8 As 73/2010 - 85
USNE SEN Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Passerem v právní věci žalobkyně: CET 21 spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, zastoupené JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2009, čj. mac/5995/09, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, čj. 10 Ca 340/2009 - 39, takto: Řízení s e p ř e r u š u j e . Odůvodnění: I. 1. Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2009, čj. mac/5995/09, žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč pro porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“), kterého se dopustila tím, že dne 7. 11. 2008 v čase od 17:35 hodin odvysílala na programu NOVA v rámci pořadu Kriminálka New York scény, které obsahovaly šokující drastické záběry mrtvol a částí lidských těl – amputovanou nohu na pitevním stole (v čase 07:07 – 07:14), mrtvolu muže s amputovanou nohou (v čase 12:00 – 12:44), způsobilé děsit a traumatizovat dětského diváka a tím ohrozit zejména jeho psychický vývoj. II. 2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 4. 2. 2010, čj. 10 Ca 340/2009 - 39, zamítl. 3. Městský soud předeslal, že ochrana poskytovaná ustanovením § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání je zaměřena na vymezenou skupinu diváků (děti a mladiství) především s ohledem na jejich věk, který nedává vždy záruku, že se vypořádají s obsahem pořadu shodně jako dospělý divák. K naplnění skutkové podstaty správního deliktu městský soud poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 396/05. Podle něj je oprávněn rozhodnout o naplnění skutkové podstaty ohrožení psychického nebo morálního vývoje dětí správní orgán a soud, aniž by bylo třeba zajišťovat odborná vyjádření či znalecké posudky. 4. K námitkám brojícím proti hodnocení odvysílaného pořadu žalovanou, kdy žalobkyně nesouhlasila s tím, že konkrétně označené scény mohly mít negativní vliv na dětskou psychiku, resp. mohly ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých, a k námitce, jíž žalobkyně tvrdila rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí a namítla, že postihované jednání nebylo řádně vymezeno výrokem rozhodnutí, protože druhá dějová linie pořadu neobsahuje „detailní záběry obětí násilných trestných činů“, městský soud uvedl, že musí být zřejmé, zda byl skutek řádně vymezen, a teprve poté může být učiněn závěr, zda bylo jednání řádně vyhodnoceno jako protiprávní.
8 As 73/2010 - 86
5. Byť se žalobkyně dovolávala „kontextu celého děje“ odvysílaného pořadu (či obou dějových linií, které se v něm prolínají), podle městského soudu mířila proti dílčím záběrům z druhé dějové linie – případu muže s amputovanou nohou. Zcela přitom opomněla, že podle výroku napadeného rozhodnutí byl postih vyvozen za jednání, „kterého se dopustil tím, že dne 7. listopadu 2008 v čase od 17:35 hodin, odvysílal na programu NOVA v rámci pořadu Kriminálka New York, scény, které obsahovaly šokující drastické záběry mrtvol a částí lidských těl- amputovanou nohu na pitevním stole (v čase 07:07-07:14), mrtvola muže s amputovanou nohou (v čase 12:00-12:44) způsobilé děsit a traumatizovat dětského diváka a tím ohrozit zejména jeho psychický vývoj“. Jednání, které bylo kvalifikováno jako protiprávní, spočívalo v odvysílání označeného pořadu v uvedené době, protože v něm byly zařazeny scény obsahující šokující drastické záběry mrtvol a scény zobrazující části lidských těl, přičemž ve výroku k této druhé skupině scén jsou dvě výslovně označeny. Odvysílaný pořad pokud jde o prvou z dějových linií – hromadnou vraždu v obchodě - obsahoval i scény pohledů do tváře jedné z obětí hromadné vraždy v obchodě, v záběrech jsou zkrvavené igelitové sáčky zakrývající obličeje obětí apod. Skutečnost, že ve výroku rozhodnutí jsou, pokud jde o části lidských těl, výslovně uvedeny dva případy záběrů, popř. že do odůvodnění rozhodnutí jsou přímo přeneseny detailní záběry z druhé dějové linie (případu s amputovanou nohou), podle městského soudu neznamená, že k vyvození postihu vůči žalobkyni došlo jen ve vztahu k druhé dějové linii, resp. že žalovaná vychází jen z jednotlivých záběrů, na které žalobkyně poukazuje. Podle městského soudu žalovaná hodnotila celý obsah pořadu i jeho jednotlivé scény, jak byly popsány v analýze. Městský soud uvedl, že po shlédnutí odvysílaného pořadu shledal jednání žalobkyně správně vymezeným výrokem rozhodnutí, jemuž odpovídá obsah odůvodnění. Hodnocení žalované shledal zákonným a věcně správným. Pořad v první dějové linii obsahuje detailní záběry obětí této vraždy (zkrvavené obličeje mrtvol pod igelitovými sáčky). Pokud jde o druhou dějovou linii, obsahuje sice i záběr obličeje mrtvého muže s amputovanou nohou, který žalobkyně zdůraznila, zde však není předmětem postihu a hodnocení žalované jen záběr obličeje tohoto mrtvého, ale v kontextu s dříve nalezenou dolní částí končetiny mezi odpadky jsou předmětem hodnocení zejména detailní záběry na zakrvavený pahýl mrtvého a následné detailní záběry z kriminalistické laboratoře při zjišťování možných způsobů oddělení spodní části dolní končetiny včetně přímých detailních pokusů odříznout za užití pily část končetiny apod. 6. Podle městského soudu nelze chápat text „scény, které obsahovaly šokující drastické záběry mrtvol...“, obsažený ve výroku, zúženě, jak činí žalobkyně. Proto neexistuje namítaný rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí. Městský soud neshledal, že by skutek nebyl výrokem rozhodnutí dostatečně vymezen. Vymezení skutku v daném případě předpokládá řádné označení vysílaného pořadu co do názvu, dne a času vysílání, aby nemohl být zaměněn s jiným pořadem. Z povahy skutkové podstaty deliktu a vymezení zákonné povinnosti v § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání je podle městského soudu nepochybné, že vymezení pořadu a způsobu spáchání deliktu bylo dostatečné. Není možné požadovat, aby výrok rozhodnutí obsahoval výčet všech záběrů s konkrétní časovou stopáží. Konkretizace jednotlivých záběrů, odpovídajících zobecněnému shrnutí ve výroku, postačí teprve v odůvodnění rozhodnutí. 7. Dovolávala-li se žalobkyně stran vymezení skutku vyjádření v analýze k první dějové linii, nelze mít z příslušné části analýzy podle městského soudu za to, že tím byl vyloučen postih za záběry odvysílané v rámci první dějové linie pořadu. Navíc se závěr analýzy k první dějové linii nevztahuje ke všem záběrům této linie. 8. Podle městského soudu uvedený pořad nesporně představuje možné ohrožení psychického vývoje dětí a mladistvých, které pro naplnění skutkové podstaty postačuje.
8 As 73/2010 - 87 9. Městský soud se zabýval i námitkou, že obsahem spisu není a v okamžiku nahlížení dne 21. 4. 2009 nebyl protokol o provedení důkazu obrazově zvukovým záznamem ve smyslu § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a není tak prokázáno, že žalovaná své hodnocení opřela o shlédnutí daného pořadu. Žalobkyně přitom namítla, že vycházela-li žalovaná z analýzy pořadu, tedy statických záběrů, pak její závěr o závadnosti scén stojí na nesprávném vyhodnocení důkazu. 10. Podle městského soudu je součástí správního spisu CD disk, na němž je nahrán předmětný pořad, a analýza pořadu vyhotovená analytickým odborem žalované popisující jednotlivé pasáže s poukazem na problematická místa ve vztahu k porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání. Přílohou analýzy ze dne 6. 4. 2009 byl dle městského soudu CD disk se záznamem pořadu, který byl od té doby součástí spisu. Disk je označen i v přílohách usnesení žalované, kterým bylo rozhodnuto o uložení pokuty. 11. Městský soud uvedl, že zatímco soudní řízení (jehož součástí se v dané věci stalo i ústní jednání konané dne 4. 2. 2010, v jehož průběhu soud provedl důkaz záznamem předmětného pořadu) je zásadně veřejné, správní řízení (jehož součástí bylo i zasedání žalované, na němž došlo k projednání a hlasování o předmětné pokutě) je neveřejné. Podstatnou pro posouzení dané otázky je proto skutečnost, zda žalovaná při svém zasedání měla k dispozici správní spis, jenž by jí umožnil seznat obsah předmětného pořadu, resp. zhodnotit, zda předmětný pořad obsahuje prvky, které by mohly ohrozit psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Městský soud v návaznosti na provedení důkazu obrazově zvukovým záznamem předmětného pořadu konstatoval, že správní spis (jehož součástí je i CD disk s daným pořadem) byl dostatečným podkladem umožňujícím žalované řádně zhodnotit předmětný pořad. Doplnil, že námitka obsažená v žalobě není důvodná, neboť žalovanou provedené hodnocení odpovídá záznamu předmětného pořadu, nebyl seznán rozpor mezi obsahem záznamu a v rozhodnutí vyjádřeným hodnocením. Absence protokolu o provedení důkazu obrazově zvukovým záznamem ve správním spise představuje formální vadu. Jelikož však žalovaná z tohoto důkazu vycházela, samotné nevyhotovení protokolu o jeho provedení nemohlo mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí. 12. Na základě uvedeného dospěl městský soud k závěru, že žalovaná v daném případě dostála své povinnosti řádného zjištění a hodnocení stavu věci ve vztahu k § 60 odst. 3 písm. d) resp. § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání. Městský soud doplnil, že u vysílaného pořadu se může ocitnout dítě i velmi nízkého věku, které není samo s to rozeznat podstatu pořadu, tj. že jde o vyšetřování kriminálního případu speciálními postupy. Dítě se přitom může u obrazovky ocitnout zcela náhodně, jen v okamžiku vysílání určité sekvence či vyobrazení. Mladší děti stěží porozumí souvislostem mezi vizuálně vnímanými scénami pořadu a jejich slovním doprovodem, nadto nemusí takový pořad vnímat jako celek. Městský soud rovněž poznamenal, že způsoby a modely chování prezentované v televizním vysílání jsou diváky (i dětskými) často přebírány a posléze bez hlubšího uvažování používány. Měla-li žalobkyně v úmyslu zařadit předmětný pořad do programu, mohla tak učinit po 22:00 hod. 13. Městský soud neshledal důvodnou ani další žalobní námitku, jíž žalobkyně brojila proti hodnocení kritérií při stanovení výše pokuty. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná podřadila pod kritéria uvedená v § 61 odst. 2 zákona o vysílání i hlediska dle § 61 odst. 3 téhož zákona, resp. že hodnocení povahy vysílaného programu a postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem k odpovědnosti vůči divácké veřejnosti (§ 61 odst. 2 zákona) nemá zohlednit plnoformátovost, celoplošnost a nejvyšší podíl sledovanosti na mediálním trhu, ale skutečnost, zda provozovatel vysílání je subjektem veřejnoprávním s vyšší mírou odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, nebo subjektem komerčním.
8 As 73/2010 - 88
14. Z napadeného rozhodnutí městskému soudu vyplynulo, že se žalovaná při stanovení výše pokuty nejprve zabývala povahou vysílaného programu televize NOVA, následně rozsahem a dosahem vysílání, závažností a mírou zavinění a finančním prospěchem účastníka řízení. Dále uvedla, že „při stanovení výše pokuty zohlednila všechna zákonná kritéria, když přihlédla k povaze vysílaného programu a k postavení účastníka na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Je jisté, že program NOVA je plnoformátovým programem, který je vytvářen především kombinací zábavy, soutěží, televizních seriálů, kinematografické produkce, zpravodajství, publicistiky sportovních pořadů a pořadů s komerčním charakterem. Je jisté, že účastník řízení se tak snaží přilákat k obrazovkám co největší poč(e)t diváků. Dále má Rada za prokázané, že účastník řízení provozuje celoplošné vysílání. Z obecně známých skutečností má Rada též za prokázané, že účastník řízení má nejvyšší podíl sledovanosti na mediálním trhu. Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost účastníka řízení jako provozovatele televizního vysílání vůči divácké veřejnosti je velmi vysoká.“ 15. Z uvedené citace odůvodnění bylo městskému soudu zřejmé, že se žalovaná zabývala povahou programu televize NOVA i postavením provozovatele na mediálním trhu. Výhrada žalobkyně, že kritérium uvedené v § 61 odst. 2 zákona o vysílání nemá zohlednit „plnoformátovost, celoplošnost a nejvyšší podíl sledovanosti na mediálním trhu“, není důvodná. O postavení žalobkyně na mediálním trhu vypovídá mj. právě i to, jaký je rozsah a dosah jejího vysílání a podíl sledovanosti jejího vysílání diváckou veřejností. Závěr žalované o velmi vysoké odpovědnosti žalobkyně proto není nezákonný. Odpovědnost komerčního i veřejnoprávního provozovatele vysílání vůči divácké veřejnosti je v případě porušení povinnosti dle § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání při jejich srovnatelném postavení na mediálním trhu a srovnatelném rozsahu a dosahu jejich vysílání srovnatelně vysoká. Rozdíl v míře odpovědnosti provozovatele komerčního a veřejnoprávního vysílání vůči divácké veřejnosti lze dle městského soudu vážit „se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy“. To však neznamená, že provozovatel komerčního vysílání má při srovnatelných parametrech vysílání výrazně nižší míru odpovědnosti při ohrožení zájmu chráněného cit. ustanovením. V daném případě žalovaná své povinnosti posouzení jednotlivých zákonných kriterií dostála. I když posouzení jednotlivých kriterií není zcela pregnantní, úvaha správního orgánu je v rozhodnutí obsažena seznatelným a přezkoumatelným způsobem. 16. Konečně městský soud nevyhověl návrhu na moderaci sankce. Dospěl totiž k závěru, že uložená pokuta ve výši 100 000 Kč není pokutou zjevně nepřiměřenou, ale odpovídá danému porušení zákona i zákonnému rozpětí stanovenému v § 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání a znamená uložení pokuty při dolní hranici zákonné sazby. Zdůraznil, že výše sankce za protiprávní jednání musí mít i preventivní charakter a musí s sebou nést přiměřeně citelný zásah do majetkové sféry, aby byla žalobkyně vedena k důslednějšímu dodržování všech zákonných norem, kterými je vázána, zejména zákona o vysílání. Preventivní úlohu pak musí uložená sankce mít i ve vztahu k ostatním subjektům pohybujícím se na daném trhu. Žalobkyně v daném případě podle městského soudu ani netvrdila žádný konkrétní důvod, který by nasvědčoval tomu, že uložená výše pokuty je zjevně nepřiměřená. III. 17. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností. Stížní námitky podřadila důvodům podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. 18. Nesprávné posouzení právní otázky spatřovala v tom, že městský soud přisvědčil hodnocení pořadu žalovanou a neshledal rozpor mezi výrokem a odůvodněním napadeného rozhodnutí s důsledkem nedostatečné specifikace deliktu, za který byla uložena sankce.
8 As 73/2010 - 89 19. Stěžovatelka se domnívala, že s ohledem na počet scén označených jako závadné, délku jejich trvání, jejich vyznění v kontextu děje a zařazení pořadu do vysílání v podvečerních hodinách pořad jako celek ani jeho jednotlivé scény nebyly způsobilé ohrozit fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na právní názor obsažený v rozsudku městského soudu ze dne 27. 1. 2009, čj. 7 Ca 336/2008 - 34. Neztotožnila se se závěry městského soudu, že odvysíláním pořadu by mohlo dojít k následkům uvedeným v odůvodnění napadeného rozsudku. Naopak setrvala na tom, že odvysíláním pořadu nedošlo ke spáchání správního deliktu porušením zákazu dle § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, neboť toto jednání, byť může formálně vykazovat znaky skutkové podstaty příslušného správního deliktu, nevykazuje takovou míru společenské škodlivosti, aby byla naplněna i jeho materiální stránka. K povinnosti zkoumat naplnění materiální stránky správních deliktů stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007 - 135. 20. K rozporu mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí žalované stěžovatelka namítla, že v daném případě výrok rozhodnutí způsob deliktního jednání nevymezil příkladem, jak dovodil městský soud, ale zcela konkrétně dvěma scénami, které jsou nadto označeny přesnou stopáží, ve které byly v pořadu zařazeny. Deliktní odpovědnost tak byla vyvozena z odvysílání pořadu, který obsahoval dvě konkrétní ve výroku rozhodnutí uvedené závadné scény. Pokud odůvodnění rozhodnutí odkazem na závěry analýzy obsahuje závěr žalované, že pořad obsahoval i další než ve výroku uvedené závadné scény, je dán rozpor mezi výrokem a odůvodněním, který by mohl vést k tomu, že by stěžovatelka mohla být znovu postižena za odvysílání téhož pořadu z důvodu odvysílání scén uvedených v odůvodnění, ale nikoli ve výroku napadeného rozhodnutí. Napadený rozsudek je tak v rozporu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 - 73. 21. Dále stěžovatelka namítla, že došlo k překročení mezí volného správního uvážení při rozhodování o výši pokuty. Odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje úvahu žalované o tom, jak komplexně posoudila závěry učiněné v rámci hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty a jaký význam mělo posouzení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty. V této námitce stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, čj. 7 As 16/2009 - 82. 22. Stěžovatelka také namítla, že městský soud měl rozhodnutí žalované zrušit pro porušení § 18 správního řádu. Správní spis vedený žalovanou totiž neobsahoval protokol o provedení důkazu zvukově obrazovým záznamem pořadu. S ohledem na analýzu pořadu, která naprosto nekorespondovala s vyzněním vytýkaných scén v pořadu, neboť barevné statické záběry posouzení skutečného vyznění scén vylučují, je chybějící protokol o provedení důkazu zvukově obrazovým záznamem vadou řízení, která kromě nesprávného právního závěru ohledně hodnocení pořadu může mít za následek i nesprávné závěry při hodnocení kritéria závažnosti věci pro stanovení výše pokuty. Ze skutečnosti, že záznam je obsahem správního spisu a že soud po provedení důkazu vyvodil soulad hodnocení pořadu žalovanou s vyzněním pořadu, nelze automaticky dovodit neexistenci vady řízení mající za následek nezákonnost rozhodnutí. V daném případě je třeba s ohledem na charakter analýzy a její nesoulad s vyzněním příslušných scén v pořadu trvat na tom, aby provedení důkazu zvukově obrazovým záznamem bylo ve spisu protokolárně doloženo. Z důvodů uvedených pod bodem II. kasační stížnosti se přitom stěžovatelka neztotožnila s městským soudem ohledně souladu hodnocení pořadu žalovanou s vyzněním pořadu. V návaznosti na to namítla, že tuto vadu nelze označit jako formální. 23. Konečně stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Městský soud se podle ní dostatečně přesvědčivě nevypořádal s námitkami
8 As 73/2010 - 90 poukazujícími na nesrozumitelnost odůvodnění a nedostatek důvodů rozhodnutí v hodnocení závadnosti scény zobrazujícího mrtvého muže, přičemž s námitkou polemizující se závěrem žalované, že samotný detailní pohled na mrtvá těla bez dalšího způsobuje možnost ohrožení zejména psychického vývoje dětského diváka, se městský soud nevypořádal vůbec. 24. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů měla být dána i tím, že rozsudek neobsahuje odůvodnění odlišného právního názoru soudu od právního názoru vyjádřeného v rozsudcích jiných senátů městského soudu při posuzovaní žalobní námitky ohledně chybějícího protokolu o provedení důkazu obrazově zvukovým záznamem pořadu. Konkrétně stěžovatelka zmínila rozsudky ze dne 24. 1. 2008, čj. 8 Ca 297/2007 - 43, ze dne 29. 1. 2009, čj. 8 Ca 351/2008 - 39, a ze dne 25. 9. 2009, čj. 9 Ca 198//2009 - 52. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, čj. 2 Afs 47/2004 - 83, ze dne 20. 9. 2007, čj. 2 As 94/2006 - 51, a ze dne 29. 12. 2009, čj. 8 As 62/2009 - 65. 25.
IV. Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
V. 26. Nejvyšší správní soud při předběžném posouzení věci zjistil, že jeho sedmý senát předložil usnesením ze dne 20. 1. 2011, čj. 7 As 57/2010 - 60, www.nssoud.cz, rozšířenému senátu k posouzení otázku, zda chybějící protokol o provedení ohledání (zhlédnutím zvukově obrazového záznamu pořadu) s náležitostmi uvedenými v § 18 správního řádu ve správním spisu žalované představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které má za následek nezákonnost meritorního rozhodnutí. 27. Sedmý senát totiž v této otázce dospěl k právnímu závěru odlišnému od právního názoru vyjádřeného v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, čj. 4 As 36/2007 - 121, ze dne 30. 5. 2008, čj. 4 As 35/2007 - 120, ze dne 30. 6. 2008, čj. 4 As 37/2007 - 119, ze dne 10. 7. 2008, čj. 4 As 38/2007 - 122, ze dne 22. 1. 2009, čj. 6 As 16/2008 - 90 a čj. 6 As 20/2008 - 83, a konečně ze dne 10. 11. 2010, čj. 6 As 3/2010 - 89. 28. Z výše uvedeného je zřejmé, že Nejvyšší správní soud prozatím nemůže o podané kasační stížnosti věcně rozhodnout. Posouzení věci totiž závisí mj. na rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 57/2010. 29. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 48 odst. 2 písm. f) s. ř. s. rozhodl o přerušení řízení v této věci, a to do pravomocného rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 57/2010. Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 28. února 2011 JUDr. Jan Passer v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Dujíčková, DiS
