Univerzita Pardubice Dopravní fakulta Jana Pernera

Univerzita Pardubice Dopravní fakulta Jana Pernera

Semestrální práce z předmětu Životní prostředí a doprava Odpadní oleje

Ročník: 1. Jméno: Milan Příjmení: Valenta Školní rok: 2003/2004 Studijní skupina: DMML-Praha

Obsah Úvod:.......................................................................................................................................... 2 1. Ropa a výrobky z ropy ................................................................................................... 4 2. Odpadní oleje ................................................................................................................. 6 3. Nakládání s odpadními oleji........................................................................................... 8 4. Sběr odpadních olejů.................................................................................................... 10 4.1. Ostramo ................................................................................................................ 10 4.2. Sběr odpadních olejů v ČR................................................................................... 10 5. Zařízení na čištění olejů ............................................................................................... 13 5.1. Zařízení k využití a odstranění odpadních olejů (Zařízení na čištění olejů) ........ 13 5.2. Rozmístění zařízení k využití a odstranění odpadních olejů:............................... 15 6. Oleje jako palivo .......................................................................................................... 15 6.1. Kapalná paliva...................................................................................................... 15 7. Spalování odpadních olejů ........................................................................................... 17 7.1. Zamezení nekontrolovatelného spalování odpadních olejů ................................. 18 8. Zpětný odběr ................................................................................................................ 18 8.1. Zpětný odběr odpadů dle zákona ......................................................................... 18 8.2. Zpětný odběr v praxi ............................................................................................ 19 9. Použitá literatura a zdroje............................................................................................. 20 9.1. Citované zákony:.................................................................................................. 20

Prohlášení: Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně uvádím.

Anotace: V této práci jsem se zabýval problematikou ekologické likvidace odpadních olejů, jejich zpětného odběru a vývoje dalších kroků ke zlepšení přehlednosti jejich zpětného odběru.

Klíčová slova: Odpadní oleje Likvidace Životní prostředí Ekologie Odpadní politika

Úvod: Odpadní olej jsou pro celou lidskou populaci velikým problémem. Zajistit jejich likvidaci a jejich kontrolovatelný zpětný odběr je vizí všech pokrokových zemí. Pro naši republiku není situace s odpadními oleji nijak příznivá. Na likvidaci takových odpadů jako 2

jsou oleje bohužel není naše republika nijak připravena. S exponenciálním nárůstem strojních oborů a hlavně dopravy je tato situace alarmující. Každý řidič si asi dokáže představit kolik odpadních olejů lze vyprodukovat jen provozem jeho vlastního automobilu. Bohužel zpětný odběr olejů není skoro nijak kontrolovaný a tím ani nijak zajišťovaný a tak ekologické zatížení bude také exponenciálně narůstat s růstem automobilů a veškerého průmyslu. Odborníci na tuto problematiku se snaží vytvořit co nejekologičtější plán na tuto likvidaci.

3

1. Ropa a výrobky z ropy Mezi základní surovinové zdroje minulého století patřila ropa, nejspíše tomu tak bude i na počátku století našeho. Ropu definují učebnice organické chemie většinou jako olejovitou kapalinu, která je směsí látek, především nejrůznějších uhlovodíků (zhruba do C50), provázených zejména menším množstvím zejména dusíkatých, kyslíkatých a sirných sloučenin. Její složení kolísá podle naleziště; některé druhy obsahují převážně Allany, v jiných převládají cykloalkany nebo areny. Ropa slouží k přípravě celé řady sloučenin buď přímo nebo vznikají při jejím zpracování. Odborná literatura uvádí, že z ropy a zemního plynu vyrábí až 2000 nejrůznějších chemických látek. Mnohé z nich jsou výchozím materiálem pro další výroby, ropa je hlavním zdrojem motorových paliv a maziv. [2] Zpracováním ropy destilací v kolonách získáváme [2]: Bod varu

Benzínové frakce Petrolejové frakce Plynový olej (motorová nafta) Mazací olej Destilační zbytek- mazut

200 0C 220 až 275 0C 200 až 400 0C Nad 300 0C Topivo nebo další zpracování na asfalt

Z uvedeného přehledu využití ropy je zřejmé, proč si její význam uvědomují zejména motoristé v době válečných konfliktů (zvýšená cena ropy se rychle promítne do cen pohonných hmot) na Blízkém a středním východě, kde se těží asi 1/3 celosvětové produkce [1]. Přes nezastupitelnost v chemickém průmyslu přináší těžba, doprava, zpracování a užívání ropy a výrobků z ní negativní dopady na životní prostředí: ¾ ¾ ¾ ¾ ¾

Požáry ropných polí Havárie tankerů na moři Ekologické zátěže v místech zpracování (v ČR např. Koramo, Chemopetrol) Výfukové plyny Ekologické zátěže v místech regenerace upotřebených maziv (v ČR Ostramo)

Veškeré výroky z ropy jsou hodnoceny jako chemické látky a je nutné s nimi při expedici, dopravě, skladování zacházet dle pokynů v bezpečnostním listu. U mazacích olejů je výrobci uváděno, že nemají nebezpečné vlastnosti a tudíž nejsou ani označovány specifickými symboly [1]. Pouze některé body bezpečnostních listů popisují možné nebezpečí: Bod 6. Opatření v případě náhodného úniku: ¾ Nebezpečí při vniku olejů do půdy, vod a kanalizace Bod 12. Ekologické informace: ¾ Není toxický pro vodní organismy, obtížně rozložitelný Bod 13. Informace o zneškodňování ¾ Nebezpečný odpad, který by měla dle zákona o odpadech převzít osoba oprávněná

4

Maziva plní v praxi řadu funkcí, jejich hlavním přínosem je omezení tření a tedy i opotřebení namáhaných materiálů. Maziva se používají také ke chlazení (zajišťují odvod tepla ze strojů a zařízení), zamezují tvorbě usazenin, umožňují odfiltrovaní nečistot, omezují korozi apod. v současné době jsou používána jak maziva kapalná, plynná, tak i tuhá. Ovšem stále nejrozšířenějšími mazivy jsou maziva kapalná a to zejména oleje minerálního nebo syntetického původu [1]. Až do poloviny šedesátých let 20. století se při výrobě olejů používaly téměř výhradně minerální základové oleje. Nové požadavky ze strany výrobců různých strojů a zařízení na kvalitu maziv vedly k tomu, že se začaly stále více uplatňovat hydrokrakované a syntetické základové oleje. Tím se podařilo úroveň olejů v některých parametrech výrazně zlepšit: zvýšila se jejich termooxidační stabilita a tedy i odolnost proti stárnutí , vzrostl tzv. viskozní index vyrobených olejů a snížily se ztráty vznikající odpařením, což například napomohlo tomu, aby moderní motory splnily emisní limity. Uvedené tři typy základových olejů- oleje minerální, hydrokrakované a syntetické- se liší technologií výroby, společná je pro ně však výchozí surovina, kterou je ropa [1]. Základové oleje jsou sice významnou, ne však jedinou složkou mazacích olejů. Pro kvalitu finálního mazacího oleje jsou nesmírně důležité takzvané zušlechťující přísady, syntetické látky, které pomáhají dosahovat u olejů požadovaných vlastností a nežádoucí vlastnosti naopak potlačují nebo zcela eliminují (jsou jimi např. antioxidanty, detergenty, disperzanty, protiotěrové přísady, inhibitory koroze a rezivění) [12]. Na našem trhu je možné najít oleje dvou českých výrobců Korama Kolín a Parama Pardubice, dále oleje celé řady dovozců, mezi největší patří Aral, Agip, Castrol, Exxonmobil, Fina, Fuchs, OMV, Pennzoil a Shell. Všichni výrobci se snaží o pokrytí co největší nabídky čerstvých olejů počínaje motorovými (pro všechny typy motorů: benzínové, naftové, plynové, s katalyzátorem i bez katalyzátoru), přes převodové, hydraulické, kompresorové, ložiskové, transformátorové, až po turbínové a emulgační oleje [12]. Z výše uvedených čerstvých olejů mají nejširší zastoupení oleje motorové. Výměnné intervaly pro tento olej stanoví vždy výrobce motoru v technické dokumentaci vozu, nikoliv výrobce oleje. Dá se říci, že vzhledem ke zvyšující se kvalitě olejů prodlužuje se i jejich životnost. U nových osobních vozů doporučuje výrobce typ oleje a výměna bývá buď po ujetí 30 tisících km nebo po uplynutí jednoho roku. Pokud někdo vlastní vůz starší značky, kde nebyl výrobcem striktně předepsán druh oleje, je nutné pečlivě vybrat správný motorový olej. V případě užití kvalitnějšího oleje, než motor potřebuje, nedojde k využití jeho parametrů a motorista platí zbytečně vysokou cenu za kvalitní olej. V případě nákupu oleje s nedostatečnými parametry motor při nízkých teplotách špatně startuje, dochází k vyššímu opotřebení mechanických součástí a v motoru se usazují nečistoty [12]. Obecně lze říci, že při výběru správného motorového oleje závisí na: ƒ Typu motoru ƒ Způsobu jeho použití ƒ Stylu jízdy ƒ Počtu najetých km/rok Pokud budou motoristé řádně vybírat čerstvé oleje, mají možnost prodloužit jejich životnost a snížit množství vyprodukovaných odpadních motorových olejů, které tvoří nemalé procento všech vyprodukovaných odpadních olejů [12].

5

Tabulka 1: prodej čerstvých olejů v letech 1988-2002: [13] Rok 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Prodej čerstvých olejů (tis. t) 150,7 170,2 155,3 162,8 160,7 140,8 151,9 148,8 154,4 150,5 151,0 138,7 136,5 156,5 159,4

Dle informací ČAPPO se v ČR prodej čerstvých olejů pohybuje v průměru kolem 150 tisíc tun ročně.

2. Odpadní oleje Během používání olejů v zařízeních dochází ke zhoršování jejich vlastností, které jsou garantovány výrobcem v okamžiku nákupu. Zejména u mazacích olejů dochází působením vysokých teplot, tlaků a katalytickým působením povrchů k částečnému rozkladu a oxidaci uhlovodíků a dalších příměsí [4]. Rovněž zušlechťující přísady (aditiva) podléhají během provozu značným změnám (částečně se rozkládají), probíhá jejich oxidace parciální i úplná, dochází k různým vzájemným reakcím mezi přísadami a produkty oxidace uhlovodíků, sirných sloučenin a dalších látek. Vznikají tak velmi složité sloučeniny s nedefinovaným účinkem na uhlovodíkový základ. Vedle toho se v oleji hromadí prach, kovový otěr, voda ze spalování paliv nebo ze vzdušné vlhkosti [3]. Po určité době, dané počtem provozních hodin nebo počtem ujetých kilometrů, je třeba provést kontrolní analýzu kvality oleje a dle výsledků analýzy provozovat olej dále nebo ho vyměnit. Olej nevyhovuje dalšímu provozu v případě, že se nahromaděné produkty stárnutí v oleji výrazně projeví a způsobí změnu jeho charakteristických vlastností uváděných výrobcem. Olej ztrácí své předepsané hodnoty a jeho další použití v motoru či zařízení může způsobit jejich poškození nebo zničení. Provozovatel proto vymění olejovou náplň v zařízení. Po vypuštění oleje hovoříme o odpadním oleji, který je dle zákona o odpadech označen jako nebezpečný odpad [3]. Oprávněná osoba, která odpadní oleje vyprodukuje, je povinna označit každý shromažďovací prostředek následujícími údaji:

6

ƒ ƒ ƒ

Katalogovým číslem odpadu Názvem shromažďovaného odpadního oleje Jménem a příjmením osoby odpovědné za obsluhu a údržbu shromažďovacího prostředku

V blízkosti shromažďovacího prostředku musí být umístěn identifikační list nebezpečného odpadu (příloha č. 3 k vyhlášce č. 383/2001 Sb.) [3] V nich se mimo jiné v bodě 9.1. Toxikologické údaje uvádí: ƒ

Obecně jsou možné dráždivé účinky na pokožku, při inhalaci může dojít k bolestem hlavy, nevolnosti, zvracení [3]

V bodě 9.2. Ekologické údaje: ƒ

Jedná se o látky vysoce nebezpečné životnímu prostředí a zejména vodám a vodovodním živočichům- plavou na hladině a zabraňují okysličování [3]

Uvádím srovnání nebezpečných vlastností odpadních olejů (z identifikačních listů) s nebezpečnými vlastnostmi čerstvého oleje (z bezpečnostním listů). Jelikož odpadní oleje procházejí během své životnosti procesem stárnutí a působí na ně prostředí němž se vyskytují, obohatí se o těžké kovy, vodu, síru apod. Někdy dochází i vlivem nesprávného zacházení s oleji či selháním obsluhy k mísení odpadních olejů s chladícími a brzdovými kapalinami a s ředidly. Tyto příměsi pak způsobují výše uvedené dráždivé účinky odpadních olejů naproti tomu čerstvé oleje takové příměsi nemají, tudíž není výrobcem dráždivost uváděna [3]. Jinak je tomu u nebezpečí pro životní prostředí. V bezpečnostních listech čerstvých olejů se uvádí v bodě 12, že tyto oleje nejsou toxické, ale obtížně rozložitelné. V identifikačních listech odpadních olejů se objevuje údaj o nebezpečnosti, protože plavou na hladině a zabraňují okysličování. Domnívám se, že tato fyzikální vlastnost olejů je stejná v případě olejů čerstvých i odpadních. V obou případech je olej lehčí než voda a plave tudíž na hladině. V případě havárie a úniku olejů do vody vznikne nebezpečí vodním živočichům pro nedostatek kyslíku, ať se jedná o oleje čerstvé nebo odpadní. Proto se odborná veřejnost přiklání k tomu, aby výrobci a dopravci (zde hrozí havárie nejčastěji) upustili od tvrzení, že čerstvé oleje nemají nebezpečné vlastnosti a tudíž je není nutno značit specifickými symboly. Každý výrobce a dovozce je povinen řídit se platnými předpisy našeho státu, pokud zde své výrobky prodává. Proto nejsou zbaveni povinnosti dodržovat zákon č. 258/2001 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování. V tomto nařízení jsou oleje klasifikovány jako látky karcinogenní. Jelikož se tohoto symbolu řada výrobců obává, je doporučeno alespoň označení jako látky nebezpečné pro životní prostředí [3]. V květnu roku 1991 byla vydána ČSN 656690 Upotřebené ropné oleje regenerovatelné s účinností od 1. 5. 1992. V ní se uvádí, že upotřebené ropné oleje jsou mazací oleje, které používáním či jinak změnily své vlastnosti natolik, že je nelze dále užívat k původním účelům. Jsou to kapalné látky jejichž podstatou jsou ropné oleje [4]. Porovnáním textu minulé části o olejích ropných, syntetických a polysyntetických s textem ČSN 656690 z roku 1991 je jasné, že vývoj ve výrobě čerstvých olejů si vyžádal přehodnocení nejen terminologie zmíněné normy. Toto přehodnocení zajistila tzv. skupina

7

Stratego. Nová ČSN 656690 byla vydána v lednu 2003 s účinností od 1. 2. 2003 pod názvem Odpadní oleje. Norma stanoví podmínky pro nakládání s minerálními, polysyntetickými i syntetickými odpadními oleji. Respektuje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a s ním související zákony a vyhlášky. Vedle olejů vhodných pro regeneraci nezapomíná ani na oleje více znečištěné, což v předchozí normě chybělo a uvádí způsob nakládání s nimi. Pro srovnání uvádím tabulky s hodnotami pro odpadní oleje určené k regeneraci a pro odpadní oleje určené k přepracování na topné oleje [4]: Tabulka 2: Ukazatelé jakosti odpadních olejů určených pro výrobu čerstvých mazacích olejů regenerací [4]: Ukazatel jakosti Obsah chloru Obsah PCB Obsah vody

Hodnota Max. 0,2% hmotnosti Max. 50 mg/kg Max. 10% hmotnosti

Zkouší se dle ČSN 656234 ČSN EN 61619 ČSN EN ISO 9029

Tabulka 3: Ukazatelů jakosti odpadních olejů určených pro přepracování na topné oleje určené pro výrobu tepla a pro výrobu fluxačních olejů [4]: Ukazatel jakosti Obsah chloru Obsah PCB Obsah vody Výhřevnost

Hodnota Max. 0,2% hmotnosti Max. 50 mg/kg Max. 10% hmotnosti Min. 30 MJ/kg

Zkouší se dle ČSN 656234 ČSN EN 61619 ČSN EN ISO 9029 ČSN 656169

Odpadní oleje, které přesahují ukazatele jakosti jsou určeny výhradně ke spálení v zařízeních, která mají oprávnění pro spalovny nebezpečných odpadů nebo oprávněných ke spalování odpadních olejů nebo paliv z odpadních olejů připravených [4].

3. Nakládání s odpadními oleji Vzhledem ke sbližování našich právních norem s právem platným v Evropské unii byla při tvorbě našich nových ekologických předpisů využívána základní směrnice Evropské unie v oblasti odpadních olejů a nakládání s nimi, kterou je Směrnice Rady č. 75/439/EEC o nakládání s odpadními oleji, která byla doplněna: [4] ƒ ƒ

Směrnicí Rady 87/101/EEC Směrnicí Rady 91/692/EEC

Směrnice Rady 75/439/EEC se snaží vytvořit harmonizovaný systém pro sběr, skladování, zpracování a zneškodnění odpadních olejů, aniž by bylo poškozeno životní prostředí. Směrnice vyžaduje zejména: [4] ƒ ƒ ƒ ƒ

Zajistit, aby odpadní oleje byly shromažďovány, využívány a zneškodňovány bez škod pro lidské zdraví a pro životní prostředí Při nakládání s odpadními oleji dávat přednost zpracování, regeneraci (recyklaci), před spalováním a na posledním místě přistoupit k zneškodnění Zákaz vypouštění odpadních olejů do vod a půdy Při spalování odpadních olejů nesmějí emise přesahovat povolené limity

8

ƒ ƒ ƒ

Vyžadovat autorizaci osob oprávněných ke zneškodňování odpadních olejů Přijmout opatření k tomu, aby při spalování odpadních olejů nedocházelo ke znečištění ovzduší Zákaz míšení odpadních olejů obsahujících PCB/PTC s jinými oleji při jejich sběru s skladování [4]

Nakládání s odpadními oleji významně reguluje současná platná legislativa týkající se odpadů a další předpisy: [4] ƒ

Nařízení vlády č. 31/199 Sb., zařazuje odpadní oleje na seznam výrobků, na než se vztahuje povinnost zpětného odběru ƒ Transport odpadních olejů se řídí Zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a Vyhláškou č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) ƒ Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., zařazuje odpadní oleje mezi odpady vybrané- část čtvrtá zákona : „povinnost při nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a zařazeními“ – Hlava I, § 25 - Hlava II, díl 2, § 28, odpadní oleje: Pro účely této části zákona se rozumí a) Odpadními oleji- jakékoliv minerální nebo syntetické mazací nebo průmyslové oleje, které se staly nevhodnými pro použití, pro které byly původně zamýšleny, zejména upotřebené oleje ze spalovacích motorů a převodové oleje a rovněž minerálními nebo syntetické mazací oleje, oleje pro turbíny a hydraulické oleje. b) Přepracování odpadních olejů- činnosti zaměřené k tomu, aby umožnily využívání odpadních olejů, tj. jejich regeneraci nebo spalování. c) Regenerací odpadních olejů- jakýkoliv proces, kterým je možno vyrobit základové oleje rafinací odpadních olejů, zejména odstraněním kontaminujících složek, oxidačních produktů a aditiv obsažených v takových olejích d) Spalováním odpadních olejů- pouze jejich energetické využití jako paliva podle zvláštního právního předpisu - Hlava II, díl 2, § 29, povinnosti při nakládání s odpadními oleji: Původce odpadních olejů a oprávněná osoba, která nakládá s odpadními oleji, jsou povinni: a) Zajistit přednostně regeneraci odpadních olejů b) Zajistit spalovaní odpadních olejů v souladu s požadavky §22 a 23, pokud regenerace není možná c) Zajistit skladování nebo odstranění olejů v souladu s požadavky tohoto zákona a dalších právních předpisů, pokud regenerace ani spalování není možné z technických důvodů d) Zajistit, aby během nakládání s odpadními oleji nebyly tyto oleje vzájemně míchány nebo smíchány s látkami obsahující PCB ani s jinými nebezpečnými odpady - Část pátá zákona „zpětný odběr některých výrobků“ - Vyhláška č. 383/2001 Sb. O podrobnostech nakládání s odpady se věnuje odpadním olejům v §13, 14, 15 V letech 2000 – 2001 probíhala transformace českých právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství tak, aby byly plně kompatibilní s předpisy Evropské unie. Pokud srovnáme výše uvedené požadavky Směrnic Rady na odpadní oleje se současným zákonem č.

9

185/2001 Sb. A prováděcími vyhláškami, můžeme konstatovat, že došlo v oblasti odpadních olejů k přiblížení legislativy k legislativě EU [4].

4. Sběr odpadních olejů 4.1. Ostramo Státy EU se řídí při nakládání s odpadními oleji Směrnicí Rady č. 75/439/EEC, která klade na první místo regeneraci stejně jako zákon o odpadech v ČR. V roce 1965 byl v tehdejším Československu vybudován v Ostravě ve státním podniku Ostramo provoz technologie regenerace odpadních olejů. Jednalo se o jedinou technologii svého druhu na území našeho státu. Veškeré odpadní oleje byly prostřednictvím státního podniku Benzina sbírány a přepravovány k regeneraci do Ostrama. Po roce 1989 byl sice podnik privatizován, vznikla řada nových privátních společností, ale systém sběru se tím však nerozvíjel, naopak se rozpadal. Od poloviny devadesátých let se začal podnik Ostramo, Vlček a spol., s.r.o., potýkat s problémy. Zastaralá technologie podniku nevyhovovala stávajícím potřebám životního prostředí, během regenerace odpadních olejů bylo produkováno velké množství kapalných a pevných nebezpečných odpadů (kyselinové pryskyřice, bělící hlinky, mechanické nečistoty z olejů). Tyto odpady byly nadále ukládány, jako už desítky let před tím, v otevřených a nedostatečně zabezpečených třech skládkách známých jako „laguny“, rozlišených symboly R1, R2, R3. Jejich nebezpečí tkvělo zejména v emisích těkavých látek a množství znečistěných podzemních i povrchových vod. Ukládání do lagun bylo proto k 31. 7. 1996 ukončeno. O rok později zde došlo v důsledku povodní k ekologické havárii nebývylého rozsahu (došlo k úniku asi 5000 m3 odpadních olejů). Technologie regenerace odpadních olejů nebyla obnovena. Na Mezinárodní konferenci nakládání s odpadními oleji konané v říjnu 2001 v Praze byla představena společnost Transkorekta, která se snaží o výstavbu nové regenerační jednotky na pozemcích podniku Ostramo, Vlček a spol, s.r.o., dosud však bez výsledku [13]. V současné době tudíž není na území ČR zařízení, které by provádělo regeneraci tak, jak byla výše citovaná ze zákona o odpadech [13].

4.2. Sběr odpadních olejů v ČR Budu se zabývat katalogem odpadů dle Vyhlášky č. 337/1997 Sb. a Katalogem odpadů dle vyhlášky č. 383/2001 Sb. Seznam druhů odpadů podle Katalogu odpadů, které se považují za odpadní oleje [7]: Kód druhu odpadu 12 01 06 12 01 07 12 01 10 12 01 19 13 01 09

Název druhu odpadu Odpadní minerální řezné oleje obsahující halogeny (kromě emulzí a roztoků) Odpadní minerální řezné oleje neobsahující halogeny (kromě emulzí a roztoků) Syntetické řezné oleje Snadno biologicky rozložitelný řezný olej Chlorované hydraulické minerální oleje

10

13 01 10 13 01 11 13 01 12 13 01 13 13 02 04 13 02 05 13 02 06 13 02 07 13 02 08 13 03 06 13 03 07 13 03 08 13 03 09 13 03 10 13 04 01 13 04 03 13 05 06 20 01 26

Nechlorované hydraulické minerální oleje Syntetické hydraulické oleje Snadno biologicky rozložitelný hydraulický olej Jiné hydraulické oleje Chlorované minerální motorové, převodové a mazací oleje Nechlorované minerální motorové, převodové a mazací oleje Syntetické motorové, převodové a mazací oleje Snadno biologicky rozložitelné motorové, převodové a mazací oleje Jiné motorové, převodová a mazací oleje Minerální chlorované izolační a teplonosné oleje neuvedené pod kódem 13 03 01 Minerální nechlorované izolační a teplonosné oleje Syntetické izolační a teplonosné oleje Snadno biologicky rozložitelné izolační a teplonosné oleje Jiné izolační a teplonosné oleje Oleje ze dna lodí vnitrozemské plavby Oleje ze dna jiných lodí Olej z odlučovačů oleje Olej a tuk neuvedený po číslem 20 01 25

Dále uváděné údaje je nutné spojovat s katalogovými čísly odpadních olejů uvedených v Katalogu odpadů z roku 1997 [7]: Kód druhu odpadu 12 01 06 12 01 07 13 01 02 13 01 03 13 01 06 13 01 07 13 02 01 13 02 02

Název druhu odpadu Řezný olej s obsahem halogenů (neemulgovaný) Řezný olej bez halogenů (neemulgovaný) Ostatní chlorovaný hydraulický olej (kromě emulze) Nechlorovaný hydraulický olej (kromě emulze) Minerální hydraulický olej Ostatní hydraulické oleje Chlorovaný motorový, převodový nebo mazací olej Nechlorovaný motorový, převodový nebo mazací olej

11

13 02 03 13 03 02 13 03 03 13 03 04 13 03 05 13 04 01 13 04 02 13 04 03 13 06 01 20 01 09

Ostatní motorové, převodové nebo mazací oleje Ostatní chlorované izolační nebo teplonosné oleje a jiné podobné kapaliny Nechlorovaný izolační nebo teplonosný olej a jiná podobná kapalina Syntetický izolační nebo teplonosný olej a jiná podobná kapalina Minerální izolační nebo teplonosný olej a jiná podobná kapalina Olej ze dna lodí vnitrozemské plavby Olej z tryskového čistění bočin a dna lodí Olej ze dna ostatních lodí Olej blíže nespecifikovaný Olej nebo tuk

Jak vypadala situace se sběrem odpadních olejů v osmdesátých letech jsem zjistil od tehdejšího jediného dodavatele a tím byla firma s.p. Benzina. Zde však museli odevzdávat i odpadní oleje, přičemž byl stanovený limit čerstvý olej – odpadní olej. Což znamenalo, že pokud chtěl podnik nakoupit nový olej, dostal pouze takové množství, které odpovídalo příslušným procentům vráceného odpadního oleje. Vzhledem k tehdejšímu zastaralému vozovému parku bylo někdy obtížné toto procento vrácených odpadních olejů dodržet. Odpadní oleje se staly výhodným obchodním artiklem zejména mezi dopravními společnostmi. Přesto lze konstatovat, že návratnost odpadních olejů na sklonku osmdesátých let byla výrazně lepší než v současné době. Pro srovnání uvádím následující tabulku [13]. Tabulka: Sběr odpadních olejů v ČR a jeho vyjádření v % vzhledem k množství prodaných čerstvých olejů [13]: Rok 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Sběr odpadních olejů (tis. t) 58,1 60,0 45,1 40,7 36,0 28,2 27,0 26,7 24,8 24,3 23,1 22,2 23,9 26,8

Vyčíslení sběru (%) 38,6 35,2 20,0 25,0 22,4 20,0 17,8 18,0 16,1 16,1 15,3 16,0 17,5 17,1

Graf: Sběr odpadních olejů v ČR a jeho vyjádření v % vzhledem k množství prodaných čerstvých olejů:

12

70 60 50 40 30 20 10 0 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 Rok

Jak je názorně vidět v grafu, % sběru odpadních olejů od roku 1988, kdy byl sběr nejvyšší, prudce klesalo až do roku 1993. Od roku 1994 do současnosti se sběr odpadních olejů ustálil na průměrných 17%. Toto číslo nemůže být uspokojující. Sběr odpadních olejů by se měl v dalších letech zvyšovat. Přispět by k tomu měla velkou měrou nová legislativa [13].

5. Zařízení na čištění olejů 5.1. Zařízení k využití a odstranění odpadních olejů (Zařízení na čištění olejů) V této kapitole se budu věnovat zařízením, která se dotýkají odpadních olejů, a to buď tím, že prodlužují jejich životnost nebo naopak stojí na konci jejich životnosti a dochází v nich k energetickému využití či odstranění [5]. Nejprve se zaměřím na zařízení, která mohou životnost olejů prodloužit. Tím, jak se vyvíjí technika, zvyšují se požadavky na kvalitu strojů, zjistilo se, že tuto kvalitu mohou ovlivnit i olejové náplně. Protože se v poslední době začaly používat výrazně kvalitnější polosyntetické a syntetické oleje, vzrostly i náklady na nákup těchto olejů. Oleje bývají často součástí zařízení, jejichž hodnota je značně vysoká, proto je důležité, aby kvalita olejů negativně neovlivnila výrobky či samotné zařízení. Dá se říci, že zhruba od devadesátých let se i v České republice začala využívat zařízení k odstranění mechanických nečistot a vody z oleje (tato zařízení nemají přesný obecný název, většinou nesou jméno svého výrobce). Každý olej má dle svého určení stanovenou svou životnost. Sledovat kvalitu oleje znamená odebrat vzorek, provést analýzu a porovnat hodnoty základních ukazatelů kvality

13

analyzovaného oleje s minimálními požadovanými hodnotami, které vždy stanoví výrobce zařízení. Na základě porovnání je pak možné doporučit filtraci- pročištění oleje. Analýzu je možné provádět kdykoliv, ale není levná, proto se za normálních provozních podmínek (nevzniká-li provozní havárie) doporučuje provádět analýzu na konci životnosti oleje stanoveného výrobcem příslušného strojního zařízení. Podle výsledků- porovnání hodnot ukazatelů kvality oleje- je pak možný servisní zásah nebo další použití oleje. Existují tabulky, které doporučují pro daný stupeň znečištění použít tu kterou technologii odstranění nečistot. Každý stupeň znečištění oleje je možné redukovat, záleží vždy na posouzení výsledné efektivnosti [5]. Možné rozdělení způsobu odstranění nečistot [8]: a) Filtrační zařízení k odstranění mechanických nečistot s filtrační vložkou (výrobci Hydac-SRN, Pall-USA) b) Odstředivá filtrační zařízení k odstranění mechanických nečistot (výrobci Alfa-LavalŠvédsko) c) Elektrostatická filtrační zařízení (výrobci Kleentek- Japonsko) d) Zařízení na odstranění vody z oleje pomocí vakuové separace (výrobci Alfa-LavalŠvédsko) e) Zařízení jako nutný doplněk při správné servisní péči o olej a strojní zařízeníodmašťování zařízení (výrobci Durr) f) Čistění strojů a nádrží (výrobci Maztek, Muller) Je-li nastaven správný systém péče o průmyslové oleje, včetně jejich filtrace, přináší to při dnešních cenách olejů podstatné finanční úspory. Odstraňovat mechanické nečistoty a vodu lze prakticky ze všech druhů průmyslových a motorových olejů. Motorové oleje a automobilové převodové oleje jsou však na pokraji zájmu [8]. Péče je věnována průmyslovým olejům [8]: • Hydraulickým • Převodovým v průmyslových strojních zařízeních • Turbínovým • Kalicím • Řezným • Transformátorovým Těchto metod prodloužení životnosti olejů využívají hlavně podniky: • Lisovny • Provozy s převodovými oleji • Kovoobráběcí provozy • Turbinové provozy • Kalírny • Energetické závody Zařízení na čištění olejů bývají mobilní a jsou charakterizována technickými údaji, mj. i průtokem udávaným často v litrech za minutu, přičemž nastavený průtok může ovlivnit kvalitu filtrace. Počet filtrací u jednotlivých druhů olejů je individuální záležitostí a tím, kdo určí další osud oleje, příp. na základě doporučení servisní organizace, je vždy provozovatel [9].

14

Přestože výše popsaná zařízení na čištění olejů přispívají k ekonomickým a ekologickým úsporám, nejsou příliš využívána. Například v Ústeckém kraji působí společnost ESS s.r.o., která provozuje mobilní zařízení na čištění olejů. Mobilní zařízení má své typové označení BF 1000 a slouží k vylepšení fyzikálních a chemických vlastností transformátorového oleje na úroveň oleje nového. V tomto zařízení dochází, stejně jak bylo uvedeno výše, k odstranění mechanických nečistot, vody a kyselosti oleje, které ovlivňují nepříznivě izolaci transformátorů. Regenerace transformátorových olejů prodlužuje na jedné straně jejich životnost, na druhé straně napomáhá zachování spolehlivosti transformátorů a bezpečnosti provozu. Ve společnosti ESS každou náplň transformátoru před vlastní regenerací analyzují na prokázání nepřítomnosti PCB dle vyhlášky č. 384/2001 Sb. Po prokázání neexistence PCB látek dojde k regeneraci. Po regeneraci může být transformátorový olej znovu použit k naplnění transformátoru. Majitel transformátoru obdrží pro provedení prací labratorní protokol akreditované laboratoře o kvalitě olejové náplně [13] [6]. V letech 2000-2002 bylo na tomto zařízení na čištění olejů zregenerováno zhruba 500 tun transformátorových olejů. Regenerací olejů majitelé transformátorů ušetří náklady, neboť regenerace je asi o jednu třetinu levnější než nákup nové olejové náplně a nevzniká nebezpečný odpad [13].

5.2. Rozmístění zařízení k využití a odstranění odpadních olejů:

Mapa: Výše uvedená mapa ČR názorně ukazuje na velké množství spaloven v naší republice [1].

6. Oleje jako palivo 6.1. Kapalná paliva Historie vytápění oleji sahá do Ameriky 30. let minulého století, odkud se olejové vytápění rozšířilo do Evropy a odtud i do bývalé ČSR. Zejména v Praze, kde bylo zastoupení amerických výrobců a dovozců olejových komponentů byla realizována řada olejových

15

kotelen. Vlastní topný olej dodávaly československé rafinerie např. Záluží, kde byl topný olej pro kotelny expedován v sudovém balení nebo stáčen do autocisteren. Postupně byla od 50. let zahájena tuzemská výroba hořáků a kotlů. V 60. letech byly vytvořeny předpoklady pro rozšíření olejového vytápění [6]: • • • •

Postaven ropovod Družba Vybudována rafinerie v Kralupech nad Vltavou Vytvořeny podmínky pro výrobu vlastních kotlů a hořáků Energetická bilance počítala s nárůstem kapalných paliv

Kapalná paliva představovala: • •

Lehký topný olej (LTO) Těžký topný olej (TTO)

LTO byl využíván v komunálních bytových kotelnách, drobných provozovnách, vojenských objektech. TTO ve velkých výtopnách, teplárnách a v podnikových teplárnách. [6] Po ropné krizi v roce 1973 se však cena ropy dodávané z Ruska výrazně změnila (přestože bylo avizováno ze strany bývalého SSSR, že nám bude ropa dodávána za stejných podmínek). Další rozvoj olejového vytápění byl utlumen, navíc tehdejší kvalitní parametry tekutých paliv nebyly příliš vysoké a nevyhovovaly ekologickým požadavkům. To vše způsobilo pokles spotřeby topných olejů pro vytápění. Dokonce byl v energetických koncepcích zaváděn opačný trend, kterým byla kapalná paliva vytlačována mnohdy i tuhými palivy cenově mnohem dostupnějšími. Vlivem ropné krize začala řada domácností upouštět od tehdy velmi rozšířeného vytápěni topnou naftou. Spotřeba topných olejů postupně klesala, řada velkých tepláren spalující TTO přešla na zemní plyn, mnohé výtopny byly zrekonstruovány na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla ze zemního plynu [13]. Po roce 1989 se začalo více dbát na ekologii a nastala bouřlivá plynofikace, která měla za cíl nahradit pevná paliva a přispět ke zlepšení životního prostředí. Ovšem dříve takřka neměnné ceny energií se začaly dramaticky měnit, neboť jsme byli odkázáni na světové trhy a s nimi i na jejich ceny. V následující tabulce je zachycen pokles spotřeby topných olejů [13]. Tabulka: spotřeba topných olejů v ČR [13]: ETO LTO TTO

1989 643 2592

1990 567 2135

1991 427 1945

1992 424 1470

1993 430 1362

1994 75 330 1198

1995 76 185 1215

1996 44 159 1200

1997 84 96 1006

1998 97 37 915

ETO- extralehké topné oleje- jejich výroba byla zavedena v českých rafineriích v roce 1993 (obchodní název EKOPETROL), určené pro kotelny rodinných domů, škol, hotelů, podnikatelských provozoven o výkonu od 20 kW do 5000 kW LTO- lehké topné oleje TTO- těžké topné oleje

16

7. Spalování odpadních olejů Dramaticky se měnící ceny energií v naší republice velmi rychle využili výrobci malých energetických zařízení, ohřívačů vzduchu spalujících odpadní minerální oleje. Ti se na počátku 90. let minulého století objevili se svými výrobky na českém trhu. Nejlépe se u nás uchytila se svými výrobky společnost Walter-Kroll GmbH ze SRN. Dovozcům olejových teplovzdušných topidel této firmy se podařilo v první polovině roku 1994 získat souhlas ředitelství České inspekce životního prostředí k provozování těchto výrobků [6]: „Schvalujeme podle §3, odst. 2, pís. d) zákona č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, užívání teplovzdušných agregátů typu 55SZ a 100SZ, výrobce Walter-Kroll GmbH, SRN, ve kterých budou jako palivo spalovány upotřebené minerální motorové a převodové oleje nebo topné oleje, na území ČR za těchto podmínek: 1) Upotřebené minerální motorové a převodové oleje mohou obsahovat pouze typické příměsi pocházející z jejich výroby a z jejich používání jako maziv, tedy například látky používané při aditivaci olejů, produkty částečné oxidace olejů a látky pocházející z otěru mazacích částí. V průběhu jejich skladování a manipulace s nimi, před jejich využitím jako paliva, do nich nesmí být vneseny žádné další příměsi. 2) Jako paliva nesmějí být v žádném případě použity oleje obsahující organické sloučeniny chloru včetně polychlorovaných bifenylů, například řezné oleje P3, P2 DS, P4 DS, MS, OL-PO, KATOL PP (vysokotlaký koncentrát), HONOL V1, EJEKTOL V, ABRASOL VS, ABRASOL B, KALOREX 650S, FINOL H, FINOL HB, řezné kapaliny AKVOL, ROBOL, ALUSOL a minerální emulgační mazivo, jakož i další halogenované organické sloučeniny. Prodejci těchto výrobků uvádějí v propagačních materiálech právě výše uvedený souhlas ředitelství ČIŽP a dále zmiňují přednosti svého výrobku [6]: • • • • • •

Účinnost agregátů SZ 90-92% Dofuk agregátů SZ až 22 metrů Typy SZ lze připojit na teplovzdušné rozvody V letním období lze agregáty použít pro ventilaci Použití- výrobní a montážní haly, sklady, autoservisy, sportovní haly Vyřešení dvou problémů současně- vytápění palivem, které je zadarmo a ekologická likvidace vyjetých olejů

Nutno přiznat, že dovozci olejových teplovzdušných topidel setkali s velkým zájmem zejména v autoservisech, kde se produkují odpadní oleje. V první polovině 90. let se agregáty pomalu zabydlovaly na našem trhu, ale na konci minulého století se stali problémem, neboť nahlédneme-li do technických údajů, zjistíme, že nejmenší agregát SZ40 má spotřebu 3kg oleje za hodinu, největší SZ195 16,4kg za hodinu. To znamená denní spotřebu 72kg nejmenší a 393,6kg největší. Budeme-li uvažovat topnou sezónu šest měsíců (od října do března), spotřebuje nejmenší agregát 12960kg odpadních olejů, největší 70848kg. Tato čísla jsou maximální. Z uvedených čísel vyplývá, že majitelé těchto agregátů nemohou být soběstační v produkci odpadních olejů. Zde je problém pro udělení souhlasu ČIŽP, který obsahuje podmínky uvedené výše, ale vychází z předpokladu odpadních olejů vlastní produkce, kde majitel agregátu zná druh olejů a může ovlivnit jejich kvalitu. V okamžiku, kdy získá odpadní

17

oleje od jiných servisů, není nikým nucen provádět analýzu a tudíž ve svém agregátu spálí vše [6].

7.1. Zamezení nekontrolovatelného spalování odpadních olejů Již v úvodu jsem psal, že ve 30. letech minulého století začala být v Americe využívána kapalná paliva, která se rozšířila do Evropy. Tento způsob vytápění byl oblíben pro svůj čistý a lehký provoz na rozdíl od uhlí. Pokles zájmu o ně však přišel s první ropnou krizí. Další odklon od kapalných paliv nastal v Evropě ve chvíli, kdy se začaly k ekonomickým důvodům přidávat ekologické (v době velkých výtopen obsahovaly TTO množství síry v rozmezí 0,8-2,5%). Plynofikace začala vytlačovat kapalná paliva, ale na náš trh se postupně dostávala olejová teplovzdušná topidla na odpadní oleje- tedy na palivo, které je zdarma. Nutno poznamenat, že v této době výrobci těchto topidel měli na západ od našich hranic problémy s odbytem svých výrobků, neboť zde bylo přímé spalování odpadů zakázáno [8]. Největší problém se získáváním dat je ten, že spousta lidí nechce sdělit údaje, protože by museli vysvětlovat kde odpady získávají. Ale přeci se najdou tací, kteří rádi tyto poznatky sdělí. Z jejich zkušeností vyplývá, že většina lidí, kteří mají teplovzdušný agregát není schopna pokrýt spotřebu odpadních olejů, která je potřeba pro provoz tohoto agregátu. Dalším častým problémem, který musela spousta lidí řešit, byl vysoký obsah mechanických nečistot a vody. Voda způsobuje špatné hoření, malou výhřevnost a mechanické nečistoty vyžadují časté čištění trysek a tím pádem i nízkou teplotu, neboť bývá agregát často mimo provoz [8]. Hlavním a asi jediným opatřením jak by se dalo zamezit spalování odpadního oleje místo topného je důsledná kontrola nakládání s odpady. Pokud je v autoservisu či jiném provoze prováděna výměna olejů, musí množství odpadních olejů předaných odpovědné osobě korespondovat s nakoupenými čerstvými oleji [8]. Při kontrole zaměřené na nakládání s odpady se musíme zaměřit na: • U majitelů agregátů na způsob vytápění, informovat je o platných předpisech regulujících nakládání s odpady a o ochraně ovzduší • U majitelů servisů, kteří prodávají odpadní oleje do provozů, kde mají agregát, na množství nakoupených čerstvých olejů a odevzdaných odpadních olejů • Na toky odpadních olejů Je pravdou, že řada servisů za dobu své existence neměla žádnou kontrolu ze životního prostředí a tudíž se domnívají, že co činí, je dobré a nebo vědí, že činí v rozporu se zákonem, ale nemají obavy ze sankcí, pokud by u nich žádná kontrola v průběhu několika let neproběhla [8].

8. Zpětný odběr 8.1. Zpětný odběr odpadů dle zákona Zákon o odpadech v části páté- zpětný odběr některých výrobků- v §38 uvádí celkem deset odstavců, v nichž jsou podrobně specifikovány povinnosti při zpětném odběru, který se týká [16]: a) Minerálních olejů b) Elektrické akumulátory

18

c) d) e) f)

Galvanické články a baterie Výbojky a zářivky Pneumatiky Chladničky používané v domácnosti

Výše uvedený výčet může být vládou rozšířen o další výrobky: Povinností zajistit zpětný odběr těchto výrobků má povinná osoba, tzn. právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která uvedené výrobky vyrábí nebo dováží. V praxi to znamená, že spotřebitel musí být posledním prodejcem informován, jakým způsobem je zpětný odběr použitých výrobků realizován, pokud tak neučiní, je povinen použité výrobky odebírat přímo v provozovně bez nároku na úplatu a bez vázání odběru použitých výrobků na nákup zboží. Povinná osoba však může na základě písemné dohody s obcí využít systému sběru. Zpětný odběr je povinná osoba zajistit způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem spotřebitele bez jeho nadměrného zatížení. O plnění povinnosti zpětného odběru je povinná osoba povinna zpracovat roční zprávu (dle přílohy 19 k vyhlášce č. 383/2001 Sb.) a odesílat ji každoročně do 31. března ministerstvu. V letošním roce byly odeslány první roční zprávy. Jelikož se jedná o zcela novou záležitost ke které nemám žádné konkrétní podklady o množství olejů vrácených prostřednictvím oprávněných osob, nemohu toto posuzovat objektivně [16].

8.2. Zpětný odběr v praxi Způsob jakým byl zpětný odběr použitých výrobků definován zákonem v ČR, je zcela odlišný od chápání a realizace zpětného odběru např. u našich sousedů v SRN. Zde jsou bezplatně odebírány pouze použité výrobky od spotřebitelů- tedy nepodnikajících fyzických osob a to tak, že se občan prokáže u příslušného prodejce dokladem za nákup nového zboží. Prodejce občanovi odebere zdarma zpět stejný počet kusů zboží (autobaterie, pneumatiky) nebo stejný objem olejů. V ČR musí být odebrány všechny použité výše jmenované výrobky od právnických osob, fyzických osob oprávněných k podnikání a od fyzických osob zdarma [4]. V mnoha anketách, které byly zaslány dvěma předním výrobcům PARAMU a KORAMU, se autoři setkali s nesouhlasem ze strany povinných osob se zněním zákona, neboť neřeší, jakým způsobem se hodnotí kvalita oleje (tj. v jakém případě se jedná o výrobek, který podléhá zpětnému odběru zdarma a kdy se jedná o znečištěný odpadní olej, který svou kvalitou nesplňuje parametry uvedené v tabulce ukazatelů jakosti odpadních olejů určených pro přepracování). Kvalita olejů závisí jednak na způsobu jejich využití a dále na způsobu nakládání s olejem. Po vypuštění olejů z náplní lze předpokládat ve většině z nich přítomnost mechanických nečistot a vody. Nesprávným tříděním a skladováním může dojít ke znečištění a znehodnocení jinak velmi kvalitních motorových olejů. Pokud máme chápat zpětný odběr všech olejů bez ohledu na kvalitu, nastává problém s bezplatným odběrem [11]. Navíc u všech ostatních výrobků- elektrických akumulátorů, galvanických článků a baterií, výbojek a zářivek, pneumatik, chladniček- lze ze štítku či jinak poznat výrobce nebo dovozce, ale u odpadních olejů to možné není, což je rovněž důvodem k nespokojenosti povinných osob, neboť se brání tím, že pokud nakupuje právnická osoba čerstvé oleje u více subjektů, což je naprosto běžné i u poměrně malých autoservisů, není možné rozlišit, kolik vyprodukovaných odpadních olejů patří té které povinné osobě. V mnoha studiích se autoři

19

shodují, že chybí motivace řádně třídit všechny kapalné odpady a většinu kapalin najdeme v olejích [11]. Povinnost zpětného odběru olejů se formálně vztahuje na minerální mazací a ostatní oleje jiné než surové a na přípravky obsahující 70 a více hmotnostních procent minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto podstatnou složkou těchto přípravků [11]. Všeobecně panuje přesvědčení, že oleje produkované právnickými osobami a fyzickými osobami oprávněnými k podnikání nejsou problematické, neboť se dostávají do rukou osob oprávněných ke sběru (to vše vyplývá ze zákona o odpadech, kterým jsou právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání povinny řídit) a je možné jejich toky sledovat (problém je pouze u majitelů agregátů na odpadní oleje). Zpětný odběr výrobků by se měl zaměřit na spotřebitelenepodnikající fyzické osoby [13]. Z průzkumu, který se zabýval zjišťováním jak jsou připraveny čerpací stanice na zpětný odběr olejů, vyplývá, že velice malé množství čerpacích stanic je připraveno na zpětný odběr odpadních olejů. Například v Ústeckém kraji je pouze pět čerpacích stanic, které mohou odpadní oleje přijímat. Ovšem na zpětný odběr odpadních plastových nádob od olejů je vybavena každá čerpací stanice [13].

9. Použitá literatura a zdroje [1] Stručné základy organické chemie; druhé, opravené vydání, Doc. RNDr. Josef Pacák, Csc., vydalo Státní nakladatelství technické literatury, Praha, r. 1978 [2] Obecná chemická technologie; Jan Neisner a kol., Státní pedagogické nakl., Praha, r. 1981 [3] Příručka pro nakládání s odpady; Ing. František Nekvasil, Expertízy a poradenství v oblasti odpadů a NS, Kutná Hora, r. 1996 [4] Analýza nakládání s upotřebenými oleji a návrh variant implementace směrnice EU o odpadních olejích; závěrečná zpráva, Ing. Lubomír Mondem, CSc., RNDr. Zdeněk Suchánek, DHV ČR spol. s.r.o., Praha, r. 1999 [5] Návrh plánu na snižování emisí; Ing. Petr König, Technické služby ochrany ovzduší, Praha a.s., r. 2002 [6] Koncepce odpadového hospodářství pro Ústecký kraj; Regionální rozvojová agentura a.s., Most, 2001 [7] Návrh plánu odpadového hospodářství; verze 2.4, MŽP ČR, r. 2002 [8] Návrh národního plánu nakládání s nebezpečnými odpady; DHV ČR spol. s.r.o., r. 2002 [9] České technické normy, Český normalizační institut, Praha (ČSN 65 0201, ČSN 65 6690) [10] www.seznam.cz [11] www.koramo.cz (www.paramo.cz) [12] www.minorec.cz [13] Bilance odpadních olejů se zřetelem k míře jejich energetického a materiálového využití a k roli zpětného odběru, Minorec k.s., r. 2003

9.1. Citované zákony: [14] Zákon o silniční dopravě; 111/1994 Sb., ve znění pozdějších úprav [15] Nařízení vlády, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu; 354/2002 Sb., ze dne 3. července 2002 [16] Sbírka zákonů ČR, ročník 1997 (zákony č. 125, 159, 337, 338) [17] Sbírka zákonů ČR, ročník 1998 (zákon č. 157) [18] Sbírka zákonů ČR, ročník 2001 (zákony č. 100, 185, 258, 381, 383) [19] Sbírka zákonů ČR, ročník 2002 (zákony č. 76, 86, 352, 354)

20

Ročník: 1 Jméno: Milan Příjmení: Valenta Školní rok: 2003/2004 Studijní skupina: DMML-Praha

• • • • • •

•

Hodnocení: Titulní strana není podle pokynů Chybí souhlas se zveřejněním Chyby v interpunkci Nesmysly (!!!) typu „...obsahují převážně Allany“ Není důsledně dodržováno neosobní vyjadřování Nepravdivá tvrzení, převzatá ze zastaralých zdrojů („U mazacích olejů je výrobci uváděno, že nemají nebezpečné vlastnosti a tudíž nejsou ani označovány specifickými symboly [1].“ − zdroj 1 je přitom z r- 1978)! Citace zdrojů není v souladu s ISO 690.

Po věcné stránce je práce dobrá, obsahuje formální chyby. Výsledné hodnocení: velmi dobře 20.8. 2004 JM

21