Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie. SKAUT: nabídka instituce a participace jedince

Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie

SKAUT: nabídka instituce a participace jedince

Neuwirthová Barbora Psychologie – speciální pedagogika 3. ročník – 2007/2008

1. OBSAH 1. OBSAH .......................................................................................................................... 2 2. ÚVOD............................................................................................................................. 3 3. ÚVOD DO PROBLEMATIKY ................................................................................... 3 3.1 JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR ............................................................... 3 3.2 PŘEDCHOZÍ VÝZKUMY .......................................................................................... 4 3.3 VÝZKUMNÝ VZOREK ............................................................................................ 4 3.4 SKAUT: DOCHÁZKA – STEZKA – ODBORKY ........................................................... 5 3.4.1 Plnění bodů ve stezce................................................................................... 5 3.4.2 Odborky ....................................................................................................... 6 3.4.3 Docházka...................................................................................................... 7 3.5 HODNOCENÍ PROGRAMU ....................................................................................... 7 3.5.1 Zpracování dat.............................................................................................. 7 4. CÍLE VÝZKUMU A OKRUHY ZÁJMU ................................................................ 10 5. POSTUP PRÁCE........................................................................................................ 11 5.1 ÚVOD ................................................................................................................. 11 5.2 PRVOTNÍ MATERIÁL............................................................................................ 11 5.3 ZÍSKÁVÁNÍ HLAVNÍCH MATERIÁLŮ .................................................................... 12 5.4 ZPRACOVÁNÍ DAT ............................................................................................... 13 5.4.1 Škála „aktivní/neaktivní“ ........................................................................... 13 5.4.2 Souhrnné hodnocení................................................................................... 13 5.4.3 Obrácená figura škály aktivity/neaktivity .................................................. 16 5.4.4 Shrnutí........................................................................................................ 16 6. KONKRÉTNÍ PODOBA PARTICIPACE ČLENEK NA ŽIVOTĚ ODDÍLU .... 17 6.1 COMMITMENT ČLENEK ODDÍLU .......................................................................... 17 6.2 KAZUISTIKY ....................................................................................................... 19 6.2.1 Čoudilka – Šárka........................................................................................ 20 6.2.2 Kobliha – Lidka ......................................................................................... 21 6.2.3 Prcek – Klára.............................................................................................. 22 6.2.4 Monča......................................................................................................... 24 6.2.5 Tweety - Klárka ......................................................................................... 25 6.2.6 Špejle – Kateřina........................................................................................ 26 7. ZÁVĚR ........................................................................................................................ 27 8. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ........................................................................... 29 8.1 Použitá a citovaná literatura.......................................................................... 29 8.2 Použité časopisy............................................................................................ 29 8.3 Internetové zdroje ......................................................................................... 29 9. PŘÍLOHY.................................................................................................................... 30 9.1 PŘÍLOHA Č. 1: OSOBNÍ POKROK – PŘEPSANÉ MATERIÁLY ................................... 30 9.2 PŘÍLOHA Č. 2: DOTAZNÍK PRO ČLENKY ODDÍLU ................................................. 31 9.3 PŘÍLOHA Č. 3: ROZHOVORY ............................................................................... 36 9.4 PŘÍLOHA Č. 4: OSOBNÍ LISTY .............................................................................. 52

2

2. ÚVOD Předkládám vám text, ve kterém jsem se zabývala činností dětí v Junáku. Tím, co jim tato organizace nabízí, co od nich požaduje. A taky tím, jak děti na tuto výzvu odpovídají, do jaké míry vůbec vnímají všechny možnosti a jak chápou jejich význam. Spolupracovala jsem s členkami dívčího oddílu v jednom severomoravském městě. Šlo o kooperaci jednak s dětmi samotnými, jednak s jejich vedoucími, kteří mi poskytli další materiály, nezbytné pro získání všech informací vedoucích k výsledkům. Téma práce se objevovalo postupně, až na základě analýzy prvních materiálů, získaných přímo od dětí. Z těch bylo možné vymezit, co z činností je pro děti v oddíle důležité více a co méně. Na základě toho jsem se zaměřila na oblasti aktivit v rámci oddílu, kterým děti věnují hlavní důraz, a pokračovala jsem ve sběru a analýze dat. Hlavními tématy se tak staly tři oblasti oddílové činnosti: docházka – stezka – odborky a to, jak je děti realizují a jak je vnímají. Cílem práce se stalo poznat, jaká je participace členů na oddílovém životě. Jestli je rovnoměrná nebo výběrová. Zda koresponduje s výkony ve škole. A taky jak míru aktivity každého dítěte ovlivní další podmínky, jako rodina, sociální prostředí apod. Nakonec jsem si vytyčila ještě jeden cíl – rozpoznat, jaké hodnoty děti skautu přiřazují. V této části jsem aplikovala teorii commitmentu, která velmi dobře vystihuje moment, kdy instituce klade na své členy nějaké požadavky a oni na to, každý podle svého, reagují. 3. ÚVOD DO PROBLEMATIKY 3.1 Junák – Svaz skautů a skautek ČR Ve stanovách organizace se dočteme, že: Junák – svaz skautů a skautek ČR je dobrovolné, nezávislé a nepolitické občanské sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., sdružující své členy a členky bez rozdílu národnosti, náboženského vyznání, politického přesvědčení, rasy nebo jiných rozdílů. 1 Organizace byla založena roku 1912 prof. A.B. Svojsíkem, který se inspiroval jednak zakladatelem světového skautingu, lordem Robertem Badenem-Powellem, ale také tvůrcem organizace Woodcraft Indians a zakladatelem amerických skautů, Ernestem T.Setonem. Česká tradice vznikla syntézou anglického řádu, indiánské romantiky a českých kulturních vlivů; vznikla tak jedinečná podoba junácké organizace. Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství v souladu s principy a metodami, stanovenými zakladatelem skautského hnutí, lordem R. Baden-Powellem a zakladatelem českého skautingu, prof. A.B. Svojsíkem. 2 Děti v družinách, tedy malých partách ve kterých se pravidelně schází, jsou vedeny k plnění tohoto poslání prostřednictvím skautské výchovy. Junák využívá tzv. „Skautské výchovné metody“, která je ve Stanovách také definována. Skautská výchovná metoda (SVM) vede mladého člověka na cestě osobního růstu, je soustavou výchovy a sebevýchovy vedoucí k upevňování charakteru, vytváření hodnotového systému, rozvoji dovedností a znalostí. SVM tvoří systém vzájemně provázaných prvků, jimiž jsou: 1 2

Stanovy Junáka – svazu skautů a skautek ČR, Hlava první, bod 1. tamtéž, Hlava druhá, bod 5.

3

ƒ ƒ

slib a zákon – vyjádření životního stylu a hodnot družinový systém – týmová práce v malých skupinkách, rozvíjející spolupráci, vůdčí schopnosti atd. ƒ osobní růst – zájem a spoluúčast každého člena ƒ podpora dospělými – schopnost partnerství a spolupráce ƒ učím se tím, že to dělám – „learning by doing“ – použití praktických činností a her ƒ symbolický rámec – pro daný věk nabízí inspiraci a výchovnou motivaci ƒ příroda – pobyt a činnosti v ní, poznávání a ochrana 3 Výchova ve skautu probíhá napříč všemi věkovými kategoriemi, od mladšího školního věku až k pokládání základů sebevýchovy v období dospívání. Pokračuje však i u dospělých členů organizace. Výchovný proces probíhá během programu neustále. Nejde jen o jednotlivé cíleně zaměřené aktivity, ale také o všechny ostatní prostředky – např. o chování členů vedení oddílu, o prostředí, atmosféru… 3.2 Předchozí výzkumy Skautské principy tak, jak byly stanoveny v době vzniku hnutí 4, stále platí. Co by se ale mělo měnit a reagovat na měnící se podobu společnosti, jsou prostředky, které organizace používá pro práci s dětmi a pro plnění výchovných cílů. Toto téma je stále aktuálnější, zabývají se jím nejen oddíloví vedoucí řešící ztrátu dětí, ale také ústřední orgány Junáka, tedy Valný sněm, Náčelnictvo Junáka a Výkonná rada Junáka. Postupně proběhla v letech 2000 – 2003 řada sociologických výzkumů, které souborně vyšly ve sborníku „Sondy do světa skautů“. Zde se autoři zabývají takovými otázkami, jako kdo vede skautské oddíly, jak jsou početné, jaká je hodnotová orientace roverů (věková skupina nad 15 let), co dělají děti ve svém volném čase a také jak skauty vnímá veřejnost. V současné době se danou tématikou zabývá zejména Metodická skupina Výkonné rady Junáka, která připravuje nový výchovný program. Ten má reagovat na změny osobnosti dítěte, jeho jiné zájmy a odlišné klima ve společnosti a na základě toho má pomoci vedoucím a celé organizaci, aby se v současné společnosti stala atraktivnější. 3.3 Výzkumný vzorek Realizace výzkumu mi byla umožněna díky spolupráci s členkami dívčího oddílu jednoho severomoravského města (středně velké, 60 000 obyvatel). První materiál jsem získala od 27 dívek, výzkumný vzorek se z řady důvodů zúžil na 16 osob. Některá z těch 27 děvčat v oddíle pobyla velmi krátce. Nebo naopak delší dobu, než bývá obvyklé, stála v čele družiny, a proto nebylo možné získat některá data o jejich aktivitě apod. Výzkumný vzorek je věkově heterogenní, ale tento fakt by neměl výsledky výzkumu ovlivnit, protože všechny dívky jsou v Junáku dost dlouhou dobu, aby se z údajů o jejich činnosti daly vyvozovat závěry. Údaje o činnosti dívek v rámci družin nepochází z jednoho roku, ale z různých let. Proto jsem četnosti výskytu různých prvků vyjadřovala v procentech, aby byla zachována možnost porovnávání činnosti jednotlivých členek napříč oddílem a různými lety činnosti. 3 4

tamtéž, Hlava třetí, bod 9. Povinnost k Bohu; Povinnost vůči ostatním; Povinnost vůči sobě – tamtéž, Hlava druhá, bod 6.

4

Zpětná vazba, tedy hodnocení programu dětmi, pochází z let 2002 – 2006. Údaje o tom, kam až dívky došly ve své cestě po skautské stezce nebo v plnění odborek, jsou získány s platností ke konci školního roku 2005/6, dotazníky a rozhovory jsem získala v následujících dvou školních letech. V průběhu realizace výzkumu jsem získala následující data: ƒ osobní pokrok ƒ přehled plnění stezky a stupňů zdatnosti ƒ data o docházce do družiny a o aktivitě jedince v jejím rámci ƒ dotazníky ƒ rozhovory ƒ hodnocení programu dívkami 3.4 Skaut: docházka – stezka – odborky Na základě prvotní kategorizace posbíraných materiálů (viz dále – osobní pokrok) jsem zjistila, že děti samy v kontextu skautského oddílu a osobního růstu v něm kladou důraz na tři oblasti, které na následujících řádcích přiblížím. Jde o: ƒ docházku ƒ stezku ƒ odborky Zmíněné oblasti určitě nejsou vším, co se v oddíle děje, ale jsou dobře vymezené. Můžeme je relativně snadno pozorovat např. v bodování, které nutně provází činnost každého oddílu i družiny. Mnohé další prvky skautského života jsou hůře reflektovatelné a jejich vnímání je podstatně více subjektivní. Tyto tři prvky hrají v životě skautského oddílu velmi důležitou roli. Představují totiž hlavní požadavky organizace na své členy. Ten, kdo chodí do skautu, měl by se alespoň do určité míry aktivně zapojit v každé z oblastí. V rámci výzkumu jsem se zabývala zejména tím, jak členky oddílu reagují na jednotlivé nabídky, zda je přijímají za své a plní je s radostí. Nebo je vnímají pouze jako nutnost, která patří ke všemu ostatnímu… Šlo mi tedy nejen o konkrétní projevy jednotlivců v rámci oddílu, ale také o jejich přístup a vnímání daných oblastí. Zajímalo mne také, jestli v plnění různých úkolů ve skautu vidí nějaké přínosy do budoucna a jaké osobní významy dávají povinnostem v oddíle. 3.4.1 Plnění bodů ve stezce Skautská stezka (dále jen SZ) je metodickou pomůckou, připravovanou odborným týmem vybraným Výkonnou radou Junáka. Měla by pro vedoucí být hlavním opěrným bodem při plánování ročního programu. Témata SZ prostupují veškerou oddílovou činnost a dávají jí tak řád a smysl, který není na první pohled viditelný, ale děti jej vnímají. Obsah stezky vtiskuje celému hnutí určitý charakter, protože jejím prostřednictvím je členům zřetelně dáno najevo, co je důležité umět (a nejde jenom o to, že se dítě naučí, které autobusy ve městě jezdí a kudy nebo jak se zapaluje oheň, ale učí se také překonávat překážky, vlastní nechuť, učí se spolupracovat, poznává hodnotu lidské práce…). Prostřednictvím stezky se děti mohou naučit stanovovat si cíle a dosahovat jich i přes mnohé problémy. Samotná SZ je souborem úkolů rozčleněných do několika skupin podle toho, jaké oblasti rozvíjejí. Patří zde teoretičtější oblasti jako Idea, ale také velmi konkrétní oblasti,

5

např. Sebevýchova a služba nebo Skautské dovednosti apod. Je konkrétní oporou při tvorbě ročního plánu činnosti oddílu i jednotlivých schůzek aj. akcí. SZ má tři stupně: ƒ nováčkovskou zkoušku ƒ 1. stupeň ƒ 2. stupeň Splnění nováčkovské zkoušky je podmínkou pro možnost skládat skautský slib. A až tento je opravdovým vstupem do světa skautů. Splnit ji není pro průměrně zdatné dítě příliš obtížné. Má jen málo úkolů (22), řadu z nich děti již umí z dřívějších let. Také vidina skládání skautského slibu je dostatečně velkou motivací pro to, aby naprostá většina členů skautských oddílů nováčkovskou zkoušku splnila. U 1. stupně se již potýkáme s menšími problémy zejména v oblasti motivace. Viditelným výsledkem je „pouze“ nový odznak na kroji, který dětem často nestojí za námahu vynaloženou pro splnění jednotlivých bodů 1. stupně SZ. Ten je tvořen již 56 úkoly. Konečně 2. stupeň je vyvrcholením problému. Mnohé děti, dokončí-li 1. stupeň, se dostávají do věku, kdy skaut pro ně není již místem plnění úkolů a honění se za body a odměnami, ale partou kamarádů, kvůli nimž jsou členy oddílu, chodí na schůzky a jezdí na výpravy… Ale současně nové zkušenosti, schopnosti a dovednosti samy o sobě pro ně ještě nejsou dostatečně silnou motivací. Je skutečně neobvyklé, když někdo 2. stupeň SZ splní. Pro děti samotné má skautská stezka také jiný význam než přemáhání se a sebezápor. Je pro ně souborem úkolů, po jejichž splnění na ně čeká odměna: pochvala, vítězství v soutěži „kdo dřív splní…“, možnost nosit na kroji příslušnou nášivku, která vizualizuje a všem ukazuje již nabyté schopnosti a dovednosti. Dává dětem možnost být na sebe hrdý. Je tedy prostředkem pro sebehodnocení, porovnávání sebe sama s ostatními i s nevyslovenou normou, že např. během prvního roku ve skautské družině je obvyklé splnit si určitou část. 3.4.2 Odborky SZ je koncipována pro všechny děti stejně a obsahuje všestranně zaměřené úkoly. Činnost oddílu tak není jednostranná, ale není pak možné příliš proniknout do hloubky jednotlivých témat. Tento „prázdný“ prostor vyplňují tzv. „odborky“, správně pak Odborné zkoušky skautek a skautů. Tyto dávají dětem možnost soustředit se plně na určitý obor a vyniknout tak v oblastech, jež mají rády a ve kterých jsou opravdu dobré. Ústředí Junáka připravilo soubor Odborných zkoušek skautů, z nichž si děti vybírají dle vlastního zájmu. Odborných zkoušek je v nabídce 26, každá z nich se pak dělí na ještě konkrétnější odbornosti. Existují také speciální odborky, jako Tři orlí pera. Jednotlivé oddíly mají možnost připravit pro své členy vlastní Oddílové odborky. Nikde není určeno, že např. součástí splnění povinností 1. stupně SZ by bylo získat alespoň jednu odborku či odbornost… Odborky mají pro děti podobný význam jako plnění stezky. Mají možnost ukázat světu, v čem jsou dobré a vlastním úsilím dosáhnout společenského uznání. Myslím si, že je to velmi přínosné pro osobnost dětí, přispívá to totiž k rozvoji jejich zdravého sebevědomí. Dobrou motivací pro děti je zase odměna – kromě již zmiňovaného společenského uznání apod. je to vizualizace prostřednictvím nášivek. Ty si pak děti našívají na pravý rukáv skautského kroje. Zejména pro děti mladšího skautského věku je tato motivace obzvláště účinná. A v praxi, např. při setkávání dětí z různých skautských oddílů, je jednoduchým prostředkem pro porovnání svých schopností se schopnostmi těch ostatních.

6

3.4.3 Docházka Činnost skautského oddílu i skautské družiny je založena na motivaci v podobě bodování (alespoň při práci s dětmi ve věku 6 – 15 let). Kromě soutěží, závodů… se hodnotí také docházka. Pokud dítě chodí pravidelně na oddílové a družinové akce, má šanci získat body nejen v soutěžích, ale také právě za účast. Co je ovšem podstatnější – může být se svými kamarády a trávit s nimi společný čas. Děti samy rychle poznají, že chodí-li pravidelně, cítí se v družině lépe a snáze zapadnou do kolektivu. 3.5 Hodnocení programu Na předchozích stranách jsem mluvila o tom, že program skautského oddílu lze rozdělit do tří hlavních kategorií, a to na oblast docházky, stezky a odborek. Na skautském táboře, který je vyvrcholením skautského roku, se dětem nabízí prostor pro intenzivnější plnění stezky i odborek, pro získávání nových dovedností a vědomostí, místem pro rozvoj a prohlubování mnohých přátelení. Zde nabývá skautská činnost nové dimenze a prožitky z jednotlivých schůzek v průběhu roku jsou zdůrazněny chvílemi prožitými během čtrnácti dní v přírodě. Vedoucí se zde snaží předkládat členkám oddílu co nejzajímavější a nejplnohodnotnější program, což ale není předmětem tohoto textu. Tím je spíše to, jak děti samotné tento program hodnotí, co z něj považují za zajímavé a co je pro ně naopak méně podstatné. Jak se s jednotlivými prvky programu identifikují, případně jak aktivně přistupují k jeho realizaci. Stručnou sondou do hodnocení předkládaného programu samotnými dětmi bylo zpracování zpětných vazeb, jimiž děti hodnotily táborový program v letech 2002-2006. Data byla získána tak, že děti měly vyjádřit svůj názor na jednotlivé programy (primárním účelem tedy nebyl zisk informací pro tuto práci). Způsob hodnocení nebyl v průběhu let vždy stejný, ale děti každý rok shodně určovaly programy, které se jim líbily a také ty, které je nezaujaly. Do hodnocení děti samotné zahrnuly rovněž prvky programu, jako jsou ranní rozcvičky, pravidelné koupání v potoce, noční hlídky nebo služby v kuchyni. Tzn. ty, které nejsou samostatnými bloky aktivit, ale dotvářejí atmosféru tábora. V některých letech děti programy hodnotily jako ve škole známkami od 1 do 5. Zde je nutné podotknout, že průměr známek u nejhůře hodnocených programů byl zhruba 2,1. Z toho lze usuzovat, že ačkoliv dané aktivity byly v kontextu ostatních bodů programu hodnoceny hůře, dětem se celkem líbily a nebylo pro ně obtížné identifikovat se s nimi a plně se do nich zapojovat. 3.5.1 Zpracování dat Data jsem zpracovala následujícím způsobem: jednotlivé programy na tom kterém táboře jsem zařadila do jedné z pěti kategorií: ƒ povinnosti a práce ƒ estetika (rukodělné činnosti, četba, divadlo), hudba, zpěv, tanec ƒ sport, hry, výlety a vycházky ƒ duchovní programy ƒ programy pro rozvoj vědomostí a dovedností ƒ jiné

7

Z celkového přehledu programu jsem určila, které body spadají do které kategorie. Zde jsem pak rozlišila, kolik aktivit bylo hodnoceno kladně a kolik naopak negativně. Výsledky (absolutní i relativní četnosti) jsou seřazeny v tabulce č. 1. Tabulka č.1: Hodnocení programu. Zdroj: vlastní zdroj. Povinnosti, Estetika Sport, práce hry, výlety 2002

2003

2004

2005

2006

Celkem Líbilo % Nelíbilo % Celkem Líbilo % Nelíbilo % Celkem Líbilo % Nelíbilo % Celkem Líbilo % Nelíbilo % Celkem Líbilo % Nelíbilo %

12 1 8,3 4 33,3 12 3 25 5 41,7 9 2 22,2 2 22,2 9 0 0 2 22,2 5 1 20 2 40

10 2 20 0 0 13 4 30,8 0 0 12 6 50 2 16,7 18 8 44,4 1 5,6 11 7 63,6 0 0

17 6 35,3 3 17,6 16 7 43,8 1 6,25 12 9 75 6 50 19 7 36,8 4 21 16 5 31,25 6 37,5

Duchovní programy 5 2 40 0 0 5 2 40 0 0 4 2 50 0 0 6 2 33,3 0 0 5 2 40 1 20

Programy pro rozvoj vědomostí a dovedností 7 3 42,9 0 0 9 1 11,1 0 0 12 1 8,3 1 8,3 4 2 50 0 0 11 2 18,2 3 27,3

Jiné

6 2 33,3 0 0 3 0 0 1 33,3 3 0 0 0 0 5 1 20 0 0 3 0 0 0 0

3.5.1.1 Povinnosti a práce Do této kategorie spadá řada činností, které jsou nedílnou součástí tábora. Patří zde výstavba tábora (od stavby stanů přes budování kuchyně s jídelnou po vztyčování stožáru a výrobu táborového oznamovatele), bodování úklidu, noční hlídky a služby v kuchyni. Sbírání dřeva v lese, stavba táborových ohňů apod. Některé z těchto činností nejsou příliš oblíbené, jiné se naopak těší velké oblibě. Například noční hlídky jsou mezi dětmi velmi vyhledávané. Populární jsou také služby v kuchyni… Děti chápou tyto činnosti jako nedílnou součást táborového života a tak k nim také přistupují, i když jejich hodnocení není vždy kladné.

8

3.5.1.2 Estetika (rukodělné činnosti, četba, divadlo), hudba, zpěv, tanec V této oblasti jsou zařazeny všechny aktivity, které rozvíjejí uměleckého ducha. Rukodělné činnosti, hraní divadla, jeho příprava. Četba (každý tábor vedoucí dětem čtou nějakou knihu – během výletů, při večerní relaxaci, během rukodělných činností nebo když venku prší...). Součástí programu často bývají nejrůznější taneční programy – od učení se tanců břišních či hebrejských až po lidové tancovačky. Každoročně je pořádán „Teátrfest“, kde si děti připravují po předchozí dramatické průpravě scénky na zadaná témata. Obecně patří k nejoblíbenějším programům tábora, jen málokterý je naopak zařazen mezi programy, které by se dětem nelíbily. 3.5.1.3 Sport, hry, výlety a vycházky Zde jsem zařadila nejenom sport a sportovní hry, ale hry všeobecně. Také výlety a vycházky, které jsou nedílnou součástí táborového programu. A samozřejmě rozcvičku a koupání v potoce, které dokreslují atmosféru táborového života. Programy z této kategorie bývají často hodnoceny negativně. Důvodem může být to, že mezi sportovní hry spadají fyzicky velmi náročné aktivity, tzv. „orvávačky“, které děti vyhledávají a hodnotí jako přínosné stále méně. 3.5.1.4 Duchovní programy Oddíl, se kterým jsem spolupracovala, je křesťansky zaměřený. Proto do této kategorie spadají programy jako společné modlitby, mše svaté apod. Ale také činnosti, které se objevují na každém skautském táboře – slavnostní okamžik skautského slibu nebo příprava na něj... Aktivity spadající do této oblasti, jsou dlouhodobě hodnoceny velmi pozitivně, málokterý program byl naopak ohodnocen negativně.

3.5.1.5 Programy pro rozvoj vědomostí a dovedností Zmínila jsem se o tom, že během tábora mají děti mnohem více příležitostí plnit si skautskou stezku a odborky. Kromě toho, že vedoucí jsou dětem více k dispozici, připravují pro ně konkrétní programy na rozvoj jednotlivých dovedností a schopností nutných pro plnění stezky a odborek. Do kategorie spadají také besedy s pozvanými hosty, debaty, miniškoly aj. Jejich oblíbenost je v průběhu let kolísavá, ale programy nebývají hodnoceny jako neoblíbené. 3.5.1.6 Jiné V této oblasti jsou zařazeny programy, které nespadají do žádné z uvedených kategorií. Jako příklad můžeme uvést např. návštěvní den (rodiče přijedou navštívit děti), přestup z jedné věkové kategorie do druhé, vztahy mezi dětmi, vyhodnocení tábora apod.

9

Z hodnocení programů vyplývá, že pro děti je podstatný nejen konkrétní program, ale že důležitou roli hrají také kontext situace. Příčinou záporného hodnocení nemusí být pouze jejich odmítnutí nároků na ně kladených, ale řada dalších okolností, jako nepříjemné počasí, špatné vztahy ve skupině apod. Obecně lze říci, že i když ne všechny programy jsou pro děti těmi nejoblíbenějšími, přijímají a respektují nabídku skautského oddílu a považují ji za přínosnou. K nejoblíbenějším přitom patří zejména činnosti z oblasti estetiky, hudby a divadla. K méně oblíbeným patří práce a povinnosti, ale i v této kategorii děti nacházejí činnosti, které řadí k nejoblíbenějším z celého tábora. V průběhu let lze sledovat trend přesunu obliby od aktivit herních, fyzicky náročných, sportovního typu spíše k programům rozvíjejícím estetické cítění. 4. CÍLE VÝZKUMU A OKRUHY ZÁJMU Běžně se setkáváme s tím, že instituce si vytvoří vlastní kulturu (pravidla, činnosti, hodnoty atd.), na níž pak stojí její fungování. Každý, kdo se chce stát jejím členem, měl by se s touto kulturou individuálně vyrovnat. Aplikace a realizace jejích zásad se obvykle liší člen od člena. Jde vlastně o to, do jaké míry její členové kulturu pouze akceptují, ovšem nerealizují, a do jaké míry se s ní ztotožňují. Podle toho se pak odvíjí individuální míra aktivity jednotlivce, která se pohybuje od pólu pasivity k pólu aktivity. Totéž platí také pro členy Junáka. Děti přicházejí do skautského oddílu z různých důvodů. Někdy je to přání rodičů, jindy dítě přivede kamarádka nebo je nalákají zajímavé knihy plné dobrodružství… Prvním úkolem dítěte v oddíle je pochopit jeho strukturu a pravidla fungování, což někdy může působit poměrně komplikovaně, a je opravdu třeba, aby si dítě celý systém zažilo a dobře se v něm orientovalo v zájmu budoucí aktivity v rámci oddílu. Na pozadí tohoto spíše implicitního procesu dítě přináší svá očekávání a přání (poznat nové kamarády, jezdit na výlety, hrát zajímavé hry, sportovat apod.) a konfrontuje je s tím, co mu oddíl nabídne. Postupně tak poznává, jestli je tato cesta pro ně ta správná a jakým způsobem na ni nastoupí a půjde jí. Do jaké míry bude reagovat na požadavky oddílu a aktivně se podílet na jejich plnění. Tyto momenty jsem si uvědomila na základě zpracování prvotních dat (o nichž se zmíním dále v práci) a vyvstalo tak přede mnou několik oblastí, které jsem chtěla blíže poznat. Hlavními otázkami se tak pro mě staly tyto: ƒ jak se skautky vyrovnávají s požadavky hlavních oblastí? Jak se v nich pohybují a jak je přijímají? Korespondují jejich výkony v oblastech docházka – stezka – odborky nebo jsou výkony odlišné? ƒ má dítě ve skautském životě (ne)úspěchy podobně jako ve škole nebo se školní úspěšnost od té skautské liší? Co tato úspěšnost znamená pro ně samotné a co pro skautský oddíl? Je obvyklé, že každého zaujme něco a tomu se pak věnuje více než jiným oblastem. Je proto pravděpodobné, že podobně tomu je také co se týče individuální angažovanosti jednotlivých členů v rámci oddílové činnosti. Jde však pouze o předpoklad, který chci doložit a zjistit také, jak moc se míra aktivity v jednotlivých oblastech liší, zda je to vázáno na další faktory a na jaké, apod. Každé dítě se projevuje jinak. Některé raději tráví volný čas s partou kamarádů, jiné má každý den nejméně jeden kroužek… Zajímá mě tedy, jaký profil volnočasových aktivit lze zaznamenat u členek oddílu a v jaké souvislosti bude tato jejich vytíženost s aktivitou

10

v oddíle. Zda dívky, které budou mít mnoho kroužků, se budou zapojovat intenzivněji, nebo naopak bude množství kroužků na úkor kvality práce v jednotlivých institucích. Skauti se velmi často setkávají s otázkou „A proč tam vlastně chodíš?“ I to bych se od dětí ráda dozvěděla. Co pro ně skaut znamená, co jim dává, případně co pro něj musí obětovat. Jestli je to parta kamarádů, ke kterým se rády vracejí, nebo jen povinnost odsedět si dvě hodiny týdně v klubovně. Na základě tohoto tázání by měly vystoupit hodnoty, které děti skautingu přisuzují. 5. POSTUP PRÁCE 5.1 Úvod V následující kapitole čtenáři představím jednotlivá data, která jsem postupně získala. Zpočátku to byly materiály, které nevznikly cíleně pro tuto práci, ale pro děti samotné. Na základě jejich zpracování jsem si zvolila oblasti, kterými se budu zabývat, a vyhledávala jsem podklady pro další práci. Podrobněji to popíši dále. Po představení dat bude následovat také jejich zpracování a první interpretace, kterou později rozvinu v kazuistikách. 5.2 Prvotní materiál Prvotním materiálem, který jsem získala jako základ pro vznikající studii, byly „osobní cíle“. Ty si stanovovaly děti z našeho oddílu pro nastávající školní/skautský rok. Měla jsem možnost pracovat s materiálem vypracovaným dětmi v průběhu tří let, přičemž počet dětí zapojených do této aktivity se každý rok snižoval. Ukázku přepsaného materiálu předkládám v tabulce číslo 2, další materiály jsem zařadila jako přílohu číslo 1. Tabulka č. 2: Osobní pokrok 2003/4. Zdroj: vlastní zdroj. VEVERKY Monča dodělat 1. stupeň, víc chodit na oddílové akce Katka splnit ¾ prvního stupně Smíšek splnit první stupeň, splnit nějaké odborky Aneta pokusit se o pár bodů v prvním stupni, vydržet co nejdéle, slib Kobliha uvařit jídlo pro družinu, výprava na kole – ujet 45 km Lucka dodělat nováčkovskou zkoušku Anička Všetečka splnit si alespoň 3 body do stezky, splnit si další body v Literátovi JEŠTĚRKY Jana Š. více se účastnit oddílových i družinových akcí; splnit několik bodů z prvního stupně Niki chodit pravidelně na schůzky, dodělat odborku Sportovec, co nejvíce se účastnit oddílových akcí Magda aktivně se účastnit oddílových akcí, pravidelně chodit na schůzky, udělat si nějakou odborku, plnit si více stezku Skřítek splnit si skoro celý první stupeň, nějakou odborku. Pomáhat co nejvíc s vedením družinky Klárka V. dodělat první stupeň, nějakou odborku, chodit více na schůzky

11

a na oddílovky Získané materiály jsem rozčlenila do jednotlivých kategorií podle toho, jakého charakteru byly vytyčené cíle. Následující tabulka (tabulka č. 3) ukazuje, že samotné děti kladou velký důraz zejména na plnění bodů ve stezce, o něco menší důraz pak na odborky a docházku. Vedle těchto tří hlavních kategorií se pak objevovaly ještě závazky dalšího typu, často se však lišily. Zařadila jsem je proto do kategorie „jiné“.

Tabulka č. 3: Rozčlenění úkolů do kategorií. Zdroj: vlastní zdroj. 2003 2003/4 Kategorie úkolů % % (21 lidí) (13 lidí) Plnění bodů 21 100% 13 100% ve stezce

2004/5 (5 lidí)

%

5

100%

Odborky

9

43%

7

58%

5

100%

Docházka

3

14%

7

58%

4

80%

Chování

6

29%

1

8%

0

0%

Jiné

4

19%

1

8%

0

0%

Rádcování

3

14%

1

8%

1

20%

5.3 Získávání hlavních materiálů Na základě těchto materiálů jsem se zaměřila zejména na docházku, stezku a odborky, které se ukázaly jako nejdůležitější oblasti činnosti oddílu. Směr uvažování jsem zaznamenala v kapitole „Cíle výzkumu a okruhy zájmu“. Od oddílové vedoucí jsem získala přehled o tom, jak které členky plní stupně zdatnosti, a také jaké odborky a odbornosti již získaly. Ve spolupráci s rádkyněmi družin 5 jsem pak zpracovala tabulky reflektující docházku jednotlivých členek na schůzky a míru jejich aktivního podílu na družinovém i oddílovém životě během jednotlivých akcí. Děti jsem požádala o spolupráci při vyplnění dotazníků (příloha č. 2). V těch jsem se zajímala především o to, čím již v oddíle prošly, co je zde zaujalo. Jaké jsou jejich volnočasové aktivity a koníčky a také jaký je jejich školní prospěch, co je baví a co ne. Pro lepší představu o tom, jak oddílovou činnost a její vztah ke škole vnímají děti samotné, požádala jsem některé z nich o rozhovor. Rozhovory s vybranými dívkami jsou zařazeny jako příloha č. 3. Ačkoliv na začátku stála možnost pracovat s daty o mnoha členkách oddílu, postupně se výzkumný vzorek (na základě dostupnosti dat) zúžil na šestnáct členek oddílu. Pro každou z těchto dívek jsem na základě získaných materiálů sestavila „osobní list“ (příloha č. 4). Taková byla základní data, která jsem dále zpracovávala.

5

rádce družiny – osoba, která je zhruba vrstevníkem ostatních členů družiny. Stojí v čele družiny, kterou vede, ale ostatním členům je především kamarádem.

12

5.4 Zpracování dat 5.4.1 Škála „aktivní/neaktivní“ V této části práce jsem se ocitla před otázkou, jak zpracovat již získané materiály, kterých bylo poměrně dost, ale které prozatím mnoho neříkaly. Připravila jsem proto tabulku, v níž jsem „výkonům“ jednotlivých dětí v oblastech docházka – stezka – odborky přiřadila bodové ohodnocení od 1 do 10 a získala jsem tak škálu jejich aktivity zvlášť v jednotlivých oblastech a také souhrnně napříč oddílovou činností. Tabulka č. 4: Přehled aktivit – žebříček. Zdroj: vlastní zdroj. Docházka Pořadí Body Osoba Pořadí 1.-6. 9 Čoudilka 1. 1.-6. 9 Klárka 2. 1.-6. 9 Monča 3. 1.-6. 9 Sisi 4. 1.-6. 9 Skřítek 5.-6. 1.-6. 9 Tkanička 5.-6. 7. 8 Všetečka 7.-10. 8.-10. 7 Katka 7.-10. 8.-10. 7 Niki 7.-10. 8.-10. 7 Špejle 7.-10. 11.-12. 6 Kobliha 11.-15. 11.-12. 6 Verča 11.-15. 13. 5 Kivi 11.-15. 14.-15. 4 Jana 11.-15. 14.-15. 4 Prcek 11.-15. 16. 3 Magda 16.

Přehled aktivity - žebříček Stezka Odborky Souhrn Body Osoba Pořadí Body Osoba Pořadí Body Osoba 10 Všetečka 1. 8 Čoudilka 1. 25 Čoudilka 8 Čoudilka 2. 6 Tkanička 2. 23 Všetečka 7 Monča 3. 5 Všetečka 3.-5. 19 Monča 6 Skřítek 4.-5. 4 Jana 3.-5. 19 Skřítek 5 Jana 4.-5. 4 Skřítek 3.-5. 19 Tkanička 5 Niki 6.-7. 3 Monča 6. 15 Niki 4 Katka 6.-7. 3 Niki 7.-9. 13 Jana 4 Kobliha 8. 2 Katka 7.-9. 13 Katka 4 Sisi 9.-10. 1 Kobliha 7.-9. 13 Sisi 4 Tkanička 9.-10. 1 Magda 10. 12 Klárka 3 Kivi 11.-16. 0 Kivi 11. 11 Kobliha 3 Klárka 11.-16. 0 Klárka 12. 10 Špejle 3 Magda 11.-16. 0 Prcek 13. 9 Verča 3 Špejle 11.-16. 0 Sisi 14. 8 Kivi 3 Verča 11.-16. 0 Špejle 15. 7 Magda 2 Prcek 11.-16. 0 Verča 16. 6 Prcek

Na základě této tabulky a z ní vytvořených grafů (viz níže) se ukázalo, že jednotlivé členky se liší především ve dvou aspektech – v míře aktivity a v její vyrovnanosti. Podle těchto dvou kategorií lze sledované dívky roztřídit do šesti skupin a tyto skupiny charakterizovat. Požadavky kladené na děti v jednotlivých oblastech (docházka – stezka – odborky) jsem vymezila v úvodu do tématu. 5.4.2 Souhrnné hodnocení Pro posouzení celkové míry aktivity jednotlivých dívek v oddílové činnosti jsem vyšla z grafu č. 1 (viz níže). Získala jsem tak tři skupiny: ƒ velmi aktivní členky – Čoudilka, Monča, Skřítek, Všetečka a Tkanička ƒ středně aktivní členky – zde by patřily Jana, Katka, Klárka, Kobliha, Niki, Sisi a Špejle ƒ málo aktivní členky – Kivi, Magda, Prcek, Verča

13

Graf č. 1: Souhrn – přehled 30

Čoudilka Jana Katka Kivi Klárka Kobliha Magda Monča Niki Prcek Sisi Skřítek Špejle Tkanička Verča Všetečka

25

Body

20

15

10

5

0

Členky

Tak se objevila otázka, zda je aktivita dívek vyrovnaná, tedy jestli si její míra v jednotlivých sledovaných oblastech odpovídá, nebo zda jde spíše o aktivitu výběrovou. To znamená, jestli je např. členka aktivní ve stezce, ale málo se věnuje odborkám apod. Na základě tohoto tázání jsem získala šest následujících skupin: Tabulka č. 5: Vyrovnaná/nevyrovnaná aktivita. Zdroj: vlastní zdroj. Aktivita vyrovnaná: Aktivita nevyrovnaná: - aktivní: Čoudilka, Všetečka - aktivní: Monča, Tkanička - středně aktivní: Jana, Katka, Kobliha, - středně aktivní: Klárka, Sisi Niki, Skřítek - málo aktivní: Kivi, Magda, Prcek, - málo aktivní: Špejle Verča Toto slovní shrnutí vyjadřuje graf č. 2, který zobrazuje míru aktivity jednotlivých dívek ve všech třech sledovaných oblastech (viz níže). Ne vždy koresponduje zařazení do skupiny velmi, středně a málo aktivních členek podle celkové aktivity se zařazením z hlediska vyrovnané/nevyrovnané aktivity. Proto není možné posuzovat aktivitu dívek jako celek, ale je třeba si uvědomit míru jejich zájmu a osobní iniciativy v jednotlivých oblastech.

Graf č. 2: Souhrnný přehled. Zdroj: vlastní zdroj. 10 9 8 7 6

Body 5

Docházka Stezka Odborky

4 3 2 1 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

Členky

Legenda: 1 – Čoudilka 2 – Jana 3 – Katka 4 – Kivi

5 – Klárka 6 – Kobliha 7 – Magda 8 – Monča

9 – Niki 10 – Prcek 11 – Sisi 12 – Skřítek

13 – Špejle 14 – Tkanička 15 – Verča 16 – Všetečka

Pro zařazení do skupiny „aktivní vyrovnaná“ (VA) je třeba, aby daná dívka byla přiměřeně aktivní ve všech třech oblastech, tzn. aby získala minimálně 8 bodů ve většině kategorií (viz tabulka č. 4). Taková členka se nejen aktivně podílí na životě oddílu tím, že se intenzivně účastní oddílových i družinových akcí, ale také je aktivní v plnění stezky a zajímá se o osobní rozvoj prostřednictvím odborek a odborností. Život ve skautském oddíle je pro ni naplňující a pomáhá jí při poznávání vlastních schopností a dovedností. Skupina VA tvoří jakousi „elitu oddílu“, z níž často vystupují budoucí rádkyně a členky vedení. I dívky zařazené do skupiny „středně aktivní vyrovnaná“ (VSA) se podílejí na oddílovém životě poměrně intenzivně. Nicméně v jedné oblasti je obvykle míra jejich aktivity výrazně odlišná. Velmi často je to tak, že děvčata si neplní odborky a odbornosti, nebo si je plní jen velmi málo. Je však možné říct, že docházka a plnění stezky vůbec nejsou špatné a tyto dívky pak tvoří jádro oddílu. Skupinu „málo aktivní vyrovnaná“ (VMA) lze charakterizovat jednoznačně tím, že pro dívky není oddíl nejdůležitějším z jejich koníčků. Ty, které do této skupiny spadají, se oddílového života účastní nejméně ze všech členek oddílu. Ten je pro ně jakousi jistotou, že se vždycky mají kam vrátit, ale není jejich prioritou. To se pak pochopitelně odrazí ve všech oblastech oddílového života – v malé účasti na družinových i oddílových akcích; v neplnění stezky a neplnění odborek. Ne všechny, ale mnohé z těchto dívek lze považovat jen za „hosty“ v oddíle. O aktivitě nevyrovnané mluvíme, když si dívky výběrově volí oblasti, které jsou pro ně zajímavé a v těch se v různé míře angažují. Není na tom nic špatného, protože Junák nabízí prostor pro seberealizaci a aktivitu každému ze svých členů. Skupina „aktivní nevyrovnaná“ (NA) značí, že její představitelky se na oddílovém životě podílejí aktivně, nicméně v každé oblasti ve výrazně jiné míře. Pro děvčata je oddílový

život poměrně atraktivní, nicméně z nejrůznějších důvodů se některé z hlavních oblastí nemohou nebo nechtějí plně věnovat. Tento deficit pak často kompenzují v oblastech dalších. Skupina „středně aktivní nevyrovnaná“ (NSA) představuje okruh členek oddílu, které se hodně účastní oddílových a družinových akcí, mají poměrně vysoké procento docházky, ale ostatní úkoly neberou za své. Odmítají další podíl na skautském životě, který tvoří také plnění stezky a odborek. Do skupiny „málo aktivní nevyrovnaná“ (NMA) jsem zařadila pouze jednu dívku z našeho oddílu. Paradoxně se oddílových a družinových akcí účastní více než třeba členky zařazené do skupiny VMA, ovšem její osobní angažovanost v oblasti stezky a odborek je obdobná jako u děvčat zařazených do zmíněné skupiny. Její celková participace na životě oddílu je ovšem vyšší než u porovnávané skupiny, což ji řadí do dimenze nevyrovnané aktivity. 5.4.3 Obrácená figura škály aktivity/neaktivity Nyní bych ráda vysvětlila zmíněný paradox. Běžně dále v textu pracuji s rozčleněním dívek na škále aktivity/neaktivity následujícím způsobem: Vyrovnaná (V) Nevyrovnaná (N)

A A

SA SA

MA MA

Pokud si ale uvědomím, že je-li aktivita někoho nízká a vyrovnaná (tedy nízká ve všech oblastech), je to vlastně neaktivita ve všech reflektovaných oblastech, musím předchozí schéma upravit následujícím způsobem: V N nic

A Čoudilka Monča

SA Kobliha Klárka

MA Špejle Prcek

Označená políčka znázorňují kategorie škály aktivity/neaktivity, které v oddíle reálně existují. Vepsala jsem do nich pro jasnost také zástupkyně jednotlivých kategorií. Prázdná políčka nemají své zástupce, protože takové kategorie nemohou existovat. Není možné, aby někdo byl málo aktivní ve všech zkoumaných oblastech. Pak by totiž byl úplně neaktivní, což je ale jiná kategorie. Stejně tak není možné být aktivní a současně nevyvíjet aktivitu… Vzhledem k tomu, že většinou v textu pracuji s první uvedenou figurou, nazvala jsem figuru nyní uvedenou jako „obrácenou figuru škály aktivity/neaktivity“ (byť by původní měl být tento model). 5.4.4 Shrnutí Shrnu-li uvedené údaje, vidím různý přístup jednotlivců k životu v oddílu. Ten nabízí každému stejnou šanci podílet se na něm, ale každý člen oddílu má jinou možnost tuto šanci využít. Žije v jiné rodině, rodiče mají odlišný přístup k volnočasovým aktivitám svých dětí. Každé dítě zaujme něco jiného a také má jiné zážitky, které jej pak motivují a směřují… Toto všechno se promítne také do toho, jak aktivně se každá členka oddílu zapojí do té které oblasti, jak si zorganizuje vlastní čas. Obecně však platí, že aby dívka mohla být členkou oddílu, musí se alespoň trochu aktivně podílet na jeho životě. Na rozhodnutí každého individuálně pak už je, jak moc a v jaké kvalitě bude oddílový život žít.

16

6. KONKRÉTNÍ PODOBA PARTICIPACE ČLENEK NA ŽIVOTĚ ODDÍLU 6.1 Commitment členek oddílu Pro další prohloubení tématu jsem vyšla z teorie commitmentu. Slovo commitment pochází z latinského com- mittere, tj. dávat dohromady, spojovat, ale i spáchat, odevzdat, zasvětit (Pedagogická fakulta očima studentů, s. 75). V odborné anglosaské literatuře se tohoto pojmu používá ve významu „průsečík požadavků organizace a osobní zkušenosti“ (Kanter in Pedagogická fakulta očima studentů, s. 75). Je tak vyzdvižena oboustrannost, kdy nejde jen o požadavky instituce, ale současně o osobní angažovanost jedince. V práci pracuji se třemi základními kategoriemi commitmentu, přičemž některé se dále člení: - první kategorie, nazvaná „vocational“, zahrnuje významy poslání a funkce ve společnosti; smysl a hodnoty, které členové instituci a činnosti v jejím rámci přikládají - druhá kategorie, „professional“ ve smyslu práce a jejích dimenzí, tedy role skauta, se člení na tři podkategorie: o předpoklady a požadavky, které instituce klade na jedince o kontakt s lidmi v oddílu a jeho prožívání – prožívání vztahů, instituce, lidí, práce v oddíle o struktura prostředí - třetí kategorie, pojmenovaná „instrumental“, nese významy role (profese) – skautu – z dlouhodobého hlediska osobní identity, životní dráhy a postavení ve společnosti Získaná data (zde jsem čerpala především z rozhovorů s členkami oddílu) jsem během jejich zpracovávání analyzovala a získala tak přehled významů, které oddílu jeho členky přikládají, jak jej vnímají… Dívky neměly primárně mluvit o tom, co pro ně oddíl a členství v něm znamená (i když několik otázek v rozhovoru se týkalo i toho tématu). Šlo spíše o jejich prožívání oddílového života včetně všech jeho součástí, tedy o globálnější pohled na instituci a její nabídku. Při zpracovávání následujícího přehledu jsem důležité momenty členila do jednotlivých kategorií commitmentu tak, jak jsem je popsala výše. Přehled commitmentu jsem zpracovávala pouze pro šest členek oddílu, které jsou představitelkami jednotlivých kategorií škály aktivity/neaktivity.

17

Tabulka č. 6 – Commitment. Zdroj: vlastní zdroj. Kobliha

Prcek

- příprava do života - pomoc lidem

- předpoklady a požadavky

- plnit stezku, aby člověk patřil do kolektivu

- kontakt s lidmi

- struktura prostředí INS TRUMENT AL

PROFESSIONAL

V OCATION AL

Čoudilka

- skaut má „něco“ umět - vlastní iniciativa - sebepřekonání

- učit se kvůli stezce - učení jako zábava

- přátelství - posuzování kvality člověka podle dovedností

- přátelství

- přátelství - možnost něco se naučit a něco poznat - zábava

- řád

- řád - stezka jako průvodce

- řád

- osobní pokrok

- základ pro školu - životní styl - sebepoznání - práce na sobě

- porovnání s ostatními

Klárka

Špejle

- předpoklady a požadavky

- „něco“ ve skautu dělat - ochota dělat daný typ aktivit

- učení se, i když to není oblíbená činnost - skaut musí něco umět

- učení se jako zábava

- kontakt s lidmi

- přátelství

- přátelství

- přátelství

- struktura prostředí

- řád

- řád

- řád

- sebepoznání skrze porovnání se s ostatními - skaut jako styl života

- sebehodnocení - porovnání se s ostatními

- zisk vědomostí pro budoucí život

INS TRUMENT AL

PROFESSIONAL

V OCATION AL

Monča

Z takto zpracovaného přehledu commitmentu, který dívky připisují členství v oddílu, vystupují základní hodnoty Junáka. Těmi, které se zde objevují, jsou individuální práce, osobní pokrok, řád, kamarádství a vzájemná soutěž. U každé členky nabývají poněkud

jiného významu, což vnímám v souvislosti s jejich umístěním na škále aktivity/neaktivity, která odráží jejich míru identifikace s oddílem. Dvěma hodnotami, které se objevují u všech členek, a to v nezměněné míře, jsou přátelství a řád. Slovem řád zde míníme pravidelnost oddílového života (např. každý týden družinová schůzka) a také dost přesně vymezená pravidla existence a fungování jednotlivých prvků skautského života. Individuální práce nabývá u dívek různého významu od skutečné práce až po učení, které je spíše hrou. Prvý význam přikládají oddílové práci Čoudilka, Kobliha a Monča; naopak spíše jako hru ji vnímají především Prcek a Špejle. Práci jako zábavu a hru můžeme ve skautu snadno propojit s nejrůznějším soutěžemi, které jsou důležitější právě pro Prcka a Špejli; Čoudilka, Kobliha a Monča vnímají jako významné spíše osobní pokrok než rivalitu a porovnávání se s ostatními. Pokusím se nyní uvedené vyjádřit schematicky. Zkratky, které budu dále užívat (VA, VSA, VMA, NA, NSA, NMA), jsem vysvětlovala již dříve v textu, pro jistotu je však připomenu. Zastupují pojmenování jednotlivých kategorií škály aktivity/neaktivity. VA NA

VSA NSA

VMA NMA

práce

→

osobní pokrok

→

zábava soutěž, porovnání s ostatními

Toto schéma znázorňuje, jak se směrem od členů aktivních k členům málo aktivním mění pojetí didaktické hry, která je hlavním výchovným prvkem Junáka. Aktivnější členky ji chápou jako práci, především práci na sobě, ty méně aktivní, které oddílovou činnost přijímají spíše pasivně, pak jako zábavu. Práce na sobě na jednom pólu je pak úzce propojena s osobním pokrokem, na druhém pólu pak se soutěží a porovnáváním se s ostatními jako prostředkem sebehodnocení. Povedeme-li úhlopříčku od vyrovnané aktivity k úplné neaktivitě (viz obrácená figura škály aktivity/neaktivity), vystoupí zde jakýsi žebříček míry uvědomění si hodnot, které skaut svým členům nabízí. Nejlépe je budou vnímat a také reagovat na ně členky začleňující se do skupiny VA, nejméně je budou reflektovat dívky ze skupiny VMA. Tato kategorie totiž znamená spíše neaktivitu. Všechny dívky tak do určité míry realizují oddílový program, dochází u nich k výchově prostřednictvím hry, přičemž některé si tuto skutečnost uvědomují více a jiné méně. Toto vymezení je sice schematické, ale ukazuje právě proto velmi dobře možné podoby participace členek vzhledem ke kulturní nabídce skautského oddílu. 6.2 Kazuistiky V následujících kazuistikách jsem se pokusila zpracovat a interpretovat všechny získané materiály o šesti členkách oddílu a naznačit tak, co všechno ovlivní míru angažovanosti jedince na životě oddílu. Zmiňuji tak nejen současnou školní úspěšnost, popř. další směřování, ale také rodinné zázemí. Vybrané dívky jsou zástupkyněmi jednotlivých kategorií získaných sestavením škály aktivity/neaktivity, stejně jako tomu bylo při sestavování slovníku commitmentu (viz výše). Pro lepší orientaci uvádím stručnou tabulku č. 6, která znázorňuje, která z dívek je představitelkou které kategorie.

19

Tabulka č. 7: Vyrovnaná/nevyrovnaná aktivita – zástupci. Zdroj: vlastní zdroj. Aktivní Středně aktivní Málo aktivní Aktivita vyrovnaná Čoudilka Kobliha Prcek Aktivita nevyrovnaná Monča Klárka Špejle 6.2.1 Čoudilka – Šárka Čoudilce je 19 let, je ve čtvrtém ročníku gymnázia. Připravuje se tedy na maturitu a na přijímací zkoušky na vysokou školu. Ta by měla být humanitního zaměření – psychologie, sociální práce či speciální pedagogika. Především časová náročnost této přípravy (absolvovaná praxe nutná pro přijímací zkoušky), ale také některé vztahové problémy v oddíle ji přivedly k tomu, že již není jeho členkou. Pochází z úplné rodiny. Starší bratr Mirek studuje prvním rokem vysokou školu. Matka pracuje jako kuchařka v jídelně mateřské školy a otec pracuje jako vedoucí pracovního úseku v průmyslové firmě zabývající se výrobou armatur. Oba rodiče dětem poskytují dobré zázemí, zajímají se o jejich záliby a podporují je. Otec např. zajišťoval opravu oddílového elektronického zařízení, čím mj. prokázal podporu Šárčiny činnosti v oddíle. Šárka měla celou základní školu výborné známky – byly to samé jedničky. S příchodem na střední školu se situace trochu změnila, protože hned na začátku prvního ročníku musela Čoudilka do nemocnice na operaci, po které byla poměrně dlouho v rekonvalescenci. Přecházela ze třídy do třídy, což se projevilo nejen na prospěchu, ale (z počátku) i ve vztazích se spolužáky. Ve škole nemá ráda fyziku, které nerozumí, ale také angličtinu a dějepis, a to zejména kvůli vyučujícím – ta první žáky nevede k učení, a pokud oni sami nejsou aktivní, tak se nesnaží to změnit. Z té druhé „jde až hrůza“. Podíl Šárky na družinovém životě byl vysoký. Zúčastnila se 87% družinových akcí, tedy nejvíce ze všech členek družiny. Nešlo v tomto případě pouze o pasivní přijímání připraveného programu, ale také o aktivní zapojení se do něj. Současně byly jednak účast, jednak výsledky v nejrůznějších soutěžích u Šárky v průběhu činnosti v oddíle velmi vyrovnané, nešlo tedy o jednorázové zapojování se do programu. Její vysoká aktivita je důkazem všestrannosti a současně důkazem toho, že ji družinová a oddílová činnost baví. Toto poukazovalo již v době jejího členství v družině k tomu, že se jednou stane její rádkyní. V plnění stezky Šárka dosáhla obvyklé mety. Je pravda, že plnění nováčkovské zkoušky si protáhla, dokončila ji až v říjnu, a neskládala tedy slib na táboře, ale až na podzimní výpravě. Zato první stupeň dokončila zhruba souběžně s ukončením základní školy, což je poměrně obvyklé a splnitelné. Stezku ovšem považovala za to, co je nutnou součástí skautu. Chápala ji tak, že její plnění je předpokladem pro to, aby každý člen byl brán jako právoplatný člen oddílu. Současně ji vnímala jako prostředek hodnocení jednotlivých dětí vedoucími. (Později ovšem zase mluvila o tom, že skaut se liší třeba od školy právě v tom, že kvalita člověka se neposuzuje podle toho, které body má nebo nemá splněné. To znamená, že stezka je nedílnou součástí skautského života, je důležité ji plnit, ale současně není tím klíčovým momentem. Je důležité, aby si člověk osvojil nějaké dovednosti, a ne aby nosil košili pošitou odznaky). Je ovšem pravda, že dokončení kterékoliv části považovala za úspěch, z něhož měla radost. Druhý stupeň Šárka nezačala plnit, a to hlavně z toho důvodu, že přešla na střední školu, která pro ni byla obtížnější než škola základní, a musela se proto více věnovat školní přípravě. Současně se stala rádkyní družiny, a tak zřejmě čas, který mohla věnovat skautu, investovala spíše do přípravy družinových akcí než do vlastního sebevzdělávání. Splnila ovšem další, stejně náročné nebo obtížnější zkoušky. Absolvovala Čekatelský lesní kurz

20

Velká Morava a čekatelské zkoušky, později také zdravotnický kurz. Tyto aktivity směřují ke kvalifikaci nutné pro činovnickou práci v oddíle (podíl na jeho vedení). Odborek splnila Šárka celou řadu – Školní prospěch, Sportovce, Počítače, Historika, Znalce živé přírody, Hospodáře a Službu bližním. Na tomto spektru můžeme vysledovat, že má širokou škálu zájmů a současně hledá a zkouší, co ji bude bavit a co ne. Prostřednictvím plnění odborek tak může objevovat své dovednosti. Z toho, jak mluví o odborkách, vyplývá, že je opět vnímala jako požadavek zvenčí. Jako to, co by „právoplatný“ člen oddílu měl dělat, aby byl dobře začleněný. Jejich splnění pak ústilo v pocit uspokojení z dobře vykonané práce. Na „škále vyrovnané/nevyrovnané aktivity“ jsem Šárku na základě vyhodnocení její činnosti v oddíle zařadila do skupiny „aktivní vyrovnaná“. Obecně tuto skupinu charakterizuje to, že dívky do ní zařazené musí být přiměřeně aktivní ve všech hodnocených oblastech. Svým přístupem k oddílu, jeho činnosti a náplni se řadí k jakési „elitě oddílu“, která se může jednou podílet na jeho vedení (i když tomu tak není vždycky). Šárka k tomuto působení opravdu směřovala, byla velmi šikovnou rádkyní. Je škoda, že z oddílu odešla, protože by zde určitě našla řadu možností k seberealizaci a současně by mohla výrazně obohatit život ostatních členek. Skaut byl pro Šárku úplně jiným světem oproti ostatním aktivitám, a samozřejmě oproti škole. Možností odreagovat se, být se skvělými kamarády, se kterými si rozuměla. I proto, že je spojoval právě tento velký zájem – skaut. Byla to pro ni také možnost věnovat se činnostem, které má ráda a které by jinde dělat nemohla (ne proto, že by byly společensky nepřijatelné či nezákonné, ale proto, že jiné instituce takovou možnost neposkytovaly. Konkrétně mám na mysli zapalování svíček, ohňů… Od obliby v zapalování ohně v kamnech a toho, jak to vždy čoudilo, dostala Šárka svou přezdívku. Ta také vyjadřuje to, co má Šárka ráda). Školní úspěšnost (minimálně na ZŠ) a úspěšnost ve skautu u Šárky korelují. Ve škole to byly samé jedničky, ve skautu vysoká účast na oddílové činnosti, plnění stezky i odborek. Můžeme zde zařadit vlastně i oblast jejích volnočasových aktivit a koníčků. Ve všech třech tak vidíme široký záběr a úspěch v každé konkrétní oblasti. 6.2.2 Kobliha – Lidka Lidka má 15 let, navštěvuje nyní 1. ročník zdravotnické školy. Pochází z úplné rodiny, kterou tvoří matka, otec a sedm dětí. Lidka má tedy šest sourozenců, kteří jsou starší. Matka vystudovala SŠ zdravotní a nyní pracuje jako zdravotní sestra v pečovatelské službě charity. Otec je vyučený svářeč, který pracuje jako řidič. Co se týče sourozenců, pět z nich jsou bratři. Posledním sourozencem je Lucka, kterou rodiče adoptovali. Byla u ní diagnostikována mentální retardace stupně debilita a zjištěna těžká srdeční vada, kvůli níž byla Lucka již v kojeneckém věku operována. Rodiče si moc přáli dceru, a tak se Lidka narodila jako vytoužené dítě mezi samé kluky. Toto rodinné prostředí se dost projevilo na Lidčině chování. Byla vychovávána spíš bratry než rodiči a v mnohém se tak chovala spíše jako kluk. Pro svou zábavu častěji volila „klukovské“ aktivity, hodně času trávila venku. Výhodou pro Lidku (z hlediska skautského života) ovšem bylo, že jí v něm nikdy nebránili. Brali jej jako plnohodnotnou činnost, které stojí za to se věnovat (možná také proto, že skautem prošly všechny jejich děti a také neteře a synovci z jedné strany rodiny). Vztah Lidky k rodině i k sourozencům je poměrně silný, na rodině jí hodně záleží. Sociální postavení rodiny není příliš dobré. Myslím si, že pro Lidku je velmi důležitou osobou její sestřenice a kmotra Lucie, která je současně vedoucí oddílu. Snaží se Lidce v jejím životě, který až doposud nebyl příliš 21

snadný, pomáhat. Lidka byla totiž jako dítě obézní a kvůli tomu a svému odlišnému chování byla často terčem posměchu spolužáků i dětí z okolí. Míra útoků na Lidku může být označena za šikanu. Lidka absolvovala pobyt v lázních s odtučňovací kúrou a od té doby na sobě dost pracuje nejen po stránce fyzické, ale i psychické. V předchozích letech byla Lidka žákyní církevní základní školy, kde mezi její oblíbené předměty patřily zeměpis, český jazyk a hudební výchova. Oproti tomu ráda neměla matematiku, chemii a fyziku, protože „se tam počítá“. Prospěch kolísal zhruba v průměru, na vysvědčení to bývaly jedničky, dvojky i trojky. Je třeba říci, že v deváté třídě na sobě Lidka hodně zapracovala, aby se dostala na střední školu, na kterou opravdu chtěla. Docházka Lidky na družinové a oddílové akce sice není příliš vysoká (60%), nicméně je třetí nejlepší v družině. Navíc se Lidka do družinového života zapojuje dost aktivně. Jednak je aktivní v bodovacích hrách a závodech, jednak si sama připravuje aktivity pro ostatní členy družiny a snaží se o vytváření dobré družinové atmosféry. Na schůzkách má nejraději zpívání (Lidka má zpěv a hudbu moc ráda, dlouho chodila také na hodiny sólového zpěvu). Nemá příliš ráda učení, které ale ke skautu taky patří. A to si Lidka velmi dobře uvědomuje, jak potvrdíme níže. Navíc skaut pro Lidku není suplentem školního učení, ale spíš učením se formou hry. V plnění stezky byla Lidka z počátku dost aktivní, postupem času, s přibývajícím věkem a ubývajícím počtem kamarádů v oddíle ji postupně opustila chuť do plnění. Stezku si plní, aby sama sobě dokázala, co dokáže a co ne. Je to pro Lidku jakási cesta, jak se z člověka stává skaut, když si uvědomuje určité dovednosti a vědomosti. To, co se skauti díky stezce naučí, mohou později uplatnit v různých životních situacích. Co se týče odborek, Lidka si splnila 1. stupeň odborky „Služba bližním“, což dost úzce koreluje s jejím zájmem pomáhat druhým a také s tím, že pro své středoškolské vzdělávání si zvolila zdravotnickou školu. Do plnění odborek se pustila ze tří důvodů: ƒ jejich prostřednictvím může rozvinout vědomosti v oblastech, které ji zajímají a které nejsou příliš obsáhle pojaty ve stezce, ƒ odborka ji motivuje k tomu, aby se naučila nové věci, ƒ odborku plní z důvodu sebepotvrzení vlastních schopností a dovedností. Na „škále vyrovnané/nevyrovnané aktivity“ jsem Lidku zařadila do skupiny „středně aktivní vyrovnaná“. Obecně tuto skupinu můžeme charakterizovat následujícími slovy: dívky zařazené do této skupiny se podílejí poměrně aktivně na oddílovém životě. Nicméně v jedné oblasti je obvykle míra jejich aktivity výrazně odlišná. Velmi často je to tak, že děvčata si neplní odborky a odbornosti, nebo si je plní jen velmi málo. Můžeme však říct, že docházka a plnění stezky vůbec nejsou špatné a tyto dívky pak tvoří jakési jádro oddílu. Lidka nikdy v oddíle nepatřila k jeho „hvězdám“, ale její pozice v oddílovém jádru ji zajišťuje poměrně stabilní status, který jí poskytuje jistotu členství v sociální skupině, která má v jejím okolí (doma i ve farnosti) dobré jméno. Skaut je pro Lidku místem, ve kterém může rozvíjet sama sebe. Poznávat své schopnosti, své limity a pokračovat v dosahování vytyčených cílů co se týče vlastních dovedností a schopností. Může si taky kontrolovat a posilovat své zařazení do sociální skupiny. Současně zde nalézá přátele, kteří ale nejsou těmi nejlepšími – jen dobrými. Školní a skautská úspěšnost Lidky zhruba odpovídají, možná je ve skautském oddíle o něco úspěšnější. Ale v obou těchto institucích se její výkony pohybují v průměru. Nezařadila bych Lidku mezi perfekcionalisty, nicméně její aspirační úroveň je adekvátní. Volí si takové cíle, které může splnit a jejichž dosažení pak považuje za úspěch. 6.2.3 Prcek – Klára

22

Prckovi je 13 let, chodí do 8. ročníku základní školy. Její rodinné zázemí není příliš dobré. Matka je rozvedená, v současnosti žije s přítelem; biologický otec je ve vězení pro spáchání trestného činu. Muži, kteří žijí s matkou a dětmi v jednom bytě, se střídají. V současnosti hraje v rodině velkou roli také strýc, který je zejména pro Tomáše (bratra) důležitým mužským vzorem. Od malička vyrůstá s vědomím nechtěného dítěte, které se narodilo jaksi omylem. Toto byla jedna z prvních informací, kterou jsem se o ní dozvěděla – ona sama přišla za námi vedoucími a mluvila o tom. Důvodů samozřejmě mohlo být více. Buď chtěla tolik být středem pozornosti, a proto se snažila nás šokovat touto zprávou, nebo jí to opravdu tolik leželo na srdci. První varianta je možná pravděpodobnější, protože Prcek od svého příchodu do skautu vyžadovala pozornost vedoucích, ráda se na ně věšela a hledala u nich zřejmě to, co jí doma chybělo – péči, osobní zájem a útěchu. Prcek má dva starší sourozence – bratra a sestru – dvojčata. Oba dva studují střední odborné učiliště. Dříve chodili do skautu, Tomáš si postupně našel jiné záliby. Katka (sestra) sice do oddílu stále občas chodí, ale stojí na rozhraní „spořádaného“ života a protloukání se volným časem s partou vrstevníků, kteří si zpříjemňují volný čas kouřením, alkoholem a drogami. Klárka sama se taky občas nechá svést a pak ji ve skautu několik měsíců nevidíme. Poté se něco změní a ona začne znovu chodit na schůzky… Ve škole ji baví výchovy – výtvarná, tělesná i hudební. Taky dějepis. Nemá oproti tomu ráda pracovní výchovu, kterou ji učí „hrozná učitelka“, a pak také český jazyk a matematiku, které jsou podle ní příliš těžké. V češtině má učitelka příliš vysoké nároky. Klárka vlastně moc nemá ráda ani ostatní jazyky – angličtinu a francouzštinu. Známky jsou spíše průměrné – dvojky a trojky, ale pokud by se Prcek snažila, mohla by být mnohem úspěšnější. Značné změny v osobním rozpoložení a to, pro kterou partu si Klárka zrovna najde čas, se projevují v její docházce. V hodnoceném roce to bylo pouhých 34%. Důvody byly dva – jednak na nějaký čas přerušila veškeré kontakty s oddílem, jednak přecházela kvůli vztahům s kamarádkami v oddílu z jedné družiny do druhé. Ačkoliv říká, že ji plnění stezky baví a chce si ji plnit, ve skutečnosti v tomto směru příliš nepostupuje. Na své nováčkovské zkoušce pracuje již třetí rok a je zatím jen v polovině (běžná doba splnění je zhruba jeden školní rok). Motivací u Klárky je, že by ráda byla „jako ti druzí“ –taky by chtěla mít hnědý šátek. Ale prozatím chybí skutky. Protože nemá nováčkovskou zkoušku, nemůže si plnit odborky. Má to sice v plánu, ale uvidíme, jak si povede s dokončením nováčkovské zkoušky. Poté by si ráda splnila jednodušší zkoušky, například Hudebníka (k hudbě má dobrý vztah), postupem času by možná přešla i k obtížnějším možnostem. To jsou ale jen plány do budoucna, jejichž realizace zatím není jistá. Na „škále vyrovnané/nevyrovnané“ aktivity jsem Klárku zařadila do skupiny „málo aktivní vyrovnaná“. V obecné charakteristice jednotlivých skupin této škály jsem psala, že oddíl je pro dívky zařazené do této skupiny jistotou, že se mají kam vrátit. V tomto případě je to velmi důležité – Prcek se hledá, zkouší, který způsob života jí vyhovuje více a skaut je pro ni zárukou, jakýmsi záchytným bodem. Možná pro ni není tak důležitým místem taky proto, že dobré kamarády má i jinde, ne jenom tady. (Ve starším věku je pro děti skaut důležitý spíš kvůli přátelům než kvůli stezce a bodování). Prcek svou aktivitou může často překvapit. Pokud je pro ni skaut právě důležitý, je „náruživým“ členem, který se účastní všech nabízených akcí a je spokojený s každou z připravených aktivit. Ale pokud přijde období odklonu od oddílu, nelze ji na skautských akcích potkat.

23

Skaut je pro Prcka místem zábavy, setkávání s přáteli… Také možností naučit se něco nového, vyzkoušet si věci, které by si jinde nezkusila, může navštěvovat nová místa… Mezi svými koníčky jej řadí na první místo společně s disko tanci. I když tento zájem může být jen dočasný (než zase převáží inklinace k partě). Na tom, co Prcek dělá a nedělá v oddílu a co ji baví více a co méně, lze vypozorovat, že se nerada učí a vyvíjí více aktivity, než je nezbytně nutné. Tento rys se projevuje i ve školní aktivitě. Jak sama říká, mohla by mít lepší známky, ale nechce se jí. Místo učení volí jinou náplň času. Jde tedy o priority, o sebedisciplínu. Někdy možná také o sebepřemáhání, které se zatím nenaučila. Školní a skautská úspěšnost se navzájem dost podobají. Jsou průměrné, spíše horší a odrážejí její obecnou nechuť dělat něco navíc, být aktivní a tvořivá. 6.2.4 Monča Monče je letos 17 let, navštěvuje 2. ročník gymnázia. Na základní školu chodila nejprve ve vesnici, kde bydlí (první stupeň), poté přešla do matematické třídy základní školy v nedalekém městě. Pochází z úplné rodiny tvořené rodiči, Mončou a mladším bratrem Markem, který také chodí do skautu. Maminka pracuje v charitě – dlouhou dobu působila v Charitní ošetřovatelsko-pečovatelské službě, nyní působí v projektu mobilní hospicové služby. Otec pracuje ve firmě vyrábějící okna. Rodina patří do střední sociální vrstvy a dětem zajišťuje dobré zázemí pro osobnostní rozvoj. Ve škole Monča nikdy neměla problémy, celý druhý stupeň ZŠ měla na vysvědčení jedničky. Z předmětů ji bavily hlavně biologie, chemie a angličtina. To zůstalo stejné i na gymnáziu. Neoblíbenými předměty byly a jsou ZSV, které považuje za strašnou nudu, fyzika, která ji nezajímá, a němčina, protože nemá ráda vyučující. V době, kdy Monča byla běžnou členkou družiny skautek (v současnosti patří mezi starší členy oddílu, kteří nemají pravidelný program a jejichž akce závisí spíše na společné iniciativě a domluvě), účastnila se intenzivně družinového a oddílového života. A nebylo to jen o docházce samotné, ale také o vysoké osobní angažovanosti v družinovém životě. Pomáhala s vedením družiny, velmi dobře se umísťovala v bodovaných hrách na schůzkách. Tyto možnosti využívala více než pasivnější aktivity typu psaní zápisů do kroniky… Také v plnění stezky byla velmi úspěšná. Bez problémů zvládla podmínky jak nováčkovské zkoušky, tak prvního stupně. A pokud by se rozhodla pustit do stupně druhého, jistě by to pro ni nebylo obtížné. Ten však nikdy nezačala. Možná kvůli přechodu na gymnázium, možná také z dalších důvodů. Vysvětlení nám může podat Mončin přístup ke stezce a jejímu plnění – vnímala ji jako něco, co dělají všichni okolo a bylo by divné, kdyby se nepřidala a zůstala tak pozadu. V družině současně určitou dobru probíhala jakási soutěž o to, kdo postoupí rychleji a dál na své „skautské stezce“. Plnění stezky bylo pro ni prostředkem, jak lépe zapadnout do kolektivu. Stezku vnímala jako dobrý prostředek, ale má pocit, že pro současné děti navštěvující druhý stupeň ZŠ není již příliš motivující, nemá jim co nabídnout. Obsahuje příliš úkolů, které se nevztahují k reálnému životu. Z odborek si Monča vybrala Školní prospěch, Službu bližním a Sportovce. Volila spíše podle obtížnosti (ty jednodušší) a také ty, které vnímala jako pro ni splnitelné. Do plnění se pustila proto, že za ně jednak dostala nášivky, jednak skaut nevnímala jako místo pasivního přijímání zábavy a přichystaného programu, ale jako místo, kde člověk musí taky něco dělat, zapojit se do života oddílu.

24

Na „škále vyrovnané/nevyrovnané aktivity“ jsem ji zařadila do skupiny „aktivní nevyrovnaná“. Obecně bych osoby zařazené do této skupiny charakterizovala jako ty, které vnímají skaut jako místo, ve kterém člověk nemůže pouze pasivně očekávat, co si pro něj připraví ostatní, ale současně z nějakého důvodu některou ze sledovaných oblastí opomíjejí. Důvodů může být celá řada. U Monči je to asi to, že se hodně zapojovala do družinového a oddílového života, dobře pokračovala i v plnění stezky, ale co se týče odborek, až tak aktivní nebyla. Neznamená to ale, že by byla ve skautském životě neaktivní. Naopak – patřila k těm členům oddílu, kteří zajišťovali jeho dobré fungování. Jak již jsem naznačila, Monču tedy můžeme zařadit ke „klíčovým“ členům oddílu, kteří byli ochotni pro něj dost udělat a pomáhat mu s fungováním. Neodkáže vysvětlit, proč do něj pořád chodí, proč je registrována… Je to její integrální část, bez které by se necítila úplná. Vnímá členství v oddíle jako nabídku aktivit, na niž musí být ochotna určitým způsobem reagovat, aby mohla v organizaci zůstat. A má pocit, že ne každý člověk umí a je ochoten na tuto nabídku odpovídat svým chováním a aktivitou. Kamarády, se kterými se zde setkává, vnímá ve svém životě jako velice důležité. Společné zájmy, zážitky a zkušenosti dávají skautskému přátelství úplně jinou dimenzi, než jakou mají vztahy s lidmi z jiných sociálních skupin. Aktivita a úspěšnost Monči ve skautu a ve škole si odpovídají. V obou oblastech je Monča aktivní a dosahuje velmi dobrých výsledků. Její všeobecné nadání a chuť něco dělat se projevuje jak v dobrých známkách, tak v poměrně širokém záběru aktivit zvolených z nabídky předkládané skautem. 6.2.5 Tweety - Klárka Klárce je 13 let, chodí do 8. třídy základní školy. Je z úplné rodiny. Otec pracuje v azylovém domě jako hlídač a opravář. Maminka je uklízečkou v domě umění. Má také staršího bratra (16 let) a mladší sestru (3 roky). V rodině je kladen důraz na tvorbu příjemného prostředí a budování dobrých vztahů mezi jejími jednotlivými členy. Ve škole podává Klárka průměrné výkony. Na vysvědčení dostává dvojky a trojky. Rodiče si přejí, aby se škole věnovala více, z toho důvodu se například Klárka nemohla od nového školního roku stát rádkyní družiny. Má ráda výtvarnou a tělesnou výchovu, letos nově také chemii. Nemá ráda informatiku, protože nemá příliš zkušeností s prací s počítačem. Nemá ráda také matematiku a český jazyk – ten bývá pro dyslektiky často problémovým. (Klárka má dyslexii.) Družinového života se Klárka účastní velmi intenzivně. Upřednostňuje aktivity připravené jinými členkami, ráda se zapojí do vymyšlených her a závodů, v nichž je úspěšná. V kontrastu k tomu pak stojí její iniciativa co se týče přípravy programu pro ostatní. Není z nejhorších, ale nekoresponduje s přijímáním připraveného programu. Pravdou ovšem je, že asi ani nelze očekávat od dívky v sedmé třídě, že si bude aktivně připravovat prvky družinového programu, navíc ještě když není rádkyní ani podrádkyní, od kterých se toto očekává. Nováčkovskou zkoušku splnila Klárka za rok tak, jak je v oddíle obvyklé. Ještě na táboře, na kterém složila skautský slib, se pustila také do 1. stupně. A nevybírala si pouze body snadné (typu „zúčastní se skautského tábora“), které nevyžadují žádnou zvláštní přípravu, ale také body náročnější. I když se jí plnění stezky poměrně daří, nemá je příliš ráda. Stezku vnímá jako součást skautu a je to pro ni něco, co se prostě má dělat. Plnit ji chce i proto, že ji mají splněnou ostatní členky oddílu a bylo by pro ni nepříjemné nezapadat do kolektivu (všichni by měli hnědý šátek a ona ne). Doslova řekla „no, ale když se musí a když už jsem na to stará, že třeba ta nováčkovská zkouška…“ Dokončení jí pak přináší pocit 25

úspěchu a kladného hodnocení sebe sama. Znamená to pro ni další krok na cestě osobního růstu, kdy si prostřednictvím stezky ověří, že umí řadu věcí. Odborky u skautek Klárka zatím neplnila, také z toho důvodu, že měla poměrně krátkou dobu po splnění NZ. (A podmínkou pro plnění odborek je mít složenou nováčkovskou zkoušku). Mluvily jsme tedy o odborkách u světlušek (mladší věková kategorie). Ty plnila proto, že to tak dělali ostatní a také proto, že ji to bavilo (vlastně stejné důvody jako v současnosti pro plnění skautské stezky). Některé zkoušky byly dobrodružné a daly tak Klárce možnost zažít něco úplně nového. Jiné nebyly příliš obtížné, takže mohla okolí ukázat, co už umí. Na „škále vyrovnané/nevyrovnané aktivity“ jsem ji zařadila do skupiny „středně aktivní nevyrovnaná“. To znamená, že v každé hodnocené oblasti se Klárčina míra aktivity liší. Co se týče docházky, je velmi vysoká. V oblasti plnění stezky je průměrná a v oblasti plnění odborek žádná. Je to dáno také věkem (jak jsem již zmínila), přesto tento případ uvádím s ohledem na uvedené znevýhodnění. Klárka se zapojuje poměrně intenzivně, i když výběrově, patří tak mezi „právoplatné členy“ oddílu. Být členem oddílu pro Tweety znamená být v partě skvělých kamarádů, se kterými se vídá i mimo oddílové a družinové akce. Je to pro ni zábava, spousta her, nápady… Uvědomuje si ale, že skaut musí něco umět a musí to umět použít v různých situacích. Budu-li porovnávat činnost a úspěšnost Klárky ve škole a ve skautu, můžu říci, že v oblasti aktivity spolu korespondují. V obou institucích jde o průměrné zapojování se. Ve skautu ovšem vidíme vyšší míru výběrovosti (každá oblast se liší), oproti tomu ve škole se úspěchy ve všech předmětech pohybují kolem lepšího průměru, pouze ve výchovách (které ovšem na žáky kladou menší důrazy) jsou výborné. Pro Klárku znamená chodit do školy hodně se učit, problémy jí dělá již zmíněná dyslexie. 6.2.6 Špejle – Kateřina Špejli je 16 let, navštěvuje druhý ročník odborného učiliště, kam nastoupila po nepříliš úspěšném působení na základní škole – poté, co zde opakovala 6. ročník, přestoupila na speciální školu. Na učiliště je nyní poměrně spokojená. Podobně jako Prcek (sestra) nemá příliš dobré rodinné zázemí. Jak jsem se již zmínila, matka je rozvedená a v současnosti žije s přítelem. Biologický otec je ve vazbě. Muži, kteří žijí s matkou a dětmi v jednom bytě, se střídají. V současnosti hraje v rodině velkou roli také strýc, kterého zde můžeme vnímat jako mužský vzor. Kromě Kláry má Katka ještě bratra Tomáše, dvojče. Ten jí byl vzorem při vstupu do oddílu – skautem se stal nejprve Tomáš, poté obě jeho sestry. Je pravděpodobné, že děti v rodině neměly dostatek pozornosti rodičů, kterou se pak snažily najít v oddílu. Prcek tak, že se „věšela“ na vedoucí (jak jsem se zmínila dříve), Špejle velmi výraznými verbálními projevy. Mluvit (až křičet) opravdu nahlas pro ni bylo cestou, jak si získat tolik postrádanou pozornost a být tak ve středu všeho dění. První roky v oddílu hrály pro všechny tři velkou roli. Ocitli se v křesťanském prostředí, které nikdy dříve nepoznali, a na základě osobní zkušenosti z oddílového života absolvovali přípravu v náboženství a přijali první svaté přijímání. Myslím si, že takové rozhodnutí bylo na děti jejich věku (odehrálo se to zhruba před čtyřmi lety) vyspělé a zodpovědné – v kontrastu k jejich ostatnímu chování v oddílu. Jak jsem se již zmínila, kariéra Špejle nebyla na základní škole nejlepší. Po neúspěšném šestém ročníku, který opakovala, přestoupila na speciální školu. Zde byla velice spokojená. Z řad nejhorších žáků se dostala do řad žáků úspěšných; měla tak možnost poznat, jaké to je být chválen. V souvislosti s tím ji škola také začala bavit. Poté, co začala 26

„stíhat“ a rozumět učivu, začalo ji bavit. Na učilišti se cítí velmi dobře, baví ji hlavně praxe a botanika (Špejle studuje zahradnický obor). Aktivit ve skautu se Katka účastnila poměrně hojně. I když 63% účast není z nejvyšších, v rámci družiny se řadila mezi nejaktivnější členky. Výrazně se projevovala nejen co se týče docházky, ale také co se týče vlastní aktivity na schůzkách – dobře se umísťovala v jednotlivých programech, zapojovala se také do přípravy programu pro ostatní. Z tohoto hlediska tedy využívala i možnost tvořit a připravovat něco pro ostatní. Zřejmě to souvisí se Špejlinou snahou být ve středu dění a moci vést a organizovat program a chování ostatních osob v okolí. Nováčkovskou zkoušku Katka splnila dost snadno, dokončila ji na táboře, kde jsou pro to vhodné podmínky. Problém pak byl se skládáním skautského slibu, který je podmíněný mimo jiné dobrým chováním. Jak jsem již naznačila, Špejle se někdy projevovala do té míry, že začala omezovat možnosti ostatních členek oddílu. S přidružením dalších problémů vedení zvažovalo, zda Špejle bude skládat slib ještě na tomtéž táboře, nebo jí bude slib o rok odložen. Nakonec slib skládala téhož roku. Do dalšího plnění stezky se ovšem už nepustila. Důvodů mohlo být více. To, že předpokladem je vlastní příprava a předvedení schopností vedoucímu; starší věk oproti ostatním členům družiny a absence „hecování se“ s vrstevníky… Špejli také chybí vnitřní motivace pro plnění stezky. Vlastně neví, proč by ji měla plnit; jediným důvodem je to, že se ve skautu stezka plní, že je to jeho součástí. To se pak projevuje v jejích odpovědích, které jsou ambivalentní. Jednou říká, že jí nevadí naučit se něco nového, vzápětí že ji nebaví se učit se jednotlivé body… Vidíme zde, že překážky, které jsou jí kladeny do cesty, tedy nemohou být příliš velké, aby je překonala. Z odborek si Špejle žádnou nesplnila, ačkoliv první (Službu bližním) rozpracovala. Do jejího plnění se pustila z vlastní vůle (na rozdíl od stezky, kterou plnila, protože to od ní očekávalo okolí). Vybírala si na základě rady kamarádek. Odborky vnímá jako možnost dokázat si, že dokáže něco nového, zvládne zdolat nějakou překážku. Na „škále vyrovnané/nevyrovnané aktivity“ jsem Katku na základě vyhodnocení její činnosti v oddíle zařadila do skupiny „málo aktivní nevyrovnaná“. Je jedinou členkou zařazenou do této kategorii. Můžeme ji charakterizovat tak, že v jedné z hodnocených oblastí je velmi aktivní, což je ale v rozporu s aktivitou vyvíjenou v oblastech dalších. Špejle tak požadavky skautu jako instituce akceptuje jen v určité míře. Platí zde zcela, že jde o výběrovou aktivitu – vybrala si, že se bude oddílového života účastnit na schůzkách, ale odmítla věnovat mu další čas jako přípravu na různé zkoušky a jejich plnění. Špejli se ve skautu líbí, má tady dobré kamarády… ale neví, co pro ni skaut a všechny činnosti zde znamenají; nikdy nad tím neuvažovala. Patří tak do skupiny lidí, kteří dokáží prožít hodnoty a podněty, které skaut dává, ale nerozpoznávají je. Katka říká, že ve skautu jí to jde lépe než ve škole, ale myslím si, že je úspěšnější naopak spíše ve škole (budeme-li porovnávat její školní úspěšnost ze zvláštní školy a úspěšnost ve skautu). I když v jednom rysu je její aktivita v rámci obou institucí podobná: ve škole měla výrazně horší výsledky v matematice a chemii, jinak velmi dobré. Ve skautu si zase vybrala oblast, ve které se jí velmi dařilo – docházku, zbývající dvě odsunula. 7. ZÁVĚR Skautský oddíl svou nabídkou činností a výchovným působením na jedince realizuje transmisi kultury a vede tak k socializaci dítěte. Umožňuje mu získat nové poznatky, navštívit nová místa, setkávat se s dalšími lidmi a poznávat nové věci. Dává mu možnost porovnávat se s ostatními a zpětně tak hodnotit vlastní schopnosti a dovednosti. Všechny

27

možnosti jsou členům oddílu předkládány prostřednictvím nabízeného programu a je jen na jednotlivcích, do jaké míry jej budou akceptovat, do jaké míry jej přijmou za své. Na základě analýzy získaných dat jsem interpretovala osobní přístup jednotlivců k nabídce oddílu prostřednictvím šesti skupin umístěných na škále aktivity/neaktivity. Dané kategorie se od sebe liší volbou cesty oddílem; jednotlivé přístupy jsou rozdílné v míře zapojení se do jednotlivých oblastí nabídky programu a ve vyrovnanosti nebo nevyrovnanosti využívání této nabídky. Zvolené postupy jsou socializačními cestami (lze také říci kariérovými cestami), jejichž prostřednictvím děti hledají místo v oddíle a snaží se tak začlenit do jeho sociální struktury. Získané zkušenosti mohou využít také v začleňování se do dalších sociálních skupin za použití stejných mechanismů. Škála aktivity/neaktivity byla prvním způsobem, který jsem použila pro třídění získaných dat. Pro druhé třídění jsem použila teorii commitmentu. Na základě toho jsem pak získala kategorie hodnot, které děti přikládají činnosti ve skautském oddíle. Mezi škálou aktivity/neaktivity a kategoriemi commitmentu jsem našla souvislost, kterou jsem zmínila již výše. Spolu se změnou umístnění na škále se mění postoj k některým hodnotám v rámci skautu, zatímco vnímání jiných zůstává stejné (kamarádství, řád). Současně s posunem od vysoké míry aktivity k míře nízké se mění zejména přístup k práci. Aktivní členky ji vnímají jako možnost práce na sobě samé, cestu k osobnímu pokroku. Dívky umístěné spíše v oblasti málo aktivních členek práci v oddíle chápou jako zábavu a soutěž s ostatními. Napříč škálou, tedy od VA po NMA, se mění vnímání smyslu činnosti v Junáku. Dívky, které jsou na škále v oblasti VA, si více uvědomují smysl jednotlivých aktivit a podle toho je také oceňují. Oproti tomu dívky umístěné do oblasti NMA prostě prožívají jednotlivé činnosti a nepátrají po jejich významu či výchovných cílích. Ačkoliv je skautská činnost součástí nabídky volnočasových aktivit, v momentě, kdy dítě vstoupí do oddílu, aktivity v jeho rámci se stávají povinnostmi dítěte podobně jako třeba škola. Dítě si uvědomuje, že s členstvím se vážou mnohé úkoly, které jsou závazkem a je třeba je splnit. Až ve chvíli, kdy dítě vezme za své hodnoty Junáka a realizuje je, stává se „opravdovým skautem“. Pokud si toto neuvědomí a chodí do oddílu bez závazků, je jeho členství ekvivalentní například s chozením do výtvarného kroužku – dítě jednou za týden přijde na hodinu, zde se účastní připraveného programu a tím pro něj jakákoliv aktivita končí. Přesto, že pro to stát se „opravdovým skautem“ je třeba účastnit se všech dimenzí skautské činnosti, Junák nabízí členství všem zájemcům. Každému dítěti umožňuje různou identifikaci a seberealizaci podle jeho očekávání, možností a zájmu. Na základě toho pak v reálném životě skautského oddílu vidíme, jak se děti samy svým přístupem rozčleňují do šesti skupin, které jsem vymezila v rámci škály aktivity/neaktivity. I když se míra aktivity liší, je život ve skautu přínosný pro všechny děti a z hlediska oddílu může být hodnocen jako vyhovující, jako odpovídající nabídce. I ty nejméně aktivní děti jsou považovány za členy, pokud se alespoň částečně podílejí na činnosti oddílu.

28

8. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 8.1 Použitá a citovaná literatura BOZDĚCH, Z., BŘICHÁČEK, V., CVRČEK, V. et. al.: Skautský oddíl III. Liberec: Skauting, 1996. BŘICHÁČEK, V.: Skautský oddíl I. Liberec: Skauting, 1992. BŘICHÁČEK, V., ČESÁK, P., KLUH, T. et. al.: Čekatelská zkouška. Praha: TDC, 2001. BŘICHÁČEK, V., GAYDOŠOVÁ, M., HÁJEK, T. et. al.: Skautskou stezkou. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 1998. ČESÁK, P., IRMANOVÁ, J., PRANČL, Z. et. al.: Odborné zkoušky skautek a skautů. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 1998. RŮŽIČKA, V., BŘICHÁČEK, V.: Pedagogika. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 2000. VYCHODIL, D.: Metodika.. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 2000. ZAJÍC, J.: Myšlenkové základy skautingu. Praha: Tiskové a distribuční centrum, 2000. Pedagogická fakulta očima studenta – výzkumná zpráva. Praha: SVI PedF UK, 1994. Stanovy Junáka – svazu skautů a skautek ČR. Vsetín 2001.

8.2 Použité časopisy Skauting – tématické číslo: Tichou poštou. VOŇAVKOVÁ, V. Praha: 2005. Skautský svět. TDC Junáka. Č. 1. Praha: leden 2006. Skautský svět. TDC Junáka. Č. 3. Praha: květen 2006. Skautský svět. TDC Junáka. Č. 4. Praha: září 2006.

8.3 Internetové zdroje Co je nový program? [online] [cit. 2007-06-17; 18:12] Dostupné na webových stránkách Skautské křižovatky < http://www.krizovatka.skaut.cz > Česká mládež a Evropská unie [online] [cit. 2007-10-04; 21:34] Dostupné na webových stránkách Skautské křižovatky < http://krizovatka.skaut.cz/organizace/odbory-akomise/odbor_duchovni_vychovy/dokumenty/ > Harmonogram nového programu [online] [cit. 2007-06-17; 18:35] Dostupné na webových stránkách Skautské křižovatky < http://www.krizovatka.skaut.cz > Odkud a kam – vztah k hodnotám jako důsledek výchovy [online] [cit. 2007-10-04; 21:38] Dostupné na webových stránkách Skautské křižovatky < http://krizovatka.skaut.cz/organizace/odbory-akomise/odbor_duchovni_vychovy/dokumenty/ >

29

9. PŘÍLOHY 9.1 Příloha č. 1: Osobní pokrok – přepsané materiály OSOBNÍ POKROK – ROK 2003 LASIČKY Kometa splnit část 2. stupně (6 bodů – občanství, zdraví, sport, kultura) Verča splnit ¾ prvního stupně, ½ rádcovské maturity Vlaďka splnit MZ, nebude se urážet, bude se bavit se všemi Sisi splnit NZ, nebude blbnout s klukama Špejle splnit NZ, nebude řvát Terka splnit NZ, nebude si zbytečně vyřvávat hlasivky Pipi splnit ¾ NZ Kivi splnit NZ družinový pokrok fotoalbum, vlajka, ½ družina do tábora složí slib JEŠTĚRKY splnit 1. stupeň, dodělat si odborky, dělat dobrý program, co Čoudilka nejvíce pomáhat holkám ve skautském životě i mimo něj udělat co nejvíce bodů do 1. stupně a možná i odborku, pomáhat Skřítek Čoudě, vymýšlet pestrý program pro holky udělat si odborku a teoretickou část 1. stupně, snažit se účastnit Tkanička skautských akcí udělat aspoň 2 odborky, nezapomínat věci a úkoly na schůzku, Niki pokročit v Plnění 1. stupně, chovat se lépe k ostatním splnit 1. stupeň a nějaké odborky, chodit více na schůzky, více Klárka V. vědomostí ve skautu dodělat 1. stupeň, nějaké odborky, zlepšit se v chování, doplnit si Janka V. KPZ VEVERKY Monča splnit ½ prvního stupně, splnit odborku Plavání Katka L. splnit ½ prvního stupně Aneta splnit ½ prvního stupně Divoška splnit si 1. stupeň, odborky Kutil, Sportovec a Hospodář Smíšek splnit si nějakou odborku Anička mít alespoň 1 měsíc 100% účast Káťa splnit si nejméně 15 bodů do NZ Kobliha splnit si NZ a udělat si zápisník Lucka splnit si NZ OSOBNÍ POKROK – ROK 2004/5 - JEŠTĚRKY Myš splnit si pár bodů ve stezce, chodit častěji na schůzku, vytvořit si alespoň jednu odborku Jana Š. splnit několik bodů v prvním stupni, nějaká odborka (alespoň část), aktivní účast na všech akcích Magda splnit si alespoň jednu odborku, splnit si několik bodů do stezky, chodit pravidelně na družinové a oddílové akce Klárka více chodit na schůzky, splnit nějaké body ve stezce, splnit odborku Skřítek splnit si do prázdnin (i na táboře) první stupeň (do přijímaček

30

alespoň 7 bodů), splnit si odborky (Služba bližním, Muzikant), zorganizovat ekovýpravu

9.2 Příloha č. 2: Dotazník pro členky oddílu 9.2.1 Dotazník – Čoudilka Datum narození: 9. 2. 1989

Věk: 18 let

Od kdy jsem v oddíle: září 1997 Jakými družinami jsem prošla: zelená 6, Ještěrky, RS Koho jsem měla za rádkyně: Lucie Rychtová, Anežka Ekslerová → Z6 Barbora Neuwirthová - Ještěrky Co mě nejvíc baví ve skautu: program je pro mě až na druhém místě; na prvním jsou lidi, se kterými je mi dobře a se kterými si rozumím. Jinak výpravy, výlety. Tři oblíbené předměty: psychologie, čeština, němčina Tři předměty, které opravdu nesnáším a proč: fyzika – nějak ji nedokážu pochopit chemie – je pro mě celkem nudná a nezajímavá dějepis – tohle je možná v učitelce, které se dost bojím – jde z ní hrůza Vypiš svoje známky na vysvědčení: 6. ročník Pololetí

Konec roku 1

7. ročník Pololetí

Konec roku 1

8. ročník Pololetí

Konec roku 1

9. ročník Pololetí

Konec roku 1

JČ 1 1 1 1 Ma 1 1 1 1 1 1 1 1 CJ 1 1 1 1 1 1 1 1 D 1 1 1 1 1 1 1 1 Z 1 1 1 1 1 1 1 1 Fy 1 1 1 1 1 1 1 1 Ch 1 1 1 1 Př 1 1 1 1 1 1 1 1 OV 1 1 1 1 1 1 1 1 RV 1 1 1 1 1 1 1 1 Moje koníčky (co dělám ráda): volejbal, čtení, hudba, počítače, jízda na kole, zvířata, kolečkové brusle, procházky, plavání, lyžování

31

Moje volnočasové aktivity: volejbal, starání se o pejska, plavání

9.2.2 Dotazník – Kobliha Datum narození: 21.11.1991

Věk: 15

Od kdy jsem v oddíle: od roku 1998 Jakými družinami jsem prošla: Z6, M6, Veverky, Kosatky Koho jsem měla za rádkyně: Uzlík, Skřítek Co mě nejvíc baví ve skautu: zpěv, hry, někdy i učení Tři oblíbené předměty: Z, Hv, Jč- literatura Tři předměty, které opravdu nesnáším a proč: M, Ch, F - všude se počítá Vypiš svoje známky na vysvědčení: 6. ročník Pololetí

Konec roku

7. ročník Pololetí

JČ 2 3 3 Ma 2 3 3 CJ 2 2 1 D 2 2 2 Z 2 2 1 Fy 2 2 2 Ch Př 3 2 2 OV 1 2 1 RV 1 1 1 Moje koníčky (co dělám ráda): jezdím na kole, zpívám, chodím do přírody,

Konec roku

8. ročník Pololetí

2 3 2 2 2 3 2 1 1

2 3 2 2 2 3 2 2 1 1

Konec roku

9. ročník Pololetí

3 2 2 2 2 3 2 2 1 1

2 2 2 2 1 3 3 2 1 1

Konec roku

Moje volnočasové aktivity: zpěv, jízda na kole, skaut, příroda

9.2.3 Dotazník – Prcek

32

Datum narození: 14. 6. 1994

Věk: 12 let

Od kdy jsem v oddíle: září 2002 Jakými družinami jsem prošla: Modrá 6, Kosatky, Lasičky Koho jsem měla za rádkyně: Uzlík, Skřítek, Kometa, Monča Co mě nejvíc baví ve skautu: tábory, výpravy, hry Tři oblíbené předměty: výtvarná výchova, tělocvik, hudební výchova Tři předměty, které opravdu nesnáším a proč: pracovní výchova – hrozná učitelka matematika – těžká český jazyk - těžký Vypiš svoje známky na vysvědčení: 6. ročník Pololetí

JČ Ma CJ D Z Fy Ch Př OV RV

7. ročník Pololetí

3

Konec roku 3

2

2

2

2

2

2

3

2

4

2

3

3

3

3

2

-

-

-

2

2

2

2

2

2

2

2

2

8. ročník

Konec roku

Pololetí

Konec roku

9. ročník Pololetí

Konec roku

3

Moje koníčky (co dělám ráda): počítač, play station 2, kámoši, spaní, skaut Moje volnočasové aktivity: kytara, skaut

9.2.4 Dotazník – Monča Datum narození: 2. 10. 1990

Věk: 16 let

33

Od kdy jsem v oddíle: září 1999 Jakými družinami jsem prošla: Modrá 6, Zelená 6, Veverky, Lasičky Koho jsem měla za rádkyně: Editka Galdiová, Katka Mrázková Co mě nejvíc baví ve skautu: že na oddílových akcích pokecám s lidmi, se kterými se jinak nevidím Tři oblíbené předměty: biologie, chemie, angličtina Tři předměty, které opravdu nesnáším a proč: fyzika – nezajímá mě společenky (ZSV) – strašná nuda němčina – nemám ráda tu učitelku Vypiš svoje známky na vysvědčení: 6. ročník Pololetí

JČ Ma CJ D Z Fy Ch Př OV RV

7. ročník Pololetí

1

Konec roku 1

1

8. ročník Pololetí

1

Konec roku 1

1

1

1

1

1

9. ročník Pololetí

1

Konec roku 1

1

Konec roku 1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

-

-

-

-

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Moje koníčky (co dělám ráda): čtení Moje volnočasové aktivity: angličtina, divadlo, plavání

9.2.5 Dotazník – Klárka Datum narození: 15. 4. 1994

Věk: 12 let

Od kdy jsem v oddíle: 2002 Jakými družinami jsem prošla: Modrá 6, Zelená 6, Lasičky

34

Koho jsem měla za rádkyně: Uzlík, Aša, Kometa, Monča Co mě nejvíc baví ve skautu: kolektiv a hry, tábory Tři oblíbené předměty: výtvarná výchova, tělocvik Tři předměty, které opravdu nesnáším a proč: matematika, zeměpis, fyzika, dějepis, český jazyk Vypiš svoje známky na vysvědčení: 6. ročník Pololetí

JČ Ma CJ D Z Fy Ch Př OV RV

7. ročník Pololetí

2

Konec roku 2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

3

3

-

-

-

1

2

2

1

1

1

1

1

1

8. ročník

Konec roku

Pololetí

Konec roku

9. ročník Pololetí

Konec roku

2

Moje koníčky (co dělám ráda): hip hop, skaut, diskotance Moje volnočasové aktivity: hip hop, diskotance, skaut, náboženství, hudebka

9.2.6 Dotazník – Špejle Datum narození: 30. 3. 1991

Věk: 15 let

Od kdy jsem v oddíle: září 2002 Jakými družinami jsem prošla: Zelená 6, Lasičky Koho jsem měla za rádkyně: Aša, Kometa, Monča Co mě nejvíc baví ve skautu: skoro všechno Tři oblíbené předměty: tělocvik, český jazyk, botanika 35

Tři předměty, které opravdu nesnáším a proč: počítače, matematika, praxe Vypiš svoje známky na vysvědčení: 6. ročník Pololetí

JČ Ma CJ D Z Fy Ch Př OV RV

Konec roku

3, 4, 5

7. ročník Pololetí

Konec roku

Nebyla v tomto ročníku (opakovala 6. ročník, pak šla na zvláštní školu)

8. ročník Pololetí

9. ročník Pololetí

1

Konec roku 1

1

Konec roku 1

2

2

3

2

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

3

3

3

2

1

1

2

2

2

1

1

1

-

-

-

-

Moje koníčky (co dělám ráda): čtu, chodím ven, taneční, hip hop, skaut Moje volnočasové aktivity: kámoši!!!

9.3 Příloha č. 3: Rozhovory 9.3.1 Rozhovor s Čoudilkou – přepis 6 Jak dlouho jste byly ve skautu? Č: Devět let. Devět, deset. V: Já určitě devět. Chodily jste rády na oddílovky, schůzky, výpravy? Č: Já bych to rozdělila. Schůzky a výpravy jo. Oddílovky asi ne. A proč tě oddílovky nebavily, Čoudi? Č: Mi přišlo, že program byl spíš pro menší. Přizpůsobovalo se to jim. I tématicky. V: Já si myslím, že jak byly etapovky na táboře, tak jsme vždycky nadávali, když byli malí spojení se starýma. Protože ti malí nemohli stačit – jak fyzicky, tak psychicky. A ti velcí si zase připadali, že je berou jako malé. Č: A stejně pak všechno dělali ti velcí. Ti malí tam byli spíš na nic… Přišlo vám dobré, že schůzky jsou pravidelné? Nebo by bylo lepší, že by se děcka sešly jen občas? Č: Mi to celkem vyhovovalo.

6

tento rozhovor probíhal souběžně také s další členkou oddílu, Všetečkou, která je v základním výzkumném vzorku. Zachovávám původní přepis rozhovoru. V = Všetečka; Č = Čoudilka

36

V: Já si myslím, že třeba co se týče světlušek, tak je lepší, když je to pravidelné, protože jednak než se domluvíš. A pak to třeba zrovna vyjde, když je půlka družiny nemocná, tak ti tam nikdo nepřijde… Jak jste se dostaly do skautu? V: Přes mamku. Mamka mi o tom řekla. A mamka se o tom dozvěděla jak? V: Tak ona věděla asi z kostela a tak… Asi tam slyšela něco s ňákou akcí. V Cestě bylo „ze života skautů“. Já jsem se mamky ptala na nějaký kroužek a ona mi to navrhla. Tak jsem to zkusila. A zůstala jsem. Č: Já přes bráchu, protože ten už tam chodil. Do jiného oddílu. A proč jste ve skautu zůstaly? V: Protože se nám tam líbilo :-) Č: Měly jsme tam skvělé kámoše. Výborná parta. Co pro vás znamenalo, že jste mohly chodit do skautu? Č: Odreagování. V: Konečně jsem se mohla někde vyřvat a vyblbnout naprosto beztrestně. Č: Mě to přišlo úplně jako jiný svět. Ve škole to bylo úplně jiné. A tady jsme si všichni rozuměli. V: Možná proto, že jsme měli velký společný zájem – skaut. Co vás z programu nejvíc bavilo ve skautu? Č: Takové tematicky zaměřené hry. Motivované něčím. Když tam byla nějaká scénka. A nebo když tam byly nějaké úkoly. V: No, jo. Jako že do těch her bylo zapojené i to, co jsme se museli naučit, tak nás to učení pak ani tolik nebolelo. Č: A zapalování :-) Čehokoliv :-) A co vás bavilo nejmíň? V: Úklid klubovny .-) Č: Nejmíň? Takové to typické učení. Třeba jsme se učili rostliny – že to je tahle, ta je tahle. Když jsem byla starší, tak už mi to tolik nevadilo. Ale jako světluška… Kdybychom si ve skautu jenom hráli, byl by to skaut? Č: Ne. V: Tak záleží na tom, jaké by to byly hry. Pokud normální, tak ne. A kdyby to byly didaktické, procvičovací, tak by to byl skaut. Ty hry jsou nějak zaměřené, tak je to skaut a děcka se i něco naučí… Když se na schůzkách hrály hry, bavilo vás to kvůli bodům nebo nějaké odměně na závěr, nebo kvůli té hře samotné? V: Tak jako že jsem se mohla hlavně vyblbnout. Č: No, jo. Když jsme seděly dlouho v klubovně… Tak to hned každého hra chytne. Kam všude jste chodily na kroužky během druhého stupně ZŠ? V: Já jsem měla nábožko. Pak ještě asi dva roky gymnastiku. Scholu. A ještě kytaru. Č: Já jsem měla jenom kytaru. A asi půl roku novinářský kroužek. A kdybyste ty kroužky porovnaly, které vás bavily nejvíc a které nejmíň, kam byste zařadily skaut? Č: To je fakt těžké odpovědět :-) Na první místo. V: Tak skaut by určitě byl na prvním místě, protože byl různorodý. Byly tam schůzky, výpravy. Byly tam hry, byla tam příroda, bylo tam všechno… Byli tam kamarádi. Ty ostatní kroužky – nábožko, to je v podstatě učení. To ostatní mě sice taky bavilo, ale bylo to vždycky jen něco. Když jste si plnily stezku, tak proč? V: Abych měla splněný stupeň. Č: Že to od nás všichni požadovali.

37

Vy jste to vnímali jako podmínku? „Když nebudeš plnit stezku, tak nesmíš chodit do skautu? Č: Ne nesmíš chodit, ale… V: Ten, kdo měl víc splněné, byl vnímaný jako větší borec. A takhle jste to vnímali ze strany vedoucích? Č: Jo. I mezi děckama? V: No, jak mezi kým. Č: Já jsem tohle třeba v mojí družině vůbec neřešila. V: A u vás v družině to bylo tak, že i děcka navzájem se hodnotily podle toho, co mají splněné ze stezky? Já jsem to tak nebrala a holky myslím taky ne. A nějaká motivace stylu „když tohle splním, tak budu borec“ nebo vnímání osobního pokroku? Č: Jo, tak to je jasné. Že když člověk třeba dokončí stupeň, tak má radost. Ale zase jsem to nějak nehrotila. Nechala jsem to plynout. V: Asi tak, no. A když si vzpomenete na stezku jako na tu knížečku, přijde vám dobře koncipovaná? Jsou úkoly užitečné? Jaké jste z ní měly dojmy? Č: Já myslím, že to bylo dobré. Byly tam i praktické věci i vědomosti. Takže různé druhy přípravy. V: Líbilo se mi, že si tam člověk mohl vybírat některé úkoly, jak se mu nejvíc líbily. I když možná by se tam našly body, které mi úplně neseděly. Když jste si plnily odborky, tak proč? V: Abych měla co našít na pravý rukáv. Č: Ono se to tak vyžadovalo, že bys měla nějakou tu odborku mít. Tak jsem si vybrala ty odborky, které mě bavily. A zas to byl dobrý pocit, když jsem nějakou dodělala. Ale že bych to musela nějak šít na rukáv, to zas ne… V: No, tys jich tam ale měla hodně :-) A podle čeho jste si vybíraly? V: Podle toho, co mi bylo nejbližší a co mě bavilo. Podle zájmu. Č: No, asi tak. Myslíš si, že stezky, odborky a skaut se podobají škole nebo že jsou to úplně jiné světy? V: Já myslím, že to je něco jiného. Č: Jo. V té škole je to rozdělené na ty špatné a ty dobré. A ve skautu je to hodně i o dovednostech. Myslím, že tam se neposuzuje kvalita člověka podle toho, které body ze stezky má nebo nemá. Co vás ve škole baví a nebaví? Č: Mě baví TV, celkem čeština, ZSV. Němčina. To je snad všechno. A nebaví mě angličtina, to vůbec. Tradičně fyzika. A matematika letos. V: Já nemám nějaký předmět, který bych úplně zbožňovala nebo nesnášela. Že je to hodně na tom, jak to podají ti učitelé. A je pro vás škola spíš sranda nebo hodně stresu, biflování…? V: Sranda. Č: Jak kdy. Když je zkoušející období, tak je to fakt o tom učení. Ale jinak je to v pohodě. A co dělají vaši rodiče? Kde pracují? Č: Maminka pracuje jako kuchařka ve školní jídelně pro MŠ a taťka je v průmyslové firmě. On tam dělá nějakého vedoucího nějakého úseku. Ta firma vyrábí armatury – to jsou třeba kotouče do nějakých elektrárně, na lodě, do strojů… V: Naši jsou oba geodeti. Taťka zeměměřičský katastrální inspektorát, mamka katastrální úřad. Oba dělají něco jiného, ale je to takové složité.

38

9.3.2 Rozhovor s Koblihou Jak dlouho jsi ve skautu? Ve skautu jsem devět let. Ty jo, to už je docela dlouho. V kolika jsi začínala? No, začínala jsem hned v první třídě. Aha. Chodíš ráda na schůzky, na oddílovky, na výpravy? Aji jo. Ale když třebas nemám náladu, tak se mi třebas nechce. Jo. Takže se řídíš podle toho, jak se ti zrovna chce a ne podle toho :“Dneska mám schůzku, tak musím jít…“ No, někdy třebas i když nemám náladu, tak tam idu. I když občas nemám čas, tak tam zajdu třeba jenom na chvilu. Ale když opravdu nemám čas, tak tam nejdu. Jo. A bylo to tak vždycky nebo až teďka, když jsi starší? No, teďka. A dřív jsi chodila pořád? Pravidelně. Líbí se ti, že jsou schůzky, výpravy… pravidelné nebo si myslíš, že by bylo lepší, kdyby občas někdo zavolal „tak tuhle sobotu pojedeme na výlet, tak si udělejte čas…“ Já si myslím, že je to dobré, když je to pravidelné. Je to lepší, jo? Jo. Co se ti na schůzkách, co se týče programu, líbí nejmíň? Nejmíň? Učení… Jo :-) A kdybys měla porovnat, jestli máš raději hry, rukodělky, soutěže, zpívání, čtení, sport…? Co se tě baví nejvíc? Zpívání. Když se na schůzkách hrají hry, máš je ráda proto, že jsou za ně body, nebo proto, že jsou to hry? No, dříve spíš kvůli bodům a teď spíš kvůli té hry. Jo. Takže tě motivovalo dřív, že „jo, můžu být první, můžu být nejlepší… a můžu to ostatním natřít.“ Plníš si stezku? Jo. Proč? Tak, abych jako… viděla, co třeba umím nebo co bych ještě mohla umět. Abych dokázala jako, co všecko zvládnu nebo tak. Abys to dokázala sama sobě nebo lidem okolo? Sama sobě. Mhm. A motivuje tě třeba to, že za stezku dostaneš nášivku na kroj? A pak někam pojedeš a každý uvidí „Mhm, ona má první stupeň, ona má druhý stupeň…“ Ne. To ti je jedno. Ta nášivka je ti úplně ukradená… A když jsi plnila NZ, tak tou hlavní motivací pro tebe byl slib nebo zase přesvědčit sama sebe? U světlušek? Ne, u skautek. No, no, ze začátku, když jsem měla jenom pár bodů, tak to asi abych to měla co nejrychleji a pak ke konci už mi to bylo skoro jedno. Když mi chyběly tak dva body nebo tak… Tak to už 39

jsem věděla, že to dokončím, že už to budu mít za chvílu. Tak nevím, to už mě nějak opustila ta myšlenka na ten slib. Co si myslíš o stezkách? O stezkách? Jak to jako myslíš? Ty dostaneš nějakou malou knížečku, teďka ti řeknou: „tak todle si budeš plnit, tak splníš nováčkovskou, budeš skládat slib. Když splníš todle, budeš mít 1. stupeň…“ Zdají se ti jako dobrý systém nebo špatný? Já si myslím, že je to dobrý. Aspoň jako… skaut by měl umět něco dokázat. I v ňáké třeba těžší chvíli a tam ta stezka mu třeba pomůže, že třeba když je tam zdravověda, tak když něco neumí, tak se to doučí a díky té stezce se do toho pustí, aby se to naučil a někomu to ukázal a pro příště to věděl. Takže se ti líbí. A líbí se ti celkově ta koncepce stezek, kdy máš dáno, že se máš naučit todle, todle, todle… Máš tam spoustu bodů, které se hlavně u nás dělají tak, že se to naučíš, jdeš za Luckou, odvykládáš jí to… No, já si myslím, že jestli jsou to třebas nějaké takové ty praktické, tak je dobré to i ukázat, ne odříkat. Když např. budeš plnit ošetření prstu, tak je dobré to i udělat. Protože kdybys to jen odvykládala a neukázala, tak to nebudeš umět. A u toho zkoušení ze zdravovědy se to u nás dělá i prakticky. No, jo. Tak u nás se to plní prakticky. Ale určitě v některých oddílech se to plní jen teoreticky. Myslíš si, že skaut obecně a potom taky stezky se hodně podobají škole a školnímu hodnocení? Ne. Protože vlastně skaut, tam se dělají různě zajímavé věci, aji učení. Ve škole, přímo jako ve vyučování se nedělají třeba rukodělky. To až v družině nebo v ňákém kroužku… A tak já si myslím, že ten skaut je učení jako formou hry. A máš pocit, že skaut a škola jsou úplně jiné světy nebo že jsou si podobné? Já si myslím, že jsou podobné, ale ne úplně stejné. A vždycky jsi to tak vnímala, že to je podobné? No, tak teď jdu ze školy do skautu a bude to zas stejné…? Ne. To spíš ve skautu je třeba větší oddych. Tam se nemusíš biflovat třeba celou knížku o R.B. Powellovi (pozn.: zakladatel skautingu) jako třeba ve škole o nějakém Nerudovi… Plníš si odborky? No, tak jako… Plním, ale jako že plním, ale zároveň neplním. Já mám nějaké body už udělané, akorát že to většinou nejde dělat na oddílovce nebo tak… Většinou spíš na táboře. Na oddílovce není čas… Mhm. A teďka vedoucí mají hodně práce a kdybych za nimi přišla že chci nějakou odborku, tak nevím… A zas to si myslím, že to by všichni vedoucí podporovali… Takže teď máš nějaké odborky rozdělané s tím, že na táboře, na který ale nejedeš… No… A proč ty odborky plníš? No, tak jako… Když třeba já mám tu Služba bližním, tak tam je to zase něco podobného jako ty stezky. Akorát že tam je to zase více rozvinuté na to určité téma. Takže ty vnímáš odborky tak, že je to nástavba stezky s tím, že si vyberu to, co mě víc baví a na to se zaměřím. No, tak jako… Stezka je takový základ a odborky jsou taková nástavba. Mhm. A podle čeho si odborky vybíráš? Tak podle toho, co mě baví. A nebo co bych chtěla třeba umět.

40

Takže ty odborky: jednak to, co už vlastně umíš, tak to tak jako si potvrdit, že to fakt umíš. A taky jsou věci, které by ses ráda naučila a ta odborka je pro tebe prostředkem, jak se to naučit. No. Že třeba ve stezce je k tomu zaměřený jeden bod, ale v odborce jich je třeba dvanáct. A kterou odborku sis takhle vybrala, že díky ní ses naučila něco nového? Tak já nevím. Třeba… Nebo jsem si… Ta odborka pomáhá i tomu, abych si něco uvědomila. Třeba, já nevím… Já jsem ani nevěděla, jak je tam ten „Zpěvák“, že je tam tolik písniček zazpívat… A já jsem ani netušila, že znám tolik písniček zpaměti. A jako že jsem dokázala z hlavy říct, zazpívat několik písniček, aniž bych si to připravila na papír. A tak to jsem se naučila. Tak, já nevím. Třeba v tom sportu, že se musí i něco přeplavat. Tak jsem ani nevěděla, jestli tolik umím uplavat. Ale ukázalo se, že jo… Tak to je super, že ty body ti ukážou tvoje vlastní schopnosti… A teď pár otázek na školu. Jak ti to tam jde? Tak jo. Akorát že teďka já už mám poslední rok, že už to teďka tak trochu zadrhávám, protože se blíží přijímačky a na to bych se chtěla zaměřit. Mhm. A jinak jsi se školou nikdy ňáké zásadní problémy neměla? Ne. A jak se pohybujou tvoje známky? No, tak jak kdy, že. Třeba mě nejdou takové věci jako matika, chemie, fyzika… Já jsem spíš takový praktičtější člověk než ten, co by se měl něco do hlavy šrotit a třeba logicky uvažovat. Ale tak jako… se třebas jsem se zlepšila v češtině. Tam se ty známky pohybovaly mezi dvojkou a trojkou. Většinou jsem to stáhla na dvojku, ale to s přesvědčením učitele. Ale jinak jako se mi teďka… Právě teďka se přes půl roku u Lucky Rychtové učím na přijímačky, takže jsem se i v češtině zlepšila, takže mi teď vychází skoro čistá dvojka. Vždycky na čtvrtletí mi vycházelo 2-3, takže jsem ráda, že se to tak spravilo. Aha. To je super. Co tě ve škole baví? Myslíš předměty? No. Tak já ráda zpívám, takže mám ráda hudebku. A navíc teď máme novou učitelku, tak tam děláme i teorii, což mě moc nebaví, ale ráda se dozvím nové věci. No, co mě ještě baví… Docela mě baví zeměpis. Ze začátku jsem měla jedničku, ale teď to vypadá tak na 2-3, protože já se tomu teď vůbec nevěnuju, v novém pololetí… A kam se chystáš na SŠ? Na zdravotní. Podle čeho sis vybírala školu? Podle toho, že bych chtěla pomáhat lidem, tak jsem si to vybrala podle toho. A jak se chystáš na zkoušky? Chodíš k Lucce na doučování… A co ještě? Ještě máme ve škole přípravu do češtiny aji do matiky. Sice v matice jsem raz přišla, raz nepřišla. Třeba jsme měli ve čtvrtek hodně učení, těžký den, tak jsem se ještě ráno učila. A pak ještě si zajdu na Scia na počítači a mám taky knížku Scií. A je škola pro tebe spíš sranda nebo hodně stresu, biflování…? No, tak jako obojí. Protože třeba při biflování jako při učení se dá zažít i sranda. A asi i o přestávkách nebo se spolužákama… No, tak já se třeba někdy přes hodinou učím, ale někdy je tam srandy kopec. Hlavně s mojí nejlepší kamarádkou tam děláme různé blbosti… 9.3.2.1 Doplnění:

41

Jak ses dostala do skautu? Do skautu jsem se dostala asi od Lucky. Ona mi o tom řekla. I mamka něco. A přes bráchy tě to nelákalo? Ne. Oni chodili do skautu všichni? No. Ale každý tam zůstal jinak dlouhou dobu. A proč jsi zůstala ve skautu ty? Tak mě to bavilo. Měla jsem čas. A byla jsem tam ráda. Ale poslední rok už to tam moc neklapalo, tak jsem přestala chodit. Co pro tebe znamenalo, když jsi byla ve skautu? Tak znamenalo to pro mě hodně, protože jsem se naučila základy, které teď můžu použít třeba ve škole v hodinách první pomoci. Nebo i tak do života, že jsem se naučila žít tak po skromnu. Třeba na táboře není takový luxus jako na jiných táborech… Tak se to odrazilo v tom, jak teď žiju. A kamarádi – to pro tebe ve skautu nebylo důležité? No, to taky. Já si ráda povídám. Tak to taky… Do jakých kroužků kromě skautu jsi chodila během 2. stupně základní školy? Tak já jsem chodila do keramiky (jeden rok). Každý rok do sboru, do scholy nebo něco se zpěvem. V devítce napůl kroužek, napůl doučování – příprava na Scia. Když budeš porovnávat program v těchto kroužcích a ve skautu, tak v čem se lišil a v čem byl podobný? Tak třeba ten zpěv a skaut → podobné v tom, že jsme občas na schůzkách taky zpívali, ale ve zpěvu jsme třeba nedělali zapalování ohně apod. Takže ve skautu to bylo pestřejší, ne tak úzce zaměřené? No, tak. A kdybychom si ve skautu jenom hráli, byl by to skaut? Ne. Protože nejdřív je teorie a pak praxe. Takže nejdřív se něco musíme naučit a pak to můžeme použít ve hře. A bavilo by tě to, kdybychom ve skautu hráli jenom hry? Ne. Znovu si vybav všechny kroužky, kam jsi chodila. Kdybys je seřadila na škálu od nejoblíbenějšího k tomu nejméně oblíbenému, kam by jsi zařadila skaut? Asi by byl druhý. Protože radši zpívám. Já jsem takový hudební typ. Že by mě to víc bavilo. Ale to je těžké porovnat. To se tak ani moc nedá říct. Všechny kroužky jsou pro mě na prvním místě, ale současně je to pro mě všechno důležité. A baví mě to jinak. 9.3.3 Rozhovor s Prckem – přepis Jak dlouho jsi ve ve skautu? Ve skautu jsem už asi pět roků. Aha. Takže v kolika jsi začala? Já, od první nebo od druhé třídy. Chodíš ráda na schůzky, na oddílovky, na výpravy? Jo, hodně ráda. A co tě na nich nejvíc baví? Že si tady s kámoškama pokecáme, že jsou dobré hry a taky že se něco naučíme. A líbí se ti, že jsou pravidelné, nebo by ti spíš vyhovovalo, kdyby byly jen občas?

42

Tak radši ty pravidelné. Protože to vím, kdy si můžu naplánovat něco jiného. Je to takové dobré. Dobře. A co se ti nejvíc líbí na programu? Hlavně hry. Hlavně hry. A co další věci, jako zpívání, soutěže, čtení, rukodělky…? Jo, to je dobrý. Nic, co opravdu nemáš ráda? To jsou ty rukodělky. Rukodělky nemáš ráda? A proč? Co ti na nich vadí? Mi se moc nechce. Třeba když se pracuje se dřevem, tak mám strach, že se mi něco stane. Moc mě to nebaví. Když hraješ hry, baví tě to proto, že za to jsou body, nebo pro hru samotnou? Pro tu hru samotnou. A baví tě víc hry nebodované než bodované? To je jedno. Hlavně, že si zahraju. Plníš stezku? Plním. Proč? Abych měla hodně bodů splněných. Aji mě to baví. A líbí se ti, že po splnění dostaneš nějakou nášivku na kroj a všichni uvidí, co jsi splnila? Tak mě je to jedno. Já se tím taky nechci moc vychloubat, že. Že to mám hotové. Slib už máš? Světluškovský mám. Skautský ještě ne. A kolik ti chybí do nováčkovské? Asi… 15 bodů. A kdy plánuješ, že to doděláš? No, doufám, že do příštího tábora už to bude. A těšíš se, až budeš skládat slib? Jo, těším. Hodně. Proč by sis chtěla skládat skautský slib? Tak já nevím. Mi to připadá takové dobré. Většina skautek už má ten slib. Že už i ten šátek je hnědý. Že nebudu aspoň jediná, kdo má ten žlutý u nich. Že budu mít už aji ten skautský. Bude to pro tebe znamenat nějaký závazek? Budu hodně ráda, že jsem to udělala. Když jsem na té stezce tak pracovala… Učila jsem se to. Tak že to bude taková odměna za to. Co si myslíš o stezkách? Líbí se ti? Jo, líbí. Jsou tam dobré body. A přijdou ti dobře postavené, stezky a body? Zdá se ti to, co se máš učit, užitečný? Jo, zdá. Tam je to užitečné skoro všechno. Takže nemáš pocit, že by tam byla nějaká zbytečná věc? Ne. Myslíš, že se stezky a nebo skaut obecně podobají škole? Nepodobají. A co hodnocení? Ve skautu se boduje docházka, hodnotí se hry. Kolikrát se boduje, jaký máš zápisník… A ve škole se to taky hodnotí… Ale stejně to vnímáš jako dva úplně jiné světy, které spolu vůbec nesouvisí? Jo. Je to něco úplně jiného. Plníš si odborky? Plním. Jaké odborky už máš?

43

Teď, zatím nevím. Já jsem měla myslím něco u světlušek. Teďkom u skautek zatím nic nemám, ale chci si splnit. A podle čeho si je budeš vybírat? Protože jich je spousta… Většinou co se mi bude líbit nebo co bude jednodušší a pak přejdu na ty těžší. A víš už o nějaké odborce, že je taková jednodušší? Hudebník. Proč si budeš plnit odborky? Zase se budeš muset něco učit… Někde něco předvádět… Mě nevadí, že se budu něco učit. Jsem ráda, že to tak je. Jak ti to jde ve škole? Docela dobře. Jo? Jaké máš známky? Tak, trojky, dvojky. Ale kdybych chtěla, mamka říká, že bych mohla mít i jedničky. Jenže mi se nechce učit. Nechce se ti učit… Radši děláš něco jiného? Jo. Co tě baví ze školy? Hudební výchova, dějepis a tělocvik. A co tě nebaví? Nebaví… čeština a angličtina s francouzštinou. Nemáš ráda jazyky? Ne. A co ti na nich vadí? Že se musíš učit slovíčka? No, tak slovíčka. A taky v té češtině že toho je moc. Spíš literatura nebo gramatika? Gramatika. Je pro tebe škola spíš sranda nebo hodně stresu, učení? Taková zábava s učením. 9.3.3.1 Doplnění: Jak ses dostala do skautu? Mě tam přivedl brácha. On tam začal chodit ve Štáblovicích, kde jsme bydleli a moc ho to bavilo. Takže když jsme se přestěhovali do Opavy, tak nastoupil do oddílu tady. A já jsem taky začala chodit. Proč jsi ve skautu zůstala? Hodně mě to bavilo. Schůzky, výpravy, oddílovky… Je to dobré. Baví mě to. Spíš program nebo spíš lidi? Nebo je to vyvážené? Tak vyvážené. Máš ve skautu kamarády, se kterýma se scházíš i mimo schůzky? Jo. Co pro tebe znamená že chodíš do skautu? Připadá mi, že tam mám hodně kamarádů, že se tam můžu hodně seznámit. Dostanu se tak na místa, kam bych se normálně nedostala. A pomáhá ti skaut třeba odreagovat se od všeho toho okolního zmateného světa? I jo. Líbí se ti program ve skautu? Jo, líbí. Chodíš do dalších kroužků kromě skautu? A dřív jsi chodila? Teď chodím do disko tanců. A dřív jsem chodila na sbor a na kytaru. 44

A když porovnáš ty kroužky, ve kterých jsi byla a ve kterých jsi se skautem, tak v čem se liší a v čem jsou si podobné? Ten sbor a kytara jsou stejně jako skaut oddychové. Ale disko je zase rychlejší… A máš v ostatních kroužcích tak dobré kamarády jako ve skautu? Jo. Přijde ti, že ve skautu se dělá všechno a v ostatních kroužcích jen konkrétně kytara…? Nebo má pro tebe skaut taky konkrétní rozměr – učení? Tak ten skaut… Naučíš se tam hodně, všechno tak dohromady. Kdybychom si ve skautu jenom hráli, byl by to jenom skaut? Nebyl. Ve skautu, jak jsou závody a tak, tak se člověk musí učit… Mi to ani nepřijde jako učení, ale spíš zábava. Přiučím se něco zajímavého. Takže kdyby to byly jen hry, tak by tě to moc nebavilo. No, ne. Když si vzpomeneš na všechny kroužky a seřadíš je od toho, který tě nejvíc baví, k tomu, který tě baví nejméně, kde by na té škále skaut byl? Na prvním místě s disko tancema. 9.3.4 Rozhovor s Mončou – přepis Jak dlouho jsi ve skautu? Teď devátým rokem. Jak ses dostala do oddílu? Přes mamku. Ona přišla do Charity a tam mají všichni děti ve skautu. A proč jsi ve skautu zůstala? Nevím. Ze začátku mě to bavilo. A teď už spíš tak ze zvyku. Pomoct. Občas vypadnout ven… Co pro tebe znamená, že chodíš do skautu? No, těžká a záludná otázka… Fakt nevím. Nebo – možná ani ne že chodíš do skautu. Ale že jsi registrovaná v oddíle… Že si neřekneš proč dávat každý rok čtyři stovky na registraci… Nevím. Už to asi ke mě patří. Měla jsi kromě skautu na vyšším stupni ZŠ jiné kroužky? No, chodila jsem do angličtiny. A do plavání. A kdybys porovnala tyhle tři, tak jestli ti oproti ostatním kroužkům přišel jiný? No, lidi tady byli úplně jiní než jinde. Tam ti lidi neměli takový význam jako ve skautu. Nebyli to takoví kamarádi. A z programu ve skautu – co se ti líbilo nejvíc a co nejmíň? Nejraději jsem dělala… hry, chození do přírody, výlety… A nejmíň – nemám ráda rukodělky. Kdyby se ve skautu jenom hrály hry, byl by to ještě skaut? Spíš asi ne. A bavilo by tě hrát jen hry? Asi ne. To už by omrzelo. Když se na schůzkách hrají hry, máš je ráda proto, že jsou za ně body, nebo proto, že jsou to hry? Spíš mě ta bavilo pro tu hru samotnou. Chodíš a chodila jsi ráda na schůzky, oddílovky, výpravy? Na schůzky jo, na výpravy taky a na oddílovky moc ne. A proč jsi nerada chodila na oddílovky? Bylo tam moc lidí. Nedalo se pobavit se všema. Družinovky byly víc rodinné.

45

A vyhovoval ti řád ve schůzkách – že byly každý týden…? Nebo by to bylo lepší jen občas, po nějaké domluvě…? Ten řád byl asi lepší. Když se pokusíš seřadit kroužky, do kterých jsi chodila, do nějaké řady od těch, které tě bavily nejvíce k těm, které tě bavily nejméně, kam bys zařadila skaut? Asi nahoru na první místa. Plníš si stezku? Ano. Plnila. Proč? Nevím. Protože ji plnili všichni. Nechtěla jsem zůstat pozadu za ostatníma. Když někdo dosáhl nějaké úrovně… nechtěla jsem zůstat pozadu. A vzpomeneš si, kdo to „hecování“ u vás nejvíc táhnul, kdo ho vždycky posunul dopředu? Nebo to bylo rozdělené nějak rovnoměrně? No, ze začátku stezky jsme byly všechny tak stejně. S Katkou jsme hodně dělaly stezku spolu. A pak jsem ji plnila spíš sama. Motivovalo tě i to, že za další stupeň dostaneš novou nášivku na kroj? Jo, taky mě to motivovalo. Co si myslíš o stezkách? Jak jsou sestavené, jak se plní… Myslím, že na tu dobu, kdy jsem ji plnila já, byla dobrá, ale teď by chtěla nějakou inovaci. Myslíš, že pro současné děti není dost motivující? No, není. A máš konkrétní příklad, co těm dětem může vadit? Myslím si, že je tam hodně věcí na učení, které člověk nevyužije. Ale když jsi stezku skládala ty, tak ti i koncepce úkolů přišla docela dobrá…? No, tehdy mi to přišlo v pořádku. Plníš si odborky? A plnila sis odborky? Plnila. A teď spíš neplním než plním. Mám rozdělané, ale asi je nedodělám. Jaké máš odborky? Školní prospěch, Službu bližním, Sportovce a Vodního sportovce. Proč sis plnila odborky? Nevím. Asi taky kvůli těm nášivkám. Že bylo vidět, že se člověk něčím zabývá. Že ve skautu taky něco dělá. Nepřijde se jen pobavit, ale taky něco dělá. Fungovalo tam taky hecování mezi vámi v družině, kdo bude mít více odborek? No, možná ze začátku. Ale pak už ne. Podle čeho sis vybírala odborky? Podle toho, jestli jsem byla schopná je splnit nebo ne. Vybírala sis záměrně jednoduché odborky nebo aby tě to spíš něco stálo, než je splníš? Spíš jednodušší… Myslíš si, že stezky, odborky a skaut se podobají škole nebo že jsou to úplně jiné světy? No, jak v čem. Spíš se to asi nepodobá. Nevím, jestli lidi ze školy by byli ochotní dělat věci ze stezek a odborek… Takže máš pocit, že skaut je pro určitou skupinu lidí, kteří jsou ochotní dělat určité věci? Jo. Jak ti to jde ve škole? Teď i na základce… Docela to jde. Co tě ve škole baví a co tě nebaví? Baví mě chemie, biologie. A nebaví mě ZSV a fyzika. A je škola pro tebe spíš sranda nebo hodně stresu, biflování…? Tak napůl. Ani ňák moc stresu, ale ani ztráta času. A co dělají vaši? Kde pracují?

46

Mamka pracuje v Charitě. A taťka vyrábí okna. A mamka je v Charitě přesně kde? Ona dělá vedoucí projektu „Pokojný přístav“. To je mobilní hospic. To dělá někdy od jara. A před tím dělala sestru v CHOPS. (Charitní ošetřovatelsko-pečovatelská služba). A tady je ještě nějaká souvislost mezi tvým dědečkem a vašim chozením do skautu, že? No, děda byl hodně do přírody. Tak jsme s ním chodili na výlety. A když mamka přišla se skautem, tak nás jen podporoval. 9.3.5 Rozhovor s Klárkou – přepis Jak dlouho jsi ve skautu? Šest let. Takže jsi začínala v kolikáté třídě? V druhé. Chodíš ráda na schůzky, na oddílovky, na výpravy? Mhm. Líbí se ti, že jsou schůzky, výpravy… pravidelné nebo si myslíš, že by bylo lepší, kdyby občas někdo zavolal „tak tuhle sobotu pojedeme na výlet, tak si udělejte čas…“ Pravidelné, určitě pravidelné. Co se ti na programu nejvíc líbí? Nejvíc? Ty hry zajímavé, určitě. Že i můžu pokračovat dál, hrát je třeba ve škole. Pak… přátelství. Jak jsou ty družinky, tak jsou to určitě i kámošky, že se scházíme někdy. Líbí se ti aspoň trošku od něčeho všechno? Nebo nemáš ve skautu něco opravdu ráda? Nerada se učím. Ty rostlinky a tak. Ale zvládáme to. :-) Když se na schůzkách hrají hry, máš je ráda proto, že jsou za ně body, nebo proto, že jsou to hry? Baví mě to, protože se hraje hra. Protože body nejsou všechno v té hře. Protože… lepší je to určitě když nás je víc. Tak teď je to lepší. Plníš si stezku? Jo. Dá se říct :-) Co to znamená „dá se říct“? Že moc ráda ne. :-) Nebaví tě? No, ale když, když se musí a když už jsem na to stará, že třeba ta nováčkovská zkouška… Tak že se snažím a pak jsem pyšná na sebe, že jsem to udělala… Takže ty máš pocit, že stezku musíš plnit? Ne že musím. Ale tak padesát na padesát, víš. Že musím a že i chcu. A proč chceš? Je to součástí skautu určitě. Protože to dělají ostatní, tak to děláš taky? Že to mají ostatní, tak nechci být trapná a dokopu se k tomu. A líbí se ti, že když splníš NZ, tak dostaneš jiný šátek. Máš na kroji jiný odznak za první stupeň, jiný odznak za druhý stupeň… Tak že to všichni pak ví, co už jsi udělala? No, právě že jsem se cítila, že už jsem taková velká a ještě mám světluškovský šátek. A už mi i ve škole říkají „světluško“. A teď už jsem skautka. Taková pyšná jsem na to byla. Že jsem něco dokázala. Co si myslíš o stezce jako takové? Tady ta knížečka a úkoly, které obsahuje. Líbí se ti, nebo se ti zdají být zbytečné?

47

Tak, některé mi přijdou docela těžké. Některé bych ani moc ráda nedělala. Ale to je tak z padesáti asi deset těch úkolů. Některém dělám ráda, jako třeba stavění nebo oheň. To si dokážu, že to ještě umím :-) Víc jich je tam, které jsou dobré. Které jdou :-) Myslíš si, že skaut se podobá škole? A ty úkoly a stezky? Nebo že to je nějaký úplně jiný svět? To je úplně něco jiného. I když ve skautu se pořád jede na hodnocení – body, docházka… ? Ne. Úplně něco jiného. Plníš si odborky? Odborky? Tak jako světluška jsem jich měla asi sedum. Ale teďkom? Co mám za odborku? Tak to nevím. Asi žádnou. Já nemám tu knížečku a ani jsem nikdy nedostala možnost ani jako že… Na výpravě jsme mohli. Tak jsem si to přečetla. A ta se mi zdála těžká. To zase, že bych to moc ráda nedělala… A tak. Tak já nemám žádnou. Ale určitě si ňákou chci udělat. Když jsi dělala odborky pro světlušky, vzpomeneš si ještě, proč? Protože si je dělali ostatní, protože mě to bavilo a protože jsem měla víc teček, které už znám a které… Bavilo mě to. Tři kapky rosy, to bylo s Pájou strašně dobrodružné. A pak se ti taky líbilo, že jsi měla celý rukáv pošitý, že. A lidi chodili a ptali se „A co je tohle? A co je tohle?“ No. :-) A teď pár otázek na školu. Jak ti to tam jde? Tak, na začátku mě to bavilo. Teď už mě to přestalo. Na začátku? Jako na začátku září? No. Já jsem se těšila na děcka. A nová k nám měla přijít…Takže jsem se těšila na ni, jaká bude. A taky na ty akce. Už mě nudily prázdniny. Už jsem nevěděla, co mám dělat. A teď už to začíná být horší :-) Ale zase jsme dostali v osmičce nový předmět, chemii. To mě baví. To jsme dostali i novou učitelku úplně. Jaké máš známky? Tak, první moje známka… To radši nebudu říkat :-) Ale teď mám asi tři nebo čtyři jedničky z opakovacích písemek… Ale vycházely mi (na vysvědčení) tři trojky: z dějepisu, z matiky a ještě z nějakého… Ale to nevím. Které předměty tě baví a které tě nebaví? Tak, baví mě chemie. Teďkom zeměpis, protože tam hlavně budem dělat ty, třeba Anglie a všechno k tomu. Tělocvik. Výtvarka. Nesnáším informatiku, protože já s kompem si nerozumím. Jo, dějepis mě ještě baví. Nebaví mě český jazyk a matika. A anglina mě taky baví. Konverzace. A je škola pro tebe spíš zábava nebo hodně stresu, biflování…? Biflování. Protože já jsem, jak se to jmenuje… když se blbě učíš… Dyslektik jsem. Já nejsem úplně něco, ale mám něco mezi dvěma. Ale hlavně jsem dyslektik. 9.3.5.1 Doplnění: Jak ses dostala do skautu? Přes sestřenici, která říkala, že je to skvělé. Tak jsem to zkusila a zůstala jsem u toho. A proč jsi u toho zůstala? Protože mě to bavilo, protože to byl super kolektiv. Máš ve skautu kamarádky, se kterými se scházíš i mimo schůzky? Jo. A často? 48

Každý týden. Co pro tebe znamená chodit do skautu? Přátelství, sranda, hry, všecko. Nápady. Chodíš a chodila jsi do dalších kroužků? Jo. Do jakých? Diskotance, hudebka, náboženství, hip hop, latinskoamerické tance. Když porovnáš ostatní kroužky a skaut, tak v čem se liší a v čem jsou si podobné? Že ve skautu je lepší kolektiv. Víc tu těm holkám může věřit. A i tím, jak jsem tady dlouho. Tady jsem zůstala, z některých kroužků jsem třeba odešla… Kdybychom si ve skautu jenom hráli, byl by to pořád skaut? Nebyl. Ani náhodou. Musíme něco umět a pak to musíme dát najevo. Když seřadíš všechny kroužky, do kterých jsi chodila, od těch, co tě bavily nejmíň, k těm, co tě bavily nejvíc, tak kam bys zařadila skaut? Na druhé místo. A první by bylo? Diskotance. Co dělají tvoji rodiče? Taťka je v azylovém domě. Je tam hlídač a opravuje. A mamka je uklízečka v domě umění. A sourozence máš? Sestru a bratra. Kolik je jim roků? Bráchovi je 16, sestře budou tři. 9.3.6 Rozhovor se Špejlí – přepis Jak dlouho jsi ve skautu? Asi čtyři nebo pět roků. Takže jsi začala chodit v kolika? To bylo... Jedenáct? Deset? No, tak nějak. Vím, že jsem byla rok u světlušek. A chodíš ráda na schůzky, na oddílovky, na výpravy…? Jo. Líbí se ti, že jsou pravidelné, nebo bys byla raději, aby byly jen občas? No, to by nebylo zrovna nejlepší. Takže myslíš, že když je to pravidelné, je to lepší? No, jo. A co máš nejraději ze skautských akcí? Mám tam nejradši, když tam hrajem nějaké hry. Nebo když nás Monča naučí něco nového... A hlavně tábory :-) Nejraději máš teda hry. A takové věci jako zpívání, soutěže, rukodělky, sport…, to taky? No, tak to zpívání moc nemusím. To čtení, to jo. A ten sport, to taky moc ne. Hraješ ráda hry, za které jsou body? Motivuje tě to? Je to super? Jo, je to super. Je to lepší, než když je to bez bodů, protože vím, že aspoň na něco mám. Plníš si stezku? Plním. Proč? Nevim. Prostě proto, že ti řekli, že ve skautu se plní stezka? No. 49

Jo, aha. A když vidíš, že pak můžeš mít na kroji nášivku, to se ti taky líbí, nebo je ti to úplně jedno? No, je to fajn ji tam mít. Něco navíc zas. A když jsi dělala nováčkovskou, tak abys mohla dělat slib? Jo. A první stupeň proto, že ti to řekli a bude z toho nášivka... No. A přijdou ti ty úkoly v prvním stupni dobré nebo ti přijdou hloupé? Jsou dobré. I když je tam třeba že se musíš něco naučit, něco udělat... No, to učení mi tak nevadí, protože se musím učit i do školy, takže je mi to tak jedno. A přijde ti, že je to hodně podobné... Učit se do školy, učit se do stezky…? Je to taková druhá škola... No, je. A přijde ti, že je to dobře, nebo by měl být skaut víc o hraní? Tak mě se zdá, že to tak může být. A celkově: myslíš si, jestli jsou tyhle stezky dobré nebo špatné? Tak já si myslím, že jsou dobré. Jo? Všechno tam patří, všechno ti k něčemu prospěje…? Člověk se z toho hodně naučí a bude vědět. A co ti přijde jako nejhorší a co jako nejhorší bod? Nejhorší… No, nejhorší pro mě je příroda a ekologie. To jsem se zkoušela šprtat, ale moc mi to nešlo. A nejlepší… Jsou všechny fajné, nejlepší. Už jsem se trochu ptala, ale ještě jednou, i ve vztahu ke schůzkám… Máš pocit, že mezi školou a skautem není moc velký rozdíl nebo to chápeš jako dva úplně rozdílné světy? Jsou to dva rozdílné světy. I když je všechno bodované, hodnotí se docházka, hry… Vedoucí mají přehled o tom, kdo si plní stezku…? No, je to jiné než škola. Plníš si odobrky? No, teprve se šprtám odborku. Jakou? Službu bližním. A podle čeho sis ji vybírala? No, já jsem si ji vybrala podle Silvy (pozn.: kamarádka z družiny). Protože ona říkala, že je nejlepší ji začít jako první. A říkala mi to i Lucka. Takže podle toho, co ti ostatní doporučili? No, jo. A už se těšíš, až budeš mít nášivku? Jo. A proč ses rozhodla plnit odborky? Protože je dělají ostatní? Tak, ze svojí vůle. Že chceš udělat něco nového a dokázat si, že na to máš? Jo. Teď se budu ptát malinko na školu. Teď ti to ve škole jde? Jak moc máte praxe oproti vyučování? Jo, jde mi to. Praxi máme tři dny v týdnu, dva dny se učíme. A když se učíte, máte základní předměty plus něco navíc… No, základní předměty + to, co se týče oboru. Když jsi byla na ZŠ, jak ti to vycházelo se známkami?

50

No, na Mařádkove mi to vycházelo dost špatně. Tam na mě bylo všechno moc rychlé, hlavně čeština a matika. A když jsem přestoupila na Dvořáčky, bylo to lepší. To už vycházelo líp. A ve známkách? Na Mařádkove hodně špatné známky, ve Dvořáčkách pak už byly lepší známky. To jsou? Dvojky, jedničky, trojky… A co tě nejvíc baví ve škole teď a co tě bavilo ještě na základce nejvíc? Tak teď mě ve škole baví hodně ta praxe. A předmět – botanika. To mě baví nejvíc. A na základce mě bavilo všechno, jen ne tělocvik a pracovky. A na Mařádkove mě nebavilo nic. A co tě nebavilo? Ty jsi říkala, že ve Dvořáčkách tě nebavil tělocvik a pracovky. A na Mařádkove mě nebavilo nic. A teďka mě nebaví… nemám co, aby mě to nebavilo. V Heralticích mě baví všechno. Jenom mě nebaví moje kamarádky tři, ty by pořád všechny jenom šikanovaly. I tebe? No, na mě už si taky zkusily… Ale mají teď podmínku. A kolik je vás ve škole ve třídě? Deset. To máte jen holky, nebo i nějaké kluky? No, my tam máme pět kluků a pět holek, takže to je fifty fifty. A dá se vycházet s ostatními? No, dá se. Já se bavím spíš s klukama. Jsou lepší. Si sednu na chodbě k nim a kecáme. Dřív škola byla spíš v pohodě nebo hodně stresu a biflování…? Na Mařádkovu jsi chodila ráda? A učila ses doma hodně? Ne, nechodila jsem tam ráda. A ani jsem se moc neučila, protože jak mi to nešlo, tak jsem ani nebyla schopná. Ani jsi neměla nějakou motivaci? Prostě jsi viděla, že to nemá cenu… tak se ti nechtělo? No. A potom ve Dvořákových, to už bylo ve škole v pohodě? Jo, to bylo. Tam jsem dávala pořád pozor, tak… tam se stačilo jen podívat do sešitu… A teďka se musíš v průběhu roku učit? No, každý týden máme v pondělí nebo v úterý písemku. Takže se musím učit. Kdybys měla porovnat schůzkovou činnost, stezku a odobrky, tak co z těch tří věcí tě nejvíc baví? No, asi ty schůzky. To je nejlepší. A proč? Tak protože se tam můžu pobavit s ostatníma. Můžu poznat něco nového, něco se naučím. Zahraju si nějaké hry… Takže máš pocit, že ty schůzky jsou o tom být s ostatními. A oproti tomu stezka a odborky jsou o tom něco se naučit a někomu to říct? No, jo. A nemáš někdy pocit, že když se učíš na stezku nebo na odborky, tak je to jen kvůli tomu, aby ti tam někdo dal ten podpis, a nic z toho? No, někdy mi to takové připadá. A neštve tě to? Ty se učíš, drtíš. A co z toho…? Ne. Tak to je v pohodě. To je jak ve škole. Se to naučím, dostanu za to známku a konec. A když porovnáš svoje „výkony“ ve skautu se známkami ve škole, tak kde máš pocit, že ti to jde líp?

51

No, asi v tom skautu. A vy jste teďka měli nějakou přeskládanou družinu. Nové členy… Jste spokojení? No, jo. Jde to. Až na moje útoky. Zase vyjedu… Myslíš si, že jste si ještě nesedli v družince? Nebo je blbá doba? No, pro mě blbá doba. Mi to dělá počasí. Nemůžu za to. A Monča vede družinku jak? Fajně. Jde jí to. Snaží se vyrovnat Kometě (která vedla družinku dříve). 9.3.6.1 Doplnění: Jak ses dostala do skautu? Přes bráchu. (pozn.: stejně jako její sestra Prcek) Proč jsi zůstala ve skautu? Protože se mi tam líbilo. Máš ve skautu kamarádky, se kterými se scházíš i mimo schůzky? Jo. Co pro tebe znamená chodit do skautu? No, teď už asi nic. A dřív… Nevím. Chodíš a chodila jsi do dalších kroužků? No, do tanečních. Když porovnáš ostatní kroužky a skaut, v čem se liší a v čem jsou si podobné? Ve skautu to jsou kamarádi, hry, tábory… V tanečních se jen tančí. Kdybychom si ve skautu jen hráli, byl by to skaut? Ne. Když porovnáš taneční a skaut, co tě bavilo víc? Obojí stejně. 9.4 Příloha č. 4: Osobní listy 9.4.1 Čoudilka – osobní list - stručná charakteristika: ƒ docházka: 87% (bodování z roku 2001/2002 – Bára – Ještěrky) ƒ stezka: NZ, (skautský slib 27.10. 2001), 1. stupeň ƒ odborky: 6 odborek – 1. stupeň, 1 odborka – 2. stupeň Docházka – rozebraná ƒ docházka Čoudilky – 87% - je velmi dobrá a značí vysokou míru účasti na družinových akcích ƒ Šárčiny výkony byly v průběhu celého roku dost vyrovnané. V družinovém bodování se držela pravidelně téměř každý měsíc na prvních třech místech ƒ toto svědčí o její všestrannosti a zřejmě také o tom, že ji družinová a oddílová činnost baví ƒ vysoká úspěšnost Šárky indikuje její následné převzetí družiny a zastávání funkce družinové rádkyně. Stezka – rozebraná - splnit NZ nebylo pro Šárku úplně snadné – standardní dobu si prodloužila o zhruba dva

52

měsíce po prázdninách, takže slib skládala ne na táboře, ale na oddílové výpravě. - 1. stupeň splnila za asi 2,5 roku, což se neodchyluje od obvyklé doby pro plnění tohoto stupně zdatnosti. - do plnění 2. stupně se Šárka vůbec nepouštěla, za to splnila mimo odborky celou řadu dalších zkoušek. V roce 2005 to byl Čekatelský lesní kurz Velká Morava a čekatelské zkoušky. Na jaře 2006 pak také zdravotnický kurz. Šárka tedy ve svém rozvoji pracovala spíše směrem připravujícím se na pomoc s vedením oddílu a ne na plnění stezky, která je pro řadové členy. Odborky – rozebrané Školní prospěch – 1. stupeň - odborka, která pro Šárku na ZŠ nebyla vůbec obtížná vzhledem k tomu, že měla celý vyšší stupeň samé jedničky. Na gymnáziu se tato odborka stala větším „oříškem“. Sportovec – 1. stupeň - obtížnost této odborky je zcela na každém jedinci. Jde ji udělat hodně teoreticky i hodně prakticky. Šárka si zvolila optimální (přiměřenou) úroveň. Počítače- 1. stupeň - tato odborka ukazuje na Šárčinu zaměřenost do světa techniky. Ta se projevila často třeba při vedení družiny, kdy Šárka připravovala na počítači různé diplomy… Spolu s Janou Vavrečkovou vytvořila oddílové webové stránky na celorepublikovém skautském portálu. Je zde tedy jasně vidět, že pro ni tato odborka není pouze nášivkou, ale skutečně možností prokázat své specializované schopnosti. Historik – 1. stupeň - plnění této odborky vyžaduje skutečnou chuť dozvědět se něco z historie, mít pro ni pochopení a cit. Je to odborka, kterou si vybere jen málokdo pro její relativně „nepopulární“ obsah hodně připomínající školní dějepis. Znalec živé přírody – 1. stupeň - opět se jedná o odborku, jejíž splnění není úplně snadné a vyžaduje skutečně odborné znalosti dotyčného skauta. Hospodář – 1. stupeň - toto je velmi speciální odborka, kterou si nesplnil nikdo jiný v oddíle. Ukazuje na široké spektrum zájmů Šárky. Služba bližním – 2. stupeň - jedná se o odborku, jejíž 1. stupeň je velmi snadný. 2. stupeň však již vyžaduje odbornější znalosti a opravdové ponoření do problematiky, což Šárka splněním tohoto stupně prokázala. Celkově vysoký počet splněných odborek a jejich různorodost poukazují na široký okruh zájmů Šárky a na to, že se ráda pouští do nových věcí a objevuje, co ji baví a co ne.

9.4.2 Kobliha – osobní list - stručná charakteristika: ƒ docházka: 60 % ƒ stezka: NZ, skautský slib (15.7. 2004), 1. stupeň rozpracovaný ƒ odborky: 1 odborka – 1. stupeň Docházka – rozebraná - Kobliha se účastnila družinového, potažmo oddílového, života velmi intenzivně. Zúčastnila se 60% akcí, což je třetí nejhojnější účast v družině. V družinovém bodování se umístila třetí. - i když většinou Kobliha působí tak, že se jí příliš nechce účastnit různých závodů apod.,

53

získala poměrně vysoký počet bodů jak v bodovacích závodech, tak v bodovaných hrách - Kobliha v družině vystupovala jako „užitečný živel“, který zasloužil mnohá zvláštní ocenění - za zmínku stojí, že Kobliha udělala 7 zápisů do kroniky oproti běžnému počtu 1-2 -

-

Stezka – rozebraná NZ splnila Kobliha poměrně standardně – v horizontu do jednoho roku plnění 1. stupně však pro Koblihu nebylo příliš motivující, protože za celý rok si splnila zhruba 1/3. Zvládnout by se poměrně snadno dala i ½ při plnění Kobliha volí standardní postup – od jednodušších bodů k těm obtížnějším – takže má prozatím splněné hlavně body vyplývající z běžného skautského života – účast na táboře, účast na ekologickém projektu, debata o zdraví, to že zná zásady nouzového přespání v přírodě… před Koblihou je ještě kus práce, ale pokud by se pro plnění nadchla, neměla by problém 1. stupeň dokončit

Odborky – rozebrané Služba bližním – 1. stupeň - jednoduchá odborka, která je dětem doporučována, pokud chtějí začít plnit odborky. V případě Lidky – Koblihy ovšem poukazuje na vyhraněné zájmy. Lidku zajímá ošetřovatelství a péče o druhé lidi. Toto se projevilo například tím, že si ze své vlastní iniciativy vytvořila osobní lékárničku.

9.4.3 Prcek – osobní list - stručná charakteristika: ƒ docházka: 34 % ƒ stezka: nesplněno nic – rozpracovaná NZ ƒ odborky: žádné Docházka – rozebraná - docházka Prcka (Kláry) je uvedená pouze za období od září do března, kdy byla v družině Kosatek – zjevně nevalně aktivní. V březnu nastal zlom, kdy Prcek nechodila do oddílu. V dubnu se pak vrátila do oddílu, tentokrát do družiny Lasiček, kde je až do současnosti. Otázkou je, jestli tato změna družiny přinesla svůj užitek. Snad ano. - v době, kdy Prcek nechodila do oddílu, trávila více času než doposud s „partou od Hedviky“. Tato parta je dost nebezpečná, není zde neobvyklé užívání drog apod. Myslím si, že je hodně důležité, aby Prcek měla oporu pro vývoj správným směrem alespoň ve skautu, když jinak bývá s vrstevníky „poflakujícími se“. Ani rodina jí neposkytne dostatečné zázemí – pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí a odmala vyrůstá s vědomím toho, že je nechtěným dítětem. Stezka – rozebraná - Prcek má splněnou zhruba polovinu bodů, které měla příležitost dokončit alespoň na táboře, ale bohužel se tak nestalo - důvodem nedokončení by mohly být problémy s docházkou a přestup z družiny do družiny, které vyžadovaly jistou aklimatizaci v nové skupině. Na táboře však již byl tento problém vyřešený. - Prckovi chybí splnit úkoly, které představují jistou překážku:

54

o idea – zde je potřeba popovídat si s oddílovou vedoucí; přemýšlet a jít skutečně do hloubky o skautský zápisník – vyžaduje vlastní iniciativu co se týče přípravy a vedení zápisníku. Ten by měl být na úrovni přiměřené věku. o KPZ – její příprava vyžaduje stejně jako skautský zápisník vlastní iniciativu doma, což může být problémem. o výstroj a výzbroj na výpravu – tento bod se zkouší podle prováděné praxe. U Prcka je možná problém ve špatné sociální situaci rodiny, kdy děti skutečně nemají dobré vybavení. Myslím si ale, že vedoucí by tento fakt brali na vědomí při plnění bodu. Takže opět chybí Prckova vlastní iniciativa. o debata o zdravotních rizicích – mj. o problematice drog, alkoholismu a kouření – myslím si, že Prcek se nechce bavit o tématech tohoto charakteru, protože jsou pro něj příliš ožehavá. Ví, že oddíloví vedoucí znají její situaci (co se týče party u Hedviky) a příliš s ní nesouhlasí, a proto raději nechce „dráždit hada bosou nohou“ a debatovat o tomto tématu. Odborky – rozebrané - platí pravidlo, že kdo nemá NZ, nemůže plnit odborky. Takže Prcek neměla možnost je plnit.

9.4.4 Monča – osobní list - stručná charakteristika: ƒ docházka: 81 % ƒ stezka: NZ, skautský slib (14.7. 2003), 1. stupeň rozpracovaný ƒ odborky: 3 odborky – 1. stupeň -

-

Docházka – rozebraná celkově v bodování za daný rok zvítězila výrazný náskok zejména díky vysokému počtu za pomoc s vedením (což bylo dáno také funkcí podrádkyně – ovšem toto nebyla jen výhoda, ale i ztráta např. při závodech, které Monča sama připravila, ostatní za ně dostali body a ona ne) další výrazný zisk bodů v kategorii bodované hry → Monča byla celkově úspěšná, ovšem obrovský náskok získala především díky účasti na dobrovolné (nadstavbové hře), jíž se z družiny zúčastnily jen tři členky. Monča v této hře získala 120 bodů, což činilo 52% celkového zisku bodů ve zmíněné kategorii. hodně bodů Monča získala také díky aktivnímu přístupu k plnění stezky a odborek z bodového zisku vyplývá, že pro Monču je poměrně neatraktivní psát zápisy do kroniky, raději se aktivně účastní družinového života

Stezka – rozebraná - Monča je hodně šikovnou skautkou, která bez problému splnila jak podmínky nováčkovské zkoušky, tak prvního stupně - do plnění 2. stupně se vůbec nepustila – snad proto, že přešla ze ZŠ na gymnázium, snad proto, že je nyní rádkyní družiny a tato funkce zabírá každému dost času na to, aby mu zbyl prostor ještě i pro plnění stezky a podobně. - pokud by Monča pokračovala v plnění 2. stupně, byla by určitě velmi dobrým příkladem pro celou družinu, která by pak také stezku plnila intenzivněji Odborky – rozebrané

55

Školní prospěch – 1. stupeň - poměrně jednoduchá odborka, kterou Monča získala na základě školního prospěchu (průměr známek do 1,5) Služba bližním – 1. stupeň - rovněž jednoduchá odborka, která je dětem doporučována, pokud chtějí začít plnit odborky. Neukazuje na vyhraněné zájmy. Sportovec – 1. stupeň - tato odborka ukazuje na zájmy Monči, které jsou zaměřené mimo jiné na sport.

9.4.5 Klárka – osobní list - stručná charakteristika: ƒ docházka: 86% ƒ stezka: NZ, skautský slib (28.7. 2006), 1. stupeň rozpracovaný ƒ odborky: žádné Docházka – rozebraná ƒ docházka Tweety byla spolu se Sisi (rovněž 86%) nejvyšší z družiny. Klárka vynechala jen velmi málo družinových akcí. ƒ Tweety byla velmi aktivní a úspěšná v aktivitách, které jí předkládala rádkyně. Snad nejvíce bodů získala nejen v docházce, ale také v etapovce. V bodovacích závodech se umístila na předních místech. ƒ samostatná aktivita Tweety ovšem nebyla už tak výrazná. Ale nepatřila také k nejhorším. Tedy někde v průměru. Přesto to působí jako jistý kontrast ve vztahu k aktivnímu zapojování se do předkládaného programu. Stezka – rozebraná - NZ si Klárka splnila ve standardní době, za rok. Na táboře skládala skautský slib. - ještě na táboře si Klárka začala plnit také 1. stupeň. A to nejen body jednoduché, typu „zúčastní se letního tábora“, ale také obtížnější, jejichž znalost měla možnost v průběhu tábora prokázat. Odborky – rozebrané - vzhledem k tomu, že Tweety čerstvě dokončila NZ, neměla doposud možnost splnit si odborky.

9.4.6 Špejle - osobní list - stručná charakteristika: ƒ docházka: 63% ƒ stezka: NZ, skautský slib (15.7. 2004) ƒ odborky: žádné Docházka – rozebraná ƒ ačkoliv 63% účasti není příliš vysoké číslo, v porovnání s ostatními členkami družiny se Špejle řadí spíše mezi ty aktivnější ƒ v bodování se Špejle umístila na třetím místě a to s velkým náskokem oproti místu čtvrtému

56

ƒ výkony Špejle v různých závodech, etapovce apod. nebyly špatné, výrazně se projevila také co se týče aktivity v rámci družinové činnosti a přípravy aktivit pro ostatní ƒ Špejle jednak ráda plní připravený program, jednak ráda vyvíjí aktivitu ve směru přípravy programu pro ostatní -

-

Stezka – rozebraná splnit podmínky NZ nebylo pro Špejli až tak obtížné, zkoušku dokončovala v průběhu tábora, kde jsou k tomu příznivější podmínky v případě Špejle se vedení hodně rozhodovalo o tom, jestli jí slib povolí ještě na tomtéž táboře, protože podmínkou skládání slibu není pouze splnění NZ, ale také dobrá docházka a především vhodné chování. S tím jsme ovšem u Špejle již dlouhou dobu válčili. z 1. stupně si Špejle nesplnila nic. Kromě toho, že nemá příliš ráda učení apod., myslím si, že je zde problém ve vlastní iniciativě – něco se sám naučit a poprosit vedoucího, aby mě vyzkoušel. z hlediska vzájemné motivace mezi dětmi, „hecování“ je zde možná problém také v tom, že Špejle je starší než ostatní – mezi skautkami byla delší dobu, protože i ve škole propadla… Chybí zde tedy vrstevnická rivalita a soutěžení.

Odborky – rozebrané - Špejle nemá splněné žádné odborky, i když o jejich plnění uvažuje.

57