Úspěchy našich mladých spoluobčanů Denisa Doležalová. Honza Kočár

Valtický zpravodaj 4. června 2010

Úspěchy našich mladých spoluobčanů Denisa Doležalová

Honza Kočár

Dívka Talent 2010

Stříbrným zpěváčkem 2010

Patnáctiletá Denisa Doležalová z Valtic, která 27. března vyhrála oblastní kolo v Mikulově, zabodovala i v celorepublikovém finále. To se konalo 15. května v Jičíně a Denisa zde získala titul Dívka Talent 2010. Denisa navštěvuje 9. ročník sportovní třídy základní školy v Břeclavi na Slovácké ulici a ve svém volném čase se úspěšně věnuje atletice, konkrétně dálce a výšce. Úspěšná dívka sportuje od útlého dětství. Začínala v tanečním souboru Borověnka a než nadobro skončila u atletiky, chodila šest let do Břeclavánku. Značnou pohybovou průpravu zúročila u cvičení aerobiku – jedné z disciplín soutěže, za níž získala titul Dívka Talent 2010. Modelingu by se Denisa v budoucnu chtěla věnovat pouze okrajově, svou budoucnost totiž vidí ve studiu práv na vysoké škole. Úspěšná dívka, bude po základní škole pokračovat na Ekonomickém lyceu, kam ji přijali bez přijímacích zkoušek díky jejímu výbornému prospěchu. Blanka Pokorná

V neděli 16. května odpoledne se v Termálních lázních Velké Losiny konalo finále soutěže Zpěváček 2010. Divákům se představilo sedmnáct dívek a tři chlapci. Každý finalista zazpíval dvě písně (s doprovodem i a capella) a pak už jen čekal na rozhodnutí, jak se líbil porotě. Čekání na verdikt porotců, zpříjemňoval brněnský BROLN. Finále 16. ročníku celostátní postupové soutěže dětí v interpretaci lidových písní Zpěváček 2010 se zúčastnil také Honza Kočár z Valtic. V soutěži se umístil na druhém místě, stejně jako v loňském roce. Dále získal zvláštní cenu hejtmana Olomouckého kraje Martina Tesaříka.

Jako vítěz starobřeclavského Malovaného tulipánu postoupil do regionálního kola ve Vracově, odkud byl nominován do celostátního kola ve Velkých Losinách. Bez muziky na finále zpíval píseň „Čí že sú to koně“, s pokr.na str. 5

Eva Velecká Zvol si svého Demosthena

Dne 13. května se konal v Praze již 3. ročník celostátního kola rétorické soutěže Mladý Demosthenes. V klášteře Emauzy byla skvělá atmosféra a výkony soutěžících byly velmi vyrovnané, zvláště v II. kategorii, kam se probojovala i žákyně naší školy Eva Velecká. I když se neumístila na první třech příčkách,byl její výkon natolik přesvědčivý, že získala 1071 hlasů od svých příznivců a podařilo se jí tak získat 1. cenu v anketě ,,Zvol si svého Demosthena“. Pořadatelé, však nenechali nic náhodě. O tom, že školy finalistů budou dávat hlasy svým žákům samozřejmě věděli. Aby anketa byla objektivnější zapojili do hodnocení také různé střední pedagogické školy, studenty českého jazyka UP v Olomouci a širokou veřejnost. Pro rok 2010 je vítězkou v anketě ,,Zvol si svého Demosthena“ a Demosthenem ZŠ Valtice právě Eva Velecká. Přeji jí hodně dalších životních úspěchů a odhodlání v dalším ročníku řečnické soutěže Mladý Demosthenes. Mgr.Zdeněk Oslzlý

SEVA-FLO RA s.r.o.

Město VALTICE

Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615

VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311

 ZASTUPITELSTVO  RADA  KOMENTÁŘ 

Usnesení č. 40 ze zasedání zastupitelstva města konaného dne 24. května 2010 Tento výpis má pouze informativní charakter. Některé údaje jsou vypuštěny s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. I. Zastupitelstvo města bere na vědomí: 1. Určení paní Jany Martincové zapisovatelkou dnešního jednání zastupitelstva. 2. Zprávu o kontrole plnění usnesení ze zasedání ZMV č. 39 ze dne 26.4.2010. 3. Zprávu o činnosti rady města včetně usnesení z jednání rady č. 47 ze dne 10.5.2010. 4. Výroční zprávu DSO České dědictví UNESCO za rok 2009, rozpočtový výhled na rok 2011–2013, rozpočet na rok 2010 a plán činnosti na rok 2010 DSO České dědictví UNESCO. 5. Záměr kapitalizace pohledávky společnosti VaK Břeclav, a.s. ve výši 10 200 000,- Kč, které město Valtice vložilo dle Smlouvy o vkladu mimo základní kapitál, uzavřené dne 20.2.2006, na účet společnosti VaK Břeclav,a.s., a které společnost použila dle smlouvy na financování projektu „Břeclavsko – rekonstrukce a výstavba vodohospodářské infrastruktury v povodí řeky Dyje“. II. Zastupitelstvo města schvaluje: 1. Návrhovou komisi ve složení Ing. Pavlína Vlková, Bohumil Filip, Mgr. Slávka Janků 2. Ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva paní Leonu Sobotkovou a pana Jiřího Špačka. 3. Program jednání dnešního zasedání Zastupitelstva města Valtice. 4. Prodej části pozemku par.č. 2585 ostatní plocha v k.ú. Valtice panu Luďku Dwořáčkovi a Ludvíku Dwořáčkovi, za cenu 1000,- Kč/m2 a náklady spojené s prodejem pozemku a pověření starostky podpisem smlouvy. 5. Prodej části pozemku par.č. 2525/44, ostatní plocha, části pozemku par.č. 2967/14, ostatní plocha, v k.ú. Valtice Mysliveckému sdružení Valtice za cenu 700,- Kč/m2 a náklady spojené s prodejem pozemku a pověření starostky podpisem smlouvy. 6. Prodej pozemku par.č. 1551 zastavěná plocha v k.ú. Valtice paní Ernestině Foukalové za cenu 700,- Kč/m2 a náklady spojené s prodejem pozemku a pověření starostky podpisem smlouvy. 7. Vyřazení lokality č. 5.03 zařazené ve schváleném zadání změny č. 5 ÚPN SÚ Valtice pro stavbu čerpací stanice pohonných hmot z dalšího projednávání.

doručovány výzvy občanům, kteří neoprávněně užívají veřejné prostranství a byl proveden dohled na dodržování dopravního značení. 7.5.-8.5. dohlíželi strážníci na klidný průběh Valtických vinných trhů. 10.5. byla udělena BP za špatné parkování a za překročení povolené rychlosti v obci. Dále byla provedena kontrola veřejného pořádku v Úvalech, ul. Nová, Česká, Vinohrady, Sadová a Josefská. 11.5. byl proveden rozvoz služební pošty (Vinařská škola, OÚ Hlohovec), odvoz obyvatelů DS k lékaři a kontrola veřejného pořádku na ulicích Modřínová, P.Bezruče, Nádraží ČD a Tří bratří. Dále byla řešena zjištěná černá skládka v areálu zahrádkářské kolonie na ulici P.Bezruče. 14.5. se strážníci zúčastnili každoročních závodů ve střelbě v Mikulově. 17.5. bylo provedeno měření rychlosti v obci v rámci akce BESIP. 18.5. byly doručovány dodejky některým spoluobčanům. Dále byla poskytována součinnost PČR a bylo provedeno doručení finančního obnosu jedné spoluobčance na LDN Valtice. 20.5. bylo provedeno doručování dopisů a proběhla kontrola veřejného pořádku ve městě. 24.5. byla poskytována součinnost PČR při dopravní nehodě na ulici Břeclavská. 28.5.-29.5. dohlíželi strážníci na klidný průběh voleb a mistrovství republiky v Mažoretkovém sportu. 31.5. bylo v rámci BESIP ve spolupráci s PČR uloženo několik blokových pokut za porušení dopravního značení.

• •

•

• • •

• • • •

zapsal strážník M. Šesták __________________________________________________________________________________

Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail: [email protected]

Obvodní oddělení P ČR Břeclav – Policejní stanice Lednice Valtice včetně místní části Úvaly spadají pod Policejní stanici Lednice a má je na starost: prap. Ivo Helešic a prap. Radim Budlanský Tel: 974 632 661; 974 632 662; 519 340 126; Fax: 519 340 121; e-mail: [email protected]

Otevřené sklepy Valtice – Schrattenberg

III. Zastupitelstvo města ukládá: 1. Starostce a tajemníkovi jednat s farností ve věci nápravy zabezpečení farní zahrady a ukončení rozestavěné stavby včetně zpětného osazení původní kašny. Stávající stav narušuje vzhled obce v části přístupu k zámku.

Město Valtice, Valtičtí a Schrattenberští vinaři zvou milovníky vína

dne 19. června 2010 na otevřené sklepy nebo přímo do otevřených sklepů

Ing. Pavlína Vlková v.r. místostarostka

Ing. Terezie Lvová v.r. starostka

Ve Valticích otevře své sklepy 12 vinařů v Schrattenbergu bude probíhat akce Sportfest, na které můžete ve vinařských stáncích ochutnat víno a místní speciality

Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne 21.6.2010 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice

Bude zajištěna autobusová doprava.

Městská policie

Ve Valticích budou sklepy otevřené od 14:00 do 18:00 hodin, dle možnosti jednotlivých vinařů.

informace o činnosti - květen 2010 •

•

•

3.5. bylo nahlášeno poškození nově vysazeného stromu na ulici Jabloňová. Dále byla uložena boková pokuta za překročení povolené rychlosti v obci. 5.5. byla uložena bloková pokuta majiteli zaběhnutého psa. Dále byla provedena kontrola osob, které byly podezřelé z krádeže železného šrotu a kontrola veřejného pořádku ve městě. 6.5. byl proveden odvoz služební pošty na OÚ Hlohovec. Dále byly

Návštěvníci si na TIC zakoupí vstupenku v hodnotě 100 Kč. V ceně vstupenky je sklenička, mapka a doprava autobusem. Degustaci si každý návštěvník platí přímo u vinařů.

2

Město Valtice vás srdečně zve na otevření sklepů František Schulz, Koordinátor akcí

Ceník poskytovaných služeb prostĜednictvím PO SMMV 1. Seþení trávy MČrná jednotka m2 m2

Položka Ruþní – kĜovinoĜez - 1 pracovník Motorová sekaþka MAT - RA Seþení trávy malotraktorem MT8 0655 regenerátorem trávníku Traktor + Mulþovaþ

m2 m2

Cena bez DPH 1,20 1,50

DPH 20 % 0,24 0,30

Cena celkem Kþ 1,50 1,80

2,00 1,50

0,40 0,30

2,40 1,80

2. Doprava a práce se stroji Položka Nakládka a vykládka – hodinová sazba za 1 pracovníka vþetnČ odvodĤ na SP a ZP Práce s traktorem vþetnČ použití pĜívČsu a návČsu: Traktor Z 7711 Traktor ZETOR 6320 Traktorový pĜívČs sklápČcí Traktorový návČs EDK Doprava: Multicar – sklopka Multicar – valník Multicar – cisterna Multicar M 2510 Práce s nakladaþem: Nakladaþ UN 053 2 Nakladaþ UNC 750 Locust + pĜísl. Ostatní služby: Práce s motorovou pilou Práce s motorovými nĤžkami Práce s vibraþní deskou Práce s kompresorem vþetnČ obsluhy Práce s vysokozdvižnou plošinou Zámeþnické práce Zednické práce Výkopové práce

MČrná jednotka

Dílþí cena bez DPH

Cena za 1 hod/1 km bez DPH

1/4 hod

32,00

128,00

1/4 hod 1/4 hod

75,00 75,00

Kþ/km Kþ/km Kþ/km Kþ/km

DPH 20 %

Cena celkem Kþ

25,60

154,00

300,00 300,00

60,00 60,00

360,00 360,00

-----------------------------------------

15,00 15,00 15,00 15,00

3,00 3,00 3,00 3,00

18,00 18,00 18,00 18,00

1/4 hod 1/4 hod

120,00 125,00

480,00 500,00

96,00 100,00

576,00 600,00

1/4 hod 1/4 hod 1/4 hod 1/4 hod 1/4 hod 1/4 hod 1/4 hod 1/4 hod

63,00 50,00 63,00 75,00 138,00 38,00 38,00 38,00

252,00 200,00 252,00 300,00 552,00 152,00 152,00 152,00

50,40 40,00 50,40 60,00 110,40 30,40 30,40 30,40

302,00 240,00 302,00 360,00 662,00 182,00 182,00 182,00

3. Pronájem nebytových prostor - HALA MČrná jednotka

Cena Kþ

Krátkodobý pronájem

1 hod.

450,00

90,00

540,00

Dlouhodobý pronájem

1 hod.

350,00

70,00

420,00

900 až 2100 hod.

3 000,00

600,00

3 600,00

Položka

Celodenní pronájem

DPH 20 % Cena s DPH Kþ

Platnost ceníku: od 1.6.2010 Služby možno objednávat telefonicky: Antonín HALM – 602 50 75 58 Jaromír KLÍMA – 733 71 37 38 Platby: Vystavení faktury (Jana ÁýOVÁ - 519 30 14 11) na základČ potvrzené objednávky zákazníkem, kterou dostane od pana Halma. Platba pĜes úþet, popĜ. hotovČ na pokladnČ SMMV (Lubomír ODEHNAL - 733 53 58 12) 3

INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI

Kulturní kalendář červen

Maria Willi - cembalo - 17.7. Hasičská zábava - 17.7. Předhodové zpívání - 24.7. Valtické vinařské slavnosti - 30. – 31.7. Pétanque Cup 31.7.

• • • •

Mezinárodní hudební festival 13 měst Concentus Moraviae čník jazzový koncert: Giovanni Mirabassi – klavír, Flavio Boltro - trubka Termín: 4.6.2010 od 19.30 hod. Místo konání: státní zámek Valtice Organizátor: Mezinárodní centrum slovanské hudby Brno, o.p.s. Vinařská akademie II – Vinařství ČR Termín: 11. – 13.6.2010 Místo konání: učebna Vinařské akademie Valtice, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, o.s., 519 352 083 15. ročník Veterán rallye Kameňák 2010 Termín: 12.6.2010 od 13.45 do 16.00 hod. Místo konání: vnitřní nádvoří státního zámku Valtice Informace: zámek Valtice: www.zamek-valtice.cz, tel.: 519 352 423 Závěrečný koncert absolventů ZUŠ Termín: 17.6.2010 od 17.00 hod. Místo konání: státní zámek Valtice - kaple Organizátor: ZUŠ Valtice, 777 663 873

A ještě tyto výstavy: • Valtická zastavení - výstava fotografií • Šel zahradník … - 150 let firmy Černý • Chvála síle motoru – Od lidské námahy ke stroji • Od nektaru k medu – Včela a její význam v přírodě • Historie Rindlovy vily – hotel Apollon Bližší informace v červencovém čísle VZ nebo TIC Valtice tel.: 519 352 978, www.valtice.eu

Motosraz nejen veteránů Ve dnech 18.-20. června 2010 se ve Valticích v areálu pneuservisu ANTONY uskuteční motosraz. Jde o 6. tradiční setkání majitelů motocyklů nejen české a československé výroby (veteráni) a 3. ročník vzpomínky na motorkáře Jána Vychodila z Valtic.

Ať žije show! - taneční show 2 a školní akademie Termín: 18.6.2010 od 18.00 hod. Místo konání: víceúčelová hala SOŠV, Střelecká ul. Organizátor: ZŠ Valtice a Taneční kroužek při ZŠ, 519 352 293 Otevřené sklepy - návštěva vinných sklepů s degustací vín Termín: 19.6.2010 Místo konání: vinné sklepy ve Valticích a sport. akce v Schrattenbergu Organizátor: Město Valtice, Obec Schrattenberg, vinaři z Valtic Koncertní cyklus Henckeovy barokní varhany 1. koncert 4. ročníku - DUO TERES: Lucia Kopsová a Tomáš Honěk Termín: 26.6.2010 Místo konání: státní zámek Valtice – kaple Organizátor: Občanské sdružení Valtice a NPÚ Brno Mezinárodní výstava koček Termín: 26. – 27.6.2010 Místo konání: státní zámek Valtice – jízdárna Organizátor: Český svaz chovatelů, www.kockybrno.cz Valtická zastavení - výstava fotografií Termín: červen – červenec 2010 Místo konání: Turistické informační centrum, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: Muzejní spolek Valtice

Slavnostní vyjížďka je plánována na sobotu 19.6. ve 13:00, večer pak budou hrát hudební skupiny WRAWOR a DOKONALÁ ŽÍZEŇ. Občerstvení a výčep zajištěn, bohatá tombola. Všichni jsou srdečně zváni. Více informací na www.hpcnet.cz/motosraz

Výstava „Historie Rindlovy vily“ Termín: červen – prosinec 2010 Místo konání: hotel Apollon, ul. P. Bezruče 720, Valtice Organizátor: Muzejní spolek Valtice a hotel Apollon 519 352 625

Paulína Hažmuková

Poděkování

Národní zemědělské muzeum připravilo na červen tyto expozice: Chvála síle motoru – Od lidské námahy ke stroji - výstava plastových modelů zemědělských strojů – především pro dětské návštěvníky Od nektaru k medu – Včela a její význam v přírodě - výstava o včelařství na českém a moravském venkově Šel zahradník … - 150 let firmy Černý - výstava petúnií, surfínií a begonií od firmy Černý a balkónových květin a letniček od firmy Malinkovič Místo konání: NZM Valtice, nám. Svobody 8, tel.: 519 352 144, www.nzmvaltice.wz.cz

Za děti z nižšího stupně bych chtěla poděkovat knihovnici paní Anně Macháčkové za ochotu a čas, který nám věnovala při besedách v místní knihovně. Ty byly velice zajímavé a pro děti přínosné. Všichni se těšíme na další spolupráci. Za učitele 1.stupně Mgr. Jarmila Mauksová

Co nového nás čeká či pokračuje v červenci 2010: • Mezinárodní letní škola staré hudby – 22. ročník - 3. – 11.7. • Úvalské hody - 17.7. • Henckeovy barokní varhany - 2. koncert 4. ročníku - Barbara 4

Účetní firma Alexandry Ekrtové nabízí vedení daňové evidence, účetnictví, DPH, mezd, skladů a podpůrných evidencí, dle požadavků zákazníka

Tel: 608 676 952, email: [email protected]

ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE

Čarodějnice Rok se s rokem sešel a bylo tady 30. dubna. Opět se slétali čarodějové, čarodějnice a jiná havěť na oslavu filipojakubské noci. Nejprve jsme v průvodu obletěli valtické náměstí a pak jsme zakotvili na dvoře základní školy.

dospělých v listopadu na TV obrazovkách. Turné bylo pro děti obrovskou zkušeností.

Všechna vystoupení můžete shlédnout na závěrečné akci AŤ ŽIJE SHOW II. - UKAŽ CO UMÍŠ, které se bude konat v pátek 18.6.2010 v 18:00 hodin ve sportovní hale Vinařské školy.

K vidění byly rozmanité převleky čarodějek a čarodějů různého typu a věku. Důležitým úkolem bylo opětovné přezkoušení našich dovedností, a tak jsme si oprášili let na koštěti (protože jsme pokročili v době, zařadili jsme i jízdu na koloběžce), skok do pece, lovení dobrot ve slizu nebo v čarovné krabici… Kdo chtěl, mohl si namalovat obrázek na náš čarodějnický strom. Během soutěží jsme tančili kolem ohně, učili se zaklínadla a - jak jinak - opékali špekáčky. Závěrem jsme upálili čarodějnici, kterou vyrobily děti ze školní družiny. Celá tato akce se mohla uskutečnit díky dobrým lidem, kteří sice nemají s čarodějnicemi nic společného, ale co kdyby… – díky panu Netopilíkovi, který nám zajistil dřevo na oheň, díky valtickým hasičům, kteří se společně s čarodějem Školnikusem starali o oheň. Čaroděj Školnikus nás také ve velkém zásoboval dobrotami a pitím. V neposlední řadě vzdáváme hold všem ze ZŠ, kteří akci pomáhali připravit. Vrchní čarodějnice

První medaile z Mistrovství ČR Taneční klub ZŠ Valtice dovezl první medaile z Mistrovství ČR, a to hned stříbrné.

Bojovali jsme letos na turné „Taneční skupiny roku 2010“, které mělo 3 kola a zakončeno bude velkým finále v kategorii

vynikajícím hlasovým fondem a pěveckými zkušenostmi ze souborů a sborů. Po dlouhém rozhodování přinesla porota výsledky - z dvaceti finalistů vybrala jedenáct, které obdarovala milými pozornostmi a z nich potom vyhlásila pět vítězů. „Stříbrného zpěváčka 2010“ a mimořádné ocenění „Cenu hejtmana Olomouckého kraje Martina Tesaříka“ si odnesl náš Honza Kočár z Valtic. O vysoké prestiži soutěže Zpěváček svědčí i pozornost, kterou jí už dlouhodobě věnují přední představitelé státní správy i veřejné samosprávy. Letošního finále se zúčastnili mj. senátor Senátu Parlamentu ČR Adolf Jílek, poslankyně Parlamentu ČR Anna Čurdová, dále hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík, starosta Obce Velké Losiny Miroslav Kopřiva a řada dalších představitelů. Letošní ročník Celostátní soutěže dětských zpěváků lidových písní Zpěváček 2010 se velice vydařil. Kdo neodcházel s cenou, odnesl si alespoň skvělý pocit z toho, že se dostal z šesti tisíc přihlášených mezi nejlepších dvacet. Blahopřejeme touto cestou Honzovi k tomuto úspěchu a děkujeme za vzornou reprezentaci města Valtice. -ipv-

Jubilejní setkání spolužáků V sobotu 22. května se v restauraci Amalia ve Valticích konalo již 8. tradiční setkání bývalých žáků 4. třídy měšťanské školy ve Valticích, školní rok 1949-1950. Letošní setkání bylo o to významnější, že bylo jubilejní neboť uplynulo 50 let od ukončení školní docházky a tato třída byla první třídou která po 2. světové válce absolvovala celou měšťanskou školu.

Srdečně Vás všechny zveme. Lada Kománková

Honza Kočár pokr. ze str. 1 muzikou pak „Ta kněždubská věž“, při které ho doprovázel Brněnský orchestr lidových nástrojů BROLN. Honza odmala hraje na klarinet a spolu s bratrem Radimem, který získal v této celostátní soutěži 3. místo v roce 2006, jsou členy cimbálové muziky Notečka v Charvatské Nové Vsi. Pětičlenná odborná porota vedená nestorem tuzemské folklorní scény Janem Rokytou hodnotila hlasové dispozice soutěžících, intonační čistotu, zvládnutí regionálního stylu, projev a schopnost spolupráce s doprovodnou hudbou. I když kritéria byla jednoznačná, přesto neměli porotci snadné rozhodování. Do závěrečného kola ve Velkých Losinách se už po léta dostávají zpěváčci s

TAXI LEV +420 605 10 22 10 5

Bylo to celkem 26 žáků, z toho 17 z Valtic, 8 z Hlohovce a 1 z Úval, všichni české národnosti, polovina hochů a polovina dívek. Na setkání se nedostavili 3, kteří žijí v cizině, a 12 zesnulých. Setkání se zúčastnilo celkem 11 spolužáků, kteří si vzpomněli již nežijícího ředitele měšťanské školy pana Josefa Dohnala, pana faráře Posádku, pány učitele Bedřicha Bouchnera, Fialu, Sergeje Walda, Vlkovou, Götze a jeho manželku, třídního Poula a další. Po celé odpoledne se vzpomínalo na školní léta, na mládí a tehdejší bezstarostný život. Kéž by se vrátil! Ondřej Glončák

O „HBV“ s Josefem Menšíkem Letos proběhne již 4. ročník koncertního cyklu „Henckeovy barokní varhany“. Jak tato myšlenka a nyní již tradice vznikala jsme se zeptali jejího hlavního tahouna a organizátora pana Josefa Menšíka. Kdy vás napadla myšlenka organizovat koncerty vážné hudby ve Valticích? Myšlenka realizovat ve Valticích vážnou hudbu, především ve Farním kostele, pochází z konce osmdesátých let. Chtěla a měla přispět k pohledu na Valtice nejenom jako na město, kde lze ochutnat kvalitní víno, ale potkat se i s kvalitní kulturou. K jejímu naplnění však došlo až po roce 2000. Kde byl hlavní problém? Uskutečnění bylo podmíněno dvěma zásadními faktory: „kdo a za co“. Tedy otázka umělecká a finančně realizační. Společně s někdejším primáriem Janáčkova kvarteta a profesorem houslové hry na brněnské JAMU Bohumilem Smejkalem, jsme si počátkem roku 2007 tyto role rozdělili a začali připravovat 1. ročník koncertního cyklu, nazvaného po autoru valtických varhan – „Henckeovy barokní varhany“ (dále jen HBV). Jaká byla odezva vašeho okolí na takovýto počin? Oba jsme se setkali s pochopením v okruhu svých přátel - muzikantů i mecenášů. Za podpory duchovního správce Mgr. Grmolce se podařilo interpretačně i finančně zajistit 2 koncerty 1. ročníku HBV za spolupořadatelství Spolku pro obnovu valtického farního společenství. Ve snaze využít opravené varhany ve Farním kostele jsme, po příznivém přijeti publikem z Valtic a okolí, pokračovali. Je, a i v minulosti bylo, zpravidla skutečností, že kultura se „dala pěstovat“ pouze za přispění a podpory mecenášů, kteří svým dílem vytvořili pro její realizaci ekonomické podmínky. Z počátku byli naši příznivci výhradně mimovaltičtí, ale loňský a především letošní rok přinesl přízeň i místních. Kdo vybírá interprety a díla, která pak máme možnost slyšet? Po umělecké stránce se dramaturgii i výběru interpretů s velkým zaujetím věnoval prof. Smejkal. Bohužel, minulý čas, který uvádím, je minulý v nejširším slova smyslu, protože počátkem roku 2009 nás opustil ve fázi přípravy 3. ročníku. Pokračování se však ujal, k mé velké radosti, jeho žák, houslový virtuóz prof. František Novotný. Třetí ročník HBV se tak úspěšně uskutečnil. Diky pochopení Mgr. Grmolce konají se koncerty ve Farním chrámu. V prostředí velmi

Ing. Josef VLK Stavební projekce 777 867 966 [email protected]

atraktivním, ale i akusticky náročném. Také barokní nástroj s lomenou oktávou limituje jeho interpretační využití. Přes tuto skutečnost umělci rádi přijímají naše pozvání. Ke spolupráci v letošním ročníku se také přidal Národní památkový ústav v Brně s možností využít ke koncertům nádhernou barokní kapli zámku Valtice. Pro letošní rok se podařilo zajistit nejenom 2 generální sponzory, ale rozšířit naše příznivce i o další valtické. Radostné je také konstatování, že koncerty si již našly okruh svých trvalých příznivců. Co nás tedy čeká v letošním roce? Jaká díla si budeme moci poslechnout a jaké interprety shlédnout? Z pohledu uměleckého jsou pro letošní 4. ročník připraveny čtyři koncerty. Dva se uskuteční v zámecké kapli a dva ve Farním kostele. Jsou rozloženy do období měsíců červen až září. Kaple vytvoří kulisu pro komorně laděnou část, kdy zde mimo jiné v září uslyšíme i hlas Ladislava Lakomého, který hudbu doplní krásným slovem. Ve Farním kostele máme připravenu lahůdku v podobě vystoupení čembalistky B. M. Willy, která přednese Goldbergovy variace J. S. Bacha a pražského varhaníka Jaroslava Tůmy. Děkujeme panu Menšíkovi za rozhovor, ale také hlavně za velmi obětavou činnost při organizaci a realizaci těchto svátečních chvil s vážnou hudbou ve Valticích. -ipvA zde uvádíme celý zatím známý program letošního 4. ročníku koncertního cyklu „Henckeovy barokní varhany Valtice“: Sobota 26.června - zámecká kaple v 1700 hodin DUO TERES - L. Kopsová - housle, T. Honěk - kytara Program: Telemann, Bach, Paganini, Moreno, Novák, Piazzolla Sobota 17.července - Farní kostel v 1700 hodin Barbara Maria WILLI - cembalo Program: J.S.Bach - Goldbergovy variace BW 988 Sobota 21.srpna - Farní kostel Jaroslav TÚMA - varhanní recitál Program: zatím v jednání Sobota 11.září - zámecká kaple Ladislav LAKOMÝ - umělecký přednes DUE IN ETERNO - I. Frajtová a I. Kovalčíková - housle Kocert slova a hudby (Skácel)

Miroslav Kostiha Penzion "U Kostihů" Prodej ovocných stromků a ovoce Sadová 900 691 42 Valtice tel.: 519 352 659 mobil: 602 864 161 [email protected] 6

Ozvěna 43. VVT Procházejíc se šumícím prostorem jízdárny, střetla jsem se s držitelem letošního championa v bílých vínech a tak mi to nedá. Představuji se usmívajícímu muži, kterého jsem dnes myslím, že nejméně čtyřikrát zahlédla na podiu mezi oceněnými vinaři. Gratuluji a hned vyslovuji své přání.

„Pane Dufku, mohla bych na slovíčko? Jaké jsou vaše dnešní pocity? Na vaší tváři je vidět spokojenost a není divu. Na letošních VVT jste získali hned několik ocenění. Překvapilo vás, že vaše Veltlínské zelené 2009, pozdní sběr, č.š. 1809 se stalo championem VVT 2010 v bílých vínech a dokonce se stalo nejvýše oceněným vínem odbornou veřejností a proto získalo i pohár profesora Viléma Krause?“ „Víno z loňské sklizně se nám ukázalo krásně již na několika předcházejících výstavách. Championa jsme získali i v Litoměřicích a další ocenění i na dvou zahraničních výstavách vín. Tajně jsem doufal, že bychom mohli nějaké dobré ocenění získat i na letošním VVT. Ale současně musím říct, že na VVT si nemůžete být nikdy ničím jistí. Zvítězit je samozřejmě snem každého vinaře. To víte, každý vinař tajně doufá, že jednou na této prestižní soutěži vín, jakými nesporně Valtické vinné trhy jsou, zvítězí právě jeho víno. A samozřejmě to byl i můj velký sen. Doufal jsem, že se mi to snad zdaří než půjdu do důchodu. Přišlo to dřív. Jsem mile překvapen, že se mi to podařilo již v tomto roce a mám z toho velkou radost, stejně jako všichni z našeho vinařství.“ „Pane Dufku, jak byste čtenářům Valtického zpravodaje představil vaše vinařství?“ „Děláme celkem 28 odrůd a dáváme samozřejmě do toho všechen svůj um a také samozřejmě nejmodernější výrobní technologii. Dnes to už jinak ani nejde. A taky kus poctivé práce ve vinicích i ve sklepě. Sudová vína neděláme, děláme jakostní vína a hrozny jsou z našich vlastních vinic anebo z

vinic smluvně pronajatých, kde si selektivně řídíme úrodu hroznů. Já vám tady povídám o našem vinařství, ale úplně nejlepší je přijet k nám do Svatobořic - Mistřína a zažít si atmosféru přímo ve sklepě, vychutnat si vínko v klidu. Pro VVT je již typická docela velká hlučnost, na rozhovor to moc není vhodné, ale nám vinařům je příjemná, protože vypovídá o velkém zájmu o víno.“ Pozvání s díky přijímám a děkuji za rozhovor. Lada RAKOVSKÁ, Muzejní spolek Valtice

Ze zákulisí VVT Možná, že jako běžní návštěvníci ani netušíte, že samotnému zahájením VVT předchází tisková konference, které se letos zúčastnilo 38 zástupců tisku. Hlavními mluvčími na ní byli samozřejmě členové Společnosti Valtické vinné trhy Mgr. David Šťastný, Ing. Jaroslav Osička a Ing. Jan Otáhal.

kniha pověstí od Lady Rakovské s názvem „Pověsti valtické viniční trati“ pojednávající o pověstech Reistenského vrchu, na kterém se od nepaměti nacházely knížecí vinohrady, a který je současně nejvyšším vrchem Lednicko - valtického areálu. Kromě každoročního předání ocenění nás čeká řetězový přípitek růžovým vínem, kterým bychom rádi překonali loňský rekord 532 přiťuknutí. Již od roku 1990 panuje na VVT trend mladých vín. Vítězstvím mladých vín nechceme ale do pozadí odsunout vína stará a proto chceme v příštím roce rozšířit výstavu o archivní vína.“ Pan předseda odborné komise Společnosti VVT Ing. Jaroslav Osička, upozornil novináře na to, že stejně jako každoročně si zaslouží pozornost i studenti Střední vinařské školy ve Valticích, kteří spolupracují na organizaci VVT a těchto svých zkušeností mohou pak využít ve své praxi. Důležité je, že si vychováme nástupce, kteří po ukončení školy mají představu nejen o pěstění révy, zpracování hroznů a výrobě vína, jeho degustaci, ale i o organizaci výstav, tedy prezentaci. Také pan Ing. Jan Otáhal přivítal přítomné, jak sám uvedl, tak za historickou část pořadatelů, a vyjádřil spokojenost se sílou a koncentrací tisku. Popřál všem přítomným dobrou degustaci. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Mgr. David Šťastný přivítal přítomné a seznámil s výsledky letošních VVT, s oceněnými víny a dvoudenním programem trhů. Mimo jiné uvedl: „Letošní ročník nese přívlastek „Wimbledon mezi výstavami“ protože se jedná o nejstarší a také nejprestižnější výstavu vín, která u nás v republice existuje. Letošní výsledky jsou opět ve znamení mladých vín a informace najdete v tiskových zprávách i v katalogu VVT. Nechceme ustrnout v organizaci VVT a každým rokem chceme nabídnout něco víc. Pro letošní rok nabízíme rozšířené degustační prostory výstavy, které se nám podařilo získat díky dobré spolupráci s valtickým zámeckým kastelánem Mgr. Michalem Tlustákem. Otevřením zámeckého dvora za konírnou poskytujeme klidný prostor pro vychutnávání vín. Letos se také podílíme na vydání dvou knih. Jedna z nich nese název „Víno na zdraví“ a navazuje na předcházející knihu obou autorů „Pít či nepít“. Profesor MUDr. Milan Šamánek vedl výzkum na sto osobách, při kterém měl být zjištěn příznivý či nepříznivý vliv pití vína na lidské tělo. S docentkou MUDr. Zuzanou Urbanovou své poznatky shrnul v této knize. Druhou knížkou, či vlastně brožurou, je

Antika

„Tak jsem se dozvěděla, pane Šťastný, že přes velké přípravy, které si vyžadují právě skončené VVT jste stihli v Křížovém sklepě dokončit i rekonstrukce vstupní části sklepa.“

Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

„No ještě nám chybí slavnostní otevření“, řekl Mgr. David Šťastný, který je marketingovým ředitelem firmy Vinné sklepy Valtice, a.s. „Bylo nutné rekonstruovat právě vstup do tohoto sklepa, protože starý již dosluhoval. Není divu, vždyť byl vybudovaný někdy mezi rokem 1960 a 1970. Tento sklep je srdcem naší společnosti a proto chceme návštěvníkům zpříjemnit dojem z historického sklepa i krásným vstupem. Nový prostor je čistý, vzdušný a nasvícení dává

STAVEBNINY VALTICE

restaurování a konzervování starožitností

608 782 777

Co nového v Křižáku

Počítače, internet 724 950 605

důraz na naše firemní logo Chateau Valtice. Po stranách jsou nově osazeny pamětní desky z roku 1747 a1970, které upozorňují na dvě živelné pohromy, které sklep překonal. Desky byly samozřejmě restaurovány a protože práce nemohly proběhnout v tomto vstupním prostoru, byly převezeny k restaurování do Prahy a pak osazeny zpět. Nové vstupní dveře se starým sklepem symbolicky propojuje ještě dochovaný historický klíč, který je současně jakousi spojnicí mezi historií a dneškem.“ „Je Křížový sklep přístupný turistům, kteří přijíždí nejen za krásami Lednicko-valtického areálu, ale také za vínem?“ „Určitě, ale je to přece jen trošku jiné než třeba v Zámeckém sklepě. Vchod do Křížového sklepa je totiž součástí podnikového provozu, tak je třeba se objednat. Není tady stálý průvodce, ale průvodci se střídají a jsou většinou z řad našich zaměstnanců, kteří jsou schopní odprezentovat celou naši společnost, víno i sklep. Vstup samozřejmě není zdarma a je závislý na tom, jak rozsáhlou degustaci si návštěvník či skupina přeje.“ „Pane Šťastný, jaké změny stavebního charakteru chystá vaše vinařská firma v budoucnosti?“ „Když se po roce 1990 upřesnila vlastnická struktura firmy, tak zisky se především začaly investovat do rozvoje firmy. Třeba vezmeme jen jako příklad expedici. Doby dodání se zkrátily na 48 hodin a tak bylo třeba modernizovat celou expedici. Nyní jsme investovali do nových vstupních prostor a také neustále investujeme do turistiky. Jsme také často žádaní o sponzorství a to jsou také nemalé výdaje. Nyní nás čeká také rekonstrukce zasedací místnosti, která má již svoji funkčnost za sebou. Byl bych rád, kdyby se to stihlo ještě do konce roku.“ Děkuji za rozhovor a budu se těšit na pozvání ke slavnostnímu otevření. „A pozvání platí nejen pro vás, ale i pro všechny, kteří mají zájem podívat se na rekonstruovaný vstup do Křížového sklepa. Termín bude včas oznámen.“

přestěhovány ze Sobotní 1067 - Pod Raisnou do haly firmy Molčík na Mikulovské

TEL: 774 49 49 10 www.lesenipronajem.cz 7

Půjčky 10 000,- až 200 000,- Kč pro všechny zaměstnance, důchodce, podnikatele a ženy na MD bez ručitele, rychle, levně a hlavně BEZ POPLATKU Tel.: 775 699 334 www.prijemne-penize.cz

O s l av a n a R e i s t e n s k é m k o p c i V sobotu 15. května bylo na Reistenském kopci velmi rušno. Rakouští občané ze sousedního Katzelsdorfu již krátce po osmé hodině překročili státní hranici, aby pěšky dorazili na setkání se svými dalšími rakouskými spoluobčany z okolních obcí u Kolonády na Reistenském kopci.

žil o svobodu jejich národa. Dr. Karel Renner byl nejen rakouským prezidentem v letech 1945–1950, ale také symbolem svobody, kterým je pro nás právě liechtensteinská stavba Kolonády.

Ze vzdálenějších obcí přijelo mnoho účastníků i auty. Nechyběly ani významné rakouské osobnosti včetně starostů příhraničních obcí. Cílem nebylo jenom tak obyčejné setkání rakouských občanů, ale byla to přímo významná oslava našich jižních sousedů. K oslavě byla přizvána i naše paní starostka Ing. Terezie Lvová, Ing. Antonín Šťastný za Vinné sklepy Valtice a.s., manželé Rakovští za Muzejní spolek Valtice a překladatelé pan Jan Polák a Ing. Jaroslav Sobotka.

Počasí slavícím přálo. Připíjelo se vínem rakouských vinařů pana Schuldese a pana Tikatsche. K přípitku a ochutnávce se připojili i náhodní cyklisté projíždějící právě Liechtensteinskými stezkami. Rakouští hosté po prohlédnutí Kolonády navštívili valtický farní kostel, Hotel Apollon, Střední vinařskou školu a Vinné sklepy Valtice a.s. Na jejich tváři bylo vidět spokojenost, že jsme schopní se domluvit i přes jazykovou bariéru prostřednictvím kultury. Celá akce proběhla díky iniciativě pana Matthiase Hirtla a za přispění rakouské Raiffeisenbanky. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Perly kniha na pokračování...

Ještě není vše ztraceno … Slavilo se 55. výročí opětovného vzniku samostatného Rakouska. Trocha historie na vysvětlenou zde bude namístě. Musíme se vrátit až do roku 1918, kdy se sociální demokrat Dr. Karel Renner po rozpadu Rakousko-Uherska stal prvním rakouským kancléřem. V roce 1938 se Rakousko pod nátlakem Německa zařadilo pod Hitlerovu Třetí říší a o několik týdnů nato bylo obsazeno německými vojsky. Po válce v roce 1945 souhlasily vítězné mocnosti s obnovou samostatné Rakouské republiky. Rakousko však bylo okupováno ruskými a americkými jednotkami a byla ustanovena provizorní vláda pod vedením Dr. Karla Rennera. Stát byl rozdělen do několika zón, každá pod kontrolou jiného spojence. Teprve 15.května 1955 získalo Rakousko opět plnou suverenitu. Dr. Karel Renner se narodil v Dolních Dunajovicích a Rakušané si jej velmi vážili, protože se dvakrát zaslou-

Mikulovská 151 691 42 Valtice  519 352 365

„Já umřu!“ tvrdila Verona už od svých čtyřiceti. „Všichni umřeme,“ slýchávala zpravidla odpověď na své lehce žertovné povzdechy. Angína pectoris ji zbavila humoru. Přidávaly se další a další choroby. Po čase se na jejím těle nenašlo téměř žádné zdravé místečko. Nevolnosti, bolesti a otoky byly stále častější. Stejně tak hospitalizace. A přece byly i chvilky štěstí. Ivetka odmaturovala. Na další studium nebyly peníze ani ambice. Našla si místo úřednice. Také se brzy provdala. Snažila se žít obklopena vším, co považovala za měřítko blahobytu. Mateřské srdce Verony plesalo. Byla pyšná na první kroky do života své princezny. Z Luboška vyrostl rozumný, cílevědomý mladý muž. Vyučil se. Ještě v průběhu studia si našetřil na motorku. To matku tak vyděsilo, že ho velmi často prosila, ať se toho pekelného stroje vzdá. Nakonec jí vyhověl. Netrvalo dlouho a Verona zůstala sama. Luboš se oženil a odešel ke své ženě a jejím

Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00 8

rodičům. Tchán mu jako úspěšný podnikatel ukázal jiný způsob zajišťování rodiny. Syn na matku však nikdy nezapomínal. Vtěsnal do svých občasných návštěv opravy a úpravy jejího bytu. Obě děti za Veronou chodily, ona však za nimi jen zcela výjimečně. Nechtěla rušit štěstí mladých manželství. *** „Milá Veroniko, za kolegy, vedení školy, odbory a přátele, ale především za to neuvěřitelné množství dětí, kterým jsi vnesla do jejich života světlo poznání, kterým jsi dala polovinu svého života a lásku, za ty všechny přijmi srdečné a vřelé poděkování. Děkujeme i za to, že jsi byla dobrou kolegyní a skvělou přítelkyní. Vždycky budeš vítána, pokud se mezi námi objevíš. Nezapomínej! My na tebe určitě nezapomeneme,“ upřímně tlumočila slova na rozloučenou Naďa. Několik laskavých slov, dárek i dojemnost chvíle vehnaly Veroně slzy do očí. Poděkovala kamarádkám a kolegyním, byť si na tento ceremoniál musela počkat celý rok. Ředitelka Ilona ani tentokrát nepřekonala sama sebe. Verona se i proto už nikdy ve škole neobjevila. „Jak to snášíš, Veronko?“ položila před kolegyni svůj osobní dárek štědrá Dana. „Čteš nebo se díváš na televizi? Chodíš na procházky?“ „Jsem velmi sama. Děti občas přijdou. Sem tam také někdo známý. Ale jsem vyprahlá a stále se nemohu najít. Nevím, co dělat. Moc se mi stýská po škole.“ „Opatruj se! My už musíme jít. Neboj, zase někdy zavítáme,“ Dana rychle ukončila návštěvu. „Anebo ty zavítej do školy,“ volaly kolegyně už z chodby . *** „Veroniko, řekni, že to není pravda. Já tomu nevěřím, ale přišla jsem se Tě zeptat. Víš, co se povídá? Prý jsi se dala k jehovistům. Co si o tom mám myslet?“ přepadla jednoho dne Veronu Marta. „Ano. Dala. Jsou to moc hodní lidé. Ukázali mi cestu. Teď už nejsem sama. Je se mnou Bůh. A já jsem na stráži.“ „Jak jsi to mohla udělat? Vždyť jsi přece katolička. Proč najednou ta změna?“ „Protože katolická církev mi nepomohla, když mi bylo mizerně, když jsem byla na dně. Oni nechodí za lidmi. Čekají, až lidé přijdou za nimi. Jehovisti mě navštívili a pomohli. Já se teď hodně věnuji Bibli.“ „Jo, já vím. Učíš se ji zpaměti. To není na závadu, ale co ta jehovistická pravidla? Třeba odmítání vánočních oslav? Neříkej, že s tím souhlasíš.“ „Snažím se žít tak, jak si Bůh přeje. Je pravda, že jednu věc nezvládám. Chtějí po mně, abych přestala kouřit. A to se mi nedaří,“ posteskla si. „Mysli na to, co by asi řekl tvůj otec?“ tou otázkou rozzlobená Marta ukončila návštěvu.

Prostě jí nerozuměla. Verona byla vždycky především člověk. Se všemi svými ctnostmi i chybami. Člověk s lidskými nedostatky. Byla tolerantní ke svému okolí. Její slabost však tolerována nebyla. Kouření. Nedokázala se s tím vypořádat. Věděla, že jí škodí. Věděla, že zhoršuje dýchání. Věděla o vlivu na srdce. Vždyť i její původně sametový hlas se díky tomuto zlozvyku proměnil v chraplavý kontrabas. Přesto nedokázala přestat. „Ahoj,Marto! Tak už tam nejsem,“ s úsměvem sdělovala kamarádce. „No, to ti chválím. Konečně jsi dostala rozum, že jsi od nich odešla.“ „Ale já jsem od nich neodešla. Byli na mě opravdu moc hodní. Akorát že mě ze společenství vyhodili.“ „Jak vyhodili? Proč?“ „Kvůli kouření. Prý se mnou měli svatou trpělivost, ale že už to takhle dál nejde. Prý pořád jen slibuji, že se pokusím toho nechat. A zatím skutek utek.“ *** Počátkem devadesátých let se navenek draly projevy rasismu a xenofobie. Z úst Mirka Mládka se hrnula slova vyzývající k nenávisti. Když tento proslavený řečník dorazil také do Káňova, rozhodla se Veronika, že si s ním půjde věci vyříkat. Protože její drobounká postavička mohla být vůči statnému fašisticky smýšlejícímu odpůrci v nevýhodě, vzala si s sebou stoličku. „Pane Mládku, ráda bych si s vámi jako se vzdělaným člověkem promluvila o urážkách, kterými nás zasypáváte. No ano, stojím na stoličce, abych vám viděla do očí.“ „Co chcete, paní?“ „Jsem Cikánka. Vadím vám?“ „Ne, nevadíte,“ široce se usmál. „O co vám jde?“ „Pryč s Cikány! Bijte je!“ ozval se hlas někde vzadu. Bylo to jako na povel. Verona viděla, že to není žádná hra a začala se bát o svůj život. Popadla stoličku, aby utekla. Nebylo to tak snadné. Cestou ke dveřím do ní vráželi a schytala i pár šťouchanců. Tento zážitek by v ní jistě vyvolal nenávist ke všem bílým, kdyby mezi nimi neměla spoustu přátel a známých, pro které byla vážená učitelka, spolehlivá kamarádka a prima ženská. *** Z Luboška se stal živnostník a Verona mu zpočátku občas, později pravidelně vypomáhala s prodejem. Trochu si tak přilepšovala k nízkému důchodu. „Verono, pojeď se mnou na Krétu,“ zvala ji Naďa. „Chachacha. To myslíš vážně?“ „No a proč ne? Bude nám u moře skvěle. Už jsi letěla letadlem?“ „Jsou věci, které nemusím. Patří mezi ně letadlo i moře. Ty si už nepamatuješ, jak jsme byli na Moravě? Nepamatuješ si, jak jsem držela řidiče, aby nás nevyboural?“ „Ale ano. Pamatuji. Byla jsi jako šílená. Letadlo je přece jen něco jiného. Je ve vzduchu. Nemůže sjet do příkopu,“ dělala Naďa reklamu bezpečnosti létání. „Letadlo může spadnout. Ne, děkuji. A nakonec ani nemám peníze.“ „Slyšela jsem, že jsi dostala náhradu za válečné utrpení.“

„To jo. To jsem dostala. Koupila jsem koberec, poplatila dluhy a zbytek dala dětem. Víš přece, že je miluji.“ Typická Verona. V té době už bydlela v garsonce v domě s pečovatelskou službou. „Pečovatelák“ byl totiž pro ni nejlepším řešením. Prodávaly se byty do vlastnictví a ona na to neměla. „Pečovatelák“ s garsonkou u nebe. Báječné bydlení a služby k tomu. Tam si ji našla jiná křesťanská skupina. Vzali ji mezi sebe. Každá neděle byla svátkem. Účastnila se shromáždění a ve čtvrtek se u ní scházeli nad Biblí. Dostala na starost programy dětí. Přijala to velmi ráda. Vlastně se tak trochu vracela do dob učitelování. Nastalo období pohody narušované občasnými záchvaty, bolestmi a otoky, které po celá léta nikdy docela nezmizely. *** „Veroniko, ty víš, že tě mám rád. Vždycky jsem tě miloval,“ říkával Franta a ona to tak ráda poslouchala. Bylo jí krásně. Jak mohla tak dlouhá léta žít bez objetí a polibků? Jak mohla žít bez lásky? „Jsem ráda, že jsme se zase našli. Teď jsem už sama, bez dětí. Ty si žijí vlastní životy. Asi jsem tě tehdy zranila, když jsem upřednostnila své miláčky před tebou,“ uvolňovala cestu před lety někam dospodu uloženému citu. „Na to jsem už zapomněl. Je mi s tebou dobře. Potřebuji tě. Jsi pro mě důležitá.“ „Jenomže já se s tebou už nesmím milovat,“ namítla. „Co to znamená? Co sis to zase vymyslela? Ty mě provokuješ nebo co?“ „Nejsi můj manžel a já nemůžu žít v hříchu.“ „To jsi mohla říct rovnou. Když to tak musí být, tak se vezmeme. Pro tvůj klid udělám všechno. Už tě nechci ztratit...“ „Opravdu to pro mě uděláš? Opravdu to chceš?“ „Tak jo. Já František Kotrbatý se tě, Veroniko Harčárová, ptám, zda si mě vezmeš za muže?“ „Ano, ale …“ Polibkem jí zavřel ústa. Poté nabrala dech. „Jsem šťastná. A vůbec mi nevadí, že jsem nevěsta se čtyřmi vnoučaty. Ale přece jen ještě něco. Všechno zůstane jako doposud. Nejdříve jsem nechtěla, ale je to asi nejlepší řešení. Dál budu mít ve čtvrtek Bibli a v neděli shromáždění. Mezi tím budou doktoři a jednou či dvakrát týdně ty. To vlastně ponechám na lásce a touze. Alespoň poznám, jak moc a jak často budeš o mě stát. A jako poslední požadavek je, že se nebudu jmenovat Kotrbatá, ale ponechám si své jméno Verona Harčárová. Zvykat si na nové příjmení se mi nechce. Už kvůli Lubinkovi a dokumentům.“ „Všechno? Co mám s tebou dělat? Budeš Harčárová a já budu dál bydlet ve svém Veterinární ambulance pro malá domácí zvířata

MVDr. Jiří Krabička Zámecké nám. 8, 690 02 Břeclav Ordinační hodiny: Po-Pá 1400 – 1800

606 795 900 [email protected] www.krabicka.cz 9

domečku. Dál budu za tebou dojíždět. Dál ti občas nakoupím. Dál ti občas uvařím. Dál u tebe občas přespím. I když si myslím, že láska je víc než manželství, respektuji tvá přání a tvou víru. Stačí?“ Verona se vdávala po 37 letech v Káňovském zámečku 17. srpna 2002. Tentokrát její sňatek až tak moc tajný nebyl. Za svědka jí byla Ivetka. Přátelům tu radostnou novinu sdělila dodatečně. I ve sboru se to dověděli později. „Tak jsem napravila svůj hříšný vztah.“ „Ale my o tom nic nevíme. Kdes tu svatbu měla?“ „V Káňovském zámečku.“ „Prosím tě a je ten tvůj manžel křesťan?“ „Ne, není.“ „To sis moc nepomohla. Udělala jsi to jen kvůli nám, že?“ „Ne. Nechtěla jsem žít v hříchu.“ „Ale to stejně žiješ. Jsi provdaná za pohana.“ „Nechci, aby Ježíš byl zarmoucen z mého hříšného vztahu, ale s Frantou už nehnu. Oficiálně jsme manželé a rozvádět se nebudeme. Vždyť mě miluje a já jeho také. Teprve jsme se vzali.“ Slavnostně pronesla něco jako slib a omluvu v jednom. „Bůh ví, že já Verona Harčárová miluji svého muže Frantu Kotrbatého. Jsem milující a chybující člověk. Věřím, že mi bude odpuštěno.“ A tak to zůstalo. Bylo jí dobře. Byla šťastná. Vrátil se jí humor. Verona pocítila touhu skládat duchovní písně. Také se vrátila k psaní básní. Občas recituje anebo chraplavě zpívá Nadě do telefonu a očekává její posudek. Ráda by některé své básně uveřejnila. Zatím se jí to však nepodařilo. Ještě není vše ztraceno… Bouře v moři, bouře v nás, Svaté slovo volá nás, Bez Tebe jsem ztracený, Sám opuštěný. Konec 1. části - příště: Začátek 2. části - Nechtěná Táňa Tichá Když jsem v říjnu roku 2008 dělala rozhovor s autorkou knihy „Perly“ Dr. Taťánou Tichou, tak jsem v něm uváděla, že Verona i Marta (o jejím osudu vypráví druhý díl knihy) jsou skutečné osoby a jejich příběhy nejsou smyšlené. Paní Verona Harčárová dodnes žije v Domě s pečovatelskou službou v Sokolově, kam jí každý měsíc posíláme náš zpravodaj. Děkujeme jí tímto za možnost seznámit se s jejím nelehkým osudem, za ukázku jejího vstřícného pohledu na svět, který si dokázala najít i přes všechny překážky, které jí život kladl. Do dalšího života jí přejeme hodně štěstí, zdraví a spoustu hodných lidí kolem. -ipv-

Relaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku.

VALTICE A LIECHTENSTEINOVÉ IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století - pokračování Celé toto vyprávění sice nese název Valtice a Liechtensteinové, v žádném případě nemohu vynechat, i když pokud možno co nejstručněji, rozhodnutí mírové konference v Saint Germain u Paříže, ze dne 10. září 1919, o připojení Valtic k Československé republice (ČSR). Bylo to v období, kdy u vlády byl stále ještě kníže Jan II. Tato konference stanovila v prvé řadě tzv. demarkační čáru, která šla v blízkosti Valtic. Tato konference měla stanovit i hranice nástupnických států po rozpadu Rakouska-Uherska, tj. Československa, Rumunska, Maďarska a Jugoslávie. Tato otázka byla však mnohem složitější, než se na první pohled zdálo. Z Rakouska vzniklo tzv. Německé Rakousko, které na jižní Moravě vytvořilo oblast Deutch Sűdmerisch (Německá jižní Morava) jako součást Rakouska. Velmi slušně řečeno – poražený stát si chtěl klást podmínky. Tímto aktem se mělo od Moravy odtrhnout území o velikosti 2 170 km a asi 190 000 obyvatel. S tímto požadavkem pochopitelně nemohla souhlasit naše vláda, která na mírové konferenci vznesla požadavek na jinou úpravu moravsko-dolnorakouské hranice se žádostí o území na Moravském poli s plochou 560 km a 78 000 obyvatel jako je Reinthal, Bernhadsthal, Rabensburg (Ranšpurk), Hohenau (Cahnov) a další obce. Tento požadavek byl zdůvodněn početnou českou i slovenskou menšinou, která tam (kromě Reinthalu) žije dodnes. Nejprve byl tento požadavek naší vlády schválen (2.4.1919), později byla tato úprava hranic zase zamítnuta, takže z původního požadavku zůstala jen část valtického soudního okresu. Obecní zastupitelstvo uspořádalo 5. července protestní shromáždění německého obyvatelstva proti připojení Valtic k ČSR. Shromáždění vyslalo i delegaci ke knížeti Janu II. s tím, aby podpořil jejich stanovisko a nedoporučil připojení města k ČSR. V žádné literatuře se mi nepodařilo najít stanovisko knížete k této otázce. Ještě tentýž den odjela tato delegace do Vídně k zemskému hejtmanovi Sewerovi s požadavkem, aby Valtice zůstaly připojeny k Rakousku. 22.6.1919 se uskutečnily volby do městského zastupitelstva. Starostou byl zvolen německý rolník Mathias Nistler a místostarostou rovněž německý občan, učitel František Kippes. Podepsáním Saint-Germainské smlouvy (10.9.1919) pro náš stát definitivně zmizela možnost získání Moravského pole, kde v některých vesnicích starší generace ještě v 21. století hovoří česky, zejména však slovensky (Záhorácké nářečí). Z Německého Rakouska byla připojena k ČSR jen dvě malá území o velikosti 197 km a 10 803 obyvateli. A to Valticko a tzv. Moravsko-dyjský trojúhelník. Je třeba znovu připomenout, že ani po podepsání SaintGermainské smlouvy neskončily spory o Valticko, i když rakouská státní správa pro jistotu přestěhovala četnictvo a berní úřad do Poysdorfu. V souvislosti s připojením Valtic k ČSR

je znám tzv. Pamětní spis o udržení Valtic u Německého Rakouska z 22. prosince 1919. V Pamětním spise je hlavně zdůrazněno, že rakouská strana je ochotna postavit železnici z Lednice kolem rybníků (je k tomu i souhlas knížete Jana II.) do Sedlece. Dále je uvedeno v tomto spise, že ztrátou Valtic nastanou potíže se zásobováním Vídně potravinami (v té době to asi mělo význam) z liechtensteinského velkostatku, který patřil k nejvýkonnějším statkům v zemi. Dodával měsíčně až 44 000 litrů mléka, ročně 70 vagónů obilí, 160 ks hovězího dobytka, 500 vagónů cukrovky, rovněž velké množství zeleniny, ovoce a vína. Dále se nacházela ve městě Zemědělská škola, která se velkou měrou podílela na rozvoji zemědělství a dvě nemocnice, které sloužily širokému okolí. Ve dnech 10.-12. ledna 1920 přijela do Prahy rakouská delegace v čele s tehdejším kancléřem dr. Karlem Rennerem (rodák z Dolních Dunajovic), aby znovu jednala o navrácení Valtic a Úval. Hlavním podkladem pro jednání byl již uvedený spis z 22. prosince 1919. Česká strana zase předložila známou Petici českého obyvatelstva města a konventu Milosrdných bratří, která byla zaslána českému Ministerstvu vnitra. Pro neshody v jednání obou delegací bylo toto jednání odloženo na 5.-7. března 1920 přímo do Valtic. Vedoucí československé delegace dr. Bobek na tomto jednání prohlásil, že změna hranic by byla možná jedině kompenzací za jiné území. Takže místo Valtic a Úval požadoval Reinthal, Bernhardsthal, Rabensburg (Ranšpurk) a Hohenau (Cahnov). S tímto návrhem rakouská delegace nesouhlasila. K dalšímu jednání již nedošlo, takže SaintGermainská smlouva nabyla 16. července 1920 platnost. Národní shromáždění ČSR smlouvu schválilo 23. června 1920, rovněž Rakousko smlouvu ratifikovalo s tím, že 31. července 1920 Valtice (Feldsberg) a Úvaly (Garschőnthal) budou připojeny k ČSR. Co se potom dělo ve Valticích? 30. července 1920 se na radnici konala velká smuteční slavnost na rozloučenou s mnoha hosty a projevy. Vrchní zemský rada Patsch se rozloučil s úředníky, kterým poděkoval za dlouholetou práci. Jménem Dolnorakouského sněmu promluvil poslanec Hess, který se rozloučil jménem obcí valtického okresu, za soudní okres Poysdorf promluvil Schwayer. Starosta Valtic Nistler poděkoval věrným obcím za podíl na podpoře a angažovanosti v souvislosti s osudem Valtic. Byl to právě ten Nistler, jemuž náš demokratický systém umožnil být zvolen starostou i po připojení Valtic k ČSR. Po starostovi promluvil jeho místostarosta, učitel Kippes, který vyslovil snad přímo věšteckou myšlenku, že toto rozloučení není trvalé a věří, že jednou přijde doba, kdy Valtice budou opět připojeny k Rakousku. Jakoby tušil, že přijde rok 1938, tedy rok nástupu fašismu. Je zajímavé, že i Kippes se stal starostou i v nové republice. V závěru této smuteční slavnosti na rozloučenou promluvil i farář Wilhelm Tichtl. Právě ten, kterého si z dvanácti uchazečů o farní kostel ve Valticích vybral kníže Jan II. 28. srpna 1917 a 1. října 1917 byl uveden 10

do úřadu, v němž setrval až do roku 1945. Jeho slova byla nejen hrubá, ale neskutečně drzá, když uvedl, že za město padlo v 1. světové válce jen sto mladých občanů a to zcela zbytečně. Skutečně padli zbytečně, ale měl dodat, že tuto válku vyvolalo Rakousko-Uhersko, nikoliv ČSR. Kníže Jan II. přece musel vědět, že činnost tohoto faráře není v souladu s jeho posláním. Potom již události dostaly rychlý spád. 31. července 1920 se uskutečnilo převzetí města a Úval československou stranou. V 8 hodin se na radnici shromáždilo městské zastupitelstvo, potom do města před radnici nastoupili četníci o síle třiceti mužů. Následně byla na radnici vztyčena československá vlajka. Československá přejímací komise, vedená okresním hejtmanem Navrátilem z Mikulova, provedla kromě jiného i ustanovení současného starosty města jejím komisařem Mathiasem Nistlerem a komisařem Úval současného starostu Wenzela, členové obecní rady se stali členy správních komisí. Z tohoto aktu je nanejvýše vidět, že Československo ukázalo svoji velkorysost a demokratickou snášenlivost. Bohužel této snášenlivosti už nikdy nebylo mezi německými a českými obyvateli města dosaženo, zejména ve třicátých letech, kdy Německo a potom i Evropu obchází strašák nacismu. Ještě je třeba dodat, že oba komisaři složili slavnostní slib toho, že budou dodržovat předpisy a zákony ČSR. Odpoledne město navštívil zemský hejtman z Brna, aby se přesvědčil o průběhu převzetí města a obce a oběma komisařům přislíbil podporu. Podrobně celý dlouhý proces připojení Valtic a Úval k ČSR popsal Ladislav Školl v knize Valtice 1970, která byla vydána k 50. výročí připojení Valtic k ČSR. Kniha byla vydána především zásluhou tehdejšího předsedy Městského národního výboru pana Františka Brandštetra. Řízení města a jeho přechod z rakouské na českou stranu bylo plynulé a bezproblémové snad proto, že na radnici zůstali lidé, kteří znali každodenní potřeby města. V další části bych chtěl proto uvést několik skutečností a tím i poukázat, jak rychle se město adaptovalo na nové podmínky. Městské zastupitelstvo 28. dubna 1921 ustanovilo komisi ve složení Nistler, Kippes a Swoboda, která měla v Praze požadovat znovuzřízení valtického soudního okresu. Tato komise tento požadavek sice neobhájila, dostala však souhlas, aby se první den v měsíci soudní věci vyřizovaly ve Valticích. Systém komisařů zůstal v platnosti až do 16. září 1923, kdy se ve městě uskutečnily první volby, které zvolily za starostu německého rolníka Mathiase Nistlera. Jako první jeho zástupce byl zvolen učitel německé školy František Kippes a druhým zástupcem byl zvolen ředitel této školy Karel Hőss. Největší sláva ve městě po jeho připojení k ČSR byla dne 18. října 1925. Najednou se zdálo, jakoby spoluobčané obou národností začínali k sobě nacházet cestu. Byl to slavnostní den, lidé spolu postávali, hovořili mezi sebou jako dříve. V tento den se do města opět vrátily nové zvony, které byly v roce 1917 sundány pro válečné potřeby. Brněnský biskup dr. Kubka vysvětil tři zvony, které pro město odlila brněnská firma Hiller. Největší zvon vážil 358 kg s

nápisem „Na památku valtickým občanům padlých ve světové válce“. Druhý zvon vážil 233 kg a nese nápis „Dar pobožných dětí farnosti – 1925“, třetí zvon vážil 163 kg s nápisem „Svatá Marie ochraňuj nás“ – 1925. Náklady na tyto tři zvony byly 22 588 Kč a 50 haléřů. Na zaplacení této částky společně vybrali němečtí a čeští spoluobčané částku 17 150 Kč, kníže Jan II. věnoval 5 000 Kč, takže farní pokladna zaplatila jen 438,50 Kč. Další významná událost se ve městě uskutečnila 20. června 1928, kdy Valtice navštívil T.G. Masaryk. Návštěva prezidenta nebyla formální, jak se tomu děje třeba dnes (říká se tomu „pracovní návštěva“), která zaměstná hodně lidí a nic se stejně nevyřeší. Tato návštěva měla především podpořit českou menšinu a na druhé straně veřejně připomenout, že město již 8 let patří k ČSR, a že česká menšina časem přeroste v českou většinu. Masaryk byl velmi srdečně přivítán, jak českou, tak hlavně německou stranou. Po přivítacím aktu se zapsal do Pamětní knihy města. Kníže Jan II. dne 12. listopadu 1928 oslavil významné výročí – 70 let v čele vlády majorátu Liechtensteinů. K tomuto jubileu všichni občané města, bez rozdílu národnosti, připravili na jeho počest velkou oslavu. Celé město bylo vyzdobeno prapory a obě národnosti, v mohutném průvodu s pochodněmi, se dostavily večer před zámek, aby uctily svého jubilanta. Následující neděli se ve farním kostele na jeho počest konala slavnostní mše. Nikdo však nemohl tušit, že toto setkání s knížetem je poslední. Počátkem února 1929 – z 10. na 11., tj. ze soboty na neděli, panovaly ve městě vysoké mrazy až mínus 32 °C. Tyto vysoké mrazy jakoby byly předzvěstí velkého neštěstí – posledních hodin života knížete Jana II. Ten umírá 11. února 1929 na svém oblíbeném zámku ve Valticích ve věku 89 let. 14. února byla rakev s jeho tělesnými pozůstatky převezena ze zámku do farního kostela, kde se konala svatá mše za účasti mnoha významných smutečních hostů. Občané i zaměstnanci knížete (mezi nimi i můj otec) tvořili nekonečný špalír se smutečními prapory, podle vyprávění mého otce směřující až na nádraží, odkud byla rakev převezena do Vranova u Brna. Tam byl kníže pochován v liechtensteinské hrobce. Úmrtím knížete Jana II. se vlastně uzavírá jedna z dlouhých a nejvýznamnějších etap rozvoje města a Liechtensteinské šlechty vůbec. Po smrti knížete Jana II. byl do čela majorátu určen o 13 let mladší Janův bratr, František I. de Paula (1853-1938). Dlouho v tomto úřadu nezůstal, rozhodl se, že majorát předá dalšímu dědici – bratranci, princi Františku Josefovi. Sice kníže František I. pro Valtice neudělal ani to nejmenší, přesto si myslím, že čtenáře může jeho osud zajímat. Především je to poprvé v historii Liechtensteinů, co vládu ve Vaduzu a vládu majorátu představovala dvě různá panství. František I. prohlašoval o svém bratrovi knížeti Janu II., (který snad z celého rodu Liechtensteinů pro Valtice udělal nejvíce), že je velmi ostýchavý, zatímco on, kdyby se dostal do vlády rodu před 15ti lety, mohl osud Valtic po 1. světové válce ovlivnit

úplně jinak. Sám se suverénně pohyboval i na poli diplomatickém. Tím byl samozřejmě úzce spojen s rakousko-uherskou monarchií, protože v letech 1894-1898 byl jejím velvyslancem v Petrohradě. V době 1. světové války, kdy Itálie rovněž vstoupila mezi bojující státy, prý měl Vatikán určité problémy a František I. navrhoval přenesení svaté stolice do Vaduzu, čímž by se pochopitelně značně upevnila i suverenita Liechtensteinska. Přeložení svaté stolice se neuskutečnilo pro nesouhlas jiných států. V osobním životě nebyl František I. příliš šťastný. Jednak se pozdě oženil a vzal si již rozvedenou Elsu von Guttmann, židovského původu. V literatuře se uvádí, že právě toto manželství bylo příčinou častých sporů mezi jeho bratrem, knížetem Janem II., který, jak víme, byl starým mládencem. O knížeti Františku I. se v literatuře hovoří jako o knížeti, který měl vyhraněné sociální zájmy, na jeho vládnutí se to však neprojevilo. Pokud se týká města, tak je o něm známo, že na Vánoce pravidelně zval na zámek valtické děti (nehovoří se kolik, jen bezpečně vím, že to nebyly děti z Genže – Genža byla součástí Valtic) a obdaroval je dárky za 10 000 Kč, což v té době bylo velmi mnoho peněz. Rozhodující však bylo, zda to byly děti nejpotřebnější. Přes všechen tento zdánlivý lesk to byla jen velmi malá záplata na velkou díru – tedy chudobu jeho dělníků. Na závěr vánoční oslavy jako poděkování zazpívaly děti liechtensteinskou hymnu. Kdo z dětí uměl tuto hymnu? Asi nikdo. To znamená, že se ji musely předem naučit, a tudíž to byly děti předem vybrané. Ve Valticích byl nejstarší spolek – Mužský pěvecký sbor, který v roce 1933 oslavoval již 75 let od svého založení. Tohoto slavnostního vystoupení se kníže a kněžna také zúčastnili. Liechtensteinové měli nesmírný vliv nejen na obyvatelstvo (poskytovali mu práci, tím pádem vlastně obživu), ale i na činnost radnice zejména v obcích, kde měli své statky, takže bylo někdy ne příliš jednoduché určit, zda se jedná o názor radnice či zámku. Chtěl bych se přece jenom vrátit do roku 1930 a tím i potvrdit předcházející větu. Byl to velmi významný rok z hlediska života města v souvislosti s desátým výročím připojení Valtic k ČSR. Na zasedání zastupitelstva města dne 14.5.1930 podaly české politické strany návrh, aby se ve městě uskutečnily oslavy u příležitosti tohoto výročí. Tento návrh byl doslova smeten ze stolu v poměru hlasů 20:4. Kde tedy byla loajalita německých občanů k Československému státu, především starosty a dalších funkcionářů obce placených Československým státem? Tato otevřená nenávist k české menšině rozbouřila snad celý československý tisk proti vedení obce. Co jiného také mohli naši němečtí spoluobčané očekávat? Naše česká, tehdy ještě menšina, nedělala nic jiného, než že hájila své zájmy ve svém státě. Německá drzost byla snad nekonečná, když si dokonce na československé novináře stěžovali prezidentu Masarykovi! Ing. Vilém Komoň Pokračování příště: IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století - pokračování 11

A sezóna hnojení, stříkání, zalévání a sekání je tu zas. A sousedka nás už opět budí o víkendu monotónním zvukem sekačky… Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka Bůh: Františku, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole na zemi? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou jen zelené fleky... Sv. František: To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si „Příměšťáci“. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou. Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle „Příměšťáci“ opravdu aby tam rostla tráva? Sv. František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví. Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být „Příměšťáci“ velice šťastní. Sv. František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne. Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno? Sv. František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů. Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to? Sv. František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz. Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili? Sv. František: Ano Pane. Bůh: Tihle „Příměšťáci“ musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce. Sv. František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení. Bůh: To je přece děsný nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost, aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života. Sv.František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je „Příměšťáci“ hrabou na velké

hromady a platí za jejich odvoz. Bůh: To není možné! A co dělají, aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou? Sv. František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů. Bůh: A odkud tento mulč berou? Sv. František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili. Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer? Sv. Kateřina: „Blbý a blbější“ Pane. Je to opravdu hloupý film o ... Bůh: To je OK, vyber něco jiného. Myslím, že jsem to celé už slyšel od Františka. Blíží se konec školního roku tak jedna tématická povídka

Učitelka Jednoho dne požádala učitelka své studenty, aby sestavili jmenný seznam svých spolužáků ve třídě na arch papíru a mezi jednotlivými jmény nechali prostor. Potom jim řekla, aby si rozmysleli, co nejhezčího mohou jeden o druhém říct a napsali to ke každému danému jménu. Přemýšlení jim zabralo zbytek hodiny a při odchodu z třídy každý student odevzdal svou práci. O víkendu pak učitelka sepsala seznam toho, co studenti napsali jeden o druhém na jednotlivé papíry pro každého jednoho z nich. V pondělí odevzdala každému jeho seznam. Krátce potom se celá třída usmívala. „To opravdu?“ šumělo z té či oné strany. „Nikdy jsem si nemyslel, že něco pro někoho znamenám,“ byly nejčastější komentáře. Dále už pak ve třídě tyto vzájemné seznamy charakteristik a názorů neřešili. Učitelka se nikdy neptala, zda to ještě mezi sebou probírali nebo jestli se o tom bavili se svými rodiči... Ale na tom nezáleželo. Toto cvičení splnilo svůj účel. Studenti byli šťastní sami ze sebe a také jeden z druhého. A život každého plynul dál. O několik let později padl jeden z těchto studentů ve válce a pohřbu tohoto výjimečného člověka, kdysi studenta, se zúčastnila i jeho tehdejší učitelka. Ještě nikdy předtím neviděla vojáka v armádní rakvi. Svého studenta dlouhé roky neviděla, byl z něj krásný dospělý muž. Kostel byl plný jeho přátel a známých. Všichni ti, kteří ho milovali, kráčeli naposledy k jeho rakvi. Pani učitelka šla poslední, aby zemřelému vzdala úctu. Jak tam tak stála, jeden z vojáků, kteří stáli u rakve, k ní přistoupil a zeptal se jí: „Nebyla jste Markova učitelka matematiky?“ „Ano,“ přikývla paní učitelka. Na to voják reagoval: „Marek o vás hodně vyprávěl.“ Po pohřbu se většina Markových bývalých spolužáků sešla na pohřební hostině. Byli tam i Markovi rodiče a čekali na příležitost

"DOMÁCÍ TAXI"

Vítězslav Krčka

602 722 322 E-mail:[email protected]

promluvit si s jeho bývalou učitelkou. „Chtěli jsme vám něco ukázat,“ řekl Markův otec vytahujíce z kapsy svou peněženku. „Toto našli u Marka, když padl. Mysleli jsme, že byste to mohla znát.“ Z peněženky opatrně vytáhl ohmataný kus kancelářského papíru. Na první pohled bylo vidět, že byl skládaný a rozkládaný nespočetněkrát. Paní učitelka bez toho, že by se potřebovala podívat blíže, věděla, že je to ten list, na který ona napsala všechny dobré věci a vlastnosti, které o něm napsali jeho spolužáci. „Velmi vám děkujeme za to, že jste to udělala,“ řekla třesoucím se hlasem Markova matka. „Jak vidíte, Marek si toho velmi vážil.“ Ostatní přítomní spolužáci se pomalu shromáždili okolo. Karel se stydlivě usmíval a potom tiše řekl: „Já mám svůj seznam také stále schovaný doma v horním šuplíku pracovního stolu.“ Janova manželka se přidala: „Jan mě požádal, aby jsem jeho seznam vložila do našeho svatebního alba.“ „Já mám svůj také schovaný!“ vykřikla Marie. „Ve svém diáři.“ Potom Viktorie, další spolužačka, sáhla do své kapsy, vytáhla peněženku a z ní svůj ošoupaný seznam. „Nosím ho sebou vždy a všude,“ řekla a bez zaváhání pokračovala: „Myslím, že každý jeden z nás si svůj seznam schoval.“ To už si paní učitelka musela v slzách sednout. Plakala za Marka a všechny jeho přátele, kteří už nikdy nebudou mít možnost ho vidět. Naše existenční starosti jsou někdy tak velké, že zapomínáme na skutečnost, že život jednou skončí. A nikdo nevíme, kdy ten den přijde. Proto řekněte zavčas lidem, které milujete, že je milujete. Dejte jim najevo, že vám na nich záleží, že jsou pro vás výjimeční a důležití. Řekněte jim to, než bude příliš pozdě. Pamatujte, sklidíte, co zasejete. Co vložíte do životů druhých, vrátí se vám do toho vašeho. Tak si na to vzpomeňte i v momentě, až vaše děti domů přinesou vysvědčení. Laskavé slovo a podpora zmůže mnohem víc, než teď už zbytečné vyčítání a nadávání. Hezký zbytek června, snad i víc slunečného než deštivého vám všem přeje, Pavlína Vlková, šéfredaktorka

Vtip měsíce Žena je s manželem u psychoterapeuta po dvacetiletém manželství. Stěžuje si na osamělost, nepochopení, nedostatek lásky, sexu atd…, prostě mele, mele a mele … Terapeut po přiměřené době vstane, obejde stůl, požádá ženu, aby se postavila, přistoupí k ní, obejme ji a vášnivě ji políbí. Žena si pak pomalu jako v transu sedne a mlčky sedí s rodícím se úsměvem na rtech. Manžel na to hledí jako blázen... Terapeut říká manželovi: „Tohle vaše žena potřebuje aspoň třikrát do týdne. Můžete to pro ní udělat?“ Manžel se zamyslí a povídá: „Můžu jí sem vozit pondělky a středy, ale v pátek ne, to chodím na ryby.“

KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka [email protected]

Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba

Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043

Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 360,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu | [email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXXI. prodejné, cena 5.- Kč

vydává Občanské sdružení Valtice, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail [email protected], [email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. červnové číslo, vyšlo 4.6.2010

12