UNIVERZITA PARDUBICE FAKULTA FILOZOFICKÁ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2011
Tereza POLÁKOVÁ
Univerzita Pardubice Fakulta filozofická
Státní zámek Žleby: jeho historie, umělecká výzdoba a stylové interiéry
Tereza Poláková
Bakalářská práce 2011
Univerzity of Pardubice Faculty of Arts and Philosophy
State castle Žleby: his history, artistic decoration and stylish interiors
Tereza Poláková
Bachelor Thesis 2011
Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Byla jsem seznámena s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, ţe Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, ţe pokud dojde k uţití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o uţití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne poţadovat přiměřené příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaloţila, a to podle okolností aţ do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně .
V Pardubicích dne 20. 3. 2011
Tereza Poláková
Anotace Bakalářská práce se zabývá historií zámku Ţleby, snaţí se shrnout dějiny objektu i jednotlivých majitelů, přiblíţit historii rodu Auerspergů, za jehoţ drţení se změnil v romantický zámek a zároveň se zabývá vzory, z nichţ vycházejí další romantické zámky a zároveň uvádí známé příklady sídel v zahraničí i v Čechách, jeţ byly v tomto slohu vystavěny. V první části se práce věnuje historii zámku s jeho drţiteli, zvláště rodu Auerspergů, aţ po převzetí objektu státem v roce 1945. Druhá část se zabývá problematikou historismu, do nějţ patří také novogotika, která se ukázala jako jeden z určujících slohů, z něhoţ vycházely anglické romantické stavby, jimiţ se inspirovala také česká šlechta při stavbě svých zámeckých sídel. Třetí kapitola pojednává o stavebních dějinách zámků s důrazem na období romantické přestavby v letech 1849-1868, při kterém jsou vyuţity především prameny z oblastního archivu v Zámrsku. V další části práci se věnuji popisu romanticky zařízených zámeckých interiérů, které spodobnily kněţny Gabriela a Vilemína na stránkách svých skicářů. Práci uzavírá srovnání zámků Ţleby s Hrádkem u Nechanic a Sychrovem, které byly vystavěny v tomtéţ slohu.
Klíčová slova zámek Ţleby – Auerspergové – romantismus – přestavba – 19. století – interiéry – Joseph Nash – akvarely
Annotation The Bachelor thesis deals with the history of the castle Ţleby, it aspires to summarize the history of both the place and each of its owners, to bring closer the history of Auerspergs at whose possession it was transformed into a Romantic castle and, moreover, it deals with patterns which represented an inspiration for other Romantic castles and mentions wellknown examples of mansions in abroad and in the Czech lands built in this style. In its first part, the thesis follows the history of the castle together with its possessors, especially the Auerspergs, until the takeover of the castle by the state in 1945. The second part deals with the questions of historicism and its part, Neo-Gothic style which appears to be one of determining styles for Romantic buildings in England by which Czech nobility was inspired while building their mansions. Third part pursues the constructional history of castles with emphasis on the period of Romantic reconstruction in years 1849–1868 and follows mainly sources from the Regional Archive in Zámrsk. In the following part of the thesis, I deal with the description of castle interiors furnished in the Romantic style which were depicted by princesses Gabriela and Vilemína in their sketch books. The thesis is finished by the comparison of Ţleby, Hrádek u Nechanic and Sychrov castles which were construed in the same style.
Key words chateau Ţleby – Auerspergs – romanticism – rebuilding –19th century – interiors – Joseph Nash – watercolors
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Mgr. Pavlu Panochovi Ph. D. za odborné vedení této bakalářské práce, cenné připomínky, rady a ochotu, se kterou se mi po dobu psaní mé práce věnoval. Zároveň bych chtěla poděkovat zaměstnancům Národního památkového ústavu, a to především paní PhDr. Naděţdě Kubů CSc. a panu Tomáši Snopkovi, také kastelánům ze zámku Ţleby panu Tomáši Řehořovi a z Hrádku u Nechanic panu Ivanu Šenkovi, dále panu Janu Náměstkovi, vedoucímu oddělení návštěvnického provozu na zámku Sychrov, i jejich spolupracovníkům za poskytnutí rad a potřebných materiálů.
OBSAH
1. Úvod .............................................................................................................. 1 2. Historie objektu a jeho majitelů .................................................................. 3 2.1. Auerspergové ............................................................................................................. 11 2.2. Auerspergové v Čechách............................................................................................ 13 2.3. Auerspergové na Ţlebech ........................................................................................... 16 2.4. Převzetí objektu státem .............................................................................................. 19
3. Novogotická architektura v kontextu dobového historismu .................... 21 3.1. Historismus ................................................................................................................ 21 3.2. Anglické vzory .......................................................................................................... 24 3.3. Novogotika šlechtických sídel v Českých zemích....................................................... 26
4. Stavební historie zámku ............................................................................. 32 4.1. Gotický hrad .............................................................................................................. 32 4.2. Renesanční přestavba ................................................................................................. 33 4.3. Barokní přestavba ...................................................................................................... 34 4.4. Přeměna v romantické novogotické sídlo ...................................................................35 4.4.1. Stavitelé a sochaři na Ţlebech ............................................................................. 36 4.4.2. Přestavba zámku v letech 1849-1868 ...................................................................39 4.4.3. Zámecké divadlo ................................................................................................. 42 4.4.4. Závěrečná fáze přestavby .................................................................................... 43
5. Zámecké interiéry ...................................................................................... 45 5.1. Rokoková úprava místností ........................................................................................ 45 5.2. Romantická úprava interiérů ...................................................................................... 47 5.2.1. Rytířský kabinet ................................................................................................ 49 5.2.2 Rytířský sál ....................................................................................................... 51 5.2.3. Červený kabinet ................................................................................................ 53 5.2.4. Knihovna .......................................................................................................... 56 5.2.5. Modrý salon ...................................................................................................... 58 5.2.6. Galerie .............................................................................................................. 59 5.2.7. Tyrolský pokoj ..................................................................................................62
6. Srovnání zámků Žleby s Hrádkem u Nechanic a Sychrovem .................. 64 7. Závěr ........................................................................................................... 70 8. Použité prameny a literatura ..................................................................... 75 9. Seznam příloh ............................................................................................. 81 10. Résumé .................................................................................................... 105
1. Úvod Zámek Ţleby, který se prostírá v kraji Čáslavském, má stejně jako jiné zámecké objekty, za sebou bohatou minulost, jeţ je vázána na řadu známých anebo úplně neznámých šlechtických osobností, které vzhledem k jeho krátkodobému drţení, nestihli významně pozměnit jeho charakter. Za tu dobu se měli moţnost zapsat nejen do dějin zámku samotného, ale také zasáhnout do dějin blízko leţícího města Ţleby, jako tomu bylo například u rodu Bohdaneckých z Hodkova, kteří drţeli zámek nezvykle dlouho, téměř půl století. V této době zde vznikl kostel Narození Panny Marie, a také kalich a zvony, jenţ nechali odlít. 1 Zámky a jejich vzhled se postupně utvářely díky jednotlivým uměleckým slohům, které určují dobový vkus a módní styl. Šlechta s oblibou podléhala různým stylům, čímţ si vytvářela okolo sebe stále větší pohodlí. Na mnou sledovaném objektu se vystřídaly časy středověké gotiky, renesance, honosnost baroka, rokoka, a v 19. století vládnoucími styly jakými byly biedermeier, druhé rokoko a především romantismus, který se uţ v jeho vnitřní podobě usídlil na trvalo a dává nám tak dodnes moţnost nahlédnout do ţivota šlechty 19. století. Vyvstává nám tím obraz toho, v jakém prostředí ţili a jakými věcmi se dennodenně lidé této doby obklopovali. Auerspergové, šlechta původem z Kraňska, která na naše území přichází aţ v 18. století, Ţleby přestavěla do dnešní podoby. Stavebník Vincenc Karel z Auerspergu spolu se svou matkou Gabrielou a ţenou Vilemínou, a samozřejmě díky práci mistrů jakými byli sochaři bratři Maxové, architekti Benedikt Škvor a bratři Šelové a i díky práci inţenýra Josefa Kristena, společně stvořili romantický zámek, který svým vnějším vzhledem upomíná na staré časy rytířského středověku a svými interiéry připomíná anglické zámky dob renesančních a barokních. Tato práce by se měla zaměřit především na shrnutí roztříštěných informací, které byly dosud dostupné především v průvodcích, které jsou většinou staršího data, a také osvětlení příčin, které byly podmíněny především dobou, v níţ tato šlechta ţila a jeţ vedla Auerspergy k přeměně svého sídla v romantický zámek. Rovněţ se chci věnovat umělcům, o nichţ jiţ bylo psáno výše, bez kterých by tento objekt neměl šanci vzniknout. V závěru práce se pak pokusím srovnat zámek Ţleby, jeho interiéry, vzory, jimiţ se Auerspergové inspirovali i současný vzhled, s jinými objekty - zámky Hrádkem u Nechanic 1
Více o kostelu viz HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 36-40. O zvonech podrobněji viz BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 416.
1
a Sychrovem, které byly vystavěné ve stejném slohu a na něţ stejně jako na Auerspergy mohutně zapůsobilo romantické smýšlení, pod jehoţ vlivem vznikla tato zámecká sídla. Ve své práci budu vycházet ze stavebně historického průzkumu z roku 19792, který mi byl poskytnut prostřednictvím Národního památkového ústavu v Praze. Informace o majitelích mi poskytne především známé dílo o hradech a zámcích od Augusta Sedláčka 3 a také nejstarší dochovaný průvodce od Jana Hendricha, 4 který pochází ještě z 19. století, a samozřejmě i další dosud vydaní průvodci.
2
NOVOSADOVÁ, O. – VILÍMKOVÁ, M. – HEROUTOVÁ, M. Ţleby - státní zámek: Stavebně historický průzkum (strojopis), Praha, 1979, s. 2-3. Uloţeno v archivu NPÚ, ústřední pracoviště v Praze a na územním odborném pracovišti středních Čech v Praze pod inv. č. 125. 3 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936. 4 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách . Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888.
2
2. Historie objektu a jeho majitelů „ Východně od Čáslavě prostírá se rovina úrodná, jejíţ jednotlivé části jako vlny k neveliké výši se vypínají. Ubírající se tudy přejda Markovice netuší ani, jak krásný pohled se mu naskytne. Tím více překvapen jest, kdyţ sestoupiv po mírném sklonu krajiny stane před hlubokým a malebným údolím Doubravky, pod jehoţ zelení se skrývá městys Ţleby a nad něţ vyniká na vrchu zámek ţlebský, nejkrásnější stavení okolí čáslavského.“5 Za první majitele Ţleb jsou povaţováni páni z Lichtenburka, jako první majitel hradu se uvádí Jindřich z Lichtenburka.6 Rod přináleţel k jedné z chudších větví staročeského feudálního rodu Ronovců (někde uváděno jméno Ronoviců) jejichţ znakem byla ostrev.7 Příslušníci rodu Lichtenburků nosili zlatý štít se dvěma zkříţenými černými ostrvemi a po Smilovi z Lichtenburka červeného kapra v klenotu.8 Hrad je poprvé připomínán roku 1289 v souvislosti se synem Jindřichem zvaným Hynek, který jiţ uţívá titulu „de Zlab“.9 Jeho manţelka „domina de Zleb“ potvrzuje roku 1279 spolu s Hynkem z Lichtenburka práva udělena Německému Brodu.10 Znovu je připomínán „ Hynko de Zlab“ na listině datované 28. března 1297, jíţ Bert ze Seeberka odevzdává statky tachovské králi. 11 Roku 1302 je uváděn Hynkův bratr „ Venceslaus de Zleb“ jako svědek na listině probošta kláštera v Sedlci a opět jinde roku 1307 psán „ Venceslaus de Sleben.“12 Jeho syn, pojmenovaný Hynek, řečený také Hajman, je v pramenech uváděn spolu s poručnicí Mechtildou v letech 1322 a 1327, kdy spolu koupili ves Sehuby „ in Czaslavenci provincia…Hynconi et …Mechtilde dictis de Zlebyn“, jinde uţito názvu „de Slewen.“13 V roce 1337 se Hynek stal jedním z úředníků soudu zemského.14 Okolo roku 1345 proběhla mezi ním a králem Janem Lucemburským směna. Hynek obdrţel hrad Poděbrady výměnou za Ronovec s doly Puperskými. 15
5
SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 76. Tamtéţ, s. 78. 7 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 1 . 8 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. 9 EMLER, J. (ed.). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie. II. svazek. Praha, 1882, s. 637. 10 Tamtéţ, s. 499. 11 Tamtéţ, s. 751. 12 EMLER, J. (ed.). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie. IV. svazek. Praha, 1892. s. 823. 13 EMLER, J. (ed.). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie. III. svazek. Praha, 1890. s. 47, 327, 521. 14 Národní památkový ústav Praha (dále jen NPÚ), Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 5. (Jedná se o strojopis). 15 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 78. 6
3
Poslední zmínky o něm pocházejí ze dne korunovace Karla IV. na krále českého konané dne 2. září 1347, kde víme, ţe byl mezi pozvaným hosty. 16 Za manţelku měl Aneţku, dceru Viléma z Landštejna. Manţelský pár spolu nezplodil dědice rodu, nýbrţ tři dcery, z nichţ jedna se provdala za Bočka z Kunštátu a obohatila tak majetek rodu o panství Poděbradské a byla prabábou pozdějšího krále Jiříka. 17 Roku 1352 postoupila Aneţka ze Ţleb, která byla dcerou jiţ výše zmiňované Aneţky z Landštejna, své dědictví po otci Hynkovi „…Castrum Slebin…“, tj. hrad Ţleby spolu s městečkem pod hradem, městečko Příbram a vsi Sehuby, Skovice, Markovice, Biskupice, Říčky, Zaříčany a Tři Dvory. Aneţka z Landštejna měla na tomto zboţí zapsané velké věno, jeţ by jí dcera musela vyplatit, proto došlo k postoupení celého statku, coţ téhoţ roku potvrdil král Karel IV.18 V roce 1356 prodala Aneţka zboţí a hrad Ţleby císaři Karlu IV. za 3300 kop grošů praţských a přijela je od něho jako statek manský tak, aby hrad a panství mohla uţívat. V lesích měla zakázáno kácet dřevo, které by uţila k prodeji, mohla jej uţít pouze pro svou potřebu, 2000 kop grošů mohla z tohoto zboţí odkázat svobodně. Na panovníkův příkaz byl na hrad dosazen purkrabí, kterého Aneţka nesměla bez císařova vědomí sesadit.19 V konfirmačních knihách je Aneţka uváděna v letech 1355-1369 jako patronka kostelů v Příbrami, Markovicích, Ronově, Skuhrově a Lučici. 20 V tzv. Libri erectionum, z nichţ čerpal Jan Hendrich i August Sedláček, najdeme záznam, ţe roku 1370 zaloţila v městečku Ţleby špitál pro chudé, jemuţ za věno ustanovila vesnici Zehuby s dvorcem Troubky. Ţádala za to, aby rektor tohoto špitálu ročně slouţil čtyři zádušní mše za její rodiče Viléma a Elišku, zesnulého manţela Hynka a sestru Elišku a bratra Jenczona. Dále mu ukládá, aby na tuto událost bylo pozváno třicet kněţí, kteří dostanou občerstvení a kaţdý po jednom groši. Myslela i na chudé, jimţ nakázala kaţdému v den mše darovat bochník chleba, kousek masa a jeden halíř. Roku 1377 jedná o špitále Aneţčin dědic - Markvart z Vartenberka, jenţ spolu se svým bratrem Petrem, nejvyšším purkrabím Praţského hradu, ubytovali ve špitále
16
Tamtéţ. Viz téţ HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 3. 17 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 78. 18 NOVOSADOVÁ, O. – VILÍMKOVÁ, M. – HEROUTOVÁ, M. Ţleby - státní zámek: Stavebně historický průzkum (strojopis), Praha, 1979, s. 2-3. Vedením pověřen D. Líbal. Uloţeno v archivu NPÚ, ústřední pracoviště v Praze a na územním odborném pracovišti středních Čech v Praze pod inv. č. 125. Dále bude uváděna jen zkratka SHP: Ţleby - státní zámek a pouţité strany. 19 PALACKÝ, F. Archiv český: čili staré písemné památky české i moravské. Díl I. Praha, 1840, s. 176. 20 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 78. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 3.
4
probošta s pěti mnichy z kláštera v Hradišti. Povinností špitálu bylo pečovat o 12 chudých, kterým mělo být zaručeno šatstvo a pravidelný příděl jídla. 21 Markvart z Vartenberka, kdysi komorník císaře Karla IV., drţel panství Rohozec, Zbiroh a Ţleby. V roce 1384 během sporu krále Václava IV. s Janem z Jenštejna stál na straně arcibiskupa praţského.22 František Palacký ve svých dějinách píše o jeho konfliktu s králem, který měl být zapříčiněn Markvartovým prohraným sporem u soudu zemského, po němţ se jeho jménem páchaly všeliké drobné zločiny. Následkem toho byla počátkem roku 1388 vyhlášena zemská pohotovost a „ kdyţ pan Markvart vší mocí se bránil, válka domácí stala se nad očekávání těţkou, i prodlouţila se aţ do letního času 1388., avšak hrady Ţleby, Rohozec a Zbiroh dobyty outokem a rozbořeny a pan Markvart sám octnul se konečně v zajetí a dán králi do Prahy, kde na Vyšehradě uvězněn.“23 O sporu mezi králem a Markvartem můţeme najít záznamy rovněţ ve Starých letopisech českých a u Dačického z Heslova,24 ale ani jeden neuvádí zničení Ţleb. August Sedláček jej rovněţ nepřipomíná, dokládá však, ţe panovník Ţleby připojil ke královské komoře a ustanovil purkrabím Milotu ze Svinčan. 25 Na konci 14. století26 bylo panství Ţleby králem zastaveno Štěpánovi z Opočna a na Lichtenburku, jeţ vykonával funkci hejtmana ve městě Vratislavi. Pánem zde byl aţ do roku 1397, kdy došlo k jeho zavraţdění na hradě Karlštejně. Jeho ţena Kateřina z Bergova i nadále přebývala na Ţlebech.27 Ţleb se poté ujal s přivolením královým Jaroslav z Opočna.28
21
HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 3-4. Viz téţ; SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého, Praha, 1936, s. 78. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 3. 22 SÚA, Desky Dvorské 13. fol. 158. Převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 4. Samozřejmě je zde myšlen dnešní Národní archiv v Praze. 23 PALACKÝ, F. Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě. Díl II. Praha, 1939, s. 402. 24 „Léta MCCCLXXXVIII pan Markvart z Vartenberka, kteříţ v ty časy drţel Ţleby hrad, najprv počal válku v zemi po ciesařově smrti proti králi Václavovi a počal v zemi lúpiti. A potom král Václav rozhněvav se i dobyl na něm Ţlebuov a Zbiroha a pana Markvarta jal a měl jej ve svém vězení.“ ČERNÁ, A. M. – ČORNEJ, P.KLOSOVÁ, M. Prameny dějin českých: Staré letopisy české:texty nejstarší vrstvy, Praha, 2003, s. 103. ISBN 80-7007-184-2. Viz téţ DAČICKÝ Z HESLOVA, M. Paměti. Praha, 1996, s. 69. ISBN 80-85770-35-0. 25 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českéh. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 78. 26 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 4. Viz téţ ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 1. uvádějí rok 1396.V knize HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, na s. 5 se uvádí letopočet 1389. 27 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 5. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 4-5. 28 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 78. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 5. Oba zdroje uvádějí, ţe se jednalo o Štěpánova bratra. V knize HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, na s. 5 je uvedeno, ţe Jaroslav byl jeho syn a dále, ţe se uvádí
5
V následujících letech, aţ do roku 1406, docházelo k častému střídání majitelů a zde uváděné zdroje se jiţ neshodují na všech z nich. August Sedláček píše, ţe ještě v roce 1398 byli purkrabím Otík z Hrádku z Bubna, který následoval po Petrovi Hovorkovi z Holešovic. Dále uvádí, ţe roku 1400 dal král jemu a Janovi, jeţ byl syn Štěpána z Opočna, ujištění zástavy hradu Ţleb, k němuţ připojil ves Semtěs.29 Na samém počátku 15. století se novým pánem stal Jindřich Lacembok z Chlumu. V jeho drţení byly velmi krátce, neboť uherským králem Zikmund Lucemburský je zastavil pro Oldřicha z Hradce. 30 Po dalších čtyřech letech tedy v roce 1406 postoupil panství kutnohorskému mincmistrovi Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína. V konfirmačních knihách se o něm píše, ţe roku 1414 podával faráře do Příbramě, purkrabím zde byl Sulka z Děkova.31 Po jeho smrti roku 1421 je král Zikmund zástavně postoupil pánu Haškovi Ostrovskému z Valdštejna a na Dětěnicích, jeţ od roku 1423 zastával funkci nejvyššího mincmistra. 32 Patnácté století je stoletím husitských bojů, které se nevyhnuly ani Ţlebům. Jedním z pramenů, který zmiňuje tuto událost je kronika Bartoška z Drahonic, kde se uvádí, ţe husitská vojska na počátku června roku 1427 přitáhla a několik týdnů zde hrad obléhala. 33 Koncem měsíce byly Ţleby postoupeny na smlouvu a posádka hradu odešla a vojska obléhatelů hrad spálila a pobořila. 34 V roce 1436 se novým majitelem Ţleb a dále pak hradu Vildštejn, města Chotěbořea tvrzi Drobovice stal Jiřík z Dubé a z Visemburka. Podmínkou bylo, ţe umoţní, aby byly hrady přístupné českým králům i jejich pověřencům. 35 August Sedláček pokládá Jiříka za obnovitele hradu a tuto informaci spojuje s rokem jeho úmrtí. Za své dědice Jiří určil mezi úředníky soudu zemského.Tuto informaci on sám převzal z Archivu českého, k němuţ však neuvádí ţádné číslo strany a ani díl, ze kterého čerpal. 29 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 78. 30 Tamtéţ. Viz téţ ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960. s. 1.; Podle Augusta Sedláčka mělo dokonce dojít mezi Jaroslavem z Opočna a Jindřichem Lacembokem z Chlumu ke směně za hrad Potštejn, kterou měl potvrdit král Václav IV. J. HENDRICH a autoři SHP neuvádí ani jednoho z těchto majitelů. 31 Lib.conf. DD 14. fol. 282, převzato z SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 79. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 5. 32 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 5. 33 Není zcela jasné, jestli hrad obléhali Táboři, Sirotci nebo obě vojska. V práci SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Praha, 1936, s. 79. Za obléhatele uvádí pouze Tábority, naproti tomu v SHP: Ţleby státní zámek, s. 5 uvádí krom Táboritů i Sirotky jako obléhatelé hradu, ačkoliv oba citují tentýţ pramen, jímţ je Kronika Bartoška z Drahonic.V práci HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 6 uvádí rovněţ Sirotky i Tábority na základě Palackého Dějin českých, dílu III. s. 57. 34 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 79. Opět uţívá informace z Bartoška. Viz téţ PALACKÝ, F. Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě. Díl III. Praha, 1939, s. 393. 35 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 5.Viz také HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 6.
6
Hynka a Jana Hlaváče z Dubé a Třebechovic. Po nich pak následoval Jetřich z Janovic a Chlumce.36 V práci Jana Hendricha je však ještě před tímto majitelem zmiňován jako drţitel sám král Jiří, který ho měl drţet ve svém vlastnictví od roku 1459 a dále uvádí, ţe po jeho smrti jej dostali v drţení jeho synové, kníţata Minsterberská. 37 Následným vlastníkem se stal Jan z Janovic, který roku 1483 odevzdal Ţleby manţelovi své dcery Aneţky, Janovi Špetle z Prudic. 38 V Archivu českém je o něm psáno, ţe v létě 1497 mu Jindřich, kníţe Minsterberský, postoupil a prodal město Náchod s příslušenstvím. V roce 1499 byl ustanoven výběrčím berně na rathúze na Starém městě v Praze.39 Po obdrţení královského nařízení vyslal roku 1505 své muţe a vozy, aby vypomohl ve válce proti Šlikům. 40 Jan z Janovic přijal svého zetě a jeho syny roku 1502 za své dědice, aby se mohli psát z Janovic, a zároveň ještě za jeho ţivota i po jeho smrti mohli uţívat jeho erbu: orla půl bílého, půl červeného v modrém poli s roztaţenými křídly, jeţ má štrych zlatý od jednoho křídla k druhému. 41 Od roku 1510 se jako majitelé Ţleb uvádí Jan a Diviš Ţehušičtí z Nestajova. jenţ se od roku 1519 uvádí jako hejtman Čáslavského kraje. 42 Jeho dědici během dvacátých let 16. století prodali statek Ţleby, do něhoţ náleţel hrad Ţleby, města Ţleby a Příbram, ves Staré Ţleby, Zehuby, tři mlýny, jeţ se nacházely v okolí zámku a lesní dvůr, Kunešovi Bohdaneckému z Hodkova za 4200 kop grošů českých.43 Od Bernarda z Nestajova a na Tupadlích pak Kuneš dále ke Ţlebům přikoupil vsi Potěhy, Bračice, Přibyslavice, Zbudovice a Kozohlody. 44 V letech 1536-1537 je uváděn mezi majiteli hradu Jistebnice.45 V roce 1540 nechal postavit kostel zasvěcený Narození Panny Marie a věnoval tomuto kostelu zvon odlitý zvonařem Jiříkem Hlaváčem nesoucí letopočet 1533 a také druhý zvon zvaný Marek datovaný rokem 1550, na němţ ve znaku nacházíme přímý důkaz Kuneše jako 36
SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 79. Viz téţ. SHP: Ţleby - státní zámek, s. 6. 37 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 6. 38 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 79. Dále se zde píše o smrti Jence, syna Jana z Janovic, kterým měl rod vymřít po meči. Vysvětluje se tím následné převzetí panství Janovým zetěm. 39 PALACKÝ, F. Archiv český: čili staré písemné památky české i moravské. Díl V. Praha, 1862, s. 507, 564565. 40 PALACKÝ, F. Archiv český: čili staré písemné památky české i moravské. Díl VI. Praha, 1872, s. 318. 41 SÚA, DZV 6 D15, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 6. 42 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 79. 43 Tamtéţ. Jako dědici jsou zde uvedeni Jiřík, Václav a Bernard.V SHP: Ţleby - státní zámek, s. 6-7, najdeme jako prodejce pouze Václava, ačkoliv oba zdroje čerpali tuto informaci z DZV 44 G 14. 44 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 7. 45 KATZ, L. Jistebnice. In Památky archeologické X, 1878, s. 772.
7
donátora. Kostelní kalich s letopočtem 1531 nese rovněţ znak Bohdaneckých. Kuneš i jeho manţelka Kateřina z Habří jsou v tomto kostele, který nechali postavit, také pohřbeni. 46 Ţleby připadly Adamovi Bohdaneckému z Hodkova, jeţ je spravoval od roku 1555. Zámek mu byl odkázán se všemi usedlostmi a vším příslušenstvím k němu patřícím, k tomu také městečko Ţleby i vsi s jejich příslušenstvím, tři mlýny, pivovar, sladovna při zámku a obora.47 Po smrti Adamově v roce 1562 se panství ujala jeho ţena Alţběta z Nestajova a na Ţlebech. V poslední vůli, jeţ byla sepsána nedlouho před jeho smrtí uloţil manţelce, aby Ţleby neprodávala, neboť si přál aby zůstaly rodinným majetkem.48 Alţběta byla roku 1566 pozvána k soudu komornímu, jelikoţ jí Ţleby měly být vyplaceny a následně dědičně odprodány. Jednání se skončila rokem 1571, kdy byla odsouzena k postoupení ţlebského panství České komoře, za coţ přijala 9000 kop grošů českých. 49 Jiţ o čtyři roky později Ţleby zakoupila zpět a byly jí dědičně zapsány do desek zemských. V témţe roce je pak prodala Václavovi Chotouchovskému z Nebovid za 13 250 kop grošů českých.50 Během 16. století, je zřejmé, ţe zámek Ţleby musel být přestavěn nebo v jeho okolí musely proběhnout nějaké změny. Vyplývá to z faktu, ţe další majitel v pořadí, Heřman Černín z Chudenic, který v té době vykonával funkci hejtmana na Starém městě Praţském, zámek koupil roku 1615 spolu se svou ţenou Marií ze Svárova. Získali jej za 120 000 kop míšeňských, 51 coţ je suma výrazně vyšší, neţ předchozí uváděná částka, za kterou byly majetky koupeny před čtyřiceti léty. Z velkého cenového rozdílu vyplývá, ţe muselo dojít ke zvýšení hodnoty panství. V první polovině dvacátých let 17. století směnil Heřman Černín Ţleby s kníţetem Karlem I. z Lichtenštejna, za Andělskou Horu. Stavební průzkum se zároveň se Sedláčkem shodují, ţe ještě v témţe Ţleby opět změnily své majitele. 52 Českou komorou byly prodány
46
SHP: Ţleby - státní zámek, s. 7. Více o kostelu viz; HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 36-40. O zvonech podrobněji viz BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 416. 47 DZV 51 K 38, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 8. 48 DZ.14. F 20, převzato z SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Praha, 1936, s. 80. Viz téţ HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách.Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 8. 49 SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 80. 50 DZ. 18 P 14, P 16, převzato Tamtéţ. Dále o rodu Chotouchovských na Ţlebech viz HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 8. 51 DZV 189 E 10, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 8. 52 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 8. Viz téţ SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 81. Oba tyto zdroje uvádí rok 1622. HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních
8
bratrům, pánům z Magni. Suma, kterou vydali jiţ činila 116 660 zlatých. Bratři slouţili v té době v armádě s hodností císařských polních maršálků. Za zásluhy prokázané v bitvě na Bílé Hoře byli odměněni povýšením do stavu hrabat a ke svému jménu si tak mohli nyní připsat titul hrabat ze Strašnic. 53 Císařští maršálci si však Ţleb příliš dlouho neuţili, poněvadţ je v roce 1629 od Františka de Magni kupuje za cenu 80 000 zlatých český šlechtic, hrabě Jan Rudolf Trčka z Lípy, jeţ zastával významné funkce v království. Působil jako císařský rada, komorník a soudce zemský a jeho manţelkou byla Marie Magdalena rozená z Lobkovic,54 které se přezdívalo mezi lidem „ zlá Manda“. Informaci o prodeji Ţleb nám poskytují desky zemské, jeţ říkají, ţe hrabě Magni prodal zámek Ţleby s oborou zvířecí, hodinami na věţi a se vším příslušenstvím, dvě městečka, 11 vesnic a nově postavěný mlýn na Lukavici. 55 Jan Rudolf Trčka byl značně movitým člověkem, coţ vyplývá z jeho závěti z léta 1634, kde své statky a panství rozděluje mezi členy své rodiny, ale pamatuje téţ na kostel Světelský, kde si ţádal být pohřben, ale i na dobročinnost v podobě odkazu části důchodů školám a špitálu. Ţleby spolu se statky Světlou, Lipnicí, vesnicemi čáslavskými, Studencem a Větrním Jeníkovem odkázal Petrovi Vokovi Švihovskému z Ryznburka a Švihova, Ladislavovi Burianovi hraběti z Valdštejna a Matyášovi Ferdinandovi hraběti Berkovi z Dubé a Lipého. Adam Erdman, jeţ byl synem Trčkovým, se svého dědictví nedoţil, poněvadţ byl zavraţděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v roce 1634 v Chebu. Jan Rudolf Trčka umírá ve stejném roce. Jeho jmění i statky, které představovaly nejen Ţleby, ale např. také panství Opočenské, byly zabrány, neboť byl resolucí z roku 1636 obviněn z provinění proti císaři, coţ znamenalo konfiskaci veškerých statků a movitých majetků. Veškeré jmění po Trčkovi a jeho manţelce vyneslo 3.107.865 zlatých, v nichţ však nejsou obsaţeny hotové peníze, stříbro, zlato, klenoty a jiné věci ani svršky hospodářské, jejichţ cena představovala další statisíce. V Bílkových dějinách konfiskací se podrobně dovídáme, jaké další majetky k tehdejšímu panství Ţleby náleţely. Kromě zámku s oborou a městečkem Ţleby to byly dále: městečko Příbram, vsi Vinaře, Drbohlavy (Nová Vinice), Bousov, Lhotka, Chvalovice, Litoměřice s kostelem filiálním, Tuchov, Hostovice s podacím kostelním na Horkách, Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 9, uvádí rok 1623 na základě BÍLEK, T. Dějin konfiskací, s. 100. 53 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 8-9. 54 BÍLEK, T. Dějiny konfiskací v Čechách po r.1618. Část II. Praha, 1883, s. 684. 55 DZV 297 E 7, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 9.
9
Zehuby, Stříteţ, Markovice s filiálním kostelem, Tři Dvory, Vrdy, panský dům ve Ţlebech, pivovar, dále dvory popluţní: Ţleby, Budy, Markov, Hostovlice, Zehuby, Okřesanec, Chlum a Zikmundovský dvůr, dva mlýny pod zámkem, jedenadvacet rybníků a jedenatřicet lečí lesa. Najdeme zde i údaje týkající se počtu obyvatel, jejich jednou ročně odváděného platu, dobytka i počty várek a sudů v pivovaru.56 V roce 1636 byly Ţleby císařskou resolucí dány v drţení Helfrydovi hraběti z Meggau, císařské tajné radě a hofmistru zemskému v Rakousku nad Emţí. Rokem 1644 bylo panství vloţeno jeho dcerám dědičně do desek zemských. 57 Podle Augusta Sedláčka zůstal v jejich drţení aţ do roku 1662, kdy jej prodávají Františku, svobodnému pánu z Kaisersteinů, místodrţiteli v Praze.58 V Berní rule, která se vztahuje k roku 1654 můţeme však najít záznam, ţe majitelem panství Ţleby spolu s dalšími vesnicemi, byl hrabě Bedřich z Cavriany. 59 Rodina Kaisersteinů měla Ţleby v drţení po dlouhá desetiletí a podíleli se také na rozvoji panství. Za panování císaře Leopolda I., roku 1672, vyprosil František privilegium pořádání trhů, jeţ bylo znovu obnoveno za Františka I. Pokračovatel rodu, Jan Baptista, obdaroval město v roce 1697 a 1705 privilegii povolení volby primasa a pečetění zeleným voskem. Anna Eleonora, provdaná paní z Gastheimu, jeţ byla dcerou Augusty Eleonory z Meuningen a Jana Baptisty, v roce 1714 rozšířila a obnovila kostel ve Ţlebech, v němţ byla přistavěna nová oratoř, sakristie, zbudována věţ i postavena nová fara.60 Za doby Kaisersteinů došlo rovněţ k vylepšení městského znaku a stavbě nového kostela sv. Anny v Markovicích.61 Anna Eleonora spravovala rovněţ Ţleby v době nezletilosti svého bratra Jana Václava, který se posléze stal majitelem panství, ale jiţ v roce 1723 jej prodal Karlu Jáchymovi, hraběti z Bredy a místodrţiteli v Čechách, za cenu 400 000 zlatých.62 Hrabě z Bredy měl několikero panství, která však byla zadluţena a musel se potýkat s věřiteli. Pokusil se panství Ţleby, statek Přibyslavice a dvůr v Zehubech prodat pánům 56
BÍLEK, T. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Část II. Praha, 1883, s. 678, 684-685, 703, 714. Údaje o majetcích náleţejících k panství téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 9-10. 57 DZV 313 T 18, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 10. Viz téţ BÍLEK, T. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, část II. Praha, 1883, s. 703. 58 DZ. 152 T 3, převzato ze SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936, s. 81. 59 BENEŠ, F. (ed.) Berní rula: Kraj Čáslavský II. Sv.11. Praha, 1953, s. 851, 1015. Na s. 1017. nalezneme výčet jeho titulů. 60 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách.Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 11, 42. 61 DARRAS, V. Hrad Ţleby a okolí:Praktický průvodce turistů. Ţleby, 1934, s. 23. Dále téţ BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský, Praha, 1929, s. 412. 62 DZV 497 M 4, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 11.
10
ze Schmidlinů,63 kteří však nebyli schopni zaplatit smluvenou částku a tak se tyto majetky dostaly znovu pod správu Karla Jáchyma z Bredy. 64 V draţbě, uskutečněné roku 1736, byly Ţleby, Přibyslavice, Podmoky a dvůr v Zehubech koupeny za 370 000 zlatých hrabětem Josefem Františkem ze Schönfeldu. 65 Poslední vůlí napsanou roku 1734 určil svými dědičkami manţelku, 66 rozenou Michna z Vacínova a dceru Kateřinu. V roce 1737 Josef František umírá a v té době jiţ jeho ţena neţije. 67 Dědičkou se tedy stává Kateřina, která se roku 1746 provdala za kníţete Jana Adama z Auerspergu, hraběte z Kotševa a Felsu, komorníka ve vévodství kraňském a dědičného maršálka zemského.68 Ve své poslední vůli, která je datována rokem 1754, odkazuje veškeré statky svému choti.69 2.1. Auerspergové Rodová tradice říká, ţe tento starý rod hrabat a kníţat pochází ze Švábska a odvozuje svůj původ od hradu Ursperg u Mindelheimu. Za zakladatele rodu je povaţován Adolf von Ursperg, který ţil v 11. století. V té době mělo dojít ke stěhování rodu na území Kraňska,70 tedy dnešního Slovinska, kde byl zaloţen poblíţ Lublaně hrad Auersperg, slovinsky zvaný Turjak. 71 Adolf měl dle rodové pověsti rovněţ bratra Odericha, jeţ se vystěhoval do Furlanska a zaloţil vlastní rodovou linii, od níţ některé italské šlechtické rody odvozovaly svůj původ.72 Souvislá doloţená rodová linie začíná rokem 1220 Erandem
63
DZ. Tom. 498.N. 25, převzato z HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách.Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 12. 64 DZ. Tom.501. Z. 13, převzato Tamtéţ. 65 DZV 506 B 27, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 11. 66 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 11, uvádí křestní jméno manţelky Kateřina, avšak HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 12, uvádí Lidmilu. 67 DZV 364 D 4, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 12. Viz téţ HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 12, který však píše i o druhé dceři Marii, která měla rovněţ zemřít ještě před otcem. Oba, ale pouţili DZ jako zdroj pro získání této informace. Dále KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 76. ISBN 80-7304-003-4. Kateřina je zde psána jako Marie Kateřina. 68 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti. Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 13. 69 DZV 322 E 18, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 12. 70 Kraňsko najdeme v publikacích téţ pod názvem Krajina. 71 OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1019. Viz téţ ŢUPANIČ, J. – FIALA, M.. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 19. ISBN 80-86493-00-8. Viz téţ NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 1. ISBN 80-902359-0-5. 72 OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1019. Viz téţ NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 1. ISBN 80-902359-0-5.
11
de Owersperch. 73 Vzestup rodu nastupuje s rokem 146374, kdy je císařem Fridrichem III. udělen Engelhardovi (1404-1466) dědičný úřad maršálka zemského a nejvyššího komořího v Kraňsku. Jeho synové Pankrác (†1496) a Vollrad (†1495) se stali zakladateli dvou hlavních větví rodu.75 Vollradská linie měla svůj majetek soustředěn v Dolních Rakousích a prostřednictvím Sigismunda Mikuláše (†1581) získala v roce 157376 od císaře Maxmiliána II. povýšení do panského stavu.77 V 17. století se tato větev rozvětvila na další linie a roku 1673 byl jim udělen titul hrabat. Jedna z těchto linií nazývaná NeuSchllos-Purgstall se v první polovině 19.
století
usadila
v západních
Čechách
a
vlastnila
panství
Lesná
(Wallhof) 78
a Hřebeny (Hartenberg). Ve Vollradské lini se jednalo o jedinou českou větev, která jiţ rokem 1857 končí smrtí hraběte Jáchyma Josefa (1795-1857).79 Druhá rodová linie - Pankrácova, pokračuje Trajánem (1495-1541). Za jeho ţivota, roku 1531 byla rodina povýšena do stavu svobodných panů. 80 Jeho syn Herbard81 (15281575) válčil s Turky, coţ se mu stalo osudným, neboť roku 1575 padl v bitvě u Budaček. 82 Rod se rozvětvuje na linii starší - Herwardem (†1618) a mladší - Dětřichem (†1634). Starší linie je v osobě Jana Ondřeje II. († 1664) povýšena rokem 1630 do hraběcího stavu. Některé zdroje píší, ţe právě z této starší linie povstává větev Auersperg. Mladší linie v osobě
73
ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s.19. ISBN 80-86493-00-8. Viz téţ NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 1. ISBN 80902359-0-5. 74 Pouze ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha 2001, s. 19. ISBN 80-86493-00-8. uvádí získání úřadu komořího jiţ v roce 1407 a úřad maršálka rokem 1463. 75 OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1019. Dále viz NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 1. ISBN 80-902359-0-5. ; RIEGER, F. L. Slovník naučný. Sešit prvý. Praha, 1859, s. 389. 76 ZEDLER, J. H. Grosess voltändiges Universal lexikon Aller Wissenchaffen und Künste, Bd. 2, Halle-Leipzig, 1733 (uţita digitalizovaná verze na URL:
Naházejí se zde i informace o členech rodu z období po roce 1220 aţ do vzestupu v 15. století, jeţ ostatní zdroje zcela přehlíţí. Pouze ještě u ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české, Praha, 2001, s. 19. ISBN 80-86493-00-8. nalezneme informaci o rozdělení rodu na linie syny Herwarta I.(†1282).V práci MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I. Praha, 2008, s. 37. ISBN 978-80-2570027-3. Najdeme údaj o roku povýšení 1550, z kterého však bohuţel nevyplývá, o kterou větev rodiny se jedná. Autor se zaměřuje spíše na členy rodu usazené v Čechách a k historii rodiny samotné uvádí pouze její původ. 77 uţívá se rovněţ označení svobodný pán nebo také baron 78 Toto místo najdeme téţ pod názvem Valdov, který je odvozen z německého slova wald čili les. 79 ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 20. ISBN 80-86493-00-8. 80 NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 2. ISBN 80-902359-0-5. Viz téţ RIEGER, F. L. Slovník naučný, sešit prvý. Praha, 1859, s. 389. ; ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 20. ISBN 80-86493-00-8. Uvádí se zde moţnost, ţe povýšeni byli aţ jeho synové Herward a Dietrich roku 1550. 81 Toto jméno se ve zdrojích, jiţ výše citovaných, objevuje v různých podobách-Herbert, Herward a Herwart. 82 Podrobněji OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1020.
12
Dětřicha (†1634) byla povýšena do stavu hraběcího rovněţ roku 1630.83 Slavným v rodině se stal jeho syn Jan Weikhard (1615-1677), který jako první obdrţel řád Zlatého rouna.84 Působil ve sluţbách státu za doby panování Ferdinanda III. a posléze jeho následovníka Leopolda II. Ferdinand mu dokonce svěřil výchovu svého prvorozeného syna Ferdinanda IV., který roku 1654 umírá. Během svého ţivota Jan působil ve funkcích tajného rady a prvního ministra, kterou měl za vlády obou císařů. Povýšení svého stavu na hodnost kníţecí dosáhl roku 1653. Od svého mladého svěřence, krále římského, obdrţel hrad a panství Wels a o rok později další majetky v podobě v léna uděleného Münsterbergu (Ziębice) a Frankensteinu (Ząbkowice Śląskie), nacházejících se ve Slezsku. Od té doby se můţe zváti vévodou münsterberským. 85 K majetku rodiny náleţelo panství Chočevy (Goetschee), jeţ Jan ještě za svého ţivota zdědil po svém bratru Wolfu Engelbertovi (1610-1673). Dědicem kníţecího titulu se stal jeho druhorozený syn František Karel (1660-1713), jenţ vykonával funkci císařského polního zbrojmistra. Nejmladší ze synů Jindřich Josef Jan (1696-1783) vyţenil díky výhodnému sňatku s českou šlechtičnou Marií Dominikou Lichtenštejnovou panství Červený Hrádek, Udice, Blatno a Černá Hora. Synové Karel Josef Antonín (1720-1800) a Jan Adam (17211795) jsou prvními z Auerspergů, kteří se v Čechách usadili. 86 2.2. Auerspergové v Čechách Karel Josef Auersperg se roku 1744 oţenil s Marií Josefou z Trautshonu, čímţ se majetek rodu rozšířil o hlavní sídlo Trautshonů tedy Vlašim. 87 Roku 1783 přejímá, jako prvorozený syn, panství po svém otci včetně slezských kníţectví, jeţ mu byly v léno 83
ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 20. ISBN 80-86493-00-8. OTTO, J. Ottův slovník naučný, díl II. Praha, 1889, s. 1020. Naproti tomu NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 2. ISBN 80-902359-0-5., píše, ţe linie Auersperg pochází z linie mladší. 84 OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1020 a NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 6. ISBN 80-902359-0-5. uvádí rok získání řádu 1655. V knize ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 20. ISBN 80-86493-00-8. se uvádí rok 1650. 85 Tamtéţ. Dále viz RIEGER, F. L. Slovník naučný. Sešit prvý. Praha, 1859, s. 389. MAŠEK, P. Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003, s. 16-17. ISBN 80-204-1049-X. V krátkosti se o něm zmiňuje i SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 37. Jan Weikhard se chtěl vydat na duchovní dráhu, neboť usiloval o post kardinála, ačkoliv byl jiţ od svých 13 let ţenatý s hraběnkou Kateřinou z Lohensteinu, s níţ měl mnoho potomků. Pro svůj cíl se snaţil získal císaře Leopolda II, ale přitom se obrátil i na francouzského krále Ludvíka XIV., čímţ způsobil, ţe papeţ Klement IX. upozornil na jeho obojetnosti císaře. Důsledkem toho bylo Janovo vypovězení od dvora. 86 ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 21. ISBN 80-86493-00-8. 87 MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Od Bílé Hory do současnosti. Díl I. Praha, 2008, s. 37. ISBN 978-80-257-0027-3.
13
postoupeny pruským králem Fridrichem II. Rokem 1791 se opět stávají majetkem krále pruského, Fridricha Viléma II. za sumu 10 000 dukátů, z nichţ pak byl vytvořen fideikomis. Po této ztrátě nemohli jiţ dále uţívat titulu vévodů z Münsterberku a jako náhradu nechal Leopold II. povýšit panství Chočevy na vévodství, jeţ bylo vţdy děděno prvorozeným. Nyní se rozšířila titulatura rodu i na ostatní z dětí Karla Josefa, jenţ působil v úřadech císařského tajného rady a byl dalším drţitelem řádu Zlatého rouna. 88 V české politice nalezneme rovněţ příslušníky tohoto rodu. Prvním z nich je Josef Karel (1767-1829), který působil okolo roku 1792 ve státní správě v oblasti Haliče a od roku 1800 v Čechách. V Ottově slovníku naučném je připomínána jeho kariéra soudní a funkce nejvyššího komořího na Moravě. Ke konci svého ţivota se vzdává svých úřadů a odchází na rodinné panství Hřebeny, kde se věnoval psaní právnických studií. Navštěvoval jej zde jeho přítel, spisovatel Johan Wolfgang Goethe. K činnostem jimiţ se zabýval patřil i překlad, např. Bohuslava Balbína89 a jeho díla Liber curialis do němčiny. 90 Dalším z řad politiků byl Karel Vilém (1814-1890), zvaný téţ Carlos, jenţ působil jako poslanec českého sněmu a po vytvoření dualismu v Rakousku-Uhersku jako předseda vlády Předlitavska a rovněţ nejvyšší maršálek království českého. Své vzdělání získal na právnické fakultě v Praze. Od čtyřicátých let zasedal v zemském sněmu, kde se stavěl na stranu hájící ústavní práva Čechů, avšak o několik let později se přiklonil k opačnému tedy ryze centralistickému názoru, jenţ zastával jako předseda liberální strany aţ do svého odchodu z politiky roku 1885.91 V české politice se objevil rovněţ i bratr Adolf Vilém (1821-
88
NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 8. ISBN 80-902359-0-5. Viz téţ ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha 2001, s. 8. ISBN 8086493-00-8. 89 OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1022. Viz také MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Od Bílé Hory do současnosti. Díl I. Praha, 2008, s. 37. ISBN 978-80-257-0027-3.; MAŠEK, P. Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003, s. 17. ISBN 80-204-1049-X. Josef Karel patřil k zakladatelům Moravského zemského muzea v Brně. Více viz BŘEČKA, J. – KVAPILOVÁ, I. Portréty zakladatelů Moravského zemského muzea, 1 část. In Časopis moravského muzea - vědy společenské 80, 1995, 1/2, s. 243-252. ISSN 0323-0570. Téţ UHLÍŘ, D. Brňanem proti své vůli. Josef von Auersperg, spoluzakladatel a mecenáš Moravského zemského muzea. In A vůbec…Utajený sborník Mileně Fládrové k 75.narozeninám. Brno, 2010, s. 218-231. ISBN 978-80-86736-18-1. 90 UHLÍŘ, D. Brňanem proti své vůli. Josef von Auersperg, spoluzakladatel a mecenáš Moravského zemského muzea. In A vůbec…Utajený sborník Mileně Flodrové k 75.narozeninám. Brno, 2010, s. 221. ISBN - 978-8086736-18-1. 91 ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 23-24. ISBN 80-86493-00-8. Dále viz MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Od Bílé Hory do současnosti. Díl I. Praha, 2008, s. 37. ISBN 978-80-257-0027-3. OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1023-1024. Zde je jeho ţivot rozveden nejpodrobněji. NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 10. ISBN 80-902359-0-5. Srov. MAŠEK, P. Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003, s. 18. ISBN 80-204-1049-X. Oba povaţují za moţnou příčinu jeho přechodu k centralismu uzavření sňatku s Ernestinou Festis de Tolna a dále revoluční události roku 1848. V této době dochází k rozdělení české šlechty na dva politické tábory: stranu liberální
14
1885), který zpočátku působil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Roku 1867 byl zvolen německými velkostatkáři do české sněmovny a o pár let později stal se rovněţ členem sněmovny panské. Později zastával dokonce úřad ministra vnitra, z něhoţ po nedlouhém působení sám odešel. 92 Členové rodiny s úspěchem působili i ve sféře vojenské, v níţ dokázal vyniknout Maxmilián (1771-1850), jeţ byl za své zásluhy v bitvě u Lipska odměněn Řádem Marie Terezie a k tomu povýšen na generálmajora,93 a také literární, v níţ vynikl Antonín (18061876), píšící pod pseudonymem Anastasius Grün. 94 Auerspergové přišli po skončení války, za níţ se přihlásili k německé národnosti, o některé ze svých členů a především i o část majetku, jeţ se nacházel na území Československa. K nim patřila např. i Zelená Hora, nacházející se v západních Čechách, kterou po matce Vilemíně Colloredo-Mansfeld, zdědil nejprve Engelberrt Ferdinand (18591942), syn Vincence Karla, drţitele Ţleb. Dále byl jejím drţitelem nejmladší z jeho synů Karl (1892-1944), jenţ zahynul během náletu na Norimberk. Po skončení války byla Zelená Hora zkonfiskována jeho manţelce Klementině (1897-1984) z hraběcího rodu Mikes de Zalboa.95 Kníţe Karl Adolf (1915-2006),96 jehoţ se zabírání majetku po válce týkalo, se poté přestěhoval na území Jiţní Ameriky do státu Uruguay. Narodili se zde i děti jeho syna Adolfa Karla (*1937). Dále se rodina rozptýlila do Rakouska, kde ţijí děti Franze Weikhrada (*1923), tedy bratra Karla Adolfa. Jeho strýc Karel (1895-1980) byl adoptován svou tetou Ernestinou Coudenhove, rozenou Breunerovou (1861-1945), díky níţ se píše AuerspergBreunner. Jeho potomstvo dnes obývá jak Evropu tak Jiţní Ameriku, konkrétně Argentinu.
s Karlem Vilém v čele a konzervativní tzv. historickou s vedoucími osobnostmi hrabat Jindřicha Clam-Martinice a Lva Thuna. 92 OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1024. Viz také ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 24. ISBN 80-86493-00-8. Téţ NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 10. ISBN 80-902359-0-5. Srov. MAŠEK, P. Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003, s. 18. ISBN 80-204-1049-X. Tito autoři zmiňují jeho přenášení vojenské kázně do úřednického prostředí, jeţ se projevovalo např. v kontrole zapnutých knoflíků u svých podřízených. 93 MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Od Bílé Hory do současnosti. Díl I. Praha, 2008, s. 37. ISBN 978-80-257-0027-3. Více viz WURZBACH, C. Biographisches Lexikon des kaiserthums Oesterreich : enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Vídeň, 1836, s. 86-89. Zde nalezneme informace pouze o některých členech rodiny ţijících v 19. století, nikoliv kompletní dějiny rodu. Dále téţ MAŠEK, P. Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003, s. 18. ISBN 80-204-1049-X.; RIEGER, F. L. Slovník naučný, sešit prvý. Praha, 1859, s. 389. 94 Tamtéţ. Více viz RIEGER, F. L. Slovník naučný. Sešit prvý. Praha, 1859, s. 389; OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889, s. 1022-1023.; MAŠEK, P. Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003, s. 37. ISBN 80-204-1049-X. 95 ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 26. ISBN 80-86493-00-8. 96 URL:
15
Mladší linie je dodnes ţivá díky vnoučatům rakouského diplomata Franze (18871953), jeţ pojal za manţelku Henriku Lobkovicovou (1894-1966). Jeho syn Eduard (19172002),97 přijal jméno Auersperg-Trautson, čímţ navázal na dlouhou historii rodu. Jeho děti Marie Beatrice (*1957), Gobert (*1956) a František Josef (*1962) a vnoučata představují současné členy rodu.98 2.3. Auerspergové na Žlebech O Janu Adamovi, který si vzal Kateřinu ze Schönfeldu, čímţ se rod obohatil o panství Ţleby, Slatiňany, Nasavrky a Tupadla, jiţ bylo něco málo napsáno. O barokní přestavbě zámku Ţleby, která za Jana Adama probíhala bude více řečeno v jiné kapitole této práce. Z jeho osobního ţivota je třeba uvést, ţe ačkoliv vlastnil značné mnoţství majetku neměl komu by jej odkázal, jelikoţ ani z jednoho manţelství (podruhé se oţenil s hraběnkou Vilemínou von Neipperg) nevzešly ţádné dětí, které by své rodiče přeţily. 99 Majetky po jeho úmrtí roku 1795 přechází na synovce Karla (1750-1822). I on pro bezdětnost odkazuje je dále rovněţ synovci Vincencovi (1790-1812), který rok před smrtí pojal za manţelku Gabrielu rozenou z Lobkovic (1793-1863),100 která necelý půl rok po smrti manţela porodila následníka Vincence Karla (1812-1867) a spravovala Ţleby do doby synovi plnoletosti. 101 Ve věku dvaceti let se Vincenc Karel, který se sám podepisoval také jako Čeněk, 102 plně ujal správy nad svými majetky. Roku 1845 se oţenil s Vilemínou z rodu CollloredoMansfeld (1881-1924), jeţ byla dcerou kníţat Františka a Kristiny, rozené Clam-Gallasové. Po smrti Vilemínina otce převezl kníţe Vincenc z praţského Mansfeldského paláce značnou část staroţitných předmětů, obrazů, knihovnu a rozsáhlou sbírku mědirytin právě na Ţleby, čímţ obohatil zdejší sbírky. 103 K příleţitosti svatby se uskutečnil maškarní ples konaný na způsob historické kostýmní promenády, jeţ se odehrával ve vyzdobeném skleníku zámku Ţleby a zcela vhodně vyjadřoval dobové romantické tendence. Následně jej spodobnil praţský akademický malíř Josef Koruna a památkou na něj je i zachovalé ilustrované album
97
Tamtéţ. ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, 24-26. ISBN 80-86493-00-8. 99 NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 9. ISBN 80-902359-0-5. 100 Základní genealogické informace od doby příchodu rodiny do Čech sahající po konec 20. let 20.století.Viz PROCHÁZKA, R. Rodopisná encyklopedie Československa. Praha, 1931, s. 65-66. 101 SÚA, DZV 464 F 12; Hlavní kniha desek zemských lit. S,V, fol.41, 325, 135, 33, převzato z SHP: Ţleby státní zámek, s. 12. 102 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, kart. 148, Stavební rozpočty z let 1860-1869. 103 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 12. 98
16
nacházející se v ţlebské knihovně. 104 Vincenc uskutečnil na zámku spolu se svou matkou Gabrielou z Lobkovic a chotí Vilemínou velkolepou romantickou přestavbu, 105 o které bude, stejně jako o jiných stavebních etapách, více psáno v dalších částech práce. Zájem Vincence Karla nebyl směřován pouze na Ţleby, nýbrţ i na další majetky. Zámek Slatiňany, stejně jako své hlavní sídlo Ţleby, nechal novogoticky upravit a na prcech se zde podíleli dokonce stejní umělci. 106 Vincencova matka Gabriela i jeho ţena Vilemína zakreslovali do svých skicářů interiéry tohoto zámku,107 stejně jako tomu bylo i u Ţleb. Kníţe dokázal toto místo proměnit ve významné středisko pro výcvik překáţkových koní v Rakousku-Uhersku. V dnešním zámku sídlí Hipologické muzeum, které stále opatruje sbírky a předměty související s historií koní, které sem byly právě v 19. století Vincencem Karlem instalovány. 108 Mezi jeho další aktivity patřilo i podnikání v oblasti průmyslu. Nechal postavit cukrovary jak ve Ţlebech tak i ve Slatiňanech. 109 Ţivot Vincence Karla a jeho rodiny se neodehrával pouze na českých sídlech, nýbrţ i ve vídeňském paláci, kde rodina trávila zimu a také zde pořádala řadu představení pro své známé a přátele. Sami členové rodiny se těchto představení účastnily jako herci, coţ dokládají dva zachované programy z představení, jeţ se uskutečnily v březnu roku 1875. V obou případech na úvod proběhly představení oţivlých obrazů, kterých se zúčastnily princezny a princové z rodu Auerspergové,110 coţ byl titul, který pankrácké linii rodiny udělil na konci 18. století císař Leopold II.111 V případě prvního programu se jednalo o předvedení fragmentů ze známé Molièrovi hry Misantrop a dále byla uvedena veselohra se zpěvy, jejíţ název
104
MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006, s. 48. ISBN 80-239-8555-8. Také viz POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry, Ústí nad Labem, 1985. Nestr. 105 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 76, 88. ISBN 80-7304003-4. 106 ŠIMEK, T. a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI.: Východní Čechy. Praha, 1989, s. 453. 107 Viz např. Depozitář zámku Ţleby, inv.č. ZL 8288. Tento skicář patřil kněţně Vilemíně z Auerspergu. Další návrh se nachází v náčrtníku kněţny Gabriely z Auerspergu; Tamtéţ, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie mi byly poskytnuty NPÚ ve formě CD. 108 ŢUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001, s. 25. ISBN 80-86493-00-8. Viz téţ MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Od Bílé Hory do současnosti. Díl I. Praha, 2008, s. 37. ISBN 978-80-257-0027-3. 109 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 110 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70. l. XIX. stol. 111 NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 8. ISBN 80-902359-0-5.
17
v originálu zní: „Le diner de Madelon“, coţ by bylo moţné přeloţit jako Večeře u Madelon nebo Madelonina večeře.112 V případě druhého programu se představení uskutečnila ve dvou po sobě následujících dnech tedy 19. a 20. března, v nichţ se odehrály krom scén oţivlých obrazů i dvě hry. V jedné z nich: Oscar nebo manţel, který podváděl svou ţenu (v originále „Oscar ou le mari qui trompe sa femme“) si jednu z rolí zahrál princ C. Czartoryski. Dále bychom mezi herci našli příbuzné z rodu Colloredo anebo příslušníky rodů Metternich, Mensdorff, Huynady aj. 113 Rodina Auerspergů se zúčastnila řady společenských aktivit. Pokud zrovna nepořádali divadelní představení, či je jinde nenavštěvovali, chodili na koncerty, plesy, do restaurací, psali básně, a dokonce, ačkoliv to jistě neměli zapotřebí, sázeli v loterii. 114 Krom toho všeho se zúčastnily, na tu dobu typické a módní zábavy-karuselů. Tento pojem není vţdy zcela jednoznačný, dříve označoval kostýmované jezdecké přehlídky, jindy historicky pojatý šermířský turnaj. Jiţ v dobách středověkých, před rozšířením turnajů, se pořádaly tzv. karusely. Původně se jednalo o italskou vojenskou hru (z ital. carosello, fran. carrousel), v níţ se uplatnily nádherně zdobené alegorické vozy. Zprávy o této zábavě jsou zachovány z dob renesančním, ovšem výrazný rozvoj zaznamenala v době 17. a 18. století, kdy se z karuselů stala obvyklá dvorská kratochvíle, jeţ byla vyuţívána při všech významnějších slavnostech a během této doby doznaly oblíbenosti takřka po celé Evropě. 115 V 19. století, které oţivilo zájem o středověkou romantiku, se začaly pořádat karusely, mj. také v Praze. Při této v zásadě karnevalové taneční zábavě, jíţ se účastnili především šlechtici, se střídaly tanec v kole s kreacemi na drezurou vycvičených ponících. Jezdci bývali oděni do středověké nebo alespoň renesanční zbroje a spolu se svými koňmi předváděli secvičené tance. Během triumfálního vjezdu, jímţ se zahajovala slavnost, zněla v sále či aréně hudba trubačů a bubeníků. Následovala efektní čtverylka a dále se odehrávala tzv. carriera, coţ byla hra, při níţ musela být ta rychlé jízdy nabodnuta umělá hlava (zpravidla Turka) nabodnutá na tyči. Jindy se jednalo o skolení imitovaného nepřítele třeba sekem šavlí nebo výstřelem z pistole.116 Šlechtická představení poutající širokou pozornost, mezi neţ patřily i karusely, se obyčejně pořádala s dobročinným záměrem pomoci chudině. Jednou peníze putovaly do
112
Pokud si domyslíme stříšku nad i, která tam chybí. SOA Zámrsk, RA Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70. l. XIX. stol. 113 Tamtéţ. 114 Tamtéţ. 115 MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006, s. 20. ISBN 80-239-8555-8. 116 Tamtéţ, s. 36. Dále viz: POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr.
18
chudobinců a nemocnic, jindy do chudých oblastí. Tímto způsobem šlechta poukazovala na svou velkodušnost. Pro větší přitaţlivost těchto druhů zábavy se stále hledalo něco nového, co by určilo nebo rozšířilo rámec zábavy o další prvek. Příklad takového karuselu lze najít ve Vídni, kde se za účasti dvorské šlechty, a tedy i Auerspergů, roku 1880 pořádal lovecký karusel, jeţ je zaznamenán v ilustrovaném albu v ţlebské zámecké knihovně.117 Účast Auerspergů v karuselech potvrzují také fotografie, jeţ se nacházejí v albu ze šedesátých let 19. století, kde pod nápisem „Caroussel 1863“ nacházíme ţenské a muţské postavy (pravděpodobně se jedná o členy rodu a přátele) oděné v historických kostýmech. Na dalších stranách objevíme i manţele Vilemínu a Vincence Karla, rovněţ oděné ve stejném duchu. 118 Cestování, kterému se s oblibou oddávali představitelé šlechty, samozřejmě také patřilo k oblíbeným činnostem Auerspergů. Zachovaly se nám podrobné deníky Vincence Karla z jeho cest po Itálii, 119 jeţ absolvoval během roku 1828 a také po Anglii uskutečněné roku 1837.120 Po smrti Vincence Karla roku 1867 byly Ţleby spravovány jeho manţelkou Vilemínou do doby zletilosti jejich nejstaršího syna Františka Josefa (1856-1938), pozdějšího drţitele řádu zlatého rouna, který se ujímá svého dědictví roku 1877. O rok později se ve Vídni ţení s komtesou Vilemínou Kinskou (1857-1909).121 Za jeho doby zde rovněţ pokračují stavební práce, i kdyţ jiţ ne v takové míře jako za otcova drţení. Posledním majitelem z muţské linie Auerspergů byl Ferdinand (1887-1942), po jehoţ smrti roku 1942 Ţleby přešly na Marii provdanou z Trauttmansdorfu (1880-1960).122 2.4. Převzetí objektu státem V roce 1945 se panství Ţleby spolu se zámeckými budovami stalo součástí majetku tehdejšího Československa, kdy bylo v péči národní správy. V roce 1947 odevzdalo ministerstvo zemědělství výnosem č.j. 33.219/47-IX/A3 zámecký objekt Ţleby se všemi nemovitostmi, které tvoří jediný celek, Národní kulturní komisi podle odstavce 2. § 3. zákona 117
Tamtéţ, s. 63. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 85, kart. 4, Album fotografií 60. léta XIX. stol. 119 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 44, kart. 1, Deník cesty do Itálie pravděpodobně Vincence Auersperga, 1828. 120 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 54, kart. 1, Deník cesty Vincenta Karla Auersperga do Anglie 1837. 121 PROCHÁZKA, R. Rodopisná encyklopedie Československa. Praha, 1931, s. 66. 122 SHP: Ţleby-státní zámek, s. 15-18. 118
19
z 16. května roku 1946 č. 137/46 Sb. Objekt převzala do své správy k 1. květnu roku 1947.123 V současné době se zámek nachází ve správě Národního památkového ústavu, jeţ má své ústřední pracoviště v Praze. Zámek je zpřístupněn široké veřejnosti, která má návštěvou jeho interiérů moţnost nahlédnout do romantismu 19. století. 124
123
Tamtéţ, s. 19. Více viz: Archiv NPÚ, Písemnosti býv. Národní kulturní komise, inv. č. SPPOP. 12. 305-306, Ţleby, Zámek-materiály NKK. 124 URL:< http://www.npu.cz/pamatka/zamek-zleby/ [citováno 5. 12. 2010]
20
3. Novogotická architektura v kontextu dobového historismu 3.1. Historismus Termín novogotika je úzce spjat s historismem, který sám vychází z romantismu, v němţ lze spatřit provázanost umění a literatury, jeţ je patrná např. v románu Otrantský zámek od Horace Walpola, jehoţ děj se odehrává za starých gotických dob. Historismus se nejen u nás ale i ve světe projevil jako styl napodobující slohy dávné minulosti, kterým dává něco nového, ale přesto se snaţí zachovat charakteristické prvky daného slohu. Do historismu nezařazujeme tedy pouze novogotiku, ale také novorenesanci, novobaroko i novoklasicismus. Projevy historismu jako slohu, který se významně podepsal na dějinách architektury 19. století můţeme spatřovat ve svém okolí, i kdyţ mnohdy nemusíme poznat, ţe se nejedná o stavbu původní, ale pouze její dokonalou nápodobu, která často můţe působit ještě věrohodněji neţ její předchůdkyně, vybudovaná v jednom ze starých slohů. Dnešní pohled na umění historismu je však zcela jiný, neţ pohled současníků, kteří v té době ţili. Často se stavěli skepticky ke slohu, který na první pohled pouze kopíruje historii, ale sám nic nového nepřináší. Toto tvrzení je dobře prokazatelné na zápiscích deníku francouzského malíře Eugena Delacroix, který soudí architekturu 19. století těmito slovy: „ Neznám slov abych vylíčil hloupost architektů, a týká se to všech bez výjimky. Kaţdý z rozmarů posvěcených módou svého století se stává pro ně zákonem. Jako by jen jejich předchůdci byli lidé nadaní svobodou vymýšlet si podle své chuti své příbytky a jejich výzdobu. Zakazují si dělat cokoliv co nenajdou jinde uţ hotové a knihami schválené. Dříve si bobři vymyslí nový způsob stavění budek, neţ si architekti dovolí novou metodu a nový sloh ve svém umění, které, mimochodem řečeno, ze všech nejvíce podléhá konvencím, a proto připouští nejvíce vrtochů a změn.“125 Důvody, proč přes mnohou kritiku 126 tohoto slohu došlo k jeho významnému rozšíření, především mezi šlechtou i nově vzniklou společenskou vrstvou - burţoazií, jsou mnohé. Významnou roli hraje nárůst síly této nové sociální třídy, jeţ usilovala o vnější vyjádření své prestiţe odkazem na minulé slohy, v kterých společensky dominovala šlechta. Kromě známého romantického obdivu k minulosti byla podstatným důvodem pro široké uplatnění historických slohů, zejména v druhé půli 19. století, dobou podmíněná teorie 125
DELACROIX, E. Deník. Praha, 1956, s. 380-381. „ Historizující a dekorativní monstra“. Právě tak označili architekturu 19. století britský historik Kenneth Clark a také český kritik a teoretik umění Karel Teige. Kritiku k problematice historismu shrnuje článek VYBÍRAL, J. Polibek ropuchy: Diskuze o historismu v architektuře 19. století. Praha, 1996, s. 483-498. ISSN 0049 5123. 126
21
historismu. Vůbec poprvé zde totiţ došlo k přiznání bezradnosti architektů při hledání architektonického výrazu. Příčinu v jeho nedostatku lze vysvětlovat chybějící sjednocující idejí, jeţ by umění mohlo tlumočit. K rozvoji historismu přispěly i tendence k návratu do národní minulosti, ale i potřeba přiblíţení nových architektonických typů pomocí tradičních výrazových prostředků. 127 Názory na problematiku umění historismu však nebyly jednotné ani ve 20. století. Kdyţ se v říjnu roku 1963 uskutečnilo v Mnichově a na zámku Anif u Salcburku symposium, 128 přispívající k utváření nových pohledů na tento směr, došlo ke střetu dvou protichůdných táborů. Na stranu odpůrců vystoupil Nicolas Pevsner, jenţ definoval fenomén historismus jako postoj typický pro 19. století, v jehoţ rámci nadřadil zkoumání a vyuţití dějin nad objevování a rozvíjení nových systémů a nových forem, vlastních dané epoše. Podle jeho názoru tvoří novou vrstvu stavebníků lidé, kteří postrádají umělecké vzdělání a vkus, ale přitom touţí po vyrovnání se s rodovou šlechtou, pro kterou vytvářeli architekturu bezzásadoví a pragmaticky uvaţující architekti. Hans Gerhard Evers se postavil proti Pevsnerově teorii o snobismu mecenášů a konformitě architektů v koncepci, v níţ chápal historismus jako jev, který vystupuje jako výraz svérázného pojetí historického času. Umělci v 19. století totiţ nevnímali čas lineárně, ale naopak cyklicky. Tvůrce v této době netrpěl předsudkem, ţe nové je lepší neţ staré a pod vlivem historických bádání uplatňoval historické styly jako cennosti. Dalším, kdo se zabýval problematikou historismu v umění 19. století, byl Werner Hofmann, v jehoţ pojetí se historismus stává nezbytným prostředkem objevování sebe sama v období, kdy se vytratil bezproblémový vztah člověka ke světu, způsobem hledání jistot v dosud nepoznané obavě z nesmyslnosti bytí. Výsledkem diskuzí, jeţ proběhly v šedesátých letech, bylo především přijetí umění 19. století jako plnohodnotného předmětu dějepisu umění. V odborných diskuzích, které proběhly na téma historismu, byla tímto termínem označována jak epocha, tak univerzálně historický fenomén. Popisovalo se jeho fungování, aniţ by došlo k vyjasnění pojmu
127
V souvislosti s hledáním architektonického výrazu byla v Praze roku 1844 konána konference německých architektů a inţenýrů, kteří se především zabývali otázkou v jakém slohu stavět. Bavorský král Maxmilián II. dokonce roku 1851 vypsal soutěţ na vynalezení nového slohu. Bohuţel tento pokus skončil neúspěchem, i kdyţ v rozporu s tím vznikl v tom samém roce v Londýně Paxtonův Křišťálový palác ze skla a litiny, jeţ zcela jasně předznamenal nástup moderní architektury.; DUDÁK, V. – POŠVA, R. – NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury: Od menhiru k dekonstruktivismu. Díl I. Praha, 2000, s. 356-359. ISBN 80-86223-07-8. Více o pojmu historismus viz HOROVÁ, A. (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, 1995, 262-266. ISBN 80-200-0521-8. 128 Referáty a diskusní příspěvky byly vydány kniţně. Viz GROTE, L. Historismus und bildende Kunst, Vorträge und Diskussionen im October 1963 in München und Schllos Anif. München, 1965.
22
samotného. O jeho definování se zaslouţil např. Wolfgang Götz, který soudil, ţe je jen jednou z forem nadčasového fenoménu, představující „ druhý proud“ evropského umění. Další jeho podoby bývaly nazývány „ renovatio“, „ restauratio“, „ renesance“ nebo „ klasicismus.“ Podle anglického badatele Petera Collinse, jenţ ve své práci usiluje spíše o poznání architektonického myšlení neţ jejích forem, je revival 19. století úzce spjat s novým vědomím historie, jehoţ zásluhou tento názor ukázal významně větší ţivotaschopnost neţ pomíjivé středověké historismy. Stavby se podobaly dokumentům historických výzkumů díky vědeckému přístupu architektů k tvorbě, jenţ byl způsoben právě probuzeným historickým vědomím. 129 Po salcburském symposiu se definováním vztahu historismu k výtvarnému umění dále zabývalo další setkání uskutečněné za deset let poté na zámku Grafenegg u Kremsu, jeţ se věnovalo problému zámeckého stavitelství. První výstava na téma historizující umění se uskutečnila v Londýně roku 1952. Dále na ni navazovaly příleţitostné expozice z počátku šedesátých a sedmdesátých let především z Vídně a dále z Mnichova, Berlína, a z devadesátých let z Londýna, Sychrova a Vídně. Pozornost, jeţ je tomuto mimořádnému slohu věnována souvisí s objevováním uměleckých a kulturních hodnot 19. století, kdy byl základním tvůrčím fenoménem. 130 Umění historismu vyniká z touhy po návratů starých dobrých časů doby předindustriální, kdy byl ţivot značně pomalejší, a moţná i na první pohled v lecčems jednoduší. Období „ dlouhého“ 19. století je poznamenáno střetem nového a starého. Věci, na něţ byli lidé zvyklí, se zvolna mění a stávající se technicky dokonalejšími. Ne kaţdý byl jistě schopen čelit tlaku doby, která si ţádala přizpůsobení se jeho neúprosnému tempu. Moţná právě proto se architektura navrací do let minulých, aby si připomněla to dobré a krásné, co jiţ bylo stvořeno v minulých staletích, aby tak právě sama historie nebyla v době moderní zapomenuta. Novogotické umění je prakticky nemoţné pochopit bez nostalgie, kterou tato doba vzbuzovala. Mnohdy se setkáváme s takřka nekritickým postojem k středověkému umění. Pro tvůrce a teoretiky novogotického umění, jakými byli např. Peter Collins, Augustus Welby Pugin, John Ruskin a William Morris, bylo vše co vzniklo mezi jedenáctým a šestnáctým 129
VYBÍRAL, J. Architektura Jiţních Čech v období historismu. Praha, 1999, s. 14-16. ISBN 80-7203-205-4. KADLEC, M. Historismus jako výraz přelomu epoch. In KADLEC, M. Kníţe Kamil Rohan-novogotika a zámek Sychrov: Sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného správou státního zámku Sychrov dne 13.11. 2002. Sychrov, 2004, s. 6-9. ISBN 80-239-4917-9. 130
23
stoletím veledílo. Neochvějně vyjadřovali svou víru v to, ţe všechny stavby by se mohly stát opět dokonalými, kdyby se společnost navrátila ke středověkému způsobu ţivota a zároveň jsou přesvědčeni o etické převaze středověku a estetické nadřazenosti gotiky. Podle Klause Döhmera je útěk do myšlenkových a ţivotních forem středověku forma vnitřní emigrace, jejímţ prostřednictvím je moţné se vyrovnat s politickými frustracemi restauračních reţimů.131 3.2. Anglické vzory Na počátku 19. století došlo k znovuvzkříšení gotického slohu díky pronikajícím vlivům romantismu německého a později anglického. Obliba anglické novogotiky byla především podnícena historickými romány Waltera Scotta, jakými byli Ivanhoe a Kenilworth, vydanými na počátku dvacátých let, kde před očima čtenáře znovuoţívají časy středověkých hradů. Vliv anglikanismu a romantické vzývání středověku, budilo neobyčejný zájem jak o tuto dobu tak o historické stavby. Příčiny, jeţ vedly stavebníky z řad šlechty k romantické proměně svých zámků, eventuálně k novostavbám, byly zcela racionální a souvisely především s dobou, v níţ ţili. Sloţení společnosti se postupně měnilo a důsledkem byl poněkud upadající význam šlechty. Velká část přestaveb se odehrávala okolo poloviny 19. století, tedy v době, která je nesporně poznamenána revolucemi uskutečněnými roku 1848. Šlechtické rody se ne vţdy smířili s nastupujícími poměry, ke kterým patřil např. rozkvět podnikání, coţ způsobovalo, ţe zchudly a své majetky a panství musely prodat. Najednou se stalo, ţe do sídel dosud obývaných šlechtou, se začali stěhovat bohatí průmyslníci. Je tedy pochopitelné, ţe v nastalé situaci se šlechta snaţila zvýšit svou prestiţ zdůrazňováním starobylosti svého rodu a své někdejší moci. Pro tyto snahy, jeţ nebyly prosty emocí, se jevila jako nejvýhodnější slavná a monumentální architektura gotická. Návrat ke gotice nebyl zcela úplný, neboť po celé 19. století je typické, ţe se odděleně vyvíjela prostorová dispozice od postupů uţívaných při řešení pláště stavby. Z toho důvodu byly zvláště na fasádách uţity četné atributy středověku, ale dispoziční řešení plně odpovídalo nárokům dané doby. Jen stěţí si však můţeme představit ţe by dojem starobylosti rodu převládl nad touhou po vysokém komfortu bydlení.132
131
VYBÍRAL, J. Architektura Jiţních Čech v období historismu. Praha, 1999, s. 19-20. ISBN 80-7203-205-4. KADLEC, M. Historismus jako výraz přelomu epoch. In KADLEC, M. Kníţe Kamil Rohan-novogotika a zámek Sychrov: Sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného správou státního zámku Sychrov dne 13.11. 2002. Sychrov, 2004, s. 6-9. ISBN 80-239-4917-9. 132
24
V historizujícím stylu středověku v Anglii vznikla nebo byla přestavěna řada aristokratických sídel. Zmínit lze zámek Douglas Castle (1757-1761)133 postavený dle návrhu Williama Adama, skotský Inveraray Castle (1746-1789),134 pro který vypracoval stavební plány Roger Morris nebo věhlasné sídlo sira Horace Walpola - Strawberry Hill u Twickenhamu v Middlesexu (1749-1754)135. Vzápětí poté se historizující stavby objevují i dalších zemích Evropy. Patřila k nim i ve Francii vzniklá Gabrielina věţ, jeţ byla součástí parku v Ermenonville, kterou stavěl markýz Girardin. Z dalších pozdějších staveb je třeba připomenout novogotickou obnovu parlamentu v Londýně schválenou roku 1836 a dále rozsáhlou rekonstrukci královského zámku ve Windsoru, prováděnou známým francouzským architektem tohoto období - Violletem Le Ducem v letech 1823-1842. Na konci 18. století se začal i v různých oblastech Německa a jiných částech střední Evropy prosazovat vliv britské kultury, který tak postupem doby vytlačil z výsluní tradiční inspirační vzory italské a francouzské. Mezi první projevy inspirace středověkou architekturou náleţela Nauenská brána v Postupimi, jeţ byla stavěná od roku 1754 na přání pruského krále Fridricha Velikého. Inspiraci k její negotické podobě měl poskytnout George Keith, dědičný maršál skotský. Dle panovníkova přání měl v postupimských parcích poblíţ Nového paláce vzniknout i dvůr pro hosty postavený v duchu „ starogotického“ vkusu. Také nová rezidence vévody Leopolda III. Friedricha Franze Anhaltsko-Dessavského ve Wörlitz, byla ovlivněna ohlasem anglických vzorů. Mezi jeho rádce patřil Fridrich Wilhem von Erdmannsdorf, který sám navštívil několikrát Itálii a spolu s vévodou společně podnikli cesty do Holandska a Anglie. Na jejich druhé cestě, při níţ zavítali také do Itálie, se obdivovali antickým památkám, navštívili Francii a následně se vydali prozkoumat britské ostrovy, které na ně mocně zapůsobily. Anglické hospodářství, společenské uspořádání a kultura včetně nových parků a architektury si získali jejich uznání. Při stavbě zámku Wörlitz se pak zúročily nabyté poznatky z cest. Erdmannsdorf dále uţil neogotické tvary na loveckém zámku Haidenburg, jeţ měl působit jako „ ruina“. Velkou proslulosti si získal tzv. Gotický dům ve Wörlitz, jehoţ stavba byla započata rokem 1773 a bylo zde uţito mnoho prvků - hrotité portály a okna, kruţby, fiály, cimbuří a další znaky, jeţ byly typické pro gotickou architekturu.
133
URL:< http://en.wikipedia.org/wiki/Douglas_Castle >[cit. 28. 3. 2011]. URL:< http://www.inveraray-castle.com/inveraray-castle-history.html >[cit. 28. 3. 2011]. 135 MŢYKOVÁ, M. Romantický historismus: Novogotika. Zámek Sychrov, 1995, s. 1. 134
25
Anglický vliv se neprojevil pouze u samotných staveb, ale i v jejich bezprostředním okolí, ke kterému náleţely parky. 136 Díky myšlenkám Jeana Jacqua Rousseau, jeţ hlásal návrat k přírodě, byla vřele přivítána myšlenka anglického krajinářského parku, jeţ vycházela z tzv. lesních teorií vzniku gotiky s onou jedinečností umocňující atmosféru „ starobylých“ feudálních sídel, které novogoticky přeměňovaly dosud příjemné, většinou barokní zámky. Na území Čech bychom takové parky nalezli v Praze v královské oboře, v Kanálce na Vinohradech, vyrůstaly také např. sady Wimmerovy, Bučkovy nebo Chotkovy. Anglické parky obklopily také zámky ve Veltrusech, Ratibořicích, Nových Hradech, Vlašimi aj. 137 3.3. Novogotika šlechtických sídel v Českých zemích V Čechách měl historismus starou tradici, jejíţ ţivotnost se odvolávala na zlatý věk středověku. V době arkádových zámků se nejednou při stavbě kostela nebo jeho dostavby sáhlo raději po gotice, neţ po tehdy moderní renesanci. I za doby panování Rudolfa II. ještě najdeme uţití gotického slohu, jeţ se týkalo kostela sv. Rocha postaveného na pozemku Strahovského kláštera v Praze. Znovu se gotická tradice přihlásila v podobě tzv. barokní gotiky, která je reprezentována obnovou starých klášterů jakými byly např. cisterciácký Sedlec, premonstrácká Ţeliv či benediktínské Kladruby. Znovuzrozený zájem o uţití gotických forem tentokráte vstoupil do našich zemí pod vlivem cizích mocností, především Anglie. Vzor anglického gotického tvarosloví ovlivnil dosavadní ráz šlechtických sídel v českých zemích. Významnou úlohu sehrály cesty do Anglie, země s nejrychleji se rozvíjejícím průmyslem té doby, kde chtěli někteří představitelé světa aristokracie (starohrabě Salm-Reifferscheidt) pomocí převleku provádět dokonce „ průmyslovou špionáţ“. 138 V roce 1851, kdy se v Londýně konala světová výstava, byly vytvořeny předpoklady pro rozšíření prvků anglické školy historizujícího romantismu do dalších zemí Evropy. Myšlenky Owena Jonese a po něm Augusta Welby Pugina k nám ale pronikají jiţ dříve v důsledku diplomatických styků mezi Londýnem a Vídní. Význačnou roli sehrály osobní 136
Nové principy anglického přírodního parku byly uspořádány v knihách, ke kterým patří např.: LANGLEY, B. New principials of gardening, Londýn, [1728, 1729?]. Se svým bratrem Thomasem pak dále vydal v roce 1742 sérii rytin venkovských domů a zahradních staveb. Viz LANGLEY, B. – LANGLEY, T. Gothic Architecture, Improved by Rules and Proportions, in Many Grand Designs of Columns, Doors, Windows, Umbrellas, Temples and Pavillons etc., with Plans, Elevations and Profiles Geometrically Explained. London, 1747 (druhé vydání), 1790 (třetí vydání). 137 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 8-9. ISBN 80-7304-003-4. K anglickým vlivům uţito téţ MŢYKOVÁ, M. Úvod k vlivům (hlavně) staré Anglie na území Čech. In MŢYKOVÁ, M. (ed.). Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu-novogotice. Zámek Sychrov, 1997, s. 9-12. ISBN 80-238-226H-0. 138 Tamtéţ.
26
styky významných představitelů rakouské šlechty s anglickým společenským a kulturním prostředím. 139 Při svých cestách po Anglii šlechta poznávala nespočet sídel, jeţ je učarovala. Byly mezi nimi např. proslulý Windsdor, Ashridge, Taymoth, Speeke, Chatsworth aj. Vhodnou atmosféru pro rozšíření historismu představovalo také prostředí anglických staroţitných sbírek. V hradních síních se skvěly skleněné vitríny, jeţ ukazovaly vystavené předměty všeho druhu, keramiku či spíše lesní sklo s erbovní výzdobou. Sběratelství, jeţ v sobě zahrnovalo lásku ke staroţitným předmětům dalo předpoklad k vytvoření základu pozdějších muzejních sbírek. Mezi průkopníky anglické novogotiky na počátku 19. století se řadily Lichtenštejnové a Chotkové. Následovali je dále Ditrichštejnové, Kinští, Clam-Martinicové, Fürstenbergové, Lichnovští, Nostitzové. Vesměs však byla novogotika v české prostředí více přejímána především šlechtou cizího původu (lotrinští Desfoursové, francouzští Rohanové, skotští Enisové z Atteru, hrabě Kálnoky, rytíř Picchioni ad.140 Nevznikalo příliš novostaveb, výjimky tvořily ojediněle simulované hradní zříceniny (např. Janův hrad), romantické stavby a objekty, gotické temply, jeţ byly předně umístěny v anglických parcích.141 Nejstarší příklad uţití gotického romantismu lze spatřit v budově tzv. Červeného mlýna, jeţ dal zbudovat Jan Rudolf Chotek, na severním okraji zámeckého parku ve Veltrusech roku 1795.142 Na východ od zámku Kačina, dalšího z majetku Chotků, byla dokonce vybudována umělá zřícenina. 143 Další ranou gotizující stavbou, doslova ozdobou zahrady zámku Lednice, která zaslouţí pozornost jiţ jen kvůli své velikosti, kterou připomíná malý zámek, je tzv. Janův hrad postavený mezi léty 1807-1810 architektem Josefem Hardtmuthem pro Jana Josefa I. kníţete z Lichtenštejna. Pojmenování souvisí pravděpodobně s Janem I. z Lichtenštejna ţijícím ve 14. století, kdy působil jako hofmistr na habsburském dvoře a Lednici získal do
139
LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 130. 140 K romantickým stavebníkům dále MŢYKOVÁ, M. Romantický historismus: Novogotika. Zámek Sychrov, 1995, s. 16-23. Tato publikace měla za cíl nasměrovat zájem k šlechtické novogotice a dílům s ní souvisejícím. 141 MŢYKOVÁ, M. Úvod k vlivům (hlavně) staré Anglie na území Čech. In MŢYKOVÁ, M. (ed.). Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu-novogotice. Zámek Sychrov, 1997, s. 11. ISBN 80-238-226H-0. K romantické gotické architektuře viz také LÍBAL, D. Romantická gotická architektura první poloviny 19. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In MŢYKOVÁ, M. (ed.). Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu-novogotice. Zámek Sychrov, 1997, s. 80-87. ISBN 80-238-226H-0. 142 POCHE, E. a kol. Umělecké památky Čech 4. Praha, 1980, s. 208. Blíţe k parku viz NAUMAN, P. Zámecký park ve Veltrusech. Praha, 1955. 143 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 11. ISBN 80-7304-003-4.
27
rodinného majetku.144 Pozoruhodný není jen vnější dojem utvářený mohutnými věţemi, zdivem, střílnami a cimbuřími, ale i interiér. Společenský sál, jeţ slouţil pro přijetí lovců v době honů, upomíná na staré časy svou výmalbou a zbrojí rozvěšenou po stěnách. 145 Také zámek Břeclav, jenţ je dalším ze sídel Lichtenštejnů, prodělal během prvních dvou desetiletí 19. století novogotickou úpravu. K nároţím západního křídla byly přistavěny hranolové víţky, s nepravidelně zakončenými atikami, jeţ měly napodobit ruinu středověkého hradu. 146 Romantickou architekturu zámeckých parků uzavírá tzv. gotický templ v nově vybudovaném parku u zámku v Krásném Dvoře, stojící jiţ roku 1797, kdy jej popsal malíř Jan Quirin Jahn. Iniciátor stavby - Jan Rudolf hrabě Černín z Chudenic byl nadšeným cestovatelem a sám Anglie navštívil. 147 Gotiky bylo uţito i při stavbě kostelů, jeţ přináleţely k zámkům. Typickým příkladem je přestavba zámeckého kostela v Teplicích, jeţ byla započata roku 1799 a skončena roku 1806. Svůj um zde předvedl dráţďanský architekt Jan Augustin Giessel, 148 který je zároveň autorem klasicistních zámeckých fasád. Na věţi kostela byly uţity opět typické znaky gotiky: fiály, portál s vimperkem a do oken vloţené kruţby. V interiéru se objevila klenba z „ gotických“ ţeber. Další sakrální památkou, uţívající gotických forem, je kostel sv. Josefa stavěný roku 1812 v předpolí zámku Hrubá Skála, který navrhl praţský architekt Jindřich Hausknecht.149 K atmosféře počínajícího romantismu patřil narůstající zájem o středověké hrady. Dokladem toho je dílo básníka Karla Hynka Máchy, který kreslil a navštěvoval staré hradní zříceniny. 150 Na počátku 19. století se začalo s restaurováním hradů. Prvními, kdo se o obnovy starých hradních areálů zaslouţil byli Lichtenštejnové svými sídly nacházejícími se
144
ČERNOUŠKOVÁ, D. – BORSKÝ, P. Janův hrad v lednicko-valtickém areálu. In Průzkumy Památek IV., 1997, č. 2. s. 115-122. Dostupný v elektronické podobě na adrese: URL:
[cit. 27. 1. 2011]. Dále téţ ZATLOUKAL, P. Příběhy z dlouhého století: Architektura let 1750-1918 na Moravě a Slezsku, Olomouc, 2002, 56-66. ISBN 8085227-49-5. 145 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 11-12. ISBN 80-7304003-4. 146 ČERNOUŠKOVÁ, D. – BORSKÝ, P. – MARÁZ, K. Stavební vývoj břeclavského zámku. In Průzkumy Památek II., 1995, č. 1. s. 100-108. Dostupný v elektronické podobě na adrese: URL:< http://www.pruzkumypamatek.cz/pdf/1995-01-15.pdf>[cit. 27. 1. 2011]. 147 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 10. Dále k symbolice romantické gotické architektury v krajinářských parcích a také k prvním stavbám téţ MACHALÍKOVÁ. P. Objevování středověku: Tři kapitoly k recepci gotického umění v Čechách v pozdním 18. a raném 19. století. Praha, 2005, s. 76-99. 148 LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ, M. Teplice v době klasicismu. Teplice, 1983, s. 16-18. 149 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 350. ISBN 80-7304-0034. 150 Viz MÁCHA, K. H. Karel Hynek Mácha: Hrady…spatřené. Praha, 1988. Uspořádal a studii napsal Bohumír Mráz.
28
na Moravě (Starý hrad u Adamova) a v Dolním Rakousku (hrad Liechtenstein u Sparbachu). Jiţ roku 1810 byla v Čechách rodem Šternberků v neogotický altán přeměněna zřícenina věţe hradu Březina na Rokycansku.151 Jen o něco později došlo z popudu Aloise Lexy z Aehrentalu k přestavbě hradu Valdštejn u Turnova. Nový palác zdobily erby majitelů hradu, které měly připomínat jeho dlouholetou historii. 152 Druhá třetina 19. století, zejména pak doba okolo roku 1840 a léta následující měla stěţejní význam pro novogotickou architekturu, která ovládla novostavby a přestavby velkých šlechtických zámků i jeho okolí. 153 V letech 1838-1843 vytvořil český architekt František Pavlíček skutečný gotický kostel za pomoci prvků jakými byly kněţiště, loď o třech klenebních polích, kříţová klenba, lomený oblouk, gotický ráz oken a portálů. Tento kostel sv. Trojice v Rychnově nad Kněţnou patří k pozoruhodným ukázkám gotického romantismu.154 Dalším příkladem, tentokráte z východních Čech, je zámek Vlašim, který v té době vlastnili Karel Josef z Auerspergu s manţelkou Marií Josefou z Trautsonu. V druhé polovině čtyřicátých let zde vznikly nové vstupní brány, z nichţ první zdobily víţky s kolekcí znaků majitelů zámku, další dvě - Domašinská a Znosimská, uzavíraly prostor do zámeckého parku a slouţily k obytným účelům. 155 Suverénním postavením mezi stavebníky tohoto období se mohou pyšnit Schwarzenbergové mající své majetky především v jiţních Čechách. Krásným příkladem novogotické romantické architektury se stalo jejich rodové sídlo Hluboká nad Vltavou, kde se za účasti majitelů Jana Adolfa II., vévody krumlovského a jeho ţeny Marie Eleonory z Lichtenštejna, uskutečnila přibliţně v letech 1839156-1871 velkolepá přestavba podle návrhu
151
DURDÍK, T. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 1999, s. 86. ANDĚL, R. a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III: Severní Čechy. Praha, 1984, s. 489-491. 153 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 15. ISBN 80-7304-003-4. 154 POCHE, E. a kol. Umělecké památky Čech 3. Praha, 1982, s. 118-119. Viz téţ ZRŮBEK, R. Domus Sancte: Průvodce historií církevních staveb v Rychnově nad Kněţnou. Rychnov nad Kněţnou, 1993, s. 18-27. 155 ŠIMEK, T. a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI.: Východní Čechy. Praha, 1989, s. 533. Dále k vlašimskému parku viz PINCOVÁ, V. Historie romantického parku ve Vlašimi. In Historické zahrady Kroměříţ 2006. Umění a společenská činnost v historických zahradách. Sborník vydaný u příleţitosti konání odborného semináře ve dnech 8-10.6. 2006 v Kroměříţi. Hrdějovice, 2006, s. 35-37. ISBN 80-86802-07-8. 156 Počátek výstavby bývá průvodci kladen i do roku 1840. Viz POSPÍŠILOVÁ, M. Hluboká, Praha, 1993. Nestr. Můţeme také najít letopočet 1841. Viz KOSTKA, J., VONDRA, J. Hluboká: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1961, s. 20. 152
29
vídeňského architekta Františka Beera a domácího Damase Deworezkého. 157 Jako ideální vzor zde poslouţil zámek Windsdor, který také prošel novogotickou obnovou.158 Unikátním příkladem zámeckého sídla postaveného podle vzorů anglické gotiky je Hrádek u Nechanic. Projekt byl vypracován anglickým architektem Edwardem Bucktonem Lambem a přivezl jej vedoucí stavby Karl Fischer z Vídně. Poloţení základního kamene ke stavbě se uskutečnilo roku 1841 a skončení prací se datuje zhruba do roku 1857. 159 Příkladem tentokráte francouzské neogotiky je zámek Sychrov. Kníţe Kamil Rohan, princ z francouzského rodu, jej nechal romanticky přestavět v letech 1847-1862. Autorem pozdějšího návrhu přestavby byl Bernhard Gruber 160 a samotné provedení stavby a úprav bylo svěřeno staviteli Josefu Pruvotovi, 161 jehoţ otce přišel do Čech spolu se svými pány Rohany z Francie.162 Výsostné postavení mezi moravskými stavbami období romantického historismu zaujímá zámek Lednice. Dvorním architektem rodu Lichtenštejnů, který se ujal této neogotické přeměny po svém návratu ze studijní cesty po Anglii a Skotsku, byl Vídeňan Jiří Wingelmüller.163 Hlavní zámecká budova povstala v letech 1846-1848, kdy došlo k smrti tohoto architekta. Zanechal však po sobě návrhy podle nichţ byl projekt zámku, o deset let později, na sklonku padesátých let 19. století, dokončen. 164 Velké romantické zámky postavené v novogotickém duchu mají několik společných znaků: velké měřítko, honosná výstavba a důsledná slohová jednota zahrnující hospodářské stavby v obvodu sídla. Mohutného optického účinku dosahují tyto stavby různými způsoby: lapidární formou (Hluboká), výraznou barevností fasád (Hrádek u Nechanic), idealizováním slohové formy a střídáním materiálů (Sychrov).165
157
O jeho osobě podrobně viz VYBÍRAL, J. Damasus Deworezky, předběţný portrét. In MŢYKOVÁ, M. (ed.). Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu-novogotice. Zámek Sychrov, 1997, s. 102-106. Dále viz VYBÍRAL, J. Architektura Jiţních Čech v období historismu. Praha, 1999, s. 84-87. ISBN 80-7203-205-4. 158 MŢYKOVÁ, M. Romantický historismus: Novogotika. Zámek Sychrov, 1995, s. 23. 159 WAGNER, J. Hrádek u Nechanic. Praha, 1958, s. 1. 160 K jeho osobě více viz HORÁČEK, M. Bernhard Gruber a jeho příspěvek k počátkům novorenesance v Čechách. In Umění 1, 2003, s. 30-43. ISSN 0049 5123. 161 K jeho podílu na romantických úpravách sychrovských interiérů viz POSPÍŠILOVÁ, M. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů: Ze sbírek zámku Sychrov. Liberec, 1988. Nestr. 162 POSPÍŠILOVÁ, M. Sychrov. Praha, 1987, s. 5. 163 CHARVÁTOVÁ, E. – ŠTORM, B. Lednice. Praha, 1965, s. 14 164 Blíţe ke stavbě viz ZATLOUKAL, P. Příběhy z dlouhého století: Architektura let 1750-1918 na Moravě a Slezsku. Olomouc, 2002, 199-209. ISBN 80-85227-49-5. 165 CHARVÁTOVÁ, E. – ŠTORM, B. Lednice. Praha, 1965, s. 24.
30
Z menších zámeckých staveb je zde moţno uvést dále např. hrad Bítov, kde byla roku 1845 podle Antona Rückera postavena novogotická kaple. Stejně jako i v jiných přestavovaných objektech se můţeme setkat s uţitím neogotiky také v interiérech, zde např. v podobě nástěnných maleb. Dalšími zámky vystavěnými v tomto stylu jsou Červený Hrádek, Český Rudolec, Filipov, Nečtiny, Nový Světlov, Skřivany a mnohé další. 166
166
KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 181-182, 185, 259, 262, 277. ISBN 80-7304-003-4.
31
4. Stavební historie zámku
Dnešní podoba zámku, jeţ je dílem romantické přestavby uskutečněné v 19. století, se postupně proměňovala s jednotlivými stavebními slohy, jeţ byly nedílnou součástí své doby a podepisovaly se na vzhledu krajiny, měst a zámeckých sídel. 4.1. Gotický hrad První písemná zmínka o hradu Ţleby pochází z roku 1289, kdy jsou v drţení rodu Lichtenburků. Je však jasné, ţe stavba musela vzniknout jiţ dříve a zda jejími staviteli byli právě oni není jisté. Vláda Přemysla Otakara II. je dobou zakládání nebo znovubudování hradů a právě v těchto letech musely být Ţleby nejpozději zaloţeny. Hrad je svým lichoběţníkovým půdorysem podobný Českému Šternberku i Lichnici, hlavnímu sídlu Lichtenburků, které jiţ mají potvrzenou ve 13. století svou existenci. 167 Pozůstatky středověkého hradu jsou patrné na dochovaných gotických sklepích pod jiţní částí západního křídla i na odkryté nadzemní části, kde je kamenná zeď i malé okno vedoucí ze sklepa. Dnes jiţ nelze prokázat zda se jednalo o přízemní či patrový objekt. Ve východním křídle se téţ usuzuje na moţnost gotického původu a to díky struktuře zdiva, jeţ se liší od pozdějších konstrukcí svou pravidelností a absencí cihel. S datací vzniku gotických konstrukcí to není jednoznačné, usuzuje se, ţe mohly vzniknout mezi polovinou 14. aţ 15. století. 168 Za doby Markvarta z Vartenberka a jeho následné války s králem Václavem IV. byl hrad obleţen a následně měl být dle některých zdrojů i rozbořen. 169 Pravděpodobnost, ţe při dobývání hradu došlo k poškození nebo zničení jen některých částí zámků, je opodstatněná, neboť Ţleby byly připojeny ke královské komoře a byl zde ustaven purkrabí, coţ by jistě na ruinách, pokud by k zničení došlo, nebylo vůbec potřebné.
167
SHP: Ţleby - státní zámek, s.113, 115.; V díle: OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl XXVII. Praha 1908, s. 886. je zaloţení města a hradu kladeno jiţ do 11. století. Viz téţ DARRAS, V. Hrad Ţleby a okolí. Ţleby, 1934, s. 7. 168 KROUPA, P. Ke stavebními vývoji zámku na Ţlebech. In Castelologica Bohemica 5, 1996, s. 350. ISBN 80199034-5-5. 169 PALACKÝ, F. Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě. Díl II. Praha, 1939, s. 402.; SHP: Ţleby-státní zámek, s. 116 odkazuje na EMLER, J. (ed). Kronika opata Neplacha. Praha, 1884, s. 485-604, dále SOMMER, J. G. Das Könogreich Böhmen. XI. Prag, 1846, s. 16.; SCHALLER, J. Topographie des Könogreich Böhmen.VI. Prag, 1787, s. 90.
32
Rozsah škod, které Ţlebům způsobilo obléhání hradu husity roku 1427, není zcela jasný. K úplnému zničení hradu pravděpodobně nedošlo, neboť lze předpokládat, ţe část zděných konstrukcí zůstala zachována.170 4.2. Renesanční přestavba Renesance s sebou přináší nové slohové prvky, které přetvořily středověký hrad na renesanční zámek o čtyřech křídlech. Ve své první etapě byla přestavba soustředěna okolo třech zámeckých křídel.
Ve
východní a západní části navazuje
na gotické základy
a nově je mezi ně včleněno křídlo severní. Časové i slohové zařazení je problematické, neboť jediným zachovaným stavebním prvkem je okenní výklenek ve východní části severní stěny. Vzhledem k rozsáhlosti prací bývá první etapa přestavby zařazována do období renesance, konkrétně spadá do období, kdy jsou Ţleby ve vlastnictví rodu Bohdaneckých z Hodkova,171 o kterých se dá předpokládat, ţe patřili k zámoţnějším vlastníkům, neboť za jejich doby je prameny doloţen nákup nových usedlostí a stejně tak i stavební činnost spojená s vybudováním kostela Narození Panny Marie ve městě Ţleby a odlitím nových zvonů. 172 Druhá etapa renesanční přestavby zámku se týká především výstavby dvorních arkád, které jsou úzké a nepravidelné ve své návaznosti, postavené zřejmě namísto pavlačí. V přízemí jsou pilířové a v patře sloupové. Nejlépe jsou z přestavby zachovány klenby, jeţ je moţno částečně vidět v přízemí u východního a zčásti i západního křídla zámku.173 Ke změnám ovšem došlo i v architektonických prvcích, především byly vsazeny nové portály vstupů a oken. Vzhledem k vyspělosti kamenných prvků lze usuzovat, ţe tuto etapu je moţno datovat do období pozdní renesance, tedy konec 16. a počátek 17. století. 174 Podporuje to i fakt výrazného zvýšení kupní ceny zámku, která je patrná mezi léty 1575-1615, kdy se panství ujímá Heřman Černín z Chudenic. 175 On i pozdější majitelé drţeli Ţleby velmi krátce na to, aby zde mohly být provedeny větší stavební úpravy. Nelze však vyloučit, ţe právě
170
SHP: Ţleby - státní zámek, s. 117. Viz téţ KROUPA, P. Ke stavebními vývoji zámku na Ţlebech. In Castelologica Bohemica 5, 1996, s. 349. ISBN 80-199034-5-5. 171 KROUPA, P. Ke stavebními vývoji zámku na Ţlebech. In Castelologica Bohemica 5, 1996, s. 349-350. ISBN 80-199034-5-5. Autor ještě uvádí moţnost, ţe jisté části, výjimkou je nové severní křídlo, mohou být dílem pozdně gotické úpravy. 172 Viz předchozí první kapitola s. 7-8. 173 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 3. 174 KROUPA, P. Ke stavebními vývoji zámku na Ţlebech. In Castelologica Bohemica 5, 1996, s. 350. ISBN 80199034-5-5. Někteří autoři kladou přestavbu nejpozději do první třetiny 17.století. Viz ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 3. 175 Viz předchozí první kapitola s. 8.
33
jeden z nich nechal postavit zámecké arkády, 176 jeţ tvoří i dnes jednu z charakteristických prostor zámku. Podle nejnovější studie Pavla Kroupy jsou arkády dílem jiţ barokních úprav. Jejich výstavbu klade do první poloviny 17. století. 177 4.3. Barokní přestavba Barokní sloh vnesl do Ţleb další úpravy, jeţ se týkaly především hlavního průčelí, kde byly vystavěny dva postranní risality spolu se středním, který tvoří dnešní hlavní zámecký vstup pro návštěvníky. V této době dochází k úpravě nejbliţšího přístupu z města k zámku, ze strany severní, kde byl vytvořen náznak tzv. cour d´honneur, tedy čestného dvora, jeţ bývá typickou součástí našich barokních zámků. Ve Ţlebích byl spojen se stoupající cestou s náměstím města, kde procházela silnice a zároveň měl být spojen se dvěma nízkými budovami, s kancelářemi a stájemi, z nichţ byla uskutečněna jen ta západní. 178 K zámku přibyly rovněţ konírny a byty určené zámeckému sluţebnictvu, jeţ mají pocházet z dvacátých let 18. století.179 Co se týče vnitřních prostor zámku je částečně dochována štuková výzdoba stropu v prvním patře jiţního křídla. Část úprav se realizovala za doby majitelů Kaiserštejnů, jeţ byli na Ţlebech přítomni v druhé polovině 17. století aţ do roku 1723. Druhá část za období Auerspergů, kteří se roku 1746 přiţenily prostřednictvím Jana Adama, jenţ si vzal dceru po předchozím majiteli, tedy po Františku Josefu ze Schönfeldu. 180 K této stavební fázi existuje např. stará rytina od neznámého autora zobrazující zámek spolu s nově vystavěnou budovou na západní straně, jeţ je uloţena v zámeckých sbírkách.181 Dále se nám zachoval pohled na zámek ze severovýchodu z doby po roce 1822,182 a také veduta nesoucí název „Ansicht des Schlosses Schleb in Böhmen“. Vydána byla v albu
176
SHP: Ţleby - státní zámek, s. 120. KROUPA, P. Ke stavebními vývoji zámku na Ţlebech. In Castelologica Bohemica 5, 1996, s. 351. ISBN 80199034-5-5. Své tvrzení odůvodňuje tím, ţe antické patky a hlavice a tvar stlačeného oblouku arkád v prvním patře severního křídla „ nesou rysy spíše raného baroka, neţ tvarově a proporčně vyváţené renesance.“ 178 BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 423. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 121. 179 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 34. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 121. 180 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 120-121. 181 Uţita v průvodci DARRAS, V. Hrad Ţleby a okolí: Praktický průvodce turistů. Ţleby, 1934, s. 7. Zde popisek uvádí, ţe se jedná o podobu ze 17.- 18.st. od doby Trčků do doby Auerspergů. Dále ji nalezneme ve fotogalerii exteriérů na oficiálních stránkách zámku Ţleby: Barokní podoba [online]. [cit. 21. 1. 2011] 182 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 78. ISBN 80-7304-003-4. Dále viz POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. 177
34
pravděpodobně nesoucí název Malerische Darstellungen aller vorzüglicher Schlösser and Ruinen der österreichischen Monarchie ve Vídni. 183 Existují rovněţ plány, ne však jiţ originály ale pouze reprodukce, jeţ podle Alţběty Birnbaumové184 zachycují návrh barokní úpravy a půdorysu z první čtvrtiny 18. století. Autoři stavebně historického průzkumu usuzují, ţe návrh průčelí mohl vzniknout později, jelikoţ je zde k vidění řada znaků typických pro pozdně barokní období. 185 4.4. Přeměna v romantické novogotické sídlo Tvůrcem dnešní romantické podoby zámku, který svým vzhledem připomíná dávné časy středověku, byl Vincenc Karel Auersperg, jeho matka Gabriela z Lobkovic a manţelka Vilemína Colloredo-Mansfeld. Věnovali spoustu svého času zvelebení zámku, který se jiţ při prvním pohledu vyznačuje uţitím gotického slohu, ovšem v nové, tehdy moderní podobě. Spolu s novými myšlenkovými proudy a demokratickými idejemi, jimiţ bylo prostoupeno celé 19. století, se objevily i romantické představy, které do značné míry idealizovaly historii, zvláště pak středověk. Projevovaly se jak v literatuře, výtvarném umění, ale také v architektuře v nápodobě anglických vzorů. V zálibě šlechty, která tyto vzory napodobovala, můţeme spatřovat snahu aristokracie, přeţívající společenské třídy, k níţ Auerspergové náleţeli, která usiluje alespoň o romantický návrat své společenské slávy. 186 Vincenc Karel Auersperg, za nějţ v době nezletilosti spravovala majetek jeho matka Gabriela z Lobkovic, vyrůstal v budoucího stavebníka romantického zámku, obklopujícího se atmosférou nostalgického obdivu k rytířství i historii samé. Stal se z něj charakteristický představitel jednoho z oněch nových společenských, uměleckých a myšlenkových proudůromantismu, jehoţ rozšíření pomohla i výjimečná povaha tohoto století se střídajícími se společenskými řády - feudálním a kapitalistickým - a s nimi spjatými vrstvami společnosti - feudální rodové aristokracie a burţoazie. 187 Čeněk, neboť i v takové podobě nalézáme v pramenech jeho jméno,188 byl tělem i duší romantikem, který veršem, prózou i malbou 183
Jako rytec je zde uváděn J. Schönberg. Tisk provedl Adolf Friedrich Kunike. Album bylo vydáno do roku 1838, pravděpodobně roku 1833. Informace poskytnuté pracovníkem NPÚ, archivářem Tomášem Snopkem z oddělení fotodokumentace a dokumentačních sbírek, kde se rovněţ veduta nachází pod inv. č. PPOP-996-5935/68. Dnes veduta zdobí stěnu zámecké knihovny. 184 BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 422-23. 185 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 121. 186 LETOŠNÍKOVÁ, L. Státní zámek Ţleby: Průvodce. Praha, 1977. Nestr. 187 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. 188 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, kart. 148, Stavební rozpočty z let 1860-1869.
35
vyznával víru ve fantastický svět rytířské cti, věrnosti a slávy a své představy zrealizoval v přestavbě svého sídla, jeţ proměnil v romantický skvost. Snad aţ příliš se oddával své fantazii, kterou podporovaly příběhy ze středověkých dob, kdyţ se v zámeckých prostorách procházel s ţelezným obojkem s kordem přepásaným u boku, a vydával svá pošetilá provolání k obyvatelstvu a psal listy ze svého „ starého hradu Ţleb“. 189 V této podobě se ve věku 48 let dokonce nechal vymalovat Johannem Neugebauerem. 190 Gabriela Lobkovicová i její snacha kněţna Vilemína se staly spolutvůrkyněmi stavební podoby zámku, coţ dokládají jejich skicáře, kde jsou zakresleny architektonické detaily toho, co bylo při stavebních pracích provedeno ale i případné jiné návrhy podoby zámku, jeţ se neuskutečnily. 191 Inspiraci nacházela kněţna Vilemína v knihách Waltera Scotta, jeţ se běţně v této době vyskytovaly v českých zámeckých knihovnách. Do svého náčrtníku kreslila bizarní architektonické motivy bran s věţičkami převzatými právě z tohoto zdroje.192 Přestavba dodala zámku
vzhled opevněného
sídla,
jeţ
bylo
stejně
jako
ve středověkých dobách chráněno hradbami, parkány, příkopy, baštami spolu s věţemi a branami. 193 Po celou dobu přestavby byly vedeny stavební účty, které nás informují o jednotlivých stavebních pracích a financích, jeţ se na ně vyuţily. 194 4.4.1. Stavitelé a sochaři na Žlebech Při romantické přestavbě zámku Ţleby sehráli významnou úlohu jednotliví stavitelé a sochaři. V souvislosti s přestavbou zámku bývá nejčastěji uváděno jméno Františka Schmoranze (1814-1902), rodáka z Bělé u Rychnova, jehoţ učitelem byl další ze ţlebských stavitelů - Benedikt Škvor (1805-1865). Ze zednického tovaryše se vypracoval v políra a společně působili např. při stavbě trestnice v Kutné Hoře. Tamější prostředí na něj mělo svůj 189
ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 3. Tamtéţ, s. 11. Dále KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 77. ISBN 80-7304-003-4.; POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 191 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 122. Viz např. Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Tento skicář patřil kněţně Vilemíně Colloredo Mansfeld. Další návrh se nachází v náčrtníku Gabriely z Lobkovic; Tamtéţ, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie mi byly poskytnuty NPÚ ve formě CD. 192 POSPÍŠILOVÁ, M. Podněty, zdroje a motivy inspirace pro uplatnění historismu v českých zemích s uvedením příkladů. In MŢYKOVÁ, M. (ed.). Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu-novogotice. Zámek Sychrov, 1997, s. 57. ISBN 80-238-226H-0. 193 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 78. ISBN 80-7304-003-4. 194 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, kart. 147, Stavební rozpočty z let 1826-1859. ; Tamtéţ, kart. 148, Stavební rozpočty z let 1860-1869. 190
36
vliv a především se zde seznámil se středověkým stavebním uměním. Nejen jemu se však učil, neboť se dále věnoval studiu dějepisu, mytologie, matematiky i archeologie. Své znalosti pak dále rozšiřoval na vídeňské akademii. Zde působil pod vedením stavitele Jakuba Hainze. Po svém návratu do Čech roku 1837 se Schmoranz usazuje ve Slatiňanech, kde měl svou vlastní huť. Roku 1844 byl jmenován městským stavitelem v Chrudimi, 195 kde se poté podílel na rekonstrukci arciděkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie a dalších městských kostelů (sv. Kateřiny, sv. Michala). V samotném kraji chrudimském působil jako konservátor a jeho práce najdeme po celých východních Čechách. Patří k nim rekonstrukce biskupského chrámu sv. Ducha v Hradci Králové, děkanského kostela sv. Jakuba Většího v Poličce a mnoho dalších. Jeho činnost se však neomezovala pouze na kostely, ale stavěl i světské stavby jako rodinné domy, továrny a školy a pomáhal při přestavbách zámků. 196 Schmoranzovi byl po dlouhá léta připisován hlavní podíl na romantické přestavbě, avšak v dochovaných spisech nacházíme především jména kníţecího architekta Benedikta Škvora, stavitele Michala Šela a inţenýra Josefa Kristena. Podíl jeho práce nelze zcela jednoznačně hodnotit. Nacházíme názory, ţe po smrti Benedikta Škvora se sám Schmoranz ujal vedení stavby. Stejný zdroj jej dále uvádí jako předpokládaného autora štítového pole jiţního průčelí a jako stavitele zámecké kaple. 197 Můţeme se dokonce setkat s názorem, ţe přestavby se zúčastnil spíše jako poradce, neţ-li samotný projektant.198 Z rodiny Schmoranzů je znám i jeho syn Josef, neboť na zámku působil jako správce uměleckých sbírek, o nichţ sám napsal příručku, která je tak cenným materiálem pro studiu tehdejších interiérů. 199 Kromě toho byl také malířem a napsal spis „Nauka o tvarech uměleckých“, který slouţil jako příručka pro umělecké školy. 200 O ostatních stavitelích nalézáme jen velmi málo informací. Práce kníţecího architekta Benedikta Škvora, odchovance praţské techniky, který se uvádí spolu se Schmoranzem, mezi hlavní tvůrce romantické podoby, je patrná spíše na slohových znacích neţ v archivních dokumentech. 201 Soudí se, ţe rozkresloval návrhy kněţny Gabriely202 a Vilemíny, a tak
195
ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 38-
39. 196
OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl XXIII. Praha, 1905, s. 14. Podrobně jeho díla viz VLČEK, P. (ed.). Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004. s. 586-587. 197 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 4. 198 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 123. 199 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921. 200 TOMAN, P. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha, 2000, s. 429. Podrobně o Františku st. a Josefu Schmoranzů a dalších členech rodu viz ŠULC, I. Rod Schmoranzů ze Slatiňan. Slatiňany, 2002. ISBN 80-902257-7-2. 201 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 4. 202 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 123.
37
nemohl příliš uplatnit svou vlastní invenci. Důkaz nám o tom podávají skicáře obou kněţen.203 Michal Šel (†1872)204 působil na zámku jako stavební dozor při stavbě Velké věţe.205 Jiný zdroj uvádí, ţe vedl práce na stavbě během romantických úprav. 206 V archivních materiálech je uváděn jako ţlebský stavitel, který svou práci často vykonával pod vedením kníţecího inţenýra Josefa Kristena, od něhoţ jsou zachovány četné návrhy hospodářských budov,207 na kterých se oba podíleli. Jejich práce je doloţena v mnoha oblastech ţlebského panství, jakými byly např. Tupadla,208 Koudelov,209 Bračice, 210 Přibislavice211 aj. 212 Dalším z rodiny byl Emil Šel (†1917), který rovněţ působil jako stavitel na ţlebském panství. Mezi jeho práce patří návrh a stavba novogotické radnice ve Ţlebech z roku 1881, a rovněţ kamenného mostu, vystavěného mezi léty 1884-1885.213 Jeho práce je však doloţena také na hospodářských stavbách214 i zámku. 215 V archivních dokumentech je zachována i jeho vizitka, kde se píše: „ Emil Šel“ pod jménem „ stavitel“ a v pravém dolním rohu „Ţleby.“216 Posledním známým členem rodiny, který rovněţ působil v kraji Čáslavském, byl Karel Šel, mezi jehoţ práce patří výstavba romantického zámku Filipov postaveného v letech 18631865, za dob rodu Eisensteinů. 217 Svým vzhledem se zámek hlásí k odkazu anglické gotiky a vlastnil jej arcivévoda Ferdinand Maxmilián Habsburský, bratr císaře Františka Josefa I. 218 Nedílnou součástí romantické novogotické přestavby zámku Ţleby se stala i její sochařská díla, která pochází od slavných bratří Maxů. Emanuel Max (1810-1890),219 syn řezbáře, přichází roku 1826 do Prahy, aby studoval akademii výtvarných umění, později v letech 1833-1837 ve Vídni, kde zároveň pracoval, 203
NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 20. Zámecký depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. 8284 a skicář č. 33. inv. č. 8288. Poskytnuty NPÚ ve formě CD. 204 V některých archivních materiálech psán také jako Schell. Např. viz: SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign.Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 60. 205 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 4. 206 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 81. ISBN 80-7304-003-4. 207 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 55, 68, 80. aj. 208 Tamtéţ, poř.č. 49. 209 Tamtéţ, poř.č. 36. 210 Tamtéţ, poř.č. 57. 211 Tamtéţ, poř.č. 47. 212 Tamtéţ, poř.č. 48, 51, 56. 213 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 20. 214 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 60, 70, 94, 99. 215 Tamtéţ, poř.č. 103. 216 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign.Oeconomicum I, kart. 68, poř. č. 174. 217 MALÁ, D. – ZENGER, M. – LIFKA, B. a kolektiv. Ţleby: Státní zámek a okolí. Praha, 1955, s. 26. 218 POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. 219 Pouze OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl XVI. Praha, 1999, s. 1017. uvádí rok narození 1807.
38
a rovněţ deset let v Římě. 220 K jeho nejznámějším dílům patří pomník maršála Radeckého, stávajícího na Malostranském náměstí, na kterém se podílel společně se svým mladším bratrem Josefem (1804-1855), dále pak postavy z českých legend (Přemysl Oráč, Břetislav), světci (sv. František, sv. Krištof, Pieta), ale i šlechtici (kníţe Schwarzenberg, Fürstenberg), hřbitovní náhrobky, 221 aj. Svůj ţivot, ve kterém získal mnohá ocenění za svou práci a dokonce povýšení do stavu šlechtického, shrnul ve svých Pamětech. 222 Josef Max, starší z bratrů, své umělecké vzdělání rovněţ získal na praţské akademii. Mezi jeho díla patří drobnější práce jako např. Karel IV. jako zakladatel Karlových Varů, jiţ zmíněný pomník Radeckého, sochy pětadvaceti postav představujících české kraje na pomníku Františka I. na Františkově nábřeţí v Praze, ztvárnění českých panovníků na přestavbě Staroměstské radnice a rovněţ sochy světců pro Karlův most (sv. Josef, sv. Jan Křtitel, sousoší sv. Norberta).223 4.4.2. Přestavba zámku v letech 1849-1868 S romantickou přestavbou se započalo po revolučních událostech roku 1848. Ještě téhoţ roku totiţ musel Vincenc uprchnout ze svého dalšího sídla - Slatiňan, neboť zde byl veden útok ozbrojenými lidovými gardami. Přesunul se tedy na Ţleby, kde mu rovněţ hrozilo nebezpečí, neboť i zde se jiţ místní obyvatelé chystali k obraně zámku. Nakonec odcestoval do Tyrol a po svém návratu začal s velkolepou přestavbou.224 Je moţné, ţe tyto události podnítily uspíšení prací. Stavební ruch na zámku spolu s prvními pracemi začaly rokem 1849 úpravou cest a koupí pěti domů s mlýnem v samé blízkosti zámku, na jejichţ místě pak mohl být zřízen nový anglický park.225 V roce 1854 byl kníţecím architektem Benediktem Škvorem předloţen plán na výstavbu nové kaple. Stavbu vedl v letech 1854-1859 Michal Šel, 226 přestoţe píše-li se o kapli, je vţdy zmiňován pouze František Schmoranz. 227 220
TOMAN, P. Nový slovník československých výtvarných umělců. díl I. Praha, 2000, s. 116-117. BARTŮŠEK, A. – KRČÁLOVÁ, J. – MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ, A. Umělecké památky Čech. Praha, 1957, s. 695, 765, 775. 222 OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl XVI. Praha, 1999, s. 1017-1018. 223 Tamtéţ. Viz téţ TOMAN, P. Nový slovník československých výtvarných umělců. díl I, Praha, 2000, s. 118. Nejpodrobněji o jeho dílu viz HNOJIL, A. Josef Max: Sochařství pozdního neoklasicismu v Čechách. Praha, 2008. ISBN 978-80902568-1-1. 224 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 4. 225 Tamtéţ. 226 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 11. Viz téţ SHP: Ţleby - státní zámek, s. 13. 221
39
Přibliţně v roce 1860 byla vyhotovena nová kašna, jeţ se stala součástí zámeckého předzámčí. Na její zhotovení bylo uţito tří materiálů - pískovce, mramoru a bronzu.228 Plastika je dílem Antonína Fernkorna (1813-1878)229 a představuje postavu lovce - praotce Auerspergů a zubra, jehoţ nosí rod v erbu. 230 Na pravé a levé straně od kašny stojí dva mramorové sloupy, o nichţ se traduje, ţe byly dovezeny z Pompejí, coţ však nelze prokázat.231 V roce 1861 bylo uděleno městskou radou ve Ţlebech povolení ke stavbě obytné věţe na severním nároţí, s podmínkou dodrţení předloţených plánů. Vybudována byla v letech 1861-1862, čímţ se získal velký počet nových obytných místností. 232 Tato věţ je v průvodcích uváděna pod názvem Hodinová. Roku 1862 došlo rovněţ k úpravám předzámčí. 233 Kromě této přibyly ještě věţ zvaná Holubová a především tzv. Velká věţ, jejíţ výstavba se uskutečnila v letech 1865-1868.234 Za autora návrhu je povaţován Benedikt Škvor.235 Polohou je věţ situována na jihozápadním nároţí a svou výškou, která převyšuje zbytek zámku a je viditelná jiţ z dálky, tvoří výraznou dominantu okolí. Jednotlivá patra jsou pospojována točitými schodišti, vedoucími na ochoz a do prostoru krovů. 236 Dnes tvoří součást druhého zámeckého okruhu a umoţňuje tak návštěvníkům výhled do okolní krajiny.
227
HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 34. Viz téţ ŠULC, I. Rod Schmoranzů ze Slatiňan. Slatiňany, 2002, s. 6. ISBN 80-902257-7-2.; DARRAS, V. Hrad Ţleby a okolí: Praktický průvodce turistů. Ţleby, 1934, s. 22. Výstavba je zde kladena do let 1853-1858. Tuto informaci patrně následně převzali další průvodci, kteří zde jiţ byli citováni. 228 V letech 2006-2007 byla kašna zrestaurována Janem Mjartanem a akademickým sochařem Josefem Pospíšelem, který byl zároveň objednatelem oprav. Podrobně o opravách viz NPÚ Praha, Zdeněk, J. Stavebně technický posudek. Kašna na nádvoří zámku ve Ţlebech, Čáslav, 2005. proz.inv.č. 779. Dále téţ NPÚ Praha, Mjartan, J. Restaurátorská zpráva: Ţleby, státní zámek č. p. 1, Restaurování kašny umístěné v předzámčí před Hodinovou věţí. Kutná Hora, 2006-2007. 229 Bliţší informace o něm viz HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách.Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 14. 230 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 1, 40. Za zajímavost jistě stojí připomínka, ţe v knize OTTO, J. Ottův sl.naučný, díl II. Praha, 1889, s. 886. je uvedeno, ţe tento motiv představuje rodovou pověst Pernštejnů-tedy uhlíře Věnavu se zubrem. Oba rody mají totiţ zubra ve svém erbu. 231 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 7. 232 Podrobně viz SOA Zámrsk,Velkostatek Ţleby, Nová část, Oeconomicum VII, poř.č. 31, 36. 233 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 4. Viz téţ POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 234 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 37, 55. Také viz SHP: Ţleby - státní zámek, s. 15. 235 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 4. Viz také NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 30. ; STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. Někteří průvodci k zámkům, viz předchozí pozn., kladou počátek výstavby do r. 1864. Můţe to být způsobeno tím, ţe v roce 1864 bylo o povolení k výstavbě zaţádáno k městské radě Ţleb. 236 STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7.
40
Na posledních dvou jmenovaných věţích je patrná přímá či zprostředkovaná francouzská inspirace válcovitými věţemi, jeţ byly typickými fortifikačními články středověkého opevnění a z toho důvodu byly zřejmě povaţovány v této době za nejvhodnější pro rohové věţe novodobého pevnostního systému na Ţlebech. Velká věţ je velice podobná té, která se nachází na zámku Pierrefonds, jenţ byl v letech 1863-1870 restaurován proslulým Emanuelem Violetem Le Ducem, francouzským teoretikem a historikem umění, který se podílel také na restaurování zámku ve Windsoru a chrámech Notre Dam a Saint Chapelle. 237 Pro podobu dnešní vstupní brány, umístěné ve středním rizalitu, byla uţita anglická předloha z jedné z Nashových knih: „ The Mansions of England in the Olden Time,“ kde je zobrazen zámek Montecute v Somersetshire. 238 Anglická předloha nebyla zcela okopírována a tak při porovnávání detailů uvidíme, ţe nejsou zcela totoţné. Jedním z nich jsou gotizující fiály, namísto anglických sošek. Tyto knihy, jeţ vycházely v Londýně v letech 1839-49239 hrály při tvorbě romantického sídla takřka klíčovou roli, neboť právě podle nich pak kněţna Vilemína malovala série svých akvarelů, 240 které představují cenný pramenný materiál při utváření představ o interiérech zámku i romantické architektuře. Nad hlavním vstupním portálem na první pohled upoutá pískovcový reliéf zubra 241 od sochaře Maxe242 z roku 1850, který stejně jako kašna na nádvoří upomíná na rodovou legendu o prapředku rodu, který jej přemohl. 243
237
NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. s. 25. 238 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911. s. 95. Jedná se o druhé vydání s předmluvou L. Mac Leana. Tato informace uţita; LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 132. Viz téţ POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry, Ústí nad Labem, 1985. Nestr. 239 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911. 240 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 132. 241 Roku 2007 došlo k odlomení části rohu a reakcí pak byla následná restaurátorská úprava uskutečněná o rok později na jaře. Podrobněji viz NPÚ, Pospíšil, J. – Mjartan, J. Restaurátorská zpráva: Státní zámek Ţleby, skulptura zubra nad hlavním portálem. Praha, 2008. 242 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 41. Viz také BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 427.; MALÁ, D. – ZENGER, M. – LIFKA, B. a kolektiv. Ţleby: Státní zámek a okolí. Praha, 1955, s. 3.; ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 8. KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 78. ISBN 80-7304-003-4. uvádějí jako autora Josefa Maxe. Jiní průvodci uvádějí jako autora jeho mladšího bratra Emanuela, který se podílel i na jiných sochařských dílech na Ţlebech. Viz LETOŠNÍKOVÁ, L. Státní zámek Ţleby: Průvodce, Praha, 1977. POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. Téţ STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. Dochází zde tedy k problému určení autorství nebo se nabízí otázka pomýlení při psaní.
41
K dalším sochařským výtvorům zámku patří dvě sošky od Emanuele Maxe představující postavy císaře Lothara a jednoho z prvních Auerspergů - Eranda de Owersperch. 244 Spatřit je lze při pohledu na jiţní průčelí zámku, uprostřed mezi nově postavenými věţemi Velkou a Holubovou a spolu s vysokým oknem, napodobujícím sloţitou gotickou kruţbu, nad nímţ je znázorněna malá postava anděla, tvoří jeden celek. Na jiţní straně zámeckého nádvoří je k vidění téţ Maxova práce, kterou představuje busta Vincence Karla Auersperga, datovaná rokem 1872.245 Arkádový dvůr působí po dokončení romantických úprav dojmem středověkého prostoru, jeţ se mohl inspirovat v prostředí klášterních zahrad. Původní hlavice sloupů se svými terakotovými bájnými zvířaty (čtyřmi na kaţdé), nám připomenou obrazy středověkých bestiářů.246 Nad hlavicemi sloupů byly vymalovány rodové znaky manţelek Auerspergů. Dle gotizujícího stylu byla provedena i úprava balustrád. Důleţitou změnou bylo prosklení části arkád nacházejících se v jiţní části vnitřního nádvoří, které tak poskytlo prostor pro vytvoření dnešní rytířské síně.247 4.4.3. Zámecké divadlo Zcela zvláštním prostorem, který musel vzniknout ještě za doby romantických úprav, je malé zámecké divadlo nacházející se v patře hospodářské budovy, která vznikla jiţ za doby barokních úprav zámku v éře Jana Adama z Auerspergu. Nacházela se zde v přízemí konírna a obytné místností. V pramenech nacházíme jen málo informací, které lze s divadlem spojit. Během roku 1863 zde došlo k sloučení dvou pokojů v jeden, 248 a s největší pravděpodobností se jedná právě o prostor dnešního divadla. Dalším údajem, který můţeme nalézt, je rok 1895, kdy byla bez většího určení či popsání upravována tzv. divadelní chodba. 249 V odborné 243
NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. s. 1, 40. Údaj o letopočtu viz také ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleb: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 8. ; SHP: Ţleby - státní zámek, s. 41. 244 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 47. Viz také HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 14. Více viz ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 6. 245 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 52. Viz také NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 2. Tuto bustu, ovšem v provedení z bílého mramoru, najdeme také v Modrém pokoji. 246 KROUPA, P. Ke stavebními vývoji zámku na Ţlebech. In Castelologica Bohemica 5, 1996, s. 351. ISBN 80199034-5-5. 247 STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. 248 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 103. 249 Tamtéţ, Oeconomicum I, kart. 68, poř. č. 174.
42
literatuře je vznik divadla kladen do roku 1865.250 Tato informace patrně vychází z mylných starších údajů o datu stavby celého hospodářského křídla. Stavba divadla si vyţádala značné úpravy starších prostor. K jeho zbudování byly uţity dvě starší místnosti, spojené vybouráním příčky, spolu s částí chodby, která probíhala patrem po celé délce traktu. Chodba byla v místech nově vzniklého sálu přeloţena do přistavěné prostory, vysazené mimo dosavadní budovu na krakorce. Strop místnosti byl zvednut do prostoru krovů, takţe horní části bočních stěn divadla jsou zkosené. 251 V divadle bylo vybudováno jednoduché jeviště s trámovou konstrukcí pro uchycení dekorací, jevištní malovaný portál a hlediště s dřevěnými lavicemi pro cca dvacet osob mající za sebou balkon. Zachovány jsou dokonce kulisy, které jsou připisovány malíři Aloisi Vranému, a také soubor kostýmů a rekvizit. Předpokládá se, ţe členové rodiny se sami také příleţitostně věnovali herectví. 252 Doklad o ţivotnosti zámeckého divadla nám poskytuje zachovaný program divadelního večera, který se odehrál 25. listopadu od půl osmé večer roku 1871. Odehrály se zde dokonce tři představení, z nichţ první z nich - fraška, jejíţ název lze volně přeloţit jako Volba starosty v Zapadákově (v originálu „Die Bürgermeisterwahl in Krähwinkel“) od Lefranca. Překlad dalších dvou - jednoho sólového pěveckého výstupu dr. Procksche od Levassora, který se objevuje jako herec v obou inscenacích, a frašky se zpěvem od A. Bittnera, je nejednoznačný („Leiden eines Chorißsten“, „Domestikenstreiche“). Těchto představení se nezúčastnili šlechtici, jak tomu bylo v případě inscenací v paláci Auerspergů ve Vídni. 253 4.4.4. Závěrečná fáze přestavby Roku 1867 umírá Vincenc Karel a správy zámku se ujímá jeho manţelka Vílemína, za jejíhoţ působení byl v letech 1876-1877 zbudován nový jez na řece Doubravce, opravován most a úpravy se dotkly také zámeckého parku.254
250
BARTUŠEK, A. Zámecká a školní divadla v českých zemích: Materiály k vývoji divadelního prostoru a výrazových prostředků. České Budějovice, 2010, s. 263-264. ISBN 978-80-904545-0-7. 251 Odborně zpracovaný článek BLÁHA, J. PURKERT, J. Zámecké divadlo Ţleby. Databáze divadel. Dostupný v elektronické podobě na adrese: URL: [citováno 27. 2. 2010] 252 STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. 253 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70.l. XIX. stol. 254 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 91. Nová registratura.
43
O deset let později se panství ujímá mladý František Josef, který jej uţ o rok později sdílí se svou ţenou Vilemínou z rodu Kinských. Za jejich drţení se pokračuje ve stavebních úpravách. 255 V létě roku 1878 poţádala správa velkostatku Ţleby obecní úřad o povolení výstavby nové kamenné brány. Stavba byla provedena dle návrhu Josefa Kristena a zrealizována Emilem Šelem. V témţe roce dochází k dalším okolním změnám a přímo zámku se týká rekonstrukce zámecké terasy a opravy blíţe neurčených pokojů. 256 Dosavadní vstup do zámku byl nahrazen výstavbou nové cesty, jeţ byla ozdobena různými dekorativními prvky, zřízena nová uliční brána a v zahrádku upraveno druhé předdvoří.257 V letech 1883-1895 docházelo k drobnými úpravám. Patřila mezi ně výměna oken hlavního schodiště, úprava nádvoří, zřízení dřevníku. 258 Roku 1892 došlo k poboření a následné opravě části galerie při Velké věţi, povolené tehdejším starostou města Ţleb Havlíčkem . 259 Ve vsi Markovice, na místě původního kostela sv. Anny z roku 1692,260 byla v letech 1909-1913 provedena stavba nové kníţecí hrobky dle návrhu architekta Huberta Walchera von Moltheim. Vedením stavby byl pověřen Emil Šel a kamenickou práci provedl mistr Podpěra. Finanční náklad činil více neţ čtvrt milionu korun.261 K zániku hrobky došlo roku 1986, neboť musela ustoupit stavbě kamenolomu. V důsledku toho byly ostatky kníţat exhumovány, přeneseny do nových rakví a následně převezeny do hřbitovní kaple sv. Marka, nacházející se na druhé straně lomu. 262 Předtím byli členové rodu Auerspergů pohřbíváni v hrobce při farním kostele Panny Marie ve Ţlebech, pocházející z roku 1822. Zde byl pohřben i Vincenc Karel. 263 Nedlouho před první světovou válkou je tedy vystavěním hrobky stavební činnost na ţlebském zámku skončena.
255
SÚA, hl. kniha DZV lit. S, V fol. 41 n, převzato z SHP: Ţleby - státní zámek, s. 15-16. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 103. 257 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 16. 258 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 110. 259 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum I, kart. 68, poř. č. 174. 260 MALÁ, D. – ZENGER, M. – LIFKA, B. a kolektiv. Ţleby: Státní zámek a okolí. Praha, 1955, s. 6. 261 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 94. 262 NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 43. ISBN 80-902359-0-5. 263 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 43. ISBN 80-7304-003-4. 256
44
5. Zámecké interiéry Zámecké interiéry tak jak se dochovaly téměř v neporušeném stavu dodnes, mají původ v renesanční přestavbě z druhé poloviny 16. století. Tehdy vznikla řada místností za sebou po všech stranách lichoběţníkového nádvoří a vestavěno bylo i dvouramenné hlavní schodiště, po kterém dodnes chodí návštěvníci zámku. Od renesance se uspořádání interiérů téměř nezměnilo, byly pouze upravovány povrchově podle nových módních stylů. V době barokní byly v prvních dvou desetiletích 18. století opatřeny bohatou štukovou výzdobou, o čemţ svědčí zachované štukatury v části bývalé kaple, tedy dnešní předsíň k dóţecímu salonu.264 Postupně místnosti prošly i obdobím, kdy módu udávalo rokoko, které posléze vystřídal
romantický
historismus.
V nadcházející
části,
věnované
především
těm
reprezentačním prostorám, jejichţ stav zachytily na svých akvarelech kněţny Gabriela a Vilemína z Auerspergu, se pokusím tyto úpravy přiblíţit. 5.1. Rokoková úprava místností Za časů majitele Jana Adama Auersperga, přibliţně v šedesátých letech 18. století, byly interiéry upraveny rokově. V místnostech soukromých vystřídal tento styl později velmi populární biedermeier. Podoba některých zámeckých místností v době rokokového zařízení je zachována na výkresech kněţny Gabriely Auerspergové. Právě díky jejímu akvarelu známe rokokovou podobu velkého dóţecího salónu,265 z něhoţ se později stal modrý salon. 266 Z jejího popisu: „ Kobalt und Resid. Zimmer in September 1813“ (v překladu modrý a rezidenční pokoj), vyplývá, ţe modrá barva zde převládala jiţ před romantickými úpravami. 267 Na stejný akvarel kněţna Vilemína připsala: „Grosser salon mit Tapeten die jetzt im Dozenzimmer sind“268
264
POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. Pohledy do rokokových interiérů byly uveřejněny v pracích: LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 138, 141. Dále LETOŠNÍKOVÁ, L. Státní zámek Ţleby: Průvodce. Praha, 1977. Dále pak: POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 266 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 139. 267 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. s. 49-50. 268 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. 265
45
(tedy velký salon s tapetami, které jsou v nynější době v dóţecím pokoji).269 Tyto tapety zobrazující výjevy ze slavnosti v Benátkách, tzv. zásnuby dóţete s mořem, tvořily hlavní nástěnnou výzdobu místnosti.270 Strop byl klasicky bíle štukován, nábytek aţ na výjimky představovaly biedermeierovský stolek a kulečník a mezi okny poutalo pozornost velké zrcadlo. V tomto stavu měl Modrý salon zůstat aţ do poloviny čtyřicátých let 19. století.271 Akvarely kněţny Gabriely nám poskytují informace i o podobě zařízení velké jídelny, coţ svým přípisem po roce 1890 dokládá kněţna Vilemína: „Grosses Speisezimmer“. 272 Tuto největší a nejreprezentativnější místnost na zámku, za romantických úprav posléze změněnou v rytířský sál, pokrývaly za dob Jana Adama z Auerspergu bohaté malby s chinoiseriemi, vysoká zrcadla a světlý nábytek ve stylu Ludvíka XVI. Prostředek místnosti zabíral dlouhý jídelní stůl. Ve výklenku u dveří byla umístěna velká rokoková kachlová kamna a jídelnu osvětlovaly tři lustry, pravděpodobně z křišťálu.273 V době rokoka byl součástí zámeckých interiérů jiţ čínský kabinet, který je zachycen dvěma zcela totoţnými akvarely opět z ruky kněţny Gabriely, a aţ do přelomu 19. a 20. století se nalézal na místě pozdějšího tyrolského pokoje. Jeden z akvarelů je datován: „ beendet am 6 Jänner 1831“.274 Pokoj působil útulným dojmem, bílé stěny byly kryty do dvou řad členěnými tapetami s rokovými kartušemi a s chinoiserijními výjevy ve zlatých rámečcích. Plochu mezí zdí a kartušemi vyplňoval rozvěšený čínský porcelán. Nábytek byl převáţně rokokový a biedermeierový. Nacházel se zde klavír a modrobílá sedací souprava. Podlahu pokrývaly zelenobílé dlaţdičky. Z bílého, štukem rokokově orámovaného stropu visela rokoková lucernová svítilna. Před polovinou 19. století podlehli Auerspergové, podobně jako ostatní aristokratičtí obyvatelé zámků, rychle se šířícímu vlivu romantismu a počali v jeho duchu upravovat své zámecké interiéry. 275
269
Tento tzv. Dóţecí salon je dnes jedinou zámeckou místností, která si uchovala rokokovou podobu. Vznikl teprve v polovině minulého století po zrušení barokní kaple, jeţ byla nahrazena novou gotizující, uprostřed západního zámeckého křídla. Podrobněji k pokoji viz NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 48-49. 270 Z výjevů na těchto tapetách je patrné, ţe slavností se zúčastnila také královna Marie Terezie se svým synem Josefem II., kteří jsou spolu s benátským dóţetem vymalováni na čelní straně proto dveřím. 271 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 49-50. 272 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. 273 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 42. Také viz: POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. 274 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. 275 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987.
46
5.2. Romantická úprava interiérů Historismus nebyl pouze slohem, který se projevil ve vnější podobě staveb, nýbrţ často pozměnil a zasáhl i do podoby zámeckých interiérů. Šlechta v období 19. století navracející se do časů dávno minulých, kdy její sláva a společenské postavení dosahovaly vrcholu, pozměňuje a přetváří své interiéry v duchu anglických předlohových knih, které výrazně přispěly k rozšíření vlivu alţbětinské renesance. Ke známým a uţívaným patřily např. Charlese Jamese Richardsona „ Observation on the Architecture of England during the region of Queen Elizabeth and James I.“ z roku 1837, Henryho Shawa „ Details of Elizabethan Architecture“ z roku 1839, a především čtyřsvazková práce Josepha Nashe, jenţ byl ţákem věhlasného architekta Augusta Welby Pugina, „ The Mansions of England in The Olden Time“ z let 1839-1841 a 1849. Při přeměnách interiérů se stala nejuţívanější knihou, která je součástí sbírek zámeckých knihoven např. na Hluboké, Hrádku u Nechanic a ve Ţlebech. Pro úpravu interiérů jako zdroj inspirace uţívali Nashovo dílo snad všichni stavebníci v Čechách upravující si před polovinou 19. století svá sídla. Bohatě kolorované litografie zachycují pohledy do exteriérů a zvláště do interiérů šlechtických venkovských sídel alţbětinské a jakobínské Anglie, tedy pozdní renesance aţ raného baroka, na přelomu 16. a 17. století. 276 Poslední jmenovaná publikace, jeţ je součástí zámecké knihovny, měla zásadní vliv na podobu ţlebských interiérů, které se počaly romanticky upravovat ještě před samotnou přestavbou zámku a to jiţ na počátku čtyřicátých let. Uskutečnily se nezávisle na exteriérech, neboť bylo ponecháno barokní jádro stavby s renesanční dispozicí místností. 277 Manţelka Vincence Karla, kněţna Vilemína z Auerspergu i její tchýně Gabriela Lobkovicová, byly náruţivými amatérskými malířkami. Jejich skicáře umoţňují sledovat postupnou proměnu zámeckých interiérů. Kromě nich však na zámku vytvářel akvarely také tímto uměním proslulý Rudolf von Alt (1812-1905), kterého si na své sídla zval rovněţ hrabě Georg II. Buquoy, kterému vypodobnil interiéry zámku Roţmberk nebo František Arnošt Harrach pro své sídlo v Hrádek u Nechanic aj. 278 Vilemína je autorkou akvarelů malovaných do skicáře uloţeného na ţlebském zámku. Zachytila v nich jednotlivé zámecké interiéry v různých podobách během jejich romantických přeměn. Z anglických předlohových knih si vybírala a obkreslovala návrhy pro jejich úpravy. 276
POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 18-20. 278 KŘÍŢOVÁ, K. Šlechtický interiér 19.století v dobových zobrazeních ze zámeckých sbírek, Praha, 1993, s. 1218. ISBN 80-7038-246-5. Také viz: KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 84. ISBN 80-7304-003-4. 277
47
Tato dáma, v malbě neobyčejně činná, se učila u vídeňské malířky Amalie von Peter (18171853),279 která ve čtyřicátých letech často na Ţlebech pobývala. Sama Vilemína vyšívala textilie, které se pak uplatňovaly v zámeckých komnatách jako ubrusy, závěsy nebo tapety. Na Ţlebech se rovněţ zachovaly její šablony pro vyšívání. Malovala i kopie obrazů slavných malířů na dřevěné holby (v rytířském kabinetě) či ilustrace z knih. 280 Brzy po svatbě namalovala Vilemína řadu akvarelů, okopírovaných z Nashova díla, které pak zdobily pokoj prince Františka Josefa z Auerspergu. Tyto obrázky, zasazené do rámečků z lisovaného plechu a malované v měřítku 1:1, jsou dokonalými replikami Nashových předloh. Další její prácí, která byla opět inspirována Nachovým dílem, je měděná mísa, na níţ kvašem namalovala interiér zámku Kenilworth ve Warwickshiru. 281 Výtvarně činný však byl i její manţel Vincenc Karel, se kterým společně vymalovali místnost ve druhém poschodí nad rytířským kabinetem výjevy ze staré normandské legendy o Meluzíně a statečném rytíři. 282 Objevuje se zde i motiv turnajového klání a šašci. 283 Místnosti na Ţlebech měly především získat celkový charakter alţbětinských interiérů. Stěny byly pokrývány dřevěným obloţením a těţkými koţenými tapetami (Červený kabinet, Modrý salon), do místností přibyly krby. Rozměrná arkýřová okna byla vytvořena z drobných skleněných tabulek spojovaných olovem a ozdobena starými zvláště znakovými vitráţemi (např. Rytířská síň). Dřívější křišťálové lustry byly vyměněny za kovová svítidla holandského typu. Výzdobu reprezentačních místností tvořily na stěnách dekorativně rozvěšené zbraně a brnění, 284 které se uplatnily především v nově zřízených rytířských sálech, nejhonosnějších zámeckých místnostech, které především měly slouţit rodové reprezentaci. Jako vzor pro jejich zařízení poslouţily haly zámeckých anglických sídel, které však plnily funkce, jeţ jsou na Ţlebech i jiných zámcích zastoupeny v několika místnostech, nikoliv pouze v jedné. V Anglii slouţila hala jako místnost vstupní, byla i uvítací síní, reprezentační prostorou, často 279
Amalie von Peter byla malířkou církevních obrazů, podobizen a miniatur. Kromě svého působení na Ţlebech, učila v letech 1840 - 1848 malbě děti hraběte Antonína z Valdštejna v Litomyšli, kde se zachovaly její obrazy v zámku, v kostele piaristické koleje i kapličce sv. Trojice. Tyto informace poskytuje: LAŠEK, F. Litomyšl v dějinách výtvarného umění. Litomyšl, 1945, s. 70, 74-75, 110. 280 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Také viz KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 77. ISBN 80-7304-003-4. 281 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 132. Obrázek byl stvořen podle předlohy: NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 43. 282 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. Také viz MALÁ, D. – ZENGER, M. – LIFKA, B. a kolek. Ţleby: Státní zámek a okolí. Praha, s. 4, 1955. Dále: ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 12. 283 MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006, s. 53. ISBN 80-239-8555-8. Najdeme zde uveřejněny krásné detaily šaška, bojujících rytířů a dam, které tomuto turnaji přihlíţejí. 284 K brněním a zbraním a jejich zámeckému uspořádání viz ŠNAJDROVÁ, E. Zbrojnice ve Ţlebích. In Staroţitnosti a uţité umění, 1996, č. 3, s. 10-11. ISSN 1210-6518.
48
i jídelnou nebo dokonce hernou s kulečníkem, jenţ se tehdy zaváděl do zámeckých interiérů. V romantických sídlech kolem poloviny 19. století se těmito halami inspiroval především nově vzniklý typ místnost určený ve většině případů pouze k reprezentaci rodu - rytířský sál. Právě tyto typy místnosti byly prvními, které se počaly na Ţlebech romanticky upravovat. 285 5.2.1. Rytířský kabinet Tato místnost patřící díky třem oknům k nejsvětlejším prostorám na zámku, byla zachycena v roce 1844 na akvarelu kněţny Gabriely, kde je patrné, ţe byl jiţ plně romanticky zařízen. 286 Vedle rytířského sálu byl první romanticky zařízenou místností na zámku. Přibliţně ze stejné doby, asi kolem roku 1845, bude také akvarel kněţny Vilemíny, který kabinet zachycuje téměř v totoţném stavu.287 Stěny byly jiţ v roce 1844 vysoko obloţeny dřevem, motivem který byl velice častý u Nashových předloh. V jihozápadním rohu vynikal barokní krb, celý také obloţený vystavenými zbraněmi. Na okrajích oken a dveří byly stěny předěleny sloupky, na nichţ spočívaly helmy. Před meziokením pilířem severní stěny byl roku 1844 postaven velký příborník s vystaveným převáţně kameninovým nádobím. Představuje tak svědectví funkce místnosti jako jídelny. Uprostřed místnosti na koţešinách postaven kulatý stůl. Dodatečně ještě později byl kameníky Josefem Svobodou a Josefem Ondřejem Krannerem zhotoven krb podle předlohy, vlepené do náčrtníku č. 33 kněţny Vilemíny, 288 který nahradil dřívější barokní. 289 Velkou roli měla v tehdejší době záliba ve sběratelství, v němţ byly preferovány zvláště zbraně a zbroje, jeţ měly reprezentovat především slavnou rytířskou minulost. Místnosti byly doslova přeplněny předměty z různých historických období. Bydlení a sbírky zcela splynuly. Dnešní instalace uţ z bezpečnostních důvodů neukazují veškeré původní sbírky, o nichţ je moţné udělat si představu na základě dobových fotografií a akvarelů a popisů v tehdejších průvodcích.290 Hendrichův průvodce, pocházející ještě z 19. století nás spravuje o rozličných staroţitnostech a pokladech, jeţ se ve vybavení pokojů nacházely. Patřil k nim meč kníţete Trautsona, jenţ byl hrabětem Wilczkem, majitelem ostravských hutí a dolů
285
POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Také viz POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. 286 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. 287 Tamtéţ, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 288 Tamtéţ. 289 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Nestr. 290 POSPÍŠILOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr.
49
a zároveň velkým sběratelem, který si nechal v letech 1870-1912 vystavět hrad Kreuzenstein u Vídně, oceněn na 1000 zlatých. 291 Některé předměty se v instalacích místností dochovaly dodnes. V této místnosti k nim patří např. dřevěná vyřezávaná skříň, jeţ svým znakem upomíná na jedny z předchozích majitelů zámků, jimiţ byli Trčkové z Lípy. 292 Hendrich u této komnaty uvádí, ţe je zde uloţena památní kniha, do které se můţe zapsat, kaţdý kdo zámek navštívil. 293 Existuje řada dokladů, mezi něţ se řadí tímto příkladem i Ţleby, ţe jiţ v této době existovala moţnost prohlédnout si reprezentační zámecké místnosti, které si mohli zájemci prohlíţet za asistence kastelána, tedy podobně jak je tomu i dnes. 294 Rytířský kabinet je v dnešní době nazýván „Malá jídelna“,295 i díky vybavení, jehoţ součástí je cínové nádobí, ale stále i rozličné zbraně. Sbírky této komnaty, stejně jako i jiných zámeckých místností jsou nejpodrobněji popsány v Schmoranzově průvodci,296 kde je při porovnání patrné, ţe řada předmětů z jeho doby se zde jiţ nenachází. V roce 1969 totiţ došlo k reinstalaci místností, která pozměnila tradici rytířského kabinetu, jenţ byl doslova přeplněn zbraněmi, a z bezpečnostních důvodů zde došlo k přeměně v barokní jídelnu. Původní výzdoba místností byla připomenuta několika meči a renesanční malovanou skříňkou na šípy a dřevcem ke karuselu, oba z konce 16. století. Nástěnná výzdoba, která se zde jiţ nenachází, byla sestavena z několika obrazů ze 17. století. Příklad tohoto typu reinstalace vycházel z obecného principu rekonstrukce historického interiéru, jenţ odpovídal celkovému charakteru romantickému zámku.297 Za připomínku stojí dřevěný růţicemi ozdobený strop mající ve středním poli dva plasticky řezané erby Auerspergů a Colloredo-Mansfeldů. 298
291
HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 30. O osobě Johana Nepomuka Wilczka téţ zvaného Hans a jeho zámku Kreuzenstein více: POSPÍŠILOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. 292 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 29. 293 Tamtéţ, s. 30. 294 POSPÍŠILOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. 295 STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. 296 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921. K zámeckým sbírkám dále podrobně: BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 426-465. 297 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 145. 298 FRÍDL, J. – MARTINCOVÁ, D. Zámek Ţleby. Praha, 2001, s. 12. ISBN 80-86516-05-9. Také viz STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7.
50
5.2.2
Rytířský sál Řada akvarelů od roku 1844 jiţ zachycuje postupně romanticky upravovaný rytířský
sál, zřízený na místě největší zámecké komnaty - velké jídelny. Jiţ za dob renesančních byla hlavní zámeckou komnatou. Dle tradice se zde jiţ za pánů Trčků z Lípy nacházela rozlehlá síň, kde se konaly všechny významné porady. 299 Její roková podoba z druhé poloviny 18. století, kdy zde téţ byla velká jídelna, je zaznamenána na akvarelu kněţny Gabriely. 300 V dobách 19. století místnost nebyla vyuţívána pouze ke stolování, ale také i k příleţitostným společenským zábavám, ke kterým patřil např. maškarní bál, jeţ je zachycen na jednom z akvarelů ze zámeckých sbírek.301 První akvarel byl kněţnou Gabrielou popsán a datován takto: „ Rittersaal in Ţleb dec. 1844. Gabrielle Aue.“302 Jak také svým přípisem v albu po roce 1890 potvrdila kněţna Vilemína: „Speisezimmer schon von Papa verändert,“ byl rytířský sál upraven jako jedno z prvních míst podle Nashových předloh. Dřevěné obloţení stěn bylo tvarováno způsobem, jeţ lze spatřit u Nashova vyobrazení obloţení haly zámku Franks v Kentu,303 dále ve Wroxton Abbay v Oxfordshire,304 v Ockwellsu v Berkshire305 aj.306 Také strop se štukovým dekorem, jeţ napodoboval ţebra gotických kleneb, čerpal svou podobu z předloh v Nashových knihách. Vzorem se stala hala hlavního schodiště zámku Knowle v Kentu307 a jiţ zmíněná hala zámku Franks v Kentu.308 Také dřevěné obloţení krbu bylo detailně vypracováno podle Nashovy kresby ze Southamsu v Gloucestershire.309 Kovové lustry tzv. holandského typu nahradily staré křišťálové, obvyklé u historizujících romantických interiérů. Z anglických vzorů byl
299
Podle pověsti zde byl svými nejoddanějšími prohlášen Albrecht z Valdštejna za českého krále, coţ však nelze dokázat. V knize HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 23-24. se snaţí vyvrátit takovou pověst a prokázat nepravděpodobnost Valdštejnova korunování. O této pověsti se zmiňuje většina průvodců včetně starších např: SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 23. 300 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. 301 KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 83-84. ISBN 80-7304003-4. Najdeme zde také vyobrazení dotyčného akvarelu. 302 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. 303 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 33. 304 Tamtéţ, s. 104. 305 Tamtéţ, s. 70. 306 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 43. 307 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 44. 308 Tamtéţ, s. 33. 309 Tamtéţ, s. 96.
51
převzat způsob instalace brnění. 310 Příkladem je hala v Hatrfieldhouse v Hertfordshire311 (rovněţ vzor pro obloţení stěn) a hala v Parhamu v Sussexu. 312 Akvarely nám dokládají, ţe ještě docházelo k drobnějším změnám a úpravám. Během druhé poloviny let čtyřicátých byla barokní skříň u západní stěny vyměněna za vysoký příborník. Nízký příborník u stěny jiţní byl téţ vyměněn. 313 V této podobě zachycuje rytířský sál nedatovaný akvarel kněţny Vilemíny, o kterém se přepokládá, ţe byl vytvořený po roce 1845.314 V téměř stejné době jej zachycuje také akvarel Amalie von Peter, namalovaný zřejmě krátce po akvarelu kněţny Vilemíny. 315 Na první pohled upoutají na stěnách rozestavěná slavnostní turnajová brnění, pocházející vesměs z 16. století, dále nejrůznější štíty, střelné a sečné zbraně a dále vojenské a turecké prapory,
jeţ jsou dekorativně uspořádány do tzv. trofejí. 316 Dalším
charakteristickým elementem, přítomným jiţ od 19. století, jsou dva velké olejové obrazy, z nichţ jeden zachycoval turnaj Zikmunda z Ditrichštejna s císařem Maxmiliánem I., jenţ se uskutečnil 22. července roku 1515 ve Vídni, u příleţitosti sňatku pána z Ditrichštejna s paní Barborou Rottalovou. Právě svatební veselí je námětem druhého obrazu. Této hostiny se účastnili významní hosté, dokonce králové uherský a český Vladislav Jagellonský s dětmi, polský král Zikmund Veliký a mnozí jiní, jak nás o tom spravuje malovaná tabulka s jejich jmény. 317 Mezi těmito obrazy se ještě nalézá drobný temperou malovaný obraz mladé dámy v bohatém renesančním oděvu a bohatými šperky a plochým čepcem. Obraz se datuje k roku 1542 a je německé provenience.318 Pod obrazy se nachází opravdová zvláštnost - kredenční
310
NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 43. 311 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 40. 312 Tamtéţ, s. 72. 313 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 314 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 315 Pohled byl uveřejněn: LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 148. a dále KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 83. ISBN 80-7304-003-4. 316 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 43. 317 Prvotní informace HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 22. Podrobněji: SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 23-25. Také viz: NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 44-45. Ty samé obrazy se existují v několika replikách, z nichţ jednu bychom našli v Hrádku u Nechanic a další na jihočeském zámku Hluboká. 318 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 45. O obraze téţ: BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 443.
52
stůl sestavený z vyřezávaných částí dvou barokních postelí, nesený čtyřmi empírovými dětskými postavami zvanými putti, 319 který se dříve nacházel v modrém salonu. 320 5.2.3. Červený kabinet Postupnou přeměnou v plně romanticky zařízenou místnost si prošel tzv. „Rotes Cabinet“ (červený kabinet), jak jej nazvala kněţna Vilemína ve svých skicářích. 321 Hendrich jej nazývá „ psací kabinet Její jasnosti kněţny paní.“322 Vchází se do něj různě barevnými dřevy intarzovanými dveřmi z roku 1573 se znakem města Jihlavy. 323 Pokoj byl nejreprezentativnější místností kněţny, se svými zde soustředěnými četnými sbírkami uměleckých předmětů, slouţící rovněţ jako pracovna. V prvních romantických úpravách, avšak ještě se stopami rokokového vybavení, je zaznamenán na akvarelu kněţny Vilemíny z doby kolem roku 1845.324 První romantické úpravy do roku 1845 odstranily patrně rokokovou výzdobu stěn. Na nízkém dřevěném obloţení spočívaly červené tapety. Strop byl ponechán rokový štukový. Také okenní výklenek zůstal v rokokové podobě. Rokokový sedací nábytek byl jiţ odstraňován. Zbytkem staršího mobiliáře, později nahrazeného, byl velký barokní sekretář uprostřed jiţní stěny. Jiţ tehdy se zde nacházela jedna z největších cenností tohoto kabinetu, kterým byl velký tyrolský kabinet ze 17. století. 325 Z celého zámku se jedná o jedinou místnost patrně zachovávající základní rozmístění nábytku podle systému, který určila jiţ rokoková úprava. Pouze jeho typy se postupem času se měnily. 326 Následující akvarel zaznamenává červený kabinet někdy kolem roku 1849. Zachycuje jej v téměř stejné podobě jako datovaný a signovaný akvarel, označený: „Amalie von Peter 319
Tamtéţ. Dále také: SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 23. Také viz BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 436. 320 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 139. 321 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 322 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách.Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888. s. 26. 323 SHP: Ţleby - státní zámek, s. 85, 109. Viz také NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 58.; BIRNBAUMOVÁ, A. Soupis památek historických a uměleckých v Čechách: Politický okres Čáslavský. Praha, 1929, s. 438. Dále pak průvodci: ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 10. FRÍDL, J. – MARTINCOVÁ, D. Zámek Ţleby. Praha, 2001, s. 9. ISBN 80-86516-05-9. 324 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 325 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 60. Dále také POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 326 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s.142.
53
1849.“327 Na stropě jsou ještě zachovány štukové ornamenty, výzdobu doplnilo několik malovaných výplní s dekorativními motivy, kopírovanými podle Petra Paula Rubense. Místo velkého sekretáře zaujal reliéfně vyřezávaný bufet, připomínající nábytek anglických interiérů, jak jej kreslil Nash. Rokoková pohovka zmizela a na její místo se dostává typ pohovky anglické, zvané od 17. století „seteee“, jejíţ podobu Vilemína přesně překreslila do svého skicáře328 podle Nashovy předlohy v galerii v Hardwick Hall v Derbyshire.329 Velmi příznačnou změnou prošlo také okno, jeţ dostalo do středu kaţdé tabulky barevnou vitráţ. 330 Na obou akvarelech je poznat zjevné ovlivnění Nashovými předlohami. Podle vzoru, jeţ se objevil roku 1849 ve IV. díle předlohové knihy, 331 jeţ zobrazoval ţánrovou rodinnou scénu u krbu, byl také upraven okenní výklenek červeného kabinetu, obloţený dřevem. Blízké mu je ale i obloţení uţité v jídelně v Haddon Hall v Derbyshire332 nebo v hale pod schodištěm v Crewe Hall v Chesshire. 333 Stejně jako na Nashově originálu, i na obou akvarelech vidíme ke kolovratu posazenou předoucí dámu - Vilemínu. Rozdíl v obou akvarelech spatřujeme v osobě Vilemínina muţe, Čeňka z Auerspergu, coţ dokládá sama kněţna svým popisem: „ Rotes kabinet Ţleb 1845 (mit meiner Eltern).“ (zřejmě s mylnou datací). 334 Zařízení tohoto červeného pokoje bylo na akvarelech z roku 1849 téměř stejné jako se dochovalo dodnes.335 V jihozápadní rohu místnosti přibyla řada dalších rodinných obrazů, především zobrazující Vincence Karla od malířů Friedricha Amerlinga, 336 jenţ jej zobrazoval jako lancknechta z doby pozdního středověku, a od Josefa Neugebauera, který jej zobrazil v renesančním oblečení s ţelezným obojkem a kordem.337
327
Tento akvarel byl uveřejněn ve studii: LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 136. 328 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 329 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 68. 330 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 140, 142. 331 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 43. 332 Tamtéţ, s. 37. 333 Tamtéţ, s. 8. 334 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 335 Podrobně o pokoji i jeho vzorech: NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 58- 66. Viz také: POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. 336 Obraz se měl dostat na Ţleby, teprve po smrti kníţete Vincence Karla, kdy ho jako dar od princezny Rosy Croy obdrţel syn František Josef z Auerspergu. Informace byla uveřejněná v pozn. 62 knihy: KUTHAN, J. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha, 2001, s. 90. ISBN 80-7304-003-4. 337 POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. O obrazu od Friedricha Amerlinga také MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006. s. 44. ISBN 80-239-8555-8. O obrazu Neugebaurově: NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 63.
54
Po polovině 19. století proběhla poslední úprava červeného kabinetu. Strop, jako poslední pozůstatek rokokové výzdoby, byl odstraněn a celý obloţen dřevem. Obloţení okenního výklenku stejně jako úprava stěn z čtyřicátých let byly téţ odstraněny. Stěny kabinetu i okenní výklenek byly jednotlivě obloţeny dřevem do větší výše, a to přesně týmţ obloţením, které je zachyceno na akvarelu kněţny Vilemíny, popsaném po roce 1890 „Saal Sprechenstein“.338 Pravděpodobně odtud bylo obloţení převezeno a popřípadě doplněno. V kabinetě bylo dále nahrazeno klekátko v okenním arkýři za nové gotizující, vytvořené podle předlohy německého architekta G. G. Ungewittera, obsaţené v předlohové knize „Entwürfe zu gothische Möbeln“. Kniha vyšla roku 1851 a oţivila četné návrhy zařízení s prvky středoevropské gotiky. Auerspergové si ji také samozřejmě zakoupili do své knihovny a podle vloţených kreseb na pauzovacích papírech z ní i hodně čerpali. V konečné fázi úprav došlo k potaţení klekátka a sedacího nábytku spolu s pohovkou novým červenobílým sametem s motivy karafiátů, aby sjednotily celé zařízení červeného kabinetu. 339 Dodnes charakteristickou součástí místnosti tvoří koţená tapeta se zlatým rostlinným dekorem a také portréty členů rodiny Auerspergů, jeţ zde byly uţ v 19. století. Jedním z nich je do zlatého rámu zasazený portrét kněţny matky - Gabriely, jeţ je vypodobněna v historickém kroji z doby Marie Stuartovny, jako motiv udávající stylové zaměření celého prostoru. Na pravé straně místnosti visel portrét Auersperga v oděvu švédského vojáka z dob třicetileté války od Karla Svobody, 340 který byl po polovině století spolu s obrazem Vincencova bratrance Františka Colloredo-Mansfelda, jenţ se rovněţ nechal vypodobnit v tomto duchu (kostýmem však patřil do císařské armády), přemístěny do nově zřízeného kabinetu třicetileté války, 341 aby sem byly ve 20. století opět vráceny. Reinstalace, prováděná na konci šedesátých let 20. století, se z velké míry řídila obrazovou dokumentací, tedy akvarely kněţny Vilemíny. Vycházelo se z hlediska, ţe je nutné všude, kde to tento pramen umoţnil, dodrţet a zdůraznit stav co nejpodobnější obrázkům z alba kněţny, avšak s tím, ţe se v nové úpravě uplatnily nejzávaţnější sbírkové předměty, jeţ se staly součástí zámeckých sbírek ještě v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století, za Františka Josefa z Auerspergu, tedy syna hlavního stavebníka Vincence Karla. 342 338
Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 339 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 62. Také viz POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 340 Tamtéţ, s. 140. Údaje o obrazech najdeme taktéţ: MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006. s. 47. ISBN 80239-8555-8. 341 POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. 342 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 142-143.
55
5.2.4. Knihovna Ţlebskou knihovnu v romantické úpravě čtyřicátých let ukazuje akvarel opět kněţny Vilemíny datovaný rokem 1845. 343 Ve své tehdejší podobě měla knihovna dřevěný polychromovaný strop a plochy stěn byly rozděleny sloupky v pravidelné oddíly, vyplněné policemi s knihami. Pod nimi po obvodu místnosti obíhaly lavice, čalouněné nazelenalou květovanou textilií. Akvarely v náčrtníky kněţny Vilemíny dokládají, ţe právě ona tyto lavice i textilie sama navrhla. Podle vzoru z Nashových předloh se kněţna namalovala spolu s Vincentem Auerspergem, jehoţ postoj je velmi podobný šlechtici, jenţ stojí u arkýřového okna v salonu v Lyme Hall v Cheshire, 344 a se psem v interiéru knihovny. Její postava zase připomíná dámu sedící u okna haly Bramhall v Cheshire.345 Sama kněţna komentuje svůj akvarel po roce 1890 v přípise: „ Unsere Bibliothek in Ţleb mit meinen Eltern Vincenc u. Wilhelmine Auersperg.“346 Bohuţel se z této prvotní romantické podoby zcela nic nezachovalo.347 Dnešní podoba knihovny vznikla v druhé polovině 19. století, zřejmě s pouţitím gotizujících prvků G. G. Ungewittera, které se zde spojily s prvky alţbětinskými, jak svědčí nově zhotovený strop podle Nashovy předlohy ze Southamsu v Gloucestershire.348 Utvořil se zde reprezentativní celek s jednotně řešenými gotizujícími skříněmi. Nespokojenost s dřívější úpravou z let čtyřicátých a hledání nových reprezentativnějších forem svědčí o důleţitosti, které se knihovna v historizujících zámcích 19. století těšila. Knihovna byla především vnímána jako ukazatel intelektuální úrovně a kultury jeho majitele a vyzdvihování této stránky lidské osobnosti bylo součástí všeobecného proudu romantismu 19. století. 349 Celkový objem ţlebské knihovny činí zhruba 10 000 svazků a 6000 rytin. 350 Nacházejí se tu díla známých dějepisců Bohuslava Balbína, Bartoloměje Paprockého, Tomáše Pešiny z Čechorodu a řady dalších.351 Jádro knihovny bylo shromáţděno za Vincence Karla, ale nejstarší knihy z 15. aţ 18. století se sem dostaly aţ roku 1909. Kněţna Vilemína si je 343
Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 344 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 23. 345 Tamtéţ, s. 60. 346 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 347 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 70. Také viz POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 348 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 96. 349 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 70. Také viz POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 350 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 48. 351 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 28.
56
vymínila jako část svého věna. Tento soubor čítající přes 2000 svazků se vztahoval především k rodům Mansfeldů (Vilemína byla rozená Colloredo-Mansfeldová), Mansfeldů-Fondiů, Regalů a Colloredů.352 Místnost kdysi, více neţ-li dnes, upomínala téţ na rytířské časy svými vystavenými drátěnými košilemi, přilbami a zbraněmi, 353 které se v ne tak velké míře nacházejí nad dřevěnými dveřmi, vedoucími do galerie, které svou výplní napodobují obloţení stěn salonu v Levensu ve Westmorelandu.354 Pod knihovními skříněmi byly vystaveny vykopávky z Herkulanea, jeţ přivezl ještě Jan Adam z Auerspergu.355 Na rodovou minulost upomínají podobizny předků z rodu Auerspergů - Justýny a Engelberta hraběte z Auerspergu.356 Na Ţlebech se dále nachází ještě jedna knihovna, o jejíţ existenci nás zpravuje jiţ Jan Hendrich ve svém průvodci. 357 Říkalo se jí tzv. zelená, a zde je uloţena další část knihovního ţlebského fondu. 358 V minulosti byla tato místnost zřejmě přístupná, neboť v průvodci od Břetislava Štorma se dočteme: „ Z kabinetu lze po šnekovém schodišti, skrytém pod bedněním, sestoupit do dolní Zelené knihovny,...“. Průvodce poskytuje dokonce krátký popis výzdoby místnosti, jejíţ součástí byly malované erby. 359 Dnes je tato místnost návštěvníkům nepřístupná a nachází se zde zámecký depozitář.
352
ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 16. Zde najdeme podrobněji zpracovaný obsah ţlebské knihovny na s. 16-18. 353 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 48. 354 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 18. Tohoto motivu obleţení bylo téţ uţito v Modrém pokoji, Galerii, místností jeţ patří do úseku reprezentačních prostor. Najít jej lze ale i v soukromých pokojích a to v Zeleném předpokoji a Obývacím pokoji. 355 Tamtéţ, s. 48-49. Viz téţ ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby : Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 11. 356 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 49-50. Téţ: NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 71. 357 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 28. 358 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 71. 359 ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 12. Zmíněným kabinetem je zde myšlen kabinet třicetileté války.
57
5.2.5. Modrý salon Mnohými změnami si za dobu své existence prošla místnost zvaná dnes Modrý salon. V Hendrichově průvodci nese název „Přijímací síň“,360 jinde jej nacházíme pod názvy „Přijímací salon“. 361 Patří do řady reprezentačních zámeckých místností a po rytířském sálu se jedná o druhý největší pokoj. 362 K prvním romantickým změnám mohlo dojít jiţ ve dvacátých letech z podnětu kníţete Karla z Auerspergu. V této první fázi mělo jít o nápodobu motivů anglického baroka, které v polovině století ustoupilo motivům renesančním a gotickým. 363 Akvarel kněţny Vilemíny zachytil modrý salon364 po roce 1845, kdy jiţ byly provedeny první romantické úpravy. Velká část jich ale můţe spadat aţ do šedesátých i sedmdesátých let. Opět je zde patrný vliv alţbětinských romantických předloh. Dřevěné kazety, jeţ byly pořízeny podle vzoru haly v zámku Knowle, jeţ byla uveřejněna v jedné z Nashových knih, 365 nahradily rokokový strop a místo figurálních scén se zde objevily zdobené modrozlaté koţené tapety a pod nimi byl ponechán úzký okraj táflování, jeţ vyplňoval prostor jiţ pod rokokovými tapetami. Část původního rokokového nábytku byla přestěhována do nově zřízeného čínského kabinetu, ale z rokokové úpravy zde zůstal některý nábytek, např. konzolové stolky, pohovka a prozatím bylo ponecháno i okno. Na stejném místě zůstal biedermeierový kulečníkový stůl, který byl aţ později nahrazen historizujícím. Na akvarelu vidíme, ţe dříve stál uprostřed jiţní stěny příborník s vystaveným nádobím, který je dnes součástí Rytířského sálu. Technikou montáţe, kterou vznikl tento bufet, nebo přizpůsobením starých barokních dílů a nových částí, zřejmě vznikl i těţký sedací nábytek, který se objevil jako náhrada za lehké bílé pohovky a křesla z dob rokové úpravy. 366 Uprostřed severní stěny byla dlouhou dobu zavěšena podobizna zasazená do honosného rokokového rámu, jeţ zobrazuje prvního kníţete z rodu Auerspergů 360
HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 24. 361 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 32. Viz také ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960, s. 10. 362 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 49. 363 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 138- 40, 143. 364 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 365 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 45. 366 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. s. 42. Také viz: POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987; LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 138-40.
58
Wigharda. 367 Zachycena byla na akvarelu kněţny Vilemíny a podle popisu Josefa Schmoranze byla součástí vybavení ještě v roce 1921.368 Tento obraz měl za funkci rodově historickou reprezentaci, kterou dnes vyplňuje busta Vincence Karla, obraz jeho dětí zhotovený na objednávku z roku 1860 vídeňským rodákem Josefem Neugebauerem, a také obraz jejich matky Vilemíny pocházející z roku 1846 rovněţ od vídeňského malíře Franze Schrotzberga.369 Další úprava zasáhla pokoj po polovině 19. století, kdy byla místnost opatřena vyšším dřevěným obloţením za pouţití charakteristického vzorce táflování typického pro anglické předlohy, které se objevilo např. v Drawing room v Levensu ve Westmorelandu. 370 Ţlebská podoba má poněkud stylizovanější formu, ze které byly vypuštěny přímky rozdělující jednotlivá pole a uvnitř polygonálních útvarů přibyly namalované květy. Nový kulečníkový stůl zaplnil místnost stejně jako drahocenné kusy nábytku, mezi které patřily především drahocenné barokní kabinety. 371 Současný vzhled místnost nabyla díky reinstalaci prováděné v roce 1969, kdy zůstaly dodrţeny zásady tehdejšího zařízení: volný prostor, symetrický rozvrh nábytku a volné plochy tapetování. Z nábytku byl k dispozici pouze zachovaný kulečník, ostatní kusy nábytku byly přizpůsobeny motivu tapet. Některé kusy jako např. dvoudílná anglická pohovka, ţidle a křesla pochází pravděpodobně ještě z doby Vincence Karla. 372
5.2.6. Galerie Po dobách alţbětinských předloh ve čtyřicátých letech přišly tedy v letech padesátých na řadu předlohy ze středoevropské gotiky, které především vyuţívaly bohatě gotizující ornamentiku, řezanou ve dřevě. V padesátých letech se tak často spojovaly prvky alţbětinské
367
Podobiznu kníţete nalezneme v průvodci: HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách.Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 25. 368 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 24. 369 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. s. 49-54. Na těchto stránkách nalezneme podrobný popis výbavy pokojů i stručné informace o malířích. 370 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 18. 371 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. s. 50-51. Také viz: POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. Bliţší popis ke kabinetům: SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 33-38. I dnes tvoří kabinety důleţitou součást místnosti. Mezi nimi lze najít např. barokní ebenový s motivy, jeţ představují alegorie neřesti. 372 LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969, s. 143-145. Stejně jako v případě malé jídelny zde byl uţit příklad reinstalace vycházející pouze z obecného principu rekonstrukce historických interiérů.
59
s těmito gotizujícími. Příkladem toho je galerie, nebo také „Galeriový pokoj,“373 který svou dnešní podobu získal před rokem 1856. K vývoji této místnosti je dochováno snad nejvíce obrazového materiálu a to v důsledku toho, ţe z Vilemíniných popisů náčrtníků kněţen vyniká, ţe vznikla spojením tří menších místností, které se zde původně nacházely. Jako první z nich uvádí pracovnu kněţny Gabriely, která s ní sousedí, a mohlo tedy dojít k omylu, díky kterému kněţna zahrnula do galerie i sousední místnost. Podobu dřívějších pokojů máme zaznamenánu na akvarelech. Kněţna Gabriela zaznamenala zhruba ve druhém desetiletí 19. století podobu svého ještě biedermeierově zařízeného kabinetu na akvarelu, který Vilemína později popsala slovy: „ Schreibzimmer v. Grossmama Gabriela, ein Theil der jetzten Galerie die damals drei kleine Zimmer waren,“ (pracovna babičky Gabriely, část současné galerie, kde byly tři malé pokoje). 374 Další Gabrielin akvarel jej pak zřejmě znovu zachytil, avšak z jiného pohledu, jiţ v romantických úpravách. Soudí se tak dle přípisu kněţny Vilemíny: „ Ţleb. Eines der kleinen Zimmer jetzt Galerie,“ (Ţleby. Jeden z malých pokojů nynější galerie). 375 Další pokoj, který byl dle svého popisu pozdější součást galerie, 376 namalovala Vilemína také jiţ v romantických úpravách. Podle výzdoby místnosti, kterou tvoří na stěnách rozvěšené zbraně, lze usoudit, ţe se jednalo o jakýsi rytířský kabinet nebo moţná kabinet třicetileté války, jenţ se později, po vytvoření samotné galerie, přesunul za knihovnu.377 Stolek, nacházející se v pravé části akvarelu, při němţ stojí dvě ţidle s modrým potahem, nápadně připomíná ten, který je dnes umístěn v zámecké knihovně. Za třetí místnost, jeţ měla tvořit dnešní galerii, je povaţována loţnice Vincence Karla, kterou zachytila kněţna Gabriela ještě částečně v podobě z dob biedermeieru, avšak se sedacím nábytkem dle Nashe.378 Akvarely dokládají, ţe o spojení těchto místností, v podlouhlou galerii bylo uvaţováno, aţ po roce 1845. Jeden z takových návrhů, avšak neuskutečněných jak dosvědčuje
373
HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 27. 374 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. 375 Tamtéţ. 376 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 377 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. s. 66-67. 378 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Gabriely poskytnuté NPÚ ve formě CD. Akvarel popsala opět Vilemína slovy: „ Schlafzimmer v. Papa Vincenz vor Steiner Heirath obenfalls eines dreier kleiner Zimmer“(loţnice tatínka Vince před jeho svatbou jinak jeden ze tří malých pokojů).
60
v přípise: „Unausgeführtes Project Gallerie Ţleb,“379 opírající se jak jinak neţ o Nashovy předlohy, 380 vytvořila kněţna Vilemína po roce 1845. Další její akvarel jiţ představuje galerii v romantické úpravě stěn a stropu, avšak bez nábytku.381 Patrné jsou zde alţbětinské předlohy převzaté opět z Nashe.382 Stěny pokrylo dřevěné obloţení s kosočtvercovými motivy, výplně táflování byly modře zbarveny a uvnitř v poli byla zlatě namalována auersperská „A“, 383 coţ byl obvyklý způsob rodové reprezentace v zámeckých interiérech za dob romantismu. Stejnou funkci plnil auersperský znak 384 na modrých kachlových kamnech. Zbytek stěn zaplnily koţené tapety, které navrhla kněţna Vilemína. 385 Další v řadě dokumentů je akvarel známého rakouského krajináře a rovněţ malíře interiérů Rudolfa von Alta, který je datován rokem 1856 a svědčí, ţe jiţ tehdy byla galerie dovedena do své konečné podoby se vším zařízením. 386 Ve stejné podobě ji zaznamenal akvarel opět zřejmě z ruky Vilemíny popsaný: „ Gallerie in ţleb mit Gubert in 1860.“ V čele galerie byl tehdy zavěšen portrét kněţny Vilemíny z Auerspergu od malíře Carla von Blaase, který je zde dodnes, pod nímţ se nacházely znaky trubadúrského ţivota, jimiţ byly mandolína a kord. Vzdával se tak hold opěvované dámě, který lichotivě poukazoval na její ušlechtilou povahu díky zdůraznění záliby v hudbě.387 Bylo tu téţ rozvěšeno různé lovecké náčiní, např. pro lov se sokoly, připomínající rytířský ţivot ve středověku. Při této úpravě byly oba rohy u dveří na severní straně vyplněny koutními gotizujícími kredenci, zhotovenými přesně podle předloh G. G. Ungewittera.388 Patrně kněţna 379
Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 380 Podobným způsobem byla rovněţ podle Nashových předloh řešena jedna z chodeb přízemí v Hrádku u Nechanic. Pozn. převzata z NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 67. 381 Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 382 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 18. Jednalo se o dřevěné obloţení podle vzoru Drawing room v Levensu ve Westmorelandu. Dále jej na Ţlebech najdeme v tzv. Zeleném předpokoji, na motivech dveří např. v Obývacím pokoji a stejné, ale více stylizované, bylo uţito i v Modrém salonu. 383 V zámku se s motivem auersperského „ A“ setkáváme rovněţ na bílých porcelánových mycích soupravách. Jedna z nich se nachází např. v Zeleném předpokoji. 384 Rodový znak se neobjevuje pouze v galerii, nýbrţ i v různých historických podobách od nádvoří, Rytířskou síň, Rytířský sál, Rytířský kabinet i kapli. Hlavu samotného zubra, který tvoří hlavní erbovní figuru rodu, pak můţeme spatřit ve Vstupní síni. Podrobněji o znaku Auerspergů a jeho uţití v interiérech viz NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 40-41.; POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 385 Ke zhotovení těchto tapet byla uţita hřbetní kůţe ze 72 jelenů. Informaci poskytuje: NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 68. 386 Pohled byl uveřejněn v knize PRAZ, M. An illustrated history of interiér decoration from Pomočil to Art Nouveau, London, 1982, obr. 274. Na akvarelu se oproti dnešku vyskytují lovecké trofeje, na jejichţ místě dnes visí obrazy, a také ţidle, které jsou dnes součástí Malé jídelny a Modrého pokoje. Akvarel uveřejněn téţ MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006, s. 53. ISBN 80-239-8555-8. Najdeme zde také uveřejněny některé portréty Vincence Karla a podobiznu jeho manţelky Vilemíny od Carla von Blaase. 387 MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006, s. 53. ISBN 80-239-8555-8. 388 Na těchto kredencích nalezneme motiv zlaté mříţky z listů a bobulí, která je přesná kopie té, která se nachází v Pánské loţnici.
61
Vilemína si je odtud obkreslila na pauzovací papír a přizpůsobila je prostoru v rozích místnosti. 389 V této místnosti jsou dnes umístěny i různé drahocennosti, mezi které patří bohatě vyřezávaný roh osvoboditele Vídně z roku 1683 Jana Sobieského,390 který se podle průvodců Hendrichova a Schmoranzova původně nacházel v kabinetu třicetileté války, 391 dále pak korunovační meč císaře Ferdinanda I. a Valdštejnovo křišťálové ţezlo zakončené lilií, které měl získat darem od francouzského krále. 392 5.2.7. Tyrolský pokoj393 Tato místnost nazývaná kdysi „ Pokoj čínský“394 si prošla dlouhým vývojem, neţ se z ní stala „Tyrolská komnata“395, která dostala romantickou podobu nejpozději ze všech reprezentačních pokojů. Od čtyřicátých let byly činěny pokusy o úpravu čínského kabinetu, avšak přizpůsobení se anglickým předlohám se nedařilo, takţe byla v těch letech zřejmě podniknuta pouze druhorokoková úprava, kdy charakter místnosti zůstával nezměněn. Stěny jsou stále pokryté čínskými tapetami s rozvěšeným čínským porcelánem, který najdeme i v zaskleném příborníku. Dále se dovídáme, ţe pokoj „ má pravé čínské čalouny a červeným aksamitem potaţený nábytek rokokový“, a hovoří se zde o jakési pozoruhodnosti - „ španělské stěně“, na níţ jsou na hedvábí provedeny malby. V takovéto podobě jej popisuje Hendrich ještě v roce 1888.396 Takovým zřejmě zůstal aţ do konce své existence, neboť snaha kněţny Vilemíny, která chtěla pokoj přizpůsobit alespoň částečně anglickým předlohám, obloţit dřevem
389
NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 66-69. 390 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 53. Roh zde byl označen za napodobeninu starého originálu. 391 Tamtéţ. Také viz HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 29.; SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 53. 392 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 69. Také viz STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. 393 Uţívám dnešního pojmenování pokoje převzatého ze STAŇKOVÁ, J. Ţleb: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. 394 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 33. 395 SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921, s. 39. Také viz DARRAS, V. Hrad Ţleby a okolí: Praktický průvodce turistů. Ţleby, 1934, s. 21. 396 HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1888, s. 34.
62
a nahradit novým nábytkem dle Nashe, ale zároveň ponechat čínské motivy, se bohuţel nezdařila. Dokladem toho je akvarel s přípisem: „ Project chinesische cabinet Ţleb“.397 Někdy po roce 1890398 došlo konečně k proměně pokoje, jehoţ stěny byly celé obloţeny barokním dřevěným táflováním, převezeného sem z některého zámku, z Horních Rakous. Podle materiálu, ze kterého je zhotoveno (borovice) dostal pokoj svůj název.399
397
Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 33, inv.č. ZL 8288. Fotografie akvarelů ze skicáře kněţny Vilemíny poskytnuté NPÚ ve formě CD. 398 Tehdy je zachován poslední popis místnosti ještě jako čínského kabinetu v průvodci: HENDRICH, J. Hrad Ţleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti: Téţ popis kostela, hrobky a města Ţleb jakoţ i filiálních kostelů v Markovicích. Čáslav, 1890. 399 NPÚ Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981, s. 56. Viz téţ STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7.
63
6. Srovnání zámků Žleby s Hrádkem u Nechanic a Sychrovem Všechny tři zámky představují svědky své doby, v níţ byla dokonána jejich dnešní romantická úprava vnějšího vzhledu i interiérů. Jediný Hrádek je unikátním příkladem v tom, ţe byl postaven prakticky na zeleném drnu tedy zcela nově, naproti tomu Ţleby a Sychrov byly budovány na jiţ starých základech, z nichţ na nejstarších - gotických - Ţleby. Majitelé těchto tří zámků, jenţ jsou tvůrci jejich romantické podoby, pocházeli z rozličných rodů z různých zemí. Harrachové mají svůj počátek na česko-rakouském pomezí Kaplicka, Auerspergové byli původem z Kraňska a Rohanové400 přišli na české území z Francie, odkud prchli brzy po začátku Velké francouzské revoluce. 401 Rod Harrachů a Auerspergů spojoval moderní podnikatelský duch. Vincenc byl zakladatelem cukrovarů ve Ţlebech a ve Slatiňanech. 402 Harrachové podnikali v oblasti výroby textilu, ţeleza403 a skla na severočeských statcích. 404 František Arnošt Harrach (17991884)405 vlastnil mnohé průmyslové závody v českých zemích a po nějaký čas stál dokonce v čele průmyslové jednoty. Skleněné výrobky z harrachovské produkce dosáhly ocenění i na světových výstavách v Paříţi a Londýně, a jejich ukázku můţeme vidět i v prvním patře zámku v pracovně hraběte. Oba rody měly také společnou zábavu v pořádání divadelních představení. 406 Harrachové uspořádali roku 1846 ve svém hraběcím paláci ve Vídni představení, kde pod dohledem vychovatele Jana Erazima Wocela, ztvárnili malí princové Jan Nepomuk (18281909)407 a Alfréd (1831-1914) Harrachové, spolu s příslušníky rodů Schwarzenberg, Lobkovic a Schönburg, frašku „ Rohovín Čtverrohý“ od Václava Klimenta Klicpery. 408 400
K všem třem rodům krátce např. práce: MAŠEK, P. Modrá krev:minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003, s. 16-19 (Auerspergové), 93-96 (Harrachové), 234-235 (Rohanové). Rohanové 401 POSPÍŠILOVÁ, M. Sychrov. Liberec, 1987, s. 3. Téţ: KADLEC, M. Sychrov. Libice nad Cidlinou, [2003?]. Nestr. ISBN 80-86644-37-5. 402 POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. 403 Srovnání např. MAINUŠ, E. Janovické harrachovské plátenické podnikání v letech 1746-1756. In Slezský sborník 54, 1956, s. 468-494. 404 NOSEK, P. Hrádek u Nechanic. Pardubice, [2003?]. Nestr. ISBN 80-86644-22-7. 405 František Arnošt Harrach se také přičinil na výstavbě ţelezniční dráhy z Pardubic do Vídně, kde byl i předsedou její správní rady. Svým mecenášstvím podporoval České muzeum, Národní divadlo a kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Srov. článek František Arnošt hrabě z Harrachu. In Světozor, roč. VI., č. 19, 10. května 1872, s. 217, 221-222. 406 O představeních ve vídeňském paláci Auerspergů bylo jiţ psáno v první kapitole této práce. 407 Jan Nepomuk Harrach, jehoţ portrét visí v zámeckém Salonu hraběte, patřil ke vzdělaným šlechticům, kteří se aktivně účastnily na veřejném ţivotě. Byl činný v politice, hospodářství i kultuře. Jako předseda generální poroty se např. podílel na Jubilejní výstavě uskutečněné roku 1891 v Praze. Vydal dokonce katalog: HARRACH, J. N. Katalog souborné výstavy Jana hraběte Harracha : na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891. na oslavu jubilea první průmyslové výstavy 1791. v Praze, Praha, 1891. Dále také psal poučná naučení pro rolníky např: HARRACH, J. N. Krátké naučení o důleţitosti hnoje, kterak dluţno nakládati s ním rozumně, a kterých vad se vystříhati. Praha, 1863. Nebo o českých dějinách: HARRACH, J. N. Chronologický
64
Osobu Vincence Karla a Františka Arnošta z Harrachu spojuje cesta do Anglie,409 kde osobně navštívili četné zámky, které se jim pak staly zdrojem inspirace v utváření jejich vlastních rodových sídel. Majitelé těchto panství náleţeli ke šlechtě, která jak víme byla v duchu doby silně ovlivněná romantickým smýšlením a chtěla poukázat na svou starobylost. Velké mnoţství času a energie tito lidé věnovali vytvoření prostor, které měly reprezentovat jejich slavnou rodovou minulost. K tomuto účelu vznikaly na těchto zámcích Rytířské sály (Hrádek, Ţleby410) nebo netradičně mohla slouţit k reprezentaci i jídelna. 411 Na Sychrově však plnily funkci rodově historické reprezentace také tapety na stěnách s erbovním motivem hranostajích ocásků,412 který se opakuje také v dřevěných podlahách a obloţení reprezentačních místností. 413 Dalším doplňkem objevujícím se po celém zámku jsou dveřní kliky představující lva jako rohanského štítonoše, skříně a stoly od Petra Buška, coţ jsou předměty, jeţ nesou rodové heslo: „ Potius mori quam foedari“ (Lépe zemřít, neţ být zhanoben). 414 V případě rohanského Sychrova je zdůrazňování reprezentační funkce namístě, neboť kdyţ Rohané přišli do Čech chtěli dát svému jménu patřičný lesk. Byli spřízněni s mnoha evropskými vládnoucími rody a významné bylo i jejich postavení na francouzském dvoře. V průběhu 15. a 16. století se dokonce stali příbuznými s královskými francouzskými rodinami, 415 ale tady v Čechách známí nebyli. Vnější podoba těchto staveb je zcela jasně určována novogotickým slohem, upomínajícím na slavnou feudální minulost, nejčastěji podle anglických vzorů, anebo
přehled dějin českých. Praha, 1867. Své konzervativní názory, v kterých vyjadřoval rovnoprávný přístup ke všem národům ţijícím v rakouské monarchii shrnul v útlé knize: HARRACH, J. N. Spása Rakouska. Praha, 1865. K jeho osobě více viz: LUŠTINEC, J. Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828-1909).Vrchlabí, 2006. 408 František Arnošt hrabě z Harrachu. In Světozor, roč. VI., č. 19, 10. května 1872, s. 217, 221-222. Událo se tak za přihlíţení nejvyšší šlechty a mělo se jednat dokonce o první úkaz česky hraného divadla v německé Vídni. 409 František Arnošt Harrach tuto cestu podnikl po skončení korunovačních slavností, konaných roku 1824 na počest Karla X., společně s Janem Adolfem II. ze Schwarzenbergu. Více viz VYBÍRAL, J. – SEKYRKOVÁ, M. Britská cesta Jana Adolfa ze Schwarzenberku roku 1825. In Umění, roč. 46, č. 1, Praha, 1998, s. 132, 134-135. ISSN 0049 5123. 410 Kromě rodové reprezentace plnila tato místnost také funkci jídelny. 411 Jedná se o místnost nazývanou Velká jídelna, kde jsou vystaveny podobizny Rohanů. Více k portrétům ve sbírkách Rohanů viz MŢYKOVÁ, M. Rohanská portrétní galerie: ze sbírek státního zámku Sychrov. Liberec, 1985. 412 V jednom ojedinělém případě, v Kabinetu kněţny, lze tento motiv spatřit také ve spojení s obracenou lilií. Motiv upomínající na rodovou reprezentaci lze najít i v Galerii na Ţlebech v podobě auerspergských „ A“. 413 Motiv lze spatřit např. ve schodišťové hale, přijímacím salonu, kde je motiv patrný také ve stropě, hale u velké oratoře aj. místnostech. 414 POSPÍŠILOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. Rodové heslo můţeme vidět např. na Buškově dřevěné skříni v Malé jídelně. 415 POSPÍŠILOVÁ, M. Sychrov. Liberec, 1987, s. 3. Téţ KADLEC, M. Sychrov. Libice nad Cidlinou, [2003?]. Nestr. ISBN 80-86644-37-5.
65
v případě ţlebské Velké věţe 416 a sychrovské Bretaňské,417 téţ vzorem francouzským, na nějţ na Sychrově upomíná také oratoř v kapli, vytvořená podle vzoru starého rodového sídla Rohanů Josselin v Bretagni, 418 nebo vzor lilie, uţitý např. v loţnici královského apartmá. V samotných dispozicích zámků můţeme spatřit rozdíly, neboť jediný nově zbudovaný Hrádek si mohl dovolit důsledně dodrţet dynamickou dispozici místností v duchu anglických vzorů s dominantním umístěním nejdůleţitějších místností, 419 neboť se nemusel přizpůsobovat starší stavbě, jako tomu bylo u Ţleb i Sychrova. Dalším rozdílem je umístění reprezentativních místností, jelikoţ v Hrádku se nacházejí v přízemí, kdeţto v Sychrově a na Ţlebech zabírají první patro. Pojítko mezi zámky představují také umělci. Rudolf von Alt, který je známý jako malíř interiérů, pracoval pro Auerspergy na Ţlebech a také pro Harrachy v Hrádku. 420 Emanuel Max, který byl jiţ zmiňován ve spojitosti s prací na Ţlebech, zhotovil pro schodišťovou halu zámku Sychrov plastiku v ţivotní velikosti představující Jindřicha II. z Rohanu. 421 Praţská dílna architekta Josefa Krannera (1801-1871) pomáhala při kamenických pracích v Hrádku i na Ţlebech. 422 Společné rysy těchto zámků lze především spatřovat v jejich romanticky laděných interiérech, které se inspirovaly anglickými předlohovými knihami Josepha Nashe „ The Mansions of England in the Olden Time,“ a G. G. Ungewittera „Entwürfe zu gotchischen möbeln“, jenţ se nedlouho po svém vydání staly součástí šlechtických zámeckých knihoven. 423 Zářným příkladem uţití stejného Nashova vzoru je obloţení stěn v Pracovně hraběnky na zámku v Hrádku a na Ţlebech v několika různých pokojích: Galerii, Zeleném předpokoji, dveře (např. Obývací pokoj) a v poněkud stylizované podobě v Modrém salonu. Všechny místnosti se drţí vzoru, který se nachází v Drawing room v Levensu ve Westmorelandu. 424
416
Viz s. 36-37. POSPÍŠILOVÁ, M. Sychrov. Liberec, 1987, s. 4. 418 POSPÍŠILOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. 419 Tamtéţ. 420 KŘÍŢOVÁ, K. Šlechtický interiér 19.století v dobových zobrazeních ze zámeckých sbírek. Praha, 1993, s. 12. ISBN 80-7038-246-5. 421 POSPÍŠILOVÁ, M. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů: ze sbírek státního zámku Sychrov. Liberec, 1988. Nestr. 422 VLČEK, P. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004, s. 337. ISBN 80200-0969-8. 423 POSPÍŠILOVÁ, M. Podněty, zdroje a motivy inspirace pro uplatnění historismu v českých zemích s uvedením příkladů. In MŢYKOVÁ, M. (ed.). Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu-novogotice. Zámek Sychrov, 1997, s. 56, 62. Dále také: 424 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 18. 417
66
Uţití totoţné Nashovy předlohy spatřujeme rovněţ v případě Sychrova a Ţleb. Josef Pruvot,425 který byl zaměstnán ve sluţbách stavebníka Kamila Rohana jako kníţecí stavitel, vybral pro Salon kníţete stejný vzor stropu, jako Auerspergové pro svůj Rytířský sál. 426 Jednalo se o kruţbový strop nacházející se v hale hlavního schodiště zámku Knowle v Kentu427 a také v hale na zámku Franks v Kentu.428 Podle Nashových knih se kopírovaly nejen motivy stropů, nábytku a obleţení na stěnách, ale často si z nich některé výjevy do svých náčrtníků obkreslovaly šlechtické dámy, mezi něţ patřily kněţna Vilemína z Auerspergu429 a hraběnka Anna Harrachová rozená Lobkovicová, jeţ překreslovala z Nashe různé drobné obrázky, které si pak zavěsila ve své pracovně v Hrádku u Nechanic.430 Na jednom z nich lze spatřit přesně okopírovaný detail dámy sedící u stolu u okna s mandolínou v ruce podle Nashovy předlohy místnosti vedoucí ke kapli zámku Knowle v Kentu.431 Kromě Nashových knih se v interiérech těchto zámků uplatnila také předlohová kniha od Ungewittera, podle níţ řezbář Petr Bušek432 zhotovoval soubory nábytku, mezi něţ patřil i nově zhotovený vyřezávaný skříňový stůl, který v padesátých letech vytvořil dle totoţné předlohy také Karel Fischer, jenţ slouţil hraběcí rodině Harrachů v zámku Hrádek u Nechanic. Fischerův stůl však nebyl nový, neboť pouţil staré renesanční horní reliéfní vlysové části z původního historického fragmentu dovezeného z Německa, a v dolní části jej doplnil podle Ungewitterova vzoru, jak bylo v té době obvyklé.433
425
Josef Pruvot byl dlouhou dobu povaţován za takřka jediného autora romantické přestavby zámku. Tuto myšlenku vyvracel článek viz ŠTORM. B. Otázka autorství romantické přestavby zámku Sychrova. In Zprávy památkové péče 19, 1959, s. 36-37. Stavitelovi nákresy a návrhy schvaloval sám kníţe Kamil Rohan a nezapomínal k nim připisovat rozličné poznámky. Tyto dokumenty dnes najdeme v SOA Litoměřice, Děčínská pobočka, Rodinný archiv Rohanů, Sychrov. 426 POSPÍŠILOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. Nestr. Viz téţ: POSPÍŠILOVÁ, M. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů: ze sbírek státního zámku Sychrov. Liberec, 1988. Nestr. Téţ POSPÍŠILOVÁ, M. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů: In KADLEC, M. Kníţe Kamil Rohan-novogotika a zámek Sychrov: Sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného správou státního zámku Sychrov dne 13.11. 2002. Sychrov, 2004, s. 16. ISBN 80-239-4917-9. 427 NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 44. 428 Tamtéţ, s. 33. 429 O Vilemínině uţití Nashových vzorů viz s. 44, 50. 430 Také kněţna Vilémína podle Nashe namalovala sérii akvarelů, které později zdobily pokoj prince Františka Josefa z Auerspergu. 431 POSPÍŠILOVÁ, M. Historizující zámecký interiér 19. století v Čechách. In Umění, roč. 27, 1979, č. 4, s. 296319. Uţita předloha dle Nashe viz: NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 50. 432 K jeho osobě více viz ADAM, R. Umělci Sychrovska: Petr Bušek. In Od Ještěda k Troskám: Vlastivědný sborník českého severu. č. III. (část druhá), Turnov, 1924-25, s. 110-117. 433 POSPÍŠILOVÁ, M. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů: ze sbírek státního zámku Sychrov. Liberec, 1988. Nestr.
67
Další Ungewitterova předloha, jeţ byla uţita tentokráte jak na Sychrově i na Ţlebech, se uplatnila v příborníku ve velké jídelně, zhotoveném některým z Bušků, 434 který nahradil dvoje gotizující kamna. Ve Ţlebech byly dle té samé Ungewitterovi předlohy vyrobeny dvě koutní skříně v Galerii. 435 Od osmdesátých let 19. století vznikal mobiliář s národopisnými prvky motivy české renesance, coţ souviselo s probuzenými národními tendencemi, jeţ vyvrcholily roku 1891 na Jubilejní výstavě v Praze. Důsledkem toho se v i na zámcích ojediněle objevoval nábytek právě s těmito motivy, který vytvořil např. Dominik Bušek pro pokoje v druhém patře zámku Sychrov nebo byl v podobě tzv. „selských“ lavic umístěn na chodbách zámku Hrádek u Nechanic.436 Společným rysem všech tří zámků je uţití prvků typických pro romantický interiér, k nimţ patřily např. koţené zlacené tapety. V Hrádku je lze vidět v Salonu hraběte a Zlatém sále, na Sychrově v Hráčském salonu, na Ţlebech v Červeném kabinetu a Modrém salonu. V zámcích lze také najít jeden totoţný tehdy velmi módní kus nábytku - kulečníkový stůl, k jehoţ rozšíření došlo teprve v první polovině 19. století, ačkoliv vznikl mnohem dříve. Dalším spojujícím interiérovým prvkem bylo uţití anglických arkýřových oken tzv. „bay windows“, vytvářených z drobných skleněných tabulek spojovaných olovem, do kterých bývaly zatavovány i erby malované na skle. 437 V Sychrově bychom taková okna našli např. ve Velké jídelně, na Ţlebech v Rytířské síni a v Hrádku v Salonu hraběnky. Všechny tři zámky mají to štěstí, ţe některé prostory jejich interiérů lze rekonstruovat podle dochovaného pramenného materiálu, který představují v případě Sychrova438 a Hrádku439 dobové fotografie ještě z 19. a počátku 20. století, a v případě Ţleb akvarely
434
Kromě Petra Bůška zde působil i jeho syn Dominik. Více i o něm viz: ADAM, R. Umělci Sychrovska: Dominik Bušek. In Od Ještěda k Troskám: Vlastivědný sborník českého severu. č. III. (část druhá), Turnov, 1924-25, s. 117-125. 435 POSPÍŠILOVÁ, M. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů: Ze sbírek státního zámku Sychrov. Liberec, 1988. Nestr. 436 POSPÍŠILOVÁ, M. Historizující zámecký interiér 19. století v Čechách. In Umění, roč. 27, 1979, č. 4, s. 308. 437 O anglických předlohách viz POSPÍŠILOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry, Ústí nad Labem, 1985. Nestr. Dále téţ: POSPÍŠILOVÁ, M. Historizující zámecký interiér 19. století v Čechách. In Umění, roč. 27, 1979, č. 4, s. 303. 438 Jedná se o soubor fotografií z doby před rokem 1893, jeţ vlastní Státní ústav památkové péče. Dále pak soubor fotografií od Jindřicha Eckerta přibliţně z roku 1903, které jsou uloţeny na Sychrově inv. č. 1527. K jeho práci podrobněji viz KŘÍŢOVÁ, K. Historický vývoj interiéru - materiály a dokumenty k jeho studiu: Kamil Rohan (1800-1892) a Jindřich Eckert (1833-1905). In KADLEC, M. Kníţe Kamil Rohan-novogotika a zámek Sychrov: Sborník příspěvků z odborného semináře pořádaného správou státního zámku Sychrov dne 13.11. 2002. Sychrov, 2004, s. 10-13. ISBN 80-239-4917-9. V této knize byly také uveřejněny některé z těchto starých fotografií na s. 14, 19 a 28. Dále byly publikovány: ROHAN, I. Zámek Sychrov: novogotický památník rodu Rohanů. Sychrov, 1996. 439 Jedná se o fotografie akvarelů Rudolfa von Alta. Originály jsou z roku 1864 a nalézají se ve sbírkách rodiny Harrachů v Rakousku. Fotografie se v současnosti nachází v archivu správy zámku.
68
kněţen Gabriely a Vilemíny, 440 jeţ jsou vzácné tím, ţe vznikaly společně s postupným vývojem interiérů.
440
Depozitář zámku Ţleby, skicáře č. 33, inv.č. ZL 8288. a č. 29, inv.č. ZL 8284. Fotografie akvarelů ze skicářů kněţen Vilemíny a Gabriely, poskytnuté NPÚ ve formě CD.
69
7. Závěr Zámky představují svědectví dob, v nichţ vznikly, které se na nich podepsaly a které dotvořily jejich dnešní vzhled, jenţ nám tak poskytuje ţivoucí pramen k dávné historii. Vnější vzhled zámků i jejich stylových interiérů se utvářel postupem času podle tehdy módních slohů. Na Ţlebech se nejvýraznější stopou podepsal romantismus 19. století, i kdyţ samozřejmě nejen on je patrný při detailním pohledu na jejich zevnějšek, který ostatně výrazně upomíná také na dobu renesanční, neboť na zámku jsou z této doby dodnes patrné arkády, které můţeme spatřit při pohledu z nádvoří. Styl v jakém jsou celé dnešní Ţleby postaveny ukazuje jasně na anglické vzory, které mohl zámecký stavebník Vincenc Karel pozorovat, při své cestě do této země během roku 1837.441 V tehdejší době nebyly takovéto cesty ničím zvláštním, neboť šlechtici se jejich prostřednictvím seznamovali s tehdejší anglickou kulturou a společností, ke které si během svého pobytu získali vřelý obdiv, coţ bylo jistě zapříčiněno anglickými úspěchy v rozličných oblastech i jejím postavením na poli politickém. Anglické architektonické vzory uvedly opět v ţivot staré gotické tvarosloví a jeho prvky jakými byly fiály, věţičky a cimbuří a dokázaly je vyuţít takovým způsobem, aby přetvořily barokní, klasicistní nebo další zámky v romantická sídla nebo vznikaly ojediněle zcela nové stavby, jako tomu bylo v Čechách v případě Hrádku u Nechanic. Monumentální novogotika velice dobře poslouţila potřebám šlechty, které se nelíbilo jak její mocenský vliv pomalu ustupuje z výsluní slávy, a tak měla pocit, ţe musí zdůraznit a připomenout okolí svůj někdejší věhlas a slávu. Pohnutá doba 19. století nepředstavovala pro šlechtice nikterak klidné období, neboť se musel vyrovnat s nastupujícím vlivem burţoazie, která se ve snaze napodobovat aristokracii stěhovala do sídel vyhrazených dosud jen úzké skupince privilegovaných a díky potřebě čelit tlaku této nové vrstvy se i šlechtici, pokud si chtěli zajistit dostatečné příjmy, museli smířit s novými trendy v rozkvětu společnosti, k nimţ náleţelo podnikání v různých oblastech lidské činnosti, neboť schopnost vyuţívat přírodní i jiné zdroje byla v této době více neţ-li uţitečná a ţádoucí. Romantické smýšlení bylo podporováno literaturou v podobě gotických románů, z nichţ ke známým patřily především romány Otrantský zámek od Horace Walpola, kterému v jeho vytváření jistě pomáhala atmosféra jeho vlastního sídla Strawberry Hill, a dále pak
441
SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 54, kart. 1, Deník cesty Vincenta Karla Auersperga do Anglie 1837.
70
romány od Waltera Scotta mezi neţ patřily např. Waverley, který četla i Vilemína z Auerspergu a podle nichţ, si pak do svého skicáře obkreslovala motivy bran s věţičkami. V romantických zámcích můţeme velice často spatřit na stěnách rozvěšenou zbroj a zbraně, které najdeme rovněţ zobrazeny např. na ilustraci z románu Redgauntlet od Waltera Scotta.442 Čtení těchto i jiných románů podporovalo inspiraci romantických stavebníků a pravděpodobně jim poskytlo i vzory pro výzdobu jejich sídel, která se začala plnit řadou předmětů nikoliv uţitkového ale spíše vzpomínkového a krášlícího charakteru. Ze svých cest si šlechtici přiváţeli nejen celou řadu dojmů a zkušeností, ale také předměty, kterými pak naplnili své nově vznikající sbírky, jenţ pak mohly později poslouţit i vzniku muzejních institucí. Tím se zrodila záliba šlechty ve sběratelství, která se nejčastěji týkala zbraní, ale také knih a mnoha jiných předmětů, z nichţ některé získaly svou slávu díky osobě, které kdysi náleţely. I na zámku Ţleby je k vidění řada předmětů, která nás upomínají na historické osobnosti jakými byli např. Jan Sobieski, Ferdinand I. aj. Nalezneme zde fajánský porcelán, majoliku, kameninu, starý nábytek, brnění a řadu jiných skvostů, které dohromady tvoří pokladnici. Tyto věci zaplňují jinak prázdné prostory a zároveň poukazují na bohatství a společenský stav majitele, který nám prostřednictvím reprezentačních prostor dává najevo a i nepřímo sděluje informace o něm jako např. rohanský Sychrov, kde je díky vzoru lilie, který se vyskytuje v jeho interiérech, zcela patrná domovina tohoto rodu, jíţ byla Francie. Prostory reprezentačního rázu jsou však pouze odrazem majitelovi úrovně, ale nemusí nutně vypovídat o něm samém, myšleno o jeho povaze, neboť kaţdá doba s sebou přináší jistý tlak, který je na člověka kladen prostřednictvím trendů ať uţ v architektuře, dopravě, módě či jiných odvětvích. Dělá si nároky na náš ţivotní prostor a záleţí jen na nás do jaké míry jsme mu schopni odolat nebo naopak podlehnout. K zábavám zámecké společnosti patřily mimo plesy, lov a všeliké jiné zábavy také divadlo. Vznik zámeckého divadla ve Ţlebech není zcela jasně určen, ale předpokládá se, ţe vzniklo v rámci novogotické romantické přestavby v letech 1849-1868.443 Během svého bádání v oblastním archivu v Zámrsku, který spravuje fond Rodinný archiv Auerspergů jsem objevila programy ze dvou představení konané v jejich paláci ve Vídni, kde rodina trávila zimu a také zde pořádala řadu představení pro své známé a přátele. 442
SCOTT, W. – CRUIKSHANK, G. Pictorial illustrations of the novels of Sir Walter Scott. Edinburg, 1871, s. 56-57. 443 STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7.
71
Sami členové rodiny se těchto představení účastnily jako herci, coţ dokládají dva zachované programy z představení, jeţ se uskutečnily v březnu roku 1875. V obou případech na úvod proběhly představení oţivlých obrazů, kterých se zúčastnily princezny a princové z rodu Auerspergů,444 coţ byl titul, který pankrácké linii rodiny udělil na konci 18. století císař Leopold II.445 Při nahlíţení do archivních materiálů jsem také objevila jasný doklad o ţivotnosti zámeckého divadla, který poskytuje zachovaný program divadelního večera, který se odehrál 25. listopadu od půl osmé večer roku 1871. Těchto představení se však nezúčastnili šlechtici, jak tomu bylo v případě inscenací v paláci Auerspergů ve Vídni. 446 Zkoumáním dostupných materiálů v oblastním archivu v Zámrsku vztahujících se ke stavebním dějinám panství Ţleby jsem došla k názoru, ţe je málo připomínána práce inţenýra Josefa Kristena, od něhoţ jsou zachovány četné návrhy hospodářských budov, 447 na kterých se spolupodílel také stavitel Michal Šel. Jejich práce je doloţena v mnoha oblastech ţlebského panství, jakými byly např. Tupadla,448 Koudelov,449 Bračice, 450 Přibislavice451 aj. 452 Další ze stavitelů Emil Šel (†1917), který je se zámkem spojován především díky výstavbě nové kamenné brány uskutečněné roku 1878453 a také díky kníţecí hrobce v Markovicích, která byla pod jeho vedením provedena v letech 1909-1913.454 Z archivních listin je však zřejmé, ţe jeho činnost lze vysledovat i na dalších částech ţlebského panství hospodářských stavbách, které prováděl sám nebo pod dozorem inţenýra Josefa Kristena. 455 V archivních dokumentech je zachována i jeho vizitka, kde se píše: „ Emil Šel“ pod jménem „ stavitel“ a v pravém dolním rohu „Ţleby.“456 Informace o zámku ve Ţlebech byly aţ doposud dostupné především v různých turistických průvodcích po většinou staršího data. Jako nejpřehlednější materiál lze hodnotit 444
SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70. l. XIX. stol. 445 NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997, s. 8. ISBN 80-902359-0-5. 446 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70.l. XIX. stol. 447 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign.Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 55, 68, 80. aj. 448 Tamtéţ, poř.č. 49. 449 Tamtéţ, poř.č. 36. 450 Tamtéţ, poř.č. 57. 451 Tamtéţ, poř.č. 47. 452 Tamtéţ, poř.č. 48, 51, 56. 453 Tamtéţ, poř.č. 103. 454 Tamtéţ, poř.č. 94. 455 Tamtéţ, poř.č. 60, 70, 94, 99. 456 SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, sign.Oeconomicum I, kart. 68, poř. č. 174.
72
průvodcovský text Marie Pospíšilové, která se nemálo zaslouţila především o popsání anglických vzorů, které byly podle knih Josepha Nashe, uţívané v jeho interiérech. Pro stavební dějiny zámku existuje stále malé mnoţství materiálu, který představuje především Stavebně historický průzkum z roku 1979 a dále studie Pavla Kroupy z roku 1996, který díky původním antickým patkám a hlavicím a stlačenému oblouku arkád, jeţ dle jeho názoru mají rysy spíše raného baroka neţ renesance, řadí vznik zámeckých arkád do období raného baroka. Pro období romantických úprav nalézáme mnoţství pramenů díky fondu Velkostatek Ţleby, jeţ je uloţen opět v oblastním archivu v Zámrsku. Mimo stavebních plánů hospodářských budov inţenýra Kristena se zde nalézají také návrhy hospodářských budov neznámého Roberta Karla.457 Pro studium vývoje zámeckých interiérů jsou nejdůleţitějším pramenem skicáře kněţen Gabriely, matky stavebníka Vincence Karla, a jeho ţeny Vilemíny, které poskytují informace o způsobu zařízení jednotlivých místností. Lze z nich vypozorovat, ţe přeměna probíhala postupně a řídila se módou, neboť v období padesátých let vyšla Ungewitterova kniha „ Entwürfe zu gotische Möbeln“, jejíţ vzory se objevily také na Sychrově a Hrádku u Nechanic. Společné znaky těchto tří zámků lze spatřovat právě v uţití anglických vzorů z jiţ tolikrát zmíněných předlohových knih Josepha Nashe a G. G. Ungewittera a dále pak v uplatnění romantických interiérových prvků jakými byly koţené zlacené tapety nebo anglická arkýřová okna, ve kterých jsou vymalovány různé výjevy, především erby nebo v případě Ţleb také výjevy z bible či u rohanského Sychrova téţ členové rodu. Závěrem bych ráda upozornila na ještě neprobádaný rodinný archiv Auerspergů, který v sobě skýtá dle mého názoru mnohé moţnosti k poznávání kaţdodenního ţivota šlechty, neboť jsou zde zachovány různé deníky, např. cestovní Vincence Karla z jeho cest po Itálii, 458 jeţ absolvoval během roku 1828 a také po Anglii uskutečněné roku 1837, 459 nebo deníky drobných příjmů a vydání460 či osobní deníky. 461 Pro zkoumání vztahů, které panovaly v
457
SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, kart. 148, Stavební rozpočty z let 1860-1869.
458
SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 44, kart. 1, Deník cesty do Itálie pravděpodobně Vincence Auersperga, 1828. 459 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 54, kart. 1, Deník cesty Vincenta Karla Auersperga do Anglie 1837. 460 např. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 142, kart. 14, Deník drobných příjmů a vydání Vilemíny Kinské - Auerpserg, 1868.
73
rodině i mimo ně, lze vyuţít rozsáhlou korespondenci, kterou vedl např. František Josef se svou matkou Vilemínou, rozenou Colloredo-Mansfeld.462
461
např. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 131, kart. 14, Deník Vilemíny Kinské Auerspergové, 1868. 462 SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 88, kart. 4, Dopisy Franze Auersperga matce Vilemíně Auersperg 70-80. léta XIX. století.
74
8. Použité prameny a literatura Archivní prameny: SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum I, kart. 68, poř. č. 174. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 11. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 31. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 68, poř. č. 36. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 37. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 47. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 48. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 49. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 51. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 55. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 56. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 57. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 60. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 68. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 70. SOA Zámrsk,Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 80. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 91. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 94. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 99. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř.č. 103. SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 110. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, kart. 147, Stavební rozpočty z let 1826-1859. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, kart. 148, Stavební rozpočty z let 1860-1869. Inventář k fondu Velkostatek Ţleby: Panství Ţleby, inv. č. 1523. Inventář k fondu Rodinný archiv Auerspergů. Nevydané prameny: Depozitář zámku Ţleby, skicář. č. 33, inv. č. ZL 8288.
75
Depozitář zámku Ţleby, skicář č. 29, inv. č. ZL 8284. Fotografie byly poskytnuty prostřednictvím NPÚ ve formě CD. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70.l. XIX. stol. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 85, kart. 4, Album fotografií 60. léta XIX. stol. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 44, kart. 1, Deník cesty do Itálie pravděpodobně Vincence Auersperga, 1828. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 54, kart. 1, Deník cesty Vincenta Karla Auersperga do Anglie 1837. SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, kart. 148, Stavební rozpočty z let 1826-1910. Národní památkový ústav Praha, Zdeněk, J. Stavebně technický posudek. Kašna na nádvoří zámku ve Ţlebech, Čáslav, 2005, proz. inv.č. 779. Národní památkový ústav Praha, Mjartan, J. Restaurátorská zpráva: Ţleby, státní zámek č. p. 1, Restaurování kašny umístěné v předzámčí před Hodinovou věţí. Kutná Hora, 2006-2007. Národní památkový ústav, Pospíšil, J. – Mjartan, J. Restaurátorská zpráva: Státní zámek Ţleby, skulptura zubra nad hlavním portálem. Praha, 2008. Vydané a publikované prameny: ČERNÁ, A. M. – ČORNEJ, P. – KLOSOVÁ, M. Prameny dějin českých: Staré letopisy české: texty nejstarší vrstvy. Praha, 2003. ISBN 80-7007-184-2. DAČICKÝ Z HESLOVA, M. Paměti. Praha, 1996. ISBN 80-85770-35-0. EMLER, J. (ed.). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie. II. svazek. Praha, 1882. EMLER, J. (ed.). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie. III. svazek. Praha, 1890. EMLER, J. (ed.). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie. IV. svazek. Praha, 1892. NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911. Národní památkový ústav Praha, Novosadová, O. – Vilímková, M. – Heroutová, M. Ţleby státní zámek: Stavebně historický průzkum (strojopis), Praha, 1979, inv. č. 125. Národní památkový ústav Praha, Pospíšilová, M. Státní zámek Ţleby: Průvodcovský text, inv. č. 7526/83, zn. P260/a, Praha, 1981. (strojopis). 76
ZEDLER, J. H. Grosess voltändiges Universal lexikon Aller Wissenchaffen und Künste, Bd. 2, Halle-Leipzig, 1733 (uţita digitalizovaná verze na URL:
MALÁ, D. – ZENGER, M. – LIFKA, B. a kolektiv. Ţleby: Státní zámek a okolí, Praha, 1955. MAŠEK, P. Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha, 2003. ISBN 80-204-1049-X. MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I. Praha, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3. MYSLIVEČEK, M. Erbovník aneb kniha o znacích a osudech rodů ţijících v Čechách a na Moravě podle starých pramenů a dávných ne vţdy věrných svědectví. Praha, 1993. ISBN 807012-070-3. MŢYKOVÁ, M. (ed.). Kamenná kniha: Sborník k romantickému historismu-novogotice. Zámek Sychrov, 1997. ISBN 80-238-226H-0. MŢYKOVÁ, M. Karusely. Liberec, 2006. ISBN 80-239-8555-8. MŢYKOVÁ, M. Romantický historismus: Novogotika. zámek Sychrov, 1995. NOHEL, R. Auerspergové v Čechách. Kutná Hora, 1997. ISBN 80-902359. NOSEK, P. Hrádek u Nechanic. Pardubice, [2003?]. ISBN 80-86644-22-7. OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl II. Praha, 1889. OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl XXIII. Praha, 1905. OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl XXVII. Praha 1908. OTTO, J. Ottův slovník naučný. Díl XVI. Praha, 1999. PALACKÝ, F. Archiv český:čili staré písemné památky české i moravské. Díl I. Praha, 1840. PALACKÝ, F. Archiv český: čili staré písemné památky české i moravské. Díl V. Praha, 1862. PALACKÝ, F. Archiv český: čili staré písemné památky české i moravské. Díl VI. Praha, 1872. PALACKÝ, F. Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě. Díl II. Praha, 1939. POCHE, E. a kol. Umělecké památky Čech 3. Praha, 1982. POCHE, E. a kol. Umělecké památky Čech 4. Praha, 1980. POSPÍŠLOVÁ, M. Romantické zámecké interiéry. Ústí nad Labem, 1985. POSPÍŠILOVÁ, M. Sychrov. Praha, 1987. POSPÍŠILOVÁ, M. Vývoj sychrovských zámeckých interiérů: Ze sbírek státního zámku Sychrov. Liberec, 1988. POSPÍŠILOVÁ, M. Ţleby: Zámek a okolí. Praha, 1987. PROCHÁZKA, R. Rodopisná encyklopedie Československa. Praha, 1931. RIEGER, F. L. Slovník naučný. Sešit prvý. Praha, 1859. ROHAN, I. Zámek Sychrov: novogotický památník rodu Rohanů. Sychrov, 1996. 78
SCOTT, W. – CRUIKSHANK, G. Pictorial illustrations of the novels of Sir Walter Scott. Edinburg, 1871. SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 12: Čáslavsko. Praha, 1936. SCHMORANZ, J. Hrad Ţleby u Čáslavě: Popis uměleckých věcí chovaných na hradě. Praha, 1921. STAŇKOVÁ, J. Ţleby: průvodce zámkem. Praha, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7. ŠIMEK, T. a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI.: Východní Čechy. Praha, 1989. ŠTORM, B. – HEROUTOVI, J. a M. – PREISS, P. Ţleby: Státní zámek a památky v okolí. Praha, 1960. ŠULC, I. Rod Schmoranzů ze Slatiňan. Slatiňany, 2002. TOMAN, P. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha, 2000. VLČEK, P. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004. ISBN 80-200-0969-8. VYBÍRAL, J. Architektura Jiţních Čech v období historismu. Praha, 1999. ISBN 80-7203205-4. WAGNER, J. Hrádek u Nechanic. Praha, 1958. ZATLOUKAL, P. Příběhy z dlouhého století: Architektura let 1750-1918 na Moravě a Slezsku. Olomouc, 2002, 199-209. ISBN 80-85227-49-5. ŢUPANIČ, J. – FIALA, M.. – STELLNER, F. Encyklopedie kníţecích rodů zemí koruny české. Praha, 2001. ISBN 80-86493-00-8. Časopisecké studie: František Arnošt hrabě z Harrachu. In Světozor, roč. VI., č. 19, 10. května 1872. KATZ, L. Jistebnice. In Památky archeologické. X, 1878. KROUPA, P. Ke stavebními vývoji zámku na Ţlebech. In Castelologica Bohemica 5, 1996. ISBN 80-199034-5-5. LETOŠNÍKOVÁ, L. Anglický romantismus na zámku Ţleby: Poznámky k reinstalaci. In Památková péče 3, 1969. POSPÍŠILOVÁ, M. Historizující zámecký interiér 19. století v Čechách. In Umění, roč. 27, 1979, č. 4. UHLÍŘ, D. Brňanem proti své vůli. Josef von Auersperg, spoluzakladatel a mecenáš Moravského
zemského
muzea.
In
A
vůbec…Utajený
k 75.narozeninám. Brno, 2010, s. 221. ISBN 978-80-86736-18-1. 79
sborník
Mileně
Flodrové
Elektronické zdroje: BLÁHA, J. PURKERT, J. Zámecké divadlo Ţleby. Databáze divadel. [online]. c2011. [citováno 27. 2. 2010]. Článek dostupný na adrese: URL: ČERNOUŠKOVÁ, D. – BORSKÝ, P. – MARÁZ, K. Stavební vývoj břeclavského zámku. In Průzkumy Památek II., 1995, č. 1. ISSN 1212-1487. [cit. 27. 1. 2011]. Dostupný v elektronické podobě na adrese: URL:< http://www.pruzkumypamatek.cz/pdf/1995-0115.pdf> ČERNOUŠKOVÁ, D. – BORSKÝ, P. Janův hrad v lednicko - valtickém areálu. In Průzkumy památek IV., 1997, č. 2. ISSN 1212-1487. [cit. 27. 1. 2011]. Dostupný na URL: Národní památkový ústav. [online]. c2003-2011. [citováno 5. 12. 2010]. Dostupné z URL:< http://www.npu.cz/pamatka/zamek-zleby/ > Heslo Douglas Castle. [online]. c2011. [cit. 28. 3. 2011]. Dostupné v elektronické podobě na adrese: URL:< http://en.wikipedia.org/wiki/Douglas_Castle> Oficiální stránky zámku Inveraray. [online]. c2011. [cit. 28. 3. 2011]. Dostupné v elektronické podobě na adrese: URL:< http://www.inveraray-castle.com/inveraray-castle-history.html>
80
9. Seznam příloh Zámecký exteriér ve starších vyobrazeních Obr.č. 1 - Veduta barokní podoby zámku, kolem roku 1830 Album
Malerische
Darstellungen
aller
vorzüglicher
Schlösser
and
Ruinen
der
österreichischen Monarchie, vydáno ve Vídni do roku 1838, pravděpodobně roku 1833. Veduta
uloţena
v
Národním
památkovém
ústavu,
Oddělení
fotodokumentace
a dokumentačních sbírek, inv. č. PPOP-996-5-935/68. Obr. č. 2 - Pohled na romanticky přestavěný zámek Ţleby z druhé poloviny 19.století SOA Zámrsk, RA Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70.l. XIX. stol. Obr. č. 3 - Akvarel kněţny Gabriely z Auerspergu zobrazující neuskutečněný návrh romantické přestavby Depozitář zámku Ţleby, skicář. č. 29, inv. č. ZL 8284. Fotografie byly poskytnuty prostřednictvím NPÚ ve formě CD. Fotografie exteriérů Obr. č. 4 - Celkový pohled na zámek Ţleby Pohled, fotografoval Jan Kulich Obrázek č. 5 - Hlavní průčelí zámku s kašnou od Antonína Fernkorna v pohledu z Předzámčí Fotoarchiv autorky Obr. č. 6 - Průčelí zámku Montacute v Somersetu NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 95. Obr. 7 - Hlavní průčelí zámku s tzv. Zubří bránou Fotoarchiv autorky Obr. 8 - Nedatovaný akvarel kněţny Vilemíny z Auerspergu Depozitář zámku Ţleby, skicář. č. 33, inv. č. ZL 8288. Fotografie byly poskytnuty prostřednictvím NPÚ ve formě CD. Obrázek č. 9 - Arkádové nádvoří Obr. č. 10 - Pohled na jiţní průčelí zámku s Velkou a Holubovou věţí Obr. č. 11 - Předzámčí s Hodinovou věţí Fotoarchiv autorky
81
Fotografie zámeckých interiérů: Červený kabinet Obrázek č. 12 - Červený kabinet na akvarelu Vilemíny z Auerspergu, datován rokem 1845 Obrázek č. 13 - Červený kabinet na akvarelu Vilemíny z Auerspergu, datován rokem 1845 Depozitář zámku Ţleby, skicář. č. 33, inv. č. ZL 8288. Fotografie byly poskytnuty prostřednictvím NPÚ ve formě CD. Obrázek č. 14 - Červený kabinet - současný pohled Fotogalerie oficiálních stránek zámku Ţleby dostupná na http://orion.gc-system.cz/zamekzleby.cz/fotogalerie/interiery/ Rytířský sál Obr. č. 15 - Akvarel kněţny Gabriely z Auerspergu, datován rokem 1844 Depozitář zámku Ţleby, skicář. č. 29, inv. č. ZL 8284. Fotografie byly poskytnuty prostřednictvím NPÚ ve formě CD. Obr. č. 16 - Nashova předloha : Hala zámku Franks v Kentu NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 33. Obr. č. 17 - Nedatovaný Akvarel kněţny Vilemína z Auerspergu Obr. č. 18 - Současný pohled Fotogalerie oficiálních stránek Ţleby dostupná na http://orion.gc-system.cz/zamekzleby.cz/fotogalerie/interiery/ Obr. č. 19 - Schodiště zámku Knowle v Kentu z předlohové knihy Josepha Nashe NASH, J. Altenglische Herrensitze. Berlín, 1911, s. 44. Erby Auerspergů Obr. č. 20 - Podoba erbu před rokem 1630 Fotogalerie zámku Ţleby: Erby, dostupně na stránkách http://orion.gc-system.cz/zamekzleby.cz/fotogalerie/erby/ [citováno 18.3. 2010] Obr. č. 21 - Podoba kníţecího znaku od roku 1653 MYSLIVEČEK, M. Erbovník aneb kniha o znacích a osudech rodů ţijících v Čechách a na Moravě podle starých pramenů a dávných ne vţdy věrných svědectví. Praha, 1993, s. 142. ISBN 80-7012-070-3. Obr. č. 22 - Zámecké nádvoří Fotoarchiv autorky 82
Znak Auerspergů v zámeckých interiérech Obr. č. 23 - Rytířský sál Obr. č. 24 - Galerie Obr. č. 25 - Rytířská síň Fotoarchiv autorky Fotografie tvůrců zámku: Obrázek č. 26 - Vincenc Karel z Auerspergu Obrázek č. 27 - Vilemína z Auerspergu, rozená Colloredo-Mansfeld, (Galerie) Obrázek č. 28 - Gabriela z Auerspergu, rozená Lobkovická (Červený kabinet) Fotoarchiv autorky Ostatní: Obr. č. 29 - Program z představení na zámku Ţleby z toku 1871 Obr. č. 30 a 31 - Představení uskutečněná v paláci Auerspergů ve Vídni roku 1875 SOA Zámrsk, RA Auerspergů, sign. 109, kart. 6, Album fotografií, spolu herbář, v němţ zaloţeny i programy a korespondence; a drobné tisky 70.l. XIX. stol Obr. 32 - Vilemína a Vincenc z Auerspergu. Obr. č. 33 - Vilemína a Vincenc z Auerspergu v karuselových kostýmech SOA Zámrsk, Rodinný archiv Auerspergů, sign. 85, kart. 4, Album fotografií 60. léta XIX. stol. Obr. č. 34 - Ţádost k představenstvu obecního úřadu v Přibislavicích o povolení přístavby stavení pro čeládku SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 47. Obr. č. 35 - Plán ke zbudování bytu v sýpce dvora Přibyslavského od inţenýra Josefa Kristena SOA Zámrsk, Velkostatek Ţleby, Nová část, sign. Oeconomicum VII, kart. 92, poř. č. 68.
83
Sychrov Obr. č. 36 - Jihovýchodní pohled na zámek Sychrov na dřevorytině z roku 1890 ROHAN, I. Zámek Sychrov: novogotický památník rodu Rohanů. Sychrov, 1996, obr. 52. Obr. č. 37 - Východní křídlo zámku Sychrov Obr. č. 38 - Nádvoří s Bretaňskou věţí Fotoarchiv autorky Obr. č. 39 - Loţnice královského apartmá z roku 1893 Obr. č. 40 - Velká jídelna Fotogalerie oficiálních stránek zámku Sychrov dostupná na http://www.zameksychrov.cz/fotogalerie/interiery/ Hrádek u Nechanic Obr. č. 41 - Pohled na zámek z roku 1914 Fotografie poskytnuté správou zámku Hrádek u Nechanic Obr. č. 42 - Pohled na zámek od jihozápadu Fotogalerie oficiálních stránek Hrádku u Nechanic dostupná na http://www.hradekunechanic.cz/fotogalerie/exterier/ Obr. č. 43 - Salon hrabětě Harracha na fotografii po polovině 19. století Fotografie poskytnuté správou zámku Hrádek u Nechanic Obr. č. 44 - Zlatý salon NOSEK, P. Hrádek u Nechanic. Pardubice, [2003?]. Nestr. Kožené zlacené tapety: Obrázek č. 45 - Ţleby - Červený kabinet Obrázek č. 46 - Hrádek u Nechanic - Pracovna hraběte Obrázek č. 47 - Sychrov - Hráčský salon
Sklomalby Obr. č. 48 - Ţleby - Rytířská síň Obr. č. 49 - Sychrov - Kardinál Louis René Eduard Rohan (1734-1802) ve Velké jídelně Obr. č. 50 - Sychrov - Rohanské erby v Hráčském salonu Fotoarchiv autorky 84
Zámecký exteriér ve starších vyobrazeních
Obr. 1 - Veduta barokní podoby zámku Žleby, kolem roku 1830
Obr. č. 2 - Pohled na romanticky přestavěný zámek z druhé poloviny 19.století
85
Obr. č. 3 - Akvarel kněžny Gabriely z Auerspergu zobrazující neuskutečněný návrh romantické přestavby
Obr. č. 4 - Celkový pohled na zámek Žleby
86
Obr. č. 5 - Hlavní průčelí zámku s kašnou od Antonína Fernkorna v pohledu z Předzámčí
87
Obr. č. 6 - Průčelí zámku Montacute v Somersetu
Obr. 7 - Hlavní průčelí zámku s tzv. Zubří bránou
88
Obr. 8 - Nedatovaný akvarel kněžny Vilemíny z Auerspergu
Obr. č. 9 - Arkádové nádvoří
89
Obr. č. 10 - Pohled na jižní průčelí zámku s Velkou a Holubovou věží
Obr. č. 11 - Předzámčí s Hodinovou věží
90
Zámecké interiéry Červený kabinet-akvarely kněžny Vilemíny z Auerspergu, datované rokem 1845
Obr. č. 12
Obr. č. 13
Obr. č. 14 - Červený kabinet-současný pohled
91
Rytířský sál
Obr. č. 15 - Akvarel kněžny Gabriely z Auerspergu, datován rokem 1844
Obr. č. 16 Nashova předloha: Hala zámku Franks v Kentu
Obr. č. 17 - Nedatovaný Akvarel kněžny Vilemíny z Auerspergu
Obr. č. 18 - Současný pohled
92
Obr. č. 19 - Schodiště zámku Knowle v Kentu z předlohové knihy Josepha Nashe
93
Erby Auerspergů
Obr. č. 20 - Podoba erbu před rokem 1630
Obr. č. 21 - Podoba knížecího znaku od roku 1653
Obr. č. 22 - Zámecké nádvoří
Znak Auerspergů v zámeckých interiérech
Obr. č. 23 - Rytířský sál
Obr. č. 24 - Galerie
94
Obr. č. 25 - Rytířská síň
Obr. č. 26 - Vincenc Karel z Auerspergu
Obr. č. 27 - Vilemína z Auerspergu, rozená Colloredo- Mansfeld
Obr. č. 28 - Gabriela z Auerspergu, rozená Lobkovicová
95
Obr. č. 29 - Program z představení na zámku Žleby z toku 1871 Představení uskutečněná v paláci Auerspergů ve Vídni roku 1875
Obr. č. 30
Obr. č. 31
96
Obr. č. 32 -Vilemína a Vincenc z Auerspergu
Obr. č. 33 - Vilemína a Vincenc z Auerspergu v karuselových kostýmech
97
Obr. č. 34 - Žádost k představenstvu obecního úřadu v Přibyslavicích o povolení přístavby stavení pro čeládku
Obr. č. 35 - Plán ke zbudování bytu v sýpce dvora Přibyslavského od inženýra Josefa Kristena
Sychrov 98
Obr. č. 36 - Jihovýchodní pohled na zámek Sychrov na dřevorytině z roku 1890
Obr. č. 37 - Východní křídlo zámku Sychrov
Obr. č. 38 - Nádvoří s Bretaňskou věží
99
Obr. č. 39 - Ložnice královského apartmá z roku 1893
Obr.č. 40 - Velká jídelna
100
Hrádek u Nechanic
Obr. č. 41 - Pohled na zámek z roku 1914
Ob. č. 42 - Pohled na zámek od jihozápadu
101
Obr. č. 43 - Salon hraběte Harracha na fotografii po polovině 19. století
Obr. č. 44 - Zlatý sál
102
Kožené zlacené tapety
Obr. č. 45 - Žleby - Červený kabinet
Obr. 46 - Hrádek u Nechanic - Pracovna hraběte
Obr. č. 47 - Sychrov - Hráčský salon
103
Sklomalby
Obr. č. 48 - Žleby - Rytířská síň
Obr. č. 49 - Sychrov - Kardinál Louis René Eduard Rohan (1734-1802) ve Velké jídelně
Obr. č. 50 - Sychrov - Rohanské erby v Hráčském salonu
104
10. Résumé
Castles represent the evidence of ages in which they originated, which influenced them and which completed their present-day look that provides us with the living source of past history. The external appearance of castles and their stylish interiors were being created as the time went on, depending on current style. The Romanticism of 19 th century largely inspired the Ţleby castle, even though not only this style may be found when looking at its exterior in detail. This exterior reminds us also of the Renaissance period as we may find arcades while looking from the castle courtyard. The style which was the inspiration for the entire Ţleby castle refers to English patterns which the castle builder, Vincenc Karel, might observe during his journey to this country in 1837. 463 In this era, such journeys were nothing special, because the nobility through these got familiarized with the current English culture and society which they learned to admire based on English successes in various fields and the political position of England. English architectonic patterns revived once again the old Gothic style and its elements, phials, turrets, spirelets, and succeeded in using them in such way as to transform the Baroque, Classicism and other castles into Romantic mansions. In few cases, for example Hrádek u Nechanic in the Czech lands, entirely new buildings were construed. Monumental Neo-Gothic style served well for the purposes of nobility which was afraid of decrease in its power and was then persuaded that it has to emphasize and remind people of its past reputation and glory. The unsettled time of 19 th century did not represent a quiet period for nobility as it had to cope with the increasing influence of middle-class which, trying to imitate the aristocracy, moved to the mansions reserved as to this time for the close group of the privileged. Due to the need to oppose to the influence of this new social category, the nobility, if it wanted to ensure sufficient income, had to resign to new trends in society, for example doing business in various fields, because the ability to use the natural and other sources was more than useful and desirable at this time. Romantic visions were supported by the literature in the form of Gothic novels, from the well-known we may note the novel Otrantský zámek by Horace Walpol, who was undoubtedly inspired by the atmosphere of his own mansion Strawberry Hill, or novels by Walter Scott, the author of the novel Waverley, which was read even by Vileména from
463
SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), Family archive of Auerspergs, sign. 54, kart. 1, The England journey diary of Vincenc Karel Auersperg 1837.
105
Auersperg and which was an inspiration for her to draw gateways with turrets into her sketch book. In Romantic castles, we may encounter armour and weapons, which we may also find in illustrations in the novel Redgauntlet by Walter Scott,464 hanged on walls very often. Reading this and other novels provided romantic builders with inspiration and maybe it even offered them the patterns for decoration of their mansions which became filled by a large scope of things not only of useful, but commemorative and prettifying nature. Noblemen brought back both a number of impressions and experience and things from their journeys with which they then filled their newly created collections and maybe helped the subsequent creation of museum institutions. By this, a new interest of nobility in collecting, especially weapons, but also books and many other things, from which a number got their glory due to the person owning them, was created. Even at castle Ţleby we may find a number of things reminding us of historical persons as Jan Sobieski, Ferdinand I. etc. We may encounter here delftware, majolica, earthenware, old furniture, armour and a plenty of other precious things which together form the treasury. These things fill otherwise empty rooms and, moreover, they provide the evidence of wealth and social position of the owner who, through ceremonial rooms, offers us information about himself; for example the Sychrov castle, the seat of Rohans, where it is, thanks to the lily pattern found in its interiors, evident that the homeland of this kin is France. Ceremonial rooms are solely the reflection of the social level of the owner; they do not have to tell his story, i.e. his nature, because each era introduces certain pressure influencing people through trends in architecture, transportation, fashion or other issues. It claims our living area and it depends only on us to what extent we are able to resist it or, to the contrary, yield to it.
What concerns the entertainment of the castle society, this was represented by balls, hunting and among others, theatre. The date of creation of castle theatre in Ţleby cannot be precisely determined; however, it is presumed that it originated in scope of Neo-Gothic Romantic reconstruction within years 1849-1868.465 During my research at the Regional Archive in Zámrsk which is administered by Rodinný archiv Auerspergů (Family Archive of Auerspergs) fund, I found programmes of two 464
SCOTT, W. – CRUIKSHANK, G. Pictorial illustrations of the novels of Sir Walter Scott. Edinburg, 1871, p. 56-57. 465 STAŇKOVÁ, J. Ţleb: průvodce zámkem. (Ţleb: Castle Guide) Prague, 2008. ISBN 978-80-904118-0-7.
106
performances held at their palace in Vienna where the family spent winter and where they organized a number of performances for their acquaintances and friends. Even the members of the family made a part of these performances as actors, evidence to this being two wellkept programmes of performances played in March 1875. In both cases, they started by the revived images performance on which princesses and princes of Auersperg 466 participated; this title was granted to the Pankác ancestry by the Caesar Leopold II in the end of 18 th century.467 While researching the archive materials, I also discovered a clear evidence of theatre persistence, a well-kept programme of the theatre evening held from 7.30 p.m on November 25, 1871. However, nobility did not participate in these performances as it was in case of those in the Auersperg palace in Vienna.468 Based on research of available materials in the District Archive in Zámrsk relating to the constructional history of Ţleby mansion, I found out that there is a little reminded about the work of engineer Josef Kristen who is the author of many well-kept projects of administrative buildings, 469 cooperated by Michal Šel as well. Their work is evidenced in many areas of Ţleby manor, for example Tupadla,470 Koudelov, 471 Bračice,472 Přibyslavice473 etc.474 Another architect, Emil Šel (†1917) who is connected to the castle especially due to the construction of new stone gateway which took place in 1878475 and also due to the princely tomb at Markovice which was being built under his supervision within years 1909 1913.476 It is evident from archive documents that his activity may be proven even in other parts of Ţleby manor – administrative buildings construed by himself or under supervision of
466
SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), RA Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), sign. 109, kart. 6, Photoalbum, herbarium with folded programmes and correspondence; minor prints seventies of 19th century. 467 NOHEL, R. Auerspergové v Čechách (Auerspergs in the Czech lands), Kutná Hora, 1997, p. 8. ISBN 80902359-0-5. 468 SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), RA Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), sign. 109, kart. 6, Photoalbum, herbarium with folded programmes and correspondence; minor prints, seventies of 19th century. 469 Ibid., No. 55, 68, 80. et al. 470 Ibid., No. 49. 471 Ibid., No. 36. 472 Ibid., No. 57. 473 Ibid., No. 47. 474 Ibid., No. 48, 51, 56. 475 Ibid., No. 103. 476 Ibid., No. 94.
107
the engineer Josef Kristen.477 His visiting card is a part of the archive documents and says: „ Emil Šel“ so-called „architect“ and in the bottom right corner: „Ţleby.“478 Information on Ţleby castle has been available mainly in various older tourist guides. One of the most well-arranged materials is the guide text from Marie Pospíšilová who greatly contributed to the description of English patterns which were, according to books by Joseph Nash, used in its interiors. There still exist a low number of materials dealing with the constructional history of the castle, represented particularly by Stavebně historický průzkum (Construction and History Research) from 1979 and a study by Pavel Kroupa from 1996 who, due to original antic springing and capitals typical, in his opinion, rather for early Baroque than Renaissance, places the origination of castle arcades in the period of early Baroque. Thanks to the Velkostatek Ţleby (Ţleby Manor) fund which is deposited again in the Regional Archive in Zámrsk, we may find a number of sources concerning the period of Romantic arrangements. Aside from administration buildings constructional projects by engineer Kristen, we may find here administration buildings projects by unknown Robert Karel. 479
As regards the study of the development of castle interiors, the most important source are sketch books of princesses Gabriela, mother of the architect Vincenc Karel, and his wife, Vilemína, which provide information on the process of furnishing of each room. It is possible to deduce from those that the transformation took its course gradually and it was influenced also by fashion - in the period of fifties, the Ungewitter book „Entwürfe zu gotische Möbeln“ was published and it included patterns which appeared in Sychrov and Hrádek u Nechanic. The common elements of these three castles may be seen right in the usage of English patterns from the mentioned model books by Joseph Nash and G. G. Ungewitter and even in the application of Romantic interior elements as gilded leather wall papers or English bow windows with depicted scenes, particularly heraldry or, in case of Ţleby, scenes from the Bible, or, in case of Rohan Sychrov, the members of its family.
Ibid., No. 60, 70, 94, 99. 478 SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), Velkostatek Ţleby (Ţleby Manor), New part, sign.Oecon. I, kart. 68, No. 174. 479 SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), RA Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), kart. 148, Construction budgets from 1860-1869.
108
Finally, I would like to call attention to the still uninvestigated Auersperg family archive which, in my opinion, offers many opportunities to get familiarized with the daily life of nobility as it contains various diaries, for example the diaries of Vincenc Karel from his journey to Italy480 performed in 1828 and journey to England performed in 1837, 481 or diaries of minor incomes and expenses 482 or personal diaries.483 For purposes of research on relations within the family and outside, it is possible to use the ample correspondence kept between e.g. František Josef and his mother Vilemína, born Colloredo-Mansfeld. 484
480
SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), Rodinný archiv Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), sign. 44, kart. 1, Diary of Journey to Italy, probably by Vincenc Auersperg, 1828. 481 SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), Rodinný archiv Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), sign. 54, kart. 1, The England journey diary of Vincenc Karel Auersperg 1837. 482 e.g. SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), Rodinný archiv Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), sign. 142, kart. 14, Diary of minor income and expenses by Vilemína Kinská - Auerpserg, 1868. 483 e.g. SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), Rodinný archiv Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), sign. 131, kart. 14, Diary of Vilemína Kinska Auersperg, 1868. 484 SOA Zámrsk (State Regional Archive in Zámrsk), Rodinný archiv Auerspergů (Family Archive of Auerspergs), sign. 88, kart. 4, Letters byFranz Auerpserg to his mother, Vilemína Auersperg, seventies and eighties of 19th century.
109
