Účtování finančních derivátů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Účtování finančních derivátů Diplomová práce

Autor:

Bc. Miroslava Kozderová Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Alena Klumparová

Duben, 2010

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze dne 15. dubna 2010 Miroslava Kozderová

Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala Mgr. Aleně Klumparové za její laskavý a vstřícný přístup i za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala rodičům a manţelovi, bez jejichţ podpory bych tuto práci nedokončila.

Anotace práce Tématem této práce jsou finanční deriváty, jakoţto moderní nástroj finančních trhů. Hlavním cílem je seznámení s problematikou jejich účtování a aplikace těchto pravidel na konkrétních příkladech finančních derivátů. Práce se v úvodu věnuje charakteristice finančních derivátů, jejich rozdělení a vyuţití, stručně nastiňuje historický vývoj obchodování s těmito nástroji a popisuje jednotlivé typy finančních derivátů. V dalších částech se zaměřuje na tuzemské právní normy týkající se finančních derivátů a jejich zdanění. Hlavní část práce je věnována účtování, oceňování a vykazování finančních derivátů dle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví i podle Českých účetních standardů a zejména pak aplikaci těchto účetních pravidel na konkrétní příklady finančních derivátů. Klíčová slova: finanční deriváty, Mezinárodní standardy účetního výkaznictví, České účetní standardy

Annotation of thesis The subject of this thesis are financial derivatives as modern financial market instruments. The main objective is to make acquaintance with its accounting rules and application of these rules to some examples of financial derivatives. Beginning of the thesis focuses on description of financial derivatives, its categorisation and utilization, briefly outlines historical development of their trading and describes different kinds of financial derivatives. Following parts concentrate on Czech legal rules regarding financial derivatives and its taxation. Main part of the thesis addresses accounting, valuation and reporting of financial derivatives according to International Financial Reporting Standards as well as Czech Accounting Standards and particularly application of these accounting regulations on specific examples of financial derivatives. Keywords: financial derivatives, International Financial Reporting Standards, Czech Accounting Standards

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 6 1 Charakteristika finančních derivátů ........................................................................... 8 1.1 Ekonomická podstata derivátů .................................................................................. 8 1.2 Historie derivátů ........................................................................................................ 9 1.3 Vyuţití finančních derivátů ..................................................................................... 12 1.4 Účastníci derivátového trhu ..................................................................................... 14 1.5 Rozdělení finančních derivátů ................................................................................. 14 1.6 Pevné termínové kontrakty ...................................................................................... 17 1.6.1 Forwardy.............................................................................................................. 17 1.6.2 Futures ................................................................................................................. 18 1.6.3 Swapy .................................................................................................................. 20 1.7 Opční termínové kontrakty ...................................................................................... 23 2 Legislativní vymezení finančních derivátů.............................................................. 26 2.1 Historie .................................................................................................................... 26 2.2 Aktuálně platné právní normy ................................................................................. 28 3 Účtování, vykazování a oceňování finančních derivátů .......................................... 31 3.1 Účetní standardy ...................................................................................................... 31 3.1.1 Mezinárodní standardy účetního výkaznictví ...................................................... 32 3.1.2 Americké všeobecně uznávané účetní zásady ..................................................... 33 3.1.3 Účetní směrnice Evropské unie ........................................................................... 33 3.1.4 České účetní standardy ........................................................................................ 34 3.2 Finanční deriváty z pohledu mezinárodních standardů ........................................... 35 3.2.1 Definice ............................................................................................................... 36 3.2.2 Účtování a ocenění .............................................................................................. 39 3.2.3 Zveřejňování ........................................................................................................ 40 3.2.4 Zajišťovací účetnictví .......................................................................................... 41 3.3 Finanční deriváty z pohledu českých standardů ...................................................... 44 3.3.1 Standard pro finanční instituce ............................................................................ 44 3.3.2 Standard pro podnikatele ..................................................................................... 50 4 Zdanění finančních derivátů .................................................................................... 52 5 Příklady účtování finančních derivátů ..................................................................... 56 5.1 Měnový forward ...................................................................................................... 56 5.2 Úrokový forward ..................................................................................................... 59 5.3 Úrokový swap .......................................................................................................... 60 5.4 Měnové opce ........................................................................................................... 64 5.5 Zajišťovací účetnictví .............................................................................................. 70 Závěr .................................................................................................................................... 74 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 77 Seznam tabulek .................................................................................................................... 80 Seznam schémat .................................................................................................................. 80 Seznam příloh ...................................................................................................................... 80 Přílohy ................................................................................................................................. 81

5

Úvod Finanční deriváty představují významný nástroj současných finančních trhů. Jejich vývoj navazuje na instrumenty s obdobnými charakteristickými rysy, jejichţ existenci je moţné vystopovat jiţ před několika tisíci lety. Historie samotných finančních derivátů započala aţ v 70. letech 20. století, kdy v důsledku nepříznivého vývoje na finančních trzích po pádu Bretton - Woodského měnového systému vznikla potřeba zajišťovacích mechanismů, které by eliminovaly rizika ze změn měnových kurzů či úrokových sazeb. Finanční deriváty se tedy pro své základní charakteristické rysy staly hojně vyuţívaným instrumentem pro řízení rizik a zároveň i vyhledávaným nástrojem pro zhodnocení investic. Vedle pozitivního přínosu v podobě zajištění finančních rizik a vysokých zisků, ale přinesly tyto instrumenty pro některé investory vysoké ztráty, které v některých případech vedly aţ k bankrotu. V souvislosti s těmito případy i s případy zneuţití finančních derivátů k daňovým únikům či k defraudaci, se v 90. letech 20. století objevily poţadavky na zpřísnění zachycení těchto transakcí v účetnictví. Věrné a pravdivé zobrazení, jakoţto základní princip účetnictví, je důleţitý zejména pro uţivatele účetních informací, mezi ně patří především vlastníci, podnikový management, zaměstnanci, banky a státní orgány. Pravidla pro účtování a oceňování finančních derivátů se proto staly důleţitou součástí lokálních i mezinárodně uznávaných účetních standardů. Osobně se s finančními deriváty setkávám při své práci jiţ několik let. Historickému vývoji a perspektivám obchodování s úrokovými deriváty v České republice jsem se věnovala ve své bakalářské práci. Proto jsem se i v diplomové práci chtěla zabývat těmito instrumenty a zaměřila jsem se na neméně důleţitou oblast týkající se finančních derivátů, a to na jejich zachycení v účetnictví. V první kapitole se věnuji obecné charakteristice finančních derivátů. Uvádím zde jejich ekonomickou podstatu, vyuţití a rozdělení, i základní mezníky související s jejich vznikem a vývojem. Dále v rámci této kapitoly podrobněji popisuji jednotlivé základní typy finančních derivátů.

6

Z hlediska právní jistoty je velmi důleţité vymezení finančních derivátů v legislativních normách. Stručný přehled příslušné legislativy platné na území České republiky přináším ve druhé kapitole. Třetí kapitolu jiţ věnuji účtování, vykazování a oceňování finančních derivátů. V úvodu přináším stručné informace o účetních standardech, které jsou pouţívány v mezinárodním měřítku i v České republice. V podstatné části této kapitoly uvádím definice a principy účtování finančních derivátů jednak podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví, jednak podle Českých účetních standardů. Ve čtvrté kapitole uvádím základní informace týkající se zdanění finančních derivátů. V páté kapitole aplikuji zjištěné poznatky na konkrétních příkladech finančních derivátů uvedením detailního účtování pro měnový a úrokový forward, úrokový swap a měnovou opci. Na konci této kapitoly nastiňuji problematiku zajišťovacího účetnictví.

7

1 Charakteristika finančních derivátů Deriváty jsou instrumenty, jejichţ hodnota je odvozena (derivována) od hodnoty podkladového aktiva, kterým můţe být například směnný měnový kurz, úroková sazba cena akcie či komodity, ale i úvěrové portfolio, emisní povolenky či exotické instrumenty jako počasí. Je-li podkladovým aktivem finanční instrument, jedná se pak o finanční deriváty.

1.1 Ekonomická podstata derivátů Z hlediska ekonomické podstaty jsou zásadní tři následující charakteristiky derivátů: deriváty jsou instrumenty odvozené od jiných instrumentů, jejichţ hodnota ovlivňuje hodnotu derivátů; v základě derivátu leţící instrument – podkladové aktivum – můţe mít různou podobu; deriváty mají termínový charakter, to znamená, ţe doba od sjednání obchodu do jeho vypořádání je delší, neţ je nezbytně nutné pro jeho technické vypořádání (typické pro promptní neboli spotový trh), tedy má ekonomický význam. Při sjednání obchodu jsou dohodnuty všechny parametry obchodu včetně ceny a je tudíţ moţné pomocí těchto obchodů fixovat cenu pro budoucí období. Maximální délka lhůty mezi sjednáním termínového obchodu a jeho vypořádáním není z teoretického hlediska omezena. V praxi převládají spíše obchody se splatností do jednoho roku, ale například u úrokových swapů nejsou neobvyklé ani lhůty splatnosti 10 a více let; se sjednáním derivátů je spojena investice nižší, než je obvyklé pro jiné druhy kontraktů, které podobně reagují na trţní změny. Deriváty jsou nástroji s nulovým součtem zisků a ztrát, to znamená, ţe má-li jeden subjekt z uzavřené derivátové operace zisk, potom druhý subjekt má z této transakce ztrátu a naopak.

8

1.2 Historie derivátů Finanční deriváty jsou poměrně mladým produktem finančního trhu. Vývojově navazují na deriváty komoditní, jejichţ významný rozvoj nastal v devatenáctém stolení, ale jejich historie sahá mnohem dále. Obecně lze za předchůdce derivátových obchodů povaţovat opční právo uváděné v téměř čtyři tisíce let starém Chammurabiho zákoníku1, starozákonnou dohodu mezi Jácobem a Lábanem2, či opční právo zakoupené antickým filozofem Thálesem z Míletu3. Tyto uvedené kontrakty z období starověku sice splňují základní vymezující podmínky derivátového obchodu, jak ho chápeme v současnosti (viz předcházející kapitola 1.1 Ekonomická podstata derivátů), ale pravděpodobně se jedná spíše o náhodu neţli záměr. Za obdobu současných forwardových kontraktů je moţné také povaţovat instrumenty, které se spolu s rozvojem obchodu ve 12. století rozšířily zejména v Itálii, Holandsku či Anglii a umoţňovaly budoucí dodání zboţí s dopředu známou cenou i kvalitou. V šestnáctém a sedmnáctém století vznikaly první derivátové burzy. V Londýně byla zaloţena The Royal Exchange, která umoţňovala obchodovat forwardové kontrakty. Na japonské burze Dojima byly zase uzavírány předchůdci dnešních transakcí typu futures. Evropa se také stala ve druhé polovině sedmnáctého století svědkem negativní stránky vyuţití derivátových obchodů, a to vzniku spekulační bubliny v rámci tzv. „tulipánové horečky“ 4.

1

Chammurabiho zákoník (18.stol.př.n.l.), paragraf 48 „…v případě neúrody, kdy farmáři mají ztráty, nemusí všechny osoby, které mají ztráty (tj. nejen farmáři) splácet jeden rok úroky z půjček ve formě zrna.“. Zdroj: Wikipedia.org, Chammurapiho zákoník [online]. [cit. 2010-02-07 14:51]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Chammurapiho_z%C3%A1kon%C3%ADk . 2 Lában slíbil Jácobovi, ţe pokud u něho bude sedm let pracovat, stane se manţelem jeho dcery Ráchel. Zdroj: Bible kralická. Genesis, 29. Kapitola. [online]. [cit. 2010-02-07 15:00]. Dostupný z WWW: http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Gn29.php . 3 Řecký filozof ve snaze dokázat, ţe při pouţití rozumu lze snadno zbohatnou, na základě vlastní předpovědi neobvykle dobré úrody oliv koupil právo pronajmout olivové lisy, které pak dále se ziskem pronajímal. Zdroj: Wikipedia.org, Tháles z Milétu. [online]. [cit. 2010-02-07 15:03]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Thal%C3%A9s_z_Mil%C3%A9tu . 4 „Tulipánová horečka“ (1630-1637) – vzácné tulipánové cibulky se staly především v Holandsku a Anglii předmětem zájmu spekulantů, rostl počet uzavíraných termínovaných kontraktů, zároveň se zvyšující se poptávky nepřiměřeně rostla i cena těchto cibulek. Následný pokles ceny na reálnou hodnotu – „splasknutí spekulativní bubliny“ - s sebou přinesl vysoké ztráty pro jednotlivé spekulanty a značné škody pro holandské hospodářství. Zdroj: VOLEK, Stanislav. Burzovní krachy: Tulipánová horečka (1630-1637) [online]. [cit. 2010-02-07 15:30]. Dostupný z WWW: http://www.penize.cz/14687-burzovni-krachy-tulipanova-horecka-1630-37 .

9

V devatenáctém století došlo jednak k expanzi obchodování s deriváty do dalších zemí (zejména do rychle rozvíjejících se Spojených států amerických), jednak k prvnímu výraznému nárůstu objemu derivátových obchodů. Klíčovou událostí se stalo v roce 1848 zaloţení centralizovaného trhu pro obchod s obilninami - Chicago Board of Trade, následované otevřením dalších významných burz, jako např. New York Cotton Exchange (1870), Butter and Cheese Exchange of New York (1872) nebo Chicago Produce Exchange (1874). Se vznikem burz a rozvojem obchodování souvisí i standardizace burzovních kontraktů. Byly jasně definovány podmínky obchodu – kvalita, kvantita, čas a místo dodání. Zároveň vznikala základní pravidla obchodování, objevily se první regulace a dohled nad dodrţováním uzavřených kontraktů a daných pravidel. I v tomto období nadále převaţoval prvotní důvod pro uzavírání derivátových obchodů, to znamená snaha zajistit se proti moţnému negativnímu vývoji cen, zejména kukuřice, ovsa, pšenice, rýţe, bavlny, másla, vejce a drůbeţe. Na druhé straně i v tomto období se objevovaly spekulační obchody5. V první polovině dvacátého století byl derivátový trh, stejně tak jako jiné trhy, negativně poznamenán dvěma světovými válečnými konflikty a hospodářskou krizí. Oţivení přinesl aţ růst světového obchodu po II. světové válce, který otevřel prostor pro další stupeň vývoje derivátových obchodů. Místem rozvoje se opět staly zejména rychle rostoucí trhy v USA. Portfolio podkladových instrumentů se postupně rozšířilo o další komodity, jako byly například drahé kovy či hospodářské zvířectvo. Jako počátek historie finančních derivátů lze označit sedmdesátá léta dvacátého století. Hlavní roli zde sehrála krize mezinárodního měnového systému, která s sebou mimo jiné přinesla opakovanou devalvaci amerického dolaru a přechod od pevných měnových kurzů na systém volně pohyblivých kurzů. Vedle toho došlo ke změnám ve vývoji rizik, které reagovaly na zvýšení volatility inflace a stále méně stabilní úrokové sazby. V důsledku toho začali účastníci finančních trhů intenzivně poptávat instrumenty umoţňující redukovat a kontrolovat tato nová rizika (to je měnové a úrokové). Na trhu se objevily deriváty měnové, úrokové a posléze i akciové, souhrnně nazývané finančními deriváty. 5

„… Hutchinson jako spekulant prodal obrovské mnoţství futures na zrniny. … na straně kupujících futures na zrniny byla armáda Unie, která se obávala růstu cen zrnin. Jakmile armáda Unie v létě 1863 zvítězila, obavy o zrniny pominuly a jejich cena značně klesla. Hutchinson byl najednou s masivní sázky bohatý…“. Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. ISBN 80-247-0342-4, s. 102.

10

Kromě jiţ zmíněného důvodu zajištění rizik brzy začali na trh vstupovat i investoři – spekulanti, kteří naopak riziko na sebe přebírají, a to s cílem vydělat na vývoji podkladového aktiva. Na expanzi obchodování s finančními deriváty se vedle jiţ zmíněných skutečností podílel velkou měrou i pokrok v oblasti výpočetní techniky a informačních technologií, umoţňující zpracovávat velké objemy dat, mít v podstatě okamţitě k dispozici informace z celého světa, komunikovat po celém světě a obchodovat téměř kontinuálně kdekoliv a kdykoliv na světě. Neméně významným bylo také definování způsobu oceňování a určování trţní hodnoty obchodů, coţ dokládá skutečnost, ţe autoři modelu pro oceňování opčních kontraktů – takzvaný Black – Sholesův model - získali za svůj objev Nobelovu cena za ekonomii. Osmdesátá léta znamenala nárůst podílu mimoburzovních derivátů, ale především představovala počátek masivního nástupu swapových kontraktů, a to zejména swapů úrokových. V devadesátých letech dvacátého století nadále rostl objem uzavíraných transakcí. Vznikly úvěrové deriváty a deriváty takzvané druhé generace6, rozšířilo se i portfolio pouţívaných podkladových aktiv (například o indexy odvětví, střednědobé vládní obligace, ale i méně obvyklé počasí a podobně). Deriváty „objevily“ i nově vzniklé trţní ekonomiky zemí střední a východní Evropy. Zároveň je však toto období spojeno i s vysokými ztrátami plynoucích z obchodování s deriváty, které vedlo aţ k bankrotu několika společností. Nejznámější je z této doby asi případ britské banky Barings Bank, jejíţ krach v roce 1995 způsobil svými neúspěšnými obchody s futures Nick Leeson. Nové tisíciletí s sebou vedle rozvoje elektronického obchodování přineslo i fúze burzovních společností a vznik velkých nadnárodních burzovních domů vyvolaný zejména sílícího tlakem na sniţování nákladů spojených s obchodováním. Mezi nejvýznamnější patřilo spojení Newyorské akciové burzy (NYSE) s evropským burzovním operátorem Euronext (provozovatel derivátové burzy Euronext.Liffe) a zejména pak spojení dvou amerických burz, CME a CBOT, které proběhlo v roce 2007. Kromě těchto positivních trendů přináší i v tomto období obchodování s finančními deriváty pro mnohé společnosti velké ztráty, v některých případech vedoucí aţ ke krachu

6

To je sloţitější struktury derivátů a deriváty, které mají jako podkladové aktivum jiné deriváty.

11

společnosti. Mezi nejznámější zneuţití derivátových obchodů této doby patří kauza Enron (představitelé největšího světového obchodníka s energií pomocí účetních podvodů zakrývaly ztrátové obchody s úvěrovými deriváty). Nemalé ztráty přinesly obchody s deriváty i mnohým bankám, jako například Allied Irish Bank, National Australian Bank, či Societe Générale. Nutno říci, ţe za tyto ztráty byly v absolutní většině odpovědní jednotliví dealeři, ať uţ se z jejich strany jednalo o záměrnou zpronevěru, nebo prostě jenom o špatný odhad budoucího vývoje. Typické pro počátek jedenadvacátého století byl také masivní rozvoj stále sofistikovanějších finančních instrumentů, jako například CDO (Collateralized Dept Obligation, „dluhem zajištěná obligace“), MBS (Mortgage Backed Security, „hypotékou zajištěný cenný papír“) či CDS (Credit Default Swap, „swap úvěrového selhání“). Impulsem pro vznik a masivní rozvoj těchto instrumentů byla mimo jiné expanze hypotečního trhu v USA, lépe řečeno potřeba amerických bank ošetřit riziko spojené s nárůstem hypoték poskytnutých méně bonitním klientům. Banky přetvořily tyto „podřadné“ hypotéky do instrumentů, prostřednictvím kterých je prodaly na finančním trhu nebo se zajistily proti jejich nesplacení. Americká hypoteční krize vyvolaná poklesem cen nemovitostí a růstem počtu nesplacených „podřadných“ hypoték se díky těmto instrumentům v polovině roku 2007 přelila na finanční trhy. Podkladová aktiva těchto instrumentů negenerovala dostatečné mnoţství prostředků pro splácení úroků i jistiny a trţní hodnota těchto instrumentů dramaticky poklesla. Následná krize bankovního, respektive finančního sektoru spojená se zánikem finančních gigantů typu Lehman Brothers či Merril Lynch a s bezprecedentní finanční podporou ze strany vlád nejenom v USA a v Evropě, přerostla v celosvětovou ekonomickou krizi a stala se impulsem pro zpřísnění regulace trhů s deriváty.

1.3 Využití finančních derivátů Vedle primární funkce derivátů, to je zajištění rizik vyplývajících z budoucího vývoje cen podkladového aktiva, jsou deriváty vhodnými instrumenty pro účastníky trhu, vyhledávajících výnosné investiční příleţitosti. Existují tři základní motivy vyuţití finančních derivátů - zajištění, spekulace a arbitráţ.

12

Zajištění7 (hedging) je zaloţeno na základním principu derivátů, tedy moţnosti zafixovat nákupní respektive prodejní cenu podkladového finančního instrumentu ke sjednanému termínu v budoucnosti. Zajišťující se subjekt se snaţí těmito transakcemi eliminovat případné budoucí ztráty plynoucí ze svého obchodování. Neboli vyuţívá finanční deriváty k řízení trţních rizik, tím ţe přenáší riziko na protistranu. Mezi uţivatele patří, jak subjekty jejichţ hlavní podnikatelská činnost leţí mimo finanční trhy, tak banky a finanční instituce. Spekulace (trading) je vyuţívána investory (spekulanty), kteří vstupují na trh jednoznačně s cílem vydělat na cenovém vývoji podkladového aktiva, a to i za cenu vyššího rizika. Spekulant uzavře na termínovém trhu obchod, jehoţ dohodnutá cena ke sjednanému datu splatnosti obchodu bude niţší (respektive vyšší) neţ cena, za kterou by mohl tento instrument na promptním (spotovém) trhu prodat (respektive koupit), čímţ realizuje zisk. Deriváty vyuţívají spekulanti především proto, ţe při malé počáteční investici je moţné díky pákovému efektu (laverage) dosáhnout vysokých výnosů (v případě špatného odhadu budoucího vývoje hrozí ale samozřejmě i vysoké ztráty). Arbitráž je, stejně jako spekulace, pouţívána k dosaţení zisku. V podstatě vyuţívá cenových rozdílů aktiv, a to z hlediska času či z hlediska teritoria. Teritoriální arbitráţ spočívá v tom, ţe na trzích spadajících do různých geografických oblastí mohou být stejná aktiva obchodovány za rozdílné ceny. Obdobně je tomu u arbitráţe časové, která vychází z rozdílu cen aktiv na spotovém a termínovaném trhu. Investor koupí instrument na trhu s niţší cenou a vzápětí ho prodá na trhu s cenou vyšší. Vzhledem k velké provázanosti jednotlivých trhů jsou v současné době moţnosti k provádění arbitráţí malé. Vedle toho se deriváty staly pro některé své charakteristické znaky předmětem nepovolených obchodních praktik. Jedná se například o uzavírání transakcí za velmi nevýhodných podmínek, vykazování neexistujících (fiktivních) obchodů, defraudaci či zneuţití neveřejných informací. Pro doplnění je nutno uvést, ţe existují ještě deriváty jako forma odměny. Tyto deriváty (nejčastěji kupní opce na akcie firmy) jsou sjednány jako část odměny člena statutárních orgánů firmy, popřípadě i jejího zaměstnance, s cílem motivovat jejich majitele

7

Myšleno zajištění z ekonomického hlediska.

13

pro dlouhodobější rozvoj firmy, který se projeví v růstu ceny akcií firmy. Čímţ vznikne pro majitele příleţitost k uplatnění obdrţené kupní opce a realizování zisku (odměny).

1.4 Účastníci derivátového trhu Účastníci derivátového trhu se dělí do tří hlavních skupin: -

tvůrci trhu (market-makers),

-

koncoví uţivatelé,

-

zprostředkovatelé.

Koncoví uţivatelé stejně jako tvůrci trhu uzavírají jak deriváty spekulační, tak deriváty zajišťovací. Tvůrci trhu k tomu ještě sjednávají takzvané deriváty tvorby trhu. Tyto deriváty jsou uzavírané na základě předchozí veřejné kotace - nabídky ceny, za kterou je tvůrce trhu ochoten derivát koupit a za kterou prodat. V případě zájmu jiného subjektu má tvůrce trhu povinnost za tuto cenu obchod uzavřít. Tím tvůrci trhu přispívají k likviditě derivátového trhu. Primárním důvodem, proč tyto deriváty tvůrci sjednávají je zisk z transakčních poplatků a cenové rozpětí mezi nabídkou a poptávkou. Tvůrcem trhu můţe být pouze subjekt s příslušnou licencí – v České republice některé banky a někteří nebankovní obchodníci s cennými papíry.

1.5 Rozdělení finančních derivátů Finanční deriváty je moţné dělit dle několika různých hledisek. Dále jsou uváděny tři základní, a to podle formy obchodování, podle podmíněnosti kontraktů a podle podkladového aktiva nebo lépe řečeno podle rizika, které pokrývají. Obchodovat s deriváty je moţné buď na organizovaných trzích (na speciálních burzách) nebo na neorganizovaných, tzv. mimoburzovních trzích. Burzovní deriváty jsou charakteristické standardizací (mají přesně definované veličiny obchodu, jako například objem kontraktu, splatnost, realizační cenu), niţší rizikovostí (burza garantuje splnění kontraktu) a moţností kaţdodenně zjistit objektivní trţní cenu a tím stanovit reálnou hodnotu daného kontraktu. 14

Mimoburzovní deriváty (over the counter, OTC) jsou nestandardizované kontrakty, z čehoţ vyplývá jejich největší výhoda, a to jejich flexibilita. Zpravidla jsou „šité na míru“ jednotlivým protistranám. To znamená, ţe veškeré podmínky daného obchodu si mohou jednotlivé protistrany dohodnout zcela individuálně. V praxi ale i u většiny těchto obchodů existují určité charakteristiky (jako například splatnost či objem), které jsou obvyklé a pro které existuje i likvidní trh. Uzavření kontraktu s výrazně individuálními podmínkami s sebou obvykle nese z důvodu niţší likvidity vyšší cenu a obtíţnější případné uzavření otevřené pozice. Aby nebylo nutné při uzavírání kaţdého kontraktu podrobně vymezovat všechny podmínky, vychází se obvykle ze standardizovaných rámcových podmínek vypracovaných Mezinárodní asociací pro swapy a deriváty8, na které je v uzavírané dohodě pouhý odkaz. Podle druhu derivátové kontraktu se finanční deriváty se dělí na pevné termínované kontrakty a opční kontrakty: pevné termínové kontrakty neboli nepodmíněné deriváty – obě strany kontraktu mají povinnost splnit dohodnutý kontrakt v předem dohodnutém termínu, objemu a ceně (nebo způsobu jejího stanovení). Tyto kontrakty nabývají tří forem: o forwardy - jsou kontrakty na budoucí nákup nebo prodej vybraného finančního

instrumentu

v předem

stanovaném

termínu,

jedná

se

o mimoburzovní obchody, o futures - jsou standardizovanou obdobou forwardů, jejich obchodování probíhá na organizovaném trhu, o swapy – představují dohodu o výměně budoucích plateb plynoucích z podkladového aktiva, plnění swapu není jednorázové, v průběhu kontraktu proběhne obvykle několik plateb, jedná se o mimoburzovní obchody; opční kontrakty neboli podmíněné deriváty - kupující má právo (nikoliv však povinnost) na provedení určitého obchodu v budoucnosti za předem pevně sjednaných podmínek. Prodávající musí v případě vyuţití opčního práva kupujícím tuto povinnost splnit. Detailněji se jednotlivých druhů finančních derivátů věnují kapitoly 1.6 a 1.7. 8

Mezinárodní asociace pro swapy a deriváty (International swaps and derivatives association, Inc, ISDA) – instituce zaloţená v roce 1984 v USA. Do roku 1994 International swap dealers association. Základním zaměřením byla od počátku standardizace derivátové dokumentace. Hlavní derivátovou rámcovou smlouvou je od roku 1992 Rámcová smlouva ISDA (ISDA master agreement).

15

Podle podkladového instrumentu se dělí finanční deriváty na: úrokové – mají ve svém základě úrokový nástroj, jehoţ cena je bezprostředně ovlivněna vývojem trţních úrokových sazeb, měnové – v jejich základě leţí nástroj, ze kterého vyplývají pozice v různých měnách, akciové – mají ve svém základě akciový nástroj (obvykle akcie či akciový index), úvěrové – podstatou je převod úvěrového rizika. Podrobné definice jednotlivých kategorií derivátů jsou uvedeny v následující tabulce č. 1. Tabulka č. 1 - Definice kategorií derivátů Definice Kategorie derivátu Úrokový derivát finanční nástroj, který se skládá pouze ze dvou či více podkladových úrokových nástrojů, které jsou pouze v jedné měně, a jehoţ reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu Měnový derivát

finanční nástroj, který se skládá ze dvou či více podkladových úrokových nástrojů, které jsou alespoň ve dvou měnách, a jehoţ reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu

Akciový derivát

finanční derivát, který se skládá alespoň z jednoho podkladového akciového nástroje, případně také z jednoho či více podkladových úrokových nástrojů, nikoliv však podkladového komoditního nástroje, jehoţ reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu

Komoditní derivát finanční nástroj, který se skládá alespoň z jednoho podkladového komoditního nástroje, případně také z jednoho či více podkladových úrokových či akciových nástrojů, a jehoţ reálná hodnota není ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu Úvěrový derivát

finanční nástroj, který se skládá ze dvou či více podkladových úrokových nástrojů, případně také z jednoho či více podkladových akciových či komoditních nástrojů, a jehoţ reálná hodnota je ovlivněna rizikovou úrokovou mírou určitého subjektu (referenčního subjektu)

Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání Praha: GRADA Publishing a.s., 2002. ISBN 80-247-0342-4. Str. 62-63.

Uvedené pořadí jednotlivých kategorií derivátů není náhodné, ale odráţí velikost rizika vyjádřeného jako poměr moţné ztráty a jmenovité hodnoty. Nejméně rizikovým je z tohoto pohledu úrokový derivát (riziko spočívá pouze ve změně bezrizikových úrokových měr) a naopak největší riziko představuje úvěrový derivát (u něho riziko spočívá ve změně úvěrového rizika dluţníka, to je ve změně rizikových úrokových měr, případně také ve změně bezrizikových úrokových měr nebo měnového kurzu).

16

1.6 Pevné termínové kontrakty Při koupi termínového kontraktu na sebe kupující bere závazek koupit v den splatnosti kontraktu dohodnuté mnoţství podkladového aktiva. Zaujímá takzvanou “dlouhou pozici”. Tato pozice pokrývá kupujícímu rizika plynoucí z moţného růstu ceny podkladového aktiva v budoucnosti, ale také moţnost vydělat z moţného cenového poklesu. Naopak prodávající se zavazuje prodat v den splatnosti kontraktu sjednaný objem podkladového aktiva. Zaujímá takzvanou “krátkou pozici”. Tato pozice pokrývá prodávajícímu rizika plynoucí z moţného poklesu ceny podkladového aktiva v budoucnosti, ale také moţnost vydělat z moţného cenového růstu.

1.6.1 Forwardy Tento typ kontraktů je uzavírán mimo organizované trhy. Veškeré podmínky obchodu si zainteresované strany sjednávají zcela individuálně. Tyto obchody končí buď skutečným fyzickým dodáním podkladového aktiva (měny, akcie či dluhopisu), nebo pouze hotovostním plněním (v případě úrokového forwardu). Měnové forwardy lze charakterizovat jako bezhotovostní směnu jedné konvertibilní měny za druhou s datem vypořádáním obvykle delším neţ dva pracovní dny. Směnný (forwardový) kurz vychází z aktuálního spotového kurzu, který je upraven o takzvané forwardové body, jejichţ výše závisí na velikosti rozdílu mezi úrokovými sazbami obou měn a na délce splatnosti forwardové transakce. Modifikaci klasického měnového forwardu představuje devizová operace bez fyzické dodávky (Non-delivery Forward). Jedná se o dvojici transakcí o shodném objemu, splatnosti a měnách. V den splatnosti dochází pouze k vypořádání kurzového rozdílu mezi transakcí otevírací a uzavírací. Úrokový forward – za nejznámější druh forwardových operací lze jednoznačně označit Dohodu o termínové úrokové sazbě neboli Forward Rate Agreement (dále jen FRA). Podstatou je dohoda mezi dvěma subjekty o fixaci úrokové sazby na úvěr respektive depozitum v určité nominální výši a na určité konkrétní období v budoucnosti (nejčastěji 3, 6 nebo 12 měsíců). Mezi subjekty ale ve skutečnosti nedochází k plnému poskytnutí

17

úvěru respektive přijetí depozita. Předmětem plnění FRA je pouze rozdíl mezi pevně sjednanou úrokovou sazbou a skutečnou výší referenční úrokové sazby v termínu, který byl dohodou stanoven. „Ţivotní cyklus“ FRA graficky znázorňuje následující schéma č. 1. Schéma č. 1 – Průběh kontraktu FRA FRA - období 2 dny

uzavření FRA (den obchodu)

fixing referenční sazby

hotovostní plnění (valuta obchodu)

čas splatnost FRA

Zdroj: vlastní úprava

Mezi úrokové termínové pevné obchody patří i forwardové operace s dluhovými cennými papíry, při kterých se protistrany v den uzavření obchodu dohodnou na nákupu, respektive prodeji dluhopisů k budoucímu datu. Akciové forwardy umoţňují výměnu pevné částky hotovosti za dané akcie k určitému datu v budoucnosti.

1.6.2 Futures Futures kontrakt představuje standardizovaný forward obchodovaný na organizovaném trhu. Jeho podstatou je dohoda prodat, respektive koupit k určitému datu v budoucnu za sjednanou cenu určité mnoţství podkladového aktiva. Díky své standardizaci na jedné straně neposkytují takovou flexibilitu obchodovaných částek, dob splatnosti či podkladových aktiv, ale na druhou stranu mají vyšší likviditu a menší rizikovost. Za hlavní příčiny vzniku tohoto typu obchodů lze povaţovat snahu eliminovat riziko nedodrţení podmínek kontraktu, umoţnit průběţné zúčtování zisků popřípadě ztrát bez nutnosti čekání

18

do dne splatnosti kontraktu a v neposlední řadě moţnost zafixovat konečný zisk či ztrátu uzavřením otevřené pozice jejím odprodejem na likvidním sekundárním trhu. Kromě standardizace je podstatným rozdílem oproti OTC derivátům zprostředkování futures kontraktů přes clearingové domy. Mezi hlavní činnosti clearingového domu patří zúčtování a vypořádávání jednotlivých obchodů. Zároveň je pro kaţdého kupujícího či prodávajícího futures kontraktu protistranou, jak naznačuje následující schéma č. 2. Schéma č. 2 – Postavení clearingového domu vůči oběma stranám obchodu

BROKER A kupující futures kontrakt

CLEARINGOVÝ DŮM prodávající

kupující

BROKER B prodávající futures kontrakt

Zdroj: DVOŘÁK, Petr: Finanční deriváty a jejich využití při řízení rizik. Praha: Legendor s.r.o., 2005. s. 38.

Díky tomuto postavení clearingový dům garantuje, ţe v případě selhání jedné protistrany nebude poškozena druhá protistrana, to znamená, ţe na sebe přebírá kreditní rizika těchto protistran. Z tohoto důvodu musí mít jistotu, ţe jeho klienti (jednotlivé protistrany obchodů) své závazky dodrţí. Proto kaţdý obchodník má u clearingového domu otevřen účet, na kterém musí udrţovat hotovost, popřípadě jiná vysoce likvidní aktiva, a to v poměrné výši ke kaţdému nově otevřenému kontraktu. Způsoby vypořádání futures: 

finanční vypořádání (cash settlement). Dochází pouze k vyplacení rozdílu mezi sjednanou cenou a aktuální – promptní – cenou daného podkladového aktiva.



fyzické dodání podkladového aktiva za dohodnutou cenu (physical settlement). Subjekty ale ve většině případů uzavřou své pozice protiobchodem ještě před jejich splatností.

Rozdělení finančních futures podle podkladového aktiva včetně jejich stručné charakteristiky zobrazuje na následující stránce tabulka č. 2.

19

Tabulka č. 2 – Rozdělení finančních futures Druh futures

Podkladové aktivum

Měnový futures

hlavní volně směnitelné měny

úrokové sazby Úrokový futures

Akciový futures

dluhové cenné papíry

akciové indexy

Charakteristika futures na výměnu pevné částky hotovosti v jedné měně za pevnou částku hotovosti v jiné měně futures na výměnu pevné částky hotovosti v jedné měně za dosud neznámou částku hotovosti nebo za dluhový cenný papír ve stejné měně futures na výměnu pevné částky hotovosti za akciový nástroj, respektive hodnotu stanoveného akciového indexu

Zdroj: vlastní úprava

1.6.3 Swapy Obecně lze swap definovat jako smluvně sjednanou výměnu plateb (podkladem pro jejich výpočet slouţí výše jistiny), a to ve specifikovaných časových intervalech a po dané časové období. Rozdílem oproti jiţ popsaným derivátům je tedy skutečnost, ţe plnění swapu není jednorázové a doba trvání obchodu je zpravidla delší, neţ u ostatních termínovaných kontraktů. Mezi základní dva druhy swapů patří měnový swap a úrokový swap. Měnový swap (Cross Currency Swap) je nástroj, který umoţňuje výměnu úrokových plateb ve dvou různých měnách v předem stanovených intervalech po dané časové období. Zároveň na začátku i na konci období dochází k výměně obou jistin v různých měnách za dohodnutý kurz (je moţné však vynechat počáteční výměnu, konečnou nebo dokonce obě výměny). Následující schéma č. 3 zobrazuje rozdělení měnových swapů v závislosti na typu vyměňovaných úrokových plateb. Nejobvyklejší formou je klasický měnový swap, který je zaloţený na vzájemné výměně pevných úrokových plateb a pohyblivých úrokových plateb odvozených od určité referenční úrokové míry. V případě výměny odlišně stanovených 20

pohyblivých úrokových plateb se hovoří o tzv. bazickém měnovém swapu. Třetí skupinu tvoří úrokové swapy, u kterých dochází k výměně pevných úrokových plateb. Schéma č. 3 – Základní druhy měnových swapů

měnový swap

fixní úrok – pohyblivý úrok (fix – floating)

pohyblivý úrok – pohyblivý úrok (floating –floating)

fixní úrok – fixní úrok (fix – fix)

Zdroj: vlastní úprava

Zvláštním typem měnového swapu je devizový swap (Foreign Exchange Swap, FX swap), u kterého dochází pouze k výměně nominálních hodnot na začátku a na konci dohodnutého období. Jedná se v podstatě o kombinaci dvou forwardových ochodů, popřípadě spotového a forwardového obchodu. Úrokový swap (Interest Rate Swap) je finanční nástroj, který umoţňuje dvěma protistranám výměnu úrokových plateb ve stejné měně v předem stanovených intervalech po dané časové období. Nedochází zde k výměně jistiny, ta slouţí pouze jako podklad pro výpočet výše úrokových plateb. Stejně jako u měnového swapu lze rozlišit tři základní typy úrokových swapů: klasický (fix-floating), bazický (floating-floating) a fix-fix. Vzhledem k tomu, ţe swapy patří mezi nestandardizované obchody, tvořené dle poţadavků jednotlivých swapových partnerů, dochází čím dál častěji k modifikaci základních typů swapů a k jejich kombinaci s jinými typy derivátů (například opcemi). Mezi tyto specifické typy obchodů je moţné například zařadit: Amortizovaný swap (Amortising Swap) – liší se od klasických úrokových swapů postupným sniţováním jeho nominální hodnoty.

21

Asset Swap – je upraven tak, aby dohodnutá fixní či pohyblivá sazba odpovídala hotovostním tokům z drţení nějakého aktiva, obvykle dluhopisu. Tento typ swapu představuje přeměnu kuponových příjmů z drţení dluhopisu do pohyblivé či fixní sazby. Quanto Swap - jedná se o úrokový swap vázaný na proměnlivý úrok v cizí měně, kde ovšem dochází k vypořádání v korunových platbách. Tím dochází k eliminaci kurzového rizika. Overnight Index Swap – je úrokový swap typu fix – float, kde pohyblivá sazba odpovídá denně kotovanému „overnightovému“ indexu, takzvaný Index Overnight Rate. Výše úrokové platby plynoucí z pohyblivé sazby je počítána denně, ale k vzájemnému vyrovnání úroků dochází aţ při splatnosti swapu. In Arrears Swap – výše pohyblivé sazby je určována aţ před koncem příslušného úrokového období (obvykle dva pracovní dny). Zero bond swap - je kombinací úrokového swapu a dluhopisu s nulovým kupónem (bezkupónový dluhopis, zero bond), jehoţ kupón (úrok) je diskontován v emitované částce a je splatný najednou v den splatnosti dluhopisu. Výhodou tohoto derivátu je pro kupujícího schopnost vyměnit pevnou částku kupónu vyplácenou jednorázově za proměnlivé částky vyplácené v pravidelných intervalech. Swapce (Swaptions) - jedná se o sloţený (syntetický) derivát, který je tvořen úrokovým swapem a opcí. Kupující swapce má právo, ale nikoliv povinnost, k určitému datu v budoucnosti uzavřít s protistranou úrokový swap za předem dohodnutých podmínek (výše nominální částky, typ a případně výše fixních úrokových sazeb, doba splatnosti). Za toto právo (opci) platí kupující protistraně (prodávající swapce) opční prémii. Opci můţe kupující (majitel opce) vyuţít, tedy poţadovat uzavření dohodnutého úrokového swapu kdykoliv během stanovené opční lhůty (charakter takzvané americké opce) nebo pouze na konci opční lhůty (v den její splatnosti), pak se jedná o opci evropského typu. Revolving swap facilities - na rozdíl od swapce představují tyto kontrakty pro kupujícího moţnost kdykoliv do doby maturity uzavřít či vypovědět sjednaný kontrakt a znovu jej otevřít a to i opakovaně, prodávající má povinnost vyhovět. 22

Akciový (Equity) swap - dohoda o výměně pevných částek v hotovosti za akcie či akciové indexy k určitým okamţikům v budoucnosti. Jedna strana kontraktu platí druhé straně dividendy z akcií a výnosy vzniklé vzrůstem ceny akcií nad určitou pevnou částku, druhá strana platí naopak v případě, ţe hodnota akcie klesne pod určitou hodnotu. Swap úvěrového selhání (Credit Default Swap, CDS) – směna fixní čí volně pohyblivé úrokové platby za platbu v případě defaultu (půjčky, dluhopisu). Je jednoznačně nejobchodovanějším derivátem posledních let.

1.7 Opční termínové kontrakty Opce jsou deriváty termínové a podmíněné. Od nepodmíněných termínových obchodů se liší v tom, ţe pouze prodávající má povinnost koupit či prodat pokladové aktivum za předem dohodnutou cenu. Naopak kupující zaplacením opční prémie9 získává právo (nikoliv povinnost) prodat nebo koupit podkladové aktivum ve stanovený okamţik za předem určenou cenu. Opce se obchodují jak na organizovaných, tak na neorganizovaných trzích. Na burzách jsou jejich základní charakteristiky standardizovány (velikost kontraktu, podkladové instrumenty, den splatnosti), podmínky mimoburzovních obchodů vycházejí ze specifických potřeb účastníků transakce. Existují dva typy opcí:  kupní opce (call option) – nákupem této opce získává vlastník právo koupit ve stanovený termín (popřípadě termíny) podkladové aktivum za dohodnutou cenu (strike price), prodávajícímu vzniká povinnost prodat toto podkladové aktivum;  prodejní opce (put option), nákupem této opce získává vlastník právo prodat ve stanovený termín (popřípadě termíny) podkladové aktivum za dohodnutou

9

Jedná se vlastně o trţní cenu opce a je tvořena z vnitřní hodnoty (definuje výši zisku při okamţitém vyuţití opce a je odvozena od aktuální ceny podkladového aktiva) a časové hodnoty (odráţí momentální vliv nabídky a poptávky po dané opci na trhu, je závislá na době splatnosti opce a volatilitě podkladového aktiva).

23

cenu (strike price), prodávajícímu vzniká povinnost koupit toto podkladové aktivum. Opční právo lze uplatnit v den splatnosti opce (evropská opce), kdykoliv do doby ukončení platnosti opce (americká opce), popřípadě v několika přesně specifikovaných dnech či obdobích (bermuda opce). Vyuţití opce ze strany jejího majitele záleţí výhradně na jeho rozhodnutí. Racionálně uvaţující vlastník opce ji nebude nikdy uplatňovat, pokud bude aktuální cena podkladového instrumentu pod dohodnutou cenu (v případě kupní opce), respektive nad dohodnutou cenu (v případě prodejní opce). V případě, ţe není opční právo do stanoveného dne splatnosti vyuţito, stává se opce bezcennou a kupující realizuje ztrátu ve výši zaplacené opční prémie, prodávající naopak realizuji zisk ve výši opční prémie. Měnová opce - opce na výměnu pevné částky hotovosti v jedné měně za pevnou částku hotovosti v jiné měně či opce na výměnu pevné částky v hotovosti za měnový futures. Akciová opce – opce na výměnu pevné částky v hotovosti ze jednotlivé akcie (z kategorie „blue chips“10) či akciové indexy. Úroková opce - opce na výměnu pevné částky hotovosti za dosud neznámou částku hotovosti (opce na koupi či prodej FRA), případně úvěr, vklad nebo dluhový cenný papír. Úvěrová opce – opce na výměnu pevné částky v hotovosti za dosud neznámou částku hotovosti, která závisí na rizikové úrokové míře určitého subjektu (referenční jednotky). Kombinací nákupu a prodeje více opčních kontraktů vzniká široké spektrum strukturovaných produktů takzvaných opčních strategií, respektive „balíčků“. Jedná se o individuální operace, které slouţící především k optimalizaci zajištění proti trţním rizikům. Mezi strategie pouţívané k zajištění proti kurzovému riziku patří například Range Forward (kombinace nákupu prodejní opce a prodeji nákupní opce) či Seagull (kombinace prodeje nákupní opce a nákupu i prodeje prodejní opce). Strategie eliminující riziko ze vzestupu úrokové sazby nad danou hranici se označuje jako cap. Proti poklesu pod určitou hranici

10

Termín pro spolehlivé akcie.

24

naopak chrání floor. Kombinace těchto dvou strategií umoţňuje bránit se pohybům sazeb nad i pod danými hranicemi, takzvaný collar. Vedle jednoduchých forem opčních kontraktů (takzvané plain vanilla opce) se postupem času vyvinula celá škála jejich modifikací a kombinací souhrnně označovaných jako exotické či hybridní opce. Mezi jejich reprezentanty například patří: Bariérové opce – při dosaţení předem stanovené bariéry dojde k zániku zbývající části opce („knock-out“) nebo naopak ke vzniku zbývající části opce („knock-in“). Digitální (binární) opce – kompenzační platba (payout) je stanovena dopředu pevnou částkou, na rozdíl od standardní opce, kdy je kompenzační platba vypočtena jako rozdíl mezi dohodnutou a aktuální cenou. Touch Options – kompenzační platba je vyplacena majiteli opce, pokud je splněna podmínka, ţe se aktuální trţní kurz podkladového instrumentu nikdy „nedotkne“ hodnoty stanovené referenční ceny („No Touch“) nebo ji alespoň jednou překročí, respektive nepřekročí („On Touch Up/Down“). Average Rate Options – typ asijské opce, jejíţ uplatňovací cena vychází z průměrné ceny podkladového aktiva za určité období. Lookback Options – umoţňuje majiteli opce retrospektivní právo koupit nebo prodat podkladové aktivum za jeho nejniţší nebo nejvyšší cenu za specifikované období. Swapce (opce na IRS, Swaptions) - kupující swapce má právo k určitému datu v budoucnosti uzavřít s protistranou úrokový swap za předem dohodnutých podmínek. Opce na futures – majitel má právo k danému termínu koupit či prodat futures kontrakt. Double Options – dává majiteli právo koupit prodejní nebo kupní opci.

25

2 Legislativní vymezení finančních derivátů Pro praktické vyuţití derivátů, především z hlediska právní jistoty, je důleţité jejich vymezení v legislativních normách. Zákonné úpravy týkající se těchto finančních instrumentů doznaly v České republice za posledních dvacet let několika zásadních změn. Ty byly vyvolány zejména snahou přesněji tyto instrumenty definovat a reagovat tak na rostoucí význam těchto typů kontraktů a především potřeby zamezit jejich zneuţívání. Nejvýznamnějším důvodem novelizace příslušných zákonů bezpochyby ale byla harmonizace s legislativou platnou v Evropské unie po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004. Z pohledu českého právního systému je nutné rozlišit, zda byl derivátový kontrakt uzavřen subjektem, který je sjednává v rámci svého podnikání (to znamená, má pro tento typ činnosti licenci). Pokud byl kontrakt mající derivátový charakter nesjednaný alespoň jedním partnerem v rámci podnikání (to je licencovaným subjektem), posuzuje se podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, § 845 jako „sázka a hra“ 11. Další výklad se bude zabývat pouze deriváty sjednaných alespoň jedním subjektem s licencí.

2.1 Historie Návrat k demokracii po roce 1989 s sebou přinesl i přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice trţní. V důsledku toho české (přesněji řečeno v té době ještě československé) subjekty začaly vyuţívat moderní finanční nástroje včetně finančních derivátů. Tato skutečnost vyvolala potřebu přijetí legislativních norem souvisejících s tímto typem obchodů. Derivátové transakce v devadesátých letech minulého století upravovaly dva právní předpisy:

11



zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, a



zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.

Zdroj: Jílek, Josef. Seminář na téma „Účtování finančních derivátů“. Praha. 18. – 20. října 2004.

26

Podle § 8a, odstavce 5, zákona o cenných papírech se za deriváty povaţovala „penězi ocenitelná prává a závazky, jejichž hodnota se vztahuje k cenným papírům nebo je odvozena z cenných papírů, komodit, měn, jiných majetkových hodnot, úrokových měr, kurzových indexů nebo jakýchkoliv jiných faktorů stanovených pro tento účel, a ke smlouvám nebo ze smluv o nich.“ V devizovém zákonu, v § 1, písm. d), se finančním derivátem rozumí „penězi ocenitelná práva a závazky od nich odvozené“. V roce 2004 byl přijat zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve kterém se derivátovým obchodům blíţe věnoval § 3 Investiční nástroje. Konkrétně ve třetím odstavci bylo uvedeno: „Deriváty se pro účely tohoto zákona rozumí: a) opce na investiční nástroje uvedené v odstavci 1 písm. a) až c),12 b) finanční termínové smlouvy (zejména futures, forwardy a swapy) na investiční nástroje uvedené v odstavci 1 písm. a) až c), c) rozdílové smlouvy a obdobné nástroje pro přenos úrokového nebo kurzového rizika, d) nástroje umožňující přenos úvěrového rizika, e) jiné nástroje, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích a jejichž hodnota se odvozuje zejména z kurzu investičního cenného papíru, indexu, úrokové míry, kurzu měny nebo ceny komodity. Této právní úpravě byly vytýkány některé nedostatky. Například doc. Dvořák navrhoval vymezení základních druhů derivátových instrumentů, ustanovení, kdo a za jakých podmínek je můţe v rámci svého podnikání sjednávat a důslednější odlišení derivátů od sázek a her.13

12

Investičními nástroji jsou a) investiční cenné papíry, b) cenné papíry vydané fondem kolektivního investování c) nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněţním trhu (nástroje peněţního trhu). 13 Zdroj:DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vydání. Praha: Oeconomica, 2008. 298s. ISBN 978-80-245-1435-2.

27

2.2 Aktuálně platné právní normy V roce 2008 byla přijata novela zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, která byla výsledkem harmonizace s právem Evropské unie. Tato novelizace přinesla významné změny i v oblasti týkající se derivátů. V § 3 Investiční nástroje se v prvním odstavci uvádí: „Investičními nástroji jsou: f) investiční cenné papíry, g) cenné papíry kolektivního investování, h) nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu (nástroje peněžního trhu), i) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vtahuje ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů, měnovým kurzům, úrokové míře nebo úrokovému výnosu, jakož i jiným derivátům, finančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hodnoty, k níž se jejich hodnota vztahuje, j) nástroje umožňující přenos úvěrového rizika, k) finanční rozdílové smlouvy, l) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo alespoň jedné strany zvolit, zda si přeje vypořádání v penězích, není-li využití tohoto práva odvislé od platební neschopnosti nebo jiné obdobné nemožnosti plnění, m) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vyplývá právo na dodání této komodity, a se kterým se obchoduje na regulovaném trhu se sídlem v členském státě Evropské unie nebo v mnohostranném obchodním systému provozovaném osobou se sídlem v členském státě Evropské unie, n) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vyplývá právo na dodání této komodity, které nejsou uvedené v písmenu h), nejsou určené pro obchodní účely a mají znaky jiných derivátových investičních nástrojů; zejména jde o ty, které jsou zúčtovány a vypořádány prostřednictvím vypořádacího systému nebo je jejich součástí dohoda o výzvě k doplnění zajištění, 28

o) opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke klimatickým ukazatelům, přepravním tarifům, emisním povolenkám nebo míře inflace a dalším ekonomickým ukazatelům uveřejněných na úseku oficiální statistiky, a z nichž vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo alespoň jedné strany zvolit, zda si přeje vypořádání v penězích, není-li využití tohoto práva odvislé od platební neschopnosti nebo jiné obdobné nemožnosti plnění, p) nástroje, jejichž hodnota se vztahuje k majetkovým hodnotám, právům, závazkům, indexům nebo kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, které nejsou uvedené v písmenu j), nejsou určené pro obchodní účely a mají znaky jiných derivátových investičních nástrojů; zejména jde o ty, které jsou obchodovány na regulovaném trhu se sídlem v členském státě Evropské unie nebo v mnohostranném obchodním systému provozovaném osobou se sídlem v členském státě Evropské unie, jsou zúčtovány a vypořádány prostřednictvím vypořádacího systému nebo je jejich součástí dohoda o výzvě k doplnění zajištění“. Jak je patrné z porovnání s původní právní úpravou zmíněnou v kapitole 2.1, novela přinesla změnu v tom, ţe uvádí jednotlivé derivátové instrumenty. Nutno poznamenat, ţe je této úpravě vytýkáno jednak pouţívání konkrétních pojmů (jako forward, futures, opce a podobně) bez toho aniţ by je zákon definoval, jednak stále chybějící zmínka o ţádné či nízké počáteční investici.14 Výše uvedená definice v devizovém zákoně zůstává platná v nezměněné podobě. Zajišťovací deriváty mohou na pokrytí rizik z nepříznivého vývoje kurzů cenných papírů, úrokových měr nebo devizových kurzů v souvislosti s obhospodařováním majetku v podílovém fondu vyuţít i investiční společnosti, a to na základě zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Naopak stavební spořitelny (dle zákona č. 96/1993 Sb.), druţstevní záloţny (dle zákona č. 87/1995 Sb.) a penzijní fondy (dle zákona č. 42/1994 Sb.) nemají obchodování s deriváty povoleno.

14

Zdroj: SEDLÁČEK, Tomáš. Finanční a komoditní derivát [online]. [cit 2009-03-04 12:15]. Dostupné z WWW: http://www.bbh.cz/pdf/publikace03.pdf .

29

Vedle jiţ zmíněných zákonů, které vymezují ekonomickou stránku derivátů, existují pro tyto instrumenty i zákonné normy upravující oblast účetnictví. Základní český účetní legislativní rámec pro oblast derivátů tvoří: 

zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví,



vyhláška č. 50X/2002 Sb.15, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví,



České účetní standardy, a



zákon č. 586/1992, Sb., o daních z příjmů.

Zákon o účetnictví stanoví účetním jednotkám rozsah a způsob vedení účetnictví a poţadavky na jeho průkaznost. Vedle definice základních pojmů, jasně vymezuje povinnosti účetních jednotek, mezi něţ patří mimo jiné účtovat o předmětu účetnictví, dodrţovat směrnou účtovou soustavu, vypracovat účtový rozvrh, vést účetnictví v české koruně a v českém jazyce a jako soustavu účetních záznamů. Dále definuje hlavní účetní zásady a uvádí sankce, které účetní jednotce hrozí v případě nevedení účetnictví nebo jeho neúplného či chybného vedení. Prováděcí vyhlášky definují obsah, strukturu a způsob sestavení účetní závěrky. Upravují také přípustné účetní metody a účtovou osnovu. Přehled prováděcích vyhlášek pro jednotlivé typy účetních jednotek s ohledem na zaměření jejich činnost je uveden v příloze č. 1. Cílem Českých účetních standardů je stanovit základní postupy účtování za účelem docílení souladu při pouţívání účetních metod účetními jednotkami. Stejně jako prováděcí vyhlášky jsou také České účetní standardy zpracovány pro jednotlivé typy účetních jednotek. Detailněji se Českým účetním standardům věnuje následující kapitola 3.

15

Vyhlášky jsou vydané pro jednotlivé typy účetních jednotek s ohledem na zaměření jejich činnosti.

30

3 Účtování, vykazování a oceňování finančních derivátů Primárním cílem účetnictví je zachycení věrného obrazu finanční situace subjektu a stanovení základních účetních postupů za účelem docílení souladu při pouţívání účetních metod účetními jednotkami. Respektive prostřednictvím účetní závěrky poskytovat informace o finanční pozici (výkaz o finanční pozici, dříve rozvaha), výkonnosti (výkaz o úplném výsledku, dříve výsledovka) a změnách ve finanční pozici (například výkaz o peněţních tocích) daného subjektu. Tyto informace slouţí jako podklad pro přijímání zejména ekonomických rozhodnutí širokého okruhu uţivatelů, mezi které patří například investoři, věřitelé, dodavatelé, orgány dohledu či zaměstnanci a veřejnost. Specifické poţadavky jednotlivých skupin uţivatelů na oceňování, vykazování a zveřejňování představují významné hledisko při tvorbě účetních standardů.

3.1 Účetní standardy S globalizací světové ekonomiky neodmyslitelně souvisí potřeba zlepšit srovnatelnost, všeobecnou srozumitelnost a spolehlivost ekonomických informací. Jedním z hlavních omezení však v této situaci představují rozdílné poţadavky jednotlivých národních účetnictví. Tyto rozdíly kladou na investory dodatečné poţadavky, ať uţ v oblasti posuzování investičních příleţitostí (pro výběr nejlepší varianty je nutné brát v potaz i rozdíly mezi účetními pravidly) nebo v oblasti lidských zdrojů (nadnárodní společnosti musí vést dvojí účetnictví - podle místních pravidel i podle pravidel jiné země, a to kvůli konsolidaci se svou mateřskou společností popřípadě kvůli kotaci na cizích burzách). Tyto důvody vedou ke snaze vytvořit jednotná účetních pravidla s celosvětovou působností, jejichţ cílem má být zjednodušení mezinárodních kapitálových investic a sestavení účetní závěrky pro účely kotace cenných papírů na mezinárodních trzích. Významnou tendencí vývoje mezinárodní účetní harmonizace je snaha o konvergenci dvou nejvýznamnějších standardů účetních pravidel - Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) a Amerických všeobecně uznávaných účetních zásad (U.S.GAAP). Přes jejich určité odlišnosti jsou oba systémy postaveny na podobných principech 31

a neexistují mezi nimi zásadní rozpory. Proces konvergence byl započat jiţ v roce 2002 a přinesl od té doby několik novelizací obou standardů. Harmonizace pokračuje i nadále, i kdyţ v USA dochází ke zřetelnému příklonu k mezinárodním účetním standardům a lze předpokládat, ţe ve střednědobém horizontu dojde k nahrazování amerických standardů mezinárodními16. To nakonec potvrzuje i skutečnost, ţe od roku 2008 mohou zahraniční podniky předkládat své účetní závěrky americké Securities Exchange Commission sestavené dle IFRS bez nutnosti odsouhlasení výsledků a finanční pozice mezi IFRS a U.S.GAAP čísly17.

3.1.1 Mezinárodní standardy účetního výkaznictví

Jejich historie začíná rokem 1973, kdy zástupci profesionálních účetních orgánů z Austrálie, Kanady, Francie, Německa, Japonska, Mexika, Nizozemí, Velké Británie a Spojených států podepsali dohodu o zaloţení Výboru pro Mezinárodní účetní standardy (International Accounting Standards Committee, IASC). Cílem tohoto výboru bylo připravit globální účetní standardy, které by umoţňovaly sestavování transparentních a srovnatelných účetních závěrek. Standardy vydávané IASC byly označované zkratkou IAS (International Accounting Standards, Mezinárodní účetní standardy). V roce 2001 IASC převzala Rada pro mezinárodní účetní standardy (International Accounting Standards Board, IASB) a od roku 2003 jsou nově vydávané standardy označeny zkratkou IFRS (International Financial Reporting Standards, Mezinárodní standardy účetního výkaznictví, dále jen mezinárodní standardy). V současné době přes 100 zemí na celém světě buď vyţaduje pouţití mezinárodních standardů při přípravě účetních závěrek, nebo umoţňuje jejich pouţití namísto národních účetních pravidel, popřípadě z nich vychází při tvorbě vlastních národních účetních standardů. Úplná sada mezinárodních standardů čítá v současnosti přibliţně 40 standardů, ať uţ s původním označením IAS či novým IFRS, a takzvané interpretace, které upřesňují a dále rozpracovávají jednotlivé standardy, případně reagují na nově vzniklé okolnosti, které 16

Zdroj: KŘÍŢ, Petr. Konec dvojích účetních standardů na obzoru. Bankovnictví. online 20.6.2008, s. 38 cit. 2009-05-16 22:39 . Dostupný z WWW: http://www.pwc.com/extweb/insights.nsf/docid/7A11F61FB14D95A8CA25753C00162D36 .

17

Zdroj: JANOUŠKOVÁ, Martina. Mezinárodní svět Mezinárodních standardů účetního výkaznictví [online] cit. 2009-05-16 22:23 . Dostupný z WWW: http://kariera.ihned.cz/c4-10076240-28894780-q00000_d-mezinarodni-svet-mezinarodnich-standarduucetniho-vykaznictvi .

32

nebyly předmětem standardu v době jeho vzniku. Tyto interpretace byly do roku 2002 označovány zkratkou SIC (podle názvu interpretační komise Standing Interpretation Committee), aktuálně vydávané jsou označované zkratkou IFRIC (International Financial Reporting Interpretation Committee). Většina standardů je rozčleněna do čtyř hlavních částí: 

definice pojmů, se kterými standard pracuje;



způsoby oceňování;



kritéria rozpoznání (vykázání) poloţky v účetní závěrce a



poţadavky na zveřejnění.18

Mezinárodní standardy pokrývají široký rozsah činností, od běţného nákupu zboţí pro další prodej přes nejrůznější výrobní odvětví, zemědělství a podobně aţ po finanční sluţby. Některé standardy platí univerzálně a naopak některé jsou úzce specializované.

3.1.2 Americké všeobecně uznávané účetní zásady Americké všeobecně uznávané účetní zásady (US GAAP, United States Generally Accepted Accounting Principles, dále jen americké standardy) představují soubor národních účetních pravidel USA. Jejich význam z celosvětového hlediska je dán zejména postavením ekonomiky USA a zároveň i jejich kvalitou. Americké standardy nejsou v porovnání s mezinárodními standardy tak rozšířené co do počtu zemí, ale na druhou stranu je pouţívají největší firmy světa původem z USA včetně jejich poboček v jiných zemích. A zároveň je pouţívají i firmy, které chtějí být kótované na amerických burzách. Americké standardy vydává FASB (Financial Accounting Standards Board). Části týkající se oblasti finančních nástrojů začaly být připravovány v roce 1986 a v platnost vstoupily v roce 1999.

3.1.3 Účetní směrnice Evropské unie Počátek regulace účetnictví a výkaznictví v Evropské unii se datuje do roku 1978, kdy byla přijata 4. směrnice Rady Evropského společenství o individuální účetní závěrce. Ta spolu se 7. směrnicí Rady z roku 1983 věnované konsolidované účetní závěrce a směrnicí Rady 18

Zdroj: ŠRÁMKOVÁ, Alice; JANOUŠKOVÁ, Martina; VOJÁČKOVÁ, Helena. Mezinárodní standardy účetního výkaznictví – praktické aplikace. Praha: Institut certifikace účetních, a.s., 2009. ISBN 978-8086716-61-9, s. 8.

33

upravující účetní závěrky bank a ostatních finančních institucí a pojišťoven tvořila legislativní rámec v oblasti účetnictví. V návaznosti na konvergenci mezinárodních a amerických standardů přijala Evropská komise takzvanou novou harmonizační strategii, na jejímţ základě opustila tvorbu samostatných „evropských“ standardů a zvolila za nástroj regulace účetnictví v EU jiţ existující mezinárodní standardy. Přijetím Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1606/2002 z 19. července 2002 „o pouţívání Mezinárodních

standardů

účetního

výkaznictví“

vznikla

povinnost

sestavovat

konsolidované i individuální účetní závěrky v souladu s mezinárodními standardy pro všechny společnosti, jejichţ cenné papíry jsou obchodovatelné na veřejných trzích členských států EU19. Právního uznání mezinárodních standardů v EU zajišťuje jejich schválení Výborem pro regulaci účetnictví. Nutno dodat, ţe tato praxe s sebou přináší určitá negativa, a to jednak v oblasti časového nesouladu mezi přijetím mezinárodních standardů IASB a schválením Výborem pro regulaci účetnictví, jednak mohou vznikat určité rozdíly mezi mezinárodními standardy v plném znění a zněním schválených v EU.

3.1.4 České účetní standardy Cílem Českých účetních standardů (ČÚS, dále jen české standardy) je podle zákona o účetnictví stanovit základní postupy účtování za účelem docílení souladu při pouţívání účetních metod účetními jednotkami. České standardy vydává Ministerstvo financí České republiky a jsou stejně jako prováděcí vyhlášky zpracovány pro jednotlivé typy účetních jednotek s ohledem na zaměření jejich činnosti. Přehled standardů, které řeší problematiku derivátů pro jednotlivé účetní jednotky, ukazuje tabulka č. 3 na následující straně. Vedle ČÚS vydává Národní účetní rada20 interpretace k aktuálním problémům v oblasti účetního výkaznictví, které nejsou explicitně řešeny ČÚS. Vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004 platí také pro české společnosti, které jsou emitentem cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů v členských státech EU povinnost řídit se jiţ zmíněným Nařízením ES „o pouţívání Mezinárodních standardů účetního výkaznictví“. I přes implementaci mezinárodních 19

Počínaje pro účetní období od 1.1.2005 a později; dřívější implementace byla dobrovolná. Národní účetní rada je dobrovolné sdruţení zástupců Komory auditorů ČR, Komory daňových poradců ČR, Komory certifikovaných účetních ČR, Svazu účetních ČR a Vysoké školy ekonomické v Praze. 20

34

standardů ale inkriminovaným společnostem zůstává povinnost vést účetnictví i v souladu s českými standardy, a to pro účely stanovení základu daně z příjmů. Tabulka č. 3 - Přehled ČÚS upravující deriváty pro jednotlivé typy účetních jednotek Číslo Účetní jednotka standardu podnikatele účtující v soustavě podvojného účetnictví

009

banky a finanční instituce

110

pojišťovny

210

zdravotní pojišťovny

306

účetní jednotky, jejichţ hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, státní fondy, organizační sloţky státu

405 510

Zdroj: vlastní úprava

3.2 Finanční deriváty z pohledu mezinárodních standardů V návaznosti na dynamický rozvoj vyuţití finančních nástrojů, respektive finančních derivátů v 80. letech minulého století a s tím související tendence zneuţívání těchto typů transakcí k účetním a daňovým podvodům, vedly k potřebě vytvoření komplexní úpravy této oblasti v rámci mezinárodních standardů. Do té doby bylo pouze poţadováno uvedení pouţívání některých nástrojů v příloze k účetní závěrce. Příprava standardu upravující finanční nástroje započala v roce 1989, jejím výsledkem bylo vydání standardu IAS 32 upravující zveřejnění a prezentaci finančních nástrojů, který nabyl účinnosti v roce 1996. Řešením přetrvávajících nedostatků účtování těchto nástrojů (například vyřazení derivátů z rozvahy a neexistence pravidel pro zajišťovací účetnictví) bylo přijetí standardu o zachycení a ocenění finančních nástrojů – IAS 39, který nabyl účinnosti v roce 2001 a který v sobě nesl silné prvky amerického standardu21. Od té doby byly tyto standardy několikrát novelizovány, zejména v souvislosti s projektem konvergence mezinárodního a amerického standardu.

21

Zdroj: JÍLEK, Josef. SVOBODOVÁ, Jitka. Účetnictví bank a finančních institucí 2008. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2575-8. s. 64.

35

Finanční nástroje, mezi něţ finanční deriváty patří, představují díky svému rychlému rozvoji, inovacím a souvisejícími riziky velmi rozsáhlou oblast regulace. Jejich problematikou se v rámci IFRS zabývají zejména následující tři standardy: 

IAS 39 – Finanční nástroje: Účtování a oceňování,



IAS 32 – Finanční nástroje: Vykazování, a



IFRS 7 – Finanční nástroje: Zveřejňování.

Vedle těchto uvedených standardů se finančních nástrojů také dotýká IAS 21 - Dopady změn směnných kurzů cizích měn, který upravuje vliv měnových kurzů na ocenění finančních nástrojů.

3.2.1 Definice Pro samotný výklad mezinárodních standardů upravující finanční instrumenty, respektive deriváty je důleţité nejdříve uvést definice základních pojmů dle těchto standardů. Finanční nástroj je smlouva, ze které vzniká finanční aktivum jednomu podniku a finanční závazek nebo kapitálový nástroj jinému podniku. Finanční aktivum je například:  smluvní právo -

obdrţet finanční aktivum od jiného podniku;

-

vyměnit finanční aktiva nebo finanční závazky s jiným podnikem za podmínek, které jsou potenciálně výhodné;

 smlouva, která bude nebo můţe být vypořádána vlastními kapitálovými nástroji podniku, přičemţ tato smlouva můţe mít charakter: -

nederivátový, v jehoţ kontextu je podnik zavázán obdrţet proměnlivý počet vlastních kapitálových nástrojů podniku; nebo

-

derivátový, který bude vypořádán jinak neţ výměnou pevné peněţní částky nebo jiného finančního aktiva za pevný počet vlastních kapitálových nástrojů podniku. Pro tyto účely vlastní kapitálové nástroje podniku nezahrnují nástroje, které sami představují kontrakty, z nichţ vyplývá přijetí nebo doručení vlastních kapitálových nástrojů podniku v budoucnu.

36

Mezi finanční aktiva tedy lze dle této definice zahrnout mimo jiné hotovost, peněţní prostředky na účtu v bance, kapitálové či dluhové nástroje emitované cizím podnikem, poskytnuté úvěry či půjčky a v neposlední řadě i deriváty s kladnou reálnou hodnotou. Finanční závazek je jakýkoliv závazek, který je:  smluvní povinností: -

dodat finanční aktivum jinému podniku;

-

vyměnit finanční aktiva nebo finanční závazky s jiným podnikem za podmínek, které jsou potenciálně nevýhodné;

 smlouva, která bude nebo můţe být vypořádána vlastními kapitálovými nástroji podniku, přičemţ tato smlouva můţe mít charakter: -

nederivátový, v jehoţ kontextu je podnik zavázán dodat proměnlivý počet vlastních kapitálových nástrojů podniku; nebo

-

derivátový, který bude vypořádán jinak neţ výměnou pevné peněţní částky nebo jiného finančního aktiva za pevný počet vlastních kapitálových nástrojů podniku. Pro tyto účely vlastní kapitálové nástroje podniku nezahrnují nástroje, které sami představují kontrakty, z nichţ vyplývá přijetí nebo doručení vlastních kapitálových nástrojů podniku v budoucnu.

Na základě výše uvedené definice je tedy moţné jako finanční závazky označit například přijaté bankovní úvěry podniku, emitované dluhopisy, závazky z obchodního styku, přijatá depozita v účetnictví banky a deriváty se zápornou reálnou hodnotou. Kapitálový nástroj je kontrakt na zbytkovou poloţku aktiv jednotky po odečtení všech jejich závazků. Odúčtování znamená odstranění finančního aktiva nebo závazku, nebo části finančního aktiva či závazku z rozvahy podniku. Reálná hodnota (Fair value) je částka, za kterou lze vyměnit aktivum nebo vypořádat závazek mezi informovanými stranami ochotných transakci uzavřít za podmínek obvyklých na trhu.

37

Derivát je finanční nástroj nebo jiná smlouva, kontrakt, který vyhovuje rozsahu IAS 39, se všemi třemi následujícími charakteristikami: -

jeho hodnota se mění v závislosti na změně určitých faktorů - úrokové sazby, ceny finančního nástroje, ceny komodity, měnového kurzu, indexu cen nebo sazeb, úvěrového hodnocení či úvěrového indexu nebo podobné proměnné (takzvané podkladové proměnné);

-

nevyţaduje ţádnou nebo vyţaduje malou počáteční investici v porovnání s jiným typem smluv, které reagují podobně na změny v trţních podmínkách; a

-

bude vypořádán k budoucímu datu.

Standard IAS 39 rozlišuje tyto základní druhy finančních derivátů:  Nepodmíněné (pevné) kontrakty, jako jsou například: -

forwardy;

-

futures; a

-

swapy.

 Podmíněné (opční) kontrakty: -

opce;

-

jiné opční instrumenty (opční listy, cap, floor, collar).

Vložený derivát je součástí hybridního nástroje, který obsahuje kromě vloţeného derivátu také nederivátový hostitelský nástroj. Vloţený derivát mění část nebo všechny peněţní toky vyplývající z hostitelského nástroje na základě jednoho nebo více podkladových aktiv. Zajišťovaná položka je aktivum, závazek, závazný příslib, vysoce pravděpodobná předpokládaná transakce nebo čistá investice v zahraničních činnostech, která vystavuje podnik riziku změny reálné hodnoty nebo budoucích peněţních toků a je o ní rozhodnuto jako o zajištěné. Zajišťovací nástroj je derivát nebo (pouze v případě zajištění rizika změn směnných kurzů) nederivátový finanční nástroj, u jehoţ reálné hodnoty nebo peněţních toků se očekává, ţe budou kompenzovat změnu reálné hodnoty nebo peněţních toků dané zajišťované poloţky.

38

Efektivnost zajištění představuje míru, do které jsou změny reálné hodnoty nebo peněţních toků zajišťované poloţky související s určitým rizikem kompenzovány změnami reálné hodnoty nebo peněţních toků zajišťovacího nástroje.

3.2.2 Účtování a ocenění Prvotní zachycení finančních nástrojů v rozvaze i jejich následné oceňování v průběhu drţení závisí na tom, do jaké kategorie finančních aktiv nebo finančních závazků je nástroj při prvotním zachycení zařazen. IAS 39 rozlišuje čtyři kategorie finančních aktiv a dvě kategorie finančních závazků. Finanční aktiva: 

finanční aktiva v reálné hodnotě přeceňovaná výsledkově (Financial asset at fair value through profit or loss, FVPL);



finanční investice drţené do splatnosti (Held-to-maturity investments, HTM);



úvěry a pohledávky (Loans and receivables, L R); a



realizovatelná finanční aktiva (Available-for-sale financial assets, AFS).

Finanční závazky: 

finanční závazky v reálné hodnotě přeceňované výsledkově (Financial liability at fair value through profit or loss, FVPL); a



ostatní finanční závazky.

Přehled jednotlivých kategorií včetně poţadavků na jejich ocenění uvádí příloha č. 2. Samostatné deriváty se vţdy zařazují do kategorie FVPL a oceňují reálnou hodnotou. Výjimku tvoří deriváty, které slouţí jako zajišťovací nástroj (podrobněji kapitola 3.2.4 Zajišťovací účetnictví na straně 41). K přeceňování reálnou hodnotou dochází nejpozději ke kaţdému rozvahovému dni. Reálná hodnota dostatečně likvidních finančních derivátů, které jsou aktivně obchodovány na uznávaných trzích, je dána jejich kotovanými trţními cenami. V ostatních případech jsou reálné hodnoty odhadovány s vyuţitím oceňovacích modelů, kotovaných cen nástrojů s obdobnými vlastnostmi, nebo diskontovaných peněţních toků.

39

V případě vloţených derivátů je nutné rozlišit, zda se jedná skutečně o vloţený derivát, který je nedílnou součástí hostitelské smlouvy (potom se o nástroji účtuje jako o jednom kontraktu) nebo je moţné vloţený derivát od hostitelské smlouvy oddělit. Vloţený derivát se odděluje od hostitelské smlouvy a je posuzován jako samostatný derivát v případě, ţe: -

samostatný finanční nástroj se stejnými podmínkami, jako má vloţený derivát, by vyhovoval definici derivátu (dle IAS 39);

-

hybridní finanční nástroj není přeceňován na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky; a

-

ekonomické rysy vloţeného derivátu a rizika s ním spojena nesouvisejí úzce s ekonomickými rysy a riziky hostitelské smlouvy. 22

Vloţený derivát se také primárně ocení v reálné hodnotě. V případě, ţe není reálná hodnota objektivně měřitelná, je moţné ji stanovit jako rozdíl mezi reálnou hodnotu hybridního nástroje a reálnou hodnotou hostitelského nástroje. Pokud není moţné ani takto vloţený derivát ocenit, zařadí se celý hybridní nástroj do kategorie FVPL a přecení reálnou hodnou jako celek. V případě finančních nástrojů oceňovaných reálnou hodnotou je ztráta ze sníţení hodnoty součástí celkového sníţení reálné hodnoty nástroje.

3.2.3 Zveřejňování Poţadavky na zveřejnění informací o finančních nástrojích a s nimi souvisejícími riziky v rámci účetní závěrky podrobně popisuje standard IFRS 7. Jeho cílem je umoţnit zhodnocení vlivu finančních nástrojů na finanční pozici a výkonnost účetní jednotky a zároveň i posoudit rizika s těmito nástroji spojená. Účetní jednotka je mimo jiné povinna v rámci účetní závěrky zveřejnit následující podrobnosti: 

kvalitativní a kvantitativní informace o charakteru a rozsahu rizik z finančních nástrojů (především rizika trţního, měnového, úrokového, kreditního a likvidního);



účetní hodnotu jednotlivých kategorií finančních aktiv a závazků;

22

Konkrétní příklady, kdy je třeba oddělit vloţený derivát od hostitelské smlouvy, jsou uvedeny ve standardu IAS 39 AG 30. Naopak konkrétní příklady, kdy se vloţený derivát neodděluje od hostitelské smlouvy, uvádí standard IAS 39 AG 33.

40



dopady

ze

změn

finančních

nástrojů

přeceňované

v reálných

hodnotách

do výsledovky; 

informace o provedené reklasifikaci finančních nástrojů, včetně důvodů a částek dopadů;



informace o poskytnutých a přijatých zárukách (kolaterál);



informace o odúčtování;



informace o nesplnění závazků, včetně popisu a vyčíslení sloţených nástrojů, které obsahují kapitálovou a závazkovou část;



informace o zajišťovacím účetnictví (druhy zajištění, finanční nástroje pouţité k zajištění a charakter zajišťovaného rizika);



informace o účetních metodách (zejména postup při stanovení reálné hodnoty).

3.2.4 Zajišťovací účetnictví Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 1.3 z ekonomického hlediska je zajištění zaloţeno na moţnosti zafixovat cenu podkladového finančního instrumentu ke sjednanému termínu v budoucnosti. Zajišťující se subjekt se snaţí těmito transakcemi eliminovat případné budoucí ztráty plynoucí ze svého obchodování. Jinými slovy, vyuţívá finanční deriváty k řízení trţních rizik. Z účetního pohledu, ve smyslu pravidel IAS 39, je zajištěním míněno přiřazení jednoho nebo několika zajišťovacích nástrojů zajišťované poloţce tak, aby změny v reálné hodnotě nebo peněţních tocích ze zajišťovacích nástrojů plně nebo částečně kompenzovaly změnu reálné hodnoty nebo peněţních toků ze zajišťované poloţky. Účtování o zajištění umoţňuje účetní jednotce odstranit odchylky ve výsledovce způsobené vykazováním poloţek na různé bázi (například zajišťované poloţky zachycené v pořizovací ceně a zajišťovací derivát v reálné hodnotě). IAS 39 definuje tři typy zajišťovacího vztahu: 

zajištění reálné hodnoty,



zajištění peněţních toků;



zajištění čisté investice v zahraničním podniku.

Zajištění reálné hodnoty je zajištěním rizika vůči změnám reálné hodnoty vykázaného finančního aktiva/závazku či jeho identifikovatelné části nebo doposud nevykázaného jistého závazku koupit nebo prodat aktivum za pevnou cenu nebo jeho identifikovatelné 41

části, které lze přiradit k určitému riziku a mohou ovlivnit výsledek hospodaření. Zisk nebo ztráta ze změny reálné hodnoty zajišťovacího nástroje a související zajišťované poloţky jsou ihned promítnuty do výsledku hospodaření. V případě nevykázaného závazku, který je určen jako zajišťovaná poloţka, jsou následné kumulativní změny reálné hodnoty zapříčiněné zajišťovaným rizikem vykázány jako aktivum nebo závazek se souvisejícím ziskem nebo ztrátou vykázanými ve výsledku hospodaření. Zajištění peněžních toků představuje zajištění vůči změnám peněţních toků, které lze přiřadit určitému riziku spojeného s vykázaným finančním aktivem/závazkem nebo vysoce pravděpodobnou předpokládanou transakcí a které můţe mít vliv na výsledek hospodaření. Efektivní část změn reálné hodnoty zajišťovacího nástroje se promítne přímo do vlastního kapitálu, zatímco část neefektivní je promítnuta do výsledku hospodaření. Pro zajištění peněţních toků předpokládaných transakcí platí, ţe přecenění zajišťované transakce se do účetních výkazů promítne pouze ve výši efektivní změny reálné hodnoty zajišťovacího nástroje. Pokud tedy nedojde k dozajištění peněţních toků, to znamená, pokud je kumulativní změna hodnoty zjišťovacího nástroje pro dané riziko menší23 neţ kumulativní změna hodnoty zajišťované poloţky, rozdíl se nepromítne do výsledku hospodaření jako u zajištění reálné hodnoty. Kumulovaná výše změn za celé období drţení zajišťovacího nástroje se promítne do výsledku hospodaření aţ v okamţiku, kdy samotný zajišťovací nástroj ovlivní výsledek hospodaření. V případě, ţe na základě zajištěné předpokládané transakce vznikne finanční aktivum nebo finanční závazek, kumulovaný zisk, respektive ztráta zajišťovacího nástroje vykázaný v rámci vlastního kapitálu zůstává jeho součástí a do výsledku hospodaření se promítne ve stejném období, kdy jej ovlivní nakoupené aktivum nebo závazek. Pokud na základě zajištěné předpokládané transakce vznikne nefinanční aktivum, je buď moţné zvolit výše uvedený postup pro finanční aktiva/závazky a nebo kumulativní změnu hodnoty zajišťovacího nástroje vykázanou ve vlastním kapitálu promítnou do pořizovací ceny nefinančního aktiva24.

23 24

Ale ne o tolik, aby nebyla dodrţena podmínka efektivnosti zajištění. Tzv. basis adjustment.

42

Zajištěním čisté investice v zahraničním podniku se rozumí zajištění proti měnovému riziku z nich plynoucí. Čistou investici v zahraničním podniku definuje IAS 21 jako podíl podniku na čistých aktivech zahraniční operace (to znamená na aktivech přidruţeného či společného podniku, pobočky, nebo dceřiného podniku). Aplikace tohoto typu zajištění je povolena pouze pro konsolidované účetní výkazy. O zajištění čisté investice se účtuje obdobně jako v případě zajištění peněţních toků. Efektivní část zisku/ztráty zajišťovacího nástroje se promítne do vlastního kapitálu a je přeúčtována do výsledku hospodaření v době, kdy zajišťované aktivum ovlivní výsledek hospodaření. Neefektivní část zisku/ztráty zajišťovacího nástroje je vykázána ve výsledku hospodaření. Ve speciálních případech je moţné aplikovat zajišťovací účetnictví na zajištění čisté rozvahové pozice (macro hedging), to je zajištění přebytku aktiv s určitými riziky nad závazky se stejným rizikem (respektive přebytku závazků nad aktivy). Příkladem je moţnost zajišťovat celé portfolio (například portfolio úvěrových smluv) proti změnám úrokových měr. IAS 39 také určuje podmínky, které musí účetní jednotka splnit, aby mohla aplikovat zajišťovací účetnictví. Tyto podmínky jsou: 

formální dokumentace zajišťovacího vztahu sestavená na počátku transakce obsahující identifikaci zajišťované poloţky i zajišťovaného nástroje, vymezení rizika, které je předmětem zajištění, přístup k zajišťování a doloţení efektivnosti zajištění;



efektivnost zajištění musí být sledována v průběhu trvání zajištění; a



efektivnost zajištění musí být spolehlivě měřitelná.

Efektivnost zajištění ukazuje do jaké míry je sjednaný zajišťovací derivát, respektive změna jeho reálné hodnoty nebo peněţních toků, schopen kompenzovat změnu reálné hodnoty nebo peněţních toků zajišťované poloţky. Zajištění je efektivní v případě, ţe tyto změny zajišťovacího derivátu jsou v rozmezí -80% – -125% změn zajišťované poloţky (takzvaná „vysoká efektivita zajištění“). Efektivnost musí být prokázána na počátku zajišťovacího vztahu a dále alespoň k datu řádné i mimořádné účetní závěrky.

43

Standard nespecifikuje ani nedoporučuje určitou metodu měření efektivnosti. V případě prospektivního testu lze pouţít ustanovení „perfektního zajištění“, to je stejné kritické atributy. Retrospektivní test je nutné podloţit výpočtem. V rámci dokumentace je účetní jednotka je povinna jednoznačně uvést metodu, jak bude posuzovat efektivitu zajištění. Ukončení zajišťovacího účetnictví nastává pokud: 

je zajišťovací nástroj splatný, prodán, ukončen nebo uplatněn;



zajištění nesplňuje podmínky pro aplikaci zajišťovacího účetnictví (například zajištění není jiţ efektivní);



účetní jednotka se rozhodne zrušit/ukončit zajišťovací vztah; nebo



v případě zajištění peněţních toků předpokládané transakce, jiţ není tato transakce vysoce pravděpodobná.

3.3 Finanční deriváty z pohledu českých standardů V rámci této kapitoly budou předmětem výkladu pouze ty české standardy, které upravují oblast derivátů pro banky a jiné finanční instituce, respektive pro podnikatele. V oblasti finančních derivátů se při tvorbě českých standardů pro banky a finanční instituce jednoznačně vycházelo z mezinárodních standardů. Proto je moţné konstatovat, ţe účtování finančních derivátů dle těchto standardů neodporuje v hlavních zásadách mezinárodním standardům. Deriváty a zajišťovacím účetnictvím se zabývá konkrétně Český účetní standard pro finanční instituce č. 110 (dále jen standard pro finanční instituce) a Český účetní standard pro podnikatele č. 009 (dále jen standard pro podnikatele). Vedle toho Český účetní standard pro finanční instituce č. 111 upravuje účtování marţí, poplatků a provizí přijatých od klientů za zprostředkovávání burzovních derivátů.

3.3.1 Standard pro finanční instituce Standard pro finanční instituce definuje deriváty jako finanční nástroj, tedy jakoukoliv právní skutečnost, na jejímţ základě vzniká pro jeden subjekt finanční aktivum a pro druhý

44

subjekt finanční závazek nebo kapitálový nástroj. Pro tyto finanční nástroje je charakteristické, ţe: 

se jejich hodnota mění v návaznosti na změnu úrokové sazby, ceny cenného papíru či komodity, měnového kurzu, cenového indexu, na úvěrovém ratingu nebo indexu, respektive v závislosti na jiné proměnné (tzv. podkladovém aktivu),



nevyţaduje ţádnou nebo vyţaduje malou počáteční investici ve srovnání s podobně trţně reagujícími typy kontraktů; a



k jeho vypořádání dojde v budoucnosti.

Zároveň tento standard přesně specifikuje, které typy smluv nelze chápat jako deriváty. Jedná se například o repo obchody, smlouvy o nákupu, nájmu (pronájmu) nebo prodeji dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku či zásob, smlouvy o nákupu nebo prodeji vlastních akcií s fyzickým dodáním těchto akcií, pojistky, finanční záruky a akreditivy zajišťující splacení neuhrazených dluhů. Základní členění derivátů, tak jak ho popisuje tento standard, ukazuje následující schéma č. 4. Schéma č. 4 – Členění derivátů podle ČÚS 110

Zdroj: vlastní úprava

45

Jako vložené deriváty se označují deriváty, které jsou spolu s hostitelským nástrojem součástí sloţeného finančního nástroje. Vloţený derivát ovlivňuje peněţní toky nebo jinak modifikuje vlastnosti hostitelského nástroje. V případě, ţe vloţený derivát splňuje určité podmínky, je od hostitelského nástroje oddělen a účtuje se o něm podle pravidel pro deriváty.25 Účtování O derivátech se účtuje od okamţiku jejich sjednání do okamţiku posledního vypořádání, ukončení, uplatnění, prodeje nebo zpětného nákupu. V rámci podrozvahy jsou zachyceny pohledávky a závazky v hodnotě podkladového nástroje (to znamená „jmenovitá hodnota“ derivátu). O reálných hodnotách derivátů se účtuje na rozvahových účtech a změny těchto hodnot jsou v okamţiku ocenění kontraktů účtovány do nákladů respektive výnosů. Výjimku tvoří deriváty, které slouţí jako zajišťovací nástroj. Pokud účetní jednotka provádí oceňování podrozvahových pohledávek a závazků, potom reálné hodnoty derivátů vykazuje v rozvaze pouze v českých korunách. Zajišťovací účetnictví Vedle derivátů sjednaných za účelem spekulace (deriváty k obchodování) můţe účetní jednotka uzavřít deriváty za účelem zajištění - deriváty zajišťovací. Tyto deriváty musí splňovat následující podmínky: 

odpovídají strategii účetní jednotky v řízení rizik,



na počátku zajištění je pořízena formální dokumentace zajišťovacího vztahu, která obsahuje identifikaci zajišťovaných a zajišťovacích nástrojů, jednoznačné vymezení rizika, které je předmětem zajištění, přístup ke zjišťování a doloţení efektivnosti zajištění,



zajištění je efektivní, pokud v průběhu trvání zajišťovacího vztahu budou změny reálných hodnot nebo peněţních toků zajišťovacích nástrojů odpovídající zajišťovanému riziku, popřípadě celkové změny reálných hodnot nebo peněţních toků zajišťovacích nástrojů, v rozmezí -80 % aţ -125 % změn reálných hodnot nebo peněţních toků zajišťovaných nástrojů odpovídajících zajišťovanému riziku.

25

Kdy je moţné vloţený derivát od hostitelského nástroje oddělit uvádí odstavec 34. Naopak příklady kdy není moţné vloţený derivát od hostitelského nástroje oddělit specifikují odstavce 35 a 36.

46

Zda je zajištění efektivní se zjišťuje na počátku zajištění a dále se posuzuje alespoň k datu sestavení řádné, mimořádné a mezitímní účetní závěrky a k datu sestavení výkazů podle zvláštních právních předpisů, 

v případě zajištění peněţních toků musí být očekávaná zajišťovaná transakce vysoce pravděpodobná a musí představovat riziko, ţe změny v peněţních tocích budou mít vliv na zisk nebo ztrátu.

Zajišťovacím nástrojem se rozumí zajišťovací derivát nebo (pouze v případě zajišťování měnového rizika) finanční aktivum nebo závazek, které nemají charakter derivátu26. Jeden zajišťovací nástroj můţe slouţit pro zajištění více neţ jednoho druhu nebo kategorie rizika a je moţné pouţít ho celý nebo pouze jeho část. Zajišťovací vztah však nemůţe trvat pouze část období, po kterou existuje zajišťovací nástroj. Zajišťovanými nástroji (jednotlivě nebo ve skupině) mohou být: 

rozvahová aktiva27 nebo závazky,



smlouvy, o nichţ není účtováno na rozvahových účtech, zavazující obě strany a obsahující tzv. pevné přísliby,



očekávané budoucí transakce dosud smluvně nepokryté, jejichţ uskutečnění je vysoce pravděpodobné, a



čisté investice do cizoměnových účastí.

Standard pro finanční instituce rozlišuje stejně jako mezinárodní standardy tři typy zajišťovacího vztahu: 

zajištění reálné hodnoty,



zajištění peněţních toků,



zajištění čisté investice spojené s cizoměnovými účastmi.

26

Funkci zajišťovacího nástroje ani zajišťované poloţky nemohou plnit vlastní akcie, neboť nejsou finančními aktivy ani finančními závazky účetní jednotky. Vystavenou opci nelze pouţít jako zajišťovací nástroj s výjimkou případu, kdy je pouţita jako zajištění drţené opce. 27 Zajištění nelze pouţít pro úrokové riziko aktiv drţených do splatnosti.

47

Zajištění reálné hodnoty přestavuje zajištění změn reálné hodnoty aktiva, závazku, skupin aktiv, skupin závazků, pevného příslibu, skupin pevných příslibů nebo identifikovatelné části tohoto aktiva, závazku nebo pevného příslibu, které jsou důsledkem konkrétního rizika a které budou mít vliv na zisk nebo ztrátu28. Změny reálných hodnot zajišťovacích derivátů jsou účtovány do výsledku hospodaření v okamţiku ocenění derivátů. V případě, ţe zajišťovaný nástroj je oceňován pořizovací cenou, upravují zisky nebo ztráty ze změn reálných hodnot zajišťovaných nástrojů odpovídající zajišťovanému riziku účetní hodnotu zajišťovaných nástrojů a jsou účtovány na účty nákladů nebo výnosů. V případě, ţe je zajišťovaný nástroj realizovatelným finančním aktivem (cenným papírem), jsou zisky nebo ztráty odpovídající zajišťovanému riziku účtovány do výsledku hospodaření. Zisky nebo ztráty ze změn reálných hodnot zajišťovaných nástrojů odpovídající nezajištěným rizikům jsou účtovány na účty nákladů nebo výnosů, případně na účet vlastního kapitálu, a to podle pravidel pro účtování zisků nebo ztrát ze změn reálných hodnot pro jednotlivá portfolia finančních aktiv (cenných papírů) v souladu s Českým účetním standardem č. 108 Cenné papíry, případně podle jiných Českých účetních standardů vztahujících se k těmto zajišťovaným nástrojům. Zajištění peněžních toků představuje zajištění změn peněţních toků, které jsou důsledkem konkrétního rizika souvisejícího s aktivem, závazkem nebo očekávanou transakcí, a které budou mít vliv na zisk nebo ztrátu. Zisky nebo ztráty zajišťovacích derivátů, které odpovídají zajištěným rizikům (efektivní část zajištění), jsou účtovány na účty vlastního kapitálu. Zisky nebo ztráty ze zajišťovacích derivátů, které odpovídají nezajištěným rizikům (neefektivní část zajištění), jsou zúčtovány v okamţiku ocenění do nákladů, respektive výnosů. Pokud v důsledku zajištěné očekávané transakce dojde k zaúčtování finančního aktiva nebo finančního závazku, potom se související zisky nebo ztráty účtované na účtech kapitálu účtují do výsledku hospodaření ve stejných obdobích, kdy jsou zúčtovávány náklady nebo výnosy spojené se zajišťovanými nástroji.

28

V případě zajištění měnového rizika pevného příslibu je moţné zvolit buď zajištění reálné hodnoty, nebo zajištění peněţních toků.

48

V případě, ţe účetní jednotka očekává, ţe ztráta nebo její část účtovaná na účtech kapitálu, nebude v budoucích obdobích pokryta výnosem ze zajištěného nástroje, potom musí tuto ztrátu nebo její část odúčtovat na účet nákladů. Pokud v důsledku zajištěné očekávané transakce dojde k zaúčtování nefinančního aktiva nebo nefinančního závazku nebo výsledkem očekávané transakce je pevný závazek, u kterého je vyuţito zajištění reálné hodnoty, potom účetní jednotka buď aplikuje postup jako v případě finančního aktiva/finančního závazku, nebo související zisky nebo ztráty účtované na rozvahových účtech zahrne do pořizovací ceny nebo jiné účetní hodnoty nefinančního aktiva nebo závazku. Zajištění čisté investice do cizoměnových účastí Zajištěním čistých investic do cizoměnových účastí s rozhodujícím nebo podstatným vlivem nebo zahraniční organizační sloţky se rozumí zajištění se proti měnovému riziku plynoucímu z těchto investic. Zisky nebo ztráty vzniklé po dobu trvání zajištění ze změn reálných hodnot těchto zajišťovacích derivátů odpovídající měnovému riziku jsou účtovány do vlastního kapitálu. Do výsledku hospodaření jsou zúčtovány ve stejném období, kdy jsou zúčtovány náklady nebo výnosy spojené s odúčtováním zajišťovaných čistých investic do cizoměnových účastí. Zisky nebo ztráty vzniklé ze změn reálných hodnot těchto zajišťovacích derivátů, které odpovídají jinému neţ měnovému riziku, jsou zúčtovány v okamţiku ocenění do nákladů nebo výnosů. K ukončení zajišťovacího účetnictví musí účetní jednotka přistoupit pokud: 

je zajišťovací nástroj splatný, prodán, ukončen nebo uplatněn29;



zajištění nesplňuje podmínky pro aplikaci zajišťovacího účetnictví (například zajištění není jiţ efektivní);



účetní jednotka se rozhodne neklasifikovat derivát jako zajišťovací; nebo



v případě zajištění peněţních toků se jiţ nepředpokládá, ţe dojde k realizaci očekávané budoucí transakce.

29

Pro tento účel se náhrada, transformace zajišťovacího nástroje na jiný nástroj nebo obnovení zajišťovacího nástroje na další období nepovaţuje za vypršení nebo skončení nástroje, pokud je tato náhrada, transformace nebo obnovení součástí zajišťovací strategie podniku.

49

3.3.2 Standard pro podnikatele Standard pro podnikatele se odvolává na obsahové vymezení derivátů a postupy účtování uvedené § 52 a § 53 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Pro postupy účtování, které neupravují zmíněné paragrafy uvedené vyhlášky, ukládá přiměřené pouţití postupů účtování podle vyhlášky č. 501/2002 Sb. a Českých účetních standardů pro finanční instituce. Paragraf 52 řeší problematiku oceňovacích rozdílů při uplatnění reálné hodnoty v případě zajišťovacích derivátů. Pokud se jedná o zajištění reálné hodnoty, potom je změna reálné hodnoty zajišťovacího derivátu účtována jako finanční náklad, respektive finanční výnos. Změna reálné hodnoty zajištěného aktiva nebo závazku se účtuje prostřednictvím účtů nákladů, respektive výnosů. V případě zajištění očekávaných peněţních toků se změny reálné hodnoty zajišťovacího derivátu účtují na účty kapitálu a do výsledku hospodaření jsou zaúčtovány ve stejných obdobích jako náklady nebo výnosy spojené se zajišťovanými poloţkami. Dále tento paragraf stanovuje, kdy je moţné derivát povaţovat za zajišťovací. Nesmí se jednat o smluvní vztah, jehoţ předmětem je koupě, prodej nebo uţívání komodity spojené s jejím fyzickým dodáním a zároveň musí být splněny následující podmínky: 

na počátku zajištění je zajišťovací vztah formálně zdokumentován (přesná identifikace zajišťovaných poloţek a zajišťovacích derivátů, vymezení rizika, způsob vypočtu efektivnosti),



zajištění je efektivní (to znamená poměr mezi změnami reálné hodnoty nebo peněţních toků zajišťovaných poloţek z titulu zajišťovaného rizika a změnami reálné hodnoty nebo peněţních toků zajišťovacího derivátu odpovídající zajišťovanému riziku v intervalu -80 % – -125 %), a



efektivita je spolehlivě měřitelná a průběţně posuzovaná (nejméně k okamţiku sestavení účetní závěrky).

Přestane-li splňovat zajišťovací derivát výše uvedené podmínky, účtuje se o něm od tohoto okamţiku jako o derivátu k obchodování.

50

Paragraf 53 specifikuje účtování oceňovacích rozdílů při uplatnění reálné hodnoty u derivátů k obchodování, v jejich případě je změna reálné hodnoty účtována jako finanční náklad, respektive finanční výnos. Pokud je derivát součástí finančního nástroje, můţe se účetní jednotka rozhodnout, zda bude účtovat o vloţeném derivátu samostatně nebo zda vyuţije moţnost o vloţených derivátech neúčtovat.

51

4 Zdanění finančních derivátů Stejně jako legislativní, respektive účetní vymezení finančních derivátů, tak i jejich daňový reţim zaznamenal v posledních letech radikální změny vyvolané zejména potřebou eliminovat zneuţívání těchto finančních instrumentů k daňovým únikům a reflektovat jiţ zmíněné změny v jejich účetním zachycení. Zdanění derivátů se řídí příslušnými paragrafy zákona č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů (dále jen ZDP). K přesnému a jednoznačnému vymezení daňového reţimu derivátů došlo v České republice v podstatě aţ novelizací ZDP platnou od 1. ledna 2002. Ve stručnosti tato novela přinesla: základ daně vychází z hospodářského výsledku30; nepřípustnost jakékoli kompenzace výdaje (nákladu) jednoho derivátu s příjmem (výnosem) jiného derivátu; neexistuje jakékoli osvobození od daně; a pro zdanění derivátů je rozhodující účel jejich sjednání. Reţim zdanění dle účelu sjednání derivátů: deriváty tvorby trhu a zjišťovací deriváty - veškeré příjmy (výnosy) a výdaje (náklady) u těchto derivátů jsou daňovými poloţkami; spekulační deriváty – v případě:  finanční instituce – změny reálných hodnot burzovních i mimoburzovních derivátů se zachycují výsledkově. Pokud celkové změny reálných hodnot jednotlivých spekulačních derivátů představují v daném zdaňovacím období ztrátu, jedná se o ztrátu daňově neuznatelnou.  podnikatele - výsledkově se zachycují pouze vypořádané hodnoty OTC derivátů a variační marţe31 burzovních derivátů. Daňovými náklady u určitého derivátu jsou celkové náklady pouze do úrovně celkových výnosů z daného derivátu v daném zdaňovacím období. Znamená to, ţe pokud celkové vypořádané hodnoty spekulačního mimoburzovního derivátu či variační marţe burzovního 30

31

Platí pro účetní jednotky účtující v soustavě podvojného účetnictví. Dodatečné prostředky, které musí být klient sloţit v důsledku nepříznivého pohybu ceny.

52

derivátu představují v daném účetním období ztrátu, jedná se o ztrátu daňově neuznanou. a) deriváty jako odměna člena statutárního orgánu či zaměstnance - reálná hodnota derivátu je v okamţik jeho sjednání chápána jako odměna, tedy podléhá zdanění podle § 6 ZDP (příjmy ze závislé činnosti funkční poţitky). Poté zdanění derivátů podléhá § 10 ZDP (ostatní příjmy). Podle § 36, ZDP podléhají příjmy daňových nerezidentů32 15% srážkové dani. Sazba sráţkové daně, respektive vlastní povinnost jejího uplatnění můţe být modifikována smlouvami o zamezení dvojího zdanění. Sráţku je povinen provést plátce daně při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, avšak u úroků a jiných výnosů poskytnutých úvěrů a půjček nejpozději v den, kdy o závazku účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem. Stát se tímto zdaněním plateb směřujících od rezidentů směrem k nerezidentům u některých finančních kontraktů snaţí zamezit převodům zisků firem ke zdanění v jiných zemích. Transferové oceňování33 představuje stanovení zisků a ztrát společností finančními úřady na základě trţních cen bez podjatosti, a to v případě spřízněných stran – například kdyţ jedna strana má kontrolu nad druhou stranou. Tím se má zajistit, aby kaţdá společnost byla zdaňována ze zisků v ní vzniklých a nedocházelo k daňovým únikům přesunem zisků do ztrátových subjektů. Pouţívá se například v USA a v Austrálii. Alternativou je unitární daň34 - zdaňování společností vlastněných nerezidenty či poboček zahraničních společností v dané zemi na základě rozdělení celosvětových příjmů celé skupiny, do které společnosti či pobočky náleţí. Jedná se o odlišný princip od zásady zdanění zisku v zemi, kde vznikl. Pouţívá se méně neţ transferové oceňování.

32

Dle § 22, ZDP (příjmy daňových nerezidentů) jsou úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček a obdobné příjmy plynoucí z obchodních vztahů, z vkladů a z investičních instrumentů podle zvláštního právního předpisu. 33 Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. ISBN 80-2470342-4. 34 Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. ISBN 80-2470342-4.

53

Od 1. ledna 2004 došlo novelizací ZDP k další podstatné změně ve zdaňování derivátů. Stručně lze tyto změny shrnout takto: náklady a výnosy z derivátů se posuzují portfoliově, ztráty z derivátů jsou daňově neuznatelné, lze je ale započíst s případnými zisky v následujících třech letech, a ustanovení se nevztahuje na zajišťovací deriváty. Podle § 24, ZDP, (1) Výdaje (náklady) vynaloţené na dosaţení, zajištění a udrţení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Ve výdajích na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů nelze uplatnit výdaje, které jiţ byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů uplatněny. Pokud poplatník účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem některé účetní operace kompenzovaně, posuzují se náklady, jejichţ uznatelnost je limitována výší příjmů s nimi souvisejících, obdobně jako by byly účtovány odděleně náklady a výnosy. (2) Výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také: úhrn výdajů (nákladů) na deriváty, a to jen do výše úhrnu příjmů (výnosů) z derivátů za zdaňovací období. Do úhrnu výdajů (nákladů) na deriváty a úhrnu příjmů (výnosů) z derivátů se zahrnuje i změna reálné hodnoty, o které nebylo účtováno při dílčím nebo konečném vypořádání. Pokud tento úhrn výdajů (nákladů) na deriváty je za zdaňovací období vyšší neţ úhrn příjmů (výnosů) z derivátů, lze tento rozdíl uplatnit jako výdaj (náklad) nejdéle ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích, nebo obdobích, za něţ je podáváno daňové přiznání, a to v jednotlivých obdobích maximálně ve výši částky, o kterou úhrn příjmů (výnosů) z derivátů převýší úhrn výdajů (nákladů) na deriváty v tomto jednotlivém období. Dle důvodové zprávy k návrhu novely předmětného zákona se navrhuje limitovat celkové náklady související s derivátovými obchody a operacemi, a to výší celkových výnosů z těchto obchodů a operací. Tento obezřetný postup je navrhován zejména z důvodu, ţe spekulační deriváty jsou oceňovány podle účetních předpisů výsledkově, tj. s dopadem na základ daně z příjmů. Neméně důleţitým důvodem je skutečnost, ţe tyto nástroje umoţňují optimalizovat daňovou povinnost případně převádět zisky mezi zúčastněnými subjekty. Z důvodu poměrně sloţité klasifikace derivátů na zajišťovací a spekulační se navrhuje pro daňové účely všechny deriváty posuzovat v úhrnu. Případnou ztrátu

54

z derivátových obchodů bude moţné umořit v následujících třech zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za které se podává daňové přiznání, a to na vrub případného zisku vykázaného z derivátových operací. I v tomto případě bude zajištěno, aby negativní výsledky z derivátových operací neovlivňovaly výsledky z běţné podnikatelské činnosti. Jinými slovy řečeno: případné ztráty z obchodů s deriváty se mohou započítat proti celkovým příjmům vţdy však jen z obchodů s deriváty, maximálně však do výše celkových příjmů za příslušné zdaňovací období, ztráty přesahující tyto výnosy je moţné uplatnit v dalších nejdéle třech bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích, nebo obdobích, za něţ je podáváno daňové přiznání35 Náklady a výnosy ze zajišťovacích derivátů podléhají dvěma obecným ustanovením36: -

podle § 23, odst. 3 písm. c), ZDP, výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji lze sníţit o oceňovací rozdíl vzniklý jinak neţ koupí majetku, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak,

-

podle § 25, odst. 1 písm. zh), ZDP, za výdaje (náklady) vynaloţené k dosaţení, zajištění a udrţení příjmů nelze uznat oceňovací rozdíl vzniklý jinak neţ koupí, pokud je podle zvláštního právního předpisu výdajem (nákladem), není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

Znamená to, ţe podle § 25, odst. 1 písm. zh) daňovým nákladem nejsou oceňovací rozdíly derivátů nepodléhajících § 24 odst. 2 písm. zg), tj. oceňovací rozdíly derivátů, které poplatník prokazatelně sjednal za účelem zajištění.

35

Zdroj:IQ-Trade. Zdanění derivátů [online]. cit. 2010-3-29 14:00 . Dostupný z WWW: http://www.iq-trade.com/cz/taxes.html 36 Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. Praha: GRADA Publishing a.s., 2005. ISBN 80-247-1099-4.

55

5 Příklady účtování finančních derivátů Kapitola 3 – Účtování, vykazování a oceňování finančních derivátů ukázala mimo jiné základní pravidla pro účtování derivátů. V této kapitole budou pro některé typy těchto transakcí uvedeny podrobné účetní postupy dle českých standardů pro podnikatele (POD) a finanční instituce (FI), a to včetně jejich aplikace na fiktivní derivátové obchody. Závěr této kapitoly bude věnován dvěma příkladům z oblasti zajišťovacího účetnictví. Všechny uvedené příklady jsou zaměřeny na ukázku praktické aplikace pravidel účtování. Pouţité měnové kurzy, úrokové sazby, reálné hodnoty apod. neodpovídají skutečným parametrům a mají pouze ilustrativní charakter.

5.1 Měnový forward Před samotnou aplikací účetních pravidel na konkrétní příklad měnového forvardu je pro lepší orientaci uvedena jednak obecná metodika účtování, jednak účetní postup s přehledem pouţívaných účtů jak pro podnikatele, tak pro finanční instituce. Obecná účetní metodika pro forwardy 1

Zachycení podrozvahové pohledávky v okamţiku sjednání kontraktu

2

Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání kontraktu

3

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni

4

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni

5

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni

6

…

7

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání

8

Vypořádání kontraktu

9

Odúčtování podrozvahové pohledávky

10 Odúčtování podrozvahového závazku Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. Str. 181.

56

Účetní postup pro měnové forwardy

1 2 3 4 5 6 7

POD

Text

Operace

MD

Zachycení podrozvahové pohledávky v okamţiku sjednání kontraktu Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání kontraktu Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni  zvýšení reálné hodnoty  sníţení reálné hodnoty Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni  zvýšení reálné hodnoty  sníţení reálné hodnoty Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni  zvýšení reálné hodnoty  sníţení reálné hodnoty …

9

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání  zvýšení reálné hodnoty  sníţení reálné hodnoty Vypořádání kontraktu  inkaso  platba Odúčtování podrozvahové pohledávky

10

Odúčtování podrozvahového závazku

8

D

FI MD

D

761 789 953 992 789 771 992 954 373 667 313 719 567 373 619 313 761 789 953 992 789 761 992 953 789 771 992 954 771 789 954 992

373 667 313 719 567 373 619 313 221 373 131 313 373 221 313 134 789 761 992 953 771 789 954 992

Zdroj: vlastní úprava a STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. S. 181-182

Následující příklad č. 5.1 aplikuje výše uvedené účetní postupy nejdříve z pohledu účetní jednotky podnikatele a poté i z pohledu účetní jednotky finanční instituce. Příklad č. 5.1 – Měnový (FX) forvard Účetní jednotka A (podnikatel) sjedná s bankou B dne 1.9.20X1 šestiměsíční měnový forward znějící na nákup 50.000 EUR za kurz 25,50 CZK/EUR. Aktuální (spotový) kurz CZK/EUR je: k 1.9.20X1

24,90 CZK/EUR

k 31.12.20X1 25,30 CZK/EUR k 28.2.20X2 25,70 CZK/EUR.

57

Reálná hodnota je z pohledu účetní jednotky A: k 31.12.20X1 -7.469 CZK

k 28.2.20X2 +10.000 CZK.

Pozn.: Reálná hodnota pro banku B je ve stejné výši, ale opačným znaménkem. a) Účtování FX forwardu z pohledu účetní jednotky A (podnikatel) Datum

Text

Částka

MD

D

1.9.20X1

Podrozvahová pohledávka

1.226.601

761

789

1.9.20X1

Podrozvahový závazek

1.262.376

789

771

7.479

567

373

31.12.20X1 Přecenění podrozvahové pohledávky

33.778

761

789

31.12.20X1 Přecenění podrozvahového závazku

7.334

789

771

17.469

373

667

x

221CZK

31.12.20X1 Přecenění kontraktu na reálnou hodnotu

28.2.20X2

Přecenění kontraktu na reálnou hodnotu

28.2.20X2

Vypořádání kontraktu

1.275.000

1.285.000 221EUR 10.000

x

x

373

28.2.20X2

Odúčtování podrozvahové pohledávky

1.260.379

789

761

28.2.20X2

Odúčtování podrozvahového závazku

1.269.710

771

789

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. S. 185

b) Účtování FX forwardu z pohledu banky B Datum

Text

Částka

MD

D

1.9.20X1

Podrozvahová pohledávka

1.262.376

953

992

1.9.20X1

Podrozvahový závazek

1.226.601

992

954

31.12.20X1 Přecenění kontraktu na reálnou hodnotu

7.479

313

719

31.12.20X1 Přecenění podrozvahové pohledávky

7.334

953

992

31.12.20X1 Přecenění podrozvahového závazku

33.778

992

954

28.2.20X2

Přecenění kontraktu na reálnou hodnotu

17.469

619

313

28.2.20X2

Vypořádání kontraktu

x

134CZK

1.275.000

1.285.000 131EUR 10.000

x

x

313

28.2.20X2

Odúčtování podrozvahové pohledávky

1.269.710

992

953

28.2.20X2

Odúčtování podrozvahového závazku

1.260.379

954

992

Zdroj: vlastní úprava

58

5.2 Úrokový forward Obecná metodika pro úrokový forward je totoţná jako u měnových forwardů. Stejně tak účetní postup z pohledu podnikatele. Rozdíl je u bank a finančních institucí, kde jsou pouţité jiné účty pro pevné termínové obchody měnové a jiné účty pro pevné termínové obchody úrokové. Z tohoto důvodu je dále uveden přehled účetních operací pouze z pohledu bank a finančních institucí (FI). Účetní postup pro úrokové forwardy

1

FI

Text

Operace

Zachycení podrozvahové pohledávky v okamţiku sjednání kontraktu

2

Zachycení

podrozvahového

závazku

v okamţiku

kontraktu 3

4

5

D

951

992

992

952

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

311

719



sníţení reálné hodnoty

619

311

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

951

992



sníţení reálné hodnoty

992

951

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

992

952



sníţení reálné hodnoty

952

992

 zvýšení reálné hodnoty

311

719

 sníţení reálné hodnoty

619

311

 inkaso

131

311

 platba

311

134

6

…

7

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání

8

sjednání

MD

Vypořádání kontraktu

9

Odúčtování podrozvahové pohledávky

992

951

10

Odúčtování podrozvahového závazku

952

992

Zdroj: vlastní úprava

59

Příklad č. 5.2 – Úrokový forward (FRA) Banka B z pozice prodávajícího sjednala dne 4.10.20X1 s protistranou spekulační kontrakt FRA s následujícími parametry: nominální hodnota: 400.000.000 CZK počátek úrokového období: 10.1.20X2 konec úrokového období: 10.7.20X2 fixní (dohodnutá) sazba: 3,67% referenční sazba: 6-měsíční PRIBOR37 Reálná hodnota kontraktu k 31.12.20X1 byla 800.000 CZK. Výše plnění vyplývající z referenční sazby (tj. 3,25%): 863.000 CZK. Účtování FRA Datum

Text

Částka

MD

D

4.10.20X1

Podrozvahová pohledávka

400.000.000

951

992

4.10.20X1

Podrozvahový závazek

400.000.000

992

952

800.000

311

719

63.000

311

719

863.000

131

311

31.12.20X1 Přecenění kontraktu na reálnou hodnotu 10.1.20X2

Přecenění kontraktu na reálnou hodnotu

10.1.20X2

Vypořádání kontraktu

10.1.20X2

Odúčtování podrozvahové pohledávky

400.000.000

992

951

10.1.20X2

Odúčtování podrozvahového závazku

400.000.000

952

992

Zdroj: vlastní úprava

5.3 Úrokový swap Oproti ostatním typům derivátů není obvykle plnění swapu jednorázové, ale probíhá v pravidelných intervalech – viz obecná účetní metodika pro úrokové swapy „1., respektive poslední swapové vypořádání“. Stejně jako u úrokového forwardu slouţí jistina pouze k výpočtu výše úrokových plateb.

37

Prague InterBank Offered Rate - úroková sazba, za kterou si banky navzájem poskytují úvěry na českém mezibankovním trhu.

60

Obecná účetní metodika pro úrokové swapy 1

Zachycení podrozvahové pohledávky v okamţiku sjednání kontraktu

2

Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání kontraktu

3

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni

4

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni

5

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni

6

Přecenění na reálnou hodnotu k datu 1. vypořádání

7

Přecenění podrozvahové pohledávky k datu 1. vypořádání

8

Přecenění podrozvahového závazku k datu 1. vypořádání

9

1. swapové vypořádání

10 … 11 Přecenění na reálnou hodnotu k datu posledního vypořádání 12 Poslední vypořádání kontraktu 13 Odúčtování podrozvahové pohledávky 14 Odúčtování podrozvahového závazku Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. S. 186.

V případě tak zvaného amortizovaného swapu (Amortising Swap), tedy swapu, u kterého v průběhu trvání dochází ke sniţování jistiny, je nutné tuto skutečnost zohlednit sníţením zaúčtované podrozvahové pohledávky respektive závazku. Shodně jako v případě předešlých typů derivátů tak i pro úrokové swapy je pro přehlednost nejdříve uveden detailní účetní postup včetně konkrétních účtů pro podnikatele a finanční instituce a poté následuje konkrétní příklad. Účetní postup pro úrokové swapy Text

Operace

1

Zachycení

podrozvahové

pohledávky

POD FI MD D MD D v okamţiku 762 789 951 991

sjednání kontraktu 2

Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání 789 772 991 952 kontraktu

61

3

4

5

6

7

8

9

POD

Text

Operace

MD

MD

D

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

373 667 311 719



sníţení reálné hodnoty

567 373 619 311

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

762 789 951 991



sníţení reálné hodnoty

789 762 991 951

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

789 772 991 952



sníţení reálné hodnoty

772 789 952 991

Přecenění na reálnou hodnotu k 1. datu vypořádání 

zvýšení reálné hodnoty

373 667 311 719



sníţení reálné hodnoty

567 373 619 311

Přecenění podrozvahové pohledávky k 1. datu vypořádání 

zvýšení reálné hodnoty

762 789 951 991



sníţení reálné hodnoty

789 762 991 951

Přecenění podrozvahového závazku k 1. datu vypořádání 

zvýšení reálné hodnoty

789 772 991 952



sníţení reálné hodnoty

772 789 952 991

První swapové vypořádání 

inkaso

221 373 131 311



platba

373 221 311 134

10

…

11

Přecenění na reálnou hodnotu k datu posled. vypořádání

12

D

FI



zvýšení reálné hodnoty

373 667 311 719



sníţení reálné hodnoty

567 373 619 311

Vypořádání kontraktu 

inkaso

221 373 131 311



platba

373 221 311 134

13

Odúčtování podrozvahové pohledávky

789 762 991 951

14

Odúčtování podrozvahového závazku

772 789 952 991

Zdroj: vlastní úprava a STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 188.

62

Aplikaci popsaného účetního postupu z pohledu finanční instituce ilustruje na úrokovém swapu typu fix float následující příklad 5.3. Příklad č. 5.3 – úrokový swap typu fix –float Banka B sjednala dvouletý úrokový swap s následujícími parametry: nominální hodnota: 500.000.000 CZK fixní úroková sazba (roční): 2,50%

pohyblivá sazba: 6 měsíční PRIBOR

datum valuty obchodu (start date): 2.7.20X1

datum splatnosti obchodu: 2.7.20X3

Banka B platí fixní sazbu a dostává sazbu pohyblivou. Přehled úrokových plateb a reálných hodnot zobrazuje tabulka č. 4, kterou následuje přehled příslušných účetních operací. Tabulka č. 4 – Úrokové platby a reálné hodnoty swapu (v CZK) Datum fix úroková platba float úroková platba reálná hodnota swapu 31.12.20X1

3.845.000

2.1.20X2

6.875.000

30.6.20X2

-3.030.000 -3.170.000

2.7.20X2

12.500.000

7.125.000

2.205.000

31.12.20X2

2.300.000

2.1.20X3

7.250.000

30.6.20X3

-4.950.000 -5.000.000

2.7.20X3

12.500.000

7.500.000

0

Zdroj: vlastní úprava

Účtování úrokového swapu typu fix-float Text

Datum

30.6.20X1

Zachycení podrozvahové pohledávky v okamţiku sjednání kontraktu

30.6.20X1

Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání kontraktu

31.12.20X1 Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni

63

Částka

MD

D

500.000.000

951

991

500.000.000

991

952

3.845.000

311

719

Text

Datum

2.1.20X2

Přecenění na reálnou hodnotu k 1. datu vypořádání (-3.030.000 – 3.845.000)

2.1.20X2

První swapové vypořádání

30.6.20X2

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (-3.170.000 - (-3-030.000))

2.7.20X2

Přecenění na reálnou hodnotu ke 2. datu vypořádání (2.205.000-(-3.170.000))

2.7.20X2

Druhé swapové vypořádání (-12.500.000 + 7.125.000)

31.12.20X2 Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (2.300.000-2.205.000) 2.1.20X3

Přecenění na reálnou hodnotu k 3. datu vypořádání (-4.950.000-2.300.000)

2.1.20X3

Třetí swapové vypořádání

30.6.20X3

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (-5.000.000-(-4.950.000))

2.7.20X3

Přecenění na reálnou hodnotu k 4. datu vypořádání (0-(-5.000.000))

2.7.20X3

Čtvrté swapové vypořádání (-12.500.000 + 7.500.000)

Částka

MD

D

6.875.000

619

311

6.875.000

131

701

140.000

619

311

5.375.000

311

719

5.375.000

601

134

95.000

311

719

7.250.000

619

311

7.250.000

131

701

50.000

619

311

5.000.000

311

719

5.000.000

601

134

2.7.20X3

Odúčtování podrozvahové pohledávky

500.000.000

991

951

2.7.20X3

Odúčtování podrozvahového závazku

500.000.000

952

991

Zdroj: vlastní úprava

5.4 Měnové opce U opčních kontraktů je oproti nepodmíněným termínovým operacím na počátku zaplacena (v případě nakoupené opce) respektive přijata (v případě prodané opce) opční prémie. Zaplacením této prémie majitel opce získává právo v případě pro něho příznivých podmínek tuto opci vyuţít – tedy realizovat dohodnutý kontrakt. Dále uvedená obecná účetní metodika i účetní postupy předpokládají uplatnění opce. V rámci praktického

64

příkladu v závěru této subkapitoly je na konkrétním účtování ukázán i případ propadnutí opce. Obecná účetní metodika pro měnové opce 1

Zachycení opční prémie

3

Zachycení podrozvahové pohledávky v okamţiku sjednání kontraktu

3

Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání kontraktu

4

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni

5

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni

6

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni

7

…

8

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání

9

Vypořádání kontraktu

11 Odúčtování podrozvahové pohledávky 12 Odúčtování podrozvahového závazku Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. S. 190-191.

Účtová osnova pouţitím rozdílných účtů rozlišuje opce na nakoupené a na prodané, proto i následující účetní postup je nejdříve uveden pro opce nakoupené a poté pro opce prodané. Účetní postup pro nakoupené měnové opce POD FI MD D MD D 376 221 393 134

Text

Operace

1

Zachycení opční prémie

2

Zachycení

podrozvahové

pohledávky

v okamţiku 763 789 963 992

sjednání kontraktu 3

Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání 789 773 992 964 kontraktu

4

5

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

376 667 393 719



sníţení reálné hodnoty

567 376 619 393

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

763 789 963 992



sníţení reálné hodnoty

789 763 992 963

65

6

POD MD D

Text

Operace

FI MD D

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

789 773 992 964



sníţení reálné hodnoty

773 789 964 992

7

…

8

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání 

zvýšení reálné hodnoty

376 667 393 719



sníţení reálné hodnoty

567 376 619 393

9

Vypořádání kontraktu

221 376 134 393

10

Odúčtování podrozvahové pohledávky

789 763 992 963

11

Odúčtování podrozvahového závazku

773 789 964 992

Zdroj: vlastní úprava a STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 191.

Účetní postup pro prodané měnové opce POD FI MD D MD D 221 377 131 394

Text

Operace

1

Zachycení opční prémie

2

Zachycení

podrozvahové

pohledávky

v okamţiku 763 789 963 992

sjednání kontraktu 3

Zachycení podrozvahového závazku v okamţiku sjednání 789 773 992 964 kontraktu

4

5

6

7

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

567 377 394 719



sníţení reálné hodnoty

377 667 619 394

Přecenění podrozvahové pohledávky k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

763 789 963 992



sníţení reálné hodnoty

789 763 992 963

Přecenění podrozvahového závazku k rozvahovému dni 

zvýšení reálné hodnoty

789 773 992 964



sníţení reálné hodnoty

773 789 964 992

…

66

8

POD MD D

Text

Operace

FI MD D

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání  zvýšení reálné hodnoty

567 377 394 719

 sníţení reálné hodnoty

377 667 619 394

9

Vypořádání kontraktu

377 221 394 131

10

Odúčtování podrozvahové pohledávky

789 763 992 963

11

Odúčtování podrozvahového závazku

773 789 964 992

Zdroj: vlastní úprava a STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 192.

Příklad č. 5.4 – Měnová (FX) opce Účetní jednotka A (podnikatel) uzavřela dne 16.11.20X1 měnovou opci amerického typu na prodej 1.500.000 EUR za kurz 25,40 CZK /EUR a datem. Z pohledu účetní jednotky A se jedná o nákup put opce. Měnový kurz CZK/EUR a reálná hodnota se vyvíjely způsobem uvedeným v tabulce č. 5. Tabulka č. 5 – Vývoj měnového kurzu CZK/EUR a reálné hodnoty opce (v CZK) Čas 16.11.20X1 31.12.20X1 Realizace aktuální kurz CZK/EUR reálná hodnota opce (v CZK)

25,55

25,95

A) 25,45

B) 25,20

C) 25,00

400.00038)

500.000

-75.00039

300.00040

600.00041

Zdroj: vlastní úprava a STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 193.

Příklad 5.4 je rozdělen na 3 části, tak aby bylo moţné na konkrétním účtování ilustrovat drobné rozdílné účetní postupy při neuplatnění práva opce (varianta A) a při uplatnění opce (varianty B a C). A) kurz 25,45 CZK/EUR K datu realizace je aktuální kurz CZK/EUR vyšší neţ dohodnutý kurz. Účetní jednotka A opci neuplatní, protoţe je pro ni výhodnější prodat 1.500.000 EUR na spotovém trhu. 38

V den uzavření opce představuje hodnotu opční prémie. Reálná hodnota = (25,40 – 25,45) 1.500.000 = -75.000 CZK. 40 Reálná hodnota = (25,40 – 25,20) 1.500.000 = 300.000 CZK. 41 Reálná hodnota = (25,40 – 25,00) 1.500.000 = 600.000 CZK. 39

67

Účtování nakoupené měnové opce Operace Text

Částka

1

Úhrada opční prémie

2

Zachycení podrozvahové pohledávky (inkaso CZK = 1.500.000

3

Zachycení podrozvahového závazku (úhrada EUR = 1.500.000

4

25,40)

25,55)

MD

D

400.000

376

221CZK

38.100.000

763

789

38.325.000

789

773

100.000

376

667

600.000

789

773

500.000

567

376

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (31.12.20X1)

5

Přecenění

podrozvahového

závazku

k rozvahovému dni (31.12.20X1) (úhrada EUR = 1.500.000

(25,95-25,55))

6

Propadnutí opce

7

Odúčtování podrozvahové pohledávky

38.100.000

789

763

8

Odúčtování podrozvahového závazku

38.925.000

773

789

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 193.

B) kurz 25,20 CZK/EUR K datu realizace je aktuální kurz niţší neţ kurz dohodnutý. Účetní jednotka A vyuţije právo opce, ale celkově je tato transakce pro účetní jednotu A ztrátová, neboť zisk plynoucí z rozdílu dohodnutého a aktuálního kurzu (300.000 CZK) pouze částečně kompenzuje zaplacenou opční prémii (400.000 CZK). Účtování nakoupené měnové opce Operace Text

Částka

1

Úhrada opční prémie

2

Zachycení podrozvahové pohledávky (inkaso CZK = 1.500.000

3

Zachycení podrozvahového závazku (úhrada EUR = 1.500.000

4

25,40)

25,55)

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (31.12.20X1)

68

MD

D

400.000

376

221CZK

38.100.000

763

789

38.325.000

789

773

100.000

376

667

Operace Text 5

Přecenění

Částka podrozvahového

6

600.000

789

773

200.000

567

376

221CZK

x

300.000

x

376

37.800.000

x

221EUR

(25,95-25,55))

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání

7

D

závazku

k rozvahovému dni (31.12.20X1) (úhrada EUR = 1.500.000

MD

Vypořádání obchodu

38.100.000

8

Odúčtování podrozvahové pohledávky

38.100.000

789

763

9

Odúčtování podrozvahového závazku

38.925.000

773

789

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 194.

C) kurz 25,00 CZK/EUR K datu realizace je aktuální kurz niţší neţ kurz dohodnutý. Účetní jednotka A vyuţije právo opce. V tomto případě je celkově tato transakce pro účetní jednotu A zisková, neboť zaplacená opční prémie (400.000 CZK) je niţší neţ zisk plynoucí z rozdílu dohodnutého a aktuálního kurzu (600.000 CZK). Účtování nakoupené měnové opce Operace Text

Částka

1

Úhrada opční prémie

2

Zachycení podrozvahové pohledávky (inkaso CZK = 1.500.000

3

Zachycení podrozvahového závazku (úhrada EUR = 1.500.000

4

25,40)

25,55)

Přecenění na reálnou hodnotu k rozvahovému dni (31.12.20X1)

5

Přecenění

podrozvahového

D

400.000

376

221CZK

38.100.000

763

789

38.325.000

789

773

100.000

376

667

600.000

789

773

závazku

k rozvahovému dni (31.12.20X1) (úhrada EUR = 1.500.000

MD

(25,95-25,55))

69

Operace Text 6

Částka

Přecenění na reálnou hodnotu k datu vypořádání

7

Vypořádání obchodu

MD

D

376

667

221CZK

x

600.000

x

376

37.500.000

x

221EUR

100.000 38.100.000

8

Odúčtování podrozvahové pohledávky

38.100.000

789

763

9

Odúčtování podrozvahového závazku

38.925.000

773

789

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 195.

5.5 Zajišťovací účetnictví V rámci této subkapitoly jsou uvedeny dva příklady z oblasti zajišťovacího účetnictví. První z nich - příklad 5.5 představuje ukázku zajištění reálné hodnoty. Zajišťovanou poloţkou je v tomto případě dluhopis s pevným kupónem a zajišťovacím nástrojem úrokový swap typu fix – float. Účetní postup stručně nastiňuje účtování v rámci prvního zajišťovaného období. Druhý příklad – příklad 5.6 je zaměřený na způsob zjištění, zda je zajišťovací vztah efektivní, či nikoli. Příklad 5.5 – zajištění reálné hodnoty42 Účetní jednotka emitovala tříletý dluhopis v celkové nominální hodnotě 10 milionů CZK, kterým se zavázala platit investorům ročním úrokový výnos 7,5%. Ve stejný den sjednala s bankou zajišťovací derivát – tříletý úrokový swap, na jehoţ základě obdrţí od banky právě úrok 7,5%. Naopak bance bude platit variabilní úrok, jehoţ výše odpovídá aktuální hodnotě PRIBORu pro dané období. Nominální hodnota swapu je, stejně jako celková nominální hodnota dluhopisu, 10 milionů CZK. Úroky budou placeny v půlroční frekvenci.

42

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. S. 200-201.

70

Pro první období swapu (30.6.20X0 – 31.12.20X0) byl zafixován variabilní úrok 6%. Zajištění je plně efektivní. Reálná hodnota zajišťovacího swapu k 31.12.20X0 byla:  před vypořádáním: 200.000 CZK,  po vypořádání: 125.000 CZK. Úrokový výnos z dluhopisu za období 30.6.20X0 – 31.12.20X0 činil 375.000 CZK. Hodnota swapového vypořádání za období 30.6.20X0 – 31.12.20X0 byla 75.000 CZK43. Toky jednotlivých úrokových plateb plynoucí jak z emitovaného dluhopisu, tak ze zajišťovacího swapu názorně zobrazuje schéma č. 5. Jak je z tohoto schéma patrné, tak účetní jednotka plně pokrývá platbu kupónu dluhopisu ve výši 7,5% přijetím fixní swapové platby ve stejné výši, za coţ platí sazbu proměnlivou odpovídající aktuálnímu PRIBORu.

Schéma č. 5 – Toky úrokových plateb vyplývající ze zajišťovacího vztahu

INVESTOR

7,5% 7,5% ÚČETNÍ JEDNOTKA

BANKA PRIBOR (6%)

Zdroj: vlastní úprava

43

Placený úrok = -10.000.000 0,06 / 2 = -300.000. Přijatý úrok = 10.000.000 0,075 / 2 = 375.000.

71

Účtování pro první úročené období Operace Text

Částka

MD

D

1

Emise dluhopisu

10.000.000

221

473

2

Přecenění swapu na reálnou hodnotu

200.000

373

667

3

Úhrada pololetního kupónu z dluhopisu

375.000

562

221

4

Inkaso pololetního swapového vypořádání

75.000

221

373

5

Přecenění dluhopisu na reálnou hodnotu

125.000

566

473

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 201.

Vedle uvedených účetních operací je v okamţiku sjednání úrokového swapu zachycena podrozvahová pohledávka a podrozvahový závazek ve výši nominální hodnoty (jistiny) swapu.

Příklad 5.6 – Test efektivity zajištění44 Účetní jednotka emitovala dluhopis s pravidelným pevným kuponem. Protoţe si není jista, zda bude schopna splácet kupónové platby, rozhodla se sjednat s bankou úrokový swap o výměně pevných plateb za úhradu variabilní sazby PRIBOR (účetní jednotka hradí PRIBOR, banka pevnou sazbu). Výpočet efektivity zajištění pro sledované období vychází z pohybu reálných hodnot zajišťovacího nástroje a zajišťované poloţky, tak jak je uvedeno v následující tabulce č. 6. Tabulka č. 6 – Změna reálné hodnoty zajišťovacího nástroje a zajišťované položky Změna reálné hodnoty (v tis. CZK) Období zajišťovací nástroj (swap) zajišťovaná poloţka (dluhopis) Rozvahový den

varianta a) 25

varianta a) –35

varianta b) 90

varianta b) -100

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 197.

44

Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. S. 196-197.

72

Varianta a) efektivita =

25 RH derivátu = = -71,4% -35 RH dluhopisu

Výsledek testu - 71,4% nesplňuje v tomto případě hranice efektivity zajištění (to je interval - 80% aţ - 125%), a tak účetní jednotka musí přestat vést zajišťovací účetnictví a zachytit daný swap jako derivát k obchodování. Varianta b) efektivita =

90 RH derivátu = = -90,0% -100 RH dluhopisu

Výsledek testu - 90,0% v tomto případě splňuje hranice efektivity zajištění, a tak účetní jednotka můţe ve sledovaném období vést zajišťovací účetnictví.

73

Závěr Na tomto místě bych ráda uvedla krátkou rekapitulaci hlavních poznatků zjištěných v průběhu zpracování této práce. Finanční deriváty jsou instrumenty, jejichţ hodnota je odvozena (derivována) od podkladového aktiva, v tomto případě finančního instrumentu. Na vyspělých finančních trzích se objevily poprvé v 70. letech 20. století. Hlavním důvodem jejich vzniku byla snaha vyhnout se rostoucím rizikům z pohybu zejména měnových kurzů a úrokových sazeb. Do konce minulého století se deriváty takzvané první generace – tedy forwardy, futures, swapy a opce – staly hojně vyuţívaným finančním instrumentem, a to nejenom na jiţ zmíněných vyspělých trzích, ale i na takzvaných rozvíjejících se trzích (emerging markets), mezi které patří i Česká republika. Za dynamickým rozvojem finančních derivátů byla nejenom jiţ zmiňovaná snaha zajistit se proti trţním rizikům, ale zejména skutečnost, ţe se dostaly do popředí zájmu investorů – spekulantů, neboť znamenaly novou a velmi lákavou moţností dosahování zisků. Rostoucí zájem ze strany investorů s sebou přinesl rozšíření portfolia podkladových instrumentů (objevily se úvěrové deriváty), ale zejména se rozšířila nabídka druhů derivátových kontraktů. Vznikly různé modifikace derivátů, jejich sloţitější struktury či deriváty, které mají jako podkladové aktivum jiné deriváty. Finanční deriváty se staly hitem moderního investování, které vedle vysokých zisků přinesly v mnohých případech ale i vysoké ztráty. Příčinu těchto neúspěchů je nutné hledat jednak v podcenění rizik souvisejících s tímto finančním nástrojem, jednak v úmyslném zneuţití k defraudaci či k daňovým únikům. V souvislosti s vysokým rizikem potenciální ztráty plynoucí z uzavření derivátových obchodů je velmi důleţité, aby uţivatelé finančních, respektive účetních informací, měly k dispozici pravdivé údaje o těchto transakcích. Z pohledu českých subjektů je podstatné stanovení základních účetních postupů podle Českých účetních standardů a pro subjekty emitující cenné papíry obchodovatelné na veřejných trzích členských států EU i podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví. Obecně je tato duálnost pro inkriminované subjekty finančně i technicky náročná. Hlavní překáţkou pro vyuţití pouze mezinárodních standardů zůstává skutečnost, ţe účetní jednotky musí vést účetnictví v souladu s českými standardy, a to za účelem stanovení základu daně z příjmu. Podle mého názoru je jenom otázkou času, kdy se tato dlouhodobě neúnosná situace změní.

74

Vzhledem k tomu, ţe největší objem derivátových obchodů uzavírají v České republice banky, vnímám jako velmi pozitivní skutečnost, ţe Český účetní standard upravující deriváty pro banky a finanční instituce do značné míry vychází z IFRS, respektive z IAS a ţe je moţné konstatovat, ţe v hlavních zásadách neodporuje mezinárodnímu standardu. Standard pro finanční instituce definuje deriváty jako finanční nástroj, pro který je charakteristické, ţe se jeho hodnota mění v návaznosti na změně podkladového aktiva, ţe nevyţaduje ţádnou nebo vyţaduje pouze malou počáteční investici a ţe k jeho vypořádání dojde v budoucnosti. O derivátech se účtuje od okamţiku jejich sjednání do okamţiku jejich splatnosti, a to jednak v rámci podrozvahy (jmenovitá hodnota), jednak v rámci rozvahy (reálná hodnota). Změny reálných hodnot jsou v případě derivátů k obchodování účtovány do nákladů, respektive výnosů. V případě zajišťovacích derivátů je efektivní část zajištění účtována na účty vlastního kapitálu a neefektivní do nákladů, respektive výnosů. V posledních dvou třech letech se finanční deriváty dostaly do podvědomí široké veřejnosti, neboť jsou částí ekonomů, ale především představiteli vlád označovány za důvod vzniku finanční krize, která postupně přerostla v globální ekonomickou krizi. Je bezesporu pravda, ţe obrovské finanční problémy zejména amerických a části evropských bank a finančních institucí vznikly díky úvěrovým derivátům a strukturovaným cenným papírům, poté co se ukázalo, ţe jejich reálná hodnota je v podstatě nulová. Na druhou stranu selhaly i orgány dohledu a tolik diskutované ratingové agentury. Mnohé vlády v reakci na poskytnutou gigantickou pomoc na záchranu finančního sektoru iniciují přijetí nových, přísnějších pravidel pro derivátové obchody. Americká Sněmovna reprezentantů ke konci loňského roku schválila návrh zákona o regulaci finančních trhů, který mimo jiné umoţní poprvé regulovat mimoburzovní trh derivátů. Také Evropská unie přijala v květnu minulého roku určitá opatření v podobě novelizace směrnice o kapitálových poţadavcích, jejímţ cílem je kromě jiného zlepšit transparentnost finančního systému a dohled nad ním. V polovině letošního roku se také očekává návrh Evropské komise na regulaci trhů s deriváty, který se má zaměřit na roli clearingových center a povinnosti hlášení uskutečněných derivátových transakcí. Otázkou zůstává, zda je nutné zakládat nové instituce a tvořit nová pravila. Nebylo by přínosnější důsledně vymáhat pravidla stávající? V souvislosti s finanční krizí také zesílily poţadavky odborné veřejnosti na zjednodušení účetních předpisů upravující finanční nástroje a k dosaţení výrazného pokroku při tvorbě 75

jednotného souboru vysoce kvalitních účetních standardů s celosvětovou platností. Jedním z výsledků tohoto snaţení bylo vydání první části IFRS 9, který je věnován klasifikaci a oceňování finančních nástrojů. Následovat by měla část týkající se zajišťovacího účetnictví. V konečné fázi tento nový standard plně nahradí stávající IAS 39. Zároveň se IASB a FASB dohodly na realizaci společného projektu, jehoţ cílem je zkvalitnění informací v účetních závěrkách, tak aby tyto informace měly pro investory větší přínos při jejich rozhodování. Jednou z hlavních zásad nového projektu je detailnější členění informací za účelem lepší prognózy budoucích peněţních toků účetní jednotky. Domnívám se, ţe i přes současný poněkud nedůvěřivý přístup k finančním derivátům, budou mít tyto instrumenty své nezastupitelné místo na finančních trzích i v budoucnu. Je však nezbytné, aby všichni uţivatelé derivátových obchodů plně chápali podstatu a funkci těchto instrumentů, uvědomovali si všechna rizika s nimi spojená, respektive uzavíraly jen takové transakce, kterými budou podstupovat akceptovatelnou výši rizika. Zároveň musí být nastavena adekvátní pravidla pro účtování, oceňování, vykazování i obchodování těchto finančních nástrojů. A dodrţování těchto pravidel musí být důsledně kontrolováno. Při současném globálním fungovaní finančních trhů a světové ekonomiky vůbec, je asi nevyhnutelný i vývoj směřující k vytvoření jednotných účetních pravidel. Cílem diplomové práce bylo seznámení s problematikou účtování finančních derivátů a aplikace pravidel účtování na konkrétních příkladech. Cíl práce byl splněn.

76

Seznam použité literatury 1. BLAHA, Zdenek Sid., JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Opce, swapy a futures – deriváty finančního trhu. 2. vydání. Praha: Management Press, s.r.o., 1997. 208 s. ISBN 805943-29-8. 2. BREALEY, Richard A., MYERS, Stewart.C., Teorie a praxe firemních financí. Praha: EAST PUBLISHING, s.r.o., 1999. 971 s. ISBN 80-85605-24-4. 3. DVOŘÁK, Petr: Finanční deriváty a jejich využití při řízení rizik. Praha: Legendor s.r.o., 2005. 114 s. ISBN neuvedeno. 4. DVOŘÁK, Petr. Deriváty, 2. vydání. Praha: Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80245-1435-2. 5. JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2002. 624 s. ISBN 80-247-0342-4. 6. JÍLEK, Josef. Finanční a komoditní deriváty v praxi. Praha: GRADA Publishing a.s., 2005. ISBN 80-247-1099-4. 7. JÍLEK, Josef. SVOBODOVÁ, Jitka. Účetnictví bank a finančních institucí 2008. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 584 s. ISBN 978-80-247-2575-8. s. 64. 8. KOZDEROVÁ, Miroslava. Vývoj a perspektivy úrokových derivátů na českém trhu. Bakalářská práce. Praha: Bankovní institut vysoká škola. 2007. 9. MARKOVÁ, Jana, Mezinárodní měnové instituce. 1. dotisk prvního vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická, Nakladatelství Oeconomica, bez uvedení data vydání. 254 s. ISBN 80–245–0431–6. s. 123-132. 10. STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, 2009. 659 s. ISBN 978-80-251-2425-3. 11. ŠRÁMKOVÁ, Alice; JANOUŠKOVÁ, Martina; VOJÁČKOVÁ, Helena. Mezinárodní standardy účetního výkaznictví – praktické aplikace. Praha: Institut certifikace účetních, a.s., 2009. 480 s. ISBN 978-80-86716-61-9. 12. ZNAMENÁČKOVÁ, Zuzana. Porovnání účtování derivátů a zajištění podle IFRS a US GAAP standardů. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, 2007.

Další zdroje 13. Zákon č. 42/1994 Sb. 14. Zákon č. 87/1995 Sb. 15. Zákon č. 96/1993 Sb.

77

16. Zákon 219/1995 Sb. 17. Zákon 248/1992 Sb. 18. Zákon 256/2004 Sb. 19. Zákon 563/1991 Sb. 20. Zákon 586/1992 Sb. 21. Zákon č. 591/1992 Sb. 22. Vyhláška č. 500/2002 Sb. 23. Vyhláška č. 501/2002 Sb. 24. České účetní standardy pro finanční instituce 25. České účetní standardy pro podnikatele 26. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 27. JÍLEK, Josef. Seminář na téma „Účtování finančních derivátů“. Praha. 18. – 20. října 2004. 28. VEJMĚLEK, Jan. Studijní materiály k předmětu „Mezinárodní finanční trhy“. Praha: BIVŠ. Letní semestr 2009. 29. IFRS 9: IASB vydala první část standardu nahrazujícího IAS 39. Mimořádné vydání IFRS newsletteru č. 60/listopad 2009. Praha: Ernst&Young.

Elektronické zdroje 30. Bible kralická. Genesis, 29. Kapitola. [online]. [cit. 2010-02-07 15:00]. Dostupný z WWW: http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Gn29.php . 31. BOUC, František. Obchodník připravil banku o 128 miliard [online]. [cit. 2010-02-07 21:30]. Dostupný z WWW: http://byznys.lidovky.cz/moje-penize.asp?r=mojepenize&c=A080125_094341_ln_ekonomika_fho . 32. Deloitte. IFRS do kapsy. Průvodce mezinárodními standardy účetního výkaznictví [online]. cit. 2010-02-07 18:00 . Dostupný z WWW: http://www.iasplus.com/dttpubs/2006pocketczech.pdf . 33. Euractiv. Barnier chce zpřísnit pravidla u kreditních swapů [online]. cit. 2010-04-12 22:00 . Dostupný z WWW: http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/barnierchce-zprisnit-pravidla-u-kreditnich-swapu-007308 .

78

34. iDNES.cz. Defraudant Rusnak dostal 7,5 roku [online]. cit. 2010-02-07 16:17 . Dostupný z WWW: http://ekonomika.idnes.cz/ekoakcie.asp?r=ekoakcie&c=A020207_121955_ekoakcie_ ven&l=1 . 35. IQ-Trade. Zdanění derivátů [online]. cit. 2010-3-29 14:00 . Dostupný z WWW: http://www.iq-trade.com/cz/taxes.html . 36. JANOUŠKOVÁ, Martina. Mezinárodní svět Mezinárodních standardů účetního výkaznictví [online] cit. 2009-05-16 22:23 . Dostupný z WWW: http://kariera.ihned.cz/c4-10076240-28894780-q00000_d-mezinarodni-svetmezinarodnich-standardu-ucetniho-vykaznictvi . 37. KAHÁNEK, Roman. Proč vznikla hypoteční a finanční krize: příčiny, konsekvence a odpovědi/díl 2 [online] cit. 2009-10-02 23:59 . Dostupný z WWW: http://www.investicniweb.cz/univerzita/2009/9/10/clanky/proc-vznikla-hypotecnifinancni-krize-priciny-konsekvence-odpovedi-dil-2/ . 38. KŘÍŢ, Petr. Konec dvojích účetních standardů na obzoru. Bankovnictví. online 20.6.2008, s. 38 cit. 2009-05-16 22:39 . Dostupný z WWW: http://www.pwc.com/extweb/insights.nsf/docid/7A11F61FB14D95A8CA25753C001 62D36 . 39. VOLEK, Stanislav. Burzovní krachy: Tulipánová horečka (1630-1637) [online]. [cit. 2010-02-07 15:30]. Dostupný z WWW: http://www.penize.cz/14687-burzovnikrachy-tulipanova-horecka-1630-37 . 40. Wikipedia.org, Chammurapiho zákoník [online]. [cit. 2010-02-07 14:51]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Chammurapiho_z%C3%A1kon%C3%ADk . 41. Wikipedia.org, Tháles z Milétu. [online]. [cit. 2010-02-07 15:03]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Thal%C3%A9s_z_Mil%C3%A9tu . 42. Wikipedia.org, National Australian Bank. [online]. [cit. 2010-02-07 18:03]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/National_Australia_Bank#cite_note-11 . 43. www.cnb.cz 44. www.fasb.cz 45. www.iasb.org 46. www.iasplus.com 47. www.mfcr.cz

79

Seznam tabulek Tabulka č. 1 - Definice kategorií derivátů ........................................................................... 16 Tabulka č. 2 – Rozdělení finančních futures ....................................................................... 20 Tabulka č. 3 - Přehled ČÚS upravující deriváty pro jednotlivé typy účetních jednotek ..... 35 Tabulka č. 4 – Úrokové platby a reálné hodnoty swapu (v CZK) ....................................... 63 Tabulka č. 5 – Vývoj měnového kurzu CZK/EUR a reálné hodnoty opce (v CZK) ........... 67 Tabulka č. 6 – Změna reálné hodnoty zajišťovacího nástroje a zajišťované poloţky ......... 72

Seznam schémat Schéma č. 1 – Průběh kontraktu FRA ................................................................................. 18 Schéma č. 2 – Postavení clearingového domu vůči oběma stranám obchodu .................... 19 Schéma č. 3 – Základní druhy měnových swapů ................................................................ 21 Schéma č. 4 – Členění derivátů podle ČÚS 110 ................................................................. 45 Schéma č. 5 – Toky úrokových plateb vyplývající ze zajišťovacího vztahu ...................... 71

Seznam příloh Příloha č. 1: - Vyhlášky, kterými se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví….81 Příloha č. 2: - Kategorie finančních aktiv a finančních pasiv dle IAS 39………………...82

80

Přílohy Příloha č. 1 Vyhlášky, kterými se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví Vyhláška č.

Typ účetní jednotky

500/2002 Sb. podnikatel účtující v soustavě podvojného účetnictví 501/2002 Sb. banka a jiné finanční instituce 502/2002 Sb. Pojišťovna 503/2002 Sb. zdravotní pojišťovna 504/2002 Sb. účetní jednotka, jejímţ hlavním předmětem činnosti není podnikání, pakliţe účtuje v soustavě podvojného účetnictví 505/2002 Sb. územní samosprávný celek, příspěvková organizace, státní fond, organizační sloţka státu Zdroj: STROUHAL, Jiří; ŢIDLICKÁ, Renata; KNAPOVÁ, Bohuslava. Účetnictví 2009 – Velká kniha příkladů. Brno: Computer Press, a.s., 2009. ISBN 978-80-251-2425-3. s. 61.

81

Příloha č. 2 Kategorie finančních aktiv a finančních pasiv dle IAS 39 Finanční aktiva FVPL

HTM

L R

AFS

Typ finančních aktiv - K obchodování - Ostatní takto označená při jejich vzniku45 - Nezajišťovací deriváty - Podnik musí mít úmysl a schopnost drţet aktivum do splatnosti - Kromě L R určených k prodeji, označených FVPL nebo AFS - Poskytnuté i nakoupené - Nekótované na aktivním trhu - Všechna ostatní finanční aktiva

Následné ocenění V aktuálních reálných hodnotách, změna reálné hodnoty do výsledovky. Kurzový rozdíl a úrok do příslušných řádků výsledovky. V amortizovaných pořizovacích nákladech (zůstatkové hodnotě). Úrok za pouţití efektivní úrokové míry do výsledovky. V amortizovaných pořizovacích nákladech (zůstatkové hodnotě). Úrok za pouţití efektivní úrokové míry do výsledovky.

V aktuálních reálných hodnotách, změna reálné hodnoty do vlastního kapitálu. Kurzové rozdíly z dluhových nástrojů (dle IAS 21), úrok, dividenda a znehodnocení do příslušných řádků výsledovky. Finanční závazky Typ finančních závazků Následné ocenění FVPL - K obchodování V aktuálních reálných hodnotách, - Ostatní takto označená při změna reálné hodnoty do výsledovky. jejich vzniku Kurzový rozdíl a úrok do příslušných - Nezajišťovací deriváty řádků výsledovky. ostatní FZ - Ostatní V amortizovaných pořizovacích nákladech (zůstatkové hodnotě). Úrok za pouţití efektivní úrokové míry do výsledovky. Zdroj: ŠRÁMKOVÁ, Alice; JANOUŠKOVÁ, Martina; VOJÁČKOVÁ, Helena. Mezinárodní standardy účetního výkaznictví – praktické aplikace. Praha: Institut certifikace účetních, a.s., 2009. ISBN 978-8086716-61-9.

45

Takzvaná „Fair value option“ - umoţňuje v některých případech finanční aktivum nebo závazek zařadit do kategorie přeceňované výsledkově. Vztahuje se na následující případy: - kdy zařazení do této kategorie odstraní nebo významně zmenší oceňovací nebo účetní chyby; - kdy je finanční aktivum nebo závazek součástí skupiny finančních aktiv nebo závazků, jejichţ oceňování je na principu fair value; - kdy finanční aktivum nebo závazek obsahuje jeden nebo více vloţených derivátů, kromě případu, kdy vloţené deriváty významně neovlivňují peněţní toky z hostitelského kontraktu, nebo je zřejmé, ţe je oddělení zakázáno.

82