Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie
Ditini vs. dytyny
Eliška Kmínková Psychologie – speciální pedagogika 3. ročník - 2006/2007
OBSAH 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 3 2. PRAVIDLA ČESKÉHO PRAVOPISU.............................................................................. 3 3. ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU PŘI ANALÝZE CHYB V DIKTÁTECH ............................. 4 4. HISTORIE VÝZKUMU ...................................................................................................... 4 4.1 Prostředí výzkumu............................................................................................................ 4 4.2 Časový plán výzkumu ...................................................................................................... 4 4.3 Vzorek dětí ....................................................................................................................... 4 5. REALIZACE VÝZKUMU .................................................................................................. 5 5.1 Výběr metodologických postupů ..................................................................................... 5 5.2 Vytvoření souborů slov .................................................................................................... 5 6. ANALÝZA DIKTÁTŮ ........................................................................................................ 5 6.1 Analýza prvního souboru diktátů ..................................................................................... 5 6.2 Analýza druhého souboru diktátů .................................................................................. 13 6.3 Problematika změkčování slabiky „ty/tý“...................................................................... 19 6.4 Obtíže při zápisu měkkých slabik .................................................................................. 19 6.5 Analýza kazuistik několika žáků.................................................................................... 20 6.6 Srovnání kazuistik ......................................................................................................... 23 7. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 24 8. LITERATURA ................................................................................................................... 25
2
1. ÚVOD Úvodem této práce bych chtěla vymezit danou problematiku/téma a popsat, jak jsem se k němu vůbec dobrala. Při návštěvách 1. třídy jsem se nejvíce zajímala o hodiny čtení a psaní. Shodou okolností měly děti v den mých pravidelných návštěv dvě hodiny čtení a psaní za sebou, což mi poskytlo dostatek podnětů k zamyšlení. V období, kdy jsem tuto třídu pravidelně navštěvovala, paní učitelka s dětmi zrovna začala probírat měkké a tvrdé slabiky dy/ty/ny a di/ti/ni. Pomocí dvou míčků, jednoho měkkého a jednoho tvrdého, demonstrovala dětem rozdíl mezi tím, co je měkké a co je tvrdé. To mě tedy zaujalo z mých návštěv nejvíce a rozhodla jsem se proto pro problematiku dy/ty/ny versus di/ti/ni u dětí v 1. třídě. Poté jsem dala dětem v 1. třídě 2 diktáty slov se zaměřením na dy/ty/ny versus di/ti/ni a zanalyzovala je. Výsledky analýzy však byly velmi obecné, a proto jsem se rozhodla ve svém výzkumu pokračovat i nadále. Navštívila jsem tedy opět děti v této třídě, i když ty již postoupily do 2. ročníku. Tentokrát jsem jim dala dvě sady diktátů, které byly již úžeji zaměřeny na dy/ty/ny versus di/ti/ni.
2. PRAVIDLA ČESKÉHO PRAVOPISU České hlásky se dělí na samohlásky (vokály) a souhlásky (konsonanty). Samohlásky rozlišujeme: a) krátké: a, e/ě, i/y, o, u b) dlouhé: á, é, í/ý, ó, ú/ů Psaní i/í a y/ý Písmena i/í a y/ý označují jednu hlásku. Psaní i/í a y/ý se řídí těmito pravidly: I. a) Po písmenech h, ch, k, r, označujících tzv. tvrdé souhlásky, se píše y/ý; např. hynout, kynout, hry b) y/ý se píše také po písmenech d, t, n pokud se jimi označují souhlásky tvrdé; např. dýha, nýbrž, boty II. a) Po písmenech ž, š, č, ř, j a zpravidla i po c, která označují tzv. měkké souhlásky, se píše i/í, např. žít, šíp, oči b) i/í se píše také po písmenech d, t, n, pokud se jimi označují souhlásky měkké [ď], [ť], [ň] (které se jinak píšou s háčkem, jako ďábel, rtuť, kůň); např. divoký, dítě, tisk, nitka III. Po písmenech b, f, l, m, p, s, v, z, označujících tzv. obojetné souhlásky, se píše jednak i/í, jednak y/ý. Základní je podoba s i/í, kdežto podoba s y/ý je vázána jen na vymezené případy. Měkké souhlásky ď, ť, ň se označují: I. háčkem: ď, ť, ň (hoď, ťal, voňavý) II. ve spojeních di, ti, ni, dí, tí, ní psaním i/í III. ve spojeních dě, tě, ně psaním ě
3
3. ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU PŘI ANALÝZE CHYB V DIKTÁTECH Při opravě diktátů jsem se zaměřila na to, zda děti správně určují měkké a tvrdé slabiky. Pojmem určování měkkých a tvrdých slabik jsem myslela, jak děti sluchově analyzují – rozlišují měkké a tvrdé slabiky a jak je tedy nakonec zapíší. Vycházela jsem z předpokladu, že některé děti lépe sluchově diferencují zvuk než jiné a také jsem se následně soustředila, jak diferencovaný zápis měkkých a tvrdých slabik děti používají. Tvrdou slabiku lze zapsat pouze jediným způsobem, aby zůstala zachována její správná výslovnost, a to pomocí tvrdého „y“. Možná je ale i ta situace, že dítě zapisuje tvrdou slabiku pomocí měkkého „i“ a měkkou slabiku poté zapisuje jiným způsobem (např. háčkem). Měkkou slabiku lze chybně zapsat několika způsoby i při zachování její správné výslovnosti (např. ďy, ďi). Při chybném zápisu měkkých slabik je problém při identifikaci příčin těchto jevů. Příčinami totiž může být jak chybná fonetická analýza slyšeného, tak i nerespektování zápisu slyšeného. Například zápis slabiky „di“ jako „ďi“ nasvědčuje dobré sluchové analýze slabiky, kde se dítě při zápisu snažilo vyjádřit měkkost slabiky. Ale při zápisu slabiky „di“ jako „dy“ lze těžko stanovit, zda je příčinou takového zápisu chybná sluchová analýza nebo nedbalost při zápisu. Zajímavé by bylo požádat dítě o přečtení toho, co napsalo (dy), a poté mu dát přečíst slabiku původní (di) a zjistit, jak by si s tím poradilo.
4. HISTORIE VÝZKUMU 4.1 Prostředí výzkumu Svůj výzkum jsem realizovala v ZŠ Podharť ve Dvoře Králové nad Labem. Jedná se o zcela běžnou základní školu situovanou mimo centrum města. Z tohoto důvodu je často ve třídách menší počet žáků než je obvyklé. Vzhledem k tomu, že jsem zde realizovala již jeden výzkum, šla jsem rovnou za učitelkou 2. třídy, do které jsem docházela před rokem, a požádala ji, zda by nebyla možná další spolupráce.
4.2 Časový plán výzkumu Do 2. třídy jsem přišla poprvé na začátku měsíce října a přinesla s sebou připravený soubor dvou diktátů smysluprostých slabik, které paní učitelka dětem nadiktovala zvlášť, vždy na začátku jiné vyučovací hodiny. Po konzultaci o takto získaných datech jsme se s vedoucím mé práce rozhodli sestavit ještě jeden soubor dvou diktátů smysluprostých slov, který děti opět psaly podle diktování paní učitelky. Poté následovalo období statistického zpracování diktátů a sepsání této práce.
4.3 Vzorek dětí Svůj výzkum jsem realizovala v běžné základní škole. Ve druhé třídě je celkem 25 dětí. V den obou diktátů slov ale byl počet dětí ve třídě o něco menší. Prvního diktátu se zúčastnilo 22 dětí a druhého diktátu 24 dětí.
4
5. REALIZACE VÝZKUMU 5.1 Výběr metodologických postupů Po zkušenostech z předchozího výzkumu jsem celkem jednoznačně opět zvolila metodu získání výzkumného materiálu skrze diktát, který paní učitelka dala dětem.
5.2 Vytvoření souborů slov Při vytváření systému smysluprostých slov jsem použila tato kritéria: slova jednoslabičná; s měkkou slabikou (di, ti, ni) s tvrdou slabikou (dy, ty, ny) s různou kvantitou hlásek (dý x ni) slova dvojslabičná; s oběma měkkými slabikami (niti) s oběma tvrdými slabikami (dydy) s kombinací měkké a tvrdé slabiky (týní) s různou kvantitou hlásek (dydy x týní) slova trojslabičná; se všemi slabikami měkkými (dítíní) se všemi slabikami tvrdými (dytyny) s kombinací měkkých a tvrdých slabik (dytiny) s různou kvantitou hlásek (ditiny x dýtýný) 1. soubor diktátů První diktát obsahoval tato smysluprostá slova: DI, TÝ, NYNY, TÍTÍ, NITI, DÝTÝ, DITY, TÝNÍ, DITINY, DITYNY Druhý diktát obsahoval tyto výrazy: DY, NÍ, DIDI, TÝTÝ, DYNY, TÍNÍ, TYNI, DÍTÝ, DÝTÝNÝ, DYTINY 2. soubor diktátů První diktát obsahoval tato smysluprostá slova: TÍ, NY, DÍ, TY, NÍNÍ, DYDY, TYTY, DÍDÍ, NINY, DÝDÍ, TITY, DÍTÍNÍ, DYTYNY Druhý diktát obsahoval tyto výrazy: NI, TI, NÝ, DÝ, NINI, DÝDÝ, TITI, NÝNÝ, DIDY, NÝNÍ, TÝTÍ, DITINI, DYTINY
6. ANALÝZA DIKTÁTŮ 6.1 Analýza prvního souboru diktátů Dětem v druhé třídě jsme během jednoho dne dali dva diktáty, ze kterých jsme vytvořili první podklady pro mou práci. Dva diktáty místo jednoho byl záměr, aby to nebylo pro děti příliš náročné a mohly se dostatečně soustředit. Při analýze jsme se soustředili na chyby, které by potvrdily nebo vyvrátily tyto naše hypotézy: 1. Kratší slova děti napíší spíše správně než slova delší. 2. Kombinace měkkých a tvrdých slabik v jednom slově bude pro děti obtížnější, než více měkkých nebo více tvrdých slabik současně v jednom slově.
5
3. U delších slov a slov s kombinací měkké a tvrdé slabiky budou děti více chybovat než u slov krátkých a u slov s více měkkými nebo s více tvrdými slabikami. 4. Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik? Tab. 1 Výsledné pořadí slov 1. souboru Pořadí
Slovo
1. 1. 2. 3. 3. 4. 4. 4. 5.
DY NÍ TÍTÍ DI NITI DIDI TÍNÍ DITY NYNY
Bez chyby 22 22 20 19 19 18 18 18 17
Nenapsáno
Chyby ve kvantitě hlásek
5.
DITINY
17
dítyny, ďitiny
5.
DYTINY
17
dítíny, dytíny
6.
DITYNY
15
7.
DÍTÝ
7.
Chyby v hláskování
bez tečky nad i dititi níní
tini, tyni nýny
ďityny
dinyti
13
díti, 2x diti
nítí
DYNY
13
díni
dyn
7.
TYNI
13
8.
TÝ
8
8.
TÝNÍ
8
8.
DÝTÝ
8
8.
DÝTÝNÝ
8
9.
TÝTÝ
6
1
1
tini bez tyní, tíní ty
teček,
tini, tíni, tíny
týtý, ťíťí ďi, ďy nity, niťy, niťi 2x ďiďi, didy tíný, tyni 3x diti, ďity 3x nini, niny dity/iny, dítyny, 2x dytiny, ďitiny, dítyny 2x dytini, di/ytiny dytyny, dityni, 2x ditiny, ďityny 5x dítí, díti, 2x diti 5x dyni, díni, 2x diny 6x tini, tíní
díní
dýty, dytý, dytí, diti 5x dýtýny, dytýný, dítíny, dytyný, dytny dytyny, 2x dýtini, dytíny, dytny 3x tyty, tity
Chyby v i/y
12x tí 9x tíní, tini, tíni, tíny, tyny/tíní 5x dýtí, 5x dítí, dytí, diti dítíny, dýtíní, 2x dýtini, dytíny 11x títí, tity, títí/týtý
Pořadí – celkové místo slova (kritérium je počet bezchybně napsaných slov), od nejmenšího počtu chyb ve slově ke slovům nejtěžším. Bez chyby – počet slov napsaný bez chyby. Nenapsáno – počet slov, která nebyla napsána, nebo byla přeškrtnuta. Chyby ve kvantitě hlásek – chybné prodloužení nebo zkrácení samohlásky, přidání háčku. Chyby v hláskování – chybné určení kvality hlásky, přidání nebo ubrání písmene či písmen.
6
Chyby v určování i/y – chyby v určování (i→y, y→i) a v zápisu měkké nebo tvrdé slabiky (př. ďy).
ad 1) Podle výsledků prvních dvou diktátů, nelze potvrdit hypotézu, že děti píší správně spíše kratší slova než slova delší. Jako nejjednodušší slova se ukázaly slabiky „dy“ a „ní“, které správně napsalo všech 22 dětí. Těsně na druhém místě se ale umístily slabiky „di“ a „títí“. Tato smysluprostá slova napsalo 20 dětí dobře, slabiku „di“ zbylé dvě děti pouze špatně zapsaly (ďy, ďi), ale výslovnost zanechaly správnou. U slova „títí“ jedno dítě opět pouze špatně zapsalo toto slovo při zachování jeho správné výslovnosti (ťíťí) a jedno dítě špatně určilo měkkost, tvrdost u obou slabik (týtý). Podle naší hypotézy, že děti správně napíší spíše kratší slova než delší slova, by se měla na prvních místech objevit i slabika „tý“. Ta se ale umístila na 8. místě z celkových 9ti míst společně s takovými slovy jsou dýtý, týní a dýtýný. Těsně za jednoslabičnými slovy bychom očekávali slova dvojslabičná. Tato slova sice obsadila zčásti druhé místo (títí), třetí (niti), čtvrté (dity, didi, tíní) a páté (nyny), tato slova ale současně najdeme na 7. (dyny, dítý, tyni), 8. (dýtý, týní) a dokonce na poslední 9. pozici (týtý). Nečekaně 5. a 6. místo obsadila nejdelší trojslabičná slova (ditiny, dytiny a dityny), poslední trojslabičné slovo (dýtýný) obsadilo 8. pozici.
7
Tab. 2 Kratší slova děti napíší spíše správně než slova delší. Chyby ve kvantitě hlásek
Pořadí
Slovo
Bez chyby
Nenapsáno
1. 1.
DY NÍ
22 22
3.
DI
19
8. 2.
TÝ TÍTÍ
8 20
3.
NITI
19
4. 4. 4. 5.
DIDI TÍNÍ DITY NYNY
18 18 18 17
nýny
7.
DÍTÝ
13
díti, 2x diti
nítí
7.
DYNY
13
díni
dyn
7.
TYNI
13
tini bez teček, tyní, tíní
1
bez tečky nad i ty
tini, tyni
TÝNÍ
8
tini, tíni, tíny
8.
DÝTÝ
8
dýty, dytý, dytí, diti
9.
TÝTÝ
6
3x tyty, tity
5.
DITINY
17
dítyny, ďitiny
5.
DYTINY
17
dítíny, dytíny
6.
DITYNY
15
DÝTÝNÝ
8
1
ďityny
dititi níní
12x tí týtý, ťíťí nity, niťy, niťi 2x ďiďi, didy tíný, tyni 3x diti, ďity 3x nini, niny 5x dítí, díti, 2x diti 5x dyni, díni, 2x diny 6x tini, tíní
díní
dinyti
5x dýtýny, dytýný, dítíny, dytyný, dytny dytyny, 2x dýtini, dytíny, dytny
8
Chyby v i/y
ďi, ďy
ďity
8.
8.
Chyby v hláskování
9x tíní, tini, tíni, tíny, tyny/tíní 5x dýtí, 5x dítí, dytí, diti 11x títí, tity, títí/týtý dity/iny, dítyny, 2x dytiny, ďitiny, dítyny 2x dytini, di/ytiny dytyny, dityni, 2x ditiny, ďityny dítíny, dýtíní, 2x dýtini, dytíny
ad 2) Hypotéza, že je pro děti obtížnější určovat měkkost, tvrdost slabik ve slovech, kde se vyskytují v kombinaci, než ve slovech, kde se vyskytuje více měkkých, nebo tvrdých slabik také nelze potvrdit. V celkovém pořadí se slova s pouze měkkými, nebo pouze s tvrdými slabikami umístila na 2. (títí), 3. (niti), 4. (didi, tíní), 5. (nyny), 7. (dyny), 8. (dýtý, dýtýný) i 9. místě (týtý). Naproti tomu slova s kombinací měkkých a tvrdých slabik se umístila na 4. (dity), 5. (ditiny, dytiny), 6. (dityny), 7. (dítý, tyni) a 8. (týní) místě. Nelze tedy určovat náročnost určování měkkosti či tvrdosti slabik pouze podle toho, zda se jedná o kombinaci měkkých a tvrdých slabik či nikoliv. Tab. 3 Kombinace měkkých a tvrdých slabik x pouze měkké nebo tvrdé slabiky ve slově Nenapsáno
Chyby ve kvantitě hlásek
Pořadí
Slovo
Bez chyby
2. 3. 4. 4. 5.
TÍTÍ NITI DIDI TÍNÍ NYNY
20 19 18 18 17
tini, tyni nýny
7.
DYNY
13
díni
8.
DÝTÝ
8
dýty, dytý, dytí, diti
9.
TÝTÝ
6
3x tyty, tity 5x dýtýny, dytýný, dítíny, dytyný, dytny dytyny, 2x dýtini, dytíny, dytny
dititi níní dyn
8.
DÝTÝNÝ
8
4.
DITY
18
7.
DÍTÝ
13
díti, 2x diti
7.
TYNI
13
tini teček, tíní
TÝNÍ
8
tini, tíni, tíny
5.
DITINY
17
dítyny, ďitiny
5.
DYTINY
17
dítíny, dytíny
6.
DITYNY
15
ďityny
9
nítí
bez tyní,
8.
1
Chyby v hláskování
Chyby v i/y týtý, ťíťí nity, niťy, niťi 2x ďiďi, didy tíný, tyni 3x nini, niny 5x dyni, díni, 2x diny 5x dýtí, 5x dítí, dytí, diti 11x títí, tity, títí/týtý dítíny, 2x dytíny
dýtíní, dýtini,
3x diti, ďity 5x dítí, díti, 2x diti 6x tini, tíní
díní
dinyti
9x tíní, tini, tíni, tíny, tyny/tíní dity/iny, dítyny, 2x dytiny, ďitiny, dítyny 2x dytini, di/ytiny dytyny, dityni, 2x ditiny, ďityny
ad 3) Ani třetí hypotézu, že ve slovech delších a s kombinací měkkých a tvrdých slabik budou děti více chybovat než ve slovech kratších a pouze s měkkými nebo pouze s tvrdými slabikami, se nám nepodařilo prokázat. Ve výsledném umístění skončila nejdelší (trojslabičná) slova s kombinací měkkých a tvrdých slabik na 5. (ditiny, dytiny) a 6. (dityny) místě. Další trojslabičné slovo, které se v tomto diktátu vyskytovalo, obsahovalo samé tvrdé slabiky (dýtýný) a umístilo se na 8. místě. Za trojslabičnými slovy se v pořadí umístila dvojslabičná slova (př. dyny, dítý, týtý) a dokonce i jedno jednoslabičné (tý). Jediná dvouslabičná slova s oběma měkkými slabikami (títí, niti, didi a tíní) se jednoznačně umístila před všemi trojslabičnými slovy. Tab. 4 Delší slova a slova s kombinací měkké a tvrdé slabiky x slova krátká a slova jen s měkkými nebo s jen tvrdými slabikami Nenapsáno
Chyby ve kvantitě hlásek
Pořadí
Slovo
Bez chyby
2.
TÍTÍ
20
3.
NITI
19
4.
DIDI
18
4.
TÍNÍ
18
tini, tyni
5.
NYNY
17
nýny
7.
DYNY
13
díni
8.
DÝTÝ
8
dýty, dytý, dytí, diti
9.
TÝTÝ
6
3x tyty, tity
5.
DITINY
17
dítyny, ďitiny
5.
DYTINY
17
dítíny, dytíny
6.
DITYNY
15
Chyby v hláskování
dititi
1
ďityny
níní
dyn
dinyti
Chyby v i/y týtý, ťíťí nity, niťy, niťi 2x ďiďi, didy tíný, tyni 3x nini, niny 5x dyni, díni, 2x diny 5x dýtí, 5x dítí, dytí, diti 11x títí, tity, títí/týtý dity/iny, dítyny, 2x dytiny, ďitiny, dítyny 2x dytini, di/ytiny dytyny, dityni, 2x ditiny, ďityny
ad 4) Z výsledků prvních dvou diktátků vyplývá, že děti spíše chybují v určování tvrdých slabik. U jednoslabičných slov (dy, di, ní) nedošlo ke špatnému určení měkkosti či tvrdosti slabiky, pouze bylo slovo „di“ ve dvou případech špatně zapsáno (ďi, ďy). Naproti tomu slabika „tý“ se umístila na předposlední 8. pozici s mnohem obtížnějšími slovy jako jsou dýtý, týní a dýtýný. Tuto slabiku zvládlo zcela správně napsat pouhých 8 dětí. Špatně tuto
10
slabiku jako měkkou určilo 12 dětí z 22. Ve zbylých dvou případech jedno dítě tuto slabiku vůbec nenapsalo a druhé dítě špatně určilo kvantitu hlásky („ty“ místo „tý“). Všechna dvojslabičná slova s oběma měkkými slabikami se umístila do čtvrtého místa v celkovém hodnocení. „Títí“ získalo 2. místo, „niti“ má 3. místo a slova „didi“ a „tíní“ se shodně umístila na 4. místě. U slov „didi“, „títí“ a „niti“ děti vždy jen v jednom případě určily špatně tvrdost jedné slabiky (didy, nity), nebo tvrdost obou slabik (týtý). U slova „tíní“ děti určily ve dvou případech špatně tvrdost/měkkost u jedné ze slabik (tíný, tyni). Dvojslabičná slova s oběma tvrdými slabikami se umístila od 5. místa výš. Na 5. místě se umístilo slovo „nyny“, na 7. místě slovo „dyny“, na 8. místě slovo „dýtý“. Ve slově „nyny“ děti celkem 4x chybně změkčily ve třech případech obě slabiky a v jednom pouze jednu slabiku (nini, niny). Ve slově „dyny“ děti 7x určily špatně tvrdost jedné slabiky a jednou špatně určily obě slabiky tohoto slova (dyni, díni, diny). Slovo „dýtý“ špatně napsalo v 12 dětí a z toho jedna polovina dětí určila špatně obě slabiky a druhá polovina pouze jednu slabiku (dýtí, dítí, dytí, diti). Slovo „týtý“ se ukázalo jako nejobtížnější ze všech diktovaných slov a umístilo se jako samo na posledním devátém místě. Zcela správně ho zvládlo napsat jen 6 dětí z 22 a z toho 13 dětí chybně určilo tvrdost slabik. V jedenácti případech děti špatně určily obě slabiky, v jednom případě nebylo možné ani u jedné slabiky rozeznat, zda se dítě nakonec rozhodlo pro měkké nebo tvrdé „i/y“ a v jednom případě dítě chybně určilo první slabiku (títý). Trojslabičné slovo se všemi stejnými měkkými, nebo tvrdými slabikami bylo pouze jedno, a to slovo „dýtýný“. Toto slovo bylo naprosto správně napsáno 8 dětmi. Chybu ve špatném určení měkkosti/tvrdosti slabik zde udělalo 5 dětí, žádné z nich ale nezměkčilo současně všechny slabiky (dítíny, dýtíní, dýtini, dytíny). Zbytek dětí chyboval v kvantitě hlásek. I ve dvouslabičných slovech s kombinací měkké a tvrdé slabiky děti vícekrát chybovaly při určování tvrdých slabik. Ve slově „tyni“, které se umístilo celkově na 7. místě, děti sedmkrát špatně určily tvrdou slabiku „ty“ a změkčily ji (tini, tíní). Měkkou slabiku „ni“ za tvrdou slabiku ani jednou nezaměnily. Také slovo „dítý“ se umístilo na 7. místě. Děti v něm chybně určily tvrdou slabiku jako měkkou osmkrát (dítí, diti), obráceně se to nestalo v žádném případě. Další dvojslabičné slovo s kombinací měkké a tvrdé slabiky bylo „týní“. V tomto slově děti chybně určily tvrdou slabiku celkem jedenáctkrát (tíní), v jednom případě došlo k prohození měkkosti/tvrdosti obou slabik (tíný) a v druhém případě nebylo možné určit „i/ý“ ani v jedné slabice. Poslední slovo tohoto typu bylo „dity“, které získalo 4. místo a dopadlo tedy z těchto slov nejlépe. Děti opět chybovaly v určování tvrdé slabiky a zaměnily ji za měkkou (diti). Tuto chybu udělaly celkem 3 děti, chybu v určení měkké slabiky neudělal nikdo. V trojslabičných slovech s kombinací měkkých a tvrdých slabiky děti chybovaly přibližně stejně často jako u slov dvojslabičných. U těchto slov však děti chybovaly i při určování měkkých slabik, ale těchto chyb bylo méně než chyb při určování tvrdých slabik. Ve slově „dytiny“ dvě děti špatně určily jednu z tvrdých slabik (dytini), v jednom případě nebylo možné určit, zda dítě napsalo „i“ nebo „y“. V dalším slově „dityny“ v jednom případě byla chybně určená měkká slabika (dytyny) a ve čtyřech případech tvrdá slabika (ditini, dityni, ditiny). Posledním trojslabičným slovem s kombinací měkkých a tvrdých slabik bylo slovo „ditiny“, ve kterém děti třikrát chybovaly při určování měkkých (dítyny, dytiny) a pouze jednou při určení tvrdé slabiky (ditini). Po zadání a vyhodnocení prvních dvou diktátů, jsme se rozhodli sestavit další diktáty pro děti. Tyto diktáty obsahovaly opět smysluprosté slabiky, tak abychom měli kompletní sadu všech možných kombinací slabik di, ti, ni a dy, ty, ny. Tato sada diktátů byla dětem
11
zadána o více jak měsíc déle a projevil se zde efekt učení. Proto jsme se rozhodli porovnat výsledky těchto diktátů s výsledky a předpoklady z prvních diktátů. Počet chyb v těchto diktátech se velmi snížil. První diktát z tohoto souboru psalo celkem 22 dětí. Nejtěžší slovo tohoto diktátu „dítíní“ a „dýdí“ napsalo správně 15 dětí a tedy jen 7 chybovalo. Nejsnazší slova napsaly všechny děti správně, v dalších slovech chybovalo 1 nebo 2 žáci. Druhý diktát psalo celkem 24 dětí. Nejtěžší slova tohoto diktátu zvládlo správně napsat 18 dětí. Nejlehčí slova napsaly všechny děti správně a v dalších opět chybovalo jen minimum žáků. Tab. 5 Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik (slova bez kombinace měkké a tvrdé slabiky) Pořadí
Slovo
Bez chyby
1. 2.
NÍ TÍTÍ
22 20
Chyby ve kvantitě hlásek
Chyby v hláskování
ďi, ďy
DI
19
3.
NITI
19
4.
DIDI
18
4. 1. 8.
TÍNÍ DY TY
18 22 8/1
tini, tyni
5.
NYNY
17
nýny
7.
DYNY
13
díni
8.
DÝTÝ
8
dýty, dytý, dytí, diti
9.
TÝTÝ
6
3x tyty, tity
8
5x dýtýny, dytýný, dítíny, dytyný, dytny dytyny, 2x dýtini, dytíny, dytny
DÝTÝNÝ
Chyby v „Y“
týtý, ťíťí bez tečky nad i
3.
8.
Chyby v „I“
dititi níní
ty
dyn
12
nity, niťy, niťi 2x ďiďi, didy tíný, tyni ďi, ďy 12x tí 3x nini, niny 5x dyni, díni, 2x diny 5x dýtí, 5x dítí, dytí, diti 11x títí, tity, títí/týtý dítíny, dýtíní, 2x dýtini, dytíny
Tab. 6 Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik (slova s kombinací měkké a tvrdé slabiky) Chyby ve kvantitě hlásek
Pořadí
Slovo
Bez chyby
4.
DITY
18
7.
DÍTÝ
13
díti, 2x diti
7.
TYNI
13
tini bez teček, tyní, tíní
8
tini, tíni, tíny
8.
5.
TÝNÍ
DITINY
Chyby v hláskování
Chyby v „I“ ďity
17
dítyny, ďitiny
5.
DYTINY
17
dítíny, dytíny
6.
DITYNY
15/1
ďityny
nítí
Chyby v „Y“ 3x diti, 5x dítí, díti, 2x diti 6x tini, tíní
díní
tíny, tyny/tíní
9x tíní, tini, tíni, tyny/tíní
dity/iny, dítyny, 2x dytiny, ďitiny, dítyny
dinyti
dytyny,
2x dytini, di/ytiny dityni, 2x ditiny, ďityny
6.2 Analýza druhého souboru diktátů Vzhledem k tomu, že se při vytváření prvního souboru diktátů nepodařilo postihnout všechny možné kombinace slabik di, ti, ni, dy, ty, ny a různých kvantit jejich samohlásek, tak jsem se rozhodli, že je pro výzkum nutné získat kompletní soubor slov, a proto jsem vytvořila druhý soubor diktátů, který doplnil chybějící kombinace. Při analýze jsme se soustředili na chyby, které by potvrdily nebo vyvrátily tyto naše hypotézy: 1. Kratší slova děti napíší spíše správně než slova delší. 2. Kombinace měkkých a tvrdých slabik v jednom slově bude pro děti obtížnější, než více měkkých nebo více tvrdých slabik současně v jednom slově. 3. U delších slov a slov s kombinací měkké a tvrdé slabiky budou děti více chybovat než u slov krátkých a u slov s více měkkými nebo s více tvrdými slabikami. 4. Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik?
13
Tab. 7 Výsledné pořadí slov 2. souboru Pořadí
Slovo
Bez chyby
1. 1. 2. 2. 2. 2. 2. 2. 2. 3. 4. 4. 4.
NY TY NI TI NINI TITI NÍNÍ DYDY TYTY NÝ DÝDÝ DIDY NÝNÍ
24 24 23 23 23 23 23 23 23 22 21 21 21
4.
DYTINY
21
4.
DITINI
21
5.
NINY
20
5. 6. 6. 6. 7. 7. 7.
TÝTÍ TÍ DÝ NÝNÝ DÍ DÍDÍ TITY
20 19 19 19 18 18 18
7.
DYTYNY
18
8.
DÝDÍ
16
9.
DÍTÍNÍ
15
Chyby ve kvantitě hlásek
Nenapsáno
Chyby v hláskování
Chyby v i/y
ní Ěi ňuňi ďiedi 1 1
nidy, ďiedi
titi 2x ní didi ďidy
ďidini
dytini, dytyny, ďiťni ditiny, dytini
2x dydy nýni, 2x nyni
1
1 1
1
Bez tečky nad i, níny 2x týti , tyti ti, ťí 5x dy 3x nyny, nýny 2x di, ďi didi Bez tečky nad i
dydí ditini, ditiny, ditiní, dítini
tity
níní
nity , dity
2x dýtí
ďíďí ďiti ditiny, dityny, dyti/yny, ďitni dídy, didy ditiny, dytini, ďítíní, ďíďídin
ad 1) Ani v z výsledků těchto diktátů se nepotvrdil předpoklad, že děti píší spíše kratší slova správně než slova dlouhá. Z hlediska tohoto předpokladu dopadl tento diktát ještě hůře než série předešlých diktátů. Jednoslabičná slova „ny“ a „ty“ se sice umístila celkově na prvním místě, ale současně „dý“ se umístilo na místě předposledním – šestém. Zbytek jednoslabičných slov se pak umístil mezi 1. a 6. místem: 2. místo obsadilo „ni“ a „ti“, 3. místo patří „ný“, 4. místo „tí“ a 5. místo obsadilo slovo „dí“. Dvojslabičná slova jsou také rovnoměrně rozmístěna v pořadí. Tato slova obsadila 2. až 7. místo. Na 2. místě se umístila slova „níní“, „dydy“, „tyty“, „nini“ a „titi“. Na celkové třetí místo se dostalo slovo „niny“. Čtvrté místo patří dvojslabičná slova „dýdý“, „didy“ a „nýní“. Slova „dídí“, „tity“ a „týtí“ získala 5. místo a slovo nýný 6. místo. Na posledním 7. místě se umístilo slovo „dýdí“.
14
Trojslabičná slova se umístila spíše v druhé polovině pořadí. Kdy slova „ditini“ a „dytiny“ obsadila 4. místo, slovo „dytyny“ 5. místo a slovo „dítíní“ se ukázalo se slovem „dýdí“ jako nejtěžší a umístilo se na posledním 7. místě. Tab. 8 Kratší slova děti napíší spíše správně než slova delší. Pořadí
Slovo
Bez chyby
1. 1. 2. 2. 3. 6. 7. 6. 2. 2. 2. 2. 2. 4. 4. 4.
NY TY NI TI NÝ TÍ DÍ DÝ NINI TITI NÍNÍ DYDY TYTY DÝDÝ DIDY NÝNÍ
24 24 23 23 22 19 18 19 23 23 23 23 23 21 21 21
5.
NINY
20
5.
TÝTÍ
20
6.
NÝNÝ
19
7.
DÍDÍ
18
7.
TITY
18
8.
DÝDÍ
16
4.
DYTINY
21
4.
DITINI
21
7.
DYTYNY
18
9.
DÍTÍNÍ
15
Nenapsáno
Chyby ve kvantitě hlásek
Chyby v hláskování
Chyby v i/y
ní Ěi 2x ní 1 1
ti, ťí 2x di, ďi 5x dy ňuňi ďiedi
1 1 2x dydy nidy, ďiedi
1
1
nýni, 2x nyni Bez tečky nad i, níny 2x týti , tyti 3x nyny, nýny didi Bez tečky nad i dydí
tity níní ďíďí nity , dity
ďiti
2x dýtí
dídy, didy dytini, dytyny, ďiťni ditiny, dytini ditiny, dityny, dyti/yny, ďitni ditiny, dytini, ďítíní, ďíďídin
ďidini
ditini, ditiny, ditiní, dítini
titi didi ďidy
ad 2) Předpoklad, že je pro dětí těžší správně napsat slovo s kombinací měkkých a tvrdých slabik než slovo, které obsahuje pouze měkké nebo tvrdé slabiky, se také jednoznačně nepodařilo prokázat. Skutečností ale je, že nejlépe ze všech dvoj i trojslabičných slov z celého souboru diktátů dopadla dvojslabičná slova pouze s měkkými nebo pouze s tvrdými slabikami ve slovech (níní, dydy, tyty, nini, titi) a umístila se na celkovém 2. místě. Ostatní dvojslabičná slova bez kombinace měkké a tvrdé slabiky se umístila na 4. místě (dýdý), na 5. místě (dídí) a
15
na 6. místě (nýný). Nejsnazší dvojslabičné slovo s kombinací měkkých a tvrdých slabik (niny) se umístilo na celkovém 3. místě. Dále se tento typ slov umístil na 4. místě (didy, nýní), na 5. místě (tity, týtí) a na posledním 7. místě (dýdí). Trojslabičná slova se neumístila tak, aby potvrdila naši hypotézu. V tomto souboru diktátů jediné trojslabičné slovo s kombinací měkkých a tvrdých slabik se umístilo na 4. místě (dytiny) společně s trojslabičným slovem bez kombinace slabik (ditini). Na 5. místě se pak umístilo slovo „dytyny“ a na posledním 7. místě slovo „dítíní“. Tab. 9 Kombinace měkkých a tvrdých slabik x pouze měkké nebo tvrdé slabiky ve slově Pořadí
Slovo
Bez chyby
2. 2. 2. 2. 2. 4. 7. 6. 4.
NINI TITI NÍNÍ DYDY TYTY DÝDÝ DÍDÍ NÝNÝ DITINI
23 23 23 23 23 21 18 19 21
7.
DYTYNY
18
9.
DÍTÍNÍ
15
4. 4.
DIDY NÝNÍ
21 21
5.
NINY
20
5.
TÝTÍ
20
7.
TITY
18
8.
DÝDÍ
16
4.
DYTINY
21
Nenapsáno
Chyby ve kvantitě hlásek
Chyby v hláskování
Chyby v i/y
ňuňi ďiedi 1 1
1
2x dydy didi 3x nyny, nýny ďidini
ditini, ditiny, ditiní, dítini nidy, ďiedi
1
nýni, 2x nyni Bez tečky nad i, níny 2x týti , tyti Bez tečky nad i dydí
titi didi ďíďí níní ditiny, dytini ditiny, dityny, dyti/yny, ďitni ditiny, dytini, ďítíní, ďíďídin ďidy
tity nity , dity
ďiti
2x dýtí
dídy, didy dytini, dytyny, ďiťni
ad 3) Pokud pomineme jednoslabičná slova, kterými se zabývat v této hypotéze nebudeme, tak se na prvním místě jako nejjednodušší umístila dvojslabičná slova se dvěmi měkkými nebo dvěmi tvrdými slabikami (níní, dydy, tyty, nini, titi). Na dalším místě se umístilo dvojslabičné slovo „niny“. O třetí místo se dělí dvojslabičná slova bez i s kombinací měkkých a tvrdých slabik (dýdý, didy a nýní). Na tomto místě se však umístila i trojslabičná slova s kombinací měkkých a tvrdých slabik i bez této kombinace (ditini, dytiny). Další místo obsadily opět oba typy dvojslabičných slov (dídí, tity, týtí) i jedno trojslabičné bez kombinace slabik (dytyny). Další v pořadí se umístilo slovo „nýný“. O
16
poslední slovo se dělí jedno trojslabičné slovo bez kombinace (dítíní) a jedno dvojslabičné slovo s kombinací měkkých a tvrdých slabik (dýdí). Lze tedy říci, že je tu stále patrná tendence správněji určit dvojslabičná slova bez kombinace měkkých a tvrdých slabik, ale rozdíl s určování trojslabičných slov a slov s kombinací měkkých a tvrdých slabik již není propastný. Tab. 10 Delší slova a slova s kombinací měkké a tvrdé slabiky x slova krátká a slova jen s měkkými nebo s jen tvrdými slabikami Pořadí
Slovo
2. 2. 2. 2. 2. 4. 7. 6.
NINI TITI NÍNÍ DYDY TYTY DÝDÝ DÍDÍ NÝNÝ
Bez chyby 23 23 23 23 23 21 18 19
4.
DYTINY
21
Nenapsáno
Chyby ve kvantitě hlásek
Chyby v hláskování ňuňi ďiedi
Chyby v i/y
1 1
1
2x dydy didi 3x nyny, nýny
titi didi ďíďí níní dytini, dytyny, ďiťni
ad 4) I když děti v této sadě diktátů chybovaly velmi málo, přesto se několikrát dopustily chyb v určení měkkých a tvrdých slabik. Jako v předešlé sadě diktátů děti opět vícekrát zaměnily tvrdé „y“ za měkké „i“. Tak děti chybovaly ve slovech ný (→ní), tyty (→títí), dýdý (→dídí), nýný (→níní), tity (→titi), ditini (→ dytini) a ve slově dytyny (→ dityny, dytiny), dytiny (→dytini). V této sadě diktátů děti ale chybovaly i při určování měkkých slabik. Těchto případů bylo mnohem méně: dítíní (→ ditiny, dytini), dytiny (→dytyny). Ve dvou slovech došlo k prohození měkkých a tvrdých slovech: dýdí (→dídý) a týtí (→títý).
17
Tab. 11 Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik (slova bez kombinace měkké a tvrdé slabiky) Pořadí
Slovo
Bez chyby
1. 1. 2. 2. 3. 6. 7. 6. 2. 2. 2. 2. 2. 4.
NY TY NI TI NÝ TÍ DÍ DÝ NINI TITI NÍNÍ DYDY TYTY DÝDÝ
24 24 23 23 22 19/1 18/1 19 23 23 23/1 23/1 23 21
6.
NÝNÝ
19
7. 4.
DÍDÍ DITINI
18/1 21
7.
DYTYNY
18
9.
DÍTÍNÍ
15
Chyby ve kvantitě hlásek
Chyby v hláskování
Chyby v „I“
Chyby v „Y“
ní Ěi 2x ní ti, ťí 2x di, ďi 5x dy ňuňi ďiedi
titi didi
2x dydy 3x nyny, nýny didi
níní ďidini
ďíďí ditiny, dytini ditiny, dityny, dyti/yny, ďitni
ditini, ditiny, ditiní, dítini
ditiny, dytini, ďítíní, ďíďídin
Tab. 12
Pořadí 4. 4. 5. 5. 7. 8. 4.
Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik (slova s kombinací měkké a tvrdé slabiky) Chyby Bez Chyby v Chyby v Slovo Chyby v „I“ ve kvantitě chyby hláskování „Y“ hlásek DIDY 21 nidy, ďiedi ďidy NÝNÍ 21 nýni, 2x nyni Bez tečky nad NINY 20 i, níny TÝTÍ 20 2x týti , tyti tity tity Bez tečky nad TITY 18 nity , dity ďiti i DÝDÍ 16/1 dydí 2x dýtí dídy, didy dídy, didy dytini, , DYTINY 21 dytyny ďiťni
18
6.3 Problematika změkčování slabiky „ty/tý“ V této práci jsem také narazila na problém s určováním měkkosti/tvrdosti u slabiky „ty/tý“. Zejména v první sadě diktátů se v těchto slovech chybovalo velmi často, a to ve smyslu změkčování těchto tvrdých slabik. Slabika „ty/tý“ byla chybně identifikovaná jako měkká jak v kombinaci s jinou měkkou slabikou, tak i s druhou slabikou tvrdou. V první sadě diktátů chybně zapsalo samotnou slabiku „tý“ jako „tí“ dvanáct dětí, což je více jak polovina vzhledem k tomu, že se tohoto diktátů zúčastnilo 22 dětí. Jednou tato slabika nebyla zapsána vůbec a jednou byla chybně určena její kvantita. Slovo „týtý“ v tomto diktátě bylo 11x zapsáno jako „títí“, jednou jako „tity“ a v jednom případě nebylo možné určit, pro jaké i/y se žák nakonec rozhodl. Kvantita tohoto slova byla chybně určena celkem 4x. Další slovo z první sady diktátů „dýtý“ bylo celé změkčeno 6x (dítí, diti) a také 6x byla změkčena pouze slabika „tý“ (dýtí, dytí). Ve slově „tyni“ děti 7x chybně určily slabiku „ty“ jako měkkou (ti, tí) a ve slově „dítý“ dokonce 8x (dítí, díti, diti). Slovo „týní“ dopadlo ještě hůře. Dvanáct dětí určilo slabiku „tý“ jako měkkou a v jednom případě nebylo možné určit jaké „i/y“ dítě nakonec napsalo. Ve slově „dity“ děti zapsaly „ty“ jako „ti“ jen ve třech případech. Jednou toto slovo zapsaly jako „ďity“. Ve slově „dýtýný“ chybovalo při určování měkkosti/tvrdosti slabik 5 dětí a pokaždé chybovaly buď pouze ve slabice „tý“ (dytíny), anebo v ještě jedné další (dítíny, dýtíní). V tomto slově 13 dětí chybovalo ve kvantitě hlásek. Ve druhém souboru diktátů dopadlo nejhůře slovo „dytyny“, kdy v něm byla 4x chybně určena měkkost/tvrdost slabik. Jednou děti určily špatně slabiku „dy“ a zapsaly toto slovo jako „dityny“. V dalších třech případech dělala problém slabika „ty“. Děti toto slovo tedy zapsaly ještě těmito způsoby: ditiny, dyti/yny, ďitni. Ve zbylých slovech z druhého souboru diktátů děti již chybovaly pouze vždy v jednom případě, pokud byla ve slově slabika ty/tý (např. tyty →titi, týtí→ tity).
6.4 Obtíže při zápisu měkkých slabik Zápis měkké slabiky lze realizovat několika způsoby, při kterých zůstává zachováno její správné přečtení. Například těmito třemi různými způsoby lze zapsat měkkou slabiku „di“: di, ďi a ďy. Pokud přečteme všechny tři tyto zápisy, výslovnost bude vždy stejná. Otázkou zůstává, jak by to přečetly samy děti, které v těchto jevech chybují. Zda by například „di“ četly jako „dy“ a jak by přečetli slabiku „ďi“. Pokud by obě tyto slabiky přečetly děti shodně, jak by potom vysvětlily jejich odlišný zápis. Tento problém by vyžadoval další zkoumání formou rozhovorů s dětmi nad jejich diktáty (Viz str. 5). I při výzkumu ve 2. třídě děti velmi chybovaly v zápisu měkkých slabik a to v obou sadách diktátů. Ve většině případů jim dělala problémy slabika „di“, pokud stála jen sama nebo i ve dvoj a trojslabičných slovech ve spojení s jinými slabikami měkkými i tvrdými. Tuto slabiku děti vždy (až na jednu výjimku) zapsaly jako „ďi“ (např. ďi, ďity, ďitiny, ďíďí, ďítíní atd.). V jednom případě byla měkká slabika „di“ zapsána jako „ďy“, tento zápis by se přečetl stejně jako správný zápis této slabiky, dítě tedy zvládlo správně zapsat to, co slyšelo a pravděpodobně by to i správně přečetlo, gramatický zápis této slabiky však není správný. Zajímavé je, že slabika „dí“/ „di“ byla chybně zapsána i ve třech trojslabičných slovech, kde se vždy vyskytovala na začátku slova a za ní následovaly měkké i tvrdé slabiky (ďitiny, ďityny, ďitíní). Pokud bychom uvažovali o tom, že dítě chce zdůraznit měkkost slabiky, tak by se tento zápis vyskytoval i u ostatních měkkých slabik ve slově, což se nestalo. To tedy poukazuje spíše na tendenci zdůraznit první slabiku, která je pro děti ve trojslabičných slovech zřejmě velmi výrazná. Ve třech případech došlo ke gramaticky chybnému zápisu slov „didi“ a „dídí“, která byla zapsána jako „ďiďi“ a „ďíďí“. Vzhledem k tomu, že v těchto
19
slovech byly dvojitě změkčeny současně obě slabiky, tak lze předpokládat, že háček navíc skutečně v těchto případech sloužil ke změkčení slabiky, protože samotné měkké „i“ jakoby samo o sobě nestačilo. V několika málo případech byla chybně zapsána slabika „ti“/ „tí“. Jednou došlo k chybnému gramatickému zápisu jednoslabičného slova „tí“ jako „ťí“. Další chyba se objevila ve slově „títí“, které bylo zapsáno jako „ťíťí“, a ve kterém diakritická znaménka navíc, sloužila pro dítě ke změkčení obou slabik. A v jednom případě bylo slovo „niti“ zapsáno dokonce jako „niťy“, kdy tedy měkká slabika „ti“ byla zapsána jako „ťy“. Zajímavé je, že první měkká slabika „ni“ v tomto slově byla zapsána správně. To si můžeme vysvětlit výsledky prvního souboru diktátů, kde byly nejproblémovější a nejobtížnější pro děti slabiky „ty“ a „tý“, které děti neustále změkčovaly. K této chybě ale mohlo dojít i při kontrole diktátu, kdy dítě slyšelo měkkou výslovnost, ale zapsáno mělo tvrdě, což mohl háček spravit.
6.5 Analýza kazuistik několika žáků Ve své práci jsem se rozhodla zařadit i několik kazuistik jednotlivých žáků, na kterých můžeme pozorovat posun konkrétních dětí ve zvládnutí určování měkkých a tvrdých slabik mezi diktáty. Oba soubory diktátů byly totiž dětem zadány s rozestupem větším než měsíc, a tak druhý soubor diktátů dopadl výrazně lépe. To, jak předpokládám, bylo způsobeno procvičováním této problematiky ve škole, a tak se to tedy většina dětí již celkem dobře naučila. Celkové výsledky nám ukazují v čem všem děti chybovaly, kazuistiky nám nabízí pohled na konkrétní dítě a jeho chyby, které mohou být jen v jedné určité oblasti (např. převládají chyby ve kvantitě samohlásek) nebo se prolíná více oblastí (např. chyby ve kvantitě samohlásek i kvalitě souhlásek atd.) . Pro jednotlivé kazuistiky jsem vybírala děti, které nejvíce chybovaly v druhém souboru slov, protože většina dětí v tomto souboru chybovala jen s minimálním počtem chyb, pokud vůbec. Děti, které měly větší počet chyb ve druhém souboru diktátů, současně velmi chybovaly i v prvním souboru diktátů. Tyto kazuistiky, které jsem vybrala, tedy zastupují skupinu dětí, která v době, kdy většina dětí zvládla velmi dobře (téměř bezchybně) napsat druhý soubor diktátů, si určování měkkých a tvrdých slabik ještě zcela neosvojila. 1. Kratší slova děti napíší spíše správně než slova delší. 2. Kombinace měkkých a tvrdých slabik v jednom slově bude pro děti obtížnější, než více měkkých nebo více tvrdých slabik současně v jednom slově. 3. U delších slov a slov s kombinací měkké a tvrdé slabiky budou děti více chybovat než u slov krátkých a u slov s více měkkými nebo s více tvrdými slabikami. 4. Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik? Anička V prvním souboru diktátů Anička velmi chybovala. Nezvládla zcela správně napsat dvě jednoslabičná slova ze čtyř a to slovo „di“, kde zapomněla na tečku na „i“ a slovo „tý“ napsala jako „ty“, ale nakonec ho celé přeškrtla a již nenapsala. Jednoslabičná slova „dy“ a „ní“ zvládla napsat správně. Slova „dy“ a „ní“ patřila mezi nejlehčí slova pro všechny děti a slovo „tý“ patřilo mezi nejtěžší. V tomto ohledu Anička dopadla podobně jako většina spolužáků. Chybějící tečka nad „i“ je ve třídě spíše výjimkou, takto chybovalo jen velmi málo dětí. Ze dvanácti dvojslabičných slov napsala správně pouze tři: didi, títí a dity. V ostatních dvojslabičných slovech chybovala kvantitě i kvalitě hlásek i ve špatném určování měkkých, tvrdých slabik. Ve slovech „nyny“ a „dýtý“ chybovala Anička ve špatném určení kvantity jedné z hlásek. Zajímavé je, že ve slově „nyny“ prodloužila jednu ze samohlásek, což není
20
moc časté, obvykle děti délku samohlásky zkracují. Ve slově „tíní“ špatně určila jednu souhlásku a napsala slovo „níní“, měkkost slabiky však správně ponechala. Ve slově a „dítý“ Anička nesprávně určila jak jednu ze souhlásek, kvantitu hlásek, tak i měkkost tvrdost slabik. Slovo „dítý“ tak napsala jako slovo „nítí“.“ Zajímavé je, že tato slova „tyni“ a „dítý“ byla diktována hned po sobě a byla zapsána pomocí stejných slabik, ale v odlišném pořadí a se shodnou kvantitou hlásek, i když i kvantita těchto slov byla odlišná. To vše naznačuje na přetrvávání špatné sluchové analýzy. Anička chybovala v určovaní měkkosti, tvrdosti slabik u slov s kombinací i bez kombinace měkkých a tvrdých slabik. V jedné slabice chybovala ve slovech „niti“ (→nity), „týní“ (→tíní), „tyni“ (→tíní). V obou slabikách Anička chybovala v slovech „týtý“ (→títí) a „dyny“( →díni). Nezdá se tedy, že by Aničce usnadnilo identifikaci měkosti/tvrdosti slabik to, zda jsou ve slově jen měkké, nebo jen tvrdé slabiky, nebo jejich kombinace. Tento diktát obsahoval čtyři trojslabičná slova. Jedno z nich (dytiny) Anička napsala bez chyby, ve zbylých dvou ale chybovala v určování měkkosti/tvrdosti slabik a ve kvalitě samohlásek (dýtýný→dýtíní; ditiny→dítyny). Slovo „dytiny“ bylo nejjednodušším slovem mezi trojslabičnými slovy i v rámci celé třídy a slovo „dýtýný“ patřilo mezi nejtěžší. I zde tedy Anička kopíruje průměrné výsledky celé třídy. Výjimkou je slovo „dityny“, které se celkově umístilo v první polovině, ale Anička nezvládla ani správné určení měkkých a tvrdých slabik ani správně neurčila kvalitu souhlásek (dityny→dinyti). V prvním souboru diktátů byla chybně určena kvalita souhlásek celkem v 7 slovech a z toho 3krát chybovala Anička. Anička shodně s výsledky celé třídy častěji (v osmi případech) chybuje v určování tvrdých slabik, i když v jejím případě je i nezanedbatelné chybování při určování měkkých slabik (ve čtyřech případech). Ve druhé sadě diktátů se u Aničky vyskytla opět celá řada chyb, které byly jak ve kvantitě tak i ve kvalitě hlásek i v určování měkkosti a tvrdosti slabik. Z osmi jednoslabičných slov bylo špatně zapsáno pouze jedno (dý), u kterého byla špatně určena kvantita hlásky. Toto slovo však dopadlo velmi špatně i v celkovém pořadí u všech dětí. Zbylá slova byla napsána bezchybně (ni, ti, ný, tí, ny, dí, ty). Ve dvojslabičných slovech převládaly chyby v nesprávném určení kvantity hlásek (nýný→nyny; dýdý→dydy; týtí→týti). Vyskytly se zde i dvě chyby ve špatném určování kvality hlásek (didy→nidy; tity→nity). V těchto dvou případech se nám naskytuje vysvětlení, potřeby odlišení měkké a tvrdé slabiky a odlišení pomocí „i“ a „y“ jako by nebylo dostačující. Ze všech měkkých slabik (di, ti, ni) zní „ni“ nejměkčeji oproti velmi tvrdému „di“ a o něco měkčeji znějícímu „ti“. Anička u trojslabičných slov chybovala v polovině případů. Slova „ditini“ a „dytiny“ napsala zcela správně. U zbylých dvou trojslabičných slov chybovala ve kvantitě hlásek a v určování měkkosti/tvrdosti slabik. Slovo „dítíní“ napsala jako „ditiny“ a slovo „dytyny“ jako „dityny“. Jakub Jakub také patřil k žákům, kteří se v obou sadách diktátů dopustili řady chyb. První sada diktátů dopadla sice výrazně hůře, ale v druhé sadě diktátů Jakuba jeho počet chyb zařadil mezi nejhorší žáky. Ze čtyř jednoslabičných slov Jakub zvládl napsat tři slova zcela správně (di, dy, ní) a v posledním slově (tý) chybně určil tvrdost slabiky. Tento výsledek přesně kopíruje celkové výsledy, kdy „di“, „dy“ a „ní“ se umístily na prvních třech místech jako nejlehčí a slovo „tý“ se umístilo na předposledním místě jako téměř nejtěžší. Ve zbylých dvoj a trojslabičných
21
slovech chyboval ve kvantitě hlásek a v určování měkkých a tvrdých slabik. Na rozdíl od Aničky (viz výše) se nedopustil v žádném slově chyby ve kvalitě hlásek. Ve dvojslabičných slovech s oběma slabikami měkkými nebo tvrdými chyboval v polovině případů, kdy většinou chyboval v obou slabikách současně (týtý→títí; nyny→nini;dýtý→diti) s výjimkou slova „dyny“ (→dyni). Ve dvojslabičných slovech s kombinací měkké a tvrdé slabiky Jakub chyboval ve třech případech ze čtyř (týní→tini;dítý→díti; tyni→tini) a v těchto slovech se současně vyskytovaly chyby ve kvantitě hlásek. V těchto slovech vždy změkčil slabiku „ty/tý“, bez ohledu na to, zda byla ve slově na prvním či druhém místě. Jediné slovo „dity“ Jakub zvládl napsat zcela správně. Zajímavé je, že tomuto slovu předcházelo v diktátě slovo „dýtý“, které Jakub napsal zcela špatně (diti), a že ani při několika opakováních nepostihl rozdíl, který mezi těmito slovy je. Jakub dále chyboval ve všech trojslabičných slovech, které byly v tomto diktátě. Ve třech z nich chyboval v měkkosti/tvrdosti slabik i ve kvantitě hlásek. Poslední čtvrté slovo (dityny) se pokusil napsat, ale nakonec ho po neúspěchu přeškrtl, znělo by asi takto „ditni“. Ve dvou slovech se dopustil chyb jak v diakritice, tak v určování měkkosti/tvrdosti slabik (ditiny→dytiny – bez tečky nad „i“; dýtýný→dýtini). V posledním slově pouze špatně určil poslední slabiku (dytiny→dytini). Jakub až na jednu výjimku (ditiny→dytiny) chyboval vždy (v jedenácti případech) při určování tvrdých slabik (dýtýný→dýtini; týtý→títí). Ještě při psaní druhé sady diktátů Jakubovi dělala problémy jednoslabičná slova. Ze šesti těchto slov jedno slovo nenapsal vůbec (dí) a u jednoho špatně určil měkkost/tvrdost slabiky (ný→ní). Zbytek těchto slov napsal bezchybně (ni, ti, dý, tí, ny, ty). U dvojslabičných slov u Jakuba převažovaly chyby ve kvantitě hlásek a v diakritických znaménkách. Dvě slova opět vůbec nenapsal (dídí, níní). Ve slově „tity“ zapomněl napsat tečku nad „i“ a u slov „týtí“ a „nýní“ špatně určil kvantitu u jedné ze samohlásek (týti, nýni). U jediného dvojslabičného slova špatně určil měkkost/tvrdost obou slabik (tyty→titi). Toto slovo zapsal chybně jako jediný ze třídy. Zbylá slova napsal bez problémů. Trojslabičná slova z této sady diktátů napsal Jakub správně v polovině případů. Slova „ditini“ a „dytiny“ napsal bezchybně. Ve slově „dítíní“ špatně určil kvantitu všech samohlásek (ditini) a ve slově „dytyny“ špatně určil měkkost/tvrdost prvních dvou slabik (ditiny). Tyto výsledky odpovídají průměrnému pořadí slov ve třídě. U Jakuba stále přetrvává tendence chybně identifikovat tvrdé slabiky jako měkké, neboť v této sadě diktátů chyboval pouze při určování tvrdých slabik. Ondra V první sadě diktátů Ondra chyboval především při určování měkkých a tvrdých slabik, v menší míře potom ve kvantitě hlásek. Ondra chyboval v jednom ze čtyř jednoslabičných slov, a to ve slově „tý“, které zapsal jako „tí“. Zbylá jednoslabičná slova zapsal bezchybně (dy, ní, di). Ve dvojslabičných slov bez kombinace měkkých a tvrdých slabik se dopustil chyb jak při určování jedné ze slabik (dyny → dyni), tak při určování obou slabik (týtý→títí; dýtý→dítí). Ve slově „didi“ Ondra chybně určil jak kvalitu hlásek, tak počet slabik a zapsal toto slovo jako „dititi“. Zbylá slova (tíní, títí, niti) zapsal zcela správně. Dvojslabičná slova s kombinací měkké a tvrdé slabiky dělala Ondrovi také problémy a v polovině případů (ve dvou ze čtyř) chybně určil měkkost/tvrdost vždy u jedné slabiky (dítý→dítí; týní→tíní). Ve trojslabičných slovech měl Odra problémy jen při určování kvantity hlásek u slov s i bez kombinace měkkých/tvrdých slabik (dýtýný→dytyny; dytiny→dytíny). Slova „ditiny“ a „dityny“ napsal Ondra bezchybně.
22
Ondra při diktátu chyboval pouze při určování tvrdých slabik. Tyto slabiky chybně určoval jak ve slovech s oběma slabikami tvrdými (týtý→títí; dýtý→dítí; dyny→dyni) i ve slovech s jednou slabikou měkkou a s jednou slabikou tvrdou (dítý→dítí; týní→tyni). Tvrdou slabiku Ondra jako měkkou chybně neurčil ani jednou. Druhý soubor diktátů u Ondry je ve znamení chybného určování kvantity hlásek. Ve tvrdosti/měkkosti slabik Ondra v těchto diktátech chyboval pouze jednou. U jednoslabičných slov Ondra špatně určil kvantitu hlásek ve slovech: tí, dí a dý a zapsal je jako ti, di a dy. Zbylá slova napsal bezchybně (ny, ty, ni, ti, ný). Dvojslabičná slova bez kombinace měkkých a tvrdých slabik napsal správně nebo opět s chybami ve kvantitě hlásek (dýdý→dydy; nýný→nyny; dídí→didi). Ve dvojslabičných slovech s kombinací měkké a tvrdé slabiky chyboval při identifikaci kvantity (dídý→didy) i kvality hlásek (tity→dity). Ve slově „niny“ zapomněl napsat tečku nad „i“. Ve trojslabičných slovech chyboval poprvé v této sadě diktátů při určování měkké/tvrdé slabiky, a to ve slově „dítíní“, ve kterém současně chybně určil i kvantitu všech samohlásek a zapsal ho jako „dytini“. U ostatních trojslabičných slov se nevyskytovaly již žádné chyby.
6.6 Srovnání kazuistik Při porovnání kazuistik Aničky, Jakuba a Ondry můžeme najít mnoho odlišností. Rozdíl mezi těmito dětmi byl například i v počtu nenapsaných slov. Anička nenapsala pouze jedno slovo (tý), i když se o něj pokusila, ale nakonec ho celé přeškrtla. To samé se v jednom případě vyskytovalo i u Jakuba (ditiny). Ten k tomu ale nezvládl ještě napsat další tři slova (dí, dýdý, níní). Ondra zvládl zapsat všechna diktovaná slova. Nezanedbatelný rozdíl byl mezi dětmi i v počtu chybně určených kvalit souhlásek. Anička chybovala vícekrát v obou diktátech ve špatném určování kvality souhlásek. To se stalo jak u slov dvojslabičných (tíní→níní, dítý→nítí, didy→nidy, tity→nity), tak i u slov trojslabičných (dityny→dinyti). Narozdíl od Aničky Jakub ve kvalitě souhlásek nechyboval ani v jednom z diktátů. Ondra ve kvalitě souhlásek chyboval dvakrát, a to v prvním diktátu, protože zapsal slovo „didi“ jako „dititi“, a i ve druhém diktátu, kdy slovo „tity“ zapsal jako „dity“. V celé své práci sleduji, zda děti chybují více při určování měkkých nebo při určování tvrdých slabik. Anička v prvním diktátu osmkrát chybovala v určování tvrdých slabik (např. týní→tíní, tyni→tíní, týtý→títí, dyny→díni) a čtyřikrát při určování slabik měkkých (např. niti→nity). V druhém diktátě udělala opět obě tyto chyby, ale pouze vždy v jednom případě dítíní→ ditiny, dytyny→dityny). U Ondry silně převažuje chybné určování tvrdých slabik (např. týtý→títí; dýtý→dítí; dyny→dyni). Měkkou slabiku Ondra určil chybně jako tvrdou jednou, a to v jednom z trojslabičných slov v druhém diktátu (dítíní→dytini). Jakub jak v prvním, tak ve druhém diktátu chyboval pouze v určování tvrdých slabik (např. dýtýný→dýtini; týtý→títí). U Aničky, Jakuba a ani u Ondry se neprokázala souvislost počtu chyb (chybném určení měkkosti/tvrdosti slabik) ve slově s tím, zda to jsou slova se všemi slabikami stejnými (měkkými či tvrdými) nebo s kombinací těchto slabik. U Aničky, Jakuba i Ondry převládají chyby určování měkkosti/tvrdosti pouze u jedné ze slabik ne u všech slabik ve slově. Jakub s Ondrou chybovali v určení jedné ze slabik (dítý→dítí; týní→tini; dítý→díti; tyni→tini) dvakrát častěji než v chybném určování všech slabik současně (týtý→títí; dýtý→dítí, týtý→títí, nyny→nini). Anička chybovala v tomto ohledu (pouze v jedné slabice např. niti→nity, týní→tíní, tyni→tíní) dokonce čtyřikrát častěji než ve všech slabikách současně (např. týtý→títí, dyny →díni). 23
7. ZÁVĚR Na začátku této práce jsem si stanovila několik hypotéz, které jsem sledovala v diktátech od dětí. Hypotézy zněly takto: Kratší slova děti napíší spíše správně než slova delší. Kombinace měkkých a tvrdých slabik v jednom slově bude pro děti obtížnější, než více měkkých nebo více tvrdých slabik současně v jednom slově. U delších slov a slov s kombinací měkké a tvrdé slabiky budou děti více chybovat než u slov krátkých a u slov s více měkkými nebo s více tvrdými slabikami. Chybují děti spíše v určování měkkých nebo tvrdých slabik? První, druhou a třetí hypotézu se nepodařilo spolehlivě prokázat. Jediná čtvrtá hypotéza nám poskytla jasné výsledky. V této hypotéze jsme zjišťovali, zda děti chybují více v určování měkký nebo v určování tvrdých slabik. Z výzkumu jasně vyplynulo, že děti častěji chybují v určování tvrdých slabik a zapisují je jako měkké. V této práci jsem se zaměřila na problém změkčování, který se zde ukázal jako jeden z nejvýraznějších. Samotný zápis měkkých slabik je totiž možný několika způsoby při zachování stejné výslovnosti: 1. pomocí měkkého „i“ (di, ti, ni); 2. pomocí háčku a měkkého „i“ (ďi, ťi, ňi); 3. pomocí háčku a tvrdého „y“ (ďy, ťy, ňy). Děti tedy mohou sluchovou analýzou dojít k různým způsobům zápisu těchto slabik. Při chybném určování a následném zápisu měkkých a tvrdých slabik lze identifikovat tyto faktory: 1. Kvalita hlásek „malá“ - u některých samohlásek je rozdíl při výslovnosti mezi jejich změkčenou formou a nezměkčenou výraznější a u některých nikoli. Některé znějí měkčeji (př.ny - ni) než jiné (př. dy - di). Zejména v první sadě diktátů děti nechybovaly tolik v ničem jiném než v měkkosti/tvrdosti slabiky „ty/tý“. Příčinou toho by mohla být chybná sluchová analýza dětí, protože rozdíl při výslovnosti slabiky „ty/tý“ a „ti/tí“ není tak výrazný jako například u slabiky „ny/ný“ a „ni/ní. I při samotné výslovnosti můžeme pozorovat rozdíl u slabik „di“ a „ni“ oproti slabice „ti“. Výslovnost slabik „di“ a „ni“ je výraznější, dá nám více „práce“ při artikulaci, což je dáno tím, že písmena „d, ď“ a „n, ň“ jsou znělá oproti „t, ť“, které je neznělé, a to by mohlo mít na tento problém nemalý vliv. 2. Kvalita hlásek „velká“ – samotné rozlišení souhlásek mezi sebou (d x t x n), kdy dochází k častější záměně „d“ – „t“, ale záměna „d“, „t“ za „n“ není výjimkou. 3. Kvantita samohlásek – délka samohlásek patřila mezi nejčastější chyby. Častěji byla délka samohlásky zkrácena, ale v nemalém množství byla i délka samohlásek chybně prodloužena, nebo v rámci několika slabik prohozena. Děti pravděpodobně slyšely ve slově, že je tam jedna nebo více změn ve kvantitě samohlásek, ale nezvládly je zachytit všechny, nebo nezvládly určit správně, u které samohlásky se tato jiná kvantita vyskytovala, a tak ji zapsaly u jiné samohlásky. 4. Pořadí / kontrast slabik – při určování měkkosti/tvrdosti slabik zřejmě hraje roli i důraz na přízvuk na 1. slabice a kontrast mezi slabikami např. di/ty. Ve slovech děti obvykle zvládnou správně zapsat 1. slabiku, na kterou je i při výslovnosti důraz a jasně zní a jako první utkví v pamětí, a spíše chybně určí slabiky zbylé. To neplatí zejména pokud slovo začíná slabikou ty/tý, která dětem působila velké potíže a velmi často ji změkčovaly i na začátku dvojslabičných slov. Děti ve slově často zachytí dvě kontrastní slabiky, a tak se tento kontrast pokusí zachytit, někdy ovšem dojde k prohození měkkosti/tvrdosti těchto slabik, nebo k vyjádření kontrastu jiným způsobem např. odlišnou kvantitou hlásek (př. dítý →díti), dvojitým změkčením (př. dityny→ďityny).
24
5. Ledabylost zápisu – i tento fenomén hraje roli při chybném zápisu slov. U některých dětí je obtížné rozpoznat, zda jde o chybnou sluchovou analýzu, nebo zda jde o nedbalost. Ze zápisu slova „di“ jako „ďi“ můžeme vysuzovat na správnou sluchovou analýzu, ale nevíme, zda je tento chybný zápis ovlivněn špatným zautomatizováním pravopisných pravidel, jejich neznalostí nebo nerespektováním pravidel. Při zápisu slova „di“ jako „dy“ je navíc možná chybná sluchová analýza slyšeného u dítěte a i všechny výše zmíněné příčiny chybného zápisu. Zde vyvstává otázka, jak samy děti po sobě tento zápis čtou. V běžných slovech lze podle významu daného slova správně přečíst chybný zápis. U smysluprostých slov, které jsem zadávala by to bylo velmi obtížné, spíše nemožné. Teorie faktorů Při analýze chyb v diktátech dětí nás zaujaly některé způsoby zapsání slov. Zejména tam, kde byla chybně prodloužena nebo zkrácena kvantita samohlásek a současně chybně určena měkkost tvrdost slabik. Z našeho pohledu vnímají děti při diktátu celé slovo a analyzují v něm faktory, které budou muset zaznamenat v zápisu. Takovými faktory může být různá kvantita samohlásek, různá kvalita souhlásek, kontrast měkké a tvrdé slabiky. V jednom slově může dítě identifikovat i více faktorů současně. Dítě například slyší dvojslabičné slovo, kde je kontrast měkké a tvrdé slabiky, ale při procesu psaní tohoto slova dítě tento kontrast vyjádří rozdílnou kvantitou samohlásek v první a ve druhé slabice. Tímto způsobem by mohly být vysvětleny i tak časté chyby jako záměna tvrdosti/měkkosti dvou slabik např. slovo „týní“ zapsáno jako „tíný“. Kdy dítě slyšelo dvě kontrastní slabiky, a ty také zapsalo, v tomto případě ale ve špatném pořadí.
8. LITERATURA PRAŽSKÁ SKUPINA ŠKOLNÍ ETNOGRAFIE: Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha. Karolinum, 2005. AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY: Akademická pravidla českého pravopisu. Praha.Academia, 2002.
25
