animal you would like to be and why? Obviously a human being so I could be with the woman of my dreams, but I would say a purring cat sitting on the lap of the woman of my dreams. Do you have any big dream? Yes indeed I do! To live and dive without regret!

COMAPÍK Kateřina Kratochvílová

Na obědě s tetou Kateřinou

toho času na mateřské dovolené

Miroslav Dvořák Pozice v ComApu: Product Manager v Drive Power divizi Jak dlouho už v ComApu pracuje: 2,5 roku

Otázky z práce: Jak jsi se dostal k práci v ComApu? Hned po škole jsem začal hledat práci a přes personální agenturu jsem se dostal ke ComApu. Co se Ti na ComApu nejvíce líbí? To, že s každým novým tématem či projektem si je člověk stoprocentně jist, že se nebude nudit. Otázky ze života: Jakým příslovím se snažíš v životě řídit? Hlavně se z toho neposrat :-). Bez čeho bys nemohl žít? Bez kamarádů. Jakou knížku jsi naposledy četl a jak na Tebe zapůsobila? Josef Formánek: Mluviti pravdu. Nádherná kniha. Jaký film Tě v poslední době zaujal? Polský film Katyň. Co všechno by podle Tebe měla mít žena Tvých snů? Skoro všechno. Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý? Fáze jedna byl popelář, fáze dvě pilot a fáze tři rentiér. Kdybys byl zvířetem, jakým zvířetem bys chtěl být a proč? Had, protože když jde, tak leží. Máš nějaký velký sen? Vylézt El Capitán.

COMAPÍK ComAp Ocean Race

Petr Novák Product Manager

aneb réčko sem a halza tam „Připraviiiit na réčko!“, zařve hromovsky kapitánAleš Sr., zatímco reportér akce bleje přes palubu. „Ještě ne, nechte ho to dokončit!“, překřikl fučící vítr Martin... a mě bleskla hlavou děkovná myšlenka. Měl jsem teda už v životě lepší chvilky, ale tohle byl můj první zážitek na lodi hned první den plavby. To víte, po té výborné čočce co připravil Martin k obědu… Celá akce začala při snídani s Liborem skoro rok před vlastním uskutečněním, napřed se přidalo pár lidí, ale nakonec se akce rozrostla po všeobecném vyhlášení na 4 lodě a 26 odvážlivců, kteří se vlka nebojí. Dva týdny před dnem D, již někteří pilně studovali předpovědní mapy počasí a s postupujícím časem se tato aktivita freneticky stupňovala až do bodu, kdy se po chodbách ComApu živě diskutovalo, co si to počasí na nás vymyslelo. Stručná předpověď: “Slunečno, cca 20°C, ale hlavně žádnej vítr“… jó, kdybychom tehdy tušili, jak se předpověď mýlí. Zaručené zprávy hlásaly, že praví závodníci půlí kartáčky, neberou konzervy a pro úspěch odhodí leccos přes palubu… však já jsem se právě snažil. Dokončeje co muselo být vykonáno, jsem se vrhl po klice a začal zuřivě přitahovat gennu. Kdyby to chlapci udělali dřív, věru nebyl by to pěkný pohled na palubu lodi. Loď se při réčku (obrat proti větru o cca 90°) přetočí z náklonu z jedné strany na druhou a v podpalubí se vše neupevněné vydá na cestu směrem k podlaze… hlavně všemi oblíbené špinavé nádobí. Vůbec podpalubí je zrádná oblast lodi, kam se během plavby proti větru vydávají jen odvážlivci. Je to i dobrá atrakce, proto ž e bo č ní stěny se stávají podlahami a podlaha se povážlivě zvedá a stává se stěnou. Člověk si připadá jak spiderman… dokud si neuvědomí že byl uvnitř moc dlouho… pak je z něho blijící spiderman. Cesta do Chorvatska probíhala bez potíží, většina týmů vyrazila v pátek odpoledne či večer a krom několika mikrospánků se nic extra neudálo… jen jedna rada pro řidiče - to že na GPSce není vyznačeno Tčko, ještě neznamená ho tam proradní silničáři nepostaví. To se pak člověk rychle probouzí do kvílení pneumatik a auto z ničeho nic stojí vprostřed křižovatky.

1. den Ahojky, tak jsme přežili první den na moři. Cesta byla v cajku, ale po dálnici se občas usínalo a pak křižovalo na silnici jedna báseň. Nalodění trvalo déle než jsme mysleli, ale všechno dobře dopadlo. I Alberto dorazil na čas. No a co se plachtění týče, bylo slušný počasí, pěkně foukalo a kdyby se někomu nepřetrhalo lanoví… no prostě stálo to za to. Máme tu už i pár ekologů, co krmili rybičky… vlny byly až dva metry. Teď sedíme v hospůdce. Dáváme si čerstvou rybu, vínečko, klevetíme a pomalu tuhnem.

Sobota ráno nás přivítala lehce podmračeným počasím v maríně Kremik. Ostatní námořníci již většinou dorazili a začali pilně vyhlížet lodě… předávání lodí trvalo dost dlouho, jachty ještě na poslední chvíli podstupovaly poslední opravy a úpravy, což na klidu moc nepřidalo. Pak se už jen nanosily hory báglů a ještě větší hory jídla do kajut a hurá na moře. Ze zátoky to šlo hladce, ale venku na moři foukal čerstvý vítr a my si poprvé vyzkoušeli souhru při vytahování plachet. Pravda zprvu to trochu skřípalo, ale tak to bylo na každé lodi. Kolem poledne Martin uvařil výbornou čočku (všímáte si, jak ji chválím?) a byla tak dobrá, že jsme se jí všichni přecpali… (no a pokračování již znáte). Na první den byl pouze v plánu přesun na Velký Drvenik a pilování jachtingu a spolupráce na lodi. Plachtilo se při větru kolem 15 - 20 uzlů, což bylo podle předpovědi poslední dobré počasí, rozuměj větrno, po celý týden. Po úvodním skřípotu ve velení a když jsme si ujasnili čí rozkazy na lodi platí, jsme získávali sebedůvěru a začali se orientovat v tom, které lano je které a co dělat když vítr foukal z různých směrů.



Večer jsme dorazili do místa určení, Velkého Drveniku a únava zapracovala. Žádné vaření se nekonalo a místo toho jsme se vydali hledat nejbližší hospůdku, kde by bylo něco teplého do žaludku. Hospůdka, kterou jsme vybrali pravděpodobně majitel právě zazimoval, ale pohled na hladové turisty jej obměkčil a představa tučné útraty jej jistě neurazila. Dali jsme si samozřejmě rybu a musím uznat, že ač příprava trvala rekordní čas - stihli jsme shlédnout celou Pretty Woman s chorvatskými titulky, tak výsledek stál za to. Plný žaludek a místní pálenka udělali své a my začali lehce, někteří i těžce, dřímat. Ráno jsme se probudili do krásného dne, jen vítr byl slabší. Snídaně na houpající se lodi u východu slunce, č erstvém mořském vzduchu a s pohledem na rozespalé tváře některých přítomných rozhodně navodila veselou atmosféru a začali jsme se těšit až to vypukne… Kapitáni se mezitím domluvili na první etapě na ostrov Vis. To měla být první zkouška ohněm. Stručně a krátce: bylo to skvělé, adrenalin stoupá s každým stupněm náklonu lodi, s každou mílí na rychloměru a každou větší vlnou, na níž loď poskočí. Posádky se hecovaly rádiem a obecně panovala dobrá nálada. Alespoň do bodu, kdy se loď nedostala do bezvětří. To vám soupeři v dálce ujíždí a vy uvíznete v pásu dlouhém jen pár set metrů, odkaď se ne a ne hnout. Korouhvička na stěžni si tančí na všechny strany a plachty pleskají jednou sem a jindy tam. Člověk se pak může snažit jak chce, ale vyloudit z lodi nějaký pohyb je kumšt hodný protřelého mořského vlka. Někteří zkouší mávat hlavní plachtou, jako s windsurfem, jiní, jako my v tu chvíli, otevíráme flašku vína. Po nekonečné snaze s flaškou i bez se loď dostala na pár desítek metrů od míst, kde hladinu čechral vítr a z našich pohledů by měl radost reklamní agent na odtahovou službu. Konečně vítr!!! Začala stíhací jízda, ale dohnat ztracený čas byl nezvládl ani Schumacher. Naše Chlípné tornádo tedy skončilo na čestném bramborovém místě, ovšem to byl pouze začátek. Hned po závodě následovala bouřlivá debata po rádiu a večer ve vesničce Komiža na Visu každý mluvil jen o závodu. Ráno nás čekalo odpočinkové dopoledne, v plánu byl výlet do „Modré“ jeskyně na vedlejším ostrůvku Biševo. Vyplulo se brzo, aby jsme později stihli druhou etapu. Vyjeli jsme z vesnice, na moři vytáhli plachty a za chvilku jsme už vyhlíželi ten správný útes na pobřeží Biševa, kde byla schovaná jeskyně. Když jsme se trefili na správné místo začala lehká labutí píseň s jachtami. Lodě musely jezdit dokolečka na pětníku, vyhýbat se zleva, zprava, protože byla zátoka moc hluboká na kotvu a místa bylo málo. Spustili jsme čluny, nasadili motory, oblékli plavky a vytáhli foťáky. Pak už se jen dostat přes dědu, co na člunu vybíral bakšiš za vstup. Do jeskyně se vjíždělo nízkým vchodem, delším tunelem a člověk by nečekal co se skrývá uvnitř. Člověk zatočí za zatáčku a otevře se pohled jak do pohádky. Jasně modrá hladina osvětluje vysoký strop. Dno je vidět v křištálově čisté vodě a sem tam se ve vodě točí rybky. Světlo se do jeskyně dostává zvenčí pod ponořeným obloukem vykrojeným ve stěně jeskyně a na začátku jeskyně je

2. den Nazdárek, píšu z přídě naší lodi, ležím tu a chytám bronz. Moře je skvělé, vítr akorát a pěkný vlny. Ztratili jsme nějaký čas na začátku dnešní etapy, protože jsme zůstali viset v bezvětří a teď se snažíme dohnat ostatní. Ale po pár hodinách kormidlování toho má člověk tak akorát a je rád za každý oddech. Ekologové se stále činí a tak se cesta do nitra lodi rovná sebevraždě. Jinak určitě by se ti tu líbilo… vínečko, moře a permanentní legrace. Delfíni vedle nás pozdravují a téměř jsme dnes měli dalšího člena posádky. Kotě z malého přístavu, kde jsme zůstali přes noc. Loď se teď pomalu otáčí do protivětru, stěžeň se povážlivě naklání a z podlahy se stává stěna… zdravím z horské dráhy pod jižním sluncem.

COMAPÍK ComAp Ocean Race pod vodou výstavní most jak z Pána prstenů. Jen Gandalf by si tady namočil fousy. Když jsme se všichni vystřídali a odvážlivci se uvnitř vykoupali, vypluli jsme znovu na moře a chystali se na další etapu. Na řadě byl závod kolem bójek. Na vodě vyrostla podivná dvojice stromků přikurtovaných k plastovým lahvím, které ve zmítajících se vlnách viděli jen zkušení zahrádkáři a pozorní námořníci. Bóje byly od sebe vzdáleny jednu námořní míli a závod se kolem nich jel na dvě kola. Po startu začala jedna z nejzábavnějších etap vůbec. Lodě se míjely o metry, posádky kalkulovaly, kdo kdy bude mít přednost a jízda neuvěřitelně gradovala. Když někdo šikovně udělal réčko a zároveň měl přednost, sousední posádky měly plné ruce práce se vyhnout a ztrácely cenné sekundy. Jízda to byla opravdu famózní, jak na závodním okruhu. Manévr střídal manévr, kliky se z vinčen skoro nevyplatilo vyndavat a plachty se na svém místě nikdy dlouho neohřály. Spěchající lodě byly občas tak blízko, že jakákoli chyba mohla vést k velkému třesku a novým vrakům na chorvatských mapách.


3. den

Čauky, dnes ráno jsme vyrazili z Visu na Biševo do modré jeskyně… stála fakt za to, hlavně potápění v ní v 18°C. Pak jsme vyrobili bóje z flašek a stromků a začala super etapa, kde se lodě míjely o metry a občas to bylo pěkně o držku, ale fakt supr plachtění a adrenalin. No a teď, zatímco kotvíme na druhé straně Visu, se domluvila noční přeplavba na ostrov Ščedro. Pojedeme na dvojice a bude to pěkný maso. Navíc Jirka nemá na lodi poziční světla, takže se do něj bude dost dobře v noci trefovat…

Při výjezdu z poslední zatáčky byl náš tým Chlípných tornád v těsném závěsu za vedoucími Piráty, ale někde se nám uhnízdil zaškodný šotek, a v posledních metrech nás předjela i Niké. No, někde se holt zkušenost projevit musí. Nadšení ze skvělého závodu jsme se vydali zpět na ostrov Vis, ale tentokrát na jeho odvrácenou stranu do městečka Vis. Večer to měl být kratší a příliš se nebláznilo, protože v plánu byl noční závod na Ščedro. Ti šťastnější skočili do postele vychutnat si svůj díl spánku než na ně přišla řada u kormidla. Domluvili jsme si systém dvojic, které měly loď během závodu vždy na starost. Povinné byly i záchranné vesty, ale popravdě, spadnout v noci přes palubu by nebyla žádná velká legrace. Představte si pár desítek kilometrů volného prostoru a černočernou tmu, kde loď zmizí během několika okamžiků do dáli. Křičet můžete ostošest, ale pokud vás někdo hned neuslyší a nevzburcuje posádku, tak později už nemáte ve vlnách příliš světlé vyhlídky. Ale určitě potěšíte některé jiné plavce chorvatského moře. Loni tam třeba lovili bílého žraloka z jednoho potápěče. Závod odstartoval ve dvě hodiny ráno a hlídky se střídaly vždy po dvou hodinách. Jízda pod nebem ozářeným zimními hvězdami je nádherná a tiché šumění vln navozuje zvláštní atmosféru. Start nám (Tornádu) příliš nevyšel a kvůli problémům s vytáhnutím hlavní plachty a postupně se zvětšujícím ostrovem, jsme nechali běžem motor přes povolený limit. I když plavba směřovala na druhou stranu od startovní čáry. Tím jsme se od počátku diskvalifikovali, ale tento fakt jsme si prozatím nechali pro sebe a vrhli se statečně do závodu s pořádným odstupem. Některé posádky měly zřejmě k dispozici dobrou předpověď počasí, protože výběr trasy bez ní se rovnal sázce do rulety. Kde jedné lodi foukal pořádný vítr, jiné o chvíli později plachty splihle pleskaly sem a tam. Někdo spoléhal na plavbu po otevřeném moři. Jiní spoléhali na Bóru poblíž pobřeží. Trasy se tedy lišily, ale při svítání se ukázalo, že naše pozice nebyla zas tak špatná. V dáli před sebou jsme spatřili jednu červenou Saloonku, což značilo Niké nebo Piráty. Piráti tuto etapu zvládli nejlépe, protože po chvíli hlásili překročení cílových .



souřadnic a zatímco my jsme se plácali v bezvětří, Štěpán provokativně do rádia ohlásil zprávu „Pozor u pobřeží fouká bóra až 30 uzlů, jezdíme tu jako o závod“. Tohle nás lehce rozčílilo, měli jsme za to, že v současném bezvětří je vítr 30 uzlů o pár mil před námi holý nesmysl. A protože jsme už Štěpánovy hlášky znali a nenechali si věšet bulíky na nos, odpověděli jsme cosi o „vtipech a že nás nikdo nenachytá.“ Jaké bylo naše překvapení později… No ale tím se vyluštila hádanka, kde to pluje před námi a v hlavě nám utkvěl nový plán. Tento závod jsme již vyhrát nemohli, ale to přeci nikdo jiný vědět nemusel. Potají jsme tedy nastartovali motor a jen pomaloučku polehoučku jsme se vydali stíhat ujiždějící loď před námi. Motor nás opravdu jen milimetrově posouval vpřed a začali jsme Niké dohánět. Po dvaceti minutách již byli k rozeznání mravenci na palubě. Někdy v tu chvíli jsme stlumili motor a drze stáhli hlavní plachtu. Napnutá tedy zůstala jen genna a nám se na tváři usadil úsměv. A ten se časem rošiřoval, když si nás posádka lodě před námi všimla a začala horečně rejdit po lodi a štolovat kde co. O dalších patnáct minut později to již Jirka nevydržel a jak soptík lítal po lodi a lámal si hlavu jak to sakra děláme, že s jednou plachtou, druhou flaškou vína a hromovským smíchem rozvalení, ale vyvažujíce ten „strašný nápor větru“, jej dojíždíme. Vlastně jsme mohli Štěpánovi poděkovat za dobré maskování s hláškou o větru. Když už jsme byli na doslech, Jirkovým uším se doneslo tiché bafání motoru a my se začali za břicha popadat, nakonec se obě posádky smály na celé kolo. Po chvíli jsme se ocitli blízko ostrova Hvar, hned naproti Ščedru a k našemu překvapení opravdu začalo z ničeho nic silně foukat. Loď se rozjela na rychlosti přes 8 uzlů a to se samozřejmě jezdilo mnohem líp. Jakmile jsme si dosytosti užili pořádného plachtění, otočili jsme loď a zamířili do cíle toho dne do malé zátoky na ostrově Sv. Klement. Tam jsme si užívali dokonalé idylky. Jachty, klidná zátoka, sluníčko… co by člověku chybělo. Někteří odvážlivci skákali do vody, ostatní odpočívali na palubách. Navečer se vyplulo ze zátoky a připravili jsme se k poslední etapě závodu. Slunce se pomalu sklánělo nad obzorem, když jsme vyrazili a pluli podél pobřezí Sv. Klementa. Vítr foukal jako vždy proti, tak se muselo stoupat co to šlo, protože odpadnout se dalo jedině do ostrova, nebo réčkovat dále od pobřezí. Každá posádka na to šla lehce jinak, ale hlavní bylo se co nejrychleji otočit kolem špičky ostrova. Některé posádky zvládly réčkovat za celou plavbu pouze jedinkrát, jiné měly možnost se v tomto manévru mnohokrát zdokonalovat. Kolem špičky ostrova jsme se otáčeli již za tmy. Některé posádky věřily GPSce a štěstí a řízly zatáčku tak těsně kolem skalisek, že by šlo snad i suchou nohou přešlápnout. Jirka dokonce hlásil že kdyby náhodou spadl přes palubu, tak ať se Niké nevrací a dojede závod. Pravda, ke břehu to daleko nebylo.

4. den Ahoj, tak právě jsme přišli z hospůdky na Hvaru, unavení, nevyspalí ale spokojení… město je stejně krásné jako před rokem, kdy jsem tu byl naposledy, ale tentokrát na hrad ne š lapu. Hospůdka plně stačila co se kulturního vyžití týče. Dnes byla poslední etapa závodu a fakt se skvěle plachtilo, málem pár posádek skončilo na skále, případně v cizí lodi, ale to je riziko závodu. Každou chvíli se vyskytnou neuvěřitelný momenty a historky, kterým se při soulodění nebo v přístavu můžeme pak smát. Vítěz závodu je znám, ale ještě ho neprozradím.



Jakmile se všechny posádky přehouply kolem špičky ostrova, nabraly nejlepší směr do cíle před přístavem Hvar. Někdo vsadil na rychlejší vítr horším směrem, někdo volil nejkratší trasu za horšího kurzu na vítr a Tornáda jako vždy stoupali co to šlo. Niké byla na špici. Tornáda za ní a Piráti s Mantou v zádech. Začalo se schylovat k dramatu, jak při Velké pardubické, kdy jeden oř stíhá druhého o půl délky. Čím víc se blížil cíl, tím víc se vzdálenosti krátily a pozice vyrovnávaly. Piero prý dokonce dával příkazy kormidelníkovi “odpadni stupeň, ne… půl stupně“. Což při pohybu lodě ze strany na stranu je jako trefovat sportku při nedělním odpoledni. Nakonec se Niké rozdílem možná deseti vteřin udržela ve vedení a ohlásila projetí cílem s Tornádem v patách. Celkový vítěz závodu byl tedy jasný. Poté se ale čekalo na výsledek soupeření posádek Manty s Piráty. K radosti Tornáda Piráti v tomto kole vybojovali třetí pozici a Manta brala bramborovou medaili. Během chvíle jsme všichni dorazili do poklidného přístavu a po bouřlivé diskuzi o umístění v závodě a čerstvých zážitcích o tom, kdo minul co nejtěsněji skálu nebo sousedovic loď, jsme vyrazili do blízké hospůdky vyhlásit celkové pořadí zápasu a oslavit pořádným gáblíkem celý závod. Tomáš jako vedoucí celé akce za potlesku povstal a předal trofej, námořnické kormidlo a odměnu v podobě lahve výborného šampaňského, vítěznému týmu Niké, který s Jirkou, Adélou, Pierem, Ondrou, Vlastou, Petrem a Martinem celkově vyhrál ComApí Ocean Race 2009. Na druhé pozici se umístili Piráti s Liborem, Albertem, Štěpánem, Terezou, Martinem a Mirkem. Třetí místo vydobilo Chlípné tornádo s Alešem, Martinem, Alešem Jr., Martinou, Lubošem and Petrem a čtvrté, čestné místo patřilo týmu Manta s Tomášem, Maruškou, Robem, Romanem, Vlastíkem a Robertem. Všechny týmy bojovaly do poslední chvíle a zasloužily si uznání za výkony na lodích i výbornou atmosféru. Jedlo, pilo a hodovalo se do pozdních nočních hodin a co se nestihlo v hospodě se stihlo později na lodích. Tohle byl konec oficiální závodní části našeho jachtění.


5. den Ahoj Marti, dobrá, už nebudu dál napínat Tvé pocuchané nervy. Celkovým vítězem se stal tým Niké s Jirkou v čele, Pierem, Ondrou, Adélou, Vlastou, Martinem a Petrem. Bylo to těsné, ale zasloužené vítězství. Vítěz dostal kormidlo jako trofej a jedno fakt dobrý šampaňský. Druzí byli Piráti, třetí, tramtadadá, Chlípné tornádo a na čestném bramborovém místě se umístila Manta. Takže sláva vítězům a čest poraženým. Příští rok ale zabojujem o vítězství…

Každé ráno koupání, někdy i lovení špinavého nádobí z mořského dna (díky, Tome, za záchranu). Přes den závodění s větrem o závod, zvláště poslední den, kdy vítr trhal rekordy a my nemuseli drhnout paluby ani chodit do sprchy, protože moře vše obstaralo za nás. A večer večírky, víno a Robovy kuchařské speciality. Po týdnu na palubách lodí se zpět do maríny sice vracely čtyři námořnické posádky jachet, ale ve skutečnosti to byla dohromady jedna skvělá parta lidí. Věřím, že příští rok se sejdeme znovu… ale bude to ještě tužší boj.


Další den ráno jsme se rozloučili s částí posádek, která musela zamířit zpět domů. Nastala miniaturní škatulata hejbejte se a Piero se stal novým kapitánem Pirátů. Plán v této chvíli bylo si co nejvíc užívat jachtění, sluníčka a zásob vína, které se stále dalo najít v podpalubí. Manta odplula velmi brzo užít větru, co jen šlo, ostatní se ještě rozprchli po městě, tělesně zdatnější šlapali do kopce na hrad, ze kterého byly nádherné výhledy na přístav. Z Hvaru jsme se tedy rozprchli směrem ke Starimu Gradu, resp. k blízké zátoce. A ač to nikdo nevyslovil, i v dalších dnech se závodit nepřestalo a znovu se ladily plachty a hledaly ty nejlepší trasy. Vše bylo naprosto uvolněné a každý jezdil jak zrovna chtěl. Z pohádkové zátoky u Stariho Gradu, kde Martin skákal ze stožáru, jsme postupně navštívili samotný Stari Grad, poté další nádhernou zátoku na ostrově Šolta, na kterou jistě nezapomene později létající Petr Havel, a nakonec Primošten a Kremik.

COMAPÍK Jak se daří našim maminkám


Rozhovor s Janou Lamkovou

Konečně se to povedlo Kdysi dávno, když jsem byla s kolegyněmi na obědě, jsme se bavily o tom, kdo by mohl být další ComApí nastávající maminkou. Shodly jsme se, že víme o dvou, kterým bychom to obzvlášť všichni moc přáli. Jednou z nich byla Jana Lamková. To, že by si s Pepou moc přáli miminko, nebylo žádným tajemstvím. O to radostnější zpráva byla, když jsme se dozvěděli, že je Jana těhotná. Jani, co se Ti honilo hlavou, když jsi zjistila, že jsi těhotná? Konečně se to povedlo a hned vzápětí: Zvládnu to být mámou? Teď trošku osobní otázka, takže pokud nechceš, neodpovídej, pochopím to. Vím, že jste si přáli miminko delší dobu. Co se nakonec změnilo, že se to podařilo? Měla jsem malý medicínský problém, stačilo jen správné načasování, nějaké medikamenty a povedlo se nám to napodruhé. Byla to pro Tebe velká změna životního stylu být doma? Jak to snášíš? Hlavně jsem si potřebovala odpočinout od napětí, řevu a neustálého stresu, který nedělá dobře nikomu, natož těhotné. První dny doma jsem jen seděla na zahradě a koukala do nebe a čistila si hlavu, duši a nervy. Pak jsem začala s budováním hnízda pro mrně. Nakupování věciček, kam dáme postýlku, chodila jsem na cvičení pro těhule a předporodní přípravu. Bylo to moc hezké období.

Jana Lamková, rozená Antošová, se narodila 25. prosince 1969 v Praze. V dětství se věnovala především basketbalu, který později vystřídaly poklidnější koníčky, jako jsou knížky, patchwork nebo zahrádka. V ComApu pracovala na pozici skladnice 14 let od roku 1994, než odešla na mateřskou. Říká o sobě, že není náročný divák a usne u všeho. V současné době je ráda, když se stihne najíst a napít. Knížky pro dospělé vystřídaly knížky pro děti, ale přesto by neměnila. Je vděčná za rodinu a zázemí a považuje to za velké štěstí.

Pomáhal ti s miminkem někdo? Bylo (a je) těžké sehnat někoho na hlídání? Na malou jsme jen sami s Lamím. Mámu mám na Moravě a Pepova rodina je taky daleko. Když potřebuju někam bez Verči a Lamí nemůže, mám tady hodnou sousedku, která Verunku pohlídá, ale snažím se toto využívat co možná nejméně. Chybí ti kontakt s lidmi? Mám kontakt s lidma, jen s jinýma než dřív. Chodíme na plavání a do Brandýského mateřského centra. Navíc je v mém okolí spousta maminek a když si chceme popovídat a poradit se o něčem, sejdeme se u některé na zahrádce, kde si děti hrají a my si můžem chvilku oddechnout. Stýská se ti po práci? Plánuješ se brzo vrátit? Práce byla fajn, ale plánujeme ještě jedno mimi, takže kdy se vrátím, zatím nevím… Napadá tě nějaká vtipná historka, kterou jsi s Verunkou prožila? Docela se povedla oslava prvních narozenin Verči. Pozvala jsem její kamarády s maminkama. Nachystala jsem spoustu mističek s pohoštěním, piškotky, ovoce, dětské křupky, gumové medvídky atp. Pro nás maminy jsem měla dortíky a chlebíčky. Naivně jsem čekala, že si děti budou tiše hrát a způsobně uzobávat z mističek. Pět dětí si nehraje tiše a vůbec nejedí způsobně. Na konci oslavy bylo ve všech mističkách všechno smíchané, oslintané, nakousané a zalité tu čajem, tu šťávou. Podlaha byla plná drobečků a papírků a sem tam i lepila, ale spokojený výraz mojí dcery a i ostatních dětí a maminek (jejich obývák to nebyl) mi to vynahradil. Verunce je teď rok, přemýšlíš někdy o tom, jaké to bude, až jí bude třeba patnáct a bude v pubertě? Až bude Verča v pubertě, budu já už stará a senilní a bude mi asi jedno, jestli je drzá nebo chodí pozdě domů. Jen doufám, že nás nechá tiše dožít v našem domě.

COMAPÍK Jazykový koutek Christmas - 'Did You Know?' The true meaning of Christmas is sometimes crowded out by the frenzy of buying and gift giving. Our top 7 facts about Christmas are sure to help you get a better understanding of Christmas. 1. Jesus Christ First and foremost, the birth of Jesus Christ is true meaning of Christmas. Christmas was first celebrated as a proper day, on the 25th December, in the 5th century, in the time of the Roman Emperor Constantine. 2. Christmas Carols The custom of carolling through the streets originated in England when rich businessmen hired singers to accompany their strolls. The tradition quickly extended to all types of choruses. "We Wish You a Merry Christmas" was definitely on everyone's list. 3. Christmas Cards In 1843, the first Christmas card was printed in England for Sir Henry Cole. He was busy man who wanted to save time in his own Christmas letters, but was also interested in encouraging the expansion of the postal system. 900 copies of the card were sold at one shilling each. 4. Christmas Tree In the 16th century Martin Luther, a German preacher, was the first to bring a Christmas tree into a house. A story is told that, one night before Christmas, he was walking through the forest and looked up to see the stars shining through the tree branches. It was so beautiful, that he went home and told his children that it reminded him of Jesus, who left the stars of heaven to come to earth at Christmas. 6. Santa Claus Does Santa exist? In the 16th Century in Europe, the stories and traditions about St. Nicholas became very unpopular. But someone had to deliver presents to children at Christmas, so in the U.K., he became 'Father Christmas', a character from old children's stories; in France, he was then known as 'Père Nöel'; in Germany, the Christ Child or 'Christ Kind'. In the early U.S.A. his name was 'Kris Kringle'. Later, Dutch settlers in the USA took the old stories of St. Nicholas with them and Kris Kringle became 'Sinter Klass' or as we now say 'Santa Claus'! 7. Mistletoe Mistletoe is a plant that grows on willow and apple trees (and in garden centres!). The practice of hanging it in the house goes back to the times of the ancient Druids. It is supposed to possess mystical powers which bring good luck to the household and ward off evil spirits. It was also used as a sign of friendship and that's where the custom of kissing under Mistletoe comes from! Words from the text: settlers - osadníci extend - rozšířit se crowd out - vytlačit, vytěsnit mistletoe - jmelí encourage - povzbudit frenzy of - šílenství, záchvat willow - vrba expansion - rozšířit foremost - především, na prvním místě hanging - zavěsit preacher - kazatel proper- řádný, náležitý possess - vlastnit, mít look up - vzhlédnout, (vyhledat) carolling - koledování ward off - zahnat, zažehnat branch - větev hire - najmout evil - zlý deliver - doručit, dodat stroll - procházka sign of - znak (čeho)

False Friends I. False friends are pairs of words in two languages that look or sound similar, but differ in meaning. Absolve ≠ absolvovat Absolve - to free from guilt or blame or their consequences (zprostit) The court absolved her of guilt in his death. Pass - to undergo or complete successfully (absolvovat) My daughter passed the FCE exam yesterday. Control ≠ kontrolovat Control - to exercise authority over; command (ovládat, ovládání) Remote control means you actually take control of the remote PC through your local keyboard. Check - to search through (kontrolovat) We checked the files, but the letter was missing.

Concrete ≠ konkrétní Concrete - an artificial, stonelike material used for various structural purposes, made by mixing cement and various aggregates (beton) Contrary to popular belief, concrete and cement are not the same thing; cement is actually just a component of concrete. Specific - of a special or particular kind (konkrétní, specifický) His specific problems got him into trouble. Vocabulary: to differ - lišit se, court - soud, guilt - vina, consequences - následky, contrary to - proti, remote - vzdálený/dálkový, file - složka/soubor

COMAPÍK Pozvánky Srdečně vás zveme na vánoční večírek! Opět pořádáme bowlingový turnaj. Drah je zde 8, počet týmů je 8, přibližný počet hráčů v jednom týmu je 8. Kdo se ještě nezapsal, prosím zapište se do tabulky (viz odkaz v emailu) ke kapitánovi dle vašeho výběru. I letos jsme se rozhodli zopakovat "vánoční stromeček". K Vánocům neodmyslitelně patří dárky a každého jistě potěší, když dostane, byť jen maličkost, od nějakého svého kolegy. Proto přineste do Bowling baru nějakou drobnost, dárek v hodnotě do 200,- Kč, který dáme pod ComApí vánoční stromeček. Za odevzdaný dárek dostanete od Ivety "lísteček do šatny". V průběhu večera potom lístky a dárky slosujeme. Obdarováni budou jen ti, kteří nějaký dárek přinesou. Fantazii se meze nekladou, ba naopak. Vánoce mají být přeci šťastné a hlavně veselé. Přejeme vám příjemnou zábavu a těšíme se na všechny! Daniela + Martina + Iveta Více o baru na www.bowlingchodov.cz

Uvnitř tohoto čísla velká reportáž o ComAp Ocean Race!

Recommend Documents