Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní. Srovnání innosti ombudsmana EU a eského ve ejného ochránce práv. Bc

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní

Srovnání þinnosti ombudsmana EU a þeského veĜejného ochránce práv Bc. Pavla Kuliþková

Diplomová práce 2011

Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatnČ. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona þ. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skuteþností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavĜení licenþní smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávnČna ode mne požadovat pĜimČĜený pĜíspČvek na úhradu nákladĤ, které na vytvoĜení díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skuteþné výše. Souhlasím s prezenþním zpĜístupnČním své práce v Univerzitní knihovnČ.

V Pardubicích dne 28. 4. 2011

Pavla Kuliþková

Na tomto místČ bych chtČla velmi podČkovat vedoucímu mé diplomové práce prof. JUDr. Richardu Pomahaþovi, CSc. za odbornou pomoc a cenné rady.

ANOTACE PĜedmČtem diplomové práce je srovnání þinnosti ombudsmana EU a þeského veĜejného ochránce práv. V úvodu práce je popsán obecný pĜehled a základní informace o vzniku a þinnosti ombudsmanských institucí ve svČtČ, v ýeské republice a na úrovni Evropské unie. V další þásti je vymezena pĤsobnost þeského veĜejného ochránce práv a evropského ombudsmana. Dále jsou v práci klasifikovány stížnosti, které jsou þeskému veĜejnému ochránci práv a ombudsmanovi EU doruþovány, a je zde popsáno, jakým zpĤsobem jsou stížnosti vyĜizovány. V závČru jsou rozebrány statistické údaje, které se týkají þinnosti þeského veĜejného ochránce práv a evropského ombudsmana, a na jejich základČ je zhodnocena úþinnost tČchto dvou institucí.

KLÍýOVÁ SLOVA veĜejný ochránce práv, evropský ombudsman, úþinnost, klasifikace stížností

TITLE Comparison of the activities of the EU Ombudsman and the Czech Ombudsman

ANNOTATION The subject of this thesis is comparison of activities of the EU Ombudsman and the Czech Ombudsman. The introduction describes the general overview and basic information about the origin and activities of institutions of Ombudsman in the world, the Czech Republic and in the European Union. The next part defines the field of activity of the Czech Ombudsman and the European Ombudsman. Further, there are classified complaints that are delivered to the Czech and the European Ombudsman. It is also described how the complaints are dealt with. Finally, statistical data concerning the activities of the EU Ombudsman and the Czech Ombudsman are analyzed, and on their basis the efficacy of these two institutions is evaluated.

KEYWORDS Ombudsman, European Ombudsman, efficiency, classification of complaints

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................8 1

VZNIK A VÝVOJ INSTITUCE OMBUDSMANA ....................................................10 1.1 1.1.1

Otakar Motejl .......................................................................................................14

1.1.2

Pavel VarvaĜovský................................................................................................15

1.2

2

3

4

VZNIK A VÝVOJ INSTITUCE V ýESKÉ REPUBLICE........................................................12

VZNIK A VÝVOJ INSTITUCE V EVROPSKÉ UNII ............................................................16

1.2.1

Jacob Söderman ...................................................................................................17

1.2.2

P. Nikiforos Diamandouros..................................................................................18

ÚKOLY A PRAVOMOC VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV V ýR......................19 2.1

PģSOBNOST VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV .................................................................19

2.2

VOLBA VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV A JEHO FUNKýNÍ OBDOBÍ .................................21

2.3

DALŠÍ CHARAKTERISTIKY VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ýESKÉ REPUBLIKY .............22

2.3.1

Nesluþitelnost a nezávislost funkce veĜejného ochránce práv..............................22

2.3.2

Slib veĜejného ochránce práv ...............................................................................23

2.3.3

Zánik funkce veĜejného ochránce práv.................................................................23

2.3.4

Trestní imunita, mlþenlivost a plat veĜejného ochránce práv ..............................25

2.4

ýINNOST VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV .....................................................................26

2.5

KANCELÁě VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ..................................................................34

ÚKOLY A PRAVOMOC OMBUDSMANA EU .........................................................37 3.1

NESPRÁVNÝ ÚěEDNÍ POSTUP .....................................................................................38

3.2

PRAVIDLA A OBECNÉ PODMÍNKY PRO FUNKCI VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV .............40

POVAHA A KLASIFIKACE STÍŽNOSTÍ VYěIZOVANÝCH ýESKÝM

VEěEJNÝM OCHRÁNCEM PRÁV A EVROPSKÝM OMBUDSMANEM..................46 4.1

POVAHA A KLASIFIKACE STÍŽNOSTÍ VYěIZOVANÝCH ýESKÝM VEěEJNÝM OCHRÁNCEM

PRÁV

..................................................................................................................................46

4.1.1

Sociální zabezpeþení.............................................................................................47

4.1.2

Zdravotnictví.........................................................................................................50

4.1.3

ýinnost vČzeĖské služby........................................................................................52

4.2

POVAHA A KLASIFIKACE STÍŽNOSTÍ VYěIZOVANÝCH EVROPSKÝM OMBUDSMANEM ..54

5

ÚýINNOST PRÁCE ýESKÉHO VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV

A EVROPSKÉHO OMBUDSMANA ...................................................................................60 5.1

STATISTIKY TÝKAJÍCÍ SE ýESKÉHO VEěEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ..............................60

5.2

STATISTIKY TÝKAJÍCÍ SE EVROPSKÉHO OMBUDSMANA ..............................................65

5.3

SHRNUTÍ ....................................................................................................................68

ZÁVċR ....................................................................................................................................70 POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................................72 SEZNAM OBRÁZKģ............................................................................................................75 SEZNAM PěÍLOH ................................................................................................................76

Úvod PĤvodnČ neobvyklá instituce veĜejného ochránce práv se v 70. a 80. letech 20. století velice rozšíĜila a stala se souþástí témČĜ každého demokratického státu. Dnes je tato instituce zĜízena takĜka ve všech demokratických právních státech, ale i v zemích, které nemají všechny znaky demokratického právního státu. DĤvodem rozšíĜení a zakotvení této instituce v národních právních Ĝádech bylo zdĤraznČní významu dodržování lidských práv, „humanizace“ státní správy a vytvoĜení nových spravedlivČjších vztahĤ mezi veĜejnou správou a obþany. V bČžném životČ i v médiích bývá þasto oznaþován synonymním výrazem ombudsman. Pojem ombudsman se používá pro obecné pojmenování veĜejného ochránce práv, ale mĤže také oznaþovat konkrétní název instituce, která má v jednotlivých zemích rĤzné názvy, které se mohou lišit podle místní tradice, volby nebo podle kulturních a jazykových zvyklostí. Instituce veĜejného ochránce práv je v dnešní dobČ velice dĤležitá. VČtšina lidí pĜichází dnes a dennČ do styku s úĜady a nevČdí, jak se bránit jejich nČkdy byrokratickým postupĤm a úĜedním jednáním. AĢ už veĜejná správa a její instituce fungují jakkoli dokonale, existuje vždy riziko, že mĤže dojít k chybČ. Následky této chyby pak nesou na svých bedrech obþané a je potĜeba, aby se proti nesprávnému a chybnému jednání bránili. VeĜejný ochránce práv má pomáhat obþanĤm pĜi dodržování jejich práv tam, kde se stĜetávají s úĜady státní správy, a pĜipomínat, že úĜady jsou zĜízeny pro obþany a ne naopak. PĜedností veĜejného ochránce práv je, že mĤže sjednat nápravu i tam, kde jednání úĜadĤ nebylo protizákonné, ale i pĜesto bylo nespravedlivé nebo nesprávné. Což je velká výhoda oproti soudĤm nebo jiným opravným prostĜedkĤm, které mohou sjednávat nápravu pouze v mezích zákona. Pro úþinnou práci této instituce je dĤležitá i samotná osoba, která vykonává funkci veĜejného ochránce práv. MČlo by se jednat o þlovČka, kterému bude veĜejnost dĤvČĜovat a u správních institucí bude mít pĜirozenou autoritu. VeĜejný ochránce práv má své nezastupitelné místo v demokratickém státČ a jeho úþelem je dohlížet na výkon veĜejné správy, plnČní povinností státních úĜedníkĤ a v neposlední ĜadČ je jednou z jeho priorit poslání dohlížet, aby nedocházelo k porušování lidských práv. V dnešní dobČ dochází ke zĜizování speciálních ombudsmanĤ nejen ve veĜejném sektoru (napĜ. vČzeĖský ombudsman, dČtský ombudsman, který dohlíží na ochranu práv dČtí), ale i v soukromém sektoru (napĜ. pracovní ombudsman). Cílem diplomové práce je charakterizovat a srovnat práci þeského a evropského veĜejného ochránce práv. Diplomová práce se zabývá historickým vznikem a vývojem instituce -8-

ombudsmana. Dále se zabývá vznikem této instituce v ýeské republice a zároveĖ v Evropské unii. Popisuje úkoly, pravomoci a vymezení pĤsobnosti veĜejného ochránce práv v ýeské republice a evropského ombudsmana v Evropské unii. V diplomové práci je rozebrána povaha a klasifikace stížností, kterými se jednotliví ochránci zabývají, a jsou uvedeny pĜíklady pĜípadĤ, kterými se ve vybraných oblastech své pĤsobnosti zabývali. V závČru práce je proveden rozbor statistických údajĤ, který se týká práce ochráncĤ, a na jejich základČ je zhodnocena úþinnost práce veĜejného ochránce práv ýeské republiky a úþinnost práce evropského ombudsmana. Pro zpracování diplomové práce bylo využito odborných textĤ a právních pĜedpisĤ. Velmi dĤležitým pramenem poznatkĤ o þinnosti veĜejných ochráncĤ práv byly pravidelnČ publikované zprávy o jejich þinnosti a další informace získané z internetových zdrojĤ ochráncĤ. PĜi zpracování diplomové práce byly využity metody vČdecké práce, zejména prostudování dostupné literatury, legislativy a informací dostupných na internetových stránkách pĜíslušných institucí, metoda konkretizace, komparace, analýzy a indukce.

-9-

1

Vznik a vývoj instituce ombudsmana

Institut ombudsmana má své poþátky už ve stĜedovČku. Již nČkteĜí panovníci plnili funkci ombudsmana, spoleþné znaky s institucí ombudsmana mĤžeme také nalézt v þinnosti Ĝímských tribunĤ lidu nebo v þinnosti kontrolních orgánĤ stĜedovČké ýíny. Pokud bychom hledali historické koĜeny instituce ombudsmanského typu na území ýeské republiky, lze pĜipomenout existenci Sboru defenzorĤ, kteĜí v 17. století plnili funkci ochráncĤ náboženské svobody a víry.1) PĤvod slova ombudsman se nachází ve výrazech ze stĜedovČku „umbup“ (což znamená moc, autorita) nebo ve švédském slovČ „ombud“. Tento švédský výraz oznaþuje osobu, která vystupuje jako zástupce, zmocnČnec nebo mluvþí jiných osob. První ombudsman byl do své funkce povolán v 18. století švédským králem Karlem XII., který v roce 1713 zĜídil úĜad Královského Nejvyššího Ombudsmana (pozdČji oznaþován jako kancléĜ justice). Úkolem tohoto úĜadu bylo dohlížet na dodržování zákonĤ a dalších právních pĜedpisĤ a dohlížet na to, aby státní úĜedníci plnili své povinnosti. Ombudsman byl po roce 1719 jmenován vládou (nikoliv králem) a mČl pomČrnČ samostatné postavení. PozdČji došlo k posílení moci parlamentu, která ombudsmana jmenovala a ombudsman pĤsobil jako orgán parlamentu. Tato podoba instituce kancléĜe se stala pĜedchĤdcem a vzorem pro vytvoĜení ombudsmana, který byl v roce 1809 zakotven ve švédské ústavČ.2) Ombudsman, jako orgán parlamentu, mČl ústavou stanoveno dohlížet, aby soudci, vládní i ostatní úĜedníci postupovali a dodržovali zákony a další právní pĜedpisy. ZároveĖ mohl stíhat ty, kteĜí porušovali právo a neplnili své povinnosti. V roce 1810 byl ve Švédsku zvolen první ombudsman a parlamentem byl pĜijat zákon o instrukcích pro ombudsmana. V 19. století byla þinnost ombudsmana zamČĜena pĜedevším na þinnost soudcĤ, státního zastupitelství, policie a na oblasti vČzeĖství. V této dobČ ombudsman vycházel pĜedevším z výsledkĤ své inspekþní þinnosti, oproti tomu dnes ve vČtšinČ pĜípadĤ provádí šetĜení na základČ individuálních stížností. V prvních letech existence této instituce vyĜídil okolo 70 pĜípadĤ roþnČ a zabýval se pĜedevším vysvČtlením, proþ úĜedník rozhodl tak, jak rozhodl. V poþátcích þinnosti instituce ombudsmana mČlo velký význam jeho oprávnČní jako žalobce, které bylo také velice þasto využíváno.

1

SLÁDEýEK, Vladimír. Zákon o VeĜejném ochránci práv – komentáĜ. Praha: C. H. Beck, 2000. 136 s. ISBN

80-7179-445-7. str. XVII. 2

ŠABATOVÁ, Anna. Ombudsman a lidská práva. Brno: nakladatelství DOPLNċK, 2006. 198 s. ISBN 978-80-

7239-229-2. str. 57.

- 10 -

V roce 1979 vznikla novela zákona, která možnost stíhání soudních úĜedníkĤ omezila pouze na hrubé porušení práva nebo povinností. Z tohoto dĤvodu jsou v souþasné dobČ takovéto žaloby jen ojedinČlé. ÚĜedník mĤže být postižen disciplinárnČ, což mĤže mít velmi závažné pracovnČprávní dĤsledky. V roce 1915 byl zĜízen zvláštní ombudsman pro vojenské otázky, pravdČpodobnČ v souvislosti s vypuknutím první svČtové války, pĜestože se jí Švédsko samo nezúþastnilo. Další parlamentní ombudsman byl ustanoven v roce 1968. V dnešní dobČ pĤsobní þtyĜi ombudsmani. Hlavní „administrativní“ ombudsman zodpovídá za fungování úĜadu a má postavení „prvního mezi rovnými“. Nemá ovšem možnost ani oprávnČní zasahovat do þinnosti a rozhodování ostatních ombudsmanĤ. Jednotliví ombudsmani vykonávají v urþité vymezené oblasti své pravomoci naprosto samostatnČ. V souvislosti s historií této instituce lze tvrdit, že úĜad zĜízený v Rusku carem Petrem Velikým v roce 1722 – úĜad Generálního prokurátora byl inspirován švédským ombudsmanem. V této souvislosti lze také zmínit tzv. „národního syndika“, který byl zĜízen v Nizozemí na poþátku 19. století a mČl za úkol sledovat, jestli soudci a státní úĜedníci pĜi výkonu svých povinností neporušují právní pĜedpisy. Až v roce 1919 vzniká podobná instituce ve Finsku a v dalších skandinávských zemích, které se geograficky nacházely blízko Švédska (napĜíklad v Norsku v roce 1952, v Dánsku v roce 1955). V roce 1959 byla instituce specializovaného ombudsmana zĜízena také v NČmecku, a to pod znaþným vlivem švédské úpravy z roku 1915. Na Novém Zélandu vnikla instituce ombudsmana v roce 1962 a byla spíše ovlivnČna institucí dánskou než švédskou. Vznik této instituce na Novém Zélandu lze považovat za poþátek procesu pozdČji oznaþovaného jako „ombudsmanie“, která probíhala v 60. a 70. letech. Instituce ombudsmana vznikala také v jiných zemích jako je napĜíklad Guayana, Tanzánie (1966), Velká Británie (1967), Havaj (1969), Nebraska (1969), Mauricius (1970), Fidži, Izrael, Francie (1973), Portugalsko (1976), Austrálie, Rakousko (1977), ŠpanČlsko a další. Významnou pomocí pĜi legislativních pĜípravách zákonĤ týkajících se instituce ombudsmana byly pro vČtšinu evropských státĤ vzorové zákony o ombudsmanovi, které vznikly v USA v 70. a 80. letech. Pro vznik instituce ombudsmana v jednotlivých státech byla dĤležitá existence švédského ombudsmana, ale také dánského ombudsmana, který podnítil vznik této instituce na Novém Zélandu.3)

3


80-7179-445-7. str. 9-11.

- 11 -

NejvČtšího rozvoje dosáhla instituce ve 20. století pĜedevším po 2. svČtové válce a byla zĜízena témČĜ ve 100 státech svČta. V jednotlivých zemích se název liší. NapĜíklad ve ŠpanČlsku mají tzv. „defensor del pueblo“, ve Francii „Médiateur“, v Rakousku „Volksanwaltschaft“, v Polsku „Rzecznik praw obywatelskich“, v Rumunsku „Avocatul Popolurui“ nebo v ýeské republice „VeĜejný ochránce práv“. Existují rĤzné modely ombudsmanĤ podle zpĤsobu jejich vzniku. NejþastČjší je tzv. parlamentní ombudsman, který je volen zákonodárným sborem a je mu také odpovČdný. Dalším modelem, který není pĜíliš rozšíĜený, je tzv. ombudsman moci výkonné, který je volen vládou a je jí také odpovČdný. Další model, jenž také není pĜíliš rozšíĜený, je ombudsman smíšeného typu. Ombudsmani mohou být také rozdČleni na tzv. všeobecné (generální), kteĜí mají na starosti dohlížet na veškerou þinnost veĜejné správy, a na tzv. ombudsmany speciální, kteĜí se vČnují pouze urþité oblasti výkonu veĜejné správy (napĜíklad vČzeĖství, vojenství, ochrana práv dČtí, ochrana dat a další). V nČkterých zemích ombudsmani pĤsobí v celém státČ, v jiných zemích mohou pĤsobit pouze lokálnČ, v urþitém regionu (napĜ. v Itálii, ve Švýcarsku).4) Rozsah pravomocí a vymezení jeho zákonných oprávnČní je v jednotlivých státech rĤzný. ObecnČ ale platí, že se jedná o osobu, která je státem povČĜena, aby Ĝešila stížnosti jednotlivcĤ na jednání veĜejné správy. PopĜípadČ mĤže z vlastní iniciativy upozorĖovat na nesprávné nebo protiprávní jednání.

1.1 Vznik a vývoj instituce v ýeské republice Podle Josefa Skály, odborníka na mezinárodní otázky, se první zmínka o ombudsmanovi objevila již v roce 1969 v uþebnici správního práva od autora Vladimíra Mikuleho. Tuto zmínku mĤžeme považovat za jednu z mnoha maliþkostí, které nám naznaþují, jaký by byl pĜirozený spoleþenský vývoj v ýeskoslovensku, kdybychom nebyli okupováni vojsky Varšavské smlouvy. Po dobu dalších dvaceti let upadly debaty o vzniku této instituce v zapomnČní. Diskuze se zaþínají vracet v roce 1988. Jedná se o rok, kdy v sousedním Polsku zaþíná pĤsobit první mluvþí obþanských práv.5)

4

VeĜejný

ochránce

práv

–

Historie

[on-line].

[cit.

2011-01-05].

Dostupné

z WWW:

. 5


7239-229-2. str. 48-49.

- 12 -

Významné osobnosti pĜedlistopadového hnutí za lidská práva zaþaly diskutovat o instituci ombudsmana v roce 1992 v tehdejší ýeské a Slovenské Federativní Republice. NČkolik významných signatáĜĤ Charty 77 vytvoĜilo petici a požádalo pĜedsedu ýeské národní rady, aby byl institut ombudsmana zaþlenČn do pĜipravované ústavy. NČkolikrát vyslovil souhlas s vytvoĜením této instituce i tehdejší prezident republiky Václav Havel, který byl pĜíznivcem zĜízení instituce ombudsmana celých deset let. Jeho pĜesvČdþení o nutnosti zĜízení této instituce vycházelo pĜedevším ze zkušeností KanceláĜe prezidenta republiky, která se musela roþnČ zabývat nČkolika tisíci stížnostmi obþanĤ a v mnoha pĜípadech nahrazovat ombudsmana bez zákonného zmocnČní. ýeskoslovenská strana sociálnČdemokratická (ýSSD), jako první polická strana, zaĜadila v roce 1993 do svého politického programu zĜízení instituce ombudsmana. V první polovinČ roku 1994 se zĜízením instituce ombudsmana zaþíná zabývat petiþní výbor parlamentu. V petiþním výboru se vytvoĜila skupina poslancĤ, kteĜí aktivnČ podporovali vznik instituce ombudsmana a hledali inspiraci ve zkušenostech zahraniþních státĤ. Poslanci podnikli v rozmezí nČkolika let informaþní zahraniþní cesty a navštívili napĜíklad Švédsko, Dánsko, Nizozemí a také NČmecko. V NČmecku se seznámili s prací petiþního výboru Spolkového snČmu, který zde plní funkci ombudsmana. Petiþní výbor vytvoĜil pĜedlohu zákona o veĜejném ochránci práv v þervenci 1995. PĜi prvním þtení návrhu zákona o veĜejném ochránci v únoru 1996 SnČmovna tento návrh podpoĜila a tím se rozpoutala bouĜlivá debata, zda zĜídit tuto instituci, nebo nezĜídit. Hlavními argumenty pro zĜízení této instituce bylo, že zavedení instituce ombudsmana do právního Ĝádu je souþástí doporuþení ministrĤ Rady Evropy z roku 1995, že se jedná o osvČdþený institut, který funguje ve více než 70 demokratických zemích. Zastánci upozorĖovali, že pokud by ýeská republika nezĜídila tento institut, mohli bychom se dostat do izolace v rámci skupiny demokratických státĤ. OdpĤrci argumentovali pĜedevším tím, že zĜízení tohoto institutu je zbyteþné, protože jeho funkci dostateþnČ plní ústavní soud. Zastávali názor, že je lepší zdokonalovat tradiþní mechanismy, než zakládat další instituce. Dalším argumentem proti zĜízení instituce ombudsmana byla možná finanþní nároþnost instituce. Návrh zákona o veĜejném ochránci práv byl v koneþném hlasování ve tĜetím þtení zamítnut.6) V roce 1998 byl pĜedložen zcela nový návrh tohoto zákona a koncem roku 1999 byl návrh pĜijat. ýeský veĜejný ochránce práv byl zĜízen zákonem þ. 349/1999 Sb., o veĜejném ochránci

6


7239-229-2. str. 39-45.

- 13 -

práv. Návrh tohoto zákona schválila Poslanecká snČmovna ýeské republiky tČsnou vČtšinou dne 4. 11. 1999 a Senát ho schválil dne 8. 11. 1999. Tento zákon zavedl do þeského právního Ĝádu zcela nový institut. Zákon byl pĜijat ve znaþnČ odlišné podobČ od pĤvodního návrhu, který byl pĜijat v roce 1993. PĜi pĜípravČ zákona bylo možno využít zahraniþních zkušeností pouze rámcovČ, protože þeská varianta v podobČ veĜejného ochránce práv vznikla v odlišném právním i spoleþenském prostĜedí. Zákon zachovává hlavní ombudsmanské principy, ale v nČkterých otázkách mĤžeme vidČt urþité odlišnosti. Mezi významné argumenty pro pĜijetí tohoto zákona patĜí stanovisko Výboru ministrĤ þlenských státĤ Rady Evropy, který v Doporuþení R/85/13 o instituci ombudsmana, a také v Doporuþení R/97/14 o ustavení celostátních institucí pro lidská práva, vyzval þlenské státy, ve kterých došlo k velkým spoleþenským a politickým zmČnám, transformaci ekonomiky nebo násilným událostem váleþného typu, a tím k ohrožení lidských, hospodáĜských, sociálních a kulturních práv, aby zvážily zĜízení ombudsmana nebo nČjaké instituce ombudsmanského typu.7) Parlament ýeské republiky zvolil netradiþní postup pĜi zĜizování této instituce, když veĜejného ochránce práv nezakotvil pĜímo v ústavním poĜádku, ale jen bČžným zákonem, pĜestože by si svým zamČĜením a významem ústavní zakotvení zasloužil. Ústavní zakotvení veĜejného ochránce práv podporuje i fakt, že v jiných srovnatelných demokratických zemích8) je ombudsman zakotven v ústavČ. DĤležitým argumentem pro ústavní zakotvení této instituce je, že pĜedpokládá široký spoleþenský konsensus, který se odráží v dosažení kvalifikované vČtšiny þlenĤ Parlamentu. Zakotvení veĜejného ochránce práv pouhým zákonem snižuje význam a vážnost této instituce a pĜedstavuje riziko, že v budoucnu mĤže být tato instituce formou bČžného zákona zrušena.9)

1.1.1 Otakar Motejl Prvním þeským veĜejným ochráncem práv se 18. prosince 2000 stal JUDr. Otakar Motejl. Byl zvolen i pro druhé funkþní období a 19. prosince 2006 opČt složil slib do rukou pĜedsedy Poslanecké snČmovny ýeské republiky.

7

VeĜejný ochránce práv – ýeský veĜejný ochránce práv [on-line]. [cit. 2011-01-14]. Dostupné z WWW:

. 8

Ve Slovenské republice, ve Finsku, Portugalsku, ŠpanČlsku, Švédsku, Nizozemí a z dalších zemí v Chorvatsku,

Rumunsku, Makedonii, Slovinsku, Rusku, UkrajinČ, Maćarsku a Polsku. 9

ŠIMÍýEK, VojtČch. DĤvody ústavního zakotvení VeĜejného ochránce práv. In: Postavení a role ombudsmana

v demokratické spoleþnosti, Sborník pĜíspČvkĤ pĜednesených na mezinárodní vČdecké konferenci dne 14. kvČtna 2002. Brno: Masarykova univerzita v BrnČ, 2002. ISBN 80-210-2944-7. str. 13-18.

- 14 -

JUDr. Otakar Motejl se narodil dne 10. záĜí 1932 v Praze. Poté co ukonþil studium práv na KarlovČ univerzitČ v Praze (1955) byl advokátem v Banské Bystrici, od roku 1958 vykonával advokátní praxi v KladnČ, pozdČji v Praze. V letech 1966-1968 pracoval jako vČdecký pracovník Právnického ústavu ministerstva spravedlnosti. V záĜí 1968 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu v Praze. V dubnu 1970 z Nejvyššího soudu odešel a poté do ledna 1990 znovu vykonával advokátní praxi. Mimo jiné obhajoval v politických trestních procesech Ĝadu disidentĤ, stoupence neoficiální kultury a aktivisty nezávislých hnutí. V prosinci roku 1989 byl zvolen þlenem komise Federálního shromáždČní pro dohled nad vyšetĜováním událostí 17. listopadu 1989. Od 23. ledna 1990 do 31. prosince 1992 byl pĜedsedou Nejvyššího soudu ýSFR, od 25. února 1993 do 8. srpna 1998 pĜedsedou Nejvyššího soudu ýeské republiky. Od srpna 1998 do 16. Ĝíjna 2000 byl ministrem spravedlnosti vlády ýeské republiky. Od roku 1992 byl pĜedsedou Jednoty þeskoslovenských, resp. Jednoty þeských právníkĤ. Získal také velké množství dĤležitých vyznamenání, napĜíklad Mezinárodní cenu za obranu lidských práv (International Human Rights Award), která mu byla udČlena v roce 1991 svČtovou právnickou organizací American Bar Association. ýestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci mu byl udČlen v roce 2009 za významný pĜínos právní vČdČ i praxi a za celoživotní snahu o zachovávání principĤ práva, spravedlnosti a demokracie. ýeskou advokátní komorou a spoleþností EPRAVO.CZ byl v roce 2009 uveden do Právnické sínČ slávy za celoživotní dílo a výjimeþný pĜínos þeskému právu a mnoho dalších vyznamenání. Nikdy nebyl þlenem žádné politické strany. ZemĜel 9. kvČtna 2010 v BrnČ.10)

1.1.2 Pavel VarvaĜovský Jako druhý byl do funkce veĜejného ochránce práv zvolen JUDr. Pavel VarvaĜovský, jehož funkþní období zaþalo 13. záĜí 2010. JUDr. Pavel VarvaĜovský se narodil dne 16. Ĝíjna 1945 v ýeských BudČjovicích. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studium ukonþil v roce 1968 a v roce 1973 na této fakultČ získal doktorát v oboru správního práva. Po absolvování vojenské služby pracoval jako podnikový právník v Moravských vinaĜských závodech v MikulovČ, Státních lázních Jeseník, Rudných dolech Jeseník a v Ingstavu Brno. Od Ĝíjna 1985 pĤsobil jako odborný asistent-právník na Institutu pro další

10

VeĜejný ochránce práv – JUDr. Motejl – první þeský veĜejný ochránce práv [on-line]. [cit. 2011-01-20].

Dostupné z WWW: .

- 15 -

vzdČlávání zdravotnických pracovníkĤ v BrnČ. V roce 1990 se na Federálním ministerstvu vnitra stal poradcem zmocnČnkynČ vlády ýSFR pro otázky uprchlíkĤ a následujícího roku mu tehdejší pĜedseda Nejvyššího soudu ýSFR JUDr. Motejl nabídl, aby se stal soudcem vznikajícího správního kolegia tohoto soudu. Zaþátkem roku 1992 složil JUDr. VarvaĜovský justiþní zkoušky a v záĜí 1992 byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu ýSFR, od 1. ledna 1993 pak Nejvyššího soudu ýR se sídlem v BrnČ. Zaþátkem roku 1994 byl JUDr. Motejlem navržen prezidentu republiky Václavu Havlovi na funkci soudce Ústavního soudu ýR a dne 29. bĜezna 1994 byl do této funkce jmenován. PĜed skonþením svého desetiletého funkþního období rezignoval na mandát soudce a odešel do pĜedþasného dĤchodu. V dalších letech pĜednášel pracovní právo na Stavební fakultČ Vysokého uþení technického v BrnČ, základy práva pro pracovníky územních finanþních orgánĤ. Pro nakladatelství ASPI (dnes Wolters Kluwer) napsal knihu Základy práva a pro toto nakladatelství rovnČž psal recenze a odborné þlánky. Nikdy nebyl þlenem žádné politické strany ani politického hnutí. Koncem srpna 2010 byl Senátem Parlamentu ýR nominován na funkci veĜejného ochránce práv a dne 7. záĜí 2010 byl do této funkce zvolen Poslaneckou snČmovnou Parlamentu ýR. Slibem složeným do rukou pĜedsedkynČ Poslanecké snČmovny dne 13. záĜí 2010 se této funkce ujal.11)

1.2 Vznik a vývoj instituce v Evropské unii NČmecko bylo první stát, který pĜišel s myšlenkou založit instituci ombudsmana na evropské úrovni. Instituce evropského ombudsmana byla zĜízena na základČ Maastrichtské smlouvy podle þlánku 138e Smlouvy o evropském spoleþenství SES (nyní þlánek 195 SES), která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. První ombudsman byl zvolen Evropským parlamentem 12. þervence 1995 a svou þinnost zahájil v prosinci stejného roku. DĤvodem pro založení instituce evropského ombudsmana bylo pĜání, aby práce evropských institucí byla transparentnČjší a více orientovaná na obþany. Podle þlánku 195 SES Evropský parlament 9. kvČtna 1994 vydal Rozhodnutí o regulacích a obecných podmínkách upravujících þinnost ombudsmana. Dále na základČ þlánku 14 byla pĜijata další provádČcí ustanovení. Mimoto jsou ustanovení týkající se evropského ombudsmana v þláncích 194 – 196 Jednacího Ĝádu Evropského parlamentu.12)

11

VeĜejný ochránce práv – VeĜejný ochránce práv-ombudsman [on-line]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW:

< http://www.ochrance.cz/verejny-ochrance-prav/verejny-ochrance-prav-ombudsman/>. 12

KUCSKO-STADLMAYER, Gabriele. European Ombudsman-Institutions: a comparative legal analysis.

Wien: Springer-Verlag, 2008. 547 s. ISBN 978-3-211-72880-2. str. 172-173.

- 16 -

Prvním evropským ombudsmanem se stal bývalý finský ombudsman a ministr spravedlnosti Jacob SĘderman, kterého do funkce schválil Evropský parlament 12. þervence 1995, poté byl znovu zvolen v roce 1999. V prĤbČhu svého druhého funkþního období se rozhodl v roce 2003 ze své pozice odejít, protože dosáhl vČku 65 let, který je ve Finsku rokem pro odchod do dĤchodu. Od roku 2003 funkci evropského ombudsmana zastává bývalý Ĝecký ombudsman Nikiforos Diamandouros, který byl znovu zvolen v roce 2005. Nikiforos Diamandouros navázal na práci svého finského pĜedchĤdce a výraznČ rozšíĜil svĤj úĜad. Od záĜí roku 1995 se štrasburský a bruselský tým evropského ombudsmana rozšíĜil ze dvou þlenĤ na souþasných 38 pracovníkĤ. Jsou to pĜedevším právníci, úĜedníci a sekretáĜky.13)

1.2.1 Jacob Söderman Prvním evropským ochráncem práv pro funkþní období 1995 – 2003 byl zvolen Jacob Söderman. Narodil se 19. kvČtna 1938 v Helsinkách. V roce 1962 ukonþil studium práv na UniverzitČ v Helsinkách jako doktor práv. V letech 1966 – 1967 vyuþoval sociální práva na Švédském institutu sociální práce a místní správy. Dále byl Ĝeditelem Asociace švédsky mluvících obcí ve Finsku (1967 – 1971). Od roku 1971 do roku 1982 byl vedoucím odboru bezpeþnosti práce na Ministerstvu sociálních vČcí a zdravotnictví. Poté byl do roku 1989 Guvernérem provincie Uusimaa a od roku 1989 do roku 1995 se stal parlamentním ombudsmanem Finska. V roce 1971 byl Ministrem spravedlnosti ve Finsku. V letech 1972 - 1982 byl poslancem Parlamentu Finska (þlen Ústavního výboru, þlen Výboru pro zahraniþní vČci). V roce 1982 zastával funkci Ministra sociálních vČcí a zdravotnictví. V roce 1974 se stal pĜedsedou Mezinárodní chilské komise a tuto funkci zastával až do roku 1988. V letech 1991 – 1992 byl þlenem pĜedstavenstva Mezinárodního institutu veĜejného ochránce práv. Získal mnoho vyznamenání napĜíklad v roce 1988 ěád bílé rĤže Finska, v roce 2000 získal Zvláštní cenu pro evropského ombudsmana za pĜíspČvek k šíĜení informací prostĜednictvím Ministerstva školství Finska nebo v roce 2002 Státní Ĝád RytíĜ þestné legie Francouzské republiky a mnoho dalších.14)

13

Co všechno potĜebujete vČdČt o Evropském ombudsmanovi [on-line]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW:

. 14

The European Ombudsman – Curricula Vitae [on-line]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW:

.

- 17 -

1.2.2 P. Nikiforos Diamandouros Druhým evropským ochráncem práv je od 1. dubna 2003 P. Nikiforos Diamandouros. Narodil se 25. þervna 1942 v Ĝeckých Athénách. V letech 1998 – 2003 byl prvním Národním ombudsmanem ěecka. Od roku 1993 byl profesorem komparativní politologie na FakultČ politických vČd a veĜejné správy Univerzity v Aténách. V letech 1995 – 1998 pracoval jako Ĝeditel a pĜedseda ěeckého národního centra pro sociální výzkum (EKKE). Na Indiana University získal titul B. A. (1963) a poté tituly M. A. (1965), M. Phil. (1969) a PhD. (1972) na Columbia University. Než zaþal vyuþovat na Athénské univerzitČ v roce 1988 vyuþoval na Státní newyorské univerzitČ a pak na Columbia University (1973 – 1978). V letech 1980 - 1983 pracoval jako Ĝeditel výzkumu na Athénské akademii v Athénách. V letech 1983 - 1988 byl programovým Ĝeditelem Rady pro výzkum ve spoleþenských vČdách v New Yorku pro Západní Evropu a Blízký a StĜední východ. Od roku 1988 do 1991 byl pĜedsedou ěeckého institutu pro mezinárodní a strategický výzkum v Athénách - politicky orientované výzkumné organizace zĜízené za podpory nadací Fordovy a MacArthurovy. V roce 1997 byl jmenován na místo hostujícího profesora politických vČd v Centru Juana Marche pro vyšší studia spoleþenských vČd v Madridu. V letech 1992 – 1998 byl prezidentem Ĝecké Asociace politických vČd a v letech 1985 – 1988 Asociace moderních Ĝeckých studií ve Spojených státech amerických. V roce 1999 byl jmenován þlenem Ĝecké Národní komise pro lidská práva a následnČ v roce 2000 þlenem Národní rady pro reformu státní správy. V roce 2000 byl úþastníkem Bilderbergské konference. Od roku 1990 byl druhým pĜedsedou Výboru pro Jižní Evropu pĜi RadČ pro výzkum ve spoleþenských vČdách v New Yorku, jejíž aktivity jsou dlouhodobČ zajištČny grantem Volkswagenovy nadace. Také se podílel na redakci edice knih Nová Jižní Evropa vydané Nakladatelstvím Univerzity Johna Hopkinse a v oblasti humanitních vČd obdržel granty ze stipendijních programĤ Fulbrightova a Národního.

- 18 -

2

Úkoly a pravomoc veĜejného ochránce práv v ýR

VeĜejný ochránce práv v ýeské republice je monokratický orgán, který je nezávislý a nestranný. Stojí mimo veĜejnou správu, není tedy úĜadem. Ochránce vede nezávislá šetĜení na základČ vlastní iniciativy nebo na základČ podání žádosti nebo stížnosti obþana. NemĤže však zasahovat do þinnosti správních orgánĤ, nahrazovat jejich þinnost, rušit nebo mČnit jejich rozhodnutí. Existuje mnoho definic ombudsmana. NapĜíklad v knize The Encyclopedia America je ombudsman charakterizován jako: „Nezávislý úĜedník, ustanovený proto, aby pĜijímal stížnosti obþanĤ na zneužívání moci, nesprávné þi pomalé jednání vládních úĜedníkĤ. Provádí šetĜení, podává zprávy o svých zjištČních a doporuþuje Ĝešení.“15) Podle uþebnice správního práva od Mikuleho je ombudsman charakterizován takto: „CelkovČ lze ombudsmana charakterizovat jako orgán (vČtšinou jednu osobu), který je zejména i na orgánech výkonné moci nezávislý a odpovídá za svou þinnost výluþnČ jen zákonodárnému sboru (ani jemu však není podĜízen). Na základČ stížností a podnČtĤ obþanĤ, které je povinen pĜijímat (a to i neformálním zpĤsobem, tĜeba telefonicky), provádí vlastní šetĜení (nČkdy tak mĤže uþinit i z jiného podnČtu nebo z vlastní iniciativy) a zjistí-li, že práva obþanĤ byla porušena, doporuþuje správním orgánĤm provedení nápravy.“16) Úkoly a pravomoci veĜejného ochránce práv v ýeské republice jsou stanoveny v zákonČ þ. 349/1999 Sb., o veĜejném ochránci práv (dále jen zákon), který je pĜiblížen v následující þásti práce.

2.1 PĤsobnost veĜejného ochránce práv Úkolem veĜejného ochránce práv je dohlížet a kontrolovat þinnost veĜejné správy a chránit osoby pĜed jednáním úĜadĤ a dalších institucí vykonávajících státní správu, které je v rozporu s jakýmkoliv právním pĜedpisem platným v ýeské republice. VeĜejný ochránce práv se zabývá stížnostmi proti þinnosti tČchto institucí:

ministerstvĤm a jiným správním úĜadĤm s pĤsobností po celém území státu a správním úĜadĤm jim podléhajícím,

15

ýeské národní bance, pokud pĤsobí jako správní úĜad,


80-7179-445-7. str. XIII. 16

MIKULE, Vladimír. in: HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo – obecná þást. 3. vydání. Praha: C.H.Beck,

1998. 471 s. ISBN 80-7179-184-9. str. 342.

- 19 -

RadČ pro rozhlasové a televizní vysílání,

orgánĤm územních samosprávných celkĤ pĜi výkonu státní správy,

Policii ýeské republiky,

ArmádČ ýeské republiky,

Hradní stráži,

VČzeĖské službČ ýeské republiky,

zaĜízením, ve kterých se vykonává vazba nebo trest odnČtí svobody,

zaĜízením, v nichž se vykonává ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léþení,

veĜejným zdravotním pojišĢovnám.

Ombudsman pravidelnČ navštČvuje zaĜízení jako jsou vČzení, vazby, zaĜízení pro zajištČní cizincĤ a azylová zaĜízení, zdravotnická zaĜízení a zaĜízení sociálnČ-právní ochrany dČtí a další zaĜízení, kde se nacházejí osoby omezené na svobodČ veĜejnou mocí. VeĜejný ochránce navštČvuje tato zĜízení, aby zvýšil ochranu tČchto osob pĜed muþením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením. Ochránce nemá právo vstupovat do soukromoprávních sporĤ, výjimkou jsou spory mezi zamČstnancem a zamČstnavatelem, kde zamČstnavatel je státní úĜad. Další výjimkou, kdy mĤže zasahovat do soukromoprávních sporĤ, jsou pĜípady, kdy se jedná o stížnosti na diskriminaþní jednání. Toto oprávnČní vyplývá z antidiskriminaþního zákona, který byl schválen v roce 2009, a na základČ tohoto zákona se veĜejný ochránce stal orgánem pomáhajícím obČtem diskriminace. VeĜejný ochránce práv nemĤže zasahovat do þinnosti a rozhodnutí soudĤ a není ani odvolacím místem proti jejich rozhodnutí.17) Dále se pĤsobnost veĜejného ochránce práv nevztahuje na þinnost následujících institucí:

17

Parlamentu,

Prezidenta ýeské republiky a Vlády ýeské republiky,

Nejvyššího kontrolního úĜadu,

zpravodajských služeb ýeské republiky,

orgánĤ þinných v trestním Ĝízení,

VeĜejný ochránce práv – PĤsobnost veĜejného ochránce práv [on-line]. [cit. 2011-02-04]. Dostupné z WWW:

.

- 20 -

státních zastupitelství a soudĤ (výjimkou jsou orgány správy státního zastupitelství a státní správy soudĤ).

2.2 Volba veĜejného ochránce práv a jeho funkþní období VeĜejný ochránce práv je volen Poslaneckou snČmovnou Parlamentu ýeské republiky. Funkþní období trvá po dobu šesti let a každý mĤže být zvolen do této funkce pouze na dvČ bezprostĜednČ po sobČ jdoucí funkþní období, to znamená, že tatáž osoba mĤže vykonávat funkci veĜejného ochránce práv nanejvýš 12 let. Obrázek 1 – Schéma volby VeĜejného ochránce práv

Zdroj: [32]. Dostupné: .

VeĜejný ochránce práv je vybírán z kandidátĤ, kteĜí jsou navrženi Prezidentem ýeské republiky a Senátem, tentýž kandidát mĤže být navržen jak prezidentem, tak i Senátem.18) Ochráncem mĤže být volen každý, kdo je volitelný do Senátu (starší 40 let, státní obþanství ýR, zpĤsobilost k právním úkonĤm).

18

KOLMAN, Petr. Vše dĤležité o ombudsmanovi 1. In: Moderní obec: odborný þasopis pro veĜejnou správu.

Praha: Economia, 2002, roþník 8, þíslo 6. ISSN 1213-7693. str. 39.

- 21 -

Ze své þinnosti je ochránce zodpovČdný Poslanecké snČmovnČ Parlamentu ýeské republiky. Poslanecká snČmovna PýR také volí jednoho zástupce veĜejného ochránce, který je volen stejným zpĤsobem a se stejnými podmínkami jako je tomu u ochránce. Zástupce vykonává povinnosti ochránce v dobČ jeho nepĜítomnosti v plném rozsahu a ochránce mĤže svého zástupce povČĜit výkonem þásti své pĤsobnosti. V souþasné dobČ jde napĜíklad o oblast pozemkového práva a restitucí, staveb a regionálního rozvoje, životního prostĜedí, zdravotnictví, ochrany dČtí, mládeže a rodiny, zamČstnanosti, samosprávy, školství þi ochrany osobních údajĤ a poskytování informací. Všechna šetĜení provádí ochránce osobnČ, popĜípadČ je provádí jeho zástupce a pouze ochránce nebo jeho zástupce vydává stanoviska a zprávy o výsledcích šetĜení. Sídlem veĜejného ochránce práv ýeské republiky je Brno, i když pĤvodní návrh poþítal se zĜízením této instituce na území hlavního mČsta Prahy.19)

2.3 Další charakteristiky veĜejného ochránce práv ýeské republiky S výkonem funkce ombudsmana jsou spojeny i další charakteristiky, které upravuje zákon þ. 349/1999 Sb. o veĜejném ochránci práv. Jedná se napĜíklad o složení slibu, trestní imunitČ a mlþenlivosti þi zániku funkce, které budou nyní struþnČ popsány.

2.3.1 Nesluþitelnost a nezávislost funkce veĜejného ochránce práv Nesluþitelnost funkce je stanovena obdobnČ jako u ústavních þinitelĤ. Funkce ombudsmana je tedy nesluþitelná s funkcí prezidenta republiky, poslance, senátora a soudce, stejnČ tak je nesluþitelná i s jakoukoliv þinností ve veĜejné správČ. VeĜejný ochránce práv nesmí být þlenem žádné politické strany ani politického hnutí. ZároveĖ je funkce veĜejného ochránce práv nesluþitelná s jinou výdČleþnou þinností, výjimkou je pouze správa vlastního majetku, vČdecká, pedagogická, publicistická, literární nebo umČlecká þinnost. Tyto þinnosti je možno vykonávat pouze v pĜípadČ, že nezpĤsobí újmu na výkonu funkce ombudsmana a její dĤstojnosti a neohrožuje-li dĤvČru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce. Nestrannost a nezávislost funkce je stanovena v zákonČ þ. 349/1999 Sb. o veĜejném ochránci práv a také vyplývá pĜímo ze slibu, který ochránce vkládá do rukou pĜedsedy Poslanecké snČmovny a za výkon funkce je ochránce odpovČdný Poslanecké snČmovnČ. K posílení nezávislého postavení ochránce pĜispívá také zakotvení imunity ve výše zmínČném zákonČ.

19

VeĜejný ochránce práv [on-line]. [cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW:
ochrance-prav/>.

- 22 -

2.3.2 Slib veĜejného ochránce práv VeĜejný ochránce práv se ujímá své funkce tím, že složí slib do rukou pĜedsedy Poslanecké snČmovny. Složení slibu právČ do rukou pĜedsedy poslanecké snČmovny vyplývá z faktu, že je snČmovnou volen a svým zpĤsobem se jedná o souþást moci zákonodárné. NovČ zvolený ochránce skládá svĤj slib do rukou poslanecké snČmovny, ne však dĜíve než dnem, jenž následuje po dni, kdy uplynulo funkþní období dosavadního ochránce. Do doby, kdy novČ zvolený ochránce složí slib, vykonává jeho pĤsobnost ochránce, jehož funkþní období skonþilo. Ochránce však musí složit slib do 10 dnĤ ode dne zvolení, pokud tak neuþiní, nebo složí-li slib s výhradou, pohlíží se na nČj, jako by zvolen nebyl. PĜi formulaci slibu se vycházelo ze slibu soudcĤ Ústavního soudu, tímto slibem byl slib ombudsmana inspirován a je tedy jeho obdobou. Slib veĜejného ochránce práv zní následovnČ: "Slibuji na svou þest a svČdomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestrannČ, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv."20)

2.3.3 Zánik funkce veĜejného ochránce práv Zákon rozeznává dvČ formy zániku funkce, a to pozbytí funkce a odvolání z funkce. 1) Pozbytí funkce K pozbytí funkce dochází automatiky. Ochránce pozbývá funkci dnem následujícím po dni, kdy nastal jeden z uvedených dĤvodĤ:

uplynulo jeho funkþní období,

nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl ochránce odsouzen pro trestný þin,

pĜestal být volitelným do Senátu,

ochránce se ujal funkce prezidenta republiky, poslance, senátora a soudce nebo vykonává þinnost ve veĜejné správČ,

pĜedsedovi Poslanecké snČmovny bylo doruþeno písemné prohlášení ochránce, že se této funkce vzdává.

V pĜípadČ odsouzení pro trestní þin musí Poslanecká snČmovna souhlasit s trestním stíháním. PĜi návrhu zákona se nejdĜíve uvažovalo o odvolání z funkce pouze v pĜípadČ, že by se

20


80-7179-445-7. str. 35.

- 23 -

jednalo o úmyslné spáchání trestného þinu, popĜípadČ v pĜípadech, kdy by byl ochránce odsouzen k trestu odnČtí svobody, byĢ jen podmínČnČ. Nakonec bylo pĜijato pĜísnČjší stanovisko a k odvolání z funkce mĤže dojít v pĜípadČ pravomocného odsouzení pro spáchání každého trestného þinu. Nezáleží na tom, zda byl trestný þin spáchán úmyslnČ nebo z nedbalosti a zároveĖ nezáleží ani na výši, nebo druhu trestu. Ztráta volitelnosti do Senátu v sobČ obsahuje i skuteþnost, že osoba ochránce byla zbavena zpĤsobilosti k právním úkonĤm. Dalším dĤvodem pro pozbytí funkce je i úmrtí ochránce, což lze odvodit ze ztráty volitelnosti do Senátu. Vzhledem k tomu, že se jedná o automatické pozbytí funkce, Poslanecká snČmovna vČc neprojednává a je o ní pouze vyrozumČna. Poté pĜedseda Poslanecké snČmovny písemnČ uvČdomí osobu, která pozbyla funkci ochránce o pozbytí této funkce.21) 2) Odvolání z funkce Pokud ochránce vykonává jinou výdČleþnou þinnost, výjimkou je správa vlastního majetku a þinnosti vČdecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umČlecké, pokud taková þinnost neohrožuje dĤvČru, nezávislost a nestrannost výkonu funkce, nebo pokud je þlenem politické strany, nebo politického hnutí, poslanecká snČmovna ho z funkce veĜejného ochránce práv odvolá. PĜed odvoláním z funkce musí poslanecká snČmovna kvalifikovanČ posoudit vznik skuteþností, které jsou nesluþitelné s výkonem funkce ombudsmana nebo vznik þlenství v politické stranČ nebo politickém hnutí. Odvolání z funkce tedy nenastává automaticky. Poslanecká snČmovna prozkoumá, zda došlo k naplnČní dĤvodĤ, pro které musí být ochránce z funkce odvolán a rozhodne o jeho odvolání bČžným usnesením, není tedy potĜeba kvalifikovaná vČtšina. Pokud je ochránce ze své funkce odvolán, poslanecká snČmovna ho o odvolání vyrozumí písemnČ a úþinky odvolání nastávají až dnem doruþení písemného vyrozumČní. ZároveĖ pĜedseda poslanecké snČmovny uvČdomí Senát, prezidenta republiky, veĜejnost a také poslaneckou snČmovnu o odvolání veĜejného ochránce práv z funkce. Pro prezidenta republiky a pro Senát je tato zpráva signálem k pĜípravČ návrhĤ nového kandidáta na funkci veĜejného ochránce práv. Pokud je funkce ochránce uvolnČna, je potĜeba stejnČ jako u jiných veĜejných ústavních þinitelĤ, napĜ. prezidenta republiky, soudce Ústavního soudu, ji

21


80-7179-445-7. str. 38.

- 24 -

co nejdĜíve obsadit. Pokud ochránce do 10 dnĤ od chvíle, kdy byl zvolen, nesloží slib, nebo pozbyl funkci, nebo byl z funkce odvolán, koná se do 60 dnĤ volba nová.22)

2.3.4 Trestní imunita, mlþenlivost a plat veĜejného ochránce práv Ustanovení trestní imunity má velký význam pro efektivní výkon funkce ombudsmana. Trestní imunita zajišĢuje nezávislost a nestrannost jeho þinnosti, protože nelze zcela vylouþit pokusy o nátlak ze strany kritizovaných úĜadĤ nebo úĜedníkĤ. Rámec trestní imunity þásteþnČ vychází z ústavní imunity poslancĤ, respektive ústavních soudcĤ, rozdíl je ovšem v tom, že u veĜejného ochránce práv je imunita ohraniþena dobou funkþního období.23) K tomu, aby mohl být ochránce trestnČ stíhán, je zapotĜebí souhlasu poslanecké snČmovny. Pokud poslanecká snČmovna nedá souhlas s trestním stíháním, ochránce nemĤže být do skonþení funkþního období trestnČ stíhán. Skonþením funkþního období se rozumí jakékoliv ukonþení funkce, jako je i pozbytí funkce, nebo odvolání z funkce. Ochránce i další zamČstnanci jeho kanceláĜe mají povinnost zachovávat mlþenlivost o skuteþnostech, o kterých se dozvČdČli pĜi výkonu své funkce, a to i po skonþení výkonu funkce. Úþelem této povinnosti je chránit nejen samotného ochránce, ale i osoby, kterých se skuteþnosti týkají. PĜedseda Poslanecké snČmovny mĤže ochránce i zamČstnance jeho kanceláĜe zprostit povinnosti mlþenlivosti pouze z vážných dĤvodĤ. Státní orgány a orgány þinné v trestním Ĝízení mohou nahlížet do spisĤ ochránce, nebo mu tyto spisy odejmout, pouze se souhlasem ochránce. Pokud jim ochránce tuto možnost odepĜe, potĜebují souhlas pĜedsedy Poslanecké snČmovny. VeĜejný ochránce práv je vysoce postavený státní funkcionáĜ s odpovČdností a autoritou, proto musí být i odpovídajícím zpĤsobem finanþnČ ohodnocen. Nelze na nČho vztahovat napĜíklad platový zákon pro zamČstnance státní správy, nebo zákoník práce v plném rozsahu. Plat a další požitky musí být stanoveny na úrovni odpovídající významu a nároþnosti funkce. Ochránci proto náleží plat, náhrada výdajĤ a naturální plnČní jako prezidentovi Nejvyššího kontrolního úĜadu. Zástupci veĜejného chránce práv náleží plat, náhrada výdajĤ a naturální

22


80-7179-445-7. str. 39-40. 23


80-7179-445-7. str. 41.

- 25 -

plnČní jako viceprezidentovi Nejvyššího kontrolního úĜadu.24) Do naturálního plnČní patĜí: užívání pĜimČĜenČ vybaveného bytu bez nároku na úhradu výdajĤ spojených s užíváním bytu, zĜízení a užívání jedné úþastnické telefonní stanice, užívání služebního vozidla (s Ĝidiþem i bez nČho) k výkonu funkce i k osobní dispozici.

2.4 ýinnost veĜejného ochránce práv VeĜejný ochránce práv má odhalovat a odstraĖovat chyby státní administrativy, které jsou ve vČtšinČ pĜípadĤ právnČ obtížnČ postižitelné. Je prostĜedníkem mezi obþany a státem, který provádí opravu nedostatkĤ veĜejné správy. Poté, co stČžovatel vyþerpá všechny bČžnČ dostupné možnosti k vyĜešení svého problému (odvolání, stížnosti), mĤže se obrátit se stížností na ochránce. Ve vČtšinČ pĜípadĤ je možné se proti rozhodnutí úĜadĤ odvolat k nadĜízenému orgánu. Jedná se napĜíklad o pĜípady, kdy úĜad nevydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhĤtČ, nebo mČl zahájit nČjaké Ĝízení, ale vĤbec ho nezahájil a je neþinný. Ochránce nemĤže nahradit þinnost a rozhodování jednotlivých úĜadĤ. Pokud stČžovatel neuspČje u nadĜízených orgánĤ, nebo na jeho stížnost úĜad nereaguje, popĜípadČ není s nápravou spokojen, pak má možnost obrátit se na ochránce.25) VeĜejný ochránce práv mĤže jednat na základČ podnČtu fyzické osoby, ale i na základČ podnČtu právnické osoby, která se ocitla ve styku se správními úĜady. Dále také na základČ podnČtu, který byl adresován poslanci, nebo senátorovi a ten jej veĜejnému ochránci práv postoupil. Ochránce tedy mĤže napomoci poslancĤm, kteĜí obdrželi rĤzná podání a nevČdí si s nimi rady, nebo nemají potĜebné pravomoci a dostateþné prostĜedky k jejich prošetĜení. Poslanci i senátoĜi se zabývají rĤznými stížnostmi voliþĤ, nejsou však dostateþnČ materiálnČ ani þasovČ vybaveni, aby mohli zodpovČdnČ pĜezkoumat stížnosti podané na správní úĜady. Ochránce mĤže také jednat na základČ podnČtu adresovanému nČkteré z komor parlamentu, která jej ochránci postoupila, þi z vlastní iniciativy. PĜi šetĜení z vlastní iniciativy ochránce pĜevážnČ vychází z nČjakého signálu, napĜíklad z výsledkĤ šetĜení jiné vČci, ze zpráv v tisku, z telefonických podnČtĤ nebo z anonymních podání. V pĜípadČ, že ochránce jedná z vlastní iniciativy, má stejné pravomoci, jako když jedná na základČ podnČtu. Bude se pravdČpodobnČ jednat o aktivity dlouhodobČ plánované a opakované. Ochránce provádí neohlášené

24


80-7179-445-7. str. 43-44. 25

VeĜejný ochránce práv – Co pĜedchází stížnosti k ombudsmanovi [on-line]. [cit. 2011-02-20]. Dostupné

z WWW: .

- 26 -

a nepravidelné inspekce v úĜadech z rĤzných oblastí veĜejné správy. PĜednostnČ by se mČl zabývat zaĜízeními, ve kterých jsou umístČny osoby zbavené osobní svobody. Jednání z vlastní iniciativy tvoĜí jen malou þást aktivit ochránce.26) Zákon nevyluþuje, aby stížnost podalo více osob, ale podnČt pĜedaný ochránci by se mČl týkat konkrétní osoby a konkrétní vČci. Ochránce by se nemČl zabývat peticemi, protože mají jiný charakter a funkci než stížnosti. Petice se ve vČtšinČ pĜípadĤ týkají vČcí veĜejného zájmu, oproti tomu stížnosti mají spíše soukromý charakter. Není vhodné, aby se ochránce zabýval stížnostmi, které mu pĜedá nČjaká státní organizace. Obþan se mĤže na ochránce obrátit jak písemnČ, tak ústnČ do protokolu, s vČcí, která spadá do jeho pĤsobnosti. Pokud stížnost podávají osoby zbavené svobody, vČnuje se tČmto podáním zvýšená ochrana pĜedevším proto, aby tato podání nekontrolovali napĜíklad pĜíslušníci vČzeĖské služby, proti kterým jsou stížnosti smČĜovány. PĜedpokládá se, že podaná stížnost bude v þeském jazyce, pĜestože to zákon výslovnČ neuvádí. Pokud chce stížnost podat osoba neslyšící ústnČ do protokolu, má nárok na tlumoþníka znakové Ĝeþi.27) PodnČty ochránci lze podat: PísemnČ na vytištČném formuláĜi, viz PĜíloha 1, a odešle ho jako bČžnou poštovní zásilku na adresu úĜadu veĜejného ochránce práv. Stížnost mĤže být napsána i formou vlastního dopisu, ve kterém bude vylíþena podstata problému, na který si stČžovatel stČžuje a þeho chce stížností dosáhnout. Elektronickou poštou – stČžovatel mĤže poslat e-mail na adresu [email protected] buć zasláním vyplnČného formuláĜe podnČtu, nebo prostým e-mailem obsahujícím podstatné a potĜebné informace, které se týkají stížnosti. ProstĜednictvím datové schránky – odesláním vyplnČného formuláĜe podnČtu nebo vlastním dopisem obsahujícím dĤležité informace o problému a oznaþení úĜadu, proti kterému je stížnost podána. Pomocí interaktivního on-line formuláĜe elektronické podatelny, kde bude stČžovatel informace doplĖovat do jednotlivých políþek.

26


80-7179-445-7. str. 45-47. 27


80-7179-445-7. str. 48-50.

- 27 -

OsobnČ doruþit – podnČt mĤže stČžovatel osobnČ doruþit do podatelny KanceláĜe veĜejného ochránce práv. OsobnČ podat do protokolu – stČžovatel se mĤže osobnČ dostavit na osobní PĜíjem podnČtĤ v budovČ KanceláĜe veĜejného ochránce práv, kde s ním právník KanceláĜe stížnost projedná a sepíše. Stížnost mĤže podat jen osoba, která se dožaduje ochrany svých práv nebo její zákonný zástupce. V pĜípadČ, že je stížnost podaná v zastoupení jiné osoby, musí být tato skuteþnost doložena písemnou plnou mocí zastoupeného, nebo jiným dokladem s uvedením rozsahu oprávnČní.28) PodnČty nesmČjí podléhat úĜední kontrole a nepodléhají žádnému poplatku. Což je významné pĜedevším pro sociálnČ slabší obþany. Lze totiž pĜepokládat, že právČ tito lidé tvoĜí znaþnou þást stČžovatelĤ, kteĜí pĜedkládají stížnosti veĜejnému ochránci práv.29) Bezplatnost Ĝízení je jedním ze stČžejních rysĤ této instituce. Ochránce nemĤže za obþany sepisovat podnČty nebo žaloby a zastupovat je v Ĝízení pĜed soudy. PodnČt musí obsahovat vylíþení podstatných okolností vČci, souþasnČ musí být sdČleno, jestli byla vČc pĜedložena jinému státnímu orgánu, popĜípadČ s jakým výsledkem. Jde o to, aby mČl ochránce dostateþné úvodní podklady k pĜípadnému zahájení šetĜení. A také o to, aby stČžoval vyvinul urþitou snahu o Ĝešení dané vČci a zbyteþnČ nezatČžoval ombudsmana. Nelze totiž vylouþit, že pĜíslušný úĜad bude na výzvu k nápravČ reagovat kladnČ a vČc bude vyĜešena bez zásahu ombudsmana.30) V podnČtu musí být oznaþen úĜad nebo osoba (její jméno a pĜíjmení popĜípadČ jiné údaje o totožnosti), které se podnČt týká. Je také dĤležité, aby stČžovatel specifikoval úĜad popĜípadČ i jeho souþásti (odbor, sekce, oddČlení). ZároveĖ mĤže stČžovatel vhodným zpĤsobem oznaþit i konkrétního pracovníka (napĜ. þíslo dveĜí kanceláĜe a pĜesný þasový údaj) v pĜípadČ, že se jedná o stížnost proti chování urþité osoby. PodnČt musí dále obsahovat doklad o tom, že úĜad, kterého se podnČt týká, byl neúspČšnČ vyzván k nápravČ, popĜípadČ jméno, pĜíjmení a bydlištČ, u právnické osoby název, sídlo a osoby oprávnČné jejím jménem jednat, kdo podnČt podává (tzv. stČžovatel). Pokud se podnČt týká rozhodnutí, stČžovatel musí pĜedložit jeho stejnopis. Nejedná se o projev formalismu ani byrokratismu,

28

VeĜejný ochránce práv – Jak podat stížnost [on-line]. [cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW:

. 29

KOLMAN, Petr. Vše dĤležité o ombudsmanovi 2. In: Moderní obec: odborný þasopis pro veĜejnou správu.

Praha: Economia, 2002, roþník 8, þíslo 7. ISSN 1213-7693. str. 31. 30

SLÁDEýEK, Vladimír. Zákon o VeĜejném ochránci práv - komentáĜ. Praha: C. H. Beck, 2000. 136 s. ISBN

80-7179-445-7. str. 52.

- 28 -

tedy o pĜístupy, proti kterým má ochránce bojovat, ale jsou požadovány pouze nezbytné a základní informace, které se týkají identifikace vČci a stČžovatele. Pokud by tyto základní informace nebyly k dispozici, nemohl by se ombudsman vČcí kvalifikovanČ, úþinnČ a operativnČ zabývat. Pokud nČjaké dĤležité informace v podání chybí, ochránce vyzve stČžovatele, aby tyto informace doplnil. V pĜípadČ, že má stČžovatel na vyĜešení vČci skuteþný zájem, nemČl by být problém chybČjící informace doplnit. Nekompletnost podání mĤže být ovšem dĤvodem k odložení pĜípadu. Informace o tom, jestli již bylo ve vČci jednáno a s jakým výsledkem, mají urychlit celý proces, protože dĜíve nebo pozdČji by se ochránce o tČchto skuteþnostech stejnČ dozvČdČl. Anonymními stížnostmi se ochránce nezabývá, ale mĤže na jejich základnČ zahájit šetĜení z vlastní iniciativy.31) Ochránce musí nejdĜíve zjistit, jestli podaný podnČt spadá do jeho pĤsobnosti. PĜi pĜedbČžném posouzení vČci se ombudsman nezabývá pĜímo podstatou stížnosti, ale posuzuje pĜedevším formálnČ-právní souvislosti. Ochránce se nemĤže zabývat vČcmi, které se týkají napĜíklad zákona, který byl schválen nebo neschválen parlamentem (v tČchto pĜípadech mĤže osoba podat parlamentu petici). NemĤže se zabývat ani vČcmi, které spadají do soukromého práva jako jsou napĜíklad sousedské spory, spory o pohledávky (dluhy) a náhrada škody mezi soukromými osobami. Stížnost lze podávat jen na konkrétní úĜady, nikoliv na soukromou osobu, pokud tato osoba nevykonává veĜejnou správu. Dále se ochránce nebude zabývat stížnostmi, které jsou na první pohled neopodstatnČné. NapĜíklad v pĜípadČ, kdy je napadán postup úĜadu nebo úĜedníka, který je zcela zjevnČ v souladu se zákonem. Ochránce se v rozmezí, které je stanoveno zákonem, mĤže rozhodnout, jestli se podnČtem bude dále zabývat, nebo ho odloží. Ochránce nemĤže zasahovat do þinnosti a rozhodování soudĤ. Pokud zjistí, že vČc do jeho pĤsobnosti nespadá, nebo se netýká osoby, která podnČt podala, podnČt odloží. Pokud se ochránce rozhodne, že vČc odloží, pak proti takovému rozhodnutí neexistuje opravný prostĜedek, ale stČžovatel mĤže podat podnČt nový. Ochránce má právo podnČt odložit v následujících pĜípadech:

pokud náležitosti nebyly doplnČny ve stanovené lhĤtČ,

podnČt je neopodstatnČný,

od právní moci rozhodnutí nebo od opatĜení þi události, kterých se podnČt týká, uplynula v den doruþení podnČtu doba delší jednoho roku,

31


80-7179-445-7. str. 52-53.

- 29 -

vČc, které se podnČt týká, je projednávána soudem nebo již byla soudem rozhodnuta,

jde o podnČt ve vČci, která již byla ochráncem pĜešetĜena a opakovaný podnČt nepĜináší nové skuteþnosti.

Pokud ochránce podnČt odloží, musí o odložení podnČtu a o dĤvodech odložení písemnČ informovat stČžovatele. V pĜípadČ, že ochránce zjistí, že podnČt je podle svého obsahu opravným prostĜedkem, ochránce o tom stČžovatele vyrozumí a pouþí ho o správném postupu. Úþelem tohoto jednání je pomoci dezorientované osobČ v uplatnČní jejího práva na Ĝádný pĜezkum rozhodnutí. Jestliže podnČt neodloží nebo stČžovatele neinformuje o tom, že se jedná o opravný prostĜedek, zahájí vyšetĜování a písemnČ o tom vyrozumí stČžovatele. Není možné vylouþit, že ombudsman zjistí, že je dán dĤvod pro odložení podnČtu, až po zahájení šetĜení. V tomto pĜípadČ mĤže na základnČ své diskreþní pravomoci rozhodnout, že se vČcí nebude dále zabývat a musí o svém rozhodnutí informovat stČžovatele. Ochránce má právo s vČdomím vedoucích úĜadĤ vstupovat do všech prostor úĜadu a nahlížet do spisĤ, klást otázky jednotlivým zamČstnancĤm úĜadĤ a mluvit s osobami umístČnými v zaĜízeních, a to bez pĜítomnosti jiných osob. Ochránce tedy musí informovat vedoucího úĜadu nebo jeho zástupce, že se chystá vstoupit do prostor úĜadu, nejedná se však o žádost ke vstupu. Vedoucí úĜadu ani jeho zástupce nemohou zakázat nebo znemožnit ochránci vstup do prostor úĜadu. PĜedpokládá se, že vedoucí úĜadu povČĜí nČkterého ze svých zamČstnancĤ, aby ochránce pĜi jeho šetĜeních doprovázel a byl mu nápomocen. Možnost ochránce rozmlouvat s osobou umístČnou v zaĜízení o samotČ má zajistit neovlivĖované, svobodné vyjádĜení se k vČci, což úzce souvisí i se zákazem kontroly korespondence osob umístČných v zaĜízeních.32) Na základČ žádosti ochránce a ve stanovené lhĤtČ musí úĜady poskytnou informace a vysvČtlení ochránci, musí pĜedložit spisy a jiné písemnosti, o které je ochránce požádá. ÚĜady jsou povinny sdČlit písemné stanovisko ke skutkovým a právním otázkám a provést dĤkazy, které ochránce navrhne. Dále úĜady musí provést úkony dozoru, ke kterým jsou podle zákona oprávnČny a které ochránce navrhne. Správní dozor znamená, že dozorþí orgán (správní úĜad) sleduje chování podĜízených subjektĤ (fyzické osoby, právnické osoby soukromého i veĜejného práva) a ve vČcech své pĤsobnosti je porovnává s chováním žádoucím (v souladu s právními pĜedpisy). KromČ sledovací þinnosti má k dispozici nápravné

32


80-7179-445-7. str. 62.

- 30 -

a sankþní prostĜedky. Mezi nápravné prostĜedky patĜí právo požadovat odstranČní zjištČných nedostatkĤ, právo uložení povinnosti zdržet se urþitého jednání a další. Charakteristickým sankþním prostĜedkem je pokuta. Ochránce má oprávnČní úþastnit se ústních jednání, provádČní dĤkazĤ úĜady a má právo klást pĜítomným osobám otázky. Ochránce mĤže v rámci šetĜení provádČt i jiné úkony, ke kterým nepotĜebuje zákonné zmocnČní, napĜíklad þerpat podklady z odborného tisku, denního tisku a další. Pokud to pĜípad vyžaduje, mohou být zamČstnanci na žádost ochránce zproštČni povinnosti mlþenlivosti. Pokud by ochránce nemČl možnost požádat o zproštČní mlþenlivosti, vyšetĜování by mohlo být znaþnČ problematické, protože Ĝada zákonĤ zamČstnancĤm (úĜedníkĤm) povinnost mlþenlivosti ukládá. Všechny státní orgány a osoby vykonávající veĜejnou správu jsou povinny poskytnout ochránci pomoc, kterou si ochránce vyžádá. S tímto ustanovením by mČli být seznámeni všichni pracovníci krajských, mČstských a obecních úĜadĤ a mČli by svou souþinnost ĜádnČ a vþas veĜejnému ochránci práv poskytnout.33) Pokud ochránce pĜi šetĜení nezjistí žádné pochybení nebo jiné porušení právních pĜedpisĤ, písemnČ o tom informuje stČžovatele i úĜad. Takové zjištČní mĤže mít kladný ohlas, který se mĤže projevit zvýšením dĤvČry ve veĜejnou správu. PĜedpokládá se, že stČžovatele o takovém výsledku vyrozumí sám ochránce nebo jeho zástupce. Tímto jednáním by se mČlo jednání ombudsmana odlišovat od jednání správních orgánĤ, kde korespondenci zpravidla podepisují vedoucí jednotlivých organizaþních útvarĤ. Neznamená to však, že všechna šetĜení musí provádČt sám ochránce, svým podpisem ztvrzuje, že vČc prostudoval a schválil výsledek šetĜení.34) Jestliže ochránce pĜi svých šetĜeních zjistí, že došlo k porušení právních pĜedpisĤ nebo k jiným pochybením, vyzve úĜad, aby se ke skuteþnostem, které ochránce zjistil, vyjádĜil do 30 dnĤ. Dá se oþekávat, že již na tuto výzvu bude úĜad reagovat a provede nápravu. Ombudsman tak poskytuje dotyþnému úĜadu možnost vyjádĜit se k závČrĤm, které uþinil. Jedná se o uplatnČní zásady „nechĢ je slyšena i druhá strana“. Pokud úĜad na tuto výzvu odpoví, že provedl nebo provádí opatĜení k nápravČ, a ochránci tato opatĜení pĜijdou dostateþná, informuje o tom stČžovatele i úĜad. V pĜípadČ, že se ochránci opatĜení provedená úĜadem zdají nedostateþná nebo neobdrží žádné vyjádĜení po uplynutí lhĤty, písemnČ sdČlí

33

KOLMAN, Petr. Vše dĤležité o ombudsmanovi (Dokonþení). In: Moderní obec: odborný þasopis pro veĜejnou

správu. Praha: Economia, 2002, roþník 8, þíslo 8. ISSN 1213-7693. str. 26. 34


80-7179-445-7. str. 61-64.

- 31 -

své závČreþné stanovisko úĜadu i stČžovateli. Souþástí tohoto stanoviska je také návrh opatĜení k nápravČ. Ochránce mĤže navrhnout následující opatĜení k nápravČ:

zahájení Ĝízení o pĜezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úĜadu, lze-li je zahájit z úĜední moci,

provedení úkonĤ k odstranČní neþinnosti,

zahájení disciplinárního nebo obdobného Ĝízení,

zahájení stíhání pro trestný þin, pĜestupek nebo jiný správní delikt,

poskytnutí náhrady škody nebo uplatnČní nároku na náhradu škody.

Disciplinární Ĝízení je možné navrhnout u osob, které jsou ve služebním pomČru. Jedná se napĜíklad o policisty, celníky, vojáky nebo pĜíslušníky VČzeĖské služby ýeské republiky. Návrh na zahájení trestního Ĝízení musí ochránce pĜedložit pĜíslušnému orgánu þinnému v trestním Ĝízení a návrh na zahájení Ĝízení o pĜestupku nebo jiném správním deliktu pĜíslušnému úĜadu. V pĜípadČ, že ochránce navrhuje jako opatĜení k nápravČ poskytnutí náhrady škody, pak je za škodu odpovČdný stát, který má regresní nárok vĤþi zamČstnancĤm, kteĜí škodu zpĤsobili.35) Povinností úĜadu je sdČlit ochránci do 30 dnĤ od doruþení závČreþného stanoviska, jaká opatĜení k nápravČ provedl. ÚĜad buć jedná v souladu s doporuþením ochránce, nebo vysvČtlí svĤj zamítavý postoj. Stanovenou lhĤtu 30 dnĤ nelze vynucovat, ale po jejím marném uplynutí mĤže ochránce podnikat další kroky, pĜedevším se mĤže obrátit na nadĜízený úĜad (úĜad vyššího stupnČ). V pĜípadČ, že úĜad odmítne provést opatĜení navrhované ochráncem a své stanovisko písemnČ zašle ochránci ve stanovené lhĤtČ spoleþnČ s odĤvodnČním takového jednání, mČl by ochránce argumenty uvedené v odĤvodnČní posoudit. Poté buć nadále trvat na svém stanovisku a návrhu opatĜení, nebo své stanovisko pĜehodnotit a novou verzi návrhu zaslat úĜadu. Pokud se úĜad ve stanovené lhĤtČ nevyjádĜí, nebo ochránce považuje opatĜení k nápravČ za nedostateþná, ochránce vyrozumí nadĜízený úĜad. V pĜípadČ, že nadĜízený úĜad není, vyrozumí vládu, zároveĖ mĤže informovat i veĜejnost, pĜiþemž utajované skuteþnosti a údaje o totožnosti stČžovatele a zamČstnancĤ úĜadu se neuvádČjí. VeĜejnost by mČla být

35


80-7179-445-7. str. 19-20.

- 32 -

informována

prostĜednictvím

tiskových

konferencí,

prostĜednictvím

rozhovorĤ

do hromadných sdČlovacích prostĜedkĤ a zprávami do tisku. Vzhledem k tomu, že je zdĤrazĖován osobní kontakt ochránce se stČžovatelem i veĜejností, nebylo by vhodné zĜizovat tiskového mluvþího této instituce.36) Obrázek 2 – Schéma prĤbČhu šetĜení PĜijetí podnČtu k šetĜení

Posouzení obsahu stížnosti

PodnČt je v pĤsobnosti

Zahájení šetĜení

PodnČt není v pĤsobnosti

Odložení podnČtu

Písemné vysvČtlení

ŠetĜení

Ukonþení šetĜení

ÚĜad pochybil

ÚĜad nepochybil

ZávČreþné stanovisko

Sankce Zdroj: [32]. Dostupné: , autor

Ochránce pĜispívá k rovnému zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický pĤvod, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, vČk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo svČtový názor. Za tímto úþelem ochránce poskytuje metodickou pomoc obČtem diskriminace pĜi podávání návrhĤ na zahájení Ĝízení z dĤvodĤ diskriminace. Dále provádí výzkum a zveĜejĖuje zprávy, vydává doporuþení k otázkám souvisejícím s diskriminací a zajišĢuje výmČnu dostupných informací s pĜíslušnými evropskými subjekty.

36


80-7179-445-7. str. 70-71.

- 33 -

Každý rok musí ochránce do 31. bĜezna podat Poslanecké snČmovnČ souhrnnou písemnou zprávu, ve které hodnotí svou þinnost za uplynulý rok. Zprávu souþasnČ zasílá Senátu, prezidentovi republiky, vládČ, ministrĤm a jiným správním úĜadĤm, které mají pĤsobnost na celém území státu. ZároveĖ musí zprávu vhodným zpĤsobem zveĜejnit pomocí médií, internetu apod. Ochránce tímto mimo jiné upozorĖuje na þinnost, kterou vykonává, ale také dostává své povinnosti, že musí seznámit veĜejnost s poznatky, které z jeho þinnosti vyplynuly. ZároveĖ na základČ poznatkĤ, které ze šetĜení vyplývají, upozorĖuje na nedostatky právních pĜedpisĤ. Ochránce také musí vhodným zpĤsobem, nejþastČji prostĜednictvím médií, zveĜejnit zprávy z návštČv zaĜízení, stejnČ tak i vybrané zprávy o ukonþení šetĜení v jednotlivých vČcech, což má sloužit k zpĜístupnČní zprávy široké veĜejnosti, ale také k uvČdomČní veĜejnosti o existenci instituce. Každý tak mĤže posoudit þinnost ochránce a mĤže to vyvolat i následnou úvahu o využití jeho pomoci. Zpráva o þinnosti ochránce má tedy funkci informaþní, regulaþní, komunikaþní, reparaþní, analytickou a publicistickou. KromČ souhrnné zprávy jednou roþnČ musí pĜedkládat informace o své þinnosti Poslanecké snČmovnČ nejménČ jednou za tĜi mČsíce. Dále je povinen pĜedkládat Poslanecké snČmovnČ zprávu o jednotlivých vČcech, ve kterých nebylo dosaženo dostateþných opatĜení k nápravČ. Poslanecká snČmovna nemĤže po ochránci vyžadovat informace svévolnČ a kdykoliv. Poslanecká snČmovna projednává zprávy a informace, které jí ochránce pĜedložil. Ochránce má právo úþastnit se jednání Poslanecké snČmovny, i když bylo prohlášeno za neveĜejné, v pĜípadech, kdy se jedná o vČcech, které se týkají jeho pĤsobnosti. Pokud pĜi tČchto jednáních ochránce požádá o slovo, bude mu udČleno.

2.5 KanceláĜ veĜejného ochránce práv Tak významnou monokratickou funkci s tak širokou pĤsobností, jakou má veĜejný ochránce práv, nemĤže zastávat jediná osoba, ale potĜebuje k tomu technické zázemí a další personální aparát. Prezident republiky využívá k zajištČní svých úkolĤ KanceláĜ prezidenta republiky, stejnČ tak veĜejný ochránce práv využívá služeb své KanceláĜe.37) KanceláĜ veĜejného ochránce práv byla založena k organizaþnímu, odbornému a technickému zabezpeþení þinnosti veĜejného ochránce práv, protože ochránce by nemohl vykonávat svou þinnost bez dostateþného materiálního a personálního zajištČní.

37

HANÁK, Marek. KanceláĜ veĜejného ochránce práv. In: Právní rádce: mČsíþník vydavatelství Economia.

Praha: Economia, 2002, roþník 10, þíslo 4. ISSN-1210-4817. str. 21.

- 34 -

KanceláĜ veĜejného ochránce práv je organizaþní složkou státu a hospodaĜí s prostĜedky státního rozpoþtu v samostatné kapitole. Vyhrazení samostatné kapitoly ze státního rozpoþtu garantuje nezávislost a neomezené fungování instituce. KanceláĜ je správcem své kapitoly a po projednání s Ministerstvem financí vypracovává její návrh. Charakteristickým projevem finanþní nezávislosti instituce na moci výkonné je ustanovení, ve kterém se uvádí, že pokud vláda nesouhlasí s pĜedloženým návrhem kapitoly kanceláĜe, rozhodne o þíselných údajích na žádost vlády Rozpoþtový výbor Poslanecké snČmovny. Ministerstvo financí nemĤže kanceláĜi odejmout majetek ani v pĜípadČ, když zjistí nedostatky pĜi hospodaĜení s tímto majetkem.38) Podrobnosti o organizaþní struktuĜe KanceláĜe veĜejného ochránce práv, viz PĜíloha 2, a o oprávnČních a pĤsobnosti jednotlivých organizaþních útvarĤ a zamČstnancĤ KanceláĜe veĜejného ochránce práv upravuje organizaþní Ĝád. Organizaþní Ĝád také upravuje vztah podĜízenosti a nadĜízenosti a vymezuje základní pĤsobnost jejích útvarĤ. Organizaþní Ĝád je závazný pro všechny zamČstnance KanceláĜe a þlení ji na tyto útvary:

Sekretariát ochránce a jeho zástupce,

Odbor vČcné pĤsobnosti,

Odbor spisových a administrativních služeb,

Odbor vnitĜní správy.39)

V þele KanceláĜe stojí tzv. vedoucí KanceláĜe, který plní úkoly v souladu s pokyny ochránce. Vedoucího kanceláĜe jmenuje i odvolává pĜímo ombudsman. Ochránce mĤže na pĜechodné období povČĜit vedením KanceláĜe i nČkterého ze zamČstnancĤ. Podrobnosti o postavení, þinnosti a úkolech KanceláĜe je upraveno Statutem KanceláĜe veĜejného ochránce práv, vydaného ombudsmanem dne 31. ledna 2001. V KanceláĜi by mČli pĤsobit pĜedevším kvalifikovaní právníci, tedy odborníci na veĜejnou správu, kteĜí mají potĜebné znalosti a praktické zkušenosti. KanceláĜ je þlenČna na sekretariát ochránce a jeho zástupce, odbor vČcné pĤsobnosti, odbor administrativních a spisových služeb a odbor vnitĜní správy.40)

38


80-7179-445-7. str. 83-84. 39

HANÁK, Marek. KanceláĜ veĜejného ochránce práv. In: Právní rádce: mČsíþník vydavatelství Economia.

Praha: Economia, 2002, roþník 10, þíslo 4. ISSN-1210-4817. str. 22. 40

VeĜejný ochránce práv – PovinnČ zveĜejĖované informace [on-line]. [cit. 2011-03-01]. Dostupné z WWW:

.

- 35 -

Ochránce mĤže mít pro plnČní svých úkolĤ jmenovány asistenty. Asistentem mĤže být jmenován každý bezúhonný obþan, který má vysokoškolské vzdČlání v magisterském studijním programu v oblasti práva a který vykonával svou pĜípravnou praxi v KanceláĜi alespoĖ po dobu 12ti mČsícĤ. Pracovní pomČr asistenta vzniká jmenováním a Ĝídí se zákoníkem práce. Vedoucí KanceláĜe jmenuje i odvolává asistenta podle návrhu ochránce. Ochránce mĤže povČĜit své asistenty nebo ostatní zamČstnance KanceláĜe, aby provádČli šetĜení. Jednat v pĜíslušném Ĝízení pĜed soudem nebo Ústavním soudem jménem ochránce mohou pouze asistenti.

- 36 -

3

Úkoly a pravomoc ombudsmana EU

Instituce ombudsmana je charakterizována jako nezávislý úĜad bez pĜímé rozhodovací pravomoci, ale zastává vnČjší kontrolní funkci vĤþi exekutivním orgánĤm a administrativČ. Ombudsman plní funkci nestranného právního rádce a mĤže svými požadavky a zkušenostmi napomoci ke zlepšení fungování orgánĤ veĜejné správy. Evropský parlament 9. bĜezna 1994 pĜijal detailní i všeobecná pravidla, kterými se Ĝídí výkon funkce ombudsmana. Pravidla jsou pĜílohou Jednacího Ĝádu Evropského parlamentu.Vzhledem k tomu, že Evropský parlament má exkluzivní pravomoci pĜi nominaci ombudsmana, jedná se o ombudsmana parlamentního typu.41) Evropský kodex Ĝádné správní praxe Evropský kodex Ĝádné správní praxe je využíván v rámci Evropské unie a slouží jako základní nástroj komunikace a vztahĤ mezi institucemi a úĜedníky Evropské unie na stranČ jedné a obþany na stranČ druhé.42) VeĜejný ochránce práv pĤsobí jako vnČjší mechanismus kontroly, který šetĜí stížnosti na nesprávný úĜední postup a pĜípadnČ doporuþuje opatĜení k nápravČ. Na druhé stranČ veĜejný ochránce práv slouží orgánĤm a institucím jako zdroj poznatkĤ tím, že jim napomáhá zlepšit jejich þinnost nasmČrováním jejich pozornosti do oblastí, které potĜebují zdokonalit. Hlavním cílem v obou pĜípadech je zlepšit služby poskytované obþanĤm Evropy. Nástrojem pro plnČní tČchto dvou úkolĤ slouží Evropský kodex Ĝádné správní praxe, který byl pĜijat Evropským parlamentem 6. záĜí 2001. VeĜejný ochránce práv používá Kodex, když zkoumá, jestli došlo k nesprávnému úĜednímu postupu a pĜi své kontrolní funkci se o jeho ustanovení opírá. ZároveĖ Kodex slouží jako vodítko a zdroj poznatkĤ pro úĜedníky. Dopad Kodexu se neomezuje jen na instituce Evropské unie, ale byl pĜijat i Ĝadou þlenských státĤ a kandidátských zemí EU. Z tohoto dĤvodu byl Kodex zveĜejnČn ve všech úĜedních jazycích Evropské unie i v jazycích kandidátských zemí. Kodex Ĝádné správní praxe by mČly využívat orgány a instituce Evropské unie, jejich správní orgány a úĜedníci pĜi styku s veĜejností.43)

41


Wien: Springer-Verlag, 2008. 547 s. ISBN 978-3-211-72880-2. str. 172. 42

GLOTZMANN, Filip. Evropský kodex Ĝádné správní praxe In: Moderní veĜejná správa a ombudsman,

Sborník pĜíspČvkĤ pĜednesených na vČdecké konferenci dne 15. þervna 2005. Brno: Masarykova univerzita v BrnČ, 2005. 174 s. ISBN 80-210-3792-X. str. 51. 43

Evropský ochránce práv. Evropský kodex Ĝádné správní praxe, Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky Evropských

spoleþenství, 2005. 19 s. ISBN 92-95022-31-9. str. 4-5.

- 37 -

3.1 Nesprávný úĜední postup Instituce evropského veĜejného ochránce práv byla zĜízena Maastrichtskou smlouvou jako souþást obþanství Unie. Ombudsman mĤže šetĜit stížnosti podané na nesprávný úĜední postup v þinnostech orgánĤ, institucí a jiných subjektĤ Evropské unie, výjimkou je Evropský soudní dvĤr pĜi výkonu jeho soudní pravomoci. Jde napĜíklad o tyto pĜípady:

administrativní nesrovnalosti,

nepoctivost,

diskriminace,

zneužití pravomoci,

nezodpovČzení podání,

odmítnutí poskytnout informace,

zbyteþné prĤtahy.44)

Stížnost mĤže být podána poštou, faxem nebo elektronickou poštou. FormuláĜ stížnosti, viz PĜíloha 3, je poskytován úĜadem veĜejného ochránce práv a je možné ho získat na jeho internetových stránkách. Evropský veĜejný ochránce práv zastává stanovisko, že nesprávný úĜední postup je pojem s širokým spektrem výkladu. Na výzvu Evropského parlamentu byl nesprávný úĜední postup definován a veĜejný ochránce práv ho zveĜejnil ve své Výroþní zprávČ za rok 1997. Definice nesprávného úĜedního postupu je následující: „Pokud veĜejný orgán nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro nČj závazné, jedná se o nesprávný úĜední postup.“ 45) Evropský parlament i Evropská komise tuto definici pĜijali. Je dĤležité si uvČdomit, že nezákonnost automaticky neznamená nesprávný úĜední postup a naopak nesprávný úĜední postup automaticky neznamená nezákonnost. Z toho vyplývá, že závČry, ke kterým veĜejný ochránce dospČje s ohledem na nesprávný úĜední postup, automaticky neznamenají, že došlo k protiprávnímu jednání, které by mohlo být potrestáno soudem.

44

Evropský ochránce práv. Co pro Vás mĤže udČlat evropský veĜejný ochránce práv?. Luxemburg: ÚĜad pro

úĜední tisky Evropských spoleþenství, 2008. ISBN 92-9212-030-1. str. 7. 45

The European Ombudsman, Annual report for 1997 [on-line]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW:

.

- 38 -

PĤsobnost evropského ombudsmana se vztahuje na orgány, instituce a jiné subjekty Evropské unie. Neexistuje ovšem žádný seznam nebo definice orgánĤ, institucí a jiných subjektĤ Unie. Tento termín zahrnuje instituce vytvoĜené podle zákládajících smluv, jako jsou Evropský hospodáĜský a sociální výbor a Evropská centrální banka, stejnČ jako instituce zĜízené v souladu s tČmito smlouvami a právními pĜedpisy, vþetnČ agentur, jako jsou Evropská agentura pro životní prostĜedí nebo Evropská agentura pro Ĝízení operativní spolupráce na vnČjších hranicích (Frotex). Stížnosti na veĜejné orgány þlenských státĤ nespadají do pĤsobnosti evropského veĜejného ochránce práv. Mezi orgány a instituce EU, na které lze podat stížnost na nesprávný úĜední postup patĜí napĜíklad:

Evropský parlament,

Rada Evropské unie,

Evropská komise,

Soudní dvĤr Evropských spoleþenství (s výjimkou jeho soudních pravomocí),

Evropský úþetní dvĤr,

Evropský hospodáĜský a sociální výbor,

Výbor regionĤ Evropské unie,

Evropská investiþní banka,

Evropská centrální banka,

Evropský úĜad pro výbČr pracovníkĤ (EPSO),

Evropský úĜad pro boj proti podvodĤm (OLAF),

Evropský policejní úĜad (Europol),

Decentralizované agentury (jako Evropské stĜedisko pro rozvoj odborného vzdČlávání, Evropská agentura pro životní prostĜedí, ÚĜad pro harmonizaci ve vnitĜním trhu, atd.).46)

46

Evropský veĜejný ochránce práv – Mohl by vám pomoci? [on-line]. [cit. 2011-03-08]. Dostupné z WWW:

.

- 39 -

VeĜejný ochránce práv nemĤže provádČt šetĜení v pĜípadČ, že:

stížnost je podána na státní, regionální nebo místní orgány, jedná se napĜíklad o ministerstva, ostatní orgány státní správy a orgány územní samosprávy,

stížnost se týká þinnosti národních soudĤ nebo veĜejných ochráncĤ práv, evropský ochránce práv není odvolacím orgánem proti rozhodnutí tČchto subjektĤ,

stížnost je podána na podniky nebo soukromé osoby.47)

3.2 Pravidla a obecné podmínky pro funkci veĜejného ochránce práv PĤsobení evropského ombudsmana je regulováno statutem a navazujícími pĜedpisy. Statut evropského ombudsmana vznikl spoleþnČ s vytvoĜením Evropské unie. Návrh Statutu evropského ombudsmana pĜijal Evropský parlament 17. prosince 1992. Evropská unie tak zaĜadila tuto instituci mezi vrcholné orgány Evropské unie. Statut stanovil pravidla a obecné podmínky pro výkon funkce veĜejného ochránce práv, které jsou v souladu s þl. 195 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství a s þl. 107d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství pro atomovou energii. Ze Statutu vyplývají následující pravidla a podmínky, které musí ombudsman pĜi výkonu své funkce dodržovat a Ĝídit se jimi. VeĜejný ochránce práv pĜi výkonu své funkce musí respektovat pravomoci orgánĤ a institucí Spoleþenství, které jsou jim udČleny na základČ Smluv. Ombudsman se zabývá odhalováním a nápravou nesprávného úĜedního postupu pĜi þinnosti orgánĤ a institucí Spoleþenství, nesmí však zasahovat do þinnosti Soudního dvora a Soudu prvního stupnČ. VeĜejný ochránce práv mĤže zahájit šetĜení na základČ stížnosti nebo z vlastního podnČtu. VyšetĜovací pravomoci jsou stejné, aĢ se jedná o šetĜení z vlastního podnČtu, nebo o šetĜení na základČ stížnosti. Podat stížnost na nesprávný úĜední postup mĤže každý obþan Evropské unie nebo každá fyzická nebo právnická osoba (podniky, sdružení a další subjekty) s bydlištČm nebo sídlem v þlenském státu Evropské unie. Na ombudsmana se obþan mĤže obrátit buć pĜímo nebo prostĜednictvím þlena Evropského parlamentu. Stížnost mĤže být veĜejnému ochránci podána v jakémkoli jazyce Smlouvy, stížnostmi, které jsou podány v jazyce jiném, se ombudsman nemusí zabývat.

47

Evropský ochránce práv. Co pro Vás mĤže udČlat evropský veĜejný ochránce práv?. Luxemburg: ÚĜad pro

úĜední tisky Evropských spoleþenství, 2008. ISBN 92-9212-030-1. str. 6.

- 40 -

VeĜejný ochránce práv musí neprodlenČ po obdržení stížnosti uvČdomit instituce a orgán, který je pĜedmČtem stížnosti. PĜed tím, než se ochránce zaþne stížností zabývat, je tĜeba zjistit, zda stížnost splĖuje urþitá kritéria pĜípustnosti stížnosti, která jsou uvedena ve Statutu:

musí být uveden autor a pĜedmČt stížnosti,

veĜejný ochránce nesmí zasahovat do žádného soudního Ĝízení ani zpochybĖovat správnost soudního rozhodnutí,

stížnost musí být podána do dvou let od okamžiku, kdy se stČžovatel dozvČdČl o skuteþnostech, z nich stížnost vychází,

stížnosti musí pĜedcházet vhodné administrativní kroky vĤþi danému orgánu nebo instituci,

v pĜípadČ stížností týkajících se pracovnČprávních vztahĤ mezi orgány a institucemi a jejich úĜedníky a ostatními zamČstnanci musí být pĜed podáním stížnosti vyþerpány možnosti vnitĜních správních žádostí a stížností.48)

PĜijaté stížnosti jsou roztĜídČny, zaregistrovány, oþíslovány a stČžovateli je zasláno potvrzení o pĜijetí stížnosti s uvedením registraþního þísla stížnosti, zároveĖ je uvedeno jméno právníka, který se bude pĜípadem zabývat. Ochránce musí pĜed zahájením šetĜení zjistit, zda stížnost spadá do jeho pĤsobnosti a jestli je pĜípustná. PĜed tím, než uþiní toto rozhodnutí, mĤže požádat stČžovatele o poskytnutí dalších informací a dokumentĤ. V pĜípadČ, že ombudsman zjistí, že stížnost do jeho pĤsobnosti nespadá nebo je nepĜípustná, ukonþí šetĜení. Poté musí stČžovatele informovat o svém rozhodnutí a o dĤvodech, která k nČmu vedla. VeĜejný ochránce práv mĤže také stČžovateli poradit, aby se obrátil na jiný orgán, nebo se souhlasem stČžovatele mĤže ochránce pĜedat stížnost pĜíslušnému orgánu. Jestliže se jedná o petici, kterou veĜejnému ochránci práv pĜedložil Evropský parlament, mĤže být se souhlasem pĜedkladatele posuzována jako stížnost. V nČkterých pĜípadech mĤže naopak veĜejný ochránce práv se souhlasem stČžovatele pĜedat stížnost Evropskému parlamentu a ten jí bude projednávat jako petici. Pokud veĜejný ochránce práv rozhodne, že je dostatek dĤvodĤ pro zahájení šetĜení a že stížnost spadá do jeho kompetence, informuje o svém rozhodnutí stČžovatele i pĜíslušný orgán, kterého se stížnost týká. Dotyþnému orgánu zašle kopii stížnosti a vyzve ho, aby

48

Evropský

veĜejný

ochránce

práv

–

Statut

[on-line].

.

- 41 -

[cit.

2011-03-10].

Dostupné

z WWW:

ve stanovené lhĤtČ, která je ve vČtšinČ pĜípadĤ tĜi mČsíce, pĜedložil své stanovisko. Stanovisko dotyþného orgánu nesmí obsahovat žádné informace a dokumenty, které dotyþný orgán považuje za dĤvČrné. Dotyþný orgán mĤže požádat, aby urþité þásti stanoviska byly zpĜístupnČny pouze stČžovateli a uvede dĤvody své žádosti. Poté je stanovisko zasláno stČžovateli a ten má možnost se k vČci do jednoho mČsíce vyjádĜit. Pokud to považuje veĜejný ochránce práv za dĤležité, mĤže potom provést ještČ další šetĜení, nebo mĤže využít k nalezení rychlého Ĝešení zjednodušený postup. Po ukonþení šetĜení veĜejný ochránce práv pĜípad uzavĜe a pĜedloží odĤvodnČné rozhodnutí stČžovateli i dotyþnému orgánu.49) V rámci šetĜení mĤže ochránce požádat orgány a instituce Spoleþenství a orgány þlenských státĤ o poskytnutí informací a dokumentĤ, které jsou pro šetĜení dĤležité. Tyto orgány jasnČ stanoví, které informace nebo dokumenty považují za dĤvČrné. Ombudsman mĤže poĜizovat kopie celých dokumentĤ nebo jejich þástí. MĤže také požadovat studie nebo odborné posudky, pokud je považuje za dĤležité pro úspČšný výsledek šetĜení. Pokud není v prĤbČhu vyšetĜování veĜejnému ochránci práv poskytnuta spolupráce, kterou vyžaduje, informuje o tom Evropský parlament, a ten podnikne pĜíslušné kroky k nápravČ. Pokud ombudsman zjistí, že došlo k nesprávnému úĜednímu postupu, snaží se spolupracovat s dotyþným orgánem, aby pochybení napravil. V pĜípadČ, že je spolupráce úspČšná, uzavĜe pĜípad a své rozhodnutí s odĤvodnČním zašle stČžovateli i dotyþnému orgánu. V pĜípadČ, že ombudsman usoudí, že spolupráce není možná, pĜípad uzavĜe odĤvodnČným rozhodnutím, které mĤže obsahovat kritickou poznámku, nebo vypracuje zprávu s návrhy doporuþení. VeĜejný ochránce práv udČlá kritickou poznámku v tČchto pĜípadech:

dotyþný orgán již nemĤže napravit nesprávný úĜední postup,

nesprávný úĜední postup nemá žádné obecné dĤsledky.

V pĜípadČ, že ochránce uzavĜe pĜípad s kritickou poznámkou, musí o tom informovat stČžovatele i dotyþný orgán. VeĜejný ochránce práv vypracuje zprávu s návrhy doporuþení v tČchto pĜípadech:

49

je možné, aby dotyþný orgán napravil nesprávný úĜední postup,

nesprávný úĜední postup má obecné dĤsledky.

Evropský veĜejný ochránce práv – ProvádČcí ustanovení [on-line]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW:

.

- 42 -

Kopii této zprávy zašle veĜejný ochránce práv stČžovateli i dotyþnému orgánu. Dotyþný orgán má možnost do tĜí mČsícĤ poslat své vyjádĜení k dané zprávČ. VyjádĜení mĤže obsahovat pĜijetí rozhodnutí veĜejného ochránce práv a popis opatĜení, která budou pĜijata k nápravČ. V pĜípadČ, že ombudsman s vyjádĜením nesouhlasí, vypracuje zvláštní zprávu o pĜípadu nesprávného úĜedního postupu, kterou zašle Evropskému parlamentu, stČžovateli a dotyþnému orgánu.50) StČžovatel má právo nahlížet do spisĤ veĜejného ochránce práv, které se týkají jeho stížnosti, má právo na poskytnutí kopie tČchto spisĤ. NemĤže ovšem nahlížet do spisĤ a dokumentĤ, které byly pro veĜejného ochránce práv oznaþeny jako dĤvČrné. VeĜejnost má také možnost pĜístupu k dokumentĤm, které jsou v držení veĜejného ochránce práv, pokud nebyly oznaþeny jako dĤvČrné nebo pokud by pĜístup k tČmto dokumentĤm mohl ovlivnit probíhající vyšetĜování. Žádosti o pĜístup k dokumentĤm se podávají písemnČ a musí být zĜejmé, o jaký dokument se jedná. Do dokumentu je možné nahlédnout na místČ nebo mĤže být poĜízena jeho kopie. VeĜejný ochránce práv mĤže stanovit poplatek za poskytnutí kopií dokumentĤ, výpoþet tohoto poplatku musí být objasnČn. O žádosti je rozhodnuto do 15 pracovních dnĤ od jejího obdržení, v nČkterých pĜípadech mĤže být tato lhĤta prodloužena o 15 pracovních dnĤ, o þemž je žadatel informován. V pĜípadČ þásteþného nebo úplného zamítnutí žádosti, o pĜístup k dokumentĤm, je toto zamítnutí zdĤvodnČno. VeĜejný ochránce práv a jeho zamČstnanci jsou povinni dodržovat mlþenlivost o vČcech, které se v prĤbČhu vyšetĜování dozvČdČli, a se kterými se v prĤbČhu vyšetĜování seznámili. Pokud veĜejný ochránce práv v prĤbČhu vyšetĜování zjistí nČjaké skuteþnosti, které spadají do oblasti trestního práva, okamžitČ o tom vyrozumí pĜíslušné vnitrostátní orgány (pĜíslušné orgány nebo instituce Spoleþenství, nebo úĜady povČĜené bojem proti podvodĤm). Ochránce mĤže také informovat instituci þi orgány, že jednání nČkterého z jejich úĜedníkĤ nebo zamČstnancĤ spadá do pĤsobnosti disciplinárních pĜedpisĤ.51) V pĜípadČ, že to pĜispČje k vyšší úþinnosti šetĜení a k lepší ochranČ práv a zájmĤ vyplývajících z práva Evropské unie a Evropského spoleþenství, mĤže evropský veĜejný ochránce práv spolupracovat s veĜejnými ochránci práv a obdobnými orgány v þlenských státech.

50


. 51


.

- 43 -

VeĜejný ochránce práv podává výroþní zprávu o svých šetĜeních a jejich výsledcích Evropskému parlamentu. Pokud to veĜejný ochránce práv uzná za vhodné, zpráva mĤže obsahovat doporuþení, která by vedla ke zlepšení podmínek pro plnČní jeho úkolĤ. Výroþní zprávy i zvláštní zprávy jsou zveĜejĖovány v ÚĜedním vČstníku, spoleþnČ se zpĤsoby, jakými mĤže každý zájemce získat pĜístup k plnému znČní tČchto dokumentĤ. VeĜejný ochránce práv je jmenován Evropským parlamentem po každých volbách do Evropského parlamentu a je zvolen na funkþní období 5ti let prostou vČtšinou pĜi nadpoloviþní úþasti europoslancĤ, tato doba je totožná s dobou volebního období parlamentu. VeĜejný ochránce práv mĤže být jmenován i opakovanČ. Kandidáti na veĜejného ochránce práv jsou vybíráni z obþanĤ Evropské unie a mají plná obþanská a politická práva. Musí splĖovat podmínky požadované pro výkon nejvyšších soudních funkcí ve své zemi nebo mají obecnČ uznávané zkušenosti a zpĤsobilost pro výkon funkce veĜejného ochránce práv. O nominacích osob na funkci ombudsmana rozhoduje Petiþní výbor Evropského parlamentu. Seznam osob podpoĜených Petiþním výborem je poté schvalován na zasedání Evropského parlamentu.52) Výkon funkce veĜejného ochránce práv mĤže být ukonþen jeho odvoláním, odstoupením nebo výkon funkce skonþí uplynutím jeho funkþního období. VeĜejný ochránce práv vykonává svou funkci až do doby, kdy je zvolen jeho nástupce, výjimkou je pouze pĜípad, kdy je z funkce odvolán. V pĜípadČ, že veĜejný ochránce ukonþí výkon své funkce pĜedþasnČ, je jeho nástupce jmenován do tĜí mČsícĤ od uvolnČní funkce a zastává tuto funkci do konce volebního období. V pĜípadČ, že se veĜejný ochránce práv dopustí závažného pochybení, nebo již nesplĖuje podmínky požadované k výkonu funkce, mĤže být odvolán Soudním dvorem Evropských spoleþenství na žádost Evropského parlamentu. VeĜejný ochránce práv svou funkci vykonává nezávisle a v obecném zájmu Spoleþenství a obþanĤ Evropské unie. V rámci výkonu své funkce nesmí pĜijímat žádné pokyny od vlády ani jiných orgánĤ. Po dobu výkonu své funkce nesmí vykonávat žádnou jinou politickou nebo správní funkci ani jinou výdČleþnou þi nevýdČleþnou þinnost. VeĜejný ochránce práv dostává plat, náhrady a dĤchody, jako soudci Soudního dvora Evropského spoleþenství. PĜi výkonu jeho funkce mu pomáhá sekretariát, který sám jmenuje a je jeho vedoucím. Na zamČstnance sekretariátu se vztahují

52


Wien: Springer-Verlag, 2008. 547 s. ISBN 978-3-211-72880-2. str. 173.

- 44 -

stejná naĜízení jako na zamČstnance Evropských spoleþenství a jejich poþet se každoroþnČ stanovuje v rámci rozpoþtového procesu. PĜi nástupu do funkce skládá ombudsman svĤj slavnostní slib pĜed Soudním dvorem Evropského spoleþenství. Sídlem veĜejného ochránce práv je sídlo Evropského parlamentu.53)

53


.

- 45 -

4

Povaha

a

klasifikace

stížností

vyĜizovaných

þeským

veĜejným ochráncem práv a evropským ombudsmanem Aþ se na první pohled mĤže zdát, že je povaha a klasifikace stížností vyĜizovaných þeským veĜejným ochráncem práv a evropským ombudsmanem stejná, není tomu tak, i když lze nalézt spoleþné rysy. Každá instituce klasifikuje stížnosti odlišným zpĤsobem, což bude podrobnČ rozebráno v následující þásti práce. NejvýznamnČjší obory stížností budou popsány i s pĜíklady stížností v uplynulých letech.

4.1 Povaha a klasifikace stížností vyĜizovaných þeským veĜejným ochráncem práv PodnČty, které jsou þeskému veĜejnému ochránci práv doruþovány, lze rozdČlit podle oblastí státní správy. PodnČty mĤžeme napĜíklad rozdČlit do tČchto oblastí: • azylová Ĝízení,

• právo na informace,

• danČ, poplatky a cla,

• pĜestupky,

• doprava,

• rodina a dítČ,

• evidence obyvatel, cestovní prĤkazy,

• sociální zabezpeþení,

• matriky

• soudy,

• ochrana osob omezených na svobodČ,

• státní obþanství,

• ochrana osobních údajĤ,

• stavby a regionální rozvoj,

• ochrana pokojného stavu,

• veĜejné cesty,

• ostatní oblasti práva a ostatní orgány

• záležitosti cizincĤ,

státní správy,

• zdravotnictví,

• policie,

• životní prostĜedí a myslivost.

• práce a zamČstnanost, NejþastČji se ochránce zabývá stížnostmi obþanĤ, které se týkají oblasti sociálního zabezpeþení, stavebního Ĝádu, vČzeĖství, zdravotnictví a státní správy soudĤ.54)

54

KanceláĜ veĜejného ochránce práv. Souhrnná zpráva o þinnosti veĜejného ochránce práv za rok 2007. Brno:

Masarykova univerzita, 2008. 91 s. ISBN 978-80-210-4560-6. str. 20-21.

- 46 -

Obrázek 3 – Vývoj pĜijatých podnČtĤ v pĤsobnosti v letech 2003 - 2009 PĜijaté podnČty v pĤsobnosti v jednotlivých letech v þlenČní dle oblastí 970

972

862

719

540 Sociální zabezpeþení

2006 Zdravotnictví

2007

2008

338 313

2005

339 313

2004

297 289

244 238

184 221

170 141 2003

291 286

393

436

1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0

2009

Armáda, policie, vČzeĖství

Zdroj: Souhrnné zprávy o þinnosti VOP v období 2003-2009, vlastní výpoþty

4.1.1 Sociální zabezpeþení Nejvíce podmČtĤ k prošetĜení dostává ochránce každoroþnČ v oblasti sociálního zabezpeþení. Je dĤležité zabývat se problematikou sociálního zabezpeþení, a to pĜedevším v této dobČ hospodáĜské krize, kdy se do skupiny lidí, kteĜí jsou ohroženi sociálním vylouþením, zaĜazuje mnohem více lidí. VeĜejný ochránce práv upozorĖuje pĜedevším na neúþinnost sociální sítČ vzhledem k lidem, kteĜí jsou bez domova, nebo vzhledem k osamČlým seniorĤm. Dále je potĜeba vČnovat zvýšenou pozornost rodinám s dČtmi. V této oblasti ochránce práv nesouhlasí s tím, že by dČti mČly pĜicházet o domov z dĤvodu nevyhovujícího bydlení. Do oblasti sociálního zabezpeþení spadají pĜedevším dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory, pĜíspČvky na péþi podle zákona o sociálních službách a dĤchodové pojištČní. Podle ochránce je systém sociálních dávek pĜíliš složitý a pro obþany je velice obtížné se v nČm orientovat. Jedním z problémĤ je, že dávky státní sociální podpory (10 rĤzných dávek), dávky pomoci v hmotné nouzi (pĜíspČvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimoĜádná okamžitá pomoc) a dávky pro zdravotnČ postižené (7 dávek) nejsou vypláceny na jednom místČ a rozhodují o nich rĤzné úĜady, které se nemusejí nacházet v jedné obci. NapĜíklad žadatelé o dávky pro zdravotnČ postižené se musejí obracet na obecní úĜady s rozšíĜenou pĤsobností, dávky pomoci v hmotné nouzi poskytují povČĜené obecní úĜady a pĜi žádosti o podporu v nezamČstnanosti se žadatel musí obrátit na úĜad práce, který sídlí v bývalých okresních mČstech. V mnoha pĜípadech se na ombudsmana obracejí lidé s tím, že nevČdí, kde a o kterou dávku mohou žádat a v mnoha pĜípadech o existenci nČkterých dávek nevČdí vĤbec. O sociální - 47 -

dávky ve vČtšinČ pĜípadĤ žádají starší lidé nebo lidé zdravotnČ postižení, kteĜí nejsou schopni, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, objíždČt všechny pĜíslušné úĜady, aby požádali o dávky. Ochránce práv by proto uvítal, kdyby došlo ke zjednodušení celého systému sociálních podpor, což by podle jeho názoru vedlo k vČtší adresnosti dávek a úsporám státního rozpoþtu. Ochránce práv má možnost podávat pĜipomínky k právním pĜedpisĤm v pĜípadech, kdy se domnívá, že by mČlo dojít ke zmČnČ právní úpravy. MĤže podávat doporuþení na vydání, zmČnu nebo zrušení právního pĜedpisu nebo vnitĜního pĜedpisu. Této pravomoci ochránce každoroþnČ využívá a v této oblasti vydal napĜíklad tato doporuþní: Nedostupnost veĜejné služby pĜi dávkách pomoci v hmotné nouzi Lidem v hmotné nouzi, kteĜí nevykonávají krátkodobé zamČstnání nebo bezplatnou práci pro obec minimálnČ 20 hodin mČsíþnČ je od 1. þervence 2009 snížena dávka v hmotné nouzi na existenþní minimum. Problémem je, že ve vČtšinČ pĜípadĤ nejsou pracovní pĜíležitosti dostupné, proto tito lidé nemohou podmínku splnit. Ochránce práv souhlasí s myšlenkou motivace k zapojení do pracovního procesu, ale upozorĖuje na to, že systém není doĜešen, a že obce požadované pracovní aktivity nezajišĢují. V tomto pĜípadČ ochránce doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby požádala vládu o pĜedložení novely zákona þ. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, která by pro úþely poskytování pĜíspČvku na živobytí vylouþila požadavek vykonání veĜejné služby v tČch pĜípadech, kdy obec veĜejnou službu nezajišĢuje.55) Rodiþovské pĜíspČvky V oblasti rodiþovských pĜíspČvkĤ se ochránce v mnoha pĜípadech setkal s problémem, který byl spojen s novou úpravou tzv. tĜírychlostní rodiþovské dovolené. V tČchto pĜípadech si rodiþe z rĤzných dĤvodĤ (zámČna formuláĜe, nedostateþné pouþení ze strany úĜadĤ, oþekávání výzvy ze strany úĜadu atd.) nezvolili þerpání rodiþovského pĜíspČvku v základní variantČ, tj. þerpání 7 600 Kþ mČsíþnČ do tĜí let vČku dítČte a domnívali se, že þerpání rodiþovského pĜíspČvku v základní variantČ zvolili. Po uplynutí lhĤty pro zvolení formy þerpání rodiþovského pĜíspČvku (24 mČsícĤ vČku dítČte), byli nepĜíjemnČ pĜekvapeni, když jim úĜad práce oznámil zmČnu režimu na pomalejší variantu, tj. þerpání 3 800 Kþ mČsíþnČ do þtyĜ let vČku dítČte. Ochránce práv se domnívá, že by mČla být možnost, zvolit délku þerpání rodiþovského pĜíspČvku dle konkrétní životní situace rodiþe. Možným východiskem by mohlo

55

KanceláĜ veĜejného ochránce práv. Souhrnná zpráva o þinnosti veĜejného ochránce práv 2009. Brno: KanceláĜ

veĜejného ochránce práv, 2010. 167 s. ISBN 978-80-254-6668-1. str. 159.

- 48 -

být zaslání oznámení o možném snížení dávky dĜíve, než uplyne zákonem stanovený termín pro provedení volby. Ochránce práv v tomto pĜípadČ doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby požádala vládu o pĜedložení novely zákona þ. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoĜe, která by úĜadĤm stanovila povinnost zasílat, pĜed uplynutím lhĤty pro provedení volby formy þerpání rodiþovského pĜíspČvku vyrozumČní o možném snížení dávky, a která by umožnila uþinit zmČnu již jednou provedené volby za pĜedpokladu þerpání stejného objemu finanþních prostĜedkĤ. 56) Sirotþí dĤchody Poté co byl pĜijat zákon þ. 155/1995 Sb., o dĤchodovém pojištČní došlo ke zmČnČ podmínek pro vznik nároku na sirotþí dĤchod. NezaopatĜenému dítČti vzniká nárok na sirotþí dĤchod v pĜípadČ, že zemĜelá osoba byla pĜíjemcem dĤchodu (starobního, plného invalidního nebo þásteþného invalidního) nebo zemĜelá osoba ke dni smrti splnila podmínky, které jsou potĜebné pro nárok na starobní dĤchod, invalidní dĤchod nebo zemĜela následkem pracovního úrazu. Z toho vyplývá, že jestliže zemĜelá osoba tyto podmínky nesplĖuje, nezaopatĜené dítČ nemá nárok na sirotþí dĤchod. Pokud osiĜelé dČti nemají nárok na sirotþí dĤchod, jsou zabezpeþeni systémem sociální pomoci a státní sociální podpory. V praxi se však ukazuje, že se nejedná o nejlepší Ĝešení a dotþení obþané vnímají to, že jsou odkázáni na dávky státní sociální podpory jako nespravedlnost, protože nemohli podmínky vzniku nároku na dĤchod nijak ovlivnit. PĜíslušné sociální dávky jsou ĜádovČ nižší a jejich þerpání je ovlivnČno i dalšími skuteþnostmi, které mohou zpĤsobit i to, že dotyþným osobám nejsou tyto dávky pĜiznány. Proto se ochránce domnívá, že úþel sirotþího dĤchodu, jakož to kompenzace ztráty živitele, není naplnČn. Ochránce doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby požádala vládu o pĜedložení novely zákona þ. 155/1995 Sb., o dĤchodovém pojištČní, která zakotví nárok na sirotþí dĤchod alespoĖ v minimální garantované výši i tČm osiĜelým dČtem, jejichž rodiþe v okamžiku smrti nesplnili podmínky pro nárok na starobní nebo invalidní dĤchod (garantovaný sirotþí dĤchod), nebo o pĜedložení novely zákona o státní sociální podpoĜe, která zavede novou dávku v rámci nepojistných systémĤ, která bude obdobná svým úþelem garantovanému sirotþímu dĤchodu.57)

56


veĜejného ochránce práv, 2010. 167 s. ISBN 978-80-254-6668-1. str. 161. 57

KanceláĜ veĜejného ochránce práv. Souhrnná zpráva o þinnosti veĜejného ochránce práv za rok 2007. Brno:

Masarykova univerzita, 2008. 91 s. ISBN 978-80-210-4560-6. str. 86.

- 49 -

Nárok na sirotþí dĤchod po osobách, které pĜevzaly dítČ do péþe nahrazující péþi rodiþĤ Zákon þ. 155/1995 Sb., o dĤchodovém pojištČní podmiĖuje vznik nároku na sirotþí dĤchod po osobČ, která pĜevzala dítČ do péþe nahrazující péþi rodiþĤ tím, že na ni muselo být dítČ v dobČ smrti pĜevážnČ odkázáno výživou. V praxi se ovšem ukazuje, že tato podmínka je nejednoznaþná, ale orgány sociálního zabezpeþení tuto podmínku pĜi rozhodování o vzniku nároku na sirotþí dĤchod interpretují pĜíliš pĜísnČ. Následkem tohoto jednání je zamítnutí žádostí o sirotþí dĤchod po uvedených osobách. Ochránce práv proto doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby požádala vládu o pĜedložení novely zákona þ. 155/1995 Sb., o dĤchodovém pojištČní, která by jednoznaþnČ upravila nároky na sirotþí dĤchod pro osoby, které pĜevzaly dítČ do péþe nahrazující péþi rodiþĤ.58)

4.1.2 Zdravotnictví V oblasti zdravotnictví má veĜejný ochránce práv pĤsobnost pouze vĤþi zdravotním pojišĢovnám a orgánĤm státní správy ve zdravotnictví (tj. vĤþi Ministerstvu zdravotnictví a krajským úĜadĤm). Pokud jsou podnČty, které ochránce práv obdrží, smČĜovány pĜímo proti zdravotnickému zaĜízení nebo konkrétnímu lékaĜi, musí ochránce stČžovatele nejdĜíve odkázat na stížnostní postup podle zákona o veĜejném zdravotním pojištČní, jehož výsledek mĤže následnČ prošetĜit. Obþané ve svých podnČtech adresovaných ochránci poukazují na nedodržovaní lhĤt stanovených pravidly pro vyĜizování stížností. Dále krajské úĜady a Ministerstvo zdravotnictví nevyrozumívají stČžovatele o dĤvodech pĜípadného pĜekroþení lhĤt nebo mu neposkytnou informace o všech zjištČních a závČrech, ke kterým pĜi šetĜení stížností dospČly. Ochránce práv považuje za závažné pochybení krajských úĜadĤ, když bezdĤvodnČ odkazují stČžovatele, aby se obrátili se stížnostmi na neetické chování lékaĜe na ýeskou lékaĜskou komoru, pĜestože sami mají oprávnČní takový druh stížností prošetĜovat. Ombudsman se také opakovanČ setkává s pĜípady, kdy zdravotní pojišĢovny vymáhají dlužné þástky pojistného i po uplynutí pČtileté promlþecí lhĤty. Dále se jedná o stížnosti na postup Ministerstva zdravotnictví pĜi vyĜizování stížností na výši þástky vyúþtované zdravotnickým zaĜízením za poĜízení kopie zdravotnické dokumentace. ZpoplatnČní zhotovení kopie zdravotnické dokumentace vede k faktickému znepĜístupnČní dokumentace pro pacienty nebo pro osoby

58



- 50 -

blízké zemĜelému pacientovi. PodnČty se také týkají odmítnutí poskytnutí kopie posudku, který byl vypracován nezávislým odborníkem za úþelem zhodnocení zdravotní péþe a na neochotu úĜadĤ sdČlit pacientovi jméno znalce, který zpracoval odborný posudek. Tyto informace jsou však pro pacienta velice dĤležité, aby si mohl ovČĜit, zda lékaĜský odborník je skuteþnČ nezávislý na konkrétním poskytovateli lékaĜské péþe. Dalším problémem, kterým se ochránce práv zabývá v oblasti zdravotnictví, je, že ýeská republika podporuje nemocné celiakií ménČ než Ĝada jiných evropských státĤ. Stát na dietu pĜispívá pouze nemocným, kteĜí jsou v hmotné nouzi, ale náklady na bezlepkovou dietu jsou asi o 2 400 Kþ mČsíþnČ vyšší než u bČžné stravy. StejnČ jako v jiných oblastech i v oblasti zdravotnictví ochránce práv pĜedkládá svá doporuþení Poslanecké snČmovnČ. V roce 2009 to bylo napĜíklad toto doporuþení: Používání omezovacích prostĜedkĤ ve zdravotnických zaĜízeních V souþasné dobČ upravuje zákon þ. 20/1966 Sb., o péþi a zdraví lidu pouze nČkteré právní aspekty pacienta hospitalizovaného ve zdravotnickém zaĜízení proti své vĤli. Podmínky tohoto pobytu však neupravuje vĤbec. Nedobrovolný pobyt pacientĤ ve zdravotnických zaĜízeních znamená veliký zásah do osobní svobody a v nČkterých pĜípadech mĤže být i srovnatelný s režimem trestu odnČtí svobody. Ochránce práv pĜi svých šetĜeních zjistil, že úroveĖ života pacientĤ se v jednotlivých léþebnách znaþnČ liší, a dospČl k názoru, že je zapotĜebí tuto oblast upravit na úrovni zákona. Ochránce práv proto doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby požádala vládu o pĜedložení novely zákona þ. 20/1966 Sb., o péþi a zdraví lidu, která by do nČj vþlenila problematiku používání omezovacích prostĜedkĤ a rámcovČ upravila životní podmínky v psychiatrických léþebnách.59) Zdravotní pojištČní dČtí cizincĤ Cizinci, kteĜí dlouhodobČ pobývají na území ýeské republiky, se velice þasto po narození dítČte dostávají do složité situace v dĤsledku nedoĜešené problematiky zdravotního pojištČní tČchto dČtí. Pro tyto obþany je potom velice obtížné zvládnou svojí sociální situaci, když musí sami hradit náklady na zdravotní péþi dítČte. PojišĢovna VZP, a.s., je ochotna s nimi uzavĜít pojistnou smlouvu až k 1. dni následujícího kalendáĜního mČsíce poté, co dítČ absolvuje po návratu domĤ z porodnice zdravotní prohlídku. Pokud se po této prohlídce ukáže, že u dítČte mohou nastat komplikace, pojišĢovna odmítá toto dítČ pojistit. Náklady na

59



- 51 -

zdravotní péþi dosahují velikých þástek, které jsou rodiþe schopni uhradit až v rozmezí nČkolika let nebo nejsou schopni tyto náklady uhradit vĤbec a dostávají se tak do velice složité situace. Ochránce doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby pĜedložila návrh zákonné úpravy spoþívající v zavedení tzv. zástupné platby, kdy by se pojistka osoby zamČstnané u zamČstnavatele na území republiky vztahovala i na jeho rodinné pĜíslušníky. Další potĜebnou zmČnou by bylo zavedení zástupné platby v rámci systému komerþního pojištČní v pĜípadČ cizincĤ, kteĜí dlouhodobČ žijí na území ýeské republiky, ale nejsou zamČstnáni u zamČstnavatele se sídlem v ýeské republice. V takovémto pĜípadČ by se pojistka, kterou si hradí rodiþe na území ýeské republiky, vztahovala i na jejich dČti od okamžiku jejich narození, a þástka, kterou rodiþe hradí na pojistné, by se úmČrnČ zvýšila.60) Sankce vĤþi nestátním zdravotnickým zaĜízením V pĜípadech, ve kterých ochránce práv Ĝešil vyĜizování stížností na nestátní zdravotnická zaĜízení krajskými úĜady, se ochránce práv opakovanČ setkal s problémem nedoĜešené právní úpravy správního trestání. Krajský úĜad mĤže jako registrující orgán uložit provozovateli zdravotnického zaĜízení za porušení povinností, které vyplývají ze zákona þ. 160/1992 Sb., o zdravotní péþi v nestátních zdravotnických zaĜízeních a ze zákona þ. 20/1966 Sb., o péþi a zdraví lidu, pokutu. V tomto pĜedpise však není stanovena výše pokuty a neodkazuje ani na žádný jiný pĜedpis, který by výši sankce stanovoval. Výše pokuty nemĤže být stanovena ani správním uvážením. V této situaci tedy není možné pokutu uložit. Ochránce práv doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby požádala vládu o pĜedložení novely zákona þ. 160/1992 Sb., o zdravotní péþi v nestátních zdravotnických zaĜízeních, která by blíže vymezila podmínky pro správní trestání za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona.61)

4.1.3 ýinnost vČzeĖské služby Podle ochránce práv je situace ve vČznicích dlouhodobČ neuspokojivá, a to pĜedevším díky nedostateþné kapacitČ vČznic a jejich pĜeplnČnosti. ZároveĖ se domnívá, že neustálé snižování poþtu pracovníkĤ VČzeĖské služby ýeské republiky (dále jen VČzeĖská služba), zajištujících samotný výkon trestu, mĤže mít negativní vliv na samotné naplĖování úþelu výkonu trestu odnČtí svobody. Pokud jsou vČznice pĜeplnČné, je úþelné, aby se odsouzení co nejvíce

60

KanceláĜ veĜejného ochránce práv. Souhrnná zpráva o þinnosti veĜejného ochránce práv za rok 2005. Brno-

Kraví Hora: Vydavatelství MU v BrnČ, 2006. 101 s. ISBN 80-210-3964-7. str. 95. 61



- 52 -

zdržovali mimo pĜeplnČné ložnice a úþastnili se vzdČlávacích a výchovných aktivit. Pokud toto není možné, mĤže se stát, že výkon trestu zaþne plnit pouze funkci ochrany spoleþnosti pĜed pachateli trestných þinĤ a nebude odsouzené vychovávat k Ĝádnému životu po propuštČní na svobodu. V pĜípadČ, že poþet pracovníkĤ VČzeĖské služby je nČkolika násobnČ menší než jsou personální standardy, stává se práce s odsouzenými neefektivní a v nČkterých pĜípadech i naprosto nemožná. Díky neustálému rĤstu poþtu odsouzených je potĜeba klást vČtší dĤraz i na zabezpeþení a stĜežení osob ve výkonu trestu odnČtí svobody, což zahrnuje dostateþné personální zajištČní, ale i odpovídající stavebnČ-technický stav vČznic. PĜeplnČnost vČznic s sebou pĜináší napČtí jednak mezi odsouzenými navzájem, ale také mezi odsouzenými a zamČstnanci VČzeĖské služby. NejþastČjší podnČty, které k ochránci pĜicházejí z oblasti vČzeĖství, se týkají žádostí o pĜemístČní do jiné vČznice. V tČchto pĜípadech se ombudsman setkává s nedostateþným odĤvodnČním Ĝeditele pĜi zamítnutí žádosti. Odsouzení se na ochránce také obracejí s výhradami proti svému kázeĖskému potrestání. KázeĖské tresty, na které si odsouzení stČžovali, se týkaly rĤzných prohĜeškĤ proti vnitĜnímu Ĝádu vČznic nebo proti Ĝádu výkonu trestu odnČtí svobody (držení mobilního telefonu, nevhodné chování, neuposlechnutí pokynu pĜíslušníka VČzeĖské služby, nález nepovolené vČci, nález finanþní hotovosti apod.). Ve vČtšinČ pĜípadĤ (témČĜ 85 %) se stížnosti ukázali jako neopodstatnČné. OpakovanČ se ochránce práv setkává se stížnostmi na zdravotní péþi poskytovanou v prĤbČhu výkonu trestu odnČtí svobody nebo vazby. VČzni si stČžují, že jim nejsou poskytnuta požadovaná specializovaná vyšetĜení, nejsou jim pĜedepisovány požadované léky, dietní strava a zdravotní pomĤcky. Dalším problémem, se kterým se ochránce práv pĜi vyšetĜování stížností setkal, byla neochota pracovníkĤ VČzeĖské služby poskytovat informace ze zdravotnické dokumentace vČzĖĤ a kopie této dokumentace pracovníkĤm KanceláĜe veĜejného ochránce práv. V oblasti vČzeĖství vydal ochránce v r. 2008 následující doporuþení: OddČlení se zesíleným stavebnČ technickým zabezpeþením Vzhledem k tomu, že pro osoby, které tomuto vymezení podléhají, to pĜedstavuje závažný zásah do režimu výkonu trestu odnČtí svobody, považuje ochránce práv za dĤležité, aby pro tento institut existovala právní úprava obsažená pĜímo v zákonČ þ. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnČtí svobody, a ne jenom ve vyhlášce, kterou se vydává Ĝád výkonu trestu odnČtí svobody. ZároveĖ by nová právní úprava mČla jednoznaþnČ vymezit podstatu tohoto oddČlení. V souþasné dobČ je toto oddČlení velice þasto využíváno pro Ĝešení kázeĖských potíží s problémovými odsouzenými a nikoliv k umisĢování vČzĖĤ, kteĜí uprchli nebo spáchali - 53 -

ve výkonu trestu odnČtí svobody další trestný þin. Ochránce práv v tomto pĜípadČ doporuþil Poslanecké snČmovnČ, aby požádala vládu o pĜedložení novely zákona þ. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnČtí svobody, která by jednoznaþnČ vyĜešila režim, povahu a smysl oddČlení se zesíleným stavebnČ technickým zabezpeþením.62)

4.2 Povaha a klasifikace stížností vyĜizovaných evropským ombudsmanem PodnČty, které jsou doruþovány evropskému ombudsmanovi rozdČlujeme do následujících sedmi kategorií:

otevĜenost, pĜístup k dokumentĤm a ochrana osobních údajĤ,

Komise jako strážce Smluv,

zadávání zakázek a udČlování grantĤ,

plnČní smluv, správa a služební Ĝád,

konkurzy a výbČrová Ĝízení,

institucionální, politické a jiné záležitosti.

Obrázek 4 – UzavĜená šetĜení dle pĜedmČtu v roce 2009

PĜedmČt uzavĜených šetĜení v roce 2009 Zadávání zakázek a udČlování grantĤ

18

PlnČní smluv

24 Komise jako strážce Smluv

29 45

1

Institucionální, politické a jiné záležitosti

51

Konkurzya výbČrová Ĝízení

52 99

0

20

40

60

80

100

Správa a služební Ĝád VyĜízení žádostí o informace a pĜístupu k dokumentĤm

Zdroj: Výroþní zprávy Evropského veĜejného ochránce v období 2003 – 2009, vlastní výpoþty

Jednotlivé kategorie se navzájem pĜekrývají napĜíklad otázky otevĜenosti jsou þasto uvádČny ve stížnostech týkajících se náboru zamČstnancĤ nebo úlohy Komise jako strážce Smluv.63)

62

KanceláĜ veĜejného ochránce práv. Souhrnná zpráva o þinnosti veĜejného ochránce práv 2008. Brno:

Masarykova univerzita, 2009. 121 s. ISBN 978-80-210-4822-5. str. 110. 63

Evropská spoleþenství. Výroþní zpráva 2008 - Evropský veĜejný ochránce práv. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední

tisky, 2009. 93 s. ISBN 978- 92-9212-176-1. str. 18.

- 54 -

V oblasti otevĜenost, pĜístup k dokumentĤm a ochrana osobních údajĤ se ombudsman zabývá stížnostmi, které se týkají pĜístupu veĜejnosti k dokumentĤm, pĜístupu veĜejnosti k informacím a ochrany osobních údajĤ a práva subjektĤ na pĜístup ke svým údajĤm. Zabývá se záležitostmi souvisejícími s prĤtahy pĜi udČlování pĜístupu k dokumentĤm, dále se zabývá odlišnými výklady výjimek stanovených v naĜízení þ. 1049/2001 ze dne 30. kvČtna 2001 o pĜístupu veĜejnosti k dokumentĤm Evropského parlamentu, Rady a Komise. Do této oblasti patĜí pĜípady, které se týkají ochrany osobních údajĤ. VČtšina pĜípadĤ spadajících do této kategorie je projednána zrychlenými a zjednodušenými postupy a je uzavĜena brzy poté, co dotyþný orgán poskytne pĜíslušné informace. V roce 2009 se dvČ stížnosti týkaly Evropského úĜadu pro boj proti podvodĤm (OLAF). Tyto dvČ stížnosti byly pĜedmČtem spoleþného šetĜení a týkaly se dvou belgických spoleþností, které byly vyšetĜovány v souvislosti s použitím falešných osvČdþení pĜi dovozu banánĤ s preferenþní sazbou. Aby spoleþnosti objasnily skuteþnosti s tím související a pĜípadnČ mohly vypracovat odvolání, požádaly o pĜístup k dlouhému seznamu dokumentĤ. ÚĜad OLAF k vČtšinČ tČchto dokumentĤm pĜístup zamítl s odĤvodnČním, že by to porušilo ochranu týkající se jeho vyšetĜování a soudních Ĝízení v þlenských státech. VeĜejný ochránce práv prostudoval spis a dospČl k názoru, že úĜad OLAF jednal nesprávnČ, navrhl smírné Ĝešení a vyzval úĜad OLAF, aby pĜehodnotil svĤj postoj. ÚĜad OLAF se poradil s pĜíslušnými soudními orgány v dotþených þlenských státech a smírné Ĝešení pĜijal.64) Druhá kategorie pĜípadĤ se týkala stížností na Komisi jako na strážce Smluv. Ochránce práv má právo zabývat se procesními i vČcnými aspekty postupu Komise v tČchto pĜípadech. V této oblasti jsou vyšetĜovány pĜípady týkající se nezaregistrování stížností, prĤtahy pĜi vydávání rozhodnutí a informování stČžovatelĤ, nesouhlas s rozhodnutími Komise nezabývat se konkrétními stížnostmi. Pokud ochránce práv zahájí šetĜení stížnosti na Komisi, upozorní stČžovatele, že šetĜení nebude zkoumat, jestli došlo k porušení pĜedpisĤ, protože v pĤsobnosti ochránce práv není šetĜit kroky orgánĤ þlenských státĤ. ŠetĜení veĜejného ochránce práv je smČĜováno jen na pĜezkoumání jednání Komise pĜi vyĜizování stížností na protiprávní jednání, která jsou jí pĜedložena. V této oblasti se ochránce v roce 2008 zabýval pĜípadem, který se týkal projektu na Kanárských ostrovech. Tento projekt mohl mít nepĜíznivé enviromentální dopady na dvČ

64

Evropská unie. Výroþní zpráva 2009 - Evropský veĜejný ochránce práv. Luxemburg: ÚĜad pro publikace,

2010. 95 s. ISBN 978- 92-9212-199-0. str. 50.

- 55 -

oblasti, které jsou oznaþeny jako „lokality významné pro Spoleþenství“. StČžovatel tvrdil, že Komise nevzala v úvahu informace, které se týkaly alternativních lokalit. VeĜejný ochránce práv zjistil, že Komise analyzovala podrobnČ obavy stČžovatele a objasnila dĤvody, které ji vedly k závČru, že s výhradou urþitých podmínek mĤže dotyþný projekt pokraþovat. Ochránce ovšem kritizoval Komisi za to, že neodpovČdČla na poslední dopis stČžovatele, nezabývala se konkrétními argumenty uvedenými v tomto dopise a neinformovala stČžovatele o formálním uzavĜení stížnosti.65) TĜetí oblast zahrnuje stížnosti týkající se zadání nebo nezadání zakázek a udČlení þi neudČlení grantĤ. V této oblasti má ochránce pravomoc pĜezkoumat, jestli byla dodržena pravidla upravující Ĝízení, jestli se nevyskytla chyba pĜi posouzení, nebo nedošlo ke zneužití pravomocí. Ochránce práv mĤže pĜezkoumat, jestli orgány splnily své povinnosti uvádČt dĤvody a jestli byly tyto dĤvody logické a pĜimČĜené. Ochránce se v této oblasti zabýval stížnostmi, které se týkaly nespravedlivého zacházení, chybného nebo nespravedlivého vylouþení nabídek a zbyteþných prĤtahĤ. Jedním z pĜípadĤ, kterými se ochránce práv v této oblasti zabýval, byl pĜípad, týkající se výzvy k pĜedkládání návrhĤ. Tuto výzvu vydalo zastoupení Komise v BerlínČ. Ochránce práv dospČl k názoru, že v nabídkovém Ĝízení byly stanoveny nepĜimČĜené omezující požadavky a že Komise neodpovČdČla ĜádnČ na žádost stČžovatelky o informace. V tomto pĜípadČ ochránce práv vyjádĜil své výhrady vĤþi nedostatku pravidel a postupĤ v souvislosti s otázkou stĜetu zájmĤ, které se týkaly úþasti souþasných nebo bývalých domácích poskytovatelĤ služeb nebo jiných produktĤ v nabídkových Ĝízeních. V poznámce Komisi vyzval, aby pĜezkoumala možnost pĜijetí pĜíslušných pravidel nebo pokynĤ.66) V kategorii plnČní smluv jsou zaĜazeny pĜípady, ve kterých si obþané stČžují na nesplnČní povinností vyplývajících ze smluv ze strany orgánĤ. Zde ochránce ovČĜuje, jestli dotyþný orgán Unie poskytl soudržný a pĜimČĜený pĜehled právního základu pro své jednání a proþ se domnívá, že jeho názor na smluvní postoj je odĤvodnČný. Ochránce zkoumal záležitosti týkající se subdodavatelĤ, pozdních plateb a pĜípady nespravedlivého zacházení. Komise navazuje smluvní vztahy s urþitým podnikem nebo sdružením, který potom realizuje urþitý projekt pomocí subdodavatelĤ, odborníkĤ nebo vlastních zamČstnancĤ. NČkteré z tČchto

65

Evropská spoleþenství. Výroþní zpráva 2008 – Evropský veĜejný ochránce práv. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední

tisky, 2009. 93 s. ISBN 978- 92-9212-176-1. str. 57. 66

Evropská unie. Výroþní zpráva 2009 – Evropský veĜejný ochránce práv. Luxemburg: ÚĜad pro publikace,

2010. 95 s. ISBN 978- 92-9212-199-0. str. 56.

- 56 -

smluv udČlují Komisi urþitá práva ve vztahu k odborníkĤm nebo zamČstnancĤm zhotovitele. Takovéto zvláštní smluvní prostĜedí mĤže vést ke sporĤm mezi dodavateli Komise a jejich zamČstnanci nebo odborníky. DĤležitým pĜípadem v této oblasti byl v roce 2008 pĜípad týkající se rakouského ústavu, který tvrdil, že Komise neuhradila dlužnou þástku ve výši 97 000 EUR za smlouvu, která se týkala výzkumu a vývoje v oblasti chemického inženýrství. Jako dĤvod pro odmítnutí platby Komise uvedla, že neobdržela vþas koneþné prohlášení o výdajích. VeĜejný ochránce práv považoval tuto reakci za nepĜimČĜenou a vyzval Komisi, aby svĤj postoj znovu zvážila. Poté Komise souhlasila s uhrazením þástky 54 000 EUR. Ústav návrh pĜijal a podČkoval veĜejnému ochránci práv za jeho zásah.67) Do páté kategorie spadají stížnosti, které se týkají þinnosti správních orgánĤ, pĜedevším s ohledem na uplatĖování služebního Ĝádu pro úĜedníky. Stížnosti v této kategorii se týkají témČĜ všech orgánĤ, institucí a jiných subjektĤ. V této oblasti se ochránce zabýval v roce 2009 pĜípadem, kdy stČžovatelka oznámila, že vyplacené pĜídavky na dČti byly pĜíliš nízké. Se svou stížností se obrátila na Komisi, ta ovšem na její stížnost nereagovala. V tomto pĜípadČ se ochránce práv rozhodl uplatnit zrychlený postup a obrátil se na ÚĜad Komise pro správu a výplatu individuálních pohledávek. Komise odpovČdČla kladnČ a vyplatila þástku ve výši 2 400 EUR, která odpovídala þástce neuhrazených pĜídavkĤ. Komise souþasnČ podala vysvČtlení na žádost stČžovatelky o informace.68) Šestá kategorie pĜípadĤ zkoumá stížnosti, které se týkají vyhlášených konkurzĤ a jiných výbČrových Ĝízení. VČtšina pĜípadĤ v této kategorii se týká Evropského úĜadu pro výbČr personálu (EPSO) a souvisí s nedostatkem transparentnosti, diskriminací, prĤtahy, závažnými problémy v souvislosti se zkouškami a tvrzeními o nespravedlivém zacházení. V této oblasti veĜejný ochránce práv zahájil v roce 2005 šetĜení z vlastního podnČtu, které se týkalo možnosti, že by EPSO udČlil pĜístup ke kritériím hodnocení a pĜidČlování známek, které používá pĜi zkouškách, které organizuje. V roce 2008 podal veĜejný ochránce práv doporuþení, ve kterém vyzval EPSO, aby uchazeþĤm, pokud o to požádají, sdČlil hodnotící

67


tisky, 2009. 93 s. ISBN 978- 92-9212-176-1. str. 60. 68


2010. 95 s. ISBN 978- 92-9212-199-0. str. 60.

- 57 -

kritéria, která byla použita pĜi výbČrovém Ĝízení komise pĜi písemných a ústních zkouškách a pĜípadnČ i podrobný pĜehled známek, které jim byly za výkon udČleny. Tyto výzvy veĜejného ochránce práv byly EPSO kladnČ pĜijaty, což pĜedstavuje významný krok vpĜed, co se týká transparentnosti výbČrových Ĝízení, a mohlo by to vést i ke zvýšení dĤvČry obþanĤ v práci EPSO.69) V roce 2007 se v této oblasti zabýval pĜípadem, kdy ochránce posuzoval zásadu rovného zacházení s úþastníky výbČrových Ĝízení a s tím související povinnost transparentnosti tČchto Ĝízení. V daném pĜípadČ Komise nedostateþnČ odĤvodnila, proþ odmítla urþitou nabídku, avšak v tomto pĜípadČ nemohl veĜejný ochránce práv pĜijmout požadavek stČžovatele na nápravu, protože zakázka již byla zadána, byly podepsané smlouvy a práce se realizovala. V dalších dvou pĜípadech v roce 2007 bývalé Evropské stĜedisko pro sledování rasismu a xenofobie pĜijalo smírné šetĜení a poskytlo neúspČšnému úþastníkovi lepší informace o srovnání jeho nabídky s nabídkou vítČzné organizace.70) Poslední kategorie zahrnuje stížnosti na orgány v souvislosti s jejich þinností v oblasti tvorby politiky nebo jejich celkovým fungováním. V této oblasti ochránce práv v roce 2009 Ĝešil napĜíklad pĜípad, který se týkal neopravení administrativní chyby obsažené v naĜízení. Belgická spoleþnost, která vyváží urþitou kategorii odpadĤ, si stČžovala na chybu v naĜízení Evropského spoleþenství þ. 1013/2006 ze dne 14. þervna 2006 o pĜepravČ odpadĤ, která neoprávnČnČ bránila vyvážet urþité kategorie odpadu do Malajsie. Komise chybu potvrdila, ale trvalo nČkolik mČsícĤ než tuto chybu opravila. Komise se za chybu a prĤtahy omluvila a slíbila, že se bude snažit o rychlejší zpĤsoby oprav administrativních chyb.71) Nejvíce stížností se každoroþnČ týká Komise, jakožto hlavního orgánu Evropské unie, dále se šetĜení vztahují na správu Evropského parlamentu, na Evropský úĜad pro výbČr personálu, na Radu EU a ochránce prošetĜuje i stížnosti na Soudní dvĤr Evropské unie. U stížností, které se týkají Soudního dvora EU, mĤže ochránce zahájit šetĜení týkající se jeho þinnosti mimo

69


tisky, 2009. 93 s. ISBN 978- 92-9212-176-1. str. 63. 70

Evropská spoleþenství. Evropský veĜejný ochránce práv – Výroþní zpráva 2007. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední

tisky, 2008. 167 s. ISBN 978- 92-9212-150-1. str. 47. 71


2010. 95 s. ISBN 978- 92-9212-199-0. str. 65.

- 58 -

soudní pravomoc. PĜedmČtem šetĜení jsou stížnosti na dalších dvacet tĜi orgánĤ, institucí a jiných subjektĤ Evropské unie. Obrázek 5 – Podíl jednotlivých institucí, kterých se týkala šetĜení v období 2003 – 2009

Instituce, orgány a jiné subjekty, kterých se šetĜení týkala 3%

11%

11%

9%

66%

Evropská komise Evropský úĜad pro výbČr personálu Ostatní

Evropský parlament Rada Evropské unie

Zdroj: Výroþní zprávy Evropského veĜejného ochránce v období 2003-2009, vlastní výpoþty

V rámci stížností na nesprávný úĜední postup je nejþastČjším typem nedostatek transparentnosti, odmítnutí poskytnout informace, neþestné jednání nebo zneužití pravomocí, zbyteþné prĤtahy, neuspokojivý postup, nedbalost, nezajištČní plnČní závazkĤ, tzn. neplnČní úlohy strážce Smluv vĤþi þlenským státĤm Komisí, právní pochybení a diskriminace.

- 59 -

5

Úþinnost

práce

þeského

veĜejného

ochránce

práv

a evropského ombudsmana Tato kapitola se zabývá rozborem statistických údajĤ, které se týkají þinnosti þeského veĜejného ochránce práv a následnČ evropského ombudsmana. Na základČ rozboru statistických údajĤ je v závČru kapitoly zhodnocena úþinnost práce tČchto dvou institucí.

5.1 Statistiky týkající se þeského veĜejného ochránce práv Ochránce od roku 2003 do roku 2009 vyĜídil celkem 40 868 podnČtĤ, ze kterých bylo: •

10 294 odloženo. PĜedevším z dĤvodu, že nespadaly do pĤsobnosti ombudsmana. V nČkterých pĜípadech došlo k odložení, protože stČžovatel nedoplnil požadované náležitosti, nebo byl podaný podnČt neopodstatnČný;

25 563 objasnČno. V tČchto pĜípadech, aniž by ochránce zahájil šetĜení, poskytl stČžovatelĤm právní radu, jak by mČli dále postupovat pĜi ochranČ svých práv. Do této skupiny pĜípadĤ jsou zaĜazeny pĜípady, které spadají do kompetence ochránce, ale i pĜípady, které do jeho kompetence nespadají. V nČkterých pĜípadech ochránce vyĜídil podnČty tak, že informoval stČžovatele, že se nejedná o ojedinČlý pĜípad, a proto zahájil v této vČci obecnČjší šetĜení z vlastní iniciativy.

Ochránce ukonþil v letech 2003 - 2009 celkem 4 476 šetĜení, z toho: •

1 604 šetĜení uzavĜel ochránce konstatováním, že pĜi šetĜení nezjistil porušení právních pĜedpisĤ ani jiná pochybení;

3 027 pĜípadĤ uzavĜel ochránce konstatováním, že pĜi šetĜení zjistil v þinnosti úĜadĤ a institucí porušení zákonĤ nebo jiná pochybení.

Z celkového poþtu 3 027 uzavĜených pĜípadĤ, ve kterých ochránce zjistil pochybení úĜadĤ: o ve 2 304 pĜípadech ochránce vydal zprávu o šetĜení a následnČ úĜad, který pochybil, pĜijal pĜíslušná opatĜení, která ochránce považoval za dostateþná; o v 416 pĜípadech úĜad svá pochybení sám nenapravil, nebo opatĜení pĜijatá úĜadem ochránce považoval za nedostateþná, proto ochránce zpracoval závČreþné stanovisko vþetnČ opatĜení k nápravČ a až poté úĜad návrh ochránce pĜijal; o v 75 pĜípadech úĜad nenapravil svá pochybení ani po vydání závČreþného stanoviska, proto ochránce využil svého sankþního oprávnČní a o svých zjištČních vyrozumČl nadĜízený orgán a informoval veĜejnost. - 60 -

Do poþtu vyĜízených podnČtĤ je potĜeba zaĜadit 399 podnČtĤ, které stČžovatelé vzali zpČt v rĤzných fázích jeho vyĜizování. Obrázek 6 – Vývoj poþtu pĜijatých stížností v letech 2003 – 2009

PĜijaté stížnosti celkem v prĤbČhu let 2003 - 2009 8000

7051 6455

7000

6062

5 500

6000 5000

7312

4421

4415

4000 3000 2000 1000 0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: Souhrnné zprávy o þinnosti VOP v období 2003 – 2009, vlastní výpoþty

Na uvedeném grafu (viz Obrázek 6) vidíme, že poþet stížností, které jsou veĜejnému ochránci práv každoroþnČ doruþovány, roste. ýeský veĜejný ochránce práv patĜí k nejvíce vytíženým ochráncĤm práv v Evropské unii. Obrázek 7 – Vývoj poþtu žádostí v pĤsobnosti ombudsmana a mimo ni v letech 2003 – 2009

Poþet žádostí v pĤsobnosti a mimo pĤsobnost (2003 - 2009) 4 500

3 949

4 000 3 500 3 000 2 500 2 000

3 527 2 435 1 986

2 577 1 838

2 816

3 516

2 885

3 102 2 546

3 875 3 437

2 123

1 500 1 000 500 0 2003

2004

2005

2006

Poþet stížností spadajících do kompetence

2007

2008

2009

Poþet stížností nespadajících do kompetence


Z podnČtĤ, které ombudsman obdrží spadá asi 56 % do jeho pĤsobnosti a 44 % obdržených podnČtĤ je mimo pĤsobnost ombudsmana, což je pomČrnČ velké množství. Z této skuteþnosti - 61 -

by se dalo usuzovat, že by bylo vhodné zavést tzv. poslanecký filtr72), který by na ochránce pĜesunul pouze ty podnČty, které by spadaly do jeho pĤsobnosti. Jako nedostatek zavedení tohoto systému by se dalo považovat to, že dochází ke snižování nezávislosti této instituce a neumožĖuje ochránci zahájit šetĜení na základČ vlastní iniciativy. Obrázek 8 – Vývoj poþtu podnČtĤ a jejich Ĝešení v letech 2003 – 2009

PodnČty vyĜízené ombudsmanem v letech 2003 - 2009 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0

2003

2004

VyĜízené podnČty celkem

2005

2006

Poskytnuta právní rada

2007

2008

Odloženo

2009 UzavĜeno šetĜení


VČtšina podnČtĤ, které ochránce obdrží, je vyĜízena poskytnutím právní rady (viz Obrázek 8). Ochránce tedy stČžovatelĤm poskytne radu, jak by mČli v daném pĜípadČ dále postupovat. Mezi takto vyĜízené pĜípady patĜí také ty podnČty, které se vyskytují þastČji a na jejichž základČ ochránce zahájí obecnČjší šetĜení z vlastní iniciativy. Velká þást podnČtĤ, které ochránce obdrží, je odložena, protože nespadají do jeho pĤsobnosti, nebo stČžovatel nedoplnil povinné náležitosti podnČtu. Odloženy jsou také pĜípady, kdy ochránce dojde k závČru, že tyto podnČty jsou neopodstatnČné. Do skupiny pĜípadĤ, u kterých je zahájeno šetĜení, spadá nejmenší poþet podnČtĤ ze všech, které ochránce obdrží. PĜi porovnání poþtu pĜijatých a poþtu vyĜízených stížností v jednotlivých letech je naprosto zĜejmé, že veĜejný ochránce práv je pĜi své þinnosti velice efektivní. Poþet pĜijatých stížností je témČĜ totožný s poþtem vyĜízených stížností (viz Obrázek 9).

72

Poslanecký filtr – podnČty jsou podávány poslancĤm a ti vybírají (filtrují), které podnČty postoupí ochránci.

Tento systém se využívá napĜíklad ve Velké Británii nebo Francii.

- 62 -

Z uvedených dat nelze zjistit kolika z vyĜízených podnČtĤ se zabýval sám ochránce a kolik jich vyĜizoval zástupce ochránce popĜípadČ zamČstnanci KanceláĜe veĜejného ochránce práv. Obrázek 9 – Poþty pĜijatých a vyĜízených podnČtĤ za jednotlivá léta v období 2003 – 2009 PĜijaté a vyĜízené podnČty v jednotlivých letech 2003 - 2009 8000 6455 6412 6062 6071

7000 6000 5000

4421

4763

5 500 4415 4469

7051 6978 7312 7413

4762

4000 3000 2000 1000 0

2003

2004

2005

2006

PĜijaté stížnosti

2007

2008

2009

VyĜízené podnČty


Díky neustálému nárĤstu pĜijatých stížností, zvyšující se složitostí pĜípadĤ a zvČtšující se složitosti veĜejného sektoru je jasné, že se ochránce nemĤže osobnČ zabývat všemi pĜípady. PĜesto lze konstatovat, že efektivita této instituce jako celku je velmi vysoká. Obrázek 10 – Vývoj pomČru šetĜení, ve kterých bylo a nebylo zjištČno pochybení

ŠetĜení s a bez zjištČné pochybení v letech 2003 - 2009 600

2005

2007

NezjištČno pochybení

2008

209

2006

242

2004

461

420 312

2003

164

0

133

100

303

200

241

315

300

406

425

400

481

519

500

2009

ZjištČno pochybení


Na uvedeném grafu (viz Obrázek 10) je zobrazen poþet pĜípadĤ, u kterých ochránce zjistil pochybení úĜadĤ, a poþet pĜípadĤ, u kterých ochránce pochybení úĜadĤ nezjistil. Z grafu je patrné, že poþet pĜípadĤ, u kterých ochránce zjistil pochybení (64 % pĜípadĤ), je vČtší než - 63 -

poþet pĜípadĤ, u kterých pochybení zjištČno nebylo (36 % pĜípadĤ). Dále z grafu vyplývá, že každoroþnČ roste poþet šetĜení, která jsou ochráncem provádČna. U vČtšiny pĜípadĤ, u kterých ochránce zjistil pochybení úĜadĤ, došlo k nápravČ tČchto pochybení samotnými úĜady (76 % pĜípadĤ) poté, co ochránce vydal zprávu o šetĜení. Zhruba 15 % šetĜení je uzavĜeno s tím, že veĜejný ochránce práv musí vydat závČreþné stanovisko, protože úĜad sám své pochybení nenapravil, a v nČm navrhnout opatĜení k nápravČ a úĜady svá pochybení napraví až na základČ tohoto závČreþného stanoviska. Pouze malá þást uzavĜených šetĜení (3 % pĜípadĤ) je ukonþena s tím, že úĜad vĤbec nenapraví svá pochybení a ochránce využije svého oprávnČní vyrozumČt o pochybení úĜadu jeho nadĜízený úĜad a informovat o tomto pochybení veĜejnost. Obrázek 11 – Vývoj poþtu pochybení a jejich náprava v letech 2003 – 2009 Pochybení zjištČná na základČ šetĜení v letech 2003 - 2009 800

692

700 600 500

722

754

728

673

479 428

400 300 200 100 0

2003

2004

2005

2006

UzavĜená šetĜení celkem Napraveno po závČreþném stanovisku

2007

2008

2009

Napraveno pĜed závČĜeþným stanoviskem Nenapraveno


Z pĜedchozího textu vyplývá, že ochránce má veliký vliv pĜimČt úĜady, aby napravily svá pochybení, a proto lze usuzovat, že úspČšnost a efektivnost této instituce je vysoká. Nelze opomenout ani to, že na vysokou úþinnost a efektivnost instituce má vliv i samotná osoba, která funkci ochránce vykonává. NapĜíklad JUDr. Otakar Motejl byl velice významná osobnost, která pĜedstavovala pĜirozenou autoritu této instituce, a podle prĤzkumu veĜejného mínČní v roce 2008 byl JUDr. Otakar Motejl oznaþen za nejdĤvČryhodnČjšího ústavního þinitele.

- 64 -

5.2 Statistiky týkající se evropského ombudsmana Evropský ombudsman obdržel od roku 2003 do roku 2009 celkem 23 627 stížností (viz Obrázek 12). Ochránce byl schopen stČžovatelĤm pomoci témČĜ v 70 – 75 % stížností. V tČchto pĜípadech buć zahájil šetĜení, pĜedal pĜípad pĜíslušnému orgánu, kterému pĜípad náležel, nebo stČžovateli doporuþil, kam se má se svojí stížností obrátit, aby mohl být problém rychleji a úþinnČji vyĜešen. Z grafu je patrné, že do roku 2006 se poþet stížností každoroþnČ zvyšoval a od roku 2007 je poþet pĜijatých stížností témČĜ konstantní. Obrázek 12 – Vývoj poþtu pĜijatých stížností evropskému ombudsmanovi (2003 – 2009) PĜijaté stížnosti v jednotlivých letech 2003 - 2009 3726

4000

3920

3830

3500 3000

3406 3211

3098

2436

2500 2000 1500 1000 500 0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009


TémČĜ 75 % všech stížností, které ombudsman obdržel, nespadalo do jeho pĤsobnosti. Z tČchto stížností bylo zjištČno, že asi 50 % spadalo do pĤsobnosti nČkterého ze þlenĤ Evropské sítČ veĜejných ochráncĤ práv. Což vypovídá o dĤležitosti propojení mezi evropským ochráncem práv, národními a regionálními veĜejnými ochránci práv. Poþet stížností, které do pĤsobnosti ombudsmana nespadaly, bylo nejménČ v roce 2003, kdy se jednalo celkem o 1768 stížností. Po rozšíĜení Evropské unie v roce 2004 se poþet stížností, které nespadají do pĤsobnosti ochránce, ustálil na pomČrnČ vysoké úrovni. Z velkého množství stížností, které nespadají do pĤsobnosti ochránce, vyplývá, že by bylo dobré soustĜedit se na to, aby se tento poþet snižoval. Ke snížení tohoto poþtu by mohla pĜispČt napĜíklad vyšší informovanost obþanĤ o tom, na co si mohou u ombudsmana stČžovat, s þím jim mĤže pomoci a s þím jim pomoci nemĤže. Do pĤsobnosti evropského ombudsmana spadalo asi 25 % ze všech stížností. Nejvíce stížností, které spadaly do jeho pĤsobnosti,

- 65 -

obdržel v roce 2004, jednalo se o 930 stížností, a druhé nejvyšší úrovnČ dosáhl v roce 2007 s 870 stížnostmi. Obrázek 13 – Vývoj poþtu žádostí v pĤsobnosti a mimo ni v letech 2003 – 2009 Poþet stížností v pĤsobnosti a mimo ni v letech 2003 - 2009 3000 2500

2729

2000

2768

2673

2401

2544

2392

870

802

727

1768

1500 1000

930

603

849

811

500 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Poþet stížností v pĤsobnosti veĜejného ochránce práv Poþet stížností nespadajících do pĤsobnosti


Ze stížností, které spadaly do pĤsobnosti evropského ombudsmana, bylo u 38 % zahájeno šetĜení. PĜi srovnání poþtu zahájených šetĜení a poþtu uzavĜených šetĜení je patrné, že tato dvČ þísla jsou témČĜ stejná. Z toho lze usuzovat, že úþinnost práce evropského ombudsmana je velmi vysoká. Obrázek 14 – PĜehled zahájených a uzavĜených šetĜení v období 2003 – 2009 Vývoj poþtu šetĜení v jednotlivých letech 2003 - 2009 400

351

343

350 300 250 200

253

355

351 312

309 267

251

296

339

318

250

180

150 100 50 0

2003

2004

2005

2006

Zahájená šetĜení

2007

2008

2009

UzavĜ ená šetĜ ení


Stížnosti, které vedou k šetĜení, jsou nejþastČji podány jednotlivými obþany a menší þást stížností je podána podniky a sdruženími. Pouze nepatrná þást zahájených šetĜení je zahájena - 66 -

z vlastního podnČtu ochránce. Do této skupiny pĜípadĤ patĜily nejþastČji pĜípady, kdy stížnost pĜedložila neoprávnČná osoba (stČžovatel nebyl obþanem Evropské Unie, ani právnickou osobou se statutárním sídlem v nČkterém ze þlenských státĤ) nebo šlo o pĜípady, které mají za cíl Ĝešit systémové problémy týkající se Evropské komise. VČtšina zahájených šetĜení je uzavĜena do jednoho roku nebo maximálnČ do 18 mČsícĤ, délka vyšetĜování jednotlivých pĜípadĤ závisí na jejich složitosti. VyšetĜení jednoho pĜípadu v prĤmČru trvá devČt mČsícĤ. Ochránce by se mČl snažit, aby pĜípady byly uzavĜeny co nejrychleji a nedocházelo ke zbyteþným prĤtahĤm pĜi jejich vyšetĜování. V nČkterých ménČ složitých pĜípadech by se dala délka vyšetĜování pĜípadĤ snížit napĜíklad tím, že se ochránce na dotyþný orgán obrátí telefonicky a pokusí se mu navrhnout smírné Ĝešení. Obrázek 15 – Výsledky uzavĜených šetĜení evropským ombudsmanem v období 2003 – 2009 Výsledky uzavĜených šetĜení v letech 2003 - 2009 180

VyĜešeno orgánem nebo dohodnuto smírné Ĝešení

160 140

Nebyl zjištČn nesprávný úĜední postup

120 100

ZjištČný nesprávný úĜední postup

80 60

Další šetĜení není opodstatnČné

40 20 0

Jiné

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009


Pro zlepšení vztahĤ mezi orgány a obþany Evropské unie a pro vyhnutí se nákladným a þasovČ nároþným sporĤm je nezbytná spolupráce mezi orgány EU. NejþastČjším zpĤsobem, kterým ombudsman šetĜení ukonþil (grafický pĜehled viz Obrázek 15), je, že nezjistil nesprávný úĜední postup, což pĜedstavuje asi 29 % uzavĜených pĜípadĤ. Pokud ochránce ukonþil šetĜení s tímto výsledkem, stČžovatel obdržel od dotyþného orgánu nebo instituce vysvČtlení jeho krokĤ a zároveĖ názor ombudsmana. Nemusí to tedy nezbytnČ znamenat negativní výsledek pro stČžovatele. ZároveĖ toto zjištČní mĤže sloužit jako dĤkaz, že dotyþný orgán jedná v souladu se zásadami Ĝádné správy. Druhým nejþastČjším ukonþením šetĜení bylo buć vyĜešení pĜípadu samotným orgánem, nebo bylo dohodnuto smírné šetĜení, což pĜedstavuje asi 27 % uzavĜených pĜípadĤ. Pokud dotyþný orgán nabídne stČžovateli odškodnČní, mĤže také dojít ke smírnému Ĝešení pĜípadu. V tČchto pĜípadech nedojde - 67 -

k pĜiznání právní odpovČdnosti orgánu. V pĜípadech, kdy ochránce dospČl k názoru, že došlo k nesprávnému úĜednímu postupu, jednalo se asi o 15 % uzavĜených pĜípadĤ, pomohl ochránce stČžovateli tím, že pĜijal návrh doporuþení, který vydal dotyþnému orgánu. Následující graf (viz Obrázek 16) udává pĜehled o zemČpisném pĤvodu stížností, které byly ochránci doruþeny. Nejvíce stížností bylo podáno z NČmecka, což je nejlidnatČjší zemČ Evropské unie, po nČm následovalo ŠpanČlsko, dále pak Francie a Polsko. PĜi porovnání poþtu

obyvatel

s poþtem

stížností z jednotlivých

zemí,

nejvíce

stížností

pochází

z Lucemburska, Malty, Kypru a Belgie. Stížnosti ombudsmanovi mohou být pĜedloženy v jakémkoli z 23 jazykĤ Smlouvy o Evropské unii73). VČtšina stČžovatelĤ se rozhodla podat stížnosti v angliþtinČ, po které následovala nČmþina, francouzština a španČlština. Obrázek 16 – ZemČpisný pĤvod stížností za období 2003 – 2009 ZemČpisný pĤvod stížností za období 2003 - 2009 (prvních deset státĤ) Nizozemsko 4%

ŠpanČlsko 20%

Portugalsko 4%

ěecko 5% Spojené království 7% Itálie 9%

NČmecko 21%

Polsko 9%

Francie 12%

Belgie 9%


5.3 Shrnutí VšeobecnČ lze Ĝíci, že veĜejný sektor má sklon k neefektivnosti, což je dáno pĜedevším tím, že zde neexistuje kritérium zisku a velice tČžko se finanþnČ oceĖují výstupy veĜejného sektoru. Ze statistik vyplývá, že ochránce svou þinností pĜispívá k vČtší efektivnosti veĜejné správy, a to v pĜípadech, kdy odhalí pochybení úĜadĤ, nebo pĤsobí na zvyšování motivace pracovníkĤ veĜejného sektoru tím, že poukáže na správný úĜední postup v pĜípadech, kdy žádné

73

Angliþtina, bulharština, þeština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština,

lotyština, maćarština, maltština, nČmþina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, Ĝeþtina, slovenština, slovinština, španČlština a švédština.

- 68 -

pochybení nezjistil. VeĜejný ochránce práv vyĜeší každý rok nČkolik tisíc stížností a svojí þinností nespornČ pĜispívá k lepší þinnosti veĜejné správy. Vzhledem k poþtu pĜijatých a vyĜešených pĜípadĤ svou þinnost vykonává efektivnČ a maximálnČ úþinnČ. V pĜípadech, kdy poskytne stČžovateli právní radu, vystupuje v roli bezplatného poradce a stČžovatel díky tomu disponuje relevantními informacemi, které mĤže poté využít pĜi styku s úĜady. Ochránce tímto jednáním mĤže pĜispívat ke snižování sklonu k byrokratizaci, neprofesionalitČ nebo nerespektování obþanĤ, kteĜí se díky informacím získaným od ochránce stávají rovnocennými partnery institucí veĜejného sektoru. Nesporný vliv ochránce pĜimČt úĜady, aby napravovaly svá pochybení, pĜispívá k tomu, aby veĜejná správa postupovala v souladu s principy dobré správy a dodržovala závazné právní pĜedpisy.74) Ze statistik vyplývá, že pĜestože stanoviska ochránce mají pouze iniciaþní charakter, jsou dostaþující pro nápravu pochybení institucí veĜejného sektoru. K vyšší úþinnosti práce þeského veĜejného ochránce práv pĜispívá i to, že má ze zákona možnost pĜipomínkovat právní pĜedpisy, o kterých se domnívá, že by mČly být zmČnČny. ZároveĖ má možnost podat návrh Ústavnímu soudu na zrušení celého nebo þásti podzákonného pĜedpisu a ve vztahu k Ústavnímu soudu se nejþastČji nachází v pozici tzv. vedlejšího úþastníka. Evropský ochránce práv má možnost využít kritickou poznámku, þímž stČžovateli potvrzuje, že jeho stížnost byla odĤvodnČná a dotyþnému orgánu sdČluje, co bylo provedeno špatnČ a tím pádem se v budoucnu mĤže vyvarovat nesprávnému úĜednímu postupu. Evropský ombudsman mĤže také využívat další poznámky, které mohou pĜispívat ke zvýšení kvality správy. Pro zvýšení efektivity práce institucí a orgánĤ Evropské unie ochránce každoroþnČ zveĜejĖuje pĜípady, které pĜedstavují pĜíklady osvČdþených postupĤ a ty slouží jako vzor pro všechny orgány, instituce a jiné subjekty, jak lépe reagovat v situacích, které veĜejný ochránce práv pĜedložil. Ke zvýšení efektivnosti práce jak þeského, tak evropského veĜejného ochránce práv by pĜispČla vČtší informovanost obþanĤ o tom, na co si mohou u ochránce stČžovat. V dĤsledku toho by mohlo dojít ke snížení poþtu pĜijatých stížností, které nespadají do pĤsobnosti ochránce.

74

REKTOěÍK Jaroslav; ŠELEŠOVSKÝ Jan a kol. Kontrolní systémy veĜejné správy a veĜejného sektoru. Praha:

Ekopress, 2003. 212 s. ISBN 80-86119-72-6.

- 69 -

ZávČr VeĜejný ochránce práv se stal nepostradatelnou souþástí moderního státu, který má rozvinutou, složitou a nepostradatelnou veĜejnou správu. Úkolem veĜejného ochránce práv je chránit obþany pĜi komunikaci se státem, respektive s veĜejnou správou. Nedostatkem rozvinutého veĜejného sektoru v moderní spoleþnosti je formalizovanost administrativních procesĤ. Dochází k vytrácení osobního pĜístupu pĜi komunikaci s obþany jako klienty veĜejného sektoru. Z tČchto dĤvodĤ se veĜejný ochránce stal velice vítaným prostĜedníkem mezi obþany a institucemi veĜejného sektoru, protože pĜispívá k odstranČní tĜecích ploch mezi obyþejnými obþany a státní byrokracií. Zavedením této instituce došlo k výraznému posílení, doplnČní a rozšíĜení systému kontroly veĜejné správy a má tedy v moderním právním státČ své opodstatnČní. Diplomová práce se zabývá postavením a þinností veĜejného ochránce práv v ýeské republice a postavením evropského ombudsmana. Cílem práce bylo charakterizovat a srovnat práci þeského a evropského veĜejného ochránce práv. Diplomová práce poskytuje obecný pĜehled a základní informace o vzniku a þinnosti ombudsmanských institucí ve svČtČ, u nás a na úrovni Evropské unie. Poskytuje informace o vývoji této instituce na území ýeské republiky, o její právní úpravČ a o vymezení pĤsobnosti þeského veĜejného ochránce práv. Zabývá se vývojem instituce na úrovni Evropské unie a vymezení pĤsobnosti evropského ombudsmana. Práce je zamČĜena na klasifikaci stížností, kterými se jednotliví ochránci zabývají a jakým zpĤsobem stížnosti Ĝeší. V diplomové práci jsou dĤkladnČ rozebrány statistické údaje týkající se þinnosti þeského veĜejného ochránce práv a evropského ombudsmana, a na základČ rozborĤ statistických údajĤ je zhodnocena úþinnost tČchto dvou institucí. Klasifikace stížností vyĜizovaných þeským veĜejným ochráncem práv je odlišná od klasifikace stížností, které vyĜizuje evropský veĜejný ochránce práv. Mezi nejþastČjší oblasti, na které si stČžují obþané u þeského veĜejného ochránce práv, patĜí sociální zabezpeþení, zdravotnictví a dále vČzeĖství. Ochránce každoroþnČ využívá své pravomoci a navrhuje Poslanecké snČmovnČ zmČny v zákonech, pokud pĜi svých vyšetĜováních zjistí nedostatky v tČchto zákonech. Problémem ovšem je, že vČtšinu pĜipomínek veĜejného ochránce práv neberou zákonodárci v potaz. Evropský veĜejný ochránce práv nejþastČji vyĜizuje stížnosti, které se týkají odmítnutí poskytnutí informací a pĜístupu k dokumentĤm. Nejvíce stížností se

- 70 -

každoroþnČ týká Evropské komise, jakož to nejvyššího orgánu Evropské unie a Evropského parlamentu. Práce þeského veĜejného ochránce práv je stejnČ dĤležitá jako práce evropského veĜejného ochránce práv, ale z pohledu bČžného þeského obþana lze považovat za dĤležitČjší instituci þeského veĜejného ochránce práv. Každý obþan ýeské republiky se dostává do styku s organizacemi veĜejné správy, a proto mĤže dojít k pochybení tČchto institucí a zároveĖ k poškození práv obþanĤ. Obþané ýeské republiky proto mají více pĜíležitostí využít pomoci þeského veĜejného ochránce práv než evropského ombudsmana. ýeský i evropský ochránce práv každoroþnČ pĜijmou nČkolik tisíc stížností, z nichž velká þást nespadá do jejich pĤsobností. Je proto potĜeba zlepšit informovanost obþanĤ, na co si mohou u ochránce stČžovat, aby ochránci nebyli zatČžováni stížnostmi, které nespadají do jejich pĤsobnosti. Díky neustále se zvyšujícímu poþtu stížností, které ochránce každoroþnČ obdrží, by bylo vhodné uvažovat i o zĜízení speciálních ombudsmanĤ pro urþitou specifickou oblast (napĜíklad ombudsman pro oblast vojenství, ombudsman pro vČzeĖství, ombudsman pro ochranu dat, dČtský ombudsman atd.). PĜi porovnání poþtu zapoþatých šetĜení a poþtu uzavĜených šetĜení lze konstatovat, že tato þísla jsou témČĜ shodná, a lze tedy usuzovat, že úþinnost práce obou ochráncĤ je pomČrnČ vysoká. Na zvýšení dĤvČryhodnosti a úþinnosti této instituce má vliv i samotná osoba veĜejného ochránce práv. Tuto funkci by mČla zastávat osoba, která má pĜirozenou autoritu a dĤvČru obþanĤ a zároveĖ vzbuzuje velký respekt u organizací veĜejné správy. Zakotvení instituce veĜejného ochránce práv v ÚstavČ ýeské republiky by bezpochyby pĜispČlo ke zvýšení vážnosti a významu této instituce a zároveĖ by to snížilo riziko, že by tato instituce mohla být zrušena formou bČžného zákona. Na základČ tohoto shrnutí, lze konstatovat, že cíl diplomové práce uvedený v úvodu byl splnČn.

- 71 -

Použitá literatura [1] Domovské stránky evropského veĜejného ochránce práv [online]. [cit. 2010-12-20]. Dostupné z WWW: . [2] EurActiv.cz, Evopská unie – portál o EU [on-line]. [cit. 2010-03-25]. Dostupné z WWW: . [3] Evropská spoleþenství. Evropský veĜejný ochránce práv – Výroþní zpráva 2007. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky, 2008. 167 s. ISBN 978- 92-9212-150-1. [4] Evropská spoleþenství. Výroþní zpráva 2008 – Evropský veĜejný ochránce práv. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky, 2009. 93 s. ISBN 978- 92-9212-176-1. [5] Evropská unie. Výroþní zpráva 2009 – Evropský veĜejný ochránce práv. Luxemburg: ÚĜad pro publikace, 2010. 95 s. ISBN 978- 92-9212-199-0. [6] Evropský ochránce práv. Co pro Vás mĤže udČlat evropský veĜejný ochránce práv?. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky Evropských spoleþenství, 2008. ISBN 92-9212-030-1. [7] Evropský ochránce práv. Evropský kodex Ĝádné správní praxe, Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky Evropských spoleþenství, 2005. 19 s. ISBN 92-95022-31-9. [8] Evropský veĜejný ochránce práv. Evropský ombudsman – Výroþní zpráva 2003. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky, 2004. 277 s. ISBN 92-95010-91-4. [9] Evropský veĜejný ochránce práv. Evropský veĜejný ochránce práv – Výroþní zpráva 2004. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky, 2005. 178 s. ISBN 92-95022-56-4. [10]

Evropský veĜejný ochránce práv. Evropský veĜejný ochránce práv – Výroþní zpráva

2005. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky, 2006. 178 s. ISBN 92-9212-000-X. [11]

Evropský veĜejný ochránce práv. Evropský veĜejný ochránce práv – Výroþní zpráva

2006. Luxemburg: ÚĜad pro úĜední tisky, 2007. 167 s. ISBN 978- 92-9212-085-6. [12]

GLOTZMANN, Filip. Evropský kodex Ĝádné správní praxe. In: Moderní veĜejná

správa a ombudsman, Sborník pĜíspČvkĤ pĜednesených na vČdecké konferenci dne 15. þervna 2005. Brno: Masarykova univerzita v BrnČ, 2005. 174 s. ISBN 80-210-3792-X. - 72 -

[13]

HANÁK, Marek. KanceláĜ veĜejného ochránce práv. In: Právní rádce: mČsíþník

vydavatelství Economia. Praha: Economia, 2002, roþník 10, þíslo 4. ISSN-1210-4817. [14]

KanceláĜ veĜejného ochránce práv. Souhrnná zpráva o þinnosti veĜejného ochránce

práv za rok 2003. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2004. [15]


práv za rok 2004. Brno-Kraví Hora: Vydavatelství MU v BrnČ, 2005. 115 s. ISBN 80-2103668-0. [16]


práv za rok 2005. Brno-Kraví Hora: Vydavatelství MU v BrnČ, 2006. 101 s. ISBN 80-2103964-7. [17]


práv za rok 2006. Brno-Kraví Hora: Vydavatelství MU v BrnČ, 2007. 117 s. ISBN 978-80210-4259-9. [18]


práv za rok 2007. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 91 s. ISBN 978-80-210-4560-6. [19]


práv 2008. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 121 s. ISBN 978-80-210-4822-5. [20]


práv 2009. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2010. 167 s. ISBN 978-80-254-6668-1. [21]

KOLMAN, Petr. Vše dĤležité o ombudsmanovi (Dokonþení). In: Moderní obec:

odborný þasopis pro veĜejnou správu. Praha: Economia, 2002, roþník 8, þíslo 8. ISSN 12137693. [22]

KOLMAN, Petr. Vše dĤležité o ombudsmanovi 1. In: Moderní obec: odborný þasopis

pro veĜejnou správu. Praha: Economia, 2002, roþník 8, þíslo 6. ISSN 1213-7693. [23]

KOLMAN, Petr. Vše dĤležité o ombudsmanovi 2. In: Moderní obec: odborný þasopis

pro veĜejnou správu. Praha: Economia, 2002, roþník 8, þíslo 7. ISSN 1213-7693.

- 73 -

[24]

KUCSKO-STADLMAYER,

Gabriele.

European

Ombudsman-Institutions:

a comparative legal analysis. Wien: Springer-Verlag, 2008. 547 s. ISBN 978-3-211-72880-2. [25]

MIKULE, Vladimír. In: HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo – obecná þást.

3. vydání. Praha: C.H.Beck, 1998. 471 s. ISBN 80-7179-184-9. [26]

REKTOěÍK Jaroslav; ŠELEŠOVSKÝ Jan a kol. Kontrolní systémy veĜejné správy

a veĜejného sektoru. Praha: Ekopress, 2003. 212 s. ISBN 80-86119-72-6. [27]

SLÁDEýEK, Vladimír. VeĜejný ochránce práv: ýeská varianta ombudsmana

skuteþností. In: Právní rozhledy: þasopis pro všechna právní odvČtví. Praha: C.H. Beck, 2001, roþník 9, þíslo 8. ISSN-1210-6410. [28]

SLÁDEýEK, Vladimír. Zákon o VeĜejném ochránci práv – komentáĜ. Praha: C. H.

Beck, 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7. [29]

ŠABATOVÁ, Anna. Ombudsman a lidská práva. Brno: nakladatelství DOPLNċK,

2006. 198 s. ISBN 978-80-7239-229-2. [30]

ŠIMÍýEK, VojtČch. DĤvody ústavního zakotvení VeĜejného ochránce práv. In:

Postavení a role ombudsmana v demokratické spoleþnosti, Sborník pĜíspČvkĤ pĜednesených na mezinárodní vČdecké konferenci dne 14. kvČtna 2002. Brno: Masarykova univerzita v BrnČ, 2002. ISBN 80-210-2944-7. [31]

The European Ombudsman, Annual report for 1997 [on-line]. [cit. 2011-01-20].

Dostupné z WWW: . [32]

VeĜejný ochránce práv – ombudsman [online]. [cit. 2010-12-20]. Dostupné z WWW:

. [33]

Zákon þ. 349/1999 Sb. o VeĜejném ochránci práv [online]. [cit. 2010-12-20]. Dostupné

z WWW: .

- 74 -

Seznam obrázkĤ Obrázek 1 – Schéma volby VeĜejného ochránce práv..............................................................21 Obrázek 2 – Schéma prĤbČhu šetĜení .......................................................................................33 Obrázek 3 – Vývoj pĜijatých podnČtĤ v pĤsobnosti v letech 2003 – 2009...............................47 Obrázek 4 – UzavĜená šetĜení dle pĜedmČtu v roce 2009.........................................................54 Obrázek 5 – Podíl jednotlivých institucí, kterých se týkala šetĜení v období 2003 – 2009 .....59 Obrázek 6 – Vývoj poþtu pĜijatých stížností v letech 2003 – 2009..........................................61 Obrázek 7 – Vývoj poþtu žádostí v pĤsobnosti ombudsmana a mimo 2003 – 2009................61 Obrázek 8 – Vývoj poþtu podnČtĤ a jejich Ĝešení v letech 2003 – 2009 ..................................62 Obrázek 9 – Poþty pĜijatých a vyĜízených podnČtĤ za jednotlivá léta v období 2003 – 2009 .63 Obrázek 10 – Vývoj pomČru šetĜení, ve kterých bylo a nebylo zjištČno pochybení ................63 Obrázek 11 – Vývoj poþtu pochybení a jejich náprava v letech 2003 – 2009 .........................64 Obrázek 12 – Vývoj poþtu pĜijatých stížností evropskému ombudsmanovi (2003 – 2009) ....65 Obrázek 13 – Vývoj poþtu žádostí v pĤsobnosti a mimo ni v letech 2003 – 2009 ..................66 Obrázek 14 – PĜehled zahájených a uzavĜených šetĜení v období 2003 – 2009 ......................66 Obrázek 15 – Výsledky uzavĜených šetĜení evropským ombudsmanem 2003 – 2009 ............67 Obrázek 16 – ZemČpisný pĤvod stížností za období 2003 – 2009...........................................68

- 75 -

Seznam pĜíloh PĜíloha 1 – PodnČt veĜejnému ochránci práv PĜíloha 2 – Organizaþní schéma KanceláĜe veĜejného ochránce práv PĜíloha 3 – Stížnost na nesprávný úĜední postup

- 76 -

PĜíloha 1: PodnČt veĜejnému ochránci práv

PodnČt veĜejnému ochránci práv 1. STċŽOVATEL: Jméno a pĜíjmení: ___________________________________________________ BydlištČ: ___________________________________________________________ Telefon: ____________________________________________________________ Telefonní þíslo uvádČjte vždy! PomĤžete tak rychlejšímu vyĜešení Vašeho problému. E-mail: _____________________________________________________________ (nebo) Název právnické osoby:_______________________________________________ Jméno a pĜíjmení osoby oprávnČné k jednání za ni: __________________________ Sídlo právnické osoby: _______________________________________________ Telefon/fax:_________________________________________________________ Telefonní þíslo uvádČjte vždy! PomĤžete tak rychlejšímu vyĜešení Vašeho problému. E-mail: _____________________________________________________________ Podáváte-li podnČt jako zástupce (za jiného): Jméno a pĜíjmení zástupce : ____________________________________________ BydlištČ: ___________________________________________________________ Telefon: ____________________________________________________________ E-mail: _____________________________________________________________ Vždy uvećte také jméno, bydlištČ a telefon stČžovatele, kterého zastupujete. ZmocnČní k jednání doložte níže uvedenou plnou mocí: Plná moc: ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

……………………………… Zmocnitel (ten, kdo plnou moc udČluje)

…………………………… ZmocnČnec (ten, kdo na základČ plné moci jedná)

2. PODNċT SMċěUJE PROTI: (oznaþte pĜíslušný úĜad þi zaĜízení) ministerstvo________________________________________________________ krajský úad_______________________________________________________ obec (obecní úad)__________________________________________________ jiný správní úad (nap. stavební, úad práce aj.)___________________________ ___________________________________________________________________ eská správa sociálního zabezpeení __________________________________ zdravotní pojišovna_________________________________________________ zdravotnické zaízení________________________________________________ Policie R_________________________________________________________ služební orgán Armády R (Hradní stráže)_______________________________ Vzeská služba R (vznice)_________________________________________ zaízení, kde se vykonává ochranná nebo ústavní výchova__________________ orgán státní správy soudu (pedseda soudu)______________________________ eská národní banka ________________________________________________ Rada pro rozhlasové a televizní vysílání_________________________________ jiný úad i instituce_________________________________________________ PĜípadné doplĖující údaje k pĜíslušnému úĜadu (zaĜízení) – název a sídlo, pĜíp. jméno a pĜíjmení nebo jiná identifikace konkrétního úĜedníka: ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

3. CO JE PěEDMċTEM VAŠÍ STÍŽNOSTI VEěEJNÉMU OCHRÁNCI PRÁV: (struné vylíení podstatných okolností vci) ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

4. ýeho chcete podáním veĜejnému ochránci práv dosáhnout? ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

5. Komu (jakému úĜadu þi instituci) byla vČc pĜedložena pĜed tím, než jste se obrátil/a na veĜejného ochránce práv? Vyzval/a jste nČkteré z nich k nápravČ? V pĜípadČ, že ano, kdy a jakým zpĤsobem se tak stalo, co Vám bylo odpovČzeno? ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

6. Seznam pĜíloh, které k objasnČní podnČtu pĜipojujete, a všechna rozhodnutí, jichž se Váš podnČt týká (kopie, nikoliv originály): ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

Datum:_________________________ Podpis:____________________________

limit zam. 65,5

Celkový limit zaměstnanců Kanceláře veřejného ochránce práv: 111

Oddělení rodiny, zdravotnictví a práce č.org.útvaru 190 limit zam. 7

Oddělení justice, migrace a financí č.org.útvaru 180 limit zam. 9

Oddělení rovného zacházení č. org. útvaru 170 limit zam. 6

Oddělení sociálního zabezpečení č.org.útvaru 160 limit zam. 12

Oddělení dohledu nad omezováním osobní svobody č.org.útvaru 150 limit zam. 10

Oddělení veřejného pořádku a místní správy č.org.útvaru 140 limit zam. 6

Oddělení stavebního řádu, a životního prostředí č.org.útvaru 110 limit zam. 12

č. org. útvaru 100

Odbor právní


Interní audit


limit zam. 15

Oddělení administrativních služeb č. org. útvaru 220 limit zam. 8

Oddělení spisových služeb č. org. útvaru 210 limit zam. 6


Samostatný referát správy budovy č. org. útvaru 304 limit zam. 8

Samostatný referát dopravy č. org. útvaru 303 limit zam. 4

Samostatný referát informatiky a IT č. org. útvaru 302 limit zam. 2

Samostatný referát personální a EP č. org. tvaru 301 limit zam. 3

Oddělení ekonomické č. org. útvaru 320 limit zam. 3

limit zam. 21

Odbor vnitřní správy č. org. útvaru 300

Účinnost od 1. 1. 2011

limit zam. 7

Sekretariát VOP a ZVOP č. org. útvaru 040

Odbor administrativních a spisových služeb

limit zam. 0,5

limit zam. 1

limit zam. 1

Vedoucí Kanceláře VOP č. org. útvaru 010

Sekretariát vedoucího KVOP

Zástupce veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv

Organizační ga schema Kanceláře veřejného ej ochránce práv pr

PĜíloha 2: Organizaþní schéma KanceláĜe veĜejného ochránce práv

PĜíloha 3: Stížnost na nesprávný úĜední postup Evropský veřejný ochránce práv

STÍŽNOST NA NESPRÁVNÝ ÚŘEDNÍ POSTUP Před vyplňováním tohoto formuláře stížnosti si prosím přečtěte oddíl „Jak si stěžovat”. Pokud je třeba, pokračujte, prosím, na samostatném listu a přiložte všechny dokumenty nezbytné pro doplnění Vaší stížnosti.

1

Jméno: ............................................................................................................................................................................................................................................... Příjmení: ............................................................................................................................................................................................................................................ Jménem koho (je-li zastoupení): ............................................................................................................................................................................................. Adresa 1. řádek: .............................................................................................................................................................................................................................. Adresa 2. řádek: .............................................................................................................................................................................................................................. Město: ................................................................................................................................................................................................................................................ Kraj/okres: ........................................................................................................................................................................................................................................ PSČ: ..................................................................................................................................................................................................................................................... Stát: ..................................................................................................................................................................................................................................................... Tel.: ...................................................................................................................................................................................................................................................... Fax: ...................................................................................................................................................................................................................................................... E-mail: ................................................................................................................................................................................................................................................

2

Na který orgán nebo instituci Evropské unie (EU) si chcete stěžovat? ¨

Evropský parlament

¨

Evropská investiční banka

¨

Rada Evropské unie

¨

Evropská centrální banka

¨

Evropská komise

¨

Evropský úřad pro výběr pracovníků (EPSO)

¨

Soudní dvůr Evropských společenství (*)

¨

Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF)

¨

Evropský účetní dvůr

¨

Evropský policejní úřad (Europol)

¨

Evropský hospodářský a sociální výbor

¨

Jiný orgán Unie (upřesněte, prosím)

¨

Výbor regionů Evropské unie

(*) S výjimkou jeho soudních pravomocí

3 4

Proti jakému rozhodnutí nebo záležitosti si stěžujete? Kdy jste se o něm dozvěděl?

Co podle Vás udělal orgán nebo instituce EU nesprávně?

5 6 7 8 9 10

Co by podle Vás měl orgán nebo instituce udělat za účelem zjednání nápravy?

Kontaktoval jste se již dotčený orgán nebo instituci EU s cílem dosáhnout nápravy? ¨

Ano (upřesněte, prosím)

¨

Ne

Pokud se stížnost týká pracovněprávního vztahu s orgány nebo institucemi EU: využil jste všech možností, které pro podání interních žádostí a stížností poskytuje služební řád? Pokud ano, vypršely již lhůty pro odpověď orgánů? ¨


¨

Ne

Byl předmět Vaší stížnosti rozhodnut soudem nebo je soudem projednáván? ¨


¨

Ne

Vyberte prosím jednu z následujících dvou možností po přečtení informace uvedené v rámečku níže: ¨

Prosím, projednejte mou stížnost veřejně

¨

Žádám, aby bylo s mou stížností nakládáno důvěrně

Souhlasíte s tím, že Vaše stížnost může být předána jinému orgánu nebo instituci (evropské nebo vnitrostátní), pokud evropský veřejný ochránce práv rozhodne, že není oprávněn ji řešit? ¨

Ano

¨

Ne

Datum a podpis:

Stížnosti k evropskému veřejnému ochránci práv (a všechny přiložené dokumenty) jsou obvykle projednávány veřejně. „Veřejné projednávání“ stížnosti znamená, že komukoli z veřejnosti je umožněn přístup ke stížnosti a jejím přílohám. Pokud veřejný ochránce práv zahájí šetření, jsou stanoviska daného orgánu nebo instituce k stížnosti, jakékoliv připomínky stěžovatele k tomuto stanovisku a také ostatní dokumenty zmíněné ve článku 14 prováděcích ustanovení (k dispozici na webových stránkách evropského veřejného ochránce práv) veřejnými dokumenty a na požádání mohou být komukoli z veřejnosti zpřístupněny. Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnostech jsou uveřejňována na jeho webových stránkách, přičemž jméno stěžovatele je z nich vyňato. Některá jsou rovněž uveřejňována, v plném znění nebo formou shrnutí, v tištěné verzi a elektronických formátech. Tyto publikace neobsahují jméno ani adresu stěžovatele. Stěžovatel má právo požádat o to, aby jeho stížnost byla projednávána důvěrně. Pokud je vyžadována důvěrnost, není veřejný přístup ani ke stížnosti, ani k ostatním výše uvedeným dokumentům. Nicméně zahájí-li evropský veřejný ochránce práv šetření, i důvěrná stížnost musí být zaslána dotčenému orgánu nebo instituci Unie. Rozhodnutí veřejného ochránce práv o důvěrných stížnostech jsou uveřejňována na jeho webových stránkách, po vynětí všech informací, které by mohly vést k identiﬁkaci stěžovatele. Tyto informace jsou rovněž vyňaty, je-li rozhodnutí uveřejněno, v plném znění nebo formou shrnutí, v tištěné verzi nebo elektronickém formátu. Stížnosti k veřejnému ochránci práv mohou obsahovat osobní údaje o stěžovateli nebo o třetí straně. Zpracování osobních údajů evropským veřejným ochráncem práv se řídí nařízením (ES) č. 45/2001(1). Pokud stěžovatel nevyžaduje důvěrnost, považuje se to pro účely článku 5 (d) nařízení (ES) č. 45/2001 za jeho souhlas s veřejným projednáním všech osobních údajů, které mohou být součástí stížnosti, veřejným ochráncem práv. (1) Nařízení (ES) č. 45/2001 Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2000 o ochraně jednotlivců pokud jde o zpracování osobních údajů institucemi a orgány Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

Evropský veřejný ochránce práv — 1 Avenue du Président Robert Schuman — B.P. 403 — FR- 67001 Strasbourg Cedex — Francie

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní. Srovnání innosti ombudsmana EU a eského ve ejného ochránce práv. Bc

Recommend Documents