UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Katedra liturgické teologie Vedoucí práce: Mgr. Jan Kupka

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Katedra liturgické teologie Vedoucí práce: Mgr. Jan Kupka

KŘESŤANSKÉ PRVKY V DÍLE BOHUSLAVA MARTINŮ A MOŽNOSTI JEJICH UPLATNĚNÍ V LITURGII PO II. VATIKÁNSKÉM KONCILU

Diplomová práce

Radek Navrátil OFMCap.

OLOMOUC 2009

Prohlašuji, že jsem vypracoval svou diplomovou práci samostatně s použitím uvedených pramenů a uvedené literatury.

Navrátil Radek

V Olomouci dne 2. února 2009

2

S velkým obdivem děkuji svým řádovým spolubratřím kapucínům, kteří mi umožnili svým větším nasazením v klášterních službách věnovat se intenzivně této práci. Rovněž jsem velmi vděčný za vytrvalé povzbuzování vedoucímu práce Mgr. Janu Kupkovi, který stál nablízku s cennými radami a podněty. Dík náleží zaměstnancům Institutu Bohuslava Martinů v Praze za klíčový přínos pro tuto práci poskytnutím notového materiálu a kopií rukopisů. Mé poděkování za zpřístupnění německých textů a rozhovorů patří bratřím Kryštofovi, Pacifikovi a Faustýnovi. Za překlady z latiny děkuji br. Liborovi. Nemohu také opomenout poděkovat Lucii Kaletové a Danielu Soukupovi, kteří se zasloužili o češtinářskou korekturu. Největší poděkování náleží Hospodinu, bez něhož by tento spis ani nezačal, a s radostí ho věnuji svým rodičům.

3

Úvod.................................................................................................................................. 6 1. Osobnost Bohuslava Martinů........................................................................................ 8 1.1. Dětství a dospívání............................................................................................. 8 1.2. Dospělost ........................................................................................................... 9 1.3. Závěrečná fáze života ...................................................................................... 10 2. Křesťanské motivy ve vokálních a vokálně - instrumentálních dílech Bohuslava Martinů............................................................................................................................ 14 2.1. Šest prostých písní ........................................................................................... 14 2.1.1. Řekl mi anděl ............................................................................................ 15 2.1.2. V dáli hrom burácí .................................................................................... 15 2.2. Česká rapsódie ................................................................................................. 16 2.3. Měsíce.............................................................................................................. 17 2.3.1. Leden ........................................................................................................ 18 2.3.2. Ty, jenž sídlíš na nebesích ........................................................................ 18 2.3.3. Září............................................................................................................ 19 2.4. Slzy nože.......................................................................................................... 19 2.5. Česká říkadla.................................................................................................... 20 2.5.1. Mořena, Mořena! ...................................................................................... 21 2.5.2. Vynášení smrti .......................................................................................... 22 2.6. Dvě písně na texty negerské poezie................................................................. 22 2.6.1. Ukolébavka ............................................................................................... 22 2.7. Dvě balady ....................................................................................................... 23 2.7.1. Sirota......................................................................................................... 23 2.8. Čtyři písně o Marii ........................................................................................... 24 2.8.1. Zvěstování................................................................................................. 25 2.8.2. Sen ............................................................................................................ 25 2.8.3. Snídání Panny Marie................................................................................. 26 2.8.4. Obraz Panny Marie ................................................................................... 27 2.9. Hry o Marii ...................................................................................................... 28 2.9.1. Panny moudré a panny pošetilé ................................................................ 29 2.9.2. Mariken z Nimegue .................................................................................. 31 2.9.3. Narození Páně ........................................................................................... 37 2.9.4. Sestra Paskalina ........................................................................................ 39 2.10. Veselohra na mostě........................................................................................ 43 2.11. Divadlo za branou .......................................................................................... 45 2.12. Kytice............................................................................................................. 48 2.12.1. Kravarky (Volání pasaček) ..................................................................... 49 2.12.2. Koleda..................................................................................................... 49 2.2.12.3. Člověk a smrt ....................................................................................... 49 2.13. České madrigaly ............................................................................................ 50 2.13.1. Daj mi Bože ............................................................................................ 51 2.14. Polní mše........................................................................................................ 52 2.15. Špalíček.......................................................................................................... 55 2.16. Písničky na jednu stránku .............................................................................. 61 2.16.1. U maměnky............................................................................................. 61 2.16.2. Sen Panny Marie..................................................................................... 62 2.17. Písničky na dvě stránky ................................................................................. 62 2.17.1. Hlásný ..................................................................................................... 63 2.17.2. Boží muka ............................................................................................... 63 2.18. Čím lidé žijí ................................................................................................... 64

4

2.19. Tři písně posvátné.......................................................................................... 68 2.19.1. Narození Páně ......................................................................................... 68 2.19.2. Nanebevstoupení Páně............................................................................ 68 2.19.3. Cesta k ráji .............................................................................................. 69 2.20. Žaloba proti neznámému ............................................................................... 70 2.21. Hymnus k svatému Jakubu ............................................................................ 72 2.22. Hora tří světel................................................................................................. 74 2.23. Legenda z dýmu bramborové nati ................................................................. 77 2.24. Řecké pašije ................................................................................................... 77 2.25. Písničky pro dětský sbor ................................................................................ 79 2.25.1. Kovaříček................................................................................................ 80 2.26. Proroctví Izaiášovo ........................................................................................ 80 3. Využití tvorby Bohuslava Martinů v dnešní pokoncilní liturgii................................. 82 3.1. Svátosti............................................................................................................. 82 3.1.1. Mše svatá na svátek svatého Jakuba ......................................................... 83 3.1.2. Zpěv po příjímání při kterékoli mši svaté................................................. 84 3.1.3. Liturgie svátostného smíření pro více kajícníků se soukromou zpovědí.. 84 3.2. Denní modlitba církve ..................................................................................... 86 3.2.1. Nešpory v den svátku svatého Jakuba ...................................................... 86 3.3. Ostatní nesvátostná liturgická slavení.............................................................. 86 3.3.1. Připomínka křtu v ekumenickém společenství ......................................... 86 3.3.2. Návrh bohoslužby slova v ekumenickém společenství při příležitosti výročí vzniku samostatného československého státu ......................................... 90 3.4. Křesťanský pohřeb........................................................................................... 93 Závěr ............................................................................................................................... 95 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 97 Zkratky a názvy biblických knih .................................................................................... 98 Seznam pramenů........................................................................................................... 100 Seznam literatury .......................................................................................................... 103 Seznam příloh ............................................................................................................... 105 Česká rapsódie .................................................................................................. 106 Řekl mi anděl .................................................................................................... 109 Ty, jenž sídlíš na nebesích ................................................................................ 110 Polní mše........................................................................................................... 111 Sen panny Marie ............................................................................................... 114 Narození Páně ................................................................................................... 115 Hymnus k svatému Jakubu ............................................................................... 119 Hora tří světel.................................................................................................... 122

5

Úvod Otázka volby tématu diplomové práce pro mě byla poměrně jednoduchá. Již od mého raného dětství jsem často slýchával jméno hudebního skladatele a spolurodáka Bohuslava Martinů. K této skutečnosti jistě nemalou měrou přispělo i zaměstnání mé matky, která pracovala v Základní umělecké škole Bohuslava Martinů. Díky tomu měla naše rodina četné možnosti navštěvovat nejrůznější koncerty, při nichž nechybělo provádění děl poličského skladatele. Poté, co jsem se odstěhoval z Poličky a poznával nové tváře, bylo nutné se nejen představit, ale přiblížit i místo odkud pocházím. Tehdy se ukázalo jako velmi účinné připomenout slavného rodáka a hudebního skladatele. Tím jsem si také uvědomoval, jak jsem rád, že jsem se narodil právě v Poličce, dokonce nedaleko od místa, kde žil člověk světového formátu. Ovšem vnímal jsem také určitý dluh vůči tomuto muži, zvláště co se týkalo znalosti jeho životního příběhu a díla. Před několika lety, ve chvíli, kdy jsem se v klášterním kapucínském chóru v Olomouci věnoval modlitbě, přišla inspirující myšlenka: „Psát diplomovou práci zabývající se křesťanskými motivy v tvorbě Bohuslava Martinů.“ Tento impuls odstartoval velmi zajímavou a obohacující činnost. Nejprve pro mě bylo překvapením zjištění, že se u nás dosud nikdo komplexně nezabýval vlivem křesťanství na skladatele a jeho tvorbu. Otázkou zůstává, proč tomu tak je? Dalším překvapením bylo zjištění, že dosud žije kněz, který duchovně doprovázel skladatele při odchodu na věčnost. Za největší dar a určitou možnost začít splácet osobní dluh vůči poličskému rodákovi považuji to, že touto prací mohu přispět k oslavám 50. výročí smrti Bohuslava Martinů. Práce je rozvržena do tří základních kapitol, které jsou dále děleny do několika částí. Pokud se to ukázalo jako vhodné, přistoupil jsem

6

i k podrobnějšímu členění. Začátek kapitoly je spojený vždy s krátkým úvodem, který představuje následný text. První kapitola nazvaná Osobnost Bohuslava Martinů si klade za cíl přiblížit, nikoli však vyčerpávajícím způsobem, životní příběh skladatele s vyzvednutím náboženských aspektů, jež je možné v jeho životě na základě svědectví odhalit. V tomto oddíle se snažím představit v chronologickém pořádku jednotlivé etapy života poličského rodáka. Jádro práce pak tvoří druhá kapitola s názvem Křesťanské motivy ve vokálních a vokálně - instrumentálních dílech Bohuslava Martinů. Po prozkoumání všech libret děl Bohuslava Martinů jsem vyčlenil ty, ve kterých se na první pohled objevovaly náboženské motivy. Tato libreta postupně procházím v chronologickém pořádku podle toho, jak vznikala, a za pomoci Katechismu či Kompendia Katechismu katolické církve identifikuji křesťanské prvky a upozorňuji na ně. Závěrečná kapitola nazvaná Využití tvorby Bohuslava Martinů v dnešní pokoncilní liturgii zúročuje výsledky předcházející analýzy libret. Zde

postupně

procházím

jednotlivé

obřady

slavení

liturgie

v římskokatolické církvi a hledám místa, kde by mohla být uplatněna díla Bohuslava Martinů. Kromě toho jsou zde vytvořeny také konkrétní návrhy ke slavení liturgie, pro kterou dosud nejsou schváleny formuláře.

7

1. Osobnost Bohuslava Martinů Na životní pouť každého člověka je možné se dívat z různých hledisek. Je však nutné mít stále na zřeteli, že to nejdůležitější zůstává vždy skryto a druhý člověk, i kdyby patřil k nejbližším, může zahlédnout jenom náznak či stín toho, co se v druhém opravdu odehrává. Mám-li představit osobnost Bohuslava Martinů, je možné to učinit různými způsoby, a přesto nikdy slovy nevyjádřím pravou skutečnost. S tímto vědomím se pokusím upozornit pouze na některé skutečnosti, které mohou pomoci zodpovědět otázku, proč se v jeho dílech objevují motivy pocházející z křesťanství.

1.1. Dětství a dospívání Počátek života Bohuslava Martinů se váže k místu opravdu neobvyklému, a tím je věž kostela svatého Jakuba v Poličce. Zde, ve výšce 35 metrů nad městem, žili rodiče společně s dvěma dětmi.1 Z lásky Ferdinanda2 a Karolíny3 byl počat další nový život, a tak se stalo, že s datem 8. prosince 1890 je spojena v Poličce nejen jedna z největších slavností církevního roku, ale také narození nového poličského občana a budoucího hudebního skladatele.4 Malý chlapec, který se narodil v katolické rodině, byl o šest dnů později, tedy 14. prosince, snesen z věže dolů do kostela svatého Jakuba a zde za přítomnosti rodičů a svědků pokřtěn.5 Už od útlého dětství se před ním otvíralo motivující poselství Bible6, kterou měl stále na dosah. Písmo svaté, a to Kralický překlad,7 vozil všude s sebou.8 1

František (nar. 2. 12. 1880, zemř. 23. 9. 1958) a Marie (nar. 28. 8. 1882, zemř. 17. 5. 1959). Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 18. 2 Narozen 15. 9. 1853 v Poličce. Zemřel 12. 10. 1923 v Poličce. Srov. tamtéž. 3 Rozená Klimešová (nar. 17. 10. 1853 v Poličce, zemř. 19. 2. 1944 tamtéž). Srov. tamtéž. 4 Srov. NEDBAL, M. Bohuslav Martinů: několik pohledů na život a dílo velkého českého skladatele našeho století. ss. 7-8. 5 Srov. HEJZLAR, T. Bohuslav Martinů. s. 11. 6 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 62.

8

Bohuslav Martinů prožíval velmi blízké přátelství s rodinou evangelického faráře Vladimíra Čecha, která bydlela v nedaleké Borové. Tak měl možnost svůj život obohatit o protestantský pohled na víru, ale také o její konkrétní projevy. Dostal se do kontaktu s českobratrskými zpěvníky, s chorály a duchovními písněmi.9 Mladý Martinů byl také aktivní při liturgických shromážděních v evangelickém chrámu v Borové, neboť často doprovázel liturgii hrou na varhany.10 Aleš Březina v dokumentu České televize uvedl, že ve svých raných skladbách používal Bohuslav Martinů religiózní tematiku víceméně dekorativním způsobem. Jako příklad je možno uvést použití evangelické a katolické duchovní písně Blíž k tobě Bože můj, kterou zakomponoval do třetí věty svého smyčcového kvartetu Es dur z roku 1917. Dalším příkladem je kantáta Česká rapsódie, v níž Martinů pracuje s chorálem Svatý Václave a používá zde také žalm 23 Hospodin je můj pastýř.11 1.2. Dospělost Je na místě připomenout, že skladatel žil v období, kdy Evropu postihly dvě světové války. Zatímco první prožíval v Poličce, o druhé se dozvěděl v Paříži, kde také předtím, první jarní den roku 1931, uzavřel s Charlottou Quennehenovou12 civilní sňatek.13 Okamžitě po vypuknutí války se skladatel navzdory svým devětačtyřiceti letům přihlásil jako dobrovolník. Se stejným pocitem občanské povinnosti se nechala i jeho manželka Charlotte zapsat mezi ty, kteří se podíleli na válečné výrobě.14

7

Bible, kterou B. Martinů používal, je dnes uložena v Památníku B. Martinů v Poličce. Srov. ŠAFRÁNEK, M. Divadlo Bohuslava Martinů, s. 100. 9 Srov. Bohuslav Martinů: Návrat z exilu. Nekvasil, J. režie. 10 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 63. 11 Srov. Bohuslav Martinů: Návrat z exilu. Nekvasil, J. režie. 12 Narozena 21. 7. 1894 v Ochancourtu. Zemřela 23. 11. 1978 ve Val d´Oise ve Francii. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 144. 13 Srov. HEJZLAR, T. Bohuslav Martinů. s. 38. 14 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 299. 8

9

Proto aby Ochranné autorské sdružení mohlo zasílat z Prahy skladatelově rodině do Poličky finanční podporu z jeho tantiém, byl novým protektorátním vedením přinucen, jako každý zastupovaný autor, poslat z Paříže prohlášení o rasovém původu: „Nejsem ve smyslu nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 21. června 1939 (§6) židem.“

15

Výhružka sahala až do třetího pokolení v sledu: žadatel, otec,

otec otce, matka otce; matka žadatele, otec matky, matčina matka. Se sebezapřením zaslal Martinů z Paříže vyžádané údaje – všech sedm osob se hlásilo k náboženství katolickému.16 Martinů zažíval velmi náročné chvíle, když se dovídal o deportacích mnoha svých přátel – kvůli židovským kořenům – do vyhlazovacích táborů. Další rána přišla v červnu 1940 s pádem Paříže. Bohuslava a jeho manželku čekal útěk do Spojených států, který se po prožití náročných a psychicky zátěžových situacích podařil.17 Martinů však stále i přes velké úspěchy v zahraničí čekal na okamžik, kdy znovu bude moci navštívit svou rodnou Vysočinu. Přestože se později mnohokrát zdržoval v Evropě při různě dlouhých pobytech, nepodařilo se mu dostat za „železnou oponu“.

1.3. Závěrečná fáze života Poté, co se Martinů zúčastnil 25. ledna 1959 německé premiéry Julietty v Hessenské státní opeře ve Wiesbadenu, nastoupil, vědom si svého blízkého konce, závěrečnou tvůrčí etapu svého života. Skladatel dal vzniknout 11 novým dílům v rychlém pořadí během následujících čtyř měsíců. Ať instrumentální, nebo vokální, svědčí všechna tato díla silně o stálém niterném vztahu k rodné vlasti.18

15

Tamtéž, s. 302. Srov. tamtéž, s. 302. 17 Srov. tamtéž, ss. 307-318. 18 Srov. HALBREICH, H. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. s. 48. 16

10

23. května nastoupily těžké žaludeční potíže. O týden později ležel v sanatoriu Liestal u Basileje, kde o něho pečoval osobně vedoucí lékař Dr. Scholer. Skladatel musel být od této chvíle uměle vyživován.19 30. června se vrátil zpět na Schönenberg,20 ačkoli i tam musel být denně uměle vyživován. Chtěl pokračovat ve vedení svého Weissagung des Jesaja (Proroctví Izaijášovo), ale více než čtyřicetitaktovou skicu už nedokončil. Tyto temné tóny ale nejsou poslední vzpomínkou, jejímž prostřednictvím se loučil. Jeho poslední hudební myšlenka patřila totiž Poličce. Žáci zdejší hudební školy, která byla po něm pojmenována, si přáli nějaké zvučné heslo z pera jejich velkého krajana. 16. června napsal unavenou rukou tyto poslední notové řádky (H. 384), ve kterých skrze svěží dětské hlasy nechal opěvovat jméno své vlasti.21 Popis posledních životních okamžiků skladatele je založen na osobních vzpomínkách jeho blízkých. Jeho stav se stále zhoršoval, nastaly potíže s dýcháním, nohy mu otekly a výživa byla neustále náročnější. 3. srpna mu přivolaný specialista sdělil, že se blíží konec. Osudnou zprávu přijal s velkým klidem a řekl pouhé tiché „merci!“ Odtud byl 8. srpna převezen opět do Liestalu. Během těch posledních dvou týdnů utrpení seděla u jeho postele dnem i nocí jeho věrná žena. Klidně a radostně mluvil o přebohatém životě, o dobrých i trpkých hodinách. Mluvil o své smrti nezúčastněně, jako by hovořil o nějaké cizí osobě.22 Charlotta

Martinů, když

jednou

mluvila

s páterem Maxem

Kellerhalsem, vyslovila myšlenku, že když už člověk musí myslet na všechny poslední věci, pak je ještě problém jejich civilní manželství.23 Max Kellerhals k tomu říká: 19

Srov. tamtéž, s. 49. Místo, kde často pobýval se svojí ženou u manželů Sacherových (švýcarský venkov). 21 Srov. tamtéž, s. 49. 22 Srov. tamtéž, s. 50. 23 Výpověď poskytl Max Kellerhals. Srov. Bohuslav Martinů: Návrat z exilu. Nekvasil, J. režie. 20

11

„Oni byli jen civilně oddáni v Paříži a ona by nechtěla, aby ztratil nebe. … Potom napsala knížečku, ve které tvrdila, co jsem neřekl. Tvrdila v této souvislosti, že jsem měl prý říci: „Nedělejte si žádné starosti. Bohuš půjde rovnou do nebe.“ To jsem neřekl. Řekl jsem přibližně toto: „Když se člověk tak odevzdal Bohu, světu, lidem ve svých dílech, nemůže se octnout na špatné adrese.“ Asi tyto věci jsem řekl. Samozřejmě jsem neměl, podle mého názoru, žádné obavy o spásu jeho duše. Jednu neděli odpoledne koncem května 1959 přišla Charlotta za mnou do nedaleké fary, aby mi sdělila, že Bohuš konečně chce tam, v nemocničním ošetření, abych právě teď přišel do toho pavilonu. A ona mi v tehdejších dnech sdělila, že jejím a Bohuslavovým přáním je dodatečně církevně požehnat jejich dosud pouze civilně uzavřenému manželství.“24 „Na pokoji, kde umíral, jsme slavili svatbu, co nejjednodušším, ale zároveň lidským a přátelským způsobem. Po poutavém obřadu vytáhl (Martinů) z tašky pouzdro a Charlottě Martinů daroval ke sňatku briliantový prsten. Potom otevřela tašku ona a vytáhla několik skleniček a láhev šampaňského nebo něčeho takového a řekla: „Je přece potřeba si na svatbu přiťuknout.“ A my všichni téměř v slzách, tak jsme byli pohnuti, jsme si přiťukli na sňatek Charlotty a Bohuslava v jeho pokoji, kde za 14 dní zemřel. Pro nás je to něco ohromného a nezapomenutelného.“25 Pan Halbreich uvádí ve své knize, že Bohuslav Martinů umíral ve stavu velkého vnitřního klidu.26 Toto tvrzení je možné odůvodnit několika skutečnostmi, při kterých byl přítomen pan Max Kellerhals, jenž o nich vydal svědectví.27 Martinů přijal před smrtí prostřednictvím katolického kněze pátera Kellerhalse svátost smíření, svátost pomazání nemocných a dříve, než přijal eucharistii, asistoval kněz ještě konvalidaci 24

Tamtéž. Tamtéž. 26 Srov. HALBREICH, H. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. s. 50. 27 Většina následujících skutečností nebyla dosud v životopisech Bohuslava Martinů zmiňována. 25

12

jeho dřívějšího manželství s ženou Charlottou. Všechny tyto skutečnosti se udály zhruba 14 dní před smrtí skladatele a nepochybně přispěly k pokojnému odchodu poličského rodáka na věčnost.28

28

Srov. Telefonát, který s Maxem Kellerhalsem zprostředkoval kapucín br. Pacifik Matějka dne 18. 2. 2008. Český překlad písemného záznamu telefonátu je uložen v archivu autora diplomové práce.

13

2. Křesťanské motivy ve vokálních a vokálně instrumentálních dílech Bohuslava Martinů K odhalení křesťanských motivů v celé tvorbě Bohuslava Martinů by bylo možno jistě použít nejrozmanitějších kritérií, která by se postupně aplikovala na jednotlivá díla. Avšak vzhledem k tomu, že není možné dívat se v této práci na jednotlivá libreta z pohledu všech teologických disciplín, jeví se mi přínosným a nejzákladnějším použít k identifikaci křesťanských prvků mimo jiné Katechismu katolické církve29 a Kompendia katechismu katolické církve30. Nyní budu procházet jednotlivá libreta v chronologickém pořadí, ve kterých se nacházejí slova či fráze používané v křesťanském prostředí. Podle toho, v jakém jsou kontextu, určím, zda se jedná pouze o vzdech či vyjádření radosti použitím náboženské terminologie, nebo zda jde o vědomou křesťanskou výpověď vyjadřující určitý vztah k Bohu. Skladby, jež neobsahují žádné křesťanské prvky, ani zřejmé náznaky, si dovoluji ponechat stranou.

2.1. Šest prostých písní Vznikly v roce 1917. Jedná se o libreto kombinující tradiční vánoční zpěvy a zvyky, a najdeme zde také zhudebnění některých umělých básnických předloh.31 Křesťanské prvky nacházíme ve dvou níže uvedených písních.

29

Dále jen Katechismus. Dále jen Kompendium. 31 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 65. 30

14

2.1.1. Řekl mi anděl V textu vypráví člověk stižený nějakým trápením o svém rozhovoru s andělem. Tato nebeská bytost nabízí řešení tíživé životní situace spočívající v letu ke hvězdám.32 Skladbu lze interpretovat jako povzbuzení trpícího člověka k tomu, aby povznesl svou mysl k Bohu, a tak získal nadhled nad tím, co právě prožívá. Lidská bytost se má posilnit vírou v Boha, a tím překonat životní těžkosti. Člověk ale pochybuje o tom, že by tam nahoře nebylo bolesti, a upozorňuje na pláč nebe, který je možné postřehnout v padajících hvězdách.33 Lidská bytost ve své těžkosti zpochybňuje andělovo ujištění, že v nebi není bolu, a předkládá argumenty postavené na rozumu a zkušenosti, nikoli na víře. Nebeská bytost dává jakoby čas druhé straně k tomu, aby uvěřila. Vystupuje zde osoba anděla, o jejíž existenci mluví i Kompendium jako o osobní bytosti vybavené rozumem a vůlí.34 Je možné říci, že v této písni je zmínka o andělu vědomým křesťanským projevem. 2.1.2. V dáli hrom burácí V této krátké písni vystupuje dívka, která má strach o svého milého. Je totiž již pozdě a v dáli je slyšet bouření. Dívka se obrací k Bohu, aby jejího chlapce chránil. Jestliže se mu však má něco stát, chce, aby i ona byla bleskem zabita, neboť nechce bez něho žít.35

32

Srov. MARTINŮ, B. Šest prostých písní. s. 2. Srov. tamtéž, s. 2. 34 Srov. KKKC č. 60. 35 Srov. MARTINŮ, B. Šest prostých písní. s. 5. 33

15

Modlitba je živým vztahem Božích dětí k jejich nekonečně dobrému Otci, k jeho Synu Ježíši Kristu a k Duchu svatému.36 Tato Trojice je jeden Bůh, aniž by se v něm směšovaly osoby či rozlučovala podstata.37 Slova vyjadřující prosbu mohou mít spoustu odstínů: žádost, vymáhání, naléhavé volání, vzývání, křičení, ba dokonce „zápasení v modlitbě“. Prosebnou modlitbou člověk vyjadřuje své vědomí, že není pánem své existence.38 V této části libreta jde o prosebnou modlitbu dívky, která se ve víře obrací ke svému Bohu. Proto je možné tento text považovat za projev víry v Boha, jenž má moc v těžké situaci pomoci. 2.2. Česká rapsódie Jedná se o kantátovou skladbu, která dává příležitost nahlédnout do zcela opomíjených zákoutí tvorby Bohuslava Martinů. Česká rapsódie z roku 1918 předchází časové hranici, od níž teprve považuje Martinů svou tvorbu za umělecky dozrálou a definitivní. Je tedy zajímavá pro ty, kdo chtějí znát všechny podoby životního odkazu tohoto skladatele.39 Tón České rapsódie jistě podnítila doba plná nadšení po přestálých hrůzách války, slibující mír a snad – po třech stech letech rakouského područí – i vznik samostatného státního útvaru.40 Libreto začíná 23. žalmem, což je prvek, jenž ke křesťanství neodmyslitelně patří.41 Tento žalm je čerpán z kralického překladu Písma svatého, jenž byl mezi křesťany, na konci 19. století, běžně používán. Po žalmu následují sólo a sólo se sborem. V těchto částech se autor obrací k zemi, kterou tolik miluje. Personifikuje ji a nadějně mluví

36

Srov. KKC č. 2562. Srov. tamtéž, č. 266. 38 Srov. tamtéž, č. 2629. 39 Srov. MARTINŮ, B. Česká rapsódie. Obal zvukové desky. 40 Srov. tamtéž. 41 Srov. KKKC č. 540. 37

16

o svobodě, kterou země zažívala za dob Karla IV., Jana Husa či Jana Žižky. V závěru této části je vzýván svatý Václav.42 O úctě k svatým se vyslovuje Katechismus katolické církve v odstavci Společenství svatých.43 Úcta ke svatým je v křesťanství známa již od počátku. Zvláště je to patrné na úctě k prvomučedníkům. Autor sahá k tradici, kterou zná. Čerpá buď z katolického či evangelického kancionálu, se kterými běžně přicházel do styku v Poličce nebo v Borové.44 Dílo pokračuje sborovým zpěvem známého chorálu Svatý Václave.45 Patron české země je žádán o přímluvu u Boha, konkrétně Ducha svatého, za národ, aby nezahynul, ale mohl i dále v budoucnu žít.46 Duch svatý je třetí osoba Nejsvětější Trojice, která vychází z Otce i Syna.47 Martinů sahá nejen po starobylém Svatováclavském chorálu, plnícím v oné době funkci hymny, ale i po vlastenecky zanícené básnické předloze z díla Jaroslava Vrchlického Čechy.48 Pro shrnutí je možné konstatovat, že libreto je prostoupeno křesťanskými motivy. 2.3. Měsíce Jedná se o cyklus tří písní s doprovodem klavíru, který vznikl v létě roku 1922. Martinů použil pro písně Leden (č. I) a Září (č. III) básně Karla Tomana ze sbírky Měsíce (Leden a Září). Předloha k libretu Ty, jenž sídlíš na nebesích (č. II) je neidentifikována.49

42

Srov. MARTINŮ, B. Česká rapsódie. Obal zvukové desky. Srov. KKC č. 956 a 962. 44 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 63. 45 Srov. MARTINŮ, B. Česká rapsódie. Obal zvukové desky. 46 Srov. tamtéž. 47 Srov. KKKC č. 136. 48 Srov. MARTINŮ, B. Česká rapsódie. Obal zvukové desky. 49 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 99. 43

17

2.3.1. Leden Skladatel zde popisuje bídu ztrápených lidí, kteří bloudí světem a jimž se zdá, že jsou bez naděje.50 V závěru se skladatel odvrací od rekapitulace k prosbě: „Hospodu teplou večer dej jim, Pane, a plnou mísu a slova dobrých lidí.“51 Vzhledem ke kontextu skladatelovy tvorby v tomto období je možné předpokládat, že Pánem tu myslí Boha, o kterém se zmiňuje v České rapsódii. Díky tomuto předpokladu je možné hovořit o vztahu mezi člověkem a Bohem. Vztah je vyjádřen tím, že autor používá přímluvné modlitby52 k tomu, aby bylo pomoženo druhým lidem. Není zde těžké identifikovat, jak je na první pohled patrné, křesťanskou tradici. 2.3.2. Ty, jenž sídlíš na nebesích Jak už sám název napovídá, píseň má dialogický ráz. Toto tvrzení podtrhuje hned první slovo, kterým se člověk bez okolků obrací na druhou osobu. Nelze přehlednout jistou podobnost s modlitbou Otče náš, neboť právě částí této modlitby je přídomek: „jenž jsi na nebesích“. Kompendium vysvětluje tento biblický výraz velmi podrobně a mimo jiné upozorňuje, že nebem se neoznačuje místo, nýbrž způsob existence. 53 Dále v textu autor vyjmenovává způsoby, jakými se Bůh projevuje v konkrétním lidském životě: „...všechen žal a bol tišíš toho, kdo dvojnásob trpí, dvojnásob též vždy občerstvuješ.“ Záhy mluví o jakési své únavě ze života, když říká: 50

Srov. MARTINŮ, B. Měsíce. s. 1. Tamtéž. 52 Srov. KKC č. 2635. 53 Srov. KKKC č. 586. 51

18

„Ach, já jsem již unaven tím vírem, k čemu radost je, i žal.“ Člověk vyjadřuje touhu zvoláním: „Sladký klide!“ Odpověď Toho, jenž sídlí na nebesích, na sebe nedá dlouho čekat: „Pojď, ach pojď na moji hruď a pojď již v náruč moji.“ 54 Z výše řečeného vyplývá, že se jedná o prosebnou modlitbu, která vrcholí tím, že je vyslyšena. 2.3.3. Září Vypráví se zde o bratrovi autora, možná ale také obecně o člověku, jenž se po těžké práci na poli zaposlouchá do atmosféry přicházejícího večera. Vybavuje si všechno to, co lidé tamního kraje prožívají, a vnímá, jak to vše stoupá v podobě modlitby k nebi. Není jistě náhodou, že pro vyjádření této modlitby sáhne skladatel k části Hymnu Svatý Václave.55 Je tedy možné i v tomto případě hovořit o křesťanských motivech, vyjádřených úctou ke svatým a také prosebnou modlitbou, z kterých autor čerpá stejně jako v případě České rapsodie, kde jsem se o těchto projevech rozepsal podrobněji. 2.4. Slzy nože Jedná se o operní jednoaktovku.56 Opera byla komponována pod názvem Les Larmes du couteau v roce 1928.57 Toto dílo odráží atmosféru „roaring twenties“ v Paříži, tehdy v jednom z hlavních center zábavy. Martinů se v něm neomezoval ani instrumentálně ani harmonicky. Ostatně obdobnou víru experimentální svobody si dopřál i Georges

54

MARTINŮ, B. Měsíce. s. 1. Srov. tamtéž. 56 MARTINŮ, B. Les larmes du couteau= Slzy nože: Hlas lesa= The Voice of the Forest. s. 33. 57 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 161. 55

19

Ribemont – Dassaignes, autor divadelní hry „Larmes de couteau“ (1926), podle níž si Martinů upravil své libreto.58 Na scénu přichází Eleonora se svou matkou a z dáli k nim doléhá vulgární hudba tahací harmoniky okouzlující obě příchozí. Vtom si však Eleonora povšimne, že nad nimi visí oběšenec! Rázem se do něho zamiluje: „On se mi líbí, jsem do něho blázen!“ Matka v něm rozpozná souseda Saturna a rozmlouvá dceři její volbu. Ať si raději vezme pana Satana, po němž šílí všechny ženy. Satanovi se líbí obě dvě. Eleonora ho rezolutně odmítá, chce svého viselce. Ve svatebním závoji mu zpívá svoje svatební blues, leč ženich neobživne. Zklamána flirtuje s černochem projíždějícím okolo na bicyklu. Marně – a když navíc pozná, že v černochovi je skryt inkognito pan Satan, spáchá sebevraždu. Ale tu obživne Saturnus, jenž vzkřísí i Eleonoru. Té je souzeno zjistit, že vlastně i v panu Saturnovi je obsažen pan Satan, ujišťující, že byl, je a zůstane vždycky „ten druhý“ (podle své filozofie, že v lásce vždy musí být tři).59 Právě při tomto hrozném zjištění volá Eleonora: „Bože můj, ach, ..., ach, mně je zle ach, tak zle ...“60 Přestože se v celém díle podobné zvolání objevuje třikrát, v různých podobách, nejen na tomto místě, neodvažuji se tvrdit, že jde o vědomou náboženskou motivaci. S přihlédnutím ke kontextu celého díla to hodnotím jako výkřik v hrozném zjištění, který je oděn do křesťanské terminologie. Osobně se domnívám, že nejde o vyjádření vztahu k Bohu. 2.5. Česká říkadla Vokální cyklus Česká říkadla pro tři ženské sbory (Mořena, Mořena!, Hlásný pasáček II, Vynášení smrti) byl komponován zřejmě v Paříži roku 1931. Erbenova sbírka Prostonárodní české písně a říkadla 58

MARTINŮ, B. Les larmes du couteau= Slzy nože: Hlas lesa= The Voice of the Forest. s. 33. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 161. 60 Srov. MARTINŮ, B. Les larmes du couteau= Slzy nože: Hlas lesa= The Voice of the Forest. s.42. 59

20

nabídla nové podněty, a tak v textech převažuje důraz na staré lidové zvyky.61 2.5.1. Mořena, Mořena! Sbor oslovuje pohanskou bohyni smrti bájnou Moranu a ptá se, kam dala klíče. Bohyně odpovídá: „Děla jsem je, děla svatýmu Jiří, aby nám otevřel do ráje dveří!“ Otázka sboru se opakuje a bohyně dává další odpověď: „Děla jsem je, děla svatýmu Jánu, aby nám otevřel do nebe bránu.“ Sbor pokračuje: „Svatej Jiří vstává, zem odemykává, aby tráva rostla, travička zelená, růžička červená, fijala modrá.“62 Je zde vidět, jak se prostupují dva světy. Vystupují tu spolu bohyně, což je s křesťanstvím naprosto neslučitelné, a svatí, kteří jsou právě pro křesťanství tak typičtí. V Kompendiu je možné najít jasné vysvětlení, proč se v církvi nevěří ve více bohů či božstev, ale pouze v jediného Boha. 63 Naproti tomu o svatých je psáno, že jsou důvěrněji spojeni s Kristem, upevňují celou církev ve svatosti a neustále se přimlouvají u Otce.64 Jsou uctíváni nejen pro jejich příklad, nýbrž ještě více proto, aby se jednota celé církve posilovala v duchu uskutečňování bratrské lásky.65 Bylo by jistě možné tvrdit, že v písni dochází právě k přechodu od pohanství ke křesťanství, a to použitím symbolu předávání klíče. To se mi však v tomto díle nejeví jako úmysl autora, a tak jen konstatuji, že je zde křesťanský prvek zastoupen vyjádřenou vírou ve světce.

61

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 190. Srov. MARTINŮ, B. Česká říkadla. ss. 24-29. 63 Srov. KKKC č. 37. 64 Srov. KKC č. 956. 65 Srov. tamtéž, č. 957. 62

21

2.5.2. Vynášení smrti Při četbě tohoto libreta je člověk svědkem ožívání tradice symbolického vítání jara. Děti chodily na koledu a prosily o mazanec, vajíčko či trochu másla. Potom, co sbor volal k panímámě, obrací pozornost ke svatým, které prosí o pomoc:66 „A ty svatá Markyto, dej nám pozor na žito i to všecko obilí, co nám Pán Bůh nadělí. Svatej Jiří vstává, zem odemykává! Svatej Petr hřímá, dá nám flašku vína, abychom se napili, pána Boha chválili!“67 Úctou ke svatým jsem se zabýval již v analýze České rapsodie a o přímluvné modlitbě jsem se již zmiňoval v rozboru písně V dáli hrom burácí. Proto zde chci jen podtrhnout to, jak je lidová zbožnost tvůrčí, až překvapivá. V této písni je právě díky úctě ke svatým a jejich pomoci, se kterou se počítá v každodenním životě, možno odhalit křesťanské podněty. 2.6. Dvě písně na texty negerské poezie Martinů je s největší pravděpodobností zkomponoval v Paříži 1932.68 Nástin křesťanské tematiky je patrný pouze v první písni. Pro úplnost jen dodám, že druhá píseň se jmenuje Touha. 2.6.1. Ukolébavka Do popředí vystupuje malý chlapec tmavé pleti, který pláče, protože není běloch. Matka ho s polibky utěšuje a zpívá tuto píseň: „Neplač, má malá černá růže, zamkni očka svý, neplač, že jsi černý. Tak jako havran věří, že jeho dítě je bílé, tak tvoje matka věří, že jsi růží, když andělé ti dali ty kadeře tvé černé a zapletli ti do nich plamen slunečný.“69

66

Srov. MARTINŮ, B. Česká říkadla. ss. 34-37. Srov. tamtéž, ss. 38-39. 68 Bohuslav Martinů: bibliografický katalog. s. 114. 69 MARTINŮ, B. Dvě písně na texty negerské poezie. ss. 4-5. 67

22

Andělé zde vystupují jako ti, kdo člověku dávají kadeře. Je možné se na použití tohoto obrazu dívat ze dvou stran. Můžeme toto vyjádření hodnotit jako básnický obrat, kdy autor chce ukázat, že obdarování pochází od Boha. S přihlédnutím k této variantě je možno mluvit o křesťanském prvku. Pohled druhý by byl dogmatický. Pak by nepřicházelo v úvahu, že by andělé mohli rozhodovat o tom, kdo bude mít jaké vlasy, a už vůbec by je nemohli komukoli dávat. O jejich poslání Katechismus říká, že Kristus z andělů udělal posly svého plánu spásy a vyslal je ke službě těm, kdo mají dojít spasení.70 Už od počátku stvoření slouží při uskutečňování Božího záměru.71 Osobně se kloním vzhledem ke kontextu celé tvorby spisovatele spíše k první variantě. 2.7. Dvě balady Dvě balady stojí textově na základě lidové poezie a jsou zpracovány pro alt a klavír. Martinů je vytvořil v Paříži o Vánocích roku 1932. První opatřil názvem Putovali hudci a druhou, která je nyní objektem mého zájmu, pojmenoval Sirota.72 2.7.1. Sirota Libreto založeno na dialogu. Nejdříve uvádí vypravěč posluchače do vlastního děje. Malé děvče hledá svou zemřelou maminku. Neznámý hlas se ptá děvčátka, kam jde. A jakoby jedním dechem rovnou i radí, kde je na hřbitově maminčino místo. Když dítě poklepe proutkem na hrob, ozve se matčin hlas. Ta se ptá po totožnosti klepajícího. Dcerka vyjádří touhu po tom, aby si ji maminka vzala k sobě. Ta odpovídá, že by tam dítě nemělo co jíst a co pít. Dává však radu své dceři, aby se vrátila domů ke své nové mladé matce. Ke slovu se v závěru vrací vypravěč a konstatuje:

70

Srov. KKC č. 331. Srov. tamtéž, č. 331. 72 Bohuslav Martinů: bibliografický katalog. s. 113. 71

23

„Jak domů přišla, matka ju popadla, třikrát zatočila, za pec ju hodila. Anička leží za pecem v kutečku. Přišli dva andělé, vzali ju pod křídla, vyletěli nízko, vzletěli vysoko. Našla již sirota svoji mamuličky.“73 V tomto dramatickém díle je možno postřehnout bytosti andělů a také víru v život po smrti. Andělé se zde ujímají činnosti při smrti děvčátka a myslím, že vzletem těchto bytostí je mistrně vyjádřen proces umírání. Tedy to, jak se postupně život vzdaluje od těla.74 Vystupují-li při umírání andělé a mluví-li se o tom, že dcera našla svoji maminku, není těžké ve spolupráci s Kompendiem75 objevit, že sirotek se dostal do „nebe“, tedy do stavu nejvyššího a nepomíjivého štěstí. Vzhledem k uvedeným důvodům je nasnadě tvrdit, že dílo obsahuje křesťanské prvky. 2.8. Čtyři písně o Marii Písňový cyklus s mariánskou tematikou Čtyři písně o Marii komponoval Martinů v Paříži v roce 1934. Pařížská léta 1923 –1940 měla rozhodující vliv na skladatelovu tvorbu, zejména ve vývoji jeho názorů na problematiku hudební formy. Vedle toho se pro skladatele v té době stává významným inspiračním zdrojem právě český folklór.76 Textově se soubory písní váží ke sbírce Moravské národní písně s nápěvy Františka Sušila vřazenými do textu. Martinů jim věnoval trvalý zájem: vstupní Zvěstování (Stála panenka Maria jako růžička červená) znovu zhudebnil v Narození Páně v Hrách o Marii, kde je svěřil dívčímu hlasu. Následující Sen (Usnula, usnula je Maria v ráji) se objevuje v jiné podobě jako část písňového cyklu Písničky na jednu stránku (Sen Panny Marie). Sen, zdroj volných asociací, byl v jeho tvorbě stále živou inspirací. Text ke Snídání 73

MARTINŮ, B. Dvě balady. ss. 4-5. Srov. KKKC č. 205. 75 Srov. tamtéž, č. 209. 76 Srov. MARTINŮ, B. Choral works: Čtyři písně o Marii: České madrigaly: Mikeš z hor. s. 1. 74

24

Panny Marie (A teče vodička, vodička studená) upoutal jeho pozornost rovněž hlouběji, protože do vokálních Tří legend zařadil zhudebnění jeho varianty (Narození Páně – Prýští se studená vodička). Čtvrtou částí cyklu je Obraz Panny Marie (Svatý Lukáš, maléř Boží). Postava Matky Boží jako by se před ním vynořovala z podání mnoha generací, nejsilněji zřejmě v pojetí lidového baroka.77 2.8.1. Zvěstování Hlavním poselstvím tohoto libreta je skutečnost vtělení78 Ježíše Krista a popis okolností, za jakých se to stalo, ztvárněný v mezích lidového pojetí. Jazyk působí poněkud sentimentálně až dětinsky. 2.8.2. Sen V textu k této písni se vypráví o snu, jehož děj se odehrává při spánku Marie. Z dalšího pojednání vyplývá, že jde o pannu Marii, Matku Boží. A v závěru je zmíněn Kristus. Jistě by bylo zajímavé vnořit se do symboliky výrazů, která je nyní zakryta jakoby rouškou lidového vyjadřování a barokního jazyka, a tak proniknout k hloubce textu pohledem teologa. Já bych se nyní omezil na jednotlivé tituly připisované Marii z Nazareta, o kterých je možné najít vyjádření v Kompendiu a Katechismu. Cařihradský koncil se vyjádřil tak, že Kristovo narození Mariinu panenskou čistotu neporušilo, nýbrž posvětilo. A liturgie církve slaví Marii jako věčnou Pannu.79 Matkou Boží je nazývána proto, že je matkou Ježíše, který kromě toho, že je lidským synem, je i Synem Boha Otce. Ježíš je sám Bůh.80 Nakonec je možná vhodné upřesnit, že text z jiné kulturní epochy, pro dnešního člověka třeba i směšný, není nutné posměšně odvrhovat, neboť i přesto, že forma se může zdát poněkud naivní, nosná myšlenka 77

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 213. Srov. KKKC č. 86. 79 Srov. KKC č.499. 80 Srov. KKKC č. 95. 78

25

může být pro člověka třetího tisíciletí impulzem k zamyšlení, popřípadě ho může nasměrovat pro další hledání životních hodnot. 2.8.3. Snídání Panny Marie Legendárním

až

fantastickým

charakterem

se

text

podobá

novozákonní apokryfní literatuře. Děj začíná koupelí Marie, která záhy porodí syna a hned se mu svěřuje, že neví, co budou jíst.81 Na to právě narozený syn odpovídá : „Má milá matičko, nestarejte se nic, já půjdu na ryby do vody studené.“82 I v dalším ději malé novorozeně projevuje svojí výjimečnost chozením a mluvením. Podobné projevy je možné najít v apokryfní literatuře. Pro příklad nechám promluvit Pseudo-Matoušovo evangelium, kde Ježíš říká: „Nebojte se a nedívejte se na mě jako na malé dítě; já jsem pořád byl a jsem dospělý člověk...“83 Z libreta, jež skladatel vytvořil, není možné vyčíst žádný fakt, na základě kterého by šlo zařadit tento text mezi ty, které evidentně vykazují křesťanské prvky. Jakousi intuicí je možné za textem vnímat náboženský podtext, nicméně i ten se velmi rozchází s tradicí, jež přijímá církev. Je možné zde zahlédnout prvky apollinarismu. Toto učení popíralo v Kristu lidský princip poznání a chtění,84 neboli to, že byl jako každý jiný člověk.85 Tak dochází ke směšování nestvořeného a stvořeného bytí, což jsou prvky implicitního panteismu.86

81

Srov. MARTINŮ, B. Choral works: Čtyři písně o Marii: České madrigaly: Mikeš z hor. s. 10. Tamtéž. 83 Pseudo-Matoušovo evangelium. In. Novozákonní apokryfy. I, Neznámá evangelia. Uspořádali Jan A. Dus, Petr Pokorný. s. 301. 84 Srov. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. ss. 134-135. 85 Flp 2,7b. 86 Srov. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. ss. 134-135. 82

26

2.8.4. Obraz Panny Marie Text je postaven na legendě, podle níž byl svatý Lukáš prvním malířem obrazu madony.87 Vystupuje zde Matka Boží, která dokončila za svatého Lukáše namalování svého obrazu, neboť ten při tom usnul.88 Matka Boží volá na Lukáše, aby se probudil, zapřáhl pár volů a obraz zavezl na určené místo, kde k němu budou lidé putovat a nabývat znovu zdraví. Cestou povoz přepadli zbojníci, kteří měli v úmyslu obraz poničit. Přes varování, že zkamení a zdřevění, pustili se do demolice. Následkem bylo, že se slova varování potvrdila, a jen třetí zbojník, když viděl, co se jeho kolegům stalo, začal chválit Boha za to, že se obrazu sám ani nedotkl. Povoz s obrazem pokračoval dál, nicméně cíl cesty byl změněn, neboť ta, jejíž podoba byla na obrazu, vyslovila přání, aby náklad byl složen na jednom kopečku, ke kterému budou putovat lidé.89 Ponechám-li stranou legendární děj, jenž je typický pro lidovou tvorbu, vystupují zde postavy, které se váží ke křesťanství. Na prvním místě je patrná úcta ke svatému Lukášovi. „V katolické hovorové řeči jsou jako svatí označováni ti, kdo uskutečňovali křesťanskou víru mimořádně vzorným způsobem skutky božské a blíženské lásky a jimž byl tento titul úředně přiznán v církevně právním jednání. Svatost je prvotně stav Božího bytí a odvozeně pak u lidí, kteří mají v milosti podíl na Boží svatosti.“90 Z výše citovaného lze vyvodit, že také úcta ke svatému Lukášovi, jenž je od počátků církve uctíván jako svatý evangelista, je součástí křesťanského kultu. Nejinak je tomu i u zmiňované postavy Matky Boží, pod kterou se v křesťanství rozumí Maria, matka Ježíše z Nazareta,91 o níž byla zmínka 87

Srov. SCHAUBER, V. – SCHINDLER, H. M. Rok se svatými. s. 542. Srov. MARTINŮ, B. Choral works: Čtyři písně o Marii: České madrigaly: Mikeš z hor. s. 11. 89 Srov. tamtéž. 90 BEINERT, W. Slovník katolické dogmatiky. s. 342. 91 Srov. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. s. 153. 88

27

již výše. Narozdíl od „běžných“ svatých církev Marii častuje zvláštní úctou.92 Spolu s papežem Pavlem VI. je možno konstatovat, že úcta církve ke svaté Panně Marii je niterný prvek křesťanského kultu.93 Jistě by bylo také zajímavé věnovat se úctě k obrazům, poutím či zázrakům. To však pro tuto chvíli ponechávám stranou pro případné pozdější bádání. Nechci se ale vyhnout veršům, jež mohou implikovat dojem pomsty. Když totiž zbojníci ničili vyobrazení Matky Boží, stalo se jim, zdánlivě jakoby za trest, něco špatného. Takovýto obraz Boží spravedlnosti nemá kořen v křesťanské víře, jde spíše o lidové pojetí spravedlnosti. Vidím v tom výchovný prvek, který má v posluchači vzbudit bázeň před posvátnými předměty, jež mají ukazovat, díky tomu co je na nich vyobrazeno, k duchovním skutečnostem. Na závěr analýzy libreta Čtyři písně o Marii považuji za vhodné připomenout, že se v jednotlivých písních, více či méně, vyskytují křesťanské motivy, které jsou však často oděny do lidového vyprávění, a tím se stává text legendárním až pohádkovým. 2.9. Hry o Marii V únoru roku 1934 začal Martinů pracovat inspirován textem Viléma Závady na jedné ze čtyř částí Her o Marii, tak přišla na svět Mariken z Nimegue. Po ní následovalo Narození Páně, Panny moudré a panny pošetilé a konečně Sestra Paskalina. Tento celovečerní cyklus byl dokončen v červnu roku 1934 v Paříži.94 Martinů zahájil Hrami o Marii promyšlený obrat ke koncepci vycházející z tradičních kořenů evropské kultury a přimykající se k českému myšlení.95 92

Srov. KKC č. 971. Srov. tamtéž. 94 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 26. 95 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 217. 93

28

Čtyřdílný operní celek je vzácně stylově sladěn a má i promyšlenou vnitřní strukturu: Panny moudré a Narození Páně jsou koncipovány jako spíše velebné statické vstupní obrazy k následujícím „velkým“ operám, Mariken a Sestře Paskalině. Nejdramatičtější část je přirozeně exponována v závěru a v ní též večer zřetelně vrcholí nejmohutnějším účinem.96 Jak bylo již výše naznačeno, operu tvoří čtyři samostatné celky, kterým se nyní budu postupně věnovat. 2.9.1. Panny moudré a panny pošetilé První celek Panny moudré a panny pošetilé je Nezvalovým přebásněním snad vůbec nejstarší liturgické hry z poloviny 12. století, známé pod latinským textem Sponsus.97 Vítězslav Nezval přistoupil k textu se zanícením, jež místy přesáhlo původní ladění starofrancouzské předlohy (tak se můžeme v jeho veršování dočíst např. „Narodil se v chlévě z panny, pokřtěn vodou z Jordánu, přišel, aby splnila se slova koránu.“) a dalo i po letech názorný doklad o procesu zesvětštění náboženských textů v liturgickém dramatu.98 Ladění tohoto prologu, entrée večera, je velebně vážné, k čemuž přispívá vedení vokálních partů, orchestr zmenšený o obě skupiny houslí.99 Sbor a archanděl Gabriel předpovídají pannám příchod nebeského ženicha, kterým je Kristus, a varují je, aby neusnuly. Moudré panny neusnou a budou uvedeny do království nebeského samotným Kristem. Panny pošetilé usnou, jejich lampy dohoří a dveře budou před nimi uzavřeny.100

96

Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 26. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 220. 98 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. ss. 26-27. 99 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 220. 100 Srov. HOSTOMSKÁ, A. Opera: průvodce operní tvorbou. s. 24. 97

29

Základ tohoto libreta tvoří 25. kapitola od prvního do třináctého verše z Matoušova evangelia.101 Mimo toto podobenství, které je v drobnostech pozměněno, je již v úvodu, kdy zpívá smíšený sbor, naznačen význam Krista, jehož mají panny jak moudré, tak pošetilé očekávat. Postupně se v textu objevují události z dějin lidstva. Mluví se zde o naplnění spasitelných proroctví na konci světa a archandělem Gabrielem jsou připomínány jednotlivé události z Ježíšova života. Ke slovu se hlásí pošetilé panny, které žádají od moudrých panen trochu oleje. Ty je odkazují na obchodníky, aby si u nich nakoupily, co potřebují. Ve chvíli, kdy začínají hovořit obchodníci, se zdá, jako by autor odhaloval skutečnosti, o nichž jinak mluví v přirovnáních. V závěru, kdy přichází ženich a říká, že pošetilé panny nezná, vrcholí tato část díla tragicky, protože tyto nešťastnice se mají odebrat do pekla, kde jsou již očekávány.102 V této první části cyklu Her o Marii autor zmiňuje mnoho křesťanských témat. Já se nyní budu věnovat aspoň některým. Spisovatel zde používá termín dědičný hřích, což je v Kompendiu vyjádřeno výrazem prvotní hřích103. Tento hřích, v němž se všichni lidé rodí, je stav bez prvotní svatosti a spravedlnosti. Je to hřích „převzatý“, nikoli „spáchaný“; je to stav, v němž se rodíme, a ne osobní skutek. Pro jednotný původ všech lidí se přenáší na Adamovy potomky spolu s lidskou přirozeností „nikoli napodobením, ale sdělováním života“. Toto předávání zůstává tajemstvím, jež nemůžeme plně pochopit.104 Další skutečností použitou v tomto textu je, že Kristus přijde, aby zničil ďábla. Tato výpověď je zcela legitimní s křesťanskou vírou,

101

Srov. Nový zákon: Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. s. 98. 102 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. ss. 30 - 38. 103 KKKC č. 76. 104 Srov. tamtéž.

30

která očekává příchod soudného dne, v němž Kristus přijde ve slávě, aby dovršil úplně konečné vítězství dobra nad zlem. 105 Ďábel byl na počátku dobrý anděl, stvořený Bohem, jenž sám ze sebe udělal zlou neboli padlou bytost,106 protože svobodným a neodvolatelným rozhodnutím odmítl Boha i jeho království, a dal tak vzniknout peklu.107 O Ježíši je v této části libreta řeč jako o Bohu a také Katechismus tuto výpověď o druhé božské osobě vysvětluje jako zcela vlastní křesťanské víře. 108 Dále skladatel nechává promlouvat postavu archanděla Gabriela. V Novém zákoně vystupuje tato bytost pouze v souvislosti se zvěstováním narození Předchůdce Páně a samotného Ježíše,109 zde skladatel nepochybuje o tom, že při konečném příchodu bude tato nebeská bytost znovu povolána ke službě ohlašovat konečný příchod.110 Neméně důležitá a zajímavá je také narážka na peklo. To spočívá ve věčném zavržení těch, kteří umírají ve smrtelném hříchu v důsledku svého svobodného rozhodnutí.111 Na závěr této části je možné tvrdit, že dílo je založeno na hluboce křesťanských pravdách a dramatické ztvárnění nijak nezahaluje poselství ani neubírá jejich vážnosti. Ba právě naopak, pomáhá k hlubšímu zamyšlení nad skutečnými hodnotami a vede k osobní reflexi. 2.9.2. Mariken z Nimegue Druhá hra Mariken z Nimegue je vlámský mirákl z konce patnáctého století převedený do češtiny Závadou přes francouzské zpracování Henriho Ghéona. Jde o dílo výslovně komediálního zabarvení, jak to na první

105

Srov. KKC č. 681. Srov. tamtéž, č. 391. 107 Srov. KKKC č. 74. 108 Srov. KKC č. 253. 109 Tamtéž, č. 332. 110 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. ss. 32-34. 111 Srov. KKKC č. 212. 106

31

pohled ukazuje už přítomnost principála (mluvená role), komentujícího příběh zbloudilé dívky jako na vesnické pouti před sto lety.112 Krásná venkovanka Mariken vyšla do města na trh. Výklady a přepych ji poblouznily tak, že se zdržela ve městě až do večera. Vracela se za tmy a ztratila se. V zoufalství zavolala ďábla na pomoc. Zjevil se jí v podobě mládence a s ním po boku procházela pak světem cestou necestou jako nástroj jeho moci. V jednom vlámském městečku zhlédne hru o Maškaronovi (advocatus diaboli) a Panně Marii. Uchvácena nekonečným milosrdenstvím Božím uvědomila si, jak dosud žila, a zatoužila po nápravě. Ďábel ji ve vzteku vynesl do výše a svrhl na zem, kde se Mariken zabila. I když tělo bylo zahubeno, její duše už ďáblu nepatřila. Účinnou lítostí a vírou v Boží milosrdenství byla zachráněna.113 V předehře uvádí principál přítomné posluchače do děje a zmiňuje se tu o postavě Lucipera z pekla.114 O vzniku pekla a těch, kteří jsou s jeho existencí spojováni, je možné se dočíst v Kompendiu115, a není pochyb o prvku pojícím se s křesťanskou vírou. Samotná hra začíná v lese a Mariken uvádí svou řeč slovem: „Bože“.116 Zde je tento termín použit spíše nevědomky, neboť v následující řeči se dívka obrací k sobě samé. Od druhé poloviny jejího slovního projevu na scéně je však již možné identifikovat prvky skutečné modlitby: „Smiluj se, Kriste Ježíši, kéž mě anděl strážný vyslyší.“117 Toto zvolání je možné zařadit mezi prosebné modlitby. Vždyť Kristus, jenž vzal na sebe všechno, aby všechno vykoupil, je oslaven prosbami, s nimiž se v jeho jménu člověk obrací k Otci. Na základě tohoto

112

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. ss. 220-221. Srov. NEDBAL, M. Bohuslav Martinů: několik pohledů na život a dílo velkého českého skladatele našeho století. s. 30. 114 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 40. 115 KKKC č. 74. 116 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 42. 117 Tamtéž, s. 44. 113

32

ujištění apoštolové vyzývají, aby se lidé modlili za všech okolností.118 V tomto zvolání je také vyjádřena víra v anděla strážného, o kterém říká svatý Basil Veliký: „Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“119 Mariken pokračuje ve své modlitbě a prosí, aby při ní stála Panna Maria.120 Církev

vidí

Marii

mateřsky

přítomnou

a

plnou

účasti

v mnohonásobných a těžkých problémech, kterých je lidský život plný.121 Mladá dívka vzývá s prosbou o pomoc svého Boha a jakoby jedním dechem přechází k prosbě o pomoc od bytostí z pekla:122 „Ďábli z pekla, nebo víly, pomozte mi v této chvíli.“123 Tento akt je nepřijatelný nejen pro principála, který hned upozorňuje na šílenství a rouhání ze strany Mariken, ale také pro křesťanskou víru jako takovou. Vždyť ďábel se protiví Bohu a je svůdce celé země.124 Hra dále pokračuje dialogem mezi ďáblem a Mariken. V něm pekelná bytost přemlouvá dívku, aby se stala jeho manželkou, neboť tak si zajistí štěstí, které spočívá v užívání si světa do sytosti.125 Mariken se nemůže rozhodnout. Na nebezpečí, jež jí hrozí, upozorňuje mladou dívku principál i sbor. Poté co jí ďábel strhne řetízek s křížkem z krku, prosí Mariken znovu Boha o smilování. Sbor je jakoby ozvěnou této prosby a dívka přidává ještě jednu, již konkrétnější prosbu:126 „Kriste ukřižovaný, smiluj se nade mnou.“127

118

Srov. KKC č. 2633. KKKC č. 61. 120 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 44. 121 Srov. JAN PAVEL II. Redemptoris Mater. s. 72. 122 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 44. 123 Tamtéž. 124 Srov. KKKC č. 597. 125 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. ss. 44-46. 126 Srov. tamtéž, s. 48. 127 Tamtéž. 119

33

Zde jsme přímo u samotného středu křesťanské víry, neboť jím je právě Ježíšovo velikonoční tajemství, které zahrnuje jeho utrpení, smrt, zmrtvýchvstání a oslavení. 128 Postupně se střídá sbor a dívka v prosbách, kterými se znovu obracejí na Ježíše Krista.129 Nebe jakoby mlčelo a děj se zaměřuje na život, jenž mladá dívka vede s ďáblem. Sbor pak v jedné chvíli zpívá: „Bůh se tě zeptá v soudný den, kolik duší zahubila Mariken…“130 Ježíš ohlásil ve svém kázání soud posledního dne. Řekl, že tehdy bude odhaleno, jak se každý choval a co je skryto v jeho srdci.131 Na tomto místě se zdá takřka nadbytečné přidávat jakýkoli shrnující komentář, neboť spojitost s křesťanstvím je evidentní. Principál v dalším výstupu zmiňuje také anděly, kteří se na nebi zalykali slzami, když plakali nad ubohou Mariken.132 Zde se jistě jedná o určitou analogii pro vyjádření těžké situace, v níž se dívka nachází, neboť andělé jsou netělesné bytosti a nemohou plakat.133 Přesto však právě tyto bytosti spolupracují na všem, co je člověku k dobru.134 Oni obklopují Krista a slouží mu při naplňování jeho poslání spasit všechny lidi.135 Z toho je lehké vyvodit, že pokud se nějaký člověk odklání od Boha, od svého štěstí, je to i pro anděly „bolestivé“, neboť oni chtějí to, co chce Bůh, a to je věčné štěstí každého člověka.136 Velmi zajímavou částí hry je rozhovor Maškarona, který se jako advocatus diaboli odvolává k Bohu, konkrétně k druhé božské osobě: „Já, Maškaron, ďábelský advokát, chci se k nejvyššímu soudci odvolat, s prosbou o vydání zločince, který páchal jenom samý hřích, ale 128

Srov. KKKC č. 112. Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 50. 130 Tamtéž, s. 60. 131 Srov. KKC č. 678. 132 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 64. 133 Srov. KKC č. 328. 134 Srov. tamtéž, č. 350. 135 Srov. tamtéž,. č. 351. 136 Srov. Jan 3,17; 5,26. 129

34

přece je nevinný jako sníh, protože se kál v poslední hodince, kdežto padlí andělé pro poklesek jediný, byli zavržení navždy do pekelné hlubiny!“ 137 Je zde krásným způsobem nastíněn rozdíl mezi anděly a lidmi v jejich rozhodování. Padlí andělé se svobodně a radikálně rozhodli odmítnout Boha a jeho vládu.138 Protože každý padlý anděl je čirý duch, je toto jeho rozhodnutí neodvolatelné.139 Člověk, dokud žije na světě, má možnost litovat svých špatných rozhodnutí a činit pokání. Po smrti však tuto možnost už mít nebude.140 Ježíš ve hře odpovídá: „Já neodpírám nikomu svého smilování, kdo dá se na pokání a kdo se vzdá mé lásce nejvyšší.“141 Papež Benedikt XVI. říká: „V dějinách lásky, které vypravuje Bible, nám On sám vychází v ústrety, snaží se nás získat, a to až do Poslední večeře, až k Srdci probodenému na kříži, až ke zjevením Vzkříšeného, až k velkým dílům, skrze něž On sám prostřednictvím jednání apoštolů vedl putování rodící se církve.“142 O pokání se vyjadřuje církev tak, že se jedná o nové zaměření celého člověka k Bohu, což je zároveň neseno nadějí na Boží milosrdenství a důvěrou v pomoc jeho milosti. 143 Rozhovor mezi Maškaronem a Bohem pokračuje výtkou ďábelského advokáta, že nějak polevila přísná Boží spravedlnost.144 Ježíš mu ale odpovídá:

137

Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 70. Srov. KKC č. 393. 139 Srov. tamtéž, č. 395. 140 Srov. tamtéž, č. 393. 141 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 70. 142 BENEDIKT XVI. Deus caritas est. č. 17. 143 KKC č. 1431. 144 Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 70. 138

35

„Proč bych ukřižován byl, proč bych ukřižován byl? Ne-li abych lidstvu přinesl milost Otce svého.“145 Na to pekelná bytost namítá, že ani Ježíšova oběť neměla význam, neboť lidé neuvěřili a nechtějí změnit své zlé chování. Proto ďábelský advokát radí, aby Ježíš lidi tvrdě potrestal. Ježíš dává advokátovi za pravdu a pozvedá meč. Do rozhovoru vstupuje Matka Boží, jež se snaží usmířit a přemluvit Syna, aby lid neničil.146 Zde by se mohlo zdát, jako by Matka Boží milovala svět více nežli její Syn. Domnívám se však, že by to byl příliš unáhlený a nesprávný závěr. Neboť podle mého názoru se jedná o dramatickou přípravu na klíčové vyjádření, které se mi jeví jako vrcholná výpověď celé hry. Matka Boží pronáší: „Kdyby největší to hříšník byl a hříchů všech se dopustil, kdyby jen jednou jedenkrát z duše své se kál z celé upřímnosti duše své, Bůh jej s láskou obejme!147 Hleďte! Můj syn se nad vámi slituje, neb tak on lidstvo miluje, že by dvakrát muka vytrpěl, než by jednu duši ztratit měl.“148 Ke slovu se krátce před koncem dostává Mariken a chválí Boha: „Z těžkého snu se probouzím, v rukou Tvých, Pane můj! Mohu na konci své bludné pouti ruce hříšné k Tobě pozvednouti! Hle! Již mé oči naposled se otvírají, již se plní světlem, jako v ráji. Hle, už stoupám po nebeských mostech, hle, už stoupám po nebeských mostech! Sláva Bohu na výsostech!“149 Závěr má ve svých rukách sbor, jenž konstatuje:

145

Tamtéž. Srov. tamtéž, ss. 72-76. 147 Tamtéž, s. 78; srov. Lk 23,40-43. 148 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 80. 149 Tamtéž, s. 82. 146

36

„Aleluja! ... Když se hříšník obrátí a kaje, veliká je radost u andělů z ráje. Všichni cherubíni v nebi jásají a nad spasenou duší plesají. Aleluja!...“150 Zde se znovu objevují křesťanské prvky, které jsou již výše komentovány. Po této podrobné, nicméně vše nezahrnující analýze, bych chtěl vyjádřit radost nad tím, jak skladatel dokázal základní pravdy křesťanské víry poutavým způsobem zpřístupnit veřejnosti. Dílo je prostoupeno křesťanským duchem. Na zakončení uvádím citát z první encykliky papeže Benedikta XVI., jenž podle mého názoru vystihuje základní poselství této hry: „Víra nám ukazuje Boha, jenž dal svého Syna za nás, a tak v nás probouzí vítěznou jistotu, že opravdu platí: Bůh je láska! Tímto způsobem víra proměňuje naši netrpělivost a naše pochybnosti v bezpečnou naději, že Bůh drží svět ve svých rukou a že navzdory všem temnotám Bůh vítězí.“151 2.9.3. Narození Páně Krátká předehra k poslednímu dílu večera nese název Narození Páně. Je pojata jako betlém, tedy jako hra u jesliček s lidovým pojetím příchodu Mesiáše. Opět zde hraje rozhodující roli lidová slovesnost a staré zvyky. Z lidových textů je zde sestavena působivá montáž, v níž si podává ruku moderní skladatel se staletou tradicí líčící betlémský zázrak.152 Z křesťanských prvků chci vyzvednout zvláště zmínku o Zvěstování: „Přiletěl k ní Anděl Páně, dal pozdravení té Panně. Ta panenka se ulekla, hned na svá kolínka klekla. Nelekej se, Panno čistá, máš porodit Pána Krista.“153

150

Tamtéž. BENEDIKT XVI. Deus caritas est. č. 39. 152 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 221. 153 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 88. 151

37

O návštěvě anděla se dočítáme v Lukášově evangeliu154 a církev k tomu říká, že Zvěstování Panně Marii o narození Syna zahajuje „plnost času“, to je splnění příslibů a příprav. 155 I když je pojetí v tomto díle hodně lidové, přesto je tento motiv dobře identifikovatelný jako křesťanská výpověď. Výroky, které se dosud v dílech Bohuslava Martinů neobjevily, je možné najít v samém závěru, kdy anděl oznamuje pastýřům: „... narodil se nám spasitel, všeho světa vykupitel.“156 Ježíš Kristus je jediný a univerzální spasitel člověka a celého světa. Toto je základní údaj křesťanské víry, který nelze plně prokazovat pouze rozumovými prostředky.157 Písmo k tomu říká: „Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny.“158 Jeden z našich předních teologů navazuje na tento citát slovy: „Jedna z nejúchvatnějších výpovědí Písma jasně dokládá, že Bůh chce spasit všechny, a proto není nikomu uzavřena cesta k plodům Kristova spasitelského díla, právě proto také je Ježíš Kristus univerzálním vykupitelem, spasitelem, prostředníkem mezi Bohem a lidmi.“159 Vědomě v této chvíli opomíjím další křesťanské prvky, kterým jsem již věnoval pozornost v předcházející analýze děl, a to zvláště proto, aby vynikla ta témata, kterých spisovatel použil poprvé. I přesto že tato část díla, jež nese název Narození Páně, je velmi pestrá na legendární a lidové prvky, je na první poslech patrný výrazný křesťanský motiv.

154

Lk 1, 26-38. Srov. KKC č. 484. 156 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 90. 157 Srov. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. s. 296. 158 1 Tim 2, 3-6. 159 POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. s. 297. 155

38

2.9.4. Sestra Paskalina Závěrečná čtvrtá část s názvem Sestra Paskalina uzavírá Hry o Marii. Tato část je zpracovaná i v libretu skladatelem, který se námětem opírá o starobylý mirákl (Soror Beatrix). Motiv Sestry Paskaliny je znám i v naší literatuře už od XIV. století (v Povídkách olomouckých – O jedné jeptišce řeč velice pěkná). Martinů čerpal i z moravských textů Bartošovy sbírky a formou textové koláže prolnul v jakémsi zrcadle lidovou verzi s umělým podáním.160 Sestra Paskalina, dívka, jež opustila klášter pro světskou lásku, prožívá strastiplné osudy. Ve chvíli, kdy se chce vrátit k čistému životu, zavraždí ďábel jejího milence a zločin svede na ni. Světská spravedlnost ji pošle na hranici, ale Panna Maria, která mezitím nepoznána konala za ni službu v klášteře, zachrání Paskalinu z plamenů.161 V této hře dává skladatel zaznít, ústy řádových sester, části modlitby Zdrávas Maria v jazyce církve: „Ave

Maria,

gratia

plena,

Dominus

tecum,

benedicta

tu

in mulieribus, et benedictus fructus ventris tui Jesus.“162 Tento pozdrav adresovaný Panně Marii patří k hlavním společným modlitbám církve.163 Sestra Paskalina těsně před tím, než opustí klášter, pronáší velmi osobní modlitbu k Panně Marii: „O! Maria, matko milosti plná, v tomto okamžiku zlém k Tobě volám! Vstoupiž před obličej Tvůj modlitba má a nakloň ucha svého k volání mému, neb je naplněna trápením duše má! Maria! Maria! Útočiště moje! Nevzdaluj svého slitování ode mne, neboť jsou mne obklíčily věci zlé,

160

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 221. Srov. tamtéž, ss. 221-222. 162 MARTINŮ, B. Hry o Marii. ss. 94-118. 163 Srov. KKKC s. 169. 161

39

jichž počtu není! Dostihly mě mé nepravosti, takže prohlédnouti nemohu! Rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé a srdce moje opustilo mne.“164 Autor zde používá části žalmů,165 ovšem zatímco žalmista se obrací k Hospodinu, sestra Paskalina za adresáta volí Pannu Marii. Další část modlitby je velmi osobní: „Nemohu se brániti déle, ale Tebe, řekneš-li jen slovo, poslechnu! Učiníš-li znamení, jen sebemenší, zůstanu u tebe!“ 166 Jedná se o prosebnou modlitbu, o níž jsem psal již dříve, vypovídající o velmi těžké situaci té, která se modlí. Zdá se, že tato osoba potřebuje důkaz blízkosti panenské Matky, v nějž vkládá svou naději. Protože takový důkaz nedostala, odešla z kláštera. Na její místo však naprosto nepozorovaně nastoupila sama Panna Maria. Až v samém závěru hry sestra Paskalina pozná, že její modlitba byla vyslyšena. Další křesťanský prvek obsahuje modlitba hlavní hrdinky ve chvíli, kdy ji dav vede k šibenici. „Ach Bože můj všemohoucí, ráčils mě na svět stvořiti.“167 Lze mluvit o typicky křesťanské výpovědi, neboť církev o Bohu hlásá, že jeho všemohoucnost je všeobecná, projevující se nejen stvořením světa z ničeho, ale také stvořením člověka z lásky.168 Sestra Paskalina v myšlenkách prochází svůj život s tím, že říká, jak lehce se žije, dokud nepřijde smrt. Propůjčuje slova k vyjádření představ o nebeském soudci, před kterým bude duše stát. Ten ukáže probodené ruce a nohy a připomene, že člověk na tuto jeho lásku nebral ohled, a proto se sám odsoudil k zavržení. Sestra se obrací po těchto

164

MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 96. Srov. Ž 80, 3-4; Ž 40, 12-13. 166 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 96. 167 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 110. 168 Srov. KKKC č. 50. 165

40

slovech na Ježíše Krista a záhy se obrací modlitbou Ave Maria na jeho Matku.169 Tato dlouhá modlitba končí slovy: „Matičko Boží, neopouštěj mě a odpusť všechny hříchy moje v hodině smrti, amen!“170 Tato věta je problematická, neboť už víra Izraele rezervuje odpuštění hříchů jedině Bohu. I sám Ježíš je od učitelů Zákona, kteří v něm však nepoznali Syna Božího, nařčen z rouhání, když říká ochrnulému člověku, že mu jsou odpuštěny hříchy.171 V Kompendiu je možné se dovědět, že biskupové a kněží vykonávají moc odpouštět hříchy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.172 Panna Maria má v dějinách spásy důležité místo, přesto touží zůstat vždy a všude pokornou služebnicí Otcovy výkupné lásky.173 Další možností je podívat se na vyřčenou prosbu sestry Paskaliny jinou optikou. Připadá mi vhodné si uvědomit celkové mariánské zaměření díla. Sestra Paskalina se ještě v klášteře s důvěrou obrací k Matce Boží a prosí ji o pomoc, avšak nečeká a odchází do světa. Později, v modlitbě před smrtí, se zdá, jako by již tušila to, že Maria jí skutečně nějak pomohla. Tak by sestra mohla vnímat výčitky svědomí vůči Marii a jí osobně prosit za odpuštění všech hříchů, které spáchala proti ní. Modlitba, v níž se sestra Paskalina obrací na Matku Boží a žádá ji o odpuštění hříchů, je z hlediska křesťanské víry nepřijatelná z výše uvedeného prvního důvodu, neboť hříchy může odpouštět jedině Bůh. Pokud však vezmeme v úvahu druhý, širší způsob čtení daného textu, není možné z hlediska křesťanské víry nic namítat.

169

Srov. MARTINŮ, B. Hry o Marii. ss. 110-112. Tamtéž, s. 112. 171 Srov. Mk 2, 5-7. 172 Srov. KKKC č. 307. 173 Srov. JAN PAVEL II. Redemptoris Mater. č. 46. 170

41

Sbor několikrát použije latinských proseb, které jsou recitovány při bohoslužbě za zemřelé:174 „Requiem aeternam dona eis Domine! Et lux perpetua luceat eis!“175 V dalších latinských prosbách se střídá třetí osoba plurálu s první osobou singuláru. Pro příklad uvedu závěr těchto proseb: „Erue Domine animas eorum! Credo videre bona Domini interra viventium! Domine libera animam meam! A porta inferi erue, Domine animam eorum! Amen!“176 Krátce před koncem hry zaznívají opět latinská slova dobře známá z církevní liturgie:177 „Kyrie eleison. Christe eleison. Hosana, hosana in excelsis... Benedictus qui venit.“178 V tomto případě se zřejmě jedná o prvky přebrané přímo z katolické bohoslužby, i když jsou upraveny dle potřeby skladatele. Až na jednu výpověď výše rozebranou, lze mluvit o převažující křesťanské náplni hry Sestra Paskalina. K hodnocení celého díla Hry o Marii nechávám promluvit jednoho z našich předních odborníků na dílo Bohuslava Martinů Jaroslava Mihule. „V hudebně-dramatickém zpracování Her nestojí v popředí extatický svět mysterií a zázraků, litera Písma svatého, religiozita úzkostlivě střežící čistotu víry a kánon dogmat. Určujícím plánem této dramaturgie je dynamická konfrontace středověké (zlidovělé) látky a svobodného tvůrčího ducha. Je tu však zřetelně znát i lidská pokora a zbožná identifikace

174

Srov. Pohřební obřady. s. 59. „Odpočinutí věčné dej jim, Pane! A světlo věčné ať jim svítí.“ MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 112. 176 „Vyrvi, Pane, jejich duše! Věřím, že uvidím Pánova dobra v zemi živých! Pane, vysvoboď mou duši! Před branou pekla vyrvi duši jejich. Staň se.“ Tamtéž, s. 114. 177 Srov. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. ss. 388-397. 178 MARTINŮ, B. Hry o Marii. s. 120. 175

42

s křesťanským postojem, odvozeným ze starých tradic rodiny, kraje, národa.“179 2.10. Veselohra na mostě Veselohra na mostě, patřící mezi rozhlasové opery180, se váže k roku 1935. Skladatel si vybral pro svůj záměr jednoaktovku klasika českého divadla Václava Klimenta Klicpery.181 Děj se odehrává nejspíš za dob napoleonských válek, na mostě střeženém z obou stran vojsky. Na jedné straně stojí stráž „přátelská“, na druhé „nepřátelská“, nicméně obě se chovají stejně: s průvodním listem se dostanete bez nesnází až na most, ale ne dál, neboť nemáte průvodní list pro stráž na opačném konci. Ovšem nazpět z mostu také ne, protože povolení platilo k cestě přes most, ne však pro návrat. A tak je na mostě uvězněna sličná Popelka, soused Bedroň a přijdou i další. První z nich se objeví v okamžiku, kdy se Bedroň z nedostatku jiného rozptýlení začne věnovat půvabům Popelky poněkud pozorněji, než se sluší na ženatého muže i na zasnoubenou dívčinu. Příchozí přišel dvojnásob nevhod, neboť je to právě Popelčin milý, který ji šel ve strachu hledat mezi válčící vojska a nalezne ji v náručí souseda Bedroně. Je rybář a člověk trochu melancholický – řeka bude pro něho dost hluboká, aby v ní ukončil život, zklamán nevěrnou milou.182 Přichází další oběť vojenské byrokracie – Eva, choť souseda Bedroně. Jak zjistí, co se stalo, řeší danou situaci břitkostí svého jazyka i pádnou pravicí, ale život si jistě brát nechce.183 Poslední příchozí: pan učitel, podařená figurka. Očekává se, že posoudí a rozsoudí svár na mostě, leč marně. Jeho vyškolený mozek řeší

179

MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 219. Srov. ŠAFRÁNEK, M. Divadlo Bohuslava Martinů. ss. 68-69. 181 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. ss. 234-235. 182 Srov. tamtéž, s. 235. 183 Srov. tamtéž. 180

43

problém, jenž bude možná jednou nazván „jelen v oboře“: Kudy jelen uteče, je-li obora celá souvislou zdí obehnána?184 Zdáli se přiblíží bitevní vřava k nesnesení, kule sviští a granáty padají. Napjatá atmosféra vyústí v obavy o holý život – naštěstí však nemístné, neboť konec vše napraví. Naši vyhráli, páry si padnou svorně do náručí a také problém jelena je odkryt: Kudy uteče? Nikudy.185 První křesťanský prvek nacházíme krátce po začátku, když mladá Popelka vstoupila na most a zjistila, že je tam v podstatě uvězněna. Obrací svou pozornost k Bohu: „Pane Bože, vysvoboď mne, Pane Bože, vysvoboď mne!“186 V Katechismu je možné se dočíst, že právě prosebnou modlitbou člověk vyjadřuje vědomí svého vztahu k Bohu a závislosti své existence na něm.187 Hned záhy se Popelka raduje, že jsou její prosby vyslyšeny, a vnímá určitou pomoc v přicházejícím Bedroňovi. A říká: „Ach, toho mi sem posílá můj anděl strážný.“188 Církev se k existenci anděla strážného vyslovuje tím způsobem, že každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.189 Ostatní použití slova Bůh je buď povzdech, nebo prostě slovo, které není vyjádřením vztahu člověka s Hospodinem. Proto je ponechávám stranou. Přesto však lze říci, že i v této opeře se vyskytují křesťanské motivy, a to na dvou místech, jež ukazují na vztah k Bohu.

184

Srov. ŠAFRÁNEK, M. Divadlo Bohuslava Martinů. s. 69. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 235. 186 MARTINŮ, B. Comedy on the Bridge. s. 18. 187 Srov. KKC č. 2629. 188 MARTINŮ, B. Comedy on the Bridge. s. 18. 189 Srov. KKC č. 336. 185

44

2.11. Divadlo za branou Opera vznikala s přestávkami od června 1936 do dubna 1937. Je koncipována natolik originálně, že se k ní dá těžko hledat jakýkoli protějšek k porovnání. Divadlo za branou se dožaduje práva na hudební komediantství a přímou cestou zamířilo k jedinečnému pramenu, který Martinů uvádí jako podtitul názvu: Commedia dell´arte. Kombinace pantomimy (1. jednání) a opery (2. a 3. jednání) je sama o sobě něčím neobvyklým. Tím spíše pak vlastní scénář, který těží z gagů, jež nabízela commedia dell´arte, ale přenáší vše do skladatelovy domoviny. Pěvecké předlohy jsou totiž založeny na folklorních textech ve tvaru kantátového pásma, kde se vyskytují jen sporadické náznaky děje.190 První jednání o šesti scénách je hudebním rozpracováním groteskních scének, vycházejících z tradičního fondu pantomim Jeana Gasparda Debureaua, „největšího z pierotů“. Představí se Kolombina s Harlekýnem; Pierot žárlí. Vezme si na pomoc hostinského, aby dvojici od sebe oddělil a Kolombinu zavolal domů. Následuje scéna, kde Pierot holí hostinskému vousy a stává se tak zdrojem jeho fyzického trápení, do hry se zaplete i cukrář. Řetězí se další rozmarné scény, ústící do obrazu, v němž hostinský přinese z domu svou pušku a nešikovný Pierot s ní zastřelí Harlekýna. Nastalý rozruch uklidní sám nebožtík, který náhle vstane a spolu s Kolombinou pokleká před hostinským, aby jim požehnal.191 Druhé jednání je provázáno osobami z pantomimického prologu: Kolombina je tu dcerou hospodského. Do ní je zamilován starosta, jenž se za pomoci ponocného chystá Kolombinu unést. Ta však miluje Harlekýna. Milencům pomáhá zdolávat nástrahy Katuška, služka z hostince, a také Pierot.192 190

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. ss. 236-237. Srov. tamtéž, s. 237. 192 Srov. tamtéž. 191

45

Ve třetím jednání předstírá Kolombina nemoc, a tak Harlekýn přivede doktora, jímž je přestrojený Pierot. Sehraje i roli doktorova bratra a střídavě zastává obě role, čemuž hospodský dlouho věří, dokud ho starosta nevyvede z omylu. Únos se však starostovi a ponocnému nezdaří, protože jejich protihráči – Kolombina, Harlekýn, Pierot i Katuška – se převléknou za strašidla a vyvolají zmatek. Během něho se Pierot převlékne za Kolombinu a únosu tak napomůže. Když se posléze vysvětlí, kdo je kdo, dává hospodský souhlas, aby Kolombina dostala Harlekýna a Pierot Katušku.193 Na první pohled by si člověk mohl myslet, že v takovém díle, žádné křesťanské prvky nejsou. Opak je pravdou, i když mnohé z nich je možné zařadit pouze mezi křesťanské termíny, které nevyjadřují osobní vztah k Bohu. V začátku druhého jednání v první scéně zaznívá: „Už zase spí! Můj Bože, jaktěživa jsem neviděla takového sedmispáče!“194 Zde se pravděpodobně jedná o zvolání bez hlubšího záměru modlitby. Obdobně je tomu i v později Pierotem vyřčené větě: „Ach, Bože nebeskej, copak nejsem hezkej, že ně žádná nechce? Já půjdu do světa, kde růže rozkvétá, a tam si namluvím hezké děvče.“195 Ve chvíli, kdy starosta přemlouvá Colombinu dvakrát, mimo jiné opakuje: „A ty přece budeš má, nebo mi tě Pán Bůh dá.“196 Zde nelze mluvit o vyjádření vztahu k Bohu, neboť jde spíše ze starostovy strany o nátlak na Colombinu. Ta na jiném místě, na rozdíl od starosty, ponechává věci budoucí na Hospodinu, když říká: 193

Srov. tamtéž, s. 238. MARTINŮ, B. Divadlo za branou. s. 14. 195 Tamtéž, s. 31. 196 Tamtéž, s. 23. 194

46

„...dá-li Pán Bůh...“ A o něco později pronese také: „Počkej jen, růžičko, až dá Pán Bůh sluníčko.“197 Z literárního pohledu zde jde spíše o poetický obraz příchodu nového dne. Nicméně je zde použito tvrzení, které vychází z víry, že neexistuje nic, co by nevděčilo za svou existenci Bohu Stvořiteli.198 Podobným tématem je prosba o déšť, i když ve značně zlidovělé formě: „Májový deštíček, májový deštíček. Dej nám ho Pánbíček, aby se vydařil na poli chlebíček. Dej Pánbůh deštíčka na naše políčka, aby se zdařilo žito i pšenička.“199 Nachází se zde výraz „Pánbíček“, jímž je označen Bůh. Toto slovo má silně infantilní zabarvení a v textech církve se neobjevuje. Velkou zvláštností tohoto díla je to, jak se zde prostupují pohanské a křesťanské zvyky. Nejprve vystupuje bába a ujímá se vedení rituálu a postupně se přidávají další osoby: „Já tě zažehnávám, nemoci, odstup ze všech oudů, odstup ze všech kloubů, vstup jí do nohou, z nohou do země a v zemi se rozejdi po obloze nebeské! Uřkla-li tě panna, pomáhej ti svatá Anna! Uřkl-li tě mládenec, pomáhej ti svatý Vavřinec! Uřkla-li tě žena, pomáhej ti svatá Magdalena! Uřkl-li tě muž, pomáhej ti svatý Matuš! Uřkla-li tě bába, pomáhej ti svatá Sába, uřkl-li tě dědek, pomáhej ti svatý Melchisedech, uřklo- li tě dítě, pomáhej ti, svatý Víte!“200

197

Tamtéž, s. 30. Srov. KKC č. 338. 199 MARTINŮ, B. Divadlo za branou. s. 35. 200 Tamtéž, ss. 42-43. 198

47

Je zde možné odhalit jakési magické praktiky, kterými si člověk zamýšlí podrobit skryté mocnosti. Takovéto jednání, byť by vedlo i k jeho uzdravení, závažně odporuje křesťanské víře. 201 Takřka v samém závěru opery vystupuje ponocný, a když ohlašuje půlnoc, volá: „Chval každý duch Hospodina, odbila dvanáctá hodina...“202 Je zde zachyceno, že tento člověk neplnil jen úkol, který dnes zvládnou hodiny, ale on také nabádal k modlitbě a připomínal lidem, aby byli stále připraveni na smrt,203 na což je od samého počátku křesťanství kladen velký důraz. 204 Pro shrnutí je třeba uvést, že dílo jistě nemá základní funkci sdělit křesťanské poselství. Nicméně nacházíme zde slovní obraty, jež z křesťanského života pocházejí. Je však také nutno říci, že jsou v díle zastoupeny i pohanské rituály s křesťanstvím neslučitelné. 2.12. Kytice Po příchodu Bohuslava Martinů do Paříže v roce 1923 začala postupně krystalizovat i stylová vrstva reflektující daleký domov – zvláště přes texty české a moravské lidové poezie. Ty se také staly základem kantátového cyklu skladeb pro smíšený a dětský sbor, sóla a malý orchestr Kytice. Tento cyklus byl ukončen roku 1937.205 Tvoří jej osm uzavřených skladeb, jež jsou podobně jako v Kytici Karla Jaromíra Erbena, proslulé sbírce balad českého obrození, převážně epicky vzrušeného rázu.206 Křesťanské prvky se nacházejí ve třech skladbách.

201

Srov. KKC č. 2117. MARTINŮ, B. Divadlo za branou. s. 54. 203 Srov. tamtéž. 204 Srov. KKC č. 1007. 205 Srov. MARTINŮ, B. Fantaisies symphoniques :Symphony No. 6: Bouquet of Flowers. s. 21. 206 Srov. tamtéž. 202

48

2.12.1. Kravarky (Volání pasaček) V této skladbě jde o volání pasaček. Jedna z nich zpívá: „... děvečka sa umyje, aby byla bílá, pánu Bohu milá, ne tak pánu Bohu, svojemu milému, synku černookému.“207 Zmínka o Bohu na tomto místě je jakousi „vycpávkou“, aby se zdůraznil pravý motiv jednání mladé děvečky. 2.12.2. Koleda V této sbírce je možné se setkat s lidovým vyjádřením událostí, které popisuje První kniha Mojžíšova, jež je součástí Starého zákona, v druhé a třetí kapitole. 208 2.12.3. Člověk a smrt Jde o poslední část Kytice, je pojata relativně nejdramatičtěji.209 Jedná se o českou lidovou variantu středoevropské látky obecně známé např. z tradičních inscenací v Salcburku jako „Jedermann“.210 V kombinaci

sólových

hlasů

s responzorii

smíšeného sboru

je postupně podán nejuniverzálnější „příběh“ člověka, který opouští tento svět. Muž v této sbírce prochází pole a raduje se z úrody. Potkává ho smrt, jež je zde personifikovaná, podobně jako v modlitbách svatého Františka z Assisi,211 a ptá se tohoto jedince, co dělá. On jí odpovídá: „Jdu od role k roli hledět na obilí, mocný milý bože, jak je ono pěkné.“212 S přihlédnutím k celkové tvorbě skladatele se lze právem domnívat, že ač je zde slovo bůh s malým písmenem, je řeč o křesťanském Bohu. Personifikovaná smrt se později ujímá slova a na mužovy důvody, proč nemůže ještě zemřít, odpovídá: 207

Tamtéž, s. 6. Srov. Gn 2, 1-3, 24. 209 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 257. 210 Srov. tamtéž. 211 „Buď pochválen, můj Pane, za sestru smrt těla, které žádný živý člověk nemůže uniknout.“ Spisy sv. Františka a sv. Kláry. s. 146. 212 MARTINŮ, B. Fantaisies symphoniques :Symphony No. 6: Bouquet of Flowers. s. 14. 208

49

„Tvoje drobné děti bude bůh živiti... Tu tvoji manželku sám pánbůh opatří!“213 Postava smrti jakoby aplikuje do konkrétní situace víru církve v Boží prozřetelnost, která se stará o všechno od nejmenších věcí až po největší světové a dějinné události. 214 Poslední promluvou zmíněného muže je: „Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému, a nejvíce pánubohu svému!“215 Je to určité konstatování stavu, ve kterém se momentálně člověk nachází. Jde o předstupeň k lítosti, jež zaujímá první místo mezi úkony kajícníka.216 Sám Ježíš Kristus, hlava Církve217, říká v Písmu, že poznání pravdy osvobozuje.218 Jsem přesvědčen, že výpovědi muže stejně jako personifikované smrti v této sbírce mohou být chápány jako myšlenky vyvěrající z křesťanského myšlení. 2.13. České madrigaly Vznik Českých madrigalů (1939), osmi vokálních skladeb určených pro různé ansámbly ženských nebo smíšených hlasů, spadá do doby, kdy se Bohuslavu Martinů po poslední návštěvě Československa v roce 1938, tedy v atmosféře předválečné Evropy, definitivně uzavřela možnost návratu do vlasti. V této situaci získává jeho tvorba, inspirovaná českou lidovou poezií

a

vyjadřující

skladatelovu

lásku

k domovu,

na

intenzitě

a naléhavosti.219 Pro České madrigaly zvolil Martinů, pracující se Sušilovými texty s milostnou tematikou, formu renesančního madrigalu. Podobně jako se 213

Tamtéž. Srov. KKC č. 303. 215 MARTINŮ, B. Fantaisies symphoniques :Symphony No. 6: Bouquet of Flowers. s. 16. 216 Srov. KKC č. 1451. 217 Srov. Kol 1, 18. 218 Srov. Jan 8, 32. 219 Srov. MARTINŮ, B. Choral works: Čtyři písně o Marii: České madrigaly: Mikeš z hor. s. 1. 214

50

v instrumentální tvorbě skladatele, čerpajícího pro svou tvorbu řadu podnětů z hudby předklasické epochy, často objevuje forma barokního concerta grossa, stala se ve sborové tvorbě pro Martinů – neoklasika typickou právě madrigalová technika. Skladatel klade vedle sebe hudební periody podobně jako v původních madrigalech, střídá polyfonické a homofonní plochy, pracuje s podobným harmonickým materiálem jako renesanční skladatelé. Starou techniku vokální polyfonie spojuje ovšem s prostotou lidového vícehlasu, což dodává skladbě osobitou krásu a výrazovou hloubku.220 V této práci je nyní věnována pozornost pouze jedné skladbě, která obsahuje křesťanské prvky, jež budou blíže analyzovány. 2.13.1. Daj mi Bože Dívka hned v úvodu zahajuje dialog s Bohem, když říká: „Daj mi Bože vjeděť... s kým já budu seděť pod kvítkem zeleným. Ach Bože, Přebože, co sem udělala, že jsem pro jednoho všeckých opustila?“221 V Katechismu je psáno, že slovní zásoba vyjadřující prosbu má v Novém zákoně množství odstínů: žádat, vymáhat, naléhavě volat, vzývat, křičet...222 Proto i zde můžeme lehce identifikovat, že výpověď má charakter prosebné modlitby. Termín „Přebože“ se v křesťanské tradici neobjevuje. Zde evidentně hraje pouze roli synonyma, neboť z kontextu vyplývá, že se dívka obrací pouze k jednomu subjektu. Děj dále pokračuje bez dalších křesťanských prvků. Nicméně i z výše uvedeného je možné učinit závěr, že dílo obsahuje křesťanské motivy.

220

Srov. tamtéž. MARTINŮ, B. České madrigaly. s. 3. 222 Srov. KKC č. 2629. 221

51

2.14. Polní mše Ke vzniku Polní mše došlo v Paříži.223 Jde o kantátu, jež byla určena pro československé vojenské jednotky formující se tehdy na půdě Francie.224 Nejedná se o mši v náboženském slova smyslu, i když skladatel doplnil slova, která mu napsal Jiří Mucha, textovými úryvky žalmů.225 Skladba je výrazem vzpomínek vojáka na domov, touhy po vlasti a výrazem jeho odhodlání vybojovat vlasti novou svobodu.226 Polní mši pro mužský sbor Martinů dokončil 4. listopadu 1939.227 Složení orchestru napovídá, s jakými nástroji bylo možno tehdy počítat. Vokální složka – barytonové sólo a mužský sbor – je zde provázena souborem dechových a bicích nástrojů, klavíru a harmonia. Dvě pikoly, dva klarinety, tři trubky a dva trombony dávají zvukovému obrazu charakteristické zbarvení. Pestrý výběr bicích nástrojů zahrnuje též mešní zvonky, nápadně vyvolávající jasným a pronikavým hlasem atmosféru duchovního obřadu.228 Polní mši tvoří pět navzájem skloubených částí: Nejprve úvod s modlitbou mužského sboru – Otče náš. Tato modlitba zaujímá v křesťanské tradici zásadní místo, neboť je shrnutím celého evangelia229 a je v pravém smyslu slova modlitbou církve.230 V tomto díle se poprvé v tvorbě Bohuslava Martinů vyskytuje explicitně odkaz na Trojici. Zní: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“231 Katechismus ukazuje, že právě na těchto třech osobách stojí celá víra Církve a objasňuje to mimojiné sovy: 223

Srov. NEDBAL, M. Bohuslav Martinů: několik pohledů na život a dílo velkého českého skladatele našeho století. s. 40. 224 Srov. tamtéž. 225 Srov. tamtéž. 226 Srov. tamtéž, s. 41. 227 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 300. 228 Srov. tamtéž, s. 298. 229 Srov. KKC č. 2761. 230 Tamtéž, č. 2776. 231 MARTINŮ, B. Polní mše. Obal zvukové desky.

52

„Tajemství

Nejsvětější

Trojice

je

hlavní

tajemství

víry

a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám o sobě. Toto tajemství je tedy zdrojem všech ostatních tajemství víry; je světlem, které je osvěcuje.“232 Úvod plynule přechází do básnické meditace, jež strhává pozornost k bolestně naléhající životní zkušenosti vojáka na prahu války.233 Po krátkém interludiu harmonia zaznívá barytonové sólo, při jehož poslechu je člověk svědkem překrásné prosebné modlitby ústící do otázky:234 „Kdo z nás byl kdy před smrtí statečný?“235 Na tuto otázku navazuje další, která vykazuje znalost atmosféry pašijových událostí, jež prožil Ježíš: „Zda syn Tvůj úzkostí neplakal zmučený.“236 Voják připodobňuje muka, která prožívá, ke stavu, jenž zakusil Ježíš Kristus v zahradě Olivetské a na kříži, než zemřel.237 Až dosud je kantáta orientována religiózním směrem – s trýznivými pochybami jednotlivce o sobě samém a se smířlivou všeobjímající koncepcí christianismu.238 Ostrý vpád polnice s francouzskou vojenskou fanfárou oddělí další lyrickou instrumentální mezihru od unisona sboru, který přes žalmové texty239 dospívá k nečekanému vrcholu díla v apoteóze vlasti:240 „Domove vzdálený, cesto svatá našeho dětství, zvony večerní! Domove vzdálený, pole obilná, zahrado podzimní!“241 232

KKC č. 234; Zájemce odkazuji k publikaci: POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie. 233 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 300. 234 Srov. tamtéž. 235 MARTINŮ, B. Polní mše. Obal zvukové desky. 236 Tamtéž. 237 Srov. Jan 18-19. 238 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 300. 239 Srov. Ž 44, 2; Ž 42, 8-9. 240 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 300. 241 MARTINŮ, B. Polní mše. Obal zvukové desky.

53

Pointy je dosaženo tak, že myšlenkovou dominantou mše se náhle stala představa domova, ohrožené vlasti, a tomuto přechodu slouží krásným způsobem i proměna hudebního proudu. Posiluje nyní pocit životní reality, k níž obrátila vyznění skladby Muchova poetická předloha.242 Skladatel v této části dává prostor zvolání: „Kyrie eleison! Kriste eleison!“243 Tato zvolání se dodnes vyskytují v liturgii církve při slavení mše svaté244 a jistě nebude chybné se domnívat, že si autor, kromě názvu pro své dílo, „mše“, vypůjčil i některé prvky mající své místo při slavení eucharistie. Poslední epizodou kantáty je monolog vojáka na stráži; tedy návrat k subjektivnímu vidění, k rozechvění člověka, jenž musí čekat a nesmí usnout, zatímco – řečeno Muchovými slovy – „čas nepospíchá“.245 Následně skladatel používá další prvek z církevního slavení eucharistie: „Agnus Dei, miserere nobis, miserere nobis.“246 V liturgii

církve

se

s tímto

zvoláním

může

člověk

setkat

krom různých pobožností i ve mši svaté, před svatým příjímáním.247 Aby bylo dosaženo myšlenkové symetrie v tomto řetězu hudebně poetických obrazů, vrací se v samém závěru Martinů k slovům žalmisty248 a k úvodní modlitbě. Tichým zbožným “Amen“ mužského sboru skladba končí.249

242

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 300. „Pane smiluj se! Kriste smiluj se!“ MARTINŮ, B. Polní mše. Obal zvukové desky. 244 Srov. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. s. 388. 245 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 300. 246 „Beránku Boží, smiluj se nad námi, smiluj se nad námi.“ MARTINŮ, B. Polní mše. Obal zvukové desky. 247 Srov. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. s. 400. 248 Srov. Ž 57, 2-3; Ž 56, 3; Ž 57, 12; Ž 54, 7. 249 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 300. 243

54

Z hlediska křesťanských prvků mohu říci, že kantáta je v podstatě celá prosebnou250 modlitbou. Vyskytují se zde nezaměnitelné a podstatné pravdy křesťanské víry společně s prvky, kterým byla inspirací liturgie církve.

2.15. Špalíček Špalíček je ve skladatelově rukopisu opatřen podtitulem „Balet z národních her, zvyků a pohádek – Baletrevue“, což je charakteristikou zcela postačující.251 Ožily zde naplno zážitky z dětství, dojmy, které si skladatel hluboko vryl do duše, v době prožité v Poličce a na Vysočině.252 S prací začal Martinů počátkem roku 1931 a první verzi dokončil o rok později. Skladatel se ke Špalíčku vrátil v Praze 1933 po brněnském nastudování a v roce 1937, kdy vznikl záměr uvést Špalíček v Sovětském svazu. Konec definitivní úpravy je datován na rok 1940. Nejstarší částí je Legenda o sv. Dorotě, tradiční evropská látka, v Čechách ještě v předminulém století živá i v lidovém dramatickém zpracování. První verzi Špalíčku uzavírala „baletní kantáta“ podle Svatebních košilí Karla Jaromíra Erbena.253 1. jednání obsahuje Dětské hry (na pannu, na hastrmana, na vlčka), vyprávění o kohoutkovi a slepičce a pohádku o kocourovi v botách.254 Tyto libreta stojí mimo můj zájem. 2. jednání zahrnuje Pohádku o ševci a smrti. Švec nechá ševcování a jde, kam ho nohy nesou255, a přitom říká:

250

Srov. KKC ss. 640-641. Srov. MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. s. 5. 252 Srov. NEDBAL, M. Bohuslav Martinů: několik pohledů na život a dílo velkého českého skladatele našeho století. s. 28. 253 Srov. MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. s. 5. 254 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 195. 255 Srov. tamtéž. 251

55

„Jedeme, jedeme, chodníčka neznáme, dobří ludé věďá, oni nám pověďá. Půjdem dolinama, sám pan Kristus s náma! ...Dyž tam dojedeme, co tam pít budeme? Voděnku z Dunaja, milý pán Bůh s náma.“256 Z citovaného textu vysvítá víra v přítomnost Krista v lidském životě a konkrétně v dané situaci. Postoj ševce zde může vycházet ze slov samotného Krista, jenž na konci Matoušova evangelia mimo jiné ujišťuje své učedníky: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“257 Kompendium se zabývá termínem „Kristus“ a vysvětluje, že jde o řecké slovo, které znamená v hebrejštině „Mesiáš“ a v češtině „Pomazaný“.258 Dále říká, že Ježíš je Kristus, protože Bůh ho posvětil, pomazal ho Duchem Svatým pro vykupitelské poslání. Neméně zajímavé je také to, že od jména Kristus pochází název křesťané.259 Na trhu koupí švec koně a hned ho pustí na svobodu. Je to švec dobrák. Cestou pomůže motýlovi od zlého čmeláka a získá v něm oddaného přítele a společníka. Když přijdou spolu do černého města, trpícího pod zlým obrem, hned nacházejí způsob, jak pomoci. Sotva se obr hne, motýl ho obletí. Obr se vydá za ním, ale na motýla nestačí. Snaží se, ale ubývá mu sil a začíná se mu točit hlava, díky tomu pak padá zcela přemožen. Když jde švec dál, najde pole a začne je osívat, a i přesto, že mu přitom překážejí havrani, seje dál, neboť si říká: „Však se něco ujme.“ Pak k němu přijde myslivec a nabízí mu za zrní kouzelnou mošnu. Švec si řekne: „Proč ne, může se hodit“ – a transakce je provedena. Děj se dále přesouvá do zakletého zámku. Smrt a černý muž zde čekají na ševce a žadoní: „Zahraj si s námi karty.“ Když se švec dozví, že budou společně hrát o život, přikývne. Ovšem i přes to, že švec prohraje, život si zachrání, 256

MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. s. 33. 257 Jan 28,20. 258 Srov. KKKC č. 82. 259 Srov. tamtéž.

56

neboť mu pomůže kouzelná mošna. Říká: „Pojď, smrti, do mošny!“ Smrt musí poslechnout a stává se bezmocnou. Majitel mošny odchází do pekel a ptá se: „Chcete smrt? Je zde v mošně.“ Vzhledem k tomu, že v pekle o smrt nestojí, jde do nebe a zde je anděly přemlouván: „Pusť smrt z mošny, ševče.“ Poté, co se švec zamyslel, pustil smrt z mošny. Odvážně si řekl: „Co na tom, že si mě hned odnese.“ A smrt si ho hned vzala a odvedla do nebe. 260 Pohádka o ševci a smrti obsahuje velmi málo konkrétních křesťanských prvků, přesto pozornému posluchači neujde, že švec má charakterové vlastnosti, ve kterých je možné zahlédnout odraz evangelia. Velmi nápadná je podřízenost konání dobra, která vrcholí v poslušnosti andělům.261 V úvodu 3. jednání zpívá sopránové sólo: „Zastavte, muziky, před tím naším domem, ať já se rozlúčím s milým pánem Bohem. Zastavte, muziky, před naší zahrádkú, ať já se rozlúčím s tatíčkem i matkú. Zastavte, muziky, před našima vraty, ať já se rozlúčím s chlapci a s děvčaty. Zastavte, muziky, na vsi před tím dubem, ať já se rozlúčím s tím Poličským krajem!“262 Na tomto místě se setkáváme jenom s jedním náboženským prvkem u něhož je ještě obtížné identifikovat, co jím chtěl autor vyjádřit, neboť loučení s Bohem není v křesťanské tradici běžné. Podle mého názoru se jedná pouze o poetický obrat. V další části tohoto jednání je představena Legenda o sv. Dorotě. Vystupuje v ní žena jménem Dorota a provází ji pověst svatosti.

260

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 195. MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. s. 15. 262 Tamtéž, s. 35. 261

57

Je zřejmé, že autor čerpá z tradice církve, která uctívá svatou Dorotu jako prvomučednici.263 Dorota jednoho dne prochází přes královský dvůr a potkává ji král s otázkou, zda si ho chce vzít za muže. Svatá Dorota odpovídá: „Nechci,

králi,

nebudu,

slíbila

jsem

jinému,

Kristu

pánu

samému!“264 Na tomto místě se mluví o slibu daném Kristu. Což vychází z praktik, jež jsou známy již dlouhá staletí u křesťanů. Někteří z nich se takto zavazují veřejně či soukromě k vykonání určitých skutků, modliteb, poutí atd. Věrnost tomu, co člověk slíbil Bohu, je výrazem úcty, jaká náleží Boží velebnosti, a lásky k věrnému Bohu.265 Král se na Dorotu rozzlobil a dal ji zavřít do vězení. Tam za ní přichází někdo, koho posílá Bůh, aby posiloval Dorotu a ona měla sílu nezapřít Krista. Tato osoba říká: „Dorotko, Dorotko, nic si nestejskej, v svém velkém trápení si nezoufej! Pán Bůh mě posílá z nebe dolů, bych tě posilnil proti tomu, by ses srdnatě postavila, víru Kristovu nezapřela!“266 Není zde těžké vytušit, že se jedná o osobu anděla, který je poslán Bohem. Slovník katolické dogmatiky uvádí, že se jedná o duchové bytosti vykonávající z příkazu Božího funkci zprostředkování a bližšího přenášení jeho poselství.267 Král se jí znovu táže, zda si ho vezme, a po novém přiznání se ke Kristu sahá král k mučení. Dorota je smažena v oleji a její mučitelé informují krále o tom, že to dívce spíše prospívá, než škodí, neboť ji to činí stále krásnější. Král opakuje potřetí svou nabídku a po záporné odpovědi ji 263

Srov. SCHAUBER, V. – SCHINDLER, H. M. Rok se svatými. s. 57. MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. ss. 37 a 39. 265 Srov. KKC č. 2101. 266 MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. s. 37. 267 Srov. BEINERT, W. Slovník katolické dogmatiky. s. 11. 264

58

vydává katovi. Ten ji cestou na popraviště nabízí svoji ruku, ale Dorota je pevně rozhodnuta, a tak obětuje svůj život Kristu.268 Na scénu vstupují další lidé, kteří se jdou ke králi ujistit o tom, že Dorota je opravdu již svatá. U závěrečné řeči není zcela snadné určit, kdo ji pronáší, domnívám se že lid. Zní takto: „Již je Dorota sťata, duše do nebe vzata! Andělé duši vzali a tělo pochovali. Doneste jí lilie od panenky Marie. Oh! Doneste jí ovoce od nebeského otce! Dorotko, ctná panenko, Krista pána milenko, přimlouvej se za nás, ať uslyší Bůh hlas náš! Ať se k němu dostanem. Na věky věkův. Amen!“269 V tomto závěrečném proslovu je několik již dříve v této práci probíraných prvků, proto si dovolím je pouze vyjmenovat. Objevuje se zde víra v posmrtný život a andělé. Poněkud poeticky a dobově podmíněno je vypovídání o Panně Marii a o první Osobě Trojice. Dále je svatá Dorota lidmi prošena o přímluvu u Boha, díky které lidé věří, že dojde k vyslyšení jejich modliteb. Další část tohoto jednání nese název Vynášení smrti. Jde o popis starého velikonočního zvyku, jehož součástí je, že děti utopí v potoku zimu v podobě slaměné figuríny a vítají nové jaro, jež představuje „májka“.270 Zúčastnění mimo jiné říkají: „A ty, svatá Markyto, dej nám pozor na žito a na všechno obilí, co nám Pán Bůh nadělí! Svatý Petr hřímá, dá nám flašku vína, abychom se napili, Pána Boha chválili.271 Je patrné, že se do starého pohanského zvyku vítání jara dostaly křesťanské prvky. Ať už jde o víru v přímluvu světců, nebo i o vědomí 268

Srov. MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. s. 37. 269 Tamtéž, ss. 41-43. 270 Srov. tamtéž, s. 17. 271 Tamtéž, ss. 43-45.

59

úplné závislosti na Bohu, jenž se o člověka stará i v každodenních životních potřebách.272 Další součástí tohoto dějství je mimo jiné dílo pro sólový tenor a sbor Svatba. Ženich hned v úvodu nabádá družičku, aby vzala jeho nevěstu za ruku a přivedla ji před matku, kterou má prosit za odpuštění toho, čím jí snad ublížila.273 A v závěru skladby je možné slyšet: „Oči všech tvorů v tebe doufají, Pane, a ty jim dáváš pokrm v čas přítomný! Otvíráš ruku svou a naplňuješ každý život požehnáním!“274 Autor zakomponoval citaci 15. a 16. verše žalmu 145 a dále se pokračuje modlitbou, která je známa i dnes u křesťanů modlících se pravidelně nad jídlem. Zní takto: „Pane Bože, Otče nebeský, požehnej nás i těchto darů, kteréž z tvé milosti přijímáme, skrze Ježíše Krista, Spasitele a Pána našeho.“275 Tato modlitba by si zasloužila samostatnou analýzu, nicméně pro naše účely postačuje jen konstatování, že zde vystupují dvě osoby Trojice, a již samotný tento fakt je zárukou křesťanského pojetí Boha. Neboť platí: „Jednající božská osoba je a působí výhradně v meziosobních vztazích, které konstituují samotné bytí jednotlivých osob i celou Trojici.“276 Pro to, co bylo výše řečeno, nezbývá než konstatovat, že se ve Špalíčku objevuje velké množství konkrétních křesťanských prvků, nehledě na křesťanské postoje, které se vyskytují u některých postav.

272

Srov. Mt 6,25-34. Srov. MARTINŮ, B. Romance z pampelišek= The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč= The primrose. s. 47. 274 Tamtéž, s. 49. 275 Tamtéž. 276 POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie. s. 36. 273

60

2.16. Písničky na jednu stránku S cyklem písní Písničky na jednu stránku pro zpěv a klavír, které byly dokončeny roku 1943, se vracejí vzpomínky autora na domov.277 Místy poněkud modernizuje dikci, přičemž folkloristický přístup – to jest snaha domýšlet hudební cítění určitého regionu – je zcela stranou jeho zájmu. Rytmika melodie mu roste z pohybu řeči a tvárně se přizpůsobuje v písních volného tempa; písničky tanečního rázu si zákonitě podržují metrickou pravidelnost. Nabízejí vrátit projev profesionálně školeného pěvce zpět do polohy prostého zpívání – což je možná stejně těžké jako chtít na lidovém zpěvákovi operní árii.278 I u tohoto cyklu písní na texty moravské lidové poezie pro zpěv a klavír ponechávám stranou díla, jež implicitně neobsahují náboženské prvky, a svou pozornost věnuji výhradně těm, která je obsahují. 2.16.1. U maměnky V tomto libretu dcera vzpomíná na dobu, kdy byla v blízkosti své matky, a také na slova, kterými ji tato žena poučovala. Matka říká: „Povol sobě, zlaté dítě, dokud su já na tom světě. Až já s teho světa zendu, naděláš se ledakomu. Naděláš se, nenajíš se, oškubaná nachodíš se. Nech je v pátek, nech je v svátek, budeš chodit v jených šatech. Každý o tebe zavadí, jak na cestě o kamení. Dyž ti Pán Bůh zdraví vezme, žáden na tě nepohledne.“279 Vyskytuje se zde zmínka o Bohu, který je nazýván Pánem. Výraz Pán se v Novém zákoně objevuje na 718 místech, nejvíce v Pavlových listech (275x) a v Lukášových dílech (210x).280 Tento výraz je používán i dnes v liturgii církve a není pochyb o tom, že je tomu tak již

277

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 343. Srov. tamtéž. 279 MARTINŮ, B. Písničky na jednu stránku. s. 9. 280 Srov. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. s. 73. 278

61

od Ježíšových dob. Proto nebude chybné i na tomto místě mluvit o typicky křesťanském prvku. 2.16.2. Sen Panny Marie Tato píseň zcela typicky odráží lidovou zbožnost vyjadřující se poezií. Nepochybuji o tom, že i toto dílo by si zasluhovalo samostatnou analýzu různých obratů. Omezím se v této chvíli pouze na vyjmenování těch prvků, které jsou evidentně křesťanské. Je zmíněna: Panna Maria, jež je zároveň Matkou Boží, a stranou autor nenechává ani jejího syna, kterého představuje jako Pána Krista. Tyto jednotlivé prvky najdeme shrnuty v samotném titulu osmé kapitoly Lumen gentium, tedy v jednom z nejdůležitějších dokumentů Druhého vatikánského koncilu, která nese název: „Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství Krista a církve.“281 Na první pohled je tedy patrné, že i v tomto případě můžeme hovořit o výskytu sakrálních elementů v tomto díle Martinů. 2.17. Písničky na dvě stránky Písničky na dvě stránky pro zpěv a klavír na folklorní texty jsou datované k říjnu roku 1944 v New Yorku a mají podobu sedmi písňových miniatur na texty ze Sušila.282 Ve výběru se opětně vrátil k novému zhudebnění dvou předloh užitých již v Českých madrigalech – Hlavěnka mě bolí a Chceme my se, chceme.283 I v tomto případě se zaměřím pouze na písně vykazující na první pohled sakrální prvky.

281

Srov. LG ss. 89-97. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 357. 283 Srov. tamtéž. 282

62

2.17.1. Hlásný Tato píseň přibližuje situaci, kdy hlásný prochází vesnicí a vykonává svou práci, zatímco jeden chlapec usnul svému děvčeti v náručí a ona prosí v tichosti hlásného, aby zmlkl, neboť nechce probudit svého milého. Krátce po úvodu se mluví o hlásném, o němž je řečeno, že si vesele prozpěvuje a přitom Krista Pána zvelebuje.284 Protože slovům „Kristus“ i „Pán“ jsem se již věnoval výše, je nyní příležitost zaměřit se na činnost, která se zde nazývá „zvelebování“. Dnes v našem moderním jazyce je toto slovo zkráceno na tvar „velebení“. Vyjadřuje se jím základní směr křesťanské modlitby, což je setkání Boha s člověkem. Modlitba velebení je totiž odpověď člověka na Boží dary, jimiž je stále zahrnován.285 Už sama analýza tohoto díla ukazuje, že píseň vykazuje křesťanské elementy. 2.17.2. Boží muka Děj písně je velmi prostý. Začíná monologem vypravěče, který sděluje, že u Božích muk klečí mladík se sepjatýma rukama, k němuž přichází jeho milá a ptá se ho, co tam dělá.286 Mladík odpovídá: „Nedělám to milá mnoho, jenom se modlím páno Boho. Habe mně dal Pán Boh ščestí, habych já dostal děvče hezký.“287 Mladík hovoří o úkonu víry, jenž se projevuje prosebnou modlitbou. Právě díky ní křesťan vyjadřuje, že si je vědom svého vztahu k Bohu.288 Mimo jiné církev věří, že všechny potřeby lidí se mohou stát předmětem prosby.289

284

Srov. MARTINŮ, B. Písničky na dvě stránky. ss. 10-11. Srov. KKC č. 2626. 286 Srov. MARTINŮ, B. Písničky na dvě stránky. s. 14. 287 Tamtéž, s. 15. 288 Srov. KKC č. 2629. 289 Srov. tamtéž, č. 2633. 285

63

Toto dílo i přes svou velkou prostotu obsahuje prvky vycházející z křesťanské víry. 2.18. Čím lidé žijí Od Vánoc do 11. února 1952 se Martinů v New Yorku soustředil na operu, které dal anglický název What Men Live By (český překlad Čím lidé žijí). Skladatel si zpracoval sám námět z Tolstého v anglické verzi. Tolstého smírné vidění společenských rozporů bylo blízké jak jeho založení, tak ideálu operní tvorby, který po léta důsledně sledoval. Martinů pracuje s jednoduchými obraty diatonické melodiky a harmonickými kombinacemi bezmála klasickými - ovšem rovněž i s překvapivým účinkem díla jako celku, protože do materiálu je vtisknut jeho neopakovatelný rukopis.290 Opera má být inscenována jako mirákl, což znamená ideový návrat k modelu Her o Marii (obnovujícímu staré předlohy miráklů Mariken a Soror Pascalina). Děj má být spíše naznačován než „hrán“ a tato koncepce

je

utvrzena

mj.

přítomností

Vypravěče

(pěvecká

i melodramatická role) a Chóru na jevišti. Vypravěč má úlohu pouze dokreslující, ne deskriptivní. Dává opeře biblickou dimenzi, komentující děj po způsobu Evangelisty z pašijí Johanna Sebastiana Bacha, a podobně působí i sborové vstupy Chóru.291 Po krátké předehře představuje Vypravěč starého ševce Martina Avdějiče a Chór připojuje k jeho slovům mystické echo. V suterénu za oknem dílny se ševcovi po celý den objevují chodci v botách, které jsou mu všechny důvěrně známé jako jejich původci. Cítí se opuštěn. Přichází za ním jeho jediný druh, starý sedlák, jemuž se svěřuje s pocitem prázdnoty a životní beznaděje. Přítel jej odkazuje k Bibli a k pokoře. Chór se opět v pozadí připojuje. Z něho se odpoutává altové sólo a vzápětí se znovu 290 291

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. ss. 439-440. Srov. tamtéž.

64

ozývá i chorus mysticus připomínající verše z evangelia: o bohatém farizeji292, jenž pozval Ježíše do svého domu. Martin Avdějič se ptá sám sebe:293 „Kdo byl ten host, který farizejce tak navštívil? Kdo to byl? Jak, nebyl to Pán sám snad? A kdyby Pán navštívil tak mne, přijal bych já ho vskutku lépe? Já jsem zrovna jak ten farizej. Chci čaj svůj pít a jenom sám chci mít dost co jíst a pít a pohodlí.“294 Záhy má pocit, že skutečně slyší tichý hlas: „Martine! Vyhlížej oknem, zítra hleď ven, já přijdu, zítra tě navštívím.“295 Druhý den plyne v napjatém očekávání, kdy už se objeví pár bot, jenž by švec dosud neznal. Marně. Pozve tedy z ulice vysloužilého vojáka na sklenku čaje a na otázku tohoto člověka, zda někoho očekává, odpovídá Martin takto:296 „Víš, tak bych ti řekl, ano. Nu čekám, chápeš, tak, a nečekám. Víš, četl jsem v Písmu o putování Krista Pána světem. Slyšel jsi o něm, ne?“297 Celá opera vychází z textů Písma svatého, a proto se zdá nutné na tomto místě, kde hlavní hrdina upozorňuje, že čerpá z této sbírky knih, zkoumat, nakolik se Bible váže ke křesťanství. Vzácnou výpověď poskytuje dogmatická konstituce II. vatikánského koncilu Dei verbum: „Církev vždy měla a má Písmo svaté spolu s posvátnou tradicí za nejvyšší pravidlo své víry, neboť Písmo svaté, Bohem vnuknuté a jednou provždy

zaznamenané,

podává

nezměnitelně

slovo

Boha

samého

a v slovech proroků a apoštolů dává zaznít hlasu Ducha svatého.“298

292

Srov. Lk 7, 36-50. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 440. 294 MARTINŮ, B. Čím lidé žijí. s. 2. 295 Tamtéž. 296 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 440. 297 MARTINŮ, B. Čím lidé žijí. s. 3. 298 DV č. 21. 293

65

Je tedy možné tvrdit, že se jedná o jeden ze základních prvků křesťanského života. Po kladné odpovědi hosta následuje nikterak tichá Martinova meditace: „... Já připomínám si vždy: když ještě světem Pán náš šel, on sám neodvracel i od nejnižších se jaktěživ. Mluvíval s prostými lidmi stále a rád je měl, a tak býval s nimi, víš, s lidmi jako ty a já, vprostřed dělných lidí a hříšníků, a z nich své žáky vybral. Řek nám: Blahoslavení jsou chudí, pokojní, milosrdní a dobročinní.“299 Poslední věta citátu je srovnatelná s Horským kázáním Matoušova evangelia a vyvěrá z něho.300 Děj opery pokračuje tím, že se Martin postará o chudou ženu s děckem v náručí, která mu děkuje jménem Páně. Všichni věří, že jeho očekávání má smysl. Znovu se přihlašuje vypravěč a po něm Chór. Na ulici se odehraje drobná krádež – chlapec hrající na foukací harmoniku ukradne prodavačce jablko a dostane se do obtíží. Martin se za něj přimluví a dovolává se odpuštění ve jménu Páně: 301 „Pán nám tak káže, kázal nám odpouštět, tak odpusť! Sic nám On též neodpustí.“302 Odpuštění je vyvrcholením křesťanské modlitby, neboť člověk nemůže přijmout dar modlitby, leč že jeho srdce je v souladu s božským soucitem. Odpuštění je také základní podmínkou smíření Božích dětí s jejich Otcem a lidí navzájem.303 Jde tedy o jeden z nezaměnitelných křesťanských elementů.

299

MARTINŮ, B. Čím lidé žijí. s. 3. Srov. Mt 5, 1-12. 301 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 440. 302 MARTINŮ, B. Čím lidé žijí. s. 4. 303 Srov. KKC č. 2844. 300

66

Stará prodavačka posléze přilne svým postojem na Avdějičovu stranu.304 Večer Martin znovu otvírá Bibli, ale v setmělém rohu jakoby v denním snění vytuší nejasné postavy. Altový hlas za scénou se táže:305 „Martine! Tys nepoznal mne?“306 Tu rozeznává tváře svých nehledaných hostů z ulice. „Radost naplnila duši Martina Avdějiče,“ zpívá Vypravěč i Chór. Návštěva, po níž tak toužil, skutečně přišla – ne jako mystický posel z nebes, nýbrž v jeho bližních, jimž vyšel s nezištnou láskou vstříc. 307 Martin konstatuje: „Pak jsem vidění svoje pochopil a vím, že můj Spasitel mě vskutku sám navštívil v onen den. Já přijal jsem ho v svůj dům.“308 Autor používá dalšího titulu pro Ježíše, je jím „Spasitel“. Ve Starém zákoně je spasitelem nazýván pouze Hospodin.309 Proto použití tohoto označení v Novém zákoně ve vztahu k Ježíšovi, jehož jméno již znamená „JHWH je spása“310, představuje evidentní narážku na Ježíšovo božství, a tudíž titul vypovídá nejen o Ježíšově úloze v dějinách spásy, ale i o jeho bytí.311 V Novém zákoně nacházíme o Spasiteli Ježíši sedmnáct zmínek.312 V nepřeberném množství je možné se s tímto titulem setkávat v církevních dokumentech a liturgii napříč dějinami. Což je také dokladem toho, že i tento prvek lze zařadit mezi typicky křesťanské, zvláště je-li použit v souvislosti s Písmem svatým. V závěru opery může Martin již s čistou myslí číst ve své Bibli:

304

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 440. Srov. tamtéž. 306 MARTINŮ, B. Čím lidé žijí. s. 5. 307 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 440. 308 MARTINŮ, B. Čím lidé žijí. s. 5. 309 Srov. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. s. 71. 310 Srov. tamtéž, s. 72. 311 Srov. tamtéž. 312 Srov. tamtéž. 305

67

„Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“313 Myšlenkové vyústění libreta této komorní opery má zajímavé místo v tvorbě Martinů: je to totiž věrný antipól ideje, k níž měla směřovat sarkastická látka jeho nedokončeného Dne dobročinnosti.314 I přesto že nebyly vyčerpány a blíže rozebrány všechny prvky, které by mohly mít co do činění s křesťanstvím, konstatuji, že v díle je přímo ukázkově představeno křesťanské využívání a žití Ježíšova poselství. Na postojích hlavního aktéra se potvrzuje i konstatování, že cílem četby Písma není „znalost“, ale spíše „moudrost“.315 2.19. Tři písně posvátné Rukopis udává Tři písně posvátné / Tři písně o Marii. Praxe sáhla k přiléhavému názvu Tři legendy.316 Martinů je komponoval v Americe, pravděpodobně v roce 1952 na prosté lidové náboženské texty, které si vybral ze Sušilovy sbírky, z oddílu legend.317 2.19.1. Narození Páně Text je velmi blízký dílu Snídání Panny Marie, a protože konstatované závěry318 je možné vztáhnout i na tuto píseň, bližší analýza nyní ztrácí smysluplnost. 2.19.2. Nanebevstoupení Páně V písni je líčena situace týkající se nanebevstoupení Ježíše Krista poté, co se po svém zmrtvýchvstání zjevoval apoštolům. Panna Maria se zde dovolává toho, aby směla s Ježíšem odejít do nebe. On jí však toto přání odmítá splnit a ujišťuje ji, že až bude umírat, nemusí se ničeho bát, neboť k ní pošle anděla a nakonec přijde on sám v doprovodu svých 313

Mt 25,40. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 440. 315 Srov. VLKOVÁ, G. I. Slovo Boží a slovo lidské: všeobecný úvod do Písma svatého. s. 15. 316 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 442. 317 Srov. MARTINŮ, B. Petrklíč: Tři písně posvátné. s. 4. 318 Viz. 2.2.8.3. Snídání Panny Marie. 314

68

apoštolů, aby ji doprovodil do nebe. Ježíš zde připojuje ještě příslib, kterým dává Marii záruku: 319 „Za koho, matičko, ty budeš prositi, toho já, matičko, nebudu souditi.“ 320 V závěru je připojeno povzbuzení s konstatováním: „Roztomilé dušičky, nermuťte se nyní. Máte pomocnici, Panenku Marii.“321 Sama skutečnost nanebevstoupení Krista je zcela v souladu s křesťanskou naukou,322 stejně jako víra v existenci andělů a svatých v nebi. 323 Také v této písni se dostává ke slovu lidové pojetí pravd víry, na některých

místech

evidentně

obohacených apokryfními

příběhy

nepatřícími do kánonu knih Písma svatého, jež církev definovala. Přesto je jistě na místě upozornit na dobové vyjadřování a celkové prožívání víry dané epochy, a tak se snažit pod tímto zorným úhlem pochopit, jaké je vlastní poselství textu. Díky takovému postoji je už velmi snadné dojít k závěru, že píseň obsahuje velké množství křesťanských prvků. 2.19.3. Cesta k ráji Děj písně je založen na zcela lidové tvůrčí fantazii rozvíjející skutečnosti z náboženského života. Posluchač má před očima cestu, jež je ušlapaná Kristem a po níž přicházejí duše. Momentálně jdou dvě a za nimi ještě kráčí duše velké hříšnice. Všechny tři přistupují k nebeským dveřím, na které tlučou. Svatý Petr je vyzván, aby se podíval, kdo to tluče. Poté, co oznámí Pánovi, kdo tam je, dostává pokyn:324

319

Srov. MARTINŮ, B. Petrklíč: Tři písně posvátné. s.24. Tamtéž. 321 Tamtéž. 322 Srov. KKKC č. 132. 323 Srov. tamtéž, č. 209. 324 Srov. MARTINŮ, B. Petrklíč: Tři písně posvátné. s. 24. 320

69

„Ty dvě duše mně sem pusťte, hříšnou duši odtaď kažte. Ukažte jí cestu dolu, kady hříšní do pekla jdou.“325 Duše tedy odcházela s pláčem a lítostí nad svými hříchy. V tuto chvíli ji potkává Matka Boží a vybízí ji, aby se s ní vrátila, že se za ni u Ježíše přimluví. Poté, co se znovu opakovalo tlučení na vrata a Petr byl vybídnut, aby zjistil, kdo stojí před bránou, dostává Pán odpověď, že tam tluče Matka Pánova a zase ta hříšnice. Petr dostal jasný návod, jak má danou situaci řešit, Matku vpustit a hříšnici poslat pryč. Najednou ovšem Maria od brány protestuje slovy: 326 „Ne tak, ne tak, Synu milý, odpusť hříšné duši viny.“ 327 Po krátkém dialogu mezi Matkou a Synem se posluchač dovídá, že hříšnice nakonec do nebe půjde, a to i přesto, že nesvětila svátky. To, co jí získává nebe, je malý peníz, který kdysi někomu dala jako almužnu.328 V tomto libretu je zvláště kladen důraz na velký vliv přímluvné modlitby Panny Marie.

329

Mimo to však, i přes silné vrstvy dobového

myšlení a představ, je možné zahlédnout typicky křesťanské poučení, jež ukazuje na to, že o vstupu do nebe bude rozhodovat láska.330

2.20. Žaloba proti neznámému Na opeře Žaloba proti neznámému pracoval Martinů v Nice na podzim roku 1953. Základem pro komponování se mu stala hra Georgese Neveuxe Žaloba proti neznámému (resp. „proti Neznámu“), což je filozoficky laděné literární drama, jemuž lze jevištním zpracováním asi

325

Tamtéž. Srov. tamtéž. 327 Tamtéž. 328 Srov. tamtéž. 329 Srov. KKKC č. 197; LG č. 62. 330 Srov. Mt 25, 31-45. 326

70

jen těžko vtisknout život, a zhudebnění mohlo věci sotva výrazněji pomoci k diváckému zájmu, jak si Martinů zřejmě záhy sám uvědomil.331 Hra je umístěna do ruského prostředí a odehrává se kolem roku 1910. V podtextu Žaloby dochází k zřejmému propojení s myšlenkovým světem Dostojevského, přičemž se ovšem základní myšlenka zločinu a trestu obrací naruby.332 K prokurátorovi se postupně dostavuje několik osob, které se rozhodly spáchat sebevraždu na protest proti Neznámému. Před prokurátorem ho obžalují, že se na nich provinil.333 Chudák Kopak vyhrál obrovské jmění v loterii, ale pomyšlení na miliony hladovějících mu brání být šťasten, nemůže spát, neboť z dálky slyší jejich hlasy, a tak přichází před lidský soud, vyslovuje žalobu proti Bohu, avšak soudce odpovídá: 334 „Zákon nepočítá s možností, že by se mohla podat žaloba proti... To jsou ale nápady, panstvo. Milionář, který žaluje Pána Boha. Není vám hanba? Pána Boha, který vás stvořil, který vás nechal vyhrát v loterii.“335 Kromě toho, že se zde několikrát objevuje zmínka o Bohu, který je nazýván Pánem, soudce mluví také o tom, že je také Stvořitelem.336 Všechny tyto výpovědi jsou křesťanství naprosto vlastní. 337 Manželská dvojice studentů přišla o studentskou lásku a o své iluze – domnívají se, že Bůh neměl právo je nejprve spojit a potom zas odloučit.338 Manželka Dora poté, co byla přečtena žaloba, říká:

331

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 458. Srov. tamtéž. 333 Srov. tamtéž. 334 Srov. MARTINŮ, B. Žaloba proti neznámému. Zvukový záznam. 335 Tamtéž. 336 Srov. tamtéž. 337 Srov. KKKC č. 59. 338 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 458. 332

71

„Je to děsné, takto stát a celý svůj život mít shrnutý do těch pár slov. Jak to strašně zní, vždyť je to jako bych stála před soudem Božím, před soudem posledním.“ 339 Církev věří, že Kristus přijde ve slávě po závěrečném kosmickém otřesu a že dovrší konečné vítězství Boha svým příchodem a posledním soudem.340 Tehdy bude každý člověk na základě svých skutků buď obdařen plností života, nebo odsouzen navěky.341 Na tomto místě končí zhudebnění Bohuslava Martinů. Dál se již nedostal – nepochybně proto, že ani následující vývoj děje nepřináší o mnoho víc než další statické kladení známých a málo působivých otázek. Přichází Pluškin, jenž ztratil svou ženu, kterou sice nemiloval, ale která právě bez něho okouzluje společnost a vlastně deklasuje jeho postavení. Mohla by ho soudit – a tomu se hodlá vyhnout sebevraždou. Prostitutka Paša nalézá rovněž důvod připojit se ke kandidátům sebevraždy stejně jako Stará žena, jejíž čtyřletá vnučka zahynula. Všichni obviňují Neznámého, že je zbavil štěstí a spokojenosti.342 Dílo vykazuje už jen po provedení zběžné analýzy křesťanské prvky a je otevřeno k dalšímu teologickému bádání, neboť se zde vyskytují témata a postoje, která jsou i v dnešní době v lidských životech přítomna. Toto dílo, i když je nedokončeno, evokuje u křesťana nutnost revize vlastních postojů vůči Bohu. 2.21. Hymnus k svatému Jakubu Hymnus k svatému Jakubu pro sóla, smíšený sbor a orchestr s varhanami je spíše jen příležitostným dílem, které ani nebylo dopracováno v partituře a kde skladatel dává výslovně souhlas k dotvoření

339

MARTINŮ, B. Žaloba proti neznámému. Zvukový záznam. Srov. KKKC č. 134. 341 Srov. tamtéž, č. 135. 342 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. ss. 458-459. 340

72

podle okamžitých možností interpretace.343 Textovou předlohu zbásnil poličský děkan P. Jaroslav Daněk a Martinů v ní nalezl příležitost oslavit patrona míst, kde spatřil světlo světa. Sám ještě doplnil text o výňatky z Bible.344 Skladatel uvádí v dedikaci: „Napsáno k památce našeho kostela v Poličce, jehož věž je spojena s mým dětstvím. V Nice 18. července 1954.“345 Po krátké introdukci varhan je osloveno shromáždění slovy vepsanými do partitury: „A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti. Tehdy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti.“346 Zde máme před sebou citát z kralické Bible347 kterou měl Martinů stále ve své blízkosti.348 Skladatel poetickým způsobem přibližuje skutečnost mučednické smrti svatého Jakuba.349 Posluchač tuší, že se zde začíná rozvíjet modlitba, jež se v různých podobách vine celým dílem, neboť sbor se obrací přímo na svatého Jakuba.350 Sopránové sólo v samotném středu hymnu zpívá: „V Tvém zraku hasnoucím se snoubil nach a bledost rosy, úzkost Getseman, kde Kristu společníkem byl jsi v tmách, když klíčem bolesti byl rozebrán i závit lidství jeho poslední a spolu světlý oblak Táboru plul zřítelnicí v záři polední.“ 351 Jedná se zde o ztvárnění faktů, které Martinů čerpal z Písma.352 Je řeč o oblaku na hoře Tábor při proměnění Ježíše před zraky učedníků.

343

Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 465. 345 Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 346 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 466. 347 Srov. Mt 26, 37-38. 348 Srov. ŠAFRÁNEK, M. Divadlo Bohuslava Martinů. s. 100. 349 Srov. SCHAUBER, V. – SCHINDLER, H. M. Rok se svatými. ss. 379-382. 350 Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 351 Tamtéž. 352 Srov. Mk 14, 32; Mt 26, 36; Mt 17, 1;Mk 9, 2; Lk 9, 28. 344

73

K této problematice se vyslovuje také papež Benedikt XVI. ve své knize Ježíš Nazaretský.353 Zanedlouho dostává opět slovo recitátor, který přednáší další citát z Matoušova evangelia.354 Prostor dostává střídavě mužský sbor a basové sólo s tím, že závěr je nechán na sboru smíšeném, jenž zněl v úvodu. Prosebnou modlitbou355 vrcholí celé toto dílo: „Svatý náš Jakube, bezbranné stádce viz, ve spleti lidských cest v náručí úcty Tvé pomoz nám tíži nést. Nedopusť, kořeny víry ať porube nenávist, zloby smršť v pralese srdcí těch biskupem dále buď krajům svých věrných Čech... V slunný i bouřný čas věží nám ochrany buď, mrákoty strasti když svírají hruď, sdílel jsi Kristův bol, v jeho jsi patřil slávu, přispěj nám v údolí běd, přiveď nás k Pánu, vyslanče Boží kdys, jasný teď cherube: ó, svatý Jakube, ó, svatý Jakube!“ 356 Dílo vykazuje křesťanské motivy, a proto zde pro ilustraci pouze vybírám některé části, které mohou výše uvedené tvrzení podpořit a naladit čtenáře k bližšímu seznámení. Celý tento hymnus by si jistě zasloužil důkladný teologický rozbor, což může být i výzvou k další badatelské činnosti v tomto směru. 2.22. Hora tří světel Z hlediska kantátové tvorby Martinů se jeví velmi významnou jeho Hora tří světel pro recitátora, sóla, mužský sbor a varhany. Napsal ji v listopadu 1954 v Nice.357 Slovesné pásmo odvážně zkombinoval z několika různorodých pramenů, jak to už kdysi učinil například v České rapsódii anebo spolu s Muchou v Polní mši.358 V tomto případě se inspiroval knihou 353

BENEDIKT XVI. Ježíš Nazaretský. ss. 212-219. Srov. Mt 26, 39. 355 Srov. KKC č. 2633. 356 MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 357 Srov. tamtéž. 358 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 469. 354

74

H.V. Mortona In the Steps of the Master, také použil výňatky z Bible a sáhl i po české vánoční koledě.359 Po meditativním vstupu varhan uvádí melodický recitativ motto skladby:360 „Bývalo zvykem, že dříve lidé brali každého cizího příchozího, jako by to byl sám světem putující Kristus. Někde tento zvyk žije dodnes, ale my jsme jej ztratili a s ním i cosi jemného a krásného.“361 Je tu zmíněn Kristus. Tímto označením je v křesťanství míněn Ježíš Nazaretský. 362 Děj pokračuje vykreslením scény, v níž anděl zvěstuje pastýřům, že se narodil Spasitel. Narození Spasitele je prvkem typicky křesťanským, jak bylo již doloženo výše. 363 Skladatel dále postupoval zakomponováním biblického verše, který se váže k Ježíšovu narození.364 Další vstup má recitátor, jenž připomíná, že města vyrostou a zmizí, ten nejkrásnější palác může žít i zemřít, ale ta malá úzká cesta vedoucí mezi skalami, ta že žije navěky. Je to stezka k zahradě Getsemanské.365 Tím se záhy posluchačstvo ocitá v ději, který mluví o závěrečných okamžicích Ježíšova života.366 Jeho čas nadešel. Osm učedníků pozorovalo, jak světla luceren sestupovala do údolí Kedronu a brala se vzhůru k zahradě Getsemanské. Do dramatické varhanní mezihry se ozve tiché echo v davu:367 „Ukřižuj ho! Jsi li ty Kristus, Syn Boží?“ 368

359

Srov. tamtéž. Srov. tamtéž. 361 Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 362 Srov. KKKC č. 82. 363 Viz 2.18. Čím lidé žijí. 364 Srov. Lk 2, 14. 365 Srov. Mk 14, 32; Mt 26, 36; Mt 17, 1;Mk 9, 2; Lk 9, 28. 366 Srov. Mt 26, 39. 367 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 469. 368 Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 360

75

Je zde užito christologického titulu „Syn Boží“, který je používán v církvi již od dob apoštolů.369 Načeš se ozývá basové sólo, jež vyřkne: „Já jsem!“ 370 I tato krátká výpověď je hluboce náboženská. Zná ji židovství a často se s ní setkáváme také v souvislosti s Kristem. 371 Po tomto výroku se děj mění a sbor zpívá poslední část díla: „Přišli jsme k tobě do chrámu, u tebe máme ochranu.“ 372 Zde je osloven Bůh. Dále se řeč mění v konstatování někoho ze zástupu: „Syn Boží k nám s nebe vstoupil, aby nás hříšné vykoupil.“ 373 Je zde řeč o sestoupení Božího Syna z nebe pro to, aby vykoupil lidi a zachránil před věčným životem bez Boha. Toto je typicky křesťanský prvek, který je ještě podrobněji rozebrán v Kompendiu. 374 Slova se ujímá Hospodin a říká: „Já jsem stvořil nebe, zemi a všechno, co člověk vidí, též i člověka krásného, na svůj obraz podobného.“ 375 Bůh mluví o stvoření všeho, co je na zemi,376 zvláště pak je vyzvednut člověk, jenž je učiněn k Božímu obrazu. 377 Tyto prvky víry jsou přítomny v církvi jak v jejích počátcích, tak i v průběhu staletí. Svědčí o tom například páté napomenutí, které zanechal svatý František z Assisi svým bratřím.378 369

Srov. KKKC č. 83. Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 371 Srov. BENEDIKT XVI. Ježíš Nazaretský. ss. 237-243. 372 Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 373 Srov. tamtéž. 374 Srov. KKKC č. 85. 375 Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 376 Srov. KKKC č. 50. 377 Srov. tamtéž, č. 66. 378 „Podívej se, člověče, jak skvělé postavení ti určil Pán Bůh, neboť tě stvořil a učinil k obrazu svého milovaného Syna, co se týče těla, a k jeho podobě, co se týče ducha. A všechno stvoření, které je pod nebem, každé podle své přirozenosti slouží, poznává a poslouchá svého Stvořitele lépe než ty.“ Spisy sv. Františka a sv. Kláry. s. 70. 370

76

Reakcí na tuto řeč je výzva někoho z lidu: „Hříšníci, proste Ježíše, aby nás přijal do své říše.“ 379 Závěrečná věta vyjadřuje prosbu: „Ach, smiluj se, ó Ježíši, nad mou hříšnou duší. Amen.“ 380 Na základě předešlého rozboru, ač si nedělá nárok na úplnost, je na místě prohlásit, že dílo vykazuje nejen prvky objevující se v křesťanství, ale jeví se zcela křesťanským. 2.23. Legenda z dýmu bramborové nati V tomto díle Matka Boží sestoupí z oltáře a vydá se mezi prostý lid, aby poznala tíhu všedního života a břemeno tvrdé práce. Vydávají se ji hledat – a hle, je mezi námi – skryta v tváři všech matek... Legenda vznikla v první polovině října roku 1956 v Římě, kde tehdy Martinů působil jako profesor na American Academy of Music.381 Dílo

vykazuje

velmi

mnoho

prvků

pocházející

z katolické

terminologie. Například: kostel, oltář,382 kříž,383 svíce, zvony, svatí384, svatozář, kostelníci, zdrávasy, otčenáše. Krom toho se zde vyskytují i křesťanské termíny, kterým jsem v této práci již věnoval pozornost, jsou to: Kristus, Matka Boží a spása. 385 Je tedy možné říci, že dílo obsahuje křesťanské prvky. 2.24. Řecké pašije Jedná se o poslední operu, již Bohuslav Martinů vytvořil. Hudební drama o čtyřech jednáních bylo dokončeno po usilovné práci a mnoha přepracováních v roce 1959. Martinů za základ svého libreta volí román Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný. Vytvořená opera 379

Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. Srov. tamtéž. 381 Srov. tamtéž. 382 Srov. KKKC č. 246. 383 Srov. tamtéž, č. 254. 384 Srov. tamtéž, č. 428. 385 Srov. MARTINŮ, B. Opening of the wells: Legend of the smoke from potato fires: Mikeš of the mountains. ss. 9-10. 380

77

překvapuje prostotou a jednoduchostí faktury a upoutává monumentalitou koncepce.386 Martinů, i když se přidržoval textu románu, vybíral spíše místa odpovídající náboženskému pojetí příběhu.387 Opera existuje ve dvou úplných, avšak zásadně odlišných verzích.388 Jelikož by srovnání obou verzí a provedení hlubší analýzy mohlo být tématem samostatné diplomové práce, rozhodl jsem se, že na tomto místě nechám představení díla samotnému skladateli. Když Martinů žádá v roce 1957 Guggenheimovu nadaci o finanční podporu, píše: „Děj začíná v okamžiku, kdy kněz Grigoris svolává shromáždění stařešinů vsi Lykovrisi a vybírá z řad vesničanů Krista a apoštoly pro pašijové hry. Hluboký mír, ve kterém ves dosud možná až příliš pohodlně žila, je narušen náhlým otřesem. Tak jako prst Boží požaduje důkaz víry, přicházejí na náves běženci z vydrancované a opuštěné vesnice a žádají o azyl. Jsou hněvivě omítnuti a donuceni hledat si útočiště ve skalnatých horách a ukájet svůj hlad divokou trávou a svá srdce neustálou modlitbou. Avšak nově jmenovaní svatí jdou za strachujícími se uprchlíky, jejichž nejvyšším knězem a duchovním vůdcem je otec Fotis. Běžné denní starosti těchto lidí se postupně vytrácejí; síla jejich víry a jejich role v blížících se pašijích začínají měnit jejich duchovní vědomí do nové zralosti. Ovčák a snílek Manolios prožívá strašný boj o zpodobení Krista. Naivní a hravý obchodník zapomíná na své drobné zlodějiny; smilná vdova Kateřina, Máří Magdaléna, draze platí za svou novou víru a divoký Judas je pohlcen svým osudem. Poznáváme každého muže a ženu v proměnách jejich duší, vždy horlivě zvoucí a sršící vášnivou energií, aby dosáhli svých cílů. Prožíváme 386

Srov. HOSTOMSKÁ, A. Opera: průvodce operní tvorbou. s. 692. Srov. DOSTÁLOVÁ, R. – BŘEZINA, A. Řecké pašije: osud jedné opery: korespondence Nikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů. s. 13. 388 Srov. tamtéž, s. 31. 387

78

s nimi radostné, teplé léto a žně, divoké milostné vzplanutí Nikoliose a Lenilo ve volné přírodě, zoufalý boj mezi uprchlíky a vesničany a tragickou smrt ovčáka Manoliose – Krista. Jako dva potůčky krve procházejí dílem dvě velká témata: lidské dědictví křesťanských ctností a závazky člověka vůči humanitě. Ti, kdo spějí ve své velké víře k všelidské lásce, nalézají svou cestu zatarasenou těmi, kdo odmítají zříci se sobeckosti. Každý muž i žena se postupně vrací k jedinému smyslu svého konání: dobru, nebo zlu.“ 389 Ze samotného popisu autora je patrné křesťanské ladění opery. V obou libretech se vyskytuje velké množství křesťanských prvků, které byly již v této práci u předcházejících děl blíže zkoumány, a proto se omezím na pouhý výčet, jenž si však nedělá nárok na to, že je vyčerpávající. Provedu ho pouze z první (Londýnské) verze, neboť ve druhé (Curyšské verzi) došlo už jenom k vypuštění některých částí. V opeře se vyskytují například pojmy: Boží Trojice – Otec i Syn i Duch Svatý,390 Kristus,391 Matka Boží,392 svatí,393 citace biblických textů,394 prosebné, děkovné i liturgické modlitby. 395 U tohoto díla nemůže být pochyb o křesťanských prvcích. 2.25. Písničky pro dětský sbor U Martinů ve stáří sílily sklony vidět svět dětskýma očima a období po Řeckých pašijích – čítající bohužel už jen několik měsíců – to potvrzuje. Písničky pro dětský sbor, to jest skladby pro tři čtyřhlasé sborečky (Velikonoční – Kovařík – Dětské hádanky), k nimž vzešel podnět z jednoho brněnského dětského sboru, jen dosvědčují začátek tvorby tohoto druhu. V zásilce z Brna přišly zajímavé předlohy, z nichž si Martinů vybral 389

Tamtéž, ss. 32-33. Srov. tamtéž, s. 104. 391 Srov. tamtéž, ss. 101-105, 111, 112, 114, 116, 121, 123, 125-128, 130-133. 392 Srov. tamtéž, s. 118. 393 Srov. tamtéž, ss. 118-119. 394 Srov. tamtéž, ss. 104, 105, 107, 108, 111, 116, 125, 126, 134. 395 Srov. tamtéž, ss. 101-135. 390

79

Halasovu Velikonoční (Zakvokala kvočna; konec básně si poněkud přizpůsobil), a připojil dětské texty z Erbenovy sbírky (Kovej, kovej, kovaříčku a výběr z oddílu Hádanek, kde sloučil č. 6, 9, 10 a 11). 396 2.25.1. Kovaříček V této písni se sice vyskytuje zmínka o svatém Vítu a svatém Vavřinci, nicméně jedná se pouze o bližší označení kalendářního dne.397 Tedy nejedná se o žádné vyjádření vztahu k Bohu. Nelze tvrdit, že dílo je založeno na křesťanských motivech. 2.26. Proroctví Izaiášovo Jedním z nejsugestivnějších kantátových děl v tvorbě Bohuslava Martinů je jeho poslední velká kompozice, jejíhož provedení se již nedožil. Dílo vzniklo v Nice v dubnu a květnu 1959, čtvrt roku před skladatelovým skonem.398 Izaiášovo proroctví je posledním sbohem Bohuslava Martinů světu. Není zde možné přehlédnout duchovní podobnost s Mozartovým Rekviem, které je ověnčeno slavným příběhem, kde společným jmenovatelem je tušení blízké vlastní smrti, prolínající se do vznikajícího díla. 399 Skladatel pro své dílo používá starozákonní knihu Izaiáš. Konkrétně pro první úsek 24. kapitolu a pro druhý úsek kantáty vybírá 21. kapitolu. Obě kapitoly patří do Proto-Izaiáše, u něhož je většina textů inspirována tématem asyrského nebezpečí, chápaného jako projev Božího soudu, ale i nečekané záchrany.400 Na konec druhé části vepsal datum 6. května 1959, z části třetí zbyly pouze náčrtky – zhoubná rakovina si žádala svou daň a dílo nebylo skladatelem dokončeno. Martinů komponoval na anglický text Bible, ale

396

Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 536. Srov. MARTINŮ, B. Písničky pro dětský sbor. s. 3. 398 Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. 399 Srov. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. s. 540. 400 Srov. VLKOVÁ, G. I. Úvod do prorocké a mudroslovné literatury Starého zákona. s. 22. 397

80

skladba – vydaná posmrtně v Tel Avivu – bývá provozována často i v hebrejském znění. 401 Na první pohled by se mohlo zdát, že toto dílo jen velmi málo souvisí s křesťanstvím, vždyť se jedná o texty Starého zákona. Velkou souvislost však vidím v tom, že kniha Izaiáš patří spolu s knihou Žalmů k nejčastěji citovaným knihám Starého zákona v Novém zákoně a také je po Žalmech nejčastěji používanou starozákonní knihou v křesťanské liturgii, zvlášť v adventní a postní době.402 Proto se mi zdá oprávněné tvrdit, že se jedná o dílo, které vychází z prvků, jež se ke křesťanství přímo bytostně váží.

Ve svých skladbách zachytil Bohuslav Martinů širokou paletu lidských emocí. Zabýval se radostí, láskou, vášní, zoufalstvím a také tematikou smrti. Snad jediná emoce, jíž se Martinů vyhnul, je nenávist. Na odpovídajících místech opery Řecké pašije, kde nenávistní vesničané zabíjejí Manolia, se hudba odmlčí a zbude pouze křik.403 Ve své zralé tvorbě se Bohuslav Martinů vyhýbá velkým gestům a efektům a dopracovává se k jakémusi intimnímu dialogu s Bohem.404

401

Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. s. 1. Srov. VLKOVÁ, G. I. Úvod do prorocké a mudroslovné literatury Starého zákona. s. 18. 403 Srov. Bohuslav Martinů: Návrat z exilu. Nekvasil, J. režie. 404 Srov. tamtéž. 402

81

3. Využití tvorby Bohuslava Martinů v dnešní pokoncilní liturgii V této kapitole si kladu za cíl zúročit výsledky analýzy, kterou jsem provedl v předcházející kapitole. Jeví se důležité z metodologických důvodů nejdříve představit, co církev řadí pod termín liturgie. Další krok bude spočívat v navržení aplikace děl Bohuslava Martinů při současné liturgii. U běžně provozovaných prvků liturgie se omezím pouze na stručné nastínění místa, kam by dílo světového skladatele mohlo být zařazeno. Naproti tomu chci podrobně zpracovat návrh liturgie, jež je církví umožněna, často i doporučena, ale v našich podmínkách se zatím příliš nepraktikuje. Pojem liturgie v sobě zahrnuje všechna bohoslužebná shromáždění křesťanské obce, při nichž je v ní Kristus přítomen, aby posvěcoval lidi a oslavoval Otce.405 Konkrétně se jedná o slavení svátostí406, denní modlitbu církve407, další bohoslužby slova408, svátostiny409, křesťanský pohřeb410 a obřady související s životem podle evangelních rad. 3.1. Svátosti Svátosti církve, kterých je sedm, jsou plodem Ježíšovy vykupitelské oběti na kříži. 411 Nyní budu věnovat pozornost pouze svátosti eucharistie a svátosti smíření, neboť právě při nich se najde uplatnění pro některá díla Bohuslava Martinů.

405

Srov. RICHTER, K. Liturgie a život: co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. s. 19. 406 Srov. KKKC č. 250-350. 407 Srov. ADAM, A. Liturgika. s. 23. 408 Srov. RICHTER, K. Liturgie a život: co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. s. 19. 409 Srov. KKKC č. 351-353. 410 Srov. tamtéž, č. 354-356. 411 Srov. tamtéž, č. 250.

82

3.1.1. Mše svatá na svátek svatého Jakuba Eucharistie je zdrojem i vrcholem křesťanského života412 a je velikonoční hostinou, neboť Ježíš, když svátostným způsobem uskutečňuje velikonoční oběť, dává křesťanům své tělo a svou krev jako pokrm a nápoj.413 Slavení eucharistie se člení na dvě velké části, jež tvoří jediný bohoslužebný úkon: bohoslužbu slova a eucharistickou bohoslužbu. 414 Před bohoslužbou slova jsou ještě vstupní obřady, které začínají vstupním zpěvem. 415 Hymnus k svatému Jakubu,416 který Martinů zhudebnil, se až do dnes v poličském kostele každoročně zařazuje při poutní mši svaté právě na místo úvodního zpěvu. Je však třeba mít na zřeteli, že dílo bylo tvořeno před koncilem, a tak v něm nenacházíme trinitární zakotvení a strukturu, preferované v liturgii po II. vatikánském koncilu, tedy zaměření k Otci skrze Syna v Duchu Svatém. Je jistě nutné zmínit také to, že se jedná o jediné dílo, které bylo cíleně tvořeno pro náboženské účely, text pochází od katolického kněze a skladatel sám ho doplnil ještě úryvky z Písma svatého. 417 Myslím si, že dnes záleží na citlivém zvážení, zda toto dílo zařadíme jako úvodní zpěv, s přihlédnutím k úmyslu skladatele přiblížit události ze života světce, nebo mu toto místo v liturgii upřeme pro jeho netrinitární rozměr.

412

Srov. tamtéž, č. 274. Srov. tamtéž,. č. 287. 414 Srov. tamtéž, č. 277. 415 Srov. VPŘM č. 87. 416 Podrobněji viz 2.21. 417 Text díla přikládám v příloze pod číslem 7. 413

83

3.1.2. Zpěv po příjímání při kterékoli mši svaté Eucharistická bohoslužba se skládá z přinášení chleba a vína, z eucharistické modlitby a z obřadu přijímání.418 Posledně jmenovaný prvek bude nyní ve středu mého zájmu. Vzhledem k tomu, že k příjímání může zpívat samotný sbor,419 zdá se mi možné při jakékoli bohoslužbě, během liturgického roku, zařadit dílko Bohuslava Martinů Ty, jenž sídlíš na nebesích420. Již v druhé kapitole této práce při rozboru díla vyšla najevo jeho myšlenková hloubka. Vyskytují se zde prvky, které připomínají, jak Bůh jedná s člověkem, a je zde i zmínka o tom, že Bůh občerstvuje ty, kdo trpí bolestí a žalem. Eucharistie je velikonoční hostinou, v níž Kristus dává své tělo a svou krev jako pokrm a nápoj, on také trpící ve své oběti spojuje se sebou samým. 421 Zvláště zajímavá je reakce na touhyplné zvolání „Sladký klide!“

422

, neboť je zde vyjádřena odpověď Boha, z které je patrné, jak

právě On o člověka stojí. Jeví se mi vhodné právě k příjímání zařadit skladbu Ty, jenž sídlíš na nebesích,423 a to pro výše uvedené důvody. 3.1.3. Liturgie svátostného smíření pro více kajícníků se soukromou zpovědí Lidé

přistupující

ke

svátosti

pokání

dostávají

od

Božího

milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení.424

418

Srov. KKKC č. 277. Srov. VPŘM č. 87. 420 Podrobněji viz 2.3.2. 421 Srov. KKKC č. 287. 422 Podrobněji viz 2.3.2. 423 Tamtéž. 424 Srov. LG č. 11. 419

84

Liturgie svátostného smíření může mít tři různé podoby, z nichž jsou dvě řádné a třetí mimořádná. 425 V našich zeměpisných šířkách je možné se nejčastěji setkat s liturgií svátostného smíření pro jednoho kajícníka. Méně známou, skoro až mezi laiky neznámou je liturgie svátostného smíření pro více kajícníků s individuálním vyznáním hříchů a rozhřešením, o níž mi v této chvíli nejvíce půjde. Vzhledem k tomu, že je již vytvořen konkrétní formulář s různými variantami provedení426 těchto obřadů, omezuji se zde pouze na zařazení díla Bohuslava Martinů Hora tří světel427 do této liturgie. Vhodnou chvíli pro provedení tohoto díla vidím po modlitbě Páně428, v momentě, kdy se kněží připravují na místech určených ke zpovídání, aby vyslechli zpověď jednotlivých kajícníků. 429 Důvodem je to, že libreto Hory tří světel připomíná posluchačům události z dějin spásy od zvěstování Páně přes úzkosti v Getsemanské zahradě až po výkřik davu, aby byl Ježíš ukřižován. Tak je pozornost kajícníků plně zaměřena na životní postoje Krista, se kterými mohou porovnávat svůj život a své životní postoje. Kajícníkům se „před očima vyjevují“ velké skutky, jež Hospodin z lásky k nim a pro jejich spásu vykonal. Takováto atmosféra pak může napomoci k tomu, aby svátost smíření byla prožita jako opravdový a vděčný návrat marnotratného syna do Otcovy náruče. Třetím typem liturgie svátostného smíření je mimořádný způsob, který nese název liturgie svátostného smíření pro větší počet kajícníků se společným vyznáním a rozhřešením.430 Tento způsob nyní ponechávám stranou, protože se používá v situacích, jež se předem neočekávají.

425

Srov. Obřady pokání. č. 48-59. Srov. tamtéž. 427 Podrobněji viz 2.22. 428 Srov. Obřady pokání. č. 54. 429 Srov. tamtéž, č. 55. 430 Srov. tamtéž, č. 15-35. 426

85

3.2. Denní modlitba církve Jedná se o veřejnou a společnou modlitbu církve. Kristovo tajemství slavené v eucharistii prostřednictvím denní modlitby církve posvěcuje a proměňuje čas každého dne. 431 3.2.1. Nešpory v den svátku svatého Jakuba Vzhledem k tomu, že II. vatikánský koncil doporučuje duchovním správcům, aby se snažili o nedělích a větších svátcích konat v kostele společně modlitbu hlavních částí denní modlitby církve, zejména nešpor,432 jeví se mi vhodným použít na svátek svatého Jakuba při nešporách Hymnus k svatému Jakubu.433 Navrhuji tímto hymnem nahradit ten, který je v breviáři. Vzhledem k tomu, že jsem se již jednou věnoval podrobnostem o tomto díle, omezím se zde pouze na odkaz k výše uvedenému.434 3.3. Ostatní nesvátostná liturgická slavení Na základě výčtu, který jsem uvedl v úvodu této 3. kapitoly, zařazuji zde pouze typy liturgického slavení, při nichž je možné aplikovat některá z děl Bohuslava Martinů. 3.3.1. Připomínka křtu v ekumenickém společenství Nyní se pokusím předložit možný průběh slavení nesvátostné liturgické bohoslužby435 památky křtu ve společenství křesťanů, z nichž někteří nejsou v jednotě s Římským apoštolským stolcem. Inspirací se mi stal text Papežské rady pro jednotu křesťanů.436 Píseň Je vhodné, aby se ve výběru zohlednil text týkající se křestního tématu. Přivítání 431

Srov. KKKC č. 243. Srov. SC č. 100. 433 Podrobněji viz. 2.21. 434 Podrobněji viz. 3.1.1. a 2.21. 435 DE č. 116. 436 Srov. tamtéž, č. 96. 432

86

Ten, kdo je v místě konání doma, přivítá všechny přítomné a osvětlí důvod tohoto setkání a jeho význam. První čtení Je možné zvolit čtení jak ze Starého, tak z Nového zákona.437 Pro tento případ navrhuji text z listu Galaťanům.438 Zpěv před evangeliem Zde je prostor pro schólu, aby provedla tuto část, nebo je možné zpívat píseň. Navrhuji tento text pro schólu: „Aleluja. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech. Aleluja.“439 Evangelium Je vhodné vybrat takový text, aby obsahoval tematiku křtu.440 Doporučuji pasáž z Matoušova evangelia. 441 Promluva Jeví se jako vhodné zabývat se tématem křtu a dalšími prvky, které mají křesťané společné a díky kterým již zakoušejí určitou jednotu. Přímluvy Společné

modlitby

jsou

jistě

velmi

účinným

prostředkem

k vyprošování milosti jednoty.442 Jde zde o společné předložení potřeb a problémů Bohu. Např. mír, sociální záležitosti, vzájemná láska mezi lidmi, rodinný život, následky chudoby atd.443 Navrhuji: „Všemohoucí Bože, který jsi seslal Ducha svatého na apoštoly, sešli ho i na všechny křesťany, aby byli jednotní.

437

Srov. Křestní obřady. ss. 87-93. Gal 3, 26-28. 439 Srov. Ef 4, 5-6a. 440 Srov. DE č. 94-100. 441 Mt 28, 18-20. 442 Srov. DE č. 108. 443 Srov. tamtéž, č. 109. 438

87

Bože, který jsi Láska, dej nám svého Ducha, abychom s jeho pomocí dokázali odpustit všechny křivdy a zranění. Bože pokoje a útěchy, posilni a naplň svým pokojem všechny, kdo před lidmi vyznávají tvé jméno. Otče milosrdenství, Bože veškeré útěchy, prosíme tě za lidi, kteří jsou v nemocnicích, léčebnách a hospicích.“ Na závěr je vhodné zařadit Otče náš, modlitbu společnou všem křesťanům. Obnova křestního slibu Ten kdo bude této části předsedat může promluvit ke shromážděným těmito nebo podobnými slovy: „My všichni máme účast na Kristově vítězství nad smrtí: Neboť křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem vstali k novému životu. Proto nyní můžeme i navzdory naší neúplné jednotě obnovit své křestní vyznání: Zřekněme se ducha zla a vyznejme víru v Krista Ježíše, zřekněme se hříchu a slibme, že chceme sloužit Bohu v jeho svaté církvi.“444 Dále následuje vlastní obnova podle formuláře z křestních obřadů445 nebo podle misálu. 446

Hudební vložka Zde navrhuji, aby dostaly prostor chrámové sbory zúčastněných křesťanských společenství. Ideální by bylo společné provedení díla českého skladatele Bohuslava Martinů Polní mše.447 Kantáta je v podstatě celá prosebnou448 modlitbou. Vyskytují se zde nezaměnitelné a podstatné pravdy křesťanské víry společně s prvky, kterým byla inspirací liturgie církve. Dílo vyjadřuje odhodlání k boji s nepřítelem, 444

Srov. Český misál. s. 267. Srov. Křestní obřady. č. 57; 58; 94; 95; 96. 446 Srov. Český misál. ss. 267-268. 447 Podrobněji viz 2.14. 448 Srov. KKC ss. 640-641. 445

88

jenž se očekává také od všech pokřtěných, že totiž budou bojovat se zlem za vlastní svobodu. Propuštění věřících Zástupce místního společenství pronese závěrečnou modlitbu.449 Nyní je místo na vyjádření radosti, že toto společné setkání mohlo proběhnout. Bylo by vhodné poděkovat těm, kteří se podíleli na jakýchkoli přípravách, a také všem zúčastněným. Na závěr mohou společně zástupci jednotlivých konfesí vložit např. některé z následujících požehnání : „Požehnání Všemohoucího Boha ať na vás sestoupí a zůstane s vámi vždycky.“ „Požehnej nás všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Jděme v pokoji Kristově.“ „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“450

Píseň Bylo by vhodné, aby se ve výběru zohlednil text týkající se jednoty křesťanů. Mým návrhem je píseň Jeden Pán.451 Společné agapé Doporučoval

bych

nabídnout

všem

zúčastněným

pozvání

k prostřenému stolu jako předobraz společného stolování v Nebeském království, ale i symbol vyjádření radosti nad tím, co zúčastněné křesťany spojuje. Shrnutí 449

Srov. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. s. 28. 450 Nm 6, 24-26. 451 Srov. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. s. 651.

89

Vzhledem k tomu, že poslední dva papežové nikdy nezapomněli zmínit ve svých encyklikách nutnost ekumenického snažení, je evidentní, že zájem církve o sbližování se s odloučenými bratry je po II. vatikánském koncilu stále aktuální. Bohuslav Martinů je osobnost, jež se ve svém životě aktivně setkala s křesťanskou vírou projevující se v různých konfesích, proto může být mimo jiné i jeho tvorba, touto skutečností poznamenaná, důležitým přispěním ke sbližování a společnému nesvátostnému slavení liturgie mezi křesťany. 3.3.2. Návrh bohoslužby slova v ekumenickém společenství při příležitosti výročí vzniku samostatného československého státu V Direktáři k provádění ekumenických principů a norem je doporučena společná modlitba katolíků s jinými křesťany, mimo jiné u příležitostí národního svátku či dnu vyhrazenému vzpomínce na ty, kdo zemřeli za vlast. Taková společenství mají předkládat Bohu své díky, potřeby a problémy. 452 Bližší podrobnosti však stanoveny nejsou a vychází se z obecných principů pro konání ekumenických bohoslužeb slova. Předkládám zde projekt na společné slavení bohoslužby slova v den státního svátku 28. října. Píseň Je vhodné, aby se ve výběru zohlednil text mající vztah k národu. Domnívám se, že by mohla zaznít píseň Svatý Václave. 453 Přivítání Zástupce místního shromáždění přivítá všechny přítomné a osvětlí důvod tohoto setkání a jeho význam. Vstupní modlitba

452

Srov. DE č. 109. Uvědomuji si, že některé konfese nemají ve své tradici přímé obracení se na svaté během liturgie, a proto je vhodné konzultovat při přípravných setkáních zda tuto píseň zařadit, či ji nahradit jinou. Srov. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. s. 602.

453

90

Pro uzavření vstupní části se jeví jako vhodné přednést modlitbu za vlast z Českého misálu. 454 Čtení z Písma svatého Je možné zvolit jakýkoli vhodný text z ekumenického překladu Bible.455 Sborové provedení České rapsódie Zde doporučuji zařadit dílo Bohuslava Martinů Česká rapsódie456, které obsahuje velké množství nejen křesťanských, ale i vlasteneckých prvků.457 Evangelium Je možné zvolit jakýkoli vhodný text evangelia z ekumenického překladu Bible. 458 Promluva459 Jeví se jako vhodné, aby kazatel vycházel z textů Písma svatého, jež byla čtena, ale vyzvednout může nějaký státotvorný prvek či připomenout příklad hrdinství těch, kteří pro druhé obětovali svůj život. Přímluvy Zástupci jednotlivých církví zde mohou předložit své prosby.460 Na následujících řádkách předkládám čtyři přímluvy pro inspiraci. „Všemohoucí, věčný Bože, ve tvých rukou jsou lidská srdce i osudy národů. Prosíme Tě, veď všechny, kdo jsou odpovědni za společnost a stát, aby vždy hájili svobodu svědomí a všechna lidská práva a aby se zasazovali o spravedlnost a mír ve světě. 454

Srov. Český misál. s. 840. Při přípravném setkání zástupci společenství vyberou vhodné texty z Písma svatého. Lze použít nabídku textů v lekcionáři. Srov. Lekcionář VI/1: Lekcionář k různým příležitostem: pro mše spojené s určitými obřady, pro mše za různé potřeby. s. 387-404. 456 Text přikládám v příloze pod číslem 1. 457 O obsahu této skladby jsem podrobněji pojednával v části 2.2. 458 Při přípravném setkání zástupci společenství vyberou vhodné texty z Písma svatého. Pro inspiraci lze použít nabídku textů v lekcionáři. Srov. Lekcionář VI/1: Lekcionář k různým příležitostem: pro mše spojené s určitými obřady, pro mše za různé potřeby. s. 404-412. 459 Záměrně zde nevolím název homilie, neboť při této příležitosti nemusí jít primárně o exegezi biblického, popřípadě liturgického textu. 460 Na přípravném setkání se domluví podrobnosti ohledně formy provedení přímluv. 455

91

Bože, který jsi Láska, dej nám svého Ducha, abychom s jeho pomocí dokázali odpustit všechny křivdy spáchané nám nebo našim předkům. Nebeský Otče, který jsi seslal Ducha svatého na apoštoly, sešli ho i na všechny křesťany, aby byli jednotní. Dobrý Bože, který jsi obětoval vlastního Syna proto, abys nás zachránil, děkujeme ti za všechny, kdo položili život za svobodu našeho národa, a prosíme Tě o odvahu k položení života za bratry.“ Na závěr je vhodné zařadit modlitbu Otče náš. Ta je společná všem křesťanům, včetně připojené závěrečné doxologie, která je u ostatních konfesí obvyklá. Propuštění věřících Nyní je místo pro vyjádření radosti, že tato společná modlitba mohla proběhnout. Bylo by vhodné poděkovat těm, kdo se podíleli na jakýchkoli přípravách, a také všem zúčastněným. Zástupce místního společenství zakončí setkání modlitbou za vlast.461 Na závěr mohou společně zástupci jednotlivých konfesí vložit některé z těchto požehnání: „Požehnání Všemohoucího Boha ať na vás sestoupí a zůstane s vámi vždycky.“ „Požehnej nás všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Jděme v Pokoji Kristově.“ „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“462 Píseň V den státního svátku se jeví vhodné zakončit toto setkání státní hymnou Kde domov můj. 461

Nabízím zde pro inspiraci modlitbu obsaženou viz: Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. s. 28. 462 Nm 6, 24-26.

92

Společné agapé Jako předobraz společného stolování v Nebeském království, ale i symbol vyjádření radosti nad tím, co zúčastněné křesťany spojuje, bych doporučoval nabídnout malé občerstvení. Při této příležitosti si mohou zúčastnění lépe uvědomit účast na společných dobrech, ze kterých čerpají, neboť jsou všichni občany téhož státu a dětmi téže země. Posezení u společného stolu po liturgii bezpochyby napomáhá k prohlubování vztahů mezi křesťany. Shrnutí Myslím si, že je nutné činit aktivní kroky k posílení vlastenectví463 v našem národě, aby mohla růst naše vlastní kultura a projevující se víra ve své české, moravské i slezské originalitě. Domnívám se, že společné slavení bohoslužeb s vyzdvihnutím tvorby našich předních skladatelů a velikánů může napomoci k novému uvědomění si křesťanského dědictví i vlastního kulturního bohatství, na čemž je možné dále stavět. 3.4. Křesťanský pohřeb Pohřebními obřady je proklamováno Kristovo vítězství nad smrtí, což posiluje naději věřících ve věčný život. Církev se přimlouvá za zemřelé u Hospodina a také je k němu pohřebními obřady doprovází.464 Při prvním i druhém způsobu pohřbu465 by bylo podle mého názoru možné použít jednu z prvotin tvorby Bohuslava Martinů. Jedná se o dílo s názvem Řekl mi anděl…466 nacházející se ve sbírce Šest prostých písní.467 První část textu tohoto díla může totiž povzbudit mysl k povznesení k Bohu, a tak pomoci získat určitý nadhled nad tím, co lidská bytost právě prožívá, a posilnit se pro překonání životních těžkostí ze vztahu k Bohu. 463

Ve smyslu hodnot, kterými utvářeli svůj život „naši otcové“. Srov. Pohřební obřady. s. 5. 465 První způsob pohřbu zahrnuje obřady v domě, v kostele a na hřbitově. Obřady ve hřbitovní kapli a u hrobu jsou uvedeny pod názvem Druhý způsob pohřbu. Srov. tamtéž, s. 14-68. 466 Podrobněji viz 2.1.1. 467 Podrobněji viz 2.1. 464

93

V druhé části se člověk táže anděla, zda je možné mu věřit, vždyť lidské oči vidí, jako by i nebe plakalo, když padají hvězdy. Otázka zůstává až výmluvně bez odpovědi. Toto dílo bych doporučoval použít na začátku obřadů v domě zemřelého468, při prvním způsobu pohřbu. Při druhém způsobu navrhuji toto dílo zařadit bezprostředně před bohoslužbu slova.469

468 469

Popř. v domě smutku. Srov. Pohřební obřady. č. 61.

94

Závěr Po dvouletém shromažďování, studování a třídění libret děl Bohuslava Martinů jsem obohacen o zkušenost systematické práce při soustavném bádání. Nezanedbatelným ziskem je pro mě, a přál bych to i čtenářovi, nahlédnutí do bohatého a inspirujícího duchovního světa skladatele, který se nutně otiskl v jeho tvorbě. K 1. kapitole jsem přistoupil s úmyslem čtenářovi nabídnout pohled na některé spirituální skutečnosti, jež můžeme nazvat jakoby špičkou ledovce, neboli tím, co lze zahlédnout z duchovního života Bohuslava Martinů. Jak jsem již v této práci několikrát naznačil, byl jsem velmi potěšen výpovědí pátera Maxe Kellerhalse o kněžských službách, které poskytl před smrtí poličskému rodáku, a také o jeho popisu atmosféry, v jaké se vše odehrávalo. Při procházení jednotlivých textů jsem mohl objevit velké bohatství křesťanských prvků, které by si zasloužily hlubší teologické bádání. Tak bych se mohl v další práci zaměřit na prvky trinitologické, christologické, mariolgické, hagiografické či angeologické v jednotlivých dílech nebo v celkové tvorbě Bohuslava Martinů. Ve 3. kapitole jsem se zvláště věnoval dílům, o nichž jsem přesvědčen, že z hlediska dogmatiky, ale i proto, že vyjadřují shodnou myšlenku jako liturgické slavení, mohou být použity v liturgii. Existují díla Martinů, která by někteří možná pro tento účel použili, jako například: Čtyři písně o Marii, Písnička na jednu stránku – Sen Panny Marie či Tři písně posvátné. Vzhledem k tomu, že nejsem zcela přesvědčen o vhodnosti použití při liturgii, například pro legendární prvky v nich obsažené či proto, že by mohla na první poslech dnešnímu člověku připadat zdánlivě směšná, dovolil jsem si je ponechat stranou a místo v liturgii jim nehledat.

95

Je také nutné zdůraznit, že zvláště velké skladatelovy opery čekají na podrobný teologický rozbor, jemuž byl v této práci pouze naznačen směr, neboť jsem předvídal nemožnost jejich využití v liturgii. Přál bych si, aby tento spis přispěl martinuologům (tímto termínem jsou označováni badatelé díla Bohuslava Martinů) k ještě dokonalejšímu chápání motivů, s kterými skladatel tvořil, a kněžím nebo pastoračním asistentům aby posloužil jako inspirace k zařazování tvorby českých autorů do liturgie.

96

Seznam použitých zkratek č. DE DV H. IBM KKC KKKC LG např. PBM Popř. s. SC sign. srov. ss. viz VPŘM

článek/články Direktář k provádění ekumenických principů a norem Dei verbum, věroučná konstituce 2. vatikánského koncilu o Božím zjevení Halbreichovo číslo Institut Bohuslava Martinů Katechismus katolické církve Kompendium Katechismu katolické církve Lumen gentium, dogmatická konstituce 2. vatikánského koncilu o církvi například Památník Bohuslava Martinů popřípadě strana Sacrosanctum Concilium, konstituce 2. vatikánského koncilu o posvátné liturgii signatura srovnej strany rozkazovací způsob od slovesa vidět, v archaickém tvaru Všeobecné pokyny k Římskému misálu

97

Zkratky a názvy biblických knih Biblické citáty a názvy příslušných knih Starého zákona jsou převzaty z ekumenického překladu. (Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: včetně deuterokanonických knih. 2. vyd. Praha: Zvon, 1991. 1007, 283 s. ISBN 80-7113-009-5.) Gn První Mojžíšova Ex Druhá Mojžíšova Lv Třetí Mojžíšova Nu Čtvrtá Mojžíšova Dt Pátá Mojžíšova Joz Jozue Sd Soudců Rt Rút 1S První Samuelova 2S Druhá Samuelova 1 Kr První Královská 2 Kr Druhá Královská 1 Pa První Paralipomenon 2 Pa Druhá Paralipomenon Ezd Ezdráš Neh Nehemjáš Est Ester Jb Job Ž Žalmy Př Přísloví Kaz Kazatel Pís Píseň písní Iz Izajáš Jr Jeremjáš Pl Pláč Ez Ezechiel Da Daniel Oz Ozeáš Jl Jóel Am Ámos Abd Abdiáš Jon Jonáš Mi Micheáš Na Nahum Abk Abakuk Sf Sofonjáš Ag Ageus

Za Mal Tób Júd Est Mdr Sir Bár Da 1 Mak 2 Mak

Zacharjáš Malachiáš Tóbit-Tóbijáš Júdit Přídavky k Ester Kniha moudrosti Sirachovec Báruk (a List Jeremjášův) Přídavky k Danielovi První Makabejská Druhá Makabejská

Biblické citáty a názvy příslušných knih Nového zákona jsou převzaty z liturgického překladu (Nový zákon: Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. 3. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 871 s. ISBN 80-7195-073-4.) Mt Evangelium podle Matouše Mk Evangelium podle Marka Lk Evangelium podle Lukáše Jan Evangelium podle Jana Sk Skutky apoštolů Řím List svatého apoštola Pavla Římanům 1 Kor 1. list svatého apoštola Pavla Korinťanům 2 Kor 2. list svatého apoštola Pavla Korinťanům Gal List svatého apoštola Pavla Galaťanům Ef List svatého apoštola Pavla Efesanům Flp List svatého apoštola Pavla Filipanům Kol List svatého apoštola Pavla Kolosanům 1 Sol 1. list svatého apoštola Pavla Soluňanům 2 Sol 2. list svatého apoštola Pavla Soluňanům 1 Tim 1. list svatého apoštola Pavla Timotejovi 2 Tim 2. list svatého apoštola Pavla Timotejovi Tit List svatého apoštola Pavla Titovi Flm List svatého apoštola Pavla Filemonovi Žid List svatého apoštola Pavla Židům Jak List svatého apoštola Jakuba 1 Petr 1. list svatého apoštola Petra 2 Petr 2. list svatého apoštola Petra 1 Jan 1. list svatého apoštola Jana 2 Jan 2. list svatého apoštola Jana 3 Jan 3. list svatého apoštola Jana Jud List svatého apoštola Judy Zj Kniha Zjevení svatého apoštola Jana 99

Seznam pramenů Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: včetně deuterokanonických knih. 2. vyd. Praha: Zvon, 1991. 1007, 283 s. ISBN 80-7113-009-5. Bohuslav Martinů: bibliografický katalog. Zpracoval kolektiv autorek. 1. vyd. Praha: Panton, 1990. 206 s. Bohuslav Martinů: Návrat z exilu. Nekvasil, J. režie. Praha: Česká televize, 1998 (videokazeta). Český misál. Praha; Vatikán: Sekretariát České liturgické komise, 1983. 1006 s. Direktář k provádění ekumenických principů a norem. Papežská rada pro jednotu křesťanů. Praha: Sekretariát České biskupské konference, 1995. 99 s. Dokumenty II. vatikánského koncilu. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. 603 s. ISBN 80-7113-089-3. IBM, H. 110, MARTINŮ, B. Šest prostých písní. IBM, H. 135, MARTINŮ, B. Měsíce. IBM, H. 228, MARTINŮ, B. Dvě balady. IBM, H. 232, MARTINŮ, B. Dvě písně na texty negerské poezie. IBM, H. 251, MARTINŮ, B. Divadlo za branou. IBM, H. 278, MARTINŮ, B. České madrigaly. IBM, H. 336, MARTINŮ, B. Čím lidé žijí. IBM, H. 344, MARTINŮ, B. Žaloba proti neznámému (zvuková deska). Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí: vydání pro olomouckou arcidiecézi. 10. vyd. Praha: Zvon, 1999. 718 s. ISBN 80-7113-235-7. Katechismus katolické církve. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. 793 s. ISBN 80-7113-132-6.

100

Kompendium Katechismu katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 209 s. ISBN 80-7195-047-5. Křestní obřady. Česká liturgická komise. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. 108 s. ISBN 80-7192-378-8. Lekcionář VI/1: Lekcionář k různým příležitostem: pro mše spojené s určitými obřady, pro mše za různé potřeby. Praha: Sekretariát České liturgické komise, 1984. 533 s. MARTINŮ, B. Comedy on the Bridge. Praha: Supraphon, 1994 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Česká rapsódie. Praha: Supraphon, 1985 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Česká říkadla. Praha: Panton, 1984. MARTINŮ, B. Fantaisies symphoniques: Symphony No. 6: Bouquet of Flowers. Praha: Supraphon, 1993 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Hry o Marii. Praha: Supraphon, 1993 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Choral works: Čtyři písně o Marii: České madrigaly: Mikeš z hor. Brno: Brněnský akademický sbor, 1999 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Les larmes du couteau = Slzy nože: Hlas lesa = The Voice of the Forest. Praha: Supraphon, 1999. (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Opening of the wells: Legend of the smoke from potato fires: Mikeš of the mountains. Praha: Supraphon, 1993 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Petrklíč: Tři písně posvátné. Praha: Charmone, 2002 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Písničky na dvě stránky. Praha: Supraphon, 1984. MARTINŮ, B. Písničky na jednu stránku. Praha: Supraphon, 1984. MARTINŮ, B. Písničky pro dětský sbor. Praha: Supraphon, 1976. 101

MARTINŮ, B. Polní mše. Praha: Melantrich, 1947 (zvuková deska a text libreta). MARTINŮ, B. Romance z pampelišek = The romance of the dandelions: Špalíček- Petrklíč = The primrose. Praha: Supraphon, 1989 (2 zvukové desky a texty libret). MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. Praha: Národní galerie 1990 (zvuková deska a text libreta). Nový zákon: Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. 3. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 871 s. ISBN 80-7195-073-4 Obřady pokání, Česká liturgická komise. Praha: Sekretariát České liturgické komise, 1982. 207 s. Pohřební obřady. Liturgický institut v Praze. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. 151 s. ISBN 80-7192-379-6. Pseudo-Matoušovo evangelium. In: Novozákonní apokryfy. I, Neznámá evangelia. Uspořádali Jan A. Dus, Petr Pokorný. Universita Karlova. Centrum biblických studií. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001. 461 s. ISBN 80-7021-406-6. Všeobecké pokyny k Římskému misálu. Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Praha: Česká biskupská konference, 2003. 112 s.

102

Seznam literatury ADAM, A. Liturgika. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001. 471 s. ISBN 80-7021-420-1. BEINERT, W. Slovník katolické dogmatiky. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1994. 477 s. BENEDIKT XVI. Deus caritas est. 1. vyd. Praha: Paulínky; ČBK, 2006. 63 s. ISBN 80-86949-03-6. BENEDIKT XVI. Ježíš Nazaretský. 1. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007. 269 s. ISBN 978-80-87029-20-6. BŘEZINA, M. Bohuslav Martinů (1890-1959) Řecké pašije = The Greek passion: opera o čtyřech jednáních z let 1957 – 1959: premiéry 13. a 15. dubna 2006. Praha: Národní divadlo, 2006. 161 s. ISBN 80-7258-277-5. DOSTÁLOVÁ, R. – BŘEZINA, A. Řecké pašije: osud jedné opery: korespondence Nikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů. 1. vyd. Praha: Set out, 2003. 229 s. ISBN 80-86277-28-3. HALBREICH, H. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2. rev. Aufl. Meinz: Chott, 2007. 579 s. ISBN 978-3-7957-0565-7. HEJZLAR, T. Bohuslav Martinů. 1. vyd. Praha: Horizont, 1989. 142 s. ISBN 80-7012-016-9. HOSTOMSKÁ, A. Opera: průvodce operní tvorbou. 7. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 830 s. JAN PAVEL II. Redemptoris Mater. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. 76 s. ISBN 80-7113-116-4. MIHULE, J. Martinů: osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4. NEDBAL, M. Bohuslav Martinů: několik pohledů na život a dílo velkého českého skladatele našeho století. 1. vyd. Praha: Panton, 1965. 81 s. ISBN 35-429-65.

103

POSPÍŠIL, C. V. Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie. 1. vyd. Praha: Krystal OP; Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 590 s. ISBN 978-80-7195-123-0. POSPÍŠIL, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 3. vyd. Praha: Krystal OP; Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 415 s. ISBN 80-7195-000-9. RICHTER, K. Liturgie a život: co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1996. 183 s. ISBN 80-7021-140-7. SCHAUBER, V. – SCHINDLER, H. M. Rok se svatými. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. XXVI, 702 s. ISBN 80-85527-75-8. Spisy sv. Františka a sv. Kláry. Redigoval, poznámkami a úvodem opatřil, s Markétou Koronthályovou přeložil Bonaventura Jiří Štivar. 1. vyd. Velehrad: Tomáš Ježek – Ottobre 12, 2001. 216 s. (Františkánské prameny; sv. 1.) ISBN 80-86528-02-2. ŠAFRÁNEK, M. Divadlo Bohuslava Martinů. Vybral, sestavil a úvodní studii napsal Miloš Šafránek. 1.vyd. Praha: Editio Supraphon, 1979. 434 s. VLKOVÁ, G. I. Slovo Boží a slovo lidské: všeobecný úvod do Písma svatého. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 150 s. ISBN 80-244-0786-8. VLKOVÁ, G. I. Úvod do prorocké a mudroslovné literatury Starého zákona. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 89 s. ISBN 80-244-0995-X.

104

Seznam příloh Příloha 1: ČESKÁ RAPSÓDIE Příloha 2: ŘEKL MI ANDĚL Příloha 3: TY, JENŽ SÍDLÍŠ NA NEBESÍCH Příloha 4: POLNÍ MŠE Příloha 5: SEN PANNY MARIE Příloha 6: NAROZENÍ PÁNĚ Příloha 7: HYMNUS K SVATÉMU JAKUBU Příloha 8: HORA TŘÍ SVĚTEL

105

Příloha 1: ČESKÁ RAPSÓDIE

Česká rapsódie MARTINŮ, B. Česká rapsódie. Praha: Supraphon, 1985 (zvuková deska a text libreta). Sbor: Hospodin ráči sám pastýř můj býti, nebudu v ničemž nedostatku míti. Onť na pastviskách mne pase rozkošných, uvodí časně k pramenům vod živých, pro jméno své mou duši občerstvuje; po stezkách přímých šťastně provozuje. Byť se mi pak kdy dostalo i jíti přes údolí stínu strašlivé smrti ... Tys Pane se mnou, nebojím se zlého, z berly se těším, též i z prutu tvého ... Ty sám mne sytíš hojně při svém stole, an na to hledí, nepřátelé moji. Sólo: Nad velebou Tvých lesů, nad niv Tvých požehnáním, nad prostou krásou vsí, nad ruchem starých měst, když ve radostném plesu šťastný syn se skláním, Ti chtěje ve kadeř své písně snítku vplést, proč váhám, proč se třesu, stěží slze bráním. Já chudý, královna Ty zářné velebnosti, já dítě vteřiny, Ty paní budoucnosti, můj věnec ze slov jen, Tvůj z nesmrtelných hvězd, na vzkvetlém sedíš luhu, o hor příkré svahy své moci vědoma se klidně opíráš, Tvým obrovitým křeslem skal jsou nahé prahy, kol čela pralesy jak hustý závoj máš! U nohou Tvých v duhu plné svěží vláhy, kam oko pohlédne, se vlní klasů moře, až v obzor modravý, kde ruku hora hoře jak v tanec podává.

106

Tvá říza stříbrem tkaná, to jsou Tvoje řeky, jak ženou v poskoku se vrchů přes bradla, z Tvých ňader tato mana pramení se věky, by v život věčný zas Tvá krása omládla, z nich každá k Tvoji kráse nese nové věky, ty perly bohaté Ti tká do rusých vlasů, ty hvězdy stříbrné do zlata Tvojich klasů, Tvé krásy báječné jsou zářná zrcadla, Tvá města ať jsou skryta pod vrchů Tvých štítem na pláni veselé, ať řekou věnčena směs okem jejich vítá chodce vlídným třpytem, sta bájí povídá jich ulic ozvěna, kdy měsíc se jim vplétá v staré štíty svitem, vždy kouzlí před zraky Tvou minulost, ó matko! Slyš, bije půlnoc již! Jak ticho a jak sladko! Až vniká pod brvy mně slza plamenná! Ó země slzí, krve, myšlenek a činu, v svém velká bohatství a větší v pádu svém, ó s čela svého shrň již těžký závoj stínu a staré slávy své si přitkni diadém! Sólo a sbor: Věř, v lásku svých dcer, matko! Věř v zmužilost svých synů! Hle, s prvním nadšením a s bouřným srdce plesem, Ti myšlenky a krev, Ti sny a skutky nesem, bys šťastná byla zas a velká, všichni chcem. Ty povzneseš v lesk slávy královské své témě a velká bohatstvím a vzkvetlá úrodou zas budeš Karla, Husa, Žižky volná země, zas vůní prodchnutá a zpěvů lahodou! Pak věřím, že v hrob tmavý zvěsť k nám dojde! Že trůníš v moci své, ve staré slávy nachu, v lásce dětí svých, jsouc silna svobodou! Tu víru posud v hrudi máme, že lepší zaplane Ti jednou budoucnost. Že synů dav se vzbudí a Tvoje pouta zláme! V Tvůj vínek zasadí zas nové slávy skvost! Blaník otevře se, Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti 107

nám ni budoucím. Sbor: Svatý Václave, vévodo české země, Svatý Václave, pros za nás Boha, Svatého Ducha. Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ni budoucím. Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím. Sólo: Již jede kníže Tvůj, nad hlavou jeho vlaje ta stará orlice! A v ústrety jemu vlá sta ohňů zářících, jek věčné slávy most!

108

Příloha 2: ŘEKL MI ANDĚL

Řekl mi anděl MARTINŮ, B. Řekl mi anděl. In MARTINŮ, B. Šest prostých písní. IBM, H. 110. Řekl mi anděl... Řekl mi anděl, poleťme spolu nahoru ku hvězdám, není tam bolu. Možno-li věřit, nebeské ptáče? Vždyť i to nebe hvězdami pláče.

109

Příloha 3: TY, JENŽ SÍDLÍŠ NA NEBESÍCH

Ty, jenž sídlíš na nebesích MARTINŮ, B. Ty, jenž sídlíš na nebesích. In MARTINŮ, B. Měsíce. IBM, H. 135. Ty, jenž sídlíš na nebesích Ty, jenž sídlíš na nebesích všechen žal a bolest tišíš toho, kdo dvojnásob trpí, dvojnásob též vždy občerstvuješ. Ach, já jsem již unaven tím vírem, k čemu radost je i žal. Sladký klide! Pojď, ach pojď na moji hruď a pojď již v náruč moji.

110

Příloha 4: POLNÍ MŠE

Polní mše MARTINŮ, B. Polní mše. Praha: Melantrich, 1947 (zvuková deska a text libreta). Otče náš, Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme. Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Pane náš, Otče náš, pohledy své obrať k zástupům, jež prosící rukou sáhly ku zbrani, aby svým dítkám chleba z krve stvořily. O, Pane můj! Odpusť nám naši chudobu, zedrané ruce, bláto zákopů, vyhublé tváře, čela černá a prázdnou dlaň před stupni chrámu. O, Pane můj! Pane můj, tak těžký úkol je, který jsi očím hladovým postavil za cíl jako kříž, Kyrie eleison. Od pobřeží, jež nejsou má, hlas můj se, Pane, k Tobě zdvíhá a modlitbou Tě hlas můj na nebi hledá. Ale zdali víš, zdali poznáš, že jsem to já, že jsem to já, který k Tobě mluvím. Syn rodné země mé sem zahnaný, že žádný cizí Tebe neprosí,

111

že žádný cizí k Tobě nevolá, když nejsem doma. O, Pane můj, mne žíti nech, ať boj mne zkruší bídou zlou, však život jen mi, Pane, zachovej, ať ruce Tvé mne domů zavedou. Kdo z nás byl kdy před smrtí statečný? Zda syn Tvůj úzkostí neplakal zmučený? O, Pane můj, v zahradě Olivetské dlím a volám, kdy duše k smrti smutná: Eli, Eli, neopouštěj nás! Bože náš, Bože náš! Otcové naši nám vyprávěli o skutcích Tvých, které jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávných. Propast propasti se ozývala k hlučení trub Tvých, všechna vlnobití Tvá a rozvodnění Tvá se na mne svalila. Věřím však, že mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého a v noci písnička jeho se mnou a modlitba má k Bohu života mého. Domove vzdálený! Cesta svatá našeho dětství! Zvony večerní! Domove vzdálený! Pole obilná! Zahrado podzimní, zahrado podzimní! Kyrie eleison! Kriste Eleison! Když víčka očí spánek zatížil a ke snům se chce blíž, když samota se kruhem svírá, noc chladná je a hvězda bílá nad vrchy se zastavila, zbraň v ruce černá tíž! O, Pane, spíš? O, Pane, spíš? Jen já na stráži, oči napjaté a srdce úzkost svírá, já nesmím usnout a čas nepospíchá.

112

Agnus Dei, miserere nobis, miserere nobis. Domove vzdálený, cesto svatá našeho dětství, milosti nebeská, ovoce radostné! Smiluj se nade mnou, Bože! Smiluj se nade mnou, neboť v Tebe doufá duše má! volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, který dokonává za mne! Zhltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé, jistě je mnoho válčících proti mně, ó, nejvyšší! Vyvyšiž se nad nebesa, ó, Bože, a nade všecku zemi sláva Tvá! Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, o, Pane! Otče náš! Jenž jsi na nebesích! Amen!

113

Příloha 5: SEN PANNY MARIE

Sen panny Marie MARTINŮ, B. Sen panny Marie. In MARTINŮ, B. Písničky na jednu stránku. IBM, H. 294. (Kopie originálu je uložena v IBM)

114

Příloha 6: NAROZENÍ PÁNE

Narození Páně MARTINŮ, B. Narození Páně. In MARTINŮ, B. Tři písně posvátné. IBM, H. 339. (Kopie originálu je uložena v IBM)

115

116

117

118

Příloha 7: HYMNUS K SVATÉMU JAKUBU

Hymnus k svatému Jakubu MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. Praha: Národní galerie 1990 (zvuková deska a text libreta). Recitátor: A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy počal se rmoutiti a teskliv býti. Tehdy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou. Sbor: Kol hlavy Tvé, kol skrání prokvetlých Tvá svatozář je Boží lásky lem, ó synu blesku, jenž jsi zanítil slůj srdcí vychladlých i dětí smích, sám Mistr Tvůj Ti vložil diadém, když život prchal v krůpějích z Tvých žil. Tvé krve ruměnec žhnul v azuru, jak pochodně svit jímá noci kruh, i jílec meče ostřím zbrunátněl, když věrnost Tvá se skvěla v purpuru. Z apoštolů první Kristův druh jsi Pánu píseň slávy krví pěl. Soprán sólo: V Tvém zraku hasnoucím se snoubil nach a bledost rosy, úzkost Getseman, kde Kristu společníkem byl jsi v tmách, když klíčem bolesti byl rozebrán i závit lidství jeho poslední a spolu světlý oblak Táboru plul zřítelnicí v záři polední. Soprán a alt: Kde mysl Tvoje v blahém ponoru lesk zřela světlo, vizi božských krás,

119

hlas otcův líbezný zněl z ráje vstříc, jímž celý život další vzkvétala, ó duše silná, k nebi zírajíc. Recitátor: A poodešed maličko, padl na tvář svou modle se a řka: Otče můj, jestli možná, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty. Bas sólo: Teď prestol Tvůj se v našem chrámu stkví, k Tvé berle mocné poutník zvedá zrak. Mužský sbor: Teď prestol Tvůj se v našem chrámu stkví, k Tvé berle mocné poutník zvedá zrak. Bas sólo: V němž očím slzy závoj utkaly, ret šeptá prosbu, jíž se srdce chví. Mužský sbor: Ret šeptá prosbu, již se srdce chví. Bas sólo: Vnes okov lidské bídy do oblak! Mužský sbor: Jak Mojžíš pramen vyzved ze skály. Sbor: Svatý náš Jakube, bezbranné stádce viz ve spleti lidských cest, v náručí úcty Tvé pomoz nám tíži nést, nedopusť, kořeny víry ať porube nenávist, zloby smršť v pralese srdcí těch, biskupem dále buď krajům svých věrných Čech. V éteru zní na vlnách staletí hlas prosycen důvěrou zástupů, ozvěnou chval, 120

od země svaté přes Španěl břeh čarovný val, do vlasti teskných vod, zlatistých luhů. V slunný i bouřlivý čas věží nám ochrany buď, mrákoty strasti když svírají hruď. Sdílel jsi Kristův bol, v jeho jsi patřil slávu, přispěj nám v údolí běd, přiveď nás k Pánu, vyslanče Boží kdys, jasný teď cherube, ó, svatý Jakube, ó, svatý Jakube!

121

Příloha 8: HORA TŘÍ SVĚTEL

Hora tří světel Srov. MARTINŮ, B. The prophecy of Isaiah: Mount of three lights: Hymn to st. James. Praha: Národní galerie 1990 (zvuková deska a text libreta). Sbor: Za starých časů bylo zvykem pohostit každého poutníka. Kdož ví, mohl to být i Kristus kráčející po zemi. Tento krásný obyčej ještě žije ve vzdálených krajích našeho světa. My jsme jej pozbyli a s ním odešlo něco jemného a milého z našeho života. Byli pastýři na horách, kteří v noci hlídali svá stáda. Aj věz: Tenor sólo: Tam přišel anděl Bohem poslaný a zvěstoval: Slyšte! Bas sólo: že v městě Davida krále Spasitel se narodil, Sbor: jehož jméno Kristus. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Co to znamená medle nového, neviděli jsme nebe jasného. Anděl v oblacích krásně se vznáší, všemu stvoření radost přináší. Recitátor: V kraji hor a kamení není nic dávnějšího než stezka. Města, která tu vyrostla, zmizela a sešel v prach i ten nejkrásnější palác. Ta malá stezka, 122

jež se vine mezi skalami, však trvá na věky. Je to cestička k zahradě Getsemanské. Když jsem jednou seděl na kameni a přemýšlel o tom, světlo počalo již jasnit oblohu. Ozářilo skály přede mnou v údolí, teplé paprsky slunce padaly na moji tvář a zahřály mi ruce. Zdi Jeruzaléma se v dálce podobaly pevnosti pozlacené ranním sluncem. Sbor: Přišli na místo, kteréhož jméno Getsemany. A řekl jim, učedníkům svým: Počkejte, až se pomodlím, je smutná duše má až k smrti. Zůstaňte zde a bděte. Bas sólo: A padnul na zem a modlil se: Otče můj, otče můj, jestli je možné tobě, odejmi kalich, tento kalich ode mne. Ale ne, jak já chci, ale jak ty chceš. Sbor: I přišel a nalezl je spící. Bas sólo: Duch zajisté hotov jest, ale tělo jest nemocno. Sbor: A opět odešel a modlil se: Otče můj je-li možné, ať odejde tento kalich ode mne. Ne, jak já chci, ale jak ty chceš. Baryton sólo: A přišla hodina, syn člověka bude vydán v ruce hříšníků.

123

Recitátor: Neboť přišla zlá hodina a on stál čekaje ve světle plamínků ohně. Jeho učedníci viděli v dálce světla pochodní míhajících se proti hustým temnotám hory Templu. Lucerny prosvěcovaly údolí řeky Cedron a zvolna stoupaly po mírné stráni k zahradě Getsemanské. Přibližující se lidé hledali světly ve všech tmavých zákoutích a jeskyních. Sbor: Ukřižuj ho! Jsi-li ty Kristus, Syn Boží? Bas sólo: Já jsem! Sbor: Přišli jsme k tobě do chrámu u tebe máme ochranu. Syn Boží k nám s nebe sstoupil, aby nás hříšné vykoupil. Já jsem stvořil nebe, zemi a všechno, co člověk vidí, též i člověka krásného, na svůj obraz podobného. Hříšníci proste Ježíše, by nás přijal do své říše. Ach, smiluj se, ó Ježíši, na mou hříšnou duší. Amen.

124