UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC FILOZOFICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Jana Slaninová

UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC FILOZOFICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2012

Jana Slaninová

Univerzita Palackého Olomouc Filozofická fakulta Katedra historie

Lázně Luhačovice v 19. století Bakalářská práce Jana Slaninová

Vedoucí práce: Mgr. Jitka Mašátová

Olomouc 2012 2

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně. Veškeré prameny a literární zdroje, které jsem použila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Olomouci dne 3. srpna 2011

Jana Slaninová 3

Poděkování: Děkuji paní Mgr. Jitce Mašátové za cenné rady, potřebné připomínky, korektury a za umožnění sepsat tuto bakalářskou práci. Děkuji i zaměstnancům Moravského zemského archivu v Brně za jejich ochotu.

4

Obsah ÚVOD.................................................................................................................................................... 6 DĚJINY LÁZEŇSTVÍ......................................................................................................................... 9 KULT VODY ........................................................................................................................................ 9 POČÁTKY LÁZEŇSTVÍ ....................................................................................................................... 10 HISTORIE LÁZEŇSTVÍ V LUHAČOVICÍCH ............................................................................. 13 POLOHA A KLIMATICKÉ PODMÍNKY LÁZNÍ........................................................................................ 13 HISTORIE LÁZNÍ ............................................................................................................................... 14 LÉČEBNÉ POSLÁNÍ LUHAČOVIC ........................................................................................................ 18 STAVEBNÍ ÚPRAVY V LÁZNÍCH ................................................................................................ 22 ŽIVOT V LÁZNÍCH ......................................................................................................................... 30 SEZÓNA ............................................................................................................................................ 30 LÁZEŇŠTÍ HOSTÉ .............................................................................................................................. 31 DOPRAVA ......................................................................................................................................... 34 ŽIVOT PACIENTŮ .............................................................................................................................. 36 Ubytování a strava...................................................................................................................... 36 Zábava ........................................................................................................................................ 39 Procházky a výlety do okolí ........................................................................................................ 41 LÁZNĚ PO ZALOŽENÍ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI A VLIV OTTY SERÉNYIHO .............. 42 ZÁVĚR................................................................................................................................................ 44 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ........................................................................................ 45 RESUMÉ............................................................................................................................................. 48 OBRAZOVÉ PŘÍLOHY ................................................................................................................... 49

5

Úvod I když se přírodní léčivé zdroje můžeme nalézt na celém světě, tak se léčebné lázeňství, které je založené na jejich cílevědomém a systematickém využívání rozvinulo zvláště v Evropě. Dějiny lázeňství jsou velice dlouhé, neboť základy lázeňství v dnešním slova smyslu byly položeny již v antickém Řecku a Římě. Stejně tak se od středověku vytvářely větší lázně u termálních a minerálních vod. Prvotní lázeňská léčba spočívala hlavně v koupelích a pitných kúrách, od určité doby na ni dohlížel lékař a postupně se rozšiřovala o další prostředky. Lázeňská místa zajišťovala potřeby návštěvníka a postupně se z nich stávala společenská centra. Tak se měnilo i urbanistické prostředí, které dodávalo lázním svébytný ráz.1 Na tomto místě bych chtěla vysvětlit pár pojmů, které se vztahují k lázeňství. Pojem lázeň je v užším pojetí označení pro koupel v normální nebo ledové vodě a také v jiných léčivých přírodních zdrojích. V širším slova smyslu slovo lázeň zahrnuje prostor, místo a budovy, kde se odehrává koupání ať už z důvodu hygieny, osvěžení, relaxace či léčení, také je to soubor zařízení, která jsou určená především pro k léčbě chorob a k pobytu návštěvníků lázní. Lázeňství pak můžeme definovat jako souhrn celé problematiky. Počítáme k ní vlastní historie jednotlivých typů hygienických, zdravotních a relaxačních lázní, ale také jejich ekonomický, kulturní a společenský význam. Léčebná složka lázeňství pak spadá do medicíny. Zabývá se jí věda zvaná balneologie. Jako léčivé přírodní zdroje označujeme přirozeně se vyskytující vody, plyny, peloidy2 a také speciální klima – vysokohorské, přímořské apod. Minerální vody jsou přírodní vody obsahující aspoň 1 gram rozpuštěných anorganických látek nebo plynů v 1 litru. Minerální vody s obsahem kysličníku uhličitého aspoň v množství 1 gramu v litru se označují jako kyselky. Minerální prameny s teplotou nad 25°C jsou termální vody nebo také termy či teplice.3 Moje práce je věnována problematice lázní v Luhačovicích v 19. století. Cílem je nastínit vývoj, který lázně prodělaly v průběhu „dlouhého 19. století“. Nevyvíjely se izolovaně, ale zasahovaly zde stejné tendence jako ve většině lázní té doby, proto je první kapitola věnována obecným dějinám lázeňství. 1

Budinská, Jitka – Zerjatke, Petra: Kapitoly z dějin lázeňství. Teplice, Regionální muzeum v Teplicích, 2006, s. 1, 165 s. 2 Rašeliny, slatiny, bahna a jiné zeminy. 3 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 1.

6

Především chci ukázat, jak se vyvíjely lázně založené na využívání léčivých pramenů, dotknu se uctívání vod a pramenů, postupného poznávání léčivých účinků a jejich vlastností, prvotního rozmachu antických lázní a snahy vědců o lepší poznání minerálních vod. Osmnácté a zvláště devatenácté století bylo velmi příznivou dobou pro lázeňství. V této době přibývaly nové léčebné procedury a také se měnila skladba lázeňských hostů. Obsahem dalších kapitol je historie lázeňství v samotných Luhačovicích. Pokusím se zjistit, odkdy jsou známé luhačovické minerální prameny a odkdy zde začala lázeňská léčba. Zdejší prameny začaly být vyhledávány v 18. století. Rozmach lázní podporovaly zprávy o úspěšném léčení a četné lékařské práce, které vysoce hodnotily blahodárnou léčivou sílu luhačovské vody. Samostatná kapitolka je proto věnována některým stěžejním dílům, týkajících se Luhačovic, a jejich zhodnocení. Odborné posudky s kladným hodnocením byly příčinou zvýšeného vývozu zdejší minerálky i důvodem k růstu počtu léčených pacientů. Luhačovice v 19. století zažily obrovský stavební rozvoj a staly se tak jedněmi z nejmodernějších lázní své doby, a tak je třetí kapitola věnována stavebním úpravám lázeňských budov i celkovým úpravám lázeňského okolí. Čtvrtá kapitola je věnována především lázeňským hostům. Dozvíme se, odkdy dokdy do Luhačovic jezdili, jak se sem dopravovali a jak dlouho trvala jejich cesta. Také si ukážeme, jak technické vymoženosti a rozvoj železnice a silnic, měly vliv na návštěvnost lázní, protože s dostavěním železnice blíže k luhačovickým lázním se cesta nejen výrazně zkrátila a zlevnila, ale byla také pohodlnější. Dále bude v této kapitole ukázáno, jak se museli lázeňští hosté na příkaz lékařů stravovat a také, co jim bylo zapovězeno. Ukážeme si, že Luhačovice nebyly jen nudným lázeňským místem, ale byly centrem hudebních zábav, plesů a také karetních soubojů, či jen klidným místem pro čtení nebo podnikání kratších či delších procházek do okolí. I přes veškerý stavební rozvoj návštěvnost Luhačovic na konci 19. století slábla pro nedostatek financí a zastaralé vybavení. Proto hrabě Otto Serényi lázně prodal Akciové společnosti, kterou založil roku 1902 MUDr. František Veselý. Lázně tak zachránil. V poslední kapitole si však ukážeme, že si šlechtický majitel ponechal zásadní právo v rozhodování o akciové společnosti a že se vlastně zase tak moc nezměnilo. Původní záměr MUDr. Františka Veselého vybudovat české lázně se tak stoprocentně nepodařil. 7

Při zpracování obecného vývoje lázeňství jsem vycházela z literatury, jejíž výběr je uveden v bibliografické příloze. K tématu existuje velké množství prací, a tak není v mých silách je všechny prostudovat. Především mi byla k dispozici kniha od Vladimíra Křížka Obrazy z dějin lázeňství4, který jako vynikající lékař a balneolog a jedinečný znalec vývoje lázeňství propojil dějiny lázeňství s jejich kulturněhistorickou stránkou. K luhačovickým lázním se rovněž vztahuje velké množství literatury. Zásadní pro mě byla kniha od Vítězslava Kollmanna a Pavla Zatloukala Moravské lázně v proměnách dvou staletí5, kde je Luhačovicím věnována samostatná kapitola. Ta popisuje luhačovické lázně od jejich vzniku v 17. století až do 70. let 20. století. Monografie, která se vztahuje čistě k dějinám Luhačovic, je kniha od Metoděje Zemka a Antonína Jančára s jednoduchým názvem Luhačovice6. Byla vydána k 50. výročí povýšení Luhačovic na město v roce 1986. Podle mého názoru je to nejlépe zpracovaná kniha k historii luhačovických lázní. Další monografií je podrobná kniha Lázně Luhačovice 1902-1927, kterou připravil Ruda Kubíček7. Název by mohl být zavádějící, protože kniha se zdaleka nevěnuje jen období, které je obsaženo v názvu monografie, ale věnuje se i ranější historii luhačovických lázní. Kromě literatury jsem vycházela ze studia archivních materiálů, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně. Zaměřila jsem se především na fond Serényiové, majitelé lázní Luhačovic (1669-1901). Zde je uloženo originální vydání knihy od Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu8, kde můžeme nalézt první písemnou zmínku o luhačovických minerálních pramenech. Autor v knize popisuje, na co je vhodné minerální vodu používat, její složení i způsob a dobu jejího užívání. Tento archivní fond také obsahuje zprávy lázeňských lékařů, které ve své práci rovněž využiji. Velice zajímavý je spis od MUDr. Jana Picka9, který nás seznamuje s lázněmi na konci 19. století, kdy byly pod správou hraběte Otty Serényiho.

4

Křížek, Vladimír: Obrazy z dějin lázeňství. Praha, Libri, 2002. Kollmann, Vítězslav – Zatloukal, Pavel: Moravské lázně v proměnách dvou staletí. Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1987. 6 Zemek, Metoděj – Jančár Antonín: Luhačovice. 7 Kubíček, Ruda: Lázně Luhačovice 1902-1927. 8 Moravký zemský archiv v Brně (dále jen MZA Brno). Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 2, inv. č. 7. Jan Ferdinand Hertod z Todtenfeldu: Tartaro-Mastix Moraviae, 1669. 9 MZA Brno Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. MUDr. Jan Picek: Luhačovice alkalicko-solné i klimatické lázně na Moravě, 1887. 5

8

Dějiny lázeňství Kult vody Už na samém počátku lidské společnosti upoutávala voda zájem člověka. Dělo se tak o to intenzivněji, šlo-li o zřídla teplé a studené vody. Byly mimořádně atraktivní, protože ani v krutých mrazech nezamrzaly, ale naopak se z nich kouřilo. Vodám se také odnepaměti připisovaly nadpřirozené účinky, zvláštní vlastnosti a božské síly. Pozornost budily vývěry vod nápadné svým zabarvením, ale také svou chutí.10 Voda je nejen zdrojem, ale i nutnou podmínkou života lidí, zvířat i rostlin. Lidé věděli, že je nenahraditelná. Nejrůznější náboženství archaických společenství věřily, že voda je živel, prvotní substance, ze které vznikly všechny formy života a zrodil se svět.11 Lidé byli vázáni na zdroje čisté vody, protože ji potřebovali ke svému přežití. Byla nutností k přípravě jídla, k očistě, byla osvěžením, pomáhala při horečce a při bolesti, také při léčení ran a nemocí. Vody se však člověk také bál. Strach naháněly záplavy, průtrže mračen, vlny moří a oceánů, močály či tůně.12 Lidé vkládaly do pramenů sídla samotných bohů a dalších stvoření jako nymf, víl nebo slovanských rusalek. Tento kult přetrvával po staletí. Proto jsou prameny zobrazeny většinou jako alegorie téměř nahé dívky s amforou. U významných pramenů se také křižovaly oltáře bohů. Posvátné háje s prameny se staly místem, které uctívali Keltové a o které pečovali jejich kněží, druidové. U pramenů slavili své slunovraty i Germáni. Podobný byl kult pramenů u starých Slovanů. I když se přicházející křesťanství snažilo potlačit tyto pohanské zvyky a rituály, přesto kult stromů, lesů a studánek dlouho přežíval.13 Do pramenů byly jako obětiny házeny zbraně, šperky, nádoby, mince, lesní plody, květy, zvířata a zřídka také lidské oběti. S jistotou však nelze prokázat, odkdy a které z nich byly využívány k léčení. Jednou z otázek zůstává, zda byly prameny užívány k léčení vědomě nebo se jejich léčivá voda pila a jinak používala jen symbolicky při kmenových obřadech. Jitka Budinská ve své knize Kapitoly z dějin lázeňství soudí, že léčivé prameny takto využívané se nacházejí ve značných 10

Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 15. Viz. Thálés z Milétu 12 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 7. 13 Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 17. 11

9

nadmořských výškách, tudíž mimo oblast dobového osídlení nebo na jeho okraji. Navíc hladina vody byla u některých dost hluboko pod úrovní terénu, takže tehdy nemohly být běžně navštěvovány.14 Další problém nastává, pokud se nejednalo o posvátné místo, protože v tomto případě bylo okrajové místo přístupné jen za určitých okolností. Můžeme také spekulovat, zda lidé chodili k prameni podle potřeby nebo jim byla voda přinesena do jejich domovů. Voda měla své nezastupitelné místo v pověstech a pohádkách všech národů. Měla téměř vždy kladné vlastnosti. Věřilo se v její účinnost až zázračnost. Zde také můžeme najít jeden z důvodů, proč vzniklo tolik sídlišť s názvem Dobrá Voda. Každá voda však v lidových pověrách nebyla vnímána stejně. Tak například tekoucí vody byly považovány za účinnější než vody stojaté. Některé vody byly univerzální a měly být schopny uzdravit člověka jak po koupeli, tak po pití. U jiných se předpokládalo, že jsou určeny jen na některé choroby a působí jen na některé orgány. Nejvíce vod bylo na oči, ale také na žaludek, či na srdce.15 Také nám uniká poznání praktické stránky provozu u pramenů. Nemůžeme přesně říci, kdo dal pokyn k úpravám pramene, kdo o něj pečoval, zda se koupele či pití vody řídily pokyny léčitelů, kdo mohl a nesměl prameny užívat a také to, zda bylo užívání omezeno jen na určité období.16 I když na tyto otázky neznáme odpověď, nesporně patří k úvahám o vývoji lázní, protože alespoň z části naznačuje další souvislosti.

Počátky lázeňství I když se přírodní zdroje vhodné pro lázeňství vyskytovaly na mnoha místech na světě, nejsou lázně rozloženy po celém světě rovnoměrně. V našem slova smyslu zůstalo lázeňství převážně evropskou záležitostí. Jen málo se vyvíjelo v Asii nebo Africe. Ale i v Evropě se doba vývoje lázeňství značně liší. Tradice našeho lázeňství jsou podstatně mladší, než je tomu v jižní Evropě a v zemích středomořské oblasti.17

14

Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 12. Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 18. 16 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 12. 17 Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 12. 15

10

Egypťané měli základní povědomí o nutnosti pečovat o čistotu těla. Myli se každý den když se ušpinili, když se chtěli osvěžit nebo před náboženskými úkony. Vody měly dostatek, i když nebyla zcela nezávadná. Většina Egypťanů nikdy nepoznala koupelnu. K uskutečnění hygieny jim plně postačili kamenné, hliněné nebo kovové konvice, které byly opatřené výlevkou. Těmi si polévali ruce a ostatní části těla. Vodu, která stekla, zachytávali do širokých a hlubokých mís. Snad měli i na různé části těla různé nádoby, což nebylo běžné. Bohaté Egypťany polévali v koupelnách sluhové, protože ani tam nebyly známy vany. Někdy lili vodu přes síto nebo přes košík, tím se voda rozstřikovala a vytvořila se tak jakási sprcha.18 Ve starověkém Řecku používali k očištění těla různé nádoby a také vybavené lázně. Řekové si myli ruce, obličej i vlasy v kovových či kamenných mísách na podstavcích, kterým se říkalo „luter“. Protože chodili bosky nebo jen v sandálech, lidé si několikrát denně myli nohy v plochých nádobách, které stály hned za dveřmi jejich obydlí. Pro všechny svobodné občany byly k dispozici veřejné lázně. Ty stávaly v areálu s dalšími zařízeními jako byla knihovna, cvičiště a gymnázium s učebnami. Voda byla ve starořeckých lázních odebírána přímo z pramene či velké nádrže. Proto byla studená a teprve později se ohřívala. V lázních byly vždy školení otroci, kteří těla občanů masírovali a také natírali vonnými mastmi a oleji.19 Lázně byly rozšířeny i v římském světě. Římané převzali lázeňství od jiných kultur, proto se zde můžeme setkat s řeckými, egyptskými i perskými prvky. Největší veřejné thermy pochází z doby císařství. Lázně, stejně jako jiné stavby reprezentovaly město, a proto měly monumentální rozměry a velkolepou výzdobu. Přiléhaly k nim i další prostory jako byly speciální sály pro masáže, odpočívárny, ale také knihovna, čítárna, přednáškový sál, divadlo, tělocvična, hřiště nebo také kolonáda s obchodními stánky či park se sochami. Lázně se stavěly souměrně a byly oddělené prostory pro muže a pro ženy. V největších římských thermách se mohlo koupat současně i několik tisíc návštěvníků. V Římě byly lázně veřejným zařízením, které spravovala obec. Poplatek za vstup tam byl nízký. Po rozpadu římské říše sloužily lázně ještě několik století germánským vládcům, ale také křesťanským duchovním.20

18

Strouhal, Evžen: Život starých Egypťanů. Londýn, Opus, 1994, s. 224. Vondruška, Vlastimil: Intimní historie. Od antiky po baroko. Brno, MOBA, 2007, s. 46-49. 20 Tamtéž, s.49-53. 19

11

Středověké lékařství bylo založeno na Hippokratově teorii, kterou rozvedl ve 2. století n. l. slavní řecký lékař působící v Římě, Galénos. Podle jeho teorie je v těle nutná rovnováha čtyř tělesných šťáv, která je předpokladem zdraví. Ve skutečnosti je ale nedosažitelná, protože je stále narušována vnitřními i vnějšími vlivy. Je nutné pomáhat jí každodenní péčí o tělo a zdraví. Podle toho, zda je člověk flegmatik, sangvinik, cholerik nebo melancholik, má vycházet i péče o zdraví. Vhodným prostředkem k pročištění tělesných šťáv a k úpravě rovnováhy sil byly léčebné koupele a pitné kúry.21 Humanismus a renesance obrátily pozornost na člověka jako na individuální bytost, na jeho pozemský život. Vědci měli snahu vysvětlit, jak funguje lidské tělo, a zjistit, co je mu prospěšné. Projevovaly se v nich však vlivy alchymie. Rozhodně jim však nelze upřít snahu o lepší poznání přírody vlastním pozorováním a pokusy. Tento zájem se projevil v pracích věnovaných lázním a soupisům pramenů na určitém území. Prostřednictvím vědeckých spisů se také šířily informace o lázních daleko více než dříve a tak napomáhaly lékařům vybrat pro nemocného lázně nejen podle ústních referencí, ale také na základě nových poznatků.22 K úpadku lázeňství došlo za třicetileté války. V této době mnoho lázní ukončilo nebo přerušilo svou činnost. Po uklidnění poměrů byly mnohé z nich obnovovány. Poměrně rychle se v druhé polovině 17. století obnovil zájem o léčebné lázně. Musely být vydávány lázeňské řády, které usměrňovaly chování návštěvníků. Od začátku 18. století vykazovaly přední lázně rostoucí návštěvnost. Hosté zatím ještě netoužili po výletech do okolí, proto vznikaly promenádní aleje se sochami, parky a fontánami, aby měli návštěvníci dostatek rozptýlení. V této době se také šlechta v Čechách začala více zajímat o minerální prameny na svých panstvích. Koncem století se tak začali léčit lázeňští hosté v Luhačovicích a ubytovávali se v tamních mlýnech.23

21

Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 26. Tamtéž, s. 31-34. 23 Tamtéž, s. 35-36. 22

12

Historie lázeňství v Luhačovicích Poloha a klimatické podmínky lázní Město a státní lázně Luhačovice leží v chráněné oblasti Bílých Karpat v údolí Horní Olšavy, zvané také Šťávnice asi 20 km jihovýchodně od Zlína. Jsou obklíčeny zalesněnými horami – na severovýchodě horou Obětovou24 a Velkou Kamennou, na západě Malou Kamennou a Oborou. Jméno je odvozeno od osobního jména Luhač. To byla ves lidí Ruhačových, od usedlíka na luhu v údolí. Roku 1412 se psaly Luhaczowicze, roku 1670 Luhacžowitz, roku 1789 německy Luhtschowitz, česky Luhačovice.25 Luhačovice však nevynikají jen svými minerálními prameny, ale i svými klimatickými poměry. Město chrání od severu pásmo Vizovických vrchů. Ty zmírňují vliv studených severních větrů a zmenšují oblačnost. Na jihozápad je údolí otevřené a je vzhledem ke svému okolí jakýmsi klimatickým ostrovem. Podnebí je zde proto mírnější než v okolí, které je výše položené.26 Těchto příznivých klimatických poměrů si všiml již v roce 1887 doktor Jan Picek ve svém díle Luhačovice alkalicko-solné i klimatické lázně na Moravě, kde píše: „I kdyby výtečných pramenů minerálních nebylo, postačily by Luhačovice býti útulkem rekonvalescentů… že právě svým mírným podnebím před jinými lázněmi přednost mají.“27 Dnes v Luhačovicích vyvěrá 16 minerálních pramenů. Mezi nejznámější z nich patří Vincentka, Ottovka a Aloiska.

24

Jméno Obětová dostal vrch od obětí, které svým bohům přinášeli pohanští Slované, usazení přechodně pod horou v údolí. Domnívali se, že vysoké hory jsou sídlištěm bohů. A hora Obětová je nejvyšší hora u Luhačovic. Byla našim předkům posvátnou. Zdroj: - Müller, František: Luhačovicko. Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech. Luhačovice, Atelier IM, 2004, s. 34. 25 Müller, F.: Luhačovicko. Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech, s. 13. 26 Kašpar, Adolf: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí. Praha, Sportovní a turistické nakladatelství, 1965, s. 7. 27 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě.

13

Historie lázní Žádné kroniky nám neříkají nic určitého, z čeho bychom mohli usuzovat, jak a kdy byly objeveny luhačovické minerální prameny. Zdá se však, že byly známy už v 9. století, kdy byl založen hrad Světlov, který ležel několik kilometrů od Luhačovic. Právě k tomuto hradu vedla cesta ležící bezprostředně vedle pramenů. Díky svému silnému bublání a výraznou slanou chutí se štiplavým zápachem byly prameny nápadné nejen domorodým, ale i cizím obyvatelům, a tak nemohly zůstat dlouho bez povšimnutí. Odtékající voda navíc zanechávala usazeniny a domácí zvířata ráda tyto prameny vyhledávala k uhašení žízně. Když to viděli lidé, považovali prameny za něco zvláštního a díky jejich slané chuti tak byly nazvány „Slanými vodami“.28 Historicky je dokázáno, že již roku 1550 se z celého okolí sjížděl lid na „Slanici“ a vodu s chutí pil.29 Další pověst tvrdí, že tyto minerální vody se staly známými až ve 13. století. Tehdy prý byly kvůli drahokamům, stříbru a ostatním cenným minerálům rozkopány hory a kopce, které Luhačovice obklopují. Především byly rozkopány hory Obětová a Velká Kamenná, pod kterou vyvěrají hlavní minerální prameny. Při této příležitosti byl prý uvolněn výtok vodám a to jak minerálním, tak vodám obyčejným.30 Samotné užívání této slané vody se však zatím omezovalo jen na domácí hospodářskou potřebu, například k vaření luštěnin, pečení chleba nebo moučníků, protože se tím ušetřila sůl a kvasnice. I přesto, že se ukázaly léčivé účinky vody při různých onemocněních, zůstávaly bez povšimnutí. Tehdejší lidé totiž ještě neměli takové znalosti, aby mohli vlastnosti pramenů náležitě ocenit a zúročit.31 Tehdy před husitskými

celkem

nevýznamná

válkami

v roce

obec 1412.

28

Luhačovice V této

době

je

poprvé

patřily

zmíněna

Luhačovice

MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. MUDr. Josef M. Winkler: Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě, 1835. Toto tvrzení podporuje ve svém díle i MUDr. Jan Picek ve svém díle Luhačovice alkalicko-solné i klimatické lázně na Moravě z roku 1887, kde tvrdí, že původ lázní je možné vystopovat do 10. století. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 108. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. Tyto myšlenky převzal o opsal do svého díla i další doktor Arnold Kučera ve svém díle Slané vody u Luhačovic na Moravě. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 108. Dr. Arnold Kučera: Slané vody u Luhačovic na Moravě, 1897. 29 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 108. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 30 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě. 31 Tamtéž.

14

ke světlovskému panství. Avšak války mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem znamenaly pro kraj velkou pohromu. Bylo zpustošeno mnoho vsí a v této době patrně zanikl i hrad Starý Světlov. Jeho úlohu převzal hrad Nový Světlov, který byl postaven nad Bojkovicemi, jihovýchodně od Luhačovic.32 Zasloužené pozornosti se Luhačovicím dostalo roku 1590, kdy se z Luhačovic stal samostatný statek odprodejem od světlovského panství. Bratři Václav a Vilém z Tetova prodali vesnice Luhačovice a Ludkovice Vítu Bartodějskému.33 Účast na stavovském povstání se však Bartodějskému stala osudnou a ztratil veškerý majetek a Luhačovice přešly do rukou knížete Maxmiliána z Lichtenštejna. V Luhačovicích ale vládl pouhé dva roky, protože nebyl schopen splatit celou kupní cenu. Proto musel Luhačovice prodat.34 Vhodné zájemce našel v pánech z rodu Serényiů. Luhačovice tak byly roku 1629 prodány Gabrielu Serényimu, který vlastnil od roku 1614 také světlovské panství. V majetku tohoto rodu zůstaly lázně až do roku 1902.35 V roce 1667 na luhačovickém panství vládl již Ondřej hrabě Serényi. Ten jako první projevil zájem o prameny, kde zde odedávna vyvěraly a jak už bylo řečeno, byly lidmi běžně využívány. Protože v této době vyšla i první a zásadní písemná zpráva o luhačovických minerálních pramenech od Jana Ferdinanda Heroda z Todtenfeldu s názvem Tartaro-Mastix Moraviae, vzrostl o toto místo zájem.36 Hrabě proto nechal dva prameny upravit a položil tak základy budoucím lázním.37 Nechal vyzdít a zastřešit proti dešťové vodě dnešní pramen Vincentku a poté v roce 1680 i dnešní Amandku. Z počátku zde však chybělo jakékoliv ubytovací zařízení pro lázeňské hosty, proto bylo užívání minerální vody omezeno jen na lidi z nejbližšího okolí. Teprve koncem 17. století se začala rozvíjet stavební činnost a v okolí Luhačovic byly postaveny dva mlýny. Roku 1699 to byl mlýn Slanovodský, též zvaný jako Dolní, roku 1710 byl pak postaven mlýn Jestřabský nebo také Horní. Ty pak sloužily i k ubytování lázeňských hostů.38

32

Švihálek, Milan: Luhačovická zastavení starodávná i novější. Luhačovice, město Luhačovice, 2008, s. 19. 33 Pokluda, Zdeněk: Zámek Luhačovice: barokní sídlo v proměnách času. Luhačovice, Město Luhačovice, 2004, s. 4. 34 Tamtéž, s. 7. 35 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 70. 36 Pokluda, Z.: Zámek Luhačovice: barokní sídlo v proměnách času., s. 15. 37 Tamtéž. 38 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě.

15

To však bylo prozatím vše, co Serényiové udělali pro rozvoj lázní, protože další členové rodu obraceli svou pozornost jinam. Vše má ale svou příčinu. Pozemky, ze kterých vyvěraly minerální prameny totiž nenáležely Serényiům, ale byly majetkem obce a občanů. Proto majitelé nemohli budovat lázně dřív, než získali tyto pozemky. Poslední výkup byl realizován až v roce 1880.39 Další vlna zájmu o minerální prameny se projevila za života hraběte Vincence Serényiho (1752-1810). Stalo se tak díky spisu H. J. von Cranze o léčebných pramenech rakouské monarchie. Tak začalo v lázních vyrůstat nové centrum, které se rychle rozvíjelo. Luhačovické vody se v této době také začaly plnit do láhví a vyvážet do širokého okolí. Hrabě Vincenc zde také prováděl stavební úpravy. Roku 1790 bylo upraveno vyvěrání Hlavního pramene, který je od té doby po něm pojmenován Vincentka. Zakrátko bylo upraveno i další zřídlo, Bublavý pramen (1792), který potom dostal jméno Amandka. V těchto tehdy Vincencových nebo slaných lázních nechal také vystavět nové přízemní domy s hostincem a vytvořil tak základ prosperujícím lázním.40 Rok 1790 tudíž můžeme považovat za počátek lázní Luhačovice. A právě tímto rokem se k historii pramenů připojuje také historie zdejších lázní.41 S rokem 1800 je také spojeno zavedení funkce lázeňského správce, který byl současně prvním vrchnostenským lékařem. Byl mu podřízen lázeňský personál, složený z hlídače pokojů, hlídače pramenů, kominíka, pomocných sil pro úklid a plnění minerálek a porodní báby.42 Prvním lékařem a správcem lázní byl jmenován František Sonnenberger, který tyto funkce zastával od roku 1800 do roku 1821. Po něm tuto úlohu převzali současně Jan Hurdes a Antonín Haker, který ale do lázní dojížděl jen dvakrát týdně po dobu hlavní sozóny.43 V době Jana Serényiho Luhačovice prožívaly svůj největší rozkvět. Zejména od 20. let 19. století docházelo ke značným stavebním úpravám. Dosavadní dřevěné koupelny, které již byly zastaralé a nevyhovující zrušil, a roce 1822 byla postavena

39

Kubíček, R.: Lázně Luhačovice 1902-1927. Luhačovice, 27, s. 30. Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí., s. 71. 41 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 108. Slané vody u Luhačovic na Moravě. 42 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí., s. 71. 43 Kubíček, R.: Lázně Luhačovice 1902-1927, s. 31. 40

16

hlavní budova – Janův dům s koupelnami. Dalších 12 koupelen bylo umístěno v jeho sousedství. Roku 1850 se začalo se stavbou kolonády.44 Jan Nepomuk pečoval také o minerální prameny. Nechal upravit třetí pramen, který nese jeho jméno Janovka. Čtvrtý upravený pramen, který se dříve nazýval Pramen v hoře nebo Lesní pramen, dostal jméno po jeho manželce Aloisii Eötvösové Aloiska.45 Hrabě Otto Serényi se především snažil zvyšovat hlavně ubytovací kapacitu. V této době byly postaveny nejslavnější vily – Lipová, Růžová, Vila Otto. Také soukromníci začali stavět, ale přísným měřítkům vyhovovaly jen dvě budovy – vila Slavia a Austria. Na konci 19. století se však v lázních začalo projevovat zanedbalost a úpadek vnitřního zařízení. Hrabě tak začal uvažovat o jejich prodeji. Rozhodnutí nakonec padlo ve prospěch české akciové společnosti vedené MUDr. Františkem Veselým. Hrabě Otto Serényi si však ponechal vliv i na další směřování lázní až do 20. let 20. století.46

44

Zemek, M. – Jančár, A.: Luhačovice, s. 29. Stejně tak v Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 71. 45 Tamtéž. 46 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 75.

17

Léčebné poslání Luhačovic Zájem o složení minerálních vod je starého data. Hippokrates či Galén se pokoušeli posuzovat vody pomocí svých smyslů – zrakem, čichem, chutí. Podle teploty, vzhledu, barvy a průzračnosti se usuzovalo složení vod. Později se voda posuzovala podle domnělých léčebných účinků a nikoliv na podkladě jejich vyšetřování. Proto je v raných dílech o lázeňství a složení minerálních vod výčet chemických prvků, které obsahují, zcela spekulativní a ničím nepodložený.47 Konečně pro nás má mimořádný význam dílo Tomáše Jordána Klausenburku (1539-1586). Původem byl z dnešní Kluže a od roku 1565 působil v Brně jako zemský moravský fyzik. Pilně cestoval po Moravě, aby se seznámil s přírodními, zeměpisnými i národopisnými poměry země. Všímal si léčivých pramenů, meteorologických a klimatických poměrů a studoval i dějiny země. Jeho stěžejní dílo o moravských minerálních vodách a jejich analytice vyšlo latinsky a v roce 1580 byla přeloženo také do češtiny písařem ze Slavkova Ondřejem Zborským pod názvem Kniha o vodách hojitelných neb Teplicích moravských.48. Autor pod pojmem teplice rozuměl také studené prameny. Mimo to kromě moravských minerálních pramenů popsal také vody v Trenčianských Teplicích, v Piešťanech, Karlových Varech, Slatinicích, Teplicích nad Bečvou, poblíž Buchlovic a ve Velkých Losinách.49 Lázně Luhačovice jsou poměrně mladými lázněmi. Rozhodně nemají staletou tradici jako například Karlovy Vary a i jejich historie je skromnější.50 Historie lázní Luhačovice má počátek v první analýze luhačovické minerální vody (později Vincentky), kterou provedl v 2. polovině 17. století doktor filozofie a 47

Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 126. Vinař, Josef: Obrazy z minulosti českého lékařství. Praha, Státní zdravotnické nakladatelství, 1959. Tomáš Jordán z Klausenburku, s. 115-119. 49 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 32. 50 Pověst o objevení léčivých pramenů v Karlových Varech vypráví o tom, jak Karel IV. v těchto krajinách, kde dříve byly husté lesy a rozsáhlá obora zvěře, pořádal honitby. Když jednou pes pronásledoval divokou zvěř, spadl do bažin, kde dnes vyvěrá nejteplejší pramen. Pes byl zraněný a zmučený vřelou vodou. Jeho nářek uslyšel lovec a zamířil k místu, odkud se zvuk linul. Najednou viděl, že pes uvízl v bahně, ze kterého se kouří. Byl překvapený a ohromený úkazem, že voda, ve které pes uvízl, se vaří. Na tuto událost upozornil císaře, jehož lékaři předpovídali, že by tato voda mohla být účinná na nemoci lidského těla. A protože měl císař nemocný bérec, sám vodu jako první vyzkoušel. Císař byl nadšený blahodárným účinkem koupele a zavázal se, že na tomto místě vystaví nové městečko. Lázně tak až dodnes nesou jméno svého zakladatele Karla IV. a jsou nazvány Karlovy Vary. Zdroj: Bořík, Otakar: Fabian Summer: O lázních císaře Karla IV. Sokolov, Fornica, 2008, s. 30. 48

18

medicíny a brněnský městský fyzik Jan Ferdinand Hertod z Todtenfeldu. V roce 1669 vydal první písemnou zprávu o luhačovických minerálních pramenech. Doslova píše: „Jest ještě jiný pramen na Moravě, mezi slanými vodami nejlepší… vyvěrající v okrese hradišťském, tisíc kroků severně od vesnice Luhačovic…“51 Tuto první analýzu provedl pomocí svých smyslů (chutí, čichem, zrakem) a podle zkušeností, které byly do té doby získány. Kapky vody pražil na žhavém plechu a ve svém díle Tartaro-Mastix Moraviae popsal, co pozoroval.52 Poznal, že luhačovická voda je „velmi slaná, ale přitom se vyznačuje kyselostí“.53 Zajímavější jsou ale jeho zprávy o léčivých účincích vody. Například se tak dovídáme, že je to voda „trávicí“, protože podporuje trávení a hlad.54 Dále Hertod uvádí, že voda „čistí a odstraňuje hlen uvnitř usazený55 a účinkuje také při trvalých bolestech hlavy, při hypochondrických obstrukcích sleziny a při těch chorobách, které působí hlenovitost a černožlučnost šťávy tělesné.“56 V tomto místě je patrné, jak bylo chápáno tehdejší lékařství, založené na Hippokratově teorii o rovnováze tělesných šťáv, která je předpokladem dobře fungujícího organismu a celkového zdraví. Podle toho, zda je člověk zařazen mezi flegmatiky, sangviniky, choleriky nebo melancholiky, má vycházet i péče o zdraví.57 Zde Hertod doporučuje, že pro léčení luhačovickou minerální vodou je nejvhodnější flegmatický a melancholický typ. Jmenuje i jiné choroby a stavy, při nichž prý voda přináší úlevu, a dokonce již tehdy uvádí indikace gynekologické. „Pomáhá i ženám hysterickým, neplodným a stíhaným častými potraty.“58 Doporučuje také před pitím luhačovické vody užít nějaké projímadlo. Prý proto, aby se tak zvýšil projímavý účinek vody.59 Pravým důvodem ale zřejmě byl opačný účinek vody. Na konci své zprávy ještě píše, že jeho strýc předepisoval tuto vodu k pitným kúrám, které měly trvat 11-12 dní.60 To byla zřejmě podle tehdejších zkušeností doba, ve které bylo možné pitnou kúrou

51

MZA Brno. Srényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 2, inv. č. 7. Tartaro-Mastix Moraviae. Buriánek, K.: O podstaně luhačovické lázeňské léčby. In: Léčebné poslání Luhačovic. Soubor přednášek luhačovických lékařů. Březen 1947, číslo 5, s.12. 53 MZA Brno. Srényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 2, inv. č. 7. Tartaro-Mastix Moraviae. 54 Tamtéž. 55 Tj. v zažívacím ústrojí. 56 MZA Brno. Srényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 2, inv. č. 7. Tartaro-Mastix Moraviae. 57 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 26. 58 MZA Brno. Srényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 2, inv. č. 7. Tartaro-Mastix Moraviae. 59 Tamtéž. 60 Tamtéž. 52

19

dosáhnou vrcholu léčebné reakce. Podle K. Buriánka tato doba odpovídá i zkušenostem s léčbou luhačovickými vodami na konci 40. let 20. století.61 Hertodova zpráva o Luhačovicích je sice stručná, ale obsahuje velice zajímavé názory a zkušenosti. V hlavních rysech tak objasňuje podstatu lázeňské léčby. Jak už bylo napsáno, návštěvnost nemocných v Luhačovicích, však byla dlouho mizivá, protože místo leželo daleko od hlavní trati směřující k Vlárskému průsmyku a také ubytovací možnosti byly v té době ubohé. Host si musel najít přístřeší buď ve vsi Luhačovicích, které byla ale od pramenů vzdálená asi půl hodiny, nebo ve mlýnech, které byly v té době postaveny s popudu hraběte Ondřeje Serényiho k ubytování lázeňských hostů. Tyto dva mlýny (Slanovodský od roku 1699 a Jestřabský od roku 1710) stály na řece poblíž pramenů.62 S další zmínkou o Luhačovicích se setkáváme až o sto let později. Popud k novému rozvoji Luhačovic poskytla analýza luhačovické minerální vody provedená profesorem H. J. Crantzem. Její výsledek byl zveřejnen roku 1777 v knize Gesundbrunnen der österreichischen Monarchie. Posudek vyzněl pro Luhačovice velice dobře. Crantz označil luhačovickou vodu za lepší než selterskou.63 O dobrý zvuk lázní se zasloužili velkou měrou lékaři. Od konce 18. století do 20. let 19. století působili na jednom místě nejméně tři. Většinou praktikovali řadu let a mnoho pacientů léčili po více sezón. Téměř všichni se snažili rozšířit poznatky o léčivých vodách a publikovat své zkušenosti z praxe. Zkoumali chemické a fyzikální vlastnosti luhačovických pramenů a své výsledky zveřejňovali. Patřili k postavám, které utvářely osobitost lázní a přispívaly k jejich popularitě.64 Později se soustavně luhačovickou lázeňskou léčbou zabýval uherskohradišťský krajský fysik Dr. Josef Winkler, který ve spise Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě z roku 1835 popisuje účinky zdejších vod.65 Je to první práce, která se věnuje výhradně luhačovickým minerálním pramenům a lázním. Jisté je, že tato práce byla sepsána na popud tehdejšího majitele panství hraběte Jana Serényiho k propagaci zdejších lázní. Dílu však nelze upřít určitou odbornost hlavně z toho důvodu, že se v něm lékař spojil s tehdy uznávaným 61

Buriánek, K.: O podstaně luhačovické lázeňské léčby, s.13. Kašpar, A.: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí, s. 25. 63 Tamtéž, s. 24. 64 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 114. 65 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě. 62

20

chemikem a odborníkem Janem Plaňavou, lékárníkem v Tovačově.66 I když se od doby vzniku tohoto díla změnily lékařské i chemické poznatky a řada názorů týkajících se chemického složení luhačovických minerálních pramenů, zůstává tato práce cenným dílem, protože jsou v ní zachyceny dějiny luhačovických lázní a přispívá k poznání lékařských názorů a lázeňské praxe té doby. Dr. Arnold Kučera v roce 1907 popisuje své zkušenosti s luhačovickými vodami a píše: „Účinky vod záleží nejen na množství a jakosti jejich minerálních součástí, nýbrž i na tom, v jakém vzájemném poměru jsou tyto součásti ve vodách obsaženy.“67 Je třeba připomenout, že Kučerovi byly k dispozici již poměrně přesné a dokonalé chemické rozbory luhačovických pramenů. Ale všem čtyřem autorům sloužily jako základ jejich úvah hlavně jejich empirické zkušenosti s vodami.68 Vydatné prameny, a především vysoká koncentrace minerálů ve vodách byly považovány za bohatství. Čím bylo látek více, tím byla voda silnější. V propagačních materiálech se proto vychvalovala jedinečnost lázní nejrůznějšími zvučnými výrazy.69 V Luhačovicích si toto tvrzení můžeme ověřit hned v několika případech. Propagační tiskopis s ceníkem a rozborem jednotlivých minerálních pramenů z roku 1893 uvádí: „Luhačovice, léčební místo na Moravě, mají nejsilnější alkalicko-solné prameny minerální… od staletí již světoznámé co výtečné prostředky léčivé“.70 I doktor Jan Picek, který většinu názorů přebírá od Dr. Winklera a který své dílo Luhačovice alkalicko-solné i klimatické lázně na Moravě vydal v roce 1887, se o Luhačovicích vyjadřuje jako o „nejsilnějších alkalicko-solných lázních v celé Evropě“.71 Rozdílné byly názory na to, jestli hlavní roli hraje koncentrace všech rozpuštěných látek, nebo jen přítomnost jedné významné složky. Na prvním místě stálo železo, tradiční bájný prvek a atribut boha války Marta.72

66

Tamtéž. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 108. Slané vody u Luhačovic na Moravě. 68 Buriánek, K.: O podstaně luhačovické lázeňské léčby, s.15. 69 Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 131. 70 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 135. Minerální prameny Luhačovic. Propagační tiskopis s ceníkem a rozbory min. vod, 1893. 71 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 72 Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 131. 67

21

Stavební úpravy v lázních Nedaleko vsi, které je z písemných pramenů dosvědčena začátkem 15. století, byly studánky slané vody. Rozlévaly se po okolních lesích a lučinách a odtékaly potokem, zvaným později Šťávnice.73 Jak už bylo napsáno Hertodův spis značně zvýšil zájem o Luhačovice. Tehdejší majitel panství hrabě Ondřej Serényi dal v 80 letech 17. století vyzdít a upravit první dva prameny, které dostaly o sto let později jména Vincentka a Amandka. Tím položil základy luhačovickým lázním. Na konci 17. století zde však nebyly žádné ubytovací budovy. Až na počátku 18. století byly v blízkosti pramenů postaveny dva mlýny, které sloužily rovněž k ubytování lázeňských hostů.74 To také bylo na dlouhou dobu vše. Je v celku pochopitelné, že se Serényiové nepouštěli do výstavby lázní, protože pozemky, na kterých se minerální prameny nacházely, jim nepatřily. Pozemky patřily převážně vsi a místním sedlákům. Serényiové je od nich museli nejprve vykoupit, pak se teprve mohli naplno věnovat rozvoji lázní.75 Když hrabě Vincenc Serényi vykoupil od soukromníků pozemky v blízkosti pramenů, mohl začít svou pozornost naplno věnovat rozvoji lázeňství a věnovat mu větší péči než dosud. Dal zde roku 1789 postavit nedaleko pramenů hostinec s ubytovnami. Ten byl ale roku 1822 zbořen a na jeho místě postaven Rodinný neboli Panský dům. Ten v Luhačovicích stál do roku 1902, kdy byl odstraněn.76 Dal také znovu upravit prameny Vincentku a Amandku, aby si hosté mohli vodu nabírat volně do nádob. Roku 1852 byly u pramenů zabudovány pumpy. Dále nechal postavit tři dřevěné kabiny s koupelnami, které byly nazvány Vincencovy, Eliščiny a Židovské lázně. 77 Židům totiž bylo zakázáno, aby chodili do veřejných lázní ve městě, měli tedy svoje zvláštní lázně.78 V této době byla vystavěna i řada obyčejných budov s pokoji pro ubytování lázeňských hostů. Byl postaven Zámeček, Hlavní stáž 73

Müller, F.: Luhačovicko. Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech, s. 25. Slanovodský mlýn, postavený v roce 1699, byl v roce 1885 přestavěn na vilu Pod Lipami. Jestřabský mlýn z roku 1710 byl přestavěn v roce 1902 na vodoléčebný ústav. Zdroj: Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 70. 75 Kubíček, R.: Lázně Luhačovice 1902-1927, s. 30. 76 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 70. 77 Müller, F.: Luhačovicko. Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech, s. 26. 78 Vinař, Josef: O lázních. In: Obrazy z minulosti českého lékařství. Praha, Státní zdravotnické nakladatelství, 1959, s. 127-132. 74

22

(zbořená roku 1822), dále Soukenický a Ševcovský dům, který byl ale roku 1852 zbořen a na jeho místě postaven Švýcarský dům, dále Pekařský a Vincencův dům. Poslední dva zmiňované domy byly roku 1860 spojeny a přestavěny jako Vincencův dům. Ten však byl v 60. letech 20. století také zbořen. Také zde byl Kapucínský klášterek, který byl roku 1852 přejmenován na Lékárenský dům, Cyrilův dům, Vývařovna, přestavěna roku 1857 na Staroněmecký dům, který byl po požáru v roce 1916 odstraněn, Myslivna a Jakubský neboli Židovský dům, později přejmenovaný na dům Stolařský79, zničený v 60. letech 20. století.80 Názvy domů svědčí o tom, že se zde soustřeďovali příslušníci různých národů, jako Němči či Židé. O tomto tvrzení se můžeme přesvědčit i ve spisu doktora Winklera, který píše: „Byly tu však i ubytovací domy, jejichž pokoje byly rozlišeny pro hosty různých náboženských vyznání. Jednalo se o Izákův dům, dříve zvaný Kapucínský klášterek, protože měl věžičku a svým tvarem a formou se podobal klášteru… K Izákovu domu se připojoval Jákobův dům.“81 O rozdělení hostů podle náboženství či národní příslušnosti nám doktor Winkler dále píše: „Ve Vincencově domě se nacházely čtyři kuchyně izraelitské… a za Vincencovým domem se nacházela zvláštní pravoúhlá budova, ve které byly čtyři křesťanské kuchyně.“82 V těchto kuchyních se respektovaly náboženské zvyklosti u hostů, jako bylo důsledné vypouštění vepřového masa u Židů a muslimů. Jak už bylo napsáno, pro ortodoxní židovské návštěvníky byly specializované jídelny a penziony. Pravidelně také rabín s veterinářem docházeli na místní jatky, aby měli

79

Budovy jako Myslivna, Ševcovský dům, Soukenický dům a Stolařský dům nesly své označení podle svého dřívějšího využívání. Čerpáno z: MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě 80 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 70-71. Pro srovnání ze spisu doktora Jana Picka je vidět, jak se lázeňské budovy rozrůstaly a stále se stavěly nové: V roce 1887 byly k hostům k dispozici Dům ředitelský rozšířený (26 pokojů), Hotel s léčebným salónem (17 pokojů), Rodinný dům (8 pokojů a kuchyň), Janův dům (50 pokojů), Vincencův dům (16 pokojů a kuchyň), Lékárnický dům (15 pokojů), Stolařský dům (14 pokojů), Myslivna (16 pokojů a 4 kuchyně), Švýcarský dům (15 pokojů a 4 kuchyně), Kuchyňský dům (2 pokoje a kuchyň), Bazar (5 pokojů), Německý dům (21 pokojů a 3 kuchyně), Zámeček (3 pokoje a kuchyň), Naplňovací dům, Dům pro lázeňské služebníky, Vila Lipová (4 pokoje a kuchyň), Vila Růžová (14 pokojů, 2 kuchyně, sklep), Vila Ottova (7 pokojů a kuchyň), Jestřábí mlýn (3 pokoje, 2 kuchyně, sklep), Hájenka (2 pokoje, kuchyň), Kolářský dům (3 pokoje, kuchyň, sklep, stáj), Klášter (pokoj a kuchyň). MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalicko-solné i klimatické lázně na Moravě. 81 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě. 82 Tamtéž.

23

jistotu, že byl dobytek poražen podle rituálu. Okolní vesnice dodávaly tučné husy a kachny, které měly nahradit vepřové sádlo.83 V době Jana Nepomuka Serényiho prožívaly Luhačovice svůj největší rozkvět a prošly důležitými stavebními úpravami. V roce 1822 nechal postavit hlavní lázeňskou budovu Janův dům. I nadále pokračoval výzkum pramenů, a tak byly objevovány nové poznatky o léčivých účincích luhačovických minerálních vod. V letech 1824-1825 nechal vykopat studnu. Do ní byla kanálem v podzemí přiváděna minerální voda a odtud pak byla přečerpávána do ohřívadel a poté do van ke koupelím.84 Tím ale jeho péče o minerální prameny nekončila. Jan Nepomuk Serényi dal upravit třetí pramen, který od té doby nese jeho jméno – Janovka.85 Dal také upravit pramen Aloisky, o kterém se do té doby jen mluvilo, a zbudoval k němu cestu. Roku 1850 se začalo se stavbou kolonády.86 Z toho je patrné, že lázně v 19. století prošly výraznou změnou, kterou můžeme zaznamenat v úpravě dosud známých minerálních pramenů a úpravě vnějšího prostřední lázní. V 18. století se prosadil trend vnějšího i vnitřního užívání lázeňských procedur, a to především minerálních pramenů. Takto byla doplněna tradice koupelí v léčebných zařízeních o pití minerálních vod přímo v prostředí kolonád, pavilónů či volně přístupných pramenů. Jedná se o znovuobjevení prospěšnosti přímé konzumace léčivých vod. Prameny jsou upravovány, vyzdívány a zastřešovány a jsou u nich budovány pumpy. Tak jednotlivé lázně expandují do okolního prostoru a vzniká charakteristické lázeňské prostředí.87 Jan Nepomuk Serényi do Luhačovic přizval významného olomouckého architekta Jana Sarkandera Thalherra, který vypracoval urbanistický plán lázeňského území, které bylo do té doby zastavováno nahodile. K výstavbě lázeňských pavilonů byl přizván stavební mistra František Vašíček. V této době tak byly zakládány aleje, upravovány květinové záhony a budovány chodníky.88 Tento šlechtický majitel se staral i o vývoz minerálních vod. V této době tak byla postavena plnírna Vincentky a dva sklady minerální vody, první ve Vídni 83

Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 210. Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 71. 85 Tamtéž. 86 Müller, F.: Luhačovicko. Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech, s. 26. 87 Hanulík, Vladan: Proměna lázní Gräfemberg v 2. polovině 19. století. In: Blümlová, Dagmar – Kubát, Petr: Čas zdravého ducha v zdravém těle. České Budějovice, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2009, s. 297. 88 Konečný, Michal – Petráková, Blanka: Příběhy hraběcích lázní: Serényiové v Luhačovicích. Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy, 2011, s. 3. 84

24

a druhý v Budapešti.89 Ve 40. letech 19. století rostla poptávka po luhačovické minerální vodě. V této době bylo z lázní vyvezeno přes 80 000 lahví.90 V této době se v Luhačovicích nacházela lázeňská prádelna, která ale nesloužila k praní prádla lázeňských hostů, jak by se mohlo na první pohled podle názvu zdát. Naopak byla obývána lázeňským, který připravoval koupele. K prádelně byla přistavěna kůlna na vozy a stáj pro koně. Pro chov jiných hospodářských zvířat sloužila ovčírna a kozárna. Kozy a ovce byly chovány k zásobování lázeňské mlékárny.91 Významným mezníkem pro vývoj lázní Luhačovice je tok 1841, kdy byla otevřena Severní dráha se zastávkou v Uherském Hradišti a tím velice ulehčena cesta do Luhačovic.92 Dříve totiž dopravu na delší vzdálenosti zajišťovaly poštovní dostavníky. Tento způsob dopravy však byl neefektivní, pomalý a také drahý. To si mohli dovolit jen bohatí měšťané. Otevření Severní dráhy tak usnadnilo lidem cestu do Luhačovic, což se pozitivně projevilo i na návštěvnosti. Mezi léty 1830-1851 vzrostl počet návštěvníků z 250 lidí na 861.93 Za Gábriela Serényiho se začalo s výstavbou zařízení pro kulturní život a zábavu hostů. Malé Josefské náměstí bylo určeno pro pořádání her a hudebních pořadů, začal hrát lázeňský orchestr.94 Za jeho správy došlo také k regulaci říčky Olšavy, protože voda, dovážená do lázní v sudech, už nepokryla spotřebu, a zalesnění svahů Velké a Malé Kamenné. V centru lázní vyrostl také hraběcí kravín, který zásoboval lázně čerstvým mlékem k léčbě. Díky němu byl také vyhlouben pramen Antonínka.95 V době, kdy už v Luhačovicích vládl hrabě Otto Serényi, se zlepšilo dopravní spojení do Luhačovic. V roce 1885 byl totiž zahájen provoz na Vlárské dráze, která od roku 1888 vedla až do Újezdce u Luhačovic, vzdáleném od lázeňského místa asi 13 km. Cesta kočárem se tak výrazně zkrátila a také zlevnila.96 To samozřejmě ovlivnilo i celkovou návštěvnost luhačovických lázní. Levnější cesta a dobudování 89

Zemek, M. – Jančár, A.: Luhačovice, s. 30. Müller, F.: Luhačovicko. Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech, s. 27. 91 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě. 92 Rok vybudování Severní dráhy se v literatuře liší. Rok 1841 uvádí ve své knize na s. 30 Luhačovice M. Zemek a A. Jančár, rok 1846 uvádí na s. 25 A Kašpar v knize Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí. 93 Zemek, M. – Jančár, A.: Luhačovice, s. 30. 94 Kašpar, A.: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí, s. 25. 95 Švihálek, M: Luhačovická zastavení starodávná i novější, s. 24. 96 Kubíček, R..: Lázně Luhačovice 1902-1927, s. 32. 90

25

železnice způsobilo, že lázně začali navštěvovat i lidé ze střední vrstvy.97 Luhačovice však neměly pro tolik nových návštěvníků dostatečné ubytovací prostory. Proto v této době přibyly pro ubytování hostů další vily – Ottova, Růžová a Lipová.98 Začali stavět také soukromé osoby z řad místních obyvatelů. Sice byly s to ubytovat velké množství lázeňských hostů, ale jejich stavby nebyly dostatečně a komfortně zařízeny.

Pouze dvě z jejich staveb dosáhly takové úrovně, aby vyhovovaly

požadavkům náročných klientů. Byly to vily Slávia a Austria.99 Budovány byly také nové parky a promenády. Rovněž byl nalezen nový pramen, který dostal jméno Luční. Z pramenů se také dovídáme, že další důležitá úprava se týkala kanalizace, která tak byla zavedena v celém areálu lázní. Jak už bylo napsáno dříve, dovážená voda v sudech nestačila, a tak byl z Obětové hory vybudován nový vodovod na pitnou vodu, aby se v budoucnosti zabránilo nedostatku vody. Také minerální prameny prošly úpravami. Nově byl vyzděn pramen Vincentka a byl opatřen pumpou, aby neunikaly uhličitany. Nový parní kotel přibyl do lázeňského domu.100 Vliv dobudování železnice do Újezdce u Luhačovic byl natolik veliký, že v polovině 80. let 19. století vzrostla návštěvnost lázní na 1500 lidí za rok. I když se počet ubytovacích zařízení stále zvyšoval, bylo doporučováno objednat si pokoj raději nějakou dobu dopředu, protože poptávka jednoznačně převyšovala nabídku.101 Navíc se stavělo jen tak nahodile, nepromyšleně, bez jakéhokoliv architektonického plánu. Nejdůležitější byl co nejrychlejší a největší zisk. Proto také okolí staveb bylo často neupravené a krajnice silnic sloužily často jako chodníky.102 Zajímavá situace nastala mezi léty 1887-1889, kdy hrabě Otto Serényi, tehdejší majitel lázní, vedl spor s lékárníkem Ignácem Seichertem o tzv. vodní právo. Při kopání studně na své zahradě lékárník narazil na slanou vodu a začal ji využívat k výrobě různých produktů. Otto Serényi si ale nárokoval právo na luhačovickou minerální vodu jen sám pro sebe a to přineslo velké roztrže. Dne 5. září bylo výsadní právo na minerální vody přiřčeno právě šlechtickému majiteli Luhačovic a nikdo nesměl kopat žádnou studnu ve vzdálenosti 700 metrů od kaple sv. Alžběty. S výrokem samozřejmě lékárník nesouhlasil. Nakonec však mezi nimi došlo 97

Tamtéž, s. 33. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 99 Kubíček, R.: Lázně Luhačovice 1902-1927, s. 33. 100 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 101 Lázně Luhačovice. Luhačovice, Klub čs. turistů, 1928, s. 14. 102 Zemek, M. – Jančár, A.: Luhačovice, s. 31. 98

26

k dohodě. Smlouva byla uzavřena 13. ledna 1889. Ignác Seichert mohl po dobu dvaceti let bezplatně odebírat minerální vodu z pramenů Aloiska a Janovka. Na oplátku se lékárník vzdal všech nároků na slanou vodu na svých pozemcích.103 V roce 1895 byla v Luhačovicích zaznamenána dosud největší návštěvnost. Za sezónu sem přijelo asi 1700 hostů. I přesto, že počet lázeňských hostů stále stoupal, nebyly už uskutečňovány žádné další rozsáhlejší investice do lázní a lázeňského zařízení, které tak začalo chátrat a stalo se nemoderním. Zanedbání modernizace léčebného zařízení a také nových trendů v léčbě způsobily velký pokles návštěvnosti.104 Doktor Chodounský ve svém příspěvku, který byl uveřejněn v přírodovědeckém časopise v roce 1893, k tomu uvádí: „Emže jest proslavena, Luhačovice nikoli, a pochopujeme přihlížejíce k velkolepým zařízením lázeňským i společenským v Emži tento rozdíl ve frekvenci, než Luhačovice mají vody znamenité, co by překáželo, aby alespoň v rozesílání vody Emži předstihly?“105 Klientelu lázní v této době tvořila převážně brněnská a vídeňská německá společnost, která se dožadovala většího pohodlí a stěžovala si na chátrající stav léčebného vybavení a lázeňských ubytovacích prostor.106 Konec 19. století tak nepatří právě k těm nejlepším v historii luhačovického lázeňství. Lázně prožívaly stagnaci a hrozil jim úpadek.107 Snad se šlechtický majitel obával příliš vysokých nákladů, které by musel do zařízení lázní investovat. Možná ani nebylo v jeho moci zchátralý stav lázní přizpůsobit tehdejšímu standardu.108 Doktor Chodounský k tomu podotýká: „Co dělá zařízení a podnikavost patrno na Vichy a Bílině, obě místa Obdařena jsou prameny stejné jakosti (ovšem že jsou Vichyské prameny teplé (až 43 °C), ale za to Bílinské jsou nepoměrně bohatší kyselinou uhličitou), obě mají polohu stejně málo vábnou – řekl bych, že Vichy neprospěšnější netoliko co do krajinné scenérie, ale i co do podnebí, dostačí řekneme-li, že leží na vyprahlém jihu francouzském, i přece těší se vody Vichyské ohromné pověsti jako vody léčivé…“109

103

Kubíček, R.: Lázně Luhačovice 1902-1927, s. 34. Silný, Radim: Stavební dějiny lázní Luhačovice 1902-1948. Magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, 2007, s. 10. 105 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 58. Chodounský, K.: Kapitola o lázeňské a klimatické léčbě, 1893. 106 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 75. 107 Tamtéž. 108 Tamtéž. 109 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 58. Kapitola o lázeňské a klimatické léčbě. 104

27

Díky předcházejícímu výčtu nejdůležitějších oprav a úprav nemůžeme jednoznačně říct, že hrabě Otto Serényi lázně nemodernizoval a nechával je jen a jen chátrat. To bychom mu křivdili. Své dojmy a postřehy nám o tom podává i doktor Picek, který píše: „Tento po celé Moravě vysoce ctěný lidumil uznávaje vnitřní hodnotu těchto neocenitelných zdrojů zdraví lidského, lázně tyto nejen zvelebil ale i všem moderním požadavkům přizpůsobil, tak že je můžeme řaditi k prvním lázním světovým.“110 Objevuje se zde však ještě jedna skutečnost, která měla zásadní vliv na lázně Luhačovice. Je konec 19. století a v Rakousko-Uhersku vrcholí národnostní a kulturně historické boje. Noví, převážně čeští návštěvníci ze středních vrstev, požadovali odstranění německého ducha lázní. Požadovali, aby lázeňský orchestr hrál také české skladby od českých autorů a aby se zde vedle německých nápisů objevovaly i nápisy v českém jazyce. V této situaci byla důležitá činnost brněnské české společnosti, jejímž členem byl také MUDr. František Veselý. Tato organizace viděla nepostradatelnou nutnost vybudovat místo, kde by se střetávala a rekreovala česká nacionalizovaná společnost. Takovými ideálními centry se měly stát lázeňská místa.111 Národní duch se objevoval také v časopise lékařů českých, kde se v příspěvku lázeňského a obvodního lékaře v Luhačovicích, doktora Eduarda Slánského z 21. září 1900 dočteme: „Ve prospěch Luhačovic rozhodoval by také moment národnostní. Zvolme si nějaké svoje lázně, ať jsou to již Luhačovice nebo jiné a podporujme sebe samy…“112 Hrabě Otto Serényi se rozhodl chátrající a neprosperující lázně prodat. Toho velmi pohotově využil právě MUDr. František Veselý. Ten roku 1902 založil akciovou společnost, která lázně, odhadnuté na 800 000 korun, od Otty Serényiho odkoupila.113 Tak Serényiové přišli o Luhačovice, které vlastnily přes 270 let. MUDr. Františka Veselého můžeme označit za skutečného budovatele lázní. Jeho snem bylo, aby se z Luhačovic staly lázně české a pak slovanské. V tom mu pomáhal i slavný architekt Dušan Jurkovič. Svérázným způsobem přestavěl Janův dům, kde použil prvky lidové valašské architektury, vystavěl Slováckou búdu

110

MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 111 Kollmann, V.– Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 75. 112 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 116. MUDr. Eduard Slánský: Ke koupi Luhačovic, 1900. 113 Kašpar, A.: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí, s. 25.

28

a budovu Jestřabí.114 Léčebné možnosti byly doplněny přestavbou Jestřabského mlýna na vodoléčbu. V roce 1906 bylo zřízeno tenisové hřiště a roku 1908 postaveno lázeňské divadlo. V roce 1909 byl vystavěn Dům Bedřicha Smetany, který byl přepychově zařízený a určený převážně pro ubytování zámožných cizinců, mezi nimiž převládali v té době Poláci. Další etapa ve vývoji lázní nastala po první světové válce, kdy bylo postaveno velké inhalatorium a také k Luhačovicím připojena Pražská čtvrť.115

114 115

Dnes přejmenovaná na Dům Leoše Janáčka. Kašpar, A.: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí, s. 26.

29

Život v lázních Sezóna Většina našich lázní bývala v provozu jenom tři až čtyři měsíce v roce, kdy probíhala hlavní sezóna. Pak veškerý život téměř ustal. Hlavní lázeňská sezóna začínala obvykle počátkem května. Její zahájení bývalo slavnostní a neobešlo se bez každoročního vysvěcování pramenů jako doznívajícího lidového obyčeje „otvírání studánek“. Do zahájení sezóny musely být ukončeny všechny opravy domů, komunikací a chodníků, obnova omítek a střech po zimě a také tomu tak bývalo. Později se totiž nic podobného nepovolovalo.116 Luhačovice byly v provozu v době od 15. dubna do 31. října. Sezóna se zahajovala mší pod širým nebem. Doba byla rozdělena na dobu předsezónní (od 15. dubna do 1. června), posezónní (od 1. září do konce sezóny) a na hlavní sezónu (od 1. června do 31. srpna).117 Lázeňský lékař MUDr. Jan Picek tvrdil, že nejhodnější období pro lázeňskou léčbu je to prostřední, i když „předce jest nejkrásnější a nejrozkošnější doba první a třetí… Tak i podzim někdy až do konce října nad míru příjemný bývá a nezkazí jej ani několik dešťů, které se někdy ke konci září rády dostavují.“118 Pro pobyt v dubnu, květnu, září a říjnu stačilo služby v lázních objednat několik dní předem, ale pro pobyt v červnu, červenci a srpnu se muselo ubytování objednat 1-2 měsíce předem. V objednávce mělo být uvedeno počet osob, přesný den příjezdu a délka pobytu. Po obdržení objednávky správa lázní zaslala nabídku, ve které byl uveden nabízený dům či byt a jeho cena. Jakmile správa obdržela finanční zálohu, byl proveden záznam a byt tak zajištěn.119

116

Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství. Praha, Libri, 2002, 2. vydání, s. 135. Dílo doktora Picka se v udávání sezónních dob trochu liší. Říká: „sezóna v Luhačovicích začínala 15. května lázeňskou mší pod širým nebem, ke které se scházeli nejen lázeňští hosté, ale i ostatní lidé ve slováckých krojích. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalicko-solné i klimatické lázně na Moravě. 118 Tamtéž. 119 Lázně Luhačovice, s. 14. 117

30

Lázeňští hosté Vnějším znakem úspěšnosti lázní byla návštěvnost. Proto se dával najevo zájem o každého hosta, ale pochopitelně mnohem vítanější byli ti návštěvníci, od kterých se čekalo, že v lázních utratí hodně peněz. Správa lázní každým rokem posuzovala stav návštěvnosti a z toho vyvozovala náležitá opatření pro další sezónu. Počet hostů ukazoval, jak si stojí v konkurenci s ostatními lázeňskými místy a stoupající čísla byla zase využívána k propagaci.120 Z 80. a 90. let 19. století máme o počtu lázeňských hostů poměrně přesnou zprávu od doktora Jana Picka: „Saisona roku 1888 byla přece dosti příznivou, neboť počet hostí lázeňských dostoupil téhož počtu jako roku předešlého. Zvláště pak zaznamenati sluší, že počet hostí z Čech značně vystoupil tak, že nejen Praha, ale i veškeré téměř kraje byly četně zastoupeny.“121 Také potvrzuje to, že se v této době zvyšoval počet českých klientů. Pochopitelně počet návštěvníků, který udává, musíme brát s určitou rezervou, protože do něj nezapočítává turisty a také ty návštěvníky, kteří se v lázních nezdrželi déle než pět dní. O těch píše, že jejich počet „…více než dvakrát tak velký než počet hostí byl.“122 Z jeho zprávy je také patrné, že v Luhačovicích převládala dámská společnost: „…v saisoně r. 1891 navštívilo Luhačovice 1 317 hostí, z nichž bylo 549 mužského a 768 ženského pohlaví…“123 Mezi návštěvníky lázní můžeme najít aristokraty, úředníky všech hodnostních stupňů, důstojníky, měšťany, statkáře, příslušníky svobodných povolání a také buržoazii. Rozložení lázní a dopravní dostupnost po železnici zpřístupnily pobyt mnohem širšímu okruhu lidí se zdravotními obtížemi, ale také těm, kteří si sem přijeli jen odpočinout. Do skladby návštěvníků lázní koncem 19. století zasáhly zákony o povinném úrazovém a nemocenském pojištění vydávané od roku 1883 v Německu a od roku 1888 v Rakousko-Uhersku. Umožňovaly lázeňskou léčbu těm, kteří si ji dříve z pracovních a existenčních důvodů nemohli dovolit.124

120

Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 131. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 91. MUDr. Jan Picek: Zpráva z Luhačovic, 1892. 122 Tamtéž. 123 Tamtéž. 124 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 48. 121

31

V lázeňských budovách, které pod jednou střechou poskytovaly léčebné procedury, ubytování a stravu, které byly určeny především zámožnější klientele, se nacházely také levnější pokoje. I soukromé domy v okolí lázní poskytovaly ubytování podle finančních možností hosta.125 K dispozici byly také zcela bezplatná místa pro chudé, ale k žádosti o ně bylo nutné přiložit vysvědčení nemajetnosti nebo chudoby. „I v tomto roce se vypisovalo 28 bezplatných míst pro duchovní, c. k. důstojníky, učitele, žurnalisty, studující vyšších škol… S těmito místy bylo spojeno bezplatné užívání bytu, koupelí, osvobození od lázeňské a hudební taxy a bezplatná žinčice.“126 O bezplatném stravování zde ale nenajdeme žádnou zmínku. Podle seznamu lázeňských hostů můžeme zjistit, že v roce 1901 se v Luhačovicích ubytovalo 6 lidí, kteří byli označeni jako chudí. Nikde není uvedeno jejich jméno, odkud přijeli, ani jejich profese. Nesou jen hanebné označení chudí.127 Vzhledem k sociálním rozdílům návštěvníků lázní se záhy lázeňská zařízení oddělovala na koupele a bazény pro privilegované hosty od měšťanských a selských a konečně bylo oddělené koupání pro chudobné. Žebrota narušovala lesk lázeňského místa a obtěžovala lázeňské hosty.128 V Luhačovicích se asi v polovině 19. století nacházely dvoje lázně. Jedny byly určeny pro bohatší pacienty a byly proto lépe vybaveny. K většímu soukromí lázeňských hostů sloužily i dveře, které šly zamykat zevnitř. Druhým, obyčejnějším, se říkalo lidové.129 Přestože v 80. a 90. letech 19. století dosahovala návštěvnost lázní Luhačovice okolo 1500 hostů ročně, tak vývoj lázní jednoznačně zaostával za prudkým rozvojem, který prodělaly v této době například Mariánské nebo Františkovy lázně. Návštěvnost těchto lázeňských míst dosahovala v poslední čtvrtině 19. století již desetitisíce osob.130 Tady můžeme zaznamenat nesouměrný vývoj, protože návštěvnost Luhačovic dosahovala před vypuknutím 1. světové války nejvíce 1700 osob.131

125

Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 131. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 91. Zpráva z Luhačovic. 127 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 1, inv. č. 5. Seznam hostí 1901. 128 Křížek, V.: Obrazy z dějin lázeňství, s. 186. 129 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 130 Hanulík, V.: Proměna lázní Gräfemberg v 2. polovině 19. století, s. 298. 131 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 1, inv. č. 5. Seznam hostí 1901. 126

32

Svého vrcholu dosáhlo lázeňství na přelomu 19. a 20. století. V této době se stal pobyt v lázních záležitostí prestiže a reprezentace. Lidé sem přijížděli, aby viděli a byli viděni. Léčebná stránka pomalu ustupovala do pozadí.132 Stále sem však jezdívali ti, kterým minerální vody dříve pomohly nebo byly výslovně doporučeny lékařem. Jedním takovým hostem, kterému byl doporučen zdejší pobyt lékařem, byla i matka Otakara Laxy. I on sám se po této dobré zkušenosti do Luhačovic jezdíval léčit a ve svých vzpomínkách o tom píše: „Jsem osudově spojen s Luhačovicemi. Když má matka r. 1905 onemocněla záchvaty žlučových kamenů, jezdili jsme společně každoročně po 7 let do Luhačovic. Matka se úplně uzdravila, zemřela 78letá a mne uhličité lázně a vodoléčba dodaly životnost.“133 Jak oblíbeným místem Luhačovice byly vysvítá také ze zprávy doktora Picka, i když jeho slova nemůžeme brát úplně vážně a že svá tvrzení přehání, protože je zřejmé, že jeho dílo bylo sepsáno, za účelem propagace luhačovických lázní. O lázeňských pacientech říká: „…někteří sem přicházejí každým rokem znovu a znovu již po patnácté, dvacáté i pětadvacáté a dokonce považují Luhačovice za svůj letní domov.“134 Podle návštěvnosti také rostly či klesaly výnosy velkostatku, do jeho správy byly zahrnuty i hraběcí lázně, a také příjmy obyvatel.135

132

Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 54. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Otakar Laxa: Upomínka na Luhačovice, 1905. 134 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 135 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 93. 133

33

Doprava Pro návštěvnost lázní byly důležité také dopravní poměry. Vlakové spoje z Čech, Slezska a Haliče vedlo přes Olomouc, Přerov, Uherské Hradiště a Uherský Brod. Vlak z Horních a Dolních Rakous a také z Uher měl rovněž zastávky v Uherském Hradišti a Uherském Brodě. Jak už bylo řečeno, v roce 1885 byla otevřena Vlárská dráha, která zpočátku vedla jen do Uherského Brodu. Roku 1888 již ale končila v Újezdci u Luhačovic.136 To nám dosvědčuje i doktor Picek: „Letošním rokem nabyly Luhačovice dostavěním českomoravské transversálky velkých výhod, jelikož je doprava mnohem kratší a levnější. Poslední stanice do lázní jest: Újezd-Luhačovice, po které jezdí každodenně pět vlaků sem a opět tam.“137 Jaká byla cesta vlakem a jak dlouho trvala nám ve svých vzpomínkách na pobyt v Luhačovicích popisuje Otakar Laxa. Jak můžeme vidět, cesta mu zabrala celý den. „V úterý dne 13. srpna hned z rána odjel jsem s matinkou a starší sestřenicí Marií do Pardubic, kdež jsme čekali na pražský vlak… V poledne přijeli jsme do České Třebové…, po obědě unášel nás vlak do Olomouce. Z Olomouce odjeli jsme k deváté, a o půl jedné v noci, dostali jsme se sem.“138 O půl páté ráno mu pak jel vlak do Újezdce u Luhačovic, kde už na cestující čekala lázeňská pošta.139 Cestující tak mohli využít služeb pošty, která od konce 17. století zprostředkovávala dopravu osob nebo se dopravit podle svých možností kočáry, selskými a formanskými vozy.140 „Ke každému vlaku dojíždí z Luhačovic pošta i povozy privátní rozličného druhu. Ze stanice lze lázní v ½ hodině jízdy dosíci.“141 Nejchudší přicházeli pěšky. Cestování do lázní se stalo snadnějším po vybudování nových státních silnic v první polovině 18. století, které na sebe vzájemně navazovaly.

Byla

také

zavedena

přeprava

osob

na

poštovních

trasách

v tzv. diligencích, tj. poštovních vozech přijíždějících a odjíždějících v pravidelnou dobu.142

136

Zemek, M. – Jančár, A.: Luhačovice, s. 31. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 91. Zpráva z Luhačovic. 138 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Upomínka na Luhačovice. 139 Tamtéž. 140 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 87. 141 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 91. Zpráva z Luhačovic. 142 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 87. 137

34

Pošta, která přepravovala lidi, jezdila do Luhačovic a zpět třikrát denně. Za osobu se zavazadlem do 20 kg se platilo 50 kr. Za každé další kilo navíc se pak platily 2 kr.143 Přeprava se mi jeví značně nepohodlná, protože lidí, které vezla najednou bylo moc a do vozu se nemohli někdy ani vměstnat. „Děsně smačkáni vlekli jsme se k Újezdu. S pošťákem na kozlíku seděl Hanák a jakýsi četník, uvnitř vozu seděli jsme my, žena Hanákova a ještě nějaká paní. Velice se nám odlehčilo, když as za hodinu otevřely se dveře a v nich se objevil pošťák, který se slovy: „Jeden punde semka dolů,“ v pravém slova smyslu vytáh´ Silného z pošty, aby si sedl na kozlík, jelikož četník šel raději pěšky. Nebudu vyličovat kolébavou jízdu, rachocení zavazadel nad námi.“144 I přes stále se zlepšující dopravní spojení Luhačovic s okolním světem, mnozí obyčejní lidé, ale i lékaři, často nevěděli, kde Luhačovice leží. „Jak mnoho chorých posíláno každoročně bývá do lázních cizích, kdežto tak mnohému s mírnějšími prostředky hmotnými na vlastní půdě rodné ztraceného zdraví opět dosíci lze.“145

143

MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 144 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Upomínka na Luhačovice. 145 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě.

35

Život pacientů Ubytování a strava K ubytování lázeňských hostů sloužily hraběcí budovy, kde byly umístěny všechny koupele a parní stroje. Mimo to se v blízkosti lázní nacházelo několik privátních vil. Možnost ubytování byla i v soukromých bytech, kde se často ubytovávali méně bohatí lidé, nebo ti, kteří již nesehnali v době vrcholné sezóny hraběcí byty.146 Pohodlnější bylo bydlet přímo v lázeňských budovách nebo v jejich těsné blízkosti. Hostům se také doporučovalo, aby si ubytování zajistili v dostatečném předstihu, protože je často doprovázelo i početné služebnictvo či členové rodiny, a nemusel by se v hlavní sezóně pro ně najít dostatek ubytovacích prostor.147 Ale ani tady hosté nestrádali. „Čistota bytů jak hraběcích tak i privátních i prádla byla vzorná i obsluha hostů lázeňských nezasluhovala žádné hany.“148 V přízemí domů se také nacházely nejrůznější obchody, kde obchodníci nabízeli vše, co si člověk mohl přát „…čímž každé potřebě hostí lázeňských se za dost činí.“149 Od 9. hodiny ráno byly očekávány kočáry, drožky a dostavníky s přijíždějícími pacienty. Jejich příjezd až do 60. let 19. století ohlašovalo bubnování a fanfáry z věže kostela. Po ubytování lázeňský host navštívil lékaře, který mi doporučil druh a počet koupelí, případně pitnou léčbu a dietu.150 „Nato odešli jsme se představit p. Pickovi, lázeňskému lékaři… Ten nás vyšetřil a určil každému, kterou vodu má užívati, jakož i některá jídla požívati nám zakázal“151 Zakázáno byla především těžce stravitelná a příliš kořeněná jídla, stejně tak jako čerstvé ovoce, pivo a alkoholické nápoje vůbec nebo káva.152 Můžeme však vidět, že pacienti přísná nařízení lékařů zcela nedodržovali. Již zmíněný Otakar Laxa šel jednou v hrozném horku se svým kamarádem 146

MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 147 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 87. 148 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 91. Zpráva z Luhačovic. 149 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 150 Tamtéž, s. 108. 151 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Upomínka na Luhačovice. 152 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě.

36

na procházku. Měli žízeň a tak se po cestě zastavili v hospodě. Hostinská však neměla ani pivo, ani víno, a tak jim nabídla slivovici a chleba. „Chléb byl černý jako zem a krájeli jsme si ho sami z ohromného bochníku. Vzpomněli jsme si na p. doktora, co ten by asi řekl, kdyby nás tak viděl jísti zapovězené ovoce: chléb a lihovinu.“153 Je patrné, že je trápilo svědomí, ale přece jenom neodolali. Hosty nemusela příliš trápit ani otázka peněz, které musely za jídlo platit. „Sluší podotknouti, že potraviny jsou poměrně laciné, avšak připravené v hostincích nepoměrně se zdražují.“154 Základním způsobem léčebného požití luhačovické minerální vody byla již od Hertodových dob pitná kúra. Tu je ale třeba provádět předně podle nařízení lékaře. Pitná léčba neměla být také přerušována odjížděním z lázní během léčebného pobytu. K dosažení účinku bylo třeba několik týdnů.155 Již Hertod uvádí, že jeho strýc předepisoval luhačovickou vodu k jedenácti až dvanácti dennímu užívání.156 To bylo asi podle tehdejších zkušeností doba, ve které bylo možné dosáhnout nejlepších výsledků. Pitná léčba bývala kombinována rovněž již od Hertodových časů s různými přísadami. Tak se v Luhačovicích od roku 1836 až do konce 19. století prováděla léčba žinčicí157. V některých lázních začali k léčebným účelům podávat kravské, kozí, ovčí a dokonce oslí mléko a syrovátku, které se pily samotné nebo smíchané s minerální vodou.158 „Mléko, jehož se buď čistého neb nejobyčejněji ve spojení s vodou minerální k léčení rannímu užívá. Mimo to se z něho připravuje výtečná žinčice, kteráž s vodou minerální nebo samotná pije.“159 Jak tato směs mohla chutnat nevím, jisté však je, že kamarádovi našeho známého Otakara Laxy, nechutnala. Ten o něm píše, že už té slané „sodovky“ má dost: „Je to bída, když člověk musí tu vodu pít s žinčicí, chutnala by mně lépe sama.“160

153

MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Upomínka na Luhačovice. 154 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 155. Matouš Václavek: Cesta do trenčanských Teplic a po moravském Slovácku. Brno, 1888. 155 Kašpar, A.: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí, s. 27. 156 Brno. Srényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 2, inv. č. 7. Tartaro-Mastix Moraviae. 157 Žinčice se vyrábí ze syrovátky, která se oddělí od pevné složky při srážení mléka. 158 Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 45. 159 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 160 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Upomínka na Luhačovice.

37

K pití uzdravujících nápojů a medikamentů bylo určeno množství dalších přípravků, jejichž základ tvořilo již zmiňované mléko, ale také voda, olej, máslo nebo rostlinné a živočišné extrakty.161 „Vincentka smíšená s vínem poskytuje velmi občerstvujícího, příjemně nakyslého nápoje.“162 Při užívání bylo nutné respektovat množství, teplotu, ale i dodržování intervalů a doby před jídlem, po něm, nebo jinak.163 Důležité také bylo dostatek spánku, protože bylo doporučováno, aby se minerální voda pila časně z rána na lačný žaludek. František Skopalík ve svých Upomínkách na pobyt a léčení v lázních Luhačovicích r. 1880 a 1889 říká, že: „Posílen nočním spánkem, vstal jsem po 5. hod. a koupil ¼ l sklenici, očekával jsem u Amandky příchod Dr. Küchlera. Mezi tím jsem se pomodlil v kapličce sv. Alžběty, kde denně slouží kněží, dlící zde na léčení, mši svatou již od 4 hod. ráno. Prosil jsem Boha o uzdravení a v naději, že moje modlitba bude vyslyšena, odevzdal jsem se do jeho vůle.“164 František Skopalík poté musel vypít dvě sklenice Amandky.165 Nebylo vhodné ponocovat, protože tak mohl pacient zaspat a nevzbudit se v doporučenou denní dobu vhodnou pro pití minerální vody.166 Přesvědčil se o tom i náš pacient: „Vstal jsem rychle v sedum hodin, právě si vzpomena, že snídat máme teprv za hodinu od posledního pití vody. Rychle jsem se oblékl, a vzav hrnek, spěchal jsem ke studni Amandce…“167 Jak vidíme, oběma našim pacientům byla k pití doporučena právě Amandka. Síť pramenů byla jedním z prvků, který umožňoval užívat základního léčebného prostředku lázní Luhačovice, totiž pramenité vody, ve spojení s druhým důležitým prvkem a to pohybem na čerstvém vzduchu, který byl nutný pro překonání vzdálenosti mezi jednotlivými prameny. Lesní „kolonády“ však nepostrádaly i sociální funkci. Umožňovaly totiž vzájemný styk a interakci pacientů všech

161

Hečková, Hana: Formy píše o zdraví těla v lokalitách okresu Nový Jičín. In: Tarcalová, Ludmila: Tělo jako Kulturní fenomén. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, s. 166. 162 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 155. Cesta do trenčanských Teplic a po moravském Slovácku. 163 Hečková, Hana: Formy píše o zdraví těla v lokalitách okresu Nový Jičín, s. 166. 164 MZA Brno. Serényiová, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 130. František Skopalík: Výňatky ze spisku: „Upomínky na pobyt a léčení v lázních Luhačovicích r. 1880 a 1889“, opis 1935. 165 Tamtéž. 166 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 167 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Upomínka na Luhačovice.

38

sociálních vrstev. Ten nabýval všech forem, od prostého respektování přítomnosti cizí osoby, až třeba k navázání přátelského vztahu.168

Zábava S přibývajícím počtem návštěvníků si pobyt v lázních vynutil zlepšovat lázeňská zařízení a také vytvářet možnosti trávení volného času. Lázně neměly jen léčebnou funkci. Lidé se v lázních dobře bavili a společenská role lázní se tak ještě zvýraznila. Tady bylo možné vybočit z běžných zvyklostí a vychutnat radosti a zábavu, k nimž doma nebyla příležitost. Pověst veselého a zábavného života do některých lázní možná přivedla víc lidí než péče o zdraví.169 „Ozývalo se… hlasitější přání, že k společenskému životu ze každoročního přibývání hostí potřebí by bylo nějakého střediska, ve kterém by při zábavách a zvláště za deštivého počasí společného útulku by bylo sobě hledati, aby nemuseli hosté zvlášť dámy, v místnostech hostinských se zdržovati, tak že lázeňská správa, která vždy a všude jest ochotna požadavkům hostí lázeňských vyhověti, již vážně na to pomýšlí, by se větší salon lázeňský vystavěl a v krátké době přání hostí lázeňských se vyhovělo.“170 To znamená, že i přesto, že v lázních byly budovány nebo alespoň obnovovány prameny, větší pozornost byla nyní věnována stavbě objektů, které by rozptýlily lázeňské hosty. V Luhačovicích tak byl vystavěn hudební pavilon a středem společenského života byly lázeňské salóny a sály. Byly zde konverzační salóny, čítárny novin, klavír, šachové salóny, prostory pro karbaníky a konaly se zde turnaje v bridži a karetních hrách. Na čtení měli hosté k dispozici nejnovější časopisy, deníky a noviny. Byl zde i pokoj s kulečníkem a s karetními stolky. V Janově domě se nacházela velká knihovna, která nabízela čtení nejrozmanitějšího druhu. Také

168

Hanulík, V.: Proměna lázní Gräfemberg v 2. polovině 19. století, s. 297. Budinská, J. – Zerjatke, P.: Kapitoly z dějin lázeňství, s. 34. 170 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 91. Zpráva z Luhačovic. 169

39

vyšívání bylo v lázních oblíbenou zábavou.171 Roku 1850 se v Luhačovicích začalo se stavbou kolonády.172 Lázeňský život se tak soustředil právě do okolí hlavní kolonády, kde, jak již bylo naznačeno, vznikali stavby, jejichž primární účel již nesouvisel s praktikováním pitných kúr. Namísto aktivního pohybu po lesních stezkách spojující prameny, se začínají stavět kavárny a cukrárny, ve kterých byla v dřívější době přísně dodržovaných diet konzumace kávy a čaje nepředstavitelná.173 Je nutné zmínit se o lázeňské hudbě, kterou zajišťoval najatý lázeňský sbor. Hudební doprovod například i ke koupelím býval v minulosti častý. Již v 18. století začínaly v proslulejších lázeňských místech působit skupiny hudebníků, kteří původně hrávali na šlechtických sídlech nebo ve městech a nyní se usazovali v lázních. Na kolonádě se hrálo minimálně dvakrát denně. Budovaly se zvláštní hudební pavilóny, které se staly dominantou kolonád.174 „Hudba třinácti mužů, dobře vyškolená hraje na promenádě ráno i večer, v neděli i svátek, v poledne i odpoledne, doprovází společné výlety, koncerty, divadelní představení, hry společenské a podobné.“175 Pravidelně v neděli a ve svátky se v luhačovických lázních konaly odpolední taneční zábavy, kterých se, mimo lázeňských hostů, účastnili i lidé bydlící mimo Luhačovice. Jednou za rok navíc pořádalo taneční ples ředitelství lázní. Do Luhačovic také přijížděli nejrůznější hudebníci, herci, komedianti a kejklíři.176 Z větších podniků stojí za zmínku pořádání autoturnajů s květinovým korsem nebo velké sokolské a národopisné slavnosti. Za nejoblíbenější sport v lázních je možné považovat Lawn-Tennis, ve kterém byly každoročně pořádány mezinárodní turnaje. Zvláštní oblibě lázeňských hostů se také těšila jízda na koni. Správa lázní měla vlastní jízdárnu a dávala k dispozici 8-10 jezdeckých koní. Pro rybáře bylo umožněno chytání ryb a raků v říčce Olšavě, hosté mohli chodit také na hony.177

171

MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 172 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 29. 173 Hanulík, V.: Proměna lázní Gräfemberg v 2. polovině 19. století, s. 298. 174 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. Luhačovice alkalickosolné i klimatické lázně na Moravě. 175 Tamtéž. 176 MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 63. Dr. František Küchler: Přírůční knížka o léčebném místě Luhačovicích na Moravě, 1893. 177 Lázně Luhačovice, s. 11.

40

Jako projev zvláštního vztahu k lázeňskému místu věnovala řada skladatelů lázním svoji skladbu. Tak děj téměř neznámé opery Leoše Janáčka „Osud“ s autobiografickými prvky je posazen do lázní Luhačovic, které měl Janáček tak rád. V současné době jsou lázně místem, kde se konají každoročně hudební festivaly, které mají obvykle vztah k návštěvám velkých skladatelů.178

Procházky a výlety do okolí Nejvíce povyražení hostům poskytovaly procházky a to buď do parků, zahrad a sadů zařízených pro tyto účely, nebo do vzdálenějšího okolí. Na bližší procházky se mohlo vyrazit na Malou Kamenou, odkud si bylo možné prohlédnout celé okolí, nebo do nejbližších vesnic Dolní Lhoty a Pozlovic. Na vzdálenější procházky se mohlo chodit na Komonec, nejvyšší horu zdejšího okolí, nebo na horu Hrad, kde bylo možné vidět zbytky někdejšího zámku Světlova. Za návštěvu stálo také město Vizovice se svým zámkem a parkem.179 František Skopalík ve svých vzpomínkách na zdejší pobyt dokládá, že procházky byly velmi oblíbenou činností. „V 8 hod. jsem posnídal kávu; na to jsem vyšel na procházku na úpatí hory Kamenné. Po obědě jsem se bavil čtením novin a k 5. hod. večerní se dostavili hosté z Pozlovic a Luhačovic, s nimiž jsem se bavil až do sklonku dne“. I další dny chodil náš lázeňský host na procházky. Tentokrát vyšel na Velkou Kamennou a také do Gáborového údolí, které neslo svůj název po zemřelém majiteli statku a lázní Luhačovice hraběti Gáboru Serényim.180

178

Kašpar, A.: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí, s. 32. MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 63. Přírůční knížka o léčebném místě Luhačovicích na Moravě. 180 MZA Brno. Serényiová, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 130. Výňatky ze spisku: „Upomínky na pobyt a léčení v lázních Luhačovicích r. 1880 a 1889“. 179

41

Lázně po založení akciové společnosti a vliv Otty Serényiho Jak už bylo řečeno na konci 19. století se v lázních začala projevovat zanedbalost a úpadek vnitřního zařízení. Hrabě Otto Serényi tak začal uvažovat, že chátrající a neprosperující lázně prodá.181 Toho velmi pohotově využil právě MUDr. František Veselý. Ten roku 1902 založil akciovou společnost, která lázně, odhadnuté na 800 000 korun, od Otty Serényiho odkoupila.182 Cena 800000 Korun zahrnovala za budovy 200000 Korun a za pozemky rovněž 200000 Korun. Minerální prameny, dva vodovody a pitná a užitková voda byly prodány za 250000 Korun. Zásoby byly oceněny na 50000 Korun. Za zavedení obchodu, kruhu odběratelů, klientely atd. bylo účtováno 100000 K.183 Hrabě Otto Serényi si však ponechal vliv i na další směřování lázní až do 20. let 20. století.184 Otta Serényi chtěl řešit krizi v lázních, a tak s vytvořením akciové společnosti souhlasil, stal se jedním ze zakládajících členů. Zůstal také v její správní radě, kde byl zvolen předsedou.185 Zde však můžeme vidět velký rozpor. Jak jsem již popsala, tak MUDr. František Veselý chtěl vybudovat hlavně české lázně jako protiklad k velkým lázním německým, ale největším podílníkem a účastníkem na správě akciové společnosti zůstal i nadále cizí šlechtický majitel hrabě Otto Serényi, který mimo jiné zastával funkci předsedy správní rady Akciové společnosti lázní Luhačovických až do konce svého života.186 Díky tomu měl samozřejmě na rozhodování velký vliv. Rozpor nastává právě v okamžiku, když si položíme otázku, proč šlechtic financoval lázně, které měly být budovány převážně pro českou klientelu. Podle mého názoru v rozhodnutí Otty Serényiho lázně prodat hrála největší roli touha po zisku. Rozhodně si uměl spočítat, že pokud nemoderní lázně prodá, ale zároveň si ponechá rozhodující vliv v akciové společnosti, nemůže o nic přijít. Není 181

Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 75. Kašpar, A.: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí, s. 25. 183 MZA Brno. Akciová společnost lázní luhačovických (1901)1902-1948(1966). Karton č. 1. Inv. č. 1/6. Zpráva zakladatelů akciové společnosti. 184 Kollmann, V. – Zatloukal, P.: Moravské lázně v proměnách dvou staletí, s. 75. 185 Procházková, Jarmila: Janáčkovy Luhačovice genius loci et genius musicae. Luhačovice, město Luhačovice, 2009, s. 13-15. 186 MZA Brno. Akciová společnost lázní luhačovických (1901)1902-1948(1966). Karton č. 1. Inv. č. 1/10. Protokol o ustavení členů správní a dozorčí rady ze dne 2. února 1902. 182

42

tedy divu, že souhlasil se záměrem MUDr. Františka Veselého vytvořit akciovou společnost, která by oživila skomírající lázně. I František Veselý musel ze svých nároků slevit. Původně totiž chtěl vybudovat z Luhačovic akciovou společnost, kterou by vlastnili převážně čeští lékaři a také čeští příslušníci dalších povolání jako byly lékárníci, profesoři, učitelé, duchovní nebo úředníci, kteří by byli ochotni vložit do lázní své úspory.187 To jak vidíme se ale nepodařilo. A Otto Serényi byl i nadále největším akcionářem této společnosti a tím také největším finančníkem. Zde nastává druhý rozpor. Dosavadní literatura o luhačovických lázních oslavuje MUDr. Františka Veselého jako budovatele zdejších lázních, ale podle mého názoru nelze zásluhu na rozvoji Luhačovic po roce 1902 hraběti Ottu Serényimu odpírat, protože právě od měl finanční prostředky, díky kterým mohl MUDr. František Veselý své představy realizovat. Zásluhou Akciové společnosti lázní Luhačovických se z chátrajících a polozapomenutých moravských lázní stalo ozdravné a společenské středisko nejen Čechů, nýbrž také sousedních slovanských národů. Myšlenka o pozvednutí luhačovických lázní MUDr. Františka Veselého se tedy nakonec proměnila ve skutečnost.

187

Buriánek, K.: O podstaně luhačovické lázeňské léčby, s. 7.

43

Závěr Území dnešních lázní bylo po mnoho staletí součástí luhačovického panství. Když se po Bílé Hoře stalo obětí konfiskace, ocitlo se nakrátko v majetku Liechtensteinů, aby od roku 1629 trvale přešlo do vlastnictví uherské šlechtické rodiny Serényiů. V jejich držení zůstalo – včetně lázní – až do roku 1902. Minerální prameny, prýštící v sousedství malé obce, byly známy již od středověku jako „Slaná voda“. Jejich systematičtějšímu využívání však dlouho bránila odlehlost místa. První zmínky o nich pocházejí z 16. století, ale zásadní písemná zpráva byla uveřejněna až v roce 1669 v knize Jana Ferdinanda Heroda z Todtenfeldu „Tartaro-Mastix Moraviae“. Na základě tohoto spisu neobyčejně vzrostla popularita místa a hrabě Ondřej Serényi úpravou prvních pramenů položil základy k vybudování lázní. Nově založené lázně nebyly zpočátku vybaveny žádnými specializovanými stavbami, Teprve později, koncem 17. století, byly poblíž pramenů založeny dva mlýny, které pak sloužily k ubytování lázeňských hostů. Téměř 100 let zůstávala luhačovická „Slanica“ v této skromné podobě, protože majitelé panství soustřeďovali svoji pozornost jinam. O lázně se začal zajímat až hrabě Vincenc Serényi, který rozvinul intenzivnější stavební činnost. Jejím výsledkem bylo zastřešení pramenů a především výstavba budov s pokoji pro ubytování lázeňských hostů. V 19. století byl areál vedle řady přestaveb a demolic doplňován dalšími stavbami. K polovině 19. století již luhačovické lázně disponovaly deseti ubytovacími budovami s 83 pokoji. Poslední majitel hrabě Otto Serényi již pouze udržoval lázně v jejich malebném, pozdně klasicistním a romantizujícím pojetí. Nová doba se ohlašovala především zlepšeným spojením lázní se světem, výstavbou železniční sítě. Přispělo k tomu zřízení zastávky Severní dráhy ve 40. letech v Uherském Hradišti a zejména stavba železnice do Luhačovic v 80. letech. Koncem století se již v Luhačovicích projevovala stagnace lázní. Šlechtický majitel nebyl schopen dochovaný stav ani modernizovat, natož přizpůsobovat současnému standardu. V roce 1902 byla založena akciová společnost, která vykoupila lázně z majetku Serényiů.

44

Seznam pramenů a literatury Prameny: - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 1, inv. č. 5. Seznam hostí, 1901. - Moravský zemský archiv Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 79. MUDr. Jan Picek: Luhačovice alkalicko-solné i klimatické lázně na Moravě, 1887. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 63. Dr. František Küchler: Přírůční knížka o léčebném místě Luhačovicích na Moravě, 1873. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 4, inv. č. 91. MUDr. Jan Picek: Zpráva z Luhačovic, 1892. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 58. Chodounský, K.: Kapitola o lázeňské a klimatické léčbě, 1893. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 5, inv. č. 108. Dr. Arnold Kučera: Slané vody u Luhačovic na Moravě, 1897. - MZA Brno. Serényiová, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 130. František Skopalík: Výňatky ze spisku: „Upomínky na pobyt a léčení v lázních Luhačovicích r. 1880 a 1889“, opis 1935. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 135. Minerální prameny Luhačovic. Propagační tiskopis s ceníkem a rozbory min. vod, 1893. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 146. MUDr. Josef M. Winkler: Zobrazení minerálních pramenů v Luhačovicích na Moravě, 1835. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 6, inv. č. 116. MUDr. Eduard Slánský: Ke koupi Luhačovic, 1900. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 155. Matouš Václavek: Cesta do trenčanských Teplic a po moravském Slovácku. Brno, 1888. - MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 156. Léčebné obrázky z Luhačovic, 1850-1880.

45

- MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 163. Otakar Laxa: Upomínka na Luhačovice, 1905. - MZA Brno. Akciová společnost lázní luhačovických (1901)1902-1948(1966). Karton č. 1. Inv. č. 1/6. Zpráva zakladatelů akciové společnosti. - MZA Brno. Akciová společnost lázní luhačovických (1901)1902-1948(1966). Karton č. 1. Inv. č. 1/10. Protokol o ustavení členů správní a dozorčí rady ze dne 2. února 1902.

Literatura: - Bořík, Otakar: Fabian Summer: O lázních císaře Karla IV. Sokolov, Fornica, 2008. - Budinská, Jitka – Zerjatke, Petra: Kapitoly z dějin lázeňství. Teplice, Regionální muzeum v Teplicích, 2006. - Činčová, Yvona – Petráková, Blanka: Srdečný pozdrav z Luhačovic. Pohlednice z let 1898-1939 ze sbírky Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Luhačovice, Město Luhačovice, 2005. - Kašpar, Adolf: Luhačovice. Průvodce po lázních a jejich okolí. Praha, Sportovní a turistické nakladatelství, 1965. - Kollmann, Vítězslav – Zatloukal, Pavel: Moravské lázně v proměnách dvou staletí. Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1987. - Konečný, Michal – Petráková, Blanka: Příběhy hraběcích lázní: Serényiové v Luhačovicích. Zlín, Muzeum jihovýchodní Moravy, 2011. - Křížek, Vladimír: Obrazy z dějin lázeňství. Praha, Libri, 2002. - Lázně Luhačovice. Luhačovice, Klub čs. turistů, 1928. - Müller, František: Luhačovicko. Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech. Luhačovice, Atelier IM, 2004. - Počátky moderního lázeňství v Luhačovicích. Vydáno při příležitosti výstavy ke 100. výročí založení akciové společnosti lázní Luhačovických. Luhačovice, 2002. - Pokluda, Zdeněk: Zámek Luhačovice: barokní sídlo v proměnách času. Luhačovice, Město Luhačovice, 2004. - Procházková, Jarmila: Janáčkovy Luhačovice genius loci et genius musicae. Luhačovice, město Luhačovice, 2009.

46

- Silný, Radim: Stavební dějiny lázní Luhačovice 1902-1948. Magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, 2007. - Strouhal, Evžen: Život starých Egypťanů. Londýn, Opus, 1994. - Švihálek, Milan: Luhačovická zastavení starodávná i novější. Luhačovice, město Luhačovice, 2008. - Vinař, Josef: Obrazy z minulosti českého lékařství. Praha, Státní zdravotnické nakladatelství, 1959. - Vondruška, Vlastimil: Intimní historie. Od antiky po baroko. Brno, MOBA, 2007.

Články a vybrané kapitoly: - Buriánek, K.: O podstaně luhačovické lázeňské léčby. In: Léčebné poslání Luhačovic. Soubor přednášek luhačovických lékařů. Březen 1947, číslo 5, s.12. - Hanulík, Vladan: Proměna lázní Gräfemberg v 2. polovině 19. století. In: Blümlová, Dagmar – Kubát, Petr: Čas zdravého ducha v zdravém těle. České Budějovice, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2009, s. 290-300. - Hečková, Hana:

Formy píše o zdraví těla v lokalitách okresu Nový Jičín.

In: Tarcalová, Ludmila: Tělo jako Kulturní fenomén. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, s. 165-178.

47

Resumé In this bachelor thesis named “Luhačovice Spa in the 19th century” the author deals with the development of Luhačovice Spa during the 19th century. The merit of this thesis is the analysis of change during the 19th and how it effected the development of the spa locality and how it influenced Luhačovice Spa. The author divides the thesis into several chapters and subchapters. In the first chapter the author describes the people perceived the water and general development of spas. In the following chapter she describes the history of Luhačovice Spa from the time of finding mineral springs to the turn of the 19th and 20th century. The author describes the climatic conditions of spa and she informs us about the most important works, which were about Luhačovice Spa written. The next chapter deals with what the Luhačovice Spa building adjustment was like during the 19th century. The fourth chapter explores the lifetime in the spa. It shows what the visitors were like, the diet in the Spa, transport conditions and the leisure time activities of the Spa visitors. The life in the spa wasn´t boring, the people could go to the dance parties, read books or goes on a trip. The last chapter of this bachelor thesis deals with the Luhačovice Spa after the establishment of the Spa Luhačovice joint stock company. It also describes the competence and the influence of the last aristocratic owner Otta Serényi after the establishment of the joint stock company.

48

Obrazové přílohy

Luhačovické panství v letech 1633-1848. Zdroj: Pokluda, Zdeněk: Zámek Luhačovice: barokní sídlo v proměnách času, s 9.

Studně Vincentka s kolonádou, 1850-1880. Zdroj: MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 156. Léčebné obrázky z Luhačovic, 1850-1880.

49

Studně Amandka s hudebním pavilonem, 1850-1880. Zdroj: MZA Brno. Serényiové, majitelé lázní Luhačovice. Karton č. 10, inv. č. 156. Léčebné obrázky z Luhačovic, 1850-1880.

Lázeňské náměstí kolem roku 1910. Zdroj: Činčová, Yvona – Petráková, Blanka: Srdečný pozdrav z Luhačovic, s. 40. 50

Pohled od kolonády na Jurkovičův dům, hudební pavilón a terasu lázeňské restaurace (po roce 1910). Zdroj: Počátky moderního lázeňství v Luhačovicích, s. 14.

Vila Slavia, 1922. Zdroj: Činčová, Yvona – Petráková, Blanka: Srdečný pozdrav z Luhačovic, s. 50.

51

Hrabě Otto Serényi, velkostatkář a majitel luhačovického panství. Zdroj: Počátky moderního lázeňství v Luhačovicích, s. 2.

MUDr. František Veselý, zakladatel a první ředitel luhačovických lázní. Zdroj: Počátky moderního lázeňství v Luhačovicích, s. 2.

52