Jan Křtitel je spojován s Adventem, je posledním z proroků zaslibujících svému lidu příchod Mesiáše. A je jediným z proroků, který se dožil naplnění svého proroctví. Stejně jako ti před ním kladl i on důraz na opravdovost vztahu k Hospodinu, na plnění Božích požadavků s upřímností srdce. Jeho věhlas se rychle šířil, lid žijící léta v porobě s ním spojoval naděje na vysvobození podobné těm, co doprovázely exod z Egypta či babylónského zajetí.
3 2012
Byl bezesporu přesvědčivou až uhrančivou postavou, oděn ve velbloudí kůži, zocelen askezí a božím nadšením Nazorejců přitahoval nejen pozornost, ale získával i své přívržence, ačkoli nečinil žádné divy a zázraky. Přesto dokázal přesvědčit. Citoval Izaiáše o přípravě cesty pro Pána a sám k ní dával návod, když kázal: Lk 3,3b Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů. Jeho útok proti farizeům nás varuje před okázalostí a povrchností. Obraťte své srdce, nám zaznívá z Janových slov, změňte své smýšlení, myslete nově. A myslíte vůbec toto své obrácení vážně? Dejte se tedy pokřtít, udělejte něco, čím toto své obrácení vyjádříte.
Upozaděný Maria Josef úzkostný výkřik nejen Maria Panno Josef nebyl odstrčen snad jej odstrkovala panenská Maria Jsme teprve zasnoubeni a jiný smí svatý nezařval děvko anděl měl práci objasňovat Josef přijal poslání ženě a dítěti být záštitou byl jí i před Heroděsem ten kruťas se bál i dítěte
Z Janových slov poznáváme, jak je důležité žít svoji víru a v souladu se svou vírou také jednat, přesně podle slov, jimiž Jan odpověděl, když se ho okolostojící lidé ptali, co mají dělat. Lk 3,11-14. Odpověděl: Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak. Jan přivádí posluchače k milosrdenství, k účasti s druhým člověkem, k zájmu o jeho situaci.
Klasický tesař je jedním z posledních opravdu chlapských povolání znám takového bohatýra jeho drobná mladičká nevěsta hledí na něj obluzeným pohledem
Pro toho, kdo takto obrátil své srdce, nastávala nová doba milosti. Jan upozorňoval na svoji úlohu proroka, který ohlašuje příchod někoho mnohem mocnějšího, a proto vyzýval k pokání a obrácení. Ten, kdo přicházel, již neměl křtít vodou, ale očištění pokáním a obrácením měli být pokřtěni Duchem svatým.
Josef se vytrácí do pozadí dějiny spásy plynou má se co ohánět širočinou plodí syny a dcery z rodu Davidova nemůže být nám všem otcem Bůh ano Stanislav
V této době si tedy více připomínáme výzvu k očištění, pokání, k prověření své víry a svého vztahu k Bohu. Nebuďme si tak jisti, jako byli mnozí z farizeů, kteří se na Jana přišli podívat spíše ze zvědavosti, než z upřímné touhy po opravdovém vztahu k Hospodinu.
Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! …“ Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas. Iz 40,3,9a
Jsme konfrontováni s příkladem božího člověka, který díky své víře a touze sloužit Hospodinu byl skutečně vždy tam, kde ho Hospodin chtěl mít, byl vždy takové víry, že si ho Hospodin mohl kdykoli použít pro své cíle.
Každým rokem k nám, bratři a sestry, zaznívají verše uvádějící nás v radostné adventní očekávání. Ústy Jana Křtitele si ve všech čtyřech evangeliích nejčastěji připomínáme Izaiášovo napomenutí k narovnání i vyrovnání stezek našeho nitra, po kterých přichází Bůh.
Jan Křtitel však není historickou postavou, která svoji úlohu již dohrála. Naopak. Je tím, kdo svou výzvou znovu připravuje svět na příchod Ježíše Krista. Výzva obraťte se a čiňte pokání platila nejen v době před více jak dvěma tisíci lety, když Bůh seslal svého Syna na svět, platí vždy pro každou 1
adventní dobu, neboť není možné si upřímně připomínat Boží lásku a narození Ježíše, aniž bychom si současně neuvědomovali svoji hříšnost a nedokonalost. Nakonec se tato Janova výzva dotýká okamžiků posledních, kdy vše bude zváženo a zhodnoceno - a to druhého příchodu Ježíše Krista. Pro tento okamžik platí Janovo upozornění v Lk 3,17: Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným. Advent je jistě doba plná kouzla, očekávání, má své pohádkové kouzlo. Bůh však nechce, abychom propadli tomuto pozlátku. Skrze Jana Křtitele nám zvěstuje své zásadní nároky, jejichž plnění má pro život cenu největší.
Po 12. 11. Přednáška Arabsko – izraelský konflikt, historie a současnost. Přednášející Ing. Karel Sedláček, výkonný ředitel české pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ ČR), působil ve Sderotu jako reportér pro česká media během konfliktu Lité olovo v Gaze. Shodou okolností se přednáška konala těsně před vypuknutím dalšího konfliktu. Bratr Karel upozorňoval na pro Izrael neúnosnou situaci a ukazoval život pod neustálým nebezpečím dopadu raket. Sbírka na podporu sociálních projektů ICEJ v Izraeli činila 1420 Kč.
Miloš Feller, adventní zamyšlení
Ze života sboru Od minulého vydání našeho zpravodaje se toho opět mnoho událo. Jen nejsou zdatní zpravodajové, kteří by vše zaznamenávali i pro ostatní. Pokusím se tedy stručně připomenout jednotlivé události. Ne 7. 10. Den modliteb za pokoj Jeruzaléma – Spojili jsme se k modlitbám při modlitební skupince před bohoslužbami i v tužbách při bohoslužbě.
So 17. 11. Předadventní soustředění sboru na téma Čas nám daný se konalo opět společně se slánským sborem ve středisku Rosa. Z něho přinášíme úvodní zamyšlení bratra Phanuela, které si tak můžeme připomenout i na začátku nového roku 2013.
So 13. 10 Výlet na Vinařickou horu Sešlo se nás poměrně málo, ale užili jsme si to opravdu moc pěkně. Počasí nám po předchozích deštivých dnech opravdu přálo, slunečno, krásný rozhled. Jen déle trvalo, než se podařilo z mokrých větviček vykřesat ohýnek, ale i to se zkušeným sestrám Kamile a Pavle povedlo, všechna čest. Potěšila nás také účast Lenky
St 21. 11. Promítání filmu Příběh Tóry. Rada starších reagovala na nečekanou nabídku tvůrců filmu a domluvila se s nimi na promítnutí tohoto zajímavého filmu i v našem sboru. Rabín Mark Hershenson a rabínka Johanna Hershensonová natočili film, který vypráví o osudu Tór z Čech a Moravy za 2. světové války a po ní a také o osudu židovské komunity v Heřmanově Městci. Hosty doprovázela paní Silvie Wittmannová, která jim
Machové ze slánského sboru, její fotky krásně zachytily radostnou atmosféru při baštění opečených dobrot, při hrách i při následném výstupu na vyhaslou sopku. Ne 14. 10. Koncert Panochova kvarteta se už pomalu stává tradicí, jeho hudba opět přinesla posluchačům radost. tlumočila do angličtiny a také sama některé pojmy v následné besedě vysvětlovala. Po skončení besedy si ještě hosté prohlédli interiér kostela a podívali se též na několik fotografií, na nichž je vidět původní
Pá 26. 10. Novinkou byl koncert Tria Davida Orlowského. Kostel byl nabitý a posluchači nadšeni. Podle vyjádření pořadatelů z Jazz Clubu byli přijetím potěšeni i hudebníci. 2
interiér synagogy. Na závěr paní rabínka účastníkům požehnala.
Kyndlové při Státní opeře. Po ní následovala Česká mše vánoční J. J. Ryby v provedení souboru Resonance pod vedením M. Pospíšilové.
Blahopřání rodičům V neděli 2. 12. 2012 časně ráno se narodil Filípek Kodet. Maminka Olga Kodetová, kterou známe víc pod původním jménem Pelcová, dlouholetá členka našeho sboru, všechny pozdravuje a těší se z Božího požehnání v synkovi. Také my vyprošujeme pro maminku Olgu, tatínka Jaroslava, malého Filípka i velkou sestru Terezku hojnost Božího požehnání. Ne 2. 12. Misijní bohoslužba Na tuto zvláštní bohoslužbu, věnovanou misii, bratr Miloš Feller připravil upravenou liturgii a posloužil zamyšlením na text Ř 12, 1-2 – obnova mysli, bratr farář Phanuel Osweto posloužil kázáním na téma Dej mi napít podle J 4, 1-14. Kéž by slovo o žízni a jejím možném utišení nalezlo odezvu v srdcích posluchačů. O přípravě a průběhu přinášíme též příspěvek, kázání je k dispozici na webu.
Jak vidíte, akcí bylo mnoho, můžeme se těšit na další v novém roce. Jen nezapomínejte o svých zážitcích psát do našeho sborového zpravodaje! Jarmila Chytilová
Zpráva o dětské nedělní skupince
St 5. 12. Přivítali jsme Mikuláše s andělem. Tentokrát Mikuláš nečekal na žádné divadlo, protože
Milí bratři a sestry, Jarmila moc pěkně popsala výlet dětí na Vinařickou horku, tak jsem přišla o konkrétní úkol a téma příspěvku. Zkusím tedy napsat obecnější zprávu o dětské nedělní skupince. Nejen ti, kteří se na jejím vedení podílejí, ale i další bratři a sestry si nemohli nevšimnout, že skupinka dětí je velmi různorodá. Děti jsou různého věku, pocházejí z různého rodinného prostředí. Některé jsou velmi opečovávané, jiné jsou spíše „dětmi ulice“. Některé do sboru přivedli rodiče, jiné sem přicházejí samy. Jsou rozdílné i na první pohled – a můžeme se chlubit velkou barevnou škálou odstínů jejich pleti . Dana, Eva, Katka, Vilma, Jarmila, Lenka, Anička, Stáňa, další pomocníci i maminky dětí jistě dosvědčí, že práce s tak různorodou skupinou není jednoduchá. Jak dát prostor dětem, které nejsou tak průbojné? Jak podpořit ty, které mají ztížený start do života sociálním znevýhodněním, zdravotním hendikepem? Jak dát vědět i těm „drsnějším“, že tu mají místo, a nedovolit jim přitom převálcovat ty klidnější, bojácnější? Sama vím, že ne vždy se nám podaří skupinu ukáznit, propojit. Přesto zažíváme i nádherné chvilky. A věřím, že dobu strávenou na dětských skupinkách si děti ponesou v paměti po celý život. Že jim v těžkých chvílích vzpomínky připomenou, kde lze najít útočiště. Prosím Boha, aby překonával všechna omezení, rozdílnosti, všechnu nedůvěru a hendikepy, se kterými děti do kostela vstupují. A děkuji za to, že Bůh to může činit a činí. Pavla Vlková
už se na děti moc těšil a hned si s nimi začal povídat. Nejprve je sice začal přesvědčovat, že by dárky měli dostat rodiče nebo ti, kdo je ve sboru vedou, ale pak už to šlo pěkně podle nebeského seznamu, který měla sestra Pavla k dispozici. Všechny děti hezky předvedly, co umí – písničku, básničku, jen ty nejmenší, tříleté a mladší museli doprovodit tatínek nebo maminka. Ale Mikulášovi to nevadilo, radoval se s dětmi a těší se opět na příští návštěvu. So 15. 12. 17 hod. Vánoční koncert. Jako první byla na programu Česká mše vánoční od V. Bulíčka, kterou pěkně ztvárnily děti z baletní školy Olgy
3
čas vítaný… máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme … ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci. Pavel totiž vítá ten čas, kterému může dát tvář, který může naplnit smyslem. Navzdory překážkám, zkouškám a protivenstvím. Čas příhodný, čas vítaný. Jestli dokážeme dát času nám danému smysl, naplnit ho, jestli nepromarníme svou šanci, pak jsme doslova vyrvali sebe sama z jeho neúprosného sevření a překročili jeho hranice. Čas není něčím mimo nás, nýbrž sama naše existence je časová, je to náš čas, máme čas. Jak máme ale s časem nám daným naložit jako věřící? V angličtině existuje takový výraz: Effective time management - asi doslova efektivní hospodaření s časem. Podívejme se dále do Bible, abychom slyšeli, co o našem času říká Boží slovo. Ef 5, 15-16 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Náš čas patří Bohu, máme ho k Boží slávě a dává smysl, jen dokud ho dobře využíváme. Prioritou je nejdříve hledat Boží království: Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Mt 6, 33 Abychom poznali, co máme dělat, je důležité se spoléhat na Boha, žalmista nám to připomíná: Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce, Ž 90, 12. V Knize Kazatel mluví pisatel o tom, že Bůh postaví veškeré naše dílo před soud. To nás vybízí, abychom neustále uvažovali, co děláme s časem, který je nám darovaný. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. Kaz 12, 13-14 Modlitba: Hospodine, ty každému z nás dáváš určitý počet dnů, abychom s tímto darem hospodařili jako se svěřenou hřivnou. Dávej nám sílu k tomu, abychom čas nezabíjeli, nepromarnili; abychom těmito dny nešli sami, ale vždy v doprovodu Kristově; abychom čas naplňovali tím, co je z tebe, a ne tím, co je z nás; abychom využívali čas. Děkujeme ti za každou hodinu, za každé nové ráno, za každou chvíli soustředění. Každá hodina je pruh půdy, který máme zpracovat tak, aby přišla dobrá žeň. Požehnej naše dny, abychom je neztratili. Amen.
Čas nám daný Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Kol 4, 5 Na dnešním soustředění se budeme zabývat tématem „Čas nám daný“. Podívejme se do Bible na text, který nás do tohoto tématu uvádí: „Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: ‚V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.‘ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy” 2 K 6, 1-2 Co je to vlastně čas? Odpovídat bychom mohli každý různým způsobem, například čas jako roční doba, léta, věky. Představu o biblickém pojetí času získáváme většinou z kontextu, v němž tyto pojmy potkáváme. Já bych se ale též zeptal: K čemu je čas? Jak s ním máme naložit? Jak ho máme využít? Tady má proti nám určitou výhodu řečtina, jazyk Nového zákona. Má pro tento pojem dva výrazy: chronos a kairos. Chronos je ten čas, který plyne, utíká den za dnem, ba vteřinu za vteřinou a ukrajuje nám tak ze života. To je ten čas, o kterém můžeme říct „má nás“. V NZ je tento výraz používán například u Lk 20, 9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.…“ nebo Sk 14,28 A zůstali tam s učedníky delší dobu. Kontext může dát také význam „zpoždění“ nebo čas otálení a čekání např. Sk 18,20 Ačkoli ho žádali, aby s nimi zůstal delší dobu, on jejich pozvání nepřijal, rozloučil se s nimi …) a 18,23 Když tam pobyl nějaký čas… Kairos, to je - řečeno biblicky – „čas nám svěřený“, respektive „čas příhodný”, čas nám daný, vhodný čas k něčemu, stanovený čas, příležitost, lhůta, okamžik. Např. Zj 10.6 a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce;… Apoštol Pavel ve 2. listu Korintským 6, 1 - 2 cituje proroka Izajáše: „V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc,“ a hned důrazně napovídá: „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ Tato Pavlova slova jsou výzvou, abychom dokázali čas pochopit a uchopit jako šanci. Abychom se časem nenechali jen tak smýkat a jen tak trpně nehleděli, jak nám neúprosně bez přestání ukrajuje z našeho života, ale abychom to obrátili a z času, který „má nás“ učinili čas, který máme my! Naplnit tento čas, učinit ho svým časem, tak zní výzva. „Hle, nyní je čas příhodný.” píše Pavel. Doslovně přeloženo z angličtiny to zní: „ Nyní je čas vítaný!“ (Now is the accepted time.) Pavel tento čas vítá, ačkoli kdybychom text četli dále, neslibuje věci příliš příjemné: Hovoří o soužení, tísni a úzkostech, o vyčerpanosti a tak podobně. A přesto je to pro něj
Phanuel Osweto
Zaslechne-li kdo můj hlas… Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Zj 3,20. V duchu tohoto příslibu jsme připravovali setkání, pro něž prvním podnětem bylo vyprávění na naší společné církevní dovolené. Týkalo se toho, že v nějakém sboru realizují nebo připravují bohoslužbu 4
pro hledající, pro ty, kteří do kostela nechodí, ale pozvání neodmítnou. Myšlenka se zalíbila, a tak jsme ji přijali za svou. V dostatečně velkém předstihu jsme vyhlásili, že na bohoslužbu 2. prosince by se měl každý člen sboru snažit přivést alespoň jednoho svého známého, který do kostela běžně nechodí. Zdálo se, že se myšlenka ujala, lidé přemýšleli, koho pozvou, a tak docházelo k takovým situacím, že se dva stálí členové dohadovali, zda onen pozvaný bude za jednoho či druhého. Nakonec se přece jen dohodli. Když potom nastal 2. prosinec a pět minut před devátou byl kostel plný jak při obvyklé bohoslužbě, mohlo se zdát, že plán nevyšel. Člověk však nemá klesat na mysli a v modlitbách vše předat Pánu. Jen pár minut po deváté již náš prostor hučel jak úl. Noví
trochu otevřít cestu k přijetí myšlenek, které kázání přinášelo. Jistě nebude jednoduché zhodnotit, nakolik se náš záměr podařil, nezáleží jen na nás a ani jen na nových posluchačích. Máme však nyní k nim i k Pánu povinnost na ně nezapomínat ve svých modlitbách. Věříme, že semínka byla zasetá. Některé ohlasy nás mohou naplňovat nadějí a již nyní víme, že pokud uspořádáme podobnou akci na jaře, je o ni zájem. Bude teď na každém z nás zjistit z rozhovorů, co na posluchače zapůsobilo, snažit se jim pomoct přijmout či pochopit myšlenky, které je oslovily. A tím vlastně tento náš projekt stále pokračuje. Věřte, byl to zážitek pobývat v našem pěkně zaplněném kostele, v němž se káže slovo Boží. Již výše jsem zmínil, že se první promluva naší bohoslužby snažila v několika větách postihnout důvody, proč chodíme do kostela a proč věříme. Odpověď nebyla jistě vyčerpávající, také neměla posluchače vyčerpat. Vraťme se nyní k ní ještě jednou a třeba se pokusme přijít i na další důvody: Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Ř 12, 1-2 Úryvek z listu apoštola Pavla obsahuje naléhavou výzvu, apoštol říká, vybízím vás, a my cítíme, že je to naléhavé a že to s námi myslí dobře. Dokonce se odvolává k Božímu milosrdenství. Co to vlastně je milosrdenství? Můžeme jím označit postoj někoho, kdo je tak velkorysý, že dokáže druhému, který se proti němu provinil, odpustit – a navíc milosrdně, tedy vlastně s milým srdcem, s láskou. Boží milosrdenství se projevilo tím, že Bůh dal život svého syna jako výkupné za naše nedostatky a přestupky. K tomuto velkorysému milosrdenství se apoštol Pavel odvolává. Jen nadutec a člověk zamilovaný sám do sebe je neschopný sebekritiky, jen takový si může myslet, že nepotřebuje odpuštění – od druhých lidí, od rodiny, od Pána Boha. My, co chodíme do kostela, bychom takoví být neměli. Ba právě naopak, měli bychom se snažit žít jinak. Ale jak? I na to nám Pavel odpovídá, když píše: přinášejte sami sebe jako živou, svatou, Bohu milou oběť. Ale jakou oběť? Znamená to něco ze sebe či svého těla obětovat? Pochopit to takto, znamená jít po špatné cestě. Apoštol má na mysli obětovat něco ze svého pohodlí, zálib, zaběhnutého režimu, jít a pomáhat druhým, nebýt sobecký, ale myslet více na druhé než na sebe, protože ze sobectví a sebestřednosti vyrůstá nejvíce zla.
známí byli vítáni a uváděni do lavic. Bratr farář postával s úsměvem v předsíni a jen pár minutek po deváté již přicházel k oltáři středem pěkně zaplněných lavic. Všichni máme rádi naši liturgii, ale pro nově příchozí jsme ji zjednodušili a první část postavili na základních kamenech tradiční liturgie, některé části byly zpívané, jiné v podobě modlitby. Druhá část obsahovala především ustanovení, Otčenáš, kající modlitbu a přijímání. Do středu bohoslužby jsme zařadili zpěv manželů Oswetových ve svahilštině a také zpěv dětí a mládeže. Celý průběh bohoslužby
včetně textů sborových písní měl každý účastník možnost sledovat na obdrženém formuláři, podle nějž mnozí i zpívali. Tato bohoslužba se konala na první adventní neděli, a proto její zvěsti bylo také věnováno kázání. Předsunuli jsme však před ně ještě jednu promluvu, jejímž cílem bylo vysvětlit novým příchozím, proč chodíme do kostela, co nám to dává a tím jim alespoň 5
V Písmu najdeme pravdu o sobě i o světě. Víra nás totiž neodvádí od světa, ba naopak, říká nám, jací jsme my a jaký je svět, jací by lidé měli být, aby svět byl jiný. Proto nás také zve pravidelně do kostela, abychom tuto svou víru upevňovali a učili se myslet na druhé, být jim prospěšní, protože spravedlivý a šťastný svět připodobňovaný k Božímu království nevytvoří sobci a egoisté. Člověk sám ale nemá sílu k zásadní proměně, té dosáhne jen s pomocí Boží. A že Bůh s námi při této proměně spolupracuje, když ho o to požádáme, si můžeme uvědomovat při setkáváních v kostele, při bohoslužbách, při čtení Písma, při akcích našeho společenství i ve svém běžném životě. Miloš Feller
Navíc všechny příchozí moc mile překvapila výzdoba kostela. O ni se zasloužily sestry Judith Osweto a Metrine Korček. Bratr Phanuel nám prozradil, že ji připravily tak, jak to bývá zvykem u nich o Vánocích v Keni. Je to taková krása, že o tom v neděli svědčil i bratr František Kupec, který, jak řekl, chodí do sboru již 70 let a ještě nikdy tak krásnou výzdobu nezažil. Nezbývá než říci všem, kteří se na tom podíleli: děkujeme. Vilma Pokorná
Bohoslužby o Vánocích a v Novém roce: 24. 12. 2012 Štědrý den (pondělí) 25. 12. 2012 Hod Boží (úterý) 26. 12. 2012 Štěpán (středa) 1. 1. 2013 Nový rok (úterý)
Poděkování za koncerty i zvláštní zážitek Byla jsem i na Panochovu kvartetu, moc pěkné. Děkuji za zorganizování takového koncertu na Kladně. Ještě větším zážitkem pro mě bylo David Orlowsky Trio. Asi tím, že jsem ještě nic takového naživo neslyšela. Nádhera. Děkuji za zorganizování. Seděli jsme na kůru (kde jsem dosud nikdy nebyla) a já skoro uprostřed. Dívám se dolů, nasvícený kostel z tohoto místa je krásný. Zvednu oči a proti mně, jako by mezi námi nebyla žádná vzdálenost, přímo proti mně Kristus na kříži. Celou dobu v mé výši, já proti němu, on proti mně. Nemohla jsem před ním utéci. Vlastně bych mohla, ale to jsem nechtěla. Dříve jsem si myslela, že mě vidí shora nebo je vedle mne, i všude kolem, i ve mně. Tentokráte poprvé proti mně z očí do očí. Cítím pocit odpovědnosti až zděšení i nadšení. Jsem středem jeho zájmu, jsem mu první na očích. Samozřejmě nemám výsostné postavení. Takhle nás vidí všechny. Zdravím milovaný kladenský sbor Václava Nová
16 hod. 9 hod. 9 hod. 9 hod.
Pravidelná setkání Mezi svátky se konají jen nedělní bohoslužby, ostatní setkání začnou opět po Novém roce. Neděle 8.15 modlitební skupinka 9 hod. bohoslužba s péčí o děti Pondělí 15 hod. setkání seniorů v Domově pro seniory, ul. Fr. Kloze 17 hod. ženská skupinka nad Biblí 17 hod. mužská skupinka lichý týden Středa 9.30 ženská skupinka sdílení - domácí 17 hod. sdílení a modlitby 18 hod. biblická hodina Pátek
9 hod. mimiškolka 16 hod. mladší mládež
Křesťanská poradna je otevřena každou středu od 15 do 17 hodin. Otevřený kostel je k dispozici každou středu od 15 do 17 hodin Úřední hodiny pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 17 hod.
Poděkování za vánoční koncert Těšila jsem se, že po delší době uslyším celou „Českou vánoční mši“ Jakuba Jana Ryby. Přijeli k nám z Prahy malí i velcí umělci a zážitky byly úžasné. Děti předvedly své vystoupení - tančící a zpívající anděly a pastýře, kterým předcházel příchod Marie v požehnaném stavu a Josefa v radostném očekávání narození Pána Ježíše. Děťátko se pak narodilo a Josef s Marií přišli znova a zazpívali nám. Po nich pak zpíval „Rybovku“ celý sbor Resonance i s naším bratrem Phanuelem, který s nimi dříve zpívával, a se sólisty, kteří byli výborní. Zážitek to byl krásný a plný kostel návštěvníků si to užíval.
S přáním Kristova pokoje na Vás ve svých modlitbách myslíme a prosíme, aby Vás Hospodin objal svým otcovským požehnáním. Do nového roku 2013 vyprošujeme Boží ochranu a spokojenost. Z pastoračního dopisu prosinec 2012
Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání: 21. 12. 2012 Red. rada: J.Chytilová, S.Jurek, P.Vlková, H.Fellerová, P.Osweto Neoznačené příspěvky připravila redakční rada
6
