UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra obchodního práva
Diplomová práce DISTRIBUýNÍ DOHODY Michaela Kazdová
Vedoucí diplomové práce:
JUDr. Vít Horáþek, Ph.D.
Datum zpracování:
listopad 2011
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatnČ a že jsem ĜádnČ uvedla všechny použité zdroje a literaturu. ZároveĖ prohlašuji, že tato práce nebyla použita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne
Michaela Kazdová
1
PodČkování Ráda bych na tomto místČ podČkovala všem, kteĜí mi pomáhali pĜi vzniku této práce. Zejména dČkuji panu JUDr. Vítu Horáþkovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za pomoc pĜi jejím zpracování. Dále dČkuji své rodinČ za podporu po celou dobu studií.
2
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 5 1.
OBECNÝ VÝKLAD K DISTRIBUýNÍM DOHODÁM .................................................. 7 1.1
Význam distribuce v obchodních vztazích................................................................. 7
1.2
Pojem distribuþních dohod......................................................................................... 8
1.2.1
Vymezení základních pojmĤ .............................................................................. 8
1.2.2
Distribuþní smlouvy jako obchodní smlouvy................................................... 11
1.3 1.3.1
Zákaz dohod narušujících hospodáĜskou soutČž .............................................. 12
1.3.2
Výjimky ze zákazu ........................................................................................... 16
1.4
2.
Právní úprava distribuþních dohod........................................................................... 18
1.4.1
Právní úprava obchodních závazkových vztahĤ .............................................. 18
1.4.2
Právní režim inominátních smluv .................................................................... 19
1.4.3
Evropská právní úprava.................................................................................... 21
RÁMCOVÁ DISTRIBUýNÍ SMLOUVA ...................................................................... 25 2.1
Rámcová smlouva .................................................................................................... 25
2.2
Náležitosti rámcové distribuþní smlouvy................................................................. 26
2.2.1
Smluvní strany.................................................................................................. 27
2.2.2
PĜedmČt smlouvy.............................................................................................. 28
2.2.3
Cena.................................................................................................................. 29
2.2.4
Základní práva a povinnosti smluvních stran................................................... 30
2.2.5
Další ujednání ve smlouvČ ............................................................................... 31
2.3 3.
Distribuþní dohody z pohledu soutČžního práva ...................................................... 12
Dílþí kupní smlouvy ................................................................................................. 34
JEDNOTLIVÉ TYPY DISTRIBUýNÍCH DOHOD....................................................... 35 3.1
Smlouvy založené na exkluzivitČ............................................................................. 36
3.1.1
Smlouva o výhradní distribuci a o výhradních dodávkách .............................. 36
3.1.2
Selektivní distribuþní systém ........................................................................... 46
3.1.3
Dohoda o nákupu jedné znaþky a o výhradním odbČru ................................... 53
3.2
Franchisové smlouvy................................................................................................ 58
3.3
NČkteré další dohody vyskytující se v distribuþních smlouvách a jejich vliv na
hospodáĜskou soutČž ............................................................................................................ 67 3
3.3.1
Dohoda o urþení prodejní ceny ........................................................................ 67
3.3.2
Dohoda o omezení okruhu zákazníkĤ .............................................................. 68
3.3.3
Vázané obchody ............................................................................................... 69
ZÁVċR..................................................................................................................................... 71 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENģ ............................................................. 72 RESUMÉ.................................................................................................................................. 79 ABSTRACT ............................................................................................................................. 81
4
ÚVOD V obchodních vztazích dochází bČžnČ mezi podnikateli k rĤzným obchodním operacím. Podnikatel, vyrábČjící nČjaké zboží nebo poskytující nČjaké služby, se snaží zajistit nejefektivnČjším zpĤsobem distribuci svého zboží þi služeb. Za tímto úþelem hledá vhodné obchodní partnery, kteĜí by jeho zboží a služby distribuovali rĤznými cestami ke koneþným zákazníkĤm. Jedním ze zpĤsobĤ, kterým mĤže podnikatel zajistit distribuci svého zboží, je vytvoĜení distribuþního systému uzavíráním distribuþních dohod. Studium tČchto dohod je pĜedmČtem této diplomové práce. Na distribuþní dohody lze nahlížet ze dvou úhlĤ pohledu. Z pohledu závazkového práva jimi lze rozumČt distribuþní smlouvy, tedy právní úkony zakládající závazkový vztah mezi dodavatelem a distributorem. Na distribuþní dohody lze však nahlížet také z pohledu soutČžního práva v souvislosti s jejich þastým negativním dopadem na hospodáĜskou soutČž. Z tohoto hlediska jsou distribuþní dohody vertikálními dohodami. Za úþelem co nejlepší distribuce zboží jsou mezi stranami sjednávány takové dohody, které mohou omezovat jejich konkurenty v možnosti vyrábČt þi prodávat konkurenþní zboží. V této diplomové práci se budu zabývat studiem distribuþních dohod jak z hlediska závazkového práva, tak z hlediska práva soutČžního. Jedním z cílĤ této práce je popsat distribuþní dohody jako smluvní typy, které však navzdory svému þastému používání nejsou upraveny právními pĜedpisy. Na základČ obecných právních principĤ a judikatury se pokusím odvodit jejich právní režim a vymezit jejich podstatné náležitosti. Vzhledem k absenci nejen právní úpravy, ale i teoretických výkladĤ na toto téma bude souþástí této práce také snaha o definici jednotlivých pojmĤ s distribuþními dohodami souvisejícími. ZároveĖ se tato práce bude vČnovat dopadĤm distribuþních dohod na hospodáĜskou soutČž. V praxi je mezi podnikateli uzavíráno velké množství typĤ distribuþních dohod. Jednak se jimi budu v této práci zabývat obecnČ jako jednou skupinou smluvních vztahĤ mající urþité spoleþné znaky a jednak budou podrobnČ rozebrány hlavní typy distribuþních dohod. U jednotlivých typĤ se budu snažit dodržovat obdobnou strukturu spoþívající ve vysvČtlení významu dohody, vymezení definiþních znakĤ a nalezení konkrétních negativních i pozitivních vlivĤ na hospodáĜskou soutČž. Každý ze základních typĤ bude doplnČn pĜíkladem z rozhodovací praxe ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže, na nČmž budou ukázány a doloženy teoretické závČry.
5
Vzhledem k harmonizaþní þinnosti Evropské unie v oblasti hospodáĜské soutČže, jež se projevuje zejména v nČkolika pĜímo aplikovatelných naĜízení, na nČž odkazují i národní pĜedpisy, bude celou prací založenou na národní úpravČ prolínat úprava evropského práva.
6
1.
OBECNÝ VÝKLAD K DISTRIBUýNÍM DOHODÁM PĜedtím, než se budeme vČnovat jednotlivým distribuþním smlouvám, a to jak
z pohledu závazkového práva, tak z pohledu práva soutČžního, je potĜebné objasnit si význam samotné distribuce zboží a možnosti její realizace a definovat základní pojmy s ní související. Potom pĜistoupíme k definici samotných distribuþních dohod a jejich zaĜazení do systému práva. Protože distribuþní dohody jsou znaþnČ ovlivĖovány i pravidly hospodáĜské soutČže, je nutné uvést do problematiky zakázaných dohod a výjimek z nich. V závČru úvodní kapitoly nalezneme právní prameny distribuþních dohod, a to jak v právu národním, tak komunitárním.
1.1
Význam distribuce v obchodních vztazích V každodenním životČ celé spoleþnosti dochází k nezmČrnému množství nejrĤznČjších
operací založených na nákupu, prodeji a smČnČ zboží þi služeb. Tyto operace probíhají na rĤzných úrovních trhu. KoupČ urþitého zboží spotĜebitelem v obchodČ je úkonem na spotĜebním trhu a je zpravidla posledním z delšího þi kratšího ĜetČzce podobných operací. Než se zboží dostane od výrobce ke koneþnému spotĜebiteli, projde rĤznČ dlouhou cestou, jejímž právním základem jsou zpravidla dvoustranné dohody uzavírané na trhu organizací. Vyrobí-li výrobce urþitý produkt, má zajisté zájem na tom, aby se dostal do rukou co nejvČtšímu poþtu vhodných spotĜebitelĤ. Výrobci se v této chvíli naskýtá více možností, jak zajistit nejvhodnČjší distribuci svého výrobku. Otázka, jakým zpĤsobem uvést výrobek na trh, je tedy jedna ze základních, které musí výrobce Ĝešit, pĜiþemž neexistuje obecná odpovČć na otázku, který z dále popsaných zpĤsobĤ je nejefektivnČjší. Výrobce by mČl tuto otázku Ĝešit s ohledem na svou strukturu, velikost, možnosti a celkovou situaci na trhu. Cesta výrobku k zákazníkovi mĤže být pĜímá. Je tomu tak v pĜípadČ, kdy výrobce uvádí své výrobky na trh sám, a tudíž sám, zpravidla prostĜednictvím svých zamČstnancĤ, zajišĢuje jejich prodej. S tímto druhem distribuce se lze setkat zejména u prodeje materiálĤ, surovin, strojĤ. NepĜímá distribuþní cesta, která se využívá pĜedevším u spotĜebního zboží, spoþívá naopak v pĜítomnosti meziþlánku na cestČ od výrobce ke spotĜebiteli. Tímto meziþlánkem je þasto obchodní zástupce þi jiný zprostĜedkovatel, který vykonává pro výrobce zprostĜedkovatelskou þinnost na základČ nČkteré ze smluv, jež mĤžeme souhrnnČ oznaþit jako smlouvy obstaravatelského typu, tedy zejména smlouvy o obchodním zastoupení, smlouvy o 7
zprostĜedkování, smlouvy mandátní a smlouvy komisionáĜské. TĜetím, rovnČž nepĜímým, zpĤsobem je prodej výrobkĤ prodejci, který postupuje výrobek prodejem dál, aĢ už pĜímo spotĜebitelĤm v pĜípadČ maloobchodu nebo dalším obchodníkĤm v pĜípadČ velkoobchodu.1 Prodejce takto jedná na základČ smluv, které oznaþujeme jako distribuþní smlouvy a jejichž studium je hlavním pĜedmČtem této práce. V praxi se velice þasto setkáme se smíšeným zpĤsobem distribuce výrobkĤ, který kombinuje pĜímou a nepĜímou distribuci. V takovýchto pĜípadech výrobce vČtšinu výrobkĤ prodá zprostĜedkovatelĤm a prodejcĤm k dalšímu prodeji, prodej malé þásti si však zajistí sám. Výjimkou nejsou ani složitČjší distribuþní systémy, jako napĜíklad pĜípad, kdy výrobce prodává þást výrobkĤ pĜímo spotĜebitelĤm, þást prostĜednictvím maloobchodních prodejcĤ nebo obchodních zástupcĤ a þást nabízí velkoobchodnímu distributorovi, který dál prodává výrobek, aĢ už pod svou obchodní znaþkou þi znaþkou výrobce, dalším prodejcĤm.
1.2
Pojem distribuþních dohod PĜesnou definici distribuþních dohod nenalezneme v žádném zákonČ, neposkytuje nám
ho ani judikatura. Dokonce i þeská právní teorie se definici tohoto pojmu vyhýbá. PĜesto, že jde o právní úkony v praxi velice þetné a pro obchodní styk velmi dĤležité, spousta odborníkĤ v oboru práva tento pojem nezná, a tak není toto pojmenování v praxi pĜíliš þasté, tudíž ani jeho definice není zcela jasná a ustálená. Na zaþátku této práce se tedy pokusím o vymezení pojmu distribuþních dohod, jeho zaĜazení v systému práva, jakož i o vysvČtlení souvisejících termínĤ, bez nichž bychom nemohli distribuþní dohody dostateþnČ pĜesnČ definovat.
1.2.1 Vymezení základních pojmĤ PĜednČ je nezbytné uvést pojmy, s nimiž se v praxi setkáváme jako se synonymy pro oznaþení distribuþních dohod. Zejména jde o pojem distribuþní smlouva. Tyto dva pojmy budou mít ve vČtšinČ pĜípadĤ shodný význam, nicménČ i pĜesto je vhodné ujasnit si rozdíly mezi pojmem smlouva a dohoda. Distribuþní smlouva je institut závazkového práva. Je to dvoustranný právní úkon, v nČmž se jedna strana zavazuje k urþitému jednání a druhá strana má právo toto jednání od druhé strany vyžadovat. Naopak s pojmem dohoda, konkrétnČ 1
Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, C. H. Beck, Praha 2009, s.237-238
8
distribuþní dohoda, se setkáváme zejména v soutČžním právu. Je jím myšleno jakékoliv i neformální ujednání mezi stranami i mlþky uþinČné jednání, jímž strany projevují svĤj spoleþný zámČr ovlivnit hospodáĜskou soutČž na trhu. Z uvedeného lze tedy dovodit, že distribuþní dohoda je pojem širší než distribuþní smlouva, v rozsahu práce budou mít však oba pojmy v nČkterých pĜípadech totožný obsah a budou þasto používány synonymnČ. V urþitých pĜípadech je však nutné rozdíly mezi tČmito dvČma pojmy þinit, napĜíklad v pĜípadČ, kdy rĤzné vertikální dohody jsou obsaženy v jedné distribuþní smlouvČ. ObdobnČ se ohlednČ rozdílu pojmĤ dohoda a smlouva vyjádĜil ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže (dále také jen jako ÚĜad). Smlouva zakládá soukromoprávní vztah mezi smluvními stranami a mĤže obsahovat dohody narušující soutČž podle zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. Zabývá-li se ÚĜad takovou dohodou z hlediska jejích úþinkĤ na hospodáĜskou soutČž, vztahuje se jeho pĤsobnost pouze na posouzení dohody, která mĤže mít protisoutČžní úþinky, aþkoliv tak þiní v souvislostech celé smlouvy.2 Za oznaþení stejného významu jako distribuþní smlouva lze považovat pojmenování dealerská smlouva. V mezinárodním obchodČ, kde jsou tyto smlouvy velmi þastým instrumentem, se vžilo spíše oznaþení distributorská smlouva. V nČkterých pĜípadech je smlouva nazvána jako rámcová distribuþní smlouva, což je zĜejmČ oznaþení nejvhodnČjší a nejvíce odpovídající tomuto smluvnímu typu, neboĢ vystihuje povahu smlouvy. ýasto jsou také distribuþní smlouvy oznaþeny názvem jejich konkrétního typu, napĜ. smlouva o výhradní distribuci, smlouva o výhradních dodávkách, smlouva o franchisingu atd. Distribuþními smlouvami jsou takové smlouvy, které na trhu organizací mezi sebou uzavírá výrobce a distributor za úþelem distribuce výrobku. Jinými slovy lze také Ĝíct, že distribuþní smlouvy zajišĢují pĜechod výrobkĤ od výrobce ke spotĜebiteli. Distribucí lze rozumČt souhrn materiálních, obchodních a právních operací smČĜujících k prodeji zboží a služeb prodejcĤm, distributorĤm a spotĜebitelĤm.3 Subjekty distribuce jsou tedy výrobci, distributoĜi a spotĜebitelé. Subjekty distribuce je nutné odlišit od subjektĤ distribuþní smlouvy, jímž nemĤže být spotĜebitel. Smlouva uzavĜená mezi distributorem a spotĜebitelem nebo výrobcem a spotĜebitelem je smlouvou spotĜebitelskou, nikoliv distribuþní, a bude proto podléhat odlišnému právnímu režimu. PĜedmČtem distribuce jsou zboží a služby. Distribuce zboží byla již nastínČna výše, nicménČ podobný postup absolvují i poskytovatelé služeb pĜi zprostĜedkovávání služeb svým zákazníkĤm, aþkoliv není 2
Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 15.1.2009, þ.j. S 114/2008/KD-466/2009/830, odst. 97 3 Ferrier, D.: Droit de la distribution, 5 ème édition, Litec 2009, s. 19
9
tak nápadný jako u distribuce zboží. U služeb mĤžeme rozlišit služby, které jsou poskytovány v souvislosti s prodejem zboží. NapĜíklad pĜi koupi pánského obleku je nabízena možnost úprav délky kalhot na míru. Tyto služby jsou distribuovány spoleþnČ se zbožím a sledují jeho režim. Jiná je situace u služeb, jež nedoprovází žádné zboží, jsou poskytovány samy o sobČ. Pod oznaþením distributor rozumíme podnikatele, jehož pĜedmČtem þinnosti je nákup zboží þi služeb a jejich další prodej, a to jak maloobchodní, tak velkoobchodní. Velkoobchodem rozumíme prodej zboží a služeb firmám a organizacím, jež je dále prodávají již koncovým spotĜebitelĤm nebo dalším organizacím. Maloobchodníci naopak kupují zboží a služby od výrobcĤ þi velkoobchodníkĤ a prodávají je koneþným spotĜebitelĤm. VelkoobchodníkĤ i maloobchodníkĤ existuje mnoho typĤ, zejména podle zpĤsobu nákupu a prodeje, popĜípadČ zprostĜedkování prodeje zboží a podle služeb, které pĜi tom nabízejí. B2B trh (business-to-business trh) neboli trh organizací pĜedstavuje trh, kde pĤsobí organizace, které prodávají a nakupují výrobky a služby za úþelem jejich použití k výrobČ dalších výrobkĤ a služeb nebo za úþelem jejich dalšího prodeje.4 V porovnání se spotĜebitelským trhem je B2B trh mnohem vČtší, jak je vidno z následujícího pĜíkladu. Produkt, který si koupí spotĜebitel v obchodČ, byl pĜed vstupem na spotĜebitelský trh pĜedmČtem vícero rĤzných obchodnČprávních závazkových vztahĤ na úrovni B2B trhu. Tedy koupíme-li si ve stavebninách obkladový kámen, byl tento dodán do maloobchodního podniku zĜejmČ na základČ distribuþní smlouvy s vČtším distributorem. Ten koupil obklad od výrobce obkladu, výrobce obkladu má dále uzavĜené množství smluv s dodavateli stavebních materiálĤ, stavební chemie, obalových materiálĤ, forem atd. a tito dodavatelé zpracovávají materiál poté, co jej koupí od tČžaĜských spoleþností. Smlouvy uzavírané na této úrovni jsou zejména rámcové distribuþní smlouvy, rámcové kupní smlouvy, smlouvy o dílo, smlouvy obstaravetelského typu, smlouvy související s dopravou, i když poslední uvedené hrají v nastínČném pĜípadČ spíše technicko-realizaþní úlohu. Nelze tedy pochybovat o dĤležitosti a významu distribuþních dohod. Cestu, kterou výrobek projde od jeho výroby až po koupi koneþným spotĜebitelem, a organizace, které jsou tohoto procesu úþastny, nazýváme distribuþním systémem nebo distribuþní cestou, v ekonomii se rovnČž užívá pojem marketingové cesty. Souhrn všech smluv, které jednotlivé þlánky distribuþního systému mezi sebou uzavĜou, a souhrn vztahĤ, na jejich základČ vzniklých, oznaþujeme názvem distribuþní síĢ. Distribuþní síĢ vyjadĜuje rozsah distribuce výrobku a mĤže být tedy rĤznČ široká þi naopak úzká. Záleží na tom, s kolika 4
Kotler P., Wong, V., Saunders, J., Armstrong, G.: Moderní marketing, 4. evropské vydání, pĜeložili Jana Langerová, Vladimír Nový, Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2007, s. 362
10
distributory uzavĜel dodavatel distribuþní smlouvu, na tom, zda je na jednom trhu zastoupen pouze jedním distributorem, zda využívá i jiných zpĤsobĤ distribuce, zda si þást výrobkĤ prodává sám a tak podobnČ.
1.2.2 Distribuþní smlouvy jako obchodní smlouvy Smlouva v obecném slova smyslu je nejþastČjší právní skuteþností, na jejímž základČ vzniká závazkový právní vztah. Jeho charakter je dĤležitý pro urþení právního režimu závazkového vztahu i samotné smlouvy, která je jeho právním dĤvodem. Obchodní smlouva je taková smlouva, která zakládá obchodní závazkový vztah.5 ObecnČ lze Ĝíci, že obchodní závazkové vztahy jsou ty závazkové vztahy, o nichž je stanoveno, že se Ĝídí obchodním zákoníkem.6 Režim obchodního zákoníku bude v souladu s ustanovením § 261 zákona þ. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník) namístČ vždy, stanoví-li tak zákon. U závazkĤ, u nichž obchodnČprávní režim takto stanoven není, dává obchodní zákoník možnost stranám smluvního vztahu dohodnout si úpravu jejich vztahu podle obchodního zákoníku. Ustanovení § 262 obchodního zákoníku vyžaduje pro tento druh dohody písemnou formu. Obchodní závazkové vztahy, jež se obligatornČ budou Ĝídit obchodním zákoníkem, dČlíme na absolutní a relativní. PrvnČ jmenované jsou podĜízeny obchodnímu zákoníku vždy, bez ohledu na své subjekty, a v zákonČ jsou taxativnČ vypoþteny.7 Oproti tomu podĜízenost relativního závazkového vztahu obchodnímu zákoníku závisí na povaze jeho subjektĤ a þinnosti tČchto subjektĤ. Za prvé Ĝadíme mezi relativní závazky vztahy mezi podnikateli8 vznikající pĜi jejich podnikatelské þinnosti9, pĜiþemž podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku musí být vztah k jejich podnikatelské þinnosti zĜejmý již v okamžiku vzniku závazkového vztahu. Obchodnímu zákoníku bude tedy vždy podléhat závazkový vztah 5
Bejþek, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 49 6 Plíva, S. Obchodní závazkové vztahy, 2. aktualizované vydání, Praha: ASPI, 2009, s. 19 7 § 261 odst. 3 obchodního zákoníku 8 Kdo je podnikatelem stanoví § 2 odst. 2 obchodního zákoníku a je jím a) osoba zapsaná v obchodním rejstĜíku, b) osoba, která podniká na základČ živnostenského oprávnČní, c) osoba, která podniká na základČ jiného než živnostenského oprávnČní podle zvláštních pĜedpisĤ, d) osoba, která provozuje zemČdČlskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního pĜedpisu. 9 Pro úþely vymezení obchodních závazkových vztahĤ je vhodné rozlišovat pojem podnikatelská þinnost a pojem podnikání, neboĢ z výše uvedeného formálního pojetí „podnikatele“ vyplývá, a v praxi k tomu také dochází, že podnikatelem mĤže být i osoba, která nepodniká. Proto pojem podnikatelská þinnost chápejme jako þinnost podnikatele (i nepodnikajícího) a pojem podnikání jako specifickou þinnost definovanou v § 2 odst. 1 obchodního zákoníku.
11
založený smlouvou mezi dvČma podnikateli, jejíž pĜedmČt bude souviset s pĜedmČtem podnikatelské þinnosti obou podnikatelĤ. Vstoupil-li by jeden z podnikatelĤ do závazkového vztahu bez souvislosti ke své podnikatelské þinnosti, tedy pĜi uspokojování svých osobních potĜeb, nelze považovat tento vztah za obchodnČprávní, s výjimkou situace, kdy je obchodnČprávní režim dohodnut stranami smluvnČ, neboĢ tento podnikatel má v tomto vztahu postavení slabší strany a vystupuje tedy jako spotĜebitel. Za druhé patĜí k relativním závazkovým vztahĤm vztahy mezi podnikateli, do nichž vstupují pĜi své podnikatelské þinnosti, a jednotkou územní samosprávy, založené za úþelem zabezpeþování veĜejných potĜeb. Vztahy založené distribuþními dohodami, jsou vztahy mezi výrobcem, respektive dodavatelem zboží a distributorem a jsou vždy v souvislosti s podnikatelskou þinností obou subjektĤ. Dodavatel na základČ distribuþní smlouvy prodává své výrobky, distributor odebírá výrobky od dodavatele a prodává je dalším subjektĤm a tato þinnost je pĜedmČtem podnikatelské þinnosti distributora. Vztahy vzniklé z distribuþních dohod jsou proto obchodními závazkovými vztahy, distribuþní smlouvy pak obchodními smlouvami a oba instituty budou proto shodnČ podléhat obchodnČprávním pĜedpisĤm.
1.3
Distribuþní dohody z pohledu soutČžního práva PĜedchozí výklad byl vČnován distribuþním smlouvám jako smluvním typĤm a
závazkovým vztahĤm z nich vznikajícím, tedy šlo o hledisko závazkového práva. Distribuþní dohody však mají význam i v oblasti soutČžního práva. PĜi urþitém stupni tržní síly by totiž dodavatel s odbČratelem spoleþnými ujednáními byli schopni omezit možnost vstupu na trh dalším soutČžitelĤm, a tak výraznČ narušit hospodáĜskou soutČž.
1.3.1 Zákaz dohod narušujících hospodáĜskou soutČž HospodáĜská soutČž existuje tak dlouho, jak existuje sám obchod. Je to dáno tím, že stejné zboží na trhu nabízí více subjektĤ a ty mezi sebou soupeĜí o silnČjší postavení na trhu. Není možné, aby existoval obchod bez hospodáĜské soutČže a není to ani žádoucí, protože hospodáĜská soutČž je motivujícím prvkem pro soutČžitele a výhodná pro spotĜebitele.
12
Z tČchto dĤvodĤ tedy právo usiluje o ochranu hospodáĜské soutČže pĜed jakýmkoliv jejím narušováním. Základní pramen þeského soutČžního práva, zákon þ. 143/2001 Sb., o ochranČ hospodáĜské soutČže a o zmČnČ nČkterých zákonĤ (dále také jen zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže) ve svém § 3 obdobnČ jako ustanovení þl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen Smlouva) prohlašuje takové dohody soutČžitelĤ, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodáĜské soutČže, za zakázané a neplatné.10 Z uvedené generální klauzule vyplývají þtyĜi základní znaky skutkové podstaty narušení hospodáĜské soutČže. Prvním znakem je pluralita soutČžitelĤ. SoutČžitelem je podle obchodního zákoníku každá fyzická a právnická osoba, která se úþastní hospodáĜské soutČže, a to i když není podnikatelem. Zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže obsahuje ve svém § 2 vlastní definici soutČžitele. RozšiĜuje v ní definici uvedenou v obchodním zákoníku o sdružení fyzických a právnických osob, sdružení sdružení a jiné formy seskupování, a to i v pĜípadČ, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se úþastní hospodáĜské soutČže nebo ji mohou svou þinností ovlivĖovat. Druhým znakem je jednání soutČžitelĤ, které se mĤže projevit ve tĜech formách, a to jako dohoda mezi soutČžiteli, rozhodnutí sdružení a jednání ve vzájemné shodČ. MĤže jím být v podstatČ jakákoli i neformální dohoda, která alespoĖ mĤže narušit hospodáĜskou soutČž. K narušení hospodáĜské soutČže musí dojít na relevantním trhu, jenž je tĜetím znakem generální skutkové podstaty. K jednotnému vnímaní pojmu relevantní trh a jako vodítko pĜi vymezování relevantního trhu vydala Evropská komise (dále jen Komise) SdČlení o definici relevantního trhu pro úþely práva hospodáĜské soutČže Spoleþenství.11 Relevantní trh slouží ke stanovení hranic hospodáĜské soutČže mezi podniky, pomáhá urþit, které podniky jsou soutČžiteli a které nikoliv. SdČlení rozlišuje relevantní trh výrobkový a relevantní trh zemČpisný. První jmenovaný je trh všeho zboží, které spotĜebitele hodnotí s ohledem na vlastnosti, cenu, použití jako zastupitelné. Druhý jmenovaný pĜedstavuje oblast, kde se podniky úþastní nabídky a poptávky zboží a kde jsou dostateþnČ homogenní podmínky pro hospodáĜskou soutČž a tyto ho odlišují od sousedních zemČpisných oblastí. Mimo tČchto dvou hledisek vymezuje relevantní trh ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže v praxi pĜi posuzování dohod narušujících hospodáĜskou soutČž ještČ z pohledu þasového, a to za úþelem urþení, zda jde o trh, kde se trvale stĜetává poptávka s nabídkou þi o trh, který vzniká nahodile 10
Dohody, které jsou právními úkony, jsou absolutnČ neplatné podle § 39 obþanského zákoníku. Dohodami ve smyslu dohod narušujících hospodáĜskou soutČž však mohou být i další jednání, která nenaplĖují znaky právních úkonĤ (viz níže) a nelze u nich tedy mluvit o neplatnosti podle obþanského zákoníku. Jsou-li nČkdy oznaþeny tyto dohody za neplatné, míní se tím neplatnost v obecném slova smyslu, ve smyslu zákazu takové dohody. 11 SdČlení Komise k definici relevantního trhu pro úþely práva hospodáĜské soutČže Spoleþenství, OJ 1997/C 372/5
13
nebo nepravidelnČ. Poslední znak tvoĜí narušení hospodáĜské soutČže jako výsledek nebo cíl jednání soutČžitelĤ. Toto narušení spoþívá ve vylouþení, omezení nebo zkreslení hospodáĜské soutČže. V komunitárním soutČžním právu se k uvedeným znakĤm pĜidávají další dva znaky. PĜedmČtné jednání musí být zpĤsobilé ovlivnit obchod mezi þlenskými státy a dopad na hospodáĜskou soutČž musí být citelný (effet sensible). Poslední z uvedených znakĤ, citelný dopad na hospodáĜskou soutČž, je projevem pravidla de minimis. Doktrína de minimis byla pĜijata þeským právem a inkorporována do zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže zákonem þ. 155/2009 Sb., kterým se mČní zákon þ. 143/2001 Sb., o ochranČ hospodáĜské soutČže, a zároveĖ nahradila dosavadní koncept bagatelních dohod (viz níže). S úþinností od 1. záĜí 2009 tvoĜí citelný dopad na hospodáĜskou soutČž jeden ze zákonných pĜedpokladĤ pro zákaz dohod narušujících hospodáĜskou soutČž i v národním právu. Toto pravidlo je vyjádĜeno druhou vČtou § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže tak, že dohody, jejichž dopad na hospodáĜskou soutČž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané.12 Pravidlo de minimis není v souvisejících ustanoveních Smlouvy ani v jiných komunitárních právních pĜedpisech vyjádĜeno. Vyvinulo se na základČ praxe Evropského soudního dvora a Evropské komise. Proto také nenalezneme v pozitivním právu žádné vymezení dohod, jejichž dopad na hospodáĜskou soutČž je zanedbatelný. NejvýznamnČjším kritériem se stala velikost tržní síly úþastníkĤ dohody. NicménČ i to je vyjádĜeno pouze jako soft law v podobČ Oznámení Komise z roku 200113 a Oznámení ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže o dohodách, jejichž dopad na hospodáĜskou soutČž je zanedbatelný, z roku 2009. Aplikace pravidla de minimis však není podle praxe ESD založena jen na kvantitativním mČĜítku tržní síly, nýbrž bere v úvahu i další hlediska jako napĜíklad strukturu relevantního trhu, délku pĜedmČtné dohody a podobnČ.14 Z obou oznámení lze tedy uþinit shodný závČr spoþívající v tom, že pokud se jimi budou soutČžitelé Ĝídit, je jim poskytnuta jistota, že se nedopustí zakázaného jednání, nepĜekraþují-li stanovené hranice tržních podílĤ. A naopak, pĜesahují-li je, nelze takovou dohodu automaticky považovat za neplatnou, nýbrž je nutné zabývat se dalšími aspekty dané dohody. Z dĤvodu rozdílného dopadu dohod uzavĜených mezi podniky na stejné úrovni trhu a podniky na rĤzných úrovních trhu na hospodáĜskou soutČž se pĜistoupilo k dČlení dohod na 12
Munková, J., Kindl, J.: Zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže. KomentáĜ, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 42 a s. 94 13 Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výraznČ neomezují hospodáĜskou soutČž podle þl. 81 odst. 1 smlouvy o založení Evropského spoleþenství (de minimis), OJ 2001/C 368/07 14 Munková, J., Kindl, J.: Zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže. KomentáĜ, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 44
14
dohody horizontální a vertikální. Projevem tohoto dČlení je i stanovení rĤzných limitĤ pro bagatelní dohody horizontální a vertikální. Distribuþní dohody jakožto dohody mezi dodavatelem a odbČratelem Ĝadíme na základČ § 5 odst. 2 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže mezi vertikální dohody, tedy dohody mezi soutČžiteli pĤsobícími na rĤzných úrovních trhu. Oproti tomu dohody uzavĜené mezi soutČžiteli na stejné úrovni trhu oznaþujeme jako dohody horizontální. Z poþátku úþinnosti generální klauzule v zakládací smlouvČ Evropských Spoleþenství panovaly rozpory o tom, zda je aplikovatelná jak na dohody horizontální, tak vertikální, þi jen na prvnČ jmenované, neboĢ vertikální dohody nebyly v té dobČ považovány za protisoutČžní. Nejistota o aplikaci tohoto ustanovení byla ukonþena rozsudkem Evropského soudního dvora, který jej prohlásil za použitelný pro oba dva typy dohod.15 Oznámení ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže stanoví hranice tržních podílĤ úþastníkĤ kartelových dohod zcela shodnČ s Oznámením Komise. U horizontálních dohod þiní prahová hodnota 10 % souþtu tržních podílĤ úþastníkĤ dohody. Vertikální dohody nepodléhají zákazu, pokud podíl žádného úþastníka dohody na trhu nepĜesahuje 15 %. Pravidlo de minimis se však nevztahuje na tzv. tvrdá omezení. Jde o taková omezení, jejímž cílem, aĢ pĜímým þi nepĜímým, je narušení hospodáĜské soutČže a tento spoþívá zejména ve stanovení prodejních cen, omezení výroby þi prodeje, rozdČlení trhu a klientely. U takových dohod není tĜeba zkoumat podíl na trhu jejich úþastníkĤ, neboĢ netČží z výhod pravidla de minimis. Na druhou stranu však nelze tyto dohody považovat automaticky za zakázané. Je nutné prokázat, že naplĖují definici þl. 101 odst. 1 Smlouvy. V distribuþních smlouvách bude tvrdým omezením napĜíklad takové, které by omezovalo odbČratele v možnosti urþit si prodejní cenu odebíraného zboží, nebo takové, které omezuje území, na nČmž mĤže odbČratel zboží prodávat, nebo skupinu zákazníkĤ, kterým mĤže zboží nabízet. NicménČ oznámení Komise zároveĖ stanoví i výjimky, kdy taková ujednání tvrdými nejsou.16 Tyto výjimky v podstatČ umožĖují legálnČ uzavírat exkluzivní distribuþní smlouvy, kterými se budeme zabývat ve tĜetí kapitole, kde budou rovnČž rozebrána jednotlivá ujednání. Vedle generální klauzule uvádí zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže shodnČ s þlánkem 101 Smlouvy o fungování EU demonstrativní výþet skutkových podstat narušení hospodáĜské soutČže, s nimiž se v praxi setkáváme nejþastČji. Jde o dohodu, jejímž pĜedmČtem je urþení ceny nebo jiné obchodní podmínky, rozdČlení trhu, omezení þi kontrola výroby nebo odbytu, uplatĖování rozdílných podmínek k jednotlivým obchodním partnerĤm, 15
Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 56 a 58/64 ze dne 13. þervence 1966, Grundig & Consten vs. Komise 16 Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výraznČ neomezují hospodáĜskou soutČž podle þl. 81 odst. 1 smlouvy o založení Evropského spoleþenství (de minimis), OJ 2001/C 368/07, þl. 11
15
podmínČní uzavĜení smlouvy jiným plnČním. K tČmto skutkovým podstatám pĜidává zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže ještČ jednu navíc oproti komunitární úpravČ, a to skupinový bojkot, tedy dohodu spoþívající v závazku jejích úþastníkĤ nespolupracovat s jinými konkurenty. ObČ úpravy, jak národní, tak komunitární, pojaly výþet skutkových podstat jako demonstrativní, dohodou narušující hospodáĜskou soutČž mĤže tedy být i jakákoliv jiná dohoda, naplĖuje-li znaky generální klauzule.
1.3.2 Výjimky ze zákazu Zákaz dohod vyjádĜený generální klauzulí a jednotlivými dílþími skutkovými podstatami není absolutní. Národní i komunitární úprava z nČj za splnČní urþitých podmínek pĜipouští výjimky. Výjimky mĤžeme rozdČlit na legální, které zpĤsobují vyjmutí dohody ze zákazu pĜímo na základČ zákona, a blokové. Blokové výjimky, zavedené komunitárním právem, nicménČ provedené i zákonem o ochranČ hospodáĜské soutČže, se uplatní tehdy, splĖuje-li dohoda podmínky stanovené zvláštními naĜízeními. PĜi studiu zákazu kartelových dohod a výjimek z nich je tĜeba mít vždy na pamČti rozdČlení dohod na horizontální a vertikální. Vertikální dohody mají na základČ logického úsudku a zejména na základČ praxe menší dopad na hospodáĜskou soutČž než dohody horizontální. Aby se vertikálními dohodami dosáhlo takového úþinku jako dohodami horizontálními, je zapotĜebí, aby oba úþastníci mČli pomČrnČ silné postavení na daném trhu. Navíc vertikální dohody na rozdíl od horizontálních þasto pĜináší prospČch spotĜebitelĤm a usnadĖují distribuci a obchod se zbožím. Do 1.9.2009 byla základní legální výjimka udČlena bagatelním dohodám. Paragraf 6, který v odstavci 1 tuto výjimku upravoval, byl však zákonem þ. 155/2009 Sb. zrušen, namísto nČj byla pĜijata koncepce de minimis, a tak se citelný dopad dohod narušujících hospodáĜskou soutČž na hospodáĜskou soutČž namísto jednoho z kritérií pro vyjmutí ze zákazu stal jedním z pojmových znakĤ zákazu tČchto dohod. ZároveĖ byla ze zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže vyĖata i zvláštní legální výjimka vyjádĜená v § 6 odst. 1 písm. c) pro dohody odbytových organizací a sdružení zemČdČlských výrobcĤ o prodeji nezpracovaných zemČdČlských komodit. Tato úprava byla nahrazena pouhým odkazem na komunitární úpravu v § 4 odst. 1 uvedeného zákona. Z legálních výjimek tak k souþasnému platnému právnímu stavu zĤstává nadále v zákonČ vyjádĜena pouze výjimka stanovená ustanovením § 3 odst. 4 zákona o ochranČ 16
hospodáĜské soutČže, jež je reflexí na národním poli komunitárního ustanovení þl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Tato ustanovení vyjímají za splnČní stanovených podmínek dohody ze zákazu automaticky, aniž by bylo zapotĜebí konkrétního správního rozhodnutí. K tomuto stavu se dospČlo na komunitární úrovni naĜízením Rady þ. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádČní pravidel hospodáĜské soutČže stanovených v þláncích 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství a na þeské úrovni zákonem þ. 340/2004 Sb., kterým se mČní zákon þ. 143/2001 Sb., o ochranČ hospodáĜské soutČže a nČkteré další zákony, a jenž promítl zmČny v evropském soutČžním právu do þeského právního Ĝádu. Do okamžiku pĜijetí zmČn, jež pĜinesly zmínČné právní pĜedpisy, byla aplikována zásada individuálních výjimek, o jejichž udČlení musel podnik, který chtČl výjimku ze zákazu obdržet, požádat Komisi, respektive ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže, šlo-li o narušení soutČže na þeském trhu. Tyto orgány následnČ individuálnČ posoudily splnČní podmínek vyjádĜených v þl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, které zĤstaly nezmČnČny i po pĜechodu od udČlování individuálních výjimek k automatickému vynČtí na základČ zákona, a na základČ posouzení výjimku dohodČ udČlily nebo její udČlení odmítly. Od úþinnosti naĜízení Rady þ. 1/2003 Komise ani ÚĜad individuální výjimky neudČluje, je tedy na samotných soutČžitelích posoudit splnČní podmínek þl. 101 odst. 3 a podle toho takovou dohodu buć uzavĜít þi neuzavĜít. Dohoda, která splĖuje podmínky uvedeného þlánku, je totiž od okamžiku svého uzavĜení legální, naopak dohoda, která naplĖuje znaky þl. 101 odst. 1, ale nesplĖuje podmínky þl. 101 odst. 3, je bez dalšího zakázaná a neplatná.17 Podmínky, které musí dohoda splĖovat, spoþívají jednak v pozitivních pĜínosech pro výrobu, distribuci a rozvoj, stejnČ jako pro spotĜebitele, kteĜí musí mít pĜimČĜený podíl na výhodách spojených s dohodou. A jednak spoþívají v požadavku nezbytnosti takových omezení k dosažení výše zmínČného pĜínosu. V praxi to znamená, že by volba jiné možnosti, která by byla sice výraznČ ménČ omezující z hlediska hospodáĜské soutČže, vedla k mnohem ménČ efektivnímu Ĝešení. Posledním požadavkem je skuteþnost, že dohoda nevede k vylouþení soutČže na podstatné þásti trhu.18 Okruh dohod, které po splnČní všech podmínek budou požívat výjimku ze zákazu, není nikterak omezen. Teoreticky není tedy vylouþeno, aby byla na základČ tohoto ustanovení povolena napĜíklad i dohoda s tvrdým omezením, prakticky však bude tento pĜípad málo pravdČpodobný. Vedle výjimek stanovených pĜímo v zákonČ mohou být dohody vyĖaty ze zákazu na základČ blokových výjimek. Blokové výjimky jsou v podstatČ souborem naĜízení evropského 17
Eliáš, K., Bejþek, J., Hajn, P., Ježek, J. : Kurs obchodního práva. Obecná þást, soutČžní právo, 5. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 445 18 K jednotné aplikaci, výkladu a hodnocení tČchto þtyĜ podmínek vydala Komise Pokyny o použití þl. 81 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství, OJ 2004/C 101/08
17
práva stanovující podmínky pro vynČtí urþitých kategorií dohod z jejich zákazu. Jsou v podstatČ konkretizací þl. 101 odst. 3 Smlouvy, který stanoví, že zákaz dohod vyjádĜený v odstavci prvním je neúþinný mimo jiné pro dohody nebo kategorie dohod splĖující v ustanovení uvedené podmínky. ZároveĖ þl. 103 odst. 1 opravĖuje orgány EU k pĜijetí potĜebných pĜedpisĤ k provedení zásad daných þlánky 101 a 102 Smlouvy. Zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže pĜevzal ustanovením § 4 blokové výjimky do národního práva. Znamená to, že i pĜesto, že dohoda nenaplĖuje jeden ze základních znakĤ skutkové podstaty kartelu podle evropského práva, tedy neovlivĖuje obchod mezi þlenskými státy, ale jinak splĖuje podmínky stanovené naĜízením udČlujícím blokovou výjimku, je tato dohoda vyĖata ze zákazu na vnitrostátní úrovni. Mimo to je v § 4 odst. 2 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže dána ÚĜadu možnost povolit blokové výjimky i pro další skupiny dohod. NaĜízení upravujících blokové výjimky je celá Ĝada a jsou vystaveny na shodné struktuĜe. Je v nich vždy vymezen pĜedmČt naĜízení, definovány použité pojmy, stanoveny pĜedpoklady pro udČlení výjimky a vyþtena omezení, na která se výjimka nevztahuje. V rámci studia distribuþních dohod se budeme podrobnČji zabývat naĜízením Komise þ. 330/2010, které se dotýká vertikálních dohod.
1.4
Právní úprava distribuþních dohod Výše jsme již definovali distribuþní smlouvy jako obchodní smlouvy a vztahy z nich
vyplývající jako obchodní závazkové vztahy. Proto se na nČ bude aplikovat obchodní závazkové právo. Distribuþní smlouvy však nejsou upraveny v obchodním zákoníku jako zvláštní smluvní typ, jedná se tedy o smlouvy nepojmenované þili inominátní. Urþitou úpravu, a to v podobČ omezení usilujících o ochranu hospodáĜské soutČže, mĤžeme najít v evropském soutČžním právu, zejména v naĜízení Komise þ. 330/2010.
1.4.1 Právní úprava obchodních závazkových vztahĤ Základním pĜedpisem obchodního práva je zákon þ. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ten ve svých úvodních ustanoveních vymezuje okruh záležitostí, na nČž se vztahuje. Obchodní zákoník upravuje postavení podnikatelĤ, obchodní závazkové vztahy a nČkteré jiné
18
vztahy, které s podnikáním souvisí. Vzhledem k výše uvedenému nás bude zajímat zejména úprava obchodních závazkových vztahĤ. Obchodní závazkové vztahy se Ĝídí primárnČ ustanoveními obchodního zákoníku. V pĜípadČ, že tento neobsahuje úpravu daného vztahu, použijí se pĜedpisy práva obþanského. Není-li daný vztah upraven ani tam, použije se obchodních zvyklostí, není-li jich, pak zásad, na nichž spoþívá obchodní zákoník. Obchodní zákoník se þlení do þtyĜ þástí, z nichž tĜetí þást je vČnována obchodním závazkovým vztahĤm. Tato þást je dále rozdČlena do tĜí hlav. První hlava s názvem Obecná ustanovení obsahuje úpravu obecných institutĤ závazkového práva použitelnou pro všechny obchodní závazkové vztahy, není-li daná otázka Ĝešena u konkrétního smluvního typu zvláštním ustanovením. Obsahem této hlavy je napĜíklad vznik závazkĤ, jejich zajištČní a zánik, prodlení dlužníka a vČĜitele, promlþení. Jednotlivé otázky zde však nejsou upraveny komplexnČ, nýbrž zpravidla jen do té míry, do jaké se odchylují od ustanovení obþanského zákoníku. Druhá hlava nesoucí název Zvláštní ustanovení o nČkterých obchodních závazkových vztazích se vČnuje podrobnČji konkrétním smluvním typĤm. Jde o ty smluvní typy,
které
se
bČhem
dlouhodobého
vývoje
obchodního
styku
ukázaly
jako
nejfrekventovanČjší a jejich úprava jako nejvíce žádoucí. Neznamená to však, že uzavírání smluv jiných než výslovnČ upravených v zákonČ, je v praxi výjimkou. Uzavírají se tak smlouvy, které mají již spoleþností vžité pojmenování i základní náležitosti, aþkoli v žádném zákonČ upraveny nejsou. TĜetí hlava tĜetí þásti s názvem Zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu upravuje nČkterá ujednání objevující se typicky v mezinárodním obchodním styku.
1.4.2 Právní režim inominátních smluv Vedle smluvních typĤ jednoznaþnČ pojmenovaných a upravených v zákonČ jsou þasto v obchodním styku uzavírány smlouvy, které v obchodním zákoníku nenajdeme. MĤže se jednat o smluvní typ, který sice není upraven v obchodním zákoníku, ale je upraven obþanským zákoníkem, v tom pĜípadČ se pro jeho úpravu použijí ustanovení obþanského zákoníku o tomto smluvním typu, další otázky vznikající v souvislosti s touto smlouvou se však budou Ĝešit podle obchodního zákoníku. Strany však mohou uzavĜít i smlouvu, která není upravena v žádném zákonČ. O pĜípustnosti takové smlouvy není pochyb, neboĢ obchodní závazkové právo vychází ze zásady bezformálnosti, která znamená, že nejsou obecnČ 19
pĜedepsány žádné formální požadavky podmiĖující platnost smlouvy. To umožĖuje uzavírat smlouvy, které nejsou v zákonČ výslovnČ jako smluvní typ upraveny. Ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku tuto možnost už jen deklaruje a stanovuje požadavek urþitosti takové smlouvy. Smlouvy, které nejsou upraveny zákonem, se nazývají jako nepojmenované þi inominátní. Mezi nČ patĜí i distribuþní dohody. Inominátní smlouvy budou podléhat ustanovením obchodního zákoníku v pĜípadČ, že zakládají obchodní závazkový vztah. Pro to, aby byla smlouva považována za inominátní, však nepostaþuje jako dĤvod její pojmenování. V souladu se zásadou posuzování smluv podle jejich obsahu bude smlouva takovým smluvním typem, jehož podstatné náležitosti obsahuje, aþkoliv její pojmenování se s názvem smluvního typu shodovat nebude. Aby mohla být inominátní smlouva považována za smlouvu a aby byla zpĤsobilá založit obchodní závazkový vztah, musí strany dostateþnČ urþit pĜedmČt závazku. V opaþném pĜípadČ k jejímu uzavĜení nedojde. Obsah závazku bude na prvním místČ posuzován na základČ dohodnutého obsahu smlouvy. Nebude-li nČkterá otázka smluvnČ upravena, nabízí se otázka, þím vším se bude smlouva Ĝídit. Vždy se bezpochyby budou na inominátní smlouvu vztahovat ustanovení první hlavy tĜetí þásti obchodního zákoníku, pokud se strany ujednáním ve smlouvČ tam, kde je to možné, od této úpravy neodchýlí. Obchodní zákoník je založen na zásadČ dispozitivnosti, která je zakotvena v jeho § 263 odst. 1 a která je tímto ustanovením zároveĖ prolomena. TaxativnČ jsou zde stanovena ustanovení, od kterých se nelze odchýlit. Odchýlit se strany nemohou ani od ustanovení stanovující požadavek písemné formy pro urþitý právní úkon. Vedle použití obecných ustanovení obchodního závazkového práva se lze ztotožnit s názorem, že se na inominátní smlouvu aplikují ustanovení obchodního zákoníku upravující smluvní typ inominátní smlouvČ nejbližší. K tomuto závČru dojdeme na základČ subsidiárního použití § 853 obþanského zákoníku.19 V pĜípadČ, že obchodní zákoník žádná aplikovatelná ustanovení neobsahuje, použijí se subsidiárnČ obsahovČ a úþelovČ nejbližší ustanovení obþanského zákoníku.20 Strany mohou úpravu svých vztahĤ vyĜešit také tím zpĤsobem, že odkáží na konkrétní ustanovení zákona. Jednotlivé distribuþní dohody, s výjimkou jediného typu, patĜí k inominátním smlouvám a budou se tedy na nČ vztahovat výše uvedená pravidla. Jedinou distribuþní smlouvou, kterou þeský právní Ĝád zná, je smlouva o výhradním prodeji, upravená v § 745 obchodního zákoníku. Toto ustanovení je zaĜazeno mezi zvláštní ujednání v hlavČ upravující 19
Pokorná, J., KovaĜík, Z. a kol. Obchodní zákoník. KomentáĜ. II. díl, Praha: Wolters Kluwer ýR, a.s. 2009, s.1287 20 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy, 2. aktualizované vydání, Praha: ASPI, 2009, s. 44
20
závazkové vztahy v mezinárodním obchodu a v souladu s úvodním paragrafem této hlavy se bude vztahovat jen na takovou smlouvu, jejíž jeden úþastník má sídlo, místo podnikání nebo bydlištČ na území jiného státu než ostatní úþastníci. Smlouva o výhradním prodeji mĤže být tedy podle þeského práva uzavĜena pouze v mezinárodním obchodČ. Je-li taková smlouva uzavĜená mezi þeským dodavatelem a þeským distributorem, pĤjde o inominátní smlouvu.
1.4.3 Evropská právní úprava 1.4.3.1 Vývoj právní úpravy distribuþních dohod Snaha o spoleþnou úpravu soutČžního práva existovala mezi státy hned od poþátku hospodáĜské integrace21, neboĢ spoleþná pravidla hospodáĜské soutČže jsou jednou z nezbytných podmínek pĜi vytváĜení spoleþného trhu.22 Distribuþní dohody byly na komunitární úrovni poprvé upraveny v osmdesátých letech dvacátého století, a to þtyĜmi naĜízeními udČlujícími blokové výjimky pro nČkteré distribuþní dohody. NaĜízením Komise (EHS) þ. 1983/83 byla zavedena bloková výjimka pro dohody o výluþné distribuci, naĜízení Komise (EHS) þ. 1984/83 upravovalo blokovou výjimku pro dohody o výluþném odbČru, naĜízení Komise (EHS) þ. 4087/88 vyjímalo ze zákazu franchisové dohody a naĜízení Komise (EHS) þ. 123/1985 se dotýkalo smluv o distribuci automobilĤ. K pĜijetí zmínČných naĜízení došlo na základČ dosavadních zkušeností pĜinášejících poznatek o tom, že distribuþní dohody nepĜedstavují pro hospodáĜskou soutČž takové nebezpeþí jako dohody horizontální a zpravidla splĖují podmínky stanovené v þlánku 85 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství23. Studium automobilové distribuce ponecháme v této práci stranou, neboĢ již od zaþátku byla pĜedmČtem zvláštní, samostatné úpravy a bČhem jejího vývoje se tak utvoĜila odlišná pravidla pro blokovou výjimku, než je tomu u ostatních distribuþních dohod. Jak bylo tedy bezprostĜednČ naznaþeno, vyvíjela se úprava jednotlivých distribuþních dohod, s výjimkou distribuþních smluv o automobilech, jednotným smČrem a vyústila tak v pĜijetí naĜízení Komise þ. 2790/1999 ze dne 22. prosince 1999, o použití þl. 81 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství na kategorie vertikálních dohod a jednání ve
21
Proces evropské hospodáĜské integrace byl zapoþat založením Evropského spoleþenství uhlí a oceli v roce 1952 22 Eliáš, K., Bejþek, J., Hajn, P., Ježek, J.: Kurs obchodního práva. Obecná þást, soutČžní právo, 5. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 437 23 PozdČji þl. 81 odst. 3, dnes þl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie
21
vzájemné shodČ, kterým byla udČlena bloková výjimka ze zákazu vyjádĜeném v þl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství obecnČ vertikálním dohodám a které nahradilo pĜedcházející tĜi naĜízení. Toto naĜízení bylo pĜijato na þasovČ omezené období, a tak ho s úþinností od 1. þervna 2010 nahradilo naĜízení Komise þ. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010, o použití þl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodČ (dále jen naĜízení), které pĜedchozí úpravu v podstatČ pĜejalo. K usnadnČní výkladu a aplikace naĜízení vydala Komise Pokyny k vertikálním omezením.24 K vynČtí distribuþních dohod ze zákazu bylo pĜistoupeno zejména proto, že praxe ukázala pĜevažující pĜínos distribuþních dohod, zejména v podobČ podpory distribuce a výhod pro spotĜebitele. Distribuþní smlouvy usnadĖují cestu výrobku na trh a ke koneþnému spotĜebiteli, což je výhodné jak pro výrobce, tak pro spotĜebitele, protože díky vhodnČ zvolené distribuci se k nČmu dostává žádané zboží. ObecnČ totiž platí, že výrobce disponuje jedním druhem výrobkĤ v obrovském množství, zatímco spotĜebitel žádá velký výbČr druhĤ v minimálním množství. Distribuþní smlouvy rovnČž pomáhají rozvíjet konkurenci mezi soutČžícími podniky, a to konkurenci necenovou. Zejména pro malé a stĜední podniky je výhradní distributor þasto jedinou možností k uvedení výrobku na trh a upevĖování pozice na trhu. Dalším pozitivem, které mohou distribuþní smlouvy pĜinášet, je odstraĖování problému parazitování. Jedná se o chování konkurenþního distributora nebo konkurenþního dodavatele, jenž þerpá výhody z propagace þi podobného stimulujícího jednání jiného distributora, pĜíp. dodavatele na podporu prodeje svých výrobkĤ. Smlouvy zaruþující exkluzivitu takovému distributorovi þi výrobci mohou být Ĝešením tohoto problému. Kladným úþelem, za nímž jsou exkluzivní distribuþní dohody uzavírány, je také snaha snížit celkové náklady pĜi výrobČ a distribuci výrobku, protože povede ve finále k nižší cenČ pro spotĜebitele. DĤležitá budou také výhradní ujednání sledující zámČr výrobce proniknout na zahraniþní trh þi budování nové znaþky. VČtšinou jsou však pozitivní úþinky distribuþních dohod podmínČny þasovou omezeností. V okamžiku, kdy už si podnik vybuduje pomČrnČ silné postavení na trhu, by další setrvání v exkluzivním distribuþním vztahu mohlo vést k vytlaþování jeho konkurentĤ z trhu a nebylo by tedy nadále žádoucí. A proto i pĜes veškerá výše vyjmenovaná, pĜípadnČ i nevyjmenovaná pozitiva mohou být distribuþní dohody omezením narušujícím hospodáĜskou 24
SdČlení Komise - Pokyny k vertikálním omezením, OJ 2010/C 130/01 (dále jen Pokyny k vertikálním
omezením)
22
soutČž, a tedy hodná zákazu podle þl. 101 odst. 1 Smlouvy. Bude tomu tak zejména tehdy, je-li narušení soutČže samotným cílem dohody a nebo v pĜípadech, kdy narušení soutČže není jejím cílem, ale pro silné postavení zúþastnČných stran na trhu vyvolává dohoda tento následek. NejþastČji pĤjde o následek v podobČ uzavĜení trhu pro vstup dalších distributorĤ nebo dodavatelĤ, oslabení soutČže, zejména cenové, na horizontální úrovni, jak mezi dodavatelem a jeho konkurenþními podniky, tak mezi odbČratelem a jeho konkurenty, usnadnČní nekalých praktik mezi nimi, jakož i vytváĜení pĜekážek bránících integraci trhu.25 1.4.3.2 NaĜízení Komise þ. 330/2010 NaĜízení udČluje blokovou výjimku ze zákazu dohod narušujících hospodáĜskou soutČž vertikálním dohodám splĖujícím podmínky stanovené naĜízením. Aþkoliv jsme již výše definovali vertikální dohody v souladu se zákonem o ochranČ hospodáĜské soutČže a právní teorií, je pro vymezení vČcné pĤsobnosti naĜízení nezbytné uvést definici vertikálních dohod, jak ji pĜedkládá pro vlastní potĜeby samo naĜízení. To ve své definici vychází ze tĜech znakĤ vertikálních dohod. Vertikálními dohodami tak jsou 1) dohody a jednání ve vzájemné shodČ, která jsou uzavĜena mezi dvČma a více podniky, 2) které pĤsobí pro úþely dohody na rĤzné úrovni trhu a 3) které se týkají podmínek nákupu, prodeje a dalšího prodeje zboží a služeb. Bloková výjimka je naĜízením udČlena takovým dohodám, o nichž lze témČĜ s jistotou pĜedpokládat, že nenarušují hospodáĜskou soutČž. Jako hlavní kritérium k urþení takových dohod stanovuje naĜízení stejnČ jako v pĜípadČ pravidla de minimis velikost podílu úþastníkĤ dohody na trhu. Základní pĜedpoklad, který tedy podle naĜízení musí splĖovat dohoda, aby mohla þerpat výjimku, je nepĜekroþení prahové hodnoty tržního podílu, která þiní u dodavatele 30 % relevantního trhu, na kterém prodává zboží, pĜíp. nabízí služby, a u kupujícího 30 % relevantního trhu, na kterém nakupuje zboží þi služby. V tomto místČ se budeme ještČ vČnovat krátkou úvahou tomu, proþ bylo jako zásadní kritérium pro urþení nebezpeþnosti zvoleno právČ kritérium tržního podílu. Z logického úsudku plyne, že þím vČtší a silnČjší podnik s velkým obratem, tím nebezpeþnČjší budou z hlediska ohrožení hospodáĜské soutČže distribuþní smlouvy, které uzavĜe. Proto se z ekonomického hlediska jeví spíše jako nejvhodnČjší kritérium tržní síly. Nabízí se však otázka, jak vyjádĜit tržní sílu. Tržní sílu podniku nelze totiž posuzovat jen na základČ souhrnu
25
Pokyny k vertikálním omezením, bod 100
23
prodejĤ, pĜíp. nákupĤ uskuteþnČných podnikem na relevantním trhu. Je tĜeba na jeho postavení nahlížet v souvislosti se strukturou celého trhu – tedy vzít do úvahy zejména poþet konkurentĤ na trhu, jejich podíl na trhu, pĜekážky vstupu na trh, finanþní sílu podniku a nČkteré další indikátory. Z uvedeného je však zĜejmé, že stanovit mČĜítko tržní síly, by bylo velmi nároþné. A pĜi potĜebČ zakotvení takového kritéria do právního pĜedpisu za úþelem posuzování legality je vyžadován urþitý stupeĖ právní jistoty, kterého by nejisté a neurþité vyjádĜení tržní síly jistČ nemohlo dosáhnout. Jako nejlepší kritérium nebezpeþnosti dohod nahrazující tržní sílu byl shledán tržní podíl. Tržní podíl u dodavatele vyjadĜuje objem prodejĤ zboží na trhu a u odbČratele objem nákupĤ zboží na trhu. NaĜízení poskytuje ne pĜíliš pevné vodítko k výpoþtu tržního podílu. Má se vycházet z údajĤ o hodnotách prodejĤ, pĜíp. nákupĤ, nejsou-li však tyto k dispozici, pak lze tržní podíl urþit na základČ jiných dĤvČryhodných informací. Podíl na trhu se urþuje na základČ údajĤ týkajících se pĜedchozího kalendáĜního roku. Vedle dohod splĖujících kritérium tržního podílu, vyjímá naĜízení ze zákazu podle þl. 101 odst. 1 Smlouvy také dohody uzavĜené mezi sdružením podnikĤ a jeho þleny a dohody mezi takovým sdružením a dodavateli za podmínky, že všichni þlenové sdružení jsou maloobchodníci se zbožím a že žádný z nich nemá roþní obrat vyšší než 50 milionĤ eur. NegativnČ vymezuje blokovou výjimku þl. 4 naĜízení, který vyjmenovává tvrdá omezení. Na dohody obsahující takové ujednání se výjimka nevztahuje. Tvrdými omezeními jsme se zabývali již v kapitole 1.3.1 v souvislosti s dohodami zanedbatelného významu. Na rozdíl od tvrdých omezení zpĤsobují vylouþená omezení neuplatnČní výjimky nikoliv na celou dohodu, ale pouze na ono vylouþené ujednání. Vylouþeným omezením je jakýkoliv zákaz soutČžit na dobu delší, než je 5 let, dále je jím závazek zabraĖující odbČrateli po skonþení dohody vyrábČt, nakupovat a prodávat zboží a služby a také závazek þlenĤ systému selektivní distribuce neprodávat znaþky urþitých soutČžících dodavatelĤ. Vylouþeno však není omezení stanovující zákaz soutČžit po skonþení dohody vztahující se ke konkurujícímu si zboží, pokud je souþasnČ omezen na prostory a pozemky, kde odbČratel pĤsobil bČhem existence smluvního vztahu s dodavatelem. Dalšími pĜedpoklady pĜípustnosti takového ujednání jsou nezbytnost závazku k ochranČ know-how a þasová omezenost maximálnČ na dobu jednoho roku. Tvrdá a vylouþená omezení objevující se typicky v nČkterém typu distribuþní smlouvy budou rozebrána v souvislosti s výkladem k jednotlivým typĤm distribuþních smluv.
24
2.
RÁMCOVÁ DISTRIBUýNÍ SMLOUVA Jsou-li definovány základní pojmy související s distribucí z pĜedchozí kapitoly,
mĤžeme se v této kapitole vČnovat základnímu právnímu prostĜedku distribuce, a tou je rámcová distribuþní smlouva obecnČ. V následujících kapitolách bude vysvČtlen jednak pojem rámcové smlouvy, jednak rozebrány jednotlivé náležitosti rámcové distribuþní smlouvy a jednak struþnČ nastínČna forma a náležitosti dílþích smluv, jimiž se rámcová distribuþní smlouva realizuje.
2.1
Rámcová smlouva Jedním z hlavních znakĤ distribuþních smluv je, že jsou smlouvami rámcovými.
Rámcová distribuþní smlouva tak, jak bude popsána a rozebrána v této podkapitole a následujících podkapitolách druhé kapitoly, je základní a nejjednodušší distribuþní smlouvou. Její strukturu a znaky považuji za pilíĜ distribuþních smluv, který tvoĜí základ ostatních typĤ tČchto smluv a ke kterému již podle konkrétní distribuþní smlouvy pĜistupují jednotlivá specifika a závazky charakterizující daný typ smlouvy a odlišující jej od ostatních distribuþních smluv. S rámcovou smlouvou se setkáváme v praxi þasto a v rĤzných právních odvČtvích, aþkoliv žádnou obecnou úpravu rámcové smlouvy v obchodním ani obþanském zákoníku nenalezneme. Vlastní úpravu rámcové smlouvy obsahuje zákon o veĜejných zakázkách26, pro vČtšinu rámcových smluv však zákonnou úpravu a definici nemáme. Vzhledem k absenci právní úpravy se bude pĜi uzavírání rámcových smluv postupovat podle ustanovení § 51 obþanského zákoníku, pĤjde-li o obþanskoprávní vztah, nebo podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku v pĜípadČ obchodnČprávního vztahu. Jedná se tedy o nepojmenovanou smlouvu a bude podléhat režimu inominátních smluv, který jsme rozebrali v pĜedchozí kapitole. Tento závČr potvrdil i Nejvyšší soud, když se v jednom svém rozhodnutí27 zabýval otázkou, zda mĤže být rámcová kupní smlouva považována za smlouvu kupní podle § 409 a následujících obchodního zákoníku. Soud došel k závČru, že rámcová smlouva nenaplĖuje jednu z podstatných náležitostí kupní smlouvy, a to urþení vČci, jež má 26 27
§ 11 zákona þ. 137/2006 Sb., o veĜejných zakázkách Rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR ze dne 29.11.2010, sp.zn. 29 Cdo 3863/2009
25
být pĜedmČtem pĜevodu vlastnického práva. Tato vČc musí být urþena jednotlivČ nebo co do množství a druhu. V rámcové smlouvČ však je vČc vymezena obecnČjším zpĤsobem, její specifikace je pak obsažena v jednotlivých dílþích smlouvách. Rámcová smlouva se však od kupní smlouvy a od ostatních smluvních typĤ vĤbec odlišuje zejména svou funkcí. Jejím úþelem není totiž poskytnout urþité plnČní, ale vytvoĜit podklad pro uzavírání konkrétních smluv, na jejichž základČ bude dané plnČní uskuteþĖováno. PĜi hledání nejbližšího smluvního typu upraveného zákonem nalezneme nejvČtší podobnost se smlouvou o uzavĜení smlouvy budoucí. Spoleþným znakem tČchto dvou typĤ smluv je pĜedevším jejich funkce zajistit si uzavĜení smluv v budoucnosti a stanovení podmínek uzavĜení tČchto smluv.28 Rozdíl je v tom, že u rámcové smlouvy pĤjde o opakující se uzavírání smluv pĜi realizaci dlouhodobého obchodního vztahu mezi smluvními stranami, u smlouvy o smlouvČ budoucí se jedná o jednorázové uzavĜení smlouvy v budoucnosti. Shodným znakem obou smluv je také jejich obecnost. Není totiž nijak omezeno, s výjimkou logiky a smyslu jednotlivých smluvních typĤ, uzavĜení kterých smluv mají zabezpeþovat. U rámcové smlouvy pĤjde tedy nejþastČji o kupní smlouvy, pĜíp. smlouvy o dílo. Lze si však pĜedstavit i jiné dílþí smlouvy, napĜ. smlouvy o poskytování rĤzných služeb, smlouvy o pĜepravČ a další. Rámcovou smlouvou obecnČ se tedy strany zavazují k urþitému plnČní, které se však stane pro strany povinným až okamžikem uzavĜení dílþí smlouvy. Protože se rámcová smlouva využívá k realizaci opakujícího se shodného þi podobného plnČní29 a dílþích smluv se tedy pĜedpokládá velké množství, je v zájmu smluvních stran co nejvíce zjednodušit obsah dílþích smluv a všechny podmínky a obsahové náležitosti, jež mají být pro všechny dílþí smlouvy shodné, pĜevzít do úpravy smlouvy rámcové.30
2.2
Náležitosti rámcové distribuþní smlouvy Rámcovou distribuþní smlouvu mĤžeme z obsahové hlediska rozdČlit na dvČ složky.
Jedna z nich upravuje dlouhodobou spolupráci stran založenou na závazku dodávat, odebírat a 28
V teorii se tyto obČ smlouvy Ĝadí mezi tzv. pĜípravné smlouvy, viz Bejþek, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 88 29 Zoufalý, V., Munková, J. a kol.: Velká kniha smluvních vzorĤ, 5. vydání, C. H. Beck, Praha, 2007, s. 206 30 Rámcová smlouva by se dala oznaþit také jako normativní, toto oznaþení je užito napĜ. v Bejþek, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 88, a pĜebírá ho do svého rozhodnutí i Nejvyšší soud (Rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR ze dne 28. kvČtna 2008, sp. zn. 32 Odo 629/2006)
26
dál prodávat zboží a práva a povinnosti z toho plynoucí. Druhá obsahová složka se dotýká smluvních podmínek typických pro kupní smlouvy, za kterých budou jednotlivé dílþí smlouvy uzavírány.31
2.2.1 Smluvní strany Z dĤvodu absence právní úpravy institutu distribuþní smlouvy, neexistuje ani jednotné oznaþení jejích subjektĤ. Na jedné stranČ distribuþní smlouvy stojí ten, kdo se zavazuje dodávat zboží druhé stranČ. NejþastČji je oznaþován jako dodavatel. Jelikož však distribuþní smlouva je zabezpeþovacím rámcem pro jednotlivé kupní smlouvy, lze pro subjekty použít i pojmy typické pro smlouvu kupní. Dodavatel zde vystupuje na stranČ prodávajícího, proto se lze v praxi setkat i s tímto oznaþením. Je-li dodavatelem sám výrobce zboží, které je pĜedmČtem distribuce, používá se þasto pro oznaþení smluvní strany pĜímo pojem „výrobce“. Druhá smluvní strana, která se v distribuþní smlouvČ zavazuje odebírat na základČ jednotlivých kupních smluv zboží od dodavatele a dále ho prodávat, se nazývá zpravidla odbČratelem. RovnČž se objevují názvy distributor þi prodejce nebo v terminologii kupní smlouvy se používá oznaþení kupující. Z dĤvodu odlišení distribuþní smlouvy od kupní smlouvy se pĜikláním k pojmenování subjektĤ pojmy dodavatel a odbČratel. Používáním tČchto termínĤ se pĜedejde zámČnČ distribuþní smlouvy zejména s rámcovou kupní smlouvou. Rámcovou kupní smlouvou se také prodávající zavazuje dodávat kupujícímu zboží a ten naopak ho odebírat na základČ dílþích kupních smluv. Rozdíl spoþívá v tom, že podstatným znakem rámcové kupní smlouvy není závazek kupujícího odebrané zboží prodávat tĜetím osobám, a proto v ní nejsou ani upraveny povinnosti kupujícího k tĜetím osobám. Nevyluþuje to však skuteþnost, že kupující, který kupuje zboží od prodávajícího na základČ rámcové kupní smlouvy, toto zboží mĤže dále prodávat. Vedle pojmenování smluvních stran se vyskytuje otázka, kdo mĤže být subjektem smluvního vztahu založeného distribuþní smlouvou. Tímto tématem jsme se zabývali již v první kapitole pĜi odvozování obchodnČprávního režimu distribuþních smluv, kde jsme oba subjekty definovali jako podnikatele.
31
Rozehnalová, N., StĜelec, K., Sehnálek, D., Valdhans, J.: Mezinárodní obchodní transakce, Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 14
27
2.2.2 PĜedmČt smlouvy Cílem distribuþní smlouvy je distribuce zboží založená na dlouhodobé spolupráci. PĜedmČt smlouvy promítá tento cíl do konkrétního závazku, jímž má být distribuce zboží realizována. PĜedmČtem smlouvy je tedy závazek dodavatele dodávat odbČrateli své zboží a závazek odbČratele odebírat zboží od dodavatele a dále ho prodávat tĜetím osobám. Distribuþní smlouvy jsme výše definovali jako smlouvy rámcové. Pozastavila bych se zde proto nad otázkou, zda není takto vymezený pĜedmČt v rozporu s pĜedmČtem rámcové smlouvy ve výkladu, jenž nám podává judikatura. Nejvyšší soud v jednom ze svých rozhodnutí32 vymezil rámcovou smlouvu jako nepojemenovanou smlouvu, která nezakládá závazkový vztah a smluvním stranám neplynou tedy z této smlouvy práva a povinnosti. PĜedmČtem rámcové smlouvy je stanovení základních pravidel, kterým budou podléhat v budoucnu uzavírané realizaþní smlouvy. Vzhledem k faktu, že jak distribuþní, tak rámcová smlouva jsou smlouvami v zákonČ neupravenými, objevuje se v praxi množství alternativ a hybridních rámcových smluv, které nemusí vždy zcela odpovídat definici nabízené právní teorií þi judikaturou. OstatnČ vždy bude pĜi posuzování smluv platit pravidlo jejich posuzování podle obsahu. O tom, že distribuþní smlouvy jsou smlouvami rámcovými není pochyb. Zda však zakládají stranám pĜímo práva a povinnosti, nebo zda tak þiní až dílþí (realizaþní) smlouvy bude záležet na jejich obsahu stanoveném stranami. V praxi se mĤžeme setkat s distribuþní smlouvou, která bude upravovat zejména podmínky kupních smluv a závazek spolupráce bude obsahovat jen v podobČ obecného ustanovení, stanovujícího, že dodavatel bude dodávat odbČrateli urþené výrobky a odbČratel je bude odebírat a dále prodávat, bez urþení jakéhokoliv množství pro odbČr nebo napĜíklad závazku výluþnosti odbČru pro urþité území. Taková smlouva, v souladu se závČrem Nejvyššího soudu uvedeným výše, nebude pĜímo zavazovat k urþitému jednání, dokud nebude uzavĜena konkrétní realizaþní smlouva. Naopak taková smlouva, v níž se napĜíklad jedna ze stran zaváže k exkluzivitČ, bude zakládat práva a povinnosti již sama o sobČ, a to v podobČ povinnosti zdržet se uzavĜení distribuþní smlouvy s jinou osobou pro území a výrobky, na nČž se vztahuje exkluzivita. Samotný pĜedmČt distribuce nemusí být v rámcové distribuþní smlouvČ nijak konkretizován, postaþí jeho obecné vymezení. PĜesné oznaþení zboží je pak souþástí jednotlivých objednávek. Platnosti distribuþní smlouvy tedy nebrání urþení pĜedmČtu 32
Rozsudek Nejvyššího soudu ýR ze dne 22. záĜí 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007
28
distribuce zcela obecným oznaþením, jako napĜíklad odbČratel se zavazuje odebírat od výrobce obkladový kámen, nebo ještČ obecnČji zboží dodávané dodavatelem. Vzhledem k tomu, že se distribuþní smlouva nemusí vztahovat na celý sortiment výrobce, bývá þastou pĜílohou distribuþní smlouvy seznam výrobkĤ, kterých se distribuce týká.
2.2.3 Cena Distribuþní smlouvou se odbČratel zavazuje kupovat od dodavatele zboží a prodávat ho dál. Z toho vyplývá dvojí odlišné vymezení cen v distribuþním smluvním vztahu. První se týká cen, za které odbČratel nakupuje zboží od dodavatele (kupní cena), druhé cen, za které bude prodejce prodávat zboží tĜetím osobám (prodejní cena). Je tedy na místČ zabývat se otázkou, zda je nutné þi vĤbec možné stanovit v distribuþní smlouvČ obČ tyto ceny, jakým zpĤsobem a do jaké míry je vhodné tyto ceny ve smlouvČ upravit. NepochybnČ bude v distribuþní smlouvČ upravena cena, za niž odbČratel nakupuje zboží od dodavatele. Kupní cenu si mohou strany smluvit rĤznými zpĤsoby. MĤže tak být uþinČno odkazem na obecný ceník výrobce. Takový zpĤsob by však nebyl pro distributora pĜíliš lákavý, proto se þastČji setkáme se stanovením kupní ceny procentuální slevou z ceny zboží vedené v ceníku výrobce, jež v takových pĜípadech tvoĜí pĜílohu smlouvy. Tato sleva mĤže být uþinČna závislou na množství zboží odebraném prodejcem. PĜi odbČru nižším než je ten, k nČmuž se základní sleva vztahuje, bude poskytnuta sleva nižší až žádná, naopak pĜi výraznČ vyšším odbČru mĤže být dohodnuto zvýšení slevy. Systém slev mĤže být nastaven také tak, že se sleva bude se zvyšujícím se odebraném množství, popĜ. obratu postupnČ zvedat, þímž bude motivovat distributora k co nejvČtšímu prodeji svým zákazníkĤm. Jiný pĜípad je, když si strany dohodnou kupní cenu zboží, kterou odbČratel zaplatí dodavateli, bez ohledu na ceník výrobce.33 SložitČjší otázkou je stanovení ceny, za kterou bude zboží prodáváno tĜetím osobám. V praxi se mĤžeme setkat s dohodami, v nichž je upravena nejen kupní cena, ale i cena pĜeprodejní. PĜíkladem je dohoda, kdy se odbČratel zaváže prodávat tĜetím osobám zboží podle aktuálního ceníku výrobce, pĜiþemž on sám nakupuje zboží se slevou. Naskýtá se otázka pĜípustnosti takového ujednání. Zde totiž zasahují do principu smluvní volnosti stran veĜejnoprávní pravidla hospodáĜské soutČže. Podle nich patĜí omezení odbČratele v urþení cen zboží pro jeho další prodej k tvrdým omezení. Ujednání o prodejní cenČ není tedy 33
Zoufalý, V., Munková, J. a kol.: Velká kniha smluvních vzorĤ, 5. vydání, C. H. Beck, Praha, 2007, s. 721
29
automaticky zakázané, nicménČ lze Ĝíci, že se u dohod obsahujících taková ustanovení jejich neplatnost takĜka presumuje, jsou zpravidla podrobeny dĤkladnČjšímu zkoumání ze strany ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže þi Komise. Nezávadná by taková ujednání byla v pĜípadech, kdy smluvní strany prokáží, že vliv jejich dohody na hospodáĜskou soutČž není citelný. PĤjde zejména o podniky, jejichž podíl na trhu bude velmi nízký.34 Z hlediska omezení veĜejného práva je nejþistší cestou ponechání stanovení prodejních cen na odbČrateli. Za distribuci zboží, k níž se ve smlouvČ zavazuje odbČratel, není stanovena žádná úplata. Výhoda distributora spoþívá ve slevČ z bČžné ceny zboží. Ziskem distributora ze zajištČní distribuce zboží je tedy rozdíl ceny, za kterou výrobek prodá, a ceny, za kterou jej nakoupil od dodavatele, po odeþtení nákladĤ na provedení distribuce.
2.2.4 Základní práva a povinnosti smluvních stran Vzhledem k faktu, že distribuþní smlouvy jsou smlouvami nepojmenovanými, budou práva a povinnosti plynoucí pro smluvní strany z takových smluv záležet vždy na tom, co vše si strany ve smlouvČ upraví. Ze samotného úþelu distribuþních smluv však lze vyvodit nČkolik základních práv a povinností obou stran. Každé povinnosti jedné strany odpovídá právo druhé strany stejného obsahu, proto se následující odstavce vČnují pouze jedné stránce z této dvojice. 2.2.4.1 Povinnosti dodavatele Základní povinností dodavatele je, jak vyplývá ze samého pĜedmČtu distribuþní smlouvy, povinnost dodávat odbČrateli zboží na základČ objednávek uþinČných odbČratelem v souladu s rámcovou smlouvou. Zboží je dodavatel povinen dodávat druhé smluvní stranČ za dohodnutou cenu, ve smluvené dobČ a na smluveném místČ. K urþení podmínek dodání, zejména pĜepravy a pĜedání zboží se v mezinárodním obchodČ používá pravidel Incoterms stanovených Mezinárodní obchodní komorou. Aþkoliv jsou Incoterms urþeny prioritnČ pro mezinárodní obchodní styk, jsou hojnČ pĜejímány i do vnitrostátních distribuþních smluv. Další povinnost odbČratele souvisí s funkcí distribuþního vztahu spoþívající ve vytvoĜení odbytové sítČ pro zboží výrobce. Aby toho mohl odbČratel dosáhnout a zajistit žádoucí propagaci zboží, je dodavatel povinen pĜedávat za tímto úþelem prodejci nezbytné
34
Munková, J., Svoboda ,P., Kindl, J.: SoutČžní právo, Praha : C.H. Beck, 2006, s. 136-137
30
informace o svém zboží, poskytovat mu reklamní materiály, vzorky svých výrobkĤ, pĜípadnČ panely se svými výrobky a další prostĜedky nezbytné k podpoĜe marketingu. 2.2.4.2 Povinnosti odbČratele Hlavní povinností odbČratele je prodej zboží koupeného od dodavatele na základČ jednotlivých objednávek uþinČných v souladu se smlouvou tĜetím osobám. Prodejce provádí na základČ distribuþní smlouvy prodej dalším prodejcĤm nebo spotĜebitelĤm vlastní jménem a na vlastní úþet. Prodej vlastním jménem a na vlastní úþet je hlavním rozdílem od smlouvy o obchodním zastoupení a smluv obstaravatelského typu. OdbČratel je povinen prodávat zboží za dohodnutou cenu, pokud se strany ve smlouvČ na prodejní cenČ dohodly. RovnČž je povinen prodávat zboží na místČ, na kterém se strany dohodly. Dále je obecnou povinností distributora zajistit propagaci zboží za úþelem nalezení vhodné cílové skupiny spotĜebitelĤ a vytvoĜení co nejefektivnČjší distribuþní sítČ. Distributor je tedy povinen vyžádat si od dodavatele potĜebné materiály, reklamní pĜedmČty, informace a vzorky nutné k marketingové politice. ZároveĖ je odbČratel povinen dbát pokynĤ dodavatele ohlednČ použití reklamních prostĜedkĤ, zpĤsobĤ prezentace jeho zboží v provozovnČ a zachovávat urþitou úroveĖ prodeje. OdbČratel má rovnČž povinnost postupovat pĜi distribuci zboží peþlivČ, provozovat prodej s náležitou odbornou péþí a v souladu se zájmy výrobce, stejnČ jako chránit výrobcovo dobré jméno a zachovávat jeho obchodní tajemství.
2.2.5 Další ujednání ve smlouvČ Vedle základních, shora uvedených náležitostí obsahuje distribuþní smlouva zpravidla i další. Jedním z nich je ujednání o délce její úþinnosti. Jelikož distribuþní smlouvy odráží dlouhodobý obchodní vztah, uzavírají se na dobu neurþitou þi delší dobu urþitou, nČkdy s automatickým obnovením na stejnou þi jinak urþenou dobu. V souvislosti s tím si strany ve smlouvČ domlouvají zpĤsob vypovČzení smlouvy a odstoupení od smlouvy. Strany si ve smlouvČ upravují rovnČž platební podmínky. Ty mohou být sjednány rĤzným zpĤsobem. Prodejce se napĜíklad zaváže zaplatit kupní cenu do nČkolika dní po pĜevzetí zboží. Nebo mĤže prodejce zaplatit dodavateli cenu podle jeho všeobecného ceníku, jímž se prodejce Ĝídí pĜi dalším prodeji, a dodavatel následnČ za urþité období vrací prodejci þástku odpovídající slevČ, kterou se ve smluvČ zavázal poskytnout. Platební podmínky mohou 31
být sjednány také tak, že prodejce zaplatí urþité procento již pĜi akceptaci objednávky dodavatelem, zbytek pĜi pĜevzetí zboží, resp. do nČkolika dní od pĜevzetí.35 ýastým vedlejším ujednáním objevujícím se v distribuþních smlouvách je doložka o exkluzivitČ. Ta mĤže zavazovat jen jednu ze smluvních stran nebo mĤže být vzájemná pro obČ strany. Ne vždy je však druhá strana v natolik silném postavení, aby mohla exkluzivitu po svém obchodním partnerovi také požadovat. Typický je pĜípad malého výrobce, který se snaží prosadit na trh. Zpravidla se mu to podaĜí díky vČtšímu distributorovi, kterému pĜislíbil exkluzivitu. Výluþnost ve prospČch prodejce tedy znamená závazek dodavatele nedodávat na urþitém území dohodnuté zboží jiným distributorĤm. Naopak výluþnost ve prospČch dodavatele znamená, že prodejce nebude odebírat konkrétní výrobky k prodeji na dohodnutém území od jiných dodavatelĤ. Tyto závazky jsou specifickým znakem exkluzivních distribuþních smluv, jimž se vČnuje následující kapitola. PĜedmČtem závazku výluþnosti nejsou jen distribuþní smlouvy s jinými podniky, ale i jiné typy distribuce, tedy smlouvy o obchodním zastoupení a další obstaravatelské smlouvy. Takový závazek nemusí znamenat pro výrobce jen zákaz sjednávat si jiné distributory, nýbrž i omezení pro nČj samého v pĜímé distribuci svých výrobkĤ na daném území. StejnČ tak pro distributora bude znamenat závazek, že nebude vyrábČt zboží shodné se zbožím, jež má distribuovat pro dodavatele. Závazek exkluzivity musí být vždy specifikován pĜesnČ urþenými výrobky a místem distribuce. V praxi se lze setkat i s rĤznými modifikacemi exkluzivních doložek. Takové jedno exkluzivní ujednání je možné dovodit z rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže36, které Ĝešilo udČlení individuální výjimky pro distribuþní dohodu obsahující ujednání o personální exkluzivitČ pracovníkĤ. Jedná se o takový závazek distributora spoþívající v tom, že jeho jednotliví pracovníci nebudou pĜi plnČní smlouvy distribuovat jiné konkurenþní produkty souþasnČ. V porovnání se zákazem pro distributora odebírat konkurenþní produkty jiné znaþky, mĤže distributor odebírat i výrobky jiných znaþek, nicménČ musí koordinovat jejich distribuci tak, aby urþití prodejci þi obchodní zástupci distributora prodávali vždy výhradnČ smluvní výrobky a nikoliv nČkteré konkurenþní. Tím bude daný prodejce usilovat o prodej výrobkĤ výhradnČ jedné znaþky a dodavatel se vyhne pĜípadu, kdy by více propagoval výrobky konkurenþní. Ve smlouvČ mĤže být obsažena množstevní doložka. Ta stanoví minimální množství, které se odbČratel zavazuje koupit od dodavatele za urþité ve smlouvČ definované období – 35 36
Zoufalý, V., Munková, J. a kol.: Velká kniha smluvních vzorĤ, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, s. 721 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 29. bĜezna 2004, þ.j. S 11/04-2110/04-ORP
32
zpravidla rok, pololetí, þtvrtletí þi mČsíc. Tím si zejména dodavatel zajišĢuje minimální odbyt zboží. Ale i odbČratel mĤže mít na stanovení množstevních kvót zájem, napĜíklad z dĤvodu zajištČní kontinuity zásobování. Závazek odbČru minimálního množství je zpravidla zajištČn sankcí. MĤže jí být smluvní pokuta nebo povinnost zaplatit cenu minimálního množství k odbČru i v pĜípadČ, není-li tato kvóta splnČna, to znamená zaplatit cenu neodebraného zboží. Další možnou sankcí je ztráta výhody slevy na kupní cenČ, pokud je sleva vázána na odbČr urþitého množství zboží. PĜedmČtem smluvního ujednání v distribuþní smlouvČ bývá i smluvní pokuta. Smluvní pokuta se sjednává jako obecná podmínka platná pro jednotlivé uzavĜené kupní smlouvy, a to zejména k zajištČní závazku odbČratele zaplatit ĜádnČ a vþas kupní cenu a závazku dodavatele dodat ve stanovené lhĤtČ objednané zboží. MĤže být však sjednána i pro pĜípad porušení jiných povinností, jako napĜíklad pĜi nesplnČní závazku minimálního odbČru nebo závazku exkluzivity. Vedlejším ujednáním objevujícím se v distribuþní smlouvČ je i výhrada vlastnictví. PĜi realizaci dílþích objednávek dochází k pĜevodu vlastnického práva z dodavatele na odbČratele. V souladu s ustanovením § 443 odst. 1 obchodního zákoníku pĜechází zásadnČ vlastnické právo na odbČratele okamžikem pĜevzetí zboží. Výhrada vlastnictví pĜedstavuje pro strany možnost sjednat si jiný okamžik pĜechodu vlastnického práva. Strany tak mohou odložit nabytí vlastnického práva odbČratelem až do okamžiku, dokud není zcela splacena kupní cena objednaného zboží. O platnosti ujednání o výhradČ vlastnictví v rámcové smlouvČ by mohly být urþité pochybnosti. PĜedmČt závazku vyplývajícího z rámcové smlouvy je ponČkud neurþitý, a není tudíž pĜesnČ specifikováno zboží, jehož vlastnictví se výhrada týká. Zpravidla je zde zboží definováno jako zboží, které bude na základČ jednotlivých objednávek dodáno odbČrateli, pĜiþemž upĜesnČní druhu a množství zboží bude právČ v jednotlivých objednávkách. Druhým sporným bodem je skuteþnost, že ustanovení o výhradČ vlastnictví je v systematice obchodního zákoníku zaĜazeno mezi ustanovení upravující kupní smlouvu. Vrchní soud v jednom ze svém rozsudku z tohoto zaĜazení vyvodil, že výhrada vlastnictví mĤže být sjednána pouze v dílþích kupních smlouvách a nikoli v rámcové smlouvČ.37 Ze systematiky obchodního zákoníku však nelze usuzovat, že výhradu vlastnictví je možné sjednat výhradnČ v kupní smlouvČ upravené ustanovením § 409 a následujícími, nýbrž je možnost si ji sjednat kdykoli, kdy smluvnČ dochází k pĜevodu vlastnického práva.38 Výhrada 37
Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. kvČtna 2009, þ. j. 9 Cmo 277/2008-116 Dle názoru Nejvyššího soudu vyjádĜeného v rozsudku ze dne 29.11.2010, sp.zn. 29 Cdo 3863/2009, kterým byl zrušen citovaný rozsudek Vrchního soudu, není rozhodné, jakým zpĤsobem dojde ke sjednání výhrady 38
33
vlastnictví v rámcové smlouvČ bude tedy obecnČ sjednanou podmínkou vztahující se na jednotlivé objednávky, nebude-li v nich sjednán odlišný režim. Pravidlem v distribuþních vztazích založených distribuþními smlouvami bývá, že distributor prodává výrobky pod ochrannou známkou výrobce, pĜiþemž zachovává jeho firmu a logo. NicménČ ani pĜípady, kdy si strany ve smlouvČ ujednají, že prodejce bude distribuovat výrobky pod svou ochrannou známkou, nejsou výjimeþné. K tČmto ujednáním dochází zejména v pĜípadech, kdy na daném území má distributor významnČjší postavení a známČjší jméno než dodavatel.
2.3
Dílþí kupní smlouvy Podmínky stanovené rámcovou distribuþní smlouvou se realizují až konkrétními
(dílþími) kupními smlouvami. Z dĤvodu pĜedpokládané dlouhodobosti distribuþního vztahu a þasté frekvence kupních smluv mají strany zájem na co možná nejvČtším zjednodušení dílþích smluv. Jejich forma je zpravidla upravena rámcovou smlouvou. NejþastČji se jedná o pouhé objednávky, v dnešní dobČ zejména elektronické, nejsou však vylouþeny objednávky prostĜednictvím faxu, telefonické þi písemné. Kupní smlouva je uzavĜena v okamžiku, kdy dojde odbČrateli akceptace objednávky od dodavatele. Obsah objednávky stejnČ jako akceptace bývá omezen na podstatné náležitosti kupní smlouvy v souladu s ustanovením § 409 obchodního zákoníku. Oba úkony obsahují tedy vymezení množství a druhu zboží, jež je objednáváno a jeho cenu. Kupní smlouva je podrobnČ upravena obchodním zákoníkem a není nutné se jí ve stanoveném rozsahu této diplomové práce více zabývat.
vlastnictví, je-li tak uþinČno pĜed samotným pĜevodem vlastnictví a je-li dostateþnČ urþen pĜedmČt, kterého se výhrada týká. MĤže tak být tedy ujednáno napĜíklad v dodatku ke kupní smlouvČ nebo ve smlouvČ rámcové.
34
3.
JEDNOTLIVÉ TYPY DISTRIBUýNÍCH DOHOD Tato kapitola je vČnována jednotlivým typĤm distribuþních dohod tvoĜícím distribuþní
síĢ, v níž je zboží pĜesunováno od výrobce ke koneþnému spotĜebiteli. Pojmenovat a obsáhnout všechny takové dohody, k nimž mezi dodavateli a distributory v praxi dochází þi mĤže docházet, by bylo velice nároþné a pĜesahovalo by rozsah této práce. V následujících podkapitolách se tedy budeme vČnovat nejvýznamnČjším a nejfrekventovanČjším z nich. První kategorií distribuþních dohod jsou smlouvy založené na exkluzivitČ þili exkluzivní smlouvy, kam zaĜazuji smlouvy o výhradní distribuci, o výhradních dodávkách, o nákupu jedné znaþky, o výhradním odbČru a selektivní distribuþní systém. Franchisovou smlouvu jsem pro její jedineþnost a odlišnost zaĜadila do podkapitoly druhé. Na závČr jsou zaþlenČny rozliþné dohody, které nejsou distribuþními dohodami v pravém slova smyslu, neboĢ nesmČĜují pĜímo ke sjednání distribuþního vztahu. Jsou to však vertikální dohody, které bývají v praxi mezi dodavateli a distributory v souvislosti se zajišĢováním distribuce þasto uzavírány. V tČchto pĜípadech nejde zpravidla o smlouvy, nýbrž o ujednání, která se mohou objevit v rĤzných distribuþních smlouvách. Tato ujednání mohou mít þasto protisoutČžní povahu.39 Je nutné zmínit, že vČtšina autorĤ zabývajících se distribuþními dohodami shodnČ s obsahem PokynĤ Komise zaĜazuje mezi tyto dohody smlouvy o obchodním zastoupení. Je nepochybné, jak bylo v textu již nČkolikrát naznaþeno, že takové smlouvy jsou dohodami na vertikální úrovni a že zajišĢují distribuci zboží. NicménČ nesplĖují definici distribuþních smluv, která byla uvedena výše, zejména její znak, že distributor zboží dále prodává vlastním jménem a na vlastní úþet. Tento znak odlišuje distribuþní smlouvy od smluv o obchodním zastoupení, které se více hodí zaĜadit mezi smlouvy obsatravatelského typu. Podstatou smlouvy o obchodním zastoupení je závazek obchodního zástupce vyvíjet dlouhodobČ pro zastoupeného þinnost smČĜující k uzavírání urþitého druhu smluv þi sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho úþet. Z dĤvodu této zásadní odlišnosti od distribuþních smluv se v této práci nebudu smlouvami o obchodním zastoupení zabývat.
39
Vyjmenované typy distribuþních smluv se víceménČ shodují s typy uvádČnými þeskými autory, (viz napĜ. Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, C.H.Beck, Praha 2009, s. 243 nebo Raus, D.: Kartelové dohody, C.H.Beck, Praha 2009, s. 218), stejnČ jako s tĜídČním používaným v evropském právu (viz Pokyny Komise k vertikálním omezením nebo Bellamy & Child: European Community Law of Competition, 6. vydání, Oxford University Press, 2008, s. 406). Odlišnosti se objevují právČ ohlednČ tĜetí uvádČné skupiny dohody, napĜíklad dohoda o urþení prodejních cen þi vázané obchody jsou nČkterými autory Ĝazeny mezi distribuþní dohody, aþkoliv jde spíše o vertikální dohody objevující se v distribuþních dohodách.
35
Výše uvedené tĜídČní není jediné možné a ani není zcela vyþerpávající. Distribuþní dohody lze rozdČlit také na specializaþní dohody, pod nČž spadají dohody upravené v podkapitole 3.1, a dohody o franšíze.40 Název specializaþní dohody byl této kategorii dohod dán podle skuteþnosti, že jejich strany, tedy dodavatel a distributor zĤstávají každý ve své specializaci – dodavatel se zamČĜuje na výrobu a distributor na prodej zboží.41 Tyto dohody pak dál mĤžeme rozdČlit podle subjektu, který je jimi omezován. Za prvé jde o dohody pĜinášející prospČch odbČrateli, tedy takové, které omezují primárnČ dodavatele v jeho možnostech prodeje zboží, kam se Ĝadí selektivní distribuþní systém a dohody o výhradní distribuci a o výhradních dodávkách. Naopak k dohodám omezujícím distributora v jeho možnostech nákupu zboží patĜí dohody o nákupu jedné znaþky a o výhradním odbČru.
3.1
Smlouvy založené na exkluzivitČ
3.1.1 Smlouva o výhradní distribuci a o výhradních dodávkách Teoretická východiska – smlouva o výhradní distribuci Podstatou tradiþní definice smlouvy o výhradní distribuci je závazek dodavatele prodávat své zboží pouze jednomu distributorovi, který bude povČĜen jeho distribucí pro urþité vymezené území.42 Velmi podobnČ je definována smlouva o výhradním pĜidČlování zákazníkĤ. Jde o dohodu, kterou se dodavatel zavazuje prodávat své výrobky pouze jednomu distributorovi, který je bude prodávat pouze urþité skupinČ zákazníkĤ.43 Vzhledem k obsahu tČchto dohod, jejich pozitivním vlivĤm na obchod a jejich negativním dopadĤm na hospodáĜskou soutČž, lze považovat tyto dvČ smlouvy jako dvČ varianty smlouvy o výhradní distribuci. Z toho dĤvodu je proto vhodné rozlišovat smlouvu o výhradní distribuci v širším slova smyslu a smlouvu o výhradní distribuci v užším slova smyslu. Smlouvou o výhradní distribuci v širším slova smyslu rozumíme dohodu, kde se dodavatel zavazuje dodávat své zboží pouze jednomu odbČrateli, pĜiþemž se singularita odbČratele bude vztahovat buć k urþitému území, potom pĤjde o smlouvu o výhradní
40
Toto tĜídČní je typické pro francouzské distribuþní právo. Dohody o franchise se v tomto systému þlenČní nazývají „accords de réitération“, kde „réitération“ znamená opakování. Daný název je této skupinČ dohod dán proto, že se uzavírají za úþelem opakování toho, co se již jednou osvČdþilo, tedy procesu distribuce daného zboží þi služeb, a to prostĜednictvím poskytnutí franchisy. 41 Ferrier, D.: Droit de la distribution, 5 ème édition, Litec 2009, s. 233-234 42 Pokyny k vertikálním omezením, bod 151 43 Pokyny k vertikálním omezením, bod 168
36
distribuci v užším slova smyslu, nebo k urþité skupinČ zákazníkĤ, v tom pĜípadČ se jedná o smlouvu o výhradním pĜidČlování zákazníkĤ.44 ýeské pozitivní právo nezná smlouvu o výhradní distribuci, nýbrž upravuje jako smluvní typ v mezinárodním obchodu smlouvu o výhradním prodeji. Na základČ definice uvedené v ustanovení § 745 obchodního zákoníku, která ji vymezuje jako smlouvu, v níž se dodavatel zavazuje nedodávat urþené zboží v urþité oblasti jiné osobČ než odbČrateli, lze usuzovat na obsahovou totožnost smlouvy o výhradní distribuci a smlouvy o výhradním prodeji.45 Smlouva o výhradním prodeji je však v þeském právu upravena jen pro mezinárodní obchodní vztahy, a je proto tĜeba, bude-li uzavĜena mezi dvČma þeskými podniky, tĜebaže pod názvem smlouva o výhradním prodeji, považovat ji za smlouvu nepojmenovanou. Z pĜedmČtu smlouvy o výhradní distribuci vymezeného výše mĤžeme vyvodit podstatné náležitosti této smlouvy. Smlouva musí obsahovat urþení zboží, kterého se výhradní distribuce týká, vymezení území, na nČmž má k výhradní distribuci docházet, a závazek dodavatele, že nebude za úþelem distribuce na smluvním území dodávat smluvnČ urþené zboží jinému odbČrateli. Smlouva o výhradním prodeji uzavĜená podle obchodního zákoníku vyžaduje k platnosti ještČ písemnou formu. Ostatní distribuþní smlouvy, které jsou smlouvami nepojmenovanými, písemnou smlouvu ze zákona nevyžadují, pokud jedna ze stran neprojeví vĤli uzavĜít smlouvu písemnČ.46 NicménČ vzhledem ke složitosti distribuþních smluv obecnČ lze pĜedpokládat, že takové smlouvy budou uzavĜeny písemnČ. MinimálnČ je tĜeba písemnou formu tČmto typĤm smluv doporuþit. Vymezení zboží obecnČ v distribuþních smlouvách bylo rozebráno v kapitole druhé. V exkluzivních smlouvách však najdeme jistá specifika. Zboží zde musí být urþeno alespoĖ druhovČ. Ustanovení § 745 odst. 2 obchodního zákoníku rovnČž stanoví, že smlouva o výhradním prodeji je neplatná, není-li v ní urþena oblast nebo druhy zboží a není-li písemná. Co se týþe území, na nČmž výhradnČ má být zboží distribuováno, mĤže být rĤznČ velké. Dodavatel tak mĤže mít svého výhradního distributora v urþitém mČstČ, kraji, regionu, státČ až dokonce pro celé území Evropské unie. PĜi urþování výhradní oblasti není podstatné, kde má distributor sídlo nebo na jakých zemČpisných trzích pĤsobí, exkluzivita se bude vztahovat jen k území, které si strany ve smlouvČ vytyþí. K vymezení území ve smlouvČ o výhradním prodeji podle obchodního zákoníku se vyjadĜuje Nejvyšší soud v jednom svém rozhodnutí, 44
ObdobnČ Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, C.H.Beck, Praha 2009, s. 249, naopak jako na dva rĤzné typy nahlíží na tyto smlouvy Komise v Pokynech k vertikálním omezením, body 151-173 nebo Raus, D.: Kartelové dohody, C.H.Beck, Praha 2009, s. 218 45 Synonymie pojmĤ „smlouva o výhradním prodeji“ a „smlouva o výhradní distribuci“ vyplývá napĜ. i z þlánku Fiala, T.: Distribuþní smlouvy v soutČžním právu Evropské Unie (dokonþení), Právní rádce 5/3 (1997), s. 6 46 § 272 odst. 1 obchodního zákoníku
37
jímž se odmítá dovolání.47 Ve smlouvČ o výhradním prodeji, která byla pĜedmČtem rozhodování soudu, byl mezi dodavatelem a odbČratelem sjednán výhradní prodej vymezeného zboží v tuzemsku i v zahraniþí. Nejvyšší soud zopakoval ve svém rozhodnutí závČr jak vrchního, tak krajského soudu, jež považovaly takové vymezení za neuspokojivé, neboĢ ve skuteþnosti nejde o vymezení výhradní oblasti, když jí je celý svČt, a proto prohlásil celou smlouvu za neplatnou z dĤvodu absence její podstatné náležitosti. Smlouva o výhradním prodeji þi výhradní distribuci uzavĜená mezi dvČma tuzemskými podniky je sice smlouvou nepojmenovanou, kde si obsah smlouvy sjednávají strany zcela volnČ za podmínky, že dostateþnČ urþí její pĜedmČt, nicménČ by se na ni na základČ pravidla o aplikaci nejbližšího ustanovení použila právČ ustanovení § 745 a následující obchodního zákoníku aplikující se jinak pouze na mezinárodní závazkové vztahy. Také definice smlouvy o výhradní distribuci v Pokynech Komise k vertikálním omezením, v odborných publikacích i v praxi ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže pĜedpokládají vymezení oblasti, na níž se má výhradní prodej uskuteþĖovat. Domnívám se, že z hlediska závazkového práva by bylo vymezení oblasti jako celý svČt dostateþnČ urþité. Požadavek vymezení oblasti výhradního prodeje má však spíše veĜejnoprávní koĜeny, v podobČ ochrany hospodáĜské soutČže, kde by takováto absolutní územní exkluzivita, znamenala výrazný zásah do hospodáĜské soutČže. Podle rozhodujících soudĤ bylo úmyslem zákonodárce, aby oblast, na nČž se exkluzivita prodeje vztahuje, byla urþena konkrétním územím a nikoliv jako oblast celého svČta. Tento závČr by se mČl aplikovat i na smlouvu o výhradní distribuci, která nebude uzavĜena podle § 745 a následujících obchodního zákoníku, neboĢ její smysl a cíl je stejný. Ve vyhrazené dané oblasti nesmí dodavatel dodávat smluvené zboží jiným osobám, a to aĢ pĜímo nebo nepĜímo prostĜednictvím tĜetích osob. Tento závazek dodavatele v sobČ zahrnuje povinnost zajistit, aby jeho ostatní odbČratelé neprodávali smluvní zboží na výhradním území prvního distributora. Tuto svou povinnost dodavatel realizuje díky omezením dodavatelĤ, která jsou souþástí smluv o výhradní distribuci, spoþívajících v zákazu jejich aktivních prodejĤ na jiném než smluvním území. Aktivním prodejem se rozumí prodej iniciovaný distributorem, tedy takový, pĜi kterém distributor usiluje o prodej zboží na jiném než smluvním území. Naopak pasivní prodej je iniciován zákazníkem z dĤvodu neuspokojené poptávky na mimosmluvním území a prodej zboží uskuteþnČný distributorem na tomto území je jen odpovČdí na tuto poptávku.48 Zákaz pasivních prodejĤ distributorĤ na jiném než smluvním území není zpravidla obsahovou složkou smluv o výhradní distribuci. Není totiž 47 48
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR ze dne 20. záĜí 2010, sp. zn. 23 Cdo 2489/2010 Fiala, T.: Distribuþní smlouvy v soutČžním právu Evropské Unie, Právní rádce 2/1997, s. 9
38
žádoucí zamezovat takovým prodejĤm, které mají uspokojit potĜeby spotĜebitelĤ, jež nejsou uspokojeny na jejich území. Zájmy spotĜebitelĤ zde jsou pĜedĜazeny zájmĤm podnikatelĤ. V evropském právu se rovnČž projeví zájem zachování jednotného trhu. Takové ujednání, které by zcela zamezovalo prodeji urþitého zboží na urþitém území, bývá oznaþováno také jako absolutní územní exkluzivita a je nebezpeþné z hlediska hospodáĜské soutČže a podle naĜízení Komise þ. 330/2010 patĜí mezi tvrdá omezení. Dohody o výhradní distribuci pĜináší do ekonomického a obchodního prostĜedí jak pozitivní vlivy, tak dopady negativní, a to zejména v podobČ omezování hospodáĜské soutČže. Nejprve se budeme vČnovat jejich pozitivĤm. Jedním z pozitivních úþinkĤ výhradní distribuce je eliminování problému parazitování, nČkdy nazývaného také jako problém þerného pasažéra. Distributor za úþelem distribuce zboží na urþitém území zpravidla musí investovat nemalé prostĜedky do propagace a marketingu. V pĜípadČ, že by ostatní distributoĜi nebyli omezeni v prodeji pĜedmČtného zboží na daném území, mohli by nČkteĜí z nich pĜi jeho prodeji tČžit z úsilí prvního distributora, aniž by se na zajištČní odbytu zboží nČjak marketingovČ podíleli. Dohody o výhradní distribuci, jejichž souþástí je, jak bylo výše Ĝeþeno, omezení ostatních odbČratelĤ v aktivních prodejích na výhradním území, poskytují pro distributora jistotou, že vynaložené náklady nebude úroþit nČkdo jiný a jsou tedy jeho motivací k zajišĢování vyššího odbytu zboží. Dalším pĜínosem smluv o výhradní distribuci je jejich schopnost pĜispívat k otevírání nových trhĤ a k pohybu subjektĤ na trzích. Protože þasto chce-li vstoupit na trh nový subjekt, je pĜíslib výhradní distribuce jedinou možnou cestou, jak se na daný trh prosadit. Výhradní distribuþní systém rovnČž pĜináší dodavateli úspory díky omezení poþtu distributorĤ, ty umožĖují snížení maloobchodních cen a mohou být tak prospČšné koneþným spotĜebitelĤm. Výþet pozitivních úþinkĤ dohod o výhradní distribuci není vyþerpán, jedná se však o ty nejvýznamnČjší, s kterými se lze nejþastČji setkat. Primárním negativním dopadem na hospodáĜskou soutČž, který mohou mít dohody o výhradní distribuci, je omezení soutČže v rámci znaþky (intra-brand competition), to znamená, že je snížen poþet subjektĤ, kteĜí mohou výrobky dané znaþky prodávat. Je-li distributor na urþitém území sám, je to v podstatČ on, kdo urþuje prodejní ceny. Dochází tak k rozdČlení trhu z hlediska stanovování odlišných cen. Za urþitých podmínek mĤže výhradní distribuce vést až k uzavĜení trhu pro nové distributory. Jaký dopad však bude mít omezení soutČže v rámci znaþky na hospodáĜskou soutČž je závislé na tom, jaké je postavení dodavatele a jeho konkurenþních podnikĤ na trhu a jak vyvinutá je meziznaþková soutČž. Bude-li konkurence na trhu silná, projeví se omezení zpĤsobené dohodou o výhradní 39
distribuci pouze v rámci znaþky a toto omezení bude vyváženo dostateþnou soutČží meziznaþkovou a nebude z hlediska hospodáĜské soutČže nikterak nebezpeþné. Naopak se na trhu s velkým množstvím subjektĤ jeví uspoĜádání vertikální vztahĤ jako potĜebné. Bude-li však na trhu pĤsobit jen málo soutČžících podnikĤ, hrozí v rámci snížení soutČže v rámci znaþky i narušení meziznaþkové soutČže (inter-brand competition). Toto riziko je ještČ zvýšeno v pĜípadČ tzv. vícenásobných výhradních distribucí.49 50 Smlouvy o výhradní distribuci spadají do pĤsobnosti naĜízení Komise 330/2010 a vztahuje se tedy na nČ bloková výjimka za pĜedpokladu, že žádná ze smluvních stran nedosahuje tĜicetiprocentního podílu na trhu. Avšak i pĜi nedosažení této hranice existují dva pĜípady, kdy mĤže být taková smlouva zakázaná podle þl. 101 odst. 1 Smlouvy. Za prvé jde o pĜípad, kdy obsahuje tvrdá omezení, za druhé pak, využije-li Komise možnost odebrat výhody blokové výjimky, pokud dopady dohody na hospodáĜskou soutČž jsou obzvlášĢ silné a nejsou vyváženy pĜínosy, aþkoliv by jinak dohoda naplĖovala podmínky stanovené v þl. 101 odst. 3 Smlouvy.51 Jak vyplývá z uvedeného, nebrání tedy v udČlení blokové výjimky, obsahuje-li smlouva další omezení vedle závazku výhradní distribuce, nepatĜí-li mezi tvrdá omezení. NejþastČjším tvrdým omezením, které se ve smlouvách objevuje a kterému je právČ pro jeho protisoutČžní úþinky vhodné se vyhnout, je stanovení prodejních cen. Vedle urþení prodejních cen se ve smlouvČ o výhradní distribuci objevují mnohá další ujednání. NČkterá z nich byla rozebrána již výše v rámci výkladu o rámcové distribuþní smlouvČ jako povinnost odbČru minimálního množství, ujednání o ochranné známce, povinnost propagace zboží a zpĤsob jeho prezentace. Vedle tČchto ujednání však existují nČkterá typická pĜímo pro tento typ distribuþní smlouvy. Smluvní strany se mohou dohodnout na zákazu odbČratele vyrábČt a odebírat od tĜetích osob konkurenþní výrobky. Jde o kombinaci omezení výhradní distribuce a povinnosti nákupu jedné znaþky. Jinou možností je ujednání o výhradním odbČru. Tímto se distributor zavazuje odebírat smluvní zboží pouze od smluvního dodavatele, nikoliv tedy od jiných distributorĤ. Distributor mĤže být také omezen v prodeji smluvního zboží jen na nČkteré skupiny zákazníkĤ, respektive nČkteĜí zákazníci mohou být z jeho distribuce vylouþeni, protože jsou buć pĜedmČtem výhradní distribuce jiného odbČratele nebo ponechány k zásobování pĜímo dodavatelem. Ujednání ve smlouvČ, jehož pĜedmČtem by bylo urþit úþel koneþného užití prodávaného zboží, není tak þastým 49
Pokyny k vertikálním omezením, bod 154 Jde o pĜípad, kdy jednomu distributorovi byla svČĜena výhradní distribuce více konkurenþních výrobkĤ od rĤzných dodavatelĤ. Takový distributor nebude v dĤsledku pĜíliš motivován k cenové soutČži. 51 Bellamy & Child: European Community Law of Competition, 6. vydání, Oxford University Press, 2008, s. 431 50
40
jevem v distribuþních smlouvách a zpravidla by bylo z hlediska hospodáĜské soutČže zakázané. Výjimku tvoĜí omezení odĤvodnČná napĜíklad ochranou všeobecného zdraví.52 Vyjmenovaná ujednání nejsou kompletní, nicménČ jsou to ta nejþastČjší, bČžnČ se objevující ve smlouvách o výhradní distribuci. Z pohledu soutČžního práva zvyšují tato ujednání riziko narušení hospodáĜské soutČže tím, že budou spadat pod þl. 101 odst. 1 a nebudou již naplĖovat podmínky odst. 3 uvedeného þlánku pro udČlení výjimky. Teoretická východiska - dohoda o výhradních dodávkách Dohody o výhradních dodávkách zaĜazuji do stejné kategorie jako dohody o výhradní distribuci, neboĢ jejich spoleþným znakem je omezení dodavatele v poþtu odbČratelĤ, jímž je na základČ dohod oprávnČn dodávat své zboží. Dle mého názoru jde o velmi podobnou formu omezení distribuce, která se liší v šíĜi exkluzivity. Lze na ni proto v pĜevážné míĜe vztáhnout poznatky ohlednČ pĜínosĤ a negativních dopadĤ na hospodáĜskou soutČž uvedené u dohod o výhradní distribuci.53 V této podkapitole bude poukázáno pouze na odlišnosti tČchto dvou dohod. Dohoda o výhradních dodávkách není již definována novým naĜízením o blokových výjimkách pro vertikální dohody, tak jak tomu bylo v pĜedchozím naĜízení Komise þ. 2790/1999. NicménČ Pokyny Komise vydané k naĜízení Komise þ. 330/2010 tuto dohodu k jednotlivým možným vertikálním omezením zahrnují. Definice obsažené v tČchto dvou dokumentech však obsahují významný rozdíl. Dle aktuálních PokynĤ Komise se jedná o takovou dohodu, kdy dodavatel je povinen prodávat své výrobky výhradnČ nebo pĜedevším jedinému odbČrateli, aĢ už obecnČ nebo pro konkrétní použití. Mezi dohody o výhradních dodávkách se zahrnují tedy nejen takové, kde je stanoven jediný odbČratel pro výrobky dodavatele, ale i takové, které spoþívají v množstevní povinnosti uložené dodavateli ohlednČ dodávaného zboží stanovené tak, aby dodavatel dodával zboží pĜevážnČ tomuto odbČrateli. ZmínČný zásadní rozdíl, který pĜinesla nová úprava vertikálních omezení, spoþívá ve vymezení trhu, k nČmuž se tato exkluzivita odbČratele vztahuje. Podle pĜedchozí právní úpravy byl dodavatel povinen dodávat zboží jedinému kupujícímu v rámci Evropského spoleþenství. Toto vymezení však Pokynech Komise k naĜízení þ. 330/2010 chybí. Exkluzivita dodávek není vztažena ani k relevantnímu trhu. Domnívám se, že takovou 52
Bellamy & Child: European Community Law of Competition, 6. vydání, Oxford University Press, 2008, s. 449-450 53 Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, Praha: C.H.Beck, 2009, s. 251
41
výhradní dodávkou by tedy mohl pĜíklad uvedený v podkapitole o výhradní distribuci, kde se dodavatel zavázal prodávat zboží pouze jedinému odbČrateli vymezeném absolutnČ, tedy na území ýeské republiky i v zahraniþí.54 NicménČ vzhledem k faktu, že dohody o výhradních dodávkách v þeském právu nejsou upraveny a v komunitárním právu jsou upraveny pouze na úrovni soft law, je jejich definice a zároveĖ aplikace uvedené definice složitá a nejasná. V oblasti dopadu dohod o výhradních dodávkách na hospodáĜskou soutČž je tĜeba zmínit, že rozhodujícím kritériem pro udČlení blokové výjimky je zde tržní podíl odbČratele. Možným dĤsledkem tČchto dohod je totiž uzavĜení trhu pro další kupující, kterým je zamezen pĜístup ke zboží dodavatele. K tomuto efektu mĤže dojít zpravidla pouze pĜi silném postavení odbČratele na trhu. Z tohoto hlediska je rovnČž dĤležité posouzení postavení odbČratele na dalších stupních distribuþního ĜetČzce, tedy na úrovni trhu, kde odbČratel vystupuje na stranČ prodávajícího. ýím vyšší bude podíl odbČratele na této úrovni trhu, tím bude narušení hospodáĜské soutČže pravdČpodobnČjší. Možné negativní úþinky dohod se zvyšují rovnČž s délkou trvání takového závazku. Rozbor pĜíkladu z praxe þeského práva Uzavírání smluv o výhradní distribuci je mezi podniky bČžná záležitost. KromČ vyjednávání obchodních, platebních, cenových a dalších podmínek obchodní spolupráce se smluvní strany musí pĜi uzavírání takových smluv zaobírat jejich platností z hlediska soutČžního práva. Jak bylo již Ĝeþeno výše, mĤže taková smlouva snadno obsahovat nČkteré tvrdé ujednání, napĜíklad o stanovení prodejních cen nebo o absolutní exkluzivitČ anebo samotná dohoda o výhradní distribuci mĤže v dĤsledku silného postavení smluvních stran na trhu znamenat narušení hospodáĜské soutČže. Do pĜijetí zákona þ. 340/2004 Sb., který nabyl úþinnosti dne 2.6.2004, bylo nutné pĜedkládat takové smlouvy, které naplĖovaly znaky generální klauzule stanovené v § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže a o nichž se strany domnívaly, že vyhovují kritériím pro udČlení individuální výjimky, k posouzení ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže. Ten na základČ prozkoumání jednotlivých podmínek mohl výjimku udČlit þi nikoliv. Od úþinnosti jmenovaného zákona pĜešla povinnost posuzování konformity smlouvy s pravidly hospodáĜské soutČže na samotné podniky. Podmínky posuzování zĤstaly shodné, avšak rozdíl nastal v aplikaci. SplĖuje-li dohoda pĜedpoklady stanovené ustanovením § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, je vyĖatá ze
54
Viz zde s. 32-33
42
zákazu automaticky a je tedy z pohledu soutČžního práva platná.55 V dĤsledku této procesní zmČny ubylo pĜípadĤ, o nichž rozhoduje ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže, respektive nerozhoduje nyní o tČchto smlouvách preventivnČ, nýbrž ex post, v dĤsledku podezĜení z porušení pravidel hospodáĜské soutČže. V rozebíraném pĜípadu56 byla uzavĜena smlouva o výhradním prodeji, v níž dodavatel, výrobce nealkoholockých nápojĤ, povČĜil distributorskou spoleþnost výhradním prodejem ve smlouvČ urþených nápojĤ ve vyjmenovaných státech. Dodavatel se ve smlouvČ zavázal nedodávat na smluvním území zboží jiným zákazníkĤm. Ostatní ustanovení distribuþní smlouvy se týkala platebních a obchodních podmínek, objednávek a dodání zboží, ujednání o zajišĢování reklamy, o ochranČ dobrého jména dodavatele a nČkterá další, ne však nČjak omezující z hlediska hospodáĜské soutČže. PĜi rozhodování, zda byla smlouvou o výhradní distribuci narušena hospodáĜská soutČž, posuzuje ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže smlouvu v jednotlivých krocích, v nichž by mČli postupovat i samotní podnikatelé pĜed tím, než smlouvu uzavĜou, aby se ujistili o její pĜípustnosti. Prvním nezbytným krokem je vymezení relevantního trhu, na nČmž má k distribuci zboží docházet, a to vČcnČ, geograficky a þasovČ. Z citovaného rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže lze vysledovat zpĤsob urþování relevantního trhu ze všech tĜí hledisek. PĜedmČtem této smlouvy je výhradní prodej nápojĤ, definovaných ve smlouvČ jejich názvy, na území ýeské republiky a dalších vyjmenovaných státĤ, mezi nimi napĜíklad Polsko a Izrael. PĜi urþování geografického trhu se bude vycházet z výhradního území odbČratele, pĜiþemž jím mĤže být jen takový trh, který je dostateþnČ homogenní a kde jsou pravidla hospodáĜské soutČže odlišující jej od ostatních oblastí. V daném pĜípadČ je relevantním trhem trh celostátní, tedy trh ýeské republiky, a to proto, že ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže Ĝeší ovlivĖování hospodáĜské soutČže na vnitrostátním trhu. Pokud by se tedy jednalo o prodej v Polsku, spadala by dohoda do pĤsobnosti Komise, protože jedním ze základních znakĤ narušení hospodáĜské soutČže podle evropského práva je vliv na obchod mezi þlenskými státy. V pĜípadČ Izraele jsou dĤležité normy mezinárodního práva. ýasový trh znamená urþení, jak þasto, zda opakovanČ þi nahodile, se na daném trhu stĜetává nabídka s poptávkou. Z toho hlediska je daný trh trvalý. PĜi urþení vČcného trhu se vychází z výþtu zboží, které je pĜedmČtem distribuce a je jako 55
Platnost smlouvy je samozĜejmČ podmínČna splnČním dalších náležitostí, než je soulad s pravidly hospodáĜské soutČže. K minimálnímu obsahu nepojmenovaných smluv a aplikaci základních právních principĤ na nepojmenované smlouvy viz podkapitolu 1.4.2 a ke konkrétním obsahovým náležitostem smlouvy o výhradní distribuci viz podkapitolu 3.1.1.1. 56 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 20. prosince 2002, þ.j. S 214/02-2493/02
43
nezbytná náležitost ve smlouvČ urþeno. Seznam smluvního zboží však nelze považovat za jeden celek, nýbrž je nutné posuzovat jednotlivé výrobky dle jejich vlastností a úþelu z hlediska jejich zastupitelnosti, jak bylo uvedeno výše. V daném pĜípadČ obsahuje výþet smluvních výrobkĤ nČkolik druhĤ energetických a iontových nápojĤ a nápoj ice coffee. Aþkoliv ice coffee stejnČ jako všechny uvedené energetické nápoje má povzbuzující úþinky, nelze podle ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže považovat tyto produkty za zastupitelné a je tedy tĜeba rozlišit trh energetických a iontových nápojĤ od trhu ledových káv.57 Urþení vČcného relevantního trhu bývá þasto komplikované a ne vždy zcela jednoznaþné, neboĢ je nutné vzít v potaz spoustu aspektĤ, a tak je právČ urþení relevantního trhu þasto dĤvodem podání opravného prostĜedku smluvními stranami. Z toho vyplývá, že i z jedné, na první pohled jednotné smlouvy o výhradní distribuci, mohou vzniknout distribuþní vztahy na vícero trzích. A jak lze vidČt v uvedeném pĜíkladČ, jde jak o rĤzné trhy geografické, tak výrobkové. Druhým krokem pĜi posuzování nebezpeþnosti dohody o výhradní distribuci je urþení podílĤ zúþastnČných podnikĤ na trhu. V dohodČ o výhradní distribuci je rozhodující podíl obou stran na každém z dotþených trhĤ. Urþení postavení spoleþnosti na trhu vychází z údajĤ za pĜedchozí kalendáĜní rok, a to zejména z uþinČného objemu prodejĤ a výše obratu. Pokud odbČratel, stejnČ jako v tomto pĜípadČ, nedistribuuje žádné jiné konkurenþní výrobky na relevantním trhu, je jeho podíl na trhu, vzhledem k tomu, že se jedná o výhradní distribuci, stejný s podílem dodavatele. V pĜípadČ, kdy má odbČratel více dodavatelĤ konkurenþního zboží, je tĜeba stanovit jeho podíl na trhu s pĜihlédnutím k prodeji konkurenþních výrobkĤ všech jím odebíraných znaþek. Odlišný podíl na obou výrobkových trzích zpĤsobuje odlišné posouzení distribuce jednotlivých výrobkĤ, v tomto pĜípadČ jiné posouzení výhradního prodeje energetických nápojĤ a jiné posouzení výhradního prodeje ice coffee. Následující krok spoþívá v posouzení, zda jde o dohodu, která mĤže narušovat hospodáĜskou soutČž podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. Jak bylo vyloženo již v teoretickém výkladu o tČchto dohodách, mohou dohody o výhradním prodeji narušit hospodáĜskou soutČž zejména tím, že omezují pĜístup ostatních distributorĤ na smluvním území k daným výrobkĤm. Ostatní distributoĜi mají možnost získat tyto výrobky pouze od výhradního distributora, ne však za stejných podmínek, jako je získal výhradní distributor, þímž ostatní distributoĜi ztrácí schopnost konkurovat výhradnímu distributorovi v prodeji tČchto výrobkĤ. ÚĜad tedy usoudil, že pĜedmČtná smlouva splĖuje znaky skutkové 57
Samostatný trh ledových káv definoval až pĜedseda ÚOHS v rozhodnutí ze dne 29. bĜezna 2004, þ.j. R 1/2003 s odkazem na komunitární rozhodnutí Komise. V prvním stupni byl ice coffee zaĜazen na trh balených nealkoholických ochucených nápojĤ
44
podstaty narušení hospodáĜské soutČže podle § 3 odst. 1 a že následnČ je tĜeba zkoumat, zda dohoda splĖuje pĜedpoklady pro udČlení výjimky ze zákazu. PĜi souþasném právním stavu, kdy podmínka citelnosti zásahu do hospodáĜské soutČže tvoĜí jeden z podstatných znakĤ generální klauzule, by již v této fázi posuzování dohody, bylo tĜeba brát v úvahu podíl soutČžitelĤ na trhu.58 V pĜípadČ energetických nápojĤ spoleþnosti PINELLI, která má v této oblasti zhruba padesátiprocentní podíl na trhu, by dohoda o výhradním prodeji tČchto produktĤ pod zákaz vyjádĜený v § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže mČla spadat. Naopak v pĜípadČ prodeje nápoje ice coffee zabírá spoleþnost na trhu zanedbatelný podíl a dohoda uzavĜená mezi dodavatelem a odbČratelem neobsahuje žádná tvrdá omezení, nespadá tedy pod zákaz stanovený v zákonČ o ochranČ hospodáĜské soutČže. Je-li výsledkem pĜedchozího kroku zjištČní, že dohoda spadá pod zákaz vyjádĜený v § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, je tĜeba pĜistoupit k prĤzkumu, zda mĤže dohoda þerpat výjimku z tohoto zákazu. ÚĜad posuzoval splnČní podmínek stanovených dnes již neplatnou vyhláškou þ. 198/2001 Sb., která umožĖovala udČlit obecnou výjimku nČkterým vertikální dohodám. Tato vyhláška byla zrušena a namísto toho se za souþasné právní úpravy posoudí možnost udČlení výjimky podle naĜízení Komise 330/2010, které se díky ustanovení § 4 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže aplikuje i na dohody uzavĜené na þeském trhu. Je-li tržní podíl obou zúþastnČných nižší než 30 %, je tĜeba se pĜesvČdþit o absenci tvrdých omezení. Ve zmínČném pĜíkladu o distribuci nápojĤ nemĤže být dohoda o prodeji energetických nápojĤ kvĤli vysokému podílu soutČžitelĤ na trhu ze zákazu vyĖata ani na základČ blokové výjimky. Naopak þást dohody o výhradním prodeji, která se dotýkala produktu ice coffee, byla ÚĜadem oznaþena za povolenou. Tím byla dohoda rozštČpena na dvČ þásti, pro nČkteré výrobky byla platnou, pro ostatní zakázanou. § 3 odst. 3 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže pĜipouští neplatnost pouze þásti dohody, pokud však z její povahy, obsahu a úþelu nevyplývá, že ji nelze od ostatního obsahu oddČlit. V tomto pĜípadČ aplikoval ÚĜad citované ustanovení nesprávnČ, jak potvrdil pĜedseda ÚĜadu ve zmiĖovaném rozkladu. Seznam zboží, který je podstatnou náležitostí smlouvy o výhradní distribuci, je nutné posuzovat jako celek, a proto je-li dohoda vztahující se k þásti zboží neplatná, je neplatná celá dohoda. StejnČ tak i z ekonomického hlediska je tČžko pĜedstavitelné, že by strany mČly zájem na plnČní smlouvy jen ohlednČ jednoho výrobku a pro ostatní výrobky by si dodavatel hledal jiného odbČratele.
58
Ke zmČnČ definice narušení hospodáĜské soutČže a jeho posuzování viz napĜ. rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 23. prosince 2009, þ.j. S147/2008/KD-16672/2009/820
45
Pro úplnost je nutné doplnit, že po pĜijetí novely þ. 340/2004 Sb. o zmČnČ zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, by bylo tĜeba posoudit, zda dohoda nesplĖuje podmínky pro þerpání legální výjimky podle § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, na základČ þehož by byla automaticky ze zákazu vyĖata. ZúþastnČné strany by však musely dokázat, že dohoda napomáhá rozvoji distribuce þi výroby, pĜináší výhody spotĜebitelĤm, neobsahuje ujednání, která nejsou nezbytná k dosažení jejích výhod a nevyluþuje hospodáĜskou soutČž na podstatné þásti trhu.
3.1.2 Selektivní distribuþní systém Teoretická východiska Dodavatelé mohou využít k prodeji svého zboží systém selektivní distribuce. Jde o distribuþní systém vytvoĜený distribuþními smlouvami, které uzavĜel dodavatel s odbČrateli, kteĜí splĖují dodavatelem pĜedem stanovené podmínky. Je možné najít urþité podobnosti mezi selektivním distribuþním systémem a výhradní distribucí. Oba dva typy omezují dodavatele v možnostech dodávek nesmluvním odbČratelĤm. Rozdíl je však v základu omezení poþtu odbČratelĤ, když u výhradní distribuce jde o poþet území, pĜípadnČ o poþet skupin zákazníkĤ, v pĜípadČ selektivní distribuce je poþet distributorĤ omezen v dĤsledku stanovení kritérií pro výbČr odbČratelĤ, a to zejména v závislosti na povaze výrobkĤ. Distribuþní dohody zakládající systém selektivní distribuce nebyly, jak vyplývá z výše uvedeného výkladu o vývoji právní úpravy distribuþních dohod, pĜedmČtem komunitární úpravy do vydání naĜízení Komise þ. 2790/1999. Samo jmenované naĜízení, stejnČ jako jej nahrazující naĜízení Komise þ. 330/2010, obsahuje definici selektivního distribuþního systému, na rozdíl od ostatních distribuþních systémĤ a dohod, které nikde v platném právu Evropské unie þi ýeské republiky definovány nejsou. Systémem selektivní distribuce se tedy rozumí „takový distribuþní systém, ve kterém se dodavatel zavazuje pĜímo nebo nepĜímo k prodeji smluvního zboží nebo služeb pouze distributorĤm vybraným na základČ stanovených kritériích a ve kterém se tito distributoĜi zavazují, že nebudou prodávat toto zboží þi služby neschváleným distributorĤm na území, které je dodavatelem vyhrazeno pro provoz systému.“ 59 Definiþními znaky distribuþní smlouvy o selektivní distribuci jsou tedy urþení zboží, které má být distribuováno, závazek dodavatele dodávat zboží pouze vybraným distributorĤm, 59
NaĜízení Komise þ. 330/2010, þl. 1 odst. 1 e)
46
a závazek odbČratele prodávat zboží pouze schváleným distributorĤm þi koneþným zákazníkĤm. Kritéria, na jejichž základČ jsou distributoĜi vybíráni, bývají þasto technické podmínky prodeje, schopnost zajistit pĜedprodejní a poprodejní servis, požadavek kamenné prodejny, vhodnost prodejních prostor, zpĤsob prezentace zboží þi kvalifikaþní požadavky na personál. Závazek odbČratele prodávat zboží pouze schváleným distributorĤm þi koneþným zákazníkĤm s sebou nese nejen zákaz aktivních prodejĤ neschváleným distributorĤm, ale na rozdíl od smlouvy o výhradní distribuci zákaz veškerých, tedy i pasivních prodejĤ. Takové omezení je podle naĜízení o blokové výjimce vyĖato z tvrdých omezení. Nesmí však omezovat prodeje þleny selektivního distribuþního systému pĤsobícími na maloobchodní úrovni koneþným uživatelĤm. Naopak omezení zakazující velkoobchodním distributorĤm prodávat zboží koneþným uživatelĤm, tedy takovým, kteĜí nakupují zboží pro vlastní potĜeby a nikoli za úþelem jeho dalšího prodeje, nepĜedstavuje podle názoru Komise a Evropského soudního dvora samo o sobČ zásah do hospodáĜské soutČže a není tvrdým omezením, neboĢ je v souladu s funkþním rozlišením velkoobchodníkĤ a maloobchodníkĤ.60 Dohody uzavírané v rámci selektivní distribuce pĜináší stejnČ jako pĜedchozí dohody urþitá rizika pro hospodáĜskou soutČž, a to zejména v podobČ omezení soutČže v rámci znaþky a vylouþení urþitého typu distributorĤ z trhu. Pokud není dostateþnČ rozvinuta soutČž mezi znaþkami, pak mĤže mít omezení soutČže v rámci znaþky dopad i na meziznaþkovou soutČž. Více nebezpeþná je situace, kdy více dodavatelĤ konkurenþního zboží využívá tento typ distribuce, obzvlášĢ jsou-li jejich kritéria pro výbČr distributorĤ obdobná až shodná. V dĤsledku tohoto kumulativního úþinku mĤže snadnČji dojít k uzavĜení trhu pro urþité typy odbČratelĤ, tedy tČch, kteĜí požadovaná kritéria nesplĖují. Uvedená negativa jsou však þasto pĜevážena pozitivními úþinky dohod, je-li jejich uzavĜení opodstatnČné zejména povahou výrobku. Selektivní distribuce má totiž velký význam obzvlášĢ pĜi distribuci luxusního a znaþkového zboží a technicky nároþných výrobkĤ. Pomáhá jednak zachování znaþkového a luxusního charakteru zboží a jednak umožĖuje vhodným zpĤsobem prodávat výrobky, které vyžadují odborné znalosti a pĜístup. Z judikatury Evropského soudního dvora lze odvodit základní skupiny výrobkĤ, pro které je použití systému selektivní distribuce ospravedlnČno jejich povahou. Jedná se zejména o elektronické zboží61, znaþkové kosmetické pĜípravky62,
60
Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 26/76 ze dne 25. Ĝíjna 1977, Metro Grossmärkte GmbH vs. Komise, odst. 28 61 Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 26/76 ze dne 25. Ĝíjna 1977, Metro Grossmärkte GmbH vs. Komise 62 Rozhodnutí Soudu prvního stupnČ ve vČci T-19/91 ze dne 27. února 1992, Société d’hygiène dermatologique de Vichy vs. Komise,
47
oblast pĜesného strojírenství, konkrétnČ hodinky a fotoaparáty, klenoty,63 ale nejsou vylouþeny ani další okruhy zboží. Vedle vyjmenovaných výrobkĤ, bude systém selektivní distribuce nezbytnČ využit v pĜípadech, kdy bude jeho využití vyplývat z právní úpravy.64 Takovým pĜíkladem mĤže být distribuce lékĤ a obecnČ farmaceutických produktĤ, které na základČ veĜejnoprávní regulace v þeském právu mohou být distribuovány jen na základČ povolení Státního ústavu pro kontrolu léþiv. Z dĤvodu rozdílnosti pozitivních a negativních vlivĤ rĤzných dohod selektivní distribuce na hospodáĜskou soutČž vyplynulo z praxe Evropského soudního dvora dČlení selektivního distribuþního systému na kvalitativní a kvantitativní. V již citovaném rozsudku „Metro“ vytyþil Evropský soud podstatu þistČ kvalitativní selektivní distribuce, která byla nČkolikrát zopakována v dalších rozhodnutích ohlednČ tohoto typu dohod a dokonce pĜevzata do textu PokynĤ Komise k vertikálním omezením. V uvedeném pĜípadČ podala spoleþnost Metro, zabývající se velkoobchodním prodejem, stížnost proti rozhodnutí Komise, kterým byla pĜiznána výjimka pro spoleþnost SABA, výrobce spotĜební elektroniky, pro dohody uzavĜené v rámci systému selektivní distribuce, kterými bylo smluvním velkoobchodním distributorĤm zakázáno zásobovat se od distributorĤ nepatĜících do tohoto systému a rovnČž jim bylo zakázáno prodávat zboží koneþným spotĜebitelĤm, kteĜí je nenakupují za úþelem jeho dalšího prodeje. Spoleþnost SABA odmítla uzavĜít distribuþní smlouvu se spoleþností Metro, protože nesplĖovala podmínky stanovené spoleþností SABA pro zaĜazení do sítČ jejích distributorĤ. Spoleþnost Metro patĜí mezi velkoobchody založené na systému „cash and carry“65, kde zákazníkem samoobslužného obchodu mohou být jen maloobchodníci nebo instituce (jako napĜíklad školy, nemocnice, restaurace), které zde nakupují k uspokojení vlastních potĜeb. Tak napĜíklad urþitá škola by mohla nakoupit rozhlasová zaĜízení znaþky SABA v obchodČ Metro za úþelem jejich instalace ve škole. Nebyla by tedy splnČna podmínka, aby velkoobchodníci prodávali zboží pouze maloobchodníkĤm, kteĜí budou zboží dál distribuovat. Jak již bylo vyloženo výše, takový požadavek není v rozporu se soutČžním právem. Soud stížnost spoleþnosti Metro zamítl. V uvedeném rozhodnutí oznaþil soud jako sluþitelné s þl. 85 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství distribuþní dohody selektivního distribuþního systému, pokud kritéria výbČru distributorĤ jsou objektivní a kvalitativního charakteru, tedy zejména související s odbornou kvalifikací distributora, jeho
63
Fiala, T.: Selektivní distribuþní systémy a soutČžní právo Evropské unie, ýasopis pro právní vČdu a praxi 2/1997, s. 248-249 64 Ferrier, D.: Droit de la distribution, 5 ème édition, Litec 2009, s. 268 65 V ýeské republice je nejznámČjším velkoobchodem „cash and carry“ velkoobchod „Makro“
48
personálu, s vhodností místa prodeje za podmínky, že jsou tato kritéria stejná pro všechny potenciální distributory a nejsou aplikována diskriminujícím zpĤsobem.66 Z uvedeného závČru Evropského soudního dvora se vyvinula definice þistČ kvalitativního selektivního distribuþního systému, který není v rozporu s pravidly hospodáĜské soutČže. Za prvé, využití takového systému musí vyžadovat povaha výrobku. O jaké výrobky jde pĜedevším, bylo již zmínČno výše. Za druhé, kritéria výbČru prodejcĤ musí být objektivní a kvalitativní povahy, jednotná a nediskriminující. To znamená, že splní-li prodejce dodavatelem stanovená kritéra pro vstup do distribuþní sítČ, nemĤže s ním dodavatel odmítnout uzavĜít distribuþní smlouvu. Objektivními kvalitativními kritérii jsou pĜedevším lokalita, vzhled a funkþnost prodejních prostor, kvalifikovaný personál.67 Za tĜetí, kritéria pro výbČr distributorĤ mohou být jen taková, která jsou nezbytnČ nutná k dosažení úþelu selektivní distribuce, tzn. napĜíklad k poskytnutí odborných služeb pĜi prodeji technicky nároþných výrobkĤ. Je-li poþet distributorĤ omezen na základČ jiných než uvedených objektivních a kvalitativních kritérií, oznaþuje se tento zpĤsob za kvantitativní systém selektivní distribuce. ObecnČ lze za kvantitativní kritéria výbČru distributorĤ považovat všechna, která pĜekraþují hranici nezbytnosti k dobré komercializaci a distribuci výrobku, zejména taková, která nejsou ospravedlnČna povahou výrobku. K takovým typickým omezením patĜí stanovení poþtu distributorĤ na urþitou oblast, urþení vzájemné vzdálenosti jednotlivých distributorĤ, stanovení maximálního þi minimálního obratu. Rozlišení kvalitativních a kvantitativních kritérií není vždy zcela jednoznaþné. DĤkazem toho je množství rozhodnutí Komise, ÚĜadu na ochranu hospodáĜské soutČže a soudĤ. Jako pĜíklad uvedu kauzu „Vichy“, kterou se zabýval Soud prvního stupnČ.68 Spoleþnost Vichy stanovila jako jedno z kritérií pro vstup do distribuþní sítČ výrobkĤ Vichy požadavek, aby byly její výrobky prodávány farmaceutem v lékárnČ. Takové kritérium bylo oznaþeno Komisí i soudem za kvantitativní na rozdíl od požadavku, aby byly výrobky Vichy prodávány prodejci s farmaceutickým vzdČláním. Požadavek na kvalifikaþní vlastnosti prodejcĤ je tedy podle rozhodnutí kvalitativním kritériem a v souladu s pravidly hospodáĜské soutČže. Naopak další požadavek navíc, že prodejcem mĤže být jen farmaceut prodávající výrobek v lékárnČ, nepĜimČĜenČ zužuje poþet možných distributorĤ. Z hlediska kvalifikace totiž není rozdíl mezi dvČma uvedenými typy 66
Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 26/76 ze dne 25. Ĝíjna 1977, Metro Grossmärkte GmbH vs. Komise, odst. 20 67 Fiala, T.: Selektivní distribuþní systémy a soutČžní právo Evropské unie, ýasopis pro právní vČdu a praxi 2/1997, s. 249 68 Rozhodnutí Soudu prvního stupnČ ve vČci T-19/91 ze dne 27. února 1992, Société d’hygiène dermatologique de Vichy vs. Komise
49
prodejcĤ a požadavek prodeje v lékárnČ není povahou výrobku odĤvodnČn. PĜiþemž soud zde zároveĖ zopakoval poznatek z dĜívČjšího rozhodnutí69, že na kvantitativním charakteru kritéria nemČní nic fakt, že stanovená kritéria splĖuje pomČrnČ velký poþet distributorĤ, jak tomu bylo napĜíklad v pĜípadu s lékárnami. Kvantitativní systém selektivní distribuce naplĖuje svou podstatou znaky stanovené v þl. 101 odst. 1 Smlouvy a v § 3 odst.1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. Za urþitých podmínek však mĤže obdržet výhody z blokové výjimky podle naĜízení Komise þ. 330/2010 nebo legální výjimky podle þl. 101 odst. 3 Smlouvy a § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. Blokovou výjimku þerpají dohody selektivního distribuþního systému v pĜípadČ, nepĜekraþují-li strany dohody podíl na trhu ve výši 30 % a neobsahují-li uvedené dohody tvrdá omezení. I pĜesto, že nebude dohoda splĖovat pĜedpoklady k udČlení blokové výjimky, mĤže být legální, vyhoví-li požadavkĤm þl. 101 odst. 3 Smlouvy. K zjištČní toho, zda spadá dohoda pod tuto výjimku, je tĜeba zkoumat spoustu aspektĤ, podobnČ jako tomu bylo u výše uvedených typĤ distribuþních dohod. Jedná se hlavnČ o dodavatelovo postavení na trhu, postavení jeho konkurentĤ na trhu, poþet selektivních distribuþních sítí existujících na relevantním trhu, vstupní bariéry a vyspČlost trhu. Rozbor praktického pĜíkladu Posuzováním distribuþních dohod v rámci selektivního distribuþního systému se ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže zabývá spíše v malé míĜe. Jednak je to zpĤsobeno celkovým úbytkem pĜípadĤ týkajících se distribuþních dohod v souvislosti se zrušením udČlování individuálních výjimek a jednak není tento distribuþní systém v ýeské republice v porovnání s ostatními tolik používán. ÚĜad v této oblasti posuzoval zakázané dohody v distribuþních smlouvách spoleþnosti Tupperware Czech Republic, spol. s r.o., která k distribuci svého zboží využívala systém selektivní distribuce.70 Jmenovaná spoleþnost se zabývá prodejem plastových kuchyĖských potĜeb pro domácnost. Prodej byl uskuteþĖován pomocí nezávislých distributorĤ, s nimiž uzavírá spoleþnost distribuþní smlouvy. Tito distributoĜi pak prodávají výrobky Tupperware prostĜednictvím poradkyĖ, které jako osoby samostatnČ výdČleþnČ þinné zprostĜedkovávají prodej zboží na základČ smlouvy o zprostĜedkování uzavĜené mezi distributorem a poradkyní,
69
Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 243/83 ze dne 3. þervence 1985, SA Binon & Cie proti SA Agence et messageries de la presse 70 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 5. Ĝíjna 2005, þ.j. S 9/05-5466/05-OOHS
50
aniž by je nakupovaly do svého vlastnictví. Z hlediska tématu této práce bude zajímavá zejména distribuþní smlouva uzavíraná mezi spoleþností Tupperware jako dodavatelem a jejími distributory. V distribuþní smlouvČ se distributor zavazuje objednávat od dodavatele zboží dodavatele za stanovení pomČrnČ rozsáhlého výþtu povinností distributora. Mimo jiné se tak distributor zavazuje usilovat o prodej výrobkĤ Tupperware zákazníkĤm v cenách doporuþovaných dodavatelem. RovnČž distributor pĜijal ve smlouvČ povinnost usilovat o to, aby nedocházelo k opČtovnému prodeji smluvních výrobkĤ a aby nebyly tyto výrobky exportovány. Souþástí smlouvy byl také zákaz konkurence v podobČ závazku distributora neprodávat þi jinak nepodporovat prodej, distribuci a reklamu jiného zboží bez souhlasu dodavatele. Smlouva upravovala zpĤsob, jakým distributoĜi mohou prodávat zboží koneþným zákazníkĤm. DČlo se tak výhradnČ prostĜednictvím prezentací uspoĜádaných poradkyní, a to buć v domácnosti zákazníka þi v distribuþním stĜedisku. Smlouva také stanoví požadavek na distributora zajistit a udržovat v území distribuce prostory vhodné k zajištČní distribuce zboží, tedy tzv. distribuþní stĜediska, která musí být schválena dodavatelem, stejnČ jako jakákoliv jejich úprava þi zmČna. Distributorem zboží Tupperware se pak mĤže stát pouze osoba s pĜedchozími zkušenostmi skupinové manažerky, tedy poradkynČ, která vede alespoĖ šest nových poradkyĖ, a která dlouhodobČ dosahovala dobrých obchodních výsledkĤ. ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže se zabýval otázkou, zda výše popsaná smlouva s ohledem zejména na zmínČná ujednání a uvedená kritéria selekce distributora nenarušuje hospodáĜskou soutČž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. ÚĜad nejdĜíve vymezil relevantní trh zboží. Pro urþení výrobkového trhu bylo v tomto pĜípadČ dĤležité nejen pĜesné definování zboží vzhledem k jeho zastupitelnosti, ale také specifický distribuþní kanál, kterým jsou domácí prezentace zboží. Výrobky nabízené tímto zpĤsobem nelze z pohledu spotĜebitelĤ považovat za zastupitelné obdobnými výrobky prodávanými v obchodech, neboĢ zákazníkĤm je pĜi této distribuci pĜedvedeno praktické využití výrobku spojené zpravidla s konzumací a dárkem v podobČ pĜedvádČného zboží, pĜípadnČ s dalšími službami, kterých se zákazníkĤm v obchodech nedostává. Z tČchto dĤvodĤ vymezil ÚĜad relevantní trh jako trh plastových kuchyĖských potĜeb pro domácnost nabízených
prostĜednictvím
uzavĜené
prezentace.
Distribuþní
stĜediska
spoleþnosti
Tupperware byla rozmístČna na území ýeské a Slovenské republiky, proto je geografický trh vymezen územím tČchto dvou státĤ. Z þasového hlediska se jedná o trh trvalý. Na takto vymezeném trhu zabírá spoleþnost Tupperware podíl ve výši 100 %.
51
ÚĜad posuzoval jednotlivá ujednání zvlášĢ i v jejich vzájemné souvislosti. Zejména se zabýval ustanovením o doporuþených cenách výrobkĤ. ŠetĜením došel k závČru, že aþkoliv ve smlouvČ jsou ceny koneþným zákazníkĤm stanoveny jako doporuþené, ve skuteþnosti bylo ze strany dodavatele jejich dodržování kontrolováno a chtČl-li distributor prodat výrobek za jinou než v ceníku stanovenou cenu, musel si vyžádat souhlas dodavatele. Dohoda o urþení prodejní ceny je jedna z nejfrekventovanČjších dohod narušujících hospodáĜskou soutČž. Její zákaz je potvrzen uvedením v demonstrativním výþtu zakázaných dohod v § 3 odst. 2 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. Další dohodou, která je zpĤsobilá narušit hospodáĜskou soutČž podle § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, je ujednání o omezení dalšího prodeje a zákazu exportu. Takové omezení omezuje distributory ve výbČru koneþného zákazníka a rovnČž vytváĜí pĜekážku obchodu na spoleþném trhu mezi þlenskými státy Evropské unie. Vzhledem k faktu, že se jedná o dohody uzavírané v rámci systému selektivní distribuce, hodnotil ÚĜad tuto dohodu v souvislosti s tímto systémem, neboĢ jak bylo již uvedeno v teoretické þásti, je ujednání, které zamezuje prodeji zboží distributorĤm, jež nejsou þleny selektivního systému, charakteristickým závazkem tohoto typu distribuþních smluv. V daném pĜípadČ byl však zakázán prodej nejen neautorizovaným distributorĤm, nýbrž i þlenĤm distribuþního systému. Z rozhodnutí o rozkladu podaném proti rozhodnutí prvního stupnČ71 vyplývá, že systém selektivní distribuce nelze kombinovat s omezením, které nutí distributory nakupovat zboží pouze z jednoho zdroje, tedy s ujednáním o výhradním odbČru. Avšak omezení obsažené v pĜedmČtné smlouvČ znamená nepĜímo pro distributory zboží Tupperware závazek výhradního odbČru, neboĢ nemají od koho jiného zboží nakoupit. ZároveĖ ÚĜad posuzoval kritéria stanovená dodavatelem pro distributory v rámci systému selektivní distribuce. Kritéria, již zmínČná výše, spoþívala zejména v zachování kvality výrobkĤ a odbornosti prodeje, lze je proto definovat jako kvalitativní. NicménČ na uzavĜení distribuþní smlouvy s dodavatelem nemČl distributor ani pĜi splnČní stanovených pĜedpokladĤ nárok. Stanovená kritéria nebyla tedy zcela nediskriminující. Vzhledem k tomu, že v daném pĜípadČ neexistovala soutČž meziznaþková, omezovala vyjmenovaná ujednání ve svém celku výraznČ soutČž uvnitĜ znaþky. ÚĜad musel zkoumat, zda dohody nenaplĖují podmínky pro udČlení blokové výjimky. Vzhledem k výši podílu dodavatele na trhu a vzhledem k tomu, že dvČ z uvedených ujednání jsou Ĝazena mezi tvrdá omezení, nepĜipadalo þerpání výhod z blokové výjimky v úvahu. Ani legální výjimka podle § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže by nemohla být 71
Rozhodnutí pĜedsedy ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 14. prosince 2006, R 17/200522148/2006/300
52
uplatnČna z dĤvodu výrazných negativních dopadĤ na hospodáĜskou soutČž, které nejsou kompenzovány
dostateþnými
výhodami
pro
spotĜebitele
ani
zlepšením
distribuce
pĜedmČtného zboží. ÚĜad se zabýval posouzením daného pĜípadu rovnČž z hlediska komunitárního práva, neboĢ pĜedmČtné dohody mČly dopad na obchod mezi þlenskými státy. Tento dopad na obchod mezi þlenskými státy spoþíval jednak v území, na nČž se vztahovala smlouva a které pokrývalo území dvou þlenských státĤ, a jednak v zákazu exportu, který výraznČ omezuje obchod mezi þlenskými státy. Vzhledem k harmonizaci národní a komunitární úpravy je výsledek posouzení tČchto dohod shodný. Dohoda o cenách pro další prodej a dohoda o zamezení opČtovného prodeje a o zákazu vývozu zboží podléhají zákazu podle § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, resp. þl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství.
3.1.3 Dohoda o nákupu jedné znaþky a o výhradním odbČru Teoretická východiska Dohoda o nákupu jedné znaþky je þastým ujednáním vyskytujícím se v distribuþních smlouvách a vytváĜí tak další jejich typ. Dohoda o nákupu jedné znaþky patĜí k tČm, které pĜináší výhodu z exkluzivity dodavateli. OdbČratel se v takové dohodČ zavazuje, že nebude odebírat žádné konkurenþní zboží od jiných dodavatelĤ a nebude takové zboží ani nijak zpracovávat a prodávat. Dohodu o nákupu jedné znaþky je nutné odlišovat od dohody o výhradním odbČru, jejímž pĜedmČtem je odlišný závazek, aþkoliv je také ku prospČchu dodavatele. Podstatou dohody o výhradním odbČru je závazek odbČratele odebírat zboží vymezené ve smlouvČ pouze od dodavatele, s nímž je tato smlouva uzavĜena, a ne od tĜetích osob. Neomezuje však odbČratele v možnosti nakupovat konkurenþní zboží þi sám zboží stejného druhu vyrábČt. V praxi nejsou v názvech smluv tyto pojmy vždy rozlišovány. Navíc se mĤžeme v distribuþní smlouvČ setkat i s jejich kombinací. Distribuþní smlouva, jejímž základem je dohoda o nákupu zboží pouze jednoho výrobce, bude zde tedy nazývána jako smlouva o nákupu jedné znaþky. Podstatné náležitosti smlouvy o nákupu jedné znaþky lze vyvodit z její uvedené definice a dále z pravidel hospodáĜské soutČže, které omezují strany v jejich smluvní volnosti. Smlouva tedy musí obsahovat urþení výrobkĤ, které mají být odbČratelem pĜeprodávány, 53
závazek odbČratele neodebírat konkurenþní zboží a dobu, na kterou se exkluzivita odbČru sjednává. Vymezení zboží je obdobné jako u ostatních exkluzivních smluv. Je potĜebné urþit alespoĖ druh zboží, které má být distribuováno, aby bylo jasné, k jakému zboží se exkluzivita nákupu vztahuje. Podstatou závazku odbČratele neodebírat a neprodávat zboží konkurenþní tomu, které je uvedeno ve smlouvČ, je zákaz konkurence. Na druhou stranu však není odbČratel omezen v možnosti odebírat zboží dané znaþky od jiných dodavatelĤ. Zákaz konkurence je jedním z omezení narušujících hospodáĜskou soutČž, je-li sjednán na dobu delší než pČt let. Takové omezení pak patĜí k vylouþeným omezením, tedy takovým, na které se nevztahuje pravidlo de minimis ani bloková výjimka.72 Z toho dĤvodu bude proto podstatnou náležitostí smlouvy i urþení doby, po kterou bude závazek exkluzivity platit. Dohoda o nákupu jedné znaþky je svou podstatou protisoutČžní, protože zabraĖuje prodejci zásobovat se daným typem výrobkĤ z vícero zdrojĤ a omezuje zároveĖ další dodavatele, kteĜí tak nemohou distribuovat své zboží prostĜednictvím tČch prodejcĤ, kteĜí mají již s jiným dodavatelem uzavĜenou dohodu o nákupu jedné znaþky. Hlavní negativní dopad, který mohou mít tyto dohody na soutČž mezi podniky, je uzavĜení trhu konkurenþním dodavatelĤm.73 Dohody o nákupu jedné znaþky ovlivĖují soutČž meziznaþkovou, z toho dĤvodu jsou zpravidla nebezpeþnČjší než dohody o výhradním odbČru, které se primárnČ týkají soutČže v rámci znaþky. Protože však pĜináší pozitivní vlivy na distribuci a obchod se zbožím þerpají þasto blokovou, pĜípadnČ legální výjimku z jejich obecného zákazu. Pro dodavatele tyto dohody pĜedstavují vČtší jistotu pravidelného odbČru a umožĖují mu plánovat prodej s vČtší pĜesností a na delší dobu, pro odbČratele znamenají pravidelnost zásobování a spotĜebitelĤm pĜináší výhody ve snadném a rychlém obstarání smluvního zboží. Evropský soudní dvĤr v jednom ze svých prvních rozsudkĤ týkajících se distribuþních dohod, známém pod názvem „Brasserie de Haecht“74, došel k závČru, že dohody, kterými se podnik zavazuje zásobovat se zbožím pouze od jednoho podniku s vylouþením všech ostatních, nenaplĖuje svou povahou znaky nesluþitelnosti se spoleþným trhem podle ustanovení þl. 85 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského spoleþenství. Mohou je však naplĖovat, aĢ už samostatnČ nebo ve spojení s dalšími dohodami, pokud jsou zpĤsobilé ovlivnit obchod mezi þlenskými státy a mají za cíl nebo dĤsledek zabránit, omezit nebo jinak narušit hospodáĜskou soutČž. Posouzení tČchto aspektĤ je tĜeba podle rozhodnutí soudu provádČt vždy v ekonomickém a právním kontextu a na základČ objektivních právních a skutkových okolností daného pĜípadu. 72
ýl. 5 naĜízení Komise þ. 330/2010 Pokyny k vertikálním omezením, bod 130 74 Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 23-67 ze dne 12. prosince 1967, S.A Brasserie Haecht vs. Consorts Wilkin-Janssen 73
54
Dohoda o nákupu jedné znaþky je pĜedmČtem blokové výjimky podle naĜízení Komise þ. 330/2010 v pĜípadČ, kdy smluvní strany nepĜekroþily tĜicetiprocentní práh podílu na trhu, neobsahují žádná tvrdá omezení a zákaz konkurence je v nich stanoven na maximálnČ pČt let. V distribuþních smlouvách se þasto objevuje urþení doby, na kterou se smlouva uzavírá, s automatickým prodlužováním. I takové automatické prodloužení, v jehož dĤsledku by došlo k pĜekroþení pČtileté lhĤty trvání závazku výhradního nákupu, by zpĤsobovalo, že výjimka nebude dohodČ udČlena.75 NesplĖuje-li dohoda podmínky pro udČlení blokové výjimky, je tĜeba se zabývat dalšími kritérii za úþelem urþení, zda spadá pod zákaz þl. 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, popĜ. þl. 101 odst. 1 Smlouvy. TČmito kritérii bude zejména postavení smluvních stran na trhu a doba, na kterou je smlouva uzavĜena. PravdČpodobnost narušení hospodáĜské soutČže roste s dominancí dotþených spoleþností na trhu a s délkou trvání povinnosti výhradního nákupu. DĤležitou roli hraje také rozsah prodejĤ dodavatele, na které se dohoda o nákupu jedné znaþky vztahuje. Bráno v úvahu musí být taktéž množství ostatních soutČžitelĤ a jejich postavení na trhu, úroveĖ trhu a pĜekážky vstupu na trh. K problematice posuzování povahy dohod o nákupu jedné znaþky a výhradním prodeji vydal Evropský soudní dvĤr nČkolik rozhodnutí. Z nich nejvýznamnČjším je zĜejmČ rozhodnutí ve vČci „Delimitis“76, kde se soud zabýval posouzením dohody o výhradním odbČru piva a dalších nápojĤ uzavĜené mezi spoleþnostmi Stergios Delimitis, provozovatelem kavárny ve Frankfurtu nad Mohanem, na stranČ odbČratele a pivovarem Henniger Bräu AG coby dodavatelem. Soud zde pro posouzení protisoutČžního charakteru dohody použil postup, který byl následnČ opakovanČ aplikován Komisí a ÚĜadem pro ochranu hospodáĜské pĜi rozhodování o podobných dohodách. Jde o dvoustupĖový test, spoþívající v ovČĜení dvou podmínek. Tou první je uzavĜení trhu, takže vstup nových soutČžitelĤ na trh je podstatnČ ztížen, stejnČ jako zvýšení tržních podílĤ soutČžitelĤ v dané dobČ figurujících na trhu. Druhou podmínkou je skuteþnost, že uzavĜené výhradní dohody k zmínČnému uzavĜení trhu významným zpĤsobem pĜispČly. Jsou-li splnČny obČ tyto podmínky kumulativnČ, je dohoda o výhradním odbČru, pĜíp. dohoda o nákupu jedné znaþky, zakázána podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, popĜípadČ þl. 101 odst. 1 Smlouvy.
75
Raus, D.: Kartelové dohody, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 225 Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci C-234/89 ze dne 28. února 1991, Stergios Delimitis vs. Henniger Bräu AG 76
55
Rozbor pĜíkladu z praxe þeského práva Dohody o nákupu jedné znaþky a o výhradním odbČru jsou typicky uzavírané v oblasti distribuce piva a pohonných hmot. PrávČ na pĜíkladu odbČru piva si lze ukázat rozdíl mezi smlouvou o nákupu jedné znaþky a smlouvou o výhradním odbČru. UzavĜe-li pivovar smlouvu o nákupu jedné znaþky s provozovatelem sítČ restaurací, smí tento provozovatel ve svých zaĜízeních distribuovat pouze pivo vyrábČné pivovarem, s nímž má uzavĜenou smlouvu. Pivo této znaþky však mĤže nakoupit i od jiných dodavatelĤ, tedy zejména velkoobchodníkĤ. Naopak uzavĜou-li zmiĖované podniky smlouvu o výhradním odbČru, bude-li provozovatel chtít nakoupit pivo znaþky vyrábČné smluvním pivovarem, je povinen tak uþinit u smluvního dodavatele, tedy pivovaru. MĤže však libovolnČ uzavírat distribuþní smlouvy s dalšími pivovary þi dodavateli piva ohlednČ jiných znaþek piv. V praxi se lze samozĜejmČ setkat s kombinací obou závazkĤ, tedy že provozovatel restaurace bude povinen odebírat jen pivo z jednoho pivovaru a jen od jednoho jediného dodavatele. Dohoda o nákupu jedné znaþky, pĜípadnČ o výhradním odbČru nemusí být vždy nutnČ obsažena v distribuþní smlouvČ. PĜíkladem mohou být dohody mezi spoleþností PlzeĖský Prazdroj a.s. na stranČ dodavatele a þetnými restauraþními zaĜízeními na stranČ odbČratele, která se zavázala zásobovat se výhradnČ pivem vyrábČným spoleþností PlzeĖský Prazdroj.77 V rámcové distribuþní smlouvČ uzavĜené mezi dodavatelem a odbČratelem nebyl výhradní nákup piva ujednán. Taková dohoda byla souþástí smluv o výpĤjþce, které dodavatel uzavĜel s pĜevážnou vČtšinou odbČratelĤ, nebo ve smlouvČ o obchodních podmínkách. ÚĜad se v daném pĜípadČ zabýval otázkou, zda pĜedmČtné dohody narušují hospodáĜskou soutČž a jsou tedy neplatné. Proto zkoumal zmínČné smlouvy v jejich ekonomickém a právním kontextu. Uvedený pĜípad je pĜíkladem, kdy ÚĜad aplikoval pravidlo Delimitis. Prvním pĜedpokladem narušení hospodáĜské soutČže podle pravidla Delimitis je uzavĜení trhu pro ostatní soutČžitele. Prvním krokem k zjištČní tohoto bodu je vymezení relevantního trhu, a to opČt z hlediska výrobkového, zemČpisného a þasového. Tím v tomto pĜípadČ byl trvalý, celorepublikový trh piva dodávaného ke spotĜebČ v provozovnách. ÚĜad musel zjišĢovat, jak obtížné je pro pivovary na takto vymezený trh proniknout nebo pro pivovary na tomto trhu pĤsobící získávat nová odbytištČ pro své výrobky. PĜi tomto zjišĢování ÚĜad ovČĜoval zejména poþet provozoven jejich smluvní vztahy s dodavateli piva. Na trhu
77
Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 30.bĜezna 1998, þ.j. S 11/98-240
56
existovalo v rozhodné dobČ šest pivovarĤ s podílem na trhu vyšším než 5 %, pĜiþemž nejvyšší podíl na trhu mČl pivovar PlzeĖský Prazdroj. Bylo zjištČno, že uzavírání smluv o výhradním nákupu jedné znaþky je velice þastým distribuþním zpĤsobem u velkých pivovarĤ. Tyto pivovary nabízí provozovnám oplátkou za exkluzivitu zpravidla bezplatné zapĤjþení výþepního zaĜízení, dalšího majetku þi dokonce kompletní vybavení provozovny. Takové smlouvy zapĜiþiĖují ukonþení dosavadních smluvních vztahĤ provozoven s malými a stĜedními pivovary, které si nemohou takovou investici do hostinských zaĜízení dovolit. StejnČ tak neexistuje pro malé a stĜední pivovary témČĜ žádná možnost vstupu na trh prostĜednictvím nezávislých distributorĤ, neboĢ tento meziþlánek v distribuþním ĜetČzci pĜedstavuje pro pivovary velké navýšení nákladĤ spojených s distribucí a mimo to není tento zpĤsob distribuce v oblasti distribuce piva vhodný, protože je zde zpravidla nutný pĜímý kontakt pivovaru s provozovnou. Dále ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže zjišĢoval, zda existuje na relevantním trhu kumulativní efekt v dĤsledku situace, kdy více soutČžitelĤ používá shodný zpĤsob distribuce, v tomto pĜípadČ dohodu o nákupu jedné znaþky piva. Ze všech provozoven v ýeské republice bylo výhradním nákupem od pČti nejvČtších výrobcĤ piva vázáno 59 % provozoven, 18 % bylo vázáno ostatními pivovary a 23 % nebylo vázáno exkluzivitou a mohlo tedy prodávat piva více znaþek. Všechny výhradní dohody byly zároveĖ uzavírány na dlouhou dobu, navíc s automatickým prodlužováním, prakticky tedy na dobu neurþitou. Na základČ uvedených skuteþností lze uþinit závČr shodný se závČrem ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže, že došlo k uzavĜení trhu piva dodávaného do hostinských provozen. Druhým krokem testu Delimitis je prokázání, že pĜedmČtné dohody k uzavĜení trhu významnČ pĜispívají. V tomto kroku je nutné posoudit zejména postavení dodavatele, množství jím uzavĜených exkluzivních dohod a trvání dohody. PlzeĖský Prazdroj zaujímal ze všech pivovarĤ nejvyšší podíl na trhu. StejnČ tak uzavĜel nejvíce exkluzivních dohod a vždy na delší dobu s automatickým prodlužováním. Jedna dohoda o výhradním nákupu uzavĜená mezi pivovarem PlzeĖský Prazdroj a jednou z jeho provozoven by nemČla nijak velký vliv na uzavĜení trhu. Daný pivovar však uzavĜel obdobné dohody témČĜ se všemi svými odbČrateli, a proto jako souþást distribuþní sítČ založené na tČchto dohodách má každá z nich pro narušení hospodáĜské soutČže velký význam. Vzhledem k tomu, že je PlzeĖský Prazdroj nejsilnČjším pivovarem a s nejvČtším poþtem vázaných provozoven, pĜispívá významnČ k uzavĜení trhu piva. Oba pĜedpoklady tzv. Delimitis testu byly v tomto pĜípadČ splnČny a došlo tedy k narušení hospodáĜské soutČže.
57
Z praktických dĤvodĤ bývají þasto dohody o nákupu jedné znaþky a o výhradním odbČru zkoumány nejprve metodou rozboru uvedenou v pĜedchozí podkapitole vČnované smlouvČ o výhradní distribuci. Podrobná analýza relevantního trhu, jak ji vyžaduje Delimitis test zejména v prvním kroku, je velmi nároþná, a proto bývá þasto nejprve posuzováno splnČní podmínek pro aplikaci blokové výjimky. Bez ohledu na velikost tržního podílu by dohody v daném pĜípadČ nemohly obdržet blokovou výjimku již z dĤvodu ustanovení o zákazu konkurence, který zde automatickým prodlužováním pĜesahoval hranici pČt let. V pĜípadČ, kdy dohoda neobdrží blokovou výjimku, zkoumá se možnost þerpat výhody z výjimky legální. V daném pĜípadČ by však nebylo þerpání takové výjimky ospravedlnČné, jak vyplývá z pĜedchozího rozboru, zejména proto, že dochází k vylouþení soutČže na pĜevážné þásti relevantního trhu a výhody v podobČ zlepšení distribuce jsou zanedbatelné oproti negativním dopadĤm na ostatní soutČžitele i na spotĜebitele. Pro nČ totiž takové dohody pĜináší nevýhodu v podobČ jejich omezení ve výbČru z více znaþek piva v pĜevážné vČtšinČ provozoven.
3.2
Franchisové smlouvy
Teoretická východiska Na úvod této kapitoly je tĜeba zmínit nejednotnost, která vládne v pojmenování tohoto typu distribuþních smluv. Franchisový zpĤsob distribuce se u nás zaþal rozvíjet pozdČji než v jiných vyspČlých státech a ještČ ani dnes není rozšíĜen do takové míry, jak tomu je napĜíklad v západních zemích Evropy. A tak i název byl pĜevzat z cizích jazykĤ (angl. franchising, franc. la franchise) a jeho poþeštČlá podoba se doposud nesjednotila. Vedle pojmu používaného v této práci se objevují rovnČž varianty jako „franþízová smlouva“, „franšízová smlouva“, „franchisingová smlouva“ þi „smlouva o franchisingu“ nebo „smlouva o franšíze“. Pojmy používané v textu této práce vychází z názvĤ užívaných ýeskou asociací franchisingu. Takové asociace, sdružující podnikatele využívající franchising jako formu podnikání, existují na národních úrovních vČtšiny státĤ stejnČ jako na evropské úrovni v podobČ Evropské franchisové federace. PĜedpokladem pro definování franchisové smlouvy je vymezení nČkolika základních pojmĤ. PĜednČ je tĜeba rozlišovat pojmy franchising a franchisa. ýeská asociace franchisingu, vycházejíc z definice uvedené v Evropském kodexu etiky franchisingu jako dokumentu 58
stanovujícího základní pravidla mezinárodního franchisingu, definuje franchising jako odbytový systém, kterým se uvádí na trh zboží, služby a technologie, postavený na úzké a nepĜetržité spolupráci nezávislých podnikatelĤ – franchisora a franchisantĤ – pĜiþemž franchisanti provozují obchodní þinnost v souladu s koncepcí franchisora.78 Franchisu definoval v jednom ze svých rozhodnutích ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže jako „soubor práv prĤmyslového a duševního vlastnictví, vztahující se na ochranné známky, obchodní jména, názvy obchodĤ, užitné vzory, prĤmyslové vzory, know-how a patenty, které mají být užívány pĜi prodeji zboží nebo poskytování služeb koneþným spotĜebitelĤm.“
79
Franchisu lze však také chápat spíše jako licenci þi oprávnČní udČlené franchisantovi k provozování odbytového systému, a to tím, že bude užívat výše vyjmenovaná práva prĤmyslového a duševního vlastnictví. Souhrn tČchto práv pak bývá nazýván franchisovým balíkem.80 Tyto odlišnosti v definicích však nemají pro studium a pochopení franchisového distribuþního systému žádný výrazný dĤsledek. Franchisová smlouva je zaĜazena mimo ostatní typy distribuþních smluv, neboĢ se od nich liší hned nČkolika znaky. Jejich spoleþným znakem je, že jde o zpĤsob distribuce, kdy jedna ze stran, v tomto pĜípadČ franchisor, dodává zboží þi služby druhé stranČ, zde franchisantovi, aby je prodávala dál. Aþkoliv dodávání zboží franchisorem a jeho distribuce franchisantem je nezbytnou obsahovou náležitostí franchisových smluv, jejich podstatným znakem je udČlení licence na práva duševního vlastnictví franchisantovi. Zvláštností franchisové smlouvy tedy je, že spojuje dohodu o prodeji a nákupu a pravidlech spolupráce, jak je typické pro distribuþní smlouvy, s dohodou o poskytnutí práv k nehmotným statkĤm v jednom smluvním dokumentu.81 Dalším rozdílem je, že franchisant distribuuje výrobky þi služby franchisora pod firmou franchisora. Franchising se také na rozdíl od ostatních zpĤsobĤ distribuce používá pĜedevším na maloobchodní úrovni, nicménČ ani velkoobchodní franchising není vylouþen. V neposlední ĜadČ odlišuje tento typ dohod od ostatních distribuþních dohod úplata, kterou se zavazuje franchisant za poskytnutí franchisy zaplatit franchisorovi. Subjekty franchisového vztahu jsou tedy franchisor, který je poskytovatelem franchisy, a franchisant, pĜíjemce þi nabyvatel franchisy. Oba dva jsou nezávislými podnikateli podnikajícími vlastním jménem na vlastní úþet. Franchisor je vlastníkem urþitého know-how, znalostí, zkušeností, ochranné známky a pĜípadnČ dalších práv duševního 78
http://www.czech-franchise.cz/franchising/definice-a-pojmy-ve-franchisingu/ Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 3. þervna 2003, þ.j. S 55/03-2772/03-ORP 80 Toto chápání franchisy zastává ýeská asociace franchisingu 81 Zoufalý, V., Munková, J. a kol.: Velká kniha smluvních vzorĤ, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, s. 348 79
59
vlastnictví, které využívá pĜi prodeji svých výrobkĤ þi poskytování služeb koneþným spotĜebitelĤm. Je zpravidla vlastníkem známého podniku se známým obchodním jménem a propracovanou, úspČšnou koncepcí prodeje zboží þi poskytování služeb.82 RozšíĜení tČchto výrobkĤ na nový trh se zachováním jejich standardu a doplĖkových služeb provádí franchisor tak, že propĤjþí svoje práva k nehmotným statkĤm jinému podnikateli, který je bude využívat k prodeji výrobkĤ franchisora koneþným zákazníkĤm. Fakt, že se jedná o samostatného podnikatele, kterému je udČlena licence, odlišuje tento typ distribuce od podnikových prodejen.83 Franchisová smlouva je stejnČ jako ostatní distribuþní smlouvy smlouvou v zákonČ neupravenou, a tedy nepojmenovanou. Její definici nám však nabízí judikatura. Vrchní soud v Praze pĜi Ĝešení sporu vzniklého z franchisové smlouvy, kterou k distribuci pohonných hmot využívala jedna þerpací stanice, vymezil pĜedmČt této smlouvy a ostatní její definiþní znaky.84 Na základČ tam uvedených znakĤ franchisové smlouvy lze vyvodit následovnou definici. Franchisová smlouva je smlouva, ve které franchisor poskytuje franchisantovi výrobní nebo obchodní know-how a další prĤmyslová práva a franchisant za to uvádí výsledky jeho podnikání na trh. Franchisant uvádí výrobky þi služby na trh pod obchodním jménem franchisora a odvádí franchisorovi za poskytnutí licence poplatek. Franchisor naopak nabízí franchisantovi v prĤbČhu trvání smlouvy obchodní a technickou pomoc. ObdobnČ franchisovou smlouvu definuje i ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže pĜi posuzování franchisové smlouvy spoleþnosti McDonald’s.85 Podle nČj je franchisová smlouva „dohoda, kterou poskytovatel franchisy poskytuje nabyvateli franchisy právo užívat franchisu – soubor znalostí, zkušeností, know-how, zavedené obchodní jméno nebo ochrannou známku pro úþely odbytu urþitých druhĤ zboží nebo služeb.“ Podle pĜedmČtu franchisové smlouvy, tedy toho, jaké know-how franchisor franchisantovi poskytuje, lze rozlišovat franchising výrobkový, distribuþní a franchising služeb. DruhĤ franchisingu a hledisek jeho tĜídČní existuje vČtší množství, zejména ekonomické publikace se podrobnČji zabývají rĤznými druhy franchisingu.86 V obsahu této práce však nepovažuji za nutné se jimi konkrétnČji zaobírat. O výrobkový neboli prĤmyslový franchising se jedná v pĜípadČ, kdy franchisor poskytuje franchisantovi know-how k výrobČ urþitého výrobku, tedy výrobní receptury, a opravĖuje tak franchisanta k výrobČ a distribuci 82
Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 23. þervna 1999, þ.j. S 50/99-240 Zoufalý, V., Munková, J. a kol.: Velká kniha smluvních vzorĤ, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, s. 348 84 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 1998, sp.zn. 7 A 170/95 85 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 23. þervna 1999, þ.j. S 50/99-240 86 Viz napĜ. ěezníþková, M.: Franchising: podnikání pod cizím jménem, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 11 83
60
takového výrobku. Tento typ distribuce není tolik þastý a bude využíván jen u výrobnČ nenároþného zboží. PĜíkladem by mohla být napĜíklad síĢ rychlého obþerstvení McDonald’s, kde pĜedmČtem franchisy je mimo jiné i jednotný výrobní proces nabízeného obþerstvení. Distribuþní franchising naopak smČĜuje k distribuci výrobkĤ dodávaných franchisorem ve franchisových obchodech v souladu s koncepcí franchisora. Jako pĜíklad lze uvést franchisové smlouvy, které uzavírají kosmetické spoleþnosti, napĜíklad spoleþnost Yves Rocher. Franchisor dodává franchisantĤm kosmetické výrobky a ti je distribuují ve vzhledovČ shodných prodejnách, oznaþených jménem franchisora, pĜi poskytování shodných doplĖkových služeb zákazníkĤm. TĜetím typem je franchising služeb využívaný poskytovateli služeb, napĜíklad restauraþními zaĜízeními. PĜíkladem mĤže být síĢ restaurací Výtopna, založených na obsluze zákazníkĤ pomocí železnic a vláþkĤ, kde souþástí poskytnuté franchisy je i know-how franchisora spoþívající v obsluze zákazníkĤ jednotným zpĤsobem. PĜi využití franchisy poskytnuté poskytovatelem franchisy jejímu nabyvateli uvádí nabyvatel franchisy výrobky franchisora na trh, pĜípadnČ poskytuje služby franchisora zákazníkĤm. Ve smlouvČ musí vždy být specifikováno, jaké výrobky, pĜípadnČ služby má franchisant distribuovat. Obsahem franchisového balíku, ke kterému franchisor poskytuje franchisantovi licenci, mohou být jakékoliv znalosti, zkušenosti a práva k duševnímu vlastnictví. Zejména se jedná o obchodní jméno, logo, ochrannou známku, vzhled výrobkĤ, vybavení a vzhled prodejen, prĤmyslové vzory, užitné vzory, patenty, veškeré technické a obchodní zkušenosti a metody, reklamní a organizaþní systém a jakékoliv jiné know-how. Franchisant se zavazuje odvádČt franchisorovi za udČlení licence poplatek. PĜi uzavĜení smlouvy uhradí franchisant jednorázový vstupní poplatek za poskytnutí licence a následnČ odvádí franchisorovi prĤbČžný franchisový poplatek stanovený procentuálnČ z celkového obratu z uskuteþnČných prodejĤ. Pokud jde o závazek franchisora poskytovat obchodní a technickou pomoc a podporu franchisantovi, obsahuje tato povinnost zpravidla zajištČní školení, poskytování informací a poradenství pĜi prodeji výrobkĤ þi poskytování služeb zákazníkĤm. Pro urþení doby trvání smlouvy platí to, co bylo uvedeno u rámcové distribuþní smlouvy, stejnČ jako pro nČkteré další, v této kapitole neuvedené, povinnosti smluvních stran, jako napĜíklad povinnost franchisora poskytovat franchisantovi reklamní materiály, povinnost franchisanta provádČt vhodnou propagaci a chránit dobré jméno franchisora nebo jeho povinnost zachovávat mlþenlivost o všech informacích tvoĜících frnachisový systém. Souþástí franchisových ujednání je zpravidla rovnČž organizace kontroly franchisora nad provádČním
61
distribuce franchisantem a závazek franchisanta nepĜevést svĤj podnik bez souhlasu franchisora na tĜetí osobu. Vedle uvedených ujednání se vyskytují ve franchisových smlouvách zpravidla ujednání upravující práva k užívání prostor urþených k distribuci výrobkĤ þi služeb. Tyto prostory je franchisant oprávnČn užívat na základČ podnájemní smlouvy uzavĜené s franchisorem, a to buć jako souþást franchisové smlouvy nebo jako smlouvy samostatné. Souþástí podnájemní smlouvy bude i úprava vnitĜních prostor podle pĜedstav franchisora tak, aby odpovídala jeho jednotnému vzhledu provozoven patĜících do franchisové sítČ. OprávnČní franchisora provádČt takové úpravy však musí vyplývat z nájemní smlouvy, kterou uzavírá franchisor s pronajímatelem pĜedmČtných nebytových prostor. Obsahovou náležitostí franchisových smluv je také vymezení území, na kterém je franchisant oprávnČn provozovat franchisový podnik. PĜesné urþení smluvního území bude mít vČtší význam zejména v pĜípadČ, bude-li ve smlouvČ sjednána územní exkluzivita. Existuje více stupĖĤ rigidnosti tohoto ujednání používaných ve franchisových smlouvách. Je možné dohodnout výhradní distribuci jednoho franchisanta na pĜesnČ vymezeném území, která bude v souladu s tím, co bylo uvedeno u smlouvy o výhradní distribuci, odpovídat povinnosti franchisora zajistit ochranu proti aktivním prodejĤm na vymezeném území ze strany jiných nabyvatelĤ franchisy a zároveĖ bude obsahovat závazek franchisanta neprovádČt aktivní prodeje na výhradních územích ostatních franchisantĤ. ýasto však vzhledem ke snaze dalšího rozvoje franchisové sítČ není závazek exkluzivity tolik pĜísný a smluvní území franchisanta není vymezeno takto bezvýhradnČ. Takové ustanovení ve smlouvČ vymezující franchisantovo území pĤsobnosti a závazek exkluzivity je dĤležité pro urþení toho, v jakém rozsahu má franchisant vyvíjet obchodní þinnost a napomáhat k rozvoji franchisy.87 Franchisantovi bývá þasto dána možnost po projednání s franchisorem rozvíjet svou podnikatelskou þinnost zĜízením nové provozovny na smluvním území þi v jeho blízkosti. ZároveĖ mĤže být v jeho prospČch sjednána nabídková povinnost franchisora, chtČl-li by franchisor v dané þi okolní oblasti zĜídit novou provozovnu. V jiných pĜípadech mĤže franchisová smlouva obsahovat omezení v podobČ selektivní distribuce, kdy franchisor poskytne franchisu všem franchisantĤm, kteĜí splĖují franchisorem stanovená kritéria pro vstup do franchisové sítČ. BČžným ujednáním ve franchisových smlouvách je i ustanovení o zákazu konkurence. To spoþívá v omezení franchisanta prodávat výrobky þi poskytovat služby konkurující tČm,
87
Zoufalý, V., Munková, J. a kol.: Velká kniha smluvních vzorĤ, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, s. 351
62
které jsou vymezeny v pĜedmČtu franchisové smlouvy s franchisorem. Franchisant se rovnČž zavazuje k výhradnímu odbČru zboží od franchisora nebo k odbČru od nČj stanoveném procentuálnČ. Zbývající pomČr zboží mĤže franchisant odebírat od jiných dodavatelĤ, urþených franchisorem. Takové omezení bylo napĜíklad použito ve franchisových smlouvách spoleþnosti Pronuptia de Paris zabývající se distribucí svatebních šatĤ a svatebních doplĖkĤ, které posuzoval Evropský soudní dvĤr. 80 % zboží byl franchisant povinen odebírat od spoleþnosti Pronuptia de Paris a zbytek od dodavatelĤ schválených franchisorem.88 Tato zmínČná ujednání jsou vertikálními omezeními hospodáĜské soutČže týkající se výrobku, který je distribuován. Jejich možný zásah do hospodáĜské soutČže se posuzuje stejným zpĤsobem, jaký byl vyložen u jednotlivých typĤ tČchto dohod. Pokyny Komise k vertikálním omezením však stanoví dvČ specifika pĜi posuzování franchisových dohod. První spoþívá v tom, že þím dĤležitČjší je pĜevod knw-how pro fungování distribuce, tím je pravdČpodobnČjší splnČní kritérií pro udČlení legální výjimky podle þl. 101 odst. 3 Smlouvy. Druhá odlišnost se týká zákazu soutČžit, který je obecnČ omezen délkou pČti let. Avšak v pĜípadČ, kdy je takový zákaz nezbytný k zachování identity a povČsti distribuþní sítČ, nebude taková dohoda spadat pod zákaz vyjádĜený v þl. 101 odst. 1 Smlouvy, a to po dobu trvání franchisové smlouvy.89 KromČ tČchto ujednání mĤže mít vliv na hospodáĜskou soutČž samotná podstata franchisové smlouvy, tedy zejména její ustanovení upravující pĜevod práv k duševnímu a prĤmyslovému vlastnictví. NaĜízení o blokových výjimkách pro kategorii vertikálních dohod však ze zákazu podle þl. 101 odst. 1 Smlouvy vyjímá ustanovení vertikálních dohod, jimiž se postupují práva duševního vlastnictví kupujícímu nebo se mu udČluje licence k užívání tČchto práv, za splnČní nČkolika podmínek. Ustanovení týkající se práv duševního vlastnictví nesmČjí být hlavním pĜedmČtem dohody a musejí být pĜímo spojená s užíváním, prodejem þi dalším prodejem kupujícím nebo jeho zákazníky. Franchisové dohody budou pĜedpoklady blokové výjimky splĖovat v pĜípadČ, kdy poskytnutí licence k právĤm duševního vlastnictví nebude jejich hlavním pĜedmČtem, nýbrž spíše jen prostĜedkem k Ĝádné distribuci zboží, a hlavním pĜedmČtem smlouvy bude zejména úprava podmínek nákupu a prodeje distruovaného zboží. Výjimka by však nepĜíslušela takovým dohodám, které obsahují restriktivní omezení mající stejný pĜedmČt jako vertikální omezení, jež nesplĖují podmínky pro udČlení blokové výjimky. Bude se jednat zejména o dohodu o urþení prodejních cen, o omezení okruhu zákazníkĤ, 88
Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci þ. 161/84 ze dne 28. ledna 1986, Pronuptia de Paris GmbH vs. Pronuptia de Paris Irmgard Schillgalis, bod 6 89 Pokyny Komise k vertikálním omezením, bod þ. 190
63
omezení kĜížových dodávek mezi distributory uvnitĜ distribuþního systému, je-li založen na selektivní distribuci a další omezení. Problematikou franchisových dohod v souvislosti s otázkou splnČní podmínek zákazu podle þ. 101 odst. 1 Smlouvy se zabýval Evropský soudní dvĤr napĜíklad v již zmínČné vČci Pronuptia. Podle rozhodnutí v dané vČci nelze þl. 101 odst. 1 Smlouvy aplikovat na franchisové dohody, pokud neobsahují omezení, která nejsou nezbytná pro naplnČní samotné podstaty franchisového systému. PodobnČ i omezení o výhradní distribuci þi výhradním odbČru jsou neoddČlitelnou souþástí franchisové smlouvy, pokud smČĜují k zajištČní jednotného sortimentu zboží, k jednotnému zpĤsobu reklamy, shodnému uspoĜádání prodejních míst, a nepodléhají proto aplikaci þl. 101 odst. 1 Smlouvy.90 Evropský soudní dvĤr rovnČž vyvodil, že pod zákaz þl. 101 odst. 1 Smlouvy nespadají ujednání zabraĖující profitu konkurenþních soutČžitelĤ z know-how pĜevedeného na franchisanta a veškeré podpory franchisantovi poskytnuté. A generální klauzule se také nevztahuje na ujednání mající za cíl zabezpeþit kontrolu nezbytnou k zajištČní identity a povČsti firmy franchisora. V pĜípadČ, kdy i pĜes výše uvedené argumenty budou franchisové dohody spadat pod zákaz þl. 101 odst. 1 Smlouvy, pĜípadnČ § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže a nebudou splĖovat pĜedpoklady stanovené pro udČlení blokové výjimky, je u franchisových dohod pomČrnČ velká pravdČpodobnost naplnČní podmínek legální výjimky podle þl. 101 odst. 3 Smlouvy, pĜípadnČ § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. Samy totiž smČĜují ke zlepšení distribuce zboží a pro franchisora zpravidla znamenají velké investice.91 Rozbor praktického pĜíkladu Po pĜijetí novely zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, zákona þ. 340/2004 Sb., který zrušil udČlování individuálních výjimek, znaþnČ ubylo pĜípadĤ, kdy se ÚĜad pro ochranu hospodáĜské soutČže zabývá posuzováním franchisových dohod. BĜemeno posuzování souladu dohod s pĜedpisy soutČžního práva bylo pĜeneseno na strany dohody. NicménČ na rozbor jednotlivých aspektĤ franchisových dohod v rámci této práce nemá taková procesnČprávní zmČna velký vliv. V teoretickém výkladu bylo uvedeno, že franchisové dohody mají ve vČtšinČ pĜípadĤ pozitivní vliv na distribuci a obchod, znamenají výhody pro spotĜebitele a nepĜedstavují 90
Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci þ. 161/84 ze dne 28. ledna 1986, Pronuptia de Paris GmbH vs. Pronuptia de Paris Irmgard Schillgalis, bod 9 91 Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 262
64
podstatný zásah do hospodáĜské soutČže. Tento poznatek vyplývá i z praxe ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže, kdy v pĜevážné vČtšinČ pĜípadĤ ÚĜad udČlil tČmto dohodám výjimku nebo v urþovacím Ĝízení dospČl k závČru, že nejde o zakázanou, a tudíž neplatnou dohodu podle § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. ÚĜad se v nČkolika Ĝízeních vČnoval franchisovým smlouvám, které uzavírala spoleþnost Barum Continental spol. s r.o. s jednotlivými franchisanty. Jedno z rozhodnutí ÚĜadu, kterým udČlil takové franchisové smlouvČ individuální výjimku, bude pĜedmČtem následujícího rozboru.92 ÚĜad se pĜi posuzování franchisových dohod zabývá v prvním kroku subjekty dohody. Franchisorem v uvedeném pĜípadČ je výhradní distributor plášĢĤ, duší a vložek chránČných urþitou ochrannou známkou. Vedle distributora bývá þasto franchisorem také napĜíklad výrobce distribuovaného zboží93, pĤvodce a provozovatel urþitého obchodního systému94 þi provozovatel restauraþního zaĜízení95. Franchisantem je podnikatel, aĢ už se jedná o fyzickou nebo o právnickou osobu. Definiþním znakem franchisových smluv je samostatnost jejich subjektĤ. Proto se ÚĜad vždy zabývá majetkovým a právním propojením smluvních stran. V této fázi ÚĜad rovnČž shrne, co je obsahem duševního vlastnictví franchisora, které je pĜedmČtem licence udČlené franchisorovi. Definice franchisy ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže byla uvedena v rámci teoretického výkladu a v jednotlivých rozhodnutích ÚĜadu se její znČní nijak výraznČ neliší. Po úvodním rozboru smlouvy zkoumal ÚĜad smlouvu z hlediska soutČžního. Vždy je tĜeba posuzovat jednotlivá ustanovení jednak samostatnČ a jednak v souvislostech smlouvy jako celku. V rozebíraném pĜípadČ se franchisant zavazuje na vyhrazeném území prodávat výrobky odebírané od franchisora. K tomu mu franchisor umožĖuje podnikat pod jeho ochrannou známkou s využitím jednotných obchodních postupĤ a jednotného zpĤsobu provádČní marketingu a reklamy a poskytuje mu k tomu potĜebné know-how. Ze smlouvy vyplývá, že franchisant mĤže prodávat výrobky franchisora pouze na vymezeném území, pĜiþemž se zavazuje neprovádČt propagaci þi nezĜizovat poboþky mimo toto území. Zboží definované ve smlouvČ není franchisant oprávnČn odebírat od nikoho jiného než od poskytovatele franchisy. Franchisant není rovnČž oprávnČn uzavírat franchisové smlouvy se spoleþnostmi
konkurujícími
franchisorovi
nebo
92
v takových
spoleþnostech
nabývat
Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 15. prosince 2003, þ. j. S 191/03-7503/03-ORP NapĜ. výrobce nábytku „KORYNA nábytek a.s.“, rohodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 23. kvČtna 1999, þ. j. S 31/99-230, 94 NapĜ. zprostĜedkovatel prodeje a nájmu nemovotostí „Realitní centrum s.r.o.“, rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 3. þervna 2003, þ.j. S 55/03-2772/03-ORP 95 NapĜ. provozovatel ĜetČzce restaurací Pilsner Urquell Original Restaurant „PlzeĖský Prazdroj a.s.“, rozhodnutí pĜedsedy ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 12. þervence 2005, þ.j. R 36/2004 93
65
majetkovou úþast. Franchisová smlouva se uzavírá na dobu urþitou s automatickým prodlužováním vždy o jeden kalendáĜní rok. Ke zkoumání protisoutČžních úþinkĤ franchisové dohody je nutné nejdĜíve vymezit relevantní trh, a to opČt z hlediska þasového, geografického a výrobkového. NáslednČ lze pĜistoupit ke zkoumání, zda dohoda naplĖuje znaky generální klauzule pro dohody narušující hospodáĜskou soutČž. ÚĜad posuzoval daný pĜípad v dobČ, kdy nezanedbatelný vliv dohody na soutČž tvoĜil legální výjimku podle dnes již zrušeného § 6 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. Naopak dnes klauzule de minimis pĜevzatá z komunitárního práva tvoĜí jeden z definiþních znakĤ skutkové podstaty narušení hospodáĜské soutČže. ÚĜad posoudil dohody o omezení území franchisanta jako zpĤsobilé narušit soutČž podle § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže a následnČ se zabýval možností þerpání legální nebo blokové výjimky. Dohoda neobsahuje tvrdá omezení, neboĢ zakazuje franchisantovi pouze aktivní prodeje na mimosmluvním území. Posouzení zákazu soutČžit obsaženého ve smlouvČ se ÚĜad pĜi Ĝešení pĜípadu nezabýval. Tento zákaz nicménČ není absolutní, protože umožĖuje franchisantovi distribuovat konkurenþní zboží jiným zpĤsobem, než je franchising þi majetková úþast na konkurenþní spoleþnosti. A zároveĖ, aþkoliv je v dohodČ stanoven tento zákaz prakticky na dobu neurþitou, není vylouþeným omezením a nezpĤsobuje tak vylouþení aplikace blokové výjimky, neboĢ pro franchisové dohody neplatí hranice pČti let stanovená naĜízením Komise þ. 330/2010. PĜesto žádnou z výjimek nebylo možné aplikovat, a to z dĤvodu výše tržního podílu smluvních stran, který pĜesahuje u dodavatele 30 %. ÚĜad tedy pĜistoupil ke zkoumání splnČní pĜedpokladĤ pro udČlení individuální výjimky. Podmínky individuální výjimky jsou shodné jako podmínky souþasné legální výjimky podle § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže. ÚĜad ovČĜil, že franchisová dohoda vede ke zlepšení odbornosti a kvality prodeje, zvýšení standardu služeb zákazníkĤm a vede k rozšiĜování sortimentu zboží nabízeného zákazníkĤm. Obsažená ustanovení neukládají franchisantovi nadbyteþná omezení a smČĜují pĜímo k zajištČní efektivity a zlepšení standardu prodeje zboží. Vzhledem k tomu, že franchising jako distribuþní systém je používán jen pro malou þást zboží na relevantním trhu (ménČ než 20 %) a na tomto trhu vystupují další soutČžitelé, posoudil ÚĜad, že dohoda neumožĖuje vylouþit hospodáĜskou soutČž na podstatné þásti trhu. Ze stejných dĤvodĤ by dohoda podle dnešní platné právní úpravy byla pĜedmČtem legální výjimky a automaticky by byla vyĖata ze zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže.
66
3.3 NČkteré další dohody vyskytující se v distribuþních smlouvách a jejich vliv na hospodáĜskou soutČž Vedle základních typĤ distribuþních dohod dochází mezi odbČrateli a dodavateli k dalším rĤzným ujednáním, jež mohou pĜedstavovat vertikální omezení hospodáĜské soutČže. Tyto dohody se mohou vyskytovat v distribuþních smlouvách, mimoto však mají i další rĤzné formy, jako ústní dohoda þi souþást jiných smluv. Jedná se napĜíklad o dohody o urþení prodejní ceny, o omezení okruhu zákazníkĤ, o vázaných obchodech.
3.3.1 Dohoda o urþení prodejní ceny ýastou dohodou obsaženou v distribuþních smlouvách je dohoda o urþení prodejní ceny. Takové ujednání je ze své podstaty považováno za smČĜující k narušení hospodáĜské soutČže, a proto je i vyĖato z pĤsobnosti naĜízení Komise þ. 330/2010 stanovující pro nČkteré dohody blokové výjimky. V distribuþní smlouvČ se mĤže vyskytnout více zpĤsobĤ urþení ceny, za kterou má odbČratel prodávat smluvní zboží svým zákazníkĤm. Jednak mĤže být pĜímo stanovena výše prodejní ceny nebo je stanovena minimální cena, za kterou lze zboží prodat. Ve smlouvách se vyskytuje taktéž stanovení maximální prodejní ceny nebo alespoĖ doporuþení prodejní ceny.96 Maximální prodejní cena a doporuþená cena nejsou automaticky hodnoceny jako protisoutČžní. Na tyto dva zpĤsoby se tedy bloková výjimka za splnČní ostatních pĜedpokladĤ v naĜízení stanovených vztahuje. Nešlo by však o povolené doporuþení prodejní ceny v pĜípadČ, kdy by sice cena byla ve smlouvČ oznaþena jako doporuþená, ale dodavatel by takovou cenu pod tlakem þi sankcí po odbČrateli vyžadoval. Pak by se jednalo o nepĜímé urþení prodejní ceny, které by však stejnČ jako pĜímé stanovení ceny a stanovení minimální ceny bylo tvrdým omezením. Ovšem i tato omezení mohou získat legální výjimku podle § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, pĜeváží-li jejich pozitivní úþinky nad negativním vlivem na hospodáĜskou soutČž. Pozitivní úþinky jsou však u tohoto typu dohod spíše ojedinČlé a projevují se zpravidla jen po krátkou dobu. Je tomu tak napĜíklad pĜi uvádČní nového výrobku na trh nebo pĜi krátkodobé marketingové kampani. Také mĤže dohoda o urþení prodejních cen napomoci pĜi Ĝešení problému parazitování pĜi poskytování pĜedprodejních služeb nČkterými maloobchodníky. Ti jsou v jejich dĤsledku chránČni proti
96
Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 244
67
tČm maloobchodníkĤm, kteĜí takové služby neposkytují, pouze þerpají výhody ze služeb nabízených jinými odbČrateli a pĜitom prodávají zboží za nižší ceny.97
3.3.2 Dohoda o omezení okruhu zákazníkĤ Distribuþní smlouva mĤže obsahovat dohodu, jejímž pĜedmČtem je zákaz pro odbČratele prodávat zboží odebrané od dodavatele jiným než ve smlouvČ vymezeným zákazníkĤm. Takové dohody o omezení okruhu zákazníkĤ patĜí podle naĜízení Komise þ. 330/2010 k tvrdým omezením s výjimkou omezení aktivních prodejĤ na výhradním území nebo výhradní skupinČ zákazníkĤ vyhrazené jinému kupujícímu þi dodavateli, dále omezení velkoobchodníkĤ v prodeji koneþným uživatelĤm, omezení þleny selektivního distribuþního systému neschváleným distributorĤm a omezení možnosti odbČratele prodávat komponenty urþené k zaþlenČní do jiných výrobkĤ zákazníkĤm, kteĜí by je použili k výrobČ stejného typu zboží. Dohoda o zákazu aktivního omezení okruhu zákazníkĤ je souþástí smlouvy o výhradním pĜidČlování zákazníkĤ. Ta spoþívá v tom, že dodavatel má pro urþité skupiny zákazníkĤ jediného distributora. Zpravidla je tento zpĤsob distribuce využíván na velkoobchodní úrovni. NapĜíklad si lze pĜedstavit výrobce obkladového materiálu, který bude mít jednoho distributora k dodávání do obchodĤ typu „DIY“98, jednoho distributora k dodávání výrobkĤ do ostatních maloobchodních prodejen se stavebninami a jiného distributora k zásobování specializiovaných center. V takových smlouvách jsou pak jednotliví distributoĜi omezeni v možnosti dodávat skupinám zákazníkĤ, vyhrazeným jiným distributorĤm. Jiným pĜíkladem mohou být distribuþní smlouvy, nikoliv však výhradní, ve kterých si dodavatel s distributorem sjednají takové omezení obzvlášĢ z dĤvodu, že si dodavatel nepĜeje, aby jeho výrobky byly prodávány urþité skupinČ zákazníkĤ. Takovou smlouvu uzavĜelo nakladatelství Albatros s Ĝadou maloobchodních knihkupectví, do nichž dodávala své tituly.99 Souþástí tČchto smluv byl závazek odbČratele spoþívající v zákazu prodávat knihy nakladatelství Albatros jiným než koneþným spotĜebitelĤm a pĜípadnČ prodejcĤm výslovnČ uvedeným ve smlouvČ. Dodavatel nevyužíval k distribuci svého zboží velkoobchodníky. Problematický se stal tento zpĤsob distribuce v okamžiku vstupu na trh knihy Harry Potter a relikvie smrti, posledního dílu známé série. V dĤsledku tohoto distribuþního systému tak nemohly knihu prodávat hypermarkety. TČm byla tato možnost 97
Pokyny k vertikálním omezením, bod 225 DIY – do it yourself, napĜ. obchodní sítČ typu Bauhaus, Hornbach, Baumax atd. 99 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 15. ledna 2009, þ.j. S 114/2008/KD-466/2009/830 98
68
dána dva mČsíce po uvedení knihy na trh prostĜednictvím specializovaných knihkupectví, kdy nakladatelství Albatros uzavĜelo smlouvu s nČkterými velkoobchody za úþelem distribuce této knihy právČ do hypermarketĤ. Takové omezení bylo ÚĜadem shledáno jako protisoutČžní, protože uzavíralo trh pro nČkteré odbČratele, konkrétnČ velkoobchodníky a hypermarkety, které o distribuci této knihy projevovaly zájem. Na základČ toho došlo k omezení soutČže v rámci znaþky. ZároveĖ bylo toto omezení nevýhodné pro spotĜebitele. Hypermarkety totiž zpravidla nedodržují na rozdíl od specializovaných knihkupectví doporuþené ceny knižních titulĤ a prodávají je podstatnČ levnČji. Prodej knihy v hypermarketech by tedy vedl ke snížení cen v knihkupectvích, z þehož by tČžili koneþní uživatelé. V uvedeném pĜíkladu byl distributorĤm zakázán aktivní i pasivní prodej velkoobchodníkĤm a hypermarketĤm, jednalo se tedy o tvrdé omezení a dohoda nemohla þerpat výhody z blokové výjimky. Z uvedených skuteþností vyplývá, že dohoda nemohla splĖovat ani pĜedpoklady stanovené legální výjimkou v § 3 odst. 4 zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže a byla tedy protisoutČžní.
3.3.3 Vázané obchody Vázanými obchody se rozumí pĜípady, kdy je kupující povinen od dodavatele, popĜ. od osoby, kterou dodavatel urþí, zakoupit vedle požadovaného produktu i další výrobek. PĜedpokladem je, že oba výrobky jsou prodávány samostatnČ. Pokyny Komise k vertikálním omezením stanoví základní definiþní znak pro samostatnost a odlišnost vázaných výrobkĤ, který spoþívá v tom, že zákazníci by nenakupovali druhý produkt, pĜípadnČ by kupovali zastupitelný výrobek jiné znaþky, v pĜípadČ, kdy by neexistoval vázaný obchod.100 Vázané obchody pĜedstavují nebezpeþí pro hospodáĜskou soutČž ze dvou dĤvodĤ. Jednak v pĜípadČ dominantního postavení dodavatele na trhu mĤže jít o porušení þl. 102 Smlouvy, tedy zneužití dominantního postavení, a jednak mohou pĜedstavovat vertikální omezení a spadat tak pod zákaz vyjádĜený v þl. 101 odst. 1 Smlouvy. Taková dohoda však není považována za tvrdé omezení, neboĢ pĜi nedominantním postavení soutČžitelĤ na trhu nebude zpravidla pĜedstavovat významnČjší zásah do hospodáĜské soutČže. PĜi dodržení hranice tržních podílĤ stranami dohody bude tedy taková dohoda þerpat blokovou výjimku. V opaþném pĜípadČ bude nutné zkoumat její dopady na hospodáĜskou soutČž a naopak pĜínosy pro distribuci a spotĜebitele. Základním možným problémem takových dohod je omezení soutČže na trhu s návazným produktem, které mĤže pĜi velkém objemu vázaných obchodĤ vést k jeho 100
Pokyny Komise k vertikálním omezením, bod 215
69
uzavĜení. RovnČž mĤže vést ke zvyšování cen. Z hlediska zpĤsobu omezení hospodáĜské soutČže jsou tyto dohody nejvíce podobné dohodám o nákupu jedné znaþky. Proto lze posuzování jejich protisoutČžních následkĤ postavit na stejném postupu jako u jmenovaných dohod a obdobným zpĤsobem je možno použít i „Delimitis test“.101
101
Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, Praha: C.H.Beck, 2009, s. 259
70
ZÁVċR Distribuþní dohody jsou velmi þastým právním nástrojem používaným výrobci a dodavateli zboží a služeb k vytvoĜení distribuþního systému. Jako instrument závazkového práva nejsou distribuþní smlouvy právnČ upraveny a jsou tedy plnČ závislé na ujednání smluvních stran. PĜes absenci právní úpravy jsou distribuþní smlouvy v obchodní praxi, a to zejména mezinárodní, pomČrnČ vžitým úkonem, proto bylo možné vyvodit jejich základní obsahové náležitosti a vytvoĜit pomČrnČ komplexní náhled na tento smluvní typ. PĜitom jsem vycházela zejména z vlastní zkušenosti a rozhodovací praxe soutČžních orgánĤ a národních a evropských soudĤ. NicménČ vzhledem k principu smluvní volnosti, z nČhož závazkové právo vychází, zĤstává konkrétní obsah distribuþních dohod velmi rozliþný. ObecnČ bylo možné shrnout spoleþné znaky distribuþních dohod. Jsou jimi smluvní strany – dodavatel a odbČratel, pĜedmČt distribuce a závazek odbČratele objednávat zboží od dodavatele za úþelem jeho dalšího prodeje. Tento závazek se konkretizuje v jednotlivých základních typech smluv, kterými jsou dohody o výhradní distribuci, o výhradních dodávkách, o nákupu jedné znaþky, o výhradním odbČru, distribuþní smlouvy v rámci systému selektivní distribuce a franchisové smlouvy. Další dohody, jimiž jsem se v práci zabývala, doplĖují pojem distribuþních dohod ve smyslu práva soutČžního. Lze si však pĜedstavit i další možné dohody, které budou mezi dodavatelem a odbČratelem za úþelem zlepšení distribuce zboží uzavírány. Nepovažuji tedy mĤj výþet distribuþních dohod za zcela uzavĜený, nicménČ pojímá pĜevážnou vČtšinu bČžnČ se vyskytujících distribuþních dohod a poskytuje tak dostateþnČ ucelený náhled na tuto skupinu obchodních vztahĤ. Rozebrané pĜíklady k jednotlivým typĤm dohod ukázaly posuzování jejich dopadu na hospodáĜskou soutČž. Se zmČnou právní úpravy, která nahradila udČlování individuálních výjimek ÚĜadem pro ochranu hospodáĜské soutČže automatickým vynČtím ze zákazu pĜi splnČní v zákonČ stanovených podmínek, odpadla ÚĜadu velká þást posuzovaných pĜípadĤ. V této práci uvedené pĜíklady ukázaly konkrétní narušení hospodáĜské soutČže rĤznými typy dohod a názornČ pĜedvedly postup a metody pĜi posuzování jejich souladu se zákonem. Aþkoliv ÚĜad bude za souþasného právního stavu tímto zpĤsobem rozhodovat již pouze ex post, je tento postup zároveĖ návodem k posouzení zákonnosti dohody jejími samotnými aktéry.
71
Seznam použité literatury a pramenĤ Odborné publikace: Bejþek J., Eliáš K., Raban P. a kol.: Kurs obchodního práva: obchodní závazky, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-337-0 Bellamy & Child: European Community Law of Competition, 6. vydání, Oxford: Oxford University Press, 2009, ISBN 978-0-19-928651-5 Eliáš, K., Bejþek, J., Hajn, P., Ježek, J. : Kurs obchodního práva. Obecná þást, soutČžní právo, 5. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, ISBN 978-80-7179-583-4 Ferrier, D.: Droit de la distribution, 5 ème édition, Litec, 2009, ISBN 978-2-7110-0532-1 Kindl, J.: Kartelové a distribuþní dohody. Teorie a praxe, Praha: C.H.Beck, 2009, ISBN 97880-7400-136-9 Kotler P., Wong, V., Saunders, J., Armstrong, G.: Moderní marketing, 4. evropské vydání, pĜeložili Jana Langerová, Vladimír Nový, Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s., 2007, ISBN 978-80-247-1545-2 Marek, K.: Smluvní obchodní právo: kontrakty, 4. aktualizované a rošíĜené vydání, Brno: Masarykova Univerzita, 2008, ISBN 978-80-210-4619-1 Mezinárodní obchodní komora: Obchodní zastoupení v mezinárodním obchodČ; Vzor smlouvy o zastoupení v mezinárodním obchodČ; Smlouva o výhradním prodeji v mezinárodním obchodČ; Vzor smlouvy o výhradním prodeji v mezinárodním obchodČ, pĜeložil František Fišera, HospodáĜská komora ýR, Praha: PP Agency, 1995 Michal, Petr a kol.: Zakázané dohody a zneužívání dominantního postavení v ýR, Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-307-3
72
Munková J., Svoboda P., Kindl J.: SoutČžní právo, Praha: C.H. Beck, 2006, ISBN 80-7179440-6 Munková, J., Kindl, J.: Zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže. KomentáĜ, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-173-4 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy, 2. aktualizované vydání, Praha: ASPI, 2009, ISBN 978-80-7357-444-4 Pokorná, J., KovaĜík, Z., ýáp, Z. a kol.: Obchodní zákoník. KomentáĜ., Praha: Wolters Kluwer ýR, a.s. 2009, ISBN 978-80-7357-491-8 Raus, D.: Kartelové dohody, C.H.Beck, Praha, 2009, ISBN 978-80-7400-016-4 Raus D., Neruda R.: HospodáĜská soutČž po vstupu ýR do EU, Brno: CP Books, 2005, ISBN 80-251-0394-3 Raus D., Neruda R.: Zákon o ochranČ hospodáĜské soutČže: komentáĜ a souvisicí þeské i komunitární pĜedpisy, 2. aktualizované a pĜepracované vydání, Praha: Linde, 2006, ISBN 807201-563-X Rozehnalová, N., StĜelec, K., Sehnálek, D., Valdhans, J.: Mezinárodní obchodní transakce, Brno: Masarykova univerzita, 2004, ISBN 80-210-3575-7 ěezníþková, M.: Franchising: podnikání pod cizím jménem, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-174-1 Zoufalý V., Munková J. a kol.: Velká kniha smluvních vzorĤ: pacta sunt servanda, 5. pĜepracované a doplnČné vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, ISBN 978-80-7179-613-8 Odborné þlánky: BČlohlávek, A.: Franšíza z pohledu tuzemského, evropského a mezinárodního práva soukromého, Obchodní právo, 3/2009, s. 2-39 73
Fiala, T.: Selektivní distribuþní systém a soutČžní právo Evropské Unie, ýasopis pro právní vČdu a praxi, 2/1997, s. 246-259 Fiala, T.: Distribuþní smlouvy v soutČžním právu Evropské Unie, Právní rádce, 2/1997, s. 7-9 Fiala, T.: Distribuþní smlouvy v soutČžním právu Evropské Unie (dokonþení), Právní rádce, 3/1997, s. 6-10 Kindl, J.: SoutČžnČprávní posouzení vertikálních dohod, Právní rádce, 9/2006, s. 5-7 Kindl, J.: Typové rozlišení dohod narušujících hospodáĜskou soutČž, Právní rozhledy, 15/2006, s. 533-539 Pohl, Tomáš: Smlouva o výhradním prodeji, Právní rádce, 11/2000, s. 42 Raus, D.: Zákaz dohod narušujících hospodáĜskou soutČž a výjimky z tohoto zákazu po poslední novele zákona o ochranČ hospodáĜské soutČže, Právní rozhledy, 16/2009, s. 563-571 Judikatura a rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže: Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 15. ledna 2009, þ.j. S 114/2008/KD-466/2009/830 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 29. bĜezna 2004, þ.j. S 11/042110/04-ORP Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 20. prosince 2002, þ.j. S 214/022493/02 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 23. prosince 2009, þ.j. S147/2008/KD-16672/2009/820
74
Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 5. Ĝíjna 2005, þ.j. S 9/05-5466/05OOHS Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 30. bĜezna 1998, þ.j. S 11/98-240 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 3. þervna 2003, þ.j. S 55/032772/03-ORP Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 23. þervna 1999, þ.j. S 50/99-240 Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 15. prosince 2003, þ. j. S 191/037503/03-ORP Rozhodnutí ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 3. þervna 2003, þ. j. S 31/99-230 Rozhodnutí pĜedsedy ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 29. bĜezna 2004, þ.j. R 1/2003 Rozhodnutí pĜedsedy ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 14. prosince 2006, þ.j. R 17/2005-22148/2006/300 Rozhodnutí pĜedsedy ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže ze dne 12. þervence 2005, þ.j. R 36/2004 Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. kvČtna 2009, þ. j. 9 Cmo 277/2008-116 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 1998, sp.zn. 7 A 170/95 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2010, sp.zn. 29 Cdo 3863/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. kvČtna 2008, sp. zn. 32 Odo 629/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. záĜí 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007
75
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. záĜí 2010, sp. zn. 23 Cdo 2489/2010 Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 56 a 58/64 ze dne 13. þervence 1966, Grundig & Consten vs. Komise Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 26/76 ze dne 25.10.1977, Metro Grossmärkte GmbH vs. Komise Rozhodnutí Soudu prvního stupnČ ve vČci T-19/91 ze dne 27. února 1992, Société d’hygiène dermatologique de Vichy vs. Komise Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 243/83 ze dne 3. þervence 1985, SA Binon & Cie vs. SA Agence et messageries de la presse Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci 23-67 ze dne 12. prosince 1967, S.A Brasserie Haecht vs. Consorts Wilkin-Janssen Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci C-234/89 ze dne 28.2.1991, Stergios Delimitis vs. Henniger Bräu AG Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vČci þ. 161/84 ze dne 28.1.1986, Pronuptia de Paris GmbH vs. Pronuptia de Paris Irmgard Schillgalis Výkladové dokumenty Komise a ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže: SdČlení Komise - Pokyny k vertikálním omezením, OJ 2010/C 130/01 SdČlení Komise - Pokyny k vertikálním omezením, OJ 2000/C 291/01 SdČlení Komise - Pokyny k aplikaci þl. 81 odst. 3 SES, OJ 2004/C 101/08 SdČlení Komise k definici relevantního trhu pro úþely práva hospodáĜské soutČže Spoleþenství OJ 1997/C 372/5
76
Green paper on vertical restraints in EC Competition Policy, Com (96) 721 final, dostupné z http://europa.eu/documents/comm/green_papers/pdf/com96_721_en.pdf Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výraznČ neomezují hospodáĜskou soutČž podle þl. 81 odst. 1 SES (de minimis), OJ 2001/C 368/13 Oznámení ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže o dohodách, jejichž dopad na hospodáĜskou
soutČž
je
zanedbatelný,
dostupné
z
http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Legislativa/HS/SoftLaw/Oznameni_De_Minimi s.pdf Právní pĜedpisy: Zákon þ. 143/2001 Sb., o ochranČ hospodáĜské soutČže a o zmČnČ nČkterých zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Smlouva o fungování Evropské unie, OJ 2010/C 83/01 NaĜízení Komise (EU) þ. 330/2010 o použití þl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodČ NaĜízení Komise (ES) þ. 2790/1999 o použití þl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodČ NaĜízení Rady (ES) þ. 1/2003 o provádČní pravidel hospodáĜské soutČže stanovených v þl. 81 a 82 Smlouvy Internetové zdroje: http://www.compet.cz/ 77
http://europa.eu/ http://www.czech-franchise.cz/
78
Resumé Diplomová práce na téma „Distribuþní dohody“ pojednává o distribuþních dohodách jako o jednom z možných zpĤsobĤ zabezpeþení distribuce zboží. Distribuþní dohody jsou takovým typem uspoĜádání distribuþních vztahĤ, kdy na jedné stranČ stojí dodavatel zboží a na druhé jeho odbČratel, který zboží nakupuje za úþelem jeho dalšího prodeje. Téma distribuþních dohod je zajímavé zejména z toho dĤvodu, že je v praxi velice þastým a nezbytným právním instrumentem v obchodních vztazích a pĜitom není na národní, evropské þi mezinárodní úrovni právnČ upraveno. PĜíliš pozornosti mu nevČnuje ani právní teorie. Naopak existuje v této oblasti pomČrnČ rozsáhlá rozhodovací praxe ÚĜadu pro ochranu hospodáĜské soutČže a judikatura Evropského soudního dvora, které zejména tvoĜily podklad této práce. Distribuþní dohody nejen upravují závazkové vztahy mezi podnikateli, nýbrž mají þasto negativní dopad na hospodáĜskou soutČž. Ve své diplomové práci proto nahlížím na distribuþní dohody jak z pohledu závazkového práva, tak z pohledu soutČžního práva. Cílem této práce bylo zejména popsat distribuþní smlouvu jako nepojmenovaný smluvní typ, vymezit její základní náležitosti. Jádrem práce je rozdČlení distribuþních dohod na jednotlivé typy, jejich charakteristika a nalezení konkrétních vlivĤ na hospodáĜskou soutČž, a to pĜedevším pomocí praktických pĜíkladĤ. Celá práce je rozdČlena do tĜech kapitol. První kapitola je vČnována obecnému výkladu o distribuþních dohodách, který zahrnuje zejména vysvČtlení pojmĤ souvisejících s tímto druhem distribuce, právní úpravu distribuþních dohod a definici distribuþních dohod jednak z pohledu závazkového práva a jednak z pohledu soutČžního práva. Druhá kapitola je zamČĜena na studium rámcové distribuþní smlouvy, kterou považuji za základ ostatních typĤ distribuþních dohod. V této þásti se mimo odvození základních obsahových náležitostí distribuþních smluv vČnuji rovnČž obecnČ rámcové smlouvČ jako dalšímu nepojmenovanému institutu závazkového práva. TĜetí kapitolu tvoĜí jednotlivé typy distribuþních dohod. VČnuji se zde smlouvám o výhradní distribuci a o výhradních dodávkách, dohodám o nákupu jedné znaþky a o výhradním odbČru, distribuþním smlouvám uzavíraným v rámci systému selektivní distribuce a franchisovým smlouvám. V závČru této kapitoly jsou struþnČ rozebrány i nČkteré další vertikální dohody, které tvoĜí þasto obsahovou souþást distribuþních smluv a mohou narušovat hospodáĜskou soutČž.
79
Diplomová práce tak zejména na základČ praktických zkušeností, judikatury, rozhodovací praxe soutČžních orgánĤ a výkladových dokumentĤ Evropské komise podává ucelený náhled na distribuþní dohody a poskytuje názorný postup pĜi posuzování jejich protisoutČžního charakteru.
80
Abstract Distribution Agreements My diploma thesis called „Distribution Agreements“ treats of distribution agreements as one possible way of distribution of products. Distribution agreements are a type of distribution relations arrangement where the purchaser buys products from the supplier in order to distribute them. The topic of distribution agreements is interesting especially from the reason that the distribution agreements are a very frequent and necessary legal instrument in business relations, but are not legaly regulated on national, european or even on the international scale. Neither the law theory treats of them too much. On the other side, there is a quite broad decision practice of Competion Authority and practice of the European Court of Justice. These decisions were used as a basis of this thesis. Distribution agreements do not only handle the contractual relationship, but they have often anti-competitive effects. In this diploma thesis I handle both the aspect of contractual law and the aspect of competition law. The aim of the work is especially to describe the distribution agreement in the sence of an innominate contract type and to determine its essentials. The core of the work is a categorization of distribution agreements into individual types of distribution agreements, their characteristics and finding particular effects on the competition by analysing practical exemples. The whole work is divided into three chapters. First chapter concerns the general information about distribution agreements and contains especially explanation of some terms concerning this type of distribution, legal regulation and definition of distribution agreements from the point of view of the contractual law and the competition law. Second chapter is aimed to the study of the framework distribution agreement which is supposed to be a base of the other types of distribution agreements. In this part, I follow both the essenials of the distribution contract and also a framework contract in general meaning as an other innominate institute of the contractual law. The third chapter overviews particular types of ditribution agreements. In this place, I discuss exlusive distribution and suply agreements, exclusive purchasing and single branding agreements, selective distribution system and franchising agreements. In the end of this
81
chapter, some other vertical agreements which constitute often a part of a distribution contract and might affect the competition are analysed. The diploma thesis presents a compact view on the distribution agreements especially on the basis of practical experiences, decision practice of competition authorities and of the courts and interpretation documents of European Commission and ilustrates a method of examination of their anti-competitive character.
82
Klíþová slova: Distribuþní dohody Vertikální dohody Distribuþní smlouva Key words: Distribution Agreements Vertical Agreements Distribution Contract
83
