únor 2014 cena 10 Kč,-

Týnecké

LISTY Měsíčník obce Velký Týnec

•

24. ročník

•

leden/únor 2014

•

cena 10 Kč,-

Novoroční úvodník Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha… Snad právě odtamtud pocházela všechna první slova, která jste vyřkli v prvních minutách nového roku. Přeji vám, aby se naplnila, tak jako sklenice, s kterými jste si v tu chvíli přiťukávali. Když už je takhle po Silvestru a z hlavy opadnou všechny ty fáče svátků, táhne mne to ven na novoroční procházku. Asi ta síla slunovratu, která pod nimi zůstala zamotána. Nu, však pojďte se mnou. V lese však smutno, brečlavo. Žádná jiskra na zmrzlém krystalu. Zvedl jsem hlavu a díval se do korun. A tu jsem uviděl jiný les. To vyšší patro. Dub natáhl paži a zlehka si k sobě přitáhl ztepilou borovici. V lehkém větru dvě jiné slečny borovice nakloněny k sobě tiše rozmlouvaly. Mohutný buk si kolem sebe udržoval odstup. Asi samotář. Až za hranicí jeho koruny se rozpustile kývali mladí štíhlí habři. S těmi si rozumím. A tak je obejmu. Jejich kmen spletený z háďat svalů je příjemný i tváři svojí hladkou kůrou. Přemýšlím o podobnosti lidského a lesního společenství. Vzpomenu na staré Slovany a Kelty s jejich mytologií. Náhlý pohyb v korunách mne však vyruší. Veverka přebíhá a přeskakuje z větve na větev. Asi hledá něco na zub. Nebo vyrazila také na novoroční procházku, když je tak teplo. Cizí pach popela. Pruh vykáceného lesa. Procházím mezi pařezy. Je odtud vidět do krajiny. Všude je blízko. Jen cesta mezi pařezy je dlouhá. Vůbec to tu nepoznávám. Má vůbec cenu něco fotit. Napadá mně. Snad jenom srdcem. Uzavřít to uvnitř. Jenže focení je tak lákavé. Dává člověku pocit, že zastavuje čas. Fotkám totiž nerostou vousy ani nepřibývají vrásky. Udělám si fotoalbum stínů. Jak ale ulovit stín pooraných polí nebo rybníka. Musím to ještě promyslet. Když vstupuji zase do pásu stromů, v duchu chválím lesáky, že už nekácejí tak zvaně naholo velké plochy. Přece jen se něco změnilo k lepšímu. Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, ale to už sedím doma za stolem a přemýšlím, jak vás zlákat pro takový pokus. Mohli bychom mu pracovně říkat „Dobrý den“. Představuji si to, asi jako když se rýžuje zlato. Na pánev dáte lopatku bláta a tak dlouho je promýváte vodou, až se špína odplaví a na dně se zaleskne pár zlatých zrnek. A to by bylo to dobré, co jste v tom dni našli. To vezměte a dejte svým blízkým, ať se z toho těší s vámi. Nadávat umí každý, ale chválit jen velcí znalci života. Buďte jimi a chvalte Ho. To velké H tam prostě patří. Rok 2014 je prý podle čínského kalendáře rokem dřevěného koně. Pod tímto názvem si představím jedině koně houpacího. Nadřete se, narajtujete, ale nikam nedojedete. Ponechal bych ho proto Číňanům a vám přeji, aby to byl rok dobrého rozumu a upřímného srdce. Stanislav Denk

Foto. P. Hanuška Druhou lednovou sobotu jste mohli navštívit XII. obecní ples, který se tentokrát odehrával pod taktovkou módy 70. let, diskoték, dancingů apod. Hlavním hostem byla skupina ABBA Revival Rock Show ze Zlína. Nechybělo netradiční předtančení Týnečáků i taneček našich Poupat. O hudební doprovod se starala hudební skupina Trio Bene. Občerstvení měli na starosti týnečtí tenisté a estetické gymnastky. Svého úkolu se zhostily skvěle! V tombole bylo díky štědrým sponzorům přiraveno přes 130 cen. Zvláště jim patří poděkování, neboť nám - kromě jednoho zůstali věrni a navíc se přidali další. Nesmírně si toho vážíme. Ples navštívilo přes 450 návštěvníků. Jaké téma bude příště? Country ve všech podobách.

ČECHOVICKÉ PLÁNY NA ČTRNÁCTÝ ROK Počátek kalendářního roku je většinou dobou, kdy se spřádají plány. Ještě se nic neděje, ale základní nitky je třeba napnout, aby se mezi nimi dal utkat vzor. Každý dobrý hospodář přemýšlí, jak zvelebit, co mu svěřeno. Ale od plánů k realizaci je někdy dlouhá cesta plná překážek, trní a zásahů vyšší moci. Nejdůležitější pro Čechovice je dokončení rekonstrukce kanalizační sítě. Páteř této sítě je napojena na čističku ve Velkém Týnci. Je třeba vyměnit staré potrubí uvnitř obce a to se neobejde bez kopání. Teprve potom lze upravovat chodníky a zelené plochy. Dotace od Ministerstva zemědělství ČR je pro nás přichystána. Jen musíme provést výběrové řízení a doložit všechny dokumenty s tím spjaté. A toto zásadní dílo konečně dokončíme. Jeho hodnota je 12 milionů. Dotace by měla činit 9 mil. a 3 mil. musíme dodat z vlastního rozpočtu. Ještě nějakou korunu si tam šetříme na úpravu chodníků v ulici Na Návsi. A navíc! Dokončení kanalizace musíme letos zvládnout, protože Olomoucký kraj chce za-

řadit rekonstrukci silničního průtahu obci do svých priorit na rok 2015. Ani to nebude úplně jednoduchá stavba, protože se musí opravit opěrné zdi v korytě Týnečky. Tady bych chtěl také upozornit, že na novou silnici se vztahuje stavební uzávěra v délce 7 let. Prakticky to znamená, že nebude možno ji po tu dobu překopávat nebo podkopávat. To je důležitá informace pro občany v ulicích Týnecká, Ke Mlýnu a Na Návsi. Pokud máte v úmyslu se připojit k obecnímu vodovodu, učiňte tak určitě letos! V roce následujícím to už ve výše jmenovaných ulicích nepůjde. Kromě těchto stěžejních akcí chceme žádat o dotaci na dětské hřiště. To staré v zahradě bývalé školky už dosluhuje. Nové by se mělo zbudovat za úřadovnou. Loni jsme tam vysadili živý plot, abychom prostor oddělili od komunikace. Kromě plánů však někdy člověk spřádá i sny. Mezi ten můj patří cyklostezka z Čechovic do Komárova. Pokaždé, když jedu na kole po silnici domů, tak ji tam vidím. Sním si o tom,

jak se po ní dostanou děti bezpečně do školy, starší lidé na nákup a v neposlední řadě maminky s kočárky do rodinného centra. V předchozích dvou letech se podařilo vykoupit pozemky pro její stavbu a dokonce i vyřídit stavební povolení. Teď už jen sehnat peníze. Tak kolem 5 mil. Ještě budu ale muset počkat, protože obec čeká jedna zásadní investice do infrastruktury a tou je rekonstrukce čistírny odpadních vod. Čistička byla postavena někdy v 80. letech minulého století a její technologie je poněkud zastaralá. Teď právě probíhá výběrové řízení na zhotovitele. Projektanty stanovená cena díla je 25 mil. Kč bez DPH. Dotace činí nějakých 16 mil. Kč. Pevně věřím, že soutěží cenu stlačíme minimálně o 5 mil. Kč. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Držme si navzájem palce, ať je nám v naši obci milo a krásně.

4 - Obecní policie Velký Týnec informuje 10 - Za Marií Kremláčkovou 19 - Vánoční jarmark zakončilo předání dárků 20 - Masopust – Vodění medvěda a Pochovávání basy

Stanislav Denk, místostarosta obce

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

l

iá r e S

Starosta Velkého Týnce Petr Hanuška v rozhovoru pro Deník říká:

Za posledních 25 let jsme ušli kus poctivé a tvořivé cesty Rozhovor se starostou Obce Velký Týnec Petrem Hanuškou vedla Petra Pášová Kdybyste měl jmenovat nejdůležitější věc, již teď v obci máte vykonat, která by to byla? Věc? Spíše věci! Stojí před námi několik velkých úkolů. Právě dolaďujeme podpisy dotačních smluv na rekonstrukci a modernizaci čistírny odpad-ních vod, dostavby kanalizace v místní části Čechovice a obnovy centrální části Velkého Týnce. Kdo má s dokládáním vyžadovaných dokumentů zkušenosti, dobře ví, že jde o poněkud složitější práci. A jako „vedlejšák“ hodláme dát do pucu fasádu společen-ského domu včetně výměny oken, totéž nás čeká u hasičské zbrojnice – tam navíc obměňujeme čtvery velká vrata. Musíme položit nový asfaltový koberec na komunikaci a opravit chodníky v ulici Na Zabrání ve Vsisku, vyměnit okna v mateřské škole, vybavit dětské hřiště v Čechovicích. A pokud zůstane nějaká koruna navíc, rádi bychom pomohli stavebníkům v nových lokalitách s instalováním veřejného osvětlení či rekonstruovali chodníky v dalších týneckých uličkách a zákoutích…

Co považujte za největší úspěch vaší obce, kterého se v poslední době podařilo dosáhnout? Víte, rozděluji mé působení, resp. činnost zastupitelstva obce do takových dvou oblastí. První je obnova domovního fondu, dostavba inženýrských sítí, rekonstrukce chodníků a cest a dalšího vybavení naší obce. Druhá pak je společenský a kulturní život, tedy to, zda naše domovina skutečně žije, zda se v ní lidé cítí dobře, zda mají dostatek podnětů k zábavě, sportu, prostě k využití volného času. A zda si starousedlíci i novousedlíci vytvářejí pouto k místu, jež by jim bylo vlídným domovem. Do té první skupiny bych zařadil modernizaci a dostavbu sportovního areálu u zrekonstruované Základní školy Milady Petřkové (sportovní hala, tenisové kurty, hřiště na plážový volejbal). Zbudování vodovodní sítě v celé obci. Ruku

v ruce s Olomouckým krajem jsme zrekonstruovali průtahové komunikace, chodníky a vybudovali cyklostezku ve čtyřech ulicích, resp. vytvořili základ pro vytvoření skutečně moderního centra naší obce. Pokud se týká toho druhého okruhu, odpovědět by měli do jisté míry naši obyvatelé. Ale podle mimořádného zájmu zdejších i cizích mladých lidí o pozemky a stavby rodinných domů soudím, že Velký Týnec je příjemným místem k životu. Co je podle vás největším problémem vašeho současného starostování? Asi bych měl žehrat jako někteří kolegové na zvýšenou míru byrokracie, na přenášení povinností shora směrem dolů na místní správu. Snažím se tento trend brát s nadhledem jako součást mé běžné práce. Pořád mám na mysli, že nejpodstatnější je služba lidem, kteří mi dali svou důvěru. Mým velkým snem je přeměnit Týnec na takové malé Rakousko, ale na jeho splnění ještě potřebuji ještě několik let. Máme ulice, kde silnice a chodníky nejsou v dobrém stavu. Tam cítím svůj dluh. Snažím se ale lidem vysvětlit, že pokud budou skutečně trpěliví, pokud nedojde k propadu státních financí jako v roce 2009, pokud zastupitelé potáhnou za jeden provaz, tak se dočkají splněných svých požadavků a představ v celkem dohledné době. To Rakousko berte s určitým nadhledem. Jeden kamarád říká, že se nic nemá přehánět – ani s tou rakouskou či německou precizností. A navíc – projížděl jsem obcemi jižního Rakouska před několika málo dny a porovnával, jak to vypadá tady a tam. Bez nějakého prsení jsem s radostí - když jsem se vracel přes jižní Moravu domů - konstatoval, že jsme za těch necelých dvacet pět polistopadových let urazili při všech politických a jiných karambolech kus poctivé a tvořivé cesty! Obyvatelé obcí dnes často trpí nedostatkem kulturního vyžití. Jak je to u vás? Pečujete o své obyvatele i po kulturní stránce? Daří se u vás spolkům a kulturnímu životu? Tak na tuto otázku by měli opět spíše odpovídat mí spoluobčané. Za vedení obce a celé zastupitelstvo musím říct, že společenské, kulturní a sportovní vyžití týneckých obyvatel je naší prioritou. Finančně, organizačně i prostory podporujeme činnost organizací, spolků i oddílů. Skvěle u nás pracují hasiči, národopisný soubor Týnečáci, klub seniorů, zahrádkáři, mateřské centrum i sportovní oddíly (estetické gymnastky, fotbalisté, volejbalisté, tenisté, hokejisté). Agilní je kulturní komise, která organizuje řadu malých i větších akcí, k nimž patří kupříkladu vinný košt, gulášové a pivní slavnosti, buchtobraní, Týnecký kulturní

advent a Vánoce s řadou koncertů. A pokud jde o akce organizací, Týnečáci pořádají tradiční folklorní akce jako vodění medvěda a pochovávání basy, kácení máje ad., fotbalisté tvarůžkové slavnosti, maminky pak vánoční jarmark, seniorky vánoční výstavu. Provozujeme kino, ve všech třech místních částech nabízíme knižní novinky v místních knihovnách. Pro zajímavost: letos se do Týnce můžete vypravit na koncerty Pavla Šporcla, Věry Špinarové či Marka Ztraceného. Straší vás odliv obyvatel z obcí do velkých měst a aglomerací? Nemáte strach, že se vesnice zcela vylidní? Máte možnost, jako starostové, s tím vůbec něco udělat? Nestraší. Když jsem nastoupil v roce 2002 na obec jako místostarosta, v obci žilo 2190 obyvatel. Dnes napočítám o 600 duší více. Zažíváme opačnou starost. Nehodláme obec více rozšiřovat, spíše budeme tlačit na modernizaci stávajícího domovního fondu. Zkuste vyjmenovat tři důvody, proč se právě ve vaší obci dobře žije? Myslím, že první je nasnadě. Strategická poloha v bezprostřední blízkosti krajského města a napojení na dálniční síť. Druhá na tu první navazuje. Na rovné Hané přijedete do vesnice ležící v členitém terénu, kterou stráží vrch Hradisko a les Chlum, jenž nabízí možnost výšlapu do krásné přírody. A třetí? Dostupnost všech služeb, které potřebujete

k běžnému každodennímu životu. Řada místních obchodů, které v těchto měsících procházejí modernizací, resp. supermarket ležící na našem katastru či svatební centrum, které patří k největším v republice. Nechybí síť pohostinských zařízení, zdravotní středisko, kadeřnické služby. Lidem jsou k dispozici nesmírně šikovní řemeslníci. Kdybyste si mohl vybrat nějaké místo na světě, kde byste chtěl žít, a nesměla by to být vaše obec, kde by to bylo? Nechci být své obci, ve které žiji 26 let a k níž jsem upřímně přilnul, nevěrný. Pokud bych si mohl ale vytvořit přechodný domov, rád bych část svého času trávil někde na horách. Nemusí to být vysoko. Stačí tak pět set, šest set metrů nad mořem. Výběr místa by však byl velmi obtížný. Líbí se mi totiž v naší zemi řada míst. Když někam jedeme, moje paní s odkazem na jeden film říká: Zase se kocháš! A ta místa? Šumava s úžasnou Kvildou, Josefův Důl na Liberecku, Broumov a Náchodsko ve východních Čechách, Králicko, Rožnovsko s celým Valašskem, Slovácko. A v poslední době hlavně Luhačovicko. Jak říkám, naše vlast, její krajina i lidská sídla jsou prostě ve valné většině spanilá. Jen si to vnímání nesmíme nechat kalit permanentně blbou náladou. Vyšlo v Olomouckém Deníku 27. ledna 2014

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 120 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy: [email protected], [email protected] TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 1-2. Vyšlo v únoru 2014. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail: mistostarosta@ velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

3

NOVÉ KNIHY Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Ashford, J.: Gwendelina 2. Bauer, J.: Zachraňte krále 3. Bliefert, U.: Zrádný anděl 4. Brown, D.: Inferno 5. Březinová, A.: Císařské spiknutí 6. Clarková, M. H.: Za bílého dne 7. Cristen, M.: Flanderská pečeť 8. Diener, M.: Strážkyně královských tajemství 9. Gómez-Jurado, J.: Vykonavatel 10. Irving, J.: V jedné osobě 11. Kepler, L.: Paganiniho smlouva 12. Kessler, L.: Děla u Cassina 13. Kessler, L.: Závod tanků 14. Kramer, K.: Princové mají přednost

15. Läcberk, C.: Strážce majáku 16. Luptonová, R.: V plamenech 17. Lutz, J.: Pulz 18. May, P.: Skála 19. Meister, D.: Vymítač duchů 20. Mistři thrilleru 21. Mornštajnová, A.: Slepá mapa 22. Nesser, H.: Čtvrtá oběť 23. Parker, R.: Ukolébavka 24. Ptáčková, J.: Spravedlnost má zpoždění 25. Smith, M. A.: Vymítač lží 26. Sparks, N.: To nejlepší z nás 27. Walden, L.: Posvátná přísaha 28. Walko: Nová dobrodružství z Myšákova

Naučná literatura 1. Brdička, J.: Vladimír Ráž 2. Eaton, J.: Tradiční a netradiční háčkování 3. Küntzel, K.: Chci to vědět 4. McCormick, G. M.: Vyšívání krok za krokem

5. Moučková, K.: Fejetony 6. Priou, N.: Babiččiny dobré rady 7. Špičák, V.: Bydlení pro alergiky

´ VELKY´ TYNEC

KINO RYCHLE A ZBĚSILE 6 Vin Diesel a Paul Walker v hlavních rolích akčního krimi thrilleru Produkce USA, 130 minut, přístupno od 12 let, titulky, vstupné 50,- Kč

7. února 18:00 hod

DO POHÁDKY ZA ZVÍŘÁTKY Představení pro MŠ

Připravila Marta Ivančíková

Místní knihovna Vsisko

14. února 10:00 hod

Produkce ČR, vstupné 10,- Kč

Beletrie dospělá 1. Georgette Heyerová: Sylvestr 2. Marcela Mlynářová: Zač je života loket 3. Roman Cílek: Úkol spolehlivého kata 4. Anna Březinová: Nehodná dcera rodu Smiřických

5. James Patterson: Provinilé manželky 6. Lenka Teremová: Prstýnek z levandule

ANNA KARENINA Nesmrtelný příběh ženy, kterou zahubila láska. Romantické drama. Produkce VB, FRA, 130 minut, přístupno od 12 let, vstupné 50,- Kč


Beletrie dětská 4. Gabriela Kopcová: Abecední hrátky se zvířátky 5. Susa Hämmerle: Nemocnice 6. Zlaté příběhy čtyřlístku

1. Irena Landau: Klárka a Kubík v zoo 2. Devatero vílích pohádek 3. René Gosciny: Obelix & spol.

COLETTE Milostný příběh zajatců Viliho a krásné židovky Colette vypráví o osudu tajné lásky v prostředí hrůzy a smrti.

Připravila Eliška Navrátilová

SLOUPEK POEZIE Nanao Sakaki

Produkce ČR, Slov., 125 minut, přístupno od 12 let, vstupné 50,- Kč


TOM SAWYER Dobrodružný, rodinný film z malebného prostředí se známými výtržníky.

*

Produkce GER., 106 minut, vstupné 50,- Kč

Máš-li čas na mluvení Čti knihy Máš-li čas na čtení Jdi do hor, pouští a k moři Máš-li čas na chození Tanči a zpívej Máš-li čas na tančení Tiše seď, Šťastlivý Blázne


Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání. Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec

Kjóto 1966

ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsíci lednu a únoru blahopřejeme k životním výročím Lednoví oslavenci: 60 let pan Milan Navrátil z V. Týnce paní Marie Králová z V. Týnce pan Miloš Bárta z V. Týnce

81 let Františka Mačáková z V. Týnce 82 let paní Marie Doleželová z V. Týnce pan Jan Horák z V. Týnce pan František Skopal z V. Týnce

65 let pan Josef Šrahůlek z V. Týnce pan Milan Hrabinec ze Vsiska

84 let pan Antonín Konečný z V. Týnce

70 let paní Marie Somolová z V. Týnce

86 let pan Miroslav Prečan z V. Týnce

75 let pan Jan Grézl z V. Týnce

90 let paní Božena Divinová z V. Týnce

Únoroví oslavenci 65 let Paní Marie Kolářová z V. Týnce Paní Eva Šimonová z V. Týnce 70 let Paní Marie Zavadilová z V. Týnce 75 let Pan Jan Habarta z V. Týnce 80 let Pan Radomír Mačák z V. Týnce

81 let Pan Vlastimil Valouch z V. Týnce 82 let Paní Marie Zapletalová z V. Týnce 83let Paní Věra Raimrová z Čechovic Pan Jaroslav Janiga z V. Týnce 85 let Paní Květoslava Navrátilová z V. Týnce

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

OBECNÍ POLICIE VELKÝ TÝNEC INFORMUJE Hned na úvod bych rád všem popřál hodně štěstí a mnoho úspěchů v novém roce 2014. Odstranění vraků z komunikace Problematika autovraků není vůbec jednoduchá a není vždy snadné vypořádat se s konkrétním problémem dle platné legislativy. Jsem proto rád, že z ulice Revír v Čechovicích byl odstraněn vrak vozidla, který zde po dlouhou dobu narušoval vzhled obce. Po vyvěšení veřejné výzvy byl kontaktován majitel vozidla, který vrak dne 6. 1. 2014 na své náklady odstranil.

názor a mám i pochopení pro jejich konkrétní potřeby při parkování vozidel. Byl jsem však vyzván vedením obce, abych situaci začal řešit intenzivněji, a proto nejpozději od začátku února 2014 budu jako strážník obecní policie postupovat z úřední povinnosti; zjištěné přestupky zdokumentuji a oznámím příslušnému správnímu orgánu.

stupek lze uložit pokutu do 500.000,Kč). Ještě jednou bych proto chtěl vyzvat všechny řidiče (především ty, kteří mají vytvořená parkovací místa před domy, popř. vlastnící průjezd, garáž, zahradu s možností parkování atd.), aby svá vozidla parkovali především na těchto místech. Na hlavních tazích v obci by potom řidiči měli stát pouze po nezbytně

Nový občanský zákoník a problematika nálezů Tak jako asi dnes mnoha institucím, ale i jednotlivcům, přináší nový občanský zákoník mnoho nového do současné právní úpravy, která se týká nálezů movitých věcí. Nový zákon č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) upravuje tuto problematiku v §§ 1051 až 1062. Naše obec se na tuto změnu již připravuje a v některém z budoucích čísel Týneckých listů Vás budu podrobněji informovat, jak se nové paragrafy dotknou běžných občanů. Již nyní bych se s vámi rád podělil o novou informaci, kterou jsem obdržel od Policie České republiky. Týká se nálezů občanských průkazů, popř. jiných dokladů totožnosti. Policie již tyto doklady nepřebírá, a dle jejího stanoviska je povinností nálezce věc vrátit majiteli (pokud je znám). Současně policie nepřebírá ani jiné nálezy a veškerou odpovědnost klade na nálezce samotného dle platného nového občanského zákoníku. Výše uvedené se samozřejmě netýká věcí, které jsou zajištěny nebo nalezeny v souvislosti s trestnou činností, což však bude v praxi někdy těžké vyhodnotit. Nezbývá než počkat několik týdnů, než se celá problematika ujasní a jednotlivé instituce vydají vnitřní směrnice, které budou v souladu s nově platnou zákonnou úpravou. Parkovánína hlavních silničních tazích obcemi S novým rokem bych také chtěl připomenout, že jsem byl vyzván zastupitelstvem obce a současně i řadou občanů, abych se zabýval parkováním vozidel na hlavních silničních tazích obcemi, přičemž ponejvíce se jedná o řešení situace na ulici Masarykova a Grygovská ve Velkém Týnci. Dovoluji si vás proto cestou Týneckých listů upozornit na budoucí postup obecní policie při zjištění přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Upozornění se týká především dopravní situace na hlavních silničních tazích obce Velký Týnec. Po nesčetných oznámeních, stížnostech a diskuzích s mnoha spoluobčany si troufám tvrdit, že již znám jejich

Jízda na jízdním kole a chodci pohybující se na komunikaci Nejrozšířenější přestupky: stání na chodníku nedodržením § 53 odst. 2) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a to nerespektováním ustanovení, které uvádí, že jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak; nedovolené stání na komunikaci (především na hlavních silničních tazích) porušujícím § 25 odst. 3) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a to nerespektováním ustanovení, které uvádí, že při stání musí zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy; úplné zablokování komunikace omezení obecného užívání místní komunikace v rozporu s § 19 odst. 5 nebo § 24 porušením § 42a odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (za tento pře-

Mgr. Filip Raclavský strážník Obecní policie Velký Týnec

PONDĚLÍ & STŘEDA

ky, může témuž správnímu orgánu písemně a ve stejné lhůtě 15 dnů sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla, jenž řídil vozidlo v době projednávaného skutku. Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení a do určité míry je vnímáno jako forma nezbytného šetření správního orgánu za účelem zjištění osoby řidiče. Účelem takovéhoto postupu správního orgánu je vést řízení co nejjednodušším a rychlým způsobem. Tedy vyzve se provozovatel vozidla k zaplacení pokuty v dané lhůtě 15 dnů, s poučením, že má možnost oznámit, kdo vozidlo v dané době řídil. Pokud tak neučiní je povinen pokutu zaplatit sám provozovatel vozidla. Nechtěl jsem vás příliš zatěžovat výkladem postupu správních orgánů, ale pouze ukázat, jak se celá věc bude řešit. Z pohledu obecní policie se nejedná o žádnou velkou zátěž. Např. po telefonickém oznámení, že konkrétní vozidlo parkuje na chodníku, stačí jen přestupek vyfotografovat a do již vytvořeného formuláře doplnit nezbytné údaje (datum, čas, místo přestupku a pořízenou fotografii). Již se ani nezjišťuje, kdo je provozovatelem vozidla - uvádí se pouze registrační značka. Vše se odesílá elektronicky datovou schránkou a tím odpadají i další náklady jak finanční, tak časové. Jak už jsem dříve uvedl (zde v Týneckých listech), sankcionování je vždy až ta poslední možnost. Bohužel však nemám na výběr a musím se výše uvedenými oznámeními zabývat. Chtěl bych vás proto požádat o dodržování pravidel silničního provozu a tím se vyhnout oznámením občanů, se kterými nebudu moci jako strážník naložit jinak, než je dále oznamovat správnímu orgánu Magistrátu města Olomouce.

10:00 – 17:00 hod.

725 544 540 [email protected]

nutnou dobu; nejlépe se zapnutým výstražným osvětlením signalizujícím překážku provozu s nepříliš dlouhou dobou trvání; na chodnících pro chodce je parkování zakázáno zcela. Obecní policie sice má oprávnění řešit (pokutovat) tyto přestupky, ale z praktického hlediska to není vždy možné. Především proto, že se mnohdy nelze s řidičem nebo provozovatelem vozidla zkontaktovat ihned na místě. S novelizacemi zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. se ve výše uvedených případech postupuje dle § 125f odst. 2 písm. a) správní delikt provozovatele vozidla. Důvodné podezření ze spáchání přestupku, potažmo správního deliktu provozovatele vozidla je oznamováno dle § 10 odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii správnímu orgánu obce s rozšířenou působností k dalšímu projednání (Magistrát města Olomouce, Odbor agendy řidičů a motorových vozidel, Oddělení drobných přestupků v dopravě). Dle metodiky dopravně-správního odboru Ministerstva dopravy ČR potom správní orgán může postupovat a také postupuje zjednodušeným způsobem. Magistrát města Olomouce bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky (pokuty); určená částka - složenka je splatná do 15 dnů ode dne doručení předmětné výzvy. Neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku správnímu orgánu, který jej vyzval k uhrazení určené část-

Na tomto místě bych chtěl pouze apelovat na občany, aby při jízdě na kole dodržovali stanovené předpisy; to stejné potom platí o chůzi po komunikaci. Jde mi především o situace, kdy je snížená viditelnost (mlha, večer, noc atd.). Každý by se měl zamyslet nad tím, zda při pohybu na komunikaci je či není dostatečně viditelný. Zaznamenal jsem řadu případů, kdy se jak cyklisti, tak i chodci pohybovali na špatné straně komunikace a označeni nebyli vůbec; a to včetně dětí! Nebudu se detailně rozepisovat a uvádět, co všechno se může stát, a o kolik lépe je člověk viditelný, pokud je dobře označen (popř. osvětlen). Na toto téma již byly publikovány nesčetné výzkumy a články v různých periodicích. Jde mi jen o jediné. Prosím, ve vlastním zájmu, pořiďte si jakékoli reflexní doplňky a používejte je. I jednoduchý reflexní pásek na suchý zip (za pár korun), který si umístíte na nohu, na ruku nebo na ruksak, vás může ochránit a pomůže předejít kolizi s automobilem. Je nanejvýš vhodné pořídit reflexní doplňky pro děti a seniory; avšak reflexní označení je velmi důležité i u osob, které se vracející z restaurací, většinou v pozdních nočních hodinách. Je prokázáno, že řidiči vozidel zaznamenají reflexní doplňky o 100200 metrů dříve, než běžné oblečení bez nich. Prosím myslete na to, až se budete příště vracet v noci domů! Filip Raclavský

TÝNECKÉ LISTY

Obecní servis

5

ÚŘAD PRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY Krajská pobočka v Olomouci Vejdovského č.p. 988/4 779 00 OLOMOUC 9

OZNAMUJE změnu adresy pracoviště referátu dávek pro osoby se zdravotním postižením Kontaktního pracoviště Olomouc Krajské pobočky Úřadu práce České republiky v Olomouci od 20.1.2014, a to následovně: tř. Kosmonautů 989/8, 779 00 Olomouc.

Charitní pečovatelská služba v Tršicích a okolních obcích Již čtvrtým rokem působí Charitní pečovatelská služba, která má své zázemí na faře v Tršicích, přímo v domácnostech uživatelů služby, a to v obcích: Tršice (Lipňany, Vacanovice, Zákřov), Lazníčky (Hambálek), Výkleky, Doloplazy, Velký Ujezd, Daskabát, Veký Týnec (Vsisko, Čechovice, Hostkovice). Naše služba nabízí pomocnou ruku i srdce zejména seniorům, ale i ostatním dospělým lidem se zdravotním postižením, kteří vzhledem ke svému věku, nemoci či postižení potřebují pomoc jiné osoby, tak, aby mohli důstojně žít ve svém domácím prostředí. Dále se snaží zachovávat jejich sociální vazby, podporovat jejich běžný způsob života a dodávat psychickou či duchovní podporu v jejich aktuální životní situaci. Pomůžeme Vám při: • Osobní hygieně a oblékání • Přípravě a podání jídla, dovozu obědů • Úklid domácnosti • Zajištění nákupů • Obstarání pochůzek (např. na poštu, do lékárny, aj.) • Doprovodu k lékaři, na úřad, při procházkách atd. Nově zajišťujeme v případě využití výše uvedených úkonů tyto doplňkové služby: • Přeprava služebním vozidlem • Dohled Nabízíme také základní sociální poradenství, informace o kompenzačních pomůckách. Provozujeme půjčovnu kompenzačních pomůcek (zapůjčujeme např. polohovací lůžko, antidekubitní matrace, vozík, toaletní židle, chodítka, atd.). Pro potřeby uživatelů jsme k dispozici v pracovní dny od 7:00 do 15:30 hodin. Mimo tuto dobu a o víkendech jsou jednotlivé pečovatelské návštěvy poskytovány po vzájemné dohodě, nejpozději však do 20:00 hodin. Naším cílem je především poskytování kvalitní péče, tak, aby byli uživatelé spokojeni a mohli zůstat co nejdéle ve své domácnosti, v kruhu své rodiny, v prostředí, na které jsou zvyklí. Kontaktní osobou pro podání podrobnějších informací o pečovatelské službě a pro její zavedení je: koordinátorka a sociální pracovnice Mgr. Alena Pírková, tel. 734 435 073 Nutná telefonická domluva předem Více informací můžete najít na www.olomouc.charita.cz/socialni-sluzby-STH

6

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

DAŇ Z NEMOVITÝCH VĚCÍ - NOVINKY OD 1. 1. 2014 Dnem 1.1.2014 nabývá účinnosti zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb., kterým se mění mimo jiné i zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), především v návaznosti na změny, které v soukromém právu přináší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“). Uvedenou novelou dochází k některým významným změnám, mimo jiné i s dopadem na stanovení daně. U některých poplatníků dojde ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně ve smyslu § 13a odst. 1 zákona, ačkoliv žádnou nemovitost nenabyli ani nepozbyli. I tito poplatníci však mají povinnost podat daňové přiznání na rok 2014. A to dokonce i tehdy, když u nich dojde ke snížení daňové povinnosti. 1. Změny ovlivňující výši daně, u nichž má poplatník povinnost podat daňové přiznání za rok 2014: 1. Snížení daňové povinnosti: • Stavby vleček jsou od 1.1.2014 předmětem daně z pozemků jako zpevněné plochy pozemků užívané k podnikání, nikoli předmětem daně ze staveb. • Některé stavby nejsou od 1.1.2014 předmětem daně ze staveb a jednotek, neboť nejsou zdanitelnou stavbou podle zákona, tj. budovou nebo inženýrskou stavbou uvedenou v příloze zákona. Jedná se např. o tzv. plošné stavby, které se nacházejí na jiných druzích pozemků, než je zastavěná plocha a nádvoří nebo zpevněná plocha. • Za nadzemní podlaží pro výpočet sazby daně u staveb užívaných k podnikání se již nepovažuje takové nadzemní podlaží, jehož zastavěná plocha je menší než 1/3 zastavěné plochy stavby. U některých staveb pro podnikání tak dochází ke snížení počtu podlaží. 2. Zvýšení daňové povinnosti: • Pozemky určené k zastavění zdanitelnými stavbami, osvobozenými od daně ze staveb a jednotek podle § 9 odst. 1 písm. i) a j) zákona budou od 1. 1. 2014 (na rozdíl od stávající právní úpravy) po dobu, než bude stavba dokončena, zdaňovány jako pozemky stavební. Jedná se o pozemky určené k zastavění stavbami, které doposud nebyly předmětem daně ze staveb, jako jsou stavby vodáren, úpraven vody, kanalizačních zařízení, rozvodných zařízení, nebo stavby pro veřejnou dopravu. Jedná se zde o stavby zdanitelné daní z nemovitých věcí, tj. budovy nebo vybrané inženýrské stavby. Nebude-li takováto stavba dokončena v roce 2013, poplatník je povinen uvedenou změnu zohlednit v daňovém přiznání na rok 2014. • Je-li vlastníkem pozemku pod bytovým domem rozděleným na jednotky subjekt, který není vlastníkem žádné z jednotek, je tento pozemek předmětem daně z pozemků a poplatníkem daně je vlastník pozemku bez ohledu na to, že je pozemek zastavěn stavbou. Tento poplatník je povinen na zdaňovací období 2014 podat daňové přiznání. Výjimkou je případ, kdy je tento pozemek ve vlastnictví státu nebo ve vlastnictví té obce, na jejímž území se nachází, neboť pak je od daně osvobozen a není povinnost toto osvobození uplatnit v daňovém přiznání. 3. Změna osoby poplatníka: • Zatímco do roku 2013 byly poplatníky daně za nemovité věci, tvořící jmění podílových fondů či fondů obhospodařovaných penzijní společností, investiční či penzijní společnosti obhospodařující tyto fondy, jsou od 1.1.2014 poplatníky daně přímo tyto fondy, jimž proto vzniká povinnost podat daňové přiznání na rok 2014.

Poplatníkem daně je tedy nově: - podílový fond - fond obhospodařovaný penzijní společností, samozřejmě pouze za nemovité věci, tvořící jmění těchto fondů. Za nemovité věci, které jsou ve vlastnictví investičních či penzijních společností, které fondy obhospodařují, jsou poplatníky nadále tyto společnosti. 2. Změny ovlivňující výši daně, u nichž nemá poplatník povinnost podat daňové přiznání za rok 2014: • Poplatníkovi, který vlastní kromě bytu/nebytového prostoru a podílu na společných částech domu i podíl na společném pozemku přesahujícím zastavěnou plochu domu nebo na pozemku, který je užíván spolu s jednotkou a je ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě, se daň nepatrně zvýší. Stane se tak v důsledku použití vyššího koeficientu 1,22 při stanovení upravené podlahové plochy pro základ daně ze staveb a jednotek, zohledňujícího existenci tohoto společného pozemku, který již nebude předmětem daně z pozemků. Přepočet daně provede správce daně automatizovanou konverzí, daň vyměří z moci úřední a novou výši daně poplatníkovi sdělí rozhodnutím, zpravidla hromadným předpisným seznamem, případně platebním výměrem. Nedojde-li tedy u poplatníka k jiným změnám, nevzniká mu povinnost podat daňové přiznání na rok 2014 za již dříve přiznané jednotky. • Poplatníkem se stává také (rozšíření okruhu poplatníkův souladu s novým občanským zákoníkem): - pachtýř - stavebník u pozemků zatížených právem stavby (tj. ten, v jehož prospěch bylo právo stavby zřízeno) - svěřenský fond, ale protože takový subjekt nebude existovat 1.1.2014, bude existence takového subjektu ovlivňovat daňovou povinnost nejdříve na zdaňovací období 2015. • Změna režimu v případě nezvolení společného zástupce u nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví – správce daně vyměří spoluvlastníkům daň za jejich spoluvlastnické podíly z moci úřední. 3. Změny formální, bez dopadu na výši daně, které vyplývají z nových pojmů občanského zákoníku: • změna názvu daně na daň z nemovitých věcí, která se skládá z daně z pozemků a z daně ze staveb a jednotek • změny názvů předmětů daně ze staveb a jednotek: - zdanitelná stavba, tj. budova nebo vybraná inženýrská stavba, - jednotka (v daňovém přiznání se uvádí jako byt nebo nebytové jednotky členěné podle využití) • změny označení a logického uspořádání některých právních důvodů osvobození, zpravidla bez dopadu na trvající, již dříve poskytnutá osvobození. 4. Změna režimu v případech úmrtí poplatníka ve lhůtě pro podání daňového přiznání – daňové přiznání za zemřelého, byl-li povinen jej podat a tuto povinnost nesplnil, podává osoba spravující pozůstalost.

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

7

Lednová výročí středomoravského regionu Před 90 lety – dne 3. ledna 1924 zemřel v Prostějově Jiří WOLKER, básník, prozaik a dramatik. Rodák z Prostějova se narodil 29. března 1900. Maturoval na gymnáziu v r. 1919 a poté odešel studovat do Prahy na právnickou fakultu. Už od mládí trpěl krční chorobou, kterou nevyléčil ani dvojí pobyt u moře, ani letní skautský tábor v lesích u hradu Lipnice na Vysočině. Od dětství trávil každoročně prázdniny u svých prarodičů Anežky a Jiřího Skládalových, až do r. 1922 v domě „Na krásné vyhlídce“ v ulici St. Krejčího č. p. 38 na Svatém Kopečku, který od r. 1895 vlastnila babička J. Wolkera. V dubnu 1923 zjistili lékaři Jiřímu akutní tuberkulózu a doporučili mu ozdravný pobyt na horách. Od června do prosince 1923 se léčil ve Vysokých Tatrách, v sanatoriu Tatranská Polanka, ale zhoubnou nemoc se nepodařilo zastavit. Dne 30. 12. 1923 byl mladý básník odvezen do prostějovského domova, kde zemřel. Literární, hudební i výtvarné nadání se projevovalo u Jiřího už na prostějovské škole. První básně začal publikovat v r. 1918 ve Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku, jehož byl spoluzakladatelem a též redaktorem. Publikoval v časopisech: Červen, Kmen, Host, stati o literatuře psal do Varu. Kromě básní psal do časopisů také pohádky pro děti, které vyšly posmrtně. V pozůstalosti jeho tvorby se nalezly jeho básnické a prozaické práce, které psal od 15 let. Báseň Svatý Kopeček vyšla v časopise Červen v r. 1921. V témže roce byl portrétován také malířem Oldřichem Lasákem. Dne 30. 6. 1935 byla na průčelí domu na Svatém Kopečku instalována nástěnná pamětní deska s básníkovou bustou, kterou vytvořil akademický sochař Karel Lenhart (1904-78). Slavnostní proslov tehdy pronesl dr. Bedřich Slavík.Pod názvem „Jiří Wolker a Svatý Kopeček“ vyšel proslov v bibliofilské úpravě. (Poláčková-Javůrková, E.: Národnostní poměry a jejich působení na mladistvé práce J. Wolkera. Zpravodaj Muzea Prostějovska, 1991, č. 1, S. 25-30. *Musil, J. V. : Olomouc-Kopeček. Olomouc 1984, S. 32-33.)

Před 110 lety – dne 16. listopadu 1900 se v Olomouci narodila Eliška JUNKOVÁ – KHÁSOVÁ, roz. Pospíšilová, automobilová závodnice, autorka vzpomínkové knihy. Narodila se v rodině zámečnického mistra jako nejmladší dítě. Měla ještě sestru a bratra. Navštěvovala dívčí obchodní školu hraběte Pöttinga, hrála na klavír, cvičila v Sokole. Učila se německy, francouzsky a anglicky. Pracovala jako korespondentka Pražské úvěrní banky v Olomouci, jejímž vedoucím byl Čeněk Junek. Když byla v r. 1917 zřízena pobočka v Brně, odešla s Junkem do Brna. Po vzniku Československa odcestovala se svým bratrem do zahraničí, krátce pracovala ve Francii a ve Švýcarsku a pak se na pár měsíců vrátila do Olomouce. Pak se teprve odstěhovala do Prahy. Její nastávající manžel Č. Junek jí přivedl k automobilovému sportu. Jako první žena u nás získala v r. 1921 řidičský průkaz. Provdala se v r. 1922. Manželé si koupili první bugatku. Zprvu jezdila s manželem jako spolujezdec, ale v l. 1924-28 proslula jako automobilová závodnice. Po smrti svého manžela 15. 7. 1928 při Velké ceně Německa závodit přestala. Později se provdala za automobilového závodníka Ladislava Kháse. Stala se nejúspěšnější ženou automobilového sportu. Během čtyř let absolvovala 25 závodů. Od 30. let až do odchodu do důchodu pracovala u Bati při výrobě pneumatik. Za 2. sv. války byla zapojena do ilegálního odboje. Motorismu zůstala věrna i po válce. Podílela se na organizaci plochých drah, pomáhal s organizací první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru Masarykova okruhu. Do 90. l. přijížděla také do Šternberka jako divák automobilových závodů ECCE HOMO, kterých se sama v r. 1926 zúčastnila. V r. 1972 vyšla její vzpomínková kniha Má vzpomínka je Bugatti a v r. 1990 převyprávěl její příběhy Miloš Kovářík v knize Královna volantu. Zemřela 5. 1. 1994 v Praze. Olomouc ji poctila in memoriam Cenou města Olomouce 2005 v oblasti sportu. (ČBS. Praha 1992.S. 289. *Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010, s. 51-52.)

Před 160 lety – dne 7. ledna 1854 se v Rokytnici u Přerova narodil František KUŽELA, náboženský spisovatel známý pod pseudonymem Adam Chlumecký. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde v r. 1875 i maturoval. Poté vstoupil do katolického bohosloveckého semináře. Po vysvěcení na kněze v r. 1880 působil jako kaplan v Boršicích u Velehradu, ve Velké Bystřici a v Litenčicích, v l. 1886-91 byl administrátorem v Liptáni u Podštátu, farářem pak byl v období 1891-1907 v Dlouhomilově a pak do r. 1929 ve Skrbeni. Odpočinek trávil na Nové Ulici v Olomouci. Stal se organizátorem a předsedou Literární jednoty bohoslovců olomouckých a na ustavující valné hromadě Družiny literární a umělecké ( DLU) v Olomouci jej dne 28. 5. 1914 zvolili za prvního předsedu. Tuto funkci vykonával až do 23. 4. 1919. Čestným členem byl od r. 1925. Literárně přispíval do časopisů Nový život, Meditace, Vlast, Našinec, Náš domov, Niva aj. Debutoval výpravnou básní Apokalypsa otroků (1881). Později se pokusil o českou biblickou mystiku, ale zároveň veršoval cykly pohádek v prostonárodním stylu, psal realistické arabesky, dramatické náboženské obrázky a historické povídky. Zemřel 23. 6. 1938 v Olomouci. (Hýsek, M.: Literární Morava 1849-1885. Praha 1911, s. 255-256. *Lexikon české literatury. 2 díl/1.sv. Praha 1993, S. 408-409. * Poselství. Olomouc 1938, s. 297-298.)

Před 150 lety – dne 7. ledna 1864 se narodil v Červeném Újezdě u Prahy Bohumír KNECHTL, novinář a spisovatel. Po maturitě na českém gymnáziu v Praze a absolvování vysokoškolských studií práv, začal působit jako novinář v Kolíně. V r. 1888 se stal redaktorem Hlasů z Hané v Prostějově a za čtyři roky převzal redakci Pozoru v Olomouci. Když v r. 1893 splynul Pozor s Moravskými listy a vznikly Lidové noviny, přešel do Brna. Koncem r. 1894 se vrátil do Olomouce a začal samostatně vydávat Pozor. Pracoval ve výboru ústředního svazu slovanských novinářů a byl předsedou Sdružení českých žurnalistů na Moravě a ve Slezsku. Jako beletrista psal povídky, které vycházely pod pseudonymy Godovredo a Geoffrei. V r. 1923 vydal knihu Třicet let našeho zápasu v Olomouci. V knize najdeme řadu pozoruhodných informací nejen o Olomouci, ale i blízkém okolí, např. o postavení pivovaru v Holici, různých událostech v Grygově, Týnečku, v Bystrovanech, Velké Bystřici, výročních trzích v Dubu nad Moravou, sokolském sletu v Holici nebo i vztahu pošumavského spisovatele Karla Klostermanna (1848-1923) k Olomouci. Věhlasný olomoucký novinář Bohumír Knechtl zemřel 16. 6. 1936 v Olomouci. (Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 136-139. *Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc 2001, S. 133.)

Před 15 lety – dne 7. ledna 1999 zemřela v Olomouci Anděla JANOUŠKOVÁ, učitelka, básnířka a překladatelka. Pocházela z Lašťan, kde se narodila v rodině úředníka ministerstva dopravy 9. 7. 1921. Po maturitě na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci v r. 1940 pracovala jako kancelářská síla a po válce studovala v Brně na Masarykově univerzitě obor defektologie a graduovala na UP v Olomouci v oboru speciální pedagogika. Zprvu učila na škole v Bohuňovicích, poté ve Šternberku a v Olomouci, později na škole pro žáky vyžadující zvláštní péči v ulici 8. května, kde působila do r. 1978. Pak se cele věnovala literatuře. Studovala literární teorii, zejména teorii verše, přátelila se s Jaroslavem Seifertem a O. F. Bablerem. Úzce spolupracovala s romanistou Jiřím Látalem (1923-99) a překladatelem Vojtěchem Gajou (1912-92), s jejichž pomocí mohla pak překládat kromě textů z francouzštiny, němčiny a ruštiny i verše z litevštiny a lotyštiny. Kromě vlastní tvorby se věnovala překladům. Svou poezii vydávala pod pseudonymem Jana Dufková (debutovala básnickou sbírkou Kvítí v r. 1955). Básnickou tvorbu publikovala v pěti sbírkách: Nad paletou (1958, verše pro děti), Šeptem (1979), Modlitby a kytice (spirituálně laděná sbírka vyšla v Mnichově r. 1986) a teprve vydání po r. 1990 prozradilo její pravé jméno. Dále vyšly sbírky: Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Také většina jejích překladů vyšla až po r. 1989. Spolupracovala s Karmelitánským nakladatelstvím v Kostelním Vydří. (Kolář, B.:Básnířka a překladatelka Anděla Janoušková. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc VSMO 2004, S. 114-117.)

Před 90 lety – dne 11. ledna 1924 zemřel v Českých Budějovicích Otakar BRADÁČ, hudební skladatel, sbormistr, varhaník a hudební pedagog. Pocházel z Liberecka, kde se narodil 10. 11. 1874 v Paceřicích. Absolvoval studia na pražské konzervatoři a stal se prvním ředitelem hudební školy v Litovli, otevřené 1. 8. 1900. Jeho působením se zvýšila nejen úroveň orchestru a pěveckého sboru Měšťanské besedy, ale i nově založené české dechovky. Bradáč měl stálý kontakt s pražským hudebním životem, r. 1901 uvedl Karel Kovařovic v Národním divadle jeho operu Kostnice sedlecká, Měšťanská beseda uváděla koncerty z jeho komorních skladeb, r. 1903 složil symfonii Hrad Bouzov a dílo věnoval velmistru řádu arcivévodovi Evženovi. Dne 2. 11. 1909 z Litovle odešel a byl majitelem hudební školy v Plzni až do r. 1915. (Šik, Lubomír. Osobnosti Litovle. Litovel 1998)

Před 120 lety – dne 12. ledna 1894 se v Ostravě narodila Anežka OTRUBOVÁ, rozená Jansová, osvětová a kulturní pracovnice. Jako dcera mlynářského stárka, později účetního ve mlýně měla pět sourozenců. Studovala obchodní školu, ale po jejím ukončení se nechala zapsat na školu dramatickou, aby se mohla plně věnovat svým zálibám a využít talentu pro divadelní umění. Vedle toho studovala většinou v originále francouzské a německé klasiky. Její herecké a životní ambice poněkud pozměnil sňatek s poštovním úředníkem Josefem Otrubou (1889-1952), významným moravským botanikem (1915). Byla nadále dramaticky činná jako členka různých dramatických spolků zprvu v Moravské Ostravě, později v Olomouci. Po 1. sv. válce žila s manželem v OlomouciČernovíře, kde se mj. věnovala osvětově kulturní činnosti. Spolupracovala též s olomouckým spolkem na ochranu zvířat. Pomáhala také manželovi při úpravě jeho publicistických prací, redigovala překlady a bohatou korespondenci. Většinu vědeckých pojednání a četných časopiseckých zpráv svého manžela sama redigovala a po jazykové i slohové stránce upravovala a dávala jim svou konečnou úpravu. Přežila manžela o patnáct let a v té době zpracovala a uspořádala jeho rukopisnou pozůstalost, kterou předala do olomouckého muzea. Zemřela v Olomouci 6. 11. 1967. (Chaloupka, F.: Zemřela paní Otrubová. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1968, č. 138, s. 27-28.* Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2007, č. 11.)

Před 60 lety – dne 18. ledna 1954 zemřel v Brně univ. prof. PhDr. Josef PODPĚRA, vynikající botanik, pedagog, akademik ČSAV. Rodák z Jílové u Prahy se narodil 7. ledna 1878. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, absolvoval v roce 1902 Karlovu univerzitu v Praze, obor přírodopis, matematiku a fyziku. O rok později složil rigorózní zkoušku

8

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

z biologie, paleontologie a geologie. Poté působil v Olomouci a učil přírodopis na Slovanském gymnáziu v období let 1904 až 1908. Pak přešel do Brna, kde učil na české reálce. Za války byl na ruské frontě v roce 1915 zajat a jako čs. legionář se vrátil do vlasti až v roce 1920. Záhy se stal univerzitním profesorem Masarykovy univerzity v Brně. Vybudoval zde Botanický ústav a založil Botanickou zahradu. V roce 1937 působil na brněnské univerzitě jako rektor. Po roce 1945 byl zakládajícím členem Československé akademie věd. Za působení v Olomouci vydal už v roce 1906 prvou fytogeografickou studii na našem území „ Vývoj a zeměpisné rozšíření květeny v zemích českých“. V roce 1911 vyšla v Brně kniha „ Květena Hané“. Její obsah je rozčleněn do 11 oddílů a 30 kapitol, v nichž autor podává dějinný floristický výzkum na Olomoucku a Hané, seznam dosud vydané literatury k této problematice, přehledy zeměpisné, klimatologické, geologické, dále lesní, stepní, travinné, skalní, vodní a pobřežní porosty, adventní a tajnosnubné rostliny. V závěru knihy je mapa floristického výzkumu na Hané a fotografická příloha některých lokalit. Mj. jsou zde uváděna i místa: Grygovský les, Chlum nad Velkým Týncem, lesní porost u Svatého Kopečka, Království u Grygova, krajinná lokalita u Velké Bystřice aj. Autor v předmluvě knihy datované v Brně 1. 7. 1910 uvádí: „ Práci svou konal jsem tak rád, jak oblíbil jsem si po dobu svého pobytu v Olomouci jak kraj, tak i lidi; budiž tato práce malou vzpomínkou na můj pobyt na Hané.“ V závěru knihy ještě uvádí: „ I z Brna jsem často zajížděl na Hanou a spolupracoval jsem s místními sběrateli a badateli“. Průběžně publikoval svoje výzkumy a výsledky bryologického výzkumu Moravy ve Věstníku Klubu přírodovědného v Prostějově. Seznam jeho prací je uveden ve Sborníku Klubu přírodovědeckého v Brně a v Časopise Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. (Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 228. * Otruba, J.: PhDr. Josef Podpěra padesátníkem. ČVSMO, 40, 1928, S. 156. * Zicháček, V.: Prof. Josef Podpěra. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc 1997, S. 319-320).

Před 155 lety – dne 19. ledna 1859 se v Bystřici pod Hostýnem narodil Rajmund OREL, učitel, včelařský organizátor, odborný publicista. Studoval na učitelském ústavu v Olomouci, kde v roce 1878 maturoval a poté nastoupil jako podučitel do školy v Těšeticích. Zde založil čtenářský spolek, ve kterém aktivně přednášel o historii, přírodě a literatuře. V roce 1881 přešel do Lutína, kde učil 11 let. Pedagogickou dráhu ukončil na jednotřídce v Bystrovanech, kde působil pětadvacet let, až do penzionování v roce 1917. V roce 1903 založil s některými včelaři Okresní včelařský spolek, do kterého vstoupili i včelaři z české části Šternberka. Předsedou spolku byl dvacet let. Uspořádal plno přednášek o včelařství nejen v okrese, ale i v Prostějově, Kroměříži, Malenovicích a v rodišti. Aktivně se účastnil výstav i sjezdů včelařských. Podílel se na založení Zemského sdružení českých samostatných včelařských spolků na Moravě. Když sdružení začalo vydávat spolkový časopis „ Pokrokový včelař“, pravidelně v něm publikoval. Od roku 1917 žil s rodinou ve Velké Bystřici, kde si postavil rodinný domek a kde též zemřel 21. července 1932. (Plachá, Z.: Rajmund Orel. Velkobystřické noviny,1995, č.2, S. 5-6.* Ševčíková,H.: Červencová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 7.)

Před 120 lety – dne 22. ledna 1884 se ve Svitávce u Boskovic narodil Rudolf PELÍŠEK, učitel a autor učebních pomůcek. Svojí největší činnost rozvinul v Olomouci, kam přišel jako školní inspektor roku 1920 a patřil zde k významným osobnostem kulturní obce. Byl předsedou moravskoslezských školních inspektorů a kuratoria pedagogického semináře ČOU v Olomouci, místopředsedou kuratoria Dobrovského vyšší školy lidové, jednatelem rodinného odboru Péče o mládež a spoluzakladatelem a jednatelem Společnosti pro současnou kulturu v Olomouci. Zajímal se o přírodní vědu a českou historii. Některé své publikace si sám ilustroval, protože byl dovedný kreslíř. Řadu jeho publikací nalezneme ve fondu olomoucké vědecké knihovny a pražské národní knihovny. Z nejznámějších titulů jmenujme: Praktická cvičení přírodovědecká (1923), Laboratoře školní (1927), šestidílná sestava Pokusy žactva o zkoumání přírody (1928), Měkkýši župy olomoucké (1930), Užitá biologie (1933), Olomoucký vězeň J.M.P.Lafayette (1933), Biologie a geologie (1935), Pod drobnohledem (1936), Tajemství přírody (22 pohádek uskutečněných přírodou, vydáno ve 3. vydání v r. 1947) aj. Dlouhá léta byl redaktorem Vlastivědy střední a severní Moravy, periodika Příroda a škola a do roku 1930 řídil časopis Tvořivá škola. Za druhé světové války byl internován v koncentračních táborech. Po osvobození, již jako důchodce přesídlil do Prahy a úzce spolupracoval s ČSAV na shromažďování archiválií týkající se J. Ev. Purkyně. Zemřel dva dny po dožití 80 let dne 24. ledna 1964 v Praze-Zahradním městě. (Kabelík, Jan: Rudolf Pelíšek, bývalý školní inspektor v Olomouci, zemřel. Zprávy VÚ v Olomouci 1964, č. 116, S.30-31. )

Před 70 lety - dne 22. ledna 1944 byl popraven ve Vratislavi štábní kapitán Jan SKOKÁNEK, člen odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Narodil se 9. dubna 1900 ve Střížově v rodině hanáckého sedláka. Od mládí se připravoval na zemědělské povolání, absolvoval i vyšší hospodářskou školu, aby mohl převzít rodný statek. Na vojně sloužil u 6. hanáckého pěšího pluku v Olomouci a po získání důstojnické hodnosti úzce spolupracoval s vojenským odbojovým hnutím. Jako zpravodajský důstojník čs. armády byl zástupcem podplukovníka Metoděje Šimka (1893-1943) a spolu s ním byl tvůrcem a organizátorem odbojové skupiny Národní stráže. Mj. působil také v oblasti Velkého Týnce, Vsiska,

Grygova, Kožušan, Velké Bystřice a Nenakonic. Po vyzrazení a zatčení v září 1939, následovaly výslechy, mučení, koncentráky a vězení ve Štěpánově, v Buchenwaldu, Berlíně, Olomouci, Brně, Reichenbachu, na Mírově, ve Wohlau a Vratislavi. Dne 13. ledna 1943 byl lidovým soudem odsouzen k smrti. Těžce nemocný, zcela vyčerpán a nezlomen čekal téměř rok na smrt. Rodná obec uctila dne 19. srpna 1945 památku národního mučedníka slavnostním aktem, při kterém byla do pomníku nedaleko rodného domku vsazena pamětní deska. Slavnosti se spolu se Skokánkovými spoluvězni zúčastnil také ředitel Národní jednoty Adolf Kubis (1876-1958), který vyprávěl o jeho hrdinné a strastiplné cestě. Pamětní deska se jménem štb.kap. Jana Skokánka je umístěna na budově vojenské správy, v ulici 1. máje v Olomouci. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala paní Milada Skokánková (1911-1995), vdova po umučeném zachránci praporu 6. hanáckého pěšího pluku v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národního odboje v Olomouci v čele s Adolfem Kubisem v květnu 1946. (Cekl, J.: Kraj jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Rodinné dokumenty a vzpomínky pozůstalých. Rkp.)

Před 110 lety – dne 24. ledna 1904 se v Olomouci narodil Karel LENHART, akademický sochař. Syn malíře Jindřicha L. (1878-1955) a žák sochaře Julia Pelikána v Olomouci. Studoval UMPRUM v Praze u prof. Mařatky a AVU, kde byl žákem Bohumila Kafky. Orientoval se na sportovní plastiku, ale je také znám jako tvůrce bust Jiřího Wolkera na Svatém Kopečku (1935), Oldřicha Stibora, Pamětní deska domě v Olomouci, kde Bohumíra Dvorského aj. Pro park Androvy vily vytvořil roku 1939 plaměli Lenhartovi ateliér stiku Eva. K Svatému Kopečku se váže také jediná nábožensky motivovaná plastika – Svatokopecká madona, zdobící Boží muka v Lulči, která byla vytesána z pískovce v r. 1942. V letech 1948 – 1951 přednášel o modelování na Pedagogické fakultě UP. Zemřel 29. 5. 1978 v rodišti. (Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. 2. Praha 1947, S. 21. * Výtvarní pedagogové a teoretici UP 1946-1986. Olomouc, UP 1987. * Musil, J.V. : Olomouc-Kopeček. Olomouc 1984, S. 41-42. )

Před 40 lety – dne 25. ledna 1974 zemřel v Paříži Jan ČEP, český prozaik a esejista katolické orientace a překladatel. Narodil se jako první z deseti dětí v chalupnické rodině 31. prosince 1902 v hanácké obci Myslechovice. Obecnou školu vychodil v Cholině a reálné gymnázium v Litovli absolvoval v roce 1922. Poté odešel studovat do Prahy na filozofickou fakultu UK, obor čeština a francouzština a po promoci v roce 1926 pobýval téměř rok u vydavatele Josefa Floriána (1873-1941) ve Staré Říši. Po návratu do Prahy pracoval jako lektor v nakladatelství Melantrich a později jako spisovatel a překladatel. Za 2. světové války a po ní žil v rodišti. V srpnu 1948 emigroval. První literární pokusy - básně a lyrickou prózu začal psát už v době středoškolských studií. Zprvu pod pseudonymem Jan Milovický v ostravském deníku Besedy (od 9. října 1921 do 7. února 1926). Jde o povídky s autobiografickými prvky, zejména z doby dětství na hanáckém venkově. A o dvacet let později uspořádal Jan Čep první výbor esejů, proslovů a meditací, který vyšel pod názvem „Rozptýlené paprsky“ v Olomouci roku 1946 jako 72. svazek dominikánské edice Krystal. Úvodní esej Dvojí domov vyjadřuje základní myšlenku celé jeho tvorby. „Není pochyby, že ve vytváření obrazu našeho pozemského domova, našeho rodného kraje, jsou účastny dvě věci: rozloučení a vzpomínka. Není pochyby, že na území této ztracené pevniny leží studna, z které čerpá všechna poezie a všechno umění…“ Před pěti lety se v Olomouci v březnu 1998 konala mezinárodní konference k 95. výročí Jana Čepa. Sborník příspěvků předních literárních historiků, pamětníků i spolupracovníků z této události je zajímavý, ale otevřít knihu Jana Čepa a číst si meditace, úvahy a eseje o přátelství, vztazích mezi lidmi, vzpomínky na léta dětství a mládí i o velkých osobnostech naší literatury, nás uvádí stále do zázračného světa ryzosti a čistého prožitku. (Lexikon české literatury. 1. Praha 1985, S. 435-437. * Konference o díle Jana Čepa. Olomouc 1999. * Trávníček, M.: Vydavatelské poznámky. In: Čep, J.: Rozptýlené paprsky. Praha 1993.)

Před 120 lety – dne 28. ledna 1884 se narodil v Blatci MUDr. Bohumil BURIÁNEK. Na střední školu dojížděl do Olomouce, kde v roce 1903 maturoval na Slovanském gymnáziu. Po vysokoškolských studiích působil jako chirurg v Opavě, později jako ředitel Zemských ústavů v Olomouci. Publikoval stati z oborů tuberkulózní záněty pobřišnice a rektální výživa v chirurgii v odborném tisku. Zemřel 29. září 1939 v Olomouci a je pohřben na ústředním hřbitově. Na jeho náhrobku je reliéf Julia Pelikána. (Kunc,J.: Kdy zemřeli…Praha 1974, S. 26. * Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO ,S.428.)

Připravila Hana Ševčíková

TÝNECKÉ LISTY

Výročí

9

Únorová výročí středomoravského regionu Před 90 lety – dne 2. února 1924 se ve Štarnově narodil Josef SADÍLEK, básník, nakladatelský redaktor a kulturní pracovník. Od r. 1936 studoval reálku ve Šternberku a o dva roky později přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V l. 1942–44 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na ONV ve Šternberku. Od r. 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V r. 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde i promoval (1949). Po prezenční vojenské službě působil v Litovli jako knihovnický inspektor a od r. 1953 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v l. 1956 –59 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem r. 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do r. 1972 a pak se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek (1984). Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče (1958) a Antická filozofie v díle P. Bezruče (1991). Dvou vydání se dočkala i jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (1997, 2001). Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání (2005), kde vzpomíná na významné české osobnosti: J. Ladu, K. Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v r. 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert (1978), Hrozen světla (1980) a Život v jablku (1989). Výběr veršů z l. 1946-49 vyšel pod názvem Zelené housle (1991) a k období 1949-52 se váže sbírka Čisté víno (1991). Nejvíce básnických sbírek vyšlo po r. 1990, některé v několikerém vydání, např. Březinovské apostrofy (1949,1991). V r. 1994 vyšlo devět sbírek: Balada z Ostende, Ikarova křídla, Kaleidoskop pohlednic, Kvetoucí snítka šeříku, Kytice vlčích máků, Na lyru Bedřicha Smetany, Pražské nokturno, Sedm bílých holubů a Štědrovečerní jablko. Byl členem sekce Věda a výzkum u nevládní organizace IFLA (Unesco), díky níž procestoval řadu evropských zemí. Po r. 1990 byl členem Obce spisovatelů. Zemřel 11. 12. 2006 v Praze. (Kdo je kdo Obec spisovatelů. Praha 1996, s. 135. * Kolář, B.: Olomouc v české literatuře. Olomouc 2007, s. 360-361. * Sadílek, J.: Nezapomenutelná setkání. Praha 2005. * Vzpomínáme. Dokořán. Bulletin Obce spisovatelů 2007, č. 41, s. 31)

Před 80 lety – dne 2. února 1934 se v Olomouci narodila Mgr. Milada MAŠATOVÁ, rozená Ulrichová, učitelka, režisérka a dramatička, nositelka Ceny města Olomouce v oblasti dramatické umění, in memoriam. Po maturitě na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci učila na ZŠ v Horce nad Moravou. Koncem 60. l. přešla učit do LŠU, kde v r. 1972 založila loutkářské oddělení. Krátce předtím dokončila dvouleté studium na Akademii muzických umění v Praze, obor loutkářství. Její soubor získával uznání a ocenění na loutkářské přehlídce v Chrudimi, vavříny úspěchů sbírala i později na krajských matiné a festivalech Loutka. Její vedení loutkářského souboru mělo několik specifických přístupů: upřednostňovala hravost dítěte, rozvíjela dětskou fantazii, vedla děti k vytváření symbolů a znaků i k vnímavosti uměleckého projevu. Záhy se dostavil úspěch na přehlídkách a soutěžích v Kaplici, Šrámkově Písku, v Rakousku i jinde. V průběhu 90. l. dokončila vysokoškolské studium na AMU a zkušenosti z práce v Lidově dramatickém odboru publikovala v odborném tisku. Zemřela uprostřed své tvůrčí práce 23. 6. 2000 v Olomouci. (Ševčíková, H.: Biografie Věry Pánkové a Milady Mašatové – osobností české dramatické výchovy v Olomouci. 2000. Rkp. * Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.)

Před 105 lety – dne 10. února 1909 se v Litovli narodil PhDr. Milan RUSINSKÝ, spisovatel a rozhlasový pracovník. Pocházel z rodiny středoškolského profesora Františka Rusinského (18811923), který učil na litovelském gymnáziu v l. 1907-20 a zabýval se lingvistikou. Milan studoval nejprve na gymnáziu v Litovli a v r. 1920 přesídlil s rodiči do Ostravy, kde v r. 1926 maturoval na reálce. Poté do r. 1931 studoval v Praze na FF UK češtinu a němčinu do r. 1931. V r. 1932 pobýval studijně v Německu a ve Francii. Od r. 1933 až do pol. 50. l. pracoval v ostravském rozhlase. Zprvu jako hlasatel, poději jako literární tajemník, dramaturg, šéf literárního oddělení a programový vedoucí. Patřil k průkopníkům rozhlasové práce. V l. 1954-61 působil jako placený tajemník ostravské pobočky Svazu spisovatelů. Poté do r. 1962 pracoval ve Vítkovických železárnách jako redaktor závodních letáků a kronikář. Následně až do důchodu v r. 1969 byl zaměstnán v Krajské knihovně v Ostravě jako metodik a bibliograf. Spolupracoval s redakcí Ostravského kulturního zpravodaje. Vracel se často do rodiště a několikrát zavítal i do olomoucké okresní knihovny, zejména v 70. na poč. 80. l. (V l. 1974-85 mne zasvěcoval do tajů získávání dat a práce s regionální literaturou, a to nejen při návštěvách olomoucké knihovny, ale i korespondenčně.) Zabýval se literární historií, zejména tématikou bezručovskou, ale také dílem Vladimíra Martínka, Františka Směji a Františka Horečky. Na paměť stého výročí narozenin Aleše Balcárka (1840-62) vydal v r. 1940 publikaci Zhynulá naděje. Vzpomínku na litovelského profesora Eugena Stoklase (1882-1963) publikoval v almanachu Gymnázia Jana Opletala v Litovli (1981). Prozaicky debutoval knihou tří povídek v r. 1932, které vyšly s názvem Návrat a jiné prózy. Osudy slezského básníka a čechoamerického novináře Čechoslava Ostravického (1869 – 1912) najdeme v románu Bludička slávy (1940). V r. 1945 vydal v ostravském nakladatelství J. Lukasíka autobiografický román Cesta k horám, který ztvárňuje některé životní křižovatky a cesty k Opavě a Ostravě. Osídlování pohraničí Jesenicka věnoval fejetony Země vítá člověka (1948). Po celý čas hojně publikoval a přispíval do denního tisku i časopisů, např. Černá země, Čtenář, Literární noviny,

Listy PPB, Nová svoboda aj. Řadu jeho medailonků o literárních osobnostech Ostravska vydávala Krajská knihovna v Ostravě a Knihovna města Ostravy. Prezentoval zde své badatelské výsledky s cílem připomenout i zmapovat okrajové části slezské literatury. Užíval mj. i pseudonymy: Pavel Jansa, Mirus, Rský, M. R. Zemřel 8. 11. 1987 v Ostravě. (Biografický slovník Slezska a severní Moravy, sv.1. Ostrava, Opava, OU, Optys, s. 28-29. *Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000). Olomouc, Votobia a Ostrava OU 2001, s. 244-246.)

Před 25 lety – 10. února 1989 zemřela v Praze Olga KOŠUTOVÁ – KLAPÁLKOVÁ, učitelka a spisovatelka, rodačka z Velkého Týnce. Narodila se 8. 3. 1901 v rodině týneckého řídícího učitele Františka Košuta. Studovala na učitelském ústavu v Olomouci, odkud byla v r. 1915 vyloučena pro rozšiřování protirakouských letáků. Studium dokončila až po válce na České reálce v Olomouci, kde v r. 1921 maturovala. Hned poté zahájila pedagogickou dráhu jako učitelka na obecné škole v rodišti, kde učila v období 1921-22. Provdala se za legionáře a důstojníka čs. armády Karla Klapálka (1893-1984). S ním pak odešla do Hranic, kde její manžel vyučoval na vojenské akademii a poté na Podkarpatskou Rus, kde žila v l. 1924-32. Poté se vrátila do Čech a žila s rodinou v Českých Budějovicích, kde působila jako odborná učitelka. Od 17. 9. 1942 do poloviny dubna 1945 byla se starší dcerou internována v táboře ve Svatobořicích u Kyjova, od dubna do osvobození v Plané nad Lužnicí. Přímo z fronty jí marně hledal ve Velkém Týnci její manžel dne 9. května 1945. Rodina se setkala až v druhé polovině května 1945 v Praze, kde pak žili manželé Klapálkovi až do smrti. Literárně přispívala zprvu do časopisů Národní osvobození (1935-38), Českého dělníka (1941) a Literárních novin (1940-41). Knižně debutovala románem Slunce nad údolím (1942). O dva roky později vyšel její román Láska zůstává (1944). V r. 1946 vyšel soubor jejích povídek a baladických příběhů z karpatských polonin v povodí Černé Tisy, nazvaný Černá paraska. Válečné vzpomínky, zápisky a zkušenosti z prostředí internačního tábora vyšly v souboru próz U Svatobořic (1946), válečné vzpomínky svého manžela a jeho portrét zpracovala v knize Voják vypravuje (1948). (Churaň, M.: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha, Libri 1994, s. 255-256. * Lexikon české literatury. 2/II. K-L. Praha, Academia 1993, s. 880. * Tichák, M.: Paměti Velkého Týnce. Olomouc, Danal 1998.)

Před 100 lety – dne 11. února 1914 se narodil v Pouchově u Hradce Králové (n. HK) Ing. arch. Václav CAPOUŠEK, významná osobnost poválečné památkové obnovy míst na Moravě. Do Olomouce přišel v r. 1948 a zprvu působil u architekta Lubomíra Šlapety (1908-83) a o rok později začal pracovat ve Stavoprojektu. Začátkem 50. l. založil spolu s kolegy Zdeňkem Hynkem (1922-2006) a Antonínem Škamradou (1928) asanační skupinu a stal se jejím vedoucím. Později pracoval v Pozemních stavbách Olomouc, pak v Chemoprojektu Přerov a v Druposu Olomouc. Realizoval např. rekonstrukci domu rozhlasového studia a kavárny Opery (1947), rekonstrukci obytných domů na Žerotínově náměstí (1950-53), oprava muzea v Olomouci (1953-58). Podílel se na výstavbě divadla v přírodě v r. 1950 (s Hynkem), přestavbě zimního stadionu v letech 1951-52 (s Hynkem). Rekonstruoval budovu někdejší Okresní knihovny v Olomouci v r. 1969, zámecké arkády ve Velkých Losinách a svatební síň v Domašově nad Bystřicí v roce 1982. Zemřel 1. 2. 1997. (Zatloukal, Pavel: Olomoučtí architekti 20. století. Zprávy Krajského vlastivědného muzea 1984, č. 229, s.18-19.)

Před 45 lety – dne 17. února 1969 zemřel v Olomouci akademický sochař Julius PELIKÁN. Narodil se 23. 2. 1887 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou v rodině obuvníka. Pelikánovi předci byli hrnčíři a malý chlapec si modelování s hlínou zamiloval. Jeho výtvarného talentu si všiml už na obecné škole třídní učitel K. Chroust a z jeho podnětu odešel mladý Julius Pelikán po vychození měšťanské školy v r. 1901 na Odbornou školu kamenickou do Hořic v Podkrkonoší. Po absolvování jej lákala studia na Akademii výtvarného umění, ale ta si nemohl z finančních důvodů dovolit. Odešel pracovat do Německa, kde působil až do r. 1908. Po návratu do Čech získal práci v Brně na Dómě sv. Petra. V r. 1909 přišel pracovat k firmě J. Urbana do Olomouce. V témže roce odešel studovat do Prahy AVU k prof. J. Myslbekovi, kde promoval v r. 1913. Za dílo Podobizna mladého muže byl odměněn cenou školy. O dva roky později získal za dílo „Božetěch“ (postavu v životní velikosti), stipendium na cestu do Itálie. Tato cesta byla pro mladého umělce nejen zdrojem poučení, ale i inspirace a hlubokého uměleckého zážitku. Po návratu do Čech se vrátil v r. 1915 do Olomouce, kde se trvale usadil. Stal se svobodným umělcem a vstoupil do Svazu výtvarných umělců moravských se sídlem v Hodoníně (SVUM). Stal se výraznou postavou zdejšího kulturního života. V první světové válce sloužil u 54. pěšího pluku v Olomouci. Jako sochař pracoval na výzdobě válečných hrobů. Ve válečných l. 1917-18 spolu s malíři Adolfem Kašparem a Oldřichem Lasákem se podílel na obnově výzdoby vojenského chrámu Panny Marie Sněžné v Olomouci. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku „Letec“. Koncem 20. l. a celá 30. l. byla obdobím jeho největšího tvůrčího rozmachu. Tzv. sochařskou galerii z 20. l. vytvořil v Příkazích u Olomouce. Začal se věnovat též tvorbě medailí. Mezi jeho nejvíce ceněné patří medaile portrétové, např. plaketa L. Janáčka, medaile arcibiskupů A. C.

10

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

Stojana, L. Prečana). Vytvořil řadu pomníků pro moravská města, mj. Jana Husa v Hranicích, J. A. Komenského ve Fulneku, Františka Palackého v Holici u Olomouce, T. G. Masaryka v Bohumíně. V l. 1940-42 byl předsedou SVUM. Doba 2. sv. války znamenala pro Julia Pelikána přerušení jeho tvorby. Od dubna do konce září byl internován se svou chotí Boženou, v koncentračním táboře ve Svatobořicích a od března 1943 v Kaunicových kolejích v Brně. Jeho paní zemřela na úplavici v Osvětimi v r. 1943 a synové Vladimír (1916-1980) a Jiří (1923-1999) byli zatčeni v roce 1940. Po osvobození v r. 1945 pokračoval opět v předsednické činnosti Svazu VUM, kterou vykonával až do r. 1959, kdy byla činnost Svazu pozastavena. Jeho výtvarná tvorba byla v 50. l. orientována především na portréty slavných osobností, např. busta Adolfa Kašpara pro rodný dům v Lošticích (1954), podobizny v mramoru, drobné práce a reliéfy. Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování kamenných plastik. Julius Pelikán je významnou sochařskou osobností, která velkou měrou ovlivnila výtvarnou tvář Moravy a Vysočiny. Řada jeho děl je ve městě Olomouci a jeho okolí. V rodišti umělce, je na obecním úřadě stálá expozice jeho výtvarných děl. ( Lakosil, J.: Sochař Julius Pelikán. Brno 1962. * Mazur,L.: Julius Pelikán. Život a dílo. Olomouc 1996.(Závěrečná práce distančního studia na FFUP v Olomouci.)

Před 25 lety – dne 27. února 1989 zemřel v Července u Litovle František FLASAR, výtvarník, ilustrátor a ochotnický herec. Narodil se v Července 23. 3. 1903. Po vychození školy jej vzal do učení litovelský malíř a natěrač Alois Mach. U něj maloval dekorace, pokoje, kuchyně. V r. 1929 se mladý František oženil, založil si rodinu a osamostatnil se. Byl znám nejen jako dobrý výtvarník, ale i jako divadelní ochotník. Pomáhal s výpravou scén, maloval kulisy, hrál i režíroval divadelní hry. V r. 1942 absolvoval v Brně odborný kurz uměleckých řemesel. V době 2. sv. války byla jeho největší zakázkou výmalba obřadní síně litovelské radnice, kde vytvořil cyklus sedmi lunet zachycující výjevy z historie města. Po válce byl František Flasar na základě výnosu Zemského národního výboru v Brně zaregistrován pod číslem 303 v seznamu výtvarných umělců. Nadále se věnoval výtvarné práci, sgrafity vyzdobil řadu fasád rodinných domků nejen na Litovelsku, ale též v Luhačovicích, a na Šumpersku. Vytvořil velké sgrafito ve vestibulu Záložny, na průčelí domu u muzea v Litovli aj. Od 50. l. působil jako výtvarník Okresního domu osvěty a pak Závodního klubu. V 60. l. mi-

nulého století začal úzce spolupracovat s akademickým malířem Františkem Peňázem. Společně opravovali kostely na Moravě, kde vytvořili řadu stropních a oltářních obrazů. V r. 1968 ilustroval Báje a pověsti z Vizovických hor od Františka Millera, které vyšly v Bojkovicích. Namaloval také řadu akvarelů a olejů. Vytvořil také několik krásných zákoutí historického jádra města Olomouce. V r. 2009 byla v litovelském muzeu výstava František Flasar a jeho dílo, která dala nahlédnout do vývojových etap umělce a přiblížila nejen inspirační motivy, ale i průřez celým dílem. (Šik, L. Litovelské osobnosti. Medailon k 90. výročí narození. Litovelské noviny. 1993, č. 3.*František Flasar 1903-1989. Almanach obce Červenky. 2009.)

Před 180 lety – dne 29. února 1834 se v Tršicích narodil Hynek FLORYK, zakladatel moravského chmelařství, starosta rodné obce a odborný publicista. Od mládí se zajímal o přírodu, hodně četl knihy a časopisy, v nichž hledal poučení. Samostudiem si doplňoval vzdělání, které mu nemohli dopřát rodiče. Založil štěpařskou školku a také se zaměřil na pěstování průmyslových rostlin. Prostřednictvím svého přítele prof. Karla Milana Lambla (1823-94), ředitele německé rolnické školy v Libverdě, si opatřil v r. 1861 první sazenice chmele a zasadil je na své zahrádce. Časem rozšířil pěstování chmele dál a v l. 1863-87 byly už založeny chmelnice v Buku, Čekyni, Doloplazech, Krčmani, Kokorách, Malých Laznikách ve Lhotě, Suchonicích, Vinarech, Veselíčku, Zákřově, Pěnčicích aj. Stal se váženým a ctěným občanem a byl zvolen do různých spolků. V l. 1864–67 působil jako starosta obce Tršice. V r. 1883 založil Chmelařský spolek pro Tršice a okolí, ve kterém vedl rolníky k četbě odborných časopisů, výměně zkušeností s jinými pěstiteli, pořádal exkurze a návštěvy výstav, dokonce i v zahraničí. Byl dopisovatelem a spolupracovníkem mnoha časopisů. Zajímal se hlavně o štěpařství, chmelařství, včelařství a chov drůbeže. Jeho články najdeme také v Našinci, Selských listech a Záhorské kronice. Zemřel 27. 7. 1921. (Klapal, M.: Hynek Floryk, zakladatel moravského chmelařství. Záhorská kronika, 19, 1936, s. 24-26. * Písková, M.: Hynek Floryk-zakladatel moravského chmelařství. In: Minulost Přerovska. Sborník prací z dějin přerovského regionu. Přerov, Muzeum Komenského 1993, s. 57-58.)

Připravila Hana Ševčíková

ZA MARIÍ KREMLÁČKOVOU (1919-2013) Říkává se, že se stářím přichází i moudrost, ale myslím si, že to ne musí platit v každém případě. Na druhé straně téměř vždy přináší vyšší věk životní zkušenost z dobrodružství zvaného život - ale to je také vše, protože jak moudrost, tak i zkušenost mají cenu pouze jen tehdy, když je dokážeme předávat o pokolení dál. Žel, v mnoha případech mají staří lidé pocit, že o tom, co prožívali, co mají za sebou, už vlastně nic nevědí, že si nic nepamatují a nemají k tomu co říci. Pamětníci, co si už na nic nevzpomínají. Smutné... Pak je jiná „sorta“ pamětníků vcelku křepké mysli a to i v případech, že tělesný mechanismus jde od poruchy k poruše další. Při poslechu celo životních příběhů máte dojem, že se na vás valí vlna za vlnou událostí, každodenních příhod i až neuvěřitelných detailů. Typickým příkladem byla už v titulku zmíněná Marie Kremláčková rozená Zahradníková. Začnu osobně. Mám někde fotku z mládí. Jsou mi asi 4 roky, držím se kočárku s nějakým dítkem a mladá žena v blůzce s vyšívaným límečkem mi dá vá na čepici růžičku. Vedle je záhon rostlin s velkými listy. Jednalo se o rebarbory a bylo to na zahradě zahradníka Zahradníka, jinak povoláním řezníka č. p. 3. Opečovávanou zahradu měli vedle naší, a ta zmíněná mladá žena byla manželka mlynáře Kremláčka Mařenka, jak se jí říkávalo. Jsme stručně představeni a teď by mohlo začít tsunami, tedy příval historek prošpikovaných detaily z hospodářského, kulturního i osobního života obce z konce 1. republiky a průběhu válečných let 1939 až 1945 i později

a věřte, že by nebyla nouze o mnohdy pikantní detaily, lidská selhání či nečekané každodennosti. Před několika lety jsem se pokusil „vydolovat“ z Marie Kremláčkové pár údajů k historii mlynářů ve Velkém Týnci. Napsal jsem si sice mnoho stran poznámek o všem možném, kdežto o mlýně už méně. Vždy to sklouzlo k něčemu jinému. Po obvyklém „Pane Chytil, s tým mlýnem chvilko počkyte, napřeď vám řekno o spolko arijských mlenářu a jak starosta Homola očel zdravit Vůdci zdar! mojo tchyňo!“ atd. Nestačil jsem si poznamenávat, vypravěčka přeskakovala z jedné události do druhé, opravovala a doplňovala. Pak se třeba po třech minutách zeptala: „A co máte zapsanyho k temo, jak nekeři podávale na Obrlandrát žádosť k povoleni průvodo Božiho Těla a jak se zavazovale věčnů oddanosťů vůdci a ze všeckých sil přespějů vítězství Říše za svobodnů Evropo a odhaleni tajnyho spiknůti světovyho židovstva?“ Pak se divila, že jsem to nestihal, že „deš sem chodila na knedlýkárňo, to zme psale daleko rychlýš!" Po pár sezeních jsem údaje o mlynářství vydoloval, v Hanáckém kalen dáři se asi nehodily a tak mi vzkázala: „Dál vám nic neřekno, až si tam oděláte pořádek!" Ani jsem jí nevymlouval, že na kalendář nebo některé jiné články v TL nemám žádný vliv. Tak teď nahlížím do své typické nečitelné škrabanice pořízené s paní Mařenkou a přemýšlím, co dát do TL. Mlynářství, protižidovství, svobodné zednářství, Evropský literární klub v Týnci, případ s Jakubem Demlem či pověsti o jejich mlýně? Souboj s farou o vodu z potoka nebo lynč starosty

Homoly? Tady je to! Heyarichiáda, Kremláčkům šlo o život a ani o tom nevěděli, zachránila je intuice - tedy náhlé vnuknutí! Nazvěme ten odstavec třeba: V Pardubicích kvůli uzenému hrozila smrt zastřelením. Pamětníci, kteří si pamatují a při troše úsilí si vzpomenou na to, jak vypadal Kremláčkůn mlýn tak řekněme do začátku padesátých let minulého století, kdy byl ještě v plném provozu. Vzpomenou si možná mj. na velké mříže vpravo od vrat a těsně vedle stojící přístavek, pod nímž neustále hlasitě proudila voda. Z budovy se pak ozývalo hlasité sypění jakoby nějakého parního stroje a ze dveří občas vyběhl sazemi začerněný strojník vynášející válcovou nádobu s trochou žhavého

popela, kterou pak ponořil do potoka vedle mostu. Provoz mlýna byl totiž udržován pomocí, jak bychom dnes řekli laicky paroplynového motoru. Byla zde sice instalována Francisova turbina, ale trpěla nedostatkem vody, a pokud jde o elektřinu, tak ta byla v těch letech padesátých periodicky vypínána. Zde se ukázala prozřetelnost mlynáře Kremláčka, který nechal za války plynovou jednotku instalovat. Tím začíná příběh, na jehož konci mohla být smrt manželů Kremláčkových. Abychom se ocitli trochu v časových souvislostech, je třeba poznamenat, že stavební podoba mlýna a hranolovitá vila (první to v Týnci) mají postupný čas vzniku koncem let třicátých, kdy ... pokračování na straně 13

Hotel Veselka, byl zbořen 1972

Inzerce 11

TÝNECKÉ LISTY

Penze, hypotéka i pojištění nyní pohodlně z jednoho místa Návštěva finančních institucí stejně jako jednání s úřady je pro většinu lidí stresující. Pro účet do banky, pro pojištění do pojišťovny, rozdílná otevírací doba, fronta, opakované vysvětlování a dokládání totožnosti jsou řeholí běžných smrtelníků. Díky vybudování Klientského centra Partners ve Velkém Týnci, které bude otevřeno na počátku roku 2014 se ale toto martyrium stává minulostí. Klientské centrum nabízí přes stovku finanční produktů spravovaných širokou škálou finančních institucí. Zeptali jsme se zástupce společnosti Partners RNDr. Petra Bryxe, v čem vlastně spočívá služba finančního poradce. Kdo jsou Partners? Společnost Partners Financial Services, a. s., je česká akciová společnost, která prostřednictvím sítě svých poradců poskytuje finančně-poradenské služby občanům. Byla založena roku 2007 a dnes je největší nezávislou finančněporadenskou společností v České republice. Jak je to s vaší nezávislostí? Můžete nám vysvětlit, v čem spočívá?

Partners nepatří žádné finanční instituci. Naši poradci mají sjednocený systém provizí, a tedy nemají důvod sledovat pouze svůj zisk spojený s preferencí konkrétní banky či pojišťovny. Uvedu jeden příklad, který vypovídá za všechny. Za předpokladu, že poradce pro klienta zařídí hypotéku, je jeho odměna stejná jako u kteréhokoli ze zhruba deseti největších bankovních domů, se kterými spolupracujeme. Motivací pro poradce tak není větší zisk od jedné konkrétní instituce, ale nejlepší vhodná nabídka pro klienta, která nejlépe odpovídá jeho představám a finančním možnostem. Jaké výhody můžete běžným občanům nabídnout? Proč by měli své finanční záležitosti svěřit právě do rukou vašich poradců? Klientům nabízíme kom-plexní službu, která jim vyřeší veškeré otázky spojené s osobními financemi a zvýší jejich životní úroveň. Každého z našich klientů vnímáme jako jedinečnou osobnost a jsme připraveni pro něj ušít finanční plán na míru. Navíc to není jen o prodeji, ale hlavně o dlouhodobém servisu, kdy reagujeme na měnící se klientovy finanční potřeby

v jednotlivých životních fázích. Naším sloganem je Finanční poradenství JINAK. Právě slůvko JINAK popisuje přístup ke každodenní práci s klientem. Nabízíme mu exkluzivní, nízkonákladové produkty a portfolio více než padesáti obchodních partnerů. Jsme hlavními inovátory na trhu a neustále přicházíme s novými projekty, které dále zdokonalují a rozšiřují naši službu klientům a naše zázemí pro poradce. Partners ale nejsou „obyčejnou“ finačněporadenskou společností. Jaké další aktivity máte? Protože usilujeme o to, aby klient od nás dostal vskutku komplexní služby, zabýváme se kromě finančního poradenství také bankovními službami. Klientovi je tak možné poskytnout veškeré bankovní služby bez zbytečných, často až absurdních poplatků, se kterými se klienti běžně setkávají. Dalším z naší činnosti je Partners investiční společnost, která nám umožňuje nabídnout klientům optimální portfolia investic do podílových fondů. Také máme unikátní systém franšízových poboček Partners market, které poskytují servis na malých městech, kde je

dostupnost finančních služeb značně omezená. Jako finančně zodpovědná firma se také věnujeme finančnímu vzdělávání lidí, a to v projektu Den finanční gramotnosti, kde naši vybraní poradci školí po celé republice od žáků základní škol až po dospělé. Za zhruba rok a čtvrt jsme odškolili skoro 900 lekcí Školy finanční gramotnosti a to je už slušný výkon. Je možné stát se spolupracovníkem Partners? Co bych pro to mohl případně udělat? V současné době zažívá obor finančního poradenství opravdový boom. Finanční zajištění do budoucna či pořízení vlastního bydlení řeší řada obyvatel. I díky nebývale nízkým úrokovým sazbám hypoték je toto téma více než aktuální. Tyto oblasti nabízí skvělou obchodní příležitost, protože v nich lidé dají na radu odborníka. Pokud máte zájem o práci v zajímavém a rozvíjejícím se oboru, neváhejte a kontaktujte nás již nyní na: Kanceláři Partners Regionální centrum Olomouc 4.patro Jeremenkova 40b, Olomouc Tel.: 734 305 773

Z análů paměti 13

TÝNECKÉ LISTY nahrazovaly původní stavení se sedlovitou střechou a rázovitý, nicméně dost chatrný „klepáč“ s jedním kolem na „spodní vodu“ i jen jedním mlýnským složením - vše mající svůj počátek okolo roku 1835. Modernizace s cílem udržet se na „mlecím“ trhu vedlo Kremláčka k vyhodnocení možností doby a dospěl k názoru, že větší přítok vody na pohon turbíny „francisky“ nijak neovlivní, elektrický proud byl v době války přísně regulován a tak se obrátil k parnímu pohonu. Pomyslná Mekka tehdejšího českého mlynářství se nacházela v Pardubicích, kde byly na sobě v úzké návaznosti Prokopova továrna na mlýnské stroje, mlynářství zaměřená průmyslová škola a soustava nejmodernějších mechanických technologií vybavených a. s. Winternitz-mlýnů. Jelikož měl právě v těchto mlýnech Karel Kremláček nějaké známosti, rozhodl se v červnu roku 1942 k zájezdu do Pardubic s cílem získat nějaké technické díly na pohon mlýna a při té příležitosti vykonat sice formální, ale pro provoz mlýna nezbytnou zkoušku o bezpečnosti provozu. Přátelé mu již předem avizovali, že nezdar je vyloučen, ale přesto by neš kodilo vzít do Pardubic nějaké „všimné“ a to v naturální podobě třeba špeku nebo uzeného masa. Ovšem pozor, převážet je opatrně! Tak Kremláčkovi nejprve (bylo léto) s obtížemi sehnali uzené a špek, pak si nechali od spolehlivého, ze Sokola známého stolaře Řehuly ze Dvora zhotovit „vůnětěsné“ bedničky, přidali malý hrnec sádla a nezkušený řidič Karel zamířil s Tatrou č. 11 do Pardubic, kam přijeli navečer. Ubytovali se v tehdy dost věhlasném a přece jen finančně únosném hotelu

Veselka, šli do přízemní kavárny, objednali se něco k pití a jídlu. Přišel číšník, byl bledý a bylo znát, že jde spíše o číšnického učně, jak usoudila mladá absolventka „knedlíkárny“ Marie. Byl nešikovný, rozpačitý, pořád se někam ohlížel. Po večeři se rozhodl Karel vzít mladou půvabnou manželku do zdejší proslulé vinárny zvané Picadilly. Navzdory noblesnímu prostředí se ve vinárně cítili rovněž podivně. Sice k nim ihned přispěchal, lépe prý snad rázně připochodoval urostlý číšník a když se vracel s objednanými nápoji, tak zakopl o shrnutý koberec a vše vylil... To už mladá Kremláčková nevydržela, řekla, že zde má divný, úzkostný pocit a snad aby šli jinam. Ač se na manžele v recepci Veselky dívali podivně, tak se odhlásili a za mířili do dalšího zdejšího vyhlášeného hotelu Zlatá štika. Je to od Veselky tak půl kilometru přes město. Když odjížděli z parkoviště u kasáren též zvaných Veselka, bylo parkoviště obkličováno policií, ale jejich Tatru ještě pustili ven. U Zlaté štiky vše proběhlo v pohodě, je to na dohled od mlýnů Winternitz a ráno vše zvládnou. Moc toho nezvládli, za svítání je budila policejní kontrola doprovázená německými civilisty. Ano, Gestapo to bylo. Přísně se každého tázali na konkrétní účel pobytu a v němčině poněkud víc zběhlou Marii napadlo říct, že jedou do Prahy a stojí zde kvůli jejím nenadálým zdravotním potížím. „Also Gut,“ měl říct gestapák a Kremláčkovi seběhli k autu, nastartovali a vyjeli z Pardubic „zadem“ přes Holice, Vysoké Mýto až domů. Co se v Pardubicích tehdy dělo, se dověděli na druhý den, když v novinách

RODINA Chci navázat na prosincový článek, kde jsem ve vzpomínkách přiblížil denní život v naší rodině. Dnes chci přidat ještě další vzpomínky, aspoň šedesátileté. Začnu obdobím zimním. Po novym roko, kolevá pololetnich prázdnin se o nás drhlo peři. Temo se mosel podřitiť deni režim, taky časově. Panimáme chodile oš před dvanástů, spiš se moselo poobědvať. Kolevá stola odpoledňa sedělo 10 ženských. A taky se vekládalo a spomínalo. O všeckym možnym. Kdo onemocněl, kdo loni omřel, kdo se vdal, kde přebelo díťátko a jaký dostalo mino, ešle po kmocháčkách, nebo po předkách, nebo si mino přeneslo. Indy se spomělo na mlady leta, kde kerá robka slůžela, jaká bela hospodeň. Taky se třeba probralo loňsky, nebo e davny neštěsti třeba kolem formanke, splašeni koní, nebo kopnůti koněm do břocha a do třech dni smrť hospodářa. Dež se drhlo, rádi sme zostale doma, hodně zajimavyho sme si veslechle. Temo sme dále přednosť před saňkovánim. V zímě sme taky doma v kocheňi odpolendňa a večir s tatíčkem přebirale fazole a hrach. Fazole se vemlátile na mlatevni cepama, hrach se v polo zklůzel tak, že se otrhale loske, te se potý velůskale prstama. Zrno se vesepalo na hromado na stul, oddělovalo se pěkny k vařeni, menší a nějaký nepěkny zvlášť na bok, to se spotřebovalo dobetko, odpad a prach se vehodil. O stola nás sedělo a přebíralo nýmiň šest. Taky se o nás eště mlátivala ryž, belo to na obřisla a do strožoku. Do obřisel se ve žňa vázávalo žeto (pšenica). Dež hodně mrzlo, dělávale obřisla tatíček ve chlivě, tam

belo teplo. Předám zajímavosť. Před sendesáti letama nebele v domě splachovací záchode, chodilo se do zděných na náspa, nebo taky na latrine. O nás, dež hodně mrzlo, chodile malý děcka a školáci do kravskyho chliva, říkalo se na lopato. Tam belo teplo. K jaro kdy ož nebel snih, chodívalo se do lesa stahovať haluze na hromade k cestám. Na jaře se to dovezlo na dvur, nebo před dum a dělale se otypke. Te bele na zatápění ve šporáko a na topeni pod kotlama, kde se vařele zemňáke a ohřivala voda pro dobetek hovězi a praseči.Děláni otypek bývala večinů práca výměniku. Jako děcka sme měle to štěsti, že naši tatiček nás všecke práce doma, kolevá dobetka a v polo naočele, poradile nám třeba jak držeť vidle, hrabě, sekerko, metlo, jak nastrojiť krávo do chomůta a zapříhnůť do voza, takže se nám práca nesprotivila. Nenadávale nám. Naočele nás taky všecko kolem formanke, oráni, štelováni polniho nářadi, abe bele brázde a řádke rovny. To nekeři hospodáři neoměle. Me jsme se muhle pochváleť perfektni práců našeho tatíčka a taky tym, že ož to de aji nám. A deš sme se zoptale, proč to nekeří pantáti nemajů v polo rovny, tatíček ich před nama nezhodile. Jejich odpověďů belo, že to te pantáte jejich tatíček nenaočele. A taky říkávale, že dobry hospodařeni je závisly na maličkosťách a na pořádko. Jak oni, tak e maminka nelámale nic přes koleno, decky měle dobrý odhad. Ale v tý naší velký rodině se moselo poslůchať na slovo!! Vojtěch Hrudník

Popraviště na Zámečku, rok 1945 na první straně vyšly dlouhé seznamy popravených kvůli spolupráci s pachateli, schvalování atentátu i vážné hospodářské delikty. „Rač zme po tem tehdá ani nepátrale, ale meslim, šlo o krk, ešče že zme z tý Veselke odešle,“ říkala mi paní Kremláčková. Tak jsem se dal do pátrání já a měla pravdu. Ti číšníci - nemehla byli členové výsadku Silver-A , jeden z nich byl npor. Bartoš, další asi por. Eliáš a podle hesla, že pod svícnem bývá tma, se „ukryli“ se souhlasem majitele hotelu a personálu jako číšníci...

Tu zmíněnou červnovou noc byl proveden gestapem zátah, došlo i k nějaké střelbě, byli mrtví. Zbytek, vč. personálu hotelu i další přistižení s prohřešky „černého obchodu“ skončili na popravišti tzv. Zámečku na okraji Pardubic. Jak mnoho chybělo, aby k těm jménům přibyla jména manželů Kremláčkových? Už třeba kvůli tomu v bedničkách utěsněném špeku a masu...

Jaroslav Chytil

SPOLEČENSKÉ ODPOLEDNE SENIORŮ

28. 12. 2013

Foto: P. Hanuška

VÁNOČNÍ AKCE SKONČILA PŘEDÁNÍM CEN

Foto: P. Hanuška Potraviny Novákovi Na Návsi

14

Duchovní slovo

TÝNECKÉ LISTY

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2014 Grygov letos: 31.278,- Kč vloni: 28.684,- Kč rozdíl: + 2.594,- Kč

Celkem: letos: 91.561,- Kč vloni: 84.218,- Kč rozdíl: + 7.343,- Kč

Krčmaň letos: 9.733 ,- Kč vloni: 11.025,- Kč rozdíl: + 1.292,- Kč

Pod Velký Týnec jsou zahrnuty obce Vsisko, Čechovice a Hostkovice. Celkem se zúčastnilo 27 skupinek s kasičkami (králů) a k tomu ještě koledníci. Všem dárcům i výběrčím vzdávám jménem Charity i svým veliký dík.

Velký Týnec letos: 50.550,- Kč vloni: 44.509,- Kč rozdíl: + 6.041,- Kč

ADVENTNÍ KONCERTY

Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické

Foto: P. Hanuška Jan Gottwald a Michael Bártek – 1. 12. 2013

Foto: J. Dvořák Tři králové v Čechovicích

BRÁNA K VÍŘE (Sk 14,27) JE PRO VÁS VŽDY OTEVŘENA Kdybys nebyl pokřtěn, dal by ses dnes pokřtít? Ve své většině bylo mnoho lidí pokřtěno jako děti, na základě přání a víry našich rodičů. Ale pokud by dnes bylo rozhodnutí na tobě, dal by ses pokřtít? V případě že ano, proč? A pokud ne, proč? Já bych se určitě dal. Po tom všem, co jsem prožil s Ježíšem, bych neváhal ani na vteřinu (doufám). Vždyť když se ohlédnu zpětně za svým životem, tak nikdo nikdy mě nemiloval tak věrně jako on. Nikdy nezapomenu, jak jsem dostal pohlednici (bez podpisu odesílatele) s textem: „Bůh tě miluje.“ Nebylo by na tom možná nic zvláštního, ale byl jsem tehdy daleko od Boha i od církve (Bůh ani církev mě však nikdy neopustili!). Roky jsem nepřistupoval ke svátostem. A ta pohlednice mi otevřela oči a připomněla mi, že jsem milován i ve vyhnanství, které jsem si sám zvolil. Díky tomu, že mě Ježíš miluje, jsem nejednou zakusil dobrodiní společenství církve - nejenom při liturgii, ale starostlivost konkrétních lidí. A odpuštění hříchů - pro mě to je obrovský důvod pro to, abych žil s Ježíšem. Nepomohla mi žádná psychologie, ale slova rozhřešení, která nade mnou vyslovil kněz. Vím, neměl bych tuto zkušenost, kdybych nebyl pokřtěný, ale kdyby se mě někdo zeptal, proč by se měl dát pokřtít, určitě bych mu to řekl jako jeden z hlavních důvodů. Když jsem přemýšlel nad nějakou souhrnnou odpovědí na otázky, které jsem položil v úvodu, tak mě napadla velmi jednoduchá odpověď: „Určitě ano, protože Ježíš je můj Vykupitel.“ Můj dotaz z úvodu má však kromě uvažování každého osobně nad svým křtem ještě jeden cíl. Záměrně jsem napsal, že jsme byli pokřtěni jako děti. Ale v životě musí nastat taková chvíle, kdy svůj křest přijmu. Když Bohu upřímně a s radostí poděkuji za to, že jsem byl pokřtěn jako dítě, a řeknu mu, že svůj křest přijímám. A toto má dalekosáhlé důsledky. Tehdy se vlastně stávám jakoby dospělým věřícím. Už nejsem křesťanem proto, že to chtěli rodiče, ale proto, že to

chci já. Je to chvíle (někdy to může být velmi dlouhá chvíle postupného uvědomování si vlastní zodpovědnosti), kdy začínám vědomě a dobrovolně žít s Ježíšem. V štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci. Takže ještě jedna otázka: Přijal jsi svůj křest? Doporučuji každému podívat se do Katechismu katolické církve - učení o křtu. Jsou to články 1212 - 1284. Je dobré připomenout si, co všechno jsme na křtu dostali. Abychom na otázku, proč jsme byli pokřtěni (resp. proč bychom se dali pokřtít dnes), odpověděli velmi konkrétním výčtem darů, které nám Bůh na křtu dal. Jako inspiraci nabízím slova sv. Řehoře Naziánského: „Křest je nejkrásnějším a nejvelkolepějším z Božích darů /…/ Nazýváme ho darem, milostí, pomazáním, osvícením, šatem neporušitelnosti, koupelí obnovy, pečetí a vším, co je nejcennější. Dar, protože je dán těm, kteří nic nepřinášejí; milost, protože je udělován i viníkům; křest, protože hřích je pohřben do vody; pomazání, protože je svatý a královský (takoví jsou ti, kdo jsou pomazáni); osvícení, protože je oslnivým světlem; šat, protože zakrývá naši hanbu; koupel, protože nás omývá; pečeť, protože nás chrání a je znamením Boží svrchovanosti.“ (KKC 1216). Vstupní modlitba o svátku Křtu Páně nám připomíná, že když jsme se narodili z vody a Ducha svatého, můžeme stále žít svatě, protože je s námi všemohoucí a věčný Bůh. Raduj se, křesťane! Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Připravil Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické ve Velkém Týnci

Foto: P. Hanuška FS Hájiček ze Slovenska – 8. 12. 2013

Foto: P. Hanuška Hanácký mužský sbor Rovina

Foto: P. Hanuška Národopisný soubor Týnečáci

Ze života našich škol 15

TÝNECKÉ LISTY

SLOVO ŘEDITELE ZÁKLADNÍ ŠKOLY Vážení spoluobčané, dovolte, abych Vás pozdravil v novém roce a popřál Vám mnoho zdraví, štěstí a úspěchů v zaměstnání i osobním životě. Před vánočními svátky připravili vyučující a žáci 1. stupně pro rodiče vánoční besídku. Chtěl bych jim poděkovat za práci při nácviku velmi pěkného vystoupení žáků. V měsíci lednu proběhnou tři důležité školní akce, na které se delší dobu připravujeme. 7. ledna se rodiče mohli informovat na prospěch a chování svých dětí. 20. ledna proběhne zápis žáků do 1. ročníku naší základní školy. V letošním roce chceme vyzkoušet nový model zápisu, a tak prosím rodiče, aby se dostavili se svými předškoláky v jednotný čas podle pokynů na pozvánce.

20. ledna odjíždějí žáci 7. ročníku na lyžařský výcvik na Soláň pod vedením pana učitele Zdeňka Janča, paní učitelky Dagmar Kypusové a Ireny Richterové. Doufáme, že v době našeho pobytu se sněhové podmínky zlepší a výcvik proběhne bez jakýchkoli komplikací. V sobotu 25. ledna pořádáme 3. reprezentační ples školy. Hlavní atrakcí je předtančení žáků 9. ročníku v klasickém stylu pod vedením paní učitelky Ireny Richterové a moderním pod vedením paní učitelky Kristiny Bendové. Připravujeme pro Vás bohaté občerstvení jak v „pekle“, tak v horní kuchyni. O půlnoci proběhne losování tomboly. K tanci hraje stejně jako loni hudební skupina Rose band. Tomáš Jurka

VÁNOČNÍ BESÍDKA Dne 17. 12. 2013 proběhla ve škole Vánoční besídka. Tentokrát na téma Cesta kolem světa. Nejdříve nám flétny zahrály pár vánočních písniček a sbor pod taktovkou paní učitelky Evy Kvítkové zanotoval některé koledy. Potom vystoupili pasáčci, kteří nám připomněli, že už přichází Vánoce. Poté na podium vyběhli stateční námořníci, kteří už nedočkavě vyhlíželi pevninu. Najednou jsme se ocitli na divokém západě mezi indiány, v Africe u nebezpečných šelem a divokých černochů, ve Francii, kde se právě stavěla Eifelovka, nebo nás přivítali půvabné nebojácné Číňanky.

Občas naše chrabré námořníky zaskočili piráti. I Tři králově se na chvíli prošli po podiu, než odešli na dlouhou cestu do Betléma. Nakonec jsme se opět doplavili zpátky do školy, konkrétně do 3. B. U této příležitosti zazněla velmi známá písnička z Macha a Šebestové. Na závěr nám všichni účinkující žáčci zazpívali již poslední vánoční píseň večera. Nejvíce se mi líbil originální nápad přemístit se do teplejších krajů v tak chladný prosincový večer. Vánoční besídka se mi velice líbila a příští rok určitě přijdu zas. Anežka Cajthamlová

VÁNOČNÍ ČAS Tak, Vánoce už máme za sebou. Byly tady a za rok zase přijdou. Někteří z nás Vánoce tráví nakupováním dárků, pečením nebo ještě posledním úklidem domácnosti. Prostě předvánoční shon. Nakonec už konečně nadejde 24. prosinec rozbalí se dárky a spát. Za pár dnů zase do školy nebo do zaměstnání. Není to nějaké zvláštní? Něco k tomu schází. Já osobně si myslím, že Vánoce jsou především svátky klidu a míru. Pokojná atmosféra patří k Vánocům. Zbytečně o Vánocích nenavštěvuji velká obchodní centra. Raději místo nakoupených dárků nějaký ten dárek vyrobím. Možná se mi to jen zdá ale pozoruji, že

svět je čím dál uspěchanější. Když zapnu televizi, hned už vás přemlouvají, aby ste koupili právě jejich výrobek právě svým blízkým. O Vánocích radši televizi ani nezapínám. Podstatou Vánoc nejsou pouze dárky a hmotné věci ale mají i duchovní význam. O Vánocích se přece narodil Ježíš Kristus a mnozí lidé na to zapomínají. Rodina má o Vánocích také svůj duchovní význam. Může vás povzbudit, zahřát u srdce a potěšit. Proto nespěchejme, ale zastavme se dokud ještě můžeme a prožijme příští Vánoce jiným způsobem.

VÁNOČNÍ BESÍDKY V MŠ VELKÝ TÝNEC Tímto příspěvkem bych se chtěla vrátit ještě do předvánočního času. Všechny děti mateřské školy se svými paní učitelkami nacvičovaly a pilovaly vánoční besídky pro rodiče i prarodiče. Nejdříve však musela být vytvořena vánoční atmosféra. Zdobilo se, vystřihovalo, nalepovalo, aby celá mateřská škola byla vánočně naladěna. Snažily se děti i paní učitelky. A samozřejmě se musel vyrobit vánoční dáreček pro rodiče a přáníčko. Až bylo vše přichystáno, mohly besídky vypuknout. Každá třída dětí měla přichystaný svůj

vánoční program, kterým potěšila své rodiče i prarodiče a navodila vánoční čas. Navštívili jsme v besídkách jak nebeskou kuchyni, tak i peklo s čertíky, ale i zasněžený les se zvířátky a nakonec i Betlém. Nyní jsou již Vánoce za námi a nastal pracovní nový rok. Co nás čeká v nejbližší době? Děti - předškoláci půjdou k zápisu do 1. třídy ZŠ a všední dny nám rozveselí blížící se masopustní rej. Irena Sehnalová

Anežka Cajthamlová

Foto: archiv MŠ Besídka ve Sluníčkách

PODĚKOVÁNÍ Foto: archiv ZŠ Besídka žáků prvního stupně ZŠ

Mateřská škola Velký Týnec a Základní škola Milady Petřkové Velký Týnec děkují panu Jaromíru Kaksovi za předvánoční sponzorský dar pro děti.

Pozval děti na divadelního představení v Šantovce nazvané Pirátská pohádka a uhradil veškeré náklady s tím spojené. Děkujeme!

16

Fotogalerie

TÝNECKÉ LISTY

FOTOGALERIE

Tomáš Kočko a jeho orchestr vystoupil na mikroregionálním koncertu v Dubu nad Moravou – 26. 12. 2013 Petr Uličný, Karel Brckner a Pavel Vrba zavítali po Besedě s fotbalovými trenéry v místním kině do Restaurace Na zámku – 19. 12. 2013

Líté boje v Silvestrovském turnaji ve stolním tenise 2013

Účastníci badmintonového turnaje Týnecký košíček 2013

Tradiční půlnoční přípitek v zámecké zahradě – 31. 12. 2013

V lednu 2014 se stala na mostě v ulici Na Výstavišti vážná dopravní nehoda se šťastným koncem

Skautské okénko 17

TÝNECKÉ LISTY

ŽIVÝ BETLÉM, LOUTKOVÉ DIVADLO A CESTOVATELSKÁ BESEDA V ČECHOVICÍCH Nápad uspořádat Živý Betlém se objevil již před rokem a pro velký úspěch jsme se rozhodli uspořádat akci znovu. Přípravy a organizace Živého Betléma vedené Monikou Dočkalovou, jakožto pořadatelkou, probíhaly už několik měsíců předem. Jednalo se především o diskuze, debaty a promýšlení. Samotné nacvičování a rozdělení rolí pak začalo týden před konáním akce, což bohatě stačilo k přichystání pěkné podívané. Živý Betlém se konal v pátek 27. prosince 2013 v kapli Narození Panny Marie v Čechovicích. Já (Josef) s několika dalšími účinkujícími a hudebníky jsme se do kaple dostavili o hodinu dříve, abychom mohli vybrousit poslední chybičky představení a vytvořit tak kouzelnou vánoční atmosféru. Začátek Betlémského průvodu byl u Čechovického obecního domu. Vše šlo podle plánu a tak mohla ve čtyři hodiny odpolední k obloze vzletět kometa ohlašující narození Ježíška a průvod v čele s andělem Gabrielem se pomalu odebral ke kapli. U kaple mohli lidé spatřit ovečky ztvárněné čechovicými světluškami a slyšet trubače troubící na pozdrav Ježíškovi a průvodu. Kaple byla během chvilky plně obsazena, jak v hlavní lodi kaple, tak na balkóně. S příchodem posledního diváka představení začalo. Tři králové předali Ježíškovi dary a Josef s Marií převyprávěli celý příběh zrození Ježíška, na který navazovalo zpívání vánočních koled v hudebním doprovodu fléten a klavíru. Po skončení Živého Betléma se lidé přesunuli do příjemného prostředí místního pohostinství, kde byla přichystána druhá část programu. Lidé se usadili ve velkém

sále hostince, kde je bavilo loutkové divadlo pana místostarosty Stanislava Denka. Po netradiční loutkové pohádce následovala cestovatelská beseda. Tentokrát se s námi o své zážitky podělila paní doktorka Jitka Brabcová, která měla možnost zavítat do Peru. Obecenstvo seznámila jak s tamní tradiční kuchyní a oděvem, tak s Peruánskou okouzlující přírodou. Myslím, že se akce velmi zdařila a těším se na příští Živý Betlém, jelikož je tato akce rok od roku větší a může tak rozdávat radost více lidem. Filip Dočkal

Foto: archiv junáků

Foto: archiv junáků

DEN LIDSKÝCH PRÁV A MARATON PSANÍ DOPISŮ Obyvatelé oblasti Badia East v Nigérii, kterým bylo rozhodnutím úřadu zdemolováno 266 domů, Hakan Yaman z Istanbulu, neprávem zbitý a vážně zraněn policií nebo trojice ruských demonstrantů, kteří byli zatčeni při poklidných protest v předvečer inaugurace prezidenta Vladimira Putina. Tihle lidé a mnozí další byli podpořeni v rámci letošního maratonu dopisů – akce pořádané mezinárodní organizací Amnesty International na podporu neprávem vězněných nebo utlačovaných lidí. V Česku i v ostatních zemích měli možnost poslat dopis příslušným úřadům, ve kterých požadovali prošetření bezpráví a napravení vzniklých situací. Celá akce se konala při příležitosti mezinárodního dne lidských práv. Psalo se ve školách, kavárnách, galeriích, skautských klubovnách nebo na faře. Celkem se v České republice podařilo poslat více než 13 000 dopisů. K této akci se připojili ve dvou prosincových víkendech i občané z Čechovic a členové skautského oddílu. Společně poslali 11 dopisů a přispěli tak do celkového počtu, který ve světě nyní činní více než 1 500 000 zaslaných dopisů. Že celá kampaň funguje a nejde jen o neúčinný happening, dokazují události, které nabraly spád ihned po začátku akce. Na kauci byla propuštěna kambodžská aktivistka Yorm Bophová, jedna z tváří letošního Maratonu, nespravedlivě uvězněná za pokojné prosazování práva na bydlení. Hakan Yaman z Turecka má za sebou první operaci, během níž mu lékaři srovnali několik kostí v obličeji, a čeká ho transplantace umělého oka. Za všechno mluví osobní zkušenost jednoho z prvních propuštěných vězňů svědomí Amnesty International, Dominikánce Julia de Pena Valdez: „Když přišlo prvních 200 dopisů,

dozorci mi dali zpět mé oblečení. Potom přišlo dalších 200 a navštívil mě ředitel věznice. Když dorazila další hromada dopisů, ředitel se spojil se svými nadřízenými. Dopisy neustále přicházely, celé 3 tisíce. Informace byly poslány až k prezidentovi. Dopisy nadále přicházely. Prezident zavolal do věznice a nařídil jim, aby mě propustili. Po propuštění si mě prezident zavolal do své kanceláře. Řekl: „Jak může odborářský předák jako ty mít tolik přátel z celého světa?“ Ukázal mi ohromnou krabici plnou dopisů, které obdržel. Když jsme se loučili, tak mi tu krabici dal.“ Podobná akce měla v minulosti význam i pro naši zemi. Ani 40 000 dopisů ročně za Václava Havla, Ivana Jirouse a další vězněné v bývalém Československu nekončilo v koši. V archivu STB se o těchto dopisech nalezly pečlivé záznamy. Amnesty International ČR i skautské středisko Velký Týnec děkuje všem zapojeným do akce Maraton psaní dopisů, že se stali součástí této předvánoční tradice.

Jiří Dvořák

Soukr. ošetřovatelka dětí

Pomůcka Nejmen- Německá Imunitní Vydávati 1. díl díl Autor : Koro, výroku: 1. test zvuk jako tajenky ší druh průmysl. Oak, Rochefoucauld tajenky norma buvola (zkr.) hodiny Orály Překážet Vlhko

Střídati

Klíčky

Vřava (sloven.)

Dobytčí nápoj

Avšak

Světová velmoc

Anglické sídlo

Značka radia

Plemeno

Trumfy v bridži

Druh bavlny

4. díl tajenky Starci

Hora

Částice hmoty

Nápěv

St. zn. počítačů

Norská jedn. obj.

Průhledná hmota

Mykací stroj

Řeky

Druhová číslovka

Slepené modely

Milostpán

Sušický závod

Nakažlivá choroba

Téměř

Pardubický závod

Svatební květina

Nemotora

Děčínský podnik Úbytek váhy kapalin Cigaretka

(slov. zkr.)

Potěr Druh nerostu Řídící systémy

Ženské jméno Nota (angl.)

Korunní plátky

Zn. fotopřístrojů

Zpola

Neodborník Jasný meteor

Měkká tónina Německá řeka Shozený paroh

Šereda

Řeka v Súdánu

Čtvrtina tuctu

Baltské moře klobouček

Slaměnná brašna

Totální zhroucení

Užitek (sloven.)

Arménské

jezero

Zřetel

Italský skladatel

Ambaláž

Důl na kámen Nalepit kolem

Domácky Oliver Chorobná zuřivost

Výtvor Vojenský trén

Židovský král

Kdo vodí psy Japonské město

2. díl tajenky

Značka kosmetiky

Úřad (zastar.) Trepanační nástroj

Lámáním oddělit Obyvatel Oravy

Náplň

Užitek (sloven.)

Cyklus

Nejvyšší karty

Novohebrejština

Nestvůry Sídlo v Itálii

Otakarovi

Nářadí k orání

Část krovu

Dusíkatá

Pádová otázka

sloučenina

Hle (nářeč.)

Zásobníky na obilí

Dámský

Směs ve spreji

Kočkovité šelmy

Provětrávání

Ruské město

Anglický šlechtic Avivážní prostřed

Svislý

Středověká klatba

3. díl tajenky

Neodejít SPZ Olomouce

Přínos nevěsty do manželství

Anna (anglic.)

SPZ let. Afghánistánu

Vonná bylina

Turci

Státní nemocnice

Sídlo ve Skotsku

Jihoevr. keř Hořký (italsky)

Údery

SPZ Kladna

Zajeti dovnitř

Značka lihoviny

Lesní šelma

Chvost

Vlákno z umělé Popěvek Přípravek nahmoty nádobí

Infor. systém o odpadech

Útok Ruské ukazov. zájmeno

Přítmí

Redukovat

Část luku

Provádět nátěr stěn v obydlí

Patřící Iloně

Starogermánka

Název nosovky

Data registr

SPZ Ostravy

Sídlo v Alžírsku

Vojenský kryt

Lyže (zastar.)

Značka hliníku

Zn. tlaku krve

Pomůcka: Alae, Anoa, Aske, Asola, Luti, Pian, Reay, Sopo

Články, dopisy, úvahy, komentáře 19

TÝNECKÉ LISTY

VÁNOČNÍ JARMARK ZAKONČILO PŘEDÁNÍ DARŮ 23. 11. roku 2013 se konal v zámecké zahradě ve Velkém Týnci Vánoční charitativní jarmark. Jarmark jehož výtěžek byl určen pro dětskou kliniku ve FN Olomouc... I díky vám, týneckým občanům, se nám podařilo pro nemocné děti vybrat nádherných 112 156kč!!! Z této částku jsme v průběhu prosince a ledna nakoupily dary a dárky, které si jednotlivá oddělení na klinice vybrala a přála... Všechny dary jsme předaly druhý lednový týden zástupcům jednotlivých oddělení na dětské klinice. Předaly jsme 2x tyčový mixér, 17x flash disk, 9x universální dálkový ovladač, 8x DVD ovladač, 1x kávovar, 4x stolní ventilátor (ventilátory jsme dostali, jako sponzorský dar, od firmy Elektro Linhart), dále jsme ještě v předvánočním čase zajistily na dětskou kliniku jeden zdravotní inhalátor, který je v zimním období velmi využívaný. V dětských potřebách jsme

zakoupily 3ks dětských rychlozavinovaček, 2x přebalovací položku, 2x přebalovací pult a 2x jídelní židličku. Mezi další dárky patřilo: vybavení do kuchyně na oddělení hemato-onkologie. Z hraček děti dostali dětskou kuchyňku, stavebnice, LEGO, stolní, společenské a kartové hry, auta, vesele smějící se plyšáky. Na Mikuláše jsme dětem poslali 100 perníků. A samozřejmě plné dva prádelní koše sladkostí, které jsme na jarmarku od vás vybrali. DĚKUJEME ZA VAŠI PODPORU A POMOC! I tento rok můžete pomáhat. Již 12. dubna se bude ve Společenském domě konat Jarní jarmark, jehož výtěžek tentokrát poputuje na oddělení geriatrie ve FN Olomouc a opět v listopadu tu bude Vánoční jarmark. Těšíme se na vás.

Foto: A. Simperová

Foto: A. Simperová

Foto: A. Simperová

JARNÍ JARMARK Máme tu nový rok a my s Veronikou Batovou jsme se rozhodly, že uspořádáme Jarní jarmark. Jarmark, jehož výtěžek tentokrát poputuje na oddělení geriatrie ve FN Olomouc. Já osobně jsem na geriatrii nastoupila do zaměstnání hned po střední škole. Vzpomínám si, jaké jsem tehdy byla „osmnáctileté telátko”, dva drdůlky z blonďatých vlasů, velký hrnek na čaj plný srdíček, svačinka od maminky, bílá nažehlená škrobená zástěra... Přišla jsem tam plná ideálů, chtěla jsem změnit svět. Postupem času ten svět spíše měnil mě. Získala jsem zkušenosti a názor na spoustu věcí. Pracovala jsem tam čtrnáct let. Dnes už vím, že před nemocí, stářím a smrtí

jsme si rovni. Někoho to potká dříve, jiného později. Toto neovlivníme, ale na druhou stranu něco ovlivnit můžeme. Můžeme ovlivnit podmínky a okolnosti, v jakých jsou nemocní lidé, podmínky, v jakých lidé stárnou, případně umírají. A proto je zde tento Jarní jarmark. Má pomoci změnit podmínky na oddělení geriatrie a pomoci zajistit dostatek rehabilitačních přístrojů, polohovacích pomůcek, přístrojového vybavení atd. Budeme moc rádi, když se na Jarní jarmark přijdete podívat a tím podpořit dobrou věc. Akce se bude konat 12. dubna od 13 do 18 hodin ve společenském domě ve Velkém Týnci. Lucie Peňašková

KŘÍŽOVKA Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Tajenka z minulého čísla: Domněnka ženy bývá jistější než jistota muže. Úspěšnou řešitelkou a výherkyní knihy se stává paní Stroupková z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme.

SPOLEČENSKÝ DŮM VELKÝ TÝNEC

20

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

MASOPUSTNÍ ČAS - VODĚNÍ MEDVĚDA A POCHOVÁVÁNÍ BASY Život na vesnici – a to i na té naší – měl svá specifika. Provázely jej různé obyčeje a zvyky, které reflektovaly vesnický pracovní rytmus, ideologické (duchovní) rozpoložení i životní styl jejich obyvatel. Dnes se rozdíly mezi městem a vesnicí viděno z různých úhlů téměř smazaly, i když drobné nuance zůstávají. O návaznost včerejšího a dnešního životního rytmu se mj. starají folklorní soubory, jež oživují, udržují a předávají bohatství lidové písně, tance i obřadů. Velký Týnec má to štěstí, že zde od roku 1986 působí národopisný soubor Týnečáci, který se ujal dědictví našich čuháckých předků. V letošním roce zastřešil několik svých folklorních akcí pod název Čuhácký rok. Jeho prvními počiny budou dvě slavnosti: Vodění medvěda, jež se uskuteční 1. března, o týden později uzavře taneční sezónu Pochovávání basy. Vzhledem k tomu, že zvláště někteří noví spoluobčané jsou překvapeni, když jim u dveří zazvoní skupina lidí oblečených v maškarách a nevědí, co si o tomto setkání mají myslet a jak se zachovat, resp. je přivítat, dovolím si na tomto místě uveřejnit několik úryvků z knihy skvělé etnografky Jiřiny Langhammerové nazvané Lidové zvyky.

Evropě a značné části světa, především křesťanského, i když je s vlastní křesťanskou vírou v obsahovém kontrastu. /…/ Jejich kořeny lze hledat v motivech vázaných na doby od nás vzdálené tisíce let, ve společenstvích s jinou filosofií a vztahem ke světu a kosmu, uznávajících jiné morální normy života. V mnohých motivech cítíme dotek pravěku, jinde ohlasy antiky, středověkých her a všeplatné vzývání života, jeho ročního koloběhu a obnovy. To vše vytváří pestrou a mnohotvárnou paletu zvyků. Nabízí se otázka, proč bujné veselí právě v únoru a proč vůbec veselí „na povel“. Veselili bychom se možná déle, spolu s tradicí různě slavených za čátků roku — lunárního, solárního, vegetačního i civilního. Veselili by chom se možná podobně jako naši dávní prapředkové, přivolávající po dobnými obřady vážné hodnoty prosperity, úrodnosti, plodnosti, ale i humoru a smíchu jako katalyzátoru blaha. Jenže před 2000 lety přišel do našeho světa jiný systém myšlení, který v obřadech postavil do protiváhy řád přírody a řád ducha. Přišlo křesťanství, vztahující se v obřadech k událostem víry, nikoli přírodním jevům. Slaví se naro-

Foto: archiv Týnečáci „Masopust – čas veselostí, zábavy a někdejší programové bezstarostnosti, kdy výjimečně neplatily předpisy o chování či přímo postní újmě lidí. Naopak. Čas tradičně chápaný jako antipůst. Období požitků a hodokvasů s pojídáním tučného masa a koblih zlátnoucích v oleji. Jídlo, pití, zpěv a tanec jako řečiště veselosti, uzavřené mezi dvěma břehy postů, Vánoc a Velikonoc. Tak lze z hlediska výročního kalendáře charakterizovat toto vstupní období roku. Masopustní období není přesně kalendářně vymezené. Začíná sice 7. ledna po svátku Tří králů, kdy končí období Vánoc, ale uzavírá se v různém datu – na masopustní úterý, v den před Popeleční středou, stanovenou na počátek velikonočního postu.“ (Letos vychází Popeleční středa na 5. března, pozn. ed.) „I za krátký čas masopustu se toho muselo hodně stihnout. Nejen taneční zábavy, zabíjačky, ale i svatby. Pakliže byly ve vsi v masopustě dvě, tři svatby, držené kdysi i týden, s účastí mnoha místních lidí, další společenské události — muziky, bály, šibřinky, a pak slavný závěr masopus tu, bylo to období skutečně naplněné hodokvasy, které před ním a po něm nepřicházely v úvahu, neboť postní doby takovéto zábavy nepovolovaly. Je třeba připomenout, že je to období prožívané v podobném stylu v celé

zení nebo zmrtvýchvstání Krista, nikoli slunovrat nebo rovnodennost, byť by svátky byly blízko sebe. Jsou jiné a společnost se na ně jinak připravuje. V křesťanském kalendáři se před významné svátky předsazují posty, různě dlouhá období - šesti týdnů, čtyř týdnů, jak je z liturgického pohledu třeba. Právě vsunutím postů s předepsanými normami chování se rozházel přirozený řád ročního koloběhu, protkaný kdysi magickými obřady vázaný mi na jednotlivá vegetační období. V nové filosofii není takových opor potřeba. Jako zbytková témata se v kalendáři ruší, zapomínají, převrstvují nebo časově posunují. Tento systém neplatil po celý rok. V době, kdy nebylo z hlediska náboženství co vážného očekávat a připravovat, se alespoň na čas ponechala vůle tradici. Právě takovým ostrůvkem času nikoho a všech, zbytkovou barevnou zahrádkou pradávné minulosti je masopust. Opuštěný čas někdejšího začátku nového roku, na něž se shlukly i obřady okolní. Proto ona koncentrace zvyků schopných přežít díky své podstatě veselí, která se jinde nenalézá. Proto únorové veselí „na povel“. Proto také výrazné loučení s masopustem na jeho závěr. Bylo to loučení s obecným veselím na poměrně dlouhou dobu. Šest týdnů postu, pak krátké Velikonoce a poté duchovní směrování ke

Svatodušním svátkům. S časem jara práce na poli, dále čekání na úrodu, sklizeň. Prostě půl roku, než si budeme moci „sednout“. A to bude podzim. Mezitím málo radostí - stavění máje, pouť. Avšak dlouhé období nicnedělání, hostin a svateb přijde ve velkém až zase za rok. Masopust, tak jak se v české tradici zachoval v 19. a 20. století, však nebylo nějaké neorganizované, bezbřehé veselí nad dávno zasutými tématy. Byl to obsahově vykrystalizovaný celek, jehož podstata se předvedla hlavně na samotný závěr. Na tři poslední dny, někdy i delší čas, počínaje čtvrtkem posledního týdne, někde zvaným Tučný čtvrtek, kdy se konala zabíjačka s hostinou. Na vlastní zakončení celého období - masopustní neděli, pondělí a hlavně úterý, zvané končiny, ostatky, fašank, či přímo masopust, se konaly a místy dosud konají speciální obřady se závazným sledem událostí, s obchůzkou masek, scénickými výstupy a závěrečnou taneční zábavou. Motivů k této závěrečné oslavě, řekněme „ostatkům“, je celá řada. Nejen prvků historických a předhistorických, ale i novodobých, aktuálních, které se zařazují do tradičních sestav, propojují se s nimi a formují do živého celku. V některých motivech lze vysledovat přímé, historicky zařaditelné a konkrétní předlohy. Jde především o odkazy antiky, kde měly mýty již vyspělou theistickou formu a personifikací jednotlivých témat v postavách bohů a jejich symbolů. V masopustním období jsou to vazby na božstva vegetačního, prosperitního a plodnostního významu. Nejvýraznější je zde připomínka Bakcha, někdejšího římského boha a patrona vinné révy, její úrody a s tím samotného vína a hodování. Z historie je známá jeho transformace z řeckého Dionýsa, boha stejného významu. V římském kalendáři se oslava boha Bakcha slavila velmi bujně, jako tzv. „bakchanálie“, slavnosti vína, v polovině března. Není náhodou, že se tyto oslavy tak vryly do tradice a historie. Vázaly se na předjaří nejen z hlediska počátku vegetačního cyklu, ale i vzhledem k jeho praktickému napojení na kalendář. Jak jsme již připomněli, ve starém Římě ještě do roku 153 před Kristem se březnem začínal nový rok. /…/ Venkované, kteří nejdéle a nejkošatěji tyto zvyky v různých transformacích udržovali a dodnes místy drží, v nich nemysleli jen na sebe, na svůj osobní život a jeho obrodu, ale i na prostředí, v němž se pohybovali a jehož součástí se cítili, na život v celé šíři, na zdar zemědělské práce, na přízeň přírodních sil, které je ovlivňují, obecnou plodnost, úrodu, zdraví. Samotná veselost, bujnost, smích, tanec, zpěv a výskání jsou nejen vydáním se společnosti, obětování kusu své energie pro společné blaho. Je to zároveň signál, pomocník probuzení. Život se nejen jitří, ale obřadnou formou se mu dává žádoucí směr. Zde hrají podstatnou roli dávné, hluboce předkřesťanské magické praktiky. Především je to tzv. magie podobnosti. Tou se symbolicky naznačuje děj, který má v patřičné souhře okolností navodit žádoucí skutečnost. Tento, vpravdě primitivní činitel, je v oblasti tradičních obyčejů všestranně využíván. Významným pomocníkem těchto magických úkonů jsou vedle nutných atributů a úkonů — masky. Dnes je lidé chápou jako atraktivní a humorné součásti obřadů, jako jejich kostýmní výpravu. Ve svém původu to však zdaleka nebyly objekty zábavy, ale

činitelé, kteří převlekem aktérům pomáhali přiblížit se vytčenému cíli. Najít takovou sílu, jako má medvěd, do jehož masky vstupuji, obleču-li se do kožešiny, paroží, peří, slámy či hrachoviny, jsem blíž světu přírody, blíž silám, které potřebuji k životu. Potřebuji úrodu obilí tak vysokého, jak dlouhá jsou stébla na mé masce. Potřebuji tak vysoký len, jak vysoko vyskočím v tanci. Vstupuji do tohoto světa s pokorou přizpůsobení a mohu se pak lépe přimluvit za zdar počínání v mém světě, snad i pozměnit cosi v řádu i mimo nás. Mimo reálný svět jsou i naši mrtví předkové. I ti v čase masopustu, jindy novoročí či jiných zlomových okamžicích - kam původně masopust patřil mohou symbolicky vstoupit mezi nás. I s nimi se lépe domluvíme v pomyslném převleku z jejich světa. /…/ OBCHŮZKY A MASKY Obchůzka je forma konání závažných zvyků, uplatňovaná prakticky po celém světě. Patří k základním praktikám v oblasti tzv. kontaktní magie, často spojované ve zvycích s magií podobnosti, o níž jsme již hovořili. Vlastním fyzickým dotekem se podstata obřadu přenáší dále - jako u ob jímajících se masek, u jiných zvyků šleháním apod. V případě „obchůzky“ je to fyzické obcházení, návštěva příbytků - dům od domu, jiná forma dotyku. Tento akt konají zvlášť vypravené skupiny lidí v patřičném datu, se specifickým chováním a duchovním nábojem. Zásadou je stereotypnost, opakování daného obřadu v každém domě, a zároveň tím uzavření ochranného magického kruhu pro celou obec. Forma obchůzky provází v různých podobách naše zvykosloví, nevyjímaje masopust. Tato forma komunikace se u některých masopustních oslav stále dodržuje, hlavně na vesnici. Zde pak nejde jen o průvod, veřejné představení masek a zábavu, ale o skutečný starobylý obřad. Tradiční masopustní obchůzky se udržují v některých lokalitách jižních a východních Čech, jihovýchodní Moravy, ojediněle i jinde, obvykle již mimovolně. Je třeba zdůraznit, že zmíněných masopustních tradic s obchůzkou je mnohem méně než samotných „masopustů“ s průvodem a často formální prezentací masek, kterých v současnosti přibývá. Obchůzkové tradice v plném vyznění jsou naopak jistým reliktem a zároveň důležitým článkem k pochopení zvyku a jeho historie. V místech, kde se obchůzkové tradice udržely, se obcházení domů bere vážně. „Koledníci, maškarádi, medvědáři, fašančáři, babkovníci“ aj., jak se různě sestava nazývá, musí navštívit skutečně každý dům. Ve zvyklostech obce by bylo pohanou, kdyby se některý dům vynechal. A tak aktéři mají celý den co dělat. /…/ Obchůzka má svůj řád i rozdíly podle místních tradic. Aktéři se obvykle po ránu shromáždí v místním hostinci i s kapelou a po „zahřívacím kolečku“ s krátkým potancováním se průvodem vyráží do obce. Někde jde v čele dvojice, na Hlinecku např. šašek zvaný laufr a paní - mládenec přestrojený za ženu, kteří v domech avizují příchod a zároveň do košíku vybírají koledu jako odměnu. Jinde je průvod již očekáván před domem, neboť je již zdaleka slyšet kapelu, obvykle dechovku, která koledníky doprovází, a její muzika se po celý den rozléhá obcí. Každý tak ví, kde se právě účinkuje. /…/ V řadě míst vedle tradiční obchůzky celek doplňují novodobé maškary, poskytující živé téma ke komunikaci

Články, dopisy, úvahy, komentáře 21

TÝNECKÉ LISTY s okolím. Staré masky byly záležitostí mužů, nově přidané scénky jsou někde doménou žen. Častá je například role cikánky, hádající lidem z ruky, někde v posledních letech přišly ženy s nápadem zapojit se v roli čarodějnic apod. Většinou však zůstává u mužských rolí - humorného fotografa nebo žida, tentokrát jako dobové figurky, nabízející z polámaného kufříku absurdní zboží. /…/ Na rozdíl od masek karnevalových merend a maškarních plesů, tradiční vesnické masky nemívají škrabošku „larvu“, ale často jsou jen nalíčené, takže nejsou v takové anonymitě. Přesto si mohou dovolit uvolněné chování, které nikdo neodsuzuje, naopak všímavost se považuje za poctu, chápanou jako hru na rozdávání života. K průběhu masopustu patří nejen vlastní slavnostní den či dní několik - tak jak předpisuje česká tradice - ale i čas příprav. Ty někdy trvají měsíc i déle, hlavně příprava masek. /…/ Zvířecí masky si zaslouží zvláštní pozornost. Patří k nejstarším typům masek obecně a jednoznačně dokladují sám smysl obyčejů spojených s fenoménem přírody a zapojení lidí do její nápodoby. Řada zvířecích masek má ve smyslu magie přivolat žádoucí vlastnosti daného zvířete. Jako symboly se vybírají hlavně zvířata nabitá mimořádnou silou. Jmenovali jsme koně. Ten je jako obraz síly chápán již od dob antiky. V masopustech se přetvořil do různých podob lidové zábavy a humoru, kůň byl důvěrně známým zvířetem z venkovského hospodářství, a proto se v českém masopustu objevuje ve spojení s postavami z běžného života, jako je sedlák, kočí, handlíř nebo šašek, který ho předvádí jako cirkusovou atrakci a nabádá ho k různým „kouskům“ drezury. Pro stylizaci samotného koně se tradicí vytříbil jednoduchý typ zobrazení. Jeden muž drží nad sebou tyč s hlavou koně, druhý se ho zezadu drží v ohnuté pozici za pas. Přes ně je přehozena plachta, upevněná k hlavě koně. Vzniká tak iluze čtyřnohého zvířete s možností nápodoby jeho pohybů - umí klusat, vyhazovat, vzpínat se, k tomu řehtá, nechá na sobě povozit další maškaru, a bývá tak středem masopustní zábavy. Druhým neopominutelným zvířecím motivem masopustu je medvěd. Ten se od nejstarších dob řadí mezi nejvýznamnější objekty domácích maso-

Foto: archiv Týnečáci

pustních průvodů a obchůzek. Symbolizuje plodivou sílu a i v transformovaných podobách si obvykle zachoval dominantní úlohu obřadu. Napojuje se na něj řada dalších pozitivních hodnot. /…/ Staré masky s motivikou medvěda se ještě v průběhu 19. století obecně tvořily z přírodních, hlavně suchých rostlinných lodyh. Jedna z nejstarších zachovaných maškar tohoto typu je uložena v národopisných sbírkách Národního muzea. Je to medvěd - maska z okolí Pardubic z konce 19. století. K iluzi medvěda je třeba hodně fantazie. Je to postava celá obtočená svazky slámy se špičatou čepicí kryjící i obličej. Kadeřavost je docílena množstvím lodyh hrachoviny, zasunutých mezi vrstvy slaměných pletenců. Jinde je maska vytvořená celá ze slámy a odtud novější název „slaměný“. Podle etnologických rozborů je to novější forma staré medvědí masky. Jinde se masopustní maska medvěda vyvinula do reálné zvířecí maškary, oblečené do chlupatého kožichu se stylizovanou kornoutovitou škraboškou. Další častý účastník tradičních průvodů je kozlík. Je to podobně konstruovaná maska jako koník, jen poněkud drobnější, obsluhovaná jednou sehnutou postavou pod bílou plachtou, nad hlavou držící opět tyč s řezanou hlavou kozlíka s rohy. Výčet typů zvířat v tradičním masopustu není příliš široký a v současnosti se také nijak výrazně nerozšiřuje. Vedle jmenovaných živočišných druhů se objevuje v původních sestavách i zástupce ptačí říše - čáp, s dodnes známou symbolikou „přinášení dětí“ a některé novější náměty bez hlubších vazeb na tradici. Masky měly své místní názvy, vázané na význam původní nebo na vnější podobu. Vedle zmíněných příkladů proměny názvů medvěda je to hlavně rozmanitost v označení masky koně koník, kobyla, klibna, šimla, brůna a další. Je třeba připomenout, že se zmíněné zvířecí i jiné masky z masopustních průvodů objevovaly i v tradičních obchůzkách i v jiných úsecích roku, hlavně v širokém rozmezí úseku novoročí, často jako jednotlivé doprovodné postavy jinak pojatého zvykoslovného děje. Dodnes žijí specialisté, kteří dovedou v místní tradici vyrobit masku novou. Rada hlavně novodobých masek však nepotřebuje k vyrobení tradiční znalosti a technologii. Zvláště u městských průvodů

pak vidíme maškary vedené hlavně nápaditostí nebo uměleckým nábojem tvůrců. Vraťme se však k tradičnímu průvodu, jeho maskám a účastníkům. Nejde

Tancmajstr má na rukávu zelený věneček - a jeho funkcí je zavádět „kolečko“. Za koledu se platí nejlépe uzeným masem, koblihami a pálenkou, ale i peněžitou odměnou. Samo-

Foto: archiv Týnečáci u nich jen o nápaditost a výtvarný účinek. V rámci průvodu a celé scenerie hrají různé role i v rámci jejich základního rozdělení na příkladě mládenců a ženáčů. Výrazné hodnosti vidíme v hierarchicky rozvinuté koledě doudlebské. Popsaní mládenci s vysokými květinovými klobouky mají základní oděv laděný komorně - tj. černé šaty se sakem a dlouhými kalhotami do holínek, bílou košili, hejtman má přes hruď šerpu a v pase jsou všichni převázaní starodávným „ručníkem“ - podélnou plachetkou, jakou kdysi nosívali družbové a ženich o svatbách. Každý ze sedmi mládenců má svou roli. Vede je hejtman se šavlí, dnes halapartnou, v ruce. Ve starých koledách, zejména v sousedním Rakousku, bývaly součástí obřadu starodávné mečové tance. Zde zůstala jen jedna šavle či halapartna jako symbol vedoucího skupiny, a zároveň předmět zcela praktický. Napichuje se na ni vykoledovaná slanina. Hejtman je skutečně vůdčí osobou, pod níž slouží další hodnosti - kaprál, tancmajstr a jiní. Hejtman před každým domem drží proslov s označením, pro koho se hraje a kdo je zván večer „do věnečku“.

zřejmě, že jsou do kola vtaženi hostitelé i přihlížející. I další masky mají své funkce. Významná je i připomenutá caperda, mužská střapatá maska s cepem před rameno, kterým vždy uhodí na zem do místa, kde se bude obíhat kolo. Další masky měly dříve funkci vybírat naturálie, odtud jsou jejich dosud užívaná jména, moučka, žitnej apod. Zcela výjimečná je maska rybníkáře. Pro ni jsou zde vybíráni zvlášť vtipní a obratní muži. Tyto masky mají výrazně plodnostní význam - nejen v uvolněném chování, vtipech a útocích na ženské diváky, ale nesou otisk svého poslání i na oblečení. Na zádech mají aplikovanou figurku ženy, dávný symbol plodnostní. Obchůzka místy dostává i zcela dějový rámec - například ve známé obci Dobrkovská Lhotka je to závěrečné zápolení dvou koledujících průvodů. Po celodenní pilné kolední obchůzce přichází vlastní vrchol masopustního obřadu - loučení s masopustem. To má různé formy. Společný bývá průvod ústící na náves s márami či nosítky na ramenou, na nichž je uložen „nebožtík masopust“. Je to figurína nebo živá

22

Články, dopisy, úvahy, komentáře

postava bakcha či masopusta, jinde je symbolem minulé zábavy basa nebo nejbujnější maska - kobyla. V průvodu jdou masky družiček a plaček, kněze s minist ranty, soudce a popravčí. Nad provinilcem masopustem se koná veřejný soud s humornou, obviňující řečí, kde se mu v aktualizovaném proslovu vytýká, co všechno neblahého v obci vykonal během své „vlády“ za což je odsouzen a popraven. Na Chodsku se figurína věší, na Doudlebsku se postava vyhazuje na rumiště, na Hlinecku se střílí v podobě masky koně. Poté se lidé rozejdou a večer se koná závěrečná masopustní taneční zábava. I při ní se odehrávají různé masopustní zvyky - draží se klobouky mládenců, hrají se sóla pro účastníky obchůzky. V minulosti, hlavně v průbě-hu 19. století, se tato zábava konala skutečně na poslední den radovánek, na masopustní úterý. Trvala pouze do půlnoci. Tehdy přišel do hospody po-nocný, odtroubil půlnoc, a tím zábava skončila. Ráno šli všichni do kostela pro popelec - jako pravověrní křesťa-né, uvědomující si přicházející čas postu. Nelze zde sledovat všechny typy českých masopustů již proto, že velká většina dodnes zachovaných zvyků se dosti podobá. Obvykle se obřad obsahově zúžil. Nedodržuje se obecně tradiční obchůzka, ale důraz se klade na průvod obcí s prezentací masek. Je pak přirozené, že roste potřeba jejich tvorby, a to jak z hlediska původního stylu, tak masek novodobých. V řadě míst se hotoví masky velmi nápadité. V Pošumaví, kolem Strakonic, to jsou například olbřímí maškary zobrazující pohádkové postavy Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, časté jsou nápadité, barevné obleky šašků, doplňující staré motivy báby s dědkem v nůši, postavu smrti a především málo známé, ale výtvarně

TÝNECKÉ LISTY ošidili dévča v tanci

Foto: archiv Týnečáci působivé charpy, masky prehistorické podstaty, vytvořené z textilu, kožešiny, peří a paroží. Starý motiv masky někde zůstal jako obchůzkový zvykoslovný solitér. Takový je například pohřebenář z Valašska, slaměná atraktivní maska blízce srovnatelná

Tý ne c ký

MASOPU ST 20 1 4

1. března bude Velkým Týncem procházet tradiční masopustní průvod s medvědem

8. března proběhne od 20.00 hod ve Společenském domě ve Velkém Týnci Pochovávání basy

s východočeskými, ale i slovenskými slaměníky v suknici a špičaté čepici. Stylem mimořádné a tradiční jsou masopustní zvyky na jihovýchodní Moravě v obcích Slovácká. Obecně se zde zvou fašank, podobně jako na Slovensku. Vyznění zdejšího masopustního veselí je jiné, se zdůrazněním folklorních projevů - tance, zpěvu, tradiční hudby. Známý masopustní obchůzkový tanec je „pod šable“. V pravdě starý šavlový tanec. O těchto motivech jsme se zmínili i v jižních Čechách. Na Slovácku dostal tanec mimořádnou sevřenou formu a specifický mužský projev. Fašančáři nebo babkovníci, jak se obchůzkáři nazývají, nemají masky, ale jsou v místních krojích se zimními doplňky kamizol, halen - s šavlemi v rukou, někde i výrazným líčením v obličeji. Někde tančí se skutečnými šavlemi, jinde ji mívá opět jen vůdčí postava skupiny oděná obvykle do starodávné haleny a na šavli, „rožeň“ si nechává od vesničanů napichovat uzené maso či slaninu. Vzpomeňme na úvod, kde připomínáme, že tučné maso je hmatatelným symbolem masopustního hodokvasu. Tanečníci pak mají šavle dřevěné, např. červeně natřené, s kovovými chřestivými kroužky. Je zvláštní, že dřevěné šavle v rukou aktérů např. na Horňácku nebo Kopanicích nepůsobí náhražkově nebo dokonce komicky - naopak, zařazují tanečníka do „vyvolené“ skupiny mistrů tance a zpěvu s respektem mužnosti. Zdejší muži bývají nejen skvělí tanečníci, ale i zpěváci a v jejich charakteristickém podání se fašankové písně s tancem „pod šable“ staly jedním ze známých symbolů folkloru Slovácka: Pod šable, pod šable, aj pod obušky, my všetko bereme, aj plané hrušky tute nám nedali, tute nám dajú, komára zabili, slaninku majú. A dále s přídavkem erotiky: Ej, běžela ovečka, ej hore do kopečka, ej, a baránek za ňú, ej vyskočil si na ňu.

Srdečně zvou pořadatelé z Národopisného souboru Týnečáci a vedení Obce Velký Týnec

Három, három, pod kočárom, dalo dévča fašančárom, fašančári, to sú chlapci,

Dlouhé kadence slok na známou, stereotypní melodii. Opět opakování, tanec, obcházení známých, přípitky, hoštění. Mnohde se obchůzky účastní i místní folklorní soubory s doprovodnou muzikou, někde se masopustní tradice rozrostla do speciálního masopustního festivalu. Je to hlavně tradiční obchůzka na jihovýchodní Moravě v obci Strání, s účastí mnoha diváků, vrcholící ve folklorním večeru při cimbálové muzice s vínem a masopustními pokrmy. Přes dominantní pěvecko-taneční vyznění slováckého masopustu jsou součástí obřadu samozřejmě i masky a objekty různého typu ve starobylé i soudobé podobě. Zajímavý je například objekt z Uherskobrodska zvaný kolo osudu. Jsou to figuríny páru ženy a muže v krojích, upevněné na vodorovně položeném kole od vozu. To se vleče za povozem a i s figurínami se otáčí - opět dle místního vysvětlení „jako Slunce na nebi“. Slunce je v řadě masopustních zvyků stále dominující činitel. Tančí se v kruhu ve směru slunečního oběhu, smaží se koblihy, kulaté a j slunce zlaté objekty k jídlu. Staří Rusové je v čase masopustu zde zva ho „maslenica“ jako sluneční symbol dokonce pojídali přímo venku, pod oblohou. Konečně i v českých masopustech se účastníci hostí koblihami vynesenými před dům. Podobné zvyky, tj. pojídání v oleji smažených dobrot se udrželo v tomto období i v židovské tradici - a samozřejmě v řadě zemí Evropy. U nás jsou koblihy dodnes neodmyslitelným, a zjevně nedohledně starým masopustním pokrmem. Sluneční motiviku najdeme i v některých folklorních materiálech. Např. v jižních Čechách se ještě na počátku 20. století o masopustě zpívala v řadě míst píseň, výstižně shrnující obsah masopustních zvyků, zasazených do času předjaří: Hřej, sluníčko, hřej, hory, doly krej, povyskoč si vejše na tej naší střeše, kolo udělej. Z knihy Lidové zvyky Jiřiny Langhammerové vybral Petr Hanuška

únor 2014 cena 10 Kč,-

Recommend Documents