Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní
Osobní spoleþnosti v zákonu o obchodních korporacích Andrea Denešová
BakaláĜská práce 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatnČ. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona þ. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skuteþností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavĜení licenþní smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávnČna ode mne požadovat pĜimČĜený pĜíspČvek na úhradu nákladĤ, které na vytvoĜení díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skuteþné výše. Souhlasím s prezenþním zpĜístupnČním své práce v Univerzitní knihovnČ.
V KolínČ dne 11. 8. 2013
Andrea Denešová
PODċKOVÁNÍ: Tímto bych ráda podČkovala svému vedoucímu práce Mgr. Josefu Sedláþkovi a JUDr. Janu Janeþkovi, Ph.D. za jejich odbornou pomoc, cenné rady a poskytnuté materiály, které mi pomohly pĜi zpracování bakaláĜské práce.
ANOTACE Práce se snaží zhodnotit novou právní úpravu osobních spoleþností v zákonu o obchodních korporacích, jenž má nabýt úþinnosti dne 1. 1. 2014. PodrobnČji se zabývá rozborem veĜejné obchodní spoleþnosti a komanditní spoleþnosti, a to jak ve stávající právní úpravČ, tak i v nové právní úpravČ. ZávČrem jsou uvedeny nejvýznamnČjší zmČny jednotlivých forem obchodních spoleþností, které ze srovnání vyplývají.
KLÍýOVÁ SLOVA komanditní spoleþnost, obchodní zákoník, veĜejná obchodní spoleþnost, zákon o obchodních korporacích
TITLE Personal Companies Pursuant to the Business Corporations Act
ANNOTATION This bachelor work tries to evaluate new legislation personal companies in the Business Corporations Act, which is going to become effective on January 1, 2014. This work more specifically concerns with the analysis of public companies and limited partnerships, both in current legislation and in the new legislation. The biggest changes in various forms of commercial companies, which derive from the comparison are summarized in the conclusion.
KEYWORDS Limited Partnership, Commercial Code, Public Company, Business Corporations Act
OBSAH ÚVOD 1
2
VEěEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEýNOST
8 11
1.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA
11
1.2 ZALOŽENÍ A VZNIK VEěEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEýNOSTI
13
1.3 VKLADOVÁ POVINNOST
15
1.4 ORGÁNY VEěEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEýNOSTI
16
1.5 ZRUŠENÍ A ZÁNIK VEěEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEýNOSTI
18
1.6 SHRNUTÍ ZMċN PRÁVNÍ ÚPRAVY U VEěEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEýNOSTI
19
KOMANDITNÍ SPOLEýNOST
23
2.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA
23
2.2 ZALOŽENÍ A VZNIK KOMANDITNÍ SPOLEýNOSTI
24
2.3 VKLADOVÁ POVINNOST
26
2.4 ORGÁNY KOMANDITNÍ SPOLEýNOSTI
27
2.5 ZRUŠENÍ A ZÁNIK KOMANDITNÍ SPOLEýNOSTI
28
2.6 SHRNUTÍ ZMċN PRÁVNÍ ÚPRAVY U KOMANDITNÍ SPOLEýNOSTI
29
ZÁVċR
32
POUŽITÁ LITERATURA
35
SEZNAM ZKRATEK A ZNAýEK ýR
ýeská republika
EU
Evropská unie
k. s.
komanditní spoleþnost
ObchZ
zákon þ. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
odst.
odstavec
OZ
zákon þ. 89/2012 Sb., obþanský zákoník
Sb.
Sbírka zákonĤ
v. o. s.
veĜejná obchodní spoleþnost
ZOK
zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)
ÚVOD S rozvojem obchodování vznikla ve spoleþnosti potĜeba tuto þinnost právnČ zakotvit. Již v Ĝímském právu tak nacházíme pĜedpisy týkající se obchodního práva. Historický vývoj obchodního práva a jeho kodifikace na území ýR jsou znaþnČ ovlivnČny právem rakouským a nČmeckým. První ucelenou zákonnou úpravou obchodního práva platného v þeských zemích byl zákon þ. 1/1863, obecní zákoník obchodní, který nabyl úþinnosti dne 1. 7. 1863. Souþasné novodobé obchodní právo upravuje právní postavení podnikatelĤ, obchodní závazkové vztahy a další vztahy související s podnikáním. Obchodní zákoník je dĤležitou souþástí právního systému ýeské republiky. Zákon o obchodních spoleþnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), který je ústĜedním zdrojem této práce, je publikován ve Sbírce zákonĤ ýR pod þíslem 90/2012 Sb. Zákon je formálnČ i vČcnČ provázán s novým obþanským zákoníkem (þ. 89/2012 Sb.) a se zákonem o mezinárodním právu soukromém (þ. 91/2012 Sb.). Všechny zákony mají nabýt úþinnosti dne 1. ledna 2014. Dle Havla: „Zákon o obchodních korporacích si od poþátku kladl za cíl uþinit þeské korporaþní právo konkurenceschopné v soutČži s jinými právními Ĝády. Zákon se inspiroval nejmodernČjšími legislativními trendy v zemích Evropské unie, USA i jinde a pĜevzal mnohé z konkurenþnČ nejúspČšnČjších právních regulací, jako je korporaþní právo holandské, britské þi nČmecké.“1 V souþasné dobČ je platný obchodní zákoník, zákon þ. 513/1991 Sb., který byl sestaven pro pĜechod od centrálnČ Ĝízené ekonomiky k ekonomice tržní. Obchodní zákoník prošel za necelé þtvrtstoletí celou Ĝadou dílþích zmČn a novelizací, neboĢ bylo nutné jej harmonizovat s právem Evropské unie. Podle Havla: „Výsledkem je pĜebujelá a znaþnČ formalizovaná úprava obchodního práva. ZároveĖ je nutné pĜipomenout, že rozsáhlost obchodního zákoníku je dána rovnČž neschopností platného obþanského zákoníku reagovat na spoleþenské zmČny a obchodní zákoník tak mnohdy pĜebíral roli primární právní regulace.“2 Cesta postupných novel souþasného zákona se nejeví jako vhodné stabilní Ĝešení pro právní jistotu. Jednotný nový zákon
1
HAVEL, B. A KOL. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou dĤvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-923-9, s. 5 2 HAVEL, B. A KOL. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou dĤvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-923-9, s. 16
8
je schopen více dostát vysokým právním nárokĤm na systematiþnost a provázanost úpravy, s ohledem na celkové nové pojetí obþanského zákoníku. Pokud se zamČĜíme na osobní spoleþnosti, v ýeské republice je þistČ osobní spoleþností veĜejná osobní spoleþnost. Za osobní spoleþnost je považována i komanditní spoleþnost, pĜestože nese urþité prvky kapitálových spoleþností. Podle statistik Svazu prĤmyslu a dopravy þiní podíl osobních spoleþností na celkovém poþtu obchodních spoleþností nČco málo pĜes dvČ procenta. Podstatou osobních spoleþností je osobní úþast spoleþníka na þinnosti spoleþnosti (napĜ. Ĝízení spoleþnosti, práce pro spoleþnost apod.). Všichni, nebo alespoĖ nČkteĜí spoleþníci osobních spoleþností ruþí za závazky spoleþnosti neomezenČ, solidárnČ a celým svým majetkem. Z tČchto dĤvodĤ nemají povinnost vytváĜet pĜi založení spoleþnosti, ani v prĤbČhu jejího trvání základní kapitál. Vzhledem k osobní úþasti spoleþníkĤ na þinnosti a Ĝízení spoleþnosti nemusí osobní spoleþnosti zĜizovat žádné statutární orgány. Vedení spoleþnosti i jednání vĤþi tĜetím osobám je svČĜeno samotným spoleþníkĤm. Statutárním orgánem jsou všichni neomezenČ ruþící spoleþníci, nestanoví-li spoleþenská smlouva, že statutárním orgánem jsou jen nČkteĜí spoleþníci, popĜípadČ jen jeden z nich. Dalším znakem osobních spoleþností je, že ukonþení úþasti neomezenČ ruþícího spoleþníka zpĤsobuje ze zákona zrušení spoleþnosti, které mohou zbývající spoleþníci ve vzájemné dohodČ odvrátit. Cílem práce je rozbor a hodnocení právní úpravy osobních spoleþností (tj. veĜejné obchodní spoleþnosti a komanditní spoleþnosti) v zákonu o obchodních korporacích. Toto téma jsem se rozhodla zpracovat z dĤvodu blížící se úþinnosti nového zákonu o obchodních korporacích. Nový zákon s sebou nese menší þi vČtší zmČny, které budou mít dopad na dosavadní obchodní spoleþnosti. Souhrn nejvýznamnČjších zmČn by tak mohl napomoci lepší orientaci v dané problematice. PĜi zpracování tématu byla využita odborná literatura a publikované informace, pĜiþemž hlavním zdrojem byly samotné zákonné úpravy, a to zákon þ. 513/1991 Sb. a zákon þ. 90/2012 Sb. Velmi cenným zdrojem byla aktualizovaná dĤvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích a komentáĜ k obchodnímu zákoníku. V textu byla využita interpretaþní metoda, komparace jednotlivých právních úprav a hodnocení. Práce je þlenČna do dvou kapitol s šesti podkapitolami. Kapitola první je vČnována veĜejné obchodní spoleþnosti a kapitola druhá se zamČĜuje na komanditní spoleþnost, kdy je nejdĜíve popsána stávající právní úprava a následnČ nová zákonná úprava, která nabyde úþinnosti k 1. 1. 2014. Jednotlivé podkapitoly jsou þlenČny, dle významných ustanovení týkajících se uvedených spoleþností v obchodním zákoníku, na podkapitolu obecné charakteristiky, založení a vzniku spoleþnosti, vkladové povinnosti, orgány spoleþnosti a zrušení a zánik spoleþnosti. Poslední podkapitola
9
shrnuje nejvýznamnČjší zmČny, které byly analyzovány srovnáním obou právních úprav. Podkapitoly jsou shodnČ pojmenovány z dĤvodu snadného srovnání obou osobních spoleþností. ZávČr práce hodnotí odlišnosti mezi jednotlivými zákony, konkrétní zmČny u výše jmenovaných právních forem osobních spoleþností a pokouší se nalézt opatĜení k nápravČ identifikovaných nedostatkĤ.
10
1 VEěEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEýNOST 1.1
Obecná charakteristika
Právní úprava veĜejné obchodní spoleþnosti je zaĜazena do þásti druhé, dílu druhého, § 76 – 92 obchodního zákoníku. VeĜejná obchodní spoleþnost je obchodní spoleþností osobního charakteru, ve které musí podnikat nejménČ dva spoleþníci pod spoleþným obchodním jménem. Spoleþníky veĜejné obchodní spoleþnosti podle obchodního zákoníku mohou být osoby fyzické i osoby právnické. Tento stav musí být zachován po celou dobu existence veĜejné obchodní spoleþnosti. ZmČny v poþtu a v osobách spoleþníkĤ jsou možné pouze za pĜedpokladu, že vždy, v každém stádiu existence spoleþnosti, je tvoĜena alespoĖ dvČma spoleþníky. Dle § 76 odst. 2 obchodního zákoníku musí spoleþník, tedy fyzická osoba, veĜejné obchodní spoleþnosti splĖovat všeobecné podmínky provozování živnosti, a to jsou: -
dosažení vČku 18 let,
-
zpĤsobilost k právním úkonĤm,
-
bezúhonnost (tj. nebyl pravomocnČ odsouzen k nepodmínČnému trestu odnČtí svobody pro trestní þin spáchaný úmyslnČ nebo z nedbalosti, pĜiþemž uložený nepodmínČný trest odnČtí svobody je v trvání nejménČ jednoho roku),
-
pĜedložení dokladu o tom, že daná fyzická osoba nemá nedoplatky vĤþi územním finanþním orgánĤm státu, na platbách pojistného na sociálním zabezpeþení a na pĜíspČvku na státní politiku zamČstnanosti.
Dále nesmí pro fyzické osoby nastat tyto pĜekážky provozování živnosti: -
prohlášení konkurzu na majetek fyzické osoby,
-
dokud trvá uložení zákazu þinnosti týkající se provozování živnosti v oboru podnikání spoleþnosti nebo v pĜíbuzném oboru,
-
zrušení konkurzu po splnČní rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek úpadce nepostaþuje k úhradČ nákladĤ konkursu, nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, a to po dobu tĜí let od zrušení konkurzu.3
3
ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník: KomentáĜ. 10., podstatnČ rozšíĜené vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-346-9. s. 284
11
Pokud je spoleþníkem ve veĜejné obchodní spoleþnosti právnická osoba, práva a povinnosti vykonává její statutární orgán, popĜ. povČĜený zástupce, kteĜí splĖují výše citované všeobecné podmínky provozování živnosti a u nichž nenastaly pĜekážky provozování živnosti. Spoleþnost je právnickou osobou a lze ji založit pouze spoleþenskou smlouvou. Spoleþnosti je založena pouze za úþelem podnikání. Všichni spoleþníci ruþí za závazky spoleþnosti spoleþnČ a neomezenČ celým svým majetkem. Ve vnitĜních vztazích je spoleþnost chápána jako smluvní spoleþenství svých spoleþníkĤ, ve vnČjších vztazích ke tĜetím osobám se právní postavení veĜejné obchodní spoleþnosti neliší od postavení právnické osoby. Spoleþnost nemá žádné vnitĜní orgány. Obchodní vedení a jednání za spoleþnost pĜísluší všem spoleþníkĤm, kteĜí vykonávají uvedené þinnosti po vzájemné dohodČ. O ostatních vČcech rozhodují všichni spoleþníci a mají v tomto rozhodování totožné postavení. Toto rozhodování se dá nazvat hledáním dohody. Podle ustanovení § 9 odst. 2 obchodního zákoníku musí být souþástí názvu firmy, pod kterým je spoleþnost zapsána do obchodního rejstĜíku, dodatek oznaþující její právní formu. Tato náležitost je ošetĜena § 77 ObchZ, kde jsou obsaženy všechny možné formy dodatkĤ, které lze použít k oznaþení právní formy veĜejné obchodní spoleþnosti. PĜiþemž výbČr dodatku je zcela vČcí rozhodnutí zakladatelĤ þi spoleþníkĤ obchodní spoleþnosti. Spoleþnost je povinna používat název firmy a formu dodatku v té podobČ, ve které je zapsána v obchodním rejstĜíku. Pro úplnost informace, oznaþení spoleþnosti je povoleno v podobách „veĜejná obchodní spoleþnost“, pĜípadnČ zkratkami „veĜ. obch. spol.“ nebo „v. o. s.“, obsahuje-li firma jméno alespoĖ jednoho ze spoleþníkĤ, postaþí oznaþení „a spol.“. Dle nové právní úpravy je veĜejná obchodní spoleþnost upravena v þásti první, hlava II v § 95 – 117 v zákonu o obchodních korporacích. Tato spoleþnost je Ĝazena mezi osobní spoleþnosti, což je nový právní pojem. ZaĜazení veĜejné obchodní spoleþnosti mezi osobní spoleþnosti je ovlivnČno zejména vysokou mírou osobní úþasti spoleþníka na Ĝízení a vedení této formy spoleþnosti. I nadále je tento typ korporace právnickou osobou. Spoleþnost mĤže být založena za podnikatelským úþelem nebo dle nové právní úpravy je podnikání rozšíĜeno o podnikání za úþelem správy vlastního majetku. VeĜejná obchodní spoleþnost je korporace alespoĖ dvou osob, které ruþí za její dluhy spoleþnČ a nerozdílnČ. „Ruþení celým svým majetkem, vyplývá z podstaty ruþení in solido, jak ho vymezuje OZ, proto to zákon zde
12
nestanoví výslovnČ.“4 ObdobnČ jako u souþasné zákonné úpravy mĤže být spoleþníkem fyzická i právnická osoba. Podmínky úþasti spoleþníka ve spoleþnosti mimo jiné upravuje i § 95 odst. 3 ZOK, kde jsou stanoveny pĜekážky provozování živnosti, které jsou dĤvodem odepĜení statutu spoleþníka. Založení a vznik spoleþnosti je upraven pouze v nezbytném rozsahu, neboĢ obecná formulace založení právnické osoby je v novém obþanském zákoníku. Zachovává se spoleþenská smlouva, která Ĝídí vzájemné právní pomČry a pĜípadnČ podíly spoleþníkĤ. Novinkou je zmČna spoleþenské smlouvy, která je možná jen se souhlasem všech spoleþníkĤ, nikoliv vČtšiny spoleþníkĤ (§ 99 odst. 1 ZOK). Nahrazuje tak § 79 odst. 1 obchodního zákoníku. Oznaþení názvu a dodatku spoleþnosti se shoduje se stávající právní úpravou.
1.2
Založení a vznik veĜejné obchodní spoleþnosti
Vznik veĜejné obchodní spoleþnosti je rozdČlen do dvou etap. K platnému založení veĜejné obchodní spoleþnosti postaþí uzavĜení spoleþenské smlouvy s podpisy všech zakladatelĤ, pravost podpisĤ musí být úĜednČ ovČĜena. Zakladatelské dokumenty musí být vyhotoveny písemnČ (§ 63 ObchZ). Spoleþnost, jako právnická osoba, vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstĜíku (§ 62 odst. 1 ObchZ). Návrh na zápis musí být podán do 90 dnĤ od založení spoleþnosti. Obchodní spoleþnost je založena na dobu neurþitou, pokud není ve spoleþenské smlouvČ urþeno jinak. Obchodní zákoník pĜedepisuje v § 78 odst. 1 pouze obligatorní náležitosti spoleþenské smlouvy veĜejné obchodní spoleþnosti. Jedná se o základní údaje, na kterých se spoleþníci musí shodnout. Pokud by spoleþenská smlouva neobsahovala pĜedepsané náležitosti, byla by neplatná, resp. rejstĜíkový soud by musel zamítnout návrh na zápis spoleþnosti. KromČ náležitostí pĜedepsaných obchodním zákoníkem, lze do spoleþenské smlouvy zaþlenit i další náležitosti dle individuálních potĜeb konkrétní spoleþnosti (napĜ. vkladová povinnost spoleþníkĤ, rozdČlení zisku, úprava vzájemných práv a povinností spoleþníkĤ a další).
4
HAVEL, B. A KOL. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou dĤvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-923-9, s. 71.
13
Podle § 78 odst. 1 ObchZ musí spoleþenská smlouva veĜejné obchodní spoleþnosti obsahovat: a) firmu a sídlo spoleþnosti; b) urþení spoleþníkĤ uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydlištČ fyzické osoby; c) pĜedmČt podnikání spoleþnosti.5 V obchodním zákoníku je možnost úþastnit se veĜejné obchodní spoleþnosti omezena § 76 odst. 2 (citováno výše, všeobecné podmínky provozování živnosti) a § 56 odst. 4 ObchZ (spoleþník s neomezeným ruþením za závazky spoleþnosti pouze v jedné obchodní spoleþnosti). Založení a vznik spoleþnosti je dle zákona þ. 90/2012 Sb. upraven pouze v nezbytném rozsahu s ohledem na obecné formulace v zákoníku obþanském. Obchodní korporace se zakládá sepsáním spoleþenské smlouvy (§ 8 odst. 1 ZOK), je zde povinná písemná forma s úĜednČ ovČĜenými podpisy, jinak je smlouva neplatná (§ 6 odst. 1 ZOK). Ke vzniku veĜejné obchodní spoleþnosti dochází následným zápisem spoleþnosti do obchodního rejstĜíku. NovČ je stanoveno, že návrh musí být podán do 6 mČsícĤ ode dne založení (§ 9 odst. 1 ZOK). Pokud tak povinné osoby neuþiní, platí, že zakladatelé od smlouvy odstoupili. Drobné odlišnosti nalezneme v povinných náležitostech spoleþenské smlouvy. NovČ je stanovena pouze firma spoleþnosti, nikoli firma a sídlo spoleþnosti. PĜedmČt podnikání spoleþnosti je v nové právní úpravČ aktualizován o správu vlastního majetku. Minimální obsahové náležitosti spoleþenské smlouvy stanovuje § 98 ZOK: a) firmu spoleþnosti; b) pĜedmČt podnikání spoleþnosti nebo údaj, že byla založena za úþelem správy vlastního majetku; c) urþení spoleþníkĤ uvedením jména nebo jmen a pĜíjmení, v pĜípadČ právnické osoby názvu (dále jen „jméno“) a bydlištČ nebo sídla.6 Výþet obsažený v citovaném ustanovení je tĜeba chápat pouze jako demonstrativní, kdy v praxi je obvyklé, že spoleþenská smlouva obsahuje Ĝadu dalších ustanovení upravujících vnitĜní organizaci spoleþnosti a postavení spoleþníkĤ. Podstatnou zmČnou v nové právní úpravČ je možnost zmČny spoleþenské smlouvy jen se souhlasem všech, nikoliv vČtšiny spoleþníkĤ (§ 99 odst. 1 ZOK). Toto pravidlo pĜedpokládá
5 6
Zákon þ. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 78 odst. 1 Zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech, § 98
14
stejné ruþení všech spoleþníkĤ. VšeobecnČ platí, že má-li být nČkomu uložena povinnost, nelze tak konat bez jeho souhlasu. Další zmČnou je § 95 odst. 3 ZOK, který upravuje podmínky úþasti ve veĜejné obchodní spoleþnosti. „ Spoleþníkem nemĤže být ten, na jehož majetek byl v posledních 3 letech prohlášen konkurs, nebo byl návrh na zahájení insolvenþního Ĝízení zamítnut pro nedostatek majetku, anebo byl konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostaþující; kdo tento zákaz poruší, se spoleþníkem nestane, i když spoleþnost vznikne.“7 Toto ustanovení nahrazuje § 56 odst. 4 a § 76 odst. 2 ObchZ.
1.3
Vkladová povinnost
Vkladové povinnosti se podrobnČji vČnuje všeobecné ustanovení obchodního zákoníku. U veĜejné obchodní spoleþnosti nastává výjimeþné postavení, neboĢ spoleþnost není povinna vytváĜet základní kapitál. Zákon nestanovuje ani povinnost spoleþníkĤ vložit do spoleþnosti nČjaký vklad. Jestliže se spoleþníci veĜejné obchodní spoleþnosti dohodnou ve spoleþenské smlouvČ na povinnosti vložit do spoleþnosti vklad, musí ve spoleþenské smlouvČ dohodnout výši vkladu a dobu splatnosti. Obchodní zákoník rozlišuje mezi vklady penČžitými a nepenČžitými. Pro nepenČžité vklady jsou stanoveny nČkteré podmínky, a to jak ve všeobecných ustanoveních (§ 59 odst. 2 – 8 ObchZ), tak v rámci zákonné úpravy jednotlivých forem obchodních spoleþností. Zákon vyluþuje z výþtu nepenČžitých vkladĤ vklady týkající se provedení práce nebo poskytnutí služeb, z þehož vyplývá, že pĜedmČtem vkladu nejsou fyzické nebo duševní dovednosti a znalosti spoleþníka. Dle zákona þ. 90/2012 Sb. „vkladem je penČžní vyjádĜení hodnoty pĜedmČtu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace.“8 Pojetí vkladu se v zásadČ nezmČnilo. Vkladem do obchodní korporace se rozumí penČžní vyjádĜení hodnoty vkladu, pĜiþemž pĜedmČtem vkladu je urþitá vČc, kterou se vkladatel zavazuje vložit do spoleþnosti za úþelem získání úþasti v ní. Zákon byl doplnČn o § 16 odst. 1 ZOK, že spoleþník nemĤže po dobu trvání spoleþnosti ani po jejím zániku požadovat vrácení splaceného vkladu.
7 8
Zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech, § 95 odst. 3 Zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech, § 15 odst. 1
15
Má-li spoleþník vkladovou povinnost, musí být splnČna dle právní úpravy, pĜíp. dle spoleþenské smlouvy ve stanovené lhĤtČ. PĜiþemž penČžité vklady se povinnČ budou nadále splácet pĜes bankovní úþet. Všeobecná právní úprava zahrnuje § 17 odst. 3 ZOK, která stanovuje, že nepenČžitým vkladem nesmí být práce nebo služby. Ovšem zvláštní úprava veĜejné obchodní spoleþnosti se nebrání tomu, aby v osobních spoleþnostech byla vkladová povinnost takto plnČna (§ 103 odst. 1 ZOK). Vklad do obchodní spoleþnosti tak mĤže být i splácen provedením práce þi poskytnutím služeb za pĜedpokladu, že tak výslovnČ povoluje spoleþenská smlouva a navíc s tím souhlasí všichni spoleþníci. Vzhledem k dispozitivní vkladové povinnosti spoleþníka se zavádí možnost kaduþního Ĝízení i u veĜejné obchodní spoleþnosti, avšak za pĜedpokladu, že tak výslovnČ urþí spoleþenská smlouva. Výjimkou je situace, jsou-li ve spoleþnosti pouze dva spoleþníci. „Zákon se vyhýbá konstatování, zda pohledávka je pĜedmČtem vkladu penČžitého þi nepenČžitého – aþkoliv doposud byla považována za pĜedmČt vkladu nepenČžitého, vývojem diskusí u Evropského soudu lze také dovozovat, že by se mohla spíše považovat za pĜedmČt penČžitého vkladu – vČcnČ jde ostatnČ v dĤsledku o peníze.“9
1.4
Orgány veĜejné obchodní spoleþnosti
Obchodní zákoník upravuje pouze jeden povinný orgán u veĜejné obchodní spoleþnosti, a to statutární orgán. Podle § 85 odst. 1 ObchZ jsou ze zákona všichni spoleþníci statutárním orgánem, pokud spoleþenská smlouva nestanoví jinak. V obchodním zákoníku, obdobnČ jako v zákonČ o obchodních korporacích, je upravena podmínka splnČní þlenství obchodní korporace. Obchodní vedení spoleþnosti je tĜeba odlišit od jednání jménem spoleþnosti. Jednání jménem spoleþnosti pĜísluší pouze statutárnímu orgánu a je realizováno ve vztahu ke tĜetím osobám. Obchodní vedení smČĜuje dovnitĜ spoleþnosti, jde o Ĝízení spoleþnosti vþetnČ rozhodování o podnikatelských zámČrech. Toto rozdílné vnímání bylo v nové právní úpravČ sjednoceno do statutárního orgánu. Jiné než statutární orgány veĜejná obchodní spoleþnost povinnČ nevytváĜí. PonČvadž se jedná o osobní spoleþnost, spoleþníci se osobnČ podílejí na þinnosti spoleþnosti a na jejím Ĝízení. Má-li spoleþnost více spoleþníkĤ v postavení statutárních orgánĤ, lze rovnČž stanovit, že
9
HAVEL, B. A KOL. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou dĤvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-923-9, s. 38
16
v nČkterých vČcech jednají samostatnČ, zatímco v jiných spoleþnČ. V pĜípadČ, že spoleþníci (resp. spoleþenská smlouva) povČĜí vedením spoleþnosti pouze jednoho nebo více spoleþníkĤ, obchodní vedení se pĜi výkonu Ĝídí rozhodnutím vČtšiny spoleþníkĤ. Dle nové zákonné úpravy „nejvyšším orgánem v osobní spoleþnosti jsou všichni její spoleþníci.“10 Zvláštní ustanovení uvádí tuto doplĖující informaci: „Statutárním orgánem osobní spoleþnosti jsou všichni spoleþníci, kteĜí splĖují požadavky stanovené v § 46.“11 Zákon není jediný právní pĜedpis, který upravuje práva a povinnosti statutárního orgánu obchodní korporace. ObdobnČ nČkteré povinnosti formuluje napĜ. insolvenþní zákon nebo zákon o živnostenském podnikání. Povinnost statutárních orgánĤ oprávnČných jednat za spoleþnost s péþí Ĝádného hospodáĜe je zachována, upravena je v obþanském zákoníku. Jakákoliv ujednání omezující odpovČdnost za škodu zpĤsobenou pĜi výkonu funkce statutárního þi obdobného orgánu jsou absolutnČ neplatná. NovČ se zavádí pravidlo podnikatelského úsudku, které dává možnost jednajícímu orgánu, aby prokázal, že v rámci rozhodování jednal dle obvyklých pravidel v zájmu spoleþnosti, a tedy nenese povinnost k úhradČ pĜípadné újmy (§ 52 odst. 1 ZOK). Dále se zavádí pravidlo o stĜetu zájmu – v návaznosti na odlišení toho, kdo jedná, a majetku, který je spravován. Pravidlo je doplnČno informaþní povinností budoucího þlena orgánu obchodní korporace ve vztahu k jeho insolvenþní minulosti. Zákon však nezavádí výslovnou pĜekážku ve výkonu funkce. Toto pravidlo umožĖuje nejvyššímu orgánu korporace uþinit preventivní zákrok na základČ informaþní povinnosti. Právo kontroly spoleþníkĤ, vþetnČ práva nahlížet do dokladĤ spoleþnosti, je zachováno, i pro spoleþníkovy zástupce, které zákon výslovnČ neuvádí. Pro zjednodušení pravidel správy obchodních korporací bylo upuštČno od rozdČlení obchodního vedení a statutárního orgánu. NovČ se tedy tyto orgány spojují do statutárního orgánu, kterým je vždy spoleþník, pokud spoleþenská smlouva nestanoví jinak.
10 11
Zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech, § 44 odst. 1 Zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech, § 106
17
1.5
Zrušení a zánik veĜejné obchodní spoleþnosti
StejnČ jako vznik obchodní spoleþnosti má i její zánik dvČ etapy. V první etapČ se spoleþnost zruší nČkterým ze zpĤsobĤ stanovených v obchodním zákoníku v rámci obecné právní úpravy obchodních spoleþností. Ve druhé etapČ zaniká ke dni zápisu jejího výmazu do obchodního rejstĜíku (§ 68 odst. 1 ObchZ). Až do dne výmazu trvá obchodní spoleþnost jako právnická osoba a mĤže tedy vlastními úkony nabývat práv a povinností. VeĜejná obchodní spoleþnost mĤže být zrušena nČkterým ze zpĤsobĤ, který je upraven v § 68 odst. 3 ObchZ, pĜíp. § 88 odst. 1 ObchZ a § 90 odst. 1 ObchZ. Ve všech pĜípadech vypoþtených v § 88 odst. 1 ObchZ je zrušení spoleþnosti zákonným dĤsledkem, který nemĤže být vylouþen ani odchylnou úpravou spoleþenské smlouvy. Jestliže je veĜejná obchodní spoleþnost zrušena na základČ aplikace obecného § 68 odst. 3 ObchZ, nebo je zrušena soudem na základČ návrhu nČkterého ze spoleþníkĤ (§ 90 odst. 1 ObchZ), vstupuje spoleþnost do likvidace dnem, k nČmuž byla zrušena. Pokud je však obchodní spoleþnost zrušena z nČkterého dĤvodu vymezených v § 88 odst. 1 ObchZ, vstupuje spoleþnost do likvidace až po uplynutí lhĤty, v níž se zbylí spoleþníci mohou rozhodovat o dalším trvání spoleþnosti, resp. až uplynutím lhĤty tĜí mČsícĤ od zrušení spoleþnosti. ZmínČná právní úprava je obsažená v § 88 odst. 2 ObchZ a zmírĖuje pro nČkteré pĜípady zrušení spoleþnosti. Pokud je veĜejná obchodní spoleþnost tvoĜena pouze dvČma spoleþníky, z nichž jeden podal Ĝádnou výpovČć spoleþenské smlouvy, nemĤže docházet k dalším zmČnám spoleþenské smlouvy, resp. do spoleþnosti nemĤže být pĜijímán další spoleþník, ani nemohou být provádČny jiné zmČny spoleþenské smlouvy, dochází ke zrušení spoleþnosti. Dle nové právní úpravy mĤže být veĜejná obchodní spoleþnost zrušena nČkterým ze zpĤsobĤ, který je obecnČ upraven § 93 ZOK nebo § 113 odst. 1 ZOK, pĜíp. § 115 odst. 1 ZOK. Dále se zavádí pro vyšší potĜebu kontroly likvidátora, že listiny a údaje, které likvidátor povinnČ na konci likvidace vyhotovuje, budou pĜedloženy nejvyššímu orgánu obchodní korporace. Jestliže je spoleþnost zrušena na základČ aplikace § 113 odst. 1, s výjimkou dĤvodĤ uvedených v písmenech b) a h), mohou se ostatní spoleþníci dohodnout až do okamžiku pĜedložení koneþné zprávy o prĤbČhu likvidace, že spoleþnost nadále trvá i bez spoleþníka, jehož se dĤvod zrušení týká. Musí být ale zmČnČna spoleþenská smlouva.
18
1.6
Shrnutí zmČn právní úpravy u veĜejné obchodní spoleþnosti
V kapitole 1 jsou zachyceny a popsány nČkteré z odlišností mezi zákonem o obchodních korporacích a obchodním zákoníkem u veĜejné obchodní spoleþnosti. V této podkapitole budou shrnuty shora rozebrané zmČny a dále bude upozornČno na další zmČny, které nová právní úprava pĜináší. PrĤvodním jevem rekodifikace práva v ýR je zavádČní nových právních pojmĤ, které oznaþují dosud známé a zavedené názvosloví. Ani v pĜípadČ zákona o obchodních spoleþnostech a družstvech tomu není jinak. Obchodní korporací se rozumí obchodní spoleþnosti a družstva. Zákon dČlí obchodní spoleþnosti na osobní a kapitálové spoleþnosti, pĜiþemž osobní spoleþnosti jsou veĜejná obchodní spoleþnost a komanditní spoleþnost. Kapitálové spoleþnosti zahrnují spoleþnost s ruþením omezeným a akciovou spoleþnost. Aby byl výþet úplný, je tĜeba uvést, že za obchodní spoleþnost jsou považovány také evropská spoleþnost a evropské hospodáĜské zájmové sdružení. Zákon o obchodních korporacích neobsahuje komplexní právní úpravu obchodních spoleþností. NČkteré instituty jsou obsaženy v novém obþanském zákoníku (napĜ. obecná likvidace spoleþnosti nebo obecná úprava právnických osob), pĜitom se uplatĖují také ve vztahu k obchodním spoleþnostem. V pĜípadČ veĜejné obchodní spoleþnosti je zákon benevolentnČjší a umožĖuje velkou variabilitu pĜi nastavení vnitĜního vedení spoleþnosti a jejího dalšího fungování. Jednou ze zmČn je možnost založit spoleþnost nejen za úþelem podnikání, jako tomu bylo doposud, ale také za úþelem správy vlastního majetku (§ 2 odst. 1 ZOK). V zákonČ o obchodních korporacích není výslovnČ stanoveno, že spoleþník ruþí celým svým majetkem, ale pouze spoleþnČ a nerozdílnČ. To, že ruþí celým svým majetkem, vyplývá z podstaty solidárního ruþení, jak ho vymezuje nový obþanský zákoník (§ 95 odst. 1 ZOK). Významná zmČna se týká zejména postavení spoleþníka veĜejné obchodní spoleþnosti, ten už nebude muset v pĜípadČ, že nebude statutárním orgánem, splĖovat všeobecné podmínky provozování živnosti ani nebude povinen jednat s péþí Ĝádného hospodáĜe. Tato povinnost se vztahuje pouze na statutární a jiné orgány obchodní spoleþnosti. Spoleþníci obchodních korporací podle souþasné právní úpravy musejí splĖovat požadavky § 76 odst. 2. a § 56 odst. 4 ObchZ, tj. fyzická nebo právnická osoba mĤže být spoleþníkem s neomezeným ruþením pouze v jedné spoleþnosti a musí splĖovat všechny podmínky provozování živnosti podle zvláštního právního pĜedpisu. Nová úprava nahradila stávající pĜedpisy obecným ustanovením (§ 46 ZOK) a zvláštními ustanoveními pro jednotlivé formy 19
obchodních korporací. Ve veĜejné obchodní spoleþnosti musí spoleþník splĖovat požadavky dle § 95 odst. 3 ZOK, tj. na majetek spoleþníka nebyl v posledních tĜech letech prohlášen konkurs, ani nebyl návrh na zahájení insolvenþního Ĝízení zamítnut pro nedostatek majetku, anebo nebyl zrušen konkurs proto, že jeho majetek je zcela nedostaþující. NovČ je upravena lhĤta pro podání návrhu na zápis spoleþnosti do obchodního rejstĜíku. Nová právní úprava tuto lhĤtu stanovila na 6 mČsícĤ (§ 9 odst. 1 ZOK). Není-li povinnými osobami podán návrh do této lhĤty ode dne založení, platí, že zakladatelé od smlouvy odstoupili. Dle stávajícího obchodního zákoníku je tato lhĤta 90 dnĤ (§ 62 odst. 1 ObchZ). Významnou úpravou je možnost zmČny spoleþenské smlouvy pouze se souhlasem všech spoleþníkĤ, nikoliv vČtšiny. Podstatou dané úpravy je pĜedpoklad stejného ruþení všech spoleþníkĤ, proto není dĤvod toto pravidlo narušovat (§ 99 odst. 1 ZOK). S ohledem na dispozitivní vkladové povinnosti spoleþníka se novČ zavádí u veĜejné obchodní spoleþnosti možnost kaduþního Ĝízení, avšak za pĜedpokladu, že je tak výslovnČ stanoveno ve spoleþenské smlouvČ (§ 102 ZOK). Podstatnou zmČnou oproti stávající úpravČ je pĜedmČt vkladu do osobní spoleþnosti, kde je umožnČno splácet vklad také provedením práce nebo poskytováním þi poskytnutím služby s tím, že ocenČní tČchto prací nebo zpĤsob ocenČní musí být uveden ve spoleþenské smlouvČ, a všichni spoleþníci s tím souhlasí (§ 103 odst. 1 ZOK). Další novinkou je možnost nahradit spoleþníkovi výdaje vynaložené pĜi zaĜizování záležitostí spoleþnosti, toto právo však musí spoleþník uplatnit do 3 mČsícĤ od okamžiku jejich vynaložení (§ 104 odst. 1). Rozhodným okamžikem pro uplatnČní tohoto práva þi pro poþátek výpoþtu úrokĤ z prodlení je okamžik skuteþného vynaložení nákladĤ. Zákon novČ zavádí pojem obvyklý úrok, pĜiþemž se nesjednává smluvní úrok, ale odkazuje se na bČžný bankovní úrok poskytovaný pĜi úvČrech. „Právo kontroly spoleþníkĤ, vþetnČ práva nahlížet do dokladĤ spoleþnosti, je zachováno. Zákon však výslovnČ neuvádí, že je možné zastoupení napĜ. advokátem nebo auditorem, jelikož toto plyne z obecné možnosti zastoupení podle obþanského práva.“12 (§ 107 ZOK) V návaznosti na jednotné chápání pravidel správy obchodních spoleþností se opouští rozdČlení obchodního vedení a statutárního orgánu (§ 81 a 85 ObchZ). Obé se tedy spojuje
12
HAVEL, B. A KOL. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou dĤvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-923-9, s. 72.
20
do rukou statutárního orgánu, kterým jsou vždy všichni spoleþníci, nebo se uplatĖuje dohoda ve spoleþenské smlouvČ, tzn., že statutárním orgánem jsou pouze nČkteĜí spoleþníci. Spoleþníci novČ musejí splĖovat požadavky obecného ustanovení § 46 ZOK. „Dispozitivní zákaz konkurence zĤstává zachován s tím, že jestliže spoleþníci o rozporu se zákazem konkurence v dobČ založení nebo pĜistoupení nového spoleþníka nebo v dobČ existence spoleþnosti vČdČli a nevyjádĜili nesouhlas, má se za to, že souhlas je dán. Toto Ĝešení napomĤže chodu spoleþnosti tehdy, pokud spoleþníkĤm nevadí, že dochází k porušování zákazu konkurence. Je tak akceptován princip, že se spoleþníci starají vČdomČ a peþlivČ o zájmy spoleþnosti a sami posoudí, co je a co není pro spoleþnost výhodné.“13 NaĜizující zákaz se jeví jako kontraproduktivní. Souþasný obchodní zákoník neobsahuje obecnou úpravu o dČdČní podílu ve spoleþnosti. DČdČní podílu se tak Ĝídí zvláštními ustanoveními u jednotlivých forem obchodních spoleþností, u veĜejné obchodní spoleþnosti § 91 ObchZ. Nový zákon o obchodních korporacích tuto problematiku Ĝeší odlišnČ. Ustanovení § 42 odst. 1 ZOK urþuje, že smrtí spoleþníka pĜechází jeho podíl na právního nástupce, ledaže spoleþenská smlouva pĜechod podílu omezí nebo zakáže. Zakázat nebo omezit však nelze pĜechod podílu v akciové spoleþnosti a bytovém družstvu. Ovšem ustanovení § 113 odst. 1 písm. c) ZOK stanovuje, že se veĜejná obchodní spoleþnost ruší smrtí spoleþníka, ledaže spoleþenská smlouva pĜipouští dČdČní podílu. Nacházíme zde tedy zjevný logický rozpor – podle § 42 odst. 1 ZOK se podíl automaticky dČdí; § 113 odst. 1 písm. c) ZOK však stanoví, že spoleþenská smlouva musí dČdČní pĜipustit. V zásadČ lze dospČt ke dvČma možným Ĝešením nastalého konfliktu: Ustanovení § 113 odst. 1 písm. c) ZOK se na veĜejnou obchodní spoleþnost nepoužije. Podíl se tedy nedČdí, leda by spoleþenská smlouva výslovnČ stanovila jinak. Pokud spoleþenská smlouva neobsahuje ohlednČ dČdČní podílu niþeho, uplatní se § 42 odst. 1 ZOK a má se za to, že spoleþenská smlouva vlastnČ dČdČní pĜipouští (neomezuje jej, ani jej nevyluþuje). Podíl se tedy dČdí.14
13
HAVEL, B. A KOL. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou dĤvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-923-9, s. 73 14 VRAJÍK, Michal. 91677. DvČ poznámky k dČdČní podílu ve veĜejné obchodní spoleþnosti: Spoleþnost se ruší, pokud spoleþenská smlouva neobsahuje nČco, co obsahovat nemusí. In: epravo.cz [online]. Praha: © epravo.cz, a.s., 2013, 21. 6. 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/dve-poznamky-k-dedenipodilu-ve-verejne-obchodni-spolecnosti-91677.html
21
Bez novelizace þi výkladové judikatury bude odpovČć na tuto otázku po urþitou dobu nejasná. Dalším problematickým ustanovením je § 117 odst. 1, podle nČjž je dČdic podílu, který se nechce stát spoleþníkem, oprávnČn svou úþast ve spoleþnosti vypovČdČt, a to ve lhĤtČ 3 mČsícĤ ode dne, kdy se stal dČdicem. Jedná se o prekluzivní lhĤtu, neboĢ k pozdČji podané výpovČdi se nepĜihlíží. Souþasná právní úprava váže poþátek bČhu tĜímČsíþní lhĤty na „právní moc rozhodnutí soudu o dČdictví“. Podle nové právní úpravy ale tĜímČsíþní lhĤta bČží ode dne, kdy se dČdic „stal dČdicem“, což podle ustanovení nového obþanského zákoníku þ. 89/2012 Sb., § 1479 je vykládáno tak, že dČdické právo vzniká smrtí zĤstavitele. V praxi to tedy mĤže znamenat, že prekluzivní tĜímČsíþní lhĤta uplyne dĜíve, než se dČdic vĤbec dozví o tom, že se stal dČdicem. V obdobnČ nepĜíznivé situaci se octnou i komanditní spoleþnosti pĜi smrti komplementáĜe, a to díky ustanovení § 119 a § 127 odst. 1 písm. d).15
15
VRAJÍK, Michal. 91677. DvČ poznámky k dČdČní podílu ve veĜejné obchodní spoleþnosti: Spoleþnost se ruší, pokud spoleþenská smlouva neobsahuje nČco, co obsahovat nemusí. In: epravo.cz [online]. Praha: © epravo.cz, a.s., 2013, 21. 6. 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/dve-poznamky-k-dedenipodilu-ve-verejne-obchodni-spolecnosti-91677.html
22
2 KOMANDITNÍ SPOLEýNOST 2.1
Obecná charakteristika
Komanditní spoleþnost je upravena v þásti druhé, dílu tĜetího obchodního zákoníku v § 93 – 104. ObdobnČ jako veĜejná obchodní spoleþnost, je i komanditní spoleþnost právnickou osobou a lze ji založit pouze spoleþenskou smlouvou a jen za úþelem podnikání (§ 56 odst. 1 ObchZ). Z ustanovení § 93 odst. 1 ObchZ vyplývá, že každá komanditní spoleþnost musí mít nejménČ dva spoleþníky a tito dva spoleþníci musí být v jiném postavení. Jeden v postavení komplementáĜe a druhý v postavení komanditisty. Horní hranice poþtu spoleþníkĤ v obou formách postavení není obchodním zákoníkem stanovena. Komanditista a komplementáĜ nemĤže být v jedné komanditní spoleþnosti jedna a táž osoba. Komanditní spoleþnost je Ĝazena mezi osobní obchodní spoleþnosti a mĤžeme ji v obecné rovinČ oznaþit za spoleþnost veĜejnČ obchodní s prvky spoleþnosti s ruþením omezeným. Dokladem uvedeného tvrzení obecnČ charakterizující komanditní spoleþnost je § 93 odst. 4 ObchZ, dle nČhož není-li speciální úpravy, použijí se na komanditní spoleþnost pĜimČĜenČ ustanovení o veĜejné obchodní spoleþnosti a na právní postavení komanditistĤ ustanovení o spoleþnosti s ruþením omezeným. Výhodou takového seskupení je možnost definovat odlišné právní postavení dvou skupin spoleþníkĤ – komplementáĜĤ a komanditistĤ. PĜiþemž komplementáĜi jsou spoleþníci, kteĜí se obvykle podílejí na výkonu podnikání komanditní spoleþnosti. Zatímco komanditisté jsou spoleþníci, kteĜí mají povinnost vložit do spoleþnosti urþitý vklad, ale obvykle se nepodílejí na Ĝízení spoleþnosti, ani na podnikatelské aktivitČ spoleþnosti. Jejich pĜínos pro komanditní spoleþnost spoþívá ve vytvoĜení ekonomických a materiálnČ technických podmínek pro podnikatelské aktivity obchodní spoleþnosti. KomplementáĜi a komanditisté ruþí za závazky spoleþnosti solidárnČ. Ruþení komanditistĤ je omezeno tím, jaká výše splacení jejich vkladu je zapsána do obchodního rejstĜíku. Komanditista tedy ruþí za závazky spoleþnosti jen do okamžiku, kdy je do obchodního rejstĜíku zapsáno, že splatil celý svĤj vklad. KomplementáĜi ruþí za závazky spoleþnosti celým svým majetkem. V pĜípadČ, že firma spoleþnosti obsahuje jméno komanditisty, ruþí tento komanditista za závazky spoleþnosti stejnČ jako komplementáĜ, tedy celým svým majetkem (§ 95 ObchZ). V zákonu o obchodních korporacích je komanditní spoleþnost upravena v þásti první, tĜetí hlavČ § 118 – 131. Komanditní spoleþnost je právnická osoba a je Ĝazena k osobním
23
spoleþnostem, ve které alespoĖ jeden ze spoleþníkĤ ruþí za dluhy spoleþnosti neomezenČ celým svým majetkem (komplementáĜ) a alespoĖ jeden ze spoleþníkĤ ruþí omezenČ do výše své komanditní sumy (komanditista). Z výše jmenovaného vyplývá, že komanditní spoleþnost, obdobnČ jako v souþasné právní úpravČ, musí mít nejménČ dva spoleþníky, pĜiþemž spoleþníci musí být v jiném postavení. Po celou dobu trvání spoleþnosti nesmí poþet spoleþníkĤ klesnout pod dva. NovČ komanditní spoleþnost analogicky jako veĜejná obchodní spoleþnost mĤže být založena za úþelem podnikání nebo za úþelem správy vlastního majetku. Podstatou ruþení se postavení komanditisty zásadnČ neliší od stávající úpravy, rozdíl je v definicích. Výše ruþení se tak novČ nebude odvíjet jen od výše splaceného vkladu, ale od výše komanditní sumy, tedy þástky v penČzích, kterou komanditista deklaroval a která bude zapsána do obchodního rejstĜíku a bude nezávislá na výši vkladu. PĜiþemž lze Ĝíci, že komanditní suma je konkrétní þástka, která se stane zjevnou tĜetím osobám prostĜednictvím obchodního rejstĜíku a do které konkrétní komanditista ruþí za dluhy spoleþnosti. KomplementáĜ ruþí za závazky spoleþnosti neomezenČ. Pokud je jméno komanditisty uvedeno ve firmČ, ruþí za dluhy spoleþnosti jako komplementáĜ, tj. neomezenČ, celým svým majetkem (§ 118 odst. 2 ZOK). Uvedená zmČna rozsahu ruþení komanditisty nemá vliv na jeho právní postavení ve spoleþnosti. V nové právní úpravČ § 119 ZOK je vylouþena obecná aplikace ustanovení o spoleþnosti s ruþením omezeným na právní postavení komanditisty. Namísto toho je upraveno, že neplyneli z ustanovení hlavy druhé tohoto zákona nČco jiného, užijí se na komanditní spoleþnost pĜimČĜenČ ustanovení o veĜejné obchodní spoleþnosti. Taxativní výþet možných dodatkĤ, které lze použít k oznaþení právní formy komanditní spoleþnosti, ve stávající i v nové právní úpravČ, je povoleno v podobách „komanditní spoleþnost“, pĜíp. zkratkou „kom. spol.“ nebo „k. s.“. VýbČr mezi jednotlivými dodatky je vČcí rozhodnutí zakladatelĤ spoleþnosti. Jakmile je však firma zapsána do obchodního rejstĜíku, musí spoleþnost používat vybranou formu dodatku v té podobČ, ve které je zapsána do obchodního rejstĜíku, aniž by mohla jednotlivé dodatky zamČĖovat.
2.2
Založení a vznik komanditní spoleþnosti
Obchodní zákoník rozdČluje vznik obchodní spoleþnosti do dvou etap. V první etapČ dochází k založení obchodní korporace, ve druhé etapČ k jejímu vzniku jako právnické osoby, resp. jejího zápisu do obchodního rejstĜíku. V období mezi svým založením a vznikem obchodní spoleþnost nemá právní subjektivitu a nemĤže tedy nabývat práv a povinností. Komanditní spoleþnost se zakládá spoleþenskou smlouvou, která musí mít písemnou formu s úĜednČ 24
ovČĜenými podpisy. U spoleþenské smlouvy komanditní spoleþnosti není vyžadována forma notáĜského zápisu, dostaþující podmínkou je úĜednČ ovČĜená pravost podpisĤ všech zakladatelĤ (§ 63 ObchZ). Povinné obsahové náležitosti spoleþenské smlouvy jsou stanoveny § 94 ObchZ, stejnČ jako u veĜejné obchodní spoleþnosti platí, že zákonný výþet obsažený ve zmiĖovaném ustanovení je tĜeba chápat jako minimální požadavek, který pĜedpokládá podstatné rozšíĜení obsahu spoleþenské smlouvy v konkrétních praktických aplikacích. Pokud bude nČkterá ze zákonem pĜedepsaných obligatorních náležitostí ve smlouvČ chybČt, bude smlouva neplatná. Další pĜípadné náležitosti spoleþenské smlouvy urþují ve vzájemné dohodČ budoucí spoleþníci. Komanditní spoleþnost vzniká zápisem do obchodního rejstĜíku. Návrh na zápis do obchodního rejstĜíku musí být podán do 90 dnĤ od založení spoleþnosti (§ 62 odst. 1 a § 96 ObchZ) a musí být podepsán všemi spoleþníky, tj. komplementáĜi i komanditisty. V zákonČ o obchodních korporacích je založení a vznik obchodní spoleþnosti stanoven pouze v nezbytné míĜe, a to s ohledem na obecné formulace založení právnické osoby v novém obþanském zákoníku. StejnČ jako u stávající právní úpravy je zachováno povinné sepsání spoleþenské smlouvy (§ 8 odst. 1 ZOK), která je závazná pouze v písemné formČ s úĜednČ ovČĜenými podpisy (§ 6 odst. 1 ZOK). Obchodní korporace vzniká dnem zápisu spoleþnosti do obchodního rejstĜíku. I zde je platné všeobecné ustanovení § 9 odst. 1 ZOK, že návrh na zápis spoleþnosti do obchodního rejstĜíku musí být podán do 6 mČsícĤ ode dne jejího založení. Povinný obsah spoleþenské smlouvy je stanoven § 98, §124 a § 129 odst. 1 ZOK. Obligatorní náležitostí spoleþenské smlouvy u komanditní spoleþnosti je jasné vymezení komanditní sumy, je-li urþena. Drobná odlišnost oproti stávající právní úpravČ je v rozšíĜení pĜedmČtu podnikání o podnikání za úþelem správy vlastního majetku. V praxi je obvyklé využití Ĝady dalších ustanovení upravující vnitĜní organizaci spoleþnosti. DĤležitou zmČnou je možnost zmČny spoleþenské smlouvy jen se souhlasem všech, nikoliv vČtšiny spoleþníkĤ (§ 99 odst. 1 ZOK). Dle stávající právní úpravy je možná zmČna spoleþenské smlouvy se souhlasem vČtšiny komplementáĜĤ spolu se souhlasem vČtšiny komanditistĤ, pokud je tak stanoveno ve spoleþenské smlouvČ (§ 97 odst. 4 ObchZ).
25
2.3
Vkladová povinnost
Podle § 97a ObchZ mají komanditisté vkladovou povinnost. KomplementáĜi vkladovou povinnost ze zákona nemají, mohou se však ke vkladu do spoleþnosti zavázat ve spoleþenské smlouvČ. Stane-li se tak, lze na postavení komplementáĜĤ pĜimČĜenČ vztáhnout § 80 ObchZ
(splácení vkladĤ). Ustanovení § 97a ObchZ výslovnČ urþuje, že komanditista je povinen splatit vklad ve výši a ve lhĤtČ urþené spoleþenskou smlouvou, bez zbyteþného odkladu po vzniku spoleþnosti, pĜ. po vzniku své úþasti ve spoleþnosti. Zákon stanovuje minimální þástku vkladu na 5 000 Kþ. Z výše uvedeného vyplývá, že komanditní spoleþnost povinnČ vytváĜí základní kapitál. Z pĜimČĜeného použití právní úpravy postavení spoleþníkĤ spoleþnosti s ruþením omezeným pro komanditisty vyplývá, že každý komanditista mĤže mít pouze jeden vklad do základního kapitálu a jeden podíl ve spoleþnosti. Zvýší-li komanditista svĤj vklad, zvČtší se jeho podíl, jen za podmínek nezvýší-li ve stejném pomČru vklady ostatní komanditisté (§ 109 odst. 2 ObchZ). Zákon neukládá komanditistĤm povinnost splatit þást vkladu (penČžitého i nepenČžitého) pĜed zápisem spoleþnosti do obchodního rejstĜíku. Má-li komanditista poskytnout nepenČžitý vklad, musí být ve spoleþenské smlouvČ uveden pĜedmČt nepenČžitého vkladu a þástka, která se zapoþítává na vklad spoleþníka. Dle nové právní úpravy vkladová povinnost zĤstává zachována, avšak není stanovena nejnižší þástka, jak je tomu dnes. Komanditista splní vklad zpĤsobem a ve výši urþeným ve spoleþenské smlouvČ. KomplementáĜi nemají vkladovou povinnost stanovenu zákonem. Vkladová povinnost komanditistĤ je upravena v § 121 ZOK. Výše vkladu je dispozitivní, s odĤvodnČním, že ochrana vČĜitelĤ komanditní spoleþnosti je zajištČna komanditní sumou, která je zapsána v obchodním rejstĜíku. Komanditní suma je konkrétní þástka, jejíž výši komanditista deklaroval, je nezávislá na výši vkladu a prostĜednictvím obchodního rejstĜíku je zjevná tĜetím osobám. Do výše komanditní sumy ruþí komanditista za dluhy spoleþnosti. U vkladové povinnosti se dále plnČ použije obecné ustanovení o vkladu § 15 – 17 ZOK. V § 121 odst. 2 ZOK se ruší ustanovení § 103 ZOK, ledaže by spoleþenská smlouva tuto záležitost urþila jinak. Což znamená, že komanditistovi není dovoleno splnit svou vkladovou povinnost provedením nebo provádČním práce nebo poskytnutím nebo poskytováním služby, pokud spoleþenská smlouva toto neupraví jinak. Vkladová povinnost se vztahuje k vnitĜnímu chodu spoleþnosti, komanditní suma souvisí se vztahem spoleþnosti ke tĜetím osobám. Souvislost mezi komanditní sumou a výši vkladu, resp.
26
splácením vkladu je více analyzována ve shrnutí druhé kapitoly, kde je detailnČji charakterizována komanditní suma. Zákon byl doplnČn o § 16 odst. 1 ZOK – spoleþník nemĤže po dobu trvání spoleþnosti, ani po jejím zániku, požadovat vrácení splaceného vkladu. „Podíly komanditistĤ se urþují podle pomČru jejich vkladu.“16 V této záležitosti není rozdílu mezi stávající a novou právní úpravou. Výše vkladu urþuje podíl ve spoleþnosti.
2.4
Orgány komanditní spoleþnosti
V pĜípadČ komanditní spoleþnosti obchodní zákoník stanovuje pouze jeden obligatorní orgán této spoleþnosti, a to orgán statutární. Dle §101 odst. 1 ObchZ jsou statutárním orgánem spoleþnosti všichni komplementáĜi, nestanoví-li spoleþenská smlouva jinak, kteĜí mohou jednat jménem spoleþnosti každý samostatnČ. Z tohoto ustanovení vyplývá, že komanditista nemĤže být statutárním orgánem komanditní spoleþnosti a nemĤže tedy jednat jménem spoleþnosti. VýjimeþnČ tak mĤže konat pouze v pĜípadČ, kdy k tomu byl oprávnČn jako zmocnČnec. Dle ustanovení § 97 odst. 1 ObchZ mají oprávnČní k obchodnímu vedení spoleþnosti pouze komplementáĜi. Respektive, není-li ve spoleþenské smlouvČ dohodnuto nČco jiného, k obchodnímu vedení spoleþnosti jsou oprávnČni všichni komplementáĜi ve stejném rozsahu. O
ostatních
záležitostech
spoleþnosti
rozhodují
všichni
spoleþníci,
komanditisté
i komplementáĜi. Je pĜitom potĜeba rozlišovat tĜi druhy možných rozhodnutí. Rozhodování v rámci obchodního vedení spoleþnosti se Ĝídí § 97 odst. 1 ObchZ (k vedení spoleþnosti jsou oprávnČni pouze komplementáĜi). Rozhodování o zmČnČ spoleþenské smlouvy je upraveno v § 97 odst. 4 ObchZ (ke zmČnČ spoleþenské smlouvy je zapotĜebí souhlasu všech spoleþníkĤ, není-li ve spoleþenské smlouvČ upraveno jinak). A koneþnČ rozhodování o ostatních záležitostech spoleþnosti se Ĝídí pravidly obsaženými v § 97 odst. 2 ObchZ (kdy rozhoduje vČtšina hlasĤ, pokud není ve spoleþenské smlouvČ stanoveno jinak). Podmínky splnČní þlenství obchodní korporace jsou shrnuty pro komplementáĜe v § 93 odst. 2 a 3 ObchZ a ve všeobecných ustanoveních o obchodních spoleþnostech § 56 odst. 4 ObchZ. Na právní postavení komanditistĤ se použijí pĜimČĜenČ, dle § 93 odst. 4 ObchZ, ustanovení o spoleþnosti s ruþením omezeným. Dle Štenglové lze z ObchZ použít § 106 odst. 2 od tĜetí vČty, § 108 odst. 2, § 109 odst. 2 a 3, § 113 odst. 1 první þást vČty druhé a vČtu tĜetí
16
Zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech, §120 odst. 1
27
a odst. 2, § 114 odst. 3, § 115 (viz ale též § 97a), § 116 odst. 1 a odst. 2 vČtu tĜetí, þtvrtou a šestou, § 117 a § 149a (viz též komentáĜ k § 102).17 Dle zákona o obchodních korporacích statutárním orgánem jsou i nadále pouze komplementáĜi, kteĜí splĖují požadavky obecného ustanovení v § 46 ZOK. Spoleþenská smlouva mĤže urþit, že statutárním orgánem obchodní spoleþnosti jsou všichni komplementáĜi, kteĜí splĖují požadavky v § 46 ZOK, nebo pouze nČkteĜí z komplementáĜĤ (§ 125 odst. 1 ZOK). Rozhodování ve vČcech, které nepĜísluší statutárnímu orgánu, rozhodují všichni spoleþníci (komanditisté i komplementáĜi), není-li upraveno ve spoleþenské smlouvČ jinak. KomplementáĜi a komanditisté hlasují zvlášĢ (§ 125 odst. 2 ZOK). Povinností statutárních a jiných orgánĤ oprávnČných jednat za spoleþnost s péþí Ĝádného hospodáĜe je zachována. NovČ zavedené pravidlo podnikatelského úsudku umožĖuje, aby þinný orgán prokázal, že rozhoduje náležitČ, informovanČ a v zájmu spoleþnosti, nemĤže tedy nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikání nastat. Právní pĜedpisy v zákonČ o obchodních korporacích týkající se práv a povinností statutárního orgánu obchodní spoleþnosti, nejsou komplexní. Další závazné formulace nalezneme v insolvenþním zákonČ nebo v zákonČ o živnostenském podnikání. ObdobnČ jako u veĜejné obchodní spoleþnosti platí, že jakákoliv ujednání omezující odpovČdnost za škodu zpĤsobenou pĜi výkonu funkce statutárního þi podobného orgánu jsou neplatná.
2.5
Zrušení a zánik komanditní spoleþnosti
Dle souþasné právní úpravy komanditní spoleþnost zaniká ke dni zápisu výmazu z obchodního rejstĜíku, tj. ke dni urþenému v návrhu na povolení zápisu. Návrh na povolení výmazu spoleþnosti do obchodního rejstĜíku podává její likvidátor. Existence dvojího druhu spoleþníkĤ v komanditní spoleþnosti se bezprostĜednČ projevuje i ve zvláštní úpravČ zrušení a zániku spoleþnosti. § 102 ObchZ navazuje na ustanovení § 88, které upravuje nČkteré dĤvody zrušení veĜejné obchodní spoleþnosti. Jednostranné ukonþení úþasti ve spoleþnosti jednostranným úkonem komanditisty je zakázáno. DĤsledná aplikace § 88 ObchZ je ve vztahu na komanditisty nepĜimČĜenČ tvrdá. Pochybnosti vznikaly, pokud jde o vliv ukonþení úþasti komanditisty ve spoleþnosti na trvání spoleþnosti. Protože komanditista není
17
ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník: KomentáĜ. 10., podstatnČ rozšíĜené vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-346-9. s. 326
28
zavázán k osobní úþasti na spoleþnosti, ani se jej nedotýká neomezené osobní ruþení, nemají tyto osobní prvky úþasti, pokud nastanou u komanditisty, vliv na trvání spoleþnosti. Tuto situaci Ĝeší § 102 ObchZ. Na komplementáĜe se aplikují dĤvody zrušení uvedené v § 88 ObchZ v plném rozsahu. Ustanovení § 104 odst. 1 ObchZ upravuje nárok všech spoleþníkĤ, kteĜí pĜevzali ve spoleþenské smlouvČ povinnost vložit do spoleþnosti vklad a splatit jej, na vrácení þástky ve výši vkladu. Je zde preferováno právo komanditistĤ na vyplacení þástky, jestliže komanditní spoleþnost nemá dostateþný majetek na její vyplacení všem spoleþníkĤm. Komanditisté, kteĜí jsou ze zákona zbaveni obchodního vedení spoleþnosti, mají totiž jen malou možnost ovlivnit hospodaĜení spoleþnosti, a tedy i výši jejího majetku. Dle nové právní úpravy zrušení a zánik spoleþníka, popĜ. spoleþnosti je Ĝešen ve zvláštní úpravČ (§ 127 a § 128 ZOK), dále se uplatĖuje obecná úprava (§ 93 ZOK) a úprava veĜejné obchodní spoleþnosti (§ 113 – 115 ZOK). ObdobnČ jako v obchodním zákoníku se i v zákonu o obchodních korporacích projevuje existence dvojího druhu spoleþníkĤ. Právní úprava § 127 odst. 1 a 2 ZOK se vztahuje k právnímu postavení komanditisty, kde v odst. 1 jsou upraveny dĤvody, které zpĤsobují zánik úþasti komanditisty ve spoleþnosti, nikoliv však zánik spoleþnosti. K právnímu postavení komplementáĜe se vztahuje § 127 odst. 3 a zvláštní ustanovení o veĜejné obchodní spoleþnosti (§ 113 – 115 ZOK). NovČ se zavádí ustanovení § 16 ZOK, kdy spoleþník nemá právo na vrácení pĜedmČtu vkladu.
2.6
Shrnutí zmČn právní úpravy u komanditní spoleþnosti
V této þásti práce jsou zrekapitulovány odlišnosti, které vyvstaly z komparace obchodního zákoníku a zákona o obchodních korporacích, a které autor uvedl v pĜedešlých podkapitolách. Navíc jsou zde uvedeny i zmČny þi novinky, které nejsou výše popsané, ale autorovi jsou známy. StejnČ jako v pĜípadČ veĜejné obchodní spoleþnosti, i v tomto pĜípadČ zákon novČ oznaþuje komanditní spoleþnost jako osobní spoleþnost s možností založení za úþelem podnikání a za úþelem správy vlastního majetku. Významná zmČna se týká postavení spoleþníka, resp. komplementáĜe v komanditní spoleþnosti, který nebude muset, v pĜípadČ, že nebude statutární orgán, splĖovat všeobecné podmínky provozování živnosti a nebude povinen jednat s péþí Ĝádného hospodáĜe.
29
Za nejvýznamnČjší novou právní úpravu u komanditní spoleþnosti mĤžeme považovat zavedení termínu komanditní suma (§ 129 – 131 ZOK), kterou lze popsat jako þástku, do jejíž výše ruþí komanditisté za dluhy spoleþnosti. Tato suma musí být urþena spoleþenskou smlouvou, musí být zapsána v obchodním rejstĜíku a nemĤže být nižší, než kolik þiní vklad komanditisty. Dále zákon o obchodních korporacích urþuje, že komanditní suma se snižuje v rozsahu, ve kterém komanditista splnil svoji vkladovou povinnost. Vkladová povinnost je povinnost vztahující se k vnitĜnímu chodu spoleþnosti, komanditní suma souvisí se vztahem spoleþnosti ke tĜetím osobám. Výše ruþení komanditisty se tak novČ neodvíjí jen od nesplaceného vkladu, ale alternativnČ od výše komanditní sumy. Komanditní suma je konkrétní þástka, která se stane zjevnou pro tĜetí osobu prostĜednictvím obchodního rejstĜíku a do jejíž výše konkrétní komanditista ruþí za dluhy spoleþnosti. Je stanoveno, že komanditní suma, resp. ruþení, se zmenšuje o þástku, kterou komanditista splatil svĤj vklad, pĜitom komanditní suma musí být urþena minimálnČ ve výši vkladu (§ 129 odst. 1 ZOK). ObecnČ to znamená, že pokud komanditista plnČ splatil svĤj vklad, který je roven komanditní sumČ, jeho ruþení za dluhy spoleþnosti zaniká. Je-li však komanditní suma vyšší než vklad, ruþí i po splacení vkladu komanditista ve výši rozdílu mezi komanditní sumou a vkladem. To vše vede k vyšší ochranČ vČĜitelĤ. Podle nové právní normy komanditista ruþí za dluhy komanditní spoleþnost omezenČ, do výše komanditní sumy, komplementáĜ ruþí za závazky spoleþnosti neomezenČ celým svým majetkem. NovČ se mČní dosavadní formulace pramenĤ úpravy komanditisty, napĜíštČ je vylouþena obecná aplikace ustanovení o spoleþnosti s ruþením omezeným na právní postavení komanditisty, namísto toho je stanoveno, že není-li konkrétní úpravy, užije se pĜimČĜenČ ustanovení o veĜejné obchodní spoleþnosti (§ 119 ZOK). Náležitosti spoleþenské smlouvy se mČní o dodatek, že musí obsahovat jasné vymezení komanditní sumy, je-li ustanovena, ve spoleþenské smlouvČ (§ 129 odst. 1 ZOK). NovČ je rozšíĜen pĜedmČt podnikání o podnikání za úþelem správy vlastního majetku (§ 2 ZOK). ZmČna spoleþenské smlouvy je možná jen se souhlasem všech (§ 99 odst. 1 ZOK), oproti souþasné právní úpravČ (§ 97 odst. 4 ObchZ). Dále je novČ stanoveno, že návrh na zápis spoleþnosti do obchodního rejstĜíku musí být podán do 6 mČsícĤ ode dne jejího založení (§ 9 odst. 1 ZOK). V obchodním zákoníku je tato povinnost stanovena na 90 dnĤ.
30
Vkladová povinnost zĤstává zachována, avšak není stanovena minimální þástka, výše vkladu je dispozitivní (§ 121 odst. 1 ZOK). V souþasnosti je minimální vklad 5 000 Kþ. Dle nové právní úpravy je výše vkladové povinnosti urþena ve spoleþenské smlouvČ. Komanditistovi není dovoleno vložit jako vklad provedení práce nebo poskytnutí služeb (§ 121 odst. 2 ZOK). Tato úprava je odlišná od právní úpravy veĜejné obchodní spoleþnosti v ZOK. Vedení spoleþnosti je i nadále vyhrazeno pouze komplementáĜĤm s tím, že spoleþenská smlouva mĤže urþit, že statutárním orgánem spoleþnosti jsou jen nČkteĜí z komplementáĜĤ (§ 125 odst. 1 ZOK). Z dnešní úpravy není pĜevzata úprava jednání komanditisty (§ 101 odst. 2 ObchZ), jednání komanditisty za spoleþnost tak bude jeho jednáním. Problematickým ustanovením pro komanditní spoleþnost se jeví § 119 a § 127 odst. 1 písm. d) ZOK, pĜi smrti komplementáĜe, podle nČjž je dČdic podílu, který se nechce stát spoleþníkem, oprávnČn svou úþast ve spoleþnosti vypovČdČt, a to ve lhĤtČ 3 mČsícĤ ode dne, kdy se stal dČdicem. Jedná se o prekluzivní lhĤtu. Souþasná právní úprava váže poþátek bČhu tĜímČsíþní lhĤty na „právní moc rozhodnutí soudu o dČdictví“. Podle nové právní úpravy ale tĜímČsíþní lhĤta bČží ode dne, kdy se dČdic „stal dČdicem“, což podle ustanovení nového obþanského zákoníku þ. 89/2012 Sb., § 1479 je vykládáno tak, že dČdické právo vzniká smrtí zĤstavitele. V praxi to tedy mĤže znamenat, že prekluzivní tĜímČsíþní lhĤta uplyne dĜíve, než se dČdic vĤbec dozví o tom, že se stal dČdicem.
31
ZÁVċR Za nČkolik mČsícĤ vstupuje v úþinnost nový zákon o obchodních korporacích, který se dotkne každé obchodní spoleþnosti nebo družstva se sídlem v ýR. Jedná se o zcela nový zákon, s ménČ þi více významnými zmČnami. Nový obþanský zákoník, jakož i zákon o obchodních korporacích jsou hlavními souþástmi rekodifikaþního procesu þeského soukromého práva, v jejichž dĤsledku dojde k nahrazení stávajícího obþanského a obchodního zákoníku. Zákon následuje evropský trend liberalizace pravidel obchodních korporací a snaží se neomezovat podnikání, na druhé stranČ ale klade dĤraz na ochranu zájmĤ vČĜitelĤ a spotĜebitelĤ. BakaláĜská práce analyzuje obchodní zákoník (zákon þ. 513/1991 Sb.) a zákon o obchodních korporacích (zákon þ. 90/2012 Sb.), konkrétnČ jeho þást vztahující se k osobním spoleþnostem, tj. k veĜejné obchodní spoleþnosti a ke komanditní spoleþnosti. Srovnáním tČchto právních úprav vyvstaly rozdíly, þi zmČny, které jsou shrnuty vždy v poslední podkapitole vČnující se dané osobní spoleþnosti. NejvýznamnČjší zmČny z této problematiky si dovoluji nyní zrekapitulovat a zhodnotit. Dle mého názoru mĤžeme za nejvýznamnČjší zmČnu považovat snahu o vČcné zeštíhlení zákona, protože úpravu vČtšiny situací Ĝešených doposud obchodním zákoníkem pĜevezme nyní nový obþanský zákoník (zákon þ. 89/2012 Sb.), napĜ. problematika hospodáĜské soutČže a nekalé soutČže, þást obecných ustanovení o obchodních spoleþnostech, ustanovení upravující obchodní závazkové vztahy a další. Zákon o obchodních korporacích pĜipouští možnost založit osobní spoleþnost nejen za úþelem podnikání, ale také za úþelem správy vlastního majetku, což možná povede k nárĤstu procentuálního podílu osobních spoleþností na celkovém poþtu obchodních korporací. Podstatnou zmČnou u osobní spoleþnosti je možnost zmČny spoleþenské smlouvy pouze se souhlasem všech spoleþníkĤ, nikoliv vČtšiny. Tuto zmČnu vnímám jako ochranu spoleþníkĤ, kteĜí za závazky spoleþnosti ruþí stejnČ, tj. celým svým majetkem. Další významnou zmČnou u veĜejné obchodní spoleþnosti je možnost splácení vkladu provedením práce nebo poskytnutím služeb, to v pĜípadČ, že se spoleþníci dohodnou na vkladové povinnosti. Díky tomu se tak mohou uplatnit fyzické a duševní dovednosti a znalosti spoleþníka. NejvýznamnČjší novou právní normou u komanditní spoleþnosti je zavedení termínu komanditní suma, kterou lze popsat jako þástku, do jejíž výše ruþí komanditisté za dluhy spoleþnosti. Tato suma musí být urþena spoleþenskou smlouvou, musí být zapsána v obchodním rejstĜíku. Komanditní suma nemĤže být nižší než vklad komanditisty. Výše ruþení komanditisty se tak novČ neodvíjí jen od nesplaceného vkladu, ale alternativnČ od výše
32
komanditní sumy. Komanditní suma je konkrétní þástka, která se stane zjevnou pro tĜetí osobu prostĜednictvím obchodního rejstĜíku a do jejíž výše konkrétní komanditista ruþí za dluhy spoleþnosti. Vkladová povinnost zĤstává zachována, avšak není stanovena minimální þástka, výše vkladu je dispozitivní. Tyto úpravy vnímám jako pozitivní zmČnu v problematice ruþení za závazky spoleþnosti vĤþi tĜetím osobám, což umožĖuje vyšší ochranu vČĜitelĤ. Naopak jako nedostatek zákona o obchodních korporacích spatĜuji problematiku dČdČní podílu. U veĜejné obchodní spoleþnosti dochází k rozporu mezi § 42 odst. 1 ZOK, kdy se podíl automaticky dČdí a § 113 odst. 1 písm. c) ZOK, kdy spoleþenská smlouva musí dČdČní pĜipustit. V této situaci je potĜebná další novelizace þi výkladová judikatura, aby se ujasnilo Ĝešení této problematiky. Dalším otázkou, která v této problematice dČdČní podílu vyvstává, je § 117 odst. 1 ZOK v návaznosti na nový obþanský zákoník. Podle tohoto ustanovení je dČdic podílu, který se nechce stát spoleþníkem, oprávnČn svou úþast ve spoleþnosti vypovČdČt, a to ve lhĤtČ 3 mČsícĤ ode dne, kdy se stal dČdicem. Jedná se o prekluzivní lhĤtu. Podle nové právní úpravy ale tĜímČsíþní lhĤta bČží ode dne, kdy se dČdic „stal dČdicem“, což podle ustanovení nového obþanského zákoníku þ. 89/2012 Sb., § 1479 je vykládáno tak, že dČdické právo vzniká smrtí zĤstavitele. V praxi to tedy mĤže znamenat, že prekluzivní tĜímČsíþní lhĤta uplyne dĜíve, než se dČdic vĤbec dozví o tom, že se stal dČdicem. V obdobnČ nepĜíznivé situaci se octnou i komanditní spoleþnosti pĜi smrti komplementáĜe, a to díky ustanovení § 119 a § 127 odst. 1 písm. d). Dovoluji si upozornit, že je dĤležité znát praktický dopad nové právní úpravy na dosavadní obchodní spoleþnosti. V této souvislosti jsou významná pĜechodná ustanovení zákona o obchodních korporacích, zejména ustanovení § 775, podle nČhož se tímto zákonem Ĝídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho úþinnosti, a dále pak navazující ustanovení § 777 ZOK, které se blíže vČnuje obsahu zakladatelských dokumentĤ obchodních spoleþností. V pĜípadČ, že stávající dokumentace obchodní korporace (napĜ. spoleþenské smlouvy) bude v rozporu s tČmito ustanoveními, je korporace povinna do 1. 7. 2014 dokumentaci novým ustanovením pĜizpĤsobit. Pokud spoleþnost toto nesplní ani v dodateþné lhĤtČ na výzvu soudu, mĤže v koneþném dĤsledku dojít ke zrušení obchodní korporace a k naĜízení likvidace. Zákon o obchodních korporacích nabízí obchodním spoleþnostem také možnost podĜízení se tomuto zákonu jako celku, a to ve lhĤtČ 2 let od nabytí úþinnosti zákona. Zákon o obchodních korporacích je v souladu s ústavním poĜádkem ýeské republiky. Je sluþitelný s mezinárodními smlouvami, kterými je ýeská republika vázána, a právními akty Evropských spoleþenství. NepĜedpokládá se pĜímý ani nepĜímý finanþní dopad navrhované 33
právní úpravy na státní rozpoþet ani na ostatní veĜejné rozpoþty a hospodáĜské subjekty. Ze zákona nevyplývají žádné pĜímé sociální dopady, ani dopady na rovnost mužĤ a žen.
34
POUŽITÁ LITERATURA [1]
DĤvodová zpráva k návrhu zákona o obchodních korporacích. In: Parlament ýR: Poslanecká snČmovna [online]. Praha, © 1995-2013, 2013 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=363&CT1=0;
[2]
ELIÁŠ, K., POKORNÁ, J., DVOěÁK, T., Kurs obchodního práva: Obchodní spoleþnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 503 s. ISBN 978-80-7400048-5.
[3]
HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou dĤvodovou zprávou a rejstĜíkem. Ostrava: Sagit, 2012. 287 s. ISBN 978-80-7208-923-9.
[4]
ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník: KomentáĜ. 10., podstatnČ rozšíĜené vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 1532 s. ISBN 80-7179-346-9.
[5]
ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva: 3. upravené vydání. PlzeĖ: Aleš ýenČk, 2011. 426 s. ISBN 978-80-7380-322-3.
[6]
VRAJÍK, M. 91677. DvČ poznámky k dČdČní podílu ve veĜejné obchodní spoleþnosti: Spoleþnost se ruší, pokud spoleþenská smlouva neobsahuje nČco, co obsahovat nemusí. In: epravo.cz [online]. Praha: © epravo.cz, a.s., 2013, 21. 6. 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/dve-poznamky-k-dedeni-podilu-ve-
verejne-obchodni-spolecnosti-91677.html [7]
Zákon þ. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
[8]
Zákon þ. 90/2012 Sb., o obchodních spoleþnostech a družstvech (Zákon o obchodních korporacích)
35
