Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Pozitivní sankce v právu Studentská vědecká a odborná činnost Kategorie: magisterské studium
2015 VIII.
Autor: Jakub Porsch Konzultant: JUDr. Pavel Ondřejek, Ph. D.
1
Čestné prohlášení a souhlas s publikací práce „Prohlašuji, že jsem práci předkládanou do VIII. ročníku Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) vypracoval samostatně za použití literatury a zdrojů v ní uvedených. Dále prohlašuji, že práce nebyla ani jako celek, ani z podstatné části dříve publikována, obhájena jako součást bakalářské, diplomové, rigorózní nebo jiné studentské kvalifikační práce a nebyla přihlášena do předchozích ročníků SVOČ či jiné soutěže.“
„Souhlasím s užitím této práce rozšiřováním, rozmnožováním a sdělováním veřejnosti v neomezeném rozsahu pro účely publikace a prezentace PF UK, včetně užití třetími osobami.“
V Králově Dvoře dne 15.4. 2015 ………………….………………… Jakub Porsch
2
Poděkování Rád bych tímto poděkoval konzultantovi této práce JUDr. Pavlu Ondřejkovi, Ph.D. za jeho odbornou pomoc a podnětné rady, které mi pomohly při psaní této práce.
3
Obsah 1 Úvod ........................................................................................................................................ 5 2 Právní norma ........................................................................................................................... 6 2.1 Pojem ................................................................................................................................ 6 2.2 Znaky právní normy ......................................................................................................... 6 2.2.1 Závaznost ................................................................................................................... 7 2.2.2 Formální účinnost ...................................................................................................... 7 2.3 Struktura právních norem ................................................................................................. 8 2.3.1 Hypotéza .................................................................................................................... 9 2.3.2 Dispozice.................................................................................................................... 9 2.3.3 Sankce ........................................................................................................................ 9 2.3.4 Struktura normy s pozitivní sankcí .......................................................................... 10 3 Nález...................................................................................................................................... 10 3.1 Nálezné ........................................................................................................................... 10 3.2 Zatajení věci ................................................................................................................... 11 4 Daňová zvýhodnění............................................................................................................... 11 4.1 Daň z příjmu ................................................................................................................... 11 4.2 Daň z přidané hodnoty.................................................................................................... 12 5 Vyznamenání......................................................................................................................... 12 5.1 Státní vyznamenání......................................................................................................... 13 6 Závěr...................................................................................................................................... 14 7 Zdroje .................................................................................................................................... 15 7.1 Publikace ........................................................................................................................ 15 7.2 Právní předpisy ............................................................................................................... 15 7.3 Ostatní zdroje.................................................................................................................. 15
4
1 Úvod Právo je jedním z nejvýznamnějších normativních systémů v lidské společnosti. Následkem toho pak je, jaké množství autorů se různými tématy spjatých s právem zajímá. O právní normě, její struktuře a charakteristice toho bylo napsáno hodně. Otázka sankcí ale tak dobře popsána není. Mě osobně zaujalo konkrétně téma sankcí pozitivních, což je prakticky nepropádaná oblast a neexistuje mnoho zdrojů k tomuto tématu. Sankce jako nepříznivý následek porušení pravidla chování stanoveného normou se v lidské společnosti, ať už v oblasti práva, nebo i jiných, třeba i méně formálních, systémech vyskytuje odjakživa. Pojem sám o sobě je chápán samozřejmě jako negativní. Sankce jsou nezbytně nutné, k tomu aby společnost fungovala. Otázkou zůstává, jak nastavit adekvátní výši sankce, nebo zda nezkusit jinou cestu. Sociologie dělí sankce na negativní a pozitivní. Pozitivní sankcí se rozumí například odměna za splněnou práci, ať už ve formě peněžní částky, nebo povýšení v zaměstnání. Otázkou pro právo může být, jestli není příslib odměny pro tento normativní systém příjemnější náhradou za výhružku trestu. Muselo by se to pochopitelně týkat jen některých institutů, ale za zamyšlení to určitě stojí. Existují takové pozitivní sankce i v právu? Na tuto otázku jsem se pokusil ve své práci najít odpověď. V první části mé práce se budu věnovat právní normě. Je totiž důležité ji vzhledem k sankci vymezit a popsat, jelikož je sankce její součástí. V druhé části se pak budu zaobírat konkrétními tématy, které více či méně, chápu jako určité druhy pozitivních sankcí. Doufám, že i má práce zapříčiní to, že problematika sankcí, ať už v obecné rovině, nebo se zaměřením na sankce pozitivní, získá větší pozornost a bude následovat i další zpracování tohoto pro právo jednoznačně zajímavého a hlavně důležitého tématu.
5
2 Právní norma 2.1 Pojem Vzhledem k tomu, že sankce je jednou ze součástí normy, je potřeba si nejdříve definovat, co je to norma. „Norma jest výraz něčeho, co býti má.“1 Podstatné je, aby byl rozlišen preskriptivní a deskriptivní charakter, tedy to, co má být a to, co je. Popisný charakter mají výroky, které říkají, že něco je, nebo bylo. I výrok s deskriptivní povahou ale může mít charakter normy. Profesor Gerloch uvádí jako příklad ustanovení Článku 13 Ústavy ČR „Hlavním městem České republiky je Praha.“2 Pro normy je dále charakteristické, že regulují chování lidí a normotvůrce jejich prostřednictvím stanoví, co je žádoucí a co nikoliv. Normy nemají hodnotící charakter a ve velké většině ani pravdivostní hodnotu, na rozdíl od výroků, hodnotících vět, potažmo idejí. Preskriptivní charakter norem tedy reguluje určitým způsobem chování. Tyto způsoby nazýváme mody normativnosti a můžeme je dělit na dvě základní skupiny, objektivní a subjektivní. Do objektivních, tedy těch z pohledu normotvůrce, patří příkaz, zákaz a dovolení. A z nich vyplývají subjektivní mody (z hlediska adresátů norem), kterými jsou povinnost a oprávnění. V současnosti je rozhodující modalitou v právu zákaz, který určuje, co se nesmí. V této souvislosti se v Ústavě objevuje zásada legální licence: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“3 V tradičních normativních systémech se naproti tomu jako nejdůležitější modalita objevoval příkaz. Příkladem může být křesťanské Desatero přikázání.
2.2 Znaky právní normy Přesnou definici právní normy si opět vypůjčím z Teorie práva Aleše Gerlocha. „Právní normy jsou obecně závazná pravidla lidského chování, stanovená nebo uznaná státem (resp. mezinárodním společenstvím států), jejichž porušení stát (resp. státy vytvořené mezinárodní instituce) sankcionují.“4 Z definice vyplývá hned několik znaků, které odlišují právní normu od ostaních typů norem.
1
WEYR, FRANTIŠEK. Teorie práva. 1. vyd. Brno – Praha: Nakladatelství Orbis, 1936. s. 34. GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 27. 3 GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 34 4 GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 34 2
6
2.2.1 Závaznost Prvním charakteristickým rysem je tedy závaznost. „Právní norma je závazné pravidlo, neboť stanoví oprávnění a povinnosti.“5 Závaznost je důsledkem postavení subjektu práva vůči státu. Je definičním znakem právní normy hlavně proto, že kdyby byly uznány i normy nezávazné, takové, které mají jen charakter doporučení, zmizel by rozdíl mezi normami právními a například společenskými. Součásti právního řádu, které postrádají závazné ustanovení práva, nelze podle Aleše Gerlocha považovat za normy. V relaci k právním normám však podle něj, mohou vystupovat jako hypotézy právních norem. Jako příklad kromě jiného uvádí ustanovení zákonů hodnotící povahy, legální definice nebo doporučující normy.6
2.2.2 Formální účinnost Druhým specifickým znakem je formální účinnost. Což znamená, že norma je uznána státem v určité formě. Touto formou se má na mysli pramen práva a i forma jako taková musí být státem uznána. „Právní normou je jen taková norma, která je obsažená ve státem uznaném prameni práva.“7
2.2.3 Obecnost Obecnost je dalším rysem právní normy. „Právní norma upravuje chování druhově určených subjektů (adresátů) a rovněž jejich oprávnění a i sankce jsou stanoveny obecně.“ 8 V literatuře je někdy uvedeno, že se norma týká neurčitého počtu případů. Tento počet je však vždy určitý, přesněji řečeno určitelný, jak tvrdí i profesor Gerloch. Okruhy adresátů norem mohou být rozdílné. Některé normy se týkají každého, subjekty, na něž se normy vztahují, mohou být však i blíže specifikovány. Často se jedná o skupiny, např. občané, vojáci, studenti a další. Norma také může upravovat chování jedinečného subjektu, nejčastěji bývá uváděn prezident republiky, potažmo předseda vlády. Obecnost těchto norem tkví v tom, že se vztahují na každého, kdo bude prezidentem, nebo premiérem a každý takový bude mít práva a povinnosti vyplývající z dané normy.
5
GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 34. 6 Srov. GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 34. 7 GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 35. 8 GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 35. 7
2.2.4 Vynutitelnost Vynutitelnost je podle Aleše Gerlocha posledním specifickým znakem právní normy. Je to znak, který má nejužší souvislost s tématem této práce, tedy sankcemi. Vynucování normy mají na starosti orgány veřejné moci. Pokud stát normu uzná jako právní, měl by ji, pokud norma ukládá povinnosti, také vynucovat. „Pokud právní norma stanoví určité povinnosti a stanoví i hrozbu sankcí v případě jejich nedodržení, lze zpravidla vynutit splnění jak primární povinnosti, tak i sekundární povinnosti sankční povahy.“9 Existují i normy, které sankci nemají, takové jsou pak označovány jako imperfektní, neúplné, nebo nedokonalé. Sankce vztahující se k dané normě se však může například vyskytovat v jiném právním předpisu. Tyto normy je třeba od imperfektních norem odlišit.
2.3 Struktura právních norem Struktura právní normy je tradičně vnímána jako trojčlenná. Třemi prvky normy jsou hypotéza, dispozice a sankce. Struktura má pak podobu implikace, v níž jsou tyto tři prvky zabudovány. Jestliže je hypotéza, pak nastává dispozice, pokud není dispozice, nastupuje sankce. Jednoduché schéma by tedy vypadlo takto: H -> D -> S Sankce ale nenastává vždy, a proto je struktura ve skutečnosti spíše čtyřčlenná a rozdělená do dvou částí. První část se týká pouze hypotézy a dispozice. Jestliže je hypotéza, pak nastává dispozice. Případně může nastat i druhá část, tedy porušení dispozice, má za následek sankci. Tetrachomickou strukturu právní normy lze symbolicky vyjádřit takto: H -> D D´ -> S Druhé schéma je podle názoru Aleše Gerlocha, s nímž se ztotožuji, mnohem přesnější a lépe koresponduje s formulací pravidel v právních předpisech. Zároveň ale popisuje de facto dvě normy. Tato, dovolím si použít termín, „dvounorma“ je pak normou úplnou.10 Třetím možným modelem je dvouprvková teorie, která pracuje se skutkovou podstatou a právním následkem. Ve všech těchto modelech se ale vyskytuje prvek sankce, kterému se budu věnovat podrobněji. 9
GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 35. 10 Srov. GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. s. 36.
8
2.3.1 Hypotéza Hypotéza je taková část právní normy, která stanovuje podmínky, za nichž posléze nastává dispozice, popřípadě i sankce. Vymezuje okruh adresátů, kterým je určena, objektů, kterých se týká. V hypotéze je také obsažena časová působnost a jsou v ní popsány právní skutečnosti, se kterými norma spojuje vznik, zánik, nebo změnu práv a povinností. Celkově vzato tu najdeme podmínky, které musí nastat, aby pravidlo chování působilo a mohlo být aplikováno na jednotlivé případy.
2.3.2 Dispozice Dispozice je jinými slovy vlastní pravidlo chování a je nejdůležitější částí normy. Právě v dispozici najdeme již zmíněné mody normativnosti, tedy zákaz, příkaz a dovolení (z hlediska normotvůrce) a oprávnění a povinnost (z hlediska adresáta normy). Bez dispozice by norma ztrácela smysl a tento prvek nesmí ve struktuře chybět.
2.3.3 Sankce Sankce je taková část právní normy, v níž je stanoveno, co nastane pokud, za podmínek uvedených v hypotéze, bude porušeno pravidlo chování stanovené v dispozici. Dá se tedy říci, že sankce je jakousi sekundární povinností, která nastupuje po porušení primární. Z toho plyne, že sankce je chápána jen jako negativní prvek. V sociologii se objevuje i termín pozitivní sankce. Je tím myšlena například odměna, pochvala, nebo jiné pozitivní ohodnocení nějakého jednání. Mohla by tedy sankce být obecně charakterizována jako sekundární povinnost, která nastupuje po primární? František Weyr ve své učebnici Teorie práva také rozvíjí myšlenku, že jediným prostředkem, kterým lze zabezpečit, aby norma byla účinná, není pouze hrozba trestu, ale může jím být i slib odměny.11 Normotvůrce sahá k výhružce (nebo slibu), protože si je vědom toho, že zpravidla pouhá představa o tom, že něco má být, nepůsobí jako dostatečný motiv k požadovanému chování. Podle Weyra by měl normotvůrce najít takový trest, který se bude pro subjekt jevit jako větší zlo, než povinnost sama, stejně tak však může mít ale subjekt větší touhu po odměně, než je nelibost spojená s vykonáním povinnosti.12 Problematice pozitivních sankcí se věnuje i německá literatura, konkrétně pánové Klaus a Hans Röhlovi. Zmiňují například daňové úlevy, ale podle nich neexistuje obecná pozitivní
11 12
Srov. WEYR, FRANTIŠEK. Teorie práva. 1. vyd. Brno – Praha: Nakladatelství Orbis, 1936. s. 57. Srov. WEYR, FRANTIŠEK. Teorie práva. 1. vyd. Brno – Praha: Nakladatelství Orbis, 1936. s. 58.
9
sankce, která by odměnila chování pokaždé, kdy nastane. Pozitivní sankce, jako jsou například medaile záchranářům, se objevují, když subjekt vykoná něco navíc. Toto chování není nutné, ale dobrovolné.13
2.3.4 Struktura normy s pozitivní sankcí Pokud bychom sankci chápali nejen jako negativní následek, trest, nebo újmu, ale také jako pozitivní, dostali bychom se znovu zpět k jednoduchému trichotomickému modelu. H-> D-> pS Tedy pokud je hypotéza a dispozice má nastat pozitivní sankce. Institut, který má podobnou strukturu je v právu asi jen jeden, nálezné.
3 Nález Když člověk nalezne věc, měl by ji vrátit, pokud tak učiní, má nárok na odměnu v podobě nálezného. Pokud věc zatají, může mu naproti tomu být uložen trest odnětí svobody. Pokud bychom chtěli vytvořit schéma pro normu týkající se vrácení věci a vyplaceného nálezného, popřípadě nevrácení věci a uložení trestu, vypadalo by takto: H -> D -> pS H -> D‘ -> nS Tento institut je jediný, u něhož je pozitivní sankce stanovena zákonem a nedá se jí vyhnout, respektive dá, ale kdo se jí bude snažit vyhnout, bude sankcionován negativně. U ostatních příkladů toto schéma nelze uplatnit.
3.1 Nálezné Nález je upraven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku a to konkrétně v §1051 až 1062, v §1063 až 1065 je pak upraven také nález skryté věci. V §1052 odst. 1 stojí: „Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.“ V odstavci 2 je pak stanoveno: „Pokud z okolností nelze poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich,
13
Srov. RÖHL, KLAUS F., RÖHL, HANS CHRISTIAN. Allgemeine Rechtstlehre. 3.přeprac. vyd.: Carl Heymanns Verlag, 2008. s. 218 – 219. 10
postupuje, jako by byl nálezcem.“ §1056 odst. 2 se pak konkrétně věnuje náleznému: „Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení.“ Z uvedených předpisů je tedy zřejmé, že pokud nálezce při podmínkách stanovených hypotézou dodrží dispozici, tedy vrátí věc, má ze zákona nárok na nálezné ve výši 10% z ceny nálezu a je tak pozitivně sankcionován a obdrží odměnu za to, že se choval v souladu s právními normami, které nález věci upravují.
3.2 Zatajení věci Nález věci je ale tak specifickým případem, že může nastat i sankce negativní. Dochází k tomu pochopitelně, když nálezce věc nevrátí, ale ponechá si ji. V zákoně č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku § 219 je totiž upraveno zatajení věci. V odstavci 1 je pak ustanoveno toto: „Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“ Následuje odstavec 2, který stanoví: „Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.“ V § 219 odst. 3 je pak uvedeno následující: „Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.“
4 Daňová zvýhodnění Dalším institutem, který by mohl být vnímán jako určitá pozitivní sankce formou odměny, jsou daňová zvýhodnění.
4.1 Daň z příjmu V loňském roce byl zákonem č. 267/2014 Sb., novelizován zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a byla tak upravena výše daňového zvýhodnění a pravidla pro jeho poskytování podle počtu dětí ve společně hospodařící domácnosti. V roce 2015 má nově poplatník nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě v závislosti na počtu dětí žijících s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor ve výši 13404 Kč ročně na jedno dítě, 15804 Kč na druhé dítě a 17004 Kč na třetí a každé další dítě. Pozitivní 11
sankcí tedy v tomto případě je, že pokud daňový poplatník za podmínek stanovených hypotézou splní dispozici a má jedno nebo více dětí je státem pozitivně sankcionován, daňově zvýhodněn. Tato pozitivní sankce tedy může být chápána jako motivace ze strany státu k plození dětí, odměnou pak je čerpání daňových výhod.
4.2 Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty (dále DPH) je upravena v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V České republice máme v současné době 3 sazby DPH. Základní sazba je stanovena na 21%, první snížená sazba DPH pak činí 15% a konečně druhá snížená sazba DPH je 10%. Z toho vyplývá, že nákup zboží se sníženými sazbami můžeme také vnímat jako pozitivní sankcionování, i když ani zdaleka ne tak výrazné jako například u institutu nálezného. Druhá snížená sazba DPH se vztahuje na kojeneckou výživu a potraviny pro malé děti, některé léky, knihy, nebo hudebniny. Subjekty jsou tímto zvýhodněním motivovány ke koupi těchto výrobků. Nejnižší sazba je také u některých mlýnských výrobků. Zajímavostí je určitě tzv. "hranolková daň" Maďarský parlament schválil zákon o zdanění potravin, které obsahují velké množství cukru, soli, uhlovodíků a kofeinu. Novela, která začala platit už v září 2011, se vztahuje i na limonády a džusy, které obsahují méně než 25 % ovoce, nebo také například na energetické drinky, slané snackery, instantní polévky a omáčky a různá dochucovadla. Tato úprava je ale jednoznačně sankcí negativní a má zákazníky od nákupu tohoto druhu potravin odradit. Možnou pozitivní sankcí by ale mohlo být naopak zvýhodnění některých druhů zdravých potravin - zeleniny, ovoce, mléčných výrobků a dalších, zdraví prospěšných produktů. Účelem normy by bylo, aby lidé jedli zdravě a normotvůrce by k dosažení tohoto cíle nepoužil hrozbu, ale výše zmíněný příslib odměny v podobě nižší daňové sazby.
5 Vyznamenání Už bylo zmíněno, že mezi pozitivní sankce by se za jistých podmínek dala řadit i vyznamenání. Ať už jsou to vyznamenání státní, nebo jiná, která nemají tak velkou váhu. Problémem je, že ve všech ostatních případech je pozitivní sankce uskutečněna vždy, ale vyznamenání za své činy, nebo přínos nedostane každý a oceněni jsou jen někteří.
12
5.1 Státní vyznamenání Pro udělování státních vyznamenání existuje v České republice speciální předpis a tím je zákon č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republiky. § 1 odst. 1 „Propůjčením nebo udělením státních vyznamenání České republiky (dále jen "vyznamenání") jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy.“ odstavec 2 „Vyznamenání jsou řády a medaile.“ odstavec 3 „Řády jsou vyšší formou vyznamenání; propůjčují se občanům České republiky a udělují se těm, kteří nejsou občany České republiky.“ odstavec 4 „Medaile jsou nižší formou vyznamenání; udělují se.“ § 2 „Zřizuje se Řád Bílého lva jako nejvyšší vyznamenání osob, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Českou republiku.“ § 3 „Zřizuje se Řád Tomáše Garrigua Masaryka jako vyznamenání osob, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.“ § 4 „Zřizuje se Medaile Za hrdinství jako vyznamenání osob za hrdinství v boji a vyznamenání těch osob, které se s nasazením vlastního života zasloužily o záchranu lidského života nebo značných materiálních hodnot.“ § 5„Zřizuje se Medaile Za zásluhy jako vyznamenání osob, které se zasloužily o stát nebo územní samosprávný celek.“ Podle § 7 má právo propůjčovat a udělovat vyznamenání prezident republiky, pokud k tomu nezmocní jiný orgán, a činí tak podle § 13 v řádové dny, kterými jsou 1. leden a 28. říjen. Pozitivnost je v tomto případě jednoznačná, osoba je odměněna za svůj čin vyznamenáním, normotvůrce se snaží tímto předpisem motivovat všechny k příkladnému chování, jak již ale bylo zmíněno, oceněni nemohou být všichni.
13
6 Závěr Ve své práci do VIII. ročníku soutěže Studentská vědecká a odborná činnost jsem se zabýval, dalo by se říci téměř novým, tématem pozitivních sankcí v právu. Cílem bylo najít v současném, hlavně českém právu instituty, které namísto negativních sankcí, kterými jsou tresty odnětí svobody, pokuty a jiné, přistupuje zcela k opačnému sankcionování. Snahou bylo zjistit, zda příslib odměny může být alespoň z části podobně funkční jako výhružka trestu. Zároveň bych byl rád, kdyby se tato práce stala "první kapkou v moři" a i díky ní se objevila i další rozpracování tohoto tématu. V první části práce jsem vymezil právní normu a charakterizoval její strukturu, v druhé jsem se pak věnoval konkrétním institutům, které méně či více korespondují se schématem normy, jež je sankcionována pozitivně. Konkrétně to byl institut nálezného, pak některá daňová zvýhodnění a v 5. kapitole pak vyznamenání. Cíle týkající se toho zjistit, zda pozitivní sankce v právu jsou a fungují, jsem, myslím si, naplnil, ale to, zda se tímto problémem budou zabývat i další autoři, ukáže až čas.
14
7 Zdroje 7.1 Publikace - WEYR, FRANTIŠEK. Teorie práva. 1. vyd. Brno – Praha: Nakladatelství Orbis, 1936. - GERLOCH, ALEŠ. Teorie práva. 5. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. - RÖHL, KLAUS F., RÖHL, HANS CHRISTIAN. Allgemeine Rechtstlehre. 3.přeprac. vyd.: Carl Heymanns Verlag, 2008.
7.2 Právní předpisy - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník - zákon č. 267/2014 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů - zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty - zákon č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republiky
7.3 Ostatní zdroje - ČERNÁ, GABRIELA. Sankce v právu (se zaměřením na problematiku výjimečného trestu) [online]. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, vyd. 6. 6. 2009. Dostupné z
. - www.financnisprava.cz
15
