Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií
Suicidální jednání
Jan Rudolf
Bakalářská práce 2015
Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využil, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byl jsem seznámen s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně.
V Pardubicích dne:
Jan Rudolf
Touto cestou by rád poděkoval své vedoucí práce, Mgr. Jitce Rusové. Dis, za cenné podněty, rady a čas, který mi během tvorby práce věnovala. Dále bych rád poděkoval své rodině za podporu během studia a všem respondentům, kteří byli ochotni podílet se na tvorbě této práce.
Anotace Bakalářská práce je věnována tématu "Suicidální jednání". Práce je rozdělena na výzkumnou a teoretickou část. V teoretické části je popsána teorie sebevražedného jednání a detailně rozebrané tři nejčastější způsoby sebevraždy - zastřelení, oběšení a lékové intoxikace. Práce je také věnována první pomoci při sebevražedném pokusu. Výzkumná část byla zaměřena na zjištění názorů a postojů mladých lidí (18 – 26 let) vůči sebevraždě a ochotu a schopnosti těchto lidí poskytnout první pomoc.
Klíčová slova sebevražda, oběšení, zastřelení, léková intoxikace
Title Suicidal behavior This bachelor thesis deals with the topic of „Suicidal behavior“. Thesis is divided into theoretical and research part. The theoretical part describes suicidal behavior theory and analyses three most common ways of committing suicide – gun shot, hanging and drug intoxication in thorough detail. Thesis also discusses first aid during a suicide attempt. Research part focused on gathering opinions and mindsets of young people (aged 18 – 26 years) towards suicide and their willingness and ability to provide first aid during a suicide attempt.
Keywords suicide, hanging, gun shot, drug intoxication
Obsah Anotace ................................................................................................ Chyba! Záložka není definována. Klíčová slova ......................................................................................... Chyba! Záložka není definována. Title ...................................................................................................... Chyba! Záložka není definována. Keywords .............................................................................................. Chyba! Záložka není definována. 1.
2.
Cíle ..................................................................................................................................................11 1.1.
Cíle pro teoretickou část ........................................................................................................11
1.2.
Cíle pro výzkumnou část ........................................................................................................11
Teoretická část ...............................................................................................................................12 2.1.
Definice a vymezení pojmu sebevražda .................................................................................12
2.2.
Sebevražda z historického pohledu .......................................................................................12
2.3.
Teorie sebevražedného jednání .............................................................................................13
2.3.1.
Medicínský přístup .........................................................................................................13
2.3.2.
Sociologický přístup........................................................................................................14
2.3.3.
Psychologický přístup .....................................................................................................15
2.3.4.
Motivace sebevražedného jednání ................................................................................16
2.3.5.
Varianty sebevražedného jednání..................................................................................17
2.3.6.
Věkový faktor .................................................................................................................18
2.3.7.
Genderový faktor ...........................................................................................................19
2.3.8.
Varovné signály a diagnostika suicidálního ohrožení.....................................................20
2.4.
3.
Vybrané způsoby provedení sebevraždy ...............................................................................22
2.4.1.
Oběšení ..........................................................................................................................22
2.4.2.
Zastřelení ........................................................................................................................24
2.4.3.
Lékové intoxikace ...........................................................................................................27
Výzkumná část ...............................................................................................................................30 3.1.
Výzkumné otázky ...................................................................................................................30
3.2.
Metodika výzkumu .................................................................................................................31
3.2.1.
Dotazník .........................................................................................................................31
3.2.2.
Výzkumný soubor ...........................................................................................................31
3.2.3.
Výzkum ...........................................................................................................................31
3.2.4.
Technika sběru dat .........................................................................................................31
3.2.5.
Vyhodnocení získaných dat ............................................................................................32
7
3.3.
Výsledky výzkumu ..................................................................................................................33
3.4.
Diskuze ...................................................................................................................................59
3.4.1. Co si respondenti myslí o sebevražedném jednání v závislosti na pohlaví, věku a oboru vzdělání? 59 3.4.2.
Budou respondenti ochotni poskytnout první pomoc? .................................................60
3.4.3.
Budou respondenti schopni poskytnout efektivní první pomoc? ..................................61
3.4.4.
Probíhající pokus oběšení ..............................................................................................61
3.4.5.
Proběhlý pokus oběšení .................................................................................................61
3.4.6.
Probíhající pokus zastřelením ........................................................................................62
3.4.7.
Proběhlý pokus zastřelení ..............................................................................................62
3.4.8.
Probíhající pokus lékovou otravou .................................................................................63
3.4.9. Najdou se velké rozdíly v názorech na manuály k sebevraždě u zdravotníků a nezdravotníků?...............................................................................................................................64 3.4.10.
Jakými způsoby by respondenti páchali sebevraždu?....................................................65
4.
Závěr...............................................................................................................................................67
5.
Použitá literatura............................................................................................................................69
6.
Seznam obrázků .............................................................................................................................72
7.
Přílohy ............................................................................................................................................73 7.1.
Příloha A .................................................................................................................................74
Příloha B .............................................................................................................................................80
8
ÚVOD Se suicidálním jednáním se setkáváme často i v dnešním, moderním světě. V dlouhodobém hledisku se úhrn sebevražd snižuje, stále se však jedná o závažný společenský problém. V období let 2006–2010 spáchalo sebevraždu o 1 685 osob více, než jich zemřelo při dopravních nehodách. (Český statistický úřad, 2011) Bohužel, i v dnešní době se jedná o téma, na které se vede poměrně málo diskuzí a které je společensky tabuizované. Postoj společnosti k sebevrahům není zdaleka ucelený. Někteří sebevraždu považují za zbabělý útěk od problému, jiní za čin zoufalého člověka. Spíše je zdůrazněna beznaděj sebevraha, což u mnohých vzbuzuje soucit. Sebevražda je způsob ukončení života, který prostupuje historií i všemi společenskými vrstvami. Postihuje všechny věkové kategorie. Jedinou výjimku tvoří věk od 0-16 let. V tomto věku páchá sebevraždu jen velmi málo sebevrahů (řádově jednotky ročně). Nejvíce sebevražd zaznamenáváme mezi 40-60. rokem života (zhruba 40 % všech spáchaných sebevražd). Ve způsobech provedení se dají najít jisté preference. Především se jedná o rozdíly mezi pohlavími. Muži obvykle preferují "tvrdé" způsoby (zastřelení) ženy naproti tomu způsoby "měkké" (otrava). Ne vždy lze sebevraždu jasně prokázat. Zvláště to platí u intoxikací léky, pakliže byl pokus úspěšný a postižený nezanechal žádné signifikantní známky sebevraždy (dopis na rozloučenou, apod.), náhodná intoxikace se nedá vyloučit. (Český statistický úřad, 2011) Různé mechanismy provedení neovlivní pouze sebevraha (respektive jeho tělo) ale i okolí. Ne jen osoby blízké ale i náhodné svědky, či nálezce těla. V neposlední řadě působí sebevrah i na zdravotníky, kteří ho ošetřují, případně nakládají s jeho ostatky. Někdy sebevrah může vypadat jako spící (např. otrava CO), v takovém případě je ovlivnění okolí nižší. Když sebevrah zvolí jiný, brutálnější způsob, může výrazně ovlivnit velké množství osob. Zde jako příklad můžeme uvést skok pod dopravní prostředek. Téma "Suicidální jednání" jsem si vybral proto, že jsem se při praxi často setkával se sebevrahy. Tito se snažily páchat své pokusy nejrůznějšími, často i bizarními, způsoby. Nemohl jsem nezaznamenat různou účinnost zvolených metod. Chtěl jsem lépe porozumět mechanismům, které způsobují smrt a které "pouze" trvalé následky. Různé mechanismy souvisí i s poskytováním první pomoci. Zcela jiný přístup mohu volit u dvou zdánlivě stejných pokusů o oběšení. V jednom případně může dojít k podráždění nervu vagu, zatím co v druhém k dekapitaci. Na tom závisí i samotná možnost sebevraha zachránit. Nabízí se otázka, zda bychom měli vůbec sebevrahy zachraňovat? Či zda se mají podílet na financování své léčby, když pokus přižijí? Přežití je samozřejmě vázáno na poskytnutí první pomoci. Nutno podotknouti na poskytnutí správné první pomoci. Jsme vůbec ochotni a schopni takou pomoc poskytnout? Dalším fenoménem jsou návody, či manuály na sebevraždu. Zejména internet se hemží různými návody, postupy a doporučeními na provedení sebevraždy. Ne vždy se jedná o návody brané vážně, leckdy jsou z odborného hlediska úsměvné až komické. Protipólem jsou 9
návody detailně a odborně zpracované, u kterých lze předpokládat vysokou účinnost. Některé manuály ve mně vzbuzují podezření, že je psal člověk s odborným vzděláním, za účelem skutečně někomu pomoci se zabít. Upřímně se tomu moc nedivím, protože, i ve zdravotnických kruzích, jsem se setkal názory, které vznik kvalitního návodu podporují. Netřeba dodávat, že debata na toto téma vyvstane téměř při každém případu sebevraždy, která se nezdařila. Samozřejmě existuje celá řada dalších etických otázek na toto téma. Diskutované je například právo na smrt. Je skutečné či domnělé? Jisté je, že dle § 144 zákona č. 40/2009 Sb. je zakázáno jakkoliv napomáhat či nabádat někoho k sebevraždě. Proto u nás nelze legálně přistoupit k eutanázii ve formě asistované sebevraždy. Naproti tomu sebevrah samotný nemůže být za svůj čin potrestán a dokonce mu musí být poskytnuta první pomoc, dle § 150 trestního zákoníku. Povinnost poskytnout první pomoc platí zvláště pro zdravotníky a je ukotvena též v zákoně č. 372/2011 Sb., (Zákon o zdravotních službách) v § 49 Jaké jsou postoje k této problematice u mladých lidí (18-26 let) jsem se pokusil zjistit ve svém dotazníkovém šetření.
10
1. Cíle 1.1.
Cíle pro teoretickou část
Vypracovat ucelený přehled problematiky sebevražedného jednání. Popsat tři nejčastější způsoby provedení sebevraždy z hlediska mechanismu účinku, efektivity a první pomoci.
1.2.
Cíle pro výzkumnou část
Zjistit názory mladých lidí ve věku 18-26 let na sebevražedné jednání. Zjistit, zda jsou tito mladí lidé ochotni a schopni poskytnout první pomoc při sebevražedném pokusu. Zjistit, jakým způsobem by tito mladí lidé páchali sebevraždu.
11
2. Teoretická část 2.1.
Definice a vymezení pojmu sebevražda
Sebevraždu lze definovat jako násilné chování vůči vlastní osobě, které má za účel zničit vlastní život. Je výrazem hlubokého zoufalství člověka, který nenachází jiné východisko či řešení, než spáchat sebevraždu. V definici je kladen zásadní důraz na vlastní rozhodnutí takto konat. Rozum i emoce sebevraha mohou být aktuálně nestandardně reagující, ale nejsou patologicky změněny. Pokud by tomu tak bylo, bude se s největší pravděpodobností jednat o sebezabití. To je definováno jako zničení vlastního života bez úmyslu takto činit, případně postižený není schopen přiměřeně zhodnotit důsledky svého jednání. Na hranici sebevraždy a sebezabití stojí sebeobětování. To je aktem dobrovolným a svobodným. Postižený obětuje život v zájmu hodnoty, která má aktuálně vyšší hodnotu, něž jeho vlastí život. Účelem celého jednání je potvrzení významu hodnoty, upoutání pozornosti, či změna společenského postoje. Primární cíl není zemřít, ale dosáhnou jiného cíle. Typickým příkladem je čin Jana Palacha z roku 1969. (Viewegh, 1996) Někteří autoři označují za nejbolestivější část sebevraždy porozumění, co vedlo dotyčného k danému pokusu. Akt za sebou nechává spoustu nezodpovězených otázek, ale žádné odpovědi. Přesná odpověď může přijít pouze od postiženého a v případě dokonaného skutku se pravé důvody již nedozvíme. Samozřejmě se můžeme domýšlet, co vedlo sebevraha k tak drastickému řešení situace, můžeme se i opírat o statistické údaje, ale vždy se jedná pouze o domněnky, které nemusí být pravdivé. V případě přežití je jistá šance, že se jedinec pokusí svůj čin vysvětlit a odůvodnit. Tato šance je ovšem velmi malá, obvykle se sebevrah za svůj motiv stydí, případně jej ani sám neumí formulovat. Přesto se odborníci snaží neustále nalézt odpověď na otázku, kdo a proč se pokouší zabít. (Hillman, 1998)
2.2.
Sebevražda z historického pohledu
Postoje k sebevražednému jednání se v průběhu historie zásadně měnily, byly závislé na převažujícím, obecném názoru na život. Antická společnost nepovažovala sebevraždu za zavržení hodný čin. I zde ale z počátku nebyly názory zcela jednotné. Aristoteles považoval sebevrahy za zbabělce, kteří překračují zákon, a proto považoval za přirozené, aby na sebevrahovy ulpěla určitá pohana. Naproti tomu stoická škola otevřeně vyhlašovala právo člověka na ukončení vlastního života, přináší-li mu utrpení. Kvalita života byla považována za podstatnější, než jeho kvantita (délka). (Monestier, 2003) Ve starověku byla sebevražednost vysoká nejen v Řecku a Římě, ale i jiných kulturách. V Egyptě šlo o běžný, někdy i veřejně propagovaný čin. Sebevraždu spáchala např. královna Kleopatra. 12
Stejný stav věci platil i v okolních říších jako byly Indie a Čína. V Japonsku byla sebevražda dokonce pokládána za čin hodný obdivu a následování. Ten následně se ve středověku vyústil až v sebevražedný rituál harakiri. (Pečírka, 1979) .
Radikální změna názoru se objevila ve středověké Evropě. Tato změna nejpravděpodobněji souvisela s postupujícím vlivem křesťanství. Bible samotná ovšem nezaujímá k sebevraždě zcela jednoznačné stanovisko. Nepřímo ji odmítá ve starozákonním příběhu o Jobovi nabádáním k trpělivému snášení utrpení. Zcela odmítavé stanovisko zaujímá až sv. Augustin (4.stol.), který hodnotí suiciduum jako zločin. Stejný postoj zaujal i koncil v Arles (542 n.l.), který ustanovil sebevraždu za smrtelný hřích. Sebevrah byl tvrdě potrestán exkomunikací a zabavením majetku. Tento názor přetrval dlouhou dobu. Sebevraždu odsuzoval i Tomáš Akvinký (13. stol.), tvrdil, že pouze Bůh má právo rozhodovat o životě a smrti, člověk sám toto právo nemá. Křesťanství samotné nepůsobilo proti sebevraždám pouze pomocí sankcí ale i nepřímo, tím, že lidem dávalo smysl života a vytvářelo víru v rovnost alespoň před Bohem. (Monestier, 2003) Společenské postoje se zásadnějším způsobem změnili až na začátku 18. století. Jako příklad nám mohou sloužit francouzští osvícenci (A. Voltaire, J.J.Rousseau), kteří, i když s určitými výhradami, zastávali názor, že člověk má právo rozhodovat o vlastním životě. (Imhof, 2001) Novověk je typický spíše nejednoznačností postojů. Sankcionování takového chování ve formě právních předpisů však přetrvalo poměrně dlouho. Například v Rakousku byl platný zákon postihující sebevrahy platný až do roku 1850 a v Anglii až do roku 1961. (Barring, 2008)
Teorie sebevražedného jednání
2.3.
Sebevraždy bývají obvykle posuzovány z několika hledisek. Medicínského, sociologického a psychologického.
2.3.1. Medicínský přístup Medicínský případně psychiatrický přístup je zaměřen převážně na hledání patologických příčin. Duševní nemoci jako takové jsou příčinou pouze části sebevražd, ovšem jejich výskyt zásadním způsobem zvyšuje riziko sebevražedného jednání.(Křesadlo, 2001) 2.3.1.1.
Duševní onemocnění
Nemocní v depresivní fázi nemoci mívají často myšlenky na smrt, suicidální představy a často se i o sebevraždu pokusí. Zvýšené riziko také existuje i u schizofreniků. V prvním 13
roce onemocnění se o sebevraždu až 10% pacientů. Riziko navíc posilují deprese, pocit opuštěnosti, zavržení rodinou, atd. (Praško, 2015) 2.3.1.2.
Důsledek abúzu omamné látky
Alkohol ve vztahu k sebevraždě považován za výrazný rizikový faktor. Je třeba brát v potaz i potenciální sumáž zátěže. Obvykle se jedná o partnerské problémy, finanční potíže a nezaměstnanost. Obdobný stav může nastat i při užívání drog. Zde se k již zmiňovaným problémům přidává i kriminalita. Při přístupu k postiženému je třeba uvážit, který z faktorů byl primární a následně přístup korigovat. (Iversen, 2006)
2.3.1.3.
Porucha osobního vývoje
Nevyrovnaný osobnostní vývoj zvyšuje tendenci k abnormálnímu chování, obvykle v souvislosti s neuspokojivým způsobem života. Dědičná zátěž ve smyslu sklonu k sebevražednosti nesouvisející s duševní chorobou nebyla potvrzena. (Srp, 1969) Sebevražedné jednání může mít i mnoho jiných příčin. Do určité míry může souviset s těžkým somatickým onemocněním, které ohrožuje nebo znehodnocuje život člověka. Zvýšená četnost sebevražd byla zaznamenána i u pacientů trpících AIDS, kde se k letální prognóze přidává i výrazný společenský stigmatizmus. (Angus, 2001)
2.3.2. Sociologický přístup Sociologický přístup je zaměřen na vymezení sociálních faktorů, které zvyšují riziko suicidálního jednání. 2.3.2.1.
Neuspokojivé vztahy
Stavy jako osamělost, absence spolehlivého vztahu a sociální podpory významně zvyšují riziko sebevraždy. Ohroženi jsou lidé, kteří ztratili životního partnera (jakýmkoliv způsobem), ale i lidé, kteří mají rodinné vztahy zachované, ale konfliktní či problematické. V hodnocení situace můžeme pozorovat rozdíly mezi ženami, ty si na osamělost více stěžují a muži, kteří samotě více podléhají. I zde je třeba si uvědomit primární příčinu. Jedinec může být problematickou osobností do té míry, že ho rodina opustí a sebevražda je projevem jeho osobnostní odchylky. Naproti tomu jedinec bez odchylky může podlehnout tlaku okolností. základní potřebu jistoty a bezpečí, pokud neslouží jako zdroj základních hodnot. To platí již od dětství a riziko se ještě stupňuje při násilí v rodině a absenci jednoho z rodičů. Negativně působí i suicidální pokus, který dítě může brát jako model chování.
14
2.3.2.2.
Ztráta vazeb a sociální otřesy
Dalším rizikovým faktorem je migrace a s ní spojená ztráta dřívějších sociálních vazeb a případné vyčlenění z nové společnosti. Riziko také zvyšuje emigrace, jež představuje ještě radikálnější vytržení ze známého sociálního prostředí. Méně závažné faktory souvisí se sociální zátěží. Jako příklad lze uvést ztrátu zaměstnání či společenského postavení. Působení těchto faktorů je důležité pouze pokud ohrožuje subjektivně důležité hodnoty jedince. Obecně platí, že důsledky společenských vlivů jsou pouze tak závažné, nakolik jsou významné individuálně. (Masaryk, 2002; Keller, 2006) 2.3.2.3.
Ekonomické faktory
Hospodářské krize a nezaměstnanost vždy zvyšovaly četnost sebevražd. Negativně působí ztráta životní perspektivy, nedostatek optimismu a víry v budoucnost, selhání celoživotních cílů a představ. Za těchto okolností jde o komplexní deprivaci v oblasti potřeby jistoty a bezpečí. Sebevrah nevidí naději na zlepšení stavu. Nezaměstnanost, ztráta profesního statutu a ekonomické potíže zvyšují riziko sebevražd. Tento fakt platí ve větší míře u mužů než u žen. I zde je třeba uvažovat obousměrně a důsledně hledat důvod daného pokusu. (Matušková, 2014)
2.3.3. Psychologický přístup Psychologické teorie nachází vysvětlení sebevražedných tendencí pomocí psychických faktorů. Subjektivně významná zátěž (například ztráta důležité hodnoty) vede k obvykle přechodné ztrátě smyslu života. V krajních případech vede až k zásadnímu oslabení pudu sebezáchovy, které vyústí až v sebevražedné jednání. Pakliže suicidálním pokusem reaguje člověk, který byl před činem duševně zdraví, můžeme hovořit o závažné posttraumatické stresové poruše. V případě, že je stresor dostatečně silný, může taková porucha vzniknou i u dosud vyrovnaného a odolného jedince. (Křesadlo, 2001) Přestože většina sebevražd není přímím projevem duševní choroby, dochází v souvislosti s autodestruktivním jednáním často k akutním výkyvům psychických reakcí mimo oblast normy. Tato situace musí nastat, má-li být člověk schopen potlačit pud sebezáchovy. (Vágnerová, 2004) 2.3.3.1.
Historický vývoj psychologického přístupu
Nejzásadněji ovlivnil psychologické pojetí sebevraždy S. Freud svou teorií o působení pudu smrti na lidském jednání. Pud smrti stojí proti pudu života. Za určitých okolností může převládnout a vést k sebevražednému jednání. Freud se však nedomnívá, že by šlo o primární úmysl zabít sama sebe, ale o přenos agrese. Dotyčný člověk chtěl původně zabít někoho 15
jiného, ale ztotožněním s daným objektem agrese se jím stal sám. Freudův výklad tedy obsahuje pouze jednu z mnoha možných variant. Teorii dále rozvíjí K. Manninger. Připouští existenci více motivů k sebevraždě odvozených ze tří základních skupin: přání zabíjet, přání být zabit a přání zemřít. Klinická psychologie 60. a 70. let 19. století se pokoušela nalézt osobnostní profil člověka se sklony k sebevraždě, aby mohla včas preventivně zasáhnout. Hledání takových vlastností je přinejmenším velice nesnadné. Jednak je možné testovat pouze ty, kteří svůj pokus přežili, a to nemusí být zcela reprezentativní. Dále pak může být jejich posuzování změněno právě na základě přežitého pokusu. Nakonec vyšlo najevo, že žádný profil osobnosti sebevraha neexistuje. Shrnutím výsledků různých studií se podařilo alespoň zobecnit dispozice k sebevražednému jednání. V prvním případě se jedná o tzv. kognitivní styl. Obvyklý způsob uvažování a řešení problémů nefunguje a člověk začíná uvažovat o sebevraždě, hodnotí svou situaci a zkoumá možná řešení. Suicidální jedinci bývají v řešení problémů rigidní a málo flexibilní. Sebevražda je v tomto případě výsledkem rigidity uvažování. (Monestier, 2003) V druhém případě bývá postiženo emoční prožívání. Charakteristicky je daný postižený depresivní a zoufalí. Obvyklé jsou pocity viny, sociální izolace a nepřátelství z okolí. Nejvýznamnější emocí z hlediska sebevražednosti je pocit beznaděje a alternativa sebevraždy se stává součást sebepojetí. (Vágnerová, 2004)
2.3.4. Motivace sebevražedného jednání Tendence k suicidální aktivitě bývá z pravidla po určitou dobu rozvíjena. Tento proces mívá několik fází. První fází je stav, kdy je člověk pod vlivem zátěží a uvažuje o jejich řešení. Jednou z možností se jeví i sebevražda ale zatím pouze na symbolické úrovni. Není výjimkou, že v této fázi mnohým lidem nedělá potíže o sebevraždě mluvit. V další fázi se sebevražda jako taková se jeví jako schůdné východisko. Člověk ji akceptuje a začíná uvažovat o způsobu provedení. Obyčejně bývá impulzem pro vstup do další fáze poslední vzniklý problém. Třetí a poslední fáze je samotné uskutečnění úmyslu, tedy samotné sebevražedné jednání. Bezprostřední motiv vedoucí k samotné sebevraždě se může jevit jako matoucí, nejasný, nesmyslný nebo malicherný. Obyčejně sebevražedné jednání vyvolá poslední vzniklý problém, který se stává onou příslovečnou poslední kapkou. Různé zátěže (tj. motivace) se střádají v průběhu celého života a ve svém důsledku ovlivňují riziko sebevražedného jednání. Poslední problém poté funguje jako spouštěč. Jindy je jedinec zasažen náhlým a subjektivně závažným problémem, který není schopen zvládnout. Situace se mu jeví jako neřešitelná, a tak reaguje sebevraždou. Mnohdy se tento fenomén vyskytuje u lidí, kteří dříve žádné zásadní problémy neměli. Chybí jim tudíž zkušenost, jejich copingové schopnosti jsou nízké. Neměli šanci se naučit vyrovnávat se 16
zátěžemi, z důvodu prostého nedostatku příležitostí. Je třeba podotknout, že tento případ pouze okrajový a méně častý. Z obecného pohledu je možné říci, že jakákoliv subjektivně významná zátěž zvyšuje riziko sebevražedného jednání. (Nakonečný, 1996) Dalším možným aspektem, který je třeba uvážit je úmysl skutečně zemřít. Ten se projeví i ve volbě prostředků jak takového cíle dosáhnout. V zásadě rozlišujeme dvě možné varianty. Sebevražda jako cíl. Cílem postiženého je vlastní akt sebezničení. Život je pro něj y nějakého důvodu nesnesitelný a této zátěže se chce zbavit. Může k tomu být různé důvody jako jsou útěk před něčím ( zdlouhavým umíráním, hanbou,…), nebo se snaží něco získat (věčné spasení,…). Podstatné je, že člověk chce zemřít. Sebevražedné jednání jako prostředek. Člověk fakticky zemřít nechce, pouze využívá sebevraždu jako prostředek k manipulaci s jinými lidmi. Obyčejně je chce potrestat, zahanbit, či se pomstít. (Čermák, 2009)
2.3.5. Varianty sebevražedného jednání V praxi lze rozlišovat tři základní alternativy sebevražedného jednání. Jsou to sebevraždy bilanční impulzivní a skupinové. 2.3.5.1.
bilanční sebevraždy
Jsou výsledkem dlouhodobého působení subjektivně závažných motivů, plynoucích převážně z rozumové úvahy. Dotyčný si skutečně přeje zemřít a prostředky k dosažení svého cíle si pečlivě promyslí a připraví. U tohoto typu sebevražd se setkáváme s nejvyšším procentem úspěšnosti. Jako příklad můžeme uvést člověka trpícího nevyléčitelnou chorobou, starého a osamoceného. Od života již nic pozitivního neočekává a volí sebevraždu, protože jeho život již nemá smysl. 2.3.5.2.
Impulzivní sebevraždy
Jsou stimulovány afektivně, náhlým rozhodnutím. Obyčejně chybí vážný úmysl zemřít. Člověk jedná z okamžitého impulzu, neuvažuje o prostředcích a volí jakýkoli dosažitelný. Stejně tak příčiny jeho jednání bývají odlišné. Často lze takový pokus interpretovat jako tzv. volání o pomoc, jako krajní prostředek k dosažení osobně důležitého cíle. Motivem jsou např. problémy v mezilidských vztazích, jejichž řešení by mohl ovlivnit jiný člověk. V případě intrapersonální zátěže by takové volání postrádalo smysl. Můžeme sem také zařadit i předstíraný úmysl se zabít za účelem citového vydírání. Apel nemusí být obrácen pouze na jednotlivce či definovanou skupinu lidi ale i na celou společnost. Jedná se o
17
projev emotivně ovlivněné úvahy sebevraha nechat o sobě rozhodnout "osud". Takový člověk se sice chová autodestruktivně, ale jeho postoj k sebezničení se přinejmenším ambivalentní. 2.3.5.3.
Skupinové sebevraždy
Představují specifickou variantu, kdy se o sebezničení pokouší více lidí najednou. Je důležité odlišit jedince, který je iniciátorem a ostatní, primárně pasivní, účastníky. Iniciátor tímto způsobem může potvrzovat, či demonstrovat svou moc nad druhým člověkem. Na součastné sociokulturní úrovni jsou nejčastějším příkladem skupinové sebevraždy činy příslušníků různých sekt. Ti pod vlivem svého vůdce dobrovolně ukončí svůj život. Motivem bývá snaha dosáhnout něčeho lepšího a hodnotnějšího, než je součastná existence (např. trvalé spasení). Zcela odlišným případem jsou sebevraždy lidí v bezvýchodné situaci. Jako příklad můžeme uvést sebevraždu parašutistů po atentátu na R. Heydricha, bezprostředně před dobitím krypty kostele, kde se ukrývali. (Viewegh, 1996)
2.3.6. Věkový faktor Sebevražedné chování člověka ovlivňuje věk a s ním spojené specifické vývojové krize a potřeby.
2.3.6.1.
Sebevraždy dětí
Jsou velice vzácné, jejich četnost stoupá až po desátém roce života. Roli zde hraje vývojová proměna myšlení, objevuje se schopnost uvažovat hypoteticky, na úrovni pouhé možnosti. Když je dítě schopno takto uvažovat začne chápat i význam smrti. Dětská vázanost na realitu jim omezuje vidět jinou alternativu, než aktuálně existující. Většina dětských sebevražd je zkratkovitou reakcí, výrazem strachu a pokusem uniknou nějakému ohrožení (např. trestu). Nejvýznamnější faktory jsou v tomto případě problematické rodinné vztahy a problémy ve škole. 2.3.6.2.
Adolescence
V období adolescence člověk rozvíjí vlastní identitu, hledá její uspokojivý obsah. Aby toho dosáhl, musí se oprostit od některých doposud významných hodnot. V této době se může snadno dostat do situace, kdy není schopen najít přijatelný smysl vlastní existence. Často to bývá důsledek neuspokojivých mezilidských vztahů. Impulzem k sebevraždě bývá pro adolescenty pocit zklamání a zoufalství, při prvním životním kontaktu s větším problémem či neúspěchem. Tento pocit bývá obvykle kombinovaný představou, že selhání je definitivní. Dotyčnému se zdá, že ani budoucnost nenabízí žádné východisko. U adolescentů hraje velkou roli převaha citového hodnocení situace nad racionalitou. S tím souvisí i celková tendence reagovat impulzivně. Z hlediska okolí se adolescentovi problémy jeví jako malicherné a nepodstatné, subjektivně však mají velkou váhu. V tomto období jsou suicidální pokusy relativně četné, ale 18
lze je interpretovat spíše jako volání o pomoc při emočním vypětí. Mohou být i výrazem potřeby vymáhat uspokojení za každou cenu, i vydíráním. Počet sebevražedných pokusů se v daném období zvyšuje více u chlapců. Odborníci se domnívají, že je to způsobeno komplexním působením socioekonomické zátěže. Faktory, které se potvrdily jako rizikové, jsou problémy v rodině, pocity osamění a nízké sebevědomí. 2.3.6.3.
Krize středního věku
Krize středního věku je obdobím bilancování nad dosavadními úspěchy a neúspěchy. Významnou roli zde hraje celková situace člověka, kvalita vztahů, zázemí, zdravotní stav, ekonomická situace a profesní začlenění. Tyto i další faktory (užívání alkoholu) je nutno zohlednit při hodnocení rizika. V tomto období již nebývají pokusy impulzivní, člověk o nich více uvažuje jelikož ví, že nemůže dosáhnou všeho, co chtěl. Jako nejčastější příčiny sebevražd lidí ve středním věku můžeme označit ztrátu partnera, problémy v zaměstnání, deprese a závislost na alkoholu. 2.3.6.4.
Stáří
Počet dokonaných sebevražd ve stáří je pětkrát až desetkrát vyšší než ve středním věku. Starý člověk je ve větší míře ohrožen somatickými nemocemi a důchod vede ke ztrátě některých společenských rolí a kontaktů. Zvyšuje se riziko ztráty známého prostředí, které představovalo životní jistotu. K tomu přispívá i vědomí omezení schopností a kompetencí zvládání součastné i budoucí zátěže. Za těchto okolností je velice snadné ztratit smysl života. Ve stáří jsou častější bilanční sebevraždy, ty jsou výsledkem hodnocení vlastní situace a ztráty naděje na budoucnost. (Langmeier, 2006)
2.3.7. Genderový faktor Suicidální jednání ovlivňuje také faktor pohlaví - pro muže i ženy má sebevražda jiný význam. Ženy a muži mívají k sebevraždě jiné motivy. U mužů převažují problémy jako seberealizace, nezaměstnanost či ztráta společenského statutu. U žen naproti tomu častěji pozorujeme sebevraždu v reakci na obtíže v citových vztazích a osobním životě. Rovněž i metoda spáchání samotného aktu se liší. To se projeví paradoxní vyšší úspěšností u mužů při převaze pokusů u žen. Sebevražednost u žen je ovlivněna ve větší míře než u mužů biologicky a sociálně podmíněnými rolemi. To má za následek snížení počtu sebevražd u žen v mladé dospělosti. Příčinou je specifičnost ženské role spojené s mateřstvím. Dítě se stává hodnotou a smyslem života pro matku. Role matky přináší zodpovědnost za jinou lidskou bytost a nabízí životní náplň a osobní zhodnocení. Otcovství respektive jakýkoliv uspokojený osobní vztah působí pozitivně i na muže .
19
Rozdíl v sociokulturním pojetí ženské a mužské role se projeví i ve způsobu vyrovnání se se zátěží. Ženy reagují emotivněji a hledají pomoc. Muži naproti tomu považují hledání pomoci za nepřijatelné. Potvrdilo by se tím jejich selhání, neschopnost zvládat problémy, což by je degradovalo v jejich mužské roli. Z tohoto důvodu častěji využívají méně účelná řešení jako je například abúzus alkoholu. (Lippa, 2005)
2.3.8. Varovné signály a diagnostika suicidálního ohrožení Sebevraždám můžeme zabránit, pakliže si v čas povšimneme, že je jedinec sebevraždou ohrožen, pokud neignorujeme a nebagatelizujeme varovné signály. Sebevražda se téměř nikdy nestane "z ničeho nic". Jedinec naznačuje, co plánuje, vysílá varovné signály, které bohužel bývají často nepovšimnuty. Nutno přiznat, že někdy jsou tyto signály patrné až zpětně. 2.3.8.1.
Varovné signály
Varovné signály jsou souborem chování, z nichž nemusí být zastoupeny všechny, dokonce ani jeden z nich. Obvykle se ale objevují tyto nejčastější. Rozdávání majetku
Člověk plánující sebevraždu může rozdávat svůj majetek, zvláštní pozornost by měla být věnována darování pro jedince obzvláště cenných a důležitých věcí. Zpozorníme také při pronášení vět jako "Už to nebudu potřebovat", nebo "Chtěl bych, aby sis to vzal".
Negativní poznámky o budoucnosti
Varovné by měla být prohlášení jako "Beze mne vám bude líp" a podobně.
Poznámky o budoucnosti "beze mne"
Tyto poznámky mohou taktéž naznačovat úmysl spáchat sebevraždu.
Zájem o smrt a o stav po smrti
Zejména u dospívajících se často s takovým zájmem setkáváme, měl by ale po čase vyprchat. Pakliže se někdo těmito tématy soustavně zaobírá, či je jimi fascinován může se jednat o chorobný signál.
Zájem o smrt a o stav po smrti
Zejména u dospívajících se často s takovým zájmem setkáváme, měl by ale po čase vyprchat. Pakliže se někdo těmito tématy soustavně zaobírá, či je jimi fascinován může se jednat o chorobný signál.
Příznaky těžké deprese 20
Ztráta zájmu, depresivní nálada, razantní změny hmotnosti, poruchy spánku, ztráta energie, alternace psychomotorického stavu, pokles myšlenkové aktivity, úvahy o smrti. (Hillman, 1998)
Diagnostika suicidálního ohrožení
Existuje celá řada diagnostických schémat, podle kterých lze hodnotit rizika suicidálního jednání. Nejznámějším a nejpoužívanější je Ringelův presuicidální syndrom. Ten je založen na těchto základních znacích
Stupňující se zužování - zužováním myslíme omezování jednání, chování, a prožívání o situační zužování - Jedinec se domnívá, že je ohrožen vnějšími okolnostmi, na které nemá vliv a nad kterými nemůže zvítězit. Situační zužování může být například důsledkem osudového neštěstí (nevyléčitelná nemoc), nebo vlastní chování (způsobení dopravní nehody) o dynamické zužování - Jedinec vnímá vlastní zužující se pocity. Realitu i sám sebe vnímá jednostranně, zúženě a vidí svět skrz "černé brýle". Emoce jsou negativní a vedou k pesimismu, depresivnímu chování či apatii. Vlivem negativních emocí jedinec nedokáže uvažovat racionálně a některé reálné situace přeceňuje a nevidí jiná možná řešení. o mezilidské zužování - Jedná se o zužování sociálních kontaktů a mezilidských vztahů. Výsledkem může být buď totální izolace, nebo výrazné omezení sociálních kontaktů s následnou fixací na jednu určitou osobu. S touto osobou potom spojuje i svůj vlastní osud. o hodnotové zužování - Projeví se narušením hierarchie hodnot, snižování významu dříve podstatných hodnot, nebo o přijetí systému hodnot dříve neakceptovatelného.
zadržování agrese - Vztah mezi agresivitou a sebevražedností je velice významný. Pakliže člověk neventiluje agresivitu směrem ven (zejména v případě pocitu hněvu a vzteku vůči těm, kteří je vyvolali), může následovat ventilace agrese směrem dovnitř tedy proti vlastní osobě. Takový jedinec se devalvuje, nenávidí, nepovažuje se za hodného žití. Sebevražda se stává aktem zesílené autoagrese a zároveň projevem agrese proti okolí. Suicidální fantazie - Fantazie o vlastní smrti a sebevraždě zpravidla přinášejí úlevu a osvobození. Fantazie se posouvají od úvah o stavu po smrti, přes úvahy jaké by bylo spáchat sebevraždu, následně konkrétní plány sebevraždy, až po vtíravé sebevražedné myšlenky.
Tyto tři základní faktory presuicidálního syndromu se vzájemně potencují a charakteristicky mezi nimi vzniká vztah kruhu. (Vágnerová, 2014)
21
Vybrané způsoby provedení sebevraždy
2.4.
2.4.1. Oběšení 2.4.1.1.
Cíl postiženého
Cílem postiženého je způsobit si zranění neslučitelné se životem. Dalším dílčím cílem je i bezbolestnost respektive rychlost daného snažení, která se zde objevuje nově oproti sebevraždě zastřelením (tam je dána rychlost metodou). 2.4.1.2.
Patofyziologie poranění
Při oběšení se může na smrti podílet hned několik faktorů. Jsou jimi ischemie mozku, uzavření dýchacích cest, podráždění vagového nervu a devastace prodloužené míchy. Po stažení škrtidla dochází k uzávěru krčních cév a následnému bezvědomí. Celý tento prose trvá jen velice krátce vzhledem k rychlé reakci mozku na nedostatečný přísun arteriální krve a relativně nízkému tlaku, který je třeba k uzávěru krčních žil (3,5 kPa). K uzávěru dýchacích cest dochází v důsledku tlaku škrtidla pod úhly dolní čelisti, což vytlačí kořen jazyka směrem vzhůru. Kořen jazyka dolehne na měkké patro a nosohltan, čímž se obstrukce dovrší. Často také dochází k podráždění vagového nervu, které může vést k bradykardii a náhlé srdeční zástavě. Toto ovšem není pravidlem a srdeční činnost může být zachována i dalších 15 minut. Devastace prodloužené míchy je s úspěchem užívána při vykonávání trestu smrti. Jedná se o nejrychlejší způsob sebevraždy oběšením. V principu je nutné, aby tělo postiženého propadlo do škrtidla a nahromaděná pohybová energie se ze škrtidla přenesla na oblast krční páteře a následně způsobila devastující poranění prodloužené míchy. (Herle, 2013) 2.4.1.3.
Metody provedení
Samotná metoda provedení určuje, jaký faktor způsobí smrt. Nejjistější se jeví užití způsobu dnes využívaného k popravě. Na škrtidle ve formě lana se uváže kluzný uzel a takto vzniklá oprátka se nasadí odsouzenému na krk. Délka škrtidla se určuje dle tělesné hmotnosti v kg (viz příloha B). Na krku se těsně dotáhne a přitáhne se uvazovací konec, aby nebyl prověšený. Následně se uzel přetočí na stranu k uchu. Posledním krokem je povolení uvazovacího konce lana na průvěs, který dovolí tělu odsouzeného chvíli padat volným pádem. Samotná poprava je vykonána pomocí propadla. Smrt nastane v důsledku devastujícího poranění prodloužené míchy. Alternativou je obdobný postup pouze bez užití propadla. Obyčejně bývá postižený postavený na předmětu, který podkopne a následně propadne do škrtidla. Důležitým faktorem 22
je délka průvěsu, který si postižený ponechá. Při příliš krátkém průvěsu nedojde k poranění prodloužené míchy, následkem čehož je smrt způsobena ischemií. Neméně podstatným faktorem je i postavení kluzné smyčky vzhledem ke krku postiženého. Nejhorší variantou je přetočení smyčky dopředu. Při propadnutí se neuzavřou cévy a postižený se dlouhé minuty dusí. Další alternativou může být snaha primárně dosáhnout uzávěru cév. Výhoda spočívá v nenáročnosti, jelikož není třeba váha celého těla. Známé jsou případy oběšení za použití kliky u dveří a tkaniček (vězení), či oběšení za vodovodní baterii ve vaně. Jediné úskalí spočívá v nutnosti dokonalého uzávěru cév a tedy polohování uzlu za hlavou. Specifickou možností je užití příliš dlouhého průvěsu či malého průměru škrtidla. V obou případech může dojít až k dekapitaci. Tato metoda je účinná ale krajně neestetická.(Mourek, 2012; Monestier, 1998; Viewegh, 1996)
2.4.1.4.
Škrtidlo
Škrtidlem rozumíme předmět, který postižený užije k oběšení. Sebevrah může užít rozličných předmětů od tkaniček až po šátek. Ideální škrtidlo by mělo mít odpovídající vlastnosti, průměr a nosnost. Stěžejní vlastnost škrtidla je jeho statičnost. Při užití dynamického škrtidla (například horolezeckého lana) dojde k předání pohybové energie postupně a ta nemusí stačit na okamžité zabití. Průměr škrtidla je podstatný spíše z estetických důvodů. Při užití příliš slabého (drát, apod.) dochází k zaříznutí či až úplné dekapitaci. Nosnost materiálu je určující hlavně vzhledem ke konkrétnímu způsobu užití. K uzávěru krčních tepen postačuje zatížení zhruba deseti kilogramů teoreticky, tedy stačí nosnost právě zmíněných deset kilogramů. Naproti tomu při propadnutí do škrtidla je nutná jeho vysoká pevnost vzhledem k potřebě zadržet hmotnost celého těla postiženého. (Kittnar, 2011; Hattigh, 2002) 2.4.1.5.
Výhody a nevýhody sebevraždy oběšením
Jako výhodu můžeme považovat lehkou dostupnost materiálu potřebného ke spáchání tohoto typu sebevraždy. Stejně tak místo k uvázání škrtidla se dá velice snadno najít. První nevýhoda, z pohledu sebevraha, spočívá v relativně dlouhém čase, kdy může dojít k záchraně (v případě, že není poškozena prodloužená mícha). Další problém nastává při volbě místa. Postižený volí mezi místem, kde nebude rušen a kde mu zároveň hrozí objevení až po dlouhé době a mezi místem, kde mu hrozí zmaření jeho plánu. Poslední nevýhoda spočívá v relativně dlouhé přípravě skutku a případném vyrušení. (Viewegh, 1996)
23
2.4.1.6.
První pomoc
Při probíhající sebevraždě oběšením je stěžejním úkolem zachránce odstranění škrtidla z krku postiženého. Nutné je dbát na osobní bezpečnost, proto by zachránce na sebevraha apelovat především slovně a nesnažit se o fyzický kontakt. V záchraně hraje také velkou roli místo, kde se postižený rozhodl uvázat škrtidlo. Při uvázání na vysoké konstrukci (například mostě) hrozí pád zachránce s potenciálními následky. Při sebevraždě již proběhlé, ale zachráncem spatřené, je stále nejpodstatnější odstranění škrtidla z krku postiženého, tedy ukončení visu ve škrtidle. Jakmile se to zachránci povede, uloží postiženého na tvrdou podložku v pozici na zádech. Po zprůchodnění dýchacích cest zachránce zjistí, zda je zachovaná spontánní dechová činnost. Pakliže ano vytáčí neprodleně číslo 155 a do příjezdu zdravotnické záchranné služby kontroluje, zda postižený dýchá. Jestliže postižený nedýchá, zachránce vytáčí 155 a spolu s dispečerem provádí resuscitaci (viz zastřelení). Zcela jiná situace nastává, pakliže zachránce najde postiženého ve visu a neví, jak dlouho vis trvá. Nezřídka je tělo sebevraha nalezeno až po několika dnech, kdy už jsou přítomny známky hnilobného rozkladu. V tomto případě je veškerá pomoc marná a zachránce by neměl s tělem nijak manipulovat a vše ohlásit na čísle 158. V případě, že hnilobný rozklad není přítomen, zachránce se opět snaží co nejrychleji postiženého sundat. Zprůchodňuje dýchací cesty, vytáčí 155 a po komunikaci s dispečerem se rozhodne o případné resuscitaci. (Dobiáš, 2012; Remeš, 2012)
2.4.2. Zastřelení 2.4.2.1.
Cíl postiženého
Cílem postiženého je způsobit si zranění neslučitelné se životem. V naprosté většině případů je násilí obráceno proti oblasti hlavy. Zde se sebevrah snaží napáchat poškození, které způsobí okamžitou a nezvratnou smrt. 2.4.2.2.
Patofyziologie poranění
Penetrující poranění, která způsobují střelné zbraně, mají jiný charakter než poranění penetrující poranění způsobená bodnými zbraněmi. Kinetická energie střely narůstá přímo úměrně její hmotnosti a s druhou mocninou rychlosti. S velikostí kinetické energie narůstají škody způsobené průletem cílem, tato působí různými faktory. Prvním faktorem je nárazová vlna, tedy energie šířící se podél dráhy střely. V souvislosti s ní vzniká dočasná kavita. Vzniká zhruba na 20ms vlivem přenosu části kinetické energie do cíle (kterým projektil proletí). Průměr je až 30x větší než průměr střely. Další fází je pulzace dočasné kavity. Ta před uzavřením způsobí tlakové vlny vzdálená poškození a herniace. Následuje kolaps dočasné kavity, který zanechává kavitu permanentní. Ta je zastoupena dráhou střely a okolní poškozenou tkání. Její průměr dosahuje až čtyřnásobku průměru projektilu. Poslední fází je 24
krvácení. Nastává zhruba v oblasti dočasné kavity. Vlivem krvácení a rychle vznikajícího edému narůstá nitrolební tlak a klesá mozkový perfůzní tlak. U střel s nízkou kinetickou energií (projektily o nízké hmotnosti a rychlosti do 330 m/s) není poškození tak rozsáhlé a více záleží na přímém poškození v dráze střely. (Herle, 2013) 2.4.2.3.
Volba zbraně ke spáchání sebevraždy
Při výběru zbraně lze sebevrahy rozdělit na dva hlavní proudy. Na jedince vlastnící zbraň střelnou, pro jejíž vlastnictví je nutné mít platný zbrojní průkaz, a na jedince využívajících zbraně volně prodejné či jiné vhodné nástroje. (Machajová, 1994) 2.4.2.3.1. Zbraně volně prodejné Zbraně volně prodejné jsou z pravidla volně dostupné od osmnácti let. Dle platné legislativy se jedná o zbraně o maximální energii střely 16J. I tato poměrně nízká energie stačí na způsobení smrtelného zranění. Vzhledem k nutnosti velice přesného zásahu v kombinaci s obecným stigmatem "neletality" je jejich užití pro sebevraždu spíše raritní. Řadíme sem zbraně jako vzduchovky, větrovky či flobertky. Naproti tomu i jiné vhodné nástroje nachází v sebevražedném jednání poměrně časté uplatnění. Nejčastěji se setkáváme s užitím jateční pistole. Ta na principu expanzního náboje vytrčí zhruba 100mm dlouhý trn, který má za účel usmrtit dané zvíře. Nevýhodné pro sebevraždu je umístění tlakové pojistky, trn bez pevného přitlačení na povrch nevyletí. Vzhledem k rozšíření mezi obyvatelstvem se přesto s tímto typem sebevraždy setkáváme poměrně často. (Faktor, 1993; Herle, 2013) 2.4.2.3.2. Zbraně legislativně omezené V této kategorii hovoříme o zbraních, k jejichž vlastnictví je podmíněno platným zbrojním průkazem. Tyto zbraně můžeme dělit podle různých faktorů, jako jsou konstrukce, typu užitého střeliva, velikosti a podobně. Z hlediska suicidality je vhodné rozlišovat velikost a typ užitého střeliva. (Faktor, 1993) 2.4.2.4.
Velikost zbraně
Dle velikosti dělíme zbraně na krátké a dlouhé. Krátké zbraně bývají konstruovány pro užití jednou rukou a mají poměrně malou velikost. To zvyšuje komfortnost jejich užití a při součastném vlastnictví dlouhé i krátké zbraně je krátká volbou většiny sebevrahů. Zvýšenou opatrnost je třeba vynakládat při manipulaci i s již užitou zbraní pro jejich obvyklou poloautomatickou funkci. Po výstřelu je automaticky nasunut další náboj do komory a připraven ke střelbě. Dlouhými zbraněmi rozumíme zbraně typu pušky. Jejich užití je nekomfortní a složité, postižený k iniciaci výstřelu nezřídka musí využít dolní končetiny. Vzhledem k jejich vysokému zastoupení ve společnosti a zejména v rizikových skupinách (muž, důchodce, alkoholik), je přesto jejich užití časté. (Machajová, 1994)
25
2.4.2.5.
Střelivo
Na trhu je dostupné nepřeberné množství různého střeliva. Zahrnuje škálu od armádních speciálů až po sebeobranné nesmrtící střely. Volba tohoto střeliva záleží především na ráži zbraně a dále na užití. V případě sebevraha předpokládáme snahu o co možná nejletálnější účinky. Volbou by tedy měla být co největší ráže (průměr střely) a zároveň schopnost projektilu předat svou kinetickou energii cíly. Příkladem může být poloplášťová subsonická střela .45 ACP. (Caras, 1995) 2.4.2.6.
Výhody a nevýhody sebevraždy zastřelením
První nevýhoda je v podstatě shodná s jakoukoliv jinou metodou sebevraždy. Jedná se o místy až neuvěřitelnou schopnost lidského těla zvládnout značné poškození. Proto si musí dotyčný způsobit masivní poranění, a nebo cílit na přesně specifikované části těla. Z toho vyplývá i další úskalí, a sice znetvoření těla a případná ztížená identifikace. Poslední ale stále značnou nevýhodou je nutnost vlastnit zbraň, která je vhodná k danému účelu. Vlastnictví je podmíněno zdravotní způsobilostí a složením zkoušek a navíc se přidává i finanční náročnost při pořízení zbraně. Jako výhodu můžeme brát vysokou účinnost vzhledem k tomu, že jakékoli pronikající poranění hlavy je velice závažné. Další nespornou výhodou je při zasažení životně důležité struktury i rychlost a bezbolestnost umírání. (Čihák, 2011; Caras, 1995; Machajová, 1994) 2.4.2.7.
První pomoc
Při probíhající sebevraždě střelnou zbraní je zásadní dbát na bezpečnost zachránce. Sebevrah ho může vnímat jako překážku, která mu brání ke splnění svého cíle. Může tak obrátit zbraň nejdříve proti zachránci a následně proti sobě. V případě, že se zachránce dostane do situace, kdy je potencionálně ohrožen střelnou zbraní měl by neprodleně opustit prostor, je-li to možné, případně co možná nejvíce eliminovat možnost zasažení. Dalším postupem je kontaktování policie České republiky a spolupráce s operátorem Při sebevraždě již proběhlé je stále důležité dbát na bezpečnost zachránce. Týká se to především užité zbraně, kde může být možnost opětovného výstřelu. Proto se zbraní nemanipulujeme a v případě nezbytné nutnosti manipulovat, ji hlavní směřujeme do prostoru, kde nehrozí zasažení jiných osob. Rovněž je vhodné užití dostupných ochranných pomůcek jako rukavice a podobně. Samotnou první pomoc provádíme vzhledem k rozsahu poškození. Při bezdeší a rozsáhlém poškození (při užití např. brokovnice může dojít až k dekapitaci) je na zvážení i samotné zahájení resuscitace. Samozřejmě toto nezvažuje zachránce ale operátor krajského zdravotnického operačního střediska. V případě, že se rozhodne o resuscitaci, položíme postiženého na záda na tvrdou podložku, sepneme ruce na středu hrudníku postiženého a začneme stlačovat hrudník zhruba do hloubky 5-6 centimetrů frekvencí 10026
120 za minutu. Dýchání z úst do úst není povinné. Masáž provádíme do obnovení spontánní dechové činnosti, do příjezdu posádky zdravotnické záchranné služby, nebo do úplného vyčerpání zachránce. Pakliže je dech zachován a postižený je v bezvědomí uložíme ho na záda a provedeme záklon hlavy. V této poloze postiženého kontrolujeme a vyčkáme příjezdu zdravotnické záchranné služby. Posledním případem je postižený při vědomí. Zde je opět stěžejní důraz kladen na bezpečnost zachránce, jelikož postižený může manipulovat se zbraní. Po eliminaci tohoto nebezpečí komunikujeme s postiženým a vyhledáme pro něj snesitelnou polohu. Ránu kryjeme sterilním materiálem a vyčkáme do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Při čekání dotyčného neustále kontrolujeme a počítáme s možností rychlé alternace stavu a potenciální nutnosti zahájit resuscitaci. (Dobiáš, 2012; Remeš, 2012)
2.4.3. Lékové intoxikace 2.4.3.1.
Cíl postiženého
V tomto případě se cíle postiženého mohou zásadně lišit. Dotyčný páchá sebevraždu za účelem zemřít, za účelem na něco poukázat (demonstrativní sebevražda), nebo se může jednat o nechtěnou lékovou intoxikaci, u které, při úmrtí dotyčného, jen těžko zjistíme, zda šlo o nešťastnou náhodu, nebo úmysl. Pakliže je cílem postiženého zabít se platí zde stejné preference jako u zastřelení a oběšení tedy rychlost, bezbolestnost a účinnost. V případě, že dotyčný páchá demonstrativní sebevraždu, smrt není jeho cílem. Proto i se i preference podstatně mění. Nejpodstatnější je absence trvalý následků, bezbolestnost a možnosti léčby. (Herle, 2013) 2.4.3.2.
Patofyziologie působení noxy
Vzhledem k ohromnému množství léků je téměř nemožné obecně specifikovat patofyziologické procesy, které působí na postiženého. Jediné co lze konstatovat je, že léky mění vnitřní prostředí a pakliže je změna příliš velká, nebo trvá příliš dlouho má fatální následky. Na základě dotazníkového šetření bude rozebráno několik nejčastěji udávaných léků, které respondenti považovali za příhodné ke spáchání sebevraždy. (Herle, 2013) 2.4.3.3.
Intoxikace ibuprofenem
Lék ibuprofen (obchodní název ibalgin, apo-ibuprofen,…) se řadí mezi analgetika a antirevmatika. Nejčastěji je ve formě potahovaných tablet růžové barvy. Do dávky 100mg/kg je pro člověka netoxický. Toxicita přípravku je objevuje až na hranici 400mg/kg. LD50 u člověka nebyla zjištěna, nicméně testy na hlodavcích vykazují LD50 mezi 800-1600mg/kg. Otrava se projevuje poruchami CNS (nystagmus, závratě, křeče), dále se objevují bolesti břicha, nevolnost a zvracení. Ve vzácných případech může dojít k hypotenzi, metabolické acidóze a zástavě dechu. Vzhledem k relativně nízké toxicitě není ibuprofen vhodný k páchání sebevraždy s úmyslem zemřít. Už jen dosáhnutí toxické hranice vyžaduje spolknutí značného množství 27
tablet (jeden kilogram váhy jedna tableta), při snaze způsobit si intoxikaci fatální by musel dotyčný množství řádově zvětšit. Naopak při demonstrativních sebevraždách je jeho užití vcelku bezpečné a nezanechává trvalé následky. (Zentiva, 2012; Lullmann, 2004) .
2.4.3.4.
Intoxikace paracetamolem
Lék paracetamol (obchodní název paralen,panadol, coldrex) se ředí mezi analgetika a antipyretika. Forma bývá tableta podlouhlého tvaru bíle barvy. Často také bývá součástí rozpustných nápojů U hlodavců se LD50 pohybuje mezi 150-350mg/kg. Toxicita léku u člověka začíná již na 32mg/kg. Již dávka 60mg/kg může způsobit jaterní selhání a dávka 140gm/kg je pro člověka letální. Při hmotnost 70kg tedy jedinci stačí spolykat 20 tablet paralenu, aby dosáhl smrtelné dávky. Ani tento lék není vhodný k páchání sebevraždy za účelem zemřít. Důvodem je relativně dlouhá doba, než nastane smrt a to i při spolykání velkého množství léku. Obyčejně smrt nastává 5. -10. den po požití léku a průběh je bolestivý. Charakteristicky se objevuje bolest v pravém podžebří případně spojená s bolestí beder. Při páchání demonstrativního pokusu musí dotyčný brát ohled na vysokou toxicitu a pečlivě vážit kolik tablet užije, aby netrpěl trvalými následky. (Lullmann, 2004) 2.4.3.5.
Intoxikace hypnotiky
Hypnotika jsou jedny z nejčastěji předepisovaných léků světa. V součastné době se nejvíce užívají hypnotika třetí generace pro jejich dobrou snášenlivost a méně vedlejších účinků, než měli jejich předchůdci. Mezi zástupce řadíme léky s obchodním názvem stilnox, ivedal, zaleplonem a jiné. Všechny tyto přípravky mají účinnou látku zolpidem. V běžná dávka 10mg působí sedativně, pro účinek myorelaxanční a tedy potenciálně smrtící, je třeba dávka dvacetinásobně vyšší. Hypnotika mohou s úspěchem využít jedinci páchající sebevražedný pokus s úmyslem zemřít. Výhodou je bezbolestnost, nevýhodou pak možné halucinace a hlavně možnost efektivní pomoci ze strany lékařů, která spočívá v prosté ventilační podpoře. Pro pokusy demonstrativní může lék posloužit také dobře. Při zvolení adekvátní dávky lék navodí lehké koma bez trvalých následků. Největší nevýhodou pro sebevrahy je výdej přípravku vázaný na lékařský předpis. (Šonka, 2003; Lullmann, 2004) 2.4.3.6.
První pomoc
První pomoc spočívá v zamezení absorpce noxy do organizmu. V první řadě je nutno zabránit dalšímu polykání léku. Pakliže je postižený stále při vědomí pokusí se jej zachránce přimět ke zvracení. V případě, že zachránce nalezne postiženého v bezvědomí, položí jej na záda, provede záklon hlavy a zjistí, zda je zachována spontánní dechová činnost. Když postižený nedýchá, zahájí resuscitaci (viz zastřelení). Při zachovalém dechu zachránce dech 28
kontroluje a je připraven postiženého přetočí na bok v případě zvracení. Ve všech případech zachránce kontaktuje zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155 a konzultuje svůj postup s dispečerem. Velkým přínosem je zajištění prázdných obalů od léčiv nebo zvratků. (Dobiáš, 2012; Remeš, 2012)
29
3. Výzkumná část 3.1.
Výzkumné otázky
1. Co si respondenti myslí o sebevražedném jednání v závislosti na pohlaví, věku a oboru vzdělání? 2. Budou respondenti ochotni poskytnout první pomoc? 3. Budou respondenti schopni poskytnout efektivní první pomoc? 4. Najdou se velké rozdíly v názorech na manuály k sebevraždě u zdravotníků a nezdravotníků? 5. Jakými způsoby by respondenti páchali sebevraždu?
30
3.2.
Metodika výzkumu
Bakalářská práce na téma "Suicidální jednání" je teoreticko-průzkumná/výzkumná používající dotazník pro sběr dat.
3.2.1. Dotazník Pro výzkum by použit nestandardizovaný dotazník vlastní tvorby. Vytvořený dotazník obsahuje celkem 21 otázek a je pomyslně rozdělený na otázky zjišťující obecné informace o respondentech, jejich názory na suicidální jednání, ochotu a schopnost poskytnout první pomoc a část zjišťující způsob jakým by spáchali vlastní sebevraždu. Byly použity otázky otevřené i uzavřené. Pro zjištění efektivity poskytované první pomoci byla zvolena forma výběru z možností a jejich následné chronologické seřazení. Záměrně bylo ponecháno více možností správného řazení a rovněž byly zařazeny odpovědi zcela chybné. Kladl jsem též důraz, aby nebyly otázky návodné a u většiny otázek byl ponechán prostor pro komentář respondenta.
3.2.2. Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořilo celkem 117 respondentů, z toho 39 mužů 78 žen. Výběr vzorku nebyl náhodný, jednalo se o uživatele sociální sítě Facebook, kritériem pro zařazení byl věk 18-26 let a ochota podílet se na výzkumu. Vylučovací kritérium nebylo stanoveno žádné, ale chtěl jsem, aby zhruba polovina respondentů byla zdravotníky. Proto jsem oslovil skupiny sdružující zdravotníky a nezdravotníky zhruba o stejném počtu členů. Po třech dnech jsem výzkum uzavřel s výsledkem 41% zdravotníků a 49% nezdravotníků.
3.2.3. Výzkum Výzkum probíhal na sociální síti Facebook. Před hlavním výzkumem byl proveden před-výzkum, který proběhl v březnu 2015, a bylo do něj zahrnuto 10 respondentů. Všichni byli uživateli sociální sítě Facebook , abych si nekrátil pole respondentů, v hlavním výzkumu záměrně jsem zvolil respondenty starší 26let. Dotazník byl pro všechny respondenty srozumitelný, a proto byl ponechán v původní verzi a použit v hlavním výzkumu. Vlastní výzkum probíhal v dubnu 2015.
3.2.4. Technika sběru dat Dotazník byl v elektronické podobě uveřejněn na Facebookovém profilu a byl ponechán volný přístup k jeho vyplnění. Vzhledem k zvolené formě a distribuce dotazníků byl sběr dat velice rychlý a efektivní. Způsob distribuce dotazníků měl zásadní vliv na složení souboru respondentů. 31
3.2.5. Vyhodnocení získaných dat Získaná data jsem zanesl do tabulky zdrojových dat v MS Excel. Pro vyhodnocení dotazníků byly použity programy MS Word a MS Excel. Výsledky byly vyjádřeny v absolutní četnosti, relativní četnosti v procentech a graficky. (Ian, 2011)
32
3.3.
Výsledky výzkumu
1) Vaše pohlaví a) Muž b) Žena
Obr. 1 Graf relativní četnosti pohlaví oslovených respondentů. Z celkového počtu 117 respondentů bylo pro výzkum osloveno 39 (33%)mužů a 78 žen (67%). Vzhledem k vyššímu podílu žen v populaci a k zařazení zdravotníků do výzkumu byla převaha žen zcela očekávaná.
33
2) Kolik Vám je let?
Obr. 2 Sloupcový graf absolutní četnosti věkového rozložení respondentů. Dotazník byl koncipován pro respondenty ve věku 18 až 26 let. S přihlédnutím k malému věkovému rozptylu dotazníku nebyl věk dělen do intervalů. Nejvíce respondentů bylo ve věku 21 let (23 %). Nejpočetnější skupinu tvořili respondenti ve věku od 20 do 22 let (56 %). Všechny ostatní věkové skupiny byly zastoupeny méně než patnácti respondenty. Při pohledu na graf věku všech respondentů vidíme takřka ideální Gaussovu křivku. Nebylo mým záměrem navodit tento stav. Předpokládám, že toto věkové rozložení způsobeno věkem zadavatele dotazníků, tedy mým. Je mi 22 let, tudíž lze předpokládat, že budu mít nejvíce známých lidí v právě v mé věkové kategorii. Čím starší, nebo mladší respondenty budu oslovovat, tím méně jich budu osobně znát a budu muset přizpůsobit i formu distribuce dotazníku.
34
3) Jak bylo Vaše dosavadní vzdělání zaměřeno? a) Humanitně b) Technicky c) Přírodovědně
Obr. 3 Graf relativní četnosti zaměření vzdělání u respondentů. Z celkového počtu 117 respondentů jich nejvíce, celkem 62 % uvedlo, že jejich dosavadní vzdělání bylo zaměřeno humanitně. Respondentů s technickým zaměřením bylo celkem nejméně (15 %). A o 8 % více bylo respondentů se vzděláním přírodovědným. Většina zdravotníků (83 %) povazuje své vzdělání za humanitní Technické vzdělání neuvedla ani jedna žena a pouze jediný zdravotník. V této otázce většina respondentů zvolila možnost vzdělání humanitního, nebo přírodovědného směru. Prvním faktorem je fakt, že téměř polovina respondentů jsou zdravotníci. Další faktor je opět vliv kruhů, ve kterých se pohybuji. Jako střední školu jsem navštěvoval všeobecné gymnázium a i nynější okruhy, ve kterých se pohybuji, jsou netechnického charakteru.
35
4) Jste zdravotník, nebo student zdravotnického oboru? a) Ano b) Ne
Obr. 4 Graf relativní četnosti poměru zdravotníků a nezdravotníků v poli respondentů Více než polovina dotázaných (59 %) nepatří mezi zdravotníky, ani studenty zdravotnického oboru. Naopak ke zdravotníkům, či studentům zdravotnického oboru se hlásí 48 dotázaných. (41 % respondentů). 70 % zdravotníků tvoří ženy. U nezdravotníků tvoří zhruba polovinu (46 %) respondentů muži.
36
5) Jaký je Váš postoj k sebevraždě? a) Je zcela nepřípustná. b) Je to projev zoufalství, a proto mám pro sebevrahy pochopení. c) Sebevražda je čin, který ublíží i ostatním. d) Toleruji ji pouze u nevyléčitelně nemocných. e) Toleruji ji pouze u svéprávných. f) Každý má právo rozhodnout o svém životě a smrti. g) Sebevrahy, kteří svůj pokus přežijí, bych potrestal/a. h) Sebevrah, který svůj pokus přežije, by měl uhradit náklady na léčbu.
Obr. 5 Graf relativní četnosti odpovědí na otázku, jaký je Váš postoj k sebevraždě. U této otázky byla ponechána možnost zaškrtnout jednu či více odpovědí. Tuto možnost využilo 31 respondentů a vždy se jednalo o zvolení pouze dvou odpovědí. Všichni respondenti, kteří volili dvě možnosti, kombinovali svoji odpověď s možností "sebevražda je čin, který ublíží i ostatním". 21 (13 %)respondentů považuje sebevraždu za zcela nepřípustný čin. 15 dotázaných osob sdílí názor, že sebevražda je projev čistého zoufalství a proto mají pro sebevrahy pochopení (9 % respondentů). 37
Nejčastější je odpověď, že sebevražda je čin, kterým neublíží sebevrah jen sám sobě, ale i ostatním, což uvádí 54 respondentů (34 %). 12 dotázaných osob toleruje sebevraždu pouze u osob s nevyléčitelnou nemocí (8 % respondentů). 6 dotázaných osob toleruje sebevraždu pouze u svéprávných osob (4 % respondentů). 36 respondentů sdílí názor, že každý má právo rozhodnout o svém životě či smrti (23 % respondentů). Žádný z respondentů by sebevraha, který by svůj sebevražedný pokus přežil, nepotrestal. 15 respondentů by sebevrahovi, který svůj pokus přežije, nechali uhradit náklady na jeho léčbu (9 % respondentů).
38
6) Poskytl/a byste první pomoc sebevrahovi (zcela neznámé osobě)? a) Ano b) Ne
Obr. 6 Graf relativní četnosti o poskytnutí PP sebevrahovi - neznámé osobě. 108 respondentů by první pomoc zcela neznámé osobě poskytla (92 % respondentů). 9 dotázaných uvedlo, že by první pomoc sebevrahovi neposkytla (8 % respondentů). Zajímavé je, že všichni respondenti, kteří by první pomoc neposkytli, jsou muži zdravotníci.
39
7) Poskytl/a byste pomoc sebevrahovi (netrpí nevyléčitelným onemocněním, znáte ho a máte rádi)? a) Ano b) Ne
Obr. 7 Graf relativní četnosti o poskytnutí PP sebevrahovi - známé osobě. 110 (94 %)respondentů by první pomoc sebevrahovi poskytla v případě, že by se jednalo o osobu, která netrpí nevyléčitelnou nemocí, kterou znají a mají ji rádi. 7 (6 %)dotázaných uvedlo, že by první pomoc sebevrahovi neposkytla i v případě, že by sebevrahem byla známá osoba. Při porovnání s předchozí otázkou zjišťuji, že pro dva respondenty hraje roli, zda by osobu znali. Oba jsou muži, zdravotníci ve věku 22 a 23 let.
40
8) Myslíte si, že máte povinnost poskytnout první pomoc sebevrahovi? a) Ano b) Ne
Obr. 8 Graf relativní četnosti odpovědí na otázku, zda si myslíte, že máte povinnost poskytnout PP sebevrahovi. 91 dotázaných si myslí, že mají povinnost sebevrahovi poskytnout první pomoc. (78 % respondentů). Naopak 26 (22 %)respondentů si nemyslí, že mají povinnost poskytnutí první pomoci sebevrahovi. 24 z 26 respondentů, kteří si myslí, že nemají povinnost poskytnout první pomoc sebevrahovi, jsou nezdravotníci.
41
9) Setkal/a jste se někdy s návodem na spáchání sebevraždy? a) Ano, viděl/a jsem ho. b) Pouze jsem o něm slyšel/a. c) Ne
Obr. 9 Graf relativní četnosti odpovědí na otázku, zda jste se někdy setkal/a s návodem na spáchání sebevraždy. 14 (12 %)dotázaných se někdy s návodem na spáchání sebevraždy setkalo. 13 z nich bylo zdravotníků ve věku 20-26 let 37 (32 %) respondentů o návodu na spáchání sebevraždy pouze slyšelo. Zde se jednalo skupinu složenou ze zdravotníků i nezdravotníků. S návodem na spáchání sebevraždy se nikdy nesetkalo celých 66 dotazovaných (56 % respondentů). Zde majoritně převládali nezdravotníci (zdravotníků bylo pouze 5 ve věku 1820 let). Zařadili se sem i všichni respondenti s technickým vzděláním.
42
10) Co si myslíte o návodech na sebevraždu? a) Jsou zavrženíhodné. b) Je to nesmysl. c) Považuji je za zábavu. d) Je to dobrý nápad (kvalitní manuál by mohl snížit počty nezdařených sebevražd s trvalými následky).
Obr. 10 Graf relativní četnosti - názory respondentů na návody na sebevraždu. 39 (31 %)dotázaných osob sdílí názor, že návody na sebevraždu jsou zcela nepřípustné a zavrženíhodné. 37 z nich jsou ženy, nezdravotníci. 46 (36 %)respondentů má tyto návody za holý nesmysl. Pouze 4 (3 %)respondenti považují návody na sebevraždy za zábavu. Jednalo se o 3 muže a jednu ženu, všichni jsou zdravotníci. 38 (30 %) dotázaných osob sdílí názor, že návod na sebevraždu je dobrý nápad. Zde převládá zastoupení zdravotníků (24 respondentů)
43
11) Právě jste svědky sebevražedného pokusu oběšením. Dotyčný/á (neznámá osoba) má na krku uvázanou smyčku a chystá se skočit. Jak se zachováte? a) Neprodleně vytáčím číslo xxx. b) Snažím se ho/jí od skoku odradit. c) Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne odejdu. d) Budu křičet.
Obr. 11 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu oběšením. 5 (4 %) respondentů uvedlo, že kdyby byli svědky sebevražedného pokusu oběšením, kdy má dotyčná neznámá osoba na krku uvázanou smyčku a chystá se skočit, neprodleně by volali na číslo xxx. Všichni respondenti by volili číslo 155. Naopak 111 (95 %) respondentů by neváhalo a snažilo se sebevraha od skoku odradit. 1 Pouze jeden respondent uvedl, že by se ohlédl a pakliže by jej nikdo neviděl, bez povšimnutí by odešel. Byl to muž ve věku 23 let, zdravotník. Žádná z dotázaných osob neuvedla, že by křičela. Nutno podotknou, že křikem je možné přivolat pomoc, které bude zapotřebí, jestliže se dotyčný rozhodne skočit. Na druhou stranu může křik sebevraha přimět u uspíšení provedení svého záměru.
44
12) Jste svědkem sebevražedného pokusu oběšením. Dotyčný/á (neznámá osoba) právě skočil a visí zhruba metr nad zemí. Co uděláte? a) Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. b) Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. c) Nedělám nic, nemá to cenu. d) Chci pomoci
Obr. 12 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu oběšením. Ze 117 oslovených osob, 2 respondenti uvedli, že kdyby byli svědky sebevražedného pokusu oběšením, kdy dotyčná neznámá osoba právě skočila a visí zhruba metr nad zemí, nereagovali by, je to podle nich svobodná volba dotyčné osoby. Pouze jeden respondent uvedl, že by se ohlédl a pakliže by jej nikdo neviděl, bez povšimnutí by odešel. Byl to muž ve věku 23 let, zdravotník. Žádný z respondentů neuvedl, že by nic nedělal, protože to nemá cenu. Celých 114 (97 %) respondentů by v této situaci chtělo osobě páchající sebevraždu pomoci. Respondenti, kteří chtějí pomoct, měli i v této otázce uvést, jak by pomáhali a to volbou a chronologickým řazením nabízených odpovědí.
Zavolám Zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. Zavolám Policii ČR na čísle 158.
45
Aktivuji Integrovaný záchranný systém na čísle 112. Budu křičet o pomoc. Pokusím se dotyčného sundat. Budu postupovat podle instrukcí operátora. Vytáhnu zapadlý jazyk a začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. Uvedu dotyčného do stabilizované polohy. Uvolním dýchací cesty předsunutím čelisti. Uvolním dýchací cesty záklonem hlavy. Uložím dotyčného do polohy na zádech. Jestliže dotyčný nedýchá, začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. Stlačování hrudníku kombinuji s dýcháním z úst do úst v poměru 30:2.
V této otázce se objevilo celkem 71 různých postupů řešení. Většina respondentů (91 %) ve svém postupu uvedla, že vytočí jedno z uvedených čísel. Všichni kromě jednoho volili číslo 155. Jeden respondent (muž, 22 let, nezdravotník) by volal číslo 112 58 respondentů (50 %) by nejprve sundalo postiženého. 75 % z nich byli muži. Většina žen (83 % z celkového počtu) uvedlo, že bude křičet o pomoc. Mezi respondenty se našli pouze dva muži (jeden zdravotník a jeden zdravotník), kteří by volali o pomoc. Kontrolu dechu po záklonu hlavy, nebo předsunutí čelisti provedli výlučně zdravotníci (76 % ze všech respondentů zdravotníků). Obě varianty zprůchodnění dýchacích cest byly zastoupeny zhruba stejným počtem respondentů. 30 % nezdravotníků se omezilo pouze na kontaktování některého z čísel, sundání postiženého a postupování podle pokynů operátora. Tento postup zvolilo i 5 zdravotníků. Správný postup bude rozebrán v diskuzi.
46
13) Právě jste svědky sebevražedného pokusu zastřelením. Dotyčný (neznámá osoba) sedí na lavičce a má u hlavy přiloženou střelnou zbraň. Co uděláte? a) Neprodleně vytáčím číslo xxx. b) Snažím se dotyčnému zbraň odebrat. c) Snažím se to dotyčnému rozmluvit. d) Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. e) Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. f) Snažím se schovat. g) Budu křičet.
Obr. 13 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu zastřelením. 42 (36 %) respondentů uvedlo, že by v případě takovéto situace neprodleně vytočili číslo xxx. Z těchto 42 respondentů by jich 39 (31 %) volilo číslo 158 a 3 (3 %) respondenti číslo 112. 5 (4 %) dotázaných osob uvedlo, že pokud by viděli neznámou osobu sedící na lavičce s přiloženou zbraní u hlavy, snažili by se dotyčné osobě střelnou zbraň odebrat, všichni byli muži nezdravotníci. Nutno zdůraznit, že při poskytování první pomoci je potřeba dbát na své vlastní bezpečí, čemuž tato možnost vůbec neodpovídá. Může se stát, že nás osoba snažící se o sebevraždu vyhodnotí jako překážku na cestě ke svému cíli a zbraň obrátí proti nám.
47
Celých 62 (53 %) respondentů by se v situaci, kdy by byli svědky sebevražedného pokusu zastřelením, snažilo dotyčnému tento pokus rozmluvit. Také tato možnost skýtá vysoké riziko pro zachránce. Žádný z dotázaných respondentů neuvedl, že je to svobodná volba dotyčné osoby a nijak by v tomto případě nereagoval. 1 respondent by se v takovéto situaci ohlédl, a pakliže by nebyl spatřen, odešel by. Jednalo se o stejného muže, který tuto možnost volil ve všech otázkách. 7 (6 %) dotázaných osob by se v této situaci schovalo a žádný by nekřičel. Možnost křičet není ani zdaleka tak pozitivní jako v případě oběšení. Křik sice může přivolat pomoc, ale zároveň může sebevrah vyhodnotit křičícího jako překážku.
48
14) Jste svědkem sebevražedného pokusu zastřelením. Slyšel/a jste ránu a dotyčná (neznámá) osoba se skácela na zem se zkrvavenou hlavou. Co uděláte? a) Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. b) Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. c) Nedělám nic, nemá to cenu. d) Chci pomoci.
0 Obr. 14 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu zastřelením. Žádný z respondentů neuvedl, že by v této situaci nijak nereagoval. Pouze 2 respondenti by se v této situaci ohlédli, a pakliže by je nikdo neviděl, bez povšimnutí by odešli (2 % respondentů). Jeden z nich je tentýž muž jako v předchozích otázkách. Druhý respondent je žena ve věku 20 let se zdravotnickým vzděláním. 10 (8 %) respondentů uvedlo, že by nic nedělali, protože to nemá cenu. Přestože více než 50 % osob po zasažení střelnou zbraní zemře před přijetím na specializované pracoviště nelze v žádném případě tvrdit, že první pomoc nemá význam. 105 (90 %) oslovených respondentů uvedlo, že kdyby byli svědky sebevražedného zastřelením, kdy se dotyčná neznámá osoba skácela k zemi se zkrvavenou hlavou, chtěli by dotyčné osobě páchající sebevraždu pomoci.
49
Respondenti, kteří chtějí pomoct, měli i v této otázce uvést, jak by pomáhali a to volbou a chronologickým řazením nabízených odpovědí.
Zavolám Zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. Zavolám Policii ČR na čísle 158. Aktivuji Integrovaný záchranný systém na čísle 112. Budu křičet o pomoc. Vezmu zbraň a uložím ji na dobře viditelné místo alespoň dva metry od postiženého. Budu postupovat podle instrukcí operátora. Vytáhnu zapadlý jazyk a začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. Uložím dotyčného do polohy na zádech. Uvedu dotyčného do stabilizované polohy. Uvolním dýchací cesty předsunutím čelisti. Uvolním dýchací cesty záklonem hlavy. Zjistím, zda dotyčný dýchá. Jestliže dotyčný nedýchá, začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. Stlačování hrudníku kombinuji s dýcháním z úst do úst v poměru 30:2.
Celkem se v této otázce objevilo 45 různých postupů řešení. 100 % (105) respondentů uvedlo, že by volalo jedno z uvedených čísel. 18% volilo číslo 158, 23 % číslo 112 a 59 % číslo 155. Všichni respondenti uvedli, že by postupovali podle pokynů operátora. Minimum respondentů (3 – 3 %) uvedlo, že budou křičet o pomoc. Jednalo se o ženy, z nichž jedna byla zdravotník. Se zbraní by manipulovalo 46 % respondentů z toho pouze 2% žen (2 ženy). V otázkách polohy by 41 % respondentů volilo stabilizovanou a 59 % na zádech. Téměř nikdo (90%) nekontroloval dech, ani neprováděl resuscitaci, pomineme-li postup podle pokynů operátora. Správný postup bude rozebrán v diskuzi. 50
15) Jste svědkem sebevražedného pokusu otrávením léky. Dotyčná (neznámá) osoba sedí na lavičce v parku a polyká velké množství různých tablet. Co uděláte? a) Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. b) Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. c) Nedělám nic, nemá to cenu. d) Chci pomoci
Obr. 15 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu otrávením léky. 4 (3 %)respondenti by v této situaci nijak nereagovali a myslí si, že je to svobodná volba dotyčné osoby, která páchá sebevraždu. Žádný z respondentů neuvedl, že by nic nedělal, nemá to cenu, ani že by se v tomto případě pokusu o sebevraždu ohlédl a pakliže by nebyl nikým spatřen, odešel by. Ze 117 dotazovaných osob 113 (97 %)uvedlo, že v situaci kdy by byli svědky sebevražedného pokusu otrávením léky, i když by se jednalo o zcela neznámou osobu, pomohli by. Respondenti, kteří chtějí pomoct, měli i v této otázce uvést, jak by pomáhali a to volbou a chronologickým řazením nabízených odpovědí.
Zavolám Zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. Zavolám Policii ČR na čísle 158. Aktivuji Integrovaný záchranný systém na čísle 112. Budu křičet o pomoc. Budu postupovat podle instrukcí operátora.
51
Zabráním dotyčnému v dalším polykání tablet. Podám dotyčnému velké množství tekutin. Přiměji dotyčného, aby zvracel. Uložím dotyčného do polohy na zádech. Uvedu dotyčného do stabilizované polohy. Zajistím tablety a případné obaly. Doprovodím dotyčného domů.
Celkem se v otázce objevilo 32 postupů řešení. Všichni respondenti, kteří se rozhodli volat jedno z čísel (89 %) volalo 155. Pouze 5 (5 %) respondentů se omezilo jen na zavolání 155 a postupování podle pokynů dispečera. Nikdo by dotyčného nedoprovázel domů a nikdo by nekřičel. Zhruba polovina nezdravotníků (46 %) ve svém postupu zařadili možnost podání velkého množství tekutin. Oproti tomu zdravotníci to udělali pouze 2. Většina zdravotníků (92 %) nezvolilo ani jednu metodu polohování postiženého. O zabránění dotyčnému v polykání tablet by se pokusilo 93 % respondentů. Drtivá většina všech respondentů (95 %) ve svém postupu zařadila zajištění obalů a vyvolání zvracení. Správný postup bude rozebrán v diskuzi.
52
16) Jakým způsobem byste spáchal/a demonstrativní sebevraždu?
Většina respondentů 96 (83 %) uvedlo, že by použili léky. Někteří z nich (21 %) by léky doplnili alkoholem. 10 % respondentů uvedlo i možnost použití prázdných obalů od léčiv. Pro 6 % respondentů byla představa demonstrativní sebevraždy nereálná, odpověděli, že by ji nikdy nepáchali. Objevili se i možnosti jako podřezání žil (3 respondenti), nebo skok pod pomalu jedoucí dopravní prostředek (3 respondenti). Zbytek odpovědí je soubor různých, více či méně reálných způsobů, jako přejedení se chlebem, či utopení v kašně.
53
17) Jaký lék (léky), v jakém množství, je podle Vás příhodný ke spáchání demonstrativní sebevraždy?
Ve většině případů (79 %) respondenti uvedli užití analgetika na bázi ibuprofenu. Pro 6 % respondentů byla představa demonstrativní sebevraždy nereálná, odpověděli, že by ji nikdy nepáchali. Ostatní respondenti (15 %) uvedli různé léky se současným doplněním, že by nepřekročili maximální denní dávku určenou výrobcem.
54
18) Jaký lék (léky), v jakém množství, je podle Vás příhodný ke spáchání sebevraždy s úmyslem zemřít? V této otázce se objevilo velké množství různých odpovědí. Dvě velké skupiny u nezdravotníků tvořily hypnotika (29% nezdravotníků) a Paracetamol (22 % nezdravotníků). U zdravotníků se neopakovala žádná volba více než 3x. Jednalo je o například o tyto léky: insulin, myorelaxancia a minerály. 6 % (7 respondentů) dotázaných uvedlo, že by sebevraždu nikdy nespáchalo.
55
19) Jakým způsobem byste spáchal/a sebevraždu s úmyslem zemřít? Většina mužů (81 %) by volilo tvrdou metodu spáchání sebevraždy (tj. zastřelení, probodnutí, skok z výšky) Většina žen (73 %) by volila měkkou metodu spáchání sebevraždy (tj. intoxikaci). Nejčastěji respondenti volili: sebevraždu léky (37 %), zastřelení (29 %), skok z výšky (20 %). Sebevraždu oběšením volilo pouze 5 % respondentů a všichni byli muži. Zdravotníci volili nejčastěji intoxikaci léky a zastřelení. 6 % dotázaných uvedlo, že by sebevraždu nikdy nespáchalo. Ostatní odpovědi jsou směsí různých, někdy nereálných odpovědí. Jako příklad lze uvést jednoho muže, který by napadl policistu s maketou pistole, nebo ženu, která by se nechala kousnout jedovatým pavoukem (uvedla druh Poecilotheria rufilata).
56
20) Přemýšlel/a jste někdy nad spácháním sebevraždy? a) Ano b) Ne c) Nechci odpovědět
Obr. 16 Graf relativní četnosti odpovědí respondentů, zda někdy přemýšleli nad spácháním sebevraždy.
16 (14 %)respondentů uvedlo, že někdy nad spácháním sebevraždy přemýšleli. 13 z nich bylo zdravotníků (10 mužů a 3 ženy). 3 byli muži nezdravotníci. 95 (81 %) respondentů nad spácháním sebevraždy nikdy nepřemýšlelo. 6 dotázaných nechtělo na otázku odpovědět. Jednalo se 3 ženy a 3 muže. Jeden muž byl zdravotník.
Ve velkém množství otázek byla možnost přidat vlastní komentář. Bohužel nikdo tuto možnost nevyužil.
57
21) Chcete sami něco doplnit?
Někteří respondenti využili možnost doplnit v závěru dotazníků svůj komentář. Mimo komentářů, které oceňovaly originalitu tématu, se objevily i některé, které přináší nové podněty.
Myslím, že by se člověk, který přemýšlí (nebo se pokusí) o spáchání sebevraždy, měl dostat k odborné pomoci (psycholog, psychiatr). Sebevražda je zoufalý čin, ke kterému by v některých případech nemuselo dojít, kdyby životní situace sebevraha byla konzultovaná s odborníkem. Co odsuzuji úplně je, když člověk, který se rozhodně pro spáchání sebevraždy, ohrozí nebo omezí ostatní - skok pod mezinárodní rychlík v dopravní špičce, probíhající kauza pilota německých aerolinek, který letadlo se 150 lidmi navedl k zemi, nebo zadlužený manžel, který po sebevraždě dluhům uteče, ale nechá je "na krku" rodině. (žena, 25 let, nezdravotník)
Myslím si, že by bylo fajn, kdyby se společnost o suicidálním jednání dozvěděla ještě více informací. Přijde mi, že se stále jedná o "tabu". (muž, 19 let, zdravotník)
Pokud se bude jednat o eutanázii, která je momentálně v našem státě zakázaná a kterou si sám nemocný v plném vědomí a uvědomění si následků vyžádá eutanázii, jak by se to podle etického hlediska mělo brát? Jako druh sebevraždy, nebo splnění požadavku pacienta? (žena, 26 let, nezdravotník)
Jestli budeš dělat manuál sebevraha, nepodepisuj se pod to a všem to rozešli. (muž, 22, zdravotník)
58
3.4.
Diskuze
3.4.1. Co si respondenti myslí o sebevražedném jednání v závislosti na pohlaví, věku a oboru vzdělání? Této výzkumné otázky se týkají dotazníkové otázky č. 1, 2,3, 4, 5 a 21, nepřímo pak také otázky č. 9, 10 a 20. Nejvíce respondentů (34 %) zvolilo v otázce č. 5 možnost "Sebevražda je čin, který ublíží i ostatním.". Tato odpověď byla také vždy zastoupena v případě vícečetných odpovědí. Osobně tuto možnost považuji za nejméně vyhraněný názor, a proto jsem očekával velké množství respondentů, kteří ji zvolí. Zároveň tento názor koresponduje s literaturou, Vágnerová i Hillman uvádí, že sebevražda má zásadní dopad i na okolí sebevraha. Druhým nejčastějším názorem (23 %), zastoupeným v mém vzorku respondentů, je právo na rozhodnutí o vlastním životě. Tento názor se mi jeví jako poměrně liberální. Domnívám se, že hlavním faktorem, který to způsobuje je věk respondentů. Tuto odpověď byla zastoupena v každé věkové skupině. Z celkového počtu zdravotníků tuto možnost volilo 21 %. Dalším častým názorem (13 %) je naprostá nepřípustnost sebevraždy. V tomto ohledu hodně záleží na osobním postoji respondenta i na názoru společnosti. Jak uvádí Vágnerová, v naší kultuře je sebevražda považována za čin násilný a nepřirozený, proto i tento názor nachází oporu v literatuře. Jako odpověď jej volilo 5 % zdravotníků a 9% nezdravotníků. Bezesporu zajímavý je názor, který říká, že sebevrah by měl uhradit léčebné výlohy, uvedený 9 % respondentů. V České republice žádná právní norma tuto problematiku neupravuje, a tak sebevrah výlohy nehradí. Osobně bych byl pro nějakou formu spoluúčasti sebevraha. Podotýkám ovšem, že za pečlivě definovaných podmínek (věk, svéprávnost apod.) a do jisté výše. I zde je zajímavé, podívat se na rozložení této odpovědi u zdravotníků a nezdravotníků. Všichni s výjimkou jedné ženy, kteří volili tuto možnost, jsou zdravotníci. S odpovědí: "Je to projev zoufalství, a proto mám pro sebevrahy pochopení." se zcela neztotožňuji. Ano opravdu se může jednat o zoufalý čin. Nicméně jsem byl několikrát svědkem sebevraždy, kdy sebevrah chtěl potrestat pozůstalé, či "pouze" ztratil smysl života a rozhodl se ze světa odejít. Není překvapující, že mezi respondenty, kteří volili tuto možnost, převládají ženy. Tolerance sebevraždy u nevyléčitelně nemocných byla také jednou z častějších odpovědí (8 %). Předpokládám, že respondenti měli na mysli onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje pacientův život a působí mu diskomfort (bolest, imobilita, ztráta sebeúcty apod). V tomto případě by se mohlo jednat o náznak eutanazie, tedy ne ve smyslu dopomožení k činu, ale nezabránění činu. V každém případně je nutné blíže specifikovat ono nevyléčitelné onemocnění. Kdybych odpovědi pojal ad absurdum, mohl bych tvrdit, že já (trpím hypofunkcí štítné žlázy, jinak zdráv) mohu, s posvěcením respondentů, spáchat sebevraždu. I zde mě zajímalo, jaké je procento zdravotníků mezi respondenty, kteří volili tuto možnost. Zajímalo 59
mě totiž, zda si zdravotníci budou více uvědomovat vliv nemoci a zjistil jsem, že poměr zdravotníků a nezdravotníků je takřka stejný. Trest pro sebevrahy, kteří svůj pokus přežijí, nevolil žádný z respondentů. Sám se k trestu pro sebevraha přikláním pouze v případě, že svým konáním ohrožuje ostatní. Neméně zajímavé jsou názory, které mi respondenti připsali v otázce č. 21. Rád bych touto formou reagoval na dotaz v komentáři. Otázku vznesla žena (26 let, nezdravotnice). V souhrnu se ptá na etické stanovisko u eutanazie. Ráda by věděla, zda je proběhlá eutanazie z etického hlediska sebevražda, nebo pouhé plnění přání pacienta (samozřejmě v případě legalizace eutanazie). Jsem zastáncem názoru, že etický aspekt je v první řadě záležitostí jednotlivce. Sám za sebe tedy mohu říct, že bych eutanazii považoval za plnění přání pacienta. Další reakci si zasluhuje komentář muže (22let zdravotník). Nabádá mě k vytvoření manuálu na sebevraždu a jeho anonymním šíření. Přiznám se, že jsem uvažoval nad vytvořením manuálu, který by byl součástí této bakalářské práce. Jedná o tak kontroverzní téma, do kterého se bojím pustit. I kdybych něco podobného vytvořil, nešířil bych ho anonymně (rád bych měl zpětnou vazbu) a hodně bych rozmýšlel šíření mezi neodbornou veřejnost. Rovněž by mohl být manuál zneužitelný při páchání trestné činnosti, konkrétně by poskytoval návod jak usmrtit sám sebe a mohl by být lehce modifikován na návod jak zabití jiného člověka. S tvorbou manuálu proto v blízké době nepočítám.
3.4.2. Budou respondenti ochotni poskytnout první pomoc? V otázkách 6 a 7 se dotazuji na ochotu poskytnutí první pomoci. V prvním případě se jedná o osobu neznámou, v druhém o osobu známou. S otázkami úzce souvisí i otázka následující (č. 8), ve které zjišťuji, zda respondenti vědí o povinnosti první pomoc poskytnout. Pozitivním zjištěním je, že naprostá většina respondentů by první pomoc poskytla. Ti, kteří uvedli, že by první pomoc neposkytli, jsou muži zdravotníci. Domnívám se, že by to mohlo být zapříčiněno negativní zkušeností se sebevrahy ve svém zaměstnání, nebo mohli dotyční uvažovat i další rizikové faktory, jako je kontakt s infekčním materiálem atp. Jen pro dva respondenty hraje roli to, zda osobu páchající sebevraždu znají a mají rádi. V každém případě pro všechny, ať zdravotníky nebo nezdravotníky, platí povinnost poskytnout první pomoc, která je ukotvena v trestním zákoníku. Tato povinnost samozřejmě není absolutní, podmínky, při kterých první pomoc poskytnuta být nemusí ani zdravotníky, stanovuje zákon 374/2011 Sb. (zákon o zdravotnické záchranné službě). Výjimkou je například ohrožení zdraví, či života zachránce.
60
3.4.3. Budou respondenti schopni poskytnout efektivní první pomoc? 3.4.4. Probíhající pokus oběšení Respondenti měli na výběr ze čtyř možností. Většina by se snažila sebevraha od skoku odradit. Tuto možnost jsem vyhodnotil jako jedinou správnou. Při vytáčení čísla může dojít k prodlevě a dotyčný má více času na provedení svého záměru. V případě, že zachránce bude křičet, může přivolat pomoc, ale zároveň podněcuje sebevraha k uspíšení svého činu, dokud má čas. Jedno muže, který se rozhodl odejít, chápu. Řekl bych, že pouze respektoval rozhodnutí dotyčného. Nejefektivnější, z hlediska pomoci, je možnost komunikace s dotyčným a snaha ho od skoku odradit. V případě že přeci jenom skočí, stále bude dost času volat o pomoc.
3.4.5. Proběhlý pokus oběšení V této otázce se respondenti rozdělili na dva hlavní směry, na ty, kteří se nechtějí angažovat a na ty, kteří chtějí pomoci. S potěšením mohu konstatovat, že drtivá většina respondentů (97 %) se rozhodla pomoci. Příznivý je i fakt, že 91 % respondentů se rozhodla kontaktovat některé z uvedených čísel. Tím si zajistili odbornou pomoc ze strany operátora zdravotnické záchranné služby (jeden volající by byl přepojen z linky 112). Třetina nezdravotníků by dále poslouchalo pokyny operátora a sundalo dotyčného. Je pravda, že tento postup by v naprosté většině případů byl dostačující a správný. Problém by nastal v případě výpadku telefonního signálu, nebo kdyby zachránce mobilní telefon neměl u sebe. Toto byla jediná ucelená skupina odpovědí. 3.4.5.1.
Správný postup
Jako první bych volil odpověď " budu křičet o pomoc". Když uvážím, že postižený bude vyset v utažené smyčce metr nad zemí, nedokážu si představit, jak bych ho bez nože sám dostal na zem. Nicméně nevíme, zda zachránci mají, nebo nemají řezný nástroj nelze považovat neoznačení této odpovědi za chybu. Dále by mělo následovat sundání postiženého na zem. Tento bod je neoddiskutovatelný a vždy musí být proveden co nejdříve. S předcházejícím bodem souvisí i bod tento. Po sundání je nutné postiženého uložit do nejvýhodnější pozice pro záchranu - polohy na zádech. Nejenom, že jí docílíme velice jednoduše, ale lze v ní efektivně zprůchodnit dýchací cesty a je strategicky výhodná při eventuální resuscitaci. Po zvolení správné polohy následuje zprůchodnění dýchacích cest. Možnosti se nabízí dvězáklon hlavy a předsunutí dolní čelisti. Pro nezdravotníky plně postačuje záklon hlavy. Zdravotníci by měli umět provést předsunutí dolní čelisti. Tento manévr není jednoduchý a v 61
případě jakýchkoliv pochybností o správnosti provedení bych i zdravotníkům doporučuji uchýlit se k záklonu hlavy, i když lze předpokládat poranění krční páteře. Logickým navázáním je kontrola dechu. Bohužel našli se i respondenti, kteří dech kontrolovali bez zprůchodnění dýchacích cest. Zde se může rozdělit postup zdravotníků a nezdravotníků. Zatím co nezdravotníci by měli volat 155, nezdravotníci mohou vyhodnotit dechovou aktivitu a v případě, že není zachována zahájit resuscitaci. Hovor s operátorem záchranné služby může proběhnout při resuscitaci a postižený získává malý časový benefit plynoucí z časnějšího zahájení resuscitace. S úspěchem mohu i křičet o pomoc, na resuscitaci nebudu sám. Samotná resuscitace by měla probíhat frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. Pro zahájení postižený nesmí fyziologicky dýchat ani se stlačování bránit. Důrazně bych varoval před dýcháním z úst do úst. Vzhledem, k tomu, že neznám anamnézu postiženého, obával bych se přenosu onemocnění. Jediné případy, kdybych o dýchání uvažoval, jsou děti, případně osoba, kterou důvěrně znám (za předpokladu, že masáž provádí druhá osoba a nedochází k jejímu dlouhému přerušení).
3.4.6. Probíhající pokus zastřelením V této otázce se většina respondentů (53%) rozhodla pro rozmluvení úmyslu. Důrazně doporučuji takto nepostupovat. Pro sebevraha je zachránce překážkou k uskutečnění cíle a tuto překážku se bude snažit odstranit. Stejně tak tomu bude, když zachránce začne křičet. Ještě nebezpečnější by byla snaha dotyčnému zbraň odebrat. Ve vzniklé potyčce může zbraň snadno někoho zranit či zabít. Jako správnou možnost bych vyhodnotil snahu se schovat případně vytáčení některého z čísel. Většina respondentů volila číslo 158 a zbývající 3 112 ani proti jednomu číslu nemám námitek, volající by se bezesporu dovolal pomoci. Jeden respondent se rozhodl odejít a nedělat nic.
3.4.7. Proběhlý pokus zastřelení Zde se opět respondenti rozdělili na dva hlavní proudy: na ty co chtějí pomoci (90 %) a na ty, kteří pomáhat nebudou. Zajímavá je volba 10 respondentů, kteří by nedělali nic, protože to nemá cenu. Je pravdou, že vysoké procento střelných poranění končí úmrtím postiženého. Připočteme-li ještě fakt, že v tomto případě je násilí obráceno proti hlavě, šance na přežití nejsou vysoké. Nicméně poskytnutá první pomoc může být oním faktorem, který rozhodne o přežití, či nepřežití. Jako pozitivní vnímám fakt, že se 90% respondentů rozhodlo pomoci. Všichni by do svého postupu zařadili volání na jedno z čísel (18% volilo číslo 158, 23% číslo 112 a 59% číslo 155). Všichni by postupovali podle pokynů operátora. Rovněž by se všichni respondenti polohovali postiženého. Téměř všichni muži by manipulovalo se zbraní. Otázka byla záměrně formulována, aby se manipulace jevila jako výhodná z hlediska bezpečnosti. Opak je pravdou. Střelná zbraň bude pravděpodobně poloautomatického charakteru, což znamená, že po výstřelu je automaticky vsunut další náboj do komory a zbraň je znova 62
připravena k výstřelu. Výstřel za normálních okolností musí iniciovat spoušť, tedy prst střelce, ale v tomto případě nelze vyloučit závadu zbraně po pádu. Dalším důvodem, proč se zbraní nemanipulovat je případné forenzní vyšetřování. Případná manipulace by měla být dobře uvážená, probíhat bezpečně a jen v nezbytných případech (např. zbraň leží na postiženém). Minimum respondentů by se snažilo kontrolovat dech nebo zahajovat resuscitaci. 3.4.7.1.
Správný postup
Řešení této situace by mělo začít telefonátem na číslo 155 nebo 158. Samozřejmým dalším postupem je plnění instrukcí, které poskytne operátor. Teoreticky už v této fázi může dojít k ukončení veškeré další snahy. Pakliže postižený zvolí velkou ráži a vhodné střelivo mohou být účinky tak devastující, že se v podstatě rovnají dekapitaci. Operátor může vyhodnotit, že se jedná o zranění neslučitelné se životem a nezahájí TANR. Nejsem si ovšem jistý, kolik operátorů by tento postup volilo, jelikož jsou odkázáni zcela na popis zachráncem. Další fází je polohování postiženého. Opět se nejvýhodněji jeví jako poloha na zádech. Následuje zprůchodnění dýchacích cest. Jakou metodu zvolit bylo popsáno v předchozí situaci. Komplikací je pokanění obličejové části, zejména oblasti úst. Při takovémto poranění nezbývá, něž improvizovat a řádně situaci konzultovat s operátorem. Po zprůchodnění dýchacích ces je opět na řadě kontrola dechu. Pakliže postižený nedýchá, zahájíme resuscitaci. S úspěchem můžeme křičet o pomoc, abychom nemuseli stlačovat hrudník celý čas sami. Samotná resuscitace by měla probíhat frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm.
3.4.8. Probíhající pokus lékovou otravou Respondenti se opět rozdělili na dvě hlavní skupiny. Na ty, kteří chtějí pomoci a ty, kteří nereagují. Pozitivní je fakt, že 97% respondentů chce pomoci. Poprvé je patrný i jakýsi koncept řešení, který se opakuje. Velice často se spolu vyskytli možnosti: volání na linku 155, zabránění dalšího polykání, vyvolání zvracení, a zajištění obalů. Jako problém beru podávání tekutin v případě některých nezdravotníků. Domnívám se, že jejich záměrem bylo snížit koncentraci léčiva. Bohužel zvýšený přísun tekutin neovlivní vstřebávání léčiv. Problém by mohl nastat i při zabraňování v polykání dalších tablet. Pokud by se jednalo o verbální výzvu, je zachránce relativně v bezpečí a při agresivní reakci stihne utéct, naproti tomu nemusí být výzva účinná. V případě fyzickému zabránění může dojít k potyčce a zachránce může být zraněn, když se zdaří léky zajistit účinnost je stoprocentní. Osobně bych postupoval případ od případu jinak. Ženě drobného vzrůstu bych léky nekompromisně odebral a zamezil tak jejich užití. Při kontaktu se statným mužem bych spíše volil verbální formu.
63
3.4.8.1.
Správný postup
Je-li to možné v první řadě zabráním dotyčnému v dalším polykání. Následně postiženého přiměji zvracet. Snažím se, aby zvracel na místo, ze kterého půjdou zvratky odebrat (kdyby se nenašli obaly od léčiv). Teprve nyní mám čas na kontaktování záchranné služby na čísle 155. V dojezdové době se na postiženého dohlížím a snažím se zajistit zbylé tablety a případné obaly. Jelikož je postižený při vědomí může být agresivní, přeci jenom se mu zachránce snaží překazit jeho úmysl. Při jakémkoliv náznaku agrese by se měl zachránce stáhnout a neprodleně konzultovat s dispečerem vzniklou situaci.
3.4.9. Najdou se velké rozdíly v názorech na manuály k sebevraždě u zdravotníků a nezdravotníků? 3.4.9.1.
Návody na sebevraždu
Není překvapující, že s návody na sebevraždu se přímo setkali téměř výlučně zdravotníci. I u mě byl jeden z podmětů k volbě tématu této bakalářské práce manuál pro sebevrahy. Z doslechu se o manuálech pro sebevrahy dozvěděla velice různorodá skupina mužů, žen, zdravotníků i nezdravotníků. Čekal jsem mnohem více respondentů, kteří o návodu alespoň slyšeli, uvážím-li věk a vzdělání. Příkladem návodu, který se stal velmi populárním, může být záznam rozhovoru z ranní show jednoho českého rádia. Záznam je dostupný například na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=ZKVdZ0crpjM . V otázce názoru na sebevraždu se pole respondentů štěpí na tři hlavní proudy. První proud zastává názor, že návody jsou zavržení hodné. Takřka všichni jsou ženy nezdravotníci. Naproti tomu jako dobrý nápad považují návod na sebevraždu zdravotníci. Směs respondentů tvoří největší skupinu, která zastává názor, že návody jsou nesmysl. Za zmínku stojí i 4 respondenti, kteří považují manuály za zábavu. Ač se to může jevit jako neetické, jsem zastánce téhož názoru. Z odborného hlediska je skutečně většina manuálů, které jsem měl možnost vidět komické. Pakliže by se našel návod kvalitní, který má za úkol minimalizovat možnost přežití a bolestivosti pro sebevraha a zároveň by kladl důraz na co nejmenší ovlivnění okolí, přikláněl bych se k názoru, že takový manuál je dobrý nápad.
64
3.4.10.Jakými způsoby by respondenti páchali sebevraždu? 3.4.10.1.
Demonstrativní sebevražda
Majoritní metodou bylo užití léků. Respondenti se nevyjadřovali konkrétně, a tedy těžko usuzovat jaké by byli následky jejich činů. Nevhodné by bylo léky kombinovat s alkoholem, jak uvedlo 21% dotázaných. V některých případech (např. paracetamol) alkohol nebezpečně potencuje účinky léčiv. Naopak jako dobrá volba se jeví užití prázdných obalů a požití léků pouze předstírat. Ostatní zmíněné způsoby (podřezání a skok pod pomalu jedoucí automobil) bych nedoporučoval. Dle mého názoru je tento způsob příliš bolestivý a nebezpečný. 3.4.10.2.
Léky u demonstrativní sebevraždy
Většina respondentů uvedla léky na bázi ibuprofenu. Domnívám se, že tomu tak je pro jeho notorickou známost a jeho stigma "bezpečného" léku. Je skutečně těžké se tímto lékem zabít jelikož množství tablet potřebných pro usmrcení dospělého přesahuje několik desítek. Žádná z dávek, kterou respondenti uvedli, nepřekročila toxickou dávku. Zbytek respondentů volilo různé léky a nikdo nepřekročil toxickou dávku. Dá se tedy tvrdit, že by všichni mohli provést bezpečně demonstrativní sebevraždu.
3.4.10.3.
Léky u sebevraždy s úmyslem zemřít
V této otázce byl nejvíce patrný vliv zdravotnického vzdělání. Naprostá většina zdravotníků přesně věděla jaký lék a jaké množství způsobí nezvratnou smrt. Také škála léků, které by volili, byla rozsáhlá. Většinou se ale jednalo o léky dostupné pouze na předpis, často také o léky určené k intravenóznímu podání. Souhrnně bych zhodnotil léky navrhované zdravotníky jako rychle působící, bezbolestné a vysoce efektivní. U nezdravotníků se vytvořily dvě velké skupiny. Jedna by použila hypnotika (často popsaná jako prášky na spaní) a druhá část paracetamol. Co se hypnotik týká, jejich volba by mohla mít úspěch. Zásadní je jejich dávka a nevýhodou pro sebevraha je poměrně dlouhá doba, něž nastoupí jejich účinek. Výhodou je i bezbolestnost. Problematickou vidím volbu paracetamolu. Ani při extrémně vysoké dávce nestane smrt okamžitě. Postižený umírá po čtyřech až pěti dnech za doprovodu značné bolesti. Když sebevrah svůj pokus přežije, s vysokou pravděpodobností bude mít trvalé následky.
65
3.4.10.4.
sebevražda s úmyslem zemřít
V této otázce se částečně potvrzují statistiky ČSÚ. Většina mužů by volila tvrdou metodu spáchání sebevraždy. S podivem je, že oběšení by volilo pouze 5% respondentů (všichni muži). Nepoměr mezi statistikou (sebevražda je nejčastější metou páchání sebevraždy) a tímto výzkumem si vysvětluji tím, že většina respondentů sebevraždu skutečně neplánuje, a proto důklaně neuvažuje všechny nevýhody metod, které volili. Jako příklad můžeme porovnat oběšení se zastřelením. K zastřelení je nezbytně nutná střelná zbraň a tu samo o sobě není jednoduché. Naproti tomu k oběšení stačí lano a místo na které smyčku uvážeme (příhodný strom). Proto většina sebevrahů ve finále zvolí nejjednodušší a proveditelná v krátkém časovém intervalu. Nejčastější zvolenou metodou u žen (i celkově) byla intoxikace. Vysvětlení nacházím ve statistice a také v zařazení předchozích otázek, které se léků týkali. Ve směs se opakovali odpovědi z otázky předchozí. Jako zajímavost můžeme, vypíchnou ženu nezdravotníci, která by se nechala kousnout pavoukem rodu Poecilotheria rufilata. Z dostupných informací nelze prohlásit, že kousnutí bude smrtelné. Tato debata je možná pouze po detailním seznámení s konstitucí respondentky, velikostí pavouka množstvím jedu vpraveném do těla. Každopádně je kousnutí tímto pavoukem velice nebezpečné. 3.4.10.5.
spáchání vlastní sebevraždy
Na jednu stranu je zjištění, že 81% respondentů nad spácháním sebevraždy nepřemýšlelo, pozitivní. Na stranu druhou jsem očekával mnohem více kladných odpovědí. Nemusí se hned jednat o reálný záměr, který bude uskutečněn v blízké době, ale třeba o vnitřní polemiku nad daným problémem. Také rozhodně neplánuji sebevraždu, ale nad tématem jsem přemýšlel již dlouho před zadáním této práce.
66
4. Závěr Tato bakalářská práce měla několik cílů. Jedním z nich bylo vytvoření uceleného přehledu problematiky sebevražedného jednání. Sebevraždy jsou fenoménem, který prostupuje všemi kulturami napříč dějinami. Taktéž náhledů na jejich problematiku můžeme najít celou řadu. Proto jsem v teoretické práci vytvořil přehled základních pohledů a přístupů k sebevražednému jednání. Dalším aspektem, který byl rozebrán v teoretické části je podrobná analýza tří nejčastějších způsobů provedení sebevražd. Zaměřil jsem se nejen na mechanismus účinku, alternativy provedení, ale i na možnosti poskytnutí první pomoci. Ve výzkumné části mé práce jsem pomocí dotazníků zjišťoval u definovaného souboru respondentů jejich názor na sebevraždy, schopnost a ochotu poskytnout první pomoc a metodu spáchání vlastní sebevraždy. V otázce názoru na sebevraždy byly názory respondentů převážně liberální - respektovali sebevrahovo rozhodnutí. Nejpozitivnějším zjištěním celé práce je fakt, že drtivá většina respondentů by sebevrahovi poskytla první pomoc. Se samotným poskytováním respektive s efektivitou první pomoci je to horší. Naštěstí většina respondentů alespoň ví, kde a jak kontaktovat pomoc odbornou a následně s ní spolupracovat. Nejpatrnější rozdíl mezi zdravotníky a nezdravotníky se ukázal v otázkách týkajících se vlastní sebevraždy. Oproti nezdravotníkům uvedli zdravotníci mnohem účinnější a efektivnější metody. Nejvíce se zdravotnické vzdělání projevilo v otázkách týkajících se léčiv. Za nejdůležitější považuji zjištění, že drtivá většina mých respondentů by poskytla první pomoc. Zároveň je ale poněkud varující zjištění, že zkoumaná skupina při samotném poskytování dělá zásadní chyby. Situace je o to vážnější, že chyb se nedopouštějí pouze laici, ale v hojné míře i zdravotníci. Tento fakt by mohl být podnětem k zintenzivnění výuky první pomoci při studiu zdravotnických i nezdavotnických oborů. Pozitivním, i když očekávaným zjištěním je i fakt, že většina respondentů neplánuje svou sebevraždu. Případné další zpracování problematiky by mohlo být zaměřeno již výlučně na zdravotníky. Jako objekt zkoumání se nabízí například metody spáchání sebevražd preferované zdravotníky a případné rozdíly mezi stupni zdravotnického vzdělání. Další, i když o dost kontroverznější možností pokračování této práce by mohlo být vytvoření "manuálu na sebevraždu". Manuál by mohl pojednávát o různých metodách sebevražd, srovnávat jejich efektivitu, či poukazovat na slabé a silné stránky té, či oné metody. Jako celek by poskytoval vodítko jak rychle, bezbolestně a bezpečně ukončit vlastní život. Na závěr lze říci, že všech stanovených cílů, které jsme na začátku práce určili, bylo dosaženo.
67
68
5. Použitá literatura
1. ANGUS, Stuart. Sex, AIDS, Vztahy. 1. vyd. Albrechtice: Křesťanský život, 2001. ISBN 80-7112-056-1. 2. BARRING, Ludwig. Trest smrti v dějinách lidstva. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 978-80-206-0975-5. 3. CARAS, Ivo. Střelivo do ručních palných zbraní. 1. vyd. Praha: ARS-ARM, 1995. ISBN 80-900833-8-2. 4. ČERMÁK, Ivo a Ida KODRLOVÁ. Sebevražedná triáda. Praha: Arcademia, 2009. ISBN 978-80-200-1524-2. 5. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sebevraždy v České republice 2006 – 2010 [online]. Olomouc, 2011[cit 20. 4. 2015]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20566739/401211.pdf/af7632f4-2f7e-4ece-9906515aa20a0aaa?version=1.0 6. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-2473817-8 7. DOBIÁŠ, Viliam. Prednemocničná urgentná medicína. 1. vyd. Praha: Osvěta, 2012. ISBN 9788080633875. 8. FAKTOR, Zdeněk. Zbraně pro sebeobranu. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1993. ISBN 80-85434-76-8 9. HATTINGH, Garth. Horolezectví. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2002. ISBN 80-7237053-7. 10. HERLE, Petr, Igor DVOŘÁČEK a Miroslav DVOŘÁK. Soudní lékařství pro všeobecné praktické lékaře. 1. vyd. Praha: Raabe, 2013. ISBN 978-80-87553-75-6. 11. HILLMAN, James. Duše a sebevražda. Praha: Sagittarius, 1998. ISBN 80-901898-4-9.
12. IAN. Walker. Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802473817-8 13. IM HOF, Ulrich. Evropa a osvícenství. 1. vyd. Praha: NLN, 2001. ISBN 80-7106-394-0.
69
14. IVERSEN, Leslie. Léky a drogy. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2006. ISBN 80-7363-061-3.
15. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. 2006: Slon, Praha. ISBN 80-86429-39-3 16. KITTNAR, Otomar. Lékařská fyziologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80247-3068-4. 17. KŘESADLO, Jan. Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie. 1. vyd. Olomouc: Periplum, 2001. ISBN 80-902836-1-6. 18. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1284-9. 19. LIPPA, Richard. Gender, Nature, and Nurture. 2. vyd. Amsterdam: Psychology press, 2005. ISBN 0-8058-5345-6. 20. LÜLLMANN, Heinz a Klaus MOHR. Farmakologie a toxikologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0836-1. 21. MACHAJOVÁ, Jozefína. Zbraně a střelivo. 1. vyd. Praha: Epos, 1994. ISBN 80966982-4-9. 22. MASARYK, Tomáš Garrigue. Sebevražda. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2002. ISBN 80-86495-13-2. 23. MATUŠKOVÁ, Alena. Geografie 2. Socioekonomická část. 2. vyd. Praha: SPN, 2014. ISBN 978-80-7235-545-7. 24. MONESTIER, Martin. Dějiny sebevražd. 1. vyd. Praha: Dybbuk, 2003. ISBN 80903001-8-9. 25. MOUREK, Jindřich. Fyziologie. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-1190-4. 26. NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-200-0592-7. 27. PEČÍRKA, Jan. Dějiny pravěku a starověku II. 1. vyd. Praha: SPN, 1979. 28. PRAŠKO, Ján, Klára LÁTALOVÁ a Dana KAMARÁDOVÁ. Suicidialita u psychických poruch. 1. vyd. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4305-9. 29. Remeš, Roman a Silvia TRNAVSKÁ. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4530-5. 30. SRP, Lukáš a Jana SYROVÁTKOVÁ. Duševní vývoj a výchova od narození do dospělosti. 1. vyd. Praha: SZN, 1969.
70
31. ŠONKA, Karel. CZ PHARMA S.R.O. Hypnotika [online]. 2003. vyd. [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://www.remedia.cz/Clanky/Prehledy-nazory-diskuse/Hypnotika/6-F-e3.magarticle.aspx
32. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3. 33. VIEWEGH, Josef. Sebebvražda a literatura. 1. vyd. Brno: Nakladatelství T. Janečka, 1996. ISBN 80-85880-10-5. 34. ZENTIVA A.S. Informace pro uživatele: Ibalgin 200 [online]. 2012 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://pribalove-letaky.cz/ibalgin-200
71
6. Seznam obrázků Obr. 1 Graf relativní četnosti pohlaví oslovených respondentů. ............................................................33 Obr. 2 Sloupcový graf absolutní četnosti věkového rozložení respondentů. .........................................34 Obr. 3 Graf relativní četnosti zaměření vzdělání u respondentů. ...........................................................35 Obr. 4 Graf relativní četnosti poměru zdravotníků a nezdravotníků v poli respondentů .......................36 Obr. 5 Graf relativní četnosti odpovědí na otázku, jaký je Váš postoj k sebevraždě. ............................37 Obr. 6 Graf relativní četnosti o poskytnutí PP sebevrahovi - neznámé osobě. ......................................39 Obr. 7 Graf relativní četnosti o poskytnutí PP sebevrahovi - známé osobě. ..........................................40 Obr. 8 Graf relativní četnosti odpovědí na otázku, zda si myslíte, že máte povinnost poskytnout PP sebevrahovi. ...........................................................................................................................................41 Obr. 9 Graf relativní četnosti odpovědí na otázku, zda jste se někdy setkal/a s návodem na spáchání sebevraždy. .............................................................................................................................................42 Obr. 10 Graf relativní četnosti - názory respondentů na návody na sebevraždu....................................43 Obr. 11 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu oběšením. 44 Obr. 12 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu oběšením. 45 Obr. 13 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu zastřelením. ................................................................................................................................................................47 Obr. 14 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu zastřelením. ................................................................................................................................................................49 Obr. 15 Graf relativní četnosti reakcí respondentů jsou-li svědky sebevražedného pokusu otrávením léky. ........................................................................................................................................................51 Obr. 16 Graf relativní četnosti odpovědí respondentů, zda někdy přemýšleli nad spácháním sebevraždy. .............................................................................................................................................57
72
7. Přílohy Příloha A Dotazník použitý ve výzkumu Příloha B Tabulka pro výpočet délky lana
73
7.1.
Příloha A
Dobrý den, jmenuji se Jan Rudolf a jsem studentem oboru Zdravotnický záchranář na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Rád bych Vás touto formou požádal o vyplnění dotazníku k výzkumné části mé bakalářské práce, jejíž téma je suicidální jednání. Dotazník je zcela anonymní a je třeba jej vyplnit celý, aby mohl být použit. Dotazník vyplníte zaškrtnutím jedné z možností případně doplněním textu do volného okna. U některých otázek jsou pak doplněny speciální pokyny. Děkuji za Váš čas. Jan Rudolf
[email protected]
Vaše pohlaví
muž žena
Kolik vám je let?
Jak bylo Vaše dosavadní vzdělání zaměřeno?
humanitně technicky přírodovědně
Jste zdravotník, nebo student zdravotnického oboru?
ano ne
74
Jaký je Váš postoj k sebevraždě? (označte jednu, nebo více možností)
Je zcela nepřípustná. Je to projev zoufalství, a proto mám pro sebevrahy pochopení. Je to zbabělost. Sebevražda je čin, který ublížím i ostatním. Toleruji ji pouze u nevyléčitelně nemocných. Toleruji ji pouze u svéprávných. Každý má právo rozhodnout o svém životě a smrti. Sebevrahy, kteří svůj pokus přežijí, bych potrestal/a. Sebevrah, který svůj pokus přežije, by měl uhradit náklady na léčbu. Sebevrahům by neměla být poskytnuta jakákoliv pomoc.
Poskytl/a byste první pomoc sebevrahovi (zcela neznámé osobě)?
ano ne
Váš komentář
Poskytl/a byste pomoc sebevrahovi (netrpí nevyléčitelným onemocněním, znáte ho a máte rádi)?
ano ne
Váš komentář
Myslíte si, že máte povinnost poskytnout první pomoc sebevrahovi?
ano ne
Vás komentář
Setkal/a jste se někdy s návodem na spáchání sebevraždy?
Ano, viděl jsem ho. Pouze jsem o něm slyšel/a. Ne
75
Co si myslíte o návodech na sebevraždu?
Jsou zavrženíhodné. Je to nesmysl. Považuji je za zábavu. Je to dobrý nápad (kvalitní manuál by mohl snížit počty nezdařených sebevražd s trvalými následky). Jiné
Právě jste svědky sebevražedného pokusu oběšením. Dotyčný/á (neznámá osoba) má na krku uvázanou smyčku a chystá se skočit. Jak se zachováte?
Neprodleně vytáčím číslo Snažím se ho/jí od skoku odradit. Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. Budu křičet. Jiné
Prostor pro váš komentář
Jste svědkem sebevražedného pokusu oběšením. Dotyčný/á (neznámá osoba) právě skočil a visí zhruba metr nad zemí. Co uděláte? (V případě, že se rozhodnete pomoci, vyberte si z nabízených možností a chronologicky je seřaďte do vymezeného prostoru, např. U, T, R, S.)
Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. Nedělám nic, nemá to cenu. Chci pomoci A. Zavolám Zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. B. Zavolám Policii ČR na čísle 158. C. Aktivuji Integrovaný záchranný systém na čísle 112. D. Budu křičet o pomoc. E. Pokusím se dotyčného sundat. F. Budu postupovat podle instrukcí operátora. G. Vytáhnu zapadlý jazyk a začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. H. Zjistím, zda dotyčný dýchá. I. Uvedu dotyčného do stabilizované polohy. J. Uvolním dýchací cesty předsunutím čelisti. K. Uvolním dýchací cesty záklonem hlavy. L. Uložím dotyčného do polohy na zádech. M. Jestliže dotyčný nedýchá, začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. N. Stlačování hrudníku kombinuji s dýcháním z úst do úst v poměru 30:2. 76
O. Jiné Prostor pro chronologické řazení
Prostor pro Váš komentář
Právě jste svědky sebevražedného pokusu zastřelením. Dotyčný (neznámá osoba) sedí na lavičce a má u hlavy přiloženou střelnou zbraň. Co uděláte?
Neprodleně vytáčím číslo Snažím se dotyčnému zbraň odebrat. Snažím se to dotyčnému rozmluvit. Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. Snažím se schovat. Budu křičet. Jiné
Prostor pro Váš komentář
Jste svědkem sebevražedného pokusu zastřelením. Slyšel/a jste ránu a dotyčná (neznámá) osoba se skácela na zem se zkrvavenou hlavou. Co uděláte? (V případě, že se rozhodnete pomoci, vyberte si z nabízených možností a chronologicky je seřaďte do vymezeného prostoru, např. U, T, R, S.) Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. Nedělám nic, nemá to cenu. Chci pomoci A. Zavolám Zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. B. Zavolám Policii ČR na čísle 158. C. Aktivuji Integrovaný záchranný systém na čísle 112. D. Budu křičet o pomoc. E. Vezmu zbraň a uložím ji na dobře viditelné místo alespoň dva metry od postiženého/né. F. Budu postupovat podle instrukcí operátora. G. Uvedu postiženého do stabilizované polohy H. Uložím dotyčného do polohy na zádech. I. Vytáhnu zapadlý jazyk a začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. J. Uvolním dýchací cesty předsunutím čelisti. K. Uvolním dýchací cesty záklonem hlavy. 77
L. Zjistím, zda dotyčný dýchá. M. Jestliže dotyčný nedýchá, začnu stlačovat hrudník frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm. N. Stlačování hrudníku kombinuji s dýcháním z úst do úst v poměru 30:2. O. Jiné
Prostor pro chronologické řazení
Prostor pro Váš komentář
Jste svědkem sebevražedného pokusu otrávením léky. Dotyčná (neznámá) osoba sedí na lavičce v parku a polyká velké množství různých tablet. Co uděláte? (V případě, že se rozhodnete pomoci, vyberte si z nabízených možností a chronologicky je seřaďte do vymezeného prostoru, např. U, T, R, S.)
Nereaguji, je to jeho/její svobodná volba. Ohlédnu se, zda mě někdo vidí a pakliže ne, odejdu. Nedělám nic, nemá to cenu. Chci pomoci A. Zavolám Zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. B. Zavolám Policii ČR na čísle 158. C. Aktivuji Integrovaný záchranný systém na čísle 112. D. Budu křičet o pomoc. E. Budu postupovat podle instrukcí operátora. F. Zabráním dotyčnému v dalším polykání tablet. G. Podám dotyčnému velké množství tekutin. H. Přiměji dotyčného, aby zvracel. I. Uvedu postiženého do stabilizované polohy J. Uložím dotyčného do polohy na zádech. K. Zajistím tablety a případné obaly. L. Doprovodím dotyčného domů M. Jiné
Prostor pro chronologické řazení
Prostor pro Váš komentář
78
Jakým způsobem byste spáchal/a demonstrativní sebevraždu?
Jaký lék (léky), v jakém množství, je podle Vás příhodný ke spáchání demonstrativní sebevraždy?
Jaký lék (léky), v jakém množství, je podle Vás příhodný ke spáchání sebevraždy s úmyslem zemřít?
Jakým způsobem byste spáchal/a sebevraždu s úmyslem zemřít?
Přemýšlel/a jste někdy nad spácháním sebevraždy?
ano ne nechci odpovědět
Chcete sami něco doplnit?
79
Příloha B Váha v kg
Délka provazu v m
Váha v kg
54 56,6 58,8 61,2 63,4 65,7 67,9 70,2 72,5 74,7
2,46 2,4 2,35 2,23 2,16 2,05 2,01 1,98 1,93 1,88
77,2 79,3 81,5 83,8 86,1 88,3 90,6 92,8 95,1 99 a více
Délka provazu v m 1,83 1,8 1,75 1,7 1,68 1,65 1,62 1,57 1,55 1,52
Tab 1. Tabulka pro výpočet délky lana na oběšění
80