Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie
Analýza pohádek dětí ze 4. třídy
Eva Šimotová Psychologie – speciální pedagogika Praha 2009 1
OBSAH 1. 2.
ÚVOD ................................................................................................................................ 3 DESIGN ............................................................................................................................. 3 2.1 Vzorek .............................................................................................................................. 3 2.2 Postup práce ..................................................................................................................... 3
3. 4.
TEORETICKÉ VÝCHODISKO........................................................................................ 4 ANALÝZA JEDNOTLIVÝCH POHÁDEK ..................................................................... 6 4.1 Bandýsek .......................................................................................................................... 6 4.2 Skřítek .............................................................................................................................. 7 4.3 Kouzelná tužka ................................................................................................................. 8 4.4 Kouzelné nádobí............................................................................................................... 9 4.5 O dívce a přívěšku.......................................................................................................... 10 4.6 O kouzelné televizi......................................................................................................... 10 4.7 O kouzelné tužce ............................................................................................................ 11 4.8 O poctivé tužce............................................................................................................... 12 4.9 O zlém drakovi ............................................................................................................... 13 4.10 Jak les zachránil zajíčka ............................................................................................... 13 4.11 O zoubkové víle ........................................................................................................... 14 4.12 Opička .......................................................................................................................... 15 4.13 Pohádka o Míči............................................................................................................. 16 4.14 Pohádka o morčátkách ................................................................................................. 17 4.15 Prasátko Rohátko.......................................................................................................... 18 4.16 Kouzelný meč............................................................................................................... 19 4.17 Julinka a strašidlo v domě ............................................................................................ 20 4.18 Velryba a Markétka ...................................................................................................... 21 4.19 Vidlička a nůž............................................................................................................... 22
5.
KATEGORIZACE POHÁDEK I..................................................................................... 23 5.1 Chybějící funkce ............................................................................................................ 23 5.1.1 Dárce ....................................................................................................................... 23 5.1.2 Příjemce................................................................................................................... 24 5.1.3 Pomocník................................................................................................................. 24 5.1.4 Protivník .................................................................................................................. 24 5.2 Zdvojená funkce ............................................................................................................. 25 5.2.1 Subjekt a příjemce................................................................................................... 25 5.2.2 Dárce a pomocník.................................................................................................... 25 5.2.3 Pomocník a protivník .............................................................................................. 25
6. 7. 8. 9.
KATEGORIZACE POHÁDEK II ................................................................................... 27 ZÁVĚR............................................................................................................................. 30 POUŽITÁ LITERATURA............................................................................................... 31 PŘÍLOHY......................................................................................................................... 32
2
1. ÚVOD Ohniskem mé práce je analýza pohádek, a to konkrétně u žáků 4. třídy základní školy. Inspirací mi byly přednášky na téma „literární psaní dětí“. Tato oblast je ovšem velice široká, proto jsem ji zúžila pouze na tvorbu pohádek. Dětskému myšlení jsou nejbližší, vždyť každému dítěti jsou vštěpovány od nejútlejšího vývoje, každé dítě zná minimálně jednu pohádku nazpaměť, čtou se před spaním, řada z nich je zfilmována, a tak se stávají jakýmsi fenoménem, který ale není vlastní jen malým dětem, ale přetrvává často i do dospělosti. Zajímalo mě, jak budou vypadat pohádky vytvořené samotnými dětmi. Jaké uplatňují strategie při psaní textů, zda dodržují charakteristické rysy žánru, nechávají se inspirovat pohádkami jim dobře známými. Jako hlavní téma se ukázala struktura textu, která přímo souvisí s jeho osnovou. Jednotlivé texty jsem pak konfrontovala a porovnávala s Greimasovým schématem struktury pohádek. 2. DESIGN Sběr dat proběhl v roce 2007. V první chvíli jsem neměla jasnou představu o analýze získaných textů. Zda se zabývat tématem jednotlivých pohádek, hledat jejich inspiraci, příp. vyhodnotit fráze – typu „byl jednou jeden…“, které jsou pro pohádky typické. Přes rozličná témata bylo ale zajímavé sledovat strukturu jednotlivých pohádek a příběhů. Objevily se opakující se motivy, role postav a jejich funkce. Analýza pak ukázala shodné rysy jednotlivých příběhů vytvořených dětmi, zároveň také odklon od klasické žánrové struktury. 2.1 Vzorek Pro tento výzkum jsem si vybrala žáky 4. třídy. Děti v této třídě už jsou seznámeny se základními slohovými útvary i jejich pravidly a se strukturami krátkých příběhů a pořád jsou dost „dětské“, aby je téma pohádek ještě zajímalo a oslovovalo. Výzkum jsem provedla v základní škole na nejmenovaném pražském sídlišti. Třída 4. A byla standardní, průměrná ve smyslu prospěchu, nevyskytovaly se žádné závažné výukové problémy. Osazenstvo tvořilo 19 žáků - 9 chlapců a 10 dívek. Co se tedy týče rozložení pohlaví, přestože genderové téma do mého výzkumu nezasahuje, i to bylo rovnoměrné.
2.2 Postup práce Úkolem žáků bylo napsat pohádku. Shodou okolností téměř každý rok si tady malí čtvrťáci sami vytváří soubor pohádek, který pak prezentuje jejich třídu. Slouží i jako trénink slohu, gramatických jevů, literárních struktur apod. Tím se můj úkol podstatně zjednodušil, protože žáci nemuseli pracovat mimo rámec svých učebních osnov. Navíc se na tuto práci těšili jako zpestření výuky. Konečnou podobou tak byl sborník pohádek. Děti nebyly omezeny tématem, záleželo pouze na jejich fantazii a schopnostech. Omezení nastalo pouze časové, a to jedna vyučovací hodina - tzn. 45min. Tento čas měli žáci 3
využít k napsání samotného textu. Další úpravy - opravy gramatických chyb, ilustrace, celková forma - se prováděly mimo tento časový limit. Díla nejsou velmi obsáhlá, rozvleklá. Většinou se jedná o stručný popis, jednoduchý děj a zápletku. Objevili se jak typické pohádkové příběhy, tak parafráze, bajky. Musím zmínit, že gramatika, stylistické dovednosti apod. pro výzkum nebyly směrodatné. V přepisech pohádek a příběhů jsem se snažila zachovat formu, kterou vytvořili sami autoři. Přestože v tomto šetření není tolik důležitá, celkový styl – včetně gramatických chyb – dodává příběhům na autentičnosti.
3. TEORETICKÉ VÝCHODISKO Vycházela jsem z teorie Algirdase Julia Greimase. Ten čerpal z teorií Vladimira Javkovleviče Proppa a z komentářů k ní Levi–Strausse. Propp se tématu struktury pohádek věnuje ve svém díle Morfologie pohádky a jiné studie. Objevil, že všechny pohádky obsahují ty samé základní charaktery a zápletku. Problematiku řeší převážně na pozadí tzv. kouzelných pohádek. To jsou pohádky, ve kterých se objevuje jedna z následujících kategorií - kouzelný odpůrce, kouzelný manžel (manželka), kouzelný úkol, kouzelný pomocník, kouzelný předmět, kouzelná síla nebo dovednost a ostatní kouzelné motivy (Propp; s. 20). Izoloval nejmenší složky, „aktanty“ – role v podání jednotlivých osob a „funkce“ – typy zápletek, které se opakují v neměnném pořadí. Různé osoby mohou mít stejné funkce, většinou testují odvahu a důvtip hlavního hrdiny a posouvají ho tak v jeho cestě. V otázce týkající se popisu pohádky podle jejích součástí, podle vztahů součástí k sobě navzájem a k celku, podává tedy tyto závěry. • • • •
Stálými, stabilními prvky pohádek jsou funkce jednajících osob, nezávisle na tom, jak a kdo je plní. Tyto funkce tvoří základní součásti pohádky. Počet funkcí, které jsou kouzelné pohádce vlastní, je omezený. Posloupnost funkcí je vždycky totožná. Všechny kouzelné pohádky co do své stavby náleží k jednomu typu (Propp; s. 27-29). Propp našel 7 aktantů a 31 funkcí, z nichž jsou uvedeny pro dokreslení pouze nějaké.
• Škůdce - škůdcovství, boj nebo jiné formy zápasu s hrdinou, pronásledování • Dárce - příprava předání kouzelného prostředku, vybavení hrdiny kouzelným prostředkem • Pomocník - prostorové přemístění hrdiny, likvidace neštěstí nebo nedostatku, záchrana před pronásledováním, splnění těžkých úkolů, transfigurace hrdiny • Carova dcera (hledaná osoba) a její otec - ukládání těžkých úkolů, označení, odhalení, poznání, potrestání druhého škůdce, svatba • Odesilatel - odeslání (spojovací moment) • Hrdina - začátek protiakce, odchod za účelem hledání, reakce na požadavky dárce, svatba • Nepravý hrdina - odchod za účelem hledání, neoprávněné nároky (Propp; s. 30-31) Tím se dostáváme k modifikaci této teorie, kterou provedl Greimas, a rozšířil tak její platnost na více žánrů. Proppovy kategorie aktantů částečně zredukoval do binárně 4
„opozičních“ kombinací, dvojic, couplage. Tam, kde Propp uvádí kategorie např.„zákaz“ a „porušení“, spojuje je Greimas v jednu „zákaz versus porušení“. Vznikly tak následující páry: • Subjekt vs. objekt - zahrnuje Proppovy kategorie hrdiny (subjektu) a hledané osoby (objektu); příběhy hledání a touhy • Dárce (destinateur) vs. příjemce (destinataire) - dárce se u Proppa může objevit jako otec spojený s objektem hledání, nebo jako odesilatel • Pomocník (adjuvant) vs. protivník (opposant) - zahrnuje na jedné straně Proppova dárce a pomocníka, na druhé straně škůdce, příp. i nepravého hrdinu (Hawkes; s. 88) První dvě kategorie jsou pro Greimase základní, ať už slučují do jednoho příběhu pouze dva aktéry - jako je banální milostný příběh, kde nacházíme tuto strukturu:
-nebo v komplexnějším vyprávění, jako je hledání svatého grálu, kde vystupují čtyři aktéři:
a
Základní zápletku tvoří hledání objektu. Na této cestě se hlavní hrdina – subjekt setkává s dalšími postavami a jejich funkcemi. Vztahy jednotlivých funkcí jsou vyjádřeny schematicky: dárce
objekt
příjemce
pomocník
subjekt
protivník
Vidíme dvě roviny. První tvoří dárce – objekt – příjemce. Tato struktura je ekvivalentní základní komunikační situaci odesilatel – zpráva – příjemce. Dárce předává buď samotný objekt, nebo prostředek k jeho získání. Hrdina se tak modifikuje z role subjektu do role příjemce. Druhou rovinu tvoří pomocník – subjekt – protivník. Tím je vyjádřena konfliktní situace – boj, spor. Pomocník má k subjektu vztah kladný, protivník záporný. Vzájemně tak stojí v opozici. Obě roviny jsou propojeny vztahem subjektu a objektu, tedy postavou hlavního hrdiny a předmětu hledání. Je tak nastíněn hlavní motiv příběhu. Konfliktní situaci mezi subjektem a protivníkem můžeme vyjádřit pomocí 4 modalit. Jsou to: nařízení (musí), dovolení (může), zákaz (nesmí), volba (nemůže). Jsou realizovány 5
v sémantickém čtverci, kde jsou znázorněny i vztahy mezi nimi. Vyjadřují protichůdné tendence subjektu a protivníka, tvoří hlavní motiv pro zápletku. nařízení
zákaz
dovolení
volba
4. ANALÝZA JEDNOTLIVÝCH POHÁDEK Na každou z pohádek jsem aplikovala Greimasovo schéma struktury pohádek. Prvotní snahou bylo vyplnění všech položek, což se ukázalo jako nemožné. Některé figury zcela chybí, některé jsou naopak zdvojené, příp. skryté, a tak se o jejich identitě můžeme jen dohadovat. U některých postav není jejich funkce zcela známa. Jak ale poznáme, jsou případy, kdy absence některé z figur vůbec nevadí. Kdyby totiž byla přítomna, děj by musel být členitější. Stejně tak jsem se pokusila v jednotlivých pohádkách nalézt konflikt mezi subjektem – hlavním hrdinou – a protivníkem. Pro potřeby mého výzkumu to není tak podstatné, slouží spíš pro dokreslení zápletky, a tedy pro celý děj. I tam jsem narazila na obtíže. V některých případech se zdá, že konflikt chybí, nebo je nejasný, v jiných není zcela zřejmý samotný protivník. V další fázi jsem se snažila podle těchto výsledků vytvořit kategorie pohádek se shodnými rysy a identifikovat tak chyby ve struktuře, kterých se děti sice nevědomě, ale přece dopouštějí. 4.1 Bandýsek Pohádka je o malém klukovi který našel na půdě starou oprýskanou bandasku. Vzal si ji k sobě do pokoje a přemýšlel na co taková bandaska je, ale jak si jí prohlížel a otáčel v ruce tak mu z nenadání z rukou vyklouzla a spadla na zem, a najednou se zvětšila. Kluk se podíval do otvoru od bandasky a viděl dlouhatánskou chodbu. Vlezl dovnitř a šel chodbou dále. Po stranách viděl malá dvířka na kterých byly nápisy: ovocná zem, zem hraček, zem květin, zem zvířat, zem mimozemšťanů a cukrová zem. Ta se mu líbila nejvíce protože rád mlsal, tak do dveří vstoupil. Šel po chodníku z čokoládových tabulek. Po stranách rostly stromy z cukrové vaty. Kolem sebe viděl domy z marcipánu a střechy z perníku. Od všeho si trochu ochutnal. Najednou vidí jak proti němu jede auto z pendreku. V autě sedí malý človíček Laskomínek. Kluk Laskomínek ho přivítal v cukrové zemi. Laskomínek řekl klukovi, že je pánem bandasky, proto ti budu říkat Bandýsek. Provezl ho cukrovou zemí a ukázal mu šlehačkové parky. Nejvíc Bandýska zaujala větrníková škola. Pak ho Laskomínek zavezl do větrníkové školy a Bandýsek tam viděl zdejší děti mají jednoduché učení. Do školy chodili jeden týden v roce. Pan učitel jim dal do hlavy trychtýř a nasypal jim tam vědomosti. Bandýsek byl z těch zážitků tak unavený, že ho Laskomínek odvezl ke vchodu do bandasky. Bandýsek si lehl do postele a hned usnul a zdáli se mu sladké SNY. kouzelná země
Laskomí nek
Bandýsek
Bandýsek
6
Subjektem, a tedy hlavním hrdinou, je jednoznačně malý chlapec - vypravěč. Tématem vyprávění – objektem je kouzelná země, do které se Bandýsek dostal. Skřítek Laskomínek zde hraje roli pomocníka, provází kloučka po zemi plné sladkostí, ukazuje mu život v ní. Příjemcem pak nemůže být nikdo jiný než Bandýsek. Chybí postava dárce. Kouzelnou bandasku chlapci nikdo nedal, vše proběhlo dílem náhody. Laskomínka za dárce považovat nemůžeme. Nepředává Bandýskovi nic ve smyslu fyzické věci, předmětu. Poskytuje pouze pomoc. Podstatnější je nepřítomnost protivníka. Nedochází pak k žádnému konfliktu, ke sporu. Chybí zápletka, která pohádku určuje. Nedostaneme se k eskalaci vyprávění, k rozuzlení. Hrdina není hrdinou v pravém slova smyslu, nemusí totiž překonávat žádné překážky na cestě za svým cílem. Hlavní hrdina je chlapec ve věku autora, ten se s ním nejspíš ztotožňuje. Objevuje se motiv z běžného života – škola. Autor nechává rozehrát fantazii – vědomosti se pouze nasypou do hlavy, není zapotřebí žádného úsilí. Celý příběh působí jako snové přání snad každého dítěte – škola bez námahy a svět plný sladkostí.
4.2 Skřítek Byl jednou jeden klavír a v něm žil malinkatý skřítek. Ten klavír byl tak rozladěný že to už víc nešlo. Když přišel nějaký klavírista, tak si ten klavír nechal naladit. A konečně když mu ten klavír přivezli, tak si pozval hosty že jim něco zahraje. Začal hrát, na začátku to bylo pěkné, jenomže to hraní vzbudilo skřítka. A tomu se ta melodie nezdála. A začal hrát zevnitř tahal za struny, zvedal kladívka atd…. Klavírista chtěl udělat přestávku ale nešlo to hrálo to samo dál. Zahrnul závěs a podíval se do klavíru a uviděl malou mušku vyhodil ji a řekl si “Už můžu pokračovat“ Odhrnul závěs a pokračoval, ale skřítek už nezačal tak potichu jako na začátku začal silně. Lidi začali utíkat pryč z domu. Klavírista se podíval do klavíru, a uviděl tam stejně rozčíleného skřítka jako je on a jak to legračně vypadalo klavírista se začal smát a skřítek aby klavírista nebyl sám kdo se směje začal se také SMÁT. klavír
klavírista
skřítek
Subjektem tohoto příběhu jsem zvolila klavíristu, protože je lidskou bytostí. Na základě toho je protivníkem skřítek. V tomto případě bychom však mohli tyto dvě postavy zaměnit – pokud by byl subjektem skřítek, jak napovídá sám název pohádky, klavírista by se stal protivníkem. Tyto dvě postavy spolu soupeří o klavír. Ten je tím pádem objektem. Tím, že některé postavy chybí, děj netrpí. Pomocník a dárce (v návaznosti na ně pak příjemce) nemusí být v každém příběhu, zápletka se rozběhne i bez nich. Přestože jsme u pohádek zvyklí na pomoc hlavnímu hrdinovi při dosažení cíle, musím říct, že to platí spíš v klasických kouzelných pohádkách, a to tento příběh není. Postava skřítka samozřejmě není reálná, pouze její přítomnost nestačí. Klavírista si tedy poradí se svým protivníkem skřítkem sám. Můžeme říct, že konflikt se vyřeší sám, bez žádného zásahu zvenčí. 7
Hlavní zápletkou je boj o klavír. Každý ho chce využít pro své účely, které se značně liší. Není zde zcela jasné, jak se situace bude vyvíjet do budoucnosti, každopádně konflikt, který je zde nastíněn, je vyřešen. Přichází tak očekávaný dobrý konec. Vyjádřeno schematicky: klavírista:
skřítek nehraje
skřítek:
skřítek spí
klavírista hraje klavírista nehraje
Kurzívou jsou označena ta slova, která i v originálním textu byla odlišena. Možná bychom čekali zvýraznění pouze postavy hlavního hrdiny - klavíristy. Tady se objevuje i odlišení slova klavír, nejspíš pro společný slovní základ. Šťastný konec je zdůrazněn všemi velkými písmeny v posledním slově textu. 4.3 Kouzelná tužka Byl jeden kluk, který se jmenoval Petr. Bylo mu 7let. Nechtělo se mu moc vstávat, ale jinak byl pilný žák. Když vstal udělal všechno potřebné, co by se po ránu mělo dělat. Jeho oblíbený předmět byla matematika, ale i jeho kouzelné tužky a pravítka. Petr sice nevěděl, že jsou kouzelné, ale to nevadí. Ve škole se mu dařilo a byl nadaný. I přesto neměl moc kamarádů. Jednou při matematice, když měl geometrii, paní učitelka jim zadala domácí úkol. Petr byl tak unavený, že na něj docela zapomněl. A tak se tužka rozhodla, že mu pomůže. Probudila pravítko a zeptala se, jestli jí pomůže s Petrovým domácím úkolem. Pravítko se zamyslelo a řeklo: “Za to, že se Petr snaží, tak mu pomůžeme.“ A tak se stalo. Pravítko naměřilo 7 cm a tužka to obtáhla. Za chvilku byl úkol hotový. Ráno se paní učitelka zeptala dětí: „Kdo zapomněl domácí úkol“? Petr se přihlásil. Paní učitelka se mu podívala do sešitu a říká: „Vždyť úkol máš“! Petr se podíval a pravdu úkol měl, potichu se divil. Kouzelná tužka a pravítko se radovaly. domácí úkol
tužka
Petr
Petr
Hlavním hrdinou – subjektem je chlapec Petr. Objektem pak domácí úkol, okolo něj se točí celý děj. Až v závěru se dozvíme, že na něj Petr zapomněl. Do té doby nám není jasné, proč mu tužka a pravítko pomáhaly. Petr je představen jako pilný žák, kterému se pouze občas nechce vstávat. Tužka má funkci pomocníka. Petrovi neposkytla žádný věcný dar, pouze pomoc. Díky ní měl Petr splněný domácí úkol. Můžeme vidět, jak to v pohádkách bývá, že pomoc není poskytována jen tak, bezdůvodně. Často to bývá za odměnu. Tady je odměněna jeho snaživost a píle. Funkce dárce chybí. 8
Co je zvláštní, v pohádce je sice naznačený jakýsi konflikt, zápletka - Petr, ačkoliv pilný žák, zapomněl na domácí úkol – přesto nemůžeme sestavit schéma konfliktu. Není totiž jasné, kdo, nebo co je protivníkem. A tedy nemůžeme určit protichůdné tendence hlavního hrdiny a jeho protivníka. Opět se objevuje motiv školy a činností, které s ní souvisí. V několika pohádkách se s tím ještě setkáme. Je možné, že školní docházka představuje hlavní náplň života čtvrťáků a tím pádem se od toho tématu nemohou odtrhnout, nebo je prostředí školy ovlivnilo, protože v něm prezentované pohádky tvořili. Co se však jednoznačně opakuje, je pomoc kouzel při domácích úkolech, nebo samotném učení. 4.4 Kouzelné nádobí Bylo jednou kouzelné nádobí a to se jmenovalo hrnec. A ten hrnec uměl udělat jen svíčkovou omáčku. A ten hrnec měl kamarádku vařečku a ta vařečka uměla zamíchat všechno. Hrnec byl moc smutný, že nic neumí a proto si vařečka řekla, že hrnci pomůže uvařit jiná jídla. A tak se hrnec naučil od vařečky vařit všechna jídla. Jednoho dne šla hospodyně vařit a vzala ten hrnec co dříve nic jiného neuměl než svíčkovou. Hrnec uvařil vše co si hospodyně přála a tak byl díky kamarádce vařečce zachráněn před vyhozením na smetiště. A tak velcí kamarádi hrnec a vařečka vaří společně dobrá jídla možná dodnes.
vařečka
umět vařit
hrnec
hrnec
hospodyně
V této pohádce je subjektem hrnec. Jeho jediným přáním je umět vařit i něco jiného než svíčkovou. To je tedy objektem příběhu. Pomocníkem při dosažení tohoto cíle je pak vařečka, která se nad hrncem slituje a naučí ho vařit ostatní jídla. Pomoc bývá sice ve většině případů poskytována za odměnu, nicméně ji můžeme považovat za službu příteli. Hrnec se tak zároveň stává příjemcem pomoci. Dárce v tomto případě chybí, hrnec nezíská žádný předmět, který by mu pomohl při zvládnutí kuchařského umění. Konfliktní situací je spor s hospodyní, která chce hrnec vyhodit. Přestože je to řečeno až v závěru pohádky, je to hlavní zápletka. Dochází k tomu ve chvíli, kdy hrnec už umí vařit vše, jen hospodyně to ještě neví. I přesto se stává protivníkem. Konflikt pak vypadá následovně: hrnec:
umět vařit
hospodyně:
neumět vařit
nebýt vyhozen vyhodit hrnec
Příběh, v němž hlavní roli hrají neživé předměty, není ojedinělý. Až mě překvapilo, v kolika pohádkách není hlavním hrdinou člověk, příp. zvíře. Co je rovněž častým motivem, 9
je přátelství, vzájemná pomoc. Zřetelné jsou fráze pro pohádky typické – na začátku „bylo jednou…“, na konci obdoba „jestli nezemřeli, žijí dodnes“. 4.5 O dívce a přívěšku V jednom království vařila dívka. Do té dívky se zamiloval princ. Ale královi se to nelíbilo. Za nějaký čas přijel na návštěvu král ze sousední země. Uviděl tuto dívku z kuchyně. Někoho mu připomínala. Na krku uviděl zvláštní přívěšek. Takový přívěšek dal do kolébky své dceři, když se narodila. Zeptal se dívky, odkud pochází. Dívka řekla, že ji našli chudí lidé a vychovali jí. Král si uvědomil, že je to jeho ztracená dcera. Nějaký čas uplynul a princ si tuto dívku vzal. otec
svatba
dívka
otec
dívka
král
Z pohádky jasně vidíme, kdo je subjektem – dívka, mladá kuchařka. Ta získá za manžela prince, kterého si zasloužila po všech životních útrapách. Svatba (následně společný a šťastný život) je tedy v příběhu objektem. Dopomůže jí k ní otec dívky, a to hned ze dvou funkcí. Nejdříve jako dárce, když dívce jako malé dá přívěsek. Pak jako pomocník, když jí díky němu pozná a vysvětlí jí, odkud pochází. Dívka s přívěskem je tedy příjemcem. Protivníkem je král, který nechce dát svého syna – prince chudé dívce. To je hlavním sporem, tudíž zápletkou příběhu. Pokud konflikt vyjádříme schématem: dívka:
vdát se
král:
nedovolit svatbu
být kuchařkou lepší postavení dívky
Motiv, který se v pohádkách vyskytuje často – dva mladí lidé z různého sociálního prostředí, přestože je to někdy pouze domnělé. Rodiče jedné strany brání sňatku, ale potíže jsou překonány. V tomto případě se ukáže pravý původ dívky, a tak nic nebrání svatbě v cestě. V jiných případech např. ženich získá ruku své vyvolené na základě hrdinského činu, nebo splněním zadaných úkolů. 4.6 O kouzelné televizi Byla jednou jedna televize, k terá nechtěla jít. Ale když ty lidi kteří jí vlastnili, řekli, že si koupí novou televizi tak ta televize začala jít. A takhle to šlo pořád. Ale potom, přece koupili novou televizi. A ta stará televize začala brečet. Ale když uviděla že jí nesou do vedlejšího pokoje tak se zaradovala. A ta televize možná žije dodnes.
10
majitelé
vysílání
televize
televize
majitelé
Hlavním hrdinou, respektive hrdinkou je stará televize. Její náplní, přestože ji z počátku neplní, je televizní vysílání, které se tak stává objektem. Televize je umíněná a vysílá si, kdy chce. Není divu, že ji majitelé chtějí vyměnit. Nabízí se možnost, aby jejím protivníkem byla televize nová, která ji má vystřídat, a tak zaujmout její místo. Nová televize však sama o toto místo neusiluje, proto ji za protivníka nemůžeme považovat. Stávají se jím tak majitelé, kteří televizi starou chtějí připravit o její funkci. Na druhou stranu je můžeme považovat i za pomocníky, protože televizi, která nechtěla vysílat, nevyhodí, ale pouze přesunou do jiného pokoje. O její funkci ji tedy nepřipraví. Ta řešení přijímá. Nastává tak velice zajímavá situace, kdy nám splývá protivník a pomocník, dvě zcela protichůdné funkce. Konfliktní situaci přesto můžeme vyjádřit: televize:
nevysílat
majitelé:
mít vysílání
nebýt vyhozena vyhodit
Postavami v pohádce jsou neživé předměty, jak už tomu bylo v příběhu Kouzelné nádobí. Zase se jedná o věci, které jsou dnes běžnou součástí domácností. Děj můžeme převést na obyčejnou situaci, kdy se nám doma rozbije televize a je potřeba ji vyměnit a koupit novou. V pohádkovém světě ale všechno dobře skončí. 4.7 O kouzelné tužce Byl jednou jeden Radek a ten Radek měl barevnou tužku ale ten Radek to vůbec nevěděl že je kouzelná. I když byla jeho nejoblíbenější tužka. Tak a ten Radek dostal domácí úkol z geometrie na druhý den. A ten Radek ten úkol neudělal a když šel do školy, tak ta kouzelná tužka otevřela v penálu zip a vylezla. Otevřela sešit a vlezla do něj. A nakreslila přesně deset trojúhelníků. Pak musela a rychle vlézt zpátky do penálu a zapnout zip. Pak přišlo na geometriji. A pak se Radek divil že má domácí úkol.
domácí úkol
tužka
Radek
Radek
11
Stejnou strukturu vyprávění, dokonce i téměř stejnou pohádku už jsme zde měli. Zdá se, že autoři od sebe opisovali. Jako subjekt se představuje chlapec Radek. Objektem je opět domácí úkol, pomocníkem kouzelná tužka. Stejně jako v předchozím případě se nevyskytuje dárce. V pohádce Kouzelná tužka je hlavní hrdina Petr pilný žák a stane se mu, že na domácí úkol zapomněl. Tužka mu pomůže, protože Petr je jinak snaživý. V této pohádce Radek prostě domácí úkol neudělal, není známá příčina. Tím pádem ani nevíme, proč za něj tužka úkol udělala. Za co ho odměnila. Možná prostě stačilo, že byla Radkova nejoblíbenější. I o protivníkovi nepadlo jediné slovo a můžeme se o něm pouze dohadovat. Může jím být lenost, nechuť apod. 4.8 O poctivé tužce Byl jednou jeden kluk a ten se jmenoval Honzík. Tenhle kluk ve škole hrozně rád opisoval a podváděl. Jednoho dne si Honzík koupil novou tužku. Ale nevěděl, že tužka nemá ráda opisování a podvádění. Zjistil to hned druhý den, když si jí vzal do školy. Psal se diktát a Honzík všechno opsal od souseda. Ale nestačil se divit, tužka mu všechno vygumovala a Honzík dostal pětku. Tak se to opakovalo několikrát za sebou. Honzík dostal mnoho špatných známek a byl z toho smutný. Protože se mu ale tužka moc líbila tak s ní chtěl psát dál. A tak se víc snažil a učil se. Tužka byla spokojená a už nikdy mu nic nevygumovala. A tak ho naučila, že se podvádět nemá.
tužka
diktát
Honzík
Honzík
tužka
Přestože tato pohádka na první pohled vypadá podobně, jako obě předchozí pohádky o tužkách, není tomu tak. Hlavním hrdinou, subjektem je chlapec Honzík. Objektem je zde diktát, v širším slova smyslu celé učení. Shodným rysem je fakt, že tužka se zase objevuje v roli pomocníka a hlavní hrdina pak v roli příjemce. Tím podobnost končí. V tomto příběhu můžeme rozeznat protivníka. Je jím tužka. S tímto jevem, kdy jeden objekt zastupuje dvě funkce, jsme se již setkali, a to v pohádce O kouzelné televizi. Tužka jako pomocník učí Honzíka slušnému chování, chce, aby nepodváděl, neopisoval, choval se poctivě. Tužka jako protivník zničila Honzíkův diktát, protože byl opsaný. Na základě toho dostal chlapec pětku. Stále se opakující motiv školy s přáním nějakého kouzla, které by pomáhalo školní povinnosti zvládnout. S dobrým koncem je spojeno mravní ponaučení. Pro nás, jako pro čtenáře, přechází tužka z jedné role do druhé. Funguje jako mravokárce, vytrestá hlavního hrdinu, aby ho dovedla ke správnému jednání. Konflikt můžeme vyjádřit takto: Honzík:
opisovat
tužka:
neopisovat
nechat si tužku mít dobré známky 12
4.9 O zlém drakovi Byl jednou jeden král, který měl tři syny. Jednoho dne pohrozil drak, že sní celé království ale když dostane každý měsíc kořist tak je nesní. Královští synové se rozhodli že zachrání království. Nejstarší syn se rozhodnul jako první, proto odjel za drakem. Celé království trnulo strachem, jak souboj dopadne. Marně čekali na návrat nejstaršího prince. Druhý měsíc přišla řada na druhého prince, ale ani ten nepochodil s úspěchem. Třetí princ začal přemýšlet, jak přelstít draka. Třetí princ když šel za drakem, tak potkal zajímavou babičku. Co tě trápí princi? Trápí, musím zabít draka, ale nevím jak ho zabít. Pomož mi babičko, jsi velmi hodná. Kde jsi draku, už se na tebe těším. Tady jsem ty odvážný princi. Vyzývám tě na souboj. A tak princ usekl všech sedm hlav. Princ vypáral drakovi břicho a vytáhl bratry. Všichni tři se vrátili na zámek. Celé království se radovalo. A žili krásně celý život.
babička
záchrana království
princ
princ
drak
Hlavním hrdinou, v této pohádce dost klasickým, je princ. Tedy nejmladší princ. Usiluje o záchranu království před zlým drakem. To je ústředním motivem pohádky, tudíž objektem. Jasným protivníkem je v tomto případě drak. S princem se dostává do souboje o království. I úloha babičky je zcela zřejmá, přestože není prezentovaná dost přesně. Princ by pravděpodobně bez její pomoci draka nepřemohl a dopadl by stejně, jako jeho dva bratři. Pomoc ale není konkrétně vykreslena. Není jasné, čím babička princi pomohla, zda ho obdařila kouzelnou mocí, vybavila kouzelným předmětem, či poskytla radu. Opět musím podotknout, že však z našich zkušeností je její úloha jasná. Zařadila jsem ji tedy na místo pomocníka. Kdybychom věděli podrobnosti o její pomoci, mohla by samozřejmě plnit i funkci dárce. Příjemcem pomoci je pak opět hlavní hrdina – princ. Konflikt prince a draka znázorníme následovně: princ:
zachránit království
zabít draka
drak:
sežrat království
zabít prince
Greimasova schéma struktury vyprávění je v této pohádce bezchybné. Pokud pomineme funkci dárce, která se zde neobjevuje. Ta však není nezbytně nutná. Kompletnost přičítám velké podobnosti s tradičními pohádkami. 4.10 Jak les zachránil zajíčka Byl jednou jeden zajíček, který bydlel se svojí maminkou v jedné malé jeskyni. Když šli na procházku, tak zajíčka zaujal jeden motýlek, který byl na kytičce, a tak za ním šel a motýlek 13
uletěl. Běžel tedy za ním a najednou nevěděl kde je. A tak začal brečet a volat POMÓC! POMÓC! Najednou strom řekl: “Proč brečíš, zajíčku?“ Ztratila se mi maminka. Tak já ti teda pomůžu. Asi tak před hodinkou jsem viděl zajíce a ptal se, jestli nevím, kde je jeho malý zajíček. Potom šel támhle do té malé jeskyně. A tak zajíček šel do té jeskyně a potkal tam svojí maminku. Všichni měli velikou radost, že se zase zajíček vrátil.
návrat domů
strom
zajíček
zajíček
Subjektem je malý zajíček, který se ztratil. Příběh se pak točí okolo jeho nalezení a setkání s maminkou – zaječicí. Objektem je tedy návrat domů. Zajíčkovi pomůže strom, kterému můžeme udělit funkci pomocníka. Poskytl radu, informaci, která napomohla šťastnému konci. Zajíček získává pomoc, aniž by si ji zasloužil. Jak jsme již několikrát viděli, hlavní hrdina je pak ztotožněn s příjemcem. Přestože zápletka je evidentní – zajíček se ztratil a zoufale hledá cestu zpátky – nemůžeme zcela jasně popsat konflikt. Je tomu podobně jako v několika odešlých pohádkách. Chybí nám protivník, ale můžeme ho tušit, nebo se o něm dohadovat. V tomto vyprávění by mohla být zajíčkovým protivníkem např. neposlušnost. Příběh je jednoduchý, nemá velký spád. Děj je plochý, autor nejspíš není literárně zdatný, má malou představivost. Pasovala bych ho spíš do mladší věkové kategorie. 4.11 O zoubkové víle Byla jednou jedna malá princezna. Jednou tu královskou holčičku rozbolel zoubek. Maminka královna se na zoubek podívala a řekla, že holčičce roste nový zoubek a tenhle bolavý se musí vyndat. Princezna se moc bála a tak plakala. V noci, když spala, tak se jí ve snu zjevila zoubková víla a řekla, že když si nechá zoubek vytrhnout, dostane od ní kouzelný dárek. Princezna poslechla a vytržený zoubek dala na noc pod polštář. Ráno se probudila našla pod polštářem na kapesníčku nádhernou perlu. Dala si ji na řetízek a protože to byla perla určitě kouzelná, vyrostly princezničce zoubky krásné a bílé jako perličky.
víla
vytržení zubu
princezna
princezna
maminka
14
Pohádka, která není autorským dílem. V tomto případě snad ani nejde o pouhou inspiraci, spíš o interpretaci pohádky již známé. Nicméně Greimasovo schéma můžeme aplikovat také. Dokonce se jeví velice zajímavě. Subjektem nemůže být nikdo jiný než malá princezna, kterou bolí zoubek. Tím pádem je zřetelné, že objektem se stává akt vytržení zubu. Jako protivníka jsem označila maminku, která ale není protivníkem v pravém slova smyslu. Neznemožňuje dosažení cíle, neklade žádné překážky, hlavní hrdina ji nemusí porazit. Naopak ona by ráda vyvolala akci a princezně zub vytrhla. To se ale hlavní hrdince nelíbí. Schéma konfliktu bude následovat níže. Funkce víly také není docela jednoznačná. Na první pohled bychom ji označit jako dárce. Darovala totiž princezně perlu. Dar to však byl za odměnu, nikoli jako prostředek k dosažení cíle. Můžeme ji tedy z této funkce vynechat. Víla tedy reprezentuje pomocníka, díky němuž – díky slíbené odměně – překoná princezna strach z vytržení zoubku a zbaví se bolesti. Princezna je pak příjemcem této pomoci. Konflikt mezi malou princeznou a její matkou – královnou vypadá takhle: princezna:
nevytrhnout zub
dostat dárek
maminka:
vytrhnout zub
nedat dárek
4.12 Opička Žila byla jednou strašně hodná opička. Bydlela v hezkém domečku se zahrádkou. Měla spoustu kamarádů. Lišku Kmotřičku, medvěda Brundibála, veverku Zrzečku a papouška Ferdu. A co se stalo? Najednou začalo pršet. A všechna zvířátka se schovala do svých příbytků. Ale bohužel, opičce zasáhl blesk Řvoun do opičího domečku. Opička se rozplakala, protože jí shořel celý dům. Když přestala bouře, všechna zvířátka přiběhla k opičce a utěšovala ji. A papoušek Ferda řekl: „Nemáme domeček, ale máme dřevo a hřebíky. Uděláme opičce nový domeček a ještě lepší.“ A jak to všichni slyšeli hned se dali do práce. Veverka Zrzečka přinesla hřebíky a medvěd Brundibál přinesl dřevo. Stavěli a stavěli a druhý den byli s prací hotovi. Opička byla radostí bez sebe a děkovala zvířátkům. A byla šťastná až do smrti.
kamarádi zvířátka
postavit dům
opička
opička
blesk Řvoun
V této pohádce, či spíš bajce je subjektem opička. Jako hlavnímu hrdinovi se jí přihodí neštěstí v podobě rozbořeného domu. Objektem, tématem celého příběhu je snaha postavit nový dům. Jako pomocníci se představují ostatní zvířátka – liška, medvěd, veverka a papoušek. Nemohu se nezmínit o jejich „podivné“, různorodé skladbě. Objevují se tady jak lesní zvěř, tak v jasném kontrastu zvířata, která známe spíš ze zoologické zahrady. Příjemce pomoci je pak samotná opička, která se na konci příběhu raduje z nového domečku. Ten je darem od zvířátek, ale jako např. v předešlém případě není prostředkem k cíli. Dárce tedy opět chybí. 15
V roli protivníka je blesk Řvoun, který domeček zničil. Z textu není zcela jasné, zda to udělal úmyslně – vždyť byla bouřka a v té se taková neštěstí stávají. Tím, že se však nejedná o jakýkoliv blesk, náhodný – tento má jméno – se domnívám, že jde o skutečného nepřítele. Příběh bych označila za bajku, kde přátelství a pomoc v nouzi vedou ke šťastnému konci. Obsahuje jakési „poselství“ na téma „v nouzi poznáš přítele“. Konflikt opičky a jejího protivníka vyjádříme takhle: opička:
zachovat domeček
žít spokojeně
blesk:
spálit domeček
ublížit opičce
4.13 Pohádka o Míči Byla jednou jedna malá holčička a ta se jmenovala Lucka. Lucka byla moc hodná na starý a chudý lidi Jednou když měla narozeniny tak dostala moc hezké věci, ale jen jedna se jí líbila nejvíc byl to krásnej barevnej míč. Měl tam snad všechny barvy. Chodila z míčem každej den, všichni ji míč záviděli a říkali že by míč také chtěli, ale jeden kluk tak naní žárlil že ji míč vzal a píchl velkou jehlou. A Lucka pořád brečela a naříkala vůbec nejedla nepila nehrala si snikym jenom brečela. Až jednou když maminka kní šla tak řekla Lucko nebreč to bude dobrý nafouknu ten míč a Lucka mami co když to nepůjde ale Lucko jenom to nafouknem toje jednoduché. Tak jo tady ho máš. Lucko už jeto děkuju mami. Lucko pojď si hrát ty mluvíš to sem si vždycky přála jak se jmenuješ? Míč tak jo budeš se jmenovat míč Míč a Lucka byly nejlepší kamarádi až do smrti. Zazvonil zvonek a pohadky je konec.
maminka
zalepení míče
Lucka
Lucka
kluk
Hlavním hrdinou je holčička Lucka, jejíž oblíbenou hračkou je barevný míč. V nadpise pohádky je to dokonce Míč s velkým „M“ na začátku. Stává se tak z něj skutečný kamarád, ne pouze hračka. Míč a hlavně jeho oprava, zalepení se stává objektem celého příběhu. Lucka díky žárlivosti, nebo závisti kluka přišla o přítele. Pomocníkem v nouzi není nikdo jiný než maminka. Osoba, ke které se v tomto věku děti stále uchylují. Lucka je příjemcem. Stále znovu se setkáváme s jevem, kdy subjekt a příjemce jsou tatáž postava. Dárce chybí. Téma je přehledně zpracováno, zápletka jasná. S určením protivníka není problém. Je jím chlapec, který Lucce záviděl a míč jí zničil. Často se opakující téma přátelství, které se v tomto příběhu odehrává mezi malou holkou a neživým předmětem. Míč je téměř personifikován. Konflikt mezi Luckou a chlapcem, který míč propíchl vypadá následovně:
16
Lucka:
vlastnit míč
kluk:
připravit Lucku o míč
hrát si s míčem hrát si s Luckou
4.14 Pohádka o morčátkách Byla jedna holčička a ta s moc přála morčátko. Na vánoce se ho konečně dočkala! Jak si o tak moc přála, začala ho rozmazlovat. Dávala mu samé dobroty a morčátko rostlo a rostlo. Dala mu jméno Pištílek, protože pořád pištělo. Morčátko bylo rozmazlené a tlusté. Když bylo venku teplo, chodila s ním ven, aby mělo čerstvou travičku. Když jednou v létě jeli k tetě na venkov, která má spoustu zvířat, taky králíkárnu a v ní morčata a králíky, tak si jedno malé hubené morčátko a dali ho do klece k Pištílkovi. Ten ho začal kousat a strkat, nedal mu ani najíst ze svého zrní. Když to holčička viděla, dala Pištílka do králíkárny, aby viděl, jaké to je, žít ve špíně mezi ostatními. Druhý den, když přišli pro Pištílka, byl v koutě celý špinavý. A tak ho vyndali a odnesli ho domu. Doma ho vykoupali a vrátili ho do klece k druhému morčátku. Pištílek už nekousal ani nestrkal, ale už si s novým kamarádem docela hezky hrál. A nejen to, dokonce mu přenechal místo ve své měkoučké postýlce a při jídle mu nechával ta nejlepší sousta. Když holčička viděla, že se morčátka skamarádila, přemluvila rodiče, aby si to malinké morčátko nechali na pořád. Protože bylo zrzavé, pojmenovali ho Zrzeček. A tak nakonec byli všichni spokojení. Holčička získala dvě morčátka, Pištílek se napravil a už nebyl rozmazlený a Zrzeček našel nová domov.
Zrzeček
tolerance
Pištílek
Pištílek
holčička
V tomto příběhu jsem měla s určením jednotlivých rolí a funkcí potíže. Ve finální verzi jsem za subjekt zvolila jedno z morčátek, a to Pištílka. Na základě toho se objektem, ústředním motivem stává jeho chování vůči druhému morčeti Zrzečkovi. Do popředí vystupují vlastnosti jako žárlivost, rivalita, sobeckost. Ty musí Pištílek překonat, aby získal přízeň svojí majitelky, nebyl rozmazlený a respektoval Zrzečka jako svého přítele, nikoli soka. Funkce pomocníka a protivníka jsou nejasné. Pro Pištílka může být protivníkem Zrzeček, který ho jenom svou přítomností připravil o počáteční spokojenost a péči. Já jsem však za protivníka označila holčičku. Ta nakonec Pištílka vytrhne z jeho domácího prostředí a přestěhuje ho do králíkárny, aby ho vytrestala. Ze Zrzečka je pak pomocník, i když jeho pomoc není tak evidentní, jak bychom si přáli. Pištílkovi určitě nepřipadá, že by mu druhé morče v něčem pomáhalo, možná právě naopak. V závěru ale musíme usoudit, že Zrzeček v nápravě Pištílka svou roli sehrál, přestože jeho funkce je pasivní. Příjemcem je opět totožný se subjektem. I když v této pohádce si Pištílek svou roli příjemce nejspíš ani neuvědomuje. Konfliktní situaci mezi Pištílkem a jeho majitelkou můžeme znázornit následovně: 17
Pištílek:
mít všechno pro sebe
holčička:
pomoci Zrzečkovi
vystrnadit Zrzečka nechat si Zrzečka
Obtíže v identifikaci rolí a nejasnost funkcí přičítám faktu, že příběh je spíš podobný bajce. Objevují se v něm sice lidské postavy, ale hlavními hrdiny jsou morčátka. Našli bychom i mravní ponaučení. Podobnost s kouzelnými pohádkami je nepatrná. 4.15 Prasátko Rohátko Bylo jednou jedno prasátko, jmenovalo se Rohátko.Bydlelo v jedné malé chatičce uprostřed borovicového lesa. Jednou, když prasátko sedělo před svojí chaloupkou, přispěchala za ním jeho kamarádka slepička Dáda. Přinesla mu dopis, ve kterém bylo psáno:
Milé Rohátko, přijeď za námy do Slámové Lhoty. TVOJI bratři: Lulík a Kulík Prasátko Rohátko rychle vstalo, zbalilo křesílko a šlo do chaloupky zbalit kufr. Šlo na autobus 205, který jede do Slámové Lhoty. TABULKA VEČERNÍ autobus 205 13.15 15.25 17.00 19.20 139 9.10 12.00 14.15 18.05 187 11.52 12.15 16.00 17.32 Prasátko Rohátko právě stihlo autobus 205 ve 13.15. Do Slámové Lhoty dojelo prasátko Rohátko ve 14.05. Vystoupilo na zastávce MEDO SUDY MATLAFOUSY SLÁMOVÁ LHOTA Už tam na něj čekali jeho bratři Lulík a Kulík, kteří mu hned vylíčili co se jim stalo. Prasátko Rohátko zjistilo, že jeho brášky ohrožuje veliký vlk, který jim jedním foukem sfoukne domečky. Rohátko se jen pousmálo a řeklo svím bratříčkům jeho plán. Vlk nepřicházel už druhý den a Rohátkův plán byl uskutečněn. Třetí den vlk konečně přišel. Chcete vědět Rohátkův plán? Tak já vám ho tedy povím. Rohátkův plán je: že jeho bratři Lulík a Kulík si postaví domečky ze slámy a z tenounkých klacíků a Rohátko si postaví domeček z cihel. Domečky jsou postaveny. Slunce zapadá za kopce a vlk se chystá sfouknout první domeček ze slámy. Jednou foukne a domeček se rozletí. Chystá se na druhý, který mu dá trochu víc práce, ale nakonec sfoukne i ten. Na třetí domeček už vlkovi nezbylo příliš sil, a proto odešel s nepořízenou. Prasátka se zaradovala, že na vlka vyzrála a příště už si stavěla domečky jen cihlové. Prasátko Rohátko se šťastně vrátilo domů a o tom všem vyprávěl své kamarádce slepičce Dádě.
prasátko Rohátko
záchrana domečků
prasátka
prasátka
vlk 18
Pohádka, která je alespoň mě dobře známá. Vyskytuje se v několika obměnách, i výše jsme měli možnost vidět jednu její variaci - pohádku Opička. Struktura je tedy stejná. Přestože se může dát, že subjektem je Rohátko, jsou jím současně prasátka Kulík a Lulík. Ta si nedovedou poradit s vlkem. Vlk je zcela jasný protivník, boří prasátkům domečky, sfoukne je jediným dechem. Děj se tedy točí okolo stavby a záchrany domečků a okolo vytrestání vlka. Na pomoc přichází bráška, prasátko Rohátko, nejspíš nejchytřejší ze všech sourozenců. Už to, že bydlí samo, bez bratrů ukazuje na jeho schopnosti. S tímto jevem se setkáváme v kouzelných pohádkách. Většinou třetí a nejmladší princ zabije draka, zachrání království, dostane princeznu za ženu apod. Příjemcem jsou prasátka, která si pomoc dokonce vyžádala. To však nebývá tak neobvyklý jev. Tím, že se jedná o sourozeneckou pomoc, není nejspíš potřeba, ji něčím oplácet. Alespoň v této pohádce je to opomenuto. Konflikt s vlkem: prasátka:
postavit domečky
vlk:
sfouknout domečky
přelstít vlka sežrat prasátka
V této pohádce se jako v jediné objevuje zvýraznění některých nápisů – název vesnice. Můžeme si všimnout i snahu o zachycení formy dopisu, nebo jízdního řádu. Ten, i když není pro děj vůbec podstatný, zaujímá dost velký prostor a je detailně popsaný. 4.16 Kouzelný meč Byl jednou jeden chlapec a ten se jmenoval Ondra. Žil dobře se svými rodiči. Ale bohužel byli chudí. Ondra se tedy rozhodl že půjde do světa. Tak tedy šel. V dálce uviděl lupiče. Přiběhl tam a vidí, že přepadli Stařečka. Tak jednomu z těch lupičů poklepal na rameno a ten lupič dal povel, ať se na něj vrhnou. Ale Ondra se začal bít. Ondra je všechny zbil. Stařeček mu poděkoval a dal mu meč. Hoch se ptá „nač mi bude meč?“ Stařeček mu odpoví “ je kouzelný, splní ti každé přání ale pozor nesmíš ho využívat jen pro sebe.“ “Nebojte!“ Tak hoch šel a došel ke království. Tak se šel podívat co se děje. “Proč jsou všichni smutní?“ „Proto, že drak chce každý den jednu oběť a dnes to je princezna.“ „A nikdo se draka neodvážil zabít.“ Ondra se tedy vydal za drakem. Přišel k drakovi vytáhl meč a řekl, ať drakovy spadnou hlavy a stalo se. Princezna byla zachráněna a Ondra dostal odměnu sto zlatých. Vrátil se domů a žili šťastně až do smrti.
stařeček
zachránit princeznu
Ondra
Ondra
drak
19
Pohádka, v níž je rozdělení funkcí jasné a přehledné. Jedná se také o kouzelnou pohádku, kde jsou role většinou zřejmé na první pohled. Hlavním hrdinou je Ondra. Jeho cílem je záchrana princezny a království. To dokáže s pomocí kouzelného meče, který dostane od hodného stařečka. Získá ho na základě dobrého skutku. Motiv, kdy je za pomoc hlavní hrdina odměněn nějakým předmětem, bývá v pohádkách častý. Stařeček je tedy dárce, Ondra se stane příjemcem. Protivníkem, s nímž musí Ondra bojovat, aby dosáhl cíle, je drak. Ohrožuje princeznu, a tak i budoucnost království. Hlavní hrdina ho však přemůže. Souboj draka a Ondra vystihneme takto: Ondra:
zachránit princeznu
drak:
sežrat princeznu
zabít draka zabít Ondru
Mohli bychom říct, že se jedná opravdu o pohádku v pravém slova smyslu. Hlavní hrdina se vydává do světa, pomůže stařečkovi, za odměnu získává kouzelný předmět, kterým pak zabije draka, a zachrání království a princeznu. Je za to po zásluze odměněn. Jak se dá, malému čtvrťákovi se zdá jako odměna lepší pytel peněz, než princezna a půl království, jak tomu často bývá. Můžeme si dokonce všimnout jevu, kdy kouzelný předmět „správně funguje“ pouze v případě, kdy je použit pro blaho ostatních, a ne jen pro své vlastní. 4.17 Julinka a strašidlo v domě Julinka bydlí v mechovém domečku, uprostřed sluneční paseky. Bydlí tam, protože její tatínek je myslivec a proto také bydlí v myslivně. Má hodně kamarádů. Její kamarádi bydlí u malé vesničky která se jmenuje Výheň. Jednoho dne kdy Julinka uslyšela na půdě nějaké vřískání a tak (vstala) a šla se podívat na půdu a tam viděla strašidlo a hned si s ním chtěla povídat. Jak se sem dostalo, proč tady je a jak sním začala povídat tak na ní zavolala maminka „Julinko pojď se nasnídat!“ „Už jdu“ Odpověděla Julinka. Přišla do kuchyně a (viděla jak) maminka říká že má pro ní nějaké překvapení. Že tatínek má narozeniny a může pozvat na dort kamarády. A tak Julinka pozvala kamarády a bylo veselo i strašidýlko pozvala a tak mu bylo dobře. přátelství
rodiče
Julinka
Julinka
Jedná se o příběh s velice nejasnou strukturou. Za subjekt můžeme označit Julinku, která je hlavní hrdinkou příběhu. Už samotný objekt nám ale činí potíže – na první pohled se může zdát, že se jedná o setkání se strašidlem. Předpokládáme, že se bude děj v tomto směru rozvíjet. To se však nestane. Příběh vrcholí oslavou s přáteli. Proto jsem setkání s kamarády 20
označila jako objekt. Už na začátku příběhu je totiž naznačeno, že Julinka má spoustu přátel, kteří bydlí ve vesnici, kdežto ona na samotě v myslivně Touha po přátelích se nejdřív formuje v postavě strašidla. Pro Julinku je důležité si s někým povídat a sdělovat zážitky. Strašidlo jinou než tuto funkci neplní. I když bychom očekávali zápletku – po setkání děvčátka se strašidlem se nám rozběhne fantazie a příběh by se mohl rozvinout v mnoha obrazech – není tomu tak. Strašidlo nefunguje ani jako prostředník při setkání mezi Julinkou a ostatními dětmi. Tuto roli plní rodiče. Maminka dovolí Julince pozvat na oslavu své kamarády. Úloha tatínka spočívá nejspíš v tom, že má narozeniny, a proto se pořádá oslava. I to je zvláštní – pokud jde o setkání s Julinčinými kamarády, mohla oslavu klidně pořádat hlavní hrdinka. Protože tomu tak není, rodiče plní funkci pomocníků, Julinka je příjemce. V příběhu chybí protivník. Jak jsme mohli vidět v některých předešlých pohádkách, o protivníkovi se můžeme pouze dohadovat, není jasně určení. V tomto případě bych za skrytého protivníka označila život v myslivně, odloučení od hlavního dění ve vesnici a absenci přátel. 4.18 Velryba a Markétka Byla jednou jedna velryba a ta byla osamělá strašně moc si přála mít kamaráda. Jeden pěkný den se šla vykoupat jedna malá holčička: Markétka, neměla maminku ani tatínka a jak se tak pěkně koupala jedna velká vlna ji odnesla daleko od břehu. Velryba zaslechla jak volá o pomoc a hned k ní připlula a odnesla jí k sobě domů do mořského zámku. Dala jí kouzelný nápoj aby se holčička neutopila. Holčička usnula a velryba čekala až se holčička probudí ale čekala dlouho protože nic o lidech nevěděla a už vůbec ne to že lidi tak dlouho spí tak čekala celou noc až se ráno holčička probudila a nevěřila svým očím protože když uviděla kolem sebe plout rybky a potom velrybu tak myslela že se jí to zdá, až pochopila že jí velryba zachránila život tak se z nich staly nejlepší přátelé. A jestli nezemřeli tak žijí v mořském zámku dodnes. přátelství, rodina
velryba
Markétka
Markétka
U této pohádky si můžeme subjekt zvolit, není přesně daný, lze si vybrat mezi velrybou a holčičkou Markétkou. Pokud by jím byla velryba, schéma by se točilo okolo zachránění života malé Markétky. Já jsem však za hlavní hrdinku zvolila Markétku, protože je lidskou bytostí. Objektem bude nejspíš jako v předchozím příběhu touha po přátelství. Funkce, která je zřetelná, je role pomocníka. Je jím velryba. Ta zachrání Markétce život, když ji podá kouzelný nápoj, aby se holčička neutopila. Příjemcem pomoci je Markétka. Tato kombinace – subjekt se shoduje s příjemcem – se opakuje snad v každém příběhu. Opět se vyskytla situace, kdy nám v celém příběhu chybí protivník. Pokud bychom šli hluboko do děje, mohli bychom za protivníka označit velrybu. Jak již bylo řečeno, její funkce je pomocník. Ale i tyto případy – kdy se tyto dvě opačné funkce slučují v jedné osobě 21
– jsme už zaznamenali. Velryba sice zachránila holčičce život, zároveň ji však ponechala v mořském světě, aby měla kamarádku, a tím ji připravila o pozemský život. Jelikož ale o žádném Markétčině strádání, ani smutku není řeč, nedochází k žádnému konfliktu, kolonku protivníka jsem nechala prázdnou. Příběh tak nemá velký spád, zápletka zde sice je – záchrana života před utopením – ale nic z ní dál nevyplývá. Dobrodružství s velrybou přece mohla být celá řada. Pokud ale čteme pozorně, víme, že Markétka byla sirotek. Velryba pak může suplovat rodinu a o Markétčině návratu na souš proto není ani zmínka. 4.19 Vidlička a nůž Leží v dřezu špinavá vidlička a nůž a hádají se, kdo je důležitější. Nůž: Já rozkrájím všechno, na co se podívám. Vidlička: A já to zase propíchnu a napíchnu. V tom přichází táta, rozzlobené příbory umyje a uklidí. V šuplíku je tma ale oba příbory pokračují v hádce. Počkej, až budeme na stole a lidé budou s námi jíst, říká nůž. Uvidíme, uvidíme, říká vidlička. Vše se rozhodne, až nás lidé budou potřebovat. A to se také stalo. Druhý den byly oba příbory na stole a netrpělivě čekaly až budou pracovat a dokazovat svoji důležitost. Tatínek, který s nimi povečeřel, potřeboval jak nůž, tak i vidličku. Vidlička a nůž se navzájem doplňují při práci a oba mají stejnou důležitost.
tatínek
důležitost
příbor
vidlička (nůž)
nůž (vidlička)
V této pohádce si opět můžeme vybrat subjekt ze dvou možností. Buď za něj označíme vidličku, nůž se pak stane protivníkem, nebo naopak. Obě varianty jsou ve schématu znázorněny. Na funkce ostatních postav to nemá vliv, jejich postavení se nemění. Vidlička a nůž jsou si protivníky, protože se hádají o své potřebnosti. Stávají se soky. Přesto tato konfliktní situace není zcela typická – protivník neklade hlavnímu hrdinovi překážky do cesty za cílem. Tady mají vidlička i nůž cíl stejný - chtějí být při jídle tím nejdůležitějším nástrojem - pouze se v hádce stávají rivaly. Můžeme je tedy vzájemně pokládat za protivníky, nicméně schéma konfliktu zakreslit nejde. Tatínek je v roli pomocníka, pro něj role dost pasivní, neboť si sám svou pomoc neuvědomuje. V každém případě spor rozsoudí, aniž by o tom vůbec věděl. Tím, že při večeři použije jak nůž, tak vidličku, hádku ukončí. Příjemcem pomoci se tak stává kompletní příbor, který si uvědomí nesmyslnost hádky a zároveň efekt spolupráce. Schéma se na první pohled jeví v pořádku, chybí pouze dárce, což není netypické. Je však zcela netypické a v této sérii pohádek se s ním setkáváme poprvé a také naposled. 22
Zvláštní je, že subjekt a protivník, ať už si je zvolíme jakkoliv, se v závěru slučují a společně plní funkci příjemce. 5. KATEGORIZACE POHÁDEK I Jistě jste si povšimli, že téměř ve všech textech je schéma struktury pohádek nedokonalé, ne všechny role a funkce jsou zastoupeny. Jinde jeden objekt plní role dvě apod. Ráda bych teď uvedla jednotlivé kategorie pohádek, které se odvíjejí od jejich více, či méně vybudované struktury a od počtu funkcí. Poznáme také, které role jsou nezbytné, které splývají a bez kterých se příběh obejde. Pro větší přehlednost jsou jednotlivé výsledky prezentovány v Tabulce 1 v závěru této kapitoly. 5.1 Chybějící funkce 5.1.1 Dárce Funkce dárce chybí ve všech pohádkách kromě dvou – O dívce a přívěsku a Kouzelný meč. Chybí tedy v 17 textech z 19. Jsou to pohádky Bandýsek, Skřítek, Kouzelné nádobí, O kouzelné televizi, O poctivé tužce, O zlém drakovi, Jak les zachránil zajíčka, O kouzelné tužce, Kouzelná tužka, O zoubkové víle, Opička, Pohádka o Míči, Pohádka o morčátkách, Prasátko Rohátko, Julinka a strašidlo v domě, Velryba a Markétka a Vidlička a nůž. Zaprvé to může být způsobeno tím, že dárce je definován jako někdo, kdo hlavního hrdinu vybaví kouzelným prostředkem. V sérii příběhů se kouzelných pohádek vyskytovalo málo, a tak ani kouzelné předměty nebyly potřeba. Zadruhé je role dárce svou funkcí velice podobná roli pomocníka. Oba poskytují subjektu pomoc při dosažení cíle, každý ovšem jinou formou. Dárce je omezen na předání kouzelného předmětu. Pomocník má širší pole působnosti – přemístění, splnění obtížných úkolů apod. Díky tomu se v pohádkách objevuje častěji a hlavní hrdina vítězí pouze s jeho pomocí. Jistě jste si povšimli, že funkce dárce není v příbězích nezbytná. Její absence nijak nenarušuje děj, nekomplikuje zápletku. V mnoha příbězích zcela postačí funkce pomocníka. Pokud by byla role dárce včleněna do příběhu, musel by se nejspíš rozšířit o další zápletku a děj by byl více větvený. Co můžeme u chybějící funkce dárce považovat za negativní je fakt, že kouzelný předmět hrdina často získá za odměnu, za vykonaný dobrý skutek, pomoc slabšímu atd. U role pomocníka většinou tento jev nevidíme, a tudíž mnohdy netušíme, proč je pomoc poskytnuta, čím si ji hrdina zasloužil. Možností, jak zařadit dárce do schématu struktury, bylo vynechat z jeho charakteristiky slovo „kouzelný“. Hlavní hrdina by pak dosáhl svého pomocí jakéhokoli darovaného předmětu. V takovém případě nacházíme dárce v pohádce O dívce a přívěsku. Je jím král, který své malé dceři věnoval přívěsek, díky němuž se v závěru odhalí princeznina pravá totožnost. Skutečného dárce, jak ho definoval Propp, tedy nalézáme pouze v pohádce Kouzelný meč, která je také příkladem klasických pohádek kouzelných.
23
5.1.2 Příjemce Mohlo by se zdát, že příjemce bude chybět v těch samých příbězích, ve kterých chybí dárce. Není tomu tak. Příjemcem se totiž stává i ten, který získává pomoc, ne jenom předmět. Tuto roli nenajdeme pouze v jednom případě, a to v pohádce Skřítek. Je to díky tomu, že ve struktuře chybí role dárce i pomocníka. Logicky pak příjemce chybí. V tomto případě, i přes tři chybějící role, není děj roztříštěný, pohádka má svou zápletku i pointu. Jde především o interakci dvou postav. 5.1.3 Pomocník Funkce pomocníka chybí ve dvou příbězích. Jak jsem již zmínila výše, je to v pohádce Skřítek a v pohádce Kouzelný meč. Ve druhém případě je tato role nahrazena funkcí dárce, kterým je stařeček s kouzelným mečem. Obě tyto role jsou kompatibilní, v příběhu se většinou objevuje jen jedna z nich, což pro jednoduchou dějovou linku stačí. 5.1.4 Protivník Funkce protivníka je pro děj velmi důležitá. Bez ní nedochází ke konfliktní situaci, není zápletka. Protivník není určený v 6 případech. Jsou to pohádky Bandýsek, Jak les zachránil zajíčka, O kouzelné tužce, Kouzelná tužka, Julinka a strašidlo a Velryba a Markétka. Tento soubor pohádek bych ještě ráda rozdělila do dvou kategorií. Do první z nich bych zařadila pouze pohádku Bandýsek. V tomto příběhu není žádný skutečný protivník, ani žádný konflikt. „Nejdramatičtějším“ okamžikem je nalezení vchodu do kouzelné země, jiného světa. Dál se jedná spíš o vyprávění z cesty po cukrové zemi. Hrdina s nikým, ani ničím nebojuje, nepřekonává překážky. Děj plyne bez jakýchkoliv obtíží. Příběh má spíš charakter cestopisu, příp. dokumentu z nám neznámé země. Do druhé kategorie bych zařadila pohádky zbývající. V nich také nenacházíme protivníka, alespoň ne jako konkrétní osobu, či věc. Konfliktní situace je ale nastíněna. Jedná se o porušení pravidel, neuposlechnutí, nebo o obyčejnou zapomnětlivost. Tím však vzniká problém, který je nutné v průběhu vyprávění vyřešit. V pohádkách o kouzelných tužkách jde o nevypracovaný domácí úkol, v příbězích Jak les zachránil zajíčka a Velryba a Markétka se pravděpodobně jedná o neuposlechnutí. Zajíček se možná neměl vzdalovat od maminky a Markétka se možná neměla chodit koupat sama. Při hlubším rozboru bychom mohli za protivníka označit samotného hrdinu. Stává se “nebezpečný“ sám sobě, nikdo mu v jeho cestě za cílem neklade překážky, způsobuje si je sám. O těchto konfliktech se však můžeme pouze dohadovat, skutečný protivník nám zůstává skrytý. V pohádce Julinka a strašidlo v domě je konflikt v jakési pasivní formě – hlavní hrdinka Julinka žije v myslivně, stranou od vesnice. Nemůže se tak setkávat se svými kamarády, kdykoliv se jí zachce. Tento problém však není její vinou, Julinka konflikt nezapříčinila. Dle mého názoru se tato pohádka liší od všech ostatních. Absence některých funkcí a naopak nadbytečná přítomnost jiných (strašidlo) staví vyprávění zcela mimo ostatní. Přestože konfliktní situace chybí, zdá se, že samotné autorce byla zcela jasná. Tato samozřejmost možná zapříčinila to, že nám – čtenářům zůstává protivník utajen. 24
5.2 Zdvojená funkce Zdvojená funkce nastává v případě, kdy jedna a táž postava plní v příběhu dvě role. Ve schématu struktury se tedy objevuje ve dvou kolonkách současně. Případ, kdy by se jedna osoba vyskytovala ve více funkcích, jsem nezaznamenala. 5.2.1 Subjekt a příjemce Případ, kdy subjekt a příjemce jsou jednou osobou, je v souladu s Greimasovou teorií. Vyskytuje celkem v 17 pohádkách. Jsou to Bandýsek, Kouzelná tužka, Kouzelné nádobí, O dívce a přívěsku, O kouzelné tužce, O poctivé tužce, O zlém drakovi, Jak les zachránil zajíčka, O zoubkové víle, Opička, Pohádka o Míči, Pohádka o morčátkách, Prasátko Rohátko, Kouzelný meč, Julinka a strašidlo v domě, Velryba a Markétka a Vidlička a nůž. Ve dvou – Skřítek, O kouzelné televizi - tomu tak není, a to z toho důvodu, že ve struktuře příjemce úplně chybí. Toto zdvojení funkcí je zcela logické. Hlavní hrdina získává kouzelný předmět, příp. pomoc, aby překonal překážky a snáze dosáhl cíle. Bez dárce, či pomocníka by subjekt nezvítězil, příběh by přišel o podstatný dobrý konec. Hlavní hrdina se tedy v průběhu děje stává i příjemcem. 5.2.2 Dárce a pomocník Tato situace se nachází pouze v jedné pohádce - O dívce a přívěsku. Díky tomu je tento příběh jediný, který má schéma struktury kompletní, všechny kolonky jsou obsazeny. Ve funkci dárce a pomocníka v jedné osobě se objevuje otec dívky, která na konci pohádky zjistí svou pravou totožnost. Pomocníkem je otec právě při odhalení identity. Dívku pozná, označí ji za svou dceru a nic pak nebrání sňatku s princem. Jako dárce se projevuje trochu netradičně. Předmět, který dárce hlavnímu hrdinovi poskytne, daroval totiž otec dívce jako malé, ne tedy bezprostředně před řešením problému. Navíc v té době vůbec netušil, že daruje předmět, který povede ke šťastnému konci, a jeho dcera se stane ženou prince. Jak jsem již zmínila výše, funkce dárce a pomocníka jsou si velmi podobné. Někdy je těžké je rozlišit. V této pohádce s tím problém nebyl. Každou z funkcí klidně mohla zastupovat jiná osoba. To, že se obě slučují do jedné postavy, byl záměr autora. Možná se bál, že si s větším množstvím postav nebude vědět rady. V každém případě zdvojení těchto dvou funkcí netvoří v ději žádné komplikace. Motiv, kdy dochází k rozpoznání identity podle nějakého předmětu, znaku, ve kterém se tyto role spojují, navíc z pohádek známe. 5.2.3 Pomocník a protivník Spojení těchto dvou rolí se zdá na první pohled nemožné. Každá plní v příběhu jinou funkci, ty se vzájemně vylučují. Protivník brání hlavnímu hrdinovi dosáhnout cíle, pomocník mu naopak poskytuje pomoc a cestu k „vytouženému“ usnadňuje. Navzdory tomu jsem se se splynutím těchto dvou rolí setkala ve dvou pohádkách – O kouzelné televizi, O poctivé tužce. 25
V první z nich jsou obě role spojeny v postavě majitelů televize. Ti se v začátku příběhu ukazují jako protivníci, protože chtějí starou televizi vyhodit, protože se rozhodla, že nebude fungovat. Pak se jejich role obrací. Televizi, která je ve svízelné situaci a hrozí jí vyhození, pouze přestěhují do jiné místnosti. Fungují tedy jako pomocníci. V pohádce O poctivé tužce je v této situaci samotná tužka. Když vidí, že Honzík opisuje při diktátě, všechno mu raději vygumuje. Zároveň ho tak naučí, že podvádět se nemá, a její role se tak obrací v roli pomocníka. V obou pohádkách si můžeme všimnout shodného rysu. Funkce protivníka slouží hlavně k vytrestání hlavního hrdiny. Ten si uvědomí, že jeho chování je nepřijatelné a musí ho změnit. Ve finále pak překážky nastražené protivníkem slouží k nápravě hlavního hrdiny a z protivníka se tak stává pomocník. Jeho pomoc nemá pouze jednorázový efekt jako např. opravení rozbitého, rada apod., ale působí dlouhodobě. Vede totiž ke změně chování hlavního hrdiny k lepšímu. Pro větší přehlednost jsou jednotlivé výsledky prezentovány v Tabulce 1. Použila jsem následující zkratky: S – subjekt, D – dárce, PŘ – příjemce, PO – pomocník, PR – protivník. Tabulka 1- klasifikace podle funkcí
Zdroj: vlastní zdroj
26
6. KATEGORIZACE POHÁDEK II Jednotlivá dětská autorská díla lze rozlišit i žánrově. Předpokládala jsem, že žáci 4. tříd, při vyslechnutí zadání úkolu „napiš vlastní pohádku“, budou pracovat převážně s kouzelnými pohádkami. Toto očekávání se mi nepotvrdilo. Děti tedy použily i jiné modely pohádkových příběhů. Literaturu pro děti berou jako celek, vidí ji ze zcela jiného úhlu pohledu než dospělí. Texty tak můžeme vyhodnotit z hlediska znaků, které jsou pro děti charakteristické v žánru pohádky. A obráceně je můžeme rozčlenit a kategorizovat podle obecných pravidel. Pohádky jsou charakteristické převážně svou ustálenou strukturou. Jedná se hlavně o opakování úvodních a závěrečných formulí, schematičnost kompozice, typizace postav především o patetický boj dobra se zlem, kdy dobro zvítězí. Postavami a strukturou jsem se zabývala v předchozí analýze. Dál jsem proto texty posuzovala z hlediska těchto aspektů: - postava hlavního hrdiny (subjektu) – dospělí, dětský hrdina, zvíře, neživá věc - pohádkové formule: - pohádkový začátek – „byl jednou jeden…“, „žil byl…“, „za devatero horami…“, atd. - pohádkový konec – „žili šťastně až do smrti…“, „pokud nezemřeli, žijí dodnes…“, atd. - přítomnost kouzel - kouzelný předmět, nadpřirozená bytost (nepatří sem personifikovaná zvířata, která jsou hrdiny bajek, a personifikované předměty, které nemají zvláštní kouzelnou moc) - boj dobra se zlem (D. vz Z) – souvisí s funkcí protivníka Výsledky jsou prezentovány v Tabulce 2.
27
Tabulka 2 – charakteristické znaky pohádek
Zdroj: vlastní zdroj
Je jasně patrné, že boj dobra se zlem je stěžejní charakteristikou pohádek, a to jak v obecné charakteristice, tak je stejně vnímán dětmi. Objevuje se ve všech textech kromě jednoho a tím je pohádka Bandýsek. Její výjimečné postavení již bylo vysvětleno výše. Chybí v ní zcela protivník, nemůžeme ho ani tušit. V 18 příbězích z 19 je boj dobra a zla více, či méně nastíněný. Konfliktní situace se objevují, i když skutečný protivník nám někdy zůstává skrytý. Existence kouzelného předmětu se objevuje v 5 případech – Bandýsek, Kouzelná tužka, O kouzelné tužce, O poctivé tužce, Kouzelný meč. Nadpřirozená bytost se vyskytuje také v 5 případech – Bandýsek, Skřítek, O zlém drakovi, O zoubkové víle, Julinka a strašidlo v domě. Všechny tyto texty i přes přítomnost kouzel nemůžeme však považovat za pohádky kouzelné. Magické předměty se často objevují pouze na pozadí reálného světa a napomáhají k řešení každodenních problémů. Ustálené výrazy typu „byl jednou jeden…“ na začátku textu uvozuje 15 pohádek z celkových 19. Jedná se tak o žánrový znak, který děti vnímají jako významný. Napovídá, jaký typ textu nás čeká. Proto naprostá převaha malých autorů začala svůj text podobně. S pohádkovým zakončením to tak jednoznačné není. Vyskytuje se v 8 případech – Kouzelné nádobí, O kouzelné televizi, O zlém drakovi, Opička, Pohádka o Míči, Kouzelný meč, Velryba a Markétka. Při klasifikaci hlavního hrdiny se téměř shoduje počet zvířat (4) a neživých věcí (3). Ve zbylých 12 příbězích je subjektem lidská postava. Dominuje však postava dětského hrdiny, objevuje se v 8 textech – Bandýsek, Kouzelná tužka, O kouzelné tužce, O poctivé tužce, O zoubkové víle, Pohádka o Míči, Julinka a strašidlo v domě, Velryba a Markétka. Dospělý hrdina se vyskytuje pouze v případech kouzelných pohádek, kde závěrem bývá tradičně svatba – O dívce a přívěsku, O zlém drakovi, Kouzelný meč – a v novelistické pohádce Skřítek. 28
Co se týče klasického žánrové odlišení, nikdo z malých autorů zcela žánr pohádky neopustil. Jak bylo patrné v Tabulce 2, v každém z textů se alespoň jeden ze znaků pohádek objevil. Přesto lze příběhy rozčlenit, a to podle míry fikce v nich obsažené. Kategoriemi jsou: - pohádky kouzelné - nejstarodávnější, kořenící v původní jednotě reálného a fantaskního světa - pohádky zvířecí - nositeli děje zvířata - pohádky novelistické - fiktivnost potlačena na minimum, hlavním hrdinou je prostý člověk. Výsledky najdeme v Tabulce 3. Tabulka 3 – klasifikace podle žánrů
Zdroj: vlastní zdroj
29
Pokud porovnáme Tabulky 1 a 3, tedy Greimasovy funkce, respektive jejich chybění a zdvojení, a rozdělení textů dle žánrů, objevíme mezi nimi souvislosti. Pohádky, které jsem vyhodnotila jako kouzelné a zvířecí – Bandýsek, O dívce a přívěsku, O zlém drakovi, Kouzelný meč, Jak les zachránil zajíčka, Opička, Prasátko Rohátko – nemají ve schématu struktury velké nedostatky. Chybějící funkce dárce, nebo pomocníka nemají na příběh zásadní vliv, navíc když chybí pomocník, je nahrazen dárcem a naopak. Ve dvou případech – Bandýsek, Jak les zachránil zajíčka – chybí funkce protivníka. U Bandýska se to projevuje absencí zápletky, v případě druhé pohádky je protivník skrytý. U novelistických pohádek se s chybějící funkcí setkáváme častěji. Funkce dárce chybí ve všech 11 textech. V příbězích Skřítek a O kouzelné televizi chybí příjemce, v pohádkách Kouzelná tužka, O kouzelné tužce, Julinka a strašidlo v domě a Velryba a Markétka nenajdeme protivníka. Vidíme, že v textech, které se víc dotýkají běžného života a ne toho fantaskního, dochází k odchylkám frekventovaněji. Chybí převážně protivník. V novelistických textech není taková nutnost označit za protivníka konkrétní osobu, tak jako je tomu v kouzelných pohádkách a bajkách. Důležitější je konflikt, který v příbězích najdeme, i když ho kvůli absenci protivníka nemůžeme jednoznačně pojmenovat. 7. ZÁVĚR Pomocí Greimasových kategorií funkcí postav jsem se snažila odhalit, jak děti dodržují strukturu textu při psaní pohádek. Shrnu – li získaná data a následné výsledky, docházím k závěru, že děti cítí existenci struktury textu jako nutnost vyprávění. Pokud nedodržují schéma, je na vině schopnost vyprávět, napodobovat vzory a modely pohádek. Do potíží se dostávají při setkání s osobou čtenáře jako s komunikující osobou. Nevědí, že psaní musí být explicitnější než samotné mluvení. Čtenář nechápe smysl vyprávění, souvislosti, někdy se o funkci postav pouze dohaduje. Sami autoři však vědí, co tím chtěli říct, zcela příběhu rozumí. Kladou důraz převážně na své vlastní přání a potřeby, ty promítají do svých textů. Na čtenáře při jejich tvorbě nemyslí. Osvědčená osnova, kterou čtenář očekává, se tak nedostavuje. Vyprávění pak není srozumitelné. Vztáhneme – li to ke Greimasově teoretické osnově, nastávají případy, kdy některé funkce chybí, jiné jsou zdvojené a u některých postav není jejich role zcela jasná. Hranice žánru drží děti spíš intuitivně, dětskou literaturu považují za celek, ze kterého pohádky striktně neoddělují. To se pak projevuje v jejich vlastní autorské produkci. V souboru textů se objevily pohádky kouzelné, bajky i texty novelistické s přítomností nadpřirozených předmětů, či osob. V posledně jmenovaných se objevovaly největší odchylky od Greimasovy struktury. Některé funkce zcela chyběly, aniž byl zásadně narušen děj. Postupem času a získáváním zkušeností s dalšími literárními a slohovými útvary se představa jednotlivých žánrů stane čistější.
30
8. POUŽITÁ LITERATURA ČEŇKOVÁ, J. a kol.: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006. HAWKES, T.: Strukturalismus a sémiotika. Brno: Host, 1999. PROPP, V. J.: Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H&H, 1999. Katilius-Boydstun, M.: The Semiotics of A. J. Greimas: An Introduction. In: Lithuaninian Quarterly Journal of Arts and Sciences. Fall 1990, Volume 36, No. 3. [on-line] [cit. 2007-0605] Dostupné z WWW:
31
9. PŘÍLOHY
32
Bandýsek
32
Skřítek
33
Kouzelná tužka
34
Kouzelné nádobí
35
O dívce a přívěsku
36
37
O kouzelné televizi
38
O kouzelné tužce
39
O zlém drakovi
40
Jak les zachránil zajíčka
41
O zoubkové víle
42
Opička
43
Pohádka o Míči
44
Pohádka o morčátkách
45
Prasátko Rohátko
46
47
Kouzelný meč
48
Julinka a strašidlo v domě
49
Velryba a Markétka
50
Vidlička a nůž
51
