č. 5
Čs. čas. fyz. 64 (2014)
Fyzik Jaroslav Šafránek (1890–1957) Jiří Jindra Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., Vlašská 9, 118 40 Praha 1;
[email protected] Příspěvek pojednává o osobnosti a díle významného prvorepublikového experimentálního a technického fyzika Jaroslava Šafránka. I když se věnoval práci v celé řadě fyzikálních oborů, nejvíce v našich zemích proslul jako průkopník a propagátor televize.
Šafránkova mladá léta Jaroslav Šafránek se narodil v Plzni 23. 5. 1890 jako syn krejčího. Měl dva sourozence: sestru Annu, pozdější učitelku, a bratra Vladimíra, který vystudoval ČVUT a ve 30. letech v Plzni vlastnil a provozoval radiozávod. Už na gymnáziu měl velký zájem o přírodní vědy, hlavně o fyziku. Podle školního výkladu profesora fyziky Františka Lukavského (1874–?) a podle cizích pramenů napsal Fysiku o dvou dílech (532 + 389 stran) a Chemii (181 stran). Tyto práce (v rukopisu a v opisech) sloužily dlouho jako studijní pomůcka studentům plzeňského gymnázia. Gymnázium absolvoval roku 1909. Po maturitě vstoupil na českou univerzitu v Praze, kde studoval na Filosofické fakultě fyziku a matematiku, pro které získal aprobaci učit je na středních školách. Ještě jako student byl v říjnu 1913 jmenován asistentem Fyzikálního ústavu (FÚ) české univerzity, Obr. 1 První Šafránkův knižní titul vydaný roku 1918.
Stručný životopis Jaroslava Šafránka 1890 narození v Plzni 1901–1909 studium na plzeňském gymnáziu 1909–1913 studium matematiky a fyziky na FF české univerzity 1913–1945 asistentura na FF, později PřF UK 1914 PhDr. 1922–1923 stáž ve Francii (Štrasburk) 1927 habilitace na UK (docent experimentální fyziky) jmenování členem Patentního soudu jmenování členem Komise pro standardizaci učebních pomůcek habilitace na ČVUT (docent experimentální fyziky), jmenování členem Zkušební komise pro učitelství na měšťanských školách člen redakce Ottova slovníku naučného nové doby 1943–1945 středoškolský učitel 1946 jmenování řádným profesorem na LF UK v Plzni 1955 přechod na LF UK v Praze 1957 umírá v Praze
kde působili vynikající fyzici profesoři Čeněk Strouhal (1850–1922) a profesor Bohumil Kučera (1874–1921). Šafránek už tehdy byl tak dobrý, že mu Kučera svěřoval suplování svých přednášek, a to v době, kdy Šafránek ještě studoval. Velmi mnoho se naučil od Strouhala, zejména umění přednášet. Přijal zásadu, že přednáška musí být podána posluchačům zajímavě a musí být provázena bezvadným předvedením pokusů – a měl s tím úspěch. Sepsal disertaci „O fysikálních vlastnostech selenu“. Disertaci napsal ručně krásným písmem, které je dnes vybledlé, protože nepoužil dobrý inkoust. Nedá se tudíž fotografovat. Disertace obsahuje 185 citací, všechny Šafránek prostudoval a komentoval. Oponenty disertace byli Strouhal a Kučera. Oba disertaci uznali za výbornou.
Šafránek – učitel Po skončení studií na Filosofické fakultě, kde působil jako asistent, hledal Šafránek přiměřené zabezpečení na střední škole jako profesor. Učil tedy v letech 1914– 1919 na pražských gymnáziích v Žitné a Truhlářské ulici, a to nejen své předměty, ale i logiku a psychologii. Dvojí aktivita Šafránkova – na univerzitě a na gymnáziu – byla nad jeho síly, a tak se rozhodl soustředit svoji činnost jen na univerzitu. Přitom všem však přijal
http://ccf.fzu.cz
313
314
Historie fyziky
Obr. 2 Televizní kamera s ikonoskopem Philips, 242 řádků, z roku 1939, Foto: René Melkus ,Národní technické muzeum, Muzeum elektrotechniky a médií, inv. č. 18443.
na rok přednášky z akustiky na pražské konzervatoři. V tomto období stačil také studovat na české lékařské fakultě (1917–18) a asistoval při fyzikální terapii v pražském podolském sanatoriu. Zde se mohl v praxi seznámit s přístroji a jejich použitím. Napsal o tom knížku „Elektřina ve službách lékařských“ s podtitulem „Výklad o fysikální podstatě užívaných zjevů a technické úpravě přístrojů“. Knížka vyšla roku 1918 (viz obr. 1). Zdá se neuvěřitelné, že v letech 1914–1918 stihl Šafránek přeložit jedenáct knih z němčiny (např. učebnice W. Ostwalda, H. Starkeho a A. Righiho) a jedno obsáhlé dílo francouzské, celkem několik tisíc stran. Po vzniku ČSR dal své obšírné znalosti a zkušenosti do služeb republiky tím, že je použil pro potřeby národní obrany. Stal se zakladatelem objektivního zvukoměřičství československé armády. Konstruoval přístroje pro protileteckou obranu. Po návratu z Francie r. 1924 předložil práci publikovanou v Revue de métallurgie jako habilitační spis. K habilitaci ho už dříve vyzývali jeho učitelé z FÚ UK. Habilitace normálně proběhla a profesorský sbor Přírodovědecké fakulty navrhl venia docendi z oboru magnetofyziky. Ministerstvo školství a národní osvěty však habilitaci neuznalo, protože venia docendi se mohla udělovat jen pro širší vědní obor a Šafránkovi bylo doporučeno podrobit se novému habilitačnímu řízení pro obor experimentální fyziky. K tomu došlo až v r. 1927. Jako docent od té doby mohl konat vysokoškolské přednášky. Na PřF přednášel zejména o magnetismu a experimentální fyzice. V cyklu přednášek z praktické fyziky přednášel o měření délek, hmoty, času a teploty. V druhém cyklu přednášek pojednal o praktické stránce experimentování při školním vyučování. Po tři semestry přednášel za prof. Posejpala experimentální fyziku v soustavném přehledu pro posluchače fyziky, lékařství a farmacie.
http://ccf.fzu.cz
Šafránek doplňoval své přednášky exkurzemi do různých továren a laboratoří domácích i zahraničních. Tak v r. 1931 uspořádal s posluchači exkurzi do Francie, kromě jiného do laboratoře prof. Weisse. Účastníci exkurze se seznámili s fyzikálními laboratořemi na Sorbonně, byli v laboratoři Cottonově v Bellevaux a v univerzitních laboratořích v Nancy. Šafránkovy přednášky byly studenty oblíbené a hojně navštěvované, a to i v době, kdy bylo méně studentů a na přednášky některých profesorů či docentů nechodili studenti vůbec. Šafránek nepřednášel jen na UK, ale i na ČVUT, konkrétně na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství (VŠZLI). Tam konal nejprve bezplatně přednášky o proudech vysoké frekvence. Profesorský sbor VŠZLI byl s Šafránkovými přednáškami spokojen, a proto jej vyzval k habilitování na fakultě. Byla mu prominuta jedna z podmínek k habilitování, totiž doktorát technických věd. K habilitaci došlo v roce 1937, k ní předložil jako habilitační spis publikaci o niklchromových slitinách, která byla už předtím (v roce 1924) otištěna a posloužila mu i při habilitování na UK. Šafránek byl tedy dvojnásobným docentem experimentální fyziky. Ve školních letech 1937/38 až 1939/40 přednášel na VŠZLI o elektromagnetickém záření se zvláštním zřetelem k radiotechnice. Po habilitaci na VŠZLI zde získal suplenturu pro technickou fyziku. Šafránek pedagogicky působil též na Vysoké škole studií pedagogických, kde v letech 1937–1938 přednášel fyziku. V té době však usiloval hlavně o profesuru. V březnu 1938 se čs. MNO přimlouvá za jeho jmenování profesorem fyziky na košické technice. U ředitele FÚ UK nebyl oblíben, tam mu např. ředitel zrušil bydlení (jeden pokoj) v budově ústavu, které mu přidělili už v roce 1913 tehdejší profesoři. V září 1938 se rozhodnutím MŠNO stal radou vědeckých ústavů UK, stal se z něj vědecký úředník pro FÚ a profesury v Košicích ani v Praze se nedočkal. Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 doc. Šafránek byl nadále radou vědeckých ústavů bez jakýchkoli úkolů. V červenci 1943 nastoupil jako profesor pražské průmyslové školy, kde vydržel do konce války. Hned po skončení války konal přednášky na PřF UK (Experimentální metody výzkumu hmoty). Na VŠZLI měl k tomu suplenturu technické fyziky, a to až do r. 1949. Šafránek stále toužil po profesuře, podporu hledal všude možně, např. i u závodní rady PřF. Na podzim 1945 poslal ministru Nejedlému dopis se žádostí o profesuru na některé vysoké škole v Československu. V dopise uvedl, že na PřF je proti němu zaujat profesor Žáček,
Jaroslav Šafránek a počátky televize ve 30. letech prosinec 1935 První kompletní aparatura s Nipkowovým kotoučem pro vysílání a příjem mechanické televize. Byla určena pro experimenty a pro předvádění. Měla matnici 10 × 15 cm. srpen 1937
Nový typ televizního přijímače s katodovou trubicí pracující s 30řádkovým systémem předveden novinářům.
prosinec 1937 Podána patentová přihláška o způsobu realizace a zařízení pro barevnou televizi. prosinec 1938 Šafránkova skupina předvedla první český TV přijímač s normou 240 řádků.
č. 5
Čs. čas. fyz. 64 (2014)
315
» Konal
akustická zkoumání motivovaná potřebami obrany státu.
Obr. 3 Pokusný černobílý televizor, 242 řádků, prof. Jaroslav Šafránek, z roku 1939, Foto: René Melkus, Národní technické muzeum, Muzeum elektrotechniky a médií, inv. č. 18444a
který ve věci profesur podporuje svého oblíbence docenta Petržílku. Odpověď Nejedlého se nezachovala, pokud vůbec existovala. Pro semestr 1945/46 vypsal Šafránek na PřF přednášky z experimentální fyziky a z technické fyziky, ale už 20. listopadu oznámil děkanství, že nebude moci předmět experimentální fyzika přednášet, protože dostal pověření MŠO suplovat přednášky a cvičení na nově zřízené lékařské fakultě v Plzni. Na tuto fakultu byl jmenován k 1. 1. 1946 řádným profesorem lékařské fyziky a současně ředitelem Ústavu pro lékařskou fyziku. Na plzeňské fakultě byl o dva roky později dokonce děkanem. V roce 1955 přešel na pražskou lékařskou fakultu, kde se stal vedoucím katedry lékařské fyziky a ředitelem lékařského fyzikálního ústavu. Vydal přehled fyziky pro posluchače lékařství. Souhrnně lze konstatovat, že na PřF UK v letech 1927–1947 přednášel Šafránek o magnetismu, praktickou fyziku, experimentální fyziku, o zjevech fotoelektrických, fyzikální základy televize, o katodických trubicích a jejich použití ve fyzice a technice a o experimentálních metodách výzkumu hmoty. Na LF UK v Plzni v letech 1946–1955 měl přednášky z fyziky, lékařské fyziky a vybrané kapitoly z lékařské fyziky a na LF UK v Praze přednášky z fyziky (1955–1957). V letech 1937–1939 přednášel na VŠZLI ČVUT o proudech vysoké frekvence a o elektromagnetickém záření se zvláštním zřetelem k radiotechnice.
Šafránek – badatel Už ke konci 1. světové války se Šafránek zasvětil pod vedením doc. V. Posejpala (1874–1935) do metod přísné vědecké práce. Vypomáhal Posejpalovi při studiích o Jaminově refraktometru. Posejpal měřil refrakci vzduchu a Šafránek pokračoval v měření refrakce kyslíku. Práce „Závislost refrakce plynů na tlaku – nové výsledky pro kyslík“ [1] byla velmi dobrou průpravou k dalším studiím. Šafránek se snažil získat i zahraniční zkušenosti, proto odjel v roce 1922 na jednoroční stáž do Štrasbur-
ku, kde pracoval v laboratoři profesora Weisse a zabýval se tam magnetismem. Řešil problém magnetických vlastností slitin niklu a chromu. K tomu vypracoval metodu přípravy chemicky čistého chromu, zkonstruoval aparaturu pro tuto přípravu a vymyslel způsob slévání chromu s niklem ve vakuu. Výsledky publikoval ve francouzských odborných časopisech [2, 3]. Vedle pedagogické činnosti řídil Šafránek magnetickou laboratoř ve FÚ UK, v níž se řešily problémy magnetismu. Magnetická měření uveřejnil v několika publikacích se souhrnným názvem „Příspěvky k měření intensity magnetického pole“ [4]. Pracoval se strunovým a vibračním galvanometrem. Jiná Šafránkova práce přednesená na VI. sjezdu čs. přírodozpytců (1928) se týkala nové metody pro měření intenzity magnetického pole [5]. Byl to jediný příspěvek sjezdu provázený experimenty. Poněkud později (ve 30. letech) se v Šafránkově laboratoři studovaly magnetické vlastnosti vizmutu. V šíři zájmů Šafránka je třeba zmínit problematiku akustiky místností. Vyvinul mj. přístroj, kterým bylo možné měřit akustické poměry místnosti a dalších prostor. Šafránek měl velké zásluhy o vybudování a nejvhodnější vybavení laboratoře pro experimentální fonetiku a fonografického archivu na Filosofické fakultě UK. V uvedené laboratoři spolupracoval s docentem Hálou na stroboskopické metodě pro analýzu českých samohlásek. Konal i akustická zkoumání motivovaná potřebami obrany státu. Je třeba připomenout, že před objevem radaru bylo vizuální pozorování letadel a naslouchání hluku jejich motorů jedinými možnostmi, jak blížící se nepřátelské stroje zaregistrovat. Popis Šafránkova fonometru je obsažen ve známé Elznicově zvukoměřičské monografii [6], kde jsou uvedeny i citace příslušných původních prací. Jako fyzik měl ohromný zájem o radiotechniku, a to již ve 20. letech. Byl jedním ze zakladatelů Čs. radiosvazu, byl prvním předsedou celostátního Spolku čs.
http://ccf.fzu.cz
«
316
Historie fyziky
Obr. 4 Plakát oznamující konání veřejné Šafránkovy přednášky o televizi v Soběslavi
radioamatérů, založil a vedl Radiotechnickou školu při Čs. radioklubu, založil Čs. společnost radiotechnickou atd. Nejen po organizační stránce, ale též po vědeckotechnické stránce byl velmi aktivní. Tak např. vypracoval metodu pro měření citlivosti telefonních sluchátek [7] a zkonstruoval rheofot [8], přístroj, který dorazil později z Ameriky. Rheofot využívá fotočlánky, které Šafránka enormně zajímaly. Pojednal o nich ve třicátých letech v doplňcích Ottova slovníku naučného a Encyklopedii československé mládeže. Zhruba od r. 1934 se soustředil na rychle se rozvíjející televizi. Její problémy zpracoval v první české učebnici o televizi, jež vyšla r. 1936 [9]. Kniha měla několik vydání; poslední pak bylo značně rozšířené, mělo přes 230 stran oproti původním 160 stranám a bylo nazváno „Televise: fysikální a technické základy – snímání a vysílání“. Televizi se ohromně věnoval. Postavil vlastní televizní vysílač i přijímač. Byla to mechanická televize, jež byla určena jak pro experimenty, tak pro předvádění při přednáškách.
Šafránek – popularizátor vědy a techniky Ve 20. letech se Šafránkova činnost jako popularizátora soustřeďovala na rádio. O něm psal články a pořádal přednášky pro různě vzdělané posluchačstvo, hlavně však pro laickou veřejnost a lidové vrstvy. V nich vykládal fyzikální základy rádia. V té době vydal i knížku „Plzeň a radio“, neboť tam měl několik přednášek, některé na venkově, nejvíce však v Praze. Ve třicátých letech se Šafránek silně věnoval popularizaci televize. Pořádal o ní přednášky, s nimiž objížděl celou Československou republiku včetně Podkarpatské Rusi. V letech 1935–1938 jich proslovil několik stovek. Předváděl při nich vlastnoručně postavenou televizní kameru a televizní přijímač – obojí v chodu. Přednášky vyslechlo kolem 20 tisíc zájemců, na jedné z nich jich bylo tisíc. Šafránek při putování republikou najezdil autem přes 15 tisíc kilometrů. V srpnu 1937 předvedl novinářům nový typ televizního přijímače a katodovou trubici pracující s 30řádkovým systémem, koncem téhož roku už s 240 řádky. Snažil se prosadit u čs. ministerstva pošt vysílání, což se nezdařilo. Vysílání nebylo za existence prvorepublikového Československa zahájeno. Šafránek nabídl čs. ministerstvu školství zdarma televizní soupravy k předvádění televize ve školách. Tehdy (už za protektorátu) získal poprvé a naposledy státní dotaci, ale k realizaci školní televize pro předvádění žákům už nestačilo dojít. Po válce pokračovaly vývojové práce směřující k zahájení vysílání televize. V nich však už doc. Šafránek nebyl angažován. Kromě fyzikálních principů a technických realizací radiového a televizního vysílání představoval Šafránek posluchačům a čtenářům i významné osobnosti působící v těchto oborech, např. N. Teslu [10]. Vrátíme se zpět k Šafránkovi. V květnu 1933 jmenoval prezident Masaryk Šafránka členem Patentního soudu s titulem rady. Bylo to jistě uznání jeho intenzivní činnosti v oboru radiotechniky. Ve stejném období se stal členem Komise pro standardizaci učebních pomůcek při MŠNO. V roce 1937 byl jmenován členem zkušební komise pro učitelství na měšťanských školách a členem redakce Ottova slovníku naučného nové doby. Všechny tyto funkce vykonával svědomitě vedle své hlavní činnosti, tedy asistentury na UK. Ve Fysikálním ústavu UK byl jeho šéfem profesor V. Dolejšek (1895–1945), s nímž si dobře rozuměl. Jemu podal zprá-
http://ccf.fzu.cz
Šafránkovy předválečné vysokoškolské přednášky a) Přírodovědecká fakulta UK Školní rok Předmět Počet hod/týden 1927/28 Magnetismus 2 1928/29 Magnetismus II 2 Praktická fyzika I 2 1929/30 Praktická fyzika II 2 Experimentální fyzika 4 1930/31 Praktická fyzika III 2 Experimentální fyzika 4 1931/32 Praktická fyzika IV 2 Experimentální fyzika 4 Experimentální práce z magnetismu 20 1932/33 Praktická fyzika III 4 Experimentální technika 2 Experimentální práce z magnetismu 20 1933/34 Praktická fyzika II 2 Experimentální technika 2 Experimentální práce z magnetismu 20 1934/35 Praktická fyzika 2 Zjevy fotoelektrické 1 Experimentální fyzika II 2 Vybrané kapitoly z experimentální fyziky 2 Experimentální práce z magnetismu 20 1935/36 Vybrané kapitoly z experimentální fyziky 2 Samostatné práce z experimentální fyziky 20 1936/37 Vybrané kapitoly z experimentální fyziky 3 Fyzikální základy televize 1 1937/38 Vybrané kapitoly z experimentální fyziky 3 1938/39 Vybrané kapitoly z experimentální fyziky 3 Katodové trubice a jejich použití ve fyzice a technice 2 1939/40 Vybrané kapitoly z experimentální fyziky 3 1945 Experimentální metody pro výzkum hmoty ? 1945/46 Experimentální fyzika 5 1946/47 Praktická fyzika 2 b) Lékařská fakulta UK Plzeň 1945/46 ? 1946/47 ? 1947/48 Fyzika pro mediky 1948/49 Fyzika pro mediky 1949/50 Lékařská fyzika Vybrané kapitoly z lékařské fyziky 1950/51 ? 1951/52 ? 1952/53 ? 1953/54 ? 1954/55 ?
5 5 4 5
c) Lékařská fakulta UK Praha 1955/56 Fyzika 1956/57 Fyzika
3 3
d) Vysoká škola studií pedagogických 1937/38 Fyzika
2
e) Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství ČVUT 1933 O proudech vysoké frekvence 1937/38 Elektromagnetické záření se zvláštním zřetelem k radiotechnice 1938/39 Elektromagnetické záření se zvláštním zřetelem k radiotechnice 1939/40 Elektromagnetické záření se zvláštním zřetelem k radiotechnice
? ? ? ?
č. 5 vu o tom, jak prožil svoji studijní dovolenou v roce 1936 cestami do Francie, Anglie a Německa, kde navštívil řadu vědeckých ústavů zaměřených mj. na televizi, radiotechniku atd. Jaroslav Šafránek byl vysoce aktivní, přímočarý, otevřený a sebevědomý člověk. S tím ovšem v českém prostředí nemohl „nenarazit“, především u starší generace univerzitního „establišmentu“ (viz např. poměrně příkrý soud vynesený o Šafránkovi brněnským profesorem experimentální fyziky Vladimírem Novákem v jeho pamětech [11]; příslušné stránky Novákových pamětí jsou v tomto čísle Čs. čas. fyz. přetištěny jako dokument). V těchto jeho osobních – poněkud „amerikánských“ – vlastnostech je patrně třeba hledat i původ incidentu, který měl s novým režimem po roce 1948. V padesátých letech komunistický režim založil podle sovětského vzoru Čs. společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, která měla sloužit k politicky motivované a profilované propagaci vědy v Československu. Společnost měla převychovat čs. vědce k podpoře socialismu, jeho ideologie a speciálně působit v oblasti tzv. vědeckého ateismu. Ke členství ve Společnosti byli vyzváni téměř všichni významnější vědci. Profesor J. Šafránek – jako vynikající propagátor vědy a techniky – mezi oslovenými nechyběl. V plzeňské pobočce Společnosti se sám aktivně neangažoval, byl-li však požádán o přednášku, proslovil ji. To se ovšem neobešlo bez problémů. Obsah jeho přednášek byl shledán ideologicky závadný. Jeho přímá a kritická povaha se projevila. Pronesl různé politické narážky na „úspěchy“ sovětské vědy, hlavně atomové fyziky, ale též ironické poznámky k plánovanému hospodářství v ČSR. To samozřejmě nezůstalo stranickým strukturám utajeno. Politické orgány v Plzni rozhodly, že bude lépe Šafránka na veřejné přednášky dále nedelegovat. Vzdaly tak pokus o převýchovu exaktního „buržoasního“ vědce [12]. Po celý život byl bojovníkem za abstinenci alkoholu. Zálibu měl ve sborovém zpěvu. Působil v pražském Hlaholu. Jaroslav Šafránek zemřel 23. srpna 1957.
Závěr
Čs. čas. fyz. 64 (2014)
Obr. 5 Experimentální televizní přijímač, 30 svislých řádků, z roku 1935. Foto: Kateřina Uksová, Národní technické muzeum, Muzeum elektrotechniky a médií, inv. č. 37954. [4] J. Šafránek: „Příspěvky k měření intensity magnetického pole“, Spisy vydávané Přírodovědeckou fakultou UK (72), 1–20 (1927). [5] J. Šafránek: „Nová metoda pro měření intensity magnetického pole“, Věstník VI. sjezdu čs. přírodozpytců (1928). [6] V. Elznic: Zvukoměřičství (fonometrie). Elektrotechnický svaz československý, Praha 1948, s. 140–142. [7] J. Šafránek, V. Posejpal: „Metoda pro měření citlivosti telefonních sluchátek“, Radioamatér (1929). [8] J. Šafránek: „Rheofot“, Čs. radiosvět 5(7 a 8), 213 a 243– 245 (1931).
Z výčtu uvedených činností vyplývá, že Jaroslav Šafránek byl všestranný fyzik známý za první republiky hlavně jako propagátor radia a televize. Přestože jeho život a dílo byly několikrát připomenuty (např. [11– 15]), zůstává poněkud ve stínu jiných badatelů. Na každý pád lze Šafránka počítat mezi významné české fyziky první poloviny 20. století.
[10] J. Šafránek: Nikola Tesla a jeho zásluhy o elektrotechniku a radiotechniku. Nákladem Občanské knihtiskárny, Praha 1941, 76 stran.
Literatura1
[11] V. Novák: Vzpomínky a paměti (životopis). Vlastním nákl., Brno 1939, s. 280–282.
[1] J. Šafránek: „Závislost refrakce plynů na tlaku – nové výsledky pro kyslík“, Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 51, 308 (1922). [2] J. Šafránek: „Aimantation des alliages nickel-chrome au-dessus du point de Curie“, Rev. Metallurg. 21 (2), 87–111 (1924). [3] J. Šafránek: „L‘aimantation des alliages nickel-chrome électrolytique“, Compt. Rend. Acad. Sci. (Paris) 178, 479 (1924). 1 Pozn. autora: Jde pouze o vybrané Šafránkovy práce a některé práce o Šafránkovi pojednávající. Jeho bibliografie čítá 56 položek jen do roku 1934. Do té doby podal též 14 patentních přihlášek, z nichž řada byla uznána jako čs. patent. V rubrice Dokument je v tomto čísle přetištěn Šafránkův vlastní životopis, kde jsou tyto položky jmenovitě uvedeny a nejdůležitější z nich autorem obšírně komentovány. (Viz J. Šafránek: Curriculum vitae. Vlastním nákl., Praha 1935, s. 1–28.)
317
[9] J. Šafránek: Televise. Svaz radioobchodníků, Praha 1936, 160 stran; nejobsáhlejší vydání: J. Hokr, Praha 1947, 231 stran.
[12] D. Olšáková: Věda jde k lidu! Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a popularizace věd v Československu ve 20. století. Academia, Praha 2014, s. 214–218. [13] V. Havlovic: „Profesor Dr. Jaroslav Šafránek zemřel“, Čs. čas. fyz. 8, 151 (1958). [14] M. C. Efmertová: „Czech physicist Jaroslav Šafránek and his television“, Soc. Stud. Sci. 22, 283 (1992). [15] E. Těšínská: „Jaroslav Šafránek. (23. 5. 1890 Plzeň – 23. 8. 1957 Spálené Poříčí) – 110. výročí narození“, Akademický Bulletin (4), 6 (2000).
Další prameny Archiv Národního technického muzea, fond Jaroslav Šafránek (neuspořádaný) Archiv Akademie věd České republiky, fond Jaroslav Heyrovský, korespondence
http://ccf.fzu.cz
