UniverzitaPardubice Fakultaekonomicko-správní. Aktuálníotázkysociálnípolitiky2010 teorieapraxe

U n i v e r z i t a P a r d u b i c e F a k u l t a e k o n o m i c k o s p r á v n í

S b o r n í k p ř í s p ě v k ů z v ě d e c k é k o n f e r e n c e s m e z i n á r o d n í ú č a s t í

A k t u á l n í o t á z k y s o c i á l n í p o l i t i k y 2 0 1 0 – t e o r i e a p r a x e

P a r d u b i c e , 1 0 . 6 . 2 0 1 0

I S B N 9 7 8 8 0 7 3 9 5 2 9 9 0

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní Fakulta sociálně ekonomická Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Odbor sociálních věcí Krajského úřadu Pardubického kraje Odbor komunitních služeb Magistrátu města Pardubic Asociace nestátních neziskových organizací v ČR Sociální služby města Pardubice TyfloCentrum Pardubice, o.p.s.

Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí

Aktuální otázky sociální politiky 2010 – teorie a praxe

Záštitu nad konferencí převzali

doc. Ing. et Ing. Renáta Myšková, Ph.D. děkanka Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice PhDr. Miloslav Macela člen Rady Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči MUDr. Štěpánka Fraňková náměstkyně primátora města Pardubice

Pardubice, 10. 6. 2010

Tato publikace prošla externí recenzí a za jazykovou úpravu zodpovídá autor příspěvku. ã Univerzita Pardubice, 2010 ISBN 978-80-7395-352-2 (online verze) ISBN 978-80-7395-299-0 (tištěná verze)

Programový výbor konference doc. Ing. et Ing. Renáta Myšková, Ph.D. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, děkanka předsedkyně programového výboru prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc. Univerzita Pardubice, prorektor pro vzdělávání a záležitosti studentů PhDr. Miloslav Macela Krajský úřad Pardubického kraje, člen Rady Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči MUDr. Štěpánka Fraňková náměstkyně primátora města Pardubice Mgr. Danuše Fomiczewová Krajský úřad Pardubického kraje, Odbor sociálních věcí, vedoucí Mgr. Ivana Liedermanová Magistrát města Pardubic, Odbor komunitních služeb, vedoucí prof. PhDr. Karel Paulík, CSc. Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta filozofická PhDr. Karel Schwarz Asociace nestátních neziskových organizací v ČR Organizační výbor konference doc. Ing. Ilona Obršálová, CSc. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, proděkanka pro rozvoj a vnější vztahy Mgr. Jan Mandys Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Ústav veřejné správ a práva Ing. Pavlína Čížková Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, děkanát Ing. Radka Stárková Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, děkanát PhDr. Petr Balek Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická Martina Myslilová, Dis. Magistrát města Pardubic, Odbor komunitních služeb Ing. Ivo Kaplan Asociace nestátních neziskových organizací ČR Lic. Hana Vičíková Sociální služby města Pardubice Dana Stoklasová, DiS. TyfloCentrum Pardubice, o.p.s. Odborné zaměření konference Sociální politika, sociální práce, veřejná správa. Cíle konference Deskripce aktuálních oblastí sociální politiky, sociální péče a veřejné správy Komparace a propojení teoretických poznatků se zkušenostmi z praxe

Úvodní slovo

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé, konference Aktuální otázky sociální politiky teorie a praxe se uskutečnila již po čtvrté. Na půdě Magistrátu města Pardubic diskutovali zástupci akademické obce, státní správy a nestátních neziskových organizací nad tématy, která jsou pro regionální sociální politiku důležitá a zásadně ovlivňují životy mnoha lidí. Situace v sociální politice není již dlouhou dobu nijak dobrá, a v souvislosti s finanční krizí, nutností státu šetřit, a provést reformu veřejných financí, nemůžeme očekávat zásadnější zlepšení. I proto je konference prostorem, kde může být diskutována dobrá praxe a konfrontovány teoretické poznatky z různých regionů České republiky. Regionální management stojí neustále před otázkou, jak koncipovat sociální politiku v dané oblasti se zaměřením zejména na potřebnost, efektivitu a kvalitu realizovaných opatření a poskytovaných služeb. Jak se mění situace veřejných financí, mění se neustále situace poskytovatelů sociálních služeb a také všech ostatních aktérů sociální politiky. Dopady všech změn jsou o to zásadnější, že se přímo dotýkají lidí, kteří se ocitají v nepříznivé životní situaci, kterou často nedokáží vyřešit za pomoci vlastních sil ani rodiny. Těmto lidem je pak potřeba dát jistotu, že instituce, které jim mají pomoci tuto nepříznivou situaci změnit, nejen existují, ale i fungují. Široké názorové spektrum odborníků skýtá příležitost pro zajímavé příspěvky a následné diskuze. Možnost setkávat se v takovémto plénu není bohužel v našich podmínkách tak častá, jak by si celá problematika sociální politiky zasluhovala. Přesto věříme, že konference přispěla do diskuze nad sociální politikou, posluchači se dozvěděli mnoho podnětných a nových informací a odnesli si jen samé příjemné zážitky.

doc. Ing. Ilona Obršálová, CSc. proděkanka pro vnější vztahy a rozvoj Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice

ÚVODNÍ REFERÁT: PILOTNÍ PROJEKTY PARDUBICKÉHO KRAJE V OBLASTI TRANSFORMACE INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE Miloslav Macela Pardubický kraj

1. Úvod Pardubický kraj se stal tzv. „pilotním pracovištěm“ ve dvou významných reformách systému sociální péče. První se týká transformace pobytových zařízení v sociální oblasti, konkrétně domovů pro zdravotně postižené. Jeho cílem je integrace obyvatel domovů do běžné společnosti. Druhá reforma je zaměřena na zásadní změnu systému péče o ohrožené děti.

2. Transformace pobytových zařízení v sociální oblasti Ještě před několika lety bylo možné v ústavech pro mentálně postižené v Pardubickém kraji nalézt společné ložnice pro 10 a více osob. Všechna zařízení zřizovaná Pardubickým krajem prošla během uplynulých šesti let (poté co kraj ústavy převzal od státu) velkými změnami. Standardem se stávají ložnice pro 1-2 osoby. Zdvojnásobil se počet osob v přímé péči, což umožňuje individuální přístup ke každému z klientů. U většiny domovů vznikly objekty chráněného bydlení, kde se klienti připravují na integraci do společnosti. Rekonstrukcí stávajících domovů a výstavbou chráněných bydlení v areálech ústavů nebo jejich bezprostřední blízkosti narazila ústavní péče na „strop“ toho, co dokáže postiženým lidem poskytnout. Nyní se rozbíhá další fáze reformy spočívající v přestěhování části obyvatel do bytů a malých rodinných domků v běžné zástavbě. Zde jim i nadále bude k dispozici podpora sociální služby. V menších komunitách však budou lidé s mentálním postižením žít samostatněji, což jim umožní naplňovat všechny potřeby a zájmy ve větší míře, než je tomu možné ve velkých zařízeních. Samostatné byty a domky již fungují např. ve Svitavách a Bystrém. Velké stěhování čeká obyvatele domova ve Slatiňanech, který je shodou okolností největším ústavem pro mentálně postižené v rámci ČR (kapacita 280 obyvatel). V nejbližších letech se 144 obyvatel přestěhuje do malých domků, které budou postaveny v Chrudimi, Slatiňanech, okolí Pardubic atd. Při výběru lokality byla zohledňována dostupnost potřebných služeb, veřejné dopravy atd. Projekt je financován z prostředků Evropské unie, konkrétně z Integrovaného operačního programu. Proces integrace má pozitivní přínos nejen pro obyvatele domovů, kteří by jinak prožili velkou část života v ústavu. Integrace má dopad i na zbytek společnosti. Lidé s mentálním postižením se budou více objevovat na ulicích a stanou se dokonce „sousedy“. Česká republika se tak připojila k modernímu trendu péče, obvyklému ve všech vyspělých státech Evropy.

3. Reforma systému péče o ohrožené děti Česká republika figuruje na špičce žebříčku evropských zemí v počtu dětí umístěných v pobytové péči (v současné době je v různých typech ústavů cca 12.000 dětí). Velkou bolestí

českého systému je věcná a rezortní roztříštěnost. Zřizovateli pobytových služeb pro děti jsou rezorty školství (dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy), zdravotnictví (kojenecké ústavy, dětská centra, psychiatrické léčebny) a sociálních věcí (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, domovy pro zdravotně postižené), ústavy zřizují stát, kraje a v některých případech i obce nebo nestátní neziskové organizace. Do systému významně vstupují soudy, státní zastupitelství, policie, školy, lékaři a samozřejmě orgány sociálně právní ochrany dětí v obcích a krajích. S výjimkou služeb v sociální oblasti nemají jednotliví aktéři pro svoji činnost stanoveny standardy práce a nastaven systém vzájemné komunikace. Péče o ohrožené děti je proto v mnoha ohledech velmi neefektivní a nezajišťuje důslednou ochranu práv dítěte. Česká republika se proto stala opakovaně předmětem kritiky mezinárodních společenství. Již v roce 2003 poukázal Výbor pro práva dítěte OSN na situaci dětí vyrůstajících v ústavních zařízeních, zejména potom za chybějící individuální přístup, omezování kontaktů dětí s jejich původní rodinou a blízkými osobami a také za nedostatečnou pomoc dětem při opouštění ústavního prostředí. Praxi odebírání dětí z rodin ze sociálních, resp. ekonomických důvodů (která je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte) odsoudil Evropský soudní dvůr pro lidská práva ve dvou precedenčních rozsudích (causy Havelkovi a Wallovi). Na nedostatky v systému práce orgánů sociálně právní ochrany nedávno poukázal v jednom z nálezů Ústavní soud, který kritizoval postup při práci s rodinou, jehož důsledkem bylo neoprávněné svěření dětí do náhradní péče. Reforma byla odstartována v červenci loňského roku schválením vládního dokumentu „Národní akční plán k transformaci a sjednocení péče o ohrožené děti pro období 2009 – 2011“ (dále jen NAP) Na vzniku NAPu se podílelo několik rezortů – mj. práce a sociálních věcí, školství, zdravotnictví, spravedlnosti a vnitra. Mezi hlavní principy změny systému patří: ·

důraz na preventivní práci v rodinách (vytvoření sítě služeb, které jim mohou pomoci při řešení tíživé situace),

·

vytvoření alternativ k pobytové péči, především rozvojem náhradní rodinné péče (zavedení specializované pěstounské péče – krátkodobé, profesionální, pro děti se speciálními potřebami atd.; posílení společenský statusu pěstounství; změna způsobu vyhledávání a přípravy, ale i zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny)

·

posílení kapacit orgánů sociálně právní ochrany, soudů a dalších účastníků systému, jejich podpora formou vzdělávání, vytvořením metodik a zavedením standardů činnosti.

Vysoce specializovaná pobytová péče se bude v novém systému týkat pouze velmi omezeného okruhu dětí. Stávající personální a ekonomické kapacity pobytových zařízení je možno využít pro poskytování dosud chybějících terénních a ambulantních služeb pro biologické i náhradní rodiny. Do systému péče o ohrožené děti je nutné vnést řád, pravidla pro vzájemnou a včasnou informovanost, standardy práce všech aktérů a jednotné metodiky. Zahájením transformace se Česká republika přiřadila k dalším evropským zemím, kde již reforma proběhla (např. Velká Británie) nebo právě probíhá (Slovensko, Rumunsko, Bulharsko). Zahraniční zkušenosti jsou pro tvorbu nového českého systému významnou inspirací. Funkci koordinátora reformy plní Ministerstvo práce a sociálních věcí, které přizvalo ke spolupráci na implementaci NAPu všechny kraje. K ověřování se aktivně

přihlásily čtyři regiony: Karlovarský, Pardubický, Olomoucký a Zlínský. Zřejmě nejdále pokročily přípravné práce v Pardubickém kraji, kde v současné době probíhá detailní analýza stávajícího systému. První výstupy budou k dispozici na konci června. Ve spolupráci s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí bude do konce letošního roku provedena analýza i v ostatních pilotních krajích. Výsledky analýzy budou sloužit jako podklad pro další aktivity na národní i regionální úrovni: ·

vymezení (typologie) služeb pro ohrožené děti a rodiny

·

vytvoření návrhu sítě služeb pro práci s ohroženými dětmi a rodinami podle potřeb a sociodemografické stuace daného regionu

·

zavedení nového systému řízení ochrany ohrožených dětí

·

vytvoření a pilotní ověření diagnostiky zaměřené na identifikaci ohrožení v rámci jednotlivých resortů (určení identifikátorů ohrožení dítěte a rodiny)

·

vytvoření systému vzájemného vyrozumění a registru ohrožených dětí

·

optimalizace počtu pracovníků orgánů sociálně právní ochrany dětí stanovením normativu počtu klientů připadajících na jednoho pracovníka

·

nastavení závazného mechanismu týmové spolupráce při vytváření preventivních programů, včetně sjednocení terminologie, metodologie a dotačních programů

·

tvorba dalšího Národního akčního plánu na období 2012-2013

Součástí ověřování funkčnosti NAPu bude i pilotní transformace pobytových zařízení ve služby s ambulantní složkou a péčí rodinného typu. Mezi významné aktivity patří zpracování a pilotní ověření standardů a celé řady metodik.

4. Závěr Reforma systému péče o ohrožené děti je natolik komplexním a složitým problémem, že pro její implementaci bude nutné využít prostředky z Evropské unie. Se zvýšením nákladů je však počítáno pouze na počáteční přechodné období. První výsledky analýz ukazují, že do stávajícího systému plynou nemalé finanční prostředky. Problém je v efektivitě jejich využití. Zlepšení péče o ohrožené děti však bude mít celospolečenský dopad, mj. povede k omezení sociálně patologických jevů a kriminality. Především nabídne novou šanci desítkám tisíců dětí, které se dnes bez vlastního zavinění ocitají v situacích, které jim znemožňují prožít šťastné dětství jako jejich vrstevníkům. Kontaktní adresa: PhDr. Miloslav Macela Pardubický kraj Komenského nám. 125 532 11 Pardubice Email: [email protected]

Obsah: BAREŠ, P.: Služby sociální a zdravotní péče očima pracovníků vybraných obcí: situace před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách a po jeho uzákonění ...................................... 9 BERDYCHOVÁ, M.: Integrační tendence neziskového sektoru - cesta k udržení objemu i kvality sociálních služeb .......................................................................................................... 15 BRODSKÁ, T.: Bio – psycho - socio - spirituální pohled na rodinu optikou probačního programu .................................................................................................................................. 21 HEJZLAR, P.: Sociální začleňování duševně nemocných v podmínkách pardubického kraje27 JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M.: Modelování kvality života u osob se zdravotním postižením v kontextu regionálních strategických dokumentů ............................. 36 KRÁTKÝ, J.: Přínosy podnikatelského poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením ............................................................................................................................... 46 KŘUPKA, J., SVOBODOVÁ, J., AUGUSTINOVÁ, M, MANDYS, J.: Systémový přístup k problematice modelování kvality života ................................................................................. 52 LIEDERMANOVÁ, I.: Kvalita života seniorů v Pardubicích ................................................. 58 MLEJNKOVÁ, K.: Rámec kvality sociálních služeb v evropské unii .................................... 64 ŘÍZEK, Z.: Multikulturalismus v ČR – věc známá či neznámá? ............................................. 70 SLÁDEK, M.: Používání opatření omezujících pohyb osob v sociálních službách ................ 78 ŠÁNDOROVÁ, Z.: Evaluace kvality služby sociální prevence rané péče v kontextu individuálních potřeb klientů ve středisku rané péče v Pardubicích ........................................ 85 ŠIMEČKOVÁ, J.: Multikulturní výchova ve vztahu k sociálně vyloučeným skupinám (romům).................................................................................................................................... 93 ŠOTOLA, J.: Síťování jako nástroj lokálního rozvoje v oblasti sociální integrace ................. 98 ŠRAHŮLKOVÁ, K.: Primární prevence užívání návykových látek pro děti z minorit. Z pohledu českých a belgických odborníků ........................................................................... 104

SLUŽBY SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ PÉČE OČIMA PRACOVNÍKŮ VYBRANÝCH OBCÍ: SITUACE PŘED NABYTÍM ÚČINNOSTI 1 ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH A PO JEHO UZÁKONĚNÍ Pavel Bareš Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Abstract: The paper presents information on the provision of services providing social care and health care in selected municipalities. The data was gathered from employees of identical municipal authorities in 2006 and 2008. The first aim of the paper is to present information on the provision of selected services in these municipalities and describe existing conditions for their provision. The second aim is to compare data gathered in each round of data collection and assess the development in the area. Keywords: Availability of social services, municipalities, provision of social services, social services.

1. Úvod Cílem příspěvku je zjistit, zda a jak se v souvislosti nabytím účinnosti zákona o sociálních službách změnil pohled pracovníků vybraných obcí na poskytování služeb sociální péče a zdravotní péče v jejich obcích. Pozornost bude soustředěna na služby sociální péče, pro doplnění byly sledovány také orientační informace o vybraných službách zdravotní péče. V roce 2007 nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“). Tento zákon zásadním způsobem změnil uspořádání a fungování systému sociálních služeb v České republice. [2, 3, 4] Přijetí tohoto zákona změnilo také postavení obcí ve vztahu k sociálním službám. To se týká především působnosti obce (působnost obce § 94 zákona o sociálních službách) a působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností (§ 92 téhož zákona). [5] Na druhou stranu, ačkoli zákon změnil pojetí sociálních služeb v ČR i pozici obcí ve vztahu k nim, obce se v oblasti sociálních služeb přirozeně angažovaly již před nabytím účinnosti tohoto zákona.2 Již před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách totiž nebylo možné vztah obcí k oblasti sociálních služeb ztotožnit pouze s jejich vlastní působností (samostatnou či přenesenou) stanovenou v příslušné legislativě. Podle § 2 zákona 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) [dále jen zákon o obcích; 6] totiž obec „pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem“. V případě, že prostředkem péče o rozvoj území nebo o potřeby občanů mohou být sociální služby, by obec měla vytvořit vhodné podmínky pro jejich poskytování či rozvoj nebo (je-li to z jakéhokoli důvodu vhodnější) takovéto služby přímo podporovat či zajišťovat, což by jí

1

Příspěvek je zpracován na základě zjištění studie Bareš. P. Regionální dostupnost sociálních služeb: Zpráva z výzkumných šetření mezi pracovníky krajských úřadů a pracovníky obcí s pověřeným obecním úřadem. Praha: VÚPSV, v.v.i. 2009 [1]. 2 Jejich působnost v této oblasti již v tomto období upravovaly např. tyto legislativní předpisy: zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí či zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecním zřízení) apod.

9

mělo umožnit dostát příslušnému ustanovení. Je však zároveň zřejmé, že uvedené ustanovení nezakládá povinnosti obci přímo se týkající sociálních služeb3 a že k výkladu tohoto ustanovení mohou jednotlivé obce přistupovat odlišným způsobem. Uvedené ustanovení zákona o obcích také explicitně neodkazuje na potřebu získávání, monitorování a vyhodnocování relevantních údajů. Je ale zřejmé, že dostatečná znalost současné situace na území obce v příslušné oblasti je nezbytným předpokladem pro kvalifikované rozhodování. Potřeba zjišťovat informace tak před rokem 2007 sice nebyla legislativně zakotvena, ale pro naplnění příslušného ustanovení také jeví jako nezbytná. V písmenu a) ustanovení § 94 zákona o sociálních službách je tento požadavek již obcím přímo uložen, a to navíc konkrétně ve vztahu k sociálním službám v intencích tohoto zákona: obec „zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území“. [5] Z charakteristiky obou odlišných legislativních rámců je patrné, že vymezení samotných sociálních služeb i působnosti obcí při získávání informací o nich se v období před rokem 2007 značně lišila od současné situace. To do značné míry implikuje i to, že lišit se mohou také informace o sociálních službách, jež obec získala a jimiž disponuje. V následujícím textu budou prezentovány výsledky šetření, jež se uskutečnila ve stejných obcích v letech 2006 a 2008. První šetření tedy bylo provedeno před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách a druhé po jeho uzákonění. I v době prvního šetření nicméně předmětná legislativní norma prošla legislativním procesem a byla publikována ve sbírce zákonů. Ačkoliv tedy pojmy a instituty uzákoněné tímto zákonem nebyly doposud součástí legislativní praxe ani výkonu státní správy a samosprávy, byly již v době prvního provedeného šetření ustanoveny a obě šetření odkazovala k totožné typologii sociálních služeb. (Nicméně typy sociálních služeb mohly být nepřesně chápány respondenty; tuto otázku přirozeně nebylo možné ve výzkumu uskutečněném v době před nabytím účinnosti zákona dostatečně kontrolovat.)

2. Metody a zkoumaný vzorek Obě výzkumná šetření se zaměřila na podmínky pro poskytování služeb sociální péče a zdravotní péče v obcích situovaných při hranici tří sousedících krajů. Informace byly získány od pracovníků sociálních odborů osmi vybraných obcí s pověřeným obecním úřadem v Jihočeském, Plzeňském a Středočeském kraji. Informace byly zjišťovány opakovaně v rozmezí dvou let, nejprve v období před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách (2006) a následně v kontextu nové legislativní úpravy (2008). Dotazníkový formulář použitý ve druhém šetření vycházel z formuláře pro první šetření a byl modifikován tak, aby mohl zachytit změny, k nimž v uplynulém období došlo. Při výběru vzorku bylo zvoleno specifické výběrové kritérium - do zkoumaného vzorku bylo zahrnuty pouze obce nacházející se při hranici tří vybraných krajů. Do šetření nebyly zahrnuty příhraniční regiony, jakožto regiony vyznačující se v tomto ohledu podobnými charakteristikami, avšak charakterizované dalšími strukturálními odlišnostmi. Dotazováni byli vedoucí sociálních odborů (sociálních věcí a zdravotnictví) vybraných obcí s pověřeným obecním úřadem. Jejich odpovědi lze chápat jako informované výpovědi,

3

Toto označení navíc před rokem 2007 nemělo vhodnou zákonnou oporu, o níž by se obec mohla opřít.

10

jež ovšem mohou být ovlivněny okruhem informací, které mají dotazovaní k dispozici, i jejich vlastními stanovisky. Určitým limitem získaných poznatků je skutečnost, že zjištěné poznatky jsou založeny na výpovědi specifického okruhu respondentů, která může být ovlivněna perspektivou, kterou k dané otázce respondenti zaujímají. Dalším limitem je počet provedených zjišťování a volba specifického výběrového kritéria při jejich výběru. Nicméně širší zobecnitelnost ani nebyla cílem provedených šetření. Šetření bylo svým charakterem spíše případovou studií mapující situaci, a především její vývoj, v obcích nacházejících na vybraném území. Hlavním záměrem byla identifikace těch aspektů, které mohou být významné z hlediska realizace sociálních služeb a zdravotní péče na úrovni regionální samosprávy v oblastech, jež nepokrývá (nebo pokrývá jen v omezené míře) činnost organizací působících ve větších a především krajských městech.4 Dále předkládaná zjištění se tedy omezují na situaci obcí, u nichž faktor geografické polohy vzhledem k regionálnímu centru patrně nemůže výrazněji přispět k zabezpečení sociálních služeb a zdravotní péče na území obce a obec je tak v obou oblastech vystavena vyšším nárokům. Vybrané obce se lišily v řadě svých charakteristik. Nejen s ohledem na gesci tří různých krajských samospráv, ale také s ohledem na lišící se obecní statuty jednotlivých sledovaných obcí, rozlohu jejich území či počet obyvatel. V rámci šetření byly dotázány 4 obce s pověřeným obecním úřadem, 3 obce s rozšířenou působností, na jejichž území se nenachází další obec s pověřeným obecním úřadem a 1 obec s rozšířenou působností, na jejímž území se nacházejí další obce s pověřeným obecním úřadem. Z osmi vytipovaných obcí se jich do prvního provedeného šetření zapojilo sedm (3 obce s pověřeným obecním úřadem, 3 obce s rozšířenou působností bez dalších obcí s pověřeným obecním úřadem a 1 obec s rozšířenou působností, v rámci jejíhož správního obvodu se nacházely obce s pověřeným obecním úřadem) a šest do obou provedených zjišťování (3, 2 a 1).

3. Výsledky zjišťování Při vyhodnocení výsledků byla jako východisko zvolena situace zjištěná ve druhém provedeném průzkumu, tj. poznatky získané v roce 2008. Srovnání těchto zjištění s poznatky z prvního provedeného průzkumu umožňovalo zachytit také změny, k nimž v oblasti sociálních služeb došlo v období mezi oběma průzkumy. Tento „retrospektivní“ přístup byl použit vzhledem ke snaze popsat především situaci v době druhého šetření. Pro přehlednou prezentaci poznatků získaných v aktuálnějším druhém zjišťování byl tento přístup vhodnější nežli „chronologický“ přístup (tj. prezentace dat z prvního šetření a následných změn zjištěných ve druhém šetření). Primárně se šetření soustředilo na podmínky poskytování služeb sociální péče a zdravotních služeb, širší souvislosti, intervenující faktory apod. Pro účely šetření bylo nezbytné zachytit také údaje o rozsahu poskytování sociálních služeb a zdravotní péče (ty však byly s ohledem na zaměření a koncepci průzkumu popsány pouze souhrnně, jejich

4

To samozřejmě nevylučuje iniciativy kraje a nesnižuje význam krajské politiky, především v oblasti rozvoje sociálních služeb. Dostupnost sociálních služeb a sociální politiku je nicméně třeba vnímat jako odlišné faktory. Při vymezení vzorku byla klíčovým výběrovým kritériem vyšší vzdálenost od větších měst a situování obcí při hranicích krajů nebo v jejich značné blízkosti.

11

procentuální vyjádření či uvedení četností by bylo zkreslující). V rámci šetření byla nejprve srovnána potřebnost a míra realizace 14 služeb sociální péče a 5 služeb zdravotní péče. Chráněné bydlení nebylo zajištěno v žádné z dotázaných obcí, přitom se všichni respondenti shodovali, že zajištění této služby by v obci bylo potřebné. U dalších desíti služeb se všichni respondenti shodovali již pouze v otázce, zda je služba realizována(čtyři služby – viz následující odstavec), nebo naopak pouze v otázce, zda je služba potřebná (šest služeb– viz dále). Kromě chráněného bydlení nebyly zajišťovány v žádné z dotázaných obcí centra denních služeb, týdenní stacionáře, hospic a stacionáře pro dospělé. Centra denních služeb a stacionáře pro dospělé přitom bylo podle většiny dotázaných potřebné zajistit, naopak týdenní stacionáře a hospic byly ve většině obcí vnímány jako nepotřebné. Ve všech obcích bylo za potřebné považováno šest typů sociálních služeb a zdravotní péče: osobní asistence, pečovatelská služba, podpora samostatného bydlení, denní stacionáře, domovy pro seniory a domácí zdravotní péče. Dostatečně přitom byla zajištěna pouze pečovatelská služba. Domovy pro seniory a domácí zdravotní péče byly v některých obcích zajištěny dostatečně, zatímco v jiných pouze částečně nebo vůbec. Naproti tomu v případě osobní asistence, podpory samostatného bydlení a denních stacionářů převažovaly obce, kde tyto služby chyběly. Z osmi sledovaných služeb, na jejichž hodnocení se již neshodovali všichni dotázaní ani při hodnocení potřebnosti zajištění služby ani při hodnocení adekvátnosti jejího zajištění potřebám, jich bylo šest hodnoceno jako převážně chybějící. Z nich tři služby (tísňová péče, odlehčovací služby, domovy pro osoby se zdravotním postižením) bylo ve většině obcí potřebné realizovat a u tří dalších služeb (domovy se zvláštním režimem, léčebny pro dlouhodobě nemocné, dětské stacionáře a centra) se míra zajištění v dotázaných obcích značně lišila. Další dva typy služeb byly vnímány převážně jako nepotřebné (průvodcovské a předčitatelské služby, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče). Potřebnost i rozsah realizace značné části sledovaných služeb byly v obou provedených šetřeních hodnoceny srovnatelně. To platilo především o zdravotních službách a službách sociální péče, jež byly široce provozovány již před zavedením nové legislativní úpravy (domovy pro seniory, pečovatelská služba). U části služeb, které byly nově ukotveny teprve zákonem o sociálních službách, můžeme pozorovat častější hodnocení služby jako potřebné, přičemž ale v obcích, které potřebu zajištění služby nově uznaly, tyto služby provozovány doposud nejsou. Při hodnocení sítě organizací poukázali všichni respondenti na určité nedostatky či problémy, celkově však byla situace jako neuspokojivá hodnocena pouze v jediném případě (navíc pouze v oblasti sociálních služeb, naopak oblast zdravotních služeb byla zajištěna dostatečně). Spolupráce mezi jednotlivými typy organizací (organizace zřizované městem, nestátní neziskové organizace) byla s jedinou výjimkou hodnocena jako dobrá či vynikající. Úzká spolupráce se ukázala jako velmi užitečná při zprostředkování kontaktu mezi organizacemi, při vyřizování příspěvků na péči, stejně tak jako při převodu zajišťování pečovatelské služby z města na neziskovou organizaci. Spolupráce se oproti zjišťování z roku 2006 v některých obcích prohloubila, nicméně již v prvním šetření ji bylo možné hodnotit jako dobrou. V rámci systémů sociálních služeb a zdravotní péče byly nejlépe zajištěny: péče o seniory, následná a rehabilitační péče ve zdravotnickém zařízení, domácí zdravotní péče, pečovatelská služba, rozvoz obědů. Odpovědí získané od respondentů v roce 2008 se oproti zjištěním 12

z roku 2006 výraznější nelišily. V roce 2008 i v roce 2006 byla nejzásadnější překážkou problematika finančního zajištění. Po této stránce byla podle respondentů situace v obou letech srovnatelná. Vzdálenost obcí ve spádové oblasti od obce s pověřeným obecním úřadem byla ve většině dotazovaných obcí faktorem výrazně limitujícím dostupnost služeb sociální péče a zdravotních služeb. Pouze v jedné obci se je dařilo zajistit, v menších obcích ve srovnatelné míře jako v samotné obci. V roce 2006 nebyl hotový komunitní plán v žádné z dotazovaných obcí, nicméně komunitní plánování (respektive po nabytí účinnosti zákona o sociálních službách procesy střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb) bylo započato již před prvním šetřením ve třech obcích s rozšířenou působností a jedna obec s pověřeným obecním úřadem se účastnila přípravy plánu ve spolupráci s příslušnou obcí s rozšířenou působností. V roce 2008 již byl komunitní plán zpracován pro území všech těchto čtyř obcí. Další tři menší obce (respektive dvě v roce 2008) do přípravy plánů nebyly zapojeny. Celkově tak lze proces plánování rozvoje sociálních služeb ve sledované oblasti považovat za velice rozšířený. Zároveň je patrný pozitivní vývoj v této oblasti mezi oběma uskutečněnými zjišťováními. Zjišťování poukázalo také na rostoucí provázanost mezi procesy plánování rozvoje sociálních služeb na obecní a krajské úrovni. Do zpracování krajského střednědobého plánu sociálních služeb se promítla činnost tří dotázaných obcí. Krajský plán nicméně neměl výraznější vliv na samotné poskytování sociálních služeb na území obce a v jejím spádovém území.

4. Závěr Ze srovnání situace v roce 2006 a v roce 2008 vyplynuly spíše postupné přeměny v oblasti sociálních služeb. Výchozí situace byla v příslušném regionu rozhodující především pokud jde o okruh poskytovaných služeb sociální péče a zdravotní péče. Docházelo spíše k postupným proměnám spektra poskytovaných služeb. V souvislosti s nabytím účinnosti zákona o sociálních službách nedošlo k výraznějším změnám ve struktuře služeb, nicméně zjištění naznačila, že patrně jsou rozběhnuté procesy, které by k tomu mohly přispět. V roce 2008 bylo také možné pozorovat zintenzivňující se spolupráci mezi obcemi a kraji, byť bylo zřejmé, že se plánování na krajské a obecní úrovni doposud spíše slaďuje, než že by již bylo výrazněji koordinované. V roce 2008 byla patrná lepší obeznámenost s pojmy používanými v nové legislativě, což naznačovaly změny ve vnímání, které služby jsou v daném regionu považovány za potřebné. Tato zjištění lze tedy shrnout tak, že nabytí účinnosti zákona o sociálních službách představovalo výraznější mezník spíše pro zadavatele a poskytovatele sociálních služeb, zatímco samotné spektrum nabízených služeb v uvedeném období procházelo spíše postupnou proměnou.

Článek je výstupem projektu MPSV MPS4577300901 - Výzkumný záměr VÚPSV

13

Použité zdroje: [1] [2] [3] [4] [5] [6]

BAREŠ, P. Regionální dostupnost sociálních služeb: Zpráva z výzkumných šetření mezi pracovníky krajských úřadů a pracovníky obcí s pověřeným obecním úřadem. Praha: VÚPSV, v.v.i. 2009 ČÁMSKÝ, P., KRUTILOVÁ, D., SEMBDNER, J., SLADKÝ, P. 2008. Manuál pro tvorbu a zavádění standardů kvality poskytovaných sociálních služeb. Praha: Centrum sociálních služeb Praha. MATOUŠEK, O. a kol. 2007. Sociální služby. Praha: Portál. PRŮŠA, L. 2008. Sociální služby – srovnání ČR a EU. Praha: Centrum sociálních služeb Praha. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Kontaktní adresa: Mgr. Pavel Bareš Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i Palackého nám. 4 128 01 Praha 2 Email: [email protected] Tel. 224 972 114

14

INTEGRAČNÍ TENDENCE NEZISKOVÉHO SEKTORU - CESTA K UDRŽENÍ OBJEMU I KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Martina Berdychová Členka Výkonného výboru Asociace nestátních neziskových organizací ČR Abstract: Position of Czech NGO´s in social services isn't easy because of legal and finance conditions. Future reform process should seek effective client prices for respective social services and may introduce equal economical conditions for all legal subjects in public benefit activities. In the period of economical recession and governmental spending measures are capacity and quality of social services in acute danger. Partnership between NGO sector and regional public governments can contribute to solving these problems. Keywords: NGO, social services, need of reform process in social care, keeping capacity and quality of social service.

1. Úvod V souladu s cíli této konference bych se chtěla věnovat neziskovému sektoru jako významnému poskytovateli sociálních a zdravotně sociálních služeb. Jeho problémy jsou spíše chronické, ale s ohledem na rostoucí deficit státního rozpočtu je silně aktuální je řešit rychle, aby bylo možné udržet kvalitu i objem těchto služeb. Můj příspěvek je původní a čerpá především z vlastních praktických zkušeností.

2. Formulace problematiky 2.1. Občanský sektor Občanský sektor vyplňuje prostor mezi státem a jeho institucemi na straně jedné a jednotlivými občany nebo skupinami občanů na straně druhé. Působí v prostředí trhu služeb, v němž k tržnímu ziskovému hospodaření nabízí jako alternativu neziskové hospodaření, které zisk nerozděluje mezi zakladatele, vlastníky či společníky podniku, ale vkládá ho zpět do vlastního hospodaření. Občanský sektor přirozeně reaguje na diskrepance mezi státem a trhem. Reprezentuje to, co chtějí zodpovědní lidé sami od sebe společně dělat v zájmu společnosti a spoluobčanů. Má své specifické potřeby a požadavky, zejména potřebuje akceptaci od veřejné správy jako rovnocenný a svéprávný partner. 2.1.1. Význam občanského sektoru pro společnost: Společenský: Působí na zmírňování sociálního napětí a společenských konfliktů, včetně politických. Zatímco klasická struktura moci a veřejná správa, stejně jako klasifikace sociálních vrstev je vystavěna vertikálně (od shora dolů), občanský sektor organizuje lidi horizontálně dle společných, byť dílčích zájmů, např. v místě bydliště, dle profesních specializací či osobních preferencí. Propojuje tak občany z různých příjmových skupin i různé politické orientace a působí na upevňování společenských kontaktů a vazeb v konkrétním místě či daném oboru. Ekonomický: Občanské organizace jsou schopny pružně reagovat na potřeby občanů v oblasti sociálních služeb. Nejsou svázány složitou byrokratickou nadstavbou a dovedou rychle mobilizovat 15

lidské i finanční zdroje v případě mimořádných událostí či strukturálního deficitu ve stávající nabídce. Zajišťují tak širokou škálu služeb a činností, garantovaných občanům Listinou základních práv a svobod, které by veřejná správa nebyla schopna zabezpečit jak z organizačních, tak ekonomických důvodů. Občanský sektor je také prostředím, kde dochází ke zvětšování společenského bohatství, ačkoliv jeho cílem není dosažení zisku. Přispívají k vytváření zaměstnanosti, jsou schopny nabídnout uplatnění i osobám se zdravotním či sociálním handicapem, které by v podnikatelském sektoru jen těžko obstály. Z ekonomického chápání trhu služeb se nestátní poskytovatelé veřejně prospěšných služeb liší od podnikatelů svou formou inkasa: zatímco na klasickém trhu hradí cenu za službu plně spotřebitel, ve veřejných službách si "spotřebitel" (pacient, klient, posluchač, účastník) částečně platí službu někdy přímo spoluúčastí, vždy však nepřímo povinným či dobrovolným pojištěním a placením daní. Většinový zbytek nákladů služby hradí stát, samospráva či veřejnoprávní instituce, případně sponzoři (podnikatelské subjekty i jednotliví občané). Řada neziskových organizací je navíc také ekonomicky aktivní formou malého a středního podnikání. Na rozdíl od praxe řady evropských zemí dosud nebyl v ČR přijat koncept tzv. sociální ekonomiky. Sociální ekonomika ani sociální podniky proto dosud nejsou formálně definované, chybí jakékoliv legislativní ukotvení. Sociální podniky přinášejí alternativní a doplňkové způsoby řešení sociálních, ekonomických a environmentálních problémů a přispívají k ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu rozvoji obcí, regionů a zemí. 2.1.2. Problémy občanského sektoru v České republice Velkým problémem je značný legislativní chaos v této oblasti. Český právní řád dosud přesně nedefinuje ani pojem občanský sektor, ani nezisková organizace. V této oblasti dramaticky chybí novelizace občanského práva - OZ, řídíme se úpravou z 60. let minulého století. Rámec pro občanský sektor tedy vytvářejí pouze statusové zákony (sdružovací zákon, zákony o nadacích a nadačních fondech, o.p.s. apod.), dále legislativní úpravy pro statistické vymezení a účetní vykazování, přičemž terminologie v těchto normách není nejednotná. Právě chybějící jednoznačné právní vymezení a nepřehlednost občanského sektoru vede k překážkám v jeho rozvoji, mnohdy snižuje jeho transparentnost a důvěryhodnost. Hlavním problémem neziskových organizací ČR je zcela nesystémové financování prostřednictvím tzv. účelových dotací, které je nejen ohrožujícím faktorem jejich existence. 2.1.3. Právnické osoby zakládané státní správou a samosprávou Další poměrně běžnou právní formou jsou příspěvkové organizace zřizované samosprávou, které zůstávají jakýmsi reliktem totalitní minulosti. Postrádají transparentní úpravu vztahů v rámci organizační struktury a jasné vymezení odpovědnosti jednotlivých funkcionářů za jejich činnost v rámci organizace, stejně jako vnitřních kontrolních mechanismů. Namísto moderní správy tak příspěvková organizace často symbolizuje byrokratický přístup k hospodaření a plýtvání spojené s odpovědností nikoho za nic. Ve stávající podobě nejsou vhodným nástrojem pro nakládání s veřejným majetkem. Nově vznikající obchodní společnosti založené obcí či krajem k poskytování vybraných služeb veřejného zájmu. Za tímto účelem je jim svěřován obecní a krajský majetek, resp. peníze občanů dotyčné obce či kraje. Případné selhání jejího managementu nejde k tíži konkrétního soukromého investora, nýbrž všech daňových poplatníků. Na rozdíl od soukromého investora občan nemá možnost vykonávat přímý vliv na fungování společnosti ovládané veřejnoprávní korporací. Jejich činnost může ovlivňovat toliko zprostředkovaně 16

prostřednictvím politiků a profesionálních úředníků, jejichž rozhodování bývá vedeno nejrůznějšími motivy. 2.2. Sociální a zdravotně-sociální služby Sociální a zdravotně sociální služby poskytují v ČR převážně občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a církevní právnické osoby, dále pak příspěvkové organizace krajů a obcí, méně obvykle také obchodní společnosti zakládané samosprávami. Ty jsou mnohem častější v oblasti zdravotní péče. Rozvoj nových typů služeb, jejichž potřeba již dlouho existovala, plně umožnila až změna společenského systému po roce 1990. Nositeli inovací a pružné reakce na poptávku klientů byly především nestátní neziskové organizace. Limitujícím faktorem rozvoje NNO byl zejména zvolený systém financování generovaný právě počátkem 90. let. Vycházelo se totiž z mylného předpokladu, že si nestátní organizace pokryjí provozní náklady na veřejně prospěšné služby z darů sponzorů nebo z vlastní výdělečné činnosti. Zatímco rozpočtové a příspěvkové subjekty měly rozpočet plně krytý zřizovatelem, neziskovky měly dle zákona o rozpočtových pravidlech možnost získat dotaci ve výši maximálně 70% rozpočtu projektu, realita stáních dotací však pokrývala obvykle 40 - 60% skutečných provozních nákladů. Tato skutečnost měla následující dopady do sektoru NNO: ·

Rozvoj tzv. vedlejších výdělečných činností NNO, která však mnohdy vyčerpávala personální kapacitu organizace a ne vždy se setkala s ekonomickým úspěchem.

·

Finanční podhodnocení NNO, které se promítalo zejména do mezd.

·

Finanční diskriminace NNO znemožnila stanovení reálné ceny různých typů sociálních služeb 2.3. Integrační procesy NNO

Výše uvedené problémy negativně působí na stabilitu neziskového sektoru. Ten je nucen čelit vysoké míře administrativní náročnosti a je ohrožován každoročně především nejistými zdroji financování. To platí v době hospodářské recese mnohem naléhavěji. Variabilita různých typů NNO znesnadňuje jejich síťování s cílem ochrany společných zájmů. Zatímco podnikatelé i různé specializované profese mají své komory, zaměstnanci mají své odbory, na půdě neziskového sektoru jsou integrační procesy teprve v počátcích. 2.3.1. Integrační procesy v ČR Snadněji se ustavovaly oborová sdružení NNO, všeoborová Asociace NNO ČR hájí zájmy celého neziskového sektoru 6 let, ale z hlediska počtu členů se dlouho za silného reprezentanta sektoru považovat nemohla. Překážkou integrace a síťování NNO v ČR byly faktory právní, ekonomické, organizační i psychologické. Předpokladem územního síťování NNO byl vznik krajů, kde působí krajské asociace NNO jako samostatné subjekty a k dnešnímu dni existují s výjimkou Prahy a Středních Čech v podstatě ve všech krajích ČR. Mají ambice stát se partnerem krajských samospráv při zabezpečení a rozvoji veřejně prospěšných služeb v regionu. Významným počinem v tomto směru bylo jednání ANNO ČR s Asociací krajů ČR, které vyústilo podpisem memoranda o partnerství v září 2009, současně s doporučením jednotlivým krajům, aby postupovaly obdobně. Tento proces smluvního uzavírání partnerství s neziskovým sektorem se nyní postupně rozbíhá. Dochází také k mnohem lepší spolupráci uvnitř neziskového sektoru, konkrétně ANNO ČR s významnými oborovými sdruženími, které z určitých důvodů nemohou (např. Charita) nebo necítí potřebu být členem ANNO ČR. Nadějné jsou zejména výsledky 7. všeoborové 17

konference NNO (30. 3. 2010), které vedly ke vzniku pracovní skupiny NNO s cílem formulovat a prosazovat řešení společných problémů a projednat je s novou vládou. 2.3.2. Integrační procesy v EU V květnu 2010 se ve španělské Malaze konala evropská konference NGO. Konstatovala, že v EU neziskový sektor vytváří 26 % HDP a zaměstnává 30% lidí. Přinesla tyto základní výstupy: Občanská společnost znamená začleňování, participaci a partnerství. Diskuse a jednání NNO navzájem i s jednotlivými vládami a orgány EU jsou více než potřebné proto, aby se EU stala bližší a potřebnější občanům. Probíhá proces integrace NNO v jednotlivých zemích EU i jednání s vládami, konkrétní smlouvu s vládou mají NNO ve Švédsku, Velké Britanii a v Estonsku. Partnerství již existuje ve více zemích, např. ve Španělsku, Portugalsku atd., v nějaké formě až v polovině zemí EU. Kooperace na evropské úrovni musí být založena na iniciativách národní úrovně. Měl by být překonán současný stav "každý sám za sebe", důležitá je vzájemná spolupráce a integrace občanské společnosti Měly by vzniknout fondy na národních úrovních i na celoevropské úrovni na kvalitní servis poskytovaný síťovými a střešními organizacemi. Doporučuje se využívat článek 11 Lisabonské smlouvy; zákonodárných procesů se dle tohoto čl. 11 mohou účastnit jednotliví občané, evropské sítě NNO i jednotlivé NNO

3. Potřebné reformy v sociální a zdravotní oblasti 3.1. Reforma sociálních služeb S reformou penzijního systému je nutné reformovat i systém sociálních služeb. Cílem je zprůhlednění finančních toků, úspory pracovních kapacit ve veřejné správě v souvislosti se stávajícími dotačními systémy. Zásadní chybou reforem počátkem 90 let bylo ponechání nákladů veškeré sociální péče (důchody, dávky sociální pomoci a sociální služby) v mandatorních výdajích státního rozpočtu. Nebyla vůle zjistit cenu dané služby na klienta. Způsoby financování sociálních a zdravotních služeb, které zvolily MPSV a MZ ČR jsou protichůdným směrem. V rozporu s potřebou zdravotní a sociální služby integrovat, zvolily oba resorty vlastní, zcela nekompatibilní cestu. Zatímco zdravotnictví důsledně váže své platby na klienty/pacienty, sociální péče váže své platby na právnickou osobu s registrací. To v praxi znemožňuje nejen potřebné propojení obou typů péče, ale v souvislosti s napojením zdrojů na státní rozpočet a s i přímé ohrožení sociálních služeb v souvislosti s nutnými úsporami na straně mandatorních výdajů. Na straně poskytovatelů sociálních služeb by přitom mělo dojít ke vzniku rovných podmínek, k tlaku na efektivitu, ke garanci perspektivy pro kvalitní služby a jistoty pro klienty. Po téměř 10 letech příprav a projednávání byl v roce 2008 přijat zákon o sociálních službách, který mj. definuje různé typy sociálních služeb, zavádí příspěvek na péči fyzickým osobám a stanoví povinnost akreditace poskytovaných sociálních služeb. Působení tohoto zákona přineslo za necelé 2 roky i řadu problémů. Jednak nebyly finanční dopady nákladů příspěvků na péči dostatečně předem promítnuty do státního rozpočtu, což způsobilo tlaky na snížení objemu dotací poskytovatelům sociálních služeb, jednak z původního návrhu vlivem různých lobbistických tlaků vypadla možnost příspěvku pro osoby s chronickou duševní poruchou nebo osoby se sociálním handicapem, které se aktivně chtějí zapojit do programů sociální integrace. Samotná akreditace služeb sleduje především statické statusové a organizační normy. MPSV téměř rezignovalo na sledování dynamiky a kvality procesu, zejména u služeb sociální prevence a na sledování ceny služby na klienta v předem stanovené a kontrolované kvalitě služby. 18

Jednou z cest je vznik veřejnoprávní instituce – sociální pojišťovny, kde je předem stanovena cena a požadovaná kvalita služby. Platby poskytovatelům jsou za výkony dle skutečně vykázaných služeb, a to na základě smlouvy mezi oběma stranami. Další možností je vydělení samostatné kapitoly z rozpočtu na veřejně prospěšné služby, kde příjmem může být např. část sociálního pojištění, daňové asignace, daně z výnosů z hazardu, část spotřebních daní, (z tabáku a lihovin, apod.). Vytvoření trhu sociálních služeb s potřebnými regulacemi by rovněž podnítilo rozvoj tzv. sociální ekonomiky. Došlo by tak k růstu potřebné efektivity sociální péče. Roste počet seniorů, kteří současně potřebují zdravotní i sociální péči. Zároveň se v současné době (zejména v období krize a v postkrizovém období) zvyšuje potřeba služeb sociální prevence, jejichž cílem je, aby klient znovu získal adekvátní místo ve společnosti a vymanil se ze sociální sítě dávek a podpor, a to ve všech věkových skupinách. Tyto služby jsou často charakteru zdravotně-sociálního (léčba závislostí, bezdomovectví, prostituce apod.) Oblast zdravotní péče a sociálních služeb jsou přitom natolik rozdílné systémy, že je organizačně velmi náročné zabezpečit jejich poskytování jednou právnickou osobou. 3.2. Partnerství s neziskovým sektorem K tomu, aby se neziskový sektor mohl stát akceschopným a silným parterem veřejné správy při zabezpečení a rozvoji kvalitních sociálních služeb, potřebuje zejména: Rovné právní a ekonomické prostředí pro všechny neziskové organizace bez ohledu na jejich právní formu a zakladatele (včetně příspěvkových organizací) Důležité je urychlené přijetí občanského zákoníku a dalších právních norem, které posílí transparentnost neziskového sektoru. Kraje i stát pak bude NNO lépe akceptovat jako partnera, měl by je zapojit do plánování a hodnocení sociální politiky, účasti v odborných a grantových komisích, tvorby standardů. Vyčlenění finančních zdrojů pro sociální služby ze státního rozpočtu, protože v době úsporných opatření hrozí nedostatek zdrojů. Lze vytvořit zvláštní fondy na sociální služby i na krajské úrovni. Je nutné zjednodušení nesystémového a byrokratického dotačního systém financování, Každoroční dotace je možno nahradit víceletými smlouvami či veřejnými zakázkami. Na vládní úrovni je potřebné zajistit legislativní zakotvení sociální ekonomiky a sociálních podniků a svěřit agendu podpory rozvoje sociální ekonomiky některému ministerstvu.

4. Závěr Úkolem veřejné správy není přímo provozovat sociální a zdravotní služby. Musí však garantovat finanční a kvalitativní standardy. Samotné poskytování služeb je efektivnější zadat nestátním subjektům. Stát zabezpečuje jen to, co mu legislativně přísluší, případně služby, které z nějakých důvodů nestátní sektor poskytovat neumí nebo nechce (praxe zemí EU). Takovýto rozvoj sociálních služeb není dosud v České republice možný. Stát nestanovil ceny těchto služeb (ve zdravotnictví analogie s úhradovými vyhláškami) Je bohužel pravidlem, že mnohdy neuspěje ten, kdo nabízí nejkvalitnější a nejlevnější sociální služby, ale ten, kdo ukořistí dotace z nespočetných dotačních programů díky politickým kontaktům a lobbistickým praktikám. Bez rychlých a důsledných reforem v této oblasti jsou v budoucnu objem i kvalita poskytovaných sociálních a zdravotně sociálních služeb skutečně v ohrožení.

19

Použité zdroje: [1]

Berdychová, M. Vlastní praxe ředitelky Magdaléna, o.p.s., Mníšek pod Brdy a místopředsedkyně VV ANNO ČR pro legislativu a financování.

Kontaktní adresa: Ing. Martina Berdychová Čechova 632/15, 170 00 Praha 7 Email: [email protected] Tel.: +420 602 939 688

20

BIO–PSYCHO-SOCIO-SPIRITUÁLNÍ POHLED NA RODINU OPTIKOU PROBAČNÍHO PROGRAMU Taťána Brodská Občanské sdružení ZMĚNA Abstract: We start with an assumption a human being lives in various systems and every individual becomes a part of them. A "defect" in one particular part influences the whole system, which responds retrospectively to the way of its remedy. This is a way we try to cooperate also with a family of a juvenile offender within the framework of a probation programme or any alternative programme - alternative educational measures. Keywords: Probation programme, offender, alternative educational measures, Probation and Mediation Service, Social & Legal Children's Protection Department, guardian - probation officer.

1. Úvod Poněkud krkolomný název příspěvku by se dal jednoduše shrnout pod termín „holistický“ pohled, ale záměrně jsem jej zvolila proto, že chci zdůraznit biologické determinanty chování jedince i rodiny jako celku. K tomu mě přivedla má zkušenost s některými kolegy – pedagogy, psychology, sociálními pracovníky, kteří biologicky podmíněný faktor chování opomíjejí a má živočišná specializace. Vyučila jsem se dojičkou krav a doba strávená mezi zvířaty, zejména těmi, které mají stejně jako člověk pud stádnosti, mne dodnes v mé profesi sociálního pedagoga a etopeda velmi obohacuje. Ale o tom až později …. V současné době pracuji v Občanském sdružení ZMĚNA jako hlavní lektor probačního programu Právo pro každý den, který zároveň administruji a koordinuji. Dále pracuji jako terapeut, facilitátor a mediátor, zejména v rodinné a sociální oblasti. Cílem příspěvku je ukázat „delikventa“ z jiného úhlu pohledu, upozornit na biologické limity vzorců chování a zákonitosti rodinného systému, které je vhodné při odborné intervenci respektovat.

2. Formulace problematiky 2.1. Probační program 2.1.1. Co je Probační program „Právo pro každý den“ Probační program je alternativní výchovné opatření Zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb. Probační program „Právo pro každý den“ (dále je PRP) je interaktivní vzdělávací program o zákonech, lidských právech, sociálních a komunikačních dovednostech, který učí mladistvé znát svá práva, respektovat práva ostatních a přijmout odpovědnost za své chování a jednání. Trvá cca 4 měsíce, ve kterých se s max. 12 klienty setkáváme v odpoledních hodinách na 2-3 h týdně. Cílem PRP je snížení rizikového chování a recidivy mladistvých delikventů, podpora jejich zařazení zpět do běžného života a tím přispění k žádoucí socializaci.

21

2.1.2. Klienti probačního programu „Právo pro každý den“ Klienty PRP jsou mladiství prvopachatelé méně závažných provinění (krádež, rvačka, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci), tzn. chlapci a děvčata ve věku 15 -18 let, kteří se dostali prvně do střetu se zákonem nebo se dlouhodobě pohybují na jeho hranici. 2.1.3. Zařazení klientů do probačního programu „Právo pro každý den“ Klienty do PRP zařazuje soud pro mládež, státní zastupitelství pro mládež, OSPOD – kurátoři pro mládež, PMS – probační úředníci. V přípravné fázi získáváme podrobnější informace o klientovi, jeho chování ve škole, o jeho rodině a prostředí, v němž žije. Klienti se k nám dostávají s jistou nálepkou „delikventního“ chování. V průběhu trvání probačního programu vychází najevo, že ve většině případů je příčina nežádoucího chování v rodině, např. nedostatek pozornosti a zájmu ze strany rodičů, nedůslednost či neshoda ve výchově, konfliktní vztahy mezi rodiči, aj. 2.2. Spolupráce s participujícími institucemi 2.2.1. Formální spolupráce V rámci probačního programu „Právo pro každý den“ spolupracujeme s mnoha institucemi. V administrativní oblasti je to Ministerstvo spravedlnosti ČR, Pardubický kraj, Ředitelství probační a mediační služby ČR a nositel akreditace pro PRP Partners Czech, o.p.s. V praktické oblasti nejintenzivněji spolupracujeme se středisky Probační a mediační služby (v Ústí nad Orlicí) a jednotlivými pracovišti Oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD; Ústí nad Orlicí, Žamberk, Česká Třebová, Lanškroun, Králíky), dále pak v rámci multidisciplinárního týmu se soudem, státním zastupitelstvím pro mladistvé, policií, pedagogicko psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče a ostatními neziskovými organizacemi zabývajícími s kriminalitou mládeže a její prevencí. 2.2.2. Spolupráce v praxi Přestože pracovníci, se kterými spolupracujeme, jsou v prvé řadě „srdcaři“ jejich činnost se uskutečňuje v intencích zákona, který minimálním způsobem upravuje práci s rodinou. V praxi to, zjednodušeně řečeno, vypadá tak, že instituce „vytáhne“ delikventa z „patologického“ prostředí, kde s ním s různou intenzitou pracují psychologové, speciální pedagogové, kurátoři, probační úředníci a jiní odborníci, kteří se snaží delikventovo chování společensky žádoucím způsobem ovlivnit. Po časově, finančně i osobnostně náročné intervenci se klient vrací zpět do stejného prostředí, které se podílelo na vzniku nežádoucího chování. To je neuspokojivé i pro samotné pracovníky, neboť výsledky zdaleka neodpovídají jejich vynaloženému úsilí. Narůstající suma poznatků z praxe vede k závěru, že je účinné orientovat se na rodinu jako celek. Proto se snažíme pracovat i s rodiči klientů probačního programu. Od roku 2009 realizujeme s podporou Ministerstva spravedlnosti a Ředitelství probační a mediační služby ČR v rámci PRP pilotní projekt Individuální práce s rodinou mladistvého tak, aby se míra jeho rizikového chování snížila na minimum a nedocházelo k recidivě. Současný právní řád upravuje spolupráci s rodinou minimálně, proto je naše intervence založena pouze na dobrovolnosti. Základním předpokladem pro spolupráci je respekt a důvěra v rodinný potenciál změny s ohledem na její limity. Nejsilnější a nejvýznamnější stránkou je vynikající spolupráce se střediskem PMS v Ústí n/O a OSPODy v Ustí n/O, Žamberku a České Třebové, které jsou zastoupeny hluboce lidskými profesionály, kteří mají nejen společný cíl, ale především cestu k jeho naplnění.

22

3. Řešení problému 3.1. Individuální spolupráce s mladistvým a jeho rodinou v rámci PRP 3.1.1. Eklektický přístup Při práci s rodinou využíváme eklektického přístupu, kdy z pestré teoretické základny (pedagogika, psychologie, biologie, etologie, neurologie, psychiatrie, etopedie, psychoterapie) skrze naši osobnost a životní zkušenosti filtrujeme takové přístupy, které jsou pro rodinu a klienta vhodné. Zde si dovolím udělat malý historický exkurz do vlastní puberty: mé divoké dospívání by dnes splňovalo znaky mnohé poruchy, delikventního chování, a možná i psychiatrické diagnózy! Protože jsem se chtěla výrazně vymezit vůči svým intelektuálním rodičům, vyučila jsem se dojičkou krav. Posléze jsem si dodělala maturitu a dálkově vystudovala tři vysoké školy – bakalářský studijní program sociální patologie a prevence, magisterský program sociální pedagogiky a doplňující magisterský program etopedie. Bakalářskou i diplomovou práci jsem věnovala tématům využití zooterapií ve výchově dítěte, resocializaci a reedukaci. Účastnila jsem se mezinárodních zooterapeutických konferencí, z nichž vyplynula dlouhodobá spolupráce s odborníky, nejčastěji etology. Tato oblast mi umožnila rozšířit profesní rozhled, zejména ve vnímání paralel mezi chováním lidí a zvířat. Při spolupráci s klienty PRP i jejich rodinami tyto rozdílné životní zkušenosti hojně využívám a dokáži se dobře vcítit jak do role „problémového dítěte“ tak i jeho rodiče, neboť jsem sama matkou divokého patnáctiletého teenagera. 3.1.2. Biologie versus delikvence Příroda vybavila mláďata, i ta lidská, specifickými mechanizmy, které zajišťují jejich socializaci. U dětí je to mj. nápodoba a identifikace. Dochází k osvojování hotových vzorců chování, jež jsou charakteristické pro identifikační model. Tendence k identifikaci souvisí s potřebou malého dítěte neztratit vazbu s citově významnou osobou. Dítě, které vyrůstá v patologickém prostředí, bude s největší pravděpodobností patologické rysy ve svém chování také vykazovat. Delikventní chování je u většiny našich klientů 1) voláním o pomoc; 2) normální biologickou reakcí na určitý podnět. Společnost někdy kriminalizuje a zbytečně „nálepkuje“ některé biologické odpovědi organizmu a svou pozornost soustředí spíše na důsledek, nikoli příčinu, jež pramení nejen z rodiny, ale i z celospolečenského klimatu. Dítěti chybí láska, bezpodmínečné přijetí, pozornost, respekt nebo hranice. Rodiče nemusí rozumět tomu, co po nich dítě chce, protože sami přijetí, lásku apod. nezažili. Je to jako by byl rodič prodavačem v cukrárně a dítě zákazníkem požadujícím každý den uzeninu. Rodič může být frustrován neuspokojeným dítětem, cítí konfrontaci se svou rolí rodiče ze strany dítěte, případně ze strany školy, OSPODu či jiné instituce. Jeho pocity napadení a ohrožení se mohou nevhodnou intervencí ještě prohloubit a tím se zmenší již tak malý prostor pro žádoucí změnu. Příklady z probačního programu: Dcera je odmítána matkou, s otcem se nestýká. Upozorňuje na sebe špatným prospěchem a porušováním pravidel jak doma, tak ve škole. Syn má velmi zaměstnané rodiče, kteří na něj nemají čas. Své povinnosti si plní ( a rád) jen v jejich přítomnosti a pod dohledem. Další klient byl s matkou v opozici vůči otci, který byl agresivní a pil. Syn se dostal do PRP pro zneužívání alkoholu.

23

3.1.3. Rodina jako bio-psycho-socio-spirituální jednotka Díky propojení různých oblastí vnímáme člověka i rodinu jako bio-psycho- sociospirituální jednotku. Bio složka je fyzické tělo, jeho stav, buňky jako základní stavební kámen člověka; sem patří i vrozené pudy a instinkty, které se dají samozřejmě ovlivnit, nikoli odstranit nebo zcela potlačit. Psycho složka označuje psychické procesy člověka. Psychika má biologický základ, je vybavena funkcemi, které umožňují plnit biologické cíle, jako jsou instinkty, učení, vnímání. Na vyšší vývojové rovině umožňují adaptaci na sociální a kulturní prostředí a mají schopnost je měnit. Socio složka vnímá vztahy mezi jedinci i skupinami, zkoumá vztahy k prostředí, v němž žijí. A spirituální složka se zabývá otázkami a úvahami týkajícími se smyslu života, víry, existence něčeho vyššího, přesahujícího nás samé, naše bytí. Při naší práci se na rodinu díváme jako na živý organismus, kde má každý orgán / jedinec své místo. Pokud orgán, nebo jedinec v systému není na svém místě nebo zde dokonce chybí, způsobí to v organismu / rodinném systému různou intenzitu disharmonie. Rodinná terapeutka Virginie Satirová se odkazuje na mnohé studie, které prokazují, že rodina se chová jako jednotka. Pokud má některý z členů rodiny problém, který se projevuje symptomy, všichni ostatní členové rodiny jeho bolest nějakým způsobem vnímají. Podle Jacksona a jeho koncepce rodinné homeostázy se rodina chová způsobem, který má potenciál vést k rovnováze v interpersonálních vztazích. Členové rodinného systému tuto rovnováhu otevřeně i skrytě udržují. Pokud je rovnováha ohrožena, členové rodiny vyvíjejí obrovské úsilí pro její udržení. (v tomto ohledu může být intervence zvenčí kontraproduktivní). Povahu rodinné homeostázy ovlivňuje charakter manželského vztahu. Manželský vztah funguje jako osa, okolo které se formují všechny ostatní vztahy v rodině. Partneři jsou „architekty“ rodiny. Proto je nutné se v rámci možností profesionální intervence zaměřit i na rodiče. Zde je na místě si uvědomit intervenční limity, neboť každý rodič má zvnitřněné hodnoty a vzorce chování ze své původní rodiny. 3.1.4. Individuální spolupráce s rodinou v praxi V rámci individuální spolupráce seznamujeme rodiče s mechanismy rodinného systému, jeho fungováním, hierarchií a umístěním jednotlivých členů. Hovoříme o biologické podmíněnosti určitých reakcí, klíčích jak je rozpoznat a jak s nimi zacházet. Vycházíme z předpokladu, že mají klienti i jejich rodiče důvod ke svému chování a jednání, jen třeba neznají motiv a nebo si s ním nevědí rady. Zde uplatňujeme citlivý osobní, individuální, a zejména z o d p o v ě d n ý přístup. Uvědomujeme si, že naše zpráva může ovlivnit mladistvého i jeho rodinu na celý život. Od roku 2010 využíváme v práci s rodinou i mediaci – mezi rodiči a dětmi, mezi rodinou a institucí i mezi rodiči samotnými. Tuto metodu považujeme za převratnou zejména v její účinnosti. Mediace ošetřuje zájmy a potřeby jednotlivých stran, jejichž odhalení, pojmenování a uvědomění vede k oboustrannému dodržování společné dohody. S tímto přístupem máme úspěch i u klientů PRP. Přestože k nám klienti nepřicházejí za odměnu, do programu chodí rádi a někteří dokonce přicházejí na doporučení svých vrstevníků nebo jejich rodičů. Klienti na PRP dojíždějí 15 - 20 km z okolních měst a obcí. Snažíme se vytvořit bezpečné a důvěrné prostředí, které podporuje vznik osobního a přesto profesionálního vztahu, který klienty významně ovlivňuje a vytváří prostor pro žádoucí změnu. Lektoři PRP stojí v nezávislé pozici vůči orgánům činným v trestním řízení (OČTŘ) a tím jsou vnímáni i ze strany klientů jako podpůrný prvek, kterému lépe rozumějí. Prostřednictvím navázání lidského, důvěrného, neformálního, přesto profesionálního vztahu se zlepšuje komunikace mezi oddělením sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), Probační a mediační 24

službou (PMS) a klienty. Dochází k lepšímu pochopení klienta a celé jeho situace jak ze strany klienta, tak i všech zúčastněných. Spoluúčastí a spoluprací rodiče se přinese společné téma do rodiny, což napomáhá ke vzájemné komunikaci. Dítě se v problému necítí samo, každý z rodiny si nese „svůj díl“ odpovědnosti. Lektor může rodičům i klientovi pomoci v komunikaci s ostatními institucemi (škola, OSPOD, PMS). Dále má možnost i velmi neformálně nahlédnout do přirozeného prostředí klienta a vnímat tak situaci v celkovém kontextu. Na základě těchto informací mohou lektoři do probačního programu zařadit lekce týkající se aktuální situace v rodině (komunikační dovednosti, nenásilné řešení konfliktu, právní informace – trestní, občanský, pracovní zákoník, zákon o rodině).

4. Závěr Člověk žije v různých systémech a každý jednotlivec je jejich součástí. „Porucha“ v jednotlivé části ovlivňuje celý systém, který zpětně reaguje na způsob její nápravy. Proto se v rámci probačního programu snažíme pracovat i s rodinou mladistvého delikventa. Současný právní řád se soustředí zejména na trestní a výchovná opatření pro mladistvé. Odborníci z řad pedagogů, psychologů etopedů a sociálních pracovníků dlouhodobě volají po zákonných motivačních nástrojích pro rodiče, které by je vedly k aktivnímu způsobu řešení dané situace (např. po vzoru Velké Británie, kdy rodič mladistvého klienta probačního programu je současně do obdobného programu zařazen). Cílem příspěvku bylo ukázat LASKAvější pohled na „delikventa“, upozornit na biologické limity vzorců chování jedince i zákonitosti rodinného systému, které je vhodné respektovat při odborné intervenci. Chceme poukázat na potřebu zaměřit více intervenční pozornosti na příčiny delikventního chování a ty se snažit v rámci biologických, společenských i ekonomických možností efektivně řešit. Bio – psycho – socio – spirituální pohled na jedince i rodinu pomáhá lépe porozumět nejen rodině, která se potýká s různými těžkostmi, ale také obecným principům života i sobě samým. Závěrem chci poděkovat kolegům kurátorům a probačním úředníkům za jejich snahu a hluboké lidské nasazení v jejich nelehkém povolání (kdy jim administrace ubírá cenné síly pro přímou práci s rodinou). Vážím si jejich intenzivní a bohužel mnohdy nedoceněné práce, bez níž by nebylo možné dosáhnout jakýchkoli výsledků. Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za vaši práci na naší společné cestě. Použité zdroje: [1]

VÁGNEROVÁ MARIE. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0

[2]

SATIR VIRGINIA. Společná terapie rodiny. Portál, 2007. 216 s. ISBN 978-80-7367303-1

[3]

RUPPERT FRANZ. Trauma a rodinné konstelace: duševní štěpení a jejich léčba. 1. vydání. Praha: Portál, 2008, 240 s. ISBN 978-80-7367-367-3

[4]

PAVELČÁK IVO. Příručka sebeobrany pro učitele a pro statečné rodiče. 1. vydání. Liberec: Pavelčák, 2008. 100 s.

25

Kontaktní adresa: Mgr. Taťána Brodská Občanské sdružení ZMĚNA Písečná 55, 561 70 Písečná Email: [email protected] Tel.: 603 950 472

26

SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ DUŠEVNĚ NEMOCNÝCH V PODMÍNKÁCH PARDUBICKÉHO KRAJE Petr Hejzlar Občanské sdružení Péče o duševní zdraví – region Pardubice a Pardubická krajská nemocnice a.s., Psychiatrické oddělení Abstract: The article concerns with social integration of mentally ill persons in Pardubice region. This text emphasises the cooperation between psychiatric and social services as an assumption for social integration. Capacity and accessibility issues are discussed. Obstacles to deeper social integration of mentally ill persons are introduced both at governmental and regional level. Finally author proposes the posiibilities how these barriers could be broken through. Keywords: Social rehabilitation, community psychiatry, deinstitucionalisation.

1. Úvod V Pardubickém kraji je ročně ambulantně psychiatricky ošetřeno bezmála 19 tisíc případů [1]. Psychiatrická nosologie je široká, nicméně zjednodušeně lze označit čtyři hlavní okruhy duševních nemocí a poruch, jejichž nositelé se často neobejdou bez profesionální sociální podpory. Prvním okruhem jsou organické duševní poruchy, především demence, s maximem výskytu v seniorském věku. Sociální péče o ně má nejčastěji rezidenční charakter a nejbližším spolupracujícím medicínským oborem je geriatrie, nikoliv psychiatrie. Na opačném konci věkového spektra jde o mentální retardace a příbuzné poruchy psychického vývoje. Ani zde nehraje psychiatrie klíčovou roli, když větší vliv mají obory speciální pedagogiky a pediatrie. Třetí velký okruh tvoří závislosti, ať už na alkoholu nebo ilegálních psychotropních látkách. Klíčovým oborem je zde adiktologie, která z psychiatrie vychází, ale zahrnuje nejen medicínské, nýbrž i specializované sociální služby. Čtvrtou velkou skupinou jsou onemocnění, jež tvoří tzv. velkou psychiatrii, ne zcela správně souhrnně označované jako psychózy. Zde zařadíme diagnózy schizofrenního okruhu a část průběhu a forem afektivních poruch. Ve svém příspěvku se zabývám sociálním začleňováním právě této skupiny nemocných. Onemocnění z této skupiny často propuknou v adolescenci nebo ranné dospělosti ještě než se dostatečně rozvinuly sociální dovednosti v širokém slova smyslu. Nemoc probíhá u většiny případů celoživotně a přináší významné postižení zvláště v oblasti kognitivních funkcí, nikoliv ve smyslu demence. Vzniklé postižení negativně ovlivňuje úroveň sociální a pracovní výkonnosti, přináší výkonové zneschopnění. Když připočteme vliv sociálního handicapu s hlavním podílem stigmatizujících společenských předsudků, uzavírá se pomyslný kauzální kruh a výsledkem je sociální izolace psychotiků. Při vyslovení pojmu sociální integrace duševně nemocných si většina laiků, ale i mnoho odborníků, představí spíše dramatické případy násilí, bezdomovectví a abusu návykových látek. Skutečnost je ovšem taková, že v naprosté většině případů jde o nemocné, kteří trpí frustrací osobních potřeb, sociální izolací a odmítáním svého, i nejbližšího, okolí. Hlavním úkolem sociálních služeb proto není „pacifikovat“ nepřizpůsobivé duševně choré, aby s nimi jejich okolí „nemělo problémy“. Hlavní úkol spočívá v pomoci nemocným, o jejichž sociální 27

desintegraci společnost nemá dostatečný obrázek. Jde o pomoc ve zprostředkování relevantních sociálních kontaktů, prosazení osobních zájmů a potřeb a zvýšení samotnosti potřebné k nezávislému životu. Jestliže se, jak doufám, shodneme, že nárok na respektující individuální přístup mají i duševně nemocní, pak je logické, že se musí měnit dosavadní hlavní způsob organizace péče o ně. Koncept velkých psychiatrických azylů z 19. století, jehož jsou současné psychiatrické léčebny pozůstatkem, obsahoval nejen medicínské, ale i sociální řešení, totiž přemístění nemocného z jeho přirozeného prostředí do prostředí chráněného (a izolujícího). Jestliže je dosud 89% psychiatrických lůžek právě ve velkých léčebnách [2], znamená to, že tento systém supluje adekvátní sociální péči o nemocné v místě jejich bydliště. Zatímco v mnoha západních zemích proběhla někdy komplikovaná, ale ve výsledcích v zásadě úspěšná deinstitucionalizace [3,4,5,6,7,8], u nás jsme stále na začátku. Na jedné straně z iniciativy především neziskových organizací vznikaly a vznikají nové komunitní služby pro duševně nemocné, na straně druhé stále dominuje léčebenská institucionální péče. Tento příspěvek chce popsat, jak jsme na tom v Pardubickém kraji s pokroky na cestě ke komunitní psychiatrii [9], tedy integrovanému sociálně zdravotnímu systému péče o psychotické pacienty.

2. Formulace problematiky 2.1. Přehled situace v Pardubickém kraji Jak už vyplývá z úvodu, ve svém příspěvku budu pojednávat péči zdravotnickou a sociální jako jeden spojitý celek. Vycházím z obecně sdíleného názoru a zkušenosti, že sociální faktory úzce ovlivňují průběh duševní poruchy a naopak. Proto i nástroje pomoci v různých segmentech (zdravotnictví, sociální služby) by spolu měly úzce souviset. Že tomu tak v praxi mnohde není, je jiná věc. „Lidé s duševním onemocněním jsou jednou z cílových skupin, jež se nachází na pomezí působnosti více resortů, přičemž řešení její nepříznivé sociální situace vychází … z konceptu multidisciplinárního řešení, síťování a koordinované spolupráce“; tolik strategický materiál „Priority rozvoje sociálních služeb“ vytvořený Ministerstvem práce a sociálních věcí [10]. 2.1.1. Situace ve psychiatrické péči Podle materiálu „Střednědobá koncepce zdravotnictví Pardubického kraje“ [11] patří Pardubický kraj mezi 3 v ČR s největší migrací za hospitalizací, která zde celkově činí 20%. Zdaleka největší je v oboru psychiatrie, kde činí dokonce 50,5%. 1 290 hospitalizací psychiatricky nemocných ročně se uskuteční mimo území Pardubického kraje. Největším cílem hospitalizační migrace jsou spádové psychiatrické léčebny, především Havlíčkův Brod. Na rozdíl od jiných oborů, např. neurochirurgie, ale duševně nemocní necestují za hospitalizací jinam, protože by tam byla péče lepší nebo specializovanější. Skutečným důvodem je mizivá kapacita akutní a zvláště následné psychiatrické lůžkové péče v kraji. Gerontopsychiatrická, pedopsychiatrická a adiktologická lůžka zde přitom chybí zcela. V České republice je celkem 11 259 psychiatrických lůžek [2]. V Pardubickém kraji sice žije asi 5% obyvatel ČR, ale připadá na ně pouze zhruba 0,8% z kapacity psychiatrických lůžek, neboť zdejší lůžka zařízení disponují pouze 91 lůžkem! V České republice funguje 35 denních stacionářů pro duševně nemocné pacienty [12]. V Pardubickém kraji je pouze jediný, a to v krajském městě. Je to škoda, protože tato intermediární zařízení mohou efektivně propojovat klinické a sociální intervence. Širší 28

přehled činnosti denních stacionářů v ČR poskytla v poslední době multicentrická studie EDEN. Sociální rehabilitace patří k nejčastějším funkcím denních stacionářů vedle doplnění ambulantní péče a poskytování psychoterapie [13]. Stacionář tak může mít velký význam pro sociální začleňování psychotiků [14]. Pod úrovní průměru ČR je také přepočtený počet psychiatrických ambulancí na počet obyvatel. Nejhorší situace je v okrese Ústí nad Orlicí [1]. 2.1.2. Epidemiologie – upřesnění velikosti cílové skupiny Z praktického hlediska použiji jako ukazatel velikosti cílové skupiny údaje o počtu prvních ošetření, který může vypovědět více než obecné údaje o prevalenci chorob. Tabulka č. 1 uvádí údaje z roku 2005 [1]. Tab. č. 1 Vybraná onemocnění (diagnóza MKN-10)

Pardubický kraj

Na 10 000 obyvatel

absolutně

Pardubický kraj

ČR

2 580

51,03

49,56

949

18,77

38,28

Schizofrenie F2

2 118

41,89

40,19

Afektivní poruchy F3

4 378

86,60

88,43

Neurotické poruchy F4

6 332

125,25

173,61

Poruchy osobnosti F6

798

15,78

25,41

Mentální retardace F7

1 126

22,27

16,66

803

72,28

96,71

Organické poruchy F0 Poruchy vyvolané návykovými látkami F1

Vývojové poruchy v dětství a adolescenci F8

Jak již bylo sděleno v úvodu, předmětem článku je sociální začleňování pacientů s psychózami a afektivními poruchami. Zdaleka ne všichni, kteří takto onemocní, nutně potřebují využít sociální služby. U některých klientů potřeba chybí díky mírnému průběhu nemoci, u jiných dobře funguje rodinné zázemí. Zjistit přesné počty potřebných není jednoduché a autorovi příspěvku není známa žádná obecně přijímaná metodika výpočtu. Nezbývá než vyjít z klinických zkušeností a počet kvalifikovaně odhadnout, viz tabulka č. 2. Tento postup není sice metodicky správný, ale z praktického hlediska přijatelný.

29

Tab. č. 2 Výpočet z počtu evidovaných prvních ošetření pro danou diagnostickou skupinu polovina lidí se schizofreniemi potřebuje sociální pomoc

2 118 x 0,5 = 1 059

pětina lidí s afektivními poruchami potřebuje sociální pomoc

4 378 x 0,2 = 876

Celkem

1 935

2.1.3. Situace v oblasti sociálních služeb pro duševně nemocné Duševně nemocní jsou v přístupu k sociálním službám omezeni tím, že řada poskytovatelů duševní nemoc uvádí jako kontraindikaci pro poskytování svých služeb. Naštěstí v Pardubickém kraji funguje řada poskytovatelům, jejichž služby jsou primárně určeny duševně nemocným. Přehled poskytovaných služeb a poskytovatelů ukazuje tabulka č. 3. Názvosloví služeb podle zákona o sociálních službách je někdy zavádějící a proto většinou volím popisnější alternativní označení. Tab. č. 3 Okruh služeb

Rezidenční

Poskytovatelé

Domov se zvl. režimem - Domov na hradě Rychmburk (obec Předhradí) - Domov U Kostelíčka (Pardubice)

Stacionární

Tréninkové bydlení

- Péče o duševní zdraví (Pardubice)

Pracovní rehabilitace, dílny

- CEDR Pardubice o.p.s - Péče o duševní zdraví – Výměník (Pardubice) - Otevřené dveře, Oblastní charita Polička

Volnočasové kluby

- Péče o duševní zdraví (2x Pardubice, 1x Chrudim) - CEDR (Pardubice, Žamberk) - Fokus Vysočina (Hlinsko)

30

- Otevřené dveře, Oblastní charita Polička

Mobilní

Case management, - Péče o duševní zdraví (Pardubice, Chrudim, Ústí n.Orl.) regionální mobilní týmy - Fokus Vysočina (Hlinsko)

Uvedené služby mají sociálně rehabilitační funkci. Poskytovatelé Péče o duševní zdraví a Fokus Vysočina disponují mobilními regionálními týmy, které ve své praxi využívají metody case managementu [15] a psychosociální rehabilitace [16,17]. Oba zmínění poskytovatelé jsou také nejvyspělejší ve způsobech hodnocení efektivity své činnosti, o čemž svědčí např. systematické využívání Camberwellského dotazníku potřeb (CAN-C) [18]. Co do kapacity je Péče o duševní zdraví největším poskytovatelem sociálních služeb pro osoby s duševním onemocněním Pardubického kraje. Organizace také úzce spolupracuje s psychiatrickými zařízeními, např. formou multidisciplinárních porad na půdě psychiatrických oddělení v Pardubicích či Žamberku. V posledních 5 letech výrazně narostl počet služeb, jejich kapacita a místní dostupnost. Naplňují se tak strategické dokumenty Střednědobý plán sociálních služeb [19], ale i Zdraví 21 [20]. V okresech Pardubice a Chrudim prozatím kapacita a dostupnost služeb výrazně převyšuje možnosti v okresech Svitavy a Ústí nad Orlicí. 2.1.4. Porovnání kapacit sociálních služeb s velikostí reálné cílové skupiny Přes pozitivní vývoj posledních let stávající kapacity sociálních služeb pro duševně nemocné v kraji nedostačují. Upřesnění celkové kapacity v kraji je složité. Zdrojem informací je především registr poskytovatelů sociálních služeb [21]. Zde jsou ovšem uváděny momentální kapacity, nikoliv roční. Slučování kapacit ambulantních a rezidenčních služeb je poněkud zavádějící, ale pro základní porovnání kapacit a velikosti cílové skupiny tento postup postačí. Následující tabulka obsahuje přehled kapacit, jak je uvádí registr. Tab. č. 4 Poskytovatel sociálních služeb

Kapacita

Péče o duševní zdraví

260

Domov U Kostelíčka, Pardubice

141

Fokus Vysočina – středisko Hlinsko

70

Domov na hradě Rychmburk, Předhradí

64

31

CEDR Pardubice o.p.s.

58

Péče o duševní zdraví – SOJ Výměník

22

Oblastní charita Polička - Otevřené dveře

13

Celkem

628

Z porovnání vyplývá, že kapacita služeb v kraji (628 osob) je zhruba na 1/3 potřebné velikosti (reálná cílová skupina kvalifikovaným odhadem = 1935 osob). 2.2. Shrnutí problematiky Pardubický kraj má nedostatečnou kapacitu lůžkových psychiatrických zařízení. Dlouhodobé hospitalizace ve vzdálených léčebnách odtrhávají nemocné od reality a vztahů v ní. Návrat domů je komplikovaný a riziko recidivy sociálních potíží vysoké. Máme nedostatek míst v denních stacionářích a podprůměrnou síť psychiatrických ambulancí. Kapacita sociálních služeb roste, ale není dostatečná. Hospitalizační migrace komplikuje i výkonnost sociálních služeb. Přebírat do péče nemocné ze vzdálených lokalit je organizačně náročné a málo efektivní. Včasná návaznost zdravotní péče na sociální ve výsledku znamená snížení počtu hospitalizací a zkrácení jejich délky [22].

3. Řešení problému Řešení problému musíme vztahovat k jeho příčinám. Ty lze rozdělit dvou skupin, na celostátní a regionální. 3.1. Překážky začleňování duševně nemocných na celostátní úrovni 3.1.1. Nevyhovující systém zřizování lůžkových psychiatrických zařízení Velké psychiatrické léčebny jsou zřizovány přímo státem prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví. Z podstaty tak nemohou reagovat na regionální potřeby a krajská samospráva na jejich fungování nemá přímý vliv. Do budoucna je potřeba systém změnit, aby tato zařízení spadala do kompetence krajů. 3.1.2. Nevyhovující úhrady zdravotní péče Výše úhrad ze zdravotního pojištění na akutní lůžkovou psychiatrickou péči je výrazně nižší než na následnou. Proto téměř 20 let nevznikají nové lůžkové psychiatrické kapacity ve všeobecných nemocnicích. Obdobná situace je u úhrad za denní stacionáře. V sazebníku výkonů jsou již uvedeny výkony psychiatrických terénních sester, ale VZP nové smlouvy neuzavírá. Domácí psychiatrická péče by přitom vhodně doplnila mobilní sociální týmy. Péče v terénu by se tak stala více multidisciplinární. Kraje by měly více využívat svých možností, jak tento stav ovlivnit.

32

3.2. Překážky začleňování duševně nemocných na regionální úrovni 3.2.1. Nedostatečná kapacita lůžkových psychiatrických zařízení Pardubický kraj by se měl zabývat situací, kdy je ročně bezmála 1300 případů psychiatricky nemocných hospitalizováno daleko od svých bydlišť. Cestou řešení je buď zřídit nová psychiatrická lůžková zařízení na území kraje, nebo (ještě vhodnější) rozšířit ta stávající. Druhá varianta by současně mohla řešit naprosto nevyhovující ubytovací standard některých zařízení v kraji (Žamberk, Svitavy). 3.2.2. Nedostatečná kapacita sociálních služeb pro duševně nemocné V nejbližších letech by bylo potřeba zřídit terénní tým také pro okres Svitavy. Ve všech okresech bude potřeba zřídit další rezidenční zařízení pro duševně nemocné, nejspíše formou chráněného bydlení. Domovy se zvláštním režimem jsou svojí povahou příliš institucionální a koncentrují mnoho nemocných na jednom místě. Alternativou by bylo budovat „ústavy“ nikoliv jako velké budovy, nýbrž soubor menších obytných jednotek v běžné zástavbě. V okresech Chrudim, Ústí a Svitavy chybí sociálně terapeutické a chráněné dílny k zaměstnávání duševně nemocných.

4. Závěr Z popisu překážek i navržených řešení vyplývá, že jde o záležitosti organizačně náročné a finančně nákladné. Situace se nevyvíjí dynamičtěji patrně proto, že se zde střetává příliš mnoho zájmů a rozdílných názorů odborných i politických. Oblast pomoci duševně nemocným také trpí absencí jasného veřejného zadání, jak má budoucí systém vypadat. Nelze donekonečna spoléhat na iniciativnost neziskových organizací, aktivněji by se k celé věci měla postavit zejména krajská samospráva. Každopádně půjde o dlouhý proces změn. Jako autor příspěvku na závěr s nadsázkou uvedu své zbožné přání, abych se celistvého a funkčního systému dožil ještě před svým odchodem do důchodu (2035). Použité zdroje: [1]

Informace ze zdravotnictví krajů č.08/06 – Psychiatrie vč. AT a sexuologie činnost v Pardubickém kraji v roce 2005. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR 2006. 7s. Dostupné na www: http://www.uzis.cz/download.php?ctg=20®ion=53&mnu_id=3953&mnu_action=sel ect

[2]

Psychiatrická péče 2008. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR 2009. 104s. ISBN 978-80-7280-852-6.

[3]

Kopelowicz A, Liberman RP. Integration of care: integrating treatment with rehabilitation for persons with major mental ilnesses. Psychiatr. Serv. 2003; 54(11): 1491-1498.

[4]

Maone A, Rossi E. Care in the Community in Italy Twenty-five Years After the Psychiatric reform. International Journal of Mental Health Winter 2002-3; 31(4): 78-89.

[5]

Leff J, Trieman N, Knapp M, Hallam A. The TAPS Project. A report on 13years of research 1985-1998. Psychiatric Bulletin 2000; 24(5): 165-168.

33

[6]

Onyett SR, Tyrer P, Connolly J, et al. The Early Intervention Service: the fisrt 18 months of an inner London demonstration project. Psychiatric Bulletin 1990; 14(5): 267-269.

[7]

Olfson M. Assertive community treatment: an evaluation of the experimental evidence. Hospital nad Community psychiatry 1990; 46 (6): 634 – 631.

[8]

Bond GR, Miller LD, Krumweid RD, Ward RS. Assertive case management in three

[9]

CMHCs: a controlled study. Hospital and Community Psychiatry 1988; 39(4): 411 – 418.

[10] Thornicroft G, Szmuckler G, eds. Textbook of Community Psychiatry. Oxford: Oxford University Press 2001. 585 s. [11] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, odbor sociálních služeb a sociálního začleňování. Priority rozvoje sociálních služeb – pracovní materiál: s.14. Praha 2009. [12] Střednědobá koncepce zdravotnictví Pardubického kraje. Pardubice: Krajský [13] úřad Pardubického kraj 2010. 100s. Dostupné na www: http://www.pardubickykraj.cz/document.asp?thema=4015&category= [14] Pěč O, Koblic K, Lorenc J, Beránková A. Denní stacionáře s psychoterapeutickou péčí. Čes. a slov. Psychiat. 2003; 99(S2): 10-15. [15] Kitzlerová E, Pěč O, Raboch J, Howardová A, Stárková L, Baková N, Sekot M, [16] Peichlová J. Mapování denních stacionářů v České republice. Čes. a slov. Psychiat. 2003; 99(6): 299-305. [17] Nondek M, Dočkalová E, Preiss P, Motlová L. Efektivita denního stacionáře u pacientů s diagnózou ze schizofrenního okruhu. Psychiatrie 2009; 13(1): 4-9s. [18] Stuchlík J. Asertivní komunitní léčba a case management. Praha: Fokus Praha a Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví 2001. [19] Antony WA, Cohen M, Farkas M, Cagne Ch. Psychiatric rehabilitation. Boston: Center for psychiatric rehabilitation, Trustees of Boston University 2002. 406 s. [20] Wilken JP, Hollander D. Rehabilitation and Recovery. Amsterdam: SWP Publishers 2005. 262 s. [21] Probstová V, Šelepová P, Dragomirecká E, Kalvoda H, Sochorová G, Pěč O. Manuál CAN: Camberwellské šetření potřeb. Komplexní metoda šetření potřeb závažně duševně nemocných. Praha: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví 2006. [22] Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb Pardubického kraje 2008 – 2010. Pardubice: Krajský úřad Pardubického kraj 2008. 99s. Dostupné na www: http://www.pardubickykraj.cz/document.asp?thema=3788 [23] Program Zdraví 21 v podmínkách Pardubického kraje. Pardubice: Krajský úřad [24] Pardubického kraj 2006. 86s. Dostupné na www: http://www.pardubickykraj.cz/article.asp?thema=3819&item=50484 [25] Registr poskytovatelů sociálních služeb. Dostupné na www: http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1274018956068_1 34

[26] Pěč O. Vliv některých regionálních služeb na délku hospitalizace, In: Vyhodnocení tří regionálních modelů komunitní péče o duševně nemocné, CRPDZ Praha 1998, Edice Terénní modely: 48-56. Kontaktní adresa: MUDr. Petr Hejzlar Péče o duševní zdraví – region Pardubice Bělehradská 389, 530 09 Pardubice Email: [email protected] Tel: +420 777 915 740

35

MODELOVÁNÍ KVALITY ŽIVOTA U OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM V KONTEXTU REGIONÁLNÍCH STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ Pavel Jirava, Jan Mandys, Jiří Křupka, Miloslava Kašparová Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní Abstract: The paper describes the possibilities of using methods of data-mining (modeling) in the planning and development of social policies aimed at helping persons with disabilities. Quality of life is one of the basic indicators, which helps to guide the actions of regional management in social services in the creation of local strategic documents. Keywords: Quality of life, health disability, public administration, modeling.

1. Úvod Povinnost plánovat sociální služby, a tím vlastně formovat regionální sociální politiku je dána krajským úřadům zákonem číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů. Pro obce tato povinnost neplatí, nicméně obce tzv. „trojkového typu“ tuto činnost sami aktivně provádějí. U dalších se plánovací praxe značně liší, jednak co do ochoty plánovat, a jednak je praxe závislá na aktuální potřebnosti a dalších možnostech obcí. Metodu komunitního plánování rozvoje sociálních služeb můžeme v současné době považovat za etablovanou a rozšířenou metodu strategického plánování sociální politiky. Při zpracování i následné evaluaci komunitních a střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb je využíváno nejrůznějších odborných analýz a ukazatelů. Modelování přináší další možný pohled na interpretaci získaných dat. Umožňuje vytvářet tzv. rozhodující pravidla, které mohou spolu s ostatními materiály sloužit jako vodítko pro další postup při naplňování a realizaci cílů a opatření, které jsou v těchto plánech stanoveny. Příspěvek na konkrétním příkladě ukazuje praktické využití metod data-miningu do dosavadní interpretace sociální reality. Příklad je znázorněn na výstupech z analýzy osob se sluchovým postižením, která vznikla v rámci střednědobého plánování sociálních služeb v Pardubickém kraji.

2. Teoretická východiska kvality života jako indikátoru regionálního rozvoje sociální politiky Jakékoliv snažení tvůrců sociální politiky by bylo zbytečné, pokud by nereflektovalo názory a zejména potřeby těch, kterým je určena. A právě spokojenost s vlastním životem a tedy kvalita sdělená jakýmkoliv způsobem je jasným indikátorem kvality strategických rozhodnutí. Analýzou kvality života různých skupin obyvatel se zabývá celá řada studií, např. (Lužný, J.; 2010, Živělová, I.; 2008). Kvalita života nestojí nikdy sama o sobě a jedná se o veličinu tvořenou nejrůznějšími složkami, které jsou ve vzájemné (větší či menší) vazbě, jak ukazuje například následující model, jehož hlavní proměnou představuje zdraví (viz obrázek 1). Műhlpachr, P.; 2005 říká, že podle Světové zdravotnické organizace existují čtyři základní dimenze lidského života, které určují jeho kvalitu. Ty jsou zcela nezávislé na faktorech věku, pohlaví, etnika nebo druhu postižení. Jedná se o fyzické zdraví a úroveň samostatnosti, psychické zdraví a duchovní stránka, sociální vztahy, prostředí. O podobných systémech dále hovoří například 36

Halečka, T.; 2002, Rapley, M.;2003, Frk, B.; 2003, Blažej, A.; 2005, nebo Jirava, P., Mandys, J., Kašparová, M., Křupka, J.; 2010.

Obr. 1: Pohled na kvalitu života v kontextu ovlivňujících faktorů (zpracováno dle Kotulán, J.; 1991) Teoretické vymezení pojmy kvality života naráží na nejednotnost nejenom v rámci jednoho oboru, ale jedná se nejednotnost mezioborovou. I přesto lze tento konstrukt vymezit a definovat prostřednictvím: 1.

objektivních faktorů: hrubý domácí produkt, životní úroveň domácnosti nebo jednotlivce (Kubátová, H.; 2010), Index lidského rozvoje (Centrum pro otázky životního prostředí; 2010)

2.

subjektivních faktorů: osobní pohoda (well – being), (Dvořáková, Z., Dušková, L., Svobodová, L., a kol.; 2006), zdraví (Vašina, B.; 1999, Műhlpachr, P.; 2005, Kotulán,J.; 1991), klima, kultura, životní prostředí apod.

Jakákoliv operacionalizace pojmu kvality života tak musí nutně vycházet z definic kvality života, jak ji vysvětlují Philips, D.; 2006, Vaďurová, H., Műhlpachr, P.; 2005, kteří tento pojem vymezují jako subjektivní posouzení životní situace člověka a to, jak osobnost vnímá samu sebe (místo) v životě. Komunitní plánování sociálních služeb představuje metodu umožňující na úrovni obcí nebo krajů plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů. Cílem tohoto procesu je zajišťování dostupnosti sociálních služeb. Jedná se tedy o zjištění stavu poskytování sociálních služeb v dané lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou naplněny. Tyto dva parametry jsou srovnány s množstvím finančních prostředků, které obec (kraj) na sociální služby vynakládá. V procesu vzájemných konzultací pak vzniká komunitní plán, který je konsenzem mezi tím, co je možné, a tím, co bylo označeno jako potřebné či prioritní (Kolektiv autorů; 2004). V rámci tvorby střednědobých a komunitních plánů na úrovni krajů a obcí vzniká množství analýz a datového materiálu, který je podkladem pro vznik konkrétních rozvojových strategických dokumentů sociální politiky (Vasková, V., Žežula, O.; 2002, Kolektiv autorů; 37

2004, Programový tým projektu EQUAL 0076; 2006). Vedle těchto dokumentů disponují municipality dalšími rozvojovými plány (např. strategický, územní, apod.).

3. Vytvoření modelu V této části je byla práce zaměřena na sběr a zpracování dat o různých aspektech kvality života sluchově postižených osob v Pardubickém kraji. Potřebná data byla získána pomocí dotazníkového šetření mezi sluchově postiženými osobami. Dotazníky byly sestaveny tak, aby vyhovovali postiženým osobám a aby respondenti neměli při jejich vyplňování problémy. Respondenti byly taktéž v úvodu každého dotazníku seznámení s tím, že dotazník bude sloužit ke zmapování potřeb a kvality života osob se sluchovým postižením a že výstupy budou využity jako podkladový materiál pro Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb Pardubického kraje. Postup řešení experimentů je znázorněn na obrázku 2. Prvním krokem bylo sestavení dotazníků, pilotní průzkum a následná úprava dotazníků, na níž navázalo vlastní šetření. Získaná data byla převedena do elektronické podoby a upravena (formátování, čistění). Dále následovalo vlastní modelování a následně interpretace výsledků a tvorba odpovídajících doporučení. 3.1. Dotazníky a předzpracování dat Sběr dat proběhl nahodile, prostřednictvím dotazníků, a proběhl na Pardubicku, Svitavsku, Hlinecku, Ústeckoorlicku a Chrudimsku a podařilo se zajistit 118 vyplněných dotazníků. Výsledky byly interpretovány v naší předešlé práci prostřednictvím absolutních a relativních četností a postojové škály. (Mandys, J.; 2009). Další fáze zpracování dotazníků, jež je popsána v tomto článku, využila statistické nástroje a dále metody z oblasti data-miningu, které pomohly rozkrýt některé informace obsažené v dotaznících. Dotazníky byly pro předzpracování k dispozici v tištěné podobě. Prvním krokem byla kontrola vyplněných dotazníků, jejich obsahu, úplnosti a eventuálních chyb. V této fázi se bohužel ukázalo, že ačkoli byla provedena i pilotáž, mnoho odevzdaných dotazníků je vyplněno chybně, a pro další zpracování nemohou být použity. Respondenti se dopouštěli chyb především v počtu odpovědí, jež měli označit a často také místo označení odpovědi z daných možností vepisovali své názory, což je pro zpracovatele sice cenný zdroj informací, ale z hlediska převodu dotazníku do datové matice je to chyba.

38

Obr. 1: Postup řešení problému Dále se jednalo o ty dotazníky, kde bylo v odpovědích zahrnuto více možných odpovědí. Bylo tak potvrzeno zjištění, že napříště je nutné s takovouto cílovou skupinou výzkumu vést místo dotazníkového šetření strukturované rozhovory, kdy bude lepším způsobem respondentům ozřejměna podstata položené otázky, a dojde tak k eliminaci nejasných odpovědí. Návratnost bezchybných dotazníků tak bude zvýšena. V důsledku uvedených faktů bylo nakonec použito 66 dotazníků. Dotazníky byly převedeny do elektronické podoby ve formátu *.xls, jež může být vstupem pro modelování v programu Clementine 10.1. Získali jsme tak datovou matici 66x35. Počet atributů 35 neodpovída počtu otázek (27), neboť některé otázky (a odpovědi na ně) byly rozděleny do více atributů. Prvním krokem byla základní statistická analýza dat. Ukázalo se, že data v datové matici jsou z hlediska důležitých atributů rozdělená následovně. Podle sluchového postižení bylo 53 % nedoslýchavých, 35% neslyšících a 12% ohluchlých respondentů. Z hlediska pohlaví bylo 50 % žen, 45 % mužů (5 % neuvedlo). Podle věku bylo 3% respondentů do 20 let, 23% v rozmezí 21-35 let, 24% v rozmezí 36-50 let, 23% v rozmezí 51-65 let, a 27% respondentů bylo starších než 65 let. Podle toho, kde dotazovaný žije je 26% respondentů z vesnice, 67 % respondentů žije ve městě (7% neodpovědělo). Pro vyjádření těsnosti lineární stochastické vazby mezi jednotlivými atributy byl využit Paersonův párový koeficient. U atributů, kde byla zjištěna silná korelace, jsme prováděli další výpočty a interpretovali jsme výsledky. Je však nutné si uvědomit, že při jejich interpretaci musíme být obezřetní, neboť i silná párová korelace ještě není důkazem příčinné souvislosti, může jít o náhodný jev (Meloun, M. et al.; 2006). Celkem byla nalezena silná korelace ve 37 případech. Zajímavé párové korelace jsou uvedeny v následující tabulce 1.

39

Tab. 1: Vybrané koeficienty korelace Parametr 1

Parametr 2

Pearsonova koeficientu

korelace

Typ postižení

Způsob komunikace

-0.377

Typ postižení

Dosažené vzdělání

-0.342

Dosažené vzdělání

Využití internetu

-0.355

Věk

Využití internetu

+0.470

Typ postižení

Věk

-0,271

–

hodnoty

Poznámka: typ postižení byl kódován od 1 = nedoslýchavý, 2 = neslyšící, 3 = ohluchlý; způsob komunikace 1= znaková čeština, 2 = znakový jazyk, 3 = odezírání, 4 = jiné; dosažené vzdělání 1 = základní, 2 = středoškolské bez m., 3 = středoškolské s maturitou, 4 = VOŠ, 5 = VŠ; věk 1 do 20 let, 2 od 21 do 35, 3 od 36 do 50, 4 od 51 do 65, 5 starší než 66; využití internetu (míra využívání této technologie) od 1 = využívá často až po 5 = nevyužívám , nemám zájem.

Tabulku lze interpretovat následovně: lidé s mírnější vadou sluchu – nedoslýchaví využívají pro komunikaci spíše odezírání a jiné prostředky, naopak neslyšící využívají více znakový jazyk, znakovou češtinu. Lidé s těžším postižením mají nižší dosažené vzdělání než lidé s mírnějším postižením. Dále sluchově postižení s vyšším vzděláním využívají služeb internetu, jako nové technologie ve větší míře, než ti s nižším vzděláním a v neposlední řadě mladší sluchově postižení lidé využívají internetu zřetelně častěji než starší. Poslední řádek tabulky znamená, že starší lidé mají většinou poruchu sluchu „nedoslýchavost“ – v podstatě se v něm odráží zhoršující se sluch lidí s jejich věkem. V další fázi byla pro výpočty využita asociační pravidla. Existuje mnoho metod pro jejich odvození (Mařík et al.; 1993), my jsme použili „Generalized Rule Induction“ (SPSS; 2002) jež generuje asociační pravidla s největším informačním obsahem ve tvaru if antecedent(s) then consequent(s). V tabulce 2 jsou výstupy pro vybrané atributy, přičemž v sloupcích 3 a 4 jsou uvedeny i hodnoty support a confidence pro jednotlivá pravidla.

40

Tab. 2: Získaná asociační pravidla Antecedent

Consequent

Support Confidence

typ_postižení = 1.0

vek_resp = 5.0

27.27

83.33

typ_postižení = 2.0

vek_resp = 3.0

24.24

56.25

typ_postižení = 2.0

ZP_komunikace = 2.0

28.79

73.68

typ_postižení = 1.0

ZP_komunikace = 4.0

10.61

100.0

typ_postižení = 2.0

ZP_komunikace = 1.0

9.09

83.33

typ_postižení = 1.0

ZP_komunikace = 3.0

50.0

69.7

Asosiační pravidla potvrdila správnost korelací mezi typem postižení a věkem respektive typem postižení a způsobem komunikace vypočítaných v Tabulce 1. Další použitou metodou byla shluková analýza (SA). Zjednodušeně lze říci, že SA hledá objekty či skupiny objektů (shluky), jež jsou navzájem podobné a současně odlišné od objektů v jiných skupinách (shlucích). Vlastní analýza má obvykle 5 kroků – získání dat, standardizace, vytvoření vstupní matice, aplikace shlukovací metody, výpočet a porovnání s korelačními koeficienty. Metody v oblasti SA lze rozdělit na hierarchické a nehierarchické (existují ale i další dělení – (Arabie; 1996)). V tomto případě byla využita metoda nazvaná Two Step Clustering, jež je implementována v programu Clementine 10.1. Výstupy jsou pro názornost zobrazeny graficky na Obrázu 3 a 4. (parametry jsou značeny obdobně jako v tabulce 1). Z obrázků plyne, že jsou zřetelně vymezeny shluky jak v případě parametrů „typ postižení- vzdělání“ tak v případě „typ postižení – způsob komunikace“. Ty odpovídají závěrům získaným pomocí korelační analýzy i pomocí asociačních pravidel. Čili typ postižení ovlivňuje dosažené vzdělání sluchově postižených (těžší postižení znamená obvykle nižší dosažené vzdělání) a typ postižení dále ovlivňuje způsoby komunikace (neslyšící a ohluchlí používají obvykle znakový jazyk, nedoslýchaví obvykle odezírají nebo používají jiné možnosti).

41

Obr. 3: Shluková analýza „typ postižení- vzdělání“

Obr. 4: Shluková analýza „typ postižení- způsob komunikace“

42

4. Závěr Zkoumání kvality života a výsledné hodnoty pak může sloužit jako další podpůrný materiál při strategických rozhodnutí, jakým směrem se má regionální politika v nejrůznějších oblastech ubírat. Zásadní totiž je, že kvalita života postihuje komplexně nejrůznější oblasti lidského života. Zahrnuje subjektivní stránku vnímání, ale zároveň můžeme najít stránku objektivní (podporovanou nejrůznějšími statistickými ukazately). V předloženém textu jsou řešeny subjektivní stránky kvality života osob se sluchovým postižením. Byl popsán sběr dat o jejich kvalitě života, jejich zpracování a interpretace pomocí moderních metod data-miningu. Data získaná přímo od respondentů provedeného šetření jsou velmi cenným zdrojem informací o jejich problémech a potřebách a mohou sloužit jako podklady při rozvoji sociálních služeb. Některé informace vyplývající z dotazníků jsou zřejmé a lehce odvoditelné, jiné byly odvozeny pomocí vybraných vhodných metod statistických a data-miningových. Byla zvolena korelační analýza, asociační pravidla, shluková analýza. Nejzřetelnější vztah byl nalezen mezi atributem typ postižení a způsob komunikace – byl potvrzen všemi třemi metodami. Vazba je i mezi typem postižení a dosaženým vzděláním, věkem a typem postižení, věkem a mírou využívání internetu a v neposlední řadě dosaženým vzděláním a mírou využívání internetu. Poděkování Tento příspěvek vznikl za podpory projektu Ministerstva životního prostředí české Republiky č.: SP/4i2/60/07 “Indikátory pro hodnocení a modelování interakcí mezi životním prostředím, ekonomikou a sociálními souvislostmi“. Použité zdroje: [1] [2]

[3] [4] [5]

[6]

[7]

ARABIE, P., HUBERT, L.J., DE SOETE, G. (Ed.). (1996) Clustering and classification. Singapore: World Scientific Publishing. BLAŽEJ, A. Kvalita života z aspektu udržateľného rozvoja v 21. storočí. In Kvalita života a rovnosť príležitostí - z aspektu vzdelávania dospelých a sociálnej práce. Prešov: Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešově; 2005, s. 21–26. ISBN 808068-425-1

CENTRUM PRO OTÁZKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Index lidského rozvoje (Human Development Index - HDI) [on-line] 2010, [cit. 20-05-2010]. Dostupné na:

DVOŘÁKOVÁ, Z., DUŠKOVÁ, L., SVOBODOVÁ, L. a kol. Svět práce a kvalita života. Vliv změn světa práce na kvalitu života. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2006. 117 s. ISBN 80-86973-08-5 FRK, B. Možnosti komunitnej práce pry zvyšování kvality života komunity. In. Kvalita života ve spektre andragogických a sociálnopsychologických disciplín. Prešov: Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešově; 2003. Str. 28 – 34. ISBN 80968367-7-3 HALEČKA, T. Kvalita života a jej ekologicko-environmentálny rozmer. In Kvalita života a ľudské práva v kontextoch sociálnej práce a vzdelávania dospelých. Prešov: Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešově; 2002. Str. 65 – 81. ISBN 80-8068088-4 JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. System Approach to Determinants of Quality of Life within a Region. WSEAS Transaction on Systems, 2010, Issue 3, Vol. 9, s. 243-252. ISSN 1109-2777 43

[8]

KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce procesem komunitního plánování. [online] MPSV. Praha, 2004. [cit. 20-04-2010]. Dostupné na:

[9] KOTULÁN, J. Zdraví a životní prostředí. Praha, CZ.: Avicenum,1991. [10] KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. Praha: Grada Publishing a.s., 2010. 272 s. ISBN 978-80-247-2456-0 [11] LUŽNÝ, J. Kvalita života u seniorů hospitalizovaných na gerentopsychiatrických oddělení Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Disertační práce. Univerzita Palackého, Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky. 2010. [12] MANDYS. J. Průzkum potřeb sluchově postižených osob na území Pardubického kraje. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2009. podkladový výzkum pro Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb pardubického kraje 2008 – 2010. 40 s. [13] MAŘÍK, V., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., LAŽANSKÝ, J. a kol. Umělá inteligence (1). Academia, Praha, 1993. ISBN 80-200-0502-1. [14] MELOUN, M., MILITKÝ J.: KOMPENDIUM STATISTICKÉHO ZPRACOVÁNÍ DAT, Metody a řešené úlohy včetně CD, Academia Praha 2006, 985 s., ISBN 80-2001396-2. [15] MŰHLPACHR, P. Měření kvality života jako metodologická kategorie. In Kvalita života a rovnosť príležitostí - z aspektu vzdelávania dospelých a sociálnej práce. Prešov: Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešově; 2005. Str. 59 - 70. ISBN 80-8068-425-1 [16] PHILLIPS, D. Quality of Life: Concept, Policy and Practice. London: Routledge; 2006. 276 s. ISBN 978-0-415-32355-0 [17] PROGRAMOVÝ TÝM PROJEKTU EQUAL 0076; Deset kroků procesem komunitního plánování. Metodický sešit 1: Deset základních kroků v procesu komunitního plánování a příprava prostředí pro pořízení komunitního plánu.. Centrum komunitní práce. Ústí nad Labem; 2006. [cit. 20-04-2010]. Dostupné na: [18] RAPLEY, M. Quality of Life Research: A Critical Introduction. London: SAGE, 2003. 286 p. ISBN 978-0-7619-5456-9 [19] SPSS. SPSS Inc. Clementine® 7.0 User’s Guide. 2002 [20] VAĎUROVÁ, H., MŰHLPACHR, P. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 145 s. [21] VASKOVÁ, V., ŽEŽULA, O. Komunitní plánování – věc veřejná. Jak zjistit co lidé opravdu chtějí? Jak zlepšit život v obci? Praha: MPSV, 2002. ISBN 80-86552-30-6 [22] Zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů [23] ŽIVĚLOVÁ, I., JÁNSKÝ, J. Analysis of life quality development in administrative districts of south moravia. In: Agricultural Economics : Zemědělská ekonomika. 2008. sv. 54, č. 9, s. 431- 439. ISSN 0139-570X.

44

Kontaktní adresa: Ing. Pavel, Jirava, Ph.D. doc., Ing., Jiří Křupka, Ph.D. Ing. Miloslava Kašparová, Ph.D. Ústav systémového inženýrství a informatiky Fakulta ekonomicko-správní Univerzita Pardubice, Studentská 84, 532 10 Pardubice Email: [email protected], [email protected], [email protected] Mgr. Jan Mandys Ústav veřejné správy a práva Fakulta ekonomicko-správní Univerzita Pardubice, Studentská 84, 532 10 Pardubice Email: [email protected]

45

PŘÍNOSY PODNIKATELSKÉHO PORADENSTVÍ PRO OSOBY OHROŽENÉ SOCIÁLNÍM VYLOUČENÍM Jiří Krátký Koalice nevládek Pardubicka, o. s. Abstract: This article is an introduction to benefits measurement of business support for disadvantaged people or communities. There is described a CBBS (Community Based Business Support) model developed in the UK and shortly presented methodology of SROI (Social Return on Investment) analyses. Measuring of business support social value is demonstrated on example of German project „enterability“. Keywords: Community Based Business Support, SROI, Social Return on Investment.

1. Úvod Cílem příspěvku je prokázat celospolečenský přínos podnikatelského poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením. Problematika podnikatelského poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením (např. imigranty, dlouhodobě nezaměstnané, osoby se zdravotním postižením a další skupiny) je v ČR, na rozdíl od starších členských zemí EU, novým tématem. Stejně tak analýza SROI jako nástroj měření celospolečenských dopadů projektů, programů a akcí doposud v ČR nebyla zkoumána. Příspěvek je jedním z výstupů projektu „Up-Skilling Business Advisors from Communities at Risk of Exclusion in the Labour Market” podpořeného z programu Leonardo da Vinci, Transfer of Innovations, který realizuje britská asociace podnikatelských poradců ACBBA s partnery z ČR, Německa, Španělska a Portugalska. Cílem projektu je výměna zkušeností a přenos know-how mezi podnikatelskými poradci pracujícími s osobami ohroženými sociálním vyloučením.

2. Formulace problematiky 2.1. Podnikatelské poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením Podnikatelské poradenství je možné charakterizovat jako soubor služeb, které jsou poskytovány podnikatelským poradcem za účelem dosažení změn ve fungování podnikatelského subjektu. Služby podnikatelského poradce mají nejčastěji formu osobních konzultací, ve kterých se uplatňují metody jako koučing1 či mentoring2. Podnikatelské poradenství probíhá formou procesu zahrnujícího tyto fáze: 1. analýza – definice problémů; 2. zpracování plánu změn; 3. implementace změn; 4. vyhodnocení změn. Specifickým typem podnikatelského poradenství je poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením. Podnikatelské poradenství pro tuto cílovou skupinu je účinným

1 2

Nebo také „coaching“, definice viz http://www.coachfederation.org/ Více o mentoringu např. viz http://www.cpkp.cz/mentoring/co_je_mentoring.html

46

nástrojem prevence sociálního vyloučení – založení fungujícího podnikání stabilizuje osobu jak finančně, tak v postavení ve společnosti. Nejvyspělejší evropskou zemí je v této oblasti Velká Británie, kde funguje tzv. „community based business support (CBBS) model“3, tedy model „komunitního podnikatelského poradenství“ nebo „podnikatelského poradenství v komunitách ohrožených sociálním vyloučením“. Tento model byl vyvinut primárně jako nástroj řešení sociálních problémů v relativně uzavřených komunitách imigrantů ve velkých městech v rámci projektu REFLEX financovaného z programu EQUAL Evropské unie. Model CBBS přináší inovativní postupy při poskytování podpory podnikání a poradenství pro skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením, jakými, například, jsou příslušníci etnických menšin, ženy, osoby se zdravotním postižením nebo lidé žijící ve vyloučených komunitách. Model bere v potaz podíl nestátních neziskových organizací (NNO) na aktivitách směrujících k uspokojení potřeb vyloučených komunit. Komunitní NNO disponují vysokou znalostí kulturních a jazykových specifik a mají velkou důvěru, což jim umožňuje poskytovat služby způsobem, jež odpovídá potřebám klientů v daleko větší míře, než v případě poskytovatelů zaměřených na širší veřejnost. CBBS se na zkušenostech NNO zakládá a uplatňuje je v oblasti podnikatelského poradenství a podpory podnikaní. Cíle modelu CBBS jsou následující: · poskytovat vysoce kvalitní poradenské a asistenční služby se zřetelem na potřeby klientů, jimiž jsou lidé, kteří řídí vlastní podnik, chtějí jej založit nebo se chtějí stát osobou samostatně výdělečně činnou; · stimulovat růst a úsilí podniků s malou produktivitou; · poskytovat nové pracovní příležitosti osobám ohroženým sociálním vyloučením, zprostředkovat jim služby podnikatelského poradenství a asistence v získávání běžných forem podpory (např. granty, dotace, zvýhodněné úvěry pro rozvoj podnikání atp.); · budovat infrastrukturu podnikatelského poradenství přímo ve specifických komunitách (sítě komunitních podnikatelských poradců, jejich vzdělávání atp.). Jádrem modelu je komunitní podnikatelský poradce („community based business adviser“ - CBBA). CBBA bývají členy daných komunit a představují propojení mezi sociálním vyloučením ohroženou komunitou a odbornými službami profesionálních podnikatelských poradců. Právě znalost komunity, jejího jazyka, kultury a způsobu uvažování umožňují komunitním podnikatelským poradcům efektivně poskytovat služby. Protože je podnikatelské poradenství ve Velké Británii finančně podporováno z veřejných zdrojů, byly pro tyto služby přijaty národní standardy, které definují znalostní oblasti a kompetence podnikatelského poradce.

3

dle PARDO, A. a kol. How to be a Brilliant Community Based Business Adviser. Londýn: ACBBA, 2008, s. 17

47

2.2. Analýza SROI Analýza společenské návratnosti investic (SROI – Social Return on Investment) je metodika vyvinutá v Roberts Enterprise Development Fund (REDF)4 v San Francisku v USA k měření celospolečenských dopadů investic. Metoda byla vyvíjena od roku 19965, první ucelené články o aplikované metodice byly publikovány v roce 2000, první metodika SROI byla fondem publikována v roce 2001.6 Analýza společenské návratnosti investic (SROI) je metoda pro pochopení společenské, socioekonomické a environmentální hodnoty, kterou organizace vytváří svojí činností nad rámec finanční hodnoty (zisku). Tedy je použitelná jak ve veřejném, tak soukromém sektoru. Analýza SROI slouží jako doplněk finanční analýzy projektu nebo organizace. Závěry analýzy poskytují manažerům důležité informace při strategickém plánování, plánování projektů, programů a činností stejně jako při hodnocení výkonu organizace. Analýza SROI vychází z různých přístupů chápání nefinanční hodnoty, snaží se nefinanční hodnotu kvantifikovat a, kde je to možné, vyjádřit ve formě hotovostních toků. Tyto toky jsou následně diskontovány na současnou hodnotu a poměřeny s objemem investovaných financí. Tímto postupem je zjištěna „společenská návratnost investic“ – ukazatel SROI. Analýza SROI vychází z metody analýzy nákladů a přínosů (CBA). Liší v tom, že je určena pro praktické rozhodování manažerů a investorů organizací. Rozdíl je také v tom, že CBA je nejčastěji zpracovávána pro investory vně organizace (např. pro hodnocení projektů financovaných ze strukturálních fondů EU). Výsledek analýzy SROI, ukazatel SROI, nelze interpretovat samostatně – odděleně od celého procesu zpracování. Při interpretaci analýzy je stejně jako výsledek důležitý i postup výpočtu, který poskytuje informace o tvorbě nefinanční hodnoty. Analýza SROI přitom poskytuje: · informace o přístupu, kterým byla vypočtena hodnota ukazatele SROI; · související informace, které umožní přesnou interpretaci ukazatele; · výčet dalších, nekvantifikovaných a nemonetizovaných společenských hodnot; · informace popisující analyzovanou činnost či projekt a jeho kontext. Metodika byla aplikována do současnosti zejména ve starých členských zemích EU – např. Velké Británii7, Holandsku8 a Německu9. V současnosti existuje k analýze SROI několik přístupů, které byly postupně vyvinuty při aplikaci metodiky v různých zemích a prostředích, např.: · přístup REDF (neustále zdokonalovaný The Roberts Foundation); 4

REDF je dobročinným fondem, který se zaměřuje na investování do sociální ekonomiky. Více na www.redf.org 5 Dle GAIR, C. A Report From the Good Ship SROI. San Francisco: The Roberts Foundation, 2002, s. 1 6 První metodika SROI viz REDF: SROI Methodology. Analyzing the Value of Social Purpose Enterpriese Within a Social Return on Investment Framework. San Francisco: The Roberts Enterprise Development Fund 7 Ve Velké Británii byla vytvořena první evropská síť organizací aplikujících analýzu SROI – The SROI UK Network, viz www.thesroinetwork.org 8 Blíže viz www.sroi.nl 9 Blíže viz např. REICHELT, D. Modellversuch zur Messung des gesellschaftlichen Mehrwerts der Arbeit der Gründungsinitiative enterprise mit Hilfe des Analyseinstruments SROI - Social Return on Investment. Hamburg: Diplomica Verlag, 2007

48

· přístup NEF – New Economic Foundation – britské NNO10; · přístup GSVC – Global Social Venture Competition – mezinárodní MBA program University of California11; · rámec SROI – vyvinutý britskou sítí The SROI UK Network jako doporučený jednotící přístup pro zpracování analýzy SROI v Británii. Metodický postup zpracování analýzy SROI dle rámce SROI lze zjednodušeně rozdělit do následujících fází12: 1. definice cíle analýzy; 2. identifikace zainteresovaných stran a cílových skupin analýzy; 3. určení rozsahu analýzy; 4. analýza příjmů a výdajů; 5. zmapování hodnotového řetězce vlivů; 6. nastavení indikátorů a sběr dat; 7. predikce budoucího vývoje (pouze u prediktivní analýzy); 8. výpočet indikátorů; 9. zpracování souhrnné zprávy; 10. monitoring (pouze u prediktivní analýzy).

3. Řešení problému 3.1. Měření přínosů podnikatelského poradenství poskytovaného osobám ohroženým sociálním vyloučením analýzou SROI Analýza SROI byla v oblasti podnikatelského poradenství aplikována ve Velké Británii a Německu. Cílem aplikace analýzy SROI bylo vyčíslit přínosy podnikatelského poradenství, zejména přínosy, které plynou do veřejných rozpočtů, tedy prokázání návratnosti veřejných prostředků investovaných do podnikatelského poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením. Právě návratnost je možné demonstrovat na příkladu projektu „enterability“ realizovaného nestátní neziskovou poradenskou společností iq consult13 z Berlína. Projekt byl zaměřen na pomoc osobám se zdravotním postižením při zakládání živností a firem. Za 4 roky působení projektu (2004 – 2008) zahájilo 121 osob s postižením samostatně výdělečnou činnost. 61 % podnikatelů úspěšně fungovalo nejméně 2 roky, 35 % déle než 3 roky. Z analýzy SROI projektu14 vyplývá, že náklady projektu činily 985.000 EUR. Do projektu se zapojilo 340 účastníků. Mezi výsledky projektu patří 95 podpořených a fungujících firem,

10

Blíže viz LAWLOR, E.; NEITZERT, E.; NICHOLLS, J. Measuring value: a guide to Social Return on Investment (SROI). Londýn: NEF, 2008 Podrobnější informace na www.gsvc.org 12 Dle OLSEN, S.; NICHOLLS, J. a kol. A Framework for Approaches to SROI Analysis. Liverpool: The SROI Network, 2008 13 Více o organizaci na www.iq-consult.com. 14 JAHNKE, T.; WASHER, E. SROI Case Study Enterability. Berlín: iq consult, 2008, s. 55

11

49

16 nově vytvořených pracovních míst v nově založených firmách, snížení čerpání nemocenské o 50 %. Mezi přínosy projektu pro veřejné rozpočty patří: · úspora peněžité sociální pomoci pro osoby s postižením; · snížení nákladů nezaměstnanosti díky vytvoření nových pracovních míst; · zvýšení daňových výnosů z přímých i nepřímých daní (do analýzy byly zahrnuty pouze daně přímé). Ukazatel SROI byl vypočítán porovnáním nákladů a přínosů diskontovaných sazbou 3,5 %. Diskontované přínosy projektu činily 3.382.384 EUR, diskontované náklady projektu 874.540 EUR, z čehož vyplývá indikátor SROI ve výši 3,9. Tedy každé 1 EURO investované do podnikatelského poradenství přineslo celospolečenský přínos v hodnotě 3,9 EUR.

4. Závěr Jak vyplývá ze závěrů případové studie, podnikatelské poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením je službou, která je pro společnost, resp. veřejné rozpočty, jednoznačně návratná. Rozsah příspěvku neumožňuje podrobně popsat metodiku analýzy SROI, která umožňuje transparentně kvantifikovat celospolečenský přínos nejen podnikatelského poradenství. Aplikace analýzy SROI na případových studiích v ČR by umožnila vyčíslit přínosy podnikatelského poradenství v podmínkách daňové soustavy ČR a tím podpořit snahu o prosazení financování těchto služeb z veřejných rozpočtů. Doposud v ČR je podnikatelské poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením poskytováno pouze ojediněle v rámci projektů financovaných ze strukturálních fondů EU15. Grant, ze kterého byla práce financována: název projektu: „Up-Skilling Business Advisors from Communities at Risk of Exclusion in the Labour Market (UBA)”, číslo projektu: UK/08/LLP-LdV/TOI/163-108, program: TRANSFER OF INNOVATION, MULTILATERAL PROJECTS, LEONARDO DA VINCI, LIFELONG LEARNING PROGRAMME, vedoucí partner: SFEDI UK. Použité zdroje: [1]

GAIR, C. A Report from the Good Ship SROI. San Francisco: The Roberts Foundation, 2002. [cit. 2009-11-22]. Dostupné na WWW: < http://www.redf.org/learn-from-redf/publications/119>.

[2]

JAHNKE, T.; WASHER, E. SROI Case Study enterability. 1. vyd. Berlín: iq consult, 2008, 55 s.

[3]

LAWLOR, E.; NEITZERT, E.; NICHOLLS, J. Measuring Value: a Guide to Social Return on Investment (SROI). 2. vyd. Londýn: NEF, 2008. ISBN 978-1-904882-34-3.

[4]

OLSEN, S.; NICHOLLS, J. a kol. A Framework for Approaches to SROI Analysis. Liverpool: The SROI Network, 2008. [cit. 23. 11. 2009] Dostupné na WWW:

15

Např. projekt „Podnikání jako cesta ze sociálního vyloučení“ realizovaný GLE, o.p.s. v Praze pro imigranty, rodiče s dětmi a dlouhodobě nezaměstnané, blíže viz http://www.gle.cz/projects/march09-project1.php

50

. [5]

PARDO, A. a kol. How to be a Brilliant Community Based Business Adviser. 1. vyd. Londýn: ACBBA, 2008. ISBN 0-9512488-4-7.

[6]

REICHELT, D. Modellversuch zur Messung des gesellschaftlichen Mehrwerts der Arbeit der Gründungsinitiative enterprise mit Hilfe des Analyseinstruments SROI Social Return on Investment. 1. vyd. Hamburg: Diplomica Verlag, 2007. ISBN 978-38366-1563-1.

[7]

REDF. SROI Methodology. Analyzing the Value of Social Purpose Enterpriese Within a Social Return on Investment Framework. San Francisco: The Roberts Enterprise Development Fund, 2001. [cit. 2009-11-29]. Dostupné na WWW: .

Kontaktní adresa: Ing. Jiří Krátký Koalice nevládek Pardubicka, o. s. Husova 168, 530 03 Pardubice Email: [email protected] Tel.: +420 777 140 513

51

SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP K PROBLEMATICE MODELOVÁNÍ KVALITY ŽIVOTA Jiří Křupka, Jana Svobodová, Marie Augustinová, Jan Mandys Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní Abstract: The paper focuses on the problem of application of system approach on the quality of life modelling. Suggested quality of life models work with real data sets from the region of the Czech Republic. Models use methods of decision trees and factor analysis. Keywords: System approach, quality of life, modelling, decision tree, multidimensional statistics methods.

1. Úvod Problematika modelování kvality života (KŽ) je tak složitý a komplexní problém (Jirava, et al.; 2010, Křupka, Kašparová, Jirava; 2010, Mederly, Topercer, Nováček; 2004), že jej je potřebné řešit na základě systémového inženýrství, systémového přístupu. Systémové inženýrství (Blanchard, Fabrycky; 1998, Blanchard; 2004) je možné podle Drába, Z. definovat jako: „souhrn prostředků, postupů a metod pro řešení (tj. zkoumání, navrhování, vytváření a provozování) složitých technických a smíšených (technicko-sociálních) systémů (včetně problémů jejich řízení)“ (Vítek et al.; 2003, s. 6). Za systémový přístup potom považujeme účelový způsob myšlení či řešení problémů, přičemž jsou zkoumané jevy a procesy chápány komplexně v jejich vnitřních a vnějších souvislostech. (Rosický; 1995, Křupka; 2010). O KŽ je možné hovořit ve statickém či dynamickém pojetí. Statické pojetí podává zprávu o životě lidí k určitému časovému údaji, zatímco dynamické pojetí porovnává a hodnotí KŽ za delší časové období (Křivohlavý; 2004). Obecně je možné říct, že KŽ je ovlivněna individuálním fyzickým a duševním zdravím, stupněm nezávislosti, sociálním vztahem k životnímu prostředí a dalšími faktory (Balegová; 2002, Halečka; 2002, Blažej; 2005, Svobodová; 2007). Může být definována jako individuální spokojenost člověka s životem, který prožívá v porovnání s ideálním životem. Hodnocení KŽ závisí v tomto případě na hodnotovém systému každého člověka (Akranavičiūtė, Ruževičius; 2007, Vaďurová, Műhlpachr; 2005). Kdyby však bylo nutné složitě se dotazovat každého jedince na jednotlivé aspekty jeho života, byl by tento postup časově velmi náročný a nebylo by možné provádět výzkum KŽ na neomezeném množství respondentů. Z tohoto důvodu se hledají metody, které by čerpaly data z veřejně dostupných databází a které by poskytly relevantní výsledky. Neexistuje univerzální vymezení KŽ. Kvalita života závisí také na vnějších faktorech (Akranavičiūtė, Ruževičius; 2007). Dobré životní podmínky nebo okolnosti určují vysokou KŽ, ale pokud se tyto podmínky liší, spokojenost jednotlivců s KŽ se liší také. Kvalita života je ovlivněna: materiálním stavem (zbožím, službami, domovem, ekonomickou úrovní, pracovními a rekreačními podmínkami, průměrným příjmem, kupní silou, atd.); kvalitou životního prostředí (stupněm využívání přírodních zdrojů, udržitelným rozvojem, kvalitou vody, počasím, půdou, atd.); kvalita zdraví lidí (zdravím společnosti); kvalitou vzdělávání; morálním psychologickým klimatem (v rámci rodiny, organizace, kultury, státu); osobní bezpečností (tělesnou, právní, společenskou) a možností sebevyjádření. Kvalitu života je možné vyjádřit prostřednictvím jejich oblastí a složek tak jak je uvedeno na obrázku 1 (Akranavičiūtė, Ruževičius; 2007). 52

„Oblasti KŽ“

„Složky KŽ“

Tělesný stav

KŽ související se zdravím

(zdraví, pracovní zatížení, odolnost, strava)

Materiální KŽ

Materiální stav (prosperita, životní podmínky)

Vnitřní KŽ, kvalita pracovního života

Duševní stav

Rodinná KŽ

(emoce, postoje, hodnoty, sebevědomí, pracovní uspokojení, stres)

Kvalita sociálního života

Vzdělání a sebevzdělání

Kvalita volného času

(učení se, výchova, dovednosti a znalostní aparát)

KŽ související s životními

„KŽ“

Obr. 1:Model kvality života (přeloženo z Akranavičiūtė, Ruževičius; 2007)

2. Formulace problému a návrh modelu Existují různé způsoby měření KŽ. Obecně lze tyto metody měření rozdělit do základních tří skupin (Křivohlavý; 2001), kde: · hodnotitelem je druhá osoba (nedostatkem je, že hodnocení velmi často bývá odlišné od hodnocení samotného jedince, jednou z metod je Karnofský index - např. lékař vyjadřuje svůj názor na celkový zdravotní stav pacienta k určitému datu); · hodnotitelem je sama daná osoba – ke KŽ se přistupuje tak, jak je subjektivně definuje ten, kdo je dotazován. Zde se používají např. metoda programu hodnocení individuální kvality (Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life) - respondent zaznamenává do dotazníku své životní cíle, hodnotí jejich plnění a určuje jejich důležitost nebo metoda zdraví související s KŽ (Health Related Quality of Life); · se používá hodnocení vzniklé kombinací předešlých dvou metod – zde lze využít metodu krátkého způsobu hodnocení KŽ (Manchester’s Short Assesment of Quality of Life) - hodnotí se nejen celková spokojenost se životem, ale i jeho spokojenost s řadou předem stanovených dimenzí života nebo metodu stupnici spokojenosti (Life Satisfaction Scale). Zaměříme-li se na spokojenost jedince, jako jednoho ze základních předpokladů určujícího kvalitu jeho života, potom jeho „uspokojení“ je ovlivňováno řadou různých přístupů. Jde o ekonomický, zdravotní, environmentální, psychologický, náboženský, sociologický a filozofický přístup. Podrobněji v (Křivohlavý; 2001, Philips; 2006, Rapley; 2003, Systém; 2009, Vliv; 2003). Jestliže se zaměříme na (Systém; 2009, Vliv; 2003): · ekonomický přístup, kde ekonomická situace člověka (společnosti) má čím dál více větší vliv na jeho KŽ. Ekonomickou situaci určité společnosti můžeme zachytit mimo 53

jiné také pomocí známého ukazatele HDP. Čím vyšší hodnota tohoto ukazatele, tím lepší ekonomická situace je v dané zemi. Někteří kritici politiky expanzivního hospodářství a neomezeného ekonomického růstu však upozorňují na negativní dopady na budoucí život člověka; · zdravotní přístup, kde zdraví můžeme definovat jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze jako nepřítomnost nemoci nebo vady. Ovlivňují ho vnitřní (neovlivnitelné) a vnější (ovlivnitelné) vlivy; · environmentální přístup, kde nejčastěji je tento přístup sledován ve spojení se zdravotním stavem obyvatelstva. Sleduje se zde kvalita ovzduší, pitné vody, hladina hlučnosti nebo zatížení organismu cizorodými látkami, např. z potravinových řetězců atd.; potom je možné definovat množiny vstupních proměnných (ukazatelů) vyjmenovaných přístupů, které ovlivňují KŽ. Při zpracování ukazatelů KŽ se nabízí mnoho matematických metod, od jednorozměrných přes vícerozměrné statistické metody, metody umělé a výpočetní inteligence, rozhodovací stromy, rough množiny, metodu případového usuzování atd. Na základě systémového přístupu je možné pro potřeby tvorby modelu KŽ definovat systém KŽ SKŽ jako pětici takto: SKŽ = { Pi , Mj , U ik , Dom , Den }

(1)

kde: Pi je i-tý přístup ke KŽ, Mj je j-tá metoda modelování KŽ, U ik je k-tý ukazatel i-tého přístupu, Dom je m-tý doplňkový ukazatel a Den je n-tý demografický ukazatel. Pro potřeby tvorby modelu KŽ byla použita data za období 1998 – 2007 z Portálu regionální informačních servisu, Českého statistického úřadu Pardubického kraje, Veřejné databáze ČSÚ České republiky (ČR), Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a Českého hydrometeorologického ústavu. Byly sestaveny dvě matice A1 (pro 29 ukazatelů/atributů popisujících kraje ČR v daném časovém období) a A2 (pro 42 ukazatelů/atributů charakterizující okresy ČR v daném časovém období). Matice A1 (Svobodová; 2010) zahrnuje zdravotnické, environmentální, ekonomické, doplňkové i demografické ukazatele. Mezi zdravotnické ukazatele patří: naděje na dožití (muži a ženy); zemřelí na novotvary; živě narození; mrtvě narození; zemřelí; zemřelí na nemoci oběhové soustavy; zemřelí na nemoci dýchací soustavy; zemřelí na nemoci trávicí soustavy; zemřelí na vnější příčiny, např. sebevraždy, atd.; počet nemocnic; počet lékařů. Environmentální ukazatele zahrnují: pořízené investice na ochranu životního prostředí; emise základních znečisťujících látek. Ekonomické ukazatele jsou: hrubý domácí produkt; hrubá mzda; čistý disponibilní důchod domácností; míra registrované nezaměstnanosti. Mezi doplňující ukazatele patří sňatky; rozvody a kriminalita; demografickými faktory jsou kraj; stav obyvatelstva; rozloha a celkový přírůstek obyvatelstva. Matice A2 (Augustinová; 2010) je sestavena z těchto ukazatelů: rozloha okresu celkem; hustota obyvatelstva; průměrný věk obyvatel; podíl vybraných druhů pozemků - zemědělská půda z celkové rozlohy okresu; dokončené byty, místnost nebo soubor místností, které mohou sloužit jako samostatné bytové jednotky, na které ve sledovaném období nabyla právní moci vydaná kolaudační rozhodnutí; …; hromadná ubytovací zařízení; pořízené investice na ochranu životního prostředí podle okresu sídla investora, samostatné stavby a ostatní investiční opatření, vedoucí ke zlepšení současného stavu životního prostředí; …; koupaliště a bazény, koupaliště jsou zařízení u vodních toků a nádrží, která mají provozovatele. Pokud je 54

na jedné ploše vybudováno více koupališť, pak je každé z nich bráno jako samostatné zařízení; hřiště; tělocvičny; stadiony včetně krytých; zimní stadiony včetně krytých (podrobněji v (Augustinová; 2010)). Dané matice (A1, A2) reprezentují vstupy modelů M1 a M2. První využívá rozhodovací stromy pro návrh klasifikačních modelů KŽ (Křupka et al.; 2009, Křupka et al.; 2009a). Jeho výstupem je pět úrovní KŽ pro zdravotní a ekonomické ukazatele a tři úrovně KŽ pro „obecnou“ KŽ, zahrnující environmentální a doplňkové ukazatele. Druhý model používá faktorovou analýzu (Hebák; 2007, Kubanová; 2004, Labudová, Vojtková, Linda; 2010, Meloun, Militký; 2002). Jeho výstupem je pouze sedm tzv. „latentních“ neboli odvozených proměnných, na kterých závisí úroveň KŽ v daném okrese. Ke každé odvozené proměnné můžeme s „jistotou“ přiřadit skupinu příslušných ukazatelů.

3. Závěr Na základě analýz výstupů modelu M1 lze do krajů s vysokou KŽ zařadit kraj Plzeňský, Královéhradecký, Pardubický a Zlínský. Do krajů s nadprůměrnou KŽ lze zahrnout kraj Jihočeský, Karlovarský, Liberecký, Vysočinu a kraj Olomoucký. Průměrnou KŽ mají v kraji Středočeském a Jihomoravském, který stojí na pomezí mezi průměrem a podprůměrem. Nejhorší KŽ mají v kraji Ústeckém a Moravskoslezském. Tento fakt může být způsobený např. útlumem těžkého průmyslu, výraznou nezaměstnaností, problémem se špatnou kvalitou životního prostředí. Výsledky druhého modelu M2 ukázaly možnost využití jedné z metod vícerozměrné statistiky pro „redukci“ velkého množství reálných ukazatelů. Dosažené výsledky mohou být použity jako podpora regionálnímu managementu pro posílení/podporu vybraných ukazatelů s cílem zvýšit KŽ v daném regionu.

Poděkování Tento příspěvek vznikl za podpory projektu Ministerstva životního prostředí ČR č. SP/4i2/60/07 “Indikátory pro hodnocení a modelování interakcí mezi životním prostředím, ekonomikou a sociálními souvislostmi“ a projektu „Model řízení povzbudivého růstu regionu“ č. 402/08/0849 Grantové agentury ČR. Použité zdroje: [1]

[2] [3] [4]

AKRANAVIČIŪTĖ, D.; RUŽEVIČIUS, J. Quality of Life and its Components’ Measurement. Engineering Economics [online]. 2007, No 2, [cit. 2009-10-23]. Dostupný z WWW: . ISSN 1392-2785. AUGUSTINOVÁ, M. Modelování kvality života pomocí faktorové analýzy. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2010. BALEGOVÁ, O. Kvalita života jako termín a interpretácia. In Kvalita života v kontextech globalizácie a výkonovej společnosti. Prešov: Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešově; 2002, s. 47-55. ISBN 80-8068-087-6 BLAŽEJ, A. Kvalita života z aspektu udržateľného rozvoja v 21. storočí. In Kvalita života a rovnosť príležitostí - z aspektu vzdelávania dospelých a sociálnej práce.

55

[5] [6] [7] [8]

[9] [10] [11] [12]

[13] [14] [15]

[16] [17] [18] [19] [20] [21]

Prešov: Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešově; 2005, s. 21-26. ISBN 808068-425-1 BLAHUŠ, P. Faktorová analýza a její zobecnění. Praha : SNTL, 1985. 356 s. BLANCHARD, B. S., FABRYCKY, W. J. System Engineering and Analysis. Third Edition. New Jersey: Prentice Hall, 1998 (1990, 1981), 738 pp. ISBN 0-13-135047-1. BLANCHARD, B. S. System Engineering Management. Third Edition. New Jersey: John Wiley and Sons, Inc., 2004, 498 s. ISBN 0-471-29176-5. HALEČKA, T. Kvalita života a jej ekologicko-environmentálny rozmer. In Kvalita života a ľudské práva v kontextoch sociálnej práce a vzdelávania dospelých. Prešov: Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešově; 2002, s. 65-81. ISBN 80-8068-0884. HEBÁK, P., et al. Vícerozměrné statistické metody [3]. druhé, doplněné vydání. Praha : INFORMATORIUM, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7333-001-9. JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. System Approach to Determinants of Quality of Life within a Region. WSEAS Transaction on Systems, 2010, Issue 3, Vol. 9, s. 243-252. ISSN 1109-2777 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologická pojetí a zpusoby zjištování kvality života. In Psychologické aspekty kvality života. Sborník príspevku z mezinárodního a celostátního kola ŠVOK. Bratislava, 2001, s. 20-41. KŘIVOHLAVÝ, J. Kvalita života. In Kvalita života : Sborník příspěvků z konference, konané dne 25.10.2004 v Třeboni. Kostelec nad Černými lesy : Institut zdravotní politiky a ekonomiky, 2004 [cit. 2009-12-18]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-86625-20-6. KUBANOVÁ, J. Statistické metody pro ekonomickou a technickou praxi. Vydání druhé. Bratislava : STATIS, 2004. 249 s. ISBN 80-85659-37-9. KŘUPKA, J., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P. Approaches for the Comparison of the Quality of Life Investigation . In International conference EMAN 2009. PRAHA, 2009. KŘUPKA, J., JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M. Quality of Life Investigation Case Study in the Czech Republic. In Proceedings 2009 of the Sixth International Conference on Fuzzy Systems and Knowledge Discovery, IEEE Computer Society, Vol. 1, 2009, s. 264-268. ISBN 978-0-7695-3735-1. KŘUPKA, J. Akceptujeme změnu paradigmatu? In Sborník z 41. konference Systémové inženýrství 2010, Budoucnost systémového vědění, 17.06.2010, Pardubice: Fakulty ekonomicko-správní. (v tisku) KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P. Modelování kvality života pomocí rozhodovacích stromů. Ekonomie a management, Vol. 13, č.3, 2010, 15 s. ISSN 12123609. (v tisku) LABUDOVÁ, V., VOJTKOVÁ, M., LINDA, B. Aplikácia viacrozmerných metód pri meraní chudoby. Ekonomie a management, Vol. 13, č.1, 2010, s. 6-22. ISSN 12123609. MEDERLY, P., TOPERCER, J., NOVÁČEK, P. Indikátory kvality života a udržitelného rozvoje : kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Praha : UK FSV CESES, 2004. 117 s. ISBN 80-239-4389-8. MELOUN, M.; MILITKÝ, J. Kompendium statistického zpracování dat : metody a řešené úlohy včetně CD. Vydání 1. Praha : Academia, 2002. 764 s. ISBN 80-200-10084. PHILLIPS, D. Quality of Life: Concept, Policy and Practice. London: Routledge; 2006. 276 s. ISBN 978-0-415-32355-0. 56

[22] RAPLEY, M. Quality of Life Research: A Critical Introduction. London: SAGE, 2003. 286 s. ISBN 978-0-7619-5456-9. [23] ROSICKÝ, A. Naděje a limity systémových úspěchů. In Ehleman, J., Rosický, A. (Eds.) Sborník z konference Systémové přístupy. Vývoj, perspektivy a přínosy, Praha: VŠE v Praze, 1995, s. 21-40. ISBN 80-7079-557-3. [24] SVOBODOVÁ, L. Kvalita života [online]. [s.l.], 2007. 18 s. Oborová práce. Výzkumný ústav bezpečnosti práce. Dostupné z WWW: . [25] SVOBODOVÁ, J. Analýza přístupu k modelování kvality života. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2010. [26] Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí [online]. 2009 [cit. 2010-03-06]. Dostupné z WWW: . [27] Vliv změn světa práce na kvalitu života [online]. 2007 [cit. 2010-02-09]. Dostupný z WWW: . [28] VAĎUROVÁ, H., MŰHLPACHR, P.. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 145 s. [29] VÍTEK, M. (ed.) In Sborník příspěvků z 35. vědecké konference Systémového inženýrství 2003, s. 6, 2003, Pardubice: Fakulta ekonomicko ISBN 80-7194-559-5.

Kontaktní adresa: doc., Ing. Jiří Křupka1, CSc., Ing. Jana Svobodová1, Bc. Marie Augustinová1, Mgr. Jan Mandys2 1 Ústav systémového inženýrství a informatiky 2 Ústav veřejné správy a práva Fakulta ekonomicko-správní Univerzita Pardubice Studentská 84, 532 10 Pardubice Email: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected] tel.: 466036015, 466036171

57

KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ V PARDUBICÍCH Ivana Liedermanová Magistrát města Pardubic, Odbor komunitních služeb Abstract: My contribution deals with the contemporary demographic situation of the ageing process of people in Europe, as well as in the Czech Republic. It is necessary to investigate both economical and social impact in context of individual policies and to implement them into upcoming conceptions. Within the frame of the community plan of social and related services The City of Pardubice has a conception of work with seniors that will be changing with respect to the results of the upcoming research. Keywords: Seniors, process of ageing, social work, social care, community planning, life quality, demographic development.

1. Úvod Prodlužování lidského věku posunuje požadavek na životní standard v produktivním věku i do období, kdy se člověk postupně stává závislejším na pomoci jiné osoby. To vede k nárůstu nákladů na kompenzace narůstající závislosti na vnější pomoci a současně vede k hledání nových cest a transformaci systému sociálních služeb.

2. Demografický vývoj v Evropě Eurostat uvádí, že v důsledku demografického vývoje se ve většině evropských zemí do roku 2040 se zvýší podíl osob ve věku 65 – 79 let na celkovém počtu obyvatel z necelých 15% v roce 2005 na zhruba 20%, u osob starších 80 let naroste z méně než 4% na přibližně 9%. I když existují teritoriální rozdíly, jedná se o obecný trend, který může v mnoha evropských zemích vyvolat problémy. Doposud se potřebná péče byla zajišťována převážně v rámci rodinných sítí, ale v posledních letech se zejména s ohledem na vyšší zapojení žen na trhu práce, migrace za prací a nárůstu počtu jednočlenných domácností změnily rámcové socio-ekonomické podmínky. Tento vývoj odráží i zvýšené náklady na péči. Odborníci se shodují na tom, že náklady na dlouhodobou péči z veřejných zdrojů se do roku 2050 zdvojnásobí. Nejvíce se projeví v zemích, kde v současné době je jen malá nabídka sociální péče. Prodlužování lidského věku, přenášení požadavku na životní standard v produktivním věku i do období, kdy je člověk postupně stále závislejší na pomoci jiné osoby, a z toho vyplývající nákladnost kompenzace narůstající závislosti na vnější pomoci, vedly a nadále vedou k hledání nových cest a transformaci systému sociálních služeb.

3. Demografický vývoj v České republice V rámci České republiky zpracoval VÚPSV pod vedením Doc. Průši „Projekci obyvatelstva České republiky do roku 2065“ (Průša, L.;2009). Tento materiál je základním východiskem pro budování všech sociálních systémů. O dopadech stárnutí populace na oblast sociálních služeb se pouze diskutuje okrajově a žádné komplexní studie, které by kvantifikovaly dopad stárnutí populace na potřebu sociálních služeb v zemi, dosud nebyly zpracovány. Zpracování prognózy je determinováno působením mnoha faktorů při současné velké obtížnosti kvantifikace působení faktorů, jako jsou změny právního stavu, filozofických koncepcí a přístupů k poskytování sociálních služeb a v neposlední řadě i vývoj 58

ekonomických ukazatelů. Z uvedené Projekce vyplývá mimo jiné, že podíl osob starších 65 let se bude prakticky po celé období výrazně zvyšovat (z 1556 tis. v roce 2009, resp. ze 14,8 % na 33%). Tyto údaje svědčí o tom, že počet osob, které budou v následujících letech odkázány na pomoc druhé osoby, se bude výrazně zvyšovat. Reakcí na výše uvedené skutečnosti stárnutí obyvatelstva je zahájení činnosti meziresortní pracovní skupiny, která vznikla v rámci MPSV a jejímž úkolem je vytvořit koncepci rozvoje systému zdravotních a sociálních služeb se zaměřením na dlouhodobou péči a péči o seniory zdravotně postižené v jejich domácím přirozeném prostředí. Změna současného systému bude vyžadovat mimo jiné i vznik nových profesí jako jsou komunitní pracovníci, domácí asistenti, manažéři služeb apod. Mezi zásadní úkoly patří i vytvoření systému informovanosti a komunikace poskytovatelů služeb mezi sebou a klienty. Nový systém dlouhodobé péče by podle MPSV měl kromě lékařů, ústavů, lůžkových zařízení typu dlouhodobé péče apod. zahrnovat i fyzioterapii, ergoterapii, ambulanci pro poruchy paměti a pro kognitivní rehabilitaci, nutriční poradenství, paliativní péči, chráněné bydlení, telemonitoring a další formy odpovídající individuálním potřebám seniorů (MPSV;2010). Dlouhodobá péče by měla být součástí reformy sociálních služeb. Je proto třeba, aby systém péče o seniory byl zakotven v legislativě. Důležitá je také změna celkového přístupu k seniorům, vzdělání profesionálů pečujících a o ně a reorganizace struktury služeb i odborných pracovníků.

4. Demografický vývoj v Pardubicích Nezastupitelnou roli v systému sociálních a zdravotních služeb pro seniory mají a budou mít obce. Pro obce to znamená vycházet v jednotlivých obecních politikách z evropských i republikových politik a programů a projektovat tyto skutečnosti do svých vlastních koncepcí. Z pohledu pojetí sociální práce veřejné správy a města máme na mysli především manažeristické pojetí sociální práce (Kappl, M.; 2008). V této souvislosti objevujeme dilemata, zda jít u cílové skupiny senioři cestou sociální kontroly nebo pomoci (Kopřiva, K.; 2006). V současné době je stále základním koncepčním materiálem i v Pardubicích Strategický plán rozvoje města Pardubic, jehož nedílnou součástí je Komunitní plán rozvoje sociálních služeb a souvisejících služeb, který je zpracován do roku 2011(Komunitní plán rozvoje sociálních a souvisejících služeb města Pardubic na období 2008 – 2011;2008). V rámci komunitního plánování se pravidelně měsíčně schází 9 pracovních skupiny podle cílových skupin klientů. Na tyto jednání navazuje jednání koordinační skupiny. Jednou z nejaktivnějších a nejpočetnějších skupin je skupina senioři, která pravidelně analyzuje sociální služby poskytované seniorům na území města i další služby pro seniory. Vysoký prvek koncepčnosti její práce dokazuje i fakt, že za jeden z hlavních úkolů považuje provedení analýzy potřeb seniorů ve vztahu ke kvalitě jejich života. Na základě získaných dat bude teprve vytvořena koncepce sociálních a ostatních služeb pro seniory ve městě tak, aby byla dosažena maximální spokojenost seniorů při efektivních nákladech.

59

4.1. Vývoj počtu seniorů v Pardubicích v letech 2005 – 2015 16 000 14 000 Počet seniorů

12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Roky 65-79

80+

Obr. 1: Vývoj počtu seniorů v Pardubicích v letech 2005 – 2015 Zdroj:Magistrát města Pardubic, odbor komunitních služeb 2010

Vývoj počtu seniorů dle výsledků prognózy počtu obyvatel Pardubic ukazuje výše uvedený graf. Z něj je dobře patrný nárůst počtu seniorů ve věku 60 – 79 let, který by měl na konci sledovaného období více než 14 tisíc osob, tj. nárůst o 22 % hodnoty roku 2005. Mnohem závažnější je však vývoj počtu osob nad 80 let věku. Během sledovaného období se tato skupina zvýší o více než 120 % hodnoty roku 2005, tj. z původních 2 895 osob na zhruba 6 400 osob starších 80 let. Tento vývoj s sebou přinese i zvýšené nároky na sociální služby, kterých využívá zejména tato skupina seniorů, a to jak v podobě kapacity zařízení, tak i v kvalitě a rozsahu služeb.

4.2. Počet seniorů v Pardubicích 1. 1. 2010 Celkový počet obyvatel k 1. 1. 2010:

90 298 osob

Z toho seniorů nad 65 let:

16 922 osob (6 925 mužů, 9 997 žen)

Percentuální podíl seniorů:

19% (18,7%)

60

Počty seniorů ve městě Pardubice

700

600

500

400

300

Muži Ženy

200

100

1945

1943

1939

1941

1937

1933

1935

1929

1931

1925

Rok narození

1927

1921

1923

1917

1919

1913

1915

1909

1911

1905

1907

0

Obr. 2: Počet seniorů v Pardubicích 1. 1. 2010 Zdroj:Magistrát města Pardubic, odbor komunitních služeb 2010

Statutární město Pardubice prostřednictvím Magistrátu města Pardubic a odboru komunitních služeb zajišťuje péči o seniory v rámci Komunitním plánu rozvoje sociálních a souvisejících služeb. Nedílnou součástí práce se seniory a pro seniory jsou i následující aktivity města: 4.3. Práce se seniory ve městě Práce se seniory stojí na 3 pilířích, kde první je Rada seniorů, druhý Seniorcentrum a třetí pilíř se skládá z 26 klubů seniorů.

Rada seniorů

Seniorcentrum

61

26 klubů seniorů

4.3.1. Rada seniorů Rada seniorů vznikla v roce 1999. Jedná se o poradní orgán Rady města Pardubic, který má 7 členů z řad seniorů. Členové rady jsou navrženi kluby seniorů a jmenováni Radou města Pardubic na dvouleté období. Rada Seniorů se zabývá řešením otázek z oblasti životního prostředí, dopravy, rozvoje města, bydlení, zdravotní péče, bezpečnosti, … Rada seniorů se schází jedenkrát měsíčně. 4.3.2. Seniorcentrum Seniorcentrum je v provozu 5 dní v týdnu a vzniklo v dubnu 1998 jako zařízení určené pro vytváření podmínek k zdravému stárnutí pardubických seniorů. Provoz Seniorcentra napomáhá seniorům vést kvalitní život, který jim umožňuje zúčastnit se plného a aktivního společenského života, usiluje o životní styl, který respektuje objektivní požadavky seniorského věku a ve svém důsledku napomáhá seniorům prodloužit si věk prožívaný v úplném zdraví, bez potíží a s celkovou spokojeností v životě. Činnosti Seniorcentra zajišťuje Rada Seniorcentra, která pracuje na bázi dobrovolnictví V průběhu celého roku se v Seniorcentru pořádají přednášky na různá témata (zdraví, cestování, právo, atd.). Každý měsíc se vytváří měsíční program Seniorcentra, který obsahuje jednotlivé akce pravidelně opakující se v týdenním, měsíčním nebo delším intervalu. Roční program Seniorcentra obsahuje 5 základních oblastí: zájmová činnost (paličkování, taneční kroužek, turistika..),péče o zdraví (jóga, cvičení pro ženy, rehabilitační cvičení, kondiční tělocvik, trénink paměti…..), vzdělávání (hudební, literární bloky, jazykové kurzy, přednášky a besedy cestopisné, přírodovědné, kurzy bezpečnosti seniorů ve městě…), společenské (koncerty, společenské akce, oslavy jubilantů, posezení s harmonikou, týden akcí pro seniory Věk není překážkou…) a poradenství (bezplatná právní poradna). 4.3.3. Kluby seniorů Město Pardubice nabízí seniorům možnost využívat 26 klubů seniorů (970 členů). Každý klub má svého předsedu, který zajišťuje činnost klubu, dochází na pravidelné schůzky předsedů klubů, které se konají jedenkrát měsíčně. Každý klub se schází dle potřeby a to nejméně jedenkrát za měsíc, většinou i častěji. V klubech se pořádají přednášky, vycházky do okolí, návštěvy galerií, kulturních představení, posezení s harmonikou, poznávací zájezdy dle potřeb a zájmu členů.

5. Závěr Náročné úkoly, které čekají obce, kraje i stát v souvislosti se stárnutím obyvatelstva nelze úspěšně plnit bez vysokého stupně koordinace všech a koncepcí, které budou v rámci těchto demografických změn vytvořeny. Magistrát města Pardubic bude v následujících měsících realizovat výzkum, který se bude zabývat kvalitou života seniorů v Pardubicích v kontextu zákona o sociálních službách, bude mapovat skutečné potřeby seniorů a následně zjištěné výsledky promítat do koncepce sociální práce i ostatních politik města Pardubic.

62

Použité zdroje: [1]

Globální města přátelská seniorům: Průvodce. Praha: MPSV,2009. 76 s. ISBN 978-807421-003-7

[2]

KAPPL, M. Ericksoniánské přístupy a dilemata moci. In Sociální práce mezi pomocí a kontrolou, 1. vydání Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. 56- s. ISBN 97 –80–7041– 118-6

[3]

Komunitní plán rozvoje sociálních a souvisejících služeb města Pardubic na období 2008-2011

[4]

KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vydání. Praha: Portál, 2006.

[5]

LISÁ, H. Jak zajistit péči o potřebné. In Fórum sociální politiky,2009, č. 9,

147 s.ISNB-80-7367-181-6 s.27-29. ISSN 1802-5854. [6]

Příprava na stárnutí. 2010. [cit-2010-06-9]. Dostupné na WWW: http://www.mpsv.cz/cs/2856.

[7]

Mezirezortní skupina odborníků připravuje novou koncepci systému dlouhodobé péče. 2010. [cit. 2010-06-10] Dostupné WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/8713/04052010.pdf

[8]

PRŮŠA, L. Odpovídají sociální služby v ČR současným evropským trendům? In. Fórum sociální politiky, 2007. s. 2-4, ISSN 1802-5854.

[9]

PRŮSA, L. Projekce potřeby služeb sociální péče do roku 2025. In Fórum sociální politiky, 2009, č. 5, s. 21-24, ISSN 1802-5854.

Kontaktní adresa: Mgr. Ivana Liedermanová Magistrát města Pardubic vedoucí Odboru komunitních služeb Pernštýnské nám. 1 530 21 Pardubice Email. [email protected]

63

RÁMEC KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V EVROPSKÉ UNII Kristýna Mlejnková Ministerstvo práce a sociálních věcí Abstract: The concept of quality of social services may have different meanings. The paper deals with the meanings in the European Union. The text contains an overview of the activities of European networks and projects and a view into the preparing document Voluntary quality framework for social services. The conclusion assesses the appropriateness of this concept for the Czech Republic. Keywords: Social services, quality principles, quality standards.

1. Úvod Sociální služby jsou významným článkem systému sociální ochrany, který v České republice zaznamenal v posledních dvaceti letech překotný spontální i legislativně řízený vývoj. Nejen u nás, ale i na evropských fórech se neustále specifikuje význam a pravidla těchto služeb. Opakovaně aktuálním tématem je kvalita sociálních služeb. Slovo kvalita je samo o sobě neutrálním pojmem, kterému dává význam až definovaný rámec, ke kterému se vztahuje. Tato práce se zabývá tím, co je a není kvalita sociálních služeb z pohledu Evropské unie. Nejvýznamnější diskuze mezi členskými státy EU se odehrávají na jednáních Výboru pro sociální ochranu (SPC – Social Protection Committee), kde má každý stát dva zástupce, kteří připravují podklady pro doporučení a stanoviska Evropské komise tématicky patřící pod rámec metod otevřené koordinace (OMC – Open Method of Co-ordination) tj. sociální začleňování, zdravotní a dlouhodobá péče a důchody.1 Cílem příspěvku je zhodnocení toho, zda sociální služby v České republice mohou vyhovovat vznikajícímu Dobrovolnému rámci kvality sociálních služeb v EU. Rozboru systému ČR - právnímu rámci, standardům kvality a praxi sociálních služeb – nejsou následující kapitoly věnovány. Předpokládá se, že čtenáři jsou odborníci z oblasti sociálních služeb a aktuální situace je jim známa, případně si ji mohou doplnit na základě lehce dostupných materiálů na rozdíl od anglických dokumentů a výstupů z pracovních jednání probíhajících mezi členskými státy EU.

2. Pojetí kvality sociálních služeb v EU 2.1. Definice sociálních služeb Před tím, než se budeme zabývat více kvalitou sociálních služeb, je dobré si vysvětlit, co se pojmem sociální služby v Evropské unii myslí. Tento termín nemá zdaleka tak jednoznačný význam, jak by se zdálo. Ne všechny členské státy si pod pojmem sociálních služeb představují služby stejné charakteristiky, stejného rozsahu. Nicméně v roce 2006 Evropská komise vydala dokument o sociálních službách v obecném zájmu2, který dělí sociální služby do dvou hlavních kategorií:

1 2

Informace o SPC včetně výstupů jsou dostupné z www: http://ec.europa.eu/social . Implementing the Community Lisbon programme: Social services of general interest in the European Union, COM(2006) 177 final.

64

-

zákonné a doplňkové systémy sociální ochrany pokrývající rizika života v oblastech zdraví, stárnutí, pracovních úrazů, nezaměstnanosti, důchodu, postižení, ostatní základní služby poskytované přímo osobě, které 1) hrají preventivní roli v sociální soudržnosti založené na individuální pomoci s cílem sociálního začleňování a ochrany základních práv; 2) zahrnují aktivity zabezpečující osobě znovuzačlenění do společnosti (rehabilitace, učení jazyků imigranty) a na trh práce (odborná příprava a trénink pro opětovný návrat) – jedná se o služby doplňující roli rodiny v péči o nejmladší a nejstarší členy; 3) napomáhají začleňování osob vyžadující dlouhodobou péči nebo mající zdravotní postižení; 4) zahrnují také sociální bydlení a poskytování ubytování pro znevýhodněné občany nebo sociálně slabé skupiny.

Ačkoliv se působnost a organizace těchto služeb značně liší podle historických a kulturních specifik, jsou sociální služby nezbytné pro plnění cílů EU. Jsou klíčovým nástrojem ochrany základních lidských práv a důstojnosti a přispívají k zajištění rovných příležitostí pro všechny, čímž způsobují posílení kapacit jednotlivců pro jejich plnou participaci ve společnosti. V roce 2007 se Komise dále zabývala specifikací cílů a principů sociálních služeb, podle kterých se sociální služby v obecném zájmu identifikují3. Tato široká definice pojatá jako popis účelových aktivit umožňuje členským státům, aby se sami rozhodly, které služby podle jejich historických tradic a právního rámce zařadí a na něž se budou další opatření vztahovat. 2.2. Definice kvality sociálních služeb v EU Zainteresovaní aktéři na poli kvality sociálních služeb již podnikli mnohé aktivity, realizovali projekty, zpracovali dokumenty shrnující zkušenosti a naznačující shodu na vývoji či problematická místa a slepé uličky. Shrňme si některé aktivity evropských sítí a projektů pro kvalitu sociálních služeb. EPR – Evropská platforma pro rehabilitaci (European Platform for Rehabilitation4), realizovala v roce 2001 konzultace, jejichž výstupem bylo vytvoření setu devíti principů excelence – základních hodnot pro sociální sektor: vedení, práva, partnerství, etika, partnerství, participace, zaměření na osobu, komplexnost, orientace na výsledky, neustále zlepšování. Na tuto aktivitu navázalo vytvoření dvou způsobů akreditace - systém EQRM z roku 2003, který je výsledkem sebehodnocení a následně systém s názvem EQUASS, který je zaměřen na hodnocení kvality poskytování sociálních služeb podle zaměření na uživatele. SOLIDAR - Evropská síť NNO organizací (SOLIDAR5) v roce 2005 vypracovala poziční dokument, kde byly specifikovány základní principy pro všechny členské státy Evropské unie – solidarita, lidskost, demokracie a participace. Dokument byl vytvořen společně s výzvou Evropské komisi, aby pokračovala v pravidelných konzultacích s poskytovateli na téma kvality v sociálních službách a zapojovala NNO do vytváření rámce pro sociální a zdravotní služby.

3

Services of general interest, including social services of general interest: a new European commitment, COM(2007) 725 final. EPR je síť vedoucích evropských poskytovatelů rehabilitačních služeb pro osoby se zdravotním postižením i další znevýhodněné skupiny. Informace dostupné z www: http://www.epr.eu/ . 5 SOLIDAR je evropská síť nevládních organizací k podpoře sociální spravedlnosti v Evropě a ve světě. Informace dostupné z www: http://www.solidar.org/ .

4

65

ESN – Evropská sociální síť (European Social Network6) organizovala v roce 2006 seminář, který se stal základem pro doporučení shrnuté v dokumentu „Přístup ke kvalitním sociálním službám - Strategický materiál“, následně presentovaný na celé řadě zasedání. Mezi základní požadavky patří: zapojení uživatele, monitorování a hodnocení a sdílení dobré praxe, vytváření vzdělávacích možností pro zaměstnance, koordinace a integrace služeb. EASPD - Evropská asociace pro poskytovatele služeb pro osoby se zdravotním postižením (The european Association of Service Providers for persons with disabilities7) v roce 2006 přijala Memorandum o rámci evropských principů kvality. Bylo identifikováno, že cílem není tvorba evropských standardů, ale evropských principů.Významným se stal pojem kvalita života, kterou systém definuje. A principy by měly být ukotveny v takových elementech, jako jsou: rovnost, začleňování, tvoba příležitostí, nabídka volby, podpora lidí ve zvládání vlastní situace. SOCIÁLNÍ PLATFORMA (The Social Platform8) v září 2008 vytvořila 9 zlatých principů, jak dosáhnout kvalitu v sociálních a zdravotních službách. Kvalitní sociální služba je, když: respektuje lidskou důstojnost, zajišťuje výsledky výhodné pro uživatele, zajišťuje služby „ušité na míru“, je bezpečná pro všechny uživatele, zapojuje a podporuje uživatele, je holistická, je poskytována v partnerství s komunitou, je zajištěna vzdělaným personálem a je transparentní. FEANTSA – Evropská federace národních organizací pracující s lidmi bez přístřeší (FEANTSA9) vydala v červnu 2009 politické prohlášení „Kvalita v sociálních službách: Perspektivy sociálních služeb pro osoby bez přístřeší“. Kvalita je zde řešena ve třech základních dimenzích: strukturální aspekty, proces péče a výstupy. Dále je specifikován rozvoj a realizace kvality ve službách. EURODIACONIA – Evropská federace pro Diakonii (Eurodiaconia10) se v červnu 2009 sjednotila na „Principech kvality sociálních služeb, které jsou poskytovány Diakonií“. Mezi základní principy jsou řazeny: lidská důstojnost, respekt a podpora lidských zdrojů, respekt k víře uživatele, spolupráce poskytovatelů sociálních služeb, flexibilita, interakce s uživatelem, podpora komunitního života. Principy vznikly v rámci projektu Evropské komise „Prométheus“, který i dále rozvíjí témata kvality služeb.

3. Jednotnost kvality sociálních služeb v EU 3.1. Příprava Dobrovolného rámce kvality sociálních služeb Výstupy z výše jmenovaných aktivit využila v prosinci 2009 Neformální pracovní skupina Výboru pro sociální ochranu (SPC) pro Dobrovolný rámec kvality sociálních služeb v obecném zájmu. Pracovní skupina, ve které jsou zástupci Ministerstva práce a sociálních

6

ESN je síť sdružující významné osobnosti, které pracují v rozvoji a humanitární pomoci, sociální politice a poskytování sociálních služeb. Informace dostupné z www: http://www.esn-eu.org/ . 7 EASPD je asociací 8 000 poskytovatelů sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením. Informace dostupné z www: http://www.easpd.eu/ . 8 The Social Platform je síť evropských nevládních organizací, skládající se jak z poskytovatelů sociálních služeb, tak z jejich uživatelů. Informace dostupné z www: http://www.socialplatform.org/ . 9 FEANSTA je evropskou federací organizací pracujících s lidmi bez přístřeší. Informace dostupné z www: http://www.feantsa.org/ . 10 Eurodiaconia je federace organizací, institucí a církví poskytující zdravotní, sociální a vzdělávací služby. Informace dostupné z www: http://www.eurodiaconia.org/ .

66

věcí (autorka příspěvku), připravuje dokument11, který se z skládá z částí: koncept sociálních služeb, sada principů kvality sociálních služeb napříč EU a prvky metodologie pro zajištění kvality. První část vyjasňuje pojetí sociálních služeb v EU. Druhá část je věnována principům sociálních služeb ve čtyřech kategoriích: 1. charakteristika poskytování sociálních služeb, 2. vztah mezi poskytovatelem a uživatelem, 3. vztah mezi poskytovatelem, veřejnou správou a ostatními zainteresovanými stranami, 4. lidský a fyzický kapitál služeb. 3.2. Principy kvality sociálních služeb v EU První oblast popisuje charakteristiku poskytování sociálních služeb těmito principy: Místní dostupnost dle potřeb (Available), Veřejná a informační přístupnost (Accessible), Cenová dostupnost (Affordable), Soustředěnost na osobu (Person-centered), Komplexnost (Comprehensive), Kontinuálnost (Continuous), Orientace na výsledek (Outcome oriented). Druhá oblast, věnující se vztahu mezi poskytovatelem a uživatelem, zahrnuje dva důležité principy, kterými jsou: respekt k právům uživatele (Respect for users´right) a účast uživatele v procesu a posílení jeho rozhodování (Participation and empowerment). Tyto principy jsou dále rozčleněny do kritérií kvality, které mají být pomocníkem pro mapování a vyhodnocování naplňování principů. Například kritériem kvality respektu k právům uživatele služby je „informování uživatelů a jejich rodin o druzích, rozsahu, dostupnosti a limitech poskytovaných služeb“ dále „nastavení kontrolních mechanismů a regulačního rámce tak, aby se zabránilo fyzickému, psychickému nebo finančnímu zneužívání a zajistilo se dodržování hygienických a bezpečnostních předpisů“ nebo „školení zaměstnanců a dobrovolníků v poskytování služeb orientovaných na člověka, respektující práva a bránící diskriminaci“. Kritériem pro participaci uživatele je např. „zajištění (a poskytnutí podpory pro) zapojení uživatelů a jejich rodin do procesu plánování, rozvoje, poskytování, monitorování a hodnocení služeb“. Oblast třetí zahrnuje širší rámec vztahů poskytovatele s veřejnou správou a dalšími zainteresovanými stranami, který je vyjádřen principy partnerství (Partnership) a dobrou správou věcí veřejných (Good governance). Kritériem naplnění partnerství je např. to, že „služby jsou poskytovány co nejblíže uživatelům“. Měřítkem dobré správy věcí veřejných je např. kritérium „založení pravidelných nezávislých přezkumů postupů a výsledků, personální výkonnosti a spokojenosti uživatelů a zveřejňování jejich závěrů“ nebo „organizování fóra, kterého se účastní uživatelé a organizace, které je zastupují, orgány veřejné správy, organizace občanské společnosti a další zúčastněné strany při posuzování výkonnosti poskytovatelů služeb“. Poslední čtvrtou oblastí je lidský a fyzický kapitál při poskytování sociálních služeb. Zmíněn je princip dobrých pracovních podmínek/ investic do lidských zdrojů (Good working conditions/Investment in human capital) a princip adekvátní fyzické infrastruktury (Adequate physical infrastructure). Mezi kritéria těchto principů patří „zajištění certifikace a trvalého rozvoje zaměstnanců“ nebo „podpora dostupnosti standardu Design for all vyhovující životnímu prostření“.

11

První návrh A Voluntary Quality Framework for Social Service pracovní skupina zpracovala v únoru, druhý v květnu 2010. Předpokládá se, že finální verzi bude představovat SPC v rámci 3. fóra služeb v obecném zájmu na podzim 2010.

67

3.3. Metodika pro nástroje řízení kvality V neposlední řadě dokument zahrnuje kapitolu věnující se metodologii nástrojů pro řízení kvality sociálních služeb. Zdůrazněny je nástroje založené na možnosti statistického zjišťování a vykazování za účelem porovnávání naplnění principů na národní i evropské úrovni. Za kvalitní je považován takový nástroj, který jasně postihuje problém a má normativní vyjádření, je statisticky platný, je podkladem pro mezinárodní srovnání, je schopný revize a politických změn. Dále jsou nástroje kvality (standardy a indikátory) popsány v šesti dimenzích. 1. Definice (Definition) - Za nástroje kvality jsou považovány nástroje kvantitativní - objektivní, kvalitativní – objektivní a kvantitativní – subjektivní. 2. Rámec (Scope) – Nástroje měřící vstupy (podmínky poskytování), proces poskytování (hodnocení založené na důkazech) a výstupy (míru řešení potřeb uživatelů a vliv poskytování na jejich život). 3. Platnost (Validity) – Nástroje, které jsou logicky koherentní, měří plnění principů služeb a zachycují prvky vysoké kvality. 4. Srovnatelnost (Cross-country comparability) – Pro mezinárodní srovnání je žádoucí, ab nástroje poskytovaly číselné nebo kategorické hodnoty konzistentním způsobem. 5. Dostupnost dat (Data availibility) – Využitelnost oficiálních statistických dat anebo administrativních dat od lokální po evropskou úroveň a dále i ad hoc dat ze zadaných studií, zprávy apod. 6 Citlivost (Responsiveness) – Kvalitní nástroje jsou citlivé na řešení potřeb uživatelů, na rizika a hrozby poskytování.

4. Závěr Současný právní rámec v České republice je kompatibilní s dobrovolným rámcem kvality sociálních služeb na úrovni Evropské unie. „Principy kvality“ presentované v připravovaném dokumentu zle u nás nalézt přímo v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů (zásady služeb, strategické plánování apod.) nebo vyplývají ze standardů kvality sociálních služeb uvedených v prováděcím předpise toho zákona, v příloze č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. S evropskými principy sociálních služeb se můžeme jednoznačně ztotožnit, avšak další otázkou je, do jaké míry jsou v našem státě naplňovány. Slabším článkem z výčtu „charakteristik“ se jeví například „orientace na výsledek“, zásada, která u nás není explicitně vyjádřena. Cíl sociálních služeb ve vztahu k působení na uživatele není přesně ohraničen (pojem sociálního začleňování a důstojné kvality života má široké výklady) a efektivnost služeb se zatím celonárodně nezjišťuje a neměří (sběr dat o systému sociálních služeb se v ČR připravuje a benchmarking zavedly jen některé kraje). Co se týká „kritérií kvality“, ty mohou být popisem principu, ale také mohou být měřítkem pro úroveň plnění principů. V tomto bodě by měly být členské státy obezřetné a pečlivě zvážit, zda jim kritéria pro hodnocení kvality sociálních služeb vyhovují a schválí pojetí kritérií ve významu pomůcek pro nastavování standardů a indikátorů kvality. Kritéria jsou zatím formulována značně obecně, neříkají, jak přesně mají být určité požadavky služeb zajištěny, ale jednoznačně poukazují na oblasti, které jsou doporučeny na národní úrovni řešit. Otázka „metodiky nástrojů kvality“ má zásadní význam. Doporučení v připravovaném dokumentu směřují ke vzniku takových národních standardů, které budou nejen naplňovat principy kvality služeb, ale také budou konstruovány tak, aby poskytovaly validní, dostupná a srovnatelná data napříč státy EU. Rizikem takového přístupu je, aby se národní normy nepřizpůsobovali více dohodnutým indikátorům než naplnění filosofie kvality sociálních služeb. Respekt k národním a lokálním přístupům by měl být zachován i zde například tak, že státům bude ponechána volnost cest pro plnění principů a jejich výsledky budou presentovány mezi sebou volnou formou. 68

Ujednocení o směru vývoje poskytování sociálních služeb je prospěšné, vzniká výměnou zkušeností mezi členskými státy a je posílením v jejich snažení. Současně je ale nebezpečné nastavování jednotných pravidel vzhledem k individuálnímu rozměru poskytování sociálních služeb, k jejich podobě podle místních potřeb a historických kořenů. Použité zdroje: [1] [2]

[3]

[4]

[5] [6]

HALLORAN, J., CALDERON-VERA, K. Access to Quality Social Services. A Strategic Paper. ESN 2006. Dostupný z www: www.peer-review-socialinclusion.eu/.../paper-on-access-to-quality-social-services/ [cit. dne 27. 5. 2010] Memorandum on a European Quality Principles Framework (EQPF). Improving the quality of services to improve the quality of lives of people with disabilities and their families. EASPD 2006. Dostupný z www: http://www.easpd.eu/LinkClick.aspx?fileticket=hpuHVvczf%2fw%3d&tabid=3531 [cit. dne 27. 5. 2010] Quality of social and health services Social NGOs’ recommendations to EU decision makers. Adopted by the Social Platform Steering Group, 6 June 2008. Dostupný z www: http://cms.horus.be/files/99907/MediaArchive/Policies/Services_of_General_Interest/08 -0626%20Final%20common%20position%20on%20quality%20social%20and%20health% 20services.pdf [cit. dne 27. 5. 2010] Quality in social services: The perspective of social services working with homeless people. FEANTSA June 2009. Dostupný z www: http://www.feantsa.org/files/freshstart/Working_Groups/Services/quality/statement/qual ity_socialservices_feantsa.pdf Standardy kvality sociálních služeb. Příloha č. 2 vyhlášky 505/2006 Sb. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

Kontaktní adresa: Mgr. Kristýna Mlejnková, Ph.D. Ministerstvo práce a sociálních věcí Odbor sociálních služeb a sociálního začleňování Na poříčním právu 1 128 01 Praha 2 Email: [email protected] telefon: 22192 2471

69

MULTIKULTURALISMUS V ČR – VĚC ZNÁMÁ ČI NEZNÁMÁ? Zdeněk Řízek Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Ústav ekonomie Abstract: Multiculturalism is in fact today´s globalized world, but loses its original meaning of world. To take power radicalism and extremism, and a better case and concluded he focused individual cultures into their worlds. This cultural separatism can be hazardous to its explosiveness latent and unresolved problems of different cultures concentrated in large units becomes a sources of ideological, social and even the every day´s conflicts. Keywords: Multiculturalism, Globalization, Migration, Xenophobia, Racism, Terrorism, Education and Social Programmes.

1. Úvod Multikulturalismus v současné době ztrácí svůj původní význam jak formálně, tak i obsahově. V několika málo letech se vytratila pojmová významnost a v běžném kontaktu s lidmi docházím k názoru, že je pojem multikulturalismus slovo, které je sice poměrně často užíváno, ale jakoby každý uživatel sledoval jev trochu posunutý od skutečného významu. A není to jen záležitost naší země nebo do západních demokracií Evropy se integrující východoevropský živel, ale podobně je tomu i v Evropě směrem na západ. Rád bych i uvedl některé své zkušenosti s životem v multikulturní společnosti1. Souvislosti s multikulturalismem mi dává také moje disertační práce, jejíž ústředním tématem jsou ekonomické aspekty terorismu. A terorismus a multikulturalismus jsou v současném globalizovaném světě ve velmi úzkém vztahu. A oba pojmy mají navíc úzkou souvislost s lidskými právy, o které by se měla v první řadě starat dobrá politika každého státu, a ta sociální politika především.

2. Formulace problematiky 2.1. Současný stav V dnešním globalizovaném světě je pohyb osob stejnou samozřejmostí jako telefonní spojení pomocí mobilních sítí. V Evropské unii je volný pohyb osob navíc žádoucím jevem, a dokonce kodifikován jako právo pro občany členský států Evropské unie2. Zde by se mělo uvést, že je to především ekonomické rozhodnutí, které toto právo občana EU podmiňuje. Ale zároveň i velmi významný sociální akt a všestranná příležitost, která tu desítky let z čistě politických zájmů východoevropských aktérů politiky nebylo možná. Dokonce v dobách studené války možnost migrace občanů naší socialistické vlasti byla spojena se značnými represemi zpravidla prostřednictvím trestního práva a často byla trestána odnětím svobody. Multikulturalismus by měl být ukázkou bezproblémového soužití různých kultur na malém teritoriu než je pro tyto kultury obvyklé a v prostředí, které je značně odlišné od původního, ale dává všechny základní podmínky k bezkonfliktnímu životu.

1 2

Od roku 2002 jsem až do nástupu na Univerzitu Pardubice v roce 2008 žil, studoval a pracoval v Londýně. Vyjma konkrétních výjimek sjednaných jako politický kompromis při vstupu nových členských států do EU.

70

Bohužel často opak je pravdou. Dokazují to téměř denně zprávy nejen z Evropy, ze sousedních zemí, a také z naší země: národnostní nesnášenlivost a xenofobie různého stupně je na vzestupu prakticky ve všech státech Evropy včetně těch historicky nejméně konfliktních a nejtolerantnějších (např. skandinávské státy). I když Evropská unie na boj proti těmto protispolečenským jevům vydává nemalé prostředky, výsledky nejsou adekvátní k vynaloženým částkám na zlepšení situace. (Otázkou však zůstává, jaké částky jsou adekvátní.) Zprávy z jednotlivých velkých městských aglomerací v západní Evropě uvádějí, že není dne, aby nedocházelo k nějakým větším či menší nesrovnalostem mezi jednotlivými etniky. Směrem na západ je to Francie se svými problémy s arabským etnikem především v pařížských předměstích a Německo se svou téměř tradiční extremistickou vlnou především z východní, původně socialistické části země. Směrem na východ to jsou problémy mezi Slovenskem a Maďarskem s problémem slovenských Maďarů (nebo maďarských Slováků) na jihu Slovenska. Mimoto se o zvlášť významný zájem médií postaralo Maďarsko svým nekontrolovatelným nárůstem romofobie a fašismu.[12] A aby byl výčet kompletní, ani současný stav v České republice není v této souvislosti příznivý. Vyšetřování a soud se žháři z Vítkova nebo zákaz Dělnické strany nám indikuje vážné problémy ve společnosti. O multikulturní společnosti ve Velké Británií a především pak v Londýně mohu referovat o konkrétních situacích, kdy docházelo3 k různým problémům mezi etniky. Tyto problémy se velmi často neřeší, protože je zúčastnění prostě neohlásí – buď to nestojí za to v případě různých slovních nebo drobných fyzických napadaní apod., a nebo to nejsou přestupky proti soužití, a ty jsou pak předávány ústně v etniku a vytváří postoj jedněch vůči druhým. Řeší se až ty velké nezvládnutelné nebo nepřehlédnutelné záležitosti, o které většinou začnou mít zájem i média. Problémy zde vznikají na všech stranách u různých kultur – mezi Afričany a Asiaty, mezi Indy a Číňany, ale i mezi různými etniky samotných černochů, a také i z východní Evropy např. mezi Poláky a Litevci, kteří tvoří největší východoevropská etnika. 2.2. Historie, původ, pojmy multikulturalismu 2.2.1. Pojmosloví a teoretická východiska Teoretická východiska jsou poměrně dobře zpracována zahraničními i tuzemskými autory (např. politický multikulturalismus4).[1] Prioritním záměrem tohoto textu není obsáhnout teoretické produkty týkající se tématu, ale je třeba uvést některá fakta: multikulturalismus dělíme především na národnostní a také na nenárodnostní, který je dán postavením minorit existujících na jiném základě: např. homosexuálové a lesbičky, feministická hnutí apod. Oba typy multikulturalismu pracují s minoritami, které jsou nějakým způsobem kulturně vyhraněná a rozpoznatelná. Tato práce se věnuje multikulturalismu národnostnímu. Multikulturalismus je definován jako veřejné a politické zohledňování různých potřeb etnických menšin.5 Multikulturalismus dělíme na dva základní typy: národnostní a nenárodnostní. Podle jiných hledisek jej dělíme na liberální a kritický.

3 4 5

Během mého pobytu v Londýně. Podobné obsáhlé vědecké práce jsou nad rámec potřeb tohoto textu. Zdůrazňuji, že v tomto textu pomíjím multikulturalismus neetnický, tedy menšiny např. genderově zaměřené, sexuálně diferenciované skupiny nebo jiné minoritní skupiny obyvatel, neboť je to nad možnosti rozsahu tohoto příspěvku. Podobně neuvádím typologii multikulturalismu a další teoretické pojmosloví.

71

Pojetí národnostního neboli (jak se v literatuře uvádí) etnického multikulturalismu se dále člení na demograficko-deskriptivní, ideologicko-normativní a programově-politické[4]. Každý multikulturalismus podle uvedených pojetí pracuje s etnikem v poněkud jiném, kvalitativně odlišném vztahu. Podobně by se v teorii o multikulturalismu mohlo uvést další pojmosloví, které v rámci této práce není na místě. Na tomto místě je důležitější uvést, že multikulturalismus je úzce spjat s dalšími pojmy jako sociální spravedlnost a sociální soudržnost – pojmy, které jsou z hlediska praxe multikulturalismu mnohem závažnější. Sociální soudržnost[8] je uvedena jako jeden z ideálů sociální politiky – opakem sociální soudržnosti je sociální vyloučení.6 Sociální spravedlnost týkající se postavení člověka ve společnosti je také jedním z cílů sociální politiky. Zde však nedochází mezi politickými aktéry k úplné shodě. [7] 2.2.2. Historie a původ slova multikulturalismus Pojem multikulturalismus podle některých pramenů vznikl ve Švýcarsku koncem 50. let minulého století. V této zemi bylo a je obyvatelstvo tvořeno třemi hlavními národnostněkulturními celky dané geograficky svými sousedy: německý živel je dán ze severu Německem a z východu Rakouskem7, italský z jihu a francouzský ze západu. Švýcarská konfederace je známa svou zvláštností nejen ve své stabilní a transparentní vnější politice, ale i v té vnitřní, kde např. správní úředník vzděláván ke své práci i jazykově a jeho povinností je znát všechny tři uvedené jazyky, které jsou i jazyky úředními. Znalost jazyků je zároveň i dobrou znalostí reálií. Úroveň demokracie a správy tu odráží i postoj k multikulturnímu soužití. Podle jiných zdrojů pojem multikulturalismus vznikl v 60. letech minulého století v Kanadě, kde původní indiánské obyvatelstvo, potomci kolonizátorů a noví přistěhovalci museli najít nějaký společný způsob soužití. A k vývoji v této oblasti a politickému uspořádání významně napomohla francouzsky mluvící provincie Québec v jinak anglicky mluvící Kanadě, která Kanadu jako stát tak, jak ho známe, chtěla opustit. Další zdroj uvádí vznik multikulturalismu v téže době v anglofonních zemích obecně ve vztahu ke kulturním potřebám neevropských migrantů. V té době kulminovala migrace z neevropských destinací do evropských. Multikulturalismus je totiž jevem, který existuje jako lidstvo samo. Jen samotný termín je spjat až s polovinou minulého století, kdy docházelo k částečné nápravě škod a křivd na původních obyvatelích bývalých kolonií držených světovými mocnostmi – především pak Velkou Británií. Zde je třeba připomenout, že se multikulturalismus vyvíjel původně z genocidy a terorizování domorodého obyvatelstva v bývalých koloniích a např. Velká Británie se za svůj podíl na otrokářství omluvila až po roce 2000. 2.2.3. Historické konsekvence multikulturalismu v České republice Přestože se to z dnešního pohledu nezdá, Česká republika má za sebou poměrně pestrou multikulturní historii a byla a je svou geografickou polohou k multikulturalismu předurčena: v historii naší země se setkávaly národy ze všech konců Evropy8, sice především na poli

6

Podobně jako v předchozí poznámce – pomíjím soudržnost a její problémy z hlediska jiného než národnostního. A Lichtenštejnskem. 8 I asijské geny byly zjištěny na území České republiky, které jsou vysvětlovány Čingischánovými nájezdy Mongolů, Turky a Tatary. 7

72

válečném, ale výzkumy původu občanů v různých lokalitách České republiky pomocí DNA přinesly nezvratné důkazy o tom, že každá armáda tu zanechala nesmazatelné stopy. V novověké době vlády Habsburků byla monarchie soustátí, které v mnohém připomínalo nynější evropský svazek. Tím se historickými souvislostmi dostalo České republice, resp. vznikajícímu Československu do vínku mnohé z toho, co teď postrádáme – možnost existence v multikulturní společnosti, kde potkat osobu jiné národnosti bylo obvyklé. Mnoho tovaryšů chodívalo na zkušenou, mnoho úředníků c. a k. pracovalo po celé monarchii – stačilo umět úřední jazyk, kterým byla němčina. Německý vliv byl v našich zemích nepřetržitě v průběhu dějin až do konce 2. světové války. Po 1. světové válce došlo ke vzniku samostatného Československa a hlavními národy byly Češi, Slováci a podkarpatští Ukrajinci. Koncem 2. světové války si Sovětský svaz zabral Podkarpatskou Ukrajinu a v Československu zbyly hlavní národy český a slovenský; současně se ztrátou Podkarpatské Ukrajiny byli z Československa násilně odsunuti občané České republiky s německým původem – a to byla od zrození Československa do té doby nejvýznamnější národnostní menšina v Československu, která zde tímto odsunem prakticky vymizela. Zbyly minority romská a židovská, obě dvě zdecimované systematickým pronásledováním a vyvražďováním za 2. světové války. Proto v období mezi koncem 2. světové války a koncem studené války se Česká republika (v Československu) stala neobvykle národnostně homogenní a tento uměle vytvořený a nebývalý jev se stal zároveň nežádoucí, protože tato národnostní čistota odcizila občany České republiky od ostatních národů, odnaučila české obyvatele tolerovat a respektovat národnostní odlišnosti a nedokázala se dostatečně přizpůsobovat měnícím se podmínkám koexistence více kultur v jednom státním útvaru. Navíc po tzv. Vítězném únoru v roce 1948 byl dalších čtyřicet let budován náš státní útvar jako neprodyšný objekt, ze kterého téměř nebylo možno vycestovat a když tak jen po velmi přísných úředních postupech. Směrem do Československa byl úřední postup podobný. 2.3. Současnost multikulturalismu v ČR (po roce 1989) Postoj českých občanů k cizincům pak byl po roce 1989 velmi brzo spíše xenofobií. Nebyli (a stále ještě nejsou ve většině míst ČR snad vyjma Prahy) zvyklí na jiné rasy, ať už odlišným fyzickým vzhledem, oděvem nebo jazykem a zvyky. Nebyli (a stále systematicky nejsou) vedeni k toleranci vůči cizozemcům, migrantům či asylantům. Není jím dostatečnou osvětou nenásilnou formou vysvětlován např. důvod a existence migrujících zahraničních pracovníků – tato komplikovaná situace je navíc znásobena současnou hospodářskou krizí; podobně jsou postaveni před situaci žadatelů o azyl a spoléhá se na obecné povědomí, že nám bylo za minulého režimu pomáháno v západních civilizacích azylovou ochranou – ale od té doby uplynulo přes dvacet let a jsou tu noví dospělí lidé, kteří se narodili už do svobodné společnosti a tuto zkušenost a případnou vděčnost v sobě nemají. Podobně lze uvádět další příklady práce s migranty: jedním z nich je i naše poměrně slušná politická a ekonomická situace, která přitahuje migranty zajímající se v České republice o práci, slušnou možnost existence bez represí nebo právních excesů atp. – až na výjimky, které je třeba napravovat. 2.4. Budoucnost multikulturalismu v ČR V budoucnu problémy s multikulturalismem velkých městských aglomerací postihne i regiony v České republice a jedním z pravděpodobných míst jsou i regiony Pardubic a Hradce 73

Králové, které k sobě mají geograficky, ekonomicky a sociálně velmi blízko a touto svojí blízkostí a dostupností jsou v nedaleké budoucnosti potenciálním místem silné migrace. Multikulturalismus sebou přinese problémy, kterým se v České republice nevyhneme. Ale přináší i mnoho pozitivního, které bude především obohacovat. Ale před tím, než taková situace nastane, je třeba věnovat hodně času a úsilí, aby otázky vyplývající ze soužití s migranty či příslušníky menšin byly zodpovězeny. To souvisí se zavedením této problematiky do vzdělávacího procesu na všech úrovních. A čím dříve tím lépe. Obyvatelstvo České republiky musí tolerovat migranty i menšiny nejen pro to, že si to přeje Brusel nebo je takový celosvětový trend v civilizovaných zemích, ale mělo by mít jasnou představu o tom, co každého z nás čeká, usadí-li se v sousedství někdo kulturně odlišný. Na druhou stranu je potřeba naprosto jednoznačně a se stejnou srozumitelností postupovat v případě objasňování situace migrantům a menšinám – aby nedocházelo z této strany ke zneužívání postavení s poukazováním na diskriminaci a šikanu ze strany správních orgánů apod. Je třeba jasně a srozumitelně objasnit základní hodnotovou strukturu naší společnosti, které se sice vyvíjí, ale je třeba dát prostor tomuto vývoji a nečekat, že se původní obyvatelstvo přizpůsobí migrantům, ale že oprávněně očekáváme, že se ve vší slušnosti přizpůsobí migranti hostitelské zemi.

3. Multikulturalismus na rozcestí Současné problémy multikulturalismu jsou nejpatrnější v západoevropských zemích, a z toho především v jejích hlavních městech, které tvoří velké aglomerace. Většina významných komplikací vznikají mezi majoritou a minoritou ať na bázi národnostní, a to především, a nebo, jak už bylo uvedeno, i mezi majoritou a minoritou nenárodnostní, a nebo ve velkých městských aglomeracích bývají často problémy i mezi minoritami navzájem apod. V této etapě vidím tři nejdůležitější historické momenty: Prvním je konec studené války a pád komunistické říše ve střední a východní Evropě v roce 1989. Tato událost souvisí s otevřením hranic v celé východní Evropě a ve většině států bývalého Sovětského svazu a s tím spojená, dílem nezvládnutá migrace se všemi souvislostmi. Druhým momentem je skutečným a nejvýznamnějším historickým mezníkem 21. století, je atentát na WTC 11. září 2001 v New Yorku, který probudil celou západní civilizaci, aby si uvědomila, že neřešení kulturních rozdílů mezi etniky, národy nebo v tomto případě i civilizacemi je existenční chyba, která je zřejmě nenávistným odrazem myšlení netolerantních struktur. A třetím vrcholem, i když poněkud méně výrazným než předchozí bod, jsou atentáty na městskou hromadnou dopravu v Londýně v červenci 2005.9 K oběma zemím (USA a Velká Británie) postiženým atentáty, resp. velkoměstům, je třeba dodat, že jsou to světově nejvýznamnější multietnická centra, která mají přes dvě stě různých národů a národností na svém území a jak etnika, tak správa musí dennodenně řešit problémy každodenního života velmi často umocněného kulturními odlišnostmi obyvatel.

9

A i když jsem nebyl očitým svědkem atentátů, zažil jsem bezprostředně atmosféru v Londýně.

74

Velmi významným činitelem na tomto poli je edukační proces na všech úrovních. Přesto vzdělanost není jen jediným, ale je jedním z významných řešení[10], které má blízko k prevenci. Vzdělanost sama o sobě ještě nedokázala zlikvidovat všechny konflikty. Jde o to, že se vždy najdou lidé, kteří budou hledat podpůrná tvrzení pro svá přesvědčení a se všudy přítomným internetem snadno dojde ke kontaktu vnímavých a nezkušených osob s vhodně sestavenou statistikou[3], „dokazující“ odlišný a právě ten „správný“ pohled na problém. A vzdělání umožňuje zvýraznit argumentaci pro i proti na obou stranách polarizace v oblasti multikulturalismu, migrace, etnik atd. Historie nás učí, že důvodem všech problému s multikulturalismem není migrace. Té se prostě nedá zabránit. A také nikdy nedalo – co jen muselo přinést problémů v době stěhování národů. V tomto globalizovaném světě se nedá zabránit a nemá bránit ničemu, co nakonec může být využito jako výhoda. Která země tuto neodvratitelnou skutečnost pochopí a chopí se této možnosti jako kulturního a ekonomického přínosu, může ji obrátit ve svůj prospěch. Současná realita je však poněkud odlišná a multikulturní prostředí ve velkých aglomeracích přináší problémy, o kterých se ještě v České republice příliš nemluví a když, tak v pojmech, které jsou pro mnohé poněkud abstraktní, exotické a vzdálené od běžného života. Východisko a nakonec jedinou možnost jak toho dosáhnout vidím v dokonalé sociální práci, dostatečném a důsledném dodržování sociální konstrukce vytvořené oficiálními strukturami společnosti. Veškeré chyby v tomto případě jsou na straně veřejné správy, ať už centrální anebo místní. Ať je to Brusel, Paříž, Berlín, Budapešť nebo Londýn. Ve všech centrech došlo a dochází k selhávání sociální práce a nedostatečnému a nedůslednému aplikaci a vymahatelnosti práva. Podobně tomu je i v dalších městech včetně České republiky. Ta se jen zatím těm skutečným problémům s multikulturalismem díky všem uvedeným souvislostem spíše vyhýbá - ale nevyhne.

4. Závěr Česká republika je ve středu Evropy a podle toho by měla i v oblasti multikulturalismu vypadat. Zatím je spíše ostrůvkem, který se sice migrantům nebrání, ale také je zvláště nevítá.10 Pokud se v naší republice objeví nějaká národnostní komunita, pak je sledována s podezíravým zájmem, který má své kořeny v předsudcích, které by jistě současní politici rádi vyvrátili, ale zapomínají jejich historické souvislosti a nesnaží se upřímně vysvětlovat jejich budoucnost. Mnohé názory na internetu, který je víceméně překryt určitou anonymitou, jsou výmluvnou výpovědí toho, co si lidé ve skutečnosti myslí. A nejedná se jen o skryté antisociální příspěvky a názory ukryté v anonymitě – je zde cítit prostá obava, která pramení z neznalosti, neinformovanosti a totálního selhání politické práce s populací. Nerad bych vytvořil představu, že uvedená tvrzení jsou jen výhradní záležitostí České republiky. Různé názory jsou na internetu i z jiných destinací[3] a zůstanu-li u Velké Británie (ale nejen tam), jsou publikace i v češtině, které problémy multikulturalismu konkretizují na existujících situacích.[6] Citlivou sociální politikou v oblasti multikulturních vztahů lze dosáhnout velmi významných, ale ne rychlých výsledků. V celistvějším pohledu na sociální práci v této oblasti se opět mohu opírat o své dlouholeté zkušenosti z pobytu ve Velké Británii, která je

10

Názory migrantů – cizinců v ČR jsou uvedeny např. v lit [2] a [11]

75

považována za nejmultikulturnější zemí Evropské unie. Je to samozřejmě dáno nejen historicky, ale i geograficky – poloha Londýna a jeho transportní možnosti předurčují tuto multikulturní výsadu spojenou s migrací. Stručnou historii multikulturalismu v ČR jsem v tomto textu začal od Habsburské monarchie – a od té doby má Česká republika až po vstupu do Evropské unie podobnou příležitost žít v multikulturním prostředí a obohatit se – ne ochudit se. Zároveň nás také zavazují politicko-azylové postoje západních demokracií k naší situaci v době totality a ekonomické potřeby pracovní síly v naší zemi v posledních letech před globální krizí. V kontextu těchto souvislostí společně se závazky vyplývající z členství v Evropské unii, nelze činit jinak než prohlubovat a precizovat sociální práci na poli multikulturalismu tak, aby zanikly zbytečné třecí plochy na tomto poli existující v současnosti a byly eliminovány na minimum nevyhnutelné problémy spojené s každodenním životem. Migrace, ať už dlouhodobá nebo krátkodobá se naší zemi v centru Evropy nevyhne. Jakákoliv cílená, řízená a hlavně upřímná snaha o osvětu tímto směrem snižuje nevěrohodnost šroubovaných argumentů politiků, bulvárních aktualit většiny našich deníků z akcí vnitra a justice v souvislosti s extremisty (o kterých si stejně každý občan myslí své) a co je nejdůležitější – bude likvidovat to množství pseudoargumentů, které čekají k dispozici na internetu na frustrovaného čtenáře, aby se objevily komukoliv, kdo si zadá heslo multikulturalismus. A bohužel, původní data a fakta, která jsou přepracována do nesnášenlivých podob, nejsou na internetu výjimkou – spíše pravidlem. Ve světle těchto internetových informací si uvědomíme, že soudy se žháři a zákazy stran jsou pouze hašením požáru. Vždy byla jednodušší, lacinější a účinnější prevence.

Použité zdroje: [1]

BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. 1. vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 347 s. ISBN 80-85959-47-X.

[2]

BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M. (eds.) Etnické komunity v kulturním kontextu. 1. vydání. Praha: Ermat, s. r. o., 2008. ISBN 978-80-87178-01-0

[3]

BERLICE, B. The dark side of multiculturalism. 2009. [cit. 2010-05-15]. Dostupné na WWW: .

[4]

DANICS, Š., DUBSKÝ, J. a kol. Základy sociologie a politologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2009. 346 s. ISBN 978-80-7380-225-7

[5]

KOLMAN, L. (ed.) Komunikace mezi kulturami. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2007. 237 s. ISBN 978-80-87168-04-2

[6]

KURAS, B. Evropa snů a skutečností. 1. vydání. Praha: Baronet, 2007. 181 s. ISBN 978-80-7214-971-1

[7]

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2. vydání. Praha Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0

[8]

MUSIL, J. Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti. 1. vydání. Praha: CESES FSV UK, 2008. 54 s. ISSN 1801-1640

[9]

POTŮČEK, M., MAŠKOVÁ, M. a kol. Česká republika – trendy, ohrožení, příležitosti. 1. vydání. Praha: Karolinum, Univerzita Karlova, 2009. 364 s. ISBN 978-80-246-1655-1

76

[10] ŘÍZEK, Z. Britský vzdělávací systém v Anglii a Walesu. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta chemicko-technologická, Ústav aplikované matematiky a fyziky, 2006. 46 s. Závěrečná práce doplňujícího pedagogického studia. Vedoucí práce RNDr. Jiří Tulka, CSc. [11] SOUDKOVÁ, V., SOUDEK, T. Bariéry mezi námi očima cizinců. 1. vydání. Praha: European Training And Cosulting, 2008. 79 s. ISBN neuveden [12] Zpráva Social Watch 2008. Praha: Ekumenická akademie, 2008. 127 s.

Kontaktní adresa: Ing. Zdeněk Řízek Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko správní, Ústav ekonomie Studentská 95, 532 10 Pardubice Email: [email protected], [email protected] tel.: +420 466 036 477

77

POUŽÍVÁNÍ OPATŘENÍ OMEZUJÍCÍCH POHYB OSOB V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Miloš Sládek Sociální služby města Pardubic Abstract: The usage of precautions limiting the movement of people in social services carries with it a risk of abuse and variously intensive interferences in basic human rights and freedoms. Therefore this situation must be regulated by strict rules. In consideration of the growing demands on the dignity of the users of the provided services and to the subsequent harmonization of approaches with European countries there was an accession in May 2005 to the first legal adjustments of the limits of the restraint of movements of social service users in the Czech Republic. The next amendment was done via the legal document n.108/2006 Sb., on social services, in the wording of later directives. Despite these positive trends it is necassary to state that due to the non-existance of detailed legal regulations the providers are in many cases in a very difficult situation. That is why it is very important how the providers of the services deal with their duty – in adjusting via internal directives the conditions of the usage of precutions limiting the movement of people in particular facilities, where their usage comes into consideration. Keywords: Precautions limiting the movement of people, social services, restrictive precautions, standards of quality of social services.

1. Úvod Ve svém příspěvku využívám nejen teoretických poznatků, ale i praktických zkušeností z několika desítek provedených inspekcí v zařízeních sociálních služeb, kde jsem vedl inspekční týmy. Danou problematiku nahlížím jako inspektor kvality sociálních služeb a z tohoto pohledu se ji snažím prezentovat čtenářům. Opatření omezující pohyb osob v sociálních službách je velmi často terminologicky uváděno jako restriktivní opatření, tento termín považuji za nepřesný a nedoporučuji ho v této souvislosti používat, protože má širší významové konotace. Problematikou užití opatření omezujících pohyb osob v sociálních službách se Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR koncepčně zabývá již od srpna 2002, v souvislosti se zprávou CPT (Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání)1 o stavu lidských práv v ČR. Zpráva mimo jiné poukazovala na zneužívání klecových lůžek opatřených mříží nebo sítí v zařízeních sociálních služeb v ČR a upozorňovala na absenci kontroly vycházející z neexistence nastavených pravidel. V sociální oblasti je od roku 2004 patrný kvalitativní vývoj úpravy omezujících opatření na úrovni zákonné i podzákonné. V červnu 2004 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vydalo "Metodické opatření MPSV k postupu při mimořádném použití klecových lůžek opatřených sítí v zařízeních sociálních služeb".2 Metodické opatření zakázalo používání klecových lůžek s mříží a nastavilo požadavek a systém evidence používání klecových lůžek se sítí. V říjnu 2005 nabyla účinnost novela zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kde bylo v

1 European Committee for the Prevention of Torture - CPT 2 Metodické opatření MPSV k postupu při mimořádném použití klecových lůžek opatřených sítí v zařízeních sociálních služeb, ze dne 28. 6. 2004

78

ust. § 89a upraveno používání opatření omezujících pohyb osob a pravidla evidence.3 Jednalo se o první nastavení limitů omezování pohybu uživatelů sociálních služeb zákonem. Toto ustanovení bylo zrušeno zákonem č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách.4 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách) V současné době je jediná zákonná právní úprava opatření omezujících pohyb osobuvedena v ust. § 89 zákona o sociálních službách, účinnost od 1. 1. 2007. Obecně zákon zakazuje používání patření omezujících pohyb osob při poskytování sociálních služeb s výjimkou případů přímého ohrožení zdraví nebo života osob. Volba použití prostředků omezujících pohyb osob, po předchozím neúspěšném vyčerpání všech relevantních možností (slovní zklidnění, odvrácení pozornosti, rozptýlení apod.) je vymezena v ust. § 89 odst. 3 v následujícím pořadí..."zasáhnout lze nejdříve pomoci fyzických úchopů, poté umístěním osoby do místnosti zřízené k bezpečnému pobytu, popřípadě lze na základě ordinace přivolaného lékaře a za jeho přítomnosti podat léčivé přípravky". V případě, že dojde k použití opatření omezujících pohyb, musí být provedena řádná dokumentace, blíže viz ust. § 89 odst. 6. Požadavky, které na evidenci těchto mimořádných situací klade zákon o sociálních službách, veřejný ochránce práv hodnotí jako dostatečné a doporučuje je i pro všechna ostatní použití. Dále doporučuje vést evidenci také centrálně, aby bylo možné vysledovat rizikové situace a provést vyhodnocení nejčastěji používaných opatření. 5 Metodika MPSV ČR pro používání opatření omezujících pohyb osob Na základě opakovaných podnětů ze strany poskytovatelů sociálních služeb k problematice aplikace ust. § 89 zákona o sociálních službách v praxi, vypracovalo MPSV doporučený postup "Metodika MPSV ČR pro používání opatření omezující pohyb osob"6 , který byl zveřejněn v červenci 2008. Jsem toho názoru, že tento metodický pokyn nepřinesl očekávaný efekt pro poskytovatele sociálních služeb. Zákon č. 206/2009 Sb., kterým se mění zákon o sociálních službách V souvislosti s novelou zákona o sociálních službách provedenou zákonem č. 206/2009 Sb., s účinností od 1. srpna 2009 7 , bych chtěl upozornit na změnu v ust. § 89 odst. 3, kde bylo doplněno..." popřípadě lze na základě ordinace přivolaného lékaře a za jeho přítomnosti podat léčivé přípravky". Záměrem nové úpravy je zvýšit tlak na poskytovatele, aby možnost opatření ve formě medikace přestali používat nad rámec nutnosti. Veřejný ochránce práv ve své Zprávě z návštěv domovů pro osoby se zdravotním postižením poukazuje na zneužívání moci, jakou aplikace neklidové medikace bezesporu představuje a novelu oceňuje jako možnost snížení jejího nadužívání.8

3 Zákon č. 218/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, účinnost od 1. 10. 2005 4 Zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, čl. I, bod 10, účinnost od 1. 1. 2007 5 Veřejný ochránce práv, Zpráva z návštěv zařízení sociálních služeb pro seniory. Brno, 2007, s. 23-24 6 Metodika MPSV ČR pro používání opatření omezující pohyb osob" , ze dne 3. 7. 2008, Č.j. 2008/48956-222 7 Zákon č. 206/2009, Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, účinnost od 1. 8. 2009 8 Veřejný ochránce práv, Zpráva z návštěv domovů pro osoby se zdravotním postižením. Brno, 2009, s. 29-30

79

Dále bych chtěl upozornit na změnu v ust. § 89 odst. 7, jehož celý nový text zní: "Poskytovatel sociálních služeb, který v průběhu kalendářního pololetí použil opatření omezující pohyb osob, je povinen písemně sdělit registrujícímu orgánu ve lhůtě do 15 dnů po skončení kalendářního pololetí počet osob, u kterých byla tato opatření použita, a četnost jejich použití podle druhu těchto opatření". Za rok 2010, poprvé k 15. 1. 2010. Registrující orgán, tedy místně příslušný krajský úřad má tak zajištěn přehled používání opatření omezujících pohyb osob a může iniciovat šetření (kontroly) a přijímat případná opatření, čímž dochází k posílení ochrany uživatele. Používání opatření omezujících pohyb osob v praxi V praxi vznikají různé výklady o tom, co všechno je opatřením omezujícím pohyb osob. Zda se má používání různých pomůcek používaných dlouhodobě (např. postranice, připevnění uživatele k opoře, aby mohl vůbec sedět apod.) obecně řídit pravidly dle ust. § 89 zákona o sociálních službách. Teleologickým výkladem ust. § 89 zákona o sociálních službách, lze dovodit, že prostředky používané dlouhodobě k jiným účelům, než je řešení případů přímého ohrožení zdraví a života uživatelů nebo zdraví a života jiných osob, nejsou opatřením omezujícím pohyb osob ve smyslu ust. § 89. To ale neznamená, že jsou všechny přípustné.9 Prostředek, který skutečně uživatele omezuje, není možné používat bez jeho souhlasu a dohody o pravidlech používání. Vnitřní předpisy pro použití opatření omezujících pohyb osob u poskytovatelů sociálních služeb Povinností poskytovatelů sociálních je mimo jiné zvyšovat kvalitu poskytované péče a dávat ochraně práv uživatelů přednost před jiným komfortem. Zákonná úprava opatření omezujících pohyb osob nenabízí jednoznačný postup, jehož splnění by ve všech případech garantovalo bezchybnost postupu poskytovatele. Podle ust. § 88 písm. d) zákona o sociálních službách má poskytovatel povinnost "zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných osob, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby". Z vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, Příloha č. 2 Standardy kvality sociálních služeb, konkrétně ze standardu č. 1 kritéria c/ a standardu č. 2 kritéria a/, b/ plyne poskytovateli služeb mimo jiné povinnost upravit vnitřními předpisy podmínky použití opatření omezujících pohyb osob. Jednotlivé standardy kvality obnášejí všechna důležitá opatření, která mají pracovní tým dovést k řešení konkrétní situace uživatele. 10 Struktura standardů kvality je jednou ze tří klíčových složek systému garance kvality sociálních služeb. Pravidla šetrné sebeobrany V souvislosti s podporou vzdělávání v dovednostech kompetentně zasáhnout v situaci, v níž je třeba omezit pohyb uživatele byli vyškoleni průvodci dobrou praxí v problematice práce s uživatelem s rizikem v chování. MPSV vypracovalo manuál průvodce dobrou praxí - "Práce

9 KOŘÍNKOVÁ, D. Opatření omezující pohyb. QUIP - Společnost pro změnu, 2008, s. 1 10 HAICL, M. a kol. Osobní asistence jako alternativa klecových a síťových lůžek. Praha: 2006, 28-32

80

s klientem s rizikem v chování".11 Značnou část manuálu tvoří preventivní opatření, předcházení situacím, které vyvolávají nutnost zásahu omezením pohybu uživatele. V oblasti pravidel šetrné sebeobrany provádí akreditované vzdělávání Asociace průvodců v problematice rizikového chování.12 Efekt prvního dojmu, základní atribuční chyba V souvislosti s problematikou aplikace opatření omezujících pohyb osob, bych chtěl zmínit, jak může ovlivnit efekt prvního dojmu, (efekt pořadí) a základní atribuční chyba myšlení a následné chování personálu. Pro člověka je nejdůležitější první informace. V sociální psychologii to je označováno jako efekt prvního dojmu. Do dokumentace uživatelů se často dostávají popisy incidentů vytržených z kontextu a tím dochází ke zkreslení chování uživatele. V okamžiku, kdy pozorujeme "problémové" chování uživatele, dochází v našem myšlení k tzv atribuci, což je přisuzování příčin. "Termín základní atribuční chyba označuje tendenci podceňovat situační vlivy na chování a předpokládat, že chování je vyvoláno určitou vlastností jedince". 13 Základní atribuční chyba mění v myšlení personálu poměr mezi dispozicemi temperamentu a vnějšími spouštěcími okolnostmi jednoznačně v neprospěch vnějších spouštěčů. Prostředky omezující pohyb osob lze rozdělit na: a) fyzické - úchopy, držení rukama b) mechanické - místnosti zřízené k bezpečnému pobytu, kurty, řemeny, zamčené dveře a všechny další mechanické zábrany volného pobytu uživatele c) chemické - sedativa, neuroleptika, hypnotika, antipsychotika Z důvodu zajištění bezpečného prostředí vytváří řada zařízení tzv "Bezpečnostní programy pro snížení výskytu pádů". Vyhodnocení aktuálního rizika se opírá o stav uživatele a hodnocení možného rizika pádu. 14 Funkce opatření omezujících pohyb osob: 1) funkce omezující (restriktivní) - omezení v možnosti svobodného pohybu 2) funkce preventivní (bezpečnostní) - bránění (zranění) pádu nepohyblivého uživatele Míru svobody pohybu uživatelů sociálních služeb ovlivňují tyto faktory:

11 12 13 14 15

l

postižení uživatele (specifické nároky na péči)

l

problémové chování uživatele (vyhodnocení míry normality)

l

chybné používání mechanických pomůcek (např. postranic)

l

přístupy okolí k uživateli (personálu, rodiny)

l

ekonomické možnosti státu (stupeň rozvoje sociálních služeb)15

"Práce s klientem s rizikem v chování" manuál průvodce dobrou praxí, Praha: MPSV, 2005 Asociace průvodců v problematice rizikového chování, občanské sdružení, Olomouc, http://www.restrikce.cz HYNEK, J. Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví. Praha: Portál, 2010, s. 75-80 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: 2007, s. 48-52 Standardy kvality sociálních služeb - Výkladový sborník pro poskytovatele, Praha, MPSV, 2008, s. 42-55

81

Inspekce kvality sociálních služeb Při provádění inspekcí kvality sociálních služeb, je třeba věnovat používání opatření omezujících pohyb osob v jednotlivých zařízení zvýšenou pozornost. Zejména pak při rozhovorech s respondenty, uživateli a při prohlídce zařízení. 16 Dále je třeba kontrolovat vnitřní předpisy upravující podmínky použití opatření omezujících pohyb osob v zařízeních, kde jejich použití přichází v úvahu. Je třeba věnovat pozornost i případům, kdy poskytovatel ve vnitřním materiálu deklaruje nepoužívání opatření omezujících pohyb osob s tím, že v případě "problémového" chování uživatele je volána městská policie, státní policie nebo záchranka. Při hodnocení postupů při užití opatření omezujících pohyb osob nelze hodnotit postupy v sociálních službách paušálně. Ve všech případech je nutné zachovat individuální přístup vycházející z reálných schopností a možností každého uživatele. Správní delikty V souvislosti s používáním opatření omezujících pohyb osob v sociálních službách se může poskytovatel dopustit čtyř správních deliktů, blíže viz ust. § 107 odst. 2, písm. e), f), g), l) zákona o sociálních službách: e) použije opatření omezující pohyb osob v rozporu s postupem uvedeným v ust. § 89 odst. 1 až 3 f) nepodá informace o použití opatření omezující pohyb osob podle ust. § 89 odst. 5 g) nevede evidenci nebo neumožní nahlížení do evidence podle ust. § 89 odst. 6 l) nesdělí ve stanovené lhůtě údaje podle ust. § 89 odst. 7 Panel expertů k problematice restriktivních opatření Na základě rozhodnutí ministra MPSV ČR č. 25/2008 byl zřízen "Panel expertů k problematice restriktivních opatření v rámci poskytování sociálních služeb".17 Předsedou je prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. Panel je poradním orgánem ministerstva v problematice opatření omezujících pohyb osob v sociálních službách. Omezení osobní svobody uživatele z pohledu práva dále upravují Listina základních práv a svobod (vyhlášená pod č. 2/1993 Sb.) Úmluva o lidských právech a biomedicíně (sdělení MZV č. 96/2001 Sb. m.s.) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

2. Závěr Institucionalizovaná péče s sebou nese také atribut moci. Přes kvalitativní posun v úpravách aplikace prostředků omezujících pohyb osob v sociálních službách, lze konstatovat, že

16 Metodika MPSV k provádění inspekcí poskytování sociálních služeb, MPSV, 2008 17 http://www.mpsv.cz/cs/1087

82

dosavadní právní úprava má určité nedostatky. Samozřejmě si uvědomuji, že není možné upravit celou oblast detailně zákonem, je třeba ponechat prostor pro individuální zohlednění situace uživatele a pro variabilitu opatření a postupů poskytovatele. Nicméně z důvodu vyšší právní jistoty uživatele, ale i poskytovatele je třeba, aby zákon přesněji vymezil, co všechno lze považovat za opatření omezující pohyb osob. Z dosavadního ust. § 89 odst. 1 zákona o sociálních službách není zcela jednoznačné, zda se jedná o úpravu postupu při krátkodobé situaci spočívající např. v náhlé agresi uživatele nebo rovněž i o úpravu postupu při dlouhodobém používání pomůcek (např. postranic apod.). Tato diskrepance může mimo jiné komplikovat případné zahájení správního řízení inspekcí kvality sociálních služeb pro podezření ze spáchání správního deliktu (viz ust. § 107 odst. 2 , písm. e) zákona o sociálních službách) s poskytovatelem. S ohledem na shora uvedené by poskytovatelé měli věnovat pozornost vypracování vnitřních předpisů pro možné použití opatření omezujících pohyb osob v konkrétních sociálních službách, kde je jejich použití reálné a která reflektují specifika jednotlivých druhů služeb a zařízení.

Použité zdroje: [1]

HAICL, Martin a kol. Osobní asistence jako alternativa klecových a síťových lůžek. Praha: Středočeský kraj, 2006, s. 63

[2]

HYNEK, J. Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví. Praha: Portál; 2010,144 s., ISBN 978-80-7367-590-5

[3]

KOŘÍNKOVÁ, D. Opatření omezující pohyb. QUIP - Společnost pro změnu, 2008, s. 2,

[4]

http://www.kvalitavpraxi.cz/co-je-noveho/opatreni-omezujici-pohyb.html

[5]

Metodické opatření MPSV k postupu při mimořádném použití klecových lůžek opatřených sítí v zařízeních sociálních služeb, 2004 , s.1

[6]

Práce s klientem s rizikem v chování (manuál průvodce dobrou praxí), Praha: MPSV; 2005, s.29.

[7]

Metodika MPSV pro používání opatření omezující pohyb osob, 2008, s. 11

[8]

Metodika MPSV k provádění inspekcí poskytování sociálních služeb, MPSV, 2008, s. 147

[9]

Standardy kvality sociálních služeb - Výkladový sborník pro poskytovatele, Praha, MPSV, 2008, s. 187

[10] VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 96 s., ISBN 978-80-247-2170-5 [11] Veřejný ochránce práv, Zpráva z návštěv zařízení sociálních služeb pro seniory. Brno, 2007, s. 73 [12] Veřejný ochránce práv, Zpráva z návštěv domovů pro osoby se zdravotním postižením. Brno, 2009, s. 94. [13] Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů [14] Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

83

[15] Zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů [16] Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů [17] http://www.mpsv.cz/cs/1087 [18] http://www.restrikce.cz

Kontaktní adresa: Mgr. Miloš Sládek Sociální služby města Pardubic ředitelství Kpt. Jaroše 726 531 81 Pardubice 2 E-mail: [email protected]

84

EVALUACE KVALITY SLUŽBY SOCIÁLNÍ PREVENCE RANÉ PÉČE V KONTEXTU INDIVIDUÁLNÍCH POTŘEB KLIENTŮ VE STŘEDISKU RANÉ PÉČE V PARDUBICÍCH Zdenka Šándorová Sdružení pro ranou péči v Pardubicích – Středisko rané péče v Pardubicích Abstract: The author - the Chairman of the Association for Early Care and the Head of the Centre for Early Care - describes in the article historical connections and the current state of social prevention - early care services provided according to Law. No. 108/2006 of the Digest concerning social services as amended only in the Czech Republic. The article also focuses on the quality evaluation of these services. The evaluation of their quality is presented based on individual needs of clients of the Centre for Early Care in Pardubice. Keywords: evaluation, quality of social services, social prevention - early care services, early care, law concerning social services, the Centre for Early Care in Pardubice

1. Úvod Každý z nás se může během svého života dostat do obtížné sociální situace, kterou nedokáže řešit bez pomoci někoho druhého. V této chvíli pak může potřebovat sociální službu. Obtížná až krizová psychosociální situace může nastat (a dle zkušeností autorky často nastává) v rodině, kde se narodí dítě, jehož start do života je komplikovaný v důsledku nepříznivého zdravotního stavu (pre-peri a postnatální nepříznivá situace: např. nízká porodní hmotnost, asfyxie, úrazy, postižení, nemoci apod). V rámci nabídky sociálních služeb se v tomto případě nabízí služba sociální prevence raná péče (§ 54 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění). Autorka čtenáře seznamuje s touto konkrétní problematikou a klade si tyto základní cíle: 1) deskripci historických souvislostí a aktuální situace poskytování služby sociální prevence rané péče dle § 54 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění v České republice 2) evaluaci kvality v kontextu individuálních potřeb klientů ve Středisku rané péče v Pardubicích 3) komparaci a propojení teoretických poznatků se zkušenostmi z praxe Autorka metodologicky využila analýzy anonymního evaluačního dotazníku.

2. Deskripce historických souvislostí a aktuální situace poskytování služby sociální prevence rané péče v České republice 2.1. Historické souvislosti Raná péče má v České republice své historické souvislosti, z nichž vychází současný stav. Nabídka rané péče souvisela s programy pro rodiny s dětmi, které byly v důsledku zdravotního postižení nebo sociálních podmínek ohroženy ve svém biologickém, psychickém a sociálním vývoji, byla ohrožena jejich edukace. (5). Raná péče zaznamenala několik vývojových fází a v souvislosti s různými sociokulturními podmínkami má i různé podoby: „Raná péče je ucelený program komplexních služeb zaměřených na celou rodinu, poskytovaný na komunitní úrovni s cílem podpořit vývoj dětí 85

ve věku od narození do 3 let, jejichž vývoj je atypický nebo je vážné nebezpečí, že se stane atypickým, vlivem biologických faktorů nebo vlivem prostředí“ (3). „Ranou péči lze definovat jako soustavu služeb a programů poskytovaných rodinám dětí v raném věku, které jsou zdravotně postižené či je jinak narušen či vážně ohrožen jejich vývoj. Raná péče je poskytována dětem ohroženým v sociálním, biologickém a psychickém vývoji, dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám s cílem předcházet postižení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace“ (2, s. 9). „Vzhledem k pojetí rané intervence jako podniknutí kroků v prvních letech života dítěte, může být chápána jako soubor možných intervencí a opatření směrem k dítěti a jeho rodině, který vycházejí vstříc speciálním potřebám dítěte, které vykazuje určitý stupeň opoždění vývoje nebo je jím ohroženo.“ (4). 2.2. Současná situace Raná péče je prvotně legislativně zakotvena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v § 54 odst. 1 a definována jako „terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby“. (6) V novelizaci zákona na základě intervence členů Asociace pracovníků v rané péči došlo k upřesnění terminologie. „Raná péče je terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou služby poskytovaná dítěti a rodičům dítěte do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.“(6) 2.3. Základní činnosti služby sociální prevence rané péče Podle Vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, služba sociální prevence raná péče obsahuje níže uvedené základní činnosti a úkony: výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: zhodnocení schopností a dovedností dítěte i rodičů, zjišťování potřeb rodiny a dítěte s postižením nebo znevýhodněním, specializované poradenství rodičům a dalším blízkým osobám, podpora a posilování rodičovských kompetencí, upevňování a nácvik dovedností rodičů nebo jiných pečujících osob, které napomáhají přiměřenému vývoji dítěte a soudržnosti rodiny, vzdělávání rodičů, například formou individuálního a skupinového poskytování informací a zdrojů informací, seminářů, půjčování literatury, nabídka programů a technik podporujících vývoj dítěte, instrukce při nácviku a upevňování dovedností dítěte s cílem maximálního možného využití a rozvoje jeho schopností v oblasti kognitivní, senzorické, motorické, sociální; zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů; sociálně terapeutické služby: psychosociální podpora formou naslouchání, podpora výměny zkušeností, pořádání setkání a pobytových kurzů pro rodiny; pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci, nácvik dotazování a komunikačních dovedností, podpora 86

svépomocných aktivit rodičů, doprovázení rodičů při vyřizování žádostí, na jednání a vyšetření s dítětem, popřípadě jiná obdobná jednání v záležitostech (7). 2.4. Shrnutí významu rané péče Shrneme-li stručně význam rané péče, pak: -

má preventivní charakter, protože snižuje důsledky primárního postižení a zabraňuje vzniku postižení sekundárních

-

vytváří podmínky pro úspěšnou sociální integraci

-

realizuje se zejména v přirozeném prostředí dítěte – v rodině

-

je nabízena podle individuálních potřeb rodin

-

posiluje rodinu a využívá jejího potenciálu tak, aby děti se speciálními potřebami mohly vyrůstat a rozvíjet se v rodině

-

je výhodná z ekonomického hlediska, snižuje závislost rodičů na institucích a snižuje potřebu pobytu dítěte v ústavních zařízeních sociální péče, čímž dochází k úsporám prostředků na veřejné výdaje

-

raná péče má perspektivně dlouhodobé účinky, protože je převážně terénní (mobilní, domácí) a je pro svoji flexibilitu a dostupnost rodiči vyhledávaná (5)

Legislativní ukotvení rané péče v systému sociálních služeb je základem pro další rozvoj nejenom této služby sociální prevence ve vztahu ke klientovi, komunitě a společnosti, ale i oboru raná péče. Zákon definuje pravidla pro registraci poskytovatelů, uživatelskou cílovou skupinu, kvalifikační předpoklady k výkonu funkce, dává poskytovatelům jistotu financování prostřednictvím státní dotace. Hodnocení kvality služby je realizováno inspekcí sociálních služeb dle personálních, procedurálních a provozních standardů kvality.

3. Evaluace kvality v kontextu individuálních potřeb klientů ve Středisku rané péče v Pardubicích 3.1. Středisko rané péče v Pardubicích - základní informace Středisko rané péče v Pardubicích (dále jen Středisko) vzniklo 1. 2. 2003. Zřizovatelem Střediska je Sdružení pro ranou péči v Pardubicích – občanské sdružení rodičů a přátel dětí se zdravotním postižením. 3.1.1. Klient Střediska rané péče v Pardubicích Klientem služeb rané péče ve Středisku (cílovou skupinou) je rodina a dítě od 0-7 let: -

s ohroženým vývojem (komplikovaný porod, nízká porodní hmotnost, nedonošenost apod.) s tělesným postižením s mentálním postižením s kombinovaným postižením 3.1.2 Cíle

Hlavním cílem rané péče realizované ve Středisku dle Standardů je: 1. Snížit negativní vliv postižení nebo ohrožení na rodinu dítěte a na jeho vývoj 2. Zvýšit vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou postiženy nebo ohroženy 3. Posílit kompetence rodiny a snížit její závislost na sociálních systémech 87

4. Vytvořit pro dítě, rodinu a společnost podmínky sociální integrace 3.2. Vlastní evaluace kvality služby sociální prevence rané péče v kontextu individuálních potřeb klientů Výchozím materiálem pro zpracování evaluace kvalitativních i kvantitativních údajů byly jednak údaje z evidence o klientele Střediska a evaluační anonymní dotazníková šetření realizovaná v letech 2007 – 2009. V úvodních statistických informacích vychází autorka z nárůstu klientských rodin ve Středisku. Ten je téměř 2,5 násobný – viz graf č. 1. Přijímání nových klientů a ukončování služby probíhá plynule, kontinuálně. Poskytování služby vždy vychází z individuálních potřeb každé klientské rodiny.

Z dalších zjištěných informací uvádí autorka jen vybrané okruhy 1) Počet zaslaných dotazníků a návratnost v letech 2007 – 2009 Výchozí situace: v roce 2007 bylo zasláno celkem 49 dotazníků, v roce 2008 66 dotazníků a v roce 2009 68 dotazníků. Návratnost dotazníků byla nejvyšší v roce 2007 – téměř 50% (27 dotazníků), dále v roce 2009 - 29,4% (20 dotazníků) a v roce 2008 - 27,3% (18 dotazníků).

88

2) Délka poskytované služby v letech 2007 a 2009 - graf Délka poskytované služby (v r.2008 nesledováno)

9 9

8

8

počet rodin - 1 rok

8 7

počet rodin - 2 roky 5

6 5

4

4

4

4

počet rodin - 3 roky 3

3

počet rodin 3 a více let 1

2

1

neuvedeno

1 0 2007

2009

Tento údaj byl sledován vzhledem k potřebám jednotlivých klientských rodin v závislosti na délce poskytované služby. Tyto potřeby jsou individuální, specifické vzhledem k diagnóze dítěte a proměnlivé v čase. 3) Získání informací o nabídce služby raná péče v letech 2007 – 2009 Nejvíce byly klientské rodiny informovány o nabídce služby raná péče v daném období od odborníků, známých, dále jiných rodičů, médií a na posledním místě od úředníků. 4) Spokojenost s počtem návštěv – konzultací V průběhu let 2007 – 2009 spokojenost s počtem návštěv a konzultací klientským rodinám buď zásadně vyhovovala, nebo byla přiměřená jejich potřebám. 5) Preference činností a) návštěvy - konzultace v rodinách b) podpora psychomotorického a sociálního vývoje dítěte c) půjčování didaktických a stimulačních pomůcek, hraček a literatury d) psychologické konzultace v rodině e) skupinová psychoterapie f) podpora komunikace a vývoje řeči g) podpora při jednání s úřady a sociálně právní poradenství h) zprostředkování kontaktu s odborníky i) pomoc při výběru předškolního a školního zařízení j) pomoc při obstarávání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek k) zprostředkování kontaktů s rodiči dětí se zdravotním postižením l) účast na odborných seminářích a společenských akcích m) využívání stimulačních programů na PC n) účast na psychorehabilitačních pobytech

89

Preference činností a-g 25 20

22 18 15

15

11

13

12

9

10

a

b

c

d

e

f

17

7

6

5

4

5

2

2 0

3

3

g

0 0

0 0

0 2007

2008

2009

Preference činností h-n 12

11

10 8

7 5

6 4

h

i

j

k

l

m

9

3

5 3 3

3

3

3

2

2 2 2

2

2 1 1

1 0

0

n

0 2007

2008

2009

6) Hodnocení přístupu poradců klientskými rodinami v letech 2007 - 2009 Ve sledovaném období byl přístup poradců hodnocen převážně velice pozitivně nebo bez podstatných výhrad. 7) Doporučující stanovisko klientských rodin v letech 2007 - 2009 Klientské rodiny rozhodně doporučují využít službu sociální prevence ranou péči dalším potencionálním klientům. 8) Dokreslení významu poskytovaných služeb – autentické výroky klientských rodin „Když jsme se stali klienty rané péče, dcera neměla od lékaře dobré vyhlídky. Příchodem poradkyně do naší rodiny jsem úplně zapomněla na špatné zprávy od lékařů, neboť mne dokázala podpořit, tedy psychická podpora“. „Pochopení, ucelení rodiny, podpora vývoje dítěte, setkání s ostatními lidmi se stejným či podobným problémem, rozšíření obzoru, možnost vzdělání, nové informace.“ „V půjčování hraček, které stimulují vývoj dítěte, jste výborní poradci ohledně úřadů.“ „Jsou tu různé aktivity, pěkně vybavená herna, přiměřené hračky i prostředí dětem a hlavně různé akce“.

90

„Pomáháte rodičům s postiženým dítětem zorientovat se v praktickém životě s takto handic. dítětem, poskytujete rady, které se nedají běžně vyčíst.“ „Nejvíce nám raná péče pomohla v začátku, kdy jsme se ještě sami nedokázali vyrovnat s onemocněním našeho dítěte a neměli jsme nikoho, s kým bychom si o tom popovídali a raná péče nám pomohla nejen psychicky, ale i nám poradila, jak postupovat v oblasti sociální. S poradcem rané péče řešíme spoustu problémů, které se u našeho dítěte vyskytnou.“ „Pomoc dítěti i rodině – vždy mě paní poradkyně velmi psychicky podpoří, že dítě udělalo velký pokrok, který já tak nepozoruji, když ho vidím denně. Dítě má mnohem více podnětů, než bychom byli schopni jako rodiče zabezpečit (hračky, pomůcky, kůň …) tj. může se více rozvíjet. Nejde jen o to, zda by byli rodiče schopni to finančně sami zajistit, ale zejména o to, že na to nemají vzhledem k péči o dítě čas, nemají možnost se stále vzdělávat ohledně léčby nemoci, nemohou sledovat, jaké nové didaktické hračky a pomůcky se objevily. Raná péče toto vše obstará za ně a v mnohém jim poradí.“ 9) Náměty ke zlepšení poskytovaných služeb „Jsem spokojena, pokud mě cokoli ke zlepšení napadne, určitě vám to sdělím.“ „Uživatelkou Vašich služeb jsem necelý rok a se službami jsme velice spokojeni. Jenom si myslím, že spousta rodin v okolních vesnicích ani o vašich službách neví, a to je škoda.“ „Jediné – dostat se více do povědomí lidí.“ „Ke zlepšení již poskytovaných služeb nemám náměty, plně vyhovují. Uvítala bych možnost respitní péče.“ „Vše je maximálně vyhovující a nemáme další náměty.“ „Poskytnout pro práci střediska lepší budovu.“ „Přednášku o problematice výchovy dětí v raném a předškolním věku, alternativní cvičící metody nejen pro děti (př. jóga, cvičení na míči nebo s jinými pomůckami).“ „Jsem velice spokojená, nemám, co bych vytkla.“ „Žádné, vyhovuje nám tak, jak to vypadá, nic bychom neměnily.“ „Nic mě nenapadá. Jsem ráda, že můžu být klientem rané péče a že mi pomáháte s hendikepovanou dcerou. S vámi je vše optimističtější a veselejší.“ „V počátku nemoci bych uvítala jednoduchý manuál o možnostech čerpání výhod ze sociální sféry.“ „Pravidelná návštěva psychologa v rodině.“ „Uvítala bych besedu rodičů s podobnými problémy, podle možnosti i s odborníkem na konkrétní diagnózu.“ „Je malá informovanost mezi rodiči, že existuje raná péče a jaké služby za jakých podmínek poskytuje.“ „Bez připomínek.“

4. Závěr Autorka čtenáře seznámila s teoretickým popisem historických souvislostí i s aktuální situací poskytování služby sociální prevence rané péče v České republice.

91

Na základě analýzy evaluačních anonymních dotazníků z let 2007 – 2009 zhodnotila některé vybrané oblasti v kontextu individuálních potřeb klientů ve Středisku rané péče v Pardubicích. Zdokumentovala fakta, že raná péče jako služba sociální prevence naplňuje potřeby klientských rodin, uvedla autentické výroky klientských rodin ve vztahu k hlavnímu významu poskytovaných služeb i námětům ke zlepšení poskytovaných služeb. Využila možnost komparace a propojení teoretických poznatků se zkušenostmi z praxe. Splnila tedy v úvodu vytčené cíle.

Použité zdroje: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Konference o sociální pomoci, Sborník příspěvků. Praha: Vládní výbor pro zdravotně postižené, 1999. Národní plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, MPSV ČR, 1998. Raná péče pro rodiny s dětmi se zrakovým postižením a kombinovaným postižením. Praha: Středisko rané péče Praha, Haštalská 27, 1998. Raná intervence v Evropě. Trendy v 17 evropských zemích. Praha: Evropská agentura pro rozvoj speciálního vzdělávání, 2000, s. 96. ISBN 87-90591-04-6 ŠÁNDOROVÁ, Z. Základy komprehenzívní a integrativní speciální pedagogiky raného věku. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005, 97 s. ISBN 80-7041-259-X Zákon č. 108/ 2006 Sb. o sociálních službách v původním i platném znění Vyhláška MPSV ČR č. 505/2006 Sb. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008, s. 408, 2. aktualizované vydání. ISBN 978-80-7367-485-4

Kontaktní adresa: PaedDr. Bc. Zdenka Šándorová, Ph.D. a tým Sdružení pro ranou péči v Pardubicích – Středisko rané péče v Pardubicích Bělehradská 389, 530 09 Pardubice Email: [email protected] Tel.č: 466 641 122, 736 512 614

92

MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA VE VZTAHU K SOCIÁLNĚ VYLOUČENÝM SKUPINÁM (ROMŮM) Jana Šimečková Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích a VOŠ sociální Prachatice Abstract: The theme of this article is Multicultural Education and its role and help for social excluded people, especially children. Social exclusion is a serious problem in Europe and other countries. Education is the help what can help fight against social exclusion. Keywords: Social Exclusion, Gypsy, Millennium development goals, Multicultural Education.

1. Úvod Soudobým problémem je sociální vyloučení (Navrátil, 2003) a nejčastěji zmiňovanou skupinou jsou Romové (UNICEF, 2007). Podle Berghmanna (1998, cit. dle Mareš, Horáková, Rákoczyová, 2008, s. 45) sociální vyloučení polarizuje společnost. Stává se překážkou lidského rozvoje (Nádvorník, 2004, cit. dle Nádvorník, Volfová, 2004, s. 56). Jak uvádějí Mareš a Sirovátka (2008), sociální vyloučení zbavuje člověka práv, ale i povinností, uzavírá je v prostoru, kde rozkládají tradiční sociální instituce jako rodina apod., vytváří nový způsob chování, díky kterému mohou tito lidé ve svém prostředí přežít. Podle slov Musila (2004) sociálně vyloučení nedokáží zvládnout svou situaci z důvodu nízké kvalifikace, stylu života, překážkou se stává jejich napjatý vztah se společností. Jejich podprůměrné vzdělání vede k vysoké nezaměstnanosti, posiluje pasivitu a děti nemají v nezaměstnaných rodičích vzor a motivaci vzdělávat se (Gabal a kol., 2006). A když ubývá manuální profesí, roztáčí se začarovaný kruh (UNICEF, 2007, srov. Kovats, 2008)…asymetrického postavení Romů v sociálním systému, kdy jsou na jedné straně příjemci sociálních dávek, ale na straně druhé jsou jejich příspěvky do systému mizivé (UNDP, 2003).Jak dále připomíná Kovats (2008, srov. Urban, Kajanová, 2009), existuje nebezpečí zakonzervování jejich marginální pozice, která se bude přenášet z generace na generaci a může vyústit do fatálních konfliktů se společností.

2. Rozvojové cíle tisíciletí ve vztahu k sociálně vyloučeným skupinám Minimalizace chudoby a sociální exkluze se ve všech státech stávají globální výzvou (UNICEF, 2007). Rozvojové cíle tisíciletí vyhlášené OSN v roce 2000 můžeme v Evropě aplikovat na sociálně vyloučené (Nádvorník, 2004). OSN deklaruje, že do roku 2015 budou mít všichni lidé ukončené základní vzdělání a budou eliminovány nerovnosti v základním a středním školství (UNICEF, 2007). Právě deficit vzdělání je jedním z hlavních faktorů v pozadí vzniku a mezigeneračního přenosu sociálního vyloučení Romů. Posílení vzdělávání je proto předpokladem změny…a podle mínění veřejnosti rozhodujícím a dlouhodobým nástrojem pro překonání marginalizace sociálně vyloučených (GAC, 2009, s. 5). Jak píše Zastrow (1995, cit. dle Matoušek, 2005), vzdělání posiluje schopnost řešit problémy a adaptovat se na nové podmínky. Na druhé straně upozorňuje Ramadan (2008, srov. Člověk v tísni, 2009), že tyto tzv. afirmativní akce zdůrazňují nějaký druh handicapu, který je vázaný na určitou skupinu – Romy. Tento postup utvrzuje v dojmu, že je třeba neustále věnovat Romům speciální starostlivost. Jak dodává Průcha (2001), může to vést k separatismu – u příslušníků menšin se potlačuje vědomí občanské sounáležitosti a spoluzodpovědnosti kladením důrazu na rozdílnost kultur a odlišné vzdělávací programy pro příslušníky menšin mohou devalvovat vzdělání, pokud budou postaveny na nižších vzdělávacích požadavcích). 93

3. Multikulturní výchova – její role ve vzdělávání sociálně vyloučených skupin Multietnická Evropa vyžaduje rozvoj národních vzdělávacích strategií, které bojují proti diskriminaci a předsudkům a podporují kulturní výměnu a obohacení v zájmu posílení sociální soudržnosti, zlepšení rovnosti příležitostí a rozvoje lidského kapitálu (EUMC, 2006). Interkulturní vzdělávání je postaveno na 4 pilířích (UNESCO, cit. dle Castellani, 2006): a) naučit se znát b) naučit se pracovat c) naučit se spolu žít d) naučit se být Podle Průchy (2001) multikulturní výchova vytváří způsobilost lidé chápat a respektovat jiné kultury. V Belgii vzdělávací politika obsahuje interkulturní prvky, které ale nejsou cílené Romy nebo jiné skupiny, které vyžadují specifická podpůrná opatření anebo afirmativní akce. Školy mohou dostat zvláštní příspěvek v případě, když přijmou romského žáka (Castellani, 2006). Ve Spolkové republice Německo je vzdělávání v kompetenci jednotlivých zemí. Existují státní opatření pro Sinty a Romy v podobě výuky v romštině na státních školách. Romské děti mohou využívat všeobecná opatření pro děti migrantů – speciální přípravné třídy pro ty, které začínají školní docházku či docházku na střední školu s cílem zlepšit jejich jazykové schopnosti v průběhu jednoho roku (tamtéž). Ve Francii je národní vzdělávací politika koncipována jako antidiskriminační. Děti kočovníků docházejí do školy v místě, kde se momentálně usadili jejich rodiče a jsou zařazené do třídy podle jejich vědomostí. „Mobilní školní jednotky“ jsou určené dětem, jejichž rodiče neustále kočují a úkolem těchto jednotek je uvést děti do školního vyučování, především na předškolním stupni. Dále na základních a středních školách existují přípravné třídy pro děti kočovníků. V rámci středoškolské přípravy mohou žáci s výukovými obtížemi navštěvovat speciální všeobecnou a pracovní výuku realizovanou běžnými středními školami (tamtéž). V České republice si je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) vědomo zásadního významu vzdělávání pro děti sociálně znevýhodněné…které pocházejí z rodiny s nízkým příjmem a materiálním zázemím, z prostředí uzavřených nebo izolovaných lokalit s nízkou úrovní bydlení, z prostředí nedostatečně motivujícího ke vzdělávání a přípravě na vzdělávání, v němž se používá odlišný jazyk v komunikaci (Člověk v tísni, o.p.s., MŠMT, 2009). Z tohoto důvodu si MŠMT vytýčilo tyto prioritní cíle:

94

Zdroj: www.vlada.cz, 2007

V roce 2009 MŠMT přijalo novou vizi koncepce péče o tyto děti. Tento návrh předpokládá velkou podporu předškolního vzdělávání v mateřských školách či přípravných třídách (MŠMT, 2009). Jak ale vyplývá ze zprávy Amnesty Insternational (2010), nadále přetrvává odpírání práva na rovné vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí, které jsou stále umisťovány do škol a tříd určených pro děti „ s lehkým mozkovým postižením“, jsou segregované v třídách či školách, které navštěvují výhradně sociálně znevýhodnění. Nerovné podmínky zažívají také na základních školách, kde jim není poskytována dostatečná podpora (jako např. asistence při hodinách, hodiny českého jazyka navíc) a kde nadále přetrvává nerovný přístup některých učitelů k nim. Proto MŠMT v návrhu koncepce péče doporučuje přezkoumávání odborných stanovisek poradenských zařízení (MŠMT, 2009). MŠMT pro rok 2010 znovu vyhlásilo rozvojové programy zaměřené na podporu mateřských a základních škol, které realizují inkluzivní výuku, a také programy na podporu středoškolského vzdělávání (MŠMT, 2010). I zde je nutné poznamenat slovy Ramadana (2008, srov., Člověk v tísni, o.p.s., 2009), že tento postoj může utvrzovat odlišnost této skupiny od jiných. V rámci interkulturního vzdělávání se nejčastěji realizují tyto aktivity (Navrátil, 2003, s. 177 – 179): -

zřizování přípravných tříd, které pomáhají v přípravě na vstup do základních škol zavádění funkce asistent pedagoga, který by měl pomáhat dětem s aklimatizací na prostředí školy, ulehčovat komunikaci učitel – žák apod. programy terénní sociální práce 95

4. Závěr Klíčovou evropskou hodnotou je rovnost šancí, která se realizuje především ve vzdělávání (EUMC, 2006). Vzdělávání je klíčem ke zlepšení životních podmínek sociálně vyloučených (Castellani, 2006). Je tu přímá souvislost mezi úrovní dosaženého vzdělání a životních šancí, nezaměstnaností a chudobou (Košková, 2005). Segregace sociálně znevýhodněných dětí v běžném vzdělávacím systému je vážným problémem, který se odráží v ochotě dále studovat a získat práci (EUMC, 2006). Podle Vermy (2003) se tak potvrzuje, že vzdělávací systém udržuje nerovnost. Použité zdroje: [1]

Amnesty International ČR. Rovnost dětí před školní tabulí? Amnesty International, 2010.

[2]

Castellani, P. Politoval and Legislative Framework for the Education of Roma Children (Reference texts and support system). Council of Europe, 2006.

[3]

Člověk v tísni. Analýza individuálního přístpu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (závěrečná zpráva). Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2009. Dostupné na www.msmt.cz [on-line] [5. 5. 2009].

[4]

EUMC. Roma and Travellers in Public Education. European Commission: Vienna, EUMC, 2006.

[5]

GAC. Vzdělanostní dráhy a vzdělanostní šance romských žáků a žákyň. Praha: GAC, 2009, MŠMT, 2009. Dostupné na www.msmt.cz. [on-line] [5. 5. 2009].

[6]

Gabal, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. Dostupné na www.mpsv.cz. [on-line] [12. 9. 2006].

[7]

Košková, Š. Education of Roma children in the context of community development. In Salner A. (ed.) Roma Children in the Slovak education system. Bratislava: SGI, 2005.

[8]

Kovats, M. Možnosti a výzvy – rozšiřování Evropské unie a romská/cikánská diaspora. In Jakobek, M., Budilová, L. (eds.) Romové a Cikáni – Neznámí i známí. Voznice: LEDA, 2008. ISBN 978-80-7335-119-9.

[9]

Mareš, P., Horáková. M., Rákoczyová, M. Sociální exkluze na lokální úrovni. Praha: VÚPSV., 2008.

[10] Mareš, P., Sirovátka, T. Sociální vyloučení (exkluze) a sociální začleňování (inkluze). Sociologický časopis, 2008, č. 2, vol. 44. ISSN 0038-0288. [11] Matoušek. O. Cíle a úrovně sociální práce. In Matoušek. O. (ed.) Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál: 80-7178-548-2. [12] MŠMT. Dotační programy. Praha: MŠMT, 2010. Dostupné na www.msmt.cz [on-line] [5. 3 2010]. [13] Musil, L. „Ráda bych Vám pomohla, ale…“. Brno: Marek Zeman, 2004. ISBN 80903070-1-9. [14] Nádvorník. O. Co je rozvoj? In Nádvorník. O., Volfová, A. (ed.) Společný svět. Praha: Člověk v tísni, společnost při ČT, o. p. s., 2004. ISBN 80-903510-0-X. [15] Navrátil, P. a kol. Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-741-8. 96

[16] Návrh akčního plánu realizace koncepce včasné péče o děti ze sociálně znevýhodňujícího prostředí. Praha: MŠMT, 2009. Dostupné na www.msmt.cz [on-line] [5. 5. 2009]. [17] Průcha, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-866-2. [18] Ramadan, I. Multikulturní politika České republiky ve vztahu k „romské komunitě“. In Jakoubek, M., Budilová, L. (eds.) Romové a Cikáni – Neznámí i známí. Voznice: LEDA, 2008. ISBN 978-80-7335-119-9. [19] UNESCO. Guidelines on Interculture Education. UNESCO, 2007. [20] UNDP. Avoiding the Dependency Trap (The Roma in Central and Eastern Europe) (Summary). UNDP, 2003. [21] UNICEF. Breaking the Cycle of Exclusion. (Roma Children in South East Europe). Serbia: UNICEF, 2007. [22] UNICEF. Progress for Children. New York: UNICEF, 2007. [23] Verma, K. G. Rovnoprávnost a vzdělávání: Multikulturní přístup z Velké Británie. In Smékal, V. (ed.) Podpora optimálního rozvoje osobnosti dětí z prostředí minorit. Brno: Barrister & Principal, 2003. ISBN80-85947-82-X. [24] Vláda ČR. Akční plán Dekády. Praha: Vláda ČR, 2007. Dostupné na www.vlada.cz [online] [13. 3. 2007]. Kontaktní adresa: Mgr. Jana Šimečková TF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a VOŠ sociální Prachatice doktorand na ZSF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Email: [email protected]

97

SÍŤOVÁNÍ JAKO NÁSTROJ LOKÁLNÍHO ROZVOJE V OBLASTI SOCIÁLNÍ INTEGRACE Jaroslav Šotola Katedra sociologie a andragogiky, FF UP Olomouc Abstract: This article focuses on issues of networking organizations whose work in socially excluded localities. The assumption is that building links between different organizations and institutions can bring desirable quality in the planning and implementation of social integration. Participation of experts at the same time also allows better formulation and implementation of public policies. Keywords: Networking, Social Exlusion, Policy Analysis.

1. Úvod Předkládaný příspěvek chce poukázat na význam síťování organizací a institucí, kterých se nějakým způsobem dotýká problematika sociálního vyloučení skupin lidí na okraji společnosti. Mezi odbornou veřejností panuje shoda v tom, že sociální začleňování jedinců/komunit, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách, představuje jednu z hlavních výzev, před kterou česká veřejnost nyní stojí. Zároveň je zřejmé, že řešení příčin sociálního vyloučení vyžaduje využití komplexních programů včetně multiresortní a multioborové spolupráce. Teoretických rozborů síťování ve vztahu k sociálním službám je v naší odborné literatuře minimum.1 Tento příspěvek si už svým rozsahem nemůže klást za cíl tuto mezeru vyplnit, nicméně je založen na průběžné reflexi aktuálních trendů v síťování jako vhodného nástroje sociální integrace.2

2. Síťování Pojem síťování navazuje na v současné době velmi populární a široké téma sociálních sítí a jejich významu pro životní dráhu jednotlivce, vytváření zájmových skupin nebo třeba politický marketing. Zároveň v sobě téma síťování obsahuje určité riziko – širokého, až bezbřehého pole významových kontextů, ve kterých může být diskutováno. Tak je například možné mluvit o neformální síti sociálního pracovníka, kterou dotyčný využívá pro řešení svých pracovních, ale i osobních problémů. V souvislosti s vytvářením formálních sítí je předkládanému tématu možné rozumět ve třech hlavních významech:3 1) Case management - spolupráce pomáhajících profesionálů a úřadů v rámci navrhování a aplikace řešení hlavně v péči o tzv. víceproblémové jedince a rodiny.

1

Přehledovou stať o síťování přináší Gojová, A. Sítě a síťování. In Janoušková, K. (ed.) Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách. Ostrava 2007, s. 143 – 158, která se v mnoha ohledech opírá o práci Schuringa, L. Komunitní práce a inkluze Romů. Ostrava 2007, zaměřenou na síťování v rámci práce s komunitou. 2 Výchozími zkušenostmi autora jsou působení v projektu ESF Střediska integrace menšin, tříletá spolupráce s lokálním konzultantem Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách (lokální partnerství) a aktuální zapojení do projektu o. p. s. Člověk v tísni v rámci OP VK Do lavic! – podpora a poradenství, jehož součástí je právě síťování na pomezí vzdělávacích institucí a sociálních služeb. 3 Přesný rozbor a charakteristiku jednotlivých druhů síťování viz Schuringa, 2007, s. 131n. V otmot článku opomíjím problematiku organizačních sítí – tedy institucionálně zakotvených asociací a sdružení.

98

2) Komunitní práce - vytváření a posilování vazeb v rámci místní komunity, jejíž členové se za pomoci expertů mají aktivizovat v řešení vlastní obtížné situace. 3) Pracovní skupiny - budování tematicky vymezené platformy pro výměnu informací, koordinaci poskytovaných služeb včetně vytváření a naplňování akčních plánů pro řešení lokálních problémů. V tomto článku bych se chtěl zaměřit právě na poslední uvedený význam síťování, přičemž není mým cílem jakkoli zpochybňovat přínos a efektivitu předchozích dvou typů budování vazeb v případě řešení problémů sociálně vyloučené lokality. Vymezení tématu je dáno jednoduše zkušenostmi autora tohoto článku. 2.1. Tematicky zaměřené sítě Bylo by zjednodušující vnímat síťování ve třetím významu jen jako kontaktování mezi organizacemi, nebo vymezení pole působení a navázání spolupráce. K tomu aby uvedená aktivita měla smysl, je nutné stanovení společného cíle, který je zaměřen na odstraňování některé z příčin, nebo alespoň faktorů působících na sociální vyloučení skupiny obyvatel. Realizace účinných opatření přitom většinou leží mimo dosah jednotlivých organizací, ale i jednotlivých orgánů státní správy a samosprávy. Vytváření lokálních partnerství je tak možné pochopit jako propojení tří úrovní, na kterých se sociální integrace realizuje. Jedná se o primární rovinu (mikroúroveň) na které je patrné sociální vyloučení – tj. oblast potřeb klientů, uživatelů sociálních služeb a sociálního zabezpečení. Druhá úroveň zahrnuje fungování jednotlivých pomáhajících organizací a institucí jako celku – jejich vize, rozvoj, fungování managementu. Na třetí rovině se jedná hlavně o oblast veřejného zájmu, policy analysis, tedy zjišťování potřeb občanů a komunit, formulování a naplňování veřejné politiky. Nejedná se tedy o pouze o společenskou makroúroveň – je nutné důsledně zahrnout i rovinu místních samospráv. Zpřehlednění slouží následující graf:

Potřeby klientů – formulace a řešení konkrétních zakázek

Tvorba analýz a koncepcí, alokace veřejných zdrojů

Rozvoj organizace nebo instituce, lidské zdroje

To, že jednotlivé úrovně nejsou nakresleny horizontálně nad sebou, tedy od základu (konkrétního klienta nebo komunity) po úroveň policy, má svoji logiku. Smyslem schématu je nastínění faktu, že pro síťování formou posilování vazeb mezi aktéry sociální integrace je klíčové propojení všech tří rovin. V současné době je, jak se zdá, nejvíce normativně propracované propojení mezi klientskou rovinou a fungováním organizace – standardy kvality sociálních služeb by měly přispět k harmonizaci mezi potřebami klienta a potřebami a možnostmi pracovníka organizace. Dále – začíná být postupně zavedenou zvyklostí, že 99

strategie a koncepce ministerstev nebo samosprávných celků, které se věnují problematice sociálně vyloučených obyvatel, vycházejí z empirických šetření, analýz a následných doporučení výzkumných týmů. Nejproblematičtější je ovšem vazba mezi rovinou uvedených dokumentů a praxí jednotlivých subjektů integrace – pro většinu poskytovatelů sociálních služeb jsou koncepce hlavně vděčným referenčním prvkem pro žádosti o financování aktivit např. v rámci položky „zdůvodnění potřebnosti projektu“. Samostatnou kapitolou je tvorba strategií a koncepcí v rámci státní správy a samosprávy. Jimi se bohužel často aktivita pracovníků úřadů vyčerpá a jejich reálný význam je tak pouze deklaratorní, nemluvě o jejich vzájemných překryvech a multiplikacích.4 Ve zprávách o naplňování uvedených dokumentů se tak často dočteme o aktivitách místních organizací, podpořených z příslušného dotačního titulu (ovšem bez vazby na evaluaci efektivity programu), většinou chybí rozbor aktivit místních orgánů ve smyslu policy analysis – vedle vstupních analýz by se mělo jednat hlavně o rozbor jednotlivých možných variant opatření, jejich propočtů a odůvodnění následující volby.5 2.2. Komunitní plánování sociálních služeb Pro zajištění efektivity sociální integrace občanů žijících v sociálním vyloučení je nezbytné, aby byly navzájem propojené všechny tři roviny – klientská, institucionální i policy. Síťování, jak jsme si jej definovali pro účely tohoto textu, je tedy možné vnímat jako důležitý příspěvek k propojení všech rovin tak, aby se zvýšila efektivita kroků jednotlivých aktérů integrace. Z dosavadního popisu je zřejmé, že do tohoto konceptu zapadá hlavně komunitní plánování sociálních služeb. Jedním z cílů tohoto článku je ovšem poukázat na to, že komunitní plánování, tak jak je v České republice prozatím realizováno, představuje sice velmi důležitý milník na cestě ke komplexnímu řešení sociálního vyloučení, nicméně není, a ani se nemůže stát jedinou platformou pro budování vazeb mezi subjekty integrace. Prvním důvodem pro toto tvrzení je velmi časté omezení sféry lokálního plánování na oblast danou zákonem o sociálních službách č. 108/2006, kdy je velmi těžké podívat se na řešenou problematiku mimo optiku konkrétní sociální služby. Tímto omezením, běžným nejčastěji ve větších městech, jsou dotčeny různé skupiny klientů, lidé žijící v situace komplexního sociálního vyloučení ovšem asi nejvíce. Sociálními službami nelze cele pokrýt téma zaměstnanosti osob obtížně umístitelných na trh práce, problematikou sociálního

4

Analyzoval jsem koncepce středně velkého města, nazvěme ho třeba Zubrany, které mají vztah k integraci místních Romů, z nichž část žije v několika sociálně vyloučených lokalitách. Na prvním místě je třeba jmenovat Strategický plán ekonomického a územního rozvoje města Zubrany, který se v několika bodech věnuje potřebě podpory vzdělávání, bydlení a zaměstnanosti místních Romů. Vyhodnocení naplňování strategického plánu sice existuje, ovšem bez jakékoli kvantifikace a působí spíše formálně. Vedle toho město již několik let disponuje aktualizovaným programem přímo pro integraci místních Romů, které měly Zubrany údajně jako jedno z prvních měst v republice. Spousta bodů v tomto programu začíná slovy: „Vytvářet podmínky“,“ jednat s“, „vyhodnotit“, „posoudit“ – např. „posoudit možné zmenšení počtu žáků ve třídách s větší kumulací dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí“. Problémem je, že této koncepci chybí jakýkoli akční plán, přisouzení zodpovědnosti (jaký orgán bude daným úkolem nebo analýzou pověřen) termínování, kvantifikace (tedy SMART kritéria stanovování cílů). Vedle toho Zubrany disponují komunitním plánem, kde se v dokumentech různých pracovních skupin objevují cíle související s místními vyloučenými lokalitami, které se kryjí s těmi v předchozích dokumentech, ale jsou alespoň doplněna o některá kritéria, která jsou při stanovování cílů nezbytná. Kritický rozbor fungování veřejné správy ve vztahu k integraci přináší Baker, B. Z bludného kruhu. Košice 2007, s. 26. 5 Veselý, A. Nekola, M. (eds.). Analýza a tvorba veřejných politik. Přístupy, metody, praxe. Praha 2007, s. 67.

100

podnikání nebo sociálního bydlení, podpory vzdělávací dráhy žáků se sociálním handicapem nebo také téma kriminality. Na tuto skutečnost navazuje problém rozdělení témat v daném městě, které často problematiku sociálního vyloučení kříží – pracovníci pomáhající organizace tak jsou často postaveni před dilema, které pracovní skupině věnovat více pozornosti – zda té, která má nálepku „etnické menšiny“, nebo pracovní skupině pro „občany v krizi“, popřípadě mohou být relevantní témata projednávána ve skupině věnované dětem a mládeži (sociálně-právní ochrana dětí, nízkoprahová centra). Závažným handicapem pracovních skupin zaměřených na sociální prevenci přitom zůstává skutečnost, že zapojení uživatelů služeb je téměř nulové, čímž není naplněn jeden ze základních předpokladů komunitního plánování. Dalším faktorem, který vede k omezené možnosti využití budování vazeb místních organizací pro sociální integraci je určitá instrumentalizace samotného setkávání, které je většinou přísně schematizováno do fází tvorby, schvalování a implementace komunitního plánu. Paradoxně ve fázi implementace bývá aktivita pracovních skupin nejmenší. Motivace jednotlivých zástupců organizací se tak tímto procesem „externalizuje“, účast na setkání je diktována pragmatickým hlediskem (nebýt vyloučen z informačního toku, nebo také nebýt vystaven tlaku či pomluvám) a možnostmi využít grantové příležitosti.6

3. Přínos síťování pro sociální integraci Není samozřejmě možné se domnívat, že dobře prováděné síťování formou tematicky zaměřených pracovních skupin, lokálních partnerství a případových konferencí vyléčí všechny výše zmíněné procesní neduhy. Nicméně má potenciál zaručit větší participativnost místních subjektů a expertů na formulování a realizaci agendy sociální integrace. Pro síťování je možné poukázat na tyto klíčové prvky:7 3.1. Pravidla Při jednání kolem kulatého stolu jsou si všichni účastníci rovni, názor každého člena skupiny je relevantní. Účast je samozřejmě dobrovolná, výběr oslovených vychází z počáteční síťové analýzy, kdy se identifikují vzhledem k tématu relevantní subjekty. Nicméně platí, že rozsah členů pracovní skupiny se může v čase měnit na základě případné identifikace dalších důležitých osob. Síťování v této podobě je flexibilní v tom, že experti z tematicky vzdálenějších oblastí mohou být pozýváni ad hoc, nebo může být využito jejich stanoviska formou dotazování členem pracovní skupiny. Každopádně pravidlem síťování je to, že se potkávají i lidé, kteří by se jinak nepotkali. Flexibilita pracovních skupin přináší množnost rychleji reagovat na aktuální problémy, nicméně zároveň k efektivitě síťování patří nutnost delšího časového úseku pro nalezení konsenzu. Pracovní skupinu svolává facilitátor, který též zodpovídá za vyhotovení zápisu z jednání. Facilitátor nemá žádné rozhodovací pravomoci, nicméně zodpovídá za agendu jednání i

6

Příkladem zmíněné instrumentalizace setkávání může být situace, do které se dostala Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách na podzim roku 2008, kdy se její místní partneři dozvěděli, že nebude sloužit jako přímý penězovod do lokality, ale její hlavní význam zůstává v síťování subjektů integrace. Představitelé organizací emocionálně argumentovali, že přítomnost Agentury bez přísunu zdrojů ztrácí smysl. V tomto přístupu vidí B. Baker hlavní nebezpečí vývoje sociálních služeb – nárůst požadavků na veřejné výdaje bez zohlednění významu hledání zdrojů právě formou spolupráce v lokalitě (Z bludného kruhu, s. 3032). 7 V následujících odstavcích částečně vycházím z Gojová, Sítě a síťování, s. 148-155.

101

usměrňování toku diskuze. Důležité je, že jakýkoli člen pracovní skupiny může průběžně témata jednání ovlivňovat a nadnášet témata zcela nová, pokud mají vztah k řešenému problému. Facilitátor má za úkol motivovat zapojené partnery k setkávání i k plnění případných drobných úkolů (reflexe dosavadní praxe, návrhy řešení, zpracování modelových příkladů atd.). 3.2. Výhody a výstupy Hlavní výhodou síťování je společné hledání řešení v situaci, kdy samostatný postup jednotlivých organizací nezaručuje efektivitu realizovaných služeb a prováděných opatření. Proces společného hledání zvyšuje jak míru kooperace mezi subjekty a koordinace kroků, tak míru identifikace zúčastněných jedinců s konsenzuálně přijatým návrhem. Možnost vzájemného setkávání a verbalizace vnímaných obtíží ve skupině může zároveň působit terapeuticky v situaci, kdy se jedná o poskytování služeb klientům s mnohočetnými problémy nebo při práci s nespolupracujícími klienty. Nicméně stěžování si na to, jak jsou ONI zdrojem mnoha problémů nesmí vyplnit většinu času setkání; důležité je přeorientování se na možnosti řešení. U části zúčastněných se ovšem pravděpodobně setkáme s názorem, že systémově je vše v pořádku a změnit se musí klienti; bohužel tento morálně-hodnotový postoj se, podobně jako jiné postoje, mění jen velmi těžko. K základním výstupům síťování by měla patřit spolupráce organizací a institucí tam, kde to doposud nebylo běžné. Tato spolupráce by pak měla být zdrojem modelových situací a příkladů dobré praxe, které mohou být inspirativní pro ty, kteří zatím podobné řešení nevyzkoušeli, nebo zatím neúspěšně. Za velkou výhodu síťování považuji to, že umožňuje generovat potřebu konkrétních případových analýz a šetření s vazbou na společné naplňování případných závěrů a doporučení. Podobným způsobem může se setkávání a budování vazeb vyplynout konkrétní zakázka pro vzdělávání a výcviky participujících zástupců organizací. 3.3. Příklad uplatnění Příkladem tématu vhodného pro lokální pracovní skupinu může být rizikové chování mladých a zároveň jejich vzdělávání. Toto téma samostatně řeší sociální odbor, problematika vzdělávání spadá pod odbor školství a pedagogicko-psychologickou poradnu. Vedle toho je možné zapojit zástupce městské i státní policie. Zástupce škol zajímá, jakým způsobem mají řešit situace, kdy žák do školy chodí nepravidelně, existuje důvodné podezření na záškoláctví, ale rodina nespolupracuje. Nabízí se možná spolupráce s místními neziskovými organizacemi, které realizují terénní sociální práci, sociálně aktivizační služby, nebo provozují nízkoprahový klub. Náplní pracovních setkání by nejprve mělo být vyjasnění poskytovaných služeb a potřeb zúčastněných organizací a institucí. Zástupci škol mají většinou velmi malý přehled o tom, jak funguje sociální sféra, jaké jsou reálné možnosti sociálních pracovníků a že je vždy třeba počítat s delším časovým horizontem řešení. Pohled školy může být pro neziskové organizace užitečný, protože na uvedené potřeby je možné reagovat obohacením služeb – např. motivačním programem v rámci doučování žáků, který bude zahrnovat zvýhodnění při zmenšených absencích, nebo intenzivnější spoluprací se školou či programy zaměřenými na prevenci rizikového chování. Je důležité se pokusit sladit postupy zapojených organizací tak, aby se posilovalo vědomí potřeby spolupráce a provázanosti konkrétních opatření. Výstupem ze setkání by tak mohla být například společná metodika postupu včasného řešení rizikového chování žáků, kteří většinou pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí, nebo nově podaný projekt. Podobným způsobem je možné věnovat pozornost problematice sociálního bydlení, zaměstnávání lidí dlouhodobě stojících mimo trh práce, nebo sociálního podnikání, tedy

102

tématům, která jsou pro sociální integraci klíčová, nicméně z hlediska veřejné správy samotné obtížně realizovatelná. 3.4. Rizika Síťování přináší množství rizik, z nichž bych poukázal na zásadní dilema: může se totiž stát, že malá, ale významem silná část osob participujících na setkávání má naprosto odlišné představy o možných řešeních v souvislosti s integrací sociálně vyloučených členů společnosti, které mohou být založeny na odlišných zájmech, nechuti měnit situaci nebo na skrytých předsudcích. Dilema facilitátora pracovní skupiny spočívá v tom, zda dát přednost otevřenosti (tedy možnosti zúčastněným prosazovat odlišný přístup k problematice) a jít cestou hledání kompromisu, nebo se koncentrovat na hledání konstruktivních variant řešení omezením projevů nesouhlasu. To je ovšem velmi obtížné v situaci, pokud nesouhlas, nebo nezájem vychází ze zástupců veřejné zprávy, kteří mají blízko k přestavitelům lokální politiky.

4. Závěr Síťování je časově i organizačně náročný proces, který nemá dopředu zřejmé hmatatelné výsledky. Není jednoduché namotivovat zaneprázdněné zástupce managementu organizací a veřejné správy k tomu, aby věnovali svůj čas dalšímu „schůzování“. Svou roli hraje také skutečnost, že výstupy z budování vazeb mezi subjekty integrace nemají bez dalšího angažmá okamžitý dopad na místní politiku. Ovšem právě pochopení vazby mezi síťováním a tvorbou lokálních politik považuji za naprosto klíčové a mělo by se stát předmětem empirických analýz. Použité zdroje: [1]

BAKER, B. Z bludného kruhu. 1. vydání. Košice: Silvana, 2007. 128 s. ISBN 978-80969539-1-2.

[2]

GOJOVÁ, A. Sítě a síťování. In JANOUŠKOVÁ, K. (ed.) Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita, 2007, s. 143 – 158. ISBN 978-80-7368-229-3.

[3]

MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9.

[4]

SCHURINGA, L. Komunitní práce a inkluze Romů. 1. vydání. Ostrava: Radovan Goj, 2007. 178 s.

[5]

VESELÝ, A., NEKOLA M. (eds.). Analýza a tvorba veřejných politik. Přístupy, metody, praxe. 1. Vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 396 s. ISBN 97880-86429-75-5.

[6]

ZATLOUKAL, L. Komunitní plánování sociálních služeb v obcích – střet organizačních kultur? Sociální práce 2006, č. 3, s. 82 - 94.

Kontaktní adresa: Jaroslav Šotola, Ph.D. Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta Univerzity Palackého tř. Svobody 26, 772 00, Olomouc Email: [email protected] Tel.: 774 503 563 103

PRIMÁRNÍ PREVENCE UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK PRO DĚTI Z MINORIT Z POHLEDU ČESKÝCH A BELGICKÝCH ODBORNÍKŮ Kateřina Šrahůlková FHS UTB ve Zlíně, Ústav aplikovaných společenských věd Abstract: This article deals with the theme of primary prevention of drug use focused on children from minority groups of inhabitants. The author draws attention to Dutch and Czech studies that relate to the theme of minority groups of inhabitants and theirs troubles concerning the topic of drugs. The article then continues by explaining the research done by Czech and Belgian specialists working in the field of drug prevention. Keywords: Drug Prevention, Minority Groups of Inhabitants, Specialist, the Czech Republic, Belgium.

1. Úvod V Belgii i v České republice, stejně jako v řadě dalších zemí, se v současné době realizuje řada výzkumů mezi minoritními skupinami obyvatel, které se vztahují obecně k situaci imigrantů v těchto zemích nebo specificky užívání drog mezi těmito skupinami. Některé z nich bych ráda představila v následujícím příspěvku jako možný kontext, v němž se pohybují belgičtí a čeští odborníci na problematiku primární prevence užívání drog. Ještě než tak učiním, ráda bych upozornila na důležitou limitaci těchto výzkumů. Tou je, že skupiny imigrantů i jiných minoritních skupin obyvatel jsou v různých zemích různé, vnitřně se dále členící a heterogenní, a také prevalence závislostního chování je u nich různá (Šotolová, 2008; Moravec, 2006; SEARCH, 2002; SEARCH II, 2004; Nepustil, Zajdáková, 2008). Výsledky výzkumů tedy nelze generalizovat a je třeba je vnímat ve zjišťovaném kontextu. Na teoretický úvod navazuje představení výzkumu realizovaného mezi českými a belgickými odborníky pracujícími v oblasti primární prevence. Ve výzkumu jsem se zaměřila na názory a koncepty těchto pracovníků, které se vztahují k oblasti primární prevence užívání návykových látek pro děti z minoritních skupin obyvatel. 1.1. Problémy imigrantů v hostitelských zemích Autoři evropského konceptu práce s uprchlíky a imigranti vytyčují v publikacích projektu „SEARCH“ (SEARCH, 2002; SEARCH II, 2004), který byl realizován mimo jiné země také v Belgii, problémy, s nimiž se minoritní skupiny obyvatel v Evropských zemích mohou setkávat. Ty mohou ztěžovat jejich adaptaci a zvyšovat vulnerabilitu k užívání návykových látek. Jsou to tyto problémy: -

Jazyková bariéra – Neznalost jazyka majority často pro členy minority znamená odříznutí od každodenní komunikace s členy majority a jejich zvýšenou izolaci ve svých komunitách. Podmínky bydlení – Uprchlíci a imigranti často bydlí v nevyhovujících podmínkách, které neodpovídají standardu bydlení v dané zemi. Často to vede až k tvorbě tzv. „ghett“, kde dochází ke kumulaci určitých skupin obyvatel v některých částech měst. Pracovní možnosti – Přistěhovalci zpravidla dosahují na horší pracovní pozice, než původní obyvatelstvo. Často také nemají povolení pracovat, což může ústit v práci „na 104

-

-

-

černo“ nebo je podporovat v zahálce. Dále jsou často vzhledem ke sníženým možnostem nuceni pracovat za minimální mzdu, což může vést ke snížení vlastní sebehodnoty. Neznalost systému péče – Přistěhovalci často trpí neznalostí systému péče v sociálním a zdravotním sektoru hostitelské země. Odborná pomoc může být blokována také finanční situací rodiny, chybějícím pojištěním jejích členů apod. Rodinná struktura – Psychosociální zatížení imigrantských rodin zvyšuje tendence k rozvolnění tradiční rodinné struktury v hostitelské zemi. Ztráta rodinného zázemí může vést k singularizaci žití jedince a může být vlivným rizikovým faktorem pro zdravotní problémy obecně, včetně výskytu zvýšené zranitelnosti těchto osob k návykových látkám. Migrace jako trauma – Ztráta domova, prostředí, na které jsme navyklí, kulturní jistoty jsou hodnoty, o které jedinec migrací přichází. Také důvody k opuštění vlastní země jsou u řady imigrantů dramatické a traumatizující a tyto prožité zkušenosti jsou komplikovány v nové zemi dalšími nejistotami a strachem z budoucnosti. To vše může podporovat nahlížení cizí kultury jako těžce pochopitelné či ohrožující. Snadná dostupnost alkoholu a jiných drog v evropských zemích

V českém prostředí byl na zjištění informací a problémů, s nimiž se u nás setkávají specificky neregulérní migranti, zaměřen průzkum Organizace pro pomoc uprchlíkům a Poradny pro uprchlíky. Mezi největší problémy migrantů patřila nezaměstnanost, 70% dotázaných nebyla v průběhu neoprávněného pobytu v České republice zdravotně pojištěna. Z těch, kteří pracovali, naprostá většina pracovala nelegálně, a to i v době legálního pobytu, v době neregulérního pobytu pak nelegálně pracovali všichni pracující (Rozumková, Burdová-Hradečná, 2008). Dle Pavlíkové (2008) pak migrace zásadním způsobem ovlivňuje život jedinců, kteří se k ní rozhodnou. „U migrantů dochází k oslabení rodinných a přátelských vazeb a ke ztrátě většiny dalších sociálních kontaktů“ (s. 28). Po příchodu do neznámého a jiného prostředí se často migranti dostávají do marginalizovaného postavení. Zpravidla přichází do hostitelské země s minimální znalostí nového prostředí, jazyka a téměř žádnými kontakty, což jim přináší v každodenním životě problémy, které často neumí řešit (Pavlíková, 2008; Nepustil, Zajdáková, 2008). 1.2. Užívání drog u některých skupin minoritních obyvatel Jeden ze zajímavých výzkumů na toto téma byl proveden v Belgii a byl zaměřen na íránské imigranty žijící v Belgii a jejich užívání opia. Dlouhá tradice užívání opia v Iránu má stále velký dopad na současný pohled mladých Iráčanů. Považují drogu za přírodní produkt a za prostředek, který umožní starým lidem déle žít. Při rozhovorech s Iráčany žijícími v Belgii se výzkumná pracovnice zabývala otázkou, proč užívají návykové látky. Většina odpovědí by se dala shrnout pod pojem sebe-medikace. Uváděli nervozitu, myšlenky o budoucnosti či minulosti, snahu zbavit se jakýchkoliv myšlenek, možnost učinit je svobodné, možnost zapomenout na problémy, utéci od problémů, dále samotu, stres, nudu, potíže se spánkem, či deprese. Užívání opia mezi Iráčany je u nich zpravidla asociováno s jejich nepříznivou situací v Belgii. Řada z nich zjišťuje, že jejich očekávání se nenaplnila, nezískali povolení k pobytu či zažívají v Belgii diskriminaci. V takové situaci se často dostavuje stesk po domovině a nostalgie. Selektivně se pak mohou soustřeďovat pouze na to dobré ze své země, interpretovat pozitivní prvky své kultury, kterou vnímají jako vřelou a pečující v kontrastu s kulturou Belgie. Mohou tedy snadno upadnout do snahy vytvořit si imaginární domov v Belgii, k čemuž jim látky jako opium, obzvláště jsou – li užívány ve společnosti ostatních Iráčanů, 105

mohou pomoci. Nebo může být užívání opia viděno a provozováno jako zachování si své vlastní kultury a tradice v nových podmínkách, a to obzvláště v situaci, kdy se nedaří se včlenit do kultury hostující země. Opium je také pro Irácké muže součástí a základem sociálních kontaktů (Muys, 2008). Obecně lze říci, že z hlediska užívání návykových látek je situace s imigranty a uprchlíky často komplikována ještě tím, že je-li jejich pobyt nelegální, tak nemají přístup ke zdravotní péči, jsou zákonem nechráněni, nemají žádná práva a jsou tedy snadno zneužitelní a zranitelní (SEARCH, 2002; SEARCH II, 2004). 1.3. Dosažitelnost pomoci pro minoritní skupiny obyvatel při problémech s drogami Z výzkumů uvedených ve zprávě Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA – Belgium, 2008) o Belgii plyne, že uživatelé drog z etnických minorit zažívají více obtíží při kontaktu s léčebnými a pomáhajícími institucemi v oblasti drog. Dále také tvrdí, že zranitelnost těchto skupin k drogám je větší z těchto důvodů – vyšší nezaměstnanost, nižší jazykové dovednosti, menší vzdělávací možnosti, intergenerační konflikty, vysoký vrstevnický tlak a akulturační obtíže. Výzkum, který zde byl na toto téma uskutečněn, se zaměřil na využívání existujících služeb při problémech s drogami minoritními skupinami obyvatel. Výsledkem zkoumání bylo, že hlavním faktorem ovlivňujícím užívání drog jedincem a způsoby léčby závislosti jsou především individuální charakteristiky jedince. Tento závěr vyvozují především z toho, že etnické minority jsou vždy velmi heterogenními skupinami, a proto je velmi těžké je definovat, jak upozorňovali již autoři dříve (Šotolová, 2008; Moravec, 2006; SEARCH, 2002; SEARCH II, 2004; Nepustil, Zajdáková, 2008). Přesto však bylo zjištěno, že osoby pocházející z minority jsou při srovnání s majoritními obyvateli klienty léčby mnohem méně často (tvoří maximálně 10- 20% všech klientů). Z hlediska srovnání druhů služeb, osoby z minoritních skupin obyvatel v Belgii upřednostňují ambulantní zařízení, oproti pobytovým zařízením s psychiatrickou péčí (EMCDDA – Belgium, 2008). V českém prostředí byl občanským sdružením Podané ruce a sdruženími MARISA a Masarykovou Univerzitou v Brně realizován průzkum, který se zaměřil na problémové užívání nelegálních drog mezi skupinami migrantů v Brně a okolí. Z hlediska přístupu ke službám v oblasti péče o uživatele drog byl u těchto osob zjištěn ztížený přístup. Tyto osoby dle průzkumu musí čelit bariérám v oblasti jazykových odlišností, v oblasti kulturních rozdílů, odlišném právním postavení a nedostatečné informovanosti (Nepustil, Zadáková, 2008).

2. Výzkumné šetření mezi českými a belgickými odborníky pracujícími v oblasti primární prevence 2.1. Popis výběrového souboru Zkoumaný soubor tvořily 2 skupiny odborníků, tou první byli odborníci pracující v oblasti prevence užívání drog v Belgii. Jejich počet byl 14. Druhou skupinu tvořili odborníci z oblasti primární prevence rizikového chování v České republice, jejich počet byl 15. Sběr dat probíhal v roce 2009 a na počátku roku 2010. 2.2. Způsob zpracování dat Otázky výzkumu jsem zpracovávala dvojím způsobem, kvalitativně i kvantitativně. Kvalitativně jsem zpracovávala ty otázky, kde jsem se pokoušela vydefinovat určité oblasti z primární prevence. Za pomoci sebraných informací těchto otázek z dotazníku jsem vytvořila 106

určité kategorie, které jsem dále popsala. Zbylé empirické údaje svou povahou vyžadovaly kvantitativní přístup. Přičemž i při tomto způsobu zpracování dat jsem se u některých otázek nevyhnula doplnění těchto kvantitativně hodnocených informací, také o určité další specifikace, vysvětlení a objasnění. 2.3. Vybraná témata výzkumného šetření vztahující se k primární prevenci pro minoritní skupiny obyvatel 2.3.1. Nutnost odlišení prevence pro děti z minorit od prevence pro děti z majority Zde se zabýváme problémem, zda by prevence pro děti z minoritních skupin obyvatel měla být odlišná od prevence u dětí z majoritní skupiny. Belgičtí odborníci Souhlas se specifickou primární prevencí pro minoritní skupiny dětí vyjádřilo 43% respondentů. Důvody pro vytvoření specifické prevence pro minority jmenovali tyto: - skupiny se od sebe odlišují - je nutné zachovat kulturní specifičnost - skupina minoritních dětí se potýká s jinými problémy, než děti majoritní - ve skupinách jsou jiné hodnoty, normy, jazyk a jiný sociokulturní background Nesouhlas se specifickou primární prevencí pro minoritní skupiny dětí vyjádřilo 57% respondentů. Argumenty podporující tento postoj byly následující: -

pokud zajistíme kulturní relevantnost programu, není mezi skupinami zásadnější odlišnost programy je nutné kulturně modifikovat, zajistit kulturní relevantnost

Čeští odborníci U českých odborníků se objevila u 13% nutnost specifické prevence pro minoritní skupiny obyvatel, a to z důvodu odlišných kulturních specifik jiných kulturních skupin. Zbylí respondenti (87%) se specifickou prevenci pro minoritní skupiny obyvatel nesouhlasili. Podpořili svůj názor těmito argumenty: -

zohledníme-li kulturní specifika, není problém nepoukazujeme na odlišnost děti neselektujeme k běžnému programu lze pak v případě potřeby přidat něco pro děti z minorit 2.3.2. Prevence určená pro děti z minorit

V této otázce jsem se pokoušela dostat k návrhům primární prevence určené pro minoritní skupiny obyvatel. Belgičtí odborníci Při dotazování se na možnou podobu prevence pro minoritní skupiny obyvatel jsem odpovědi belgických respondentů rozdělila na tyto kategorie: -

-

Kulturní specifičnost – Tato kategorie obsahovala témata vztahující se k nutnosti, aby prevence pro minority byla kulturně specifická, tedy aby obsah byl kulturně relevantní. Přístup realizátora prevence by měl být osobní a založený na znalosti kultury. Jazykové aspekty – Jazykové aspekty se vztahovaly k odlišnosti jazyka a k nutnosti jazykové srozumitelnosti. 107

-

Sledování rodinných vazeb – Při realizaci prevence se navrhuje zapojit do ní rodiče dětí. Neodlišování se od majority – V této skupině se vyskytovala řada kódů, které zdůrazňovaly nutnost stejné prevence pro majoritu i pro minoritu, nutnost nevydělovat tyto osoby ještě dále z majority, nezvyšovat tím jejich stigmatizaci a také zde byla vyslovena poznámka, že tyto osoby žijí v majoritě, měly by tedy o ní mít také určitou znalost.

Čeští odborníci U odborníků českých jsem po rozboru odpovědí vyčlenila tři kategorie vztahující se k programům prevence pro minority: -

-

Sociokulturní specifičnost - V této kategorii byly zahrnuty kódy zdůrazňující nutnost znalosti kultury, zohlednění specifik minority v daném programu, přizpůsobení programu zvláštnostem minority, nutnost aby program obsahoval kulturní obsahy dané kultury a aby daná kultura a její odlišnosti byly v programu dostatečně respektovány. Jazykové aspekty – Zdůrazněna byla nutnost srozumitelnosti při intervenci, případně pak nutnost jazykové odlišnosti programu prevence určeného pro minoritu. Život v majoritě – Poslední kategorie se vztahuje k tomu, že minority žijí v majoritě, proto by jim majorita měla být dobře představena, obyvatelé z minoritních skupin by měly znát zvyky majority, měli by se do ní zapojovat. Dále bychom měli předcházet nálepkování tím, že je nebudeme z majority vyčleňovat. Posledním kódem byla informace, že programy prevence by mohly umožnit vzájemné obohacování majority a minority. 2.3.3. Jazyk v programu prevence

V tomto bodě jsem se zajímala, jaký jazyk pracovníci preferují pro prevenci pro minoritní skupiny obyvatel. Belgičtí odborníci Ve volbě preferovaného jazyka, v němž by se prevence měla odehrávat, volila takřka polovina belgických respondentů (43%) oba jazyky. Jazyk minoritní skupiny preferovalo 36% respondentů, jazyk majority 14% respondentů. Tito respondenti zde zdůrazňovali nutnost, aby děti měly alespoň základní porozumění jazyku majority. Jeden respondent neměl názor, který jazyk je vhodnější. Čeští odborníci Čeští respondenti volili v 47% jazyk majority. Dotazovaní odborníci zmiňovali možnost, že pokud není splněna podmínka porozumění, lze přizvat tlumočníka nebo použít také jazyk minority. Jazyk minority volilo 26,5% respondentů, a to z důvodu nutnosti absolutního a dobrého porozumění. Stejné množství respondentů by volilo možnost obou jazyků. 2.3.4. Oddělení dětí z majority a minority při realizace prevence Tato otázka se vztahovala k možnosti organizovat prevenci odděleně pro děti z majority a děti z minorit. Belgičtí odborníci U belgických respondentů se názory na možnost oddělování dětí z majority od dětí z minorit při realizaci preventivních opatření různily. 64% respondentů se vyjádřilo pro možnost neoddělovat děti z minoritní skupiny od dětí z majorit, a to proto, že děti žijí spolu (jeden z respondentů přidal návrh, že v případě nutnosti lze dětem z minorit přidat nějaké 108

lekce zvlášť). 14,5% respondentů navrhovalo děti oddělovat, stejné množství respondentů navrhovalo, aby děti byly na část prevence spolu, na část odděleně. Jeden respondent nevěděl. Čeští odborníci Čeští odborníci se shodovali v názoru, že by děti z minorit při prevenci neměly být odděleny od dětí z majorit. Tento názor vyslovilo celých 100% respondentů. Důvodem zde byla možnost vzájemného působení, obohacování, snaha vyhnout se nálepkování. Jeden z návrhů zmiňoval možnost v případě nutnosti následně vytvořit nějakou podpůrnou skupinu pro děti z minorit. 2.3.5. Poskytovatel prevence pro děti z minorit a jeho příslušnost k majoritě či minoritě Otázky z této oblasti měly zkoumat, kdo by dle dotazovaných odborníků byl nejvhodnější osobou, která by u těchto dětí měla preventivní program realizovat. Belgičtí odborníci V odpovědích belgických odborníků, kdo by měl prevenci poskytovat, se vyskytovalo nejvíce názorů (64% respondentů) prosazující jako realizátora prevence člověka z majority. Nutnou podmínkou by pak zde mělo být, aby šlo o osobu, která bude znát kulturu a alespoň základy jazyka skupiny, a dále by mělo jít o osobu, která bude důvěryhodná. 22% respondentů by za vhodnějšího realizátora považovalo osobu z minority, 14% respondentů by upřednostnilo, kdyby prevence byla realizována oběma osobami, tedy osobou z majority i minority. Čeští odborníci Ze skupiny českých odborníků se 46,5% respondentů vyjádřilo pro preferenci osoby z majority, protože pokud bychom doporučili osobu pouze z minority, šlo by o inkluzi. Tato osoba z majority by dle nich měla znát hodnoty a normy skupiny. Stejné množství respondentů preferovalo obě osoby, tedy osobu z majority i minority, přičemž v případě nouze, kdyby toto možné nebylo, upřednostňují člena majority, oba příslušníci však dle nich mohou být užiteční a vzájemně se obohacovat. Jeden respondent preferoval osobu z minority jako vhodného realizátora prevence pro děti z minoritních skupin obyvatel. 2.4. Závěrečné shrnutí empirických zjištění V následující kapitole se pokusím o integraci jednotlivých zjištění v kontextu identifikace možných proměnných v primární prevenci určené pro minoritní skupiny obyvatel. Další perspektivou závěrečné integrace bude perspektiva možného odlišného či shodného pohledu belgických a českých odborníků na tyto otázky. Představy pracovníků v prevenci o způsobu realizace prevence pro děti z minorit, ukázaly tyto základní koncepty, jimiž by se prevence měla řídit: -

měla by být kulturně relevantní měla by brát v potaz jazykové aspekty měla by odkazovat k majoritě (v ní minorita žije, není žádoucí minoritu dále vydělovat)

Na těchto konceptech se shodly obě skupiny respondentů, přičemž belgičtí respondenti dále zmínili zapojení rodičů do této prevence. Z celkových výsledků a doplňujících komentářů se zdá, že v názorech pracovníků v prevenci se neobjevuje nějaká vize zcela odlišné prevence pro děti z minorit, obě skupiny se snaží ji přiblížit prevenci pro děti 109

z majorit. Odlišnými prvky by mělo být přidání kulturních obsahů a důležité je zajištění srozumitelnosti sdělovaného a jeho porozumění. Vymezení těchto kulturně relevantních aktivit by mělo být předmětem dalšího výzkumu. Jazykové porozumění se odráželo také v další zkoumané oblasti, která se zabývala doporučeným jazykem pro realizaci primární prevence pro děti z minorit. Čeští respondenti prosazovali v souladu s výše uvedeným bodem jazyk majority, belgičtí respondenti se přikláněli k vedení preventivní intervence oběma jazyky, nebo k jazyku minority. Další otázkou je vhodnost oddělení dětí z majority a minorit při realizaci prevence. Čeští respondenti opět velmi shodně volili možnost děti neoddělovat, u belgických respondentů tato možnost také převládala, avšak objevily se i názory podporující dělení dětí nebo spíše dělení dětí pouze na určité úseky preventivních opatření. Tendence neoddělovat děti je v souladu s doporučeními projektu SEARCH (2002) a SEARCH II (2004), který upozorňuje na případnou další možnou stigmatizaci dětí v případě jejich oddělování. V oblasti zkoumání, zda je vhodné, aby se prevence pro děti z minorit odlišovala od prevence pro děti z majority, se mi dostalo převažující odpovědi, že nikoliv. Avšak část respondentů volila možnost ano. Tato skupina byla větší u respondentů z Belgie než u respondentů z Čech, kde byl tento názor zastoupen ojediněle. Prevenci dětem z minoritních skupin obyvatel by měl poskytovat ideálně jedinec, odborník z majority, podle nadpoloviční většiny respondentů z Belgie a podle takřka poloviny respondentů z Čech, kteří stejně často prosazovali také přítomnost osoby z minority i z majority. Tento názor se vyskytl také u belgických respondentů, avšak ve výrazně menší míře. Ve srovnání belgických a českých respondentů se zdá, že Belgičané byli méně ochotni zaujmout nějaké jednotné stanovisko, podrobit svůj názor generalizaci a uvést konkrétní údaje při dotazech vyžadujících jistou generalizaci. Dal by se z toho možná usuzovat větší akcent na individuální vzorce jednotlivých programů dle individuálních potřeb cílové skupiny. V české skupině byli respondenti přístupnější generalizaci, i když i zde se objevila nesouhlasná stanoviska některých respondentů, kteří si nutnost generalizace uvědomovali a nepovažovali ji za šťastnou. Avšak i přes tento nesouhlasný názor se o generalizaci pokusili. Mezi belgickými respondenty se mi dále jevila jejich větší názorová roztříštěnost, naproti tomu čeští respondenti se v řadě otázek shodli na jediném vyjádření. Respondenti z Belgie také projevovali větší tendenci k preventivním programům zaměřeným speciálně na prevenci pro děti z minorit. Rozdíly bylo možné spatřovat především v položce zkoumající jazyk, kde se respondenti zasazovali o oba jazyky či pouze jazyk minority, a také ve vyjádření, zda je potřeba odlišit primární prevenci pro děti z minorit od prevence pro děti z majority. Ač zde převládal názor, že odlišení potřebné není, poměrně výrazná skupina respondentů jej naopak prosazovala. Vysvětlením této skutečnosti by mohla být větší zkušenost Belgie s minoritními skupinami obyvatel s velmi odlišnou kulturou, z nejrůznějších etnik a sociokulturních zázemí. Tento výzkum ukázal, jaké proměnné se ukazují v názorech a zkušenostech českých a belgických odborníků na téma primární prevence užívání návykových látek pro děti z minoritních skupin obyvatel. Tyto proměnné by bylo možné využít při výstavbě programů prevence pro děti z minorit. Použité zdroje: [1]

EMCDDA - European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (LAMKADDEM, B. (Eds.) 2008 National report (2007 data) to the EMCDDA by the

110

Reitox National Focal Point – „Belgium“ – New developments, Trends and In-depth information on Selected Issues. Brussels: EMCDDA, 2008. [2]

KOTINGA, A., EIJNDEN, R.J.J.M., BOSVELD, W., GARRETSEN, H.F.L. Religion, cultural and social cognitive correlates of alkohol use among Turks and Moroccans in The Netherlands. Addiction Research&Theory. Volume 14, Number 4, 2006. s. 423430. ISSN 1606-6359.

[3]

MORAVEC, Š. Negativní důsledky etnické definice sociálního vyloučení romských populací. In JAKOUBEK, M., HIRT, T. (Eds.) Romové v osidlech sociálního vyloučení. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, roč.1. s. 81 – 90. 414 s. ISBN 80-86898-76-8.

[4]

MUYS, M. Dissertation - Substance use among migrants: the case of Iranians in Belgium. Gent: University Gent, 2008. 179 s.

[5]

NEPUSTIL, P., ZAJDÁKOVÁ, S. Problémové užívání nelegálních drog mezi skupinami migrantů v Brně a okolí: Závěrečná zpráva z výzkumu. Brno: Malá akademie rozvoje, integrace a spolupráce (MARISA), Sdružení Podané ruce a Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti, 2007.

[6]

PAVLÍKOVÁ, E. Jak přežít neregulérní migraci – příklad ukrajinských pracovních migrantů. In POLANSKÁ, J., KADLECOVÁ, M. (Eds.) Neregulérní pobyt cizinců v ČR: Problémy a jejich řešení. Praha. Praha: Člověk v tísni, Multikulturní centrum Praha, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Poradna pro uprchlíky, 2008. s. 28 – 31. 116 s.

[7]

ROZUMKOVÁ, P., BURDOVÁ-HRADEČNÁ, P. Výsledky výzkumu mezi neregulérními migranty. In POLANSKÁ, J., KADLECOVÁ, M. (Eds.) Neregulérní pobyt cizinců v ČR: Problémy a jejich řešení. Praha: Člověk v tísni, Multikulturní centrum Praha, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Poradna pro uprchlíky, 2008. s. 55 – 60. 116 s.

[8]

SEARCH - Suchtpravention fur Fluchtlinge, Asylnewerber und Illegale Einwanderer – Ein Handbuch. Munster: Landschaftsverband Westfalen-Lippe, 2002. 130 s.

[9]

SEARCH II. Materialen zur Suchtpravention fur Fluchtlinge, Asylnewerber und Illegale Einwanderer. Munster: Landschaftsverband Westfalen-Lippe, 2004. 212 s.

[10] ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. Praha: Karolinum, 2008. 123 s. ISBN 978-80-2461524-0.

Kontaktní adresa: Mgr. Kateřina Šrahůlková, Ph.D. Ústav aplikovaných společenských věd Institut zdravotnických studií FHS UTB ve Zlíně Mostní 5139 760 01 Zlín Email: [email protected] tel.: 576 237 436 web: http://web.fhs.utb.cz

111

Název Vydavatel Odpovědný redaktor Do tisku Stran Náklad Vydání ISBN ISBN

Aktuální otázky sociální politiky 2010 - teorie a praxe (sborník) Univerzita Pardubice Ing. Filip Gyenes červenec 2010 112 65 první 978-80-7395-352-2 (online verze) 978-80-7395-299-0 (tištěná verze)