Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie. Neškolní texty u žáků třetí třídy ZŠ

Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie

Neškolní texty u žáků třetí třídy ZŠ

Lenka Suchardová Psychologie – speciální pedagogika 3. ročník - 2006/2007

OBSAH 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 3 2. ZMAPOVÁNÍ TERÉNU ..................................................................................................... 3 3. VÝBĚR TÉMATU A SBĚR MATERIÁLU ...................................................................... 4 4. TEORETICKÁ VÝCHODISKA O TŘETÍ TŘÍDĚ ......................................................... 4 5. ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH TEXTŮ............................................................................. 6 5.1 Dopisy .............................................................................................................................. 6 5.1.1 Popis a rozbor dopisů ................................................................................................ 6 5.1.2 Charakteristika dopisů ve třetí třídě .......................................................................... 8 5.2 Úkolníčky a zápisníky ...................................................................................................... 9 5.2.1 Popis úkolníčků ......................................................................................................... 9 5.2.2 Popis zápisníků........................................................................................................ 10 5.2.3 Charakteristika úkolníčků a zápisníků ve třetí třídě................................................ 11 5.3 Seznamy ......................................................................................................................... 11 5.3.1 Popis seznamů ......................................................................................................... 11 5.3.2 Charakteristika seznamů ve 3. třídě ........................................................................ 13 5.4 Hra Nebe-peklo-ráj......................................................................................................... 13 5.4.1 Popis a rozbor hry Nebe-peklo-ráj .......................................................................... 14 5.4.2 Charakteristika hry Nebe-peklo-ráj ve třetí třídě .................................................... 16 5.5 Památníky....................................................................................................................... 17 5.5.1 Popis Patrikovo památníku...................................................................................... 17 5.5.2 Charakteristika památníku ve třetí třídě .................................................................. 19 5.5.3 Popis a rozbor vlastního památníku ze třetí třídy.................................................... 20 5.5.4 Charakteristika dřívějšího památníku a srovnání s dnešním památníkem .............. 21 6. TEXTY DĚTÍ Z POHLEDU POJETÍ ŽÁNRU JAKO SOCIÁLNÍ AKCE................. 23 6.1 Situace, ve kterých děti ve sledované třídě vytvářejí texty ............................................ 23 6.2 Situace, které lze nalézt v uvedených pěti žánrech ........................................................ 24 7. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 25 8. POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................ 26 9. PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 27 9.1 Přezdívky........................................................................................................................ 27 9.2 Ukázky textů .................................................................................................................. 29

2

1. ÚVOD Období mladšího školního věku – od nástupu dítěte do školy až do prvních známek dospívání, bývá někdy vnímáno jako nezajímavé bez velkých vývojových změn. Ve skutečnosti však dochází k významným pokrokům, jedním z nich je zlepšování hrubé a jemné motoriky a s ní i výkonu v psaní a kreslení. Toto období je zásadně poznamenáno školou. Ve třetí třídě mají již děti dobrou techniku psaní a začínají používat písmo i k neškolním účelům. Děti v této době s texty hodně experimentují a psaní je pro ně hrou. Písemná produkce dětí je na svém vrcholu. Tento výzkum by měl přispět k hlubšímu pohledu na neškolní texty dětí ve třetí třídě, k vyvození obecných charakteristik těchto textů a také jejich specifičnosti. Těžištěm práce je popis a rozbor materiálu, který jsem ve sledované třídě nasbírala během pěti měsíců hospitací, do třídy jsem většinou chodila jednou týdně. Hlavními metodami, které jsem použila, byl sběr výsledků činností dětí – tedy neškolních textů a doprovodných obrázků, dále pozorování a rozhovor. Sebraný materiál jsem rozdělila dle formy do pěti hlavních žánrů, analyzovala a vyvodila charakteristiky pro každý žánr, které jsem poté porovnávala s prostudovanou literaturou. Uvedenými žánry jsou: Dopisy, Úkolníčky a zápisníky, Seznamy, Hra Nebe-peklo-ráj a Památníky. V krátké kapitole jsou texty rozděleny také podle situace, ve které byly užity.

2. ZMAPOVÁNÍ TERÉNU Pro svůj výzkum jsem si vybrala žáky třídy 3.A základní školy v Jirkově, který se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Škola leží uprostřed sídliště, budovu školy obklopuje velká zahrada, o kterou se škola stará sama. Škola má plavecký bazén, novou počítačovou učebnu, stolní fotbal a pink pong, které jsou na chodbě a děti je mohou využívat o přestávce. Děti mohou ve volném čase navštěvovat různé zájmové kroužky. Sledovaná třída se nachází v přízemí, je světlá a pěkně vyzdobená – na výzdobě se podílejí především děti pod vedením paní učitelky. Ve třídách na škole bývá 20-25 žáků, v této třídě jich je 23 – z toho 14 děvčat a 9 chlapců. Kromě dvou lavic, ve kterých vedle sebe sedí dívky, jsou dvojice smíšené a tři děti sedí v lavici samy. Ve třídě jsou dvě sesterské dvojice – ani jedna však spolu nesedí a mají i jiné kamarádky. Ve školním roce 2006/2007 přišla do třídy z jiné školy nová žákyně, která sedí vedle chlapce úplně vpředu a ostatní se s nimi téměř nebaví. Ve třídě je také několik dívek, které se baví pouze se sousedkou z lavice nebo dívkou sedící za nimi, jinak ale ve třídě vládne kamarádská atmosféra a dívky i chlapci se spolu baví dohromady. Hlavní parta dívek ve třídě sleduje seriál Čarodějky a podle tohoto seriálu mají také své přezdívky. Ve třídě jsou dvě dvojice, které spolu „chodí“ a ostatní o nich ví. Děti měly o přestávkách možnost hrát na chodbě stolní fotbal nebo pink pong, což hojně využívali zejména chlapci, pokud však byli ve třídě, většinou se pošťuchovali nebo honili, jiné hry obvykle neiniciovali. Dívky o přestávkách nejvíce hrály hry „vytleskávací“, při kterých proti sobě stojí dvojice, která říká určitou říkanku a různým způsobem ve stejnou chvíli tleská a hýbe se – ve hře je důležitý soulad dvojice - nejoblíbenější byla hra Rybana jede na koni a Mikamo. Dívky ve třídě mají „svou“ hru, při které kreslí jedna z dívek na papír obrázek a ostatní dívky se snaží co nejdříve uhodnout, o který obrázek se jedná. Z her pracujících s textem dvě sestry doma hrají Město-Jméno-Zvíře-Věc, ve třídě tuto hru ale nikdo jiný neznal. Ve větším počtu se ve třídě objevila pouze hra z papíru Nebe-peklo-ráj, kterou hráli chlapci i dívky. Některé děti si ještě nosily do školy hračky – dívky hlavně panenky nebo plyšové pejsky, chlapci figurky bojovníků, některým ležela v lavici také kniha. Chlapci se zajímali hlavně o sport – nejvíce o hokej, fotbal a snowboarding, dívky zase o tanec a zvířata. Z televizních seriálů vedl u dětí zmiňovaný seriál Čarodějky, většina třídy sledovala pěveckou soutěž Česko hledá SuperStar,

3

které byly věnovány diskuse o přestávkách. Ve volném čase některé děti navštěvovaly recitační kroužek nebo dekorativní činnosti, které vede jejich třídní učitelka.

3. VÝBĚR TÉMATU A SBĚR MATERIÁLU Do vybrané třídy jsem kvůli jiné práci chodila již dříve, takže jsem většinu dětí znala. Při mých pátečních hospitacích jsem nejvíce navštěvovala hodiny matematiky, ve kterých děti probíraly písemné sčítání a odečítání a hodiny českého jazyka, kde byla hlavní látkou vyjmenovaná slova, ve čtení děti četly Lovce mamutů. Děti byly při hodinách matematiky ukázněné a dobře spolupracovaly. V hodinách českého jazyka jsem si ale všimla, že se děti častěji vybavují se sousedem a když byli dva chlapci sedící kousek ode mne napomenuti, začali si psát dopis, který po hodině hodili pod topení. Po konci vyučování jsem dopis vyndala a během následujících hospitací jsem si všimla, že si dopisy mezi sebou píše více dětí. V té době jsem také našla po vyučování v lavici jedné dívky hru Nebe-peklo-ráj a děti ji další dny hrály o přestávkách. Tyto nálezy mne přivedly k zaměření tématu výzkumu na „neškolní“ texty – tedy texty, z nichž některé jsou sice vytvářeny dětmi ve škole, ale nejedná se o úkoly zadané paní učitelkou ve vyučovacích hodinách. Postupně jsem objevila také kolující seznamy, vyzdobené úkolníčky a zápisníky a památníky. Děti byly po celou dobu mých návštěv velmi přátelské, při mých návštěvách projevovaly radost a někdy se mnou konzultovaly i své problémy. Při sběru materiálu mi vyšly maximálně vstříc a kdykoliv jsem je o něco požádala, materiál mi zapůjčily k okopírování, nezapůjčený materiál jsem obvykle objevila sama v lavicích, u odpadkového koše nebo na zemi. Velmi mi také pomáhala paní učitelka - umožnila mi navštěvovat třídu, kdykoliv jsem měla čas a shromažďovala pro mne materiál od dětí (zejména dopisy), který se vyskytl v době mé nepřítomnosti.

4. TEORETICKÁ VÝCHODISKA O TŘETÍ TŘÍDĚ Před samotným popisem a rozborem materiálu bych ráda uvedla několik slov o třetí třídě obecně. Vzhledem k výběru tématu neškolní texty je třeba zmínit se nejprve o písmu dětí ve třetí třídě, ale také o vztazích mezi dětmi, neboť v písemné produkci jde především o komunikaci mezi dětmi, s texty se pracuje ve skupině - ta ovlivňuje jejich vznikání, podobu a stimuluje jejich vývoj. Zmiňuji také zájmy dětí, které se v neškolní písemné produkci často odrážejí a vzhledem k samostatné kapitole „Hra Nebe-peklo-ráj“ uvádím také charakterické rysy her ve třetí třídě. Období třetí třídy spadá do období mladšího školního věku (mezi 6-7 až 11-12 rokem). Významnými osobami jsou v této době učitelé a spolužáci. Langmeier a Krejčířová (1998) označují toto období jako věk „střízlivého realismu“, kdy chce dítě pochopit svět a věci v něm „doopravdy“. V tomto období se zlepšuje hrubá i jemná motorika – koordinace pohybů zápěstí a prstů jsou jemnější. Narůstá emoční vývoj a schopnost seberegulace. Dítě je pozornější a vytrvalejší a není tak ovlivněno svými okamžitými přáními a potřebami. Vnímání je stále více cílevědomější a není již tolik vázané na to, co dítě právě dělá a co v daném okamžiku vnímá. Výrazně se vyvíjí řeč – zvětšuje se slovní zásoba, délka a složitost vět a souvětí, celá větná stavba i užití gramatických pravidel je na vyšší úrovni. Děti si osvojují nová slova, poznávají i nové významy týž slov a užívají je s větším porozuměním a v přiměřenějších souvislostech (Langmeier, Krejčířová, 1998).

4

Písmo Děti, které jsou ve škole zpočátku vedeny k fonetické transkripci, po první třídě získávají pocit, že umí dokonale psát. S látkou spodoby ve druhé třídě ale zjišťují, že ne každé slyšené slovo se i stejně zapíše a začínají pociťovat ztrátu svých psacích schopností začínají vidět nesrovnalost fonetiky a pravopis. Na děti začíná být kladen tlak, neboť bezpečné ovládání pravopisných pravidel patří dnes k nejvíce zdůrazňovaným požadavkům jazykové kultury. Osvojení pravopisu bývá po rozhodnutí dítěte začít mluvit označováno jako druhý zlomový moment v jazykovém vývoji, při psaní dochází k zvědomování jazyka a žák může nyní svůj projev zaznamenat a zpětně hodnotit. Důležité je, aby dítě úspěšně začlenilo svou starou koncepci psaní do nové (Kučera, 2005). Ve třetí třídě se objevuje v písmu dětí uvolněnost. Děti mají již dobrou techniku psaní a užívají písmo i k osobním a mimoškolním účelům. Po látce spodoby ve druhé třídě jsou hlavní látkou vyjmenovaná slova. Jazyk třetí třídy je jazykem syntaktickým a jazykem seznamů. Vzhled písma může v soukromých textech upadat, ve školních je ale na svém vrcholu. V písmu se již mohou objevovat některé odchylky, které většinou nejsou projevem originality, ale mají usnadnit pohyb. Nejhezčí rukopisy mají dívky. Písmo se zmenšuje a bývá stejnoměrnější. V soukromých sděleních užívají děti nejčastěji hůlkové písmo, méně malé tiskací (Kučera, 2005). Z hlediska změn písemné kompozice bývají uváděny tři etapy, Viktorová (2005) píše o třetí etapě jako o etapě diferenciace druhů textů – dochází k posunu od počáteční soustředěnosti na základní principy konvenčního písma k zaměření na rozdíly mezi texty a na jejich funkce. Prvním ze dvou období, které do této etapy patří, je období druhé a třetí třídy. Nejdůležitější při psaní textů v této době je forma, která často převládá na úkor obsahu. Písmo je pro děti jakousi hrou, experimentují s formálními a grafickými prvky písma a vytvářejí velmi originální texty. Produkce textů a texty neškolní Ve třetí třídě děti produkují mnoho textů a to hlavně texty neškolní. Kvůli problémům s písemným vyjadřováním si vybírají texty krátké a spíše nesouvislé s výraznou grafikou, o kterou se děti v souvislosti s různými typy textů zajímají již od druhé třídy. Grafika umožňuje vymezit žánr textu a pomocí něj interpretovat jakoukoliv promluvu, porozumět situaci, ve které probíhá a pochopit jeho funkci. V rozlišování žánrů textů však stále převládá nejistota. Díky experimentování a komunikaci s vrstevníky se však podoba jednotlivých žánrů upřesňuje a děti začínají lépe chápat jejich užití ve společenském kontextu. Texty bývají velmi formalizované. Děti texty napodobují, kombinují žánry, vylepšují je, předávají si je a vyměňují. Při jejich produkci se inspirují školou a vytvářejí si vlastní omluvenky, vysvědčení, žákovské knížky, tabulky chování, seznamy kamarádů, vizitky, knihy, časopisy, deníky, legitimace, památníky a hry – psaní může být hrou samo o sobě nebo součástí herních činností (Viktorová, 2005). Vztahy Škola je místem společenského života, žáci se v ní setkávají s vrstevníky a navzájem se ovlivňují v mnoha oblastech – jednou z nich je právě oblast psaní. Ve třetí třídě dochází k vytváření part a pevnějších dvojic kamarádů ale i nepřátel (Kučera, 2005). Oproti první a druhé třídě jsou skupiny přátel stabilnější, nestřídají se tolik a u dívek nejsou závislé na zasedacím pořádku. Dívky se již dobře orientují v sociálním terénu a ví, kdo s kým si konkuruje. Mezi chlapci vzniká kamarádství podle sezení v jedné lavici nebo společného hraní her. Nový žák do třídy proniká již obtížně. Mezi dětmi ve třídě se hovoří o „chození“ (Doubek, 2005). Tělesný kontakt ve třídě však bývá cudný (Kučera, 2005).

5

Zájmy V této době se děti orientují v popmusic a jejích hvězdách a to hlavně dívky, poslouchá se však i hudba rodičů. Pokud děti ve volném čase čtou, nejčastěji dětské knihy a časopisy pro mládež. V televizi nejvíce sledují seriály pro děti, komixy, dobrodružné a romantické filmy. Stejně jako v první třídě jsou některé děti fascinovány zvířaty – hlavně koňmi a psy (Doubek, 2005). Hry Hry se ve škole zpočátku hrají ve třech hlavních časech, ve kterých se děti setkávají s kamarády - před otevřením školy, o přestávkách a ve školní družině, o svém volném čase se děti v tomto věku příliš často nescházejí. Postupně hra začíná pronikat do vyučovacích hodin, ačkoliv je v nich zakazována - motivem může být nuda nebo nutkavá potřeba hrát si, někdy také hra vyžaduje přípravu, pro niž by byla přestávka krátká. Děti mají ve třetí třídě velký repertoár her z dřívějších let a také poznávají hry nové. Nejvíce se hrají tradiční formalizované hry. Z pohledu klasifikace her podle Cailloise na hry mimetické, agonální a aleatorické jsou aleatorické hry spíše okrajovou záležitostí, náhoda jako zdroj pobavení však bývá do her zahrnuta. Ve hře je velmi důležité pochopení její slovesné složky, nejdůležitějším momentem hry bývá kontext. Děti při hře realizují sociální komunikaci, díky ní mohou realizovat vztahy ve skupině, mohou si zkoušet různé role (Bittnerová, 2005). Hra však není zavazující, vše je jen „jako“, děti mohou ze hry kdykoliv vystoupit bez obav z následků hry v realitě.

5. ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH TEXTŮ 5.1 Dopisy Dopisem nebo také listem rozumíme písemné sdělení, výzvu nebo dotaz, který je většinou určen jednomu adresátovi, adresátů ale může být více. Pisatel by měl adresáta alespoň v záhlaví oslovovat a měl by být na konci dopisu podepsán. Zvláštním případem je dopis anonymní, ve kterém pisatel utajuje svou totožnost (Vlašín, 1977). Předkládám zde osm dopisů, které jsem našla po vyučování na zemi nebo v lavicích dětí, některé zabavila dětem paní učitelka a jeden mi darovala dívka ze třídy. Ve většině případů se však nejedná o dopisy v pravém slova smyslu, neboť nesplňují podmínku oslovení adresáta a podpisu pisatele, proto je třeba brát termín „dopis“s rezervou, u některých by bylo příhodnější použít „psaníčko“.

5.1.1 Popis a rozbor dopisů Dopis č. 1 Jedná se o korespondenci mezi dvěma kamarády - Pepou a Petrem, kteří sedí v zadních lavicích za sebou. Chlapci si o hodinách psali častěji, dopisy však trhali a vyhazovali je, toto je jejich jediná korespondence, kterou jsem zachytila celou. Ve dvou dopisech, které si posílali o hodině českého jazyka, se pošťuchují – Petr nejprve poslal Pepovi na kousku linkovaného papíru dopis, ve kterém je kolmo k linkám napsáno v kombinaci velkého tiskacího a psacího písma „TYSI pes“ a pod textem je nakreslen obrázek psa. Pepa Petrovi ihned odepsal na nový linkovaný papír velkým tiskacím písmem: „Petře tysi šumák“ a pokusil se nakreslit šumák – malý čtvereček má symbolizovat kapsli šumáku, uvnitř je nakresleno jablko a pod ním i napsáno velkým tiskacím písmem „jablko“. Oba chlapci

6

použili nesprávně stejný tvar „tysi“. Ačkoliv chlapci použili papír s linkami, využívají toho, že nemusejí psát do řádků jako ve školních sešitech. Dopis č. 2 Tento dopis jsem dostala od paní učitelky, nevíme ale, kdo dopis adresovaný Verunce napsal. Patrně to byla některá z dívek sedící v blízkosti dívky, která jí mohla dopis osobně předat. Z textu pouze víme, že pisatel(ka) je ublížený a nechápe Verunčino chování. Text „Verčo ty si proč na mě taková“ je napsán velkým tiskacím písmem na papíře s linkami. Písmo je nedbalé, kostrbaté a linek si nevšímá. Dopis č. 3 Tento dopis zabavila paní učitelka o hodině. Na papírovém kapesníku je barevně fixy napsáno: „Je to bída“ a dvě rozpité kaňky. Text je napsán psacím písmem, písmo jde do kopce a slovo bída vypadá spíše jako „bído“. Tento výraz užívá paní učitelka a děti ho od ní přejaly. V lavicích dětí se vyskytl několikrát a to hlavně po hodinách, které je nebavily. Dopis není nikomu adresovaný, ale má vyjádřit pocit autora, který nedokáže udržet v sobě. Dopis č. 4 Tento dopis jsem dostala jako dárek od Marušky, jedná se o obrázek s popisem, který byl stylizován do dopisu. Na přehnutém papíře je na horní straně tužkou malým tiskacím písmem napsáno: „Otevři to“. Uvnitř je v dolní části tužkou nakreslen obrázek medvěda, nad ním je napsáno malým tiskacím písmem „medvět“. V horní části je nakreslená květina a pod ní malým tiskacím písmem zdobně napsáno a tužkou vybarveno věnování: „Pro lenku“. Opět se zde setkáváme s popisem obrázku pro jeho lepší identifikaci. Slovo „medvět“ ukazuje na problémy se spodobou, které v této době ještě u některých dětí přetrvávají. Dopis č. 5 Dopis, který je ze všech nejkratší, je napsán psacím písmem tužkou na malém útržku papíru bez linek, celý text zní: „10 pětek nebo 9“. Nevíme, kdo text napsal, naráží ale na oblíbenou zábavu dětí, kdy si počítají, kolik mají v žákovské knížce daných známek a potom zjišťují, jak jsou na tom ve srovnání s ostatním dětmi a předhánějí se. Dopis č. 6 Tento dopis zabavila v hodině paní učitelka, takže u něj chybí odpověď. Text je na linkovaném dvojlistu formátu A6 a je napsán pouze na dvou vrchních řádcích: „Koho si dala? Já tebe!“. Autorka píše malým tiskacím písmem a ačkoliv se nejedná o školní text, dodržuje umístění písmen na řádku. Otázka se týká hry, kterou děti hrály o hodině s paní učitelkou – každý měl papír, který představoval letadlo, děti ho rozdělily na čtyři plochy a poté měly určit, kdo je ve třídě nejodpovědnější – toho měly napsat do jednoho políčka jako pilota, dále kdo by byl jeho zástupce, kdo by dělal letušky a kdo pasažéry. Autorka chce, aby dotyčná dívka věděla, že ji napsala mezi „vyvolené“ a pravděpodobně očekává to samé. Dopisy č. 7 a 8 Oba tyto dopisy, které poslala Kamilka Lukášovi, jsou milostnou korespondencí. Dopis č. 7 První dopis je napsán malým tiskacím písmem na nelinkovaném papíře. Původní verze „Luky, daš mi pusu zadveřmi“ byla napsána tužkou a poté perem opravena na verzi konečnou „Luky, daš mi o přestavce pusu na tvář.“ Stejně jako v jiných dopisech se i zde autorka nezatěžuje vynechanými diakritickými znaménky ani psaním z kopce.

7

Dopis č. 8 Tento druhý dopis je podstatně delší a jako jediný z těchto dopisů je dopisem formulářovým, kdy se má adresát rozhodnout pro jednu z variant a označit ji. Kamilka chce opět pusu a Lukáš se má rozhodnout, zda ji má nebo nemá rád a zda jí pusu dá či ne. Celý dopis je opět napsán malým tiskacím písmem a je na nelinkovaném papíře, tento původní text je poté upraven: „Luky máš mě rád jestli jo zakroužkuj ano – ne já, tě mám ráda chci abis, mi dal pusu na tvář? Prosím tak až půjdu združiny z paní tak stejně půjdem až zazvoní když půjdete až do školi a pak mi dáš pusu prosím zakroužkuj ano – ne. Odpověz“. V textu je potom přeškrtáno „chci abis, mi dal pusu na tvář“ a „a pak mi dáš pusu“. Lukáš již pravděpodobně přeškrtnul u horního ano – ne „ne“, což má znamenat, že má Kamilku rád. Dole pod textem je nakreslené velké srdce a uvnitř napsáno: „Luky + Kamila = (nakreslené srdíčko)“. Obrázek má demonstrovat lásku mezi Lukášem a Kamilkou. V textu je vidět, že se Kamilka snažila rozdělit jednotlivé věty, což se jí ještě nedaří. Zakončení dopisu „odpověz“ není ojedinělé, děti se ujišťují, že se na ně s odpovědí nezapomene. Na otázku, zda spolu „chodí“ Lukáš s Kamilkou, jsem od dívek ze třídy dostala odpověď, že Kamilka má ráda Lukáše i Patrika a chodí prý s oběma chlapci, Lukáš jí prý dal dokonce prstýnek. Podle dívek však chlapci o sobě navzájem nevědí – myslí si, že Kamilka chodí pouze s nimi. Ve třídě spolu „chodí“ také Jaromír s Ivankou, po celou dobu mých návštěv spolu však neprohodili ani slovo. O chození ve třetí třídě hovoří Doubek (2005), kdy o něm mluví konkurující dívky v rámci sexuální agendy. „Chození“ však existuje spíše imaginárně v těchto řečech. Děti ví, že některá dvojice spolu „chodí“ a mluví o tom, není však jasné, nakolik je chození reálné a jeho obsah bývá spíše symbolický. Chození však bývá připomínáno i po letech.

5.1.2 Charakteristika dopisů ve třetí třídě Jak jsem zmínila již v úvodu, nejedná se o dopisy v pravém slova smyslu, některé sice obsahují oslovení adresáta, ale chybí podpis. V dopisech na rozdíl od většiny neškolních textů, které děti v tomto věku produkují, převládá obsah nad formou. Děti však mají určitou koncepci, jak by měl dopis vypadat a tuto formu se snaží dodržet - někdy si až úmyslně nedávají záležet na písmu, písmo je často kostrbaté, bez ornamentů a jde z kopce. Dopisy mají působit nedbale a že byly napsány rychle. Některé děti se snaží dodržet oslovení adresáta. Děti využívají toho, že nemusejí dodržovat žádná pravidla – mohou umístit text, kamkoliv chtějí - i kdyby byl napsán kolmo k linkám, necítí se svázány gramatickými pravidly, neboť ta jsou v tomto žánru nepodstatná, mohou také kombinovat písmo tiskací s psacím. Dopisy jsou často psány na útržky papíru, někdy děti použijí celý list papíru - napíší na něj však pouze sdělení a zbytek stránky na rozdíl od jiných žánrů (památníky, úkolníčky) nezaplňují (dopis č. 6, 7). Někdy také použijí netradiční podklad, pokud nemají nic jiného po ruce – například papírový kapesník (dopis č. 5). Dopis bývá obvykle adresován někomu, kdo sedí blízko pisatele, jinak hrozí, že si dopis přečte někdo jiný a něco do něj dopíše nebo bude tajemství vyzrazeno. Dopis bývá složen a adresát ho musí nejprve otevřít (paralela s otevíráním obálky v běžných dopisech). Po přečtení obvykle adresát dopis ukryje, aby ho nikdo jiný neviděl a poté vyhodí. Někdy bývají dopisy před vyhozením pro jistotu trhány na kousky. Některé dopisy, které jsem našla, však byly jen odhozené na zemi. Děti užívají dopisy ke sdělení něčeho, co nemůže být vysloveno – ať již z důvodu školního vyučování, či tajemství, které chtějí říct jen dotyčnému. Častým druhem dopisů ve třetí třídě jsou dopisy formulářové (zde dopis č. 8), kdy je položena otázka a děti si mají vybrat jednu z možností, kterou kroužkují nebo zaškrtávají, někdy pod zaškrtnuté pro jistotu ještě napíší svou volbu, dopisy ale mohou mít podobu také souvislého textu. Mohou být psány z nudy, ale také z nutkavé potřeby někomu něco sdělit, i když je právě vyučovací hodina. Viktorová (2005) hovoří o dopisech

8

milostných, konspiračních, výhružných, kamarádských - ve sledované třídě se objevily dopisy přátelské, jejichž příkladem je škádlivý dopis č. 1 – v něm můžeme vidět, že děti v této třídě používají vulgarismy jen ojediněle a jako škádlivá slova bývají užívána běžná slova bez negativního citového zabarvení („pes, šumák“). Přátelský dopis může být i rozhořčený dopis č. 2, nejkratší byly dopisy „zjišťovací“ (dopisy č. 5, 6). Dopisy milostné, které se ve třídě objevily, byly z dopisů nejdelší a nejpropracovanější (dopisy č. 7, 8). Někdy dopis nemusí mít adresáta a autor má pouze potřebu vyjádřit, co cítí (dopis č. 3). Dopisem mohou děti také něco darovat – v tomto případě mi Maruška poslala formou dopisu (č. 4) obrázek medvěda s popisem. S popisováním nakreslených obrázků jsem se setkala častěji – děti pak mají jistotu, že jejich obrázek nebude chybně interpretován, někdy se však jedná o pouhou potřebu doplnit obrázek textem. Žádný z dopisů, se kterými jsem se ve třídě setkala, neměl podobu intrik a pomluv, jak tomu bývá v pozdějších letech.

5.2 Úkolníčky a zápisníky 5.2.1 Popis úkolníčků U školních úkolníčků stejně jako u dětských zápisníků jsem se zaměřila pouze na jejich vrchní desky a pozorovala, zda a jak je mají děti vyzdobené – k zaměření jen na obal jsem se rozhodla kvůli zjištění, že ačkoliv si děti dávají na výrobě obalu velmi záležet, uvnitř bývají notýsky prázdné nebo neobsahují věci, které bychom mohli podle obalu očekávat. Notýsky, které děti ve škole používají k zapisování úkolů či vzkazů rodičům, mají formát A6 a na vrchní straně je stejně jako u jiných školních sešitů rámeček s řádky uvnitř na nadepsání jména, příjmení, třídy a školního roku. Většina dětí ze třídy má tyto úkolníčky pouze takto nadepsané perem a písmo většinou nezdobí. Děti ale mají rády úkolníčky se zdobenými deskami, které se již zdobené prodávají – ve třídě měly děti například notýsek s Krtečkem nebo panenkou Barbie. Vrchní stranu úkolníčků si samy upravily pouze čtyři děti ze třídy, z nichž dvě je vyhodily dříve, než jsem je stihla okopírovat. 1)Michalky úkolníček Michalka použila narozdíl od ostatních dětí netradiční formát sešitu - A5. Desky si vyrobila sama z papíru, který poté k deskám sešitu připevnila sešívačkou. Vyzdobena je pouze přední strana desek. Uprostřed stránky je fixem malým tiskacím písmem napsáno „Školní úkolníček“. V pravém horním rohu je jméno a příjmení dívky a pod příjmením napsáno„3.A“. Michalka má ráda psy, proto umístila do horní i dolní části stránky vystřižené fotky psa – obě fotky k deskám opět připevnila pomocí sešívačky. Kromě vystříhaných fotek dívka nakreslila vedle nápisu „3. A“ srdce a vybarvila ho perem. 2)Martinky úkolníček Martinka si desky úkolníčku nevyrobila sama, ale ozdobila desky notýsku, který mají i ostatní děti kromě Michalky. Dívka využila levou polovinu rámečku k nadepsání - na první řádek napsala své křestní jméno „Martina“, do kterého místo tečky nad „i“ nakreslila srdíčko, které nakreslila také za křestní jméno. Na druhý řádek napsala své příjmení a na třetí „Úkolníček“ – i zde je srdíčko místo znaménka nad „i“. Celý text je napsán velmi úhledně malým tiskacím písmem. Do pravé poloviny rámečku Martinka nakreslila obrázek – dva žáky – dívku a chlapce sedící za sebou v lavicích, podle delších vlasů vpředu patrně sedí dívka. Chlapec i dívka drží v rukou pera a mají na lavicích sešity. Chlapec, který se hlásí, má navíc na lavici květinu. Pod tímto obrázkem je nakreslená miniaturní hlava kachny. Zadní strana desek je prázdná.

9

5.2.2 Popis zápisníků Většina dětí ve třídě má kromě školních úkolníčků také své zápisníky, které nosí do školy jen někdy a obvykle je schovávají nebo ukazují jen nejlepším kamarádům. Často si je lze splést s úkolníčky, protože na ně děti používají notýsek stejného formátu – A6. Ačkoliv děti obvykle hovoří o „tajných zápisnících“ nebo „denících“, nejedná se o deníky v pravém slova smyslu, jaké si můžeme pod tímto pojmem představit a ani zde nenalezneme „tajemství“. Děti si do nich nezapisují své zážitky, ale obvykle jsou věnovány něčemu, co děti baví – v této třídě to byla například soutěž Česko hledá SuperStar nebo seriál Čarodějky. Do zápisníků si děti vlepují nebo kreslí obrázky svých idolů, něčeho, co mají rády nebo si do nich zapisují informace o nich. Díky tomu jsou také děti při tvorbě zápisníků více tvůrčí – narozdíl od úkolníčků zápisníky nemají přímou souvislost se školními povinnostmi. Ke mně se dostaly pouze čtyři takové zápisníky, podle mého jich má ve třídě ale více dětí. 3)Jaromírův zápisník Jaromír si desky svého zápisníku vyrobil sám a nalepil je k notýsku formátu A6. V horní části je nalepená fotka s textem, která je vystřižena z časopisu – je na ní zpěvačka Šárka Vaňková se svým přítelem, který ji drží v náručí, pod fotkou je napsáno: „S Jakubem jsme spolu už přes dva roky.“. Pod fotografii napsal Jaromír velkým tiskacím písmem: „ŠÁRINKA JE NEJ“. V dolní části desek je psacím písmem napsáno jméno a příjmení Jaromíra a pod ním „III.A“. Po okraji pravé strany desek Jaromír nakreslil a vybarvil pět srdíček. 4)Martinky zápisník Martinka má kromě ozdobených desek úkolníčku i svůj zápisník. Stejně jako Jaromír má svůj idol z řady finalistů soutěže Česko hledá Superstar. Martinky favorit je vítěz soutěže Zbyněk Drda - na deskách zápisníku má nalepené jeho tři fotky vystřižené z časopisů. Fotky byly dříve čtyři, jedna se ale odlepila, takže jsou nyní pouze ve třech rozích desek a v pravém dolním rohu fotka chybí. Největší z fotek se nachází v levém horním rohu. Všechny fotky jsou nalepené a kolem nich jsou nakresleny rámečky z vlnovek, v pravém dolním rohu je rámeček prázdný. Pod největší fotkou je napsáno malým tiskacím písmem „Zbyndíček je nej“, celá věta stejně jako veškerý text na deskách je podtržená vlnovkou a vedle ní je nakreslená malá hvězda. Kolem levého dolního rohu Martinka nakreslila devět srdíček a pod fotku napsala „Drda“, napravo od této fotky jsou nakreslená tři srdíčka. Okolo poslední fotky vpravo nahoře Martinka nakreslila pět srdíček, pod fotku napsala „je superstar“ a pod text nakreslila dvě srdíčka. Mezi fotkami je vlepená malá samolepka dvou srdíček. 5)Elišky zápisník Eliška si u svého zápisníku vyrobila vlastní desky, které na notýsek nalepila. Oproti předchozím deskám vyzdobila i jejich zadní stranu. Na vrchní stranu nakreslila rámeček a do něj psacím písmem napsala „Elík“ a pod to své příjmení. Pod příjmením je v rámečku nakreslen malý obrázek yorkšírského teriéra na vodítku. Kolem textu je v rámečku nakresleno sedm houslových klíčů a v jeho pravé části dvě růže, z vrchních rohů rámečků se pnou dvě květiny, jejichž stonek je zakončen spirálou. Pod rámeček Eliška nakreslila velkého yorkšírského teriéra, kterého má doma, nad ním je napsáno jeho jméno – „Ben“. Kolem obrázku psa jsou nakresleny noty a houslové klíče. Na celé zadní straně desek je nakreslen portrét dívky.

10

6)Verunky zápisník Verunka si vyzdobila desky klasického notýsku – na vrchní straně je v rámečku na prvním řádku napsáno malým tiskacím písmem „Zápisníček“ – nad „i“ a „í“ jsou místo diakritických znamének nakreslena srdíčka (stejně jako u Martinky). Na druhém řádku je napsáno „Irma“ (viz Přezdívky) a pod přezdívkou Verunky příjmení, ve kterém je první písmeno uvozeno spirálami. V dolní části rámečku je velkým tiskacím písmem napsáno „VERONIKA“ a „3.A“, přičemž „A“ je přelepeno samolepkou s květinou. V rámečku jsou nalepené ještě dvě samolepky květin. Pravý horní roh stránky je úmyslně ohnut a je na něm samolepka motýla, ze zbývajících třech rohů vycházejí nakreslená srdíčka. Pod rámečkem a kolem části jeho pravé strany je nalepená slepá mapa Evropy, kolem rámečku je kromě levé strany třikrát napsáno malým tiskacím písmem „Voda“. Na zadních deskách je nakreslené velké srdce a v něm napsané přezdívky dívek z party „Čarodějek“ (viz Přezdívky). Verunka mi ukázala první stranu svého „tajného“ zápisníku, na které má nalepený vystřihnutý obrázek ze seriálu Čarodějky.

5.2.3 Charakteristika úkolníčků a zápisníků ve třetí třídě Ve sledované třídě si děti desky úkolníčků příliš neupravují a drží se klasického nadepsání podle normy bez ozvláštňování písma. Mnohem více energie ale věnují tvorbě zápisníků. Ze sledovaných žánrů můžeme vidět největší podobnost desek zápisníků s památníky, ve kterých také velmi záleží na reprezentativnosti. Desky často připomínají obálky časopisů. Děti na ně nalepují vystříhané obrázky nebo fotky něčeho, co mají rády a o co se zajímají – to můžeme vidět i na úkolníčku Michalky, více se však nalepené obrázky a fotky objevují na zápisnících – v uvedených příkladech to jsou hlavně soutěžící ze soutěže Česko hledá SuperStar, ale i mapa Evropy v zápisníku Verunky. Kromě nalepených obrázků se zde stejně jako v památnících objevují samolepky. Děti někdy kreslí kolem vlepených obrázků rámečky – nejčastěji z vlnovek. Z ornamentů jsou na deskách nejčastěji nakreslena srdíčka, která děti kreslí ve velkém počtu, objevila se ale také hvězda, noty či houslové klíče. Pod vlepené obrázky děti obvykle píší krátký text, který často podtrhávají vlnovkami. Z písma převládá malé tiskací písmo, někde se ale objevuje i velké (Jaromírův zápisník). Pokud děti písmo zdobí, snaží se ozdobit hlavně diakritická znaménka – ve třídě se nad „i“ či „í“ objevovala srdíčka (ta byla v této podobě užívána také v památníku), je ale zajímavé, že u jiných dlouhých samohlásek či háčků nad souhláskami se toto zdobení neobjevilo. Písmena také někdy bývají uvozena spirálami.

5.3 Seznamy 5.3.1 Popis seznamů Ve třídě se vyskytlo několik seznamů nebo pokusů o ně – vždy se jednalo o seznamy dětí ze třídy nebo kamarádek a kamarádů. Uvádím zde pouze čtyři vybrané seznamy, z nichž každý je trochu jiný. Seznam č. 1 Tento pokus o seznam podpisů jsem našla ze seznamů jako první - ležel na konci vyučování v lavici Lukáše, tudíž nevíme, zda by seznam ještě pokračoval. Seznam je napsaný na nelinkovaném papíře formátu A5. Nahoře na stránce je malým tiskacím písmem napsáno „Podpis celé třídy“, pod tímto nadpisem jsou podepsáni pouze Patrik a Lukáš, kteří sedí v lavicích za sebou. Pod nadpisem vlevo nahoře je velkým tiskacím písmem napsáno jméno a příjmení Lukáše a seznam by mohl pod jeho jménem pokračovat. Patrik však zabral svým 11

podpisem zhruba šestinu stránky, do pravé poloviny listu papíru nakreslil velké srdce, do kterého napsal pod sebe své jméno a příjmení, od jména k příjmení nakreslil šipku a před křestní jméno schematický smějící se obličej, pod příjmením je ještě nakresleno malé srdce. Seznam č. 2 Seznam na papíře s linkami velikosti A6 jsem našla po vyučování zmačkaný na zemi. V horní části je nakreslená noční obloha – menší a větší pěticípé hvězdy jedním tahem a dva měsíce. Pod obrázkem jsou napsány na sedmi řádcích pod sebou velkým tiskacím písmem tato křestní jména: „ELIŠKA, ANNA, IVA, JARA, MÍŠA, KAMILA, LUKÁŠ“. U Járy chybí čárka nad „a“ a u Kamilky je nejprve napsáno „MA“, což je přeškrtnuto a za přeškrtnutím následuje jméno dívky. Jsou zde tedy jména pěti dívek a dvou chlapců. Podle písma se zdá, že všechna jména psal stejný člověk. Tento seznam vypadá jako seznam kamarádů, neboť jsou všude uvedena jen křestní jména dětí. Seznam č. 3 Tento seznam mi půjčila sama Maruška – jedná se o seznam jejích kamarádek, které se podepsaly na linkovanou podložku formátu A4. Nahoře je malým tiskacím písmem napsáno „kámošky a kamarádi“ a vedle nakresleny dva smějící se obličeje. Podložka má kromě linek tři sloupce – vlevo se nachází největší a vpravo nejmenší. Do levého sloupce dívky napsaly svá jména a příjmení (příjmení uvedly všechny), tři dívky přidaly i přezdívku. Některé se snažily využít prostor ve zbývajících dvou sloupcích. Podpisů je na podložce celkem osm a jedná se o samé dívky, ačkoliv si Maruška nahoru nadepsala „kámošky a kamarádi“. Seznam prý už je kompletní, takže jména chlapců nepřibudou. Byla jsem ve třídě, když se jedna z dívek chtěla také podepsat, ale Maruška jí to zakázala a dívky na seznam si pečlivě vybírala. U některých podpisů můžeme již sledovat pokus o rychlý podpis nebo alespoň zdobnost písma. Verunka má svůj podpis již nacvičený. Jedná se o kombinaci malého tiskacího a psacího písma, místo křestního jména napsala svou přezdívku „Veverka“ a do druhého sloupce napsala malým tiskacím písmem „Ahoj“. Martinka se podepsala malým tiskacím písmem bez pokusu o jeho zdobení, do druhého sloupce napsala také malým tiskacím písmem „Papa Maruško“ a využila i třetí sloupec, kam nakreslila obličej dívky s copy. Ivanka se podepsala pouze velkým tiskacím písmem do prvního sloupce, k oddělení jména od příjmení si pomohla čárou. Michalka se podepsala psacím písmem a za své příjmení a jméno dopsala přezdívku „alias Cornélia“ – „s“ a „a“ na konci těchto slov ozdobila protažením písmen do spirály. Kamilka se podepsala malým tiskacím písmem a do druhého sloupce nakreslila srdce probodnuté šípem. Petrušky podpis je malým tiskacím písmem – dívka napsala „Peťula“ a za své příjmení přidala stejně jako Michalka přezdívku „alias Willík“. U příjmení protáhla poslední písmeno a zakončila ho spirálou. Do druhého sloupce napsala vzkaz „Pac a pusu posílá Willík“ a v posledním sloupci je také nakreslen obličej dívky s mašlí ve vlasech. Eliška se podepsala malým tiskacím písmem, do druhého sloupce nakreslila po vzoru ostatních dívek obličej dívky – tentokrát s korunou ve vlasech a malé srdíčko a do třetího sloupce také srdce. Poslední Markétka se podepsala stejně jako Eliška malým tiskacím písmem a do druhého sloupce nakreslila srdce. Seznam č. 4 Zde se nejedná o klasický seznam, ale spíše o dopis, který obsahuje jméno adresátky a podpisy tří kamarádek, má demonstrovat přátelství mezi těmito dívkami. Byl nechán v lavici, když děti odcházely na jednu hodinu do jiné třídy a měla po nich přijít třída vedlejší – Michalka ho patrně napsala pro dívky z této vedlejší třídy. Seznam byl složen jako dopis a na vrchní straně bylo velkým tiskacím písmem napsáno: „PRO DENČU OD MÍŠI“. Uvnitř jsou přes celou stránku velmi zdobným velkým tiskacím písmem napsána tři jména dívek: „Denča,

12

Míša, Zuzka“. Písmena jsou zdobená vlnkami, spirálami, srdíčkem místo háčku nad „c“ a pravděpodobně jsou určena k vybarvení. Celkově podpisy působí jako ilustrace. Je zajímavé, že na vrchní straně dopisu není o třetí dívce žádná zmínka a její jméno je i napsáno jiným stylem.

5.3.2 Charakteristika seznamů ve 3. třídě Seznamy jsou typickým příkladem krátkých textů, které mají děti ve třetí třídě rády a experimentují s nimi. Tento žánr se však významně odlišuje od ostatních zde předkládaných a to hlavně ve strukturaci textu. Některé ze seznamů připomínají spíše tabulky. Děti se nechávají při jejich tvorbě inspirovat školou, ve které se s nimi často setkávají – paní učitelka si píše seznam žáků ve třídě, když mají děti jít na školní akci, píše se seznam dětí, které zaplatily nebo které se budou akce účastnit, ve slohu mají děti napsat seznam dárků, které dostaly pod stromeček, ... Na všech uvedených seznamech jsou zapsáni pouze lidé. Děti ve volném čase neprodukují klasické školní seznamy, ale upravují si je. Dokončení seznamu nebývá účelem, seznam ani nemusí kolovat a může ho vytvořit jediný autor (seznam č. 2). Také se nejedná tak jako ve škole o pouhé napsání svého jména a příjmení, ale seznamy bývají ozdobeny – buď ilustracemi stránky, na které je seznam napsán jako noční obloha u seznamu č. 2, ozdobeno ale může být pouze jméno – např. Patrikův podpis na seznamu č. 1. Seznam může být také spojen s jiným žánrem – např. s dopisem (seznam č. 4). Pokud jsou seznamy určeny ostatním dětem, mají většinou demonstrovat příslušnost k určité partě či skupině, černě na bílém je zde napsáno, kdo ke komu „patří“ jako „dopis“ od Míši pro Denču nebo kamarádky, které se „upsaly“ Marušce. Někde se objevují pouze křestní jména dětí, jinde děti uvádějí i svá příjmení, většinou je ale kladen důraz na čitelnost podpisu. Nejpropracovanější je seznam Marušky kamarádek – některé dívky mají své podpisy velmi propracované, zdobí je a připojují i přezdívku, která zdůrazňuje jejich blízký vztah s majitelkou seznamu. Většinou jsou ale podpisy ještě psány tiskacím písmem bez zdobení. U podpisů na podložce se objevila snaha pokrýt celou plochu – proto jsou vyplněny i další sloupce nějakým vzkazem nebo alespoň obrázky – nejčastěji obličeji a srdci, kdy se jedná o nápodobu předchozích. Někdy nestačí pouhý podpis, ale autorky připisují i text jako pozdravy bez kontextu „Ahoj“, „čau“, Petrušky vzkaz již připomíná text dopisu „Pac a pusu posílá Willík“. Způsob podepsání může vypovídat o hloubce vztahu k majitelce seznamu – můžeme usuzovat, že dívky, které se podepsaly zdobně, přezdívkou a přidaly obrázek či vzkaz, budou mít s majitelkou lepší vztah než např. Ivanka, která se pouze podepsala velkým tiskacím písmem. O oblíbenosti dětí může vypovídat pořadí jejich zapsání, pokud seznam nekoluje po lavicích, méně oblíbení bývají většinou až na koncích.

5.4 Hra Nebe-peklo-ráj Hru Nebe-peklo-ráj jsem nejprve objevila ve dvou lavicích na konci vyučování a další týden si ji vyrábělo několik dětí ve třídě, výroba nakonec přešla z dob přestávek i do vyučovacích hodin. Děti samotné hře příliš pozornosti nevěnovaly, hra byla obvykle hrána jen několikrát a odložena, stěžejní ale byla výroba hry. Techniku výroby hry zvládalo jen několik dětí, ty potom pomáhaly ve výrobě ostatním a někdy děti požádaly o pomoc také mne. Celkem se mi podařilo nasbírat 11 kusů této hry – 7 od dívek a 3 od chlapců, popis jsem rozdělila na dvě části – formální a obsahovou.

13

5.4.1 Popis a rozbor hry Nebe-peklo-ráj 1) Verunka Forma: Dívka nekreslila na vrchní stranu hry čtyři barevné obrázky - srdce, hvězdu, mrak a slunce. Při číslování jednotlivých polí přeskočila číslo 7, takže čísla končí číslem 9. Na textu můžeme vidět dobrou práci s malým prostorem – veškerý text se vešel do jednotlivých osmi polí a nikam nepřesahuje. Verunka užívá delší věty, píše malým tiskacím písmem, které je upravené a dobře čitelné. Obsah: Text obsahuje dvě intimnější otázky určené dívkám i chlapcům, jaké spodní prádlo nosí: „Nosíš slipi?“ „Máš tanga?“. Dále dívka užívá několik pochvalných vět, ve kterých dotyčnému něco sluší: „Ty modré vlasy ti seknou“ „Pěkné boty s mikimauzem“ „Ta růžová pod prsenka je fakt super“ „Ty pihi ti seknou si sexi“. V textu také najdeme jedno doporučení: „Kup si tanga s Love“ a v posledním poli se nachází hanlivá věta „Jsi pěkná pizizubka“. V polovině textu se objevuje tematika spodního prádla, věty trochu působí, jako by měly napodobovat hodnocení vizážistů v dívčích časopisech. Verunka se snaží působit stejně jako její vrstevnice „dospěle“ – dívky v tomto věku ještě podprsenku nenosí, přesto je zde zmíněna, jako kontrast zde působí věta o botech s Mikimauzem, který prozrazuje, že dívka ještě není tak dospělá, jak by chtěla být. Komicky mohou působit chyby v textu jako „pihi“, „slipi“ či „sexi“. 2) Pepík Forma: Pepík vrchní část hry jen nedbale vybarvil fixem. Čísla nejdou po sobě od 1 do 8, ale jsou použita náhodně: 1,2,4,8,10,20,6,7. Text je napsán velkým tiskacím písmem, většinou je tvořen pouze jedním slovem a v polovině polí je text dán do kroužku. Obsah: První pole obsahuje slovo „blb“, není zde však napsáno, zda je tím míněn hráč. Dále je zde pozdrav „Ahoj“, ve třetím poli slovo „bus“ a ve čtvrtém „jus“ – v tomto poli se Pepík nejspíše nechal unést rýmem se slovem bus. Páté pole obsahuje „men“ – Pepík ho nejspíše použil jako anglický výraz pro „muže“, neboť děti mají v letošním roce předmět anglický jazyk. Také slovo bus nemusí být zkratka od autobusu, ale může to být autobus anglicky. Do šestého pole Pepík napsal pouhé „seš“ – pravděpodobně již nevěděl, co má psát. Poslední dvě pole jsou delší: „seš dobrej“ a „menuješ se Eminem“. Zakroužkováno je „blb, ahoj, seš dobrej a menuješ se Eminem“, nevíme však, z jakého důvodu. Poslední dvě pole již odpovídají textu, jaký děti obvykle píší do této hry, u většiny předchozích se však zdá, že Pepík spíše psal, co ho napadlo, aniž by se text snažil směřovat k osobě hráče. Proto se tento text může zdát chudý a dětem také přišel nezajímavý. 3)Markétka Forma: Na vrchní straně hry jsou nakresleny čtyři obrázky – měsíc, mrak, slunce a smějící se schematický obličej. Čísla jdou popořadě od 1 do 8. Markétka kombinuje velké a malé tiskací písmo, které jde někdy z kopce, aby se vešlo do jednotlivých polí a užívá delší věty. Obsah : V prvním poli je napsána oblíbená dětská říkanka: „Rekni 9 kdo bručí je med-věd.“ V dalších čtyřech polích následují tělocvičné nebo početní úkoly: „Udělej 22 kliku“; „Uďělej 12 kliků“; „Napo-čítej do 1000“; „udelej 1000 dřepů“ – tento úkol se v pouhém obměnění čísla stejně jako u kliků objevuje i v sedmém poli – „Uďělej 100 dřepů“. Mezi pátým a sedmým polem se objevuje úkol se sexuální tematikou: „Dej pusu Lukasovi“ a v posledním poli je otázka „Jak jse jmenuješ“. Markétka občas užívá dvojnásobného měkčení ve slově „uďělej“ a ve většině slov vynechává diakritická znaménka.

14

4)Maruška Forma: Dívka nakreslila na vrchní čtyři rohy obrázky - mrak, květinu, srdce a slunce, u kterého je nakreslen obličej. Pole jsou očíslovaná klasicky od 1 do 8. Maruška užívá krátké věty, píše psacím písmem a text nezasahuje do jiných polí. Obsah: První tři pole obsahují rozkazy: „skoč“, „lež“, „seď“, ve čtvrtém poli je napsáno „jsi bílá“ a do pátého Maruška napsala hanlivější konstatování: „smrditi nohy“, následuje „máš pihi“, „nosíš príle“ a v osmém poli je napsáno „jsi pes“. Nošení brýlí je většinou mezi dětmi vnímáno negativně a i přirovnání ke psovi má patrně negativní zabarvení, možná má ale pouze rozesmát (podobně viz dopis č. 1). 5)Petr Forma: Místo obrázků Petr očísloval i vrchní stranu hry 1 do 4, uvnitř jdou čísla popořadě od 1 do 8. Text je napsán psacím písmem a dodržuje prostor pro jednotlivá pole. Obsah: Petr vyrobil tuto hru přímo mně, takže obsahuje hlavně zjišťovací otázky, z nichž se některé týkají pití alkoholu a kouření: „kouříš cigarety“(k je u „cikaret“ podtrženo a opraveno na g); „piješ výno“; „piješ pivo“; „piješ alkoho-l“. Další tři pole obsahují otázky: „kde bydlíš“, „máš něco za praci“ a „co dneska děláš“. Jako poslední Petr napsal „Máš pekné oči“. 6)Patrik Forma: V Patrikovo hře jsou na vrchní straně stejně jako u Pepíka čtyři barevné plochy vybarvené fixem. Pole jsou očíslovaná od 1 do 8. Chlapec používá velké psací písmo a užívá delší věty. Pravděpodobně kvůli dodržení prostoru jednotlivých polí nesprávně rozděluje slova na konci řádku. Obsah: Text obsahuje téměř samé negativní charakteristiky: „seš nejho-ší ve třiďe“; „prď-íš přihoď-ině“, „seš šerednej“, „máš hnusn-ej ksicht“; „hraje-š si nasách-odě“, „jiš z popelnice“ (písmeno „j“je zde napsáno zrcadlově). Objevuje se zde však i morální aspekt, kdy je jako něco špatného vnímáno „piješ pivo“ a „spíš veško-le“. 7)Petruška Forma: Petruška si na své hře dala velmi záležet. Na vrchní stranu hry pečlivě nakreslila slunce, mrak, měsíc a hvězdu – hvězda i slunce mají nakreslený obličej. Pole jsou nepravidelně očíslovaná od 1 do 8. Dívka píše malým tiskacím písmem, které se snažila co nejvíce zmenšit, aby se text vešel do polí, text obsahuje delší věty. Obsah: Ve hře najdeme celkem tři úkoly: „Zatleskej“; „Zapískej“ a „Udělej tři dřepi“. Dále dívka do polí napsala několik pochvalných vět: „Máš hezký oči“; „Máš hezký vlasi“; „Jsi hezká“. Pochvalně byly také asi míněny poslední dvě věty: „Jsi bílá jako vločka“ a „Máš páru jako lokomotiva“. 8)Ivanka Forma: Ivanka do čtyřech horních rohů nakreslila srdce, mrak, květinu a slunce – slunce i srdce mají obličej a smějí se. Ivanka udělala hru na rozdíl od ostatních dětí kratší, takže využila pouze čtyři pole, která nadepsala čísly 1, 3, 4 a 6 a tato pole vyplnila krátkým textem, který napsala velkým tiskacím písmem. Obsah: První pole obsahuje rozkaz „seď“, do dalšího napsala dívka pozdrav „ahoj“. Ve třetím a čtvrtém poli jsou napsány pochvaly: „seš hodná“ a „máš heský vlasi“. 9)Kristýnka Forma: Dívka nakreslila na vrchní stranu hry srdce, květinu, mrak a usmívající se slunce. Jednotlivá pole jsou očíslována popořadě od 1 do 8 a hranice mezi poli obtáhla Kristýnka perem, aby text nepřesahoval. Text je napsán velkým tiskacím písmem.

15

Obsah: V šesti polích jsou napsány tyto rozkazy: „spi“; „lež“; „seď“; „sundej si culík“, řekni 500“ a mezi nimi jeden úkol se sexuální tematikou „slíkni se“. Zbývající dvě pole obsahují otázky: „Jak se máš“ a „Jak se jmenuješ“. 10)Kamilka Forma: Kamilka do vrchní strany hry napsala stejná čísla jako do vnitřních polí – od 1 do 8, pouze na vrchní straně hry se nacházejí vždy dvě čísla v jednom rohu. Text uvnitř je delší a je napsán malým tiskacím písmem. Obsah: V textu najdeme tři pohybové úkoly: „Lez po zemy.“; „Udělej sedum dřepů.“ a „ Lehni si“(ve dvou větách oddělila dívka od sebe slova čárou). Další úkoly jsou „Seber tři perly.“ (pravděpodobně inspirace pohádkou); „Odepiš mi“ (podobnost se žánrem dopisu) a „Namaluj se řasenkou“ – touto větou stejně jako další „Pudeš na mej-dan“ dívky připomínají svou „dospělost“. V posledním poli je pochvala „Máš hez-ký oči“. 11)Michalka Forma: Michalka vyrobila hru jako jediná z linkovaného papíru. Ve čtyřech rozích je nakresleno srdce, hvězda, rty a měsíc, který má obličej. Jednotlivá pole jsou očíslovaná od 1 do 8 a stejně jako u Kristýnky jsou hranice polí zvýrazněné, aby byl text přesně umístěn. Text je dobře čitelný a písmo uvolněné, dívka psala velkým tiskacím písmem, některá písmena jsou však napsána malým tiskacím písmem („y“, „u“, někde „e“ a „d“). Obsah: Ve dvou otázkách se dívka nechala inspirovat školním prostředím: „Řekni jak vypadá páv“ a „Jak vypadá mapa“. Třetí otázka je již osobní: „Máš zvířátka“. Další čtyři pole obsahují pohybové úkoly: „Udělej hvězdu“; „Udělej 5 dřepů“; „Zatancuj“ a „Zatancuj na Bambuca“. Posledním úkolem je: „Udě-lej oblyčej“.

5.4.2 Charakteristika hry Nebe-peklo-ráj ve třetí třídě Obsah hry V době, kdy jsem sama chodila na první stupeň základní školy, jsme hráli tuto hru také, používali jsme ji k zjišťování, kdo si koho vezme, kolik budou mít dětí, jaký bude svatební dar, …- hra tedy měla věštecký charakter, o kterém píše Bittnerová (2005). V této třídě však měla hra trochu jiný obsah – text měl buď úkolový charakter, kdy úkol byl většinou pohybový (udělat určitý počet dřepů, lézt, skočit, udělat kliky, hvězdu, …), často bylo úkolem něco říct (určité číslo, říkanku). Objevila se také sexuální náplň úkolu (dát pusu Lukášovi nebo „slíknout se“) či doporučení, aby si dotyčný něco koupil („tanga s Love“). Dále hry obsahovaly popisné vnější charakteristiky – v pochvalných větách byl obvykle chválen celkový vzhled – hlavně vlasy a oči, ale i pihy či podprsenka, dívky často užívaly výrazy, že něco někomu „sekne“ nebo že je někdo „sexy“. Jednou se také objevila pochvala charakteru: „Jsi hodná“. V hanlivějších větách, ve kterých šlo spíše o zesměšnění, byl kritizován vzhled hlavně obličej, zuby a nošení brýlí, dále smrdící nohy, prospěch, jedení z popelnice, spaní ve škole či pití alkoholu. V některých hrách se objevily pozdravy bez kontextu (Ahoj), kdy děti již patrně nevěděly, co mají do hry napsat nebo slova bez kontextu (bus, jus, „seš“). Pozdravy bez kontextu se objevily také v seznamech a Bittnerová ( 1998) o nich píše v souvislosti s památníky, ve kterých se začaly objevovat od 80. let 20. století. Dalším typem byly zjišťovací věty, ve kterých se některé děti nechaly inspirovat školou (jak vypadá mapa či páv), zajímalo je také, jak se dotyčný má či jmenuje, i jaké spodní prádlo nosí. Hry vytvořené dívkami a chlapci se značně lišily - dívky psaly hlavně úkoly a pochvaly. Specificky dívčí tematikou byly „mejdany“, spodní prádlo, líčení a také sexuální narážky. Kluci psali spíše nadávky a pokusy o zesměšnění, narozdíl od dívek se v jejich textu také objevilo téma alkoholu a kouření.

16

Forma hry Kromě hry Michalky byly všechny hry vyrobeny z papíru bez linek. Děti se snažily dodržet klasickou formu hry – do čtyřech vrchních rohů obvykle kreslily obrázky, barevné plochy či psaly čísla, pod ně psaly čísla do jednotlivých osmi polí a pod ně text. I z hlediska formy se objevily velké rozdíly mezi chlapci a dívkami. Dívky si více daly záležet na vrchní straně hry. Kromě Kamilky, která napsala i na vrchní stranu hry čísla, nakreslily všechny dívky do vrchních rohů obrázky, které byly obvykle pečlivě nakreslené a vybarvené. Objevily se tyto obrázky: slunce, mrak, měsíc, hvězda, květina, rty a obličej. U všech sluncí byl dokreslen smějící se obličej. Chlapci měli ve hře místo obrázků nedbale vybarvené plochy nebo čísla. V osmi hrách byla napsaná čísla u jednotlivých políček od 1 do 8 a většinou šla popořadě, v jednom případě se jednalo o přeskočení jednoho čísla z nepozornosti. Pepík a Ivanka měli čísla libovolná a Ivanka použila pouze čísla čtyři. Děti se snažily, aby text nepřesahoval do jednotlivých polí – dvě dívky si pomohly zvýrazněním jejich hranic. Přesahování textu děti zabraňovaly buď psaním z kopce či různě do stran nebo dělením slov, což se ještě mnoha dětem nedařilo správně. Text byl psán nejčastěji hůlkovým písmem (v šesti případech), ve kterém se ale někdy objevilo i malé tiskací písmo. Ve třech hrách byl text napsán malým tiskacím písmem a ve zbývajících dvou psacím. Vzhled vrchní strany hry byl pro děti důležitý, písmo uvnitř však obvykle nebylo krasopisné a také se v něm objevovalo mnoho chyb.

5.5 Památníky 5.5.1 Popis Patrikovo památníku Ačkoliv bývají majitelkami památníků převážně dívky, uvádím zde památník chlapce Patrika, který vlastní památník od školního roku 2006/2007. Jedná se o menší notýsek s linkovaným papírem. Památník není nijak uveden – např. nadpisem „památník“ ani podepsán. Jelikož jsou obrázky hlavní částí příspěvků autorů, jednotlivé příspěvky nazývám „obrázky“, ale jsem si vědoma, že toto označení nevystihuje plný obsah příspěvků. V památníku nalezneme šest obrázků od spolužáků, z nichž jeden je patrně nedokončený a jeden obrázek od Patrikovo maminky (tento obrázek jsem nezařadila). Pět obrázků nakreslily Patrikovi jeho spolužačky, u posledního - nedokončeného chybí podpis, můžeme však usuzovat, že ho nakreslil chlapec. Obrázek č. 1 V tomto obrázku jsou využity obě strany – hlavní obrázek je nakreslen na levé stránce. V levém horním rohu je nakresleno slunce a vedle něj napsáno malým tiskacím písmem bez zdobení věnování: „Pro Patrika od Hay Llin“ (viz Přezdívky). Pod věnováním je nakreslen obrázek psa na houpacím koni, který je nakreslen pastelkami a je nevybarvený. Pes má u tlamy komiksovou bublinu a říká: „hyjá, hyjá“. Na pravé stránce je přes půl stránky napsáno malým tiskacím písmem druhé věnování, na němž si dala autorka záležet více a písmo vyzdobila: „V upomínku nakreslila A napsala Hay lin vzuch.“. Nad věnováním je nakreslené srdce a další dvě jsou symetricky nakreslená mezi textem a i v textu místo diakritických znamének nad „í“ a „i“. Písmena jsou uvozená a zakončená spirálami. Na této stránce jsou natisknutá čtyři znatelná razítka s princeznou s princem a další čtyři pokusy o ně, které se nezdařily. Pod věnováním je nakreslená spirála a písmeno C v kroužku (pravděpodobně má označovat, že se nejedná o kopii). Text je dole ohraničen rámečkem z vlnovek, který zaplňuje celý zbytek stránky a je po stranách zakončen spirálami.

17

Obrázek č. 2 Obrázek i věnování se nacházejí na jedné stránce. Nahoře je perem zdobně napsána přezdívka dívky, která obrázek nakreslila – „Veverka“ (viz Přezdívky). Přezdívka je napsána malým tiskacím písmem, v písmenech „v“ a „e“ jsou nakreslené spirály. Samotný obrázek je malý - jedná se o květinu, která je umístěna uprostřed stránky. Malou velikost květiny kompenzuje rámeček, který ji ohraničuje a jde po celé stránce – na něm jsou pravidelně nakreslená tři srdíčka. Rámeček vypadá, jako by dívka nejprve chtěla orámovat květinu srdcem, jedna strana ale není uzavřená a pokračuje až dolů. Na tento rámeček se v dolní části napojuje další, který ohraničuje věnování. Obdélník nakreslený z vlnovek má všechny čtyři rohy zakončené spirálami, na horní stěně tohoto rámečku je nakreslena malá květina a uvnitř napsáno malým tiskacím písmem: „Od Veverky pro Patrika“– tento text již není ozdoben spirálami. Obrázek č. 3 Autorka zde využívá stejně jako u předchozího obrázku jednu stranu pro obrázek i věnování a snaží se zaplnit celou plochu papíru. Věnování je napsáno na prvních dvou řádcích malým tiskacím písmem: „Pro mého spolužáka Patryka, ať jseš šťastný!“. Pod věnováním jsou nakreslené dva velké vykřičníky – zde není jasné, zda se vztahují k věnování nebo jsou součástí obrázku, ale spíše mají umocňovat přání štěstí. Autorka je podepsána dole na stránce: „Nakreslila na památku Krikyna!“. V obrázku je nalepeno pět samolepek s květinovými vílami a skřítky. Vlastní obrázek je vybarven pastelkami a obsahuje pět obrázků - motýla, medvěda, psa, květinu (všechny v dolní polovině stránky) a v pravém horním rohu nad věnováním rty. Obrázek č. 4 Tento patrně nedokončený obrázek se nachází uprostřed jedné stránky. Na nedokončenost usuzuji z absence věnování či podpisu autora. Podle tématu obrázku se domnívám, že autorem je chlapec. Je ale možné, že autorem je sám Patrik. Obrázek má tvar oválu (vejce) a je patrně leteckým pohledem. Celý obrázek je vybarven fixem, ohraničen černě a rozčleněn do několika barevných ploch, v nichž jsou popisky, o jaký zeměpisný útvar či město se jedná. Vše je napsáno velkým tiskacím písmem (uvádím také, jak autor slova rozdělil): „ČER-NÉ MOŘ-E, MOŘE, PRA (nejspíše město Praha), JIR (asi město Jirkov, ve kterém se sledovaná třída nachází). Obrázek č. 5 V tomto obrázku jsou využity obě strany – na levé stránce je v dolní polovině nakreslen obrázek hrocha (patrně z dětského kresleného seriálu), který sedí a chytá padající míč. Obrázek je nakreslen pastelkami a nevybarven. Z pravé stránky dívka využila pro věnování pouze první řádek, na který napsala: „Pro Patrika od Peťuly (Will)“- jedná se o jediné věnování napsané psacím písmem. Ačkoliv se dívka nejprve podepsala jménem, nakonec dopsala i svou přezdívku. Obrázek č. 6 Poslední obrázek zaplňuje celou levou stranu a na pravé je napsáno věnování. Jedná se o obrázek prasátka z dětského kresleného seriálu Medvídek Pú, které drží broučka. Kresba je velmi dobře provedena - linie jsou jisté bez přerušování, skoro jako by byl obrázek obkreslen. Z pravé stránky je využita pouze její horní polovina, na které je malým tiskacím písmem napsáno: „Pro Patrika od: (Ewi Farné)“ (viz Přezdívky), pod textem je perem nakresleno srdce a v něm napsáno III. A – jedná se o jediný obrázek, ve kterém je zmíněna Patrikovo třída.

18

5.5.2 Charakteristika památníku ve třetí třídě Památník patří k žánrům, na jejichž tvorbě si děti dávají velmi záležet, neboť má reprezentovat. Při tvorbě se počítá s tím, že majitel památníku nebude jediný, kdo „dílo“ uvidí, navíc bude obrázek určitou vzpomínkou na autora a každý chce, aby tato vzpomínka byla hezká. Patrikův památník je typickým příkladem památníku dnešní doby, potvrzuje přesun, o kterém píše Bittnerová (1998) – od dřívějšího důrazu na text k výtvarné stránce. Děti ve třetí třídě v památníku stejně jako v jiných žánrech experimentují. Na obrázky i text je třeba dívat se spíše jako na jeden celek, neboť více než o obsah věnování jde o jeho ilustraci. Děti si i zde vytvářejí jakousi normu - autor by měl nakreslit obrázek, který se bude líbit a doplnit ho věnováním. V Patrikovo třídě bychom mohli do této normy zařadit i podpis autora v podobě přezdívky. Patrikův památník také potvrzuje fakt, že autory obrázků bývají většinou dívky - autorkami všech obrázků kromě obrázku od maminky jsou Patrikovo spolužačky. Neznamená to však, že by se Patrik více bavil s dívkami, naopak má ve třídě mnoho kamarádů. Dobrý vztah majitele a autora nemusí být hlavním ukazatelem - pro reprezentativní vzhled památníku jsou důležité kompetence autora kreslit či psát(Bittnerová, 1998) a kresba bývá v tomto věku hlavně doménou dívek. Přezdívky autorek však vypovídají o jejich blízkém vztahu s chlapcem, dívky nepovažují za podstatné napsat k přezdívce své jméno, Patrik přece ví, kdo ony „jsou“. Práce s plochou Děti se snaží využít celou plochu papíru - pokud se nepovede zaplnit místo obrázkem, pomáhají si různě zdobenými rámečky, které zdobí nejčastěji srdíčky, spirálami, květinami či vlnovkami. Rámečky mohou zaplňovat i celou stránku, ačkoliv je obrázek jen pětinový (obrázek č. 2). Nemusí však sloužit k pouhému zaplnění volného místa, ale také k ohraničení textu od obrázku nebo naopak propojení textu s obrázkem. Orámování textu se podle Bittnerové (1998) objevuje v památníku od poloviny 20. století. Pokud děti využívají dvě stránky, jedna je určena vlastnímu obrázku a druhá věnování, obrázek č. 1 ale ukazuje, že věnování může být napsáno na obou stranách. Ilustrace Do této kategorie nezařazuji pouze vlastní obrázky, ale vše, co neobsahuje text – rámečky a různé zdobné prvky. Jak jsem již zmínila výše, v dnešních památnících převažují obrázky nad textem. Při jejich tvorbě se děti nejčastěji inspirují postavami z dětských kreslených seriálů či komiksů – hlavně z dílny Walta Disneyho (obrázky č. 1, 6), ale také ilustracemi z dětských knih. Motivy mohou být i naučená obrázková schémata jako květiny nebo zvířátka (obrázek č. 3) – mezi uvedenými šesti obrázky převažují právě zvířata. Obrázky jsou většinou nakreslené pastelkami a děti je obvykle nevybarvují a pokud ano, tak pouze některé části. Do obrázků, rámečků či textů bývají kresleny ornamenty jako srdce, květiny a někdy i rty. Děti někdy do obrázků vlepují samolepky (obrázek č. 3) nebo tisknou razítka (obrázek č. 1). Některé obrázky byly sice kopiemi postaviček z televize, knih či komiksů, pokud je však porovnáme mezi sebou, všechny jsou originální a navzájem se nenapodobují. Text Text je celkově velmi chudý, věnování obvykle obsahuje pouhé sdělení, od koho obrázek je a že je pro Patrika. V obrázku č. 1 se objevuje tradiční formální věnování „V upomínku napsala a nakreslila…“. Pouze obrázek č. 3 obsahuje i osobní sdělení: „…ať jseš šťastný!“. U autora ani majitele památníku děti nepíší příjmení. Místo podpisů autorů se ve všech případech kromě nepodepsaného objevily přezdívky: Will, Veverka, Krikyna, Hay Llin, Ewa Farná (viz Přezdívky). Když se autor snaží o zdobnost písma, nejčastěji je zdobený

19

začátek a konec písmena spirálou, ale objevují se také srdíčka místo diakritických znamének. Písmo je většinou malé tiskací – pouze u obrázku č. 5 použila dívka psací.

5.5.3 Popis a rozbor vlastního památníku ze třetí třídy Jedná se o můj vlastní památník, který jsem dostala ve třetí třídě ve školním roce 1993/1994 a v jeho tradici pokračovala do svých čtrnácti let, v této práci jsem se zaměřila pouze na období třetí třídy. Ráda bych prostřednictvím srovnání s Patrikovo památníkem zjistila, zda se během třinácti let obsah a forma památníků dětí ve třetí třídě změnily. Papír památníku je nelinkovaný. Na první straně je nadepsáno „Památník“, jméno a příjmení a na další stránce se nachází úvod v podobě tehdy velmi užívaného upozornění – „Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat, jestli jeden vytrhneš, můj kamarád nebudeš!“ – vše je napsáno barevně fixem a ohraničeno dvěma barevnými rámečky – uvnitř jsou nakreslená srdíčka a čtyřlístek. Toto upozornění sloužilo jako pojistka proti častému jevu, že když se obrázek někomu nepovedl, stránku vytrhl a kreslil ho znovu, často pak zbyla z listů památníku slabá polovina. Kromě obrázků od matky, babiček, třídní učitelky a vychovatelky z družiny, které zde neuvádím (dnes v památnících převládají obrázky od vrstevníků), nalezneme v památníků šest obrázků od spolužaček. Obrázek č. 1 V tomto obrázku se objevuje snaha maximálně využít obě stránky. Hlavní obrázek se nachází na pravé stránce, na levé je věnování a menší obrázek. Přes celou pravou stránku je nakreslena kachní dívka (z kresleného seriálu Kačer Donald od Walta Disneyho) – dlaň její ruky zasahuje i do levé stránky. Napravo od ní je strom, který je nakreslen podél celého pravého a horního okraje stránky - celý obrázek je vybarven fixem a vybarveno je i celé pozadí. Uvnitř obrázku je psacím písmem napsáno „Lence Suchardové od Katky … (příjmení dívky)“. Věnování je napsáno perem a obtaženo fixem. Velmi podobný text je napsán i uprostřed levé stránky – „Lence Suchardové nakreslila Katka ….“. Text je opět napsán psacím písmem perem a obtažen fixem. Nahoře nad věnováním jsou fixem nakresleny dvě růže – jedná se o nápodobu obrázku od mé babičky, který je také v památníku. Kolem věnování je nakresleno několik květin a srdíčko. Obrázek č. 2 Dívka zde využila netradičně tři stránky. Na první dvojstránce se nalevo nachází věnování s obrázkem dvou růží, které je velmi podobné věnování z obrázku č. 1. Na pravé straně je nakreslen růžový slon a na další dvojstránku napravo dívka nakreslila dva skřítky troly – tehdy velmi oblíbenou hračku, věnování je zde umístěno pod obrázkem. Obrázek slona a květin je nakreslen fixem, stejně jako je napsáno věnování a slon zaplňuje téměř celou stránku – u něj dívka vybarvila trávník i oblohu, ale část mezi oblohou a trávníkem nechala nevybarvenou. Slon trochu připomíná medvěda, pro lepší identifikaci mu dívka nakreslila u úst komiksovou bublinu a do ní velkým tiskacím písmem napsala: „Ahoj Leni jsem slon“. V pravém horním rohu je nakresleno slunce a v levém dolním rohu je napsáno datum, které je podtrženo čtyřmi čarami. Na levé stránce nahoře je napsáno malým tiskacím písmem věnování: „Tohoto slona Ti nakreslila Lenka …(příjmení dívky)“. Písmena jsou zdobena spirálami a u posledního písmene v příjmení je čárka nad „a“ protažena doleva nad celé příjmení. Kolem textu jsou nakresleny květiny a srdíčko stejně jako v obrázku č. 1 a i stejné dvě růže, které se nacházejí pod věnováním a jsou pouze jinak vybarvené. Na další dvojstránce jsou nakresleni dva výše zmiňovaní trolové – velký a malý, kteří jsou vybarveni pastelkami a obtaženi černě fixem. Věnování je napsáno pod obrázkem: „Lence na pámátku

20

(v „pá“ je „á“ škrtnuto a opraveno)Lenka …(příjmení)“. V levém dolním rohu je opět napsáno datum , které je stejné jako u předchozího obrázku a opět podtržené. Obrázek č. 3 Obrázek i věnování se nachází na jedné stránce. Obrázek je nakreslen a vybarven pastelkami – uprostřed je nakreslen modrý mimozemšťan, který jde po louce s květinami, v levém horním rohu je nakresleno slunce a nahoře tři mraky. V pravém horním rohu je napsáno perem datum a dole pod obrázkem věnování psacím písmem: „Na památku Lence Nakreslila Šárka D.“ Věnování je napsáno na několika nakreslených květinách. Obrázek č. 4 V tomto obrázku autorka využila obě stránky – na pravou stranu nakreslila fixem supa, který sedí na větvi a žere maso. Sup je vybarven a pod ním jsou tužkou nakresleny kosti. Nahoře je velkým tiskacím písmem tužkou napsáno „SUP VELKÝ“ a tento nápis je vybarven růžovým fixem. Nápis ukazuje inspiraci zoologickou zahradou při tvorbě kresby. Pravý horní roh je přehnut a pod ním je napsáno datum. Na levé stránce je psacím písmem propiskou napsáno: „Každé ptáče, každá rybka ví, kde domov má, i člověk někdy neví, kam ho osud povolá.“ Tento text byl pravděpodobně opsán. Kolem něj jsou nakresleny fixem malé mraky a pod ním je věnování: „Na památku napsala a nakreslila Jana ….“. Jméno i příjmení dívky jsou třikrát podtrženy. Obrázek č. 5 Obrázek je nakreslen na levé stránce a na pravé napsán text. Dívka pastelkami nakreslila podzimní strom, ze kterého padá listí, v koruně bylo tužkou nakreslené hnízdo s ptáčky. Jelikož se mi ale zdál strom nevýrazný, sama jsem ho celý obtáhla fixem, do trávy jsem dokreslila dvě květiny, ptáčky vybarvila a do pravého horního rohu dokreslila slunce. V levém horním rohu je perem napsáno datum a místo. Na pravé stránce je perem psacím písmem napsáno věnování: „Lence na památku věnuje Hana ….“. Za příjmením dívky je nakresleno srdce. Pod věnováním je napsána básnička (opět psacím písmem perem): „Na růžovém keříčku ptáček libě pěje a na tebe Leničko štěstí ať se směje.“. Tato báseň byla velmi populární, neboť stačilo pouze obměnit jméno majitele. Obrázek č. 6 Obrázek i věnování se nacházejí na stejné stránce, která je celá zaplněna. Autorka nakreslila pastelkami psa, který si hraje v trávě a na zvednutém čumáku drží míč (pravděpodobně inspirace tuleněm). Celé pozadí – trávník i obloha - je vybarveno a není necháno žádné prázdné místo. V dolním rohu stránky je psacím písmem černým fixem napsáno věnování – „Lence na památku nakreslila Míša …(příjmení)“.

5.5.4 Charakteristika památníkem

dřívějšího

památníku

a

srovnání

s dnešním

Práce s plochou Děti se v mém památníku stejně jako v dnešních památnících snažily zaplnit celou plochu stránky – to však nerealizovaly rámečky (které jsou v Patrikovo památníku velmi časté) nebo vlepenými samolepkami či razítky, ale do obrázků kreslily realistické pozadí (stromy, trávník, oblohu, …), které vybarvily. Při zdobení textu se objevovaly ornamenty – hlavně květiny a srdce. Rohy stránek bývaly někdy využívány ke kresbě slunce, ale častěji pro napsání data – pro tyto účely bývaly někdy přehýbány (obrázek č. 4), aby datum bylo vidět až po odkrytí. U data je v jednom případě (obrázek č. 5) dopsáno i místo. Datum nebo místo

21

napsané v rohu se objevilo v památnících ojediněle již na počátku 20. století, běžné bylo od poloviny 20. století (Bittnerová, 1998). V Patrikovo památníku se datum ani využívání rohu nevyskytlo, do rohu bylo pouze jednou nakresleno slunce. V dnešních památnících se ale přeložený roh listu také objevuje - neslouží však pouze k napsání data a místa, ale může zde být například napsáno: „neotvírej – vidíš, jak jsi zvědavá“ (Bittnerová, 1998). Co se týče umístění textu a obrázku, stejně jako u Patrika kreslily některé děti obrázek na jednu stránku a text psaly zvlášť na druhou, jindy jej umístily na stejné stránce. V mém památníku jedna dívka netradičně využila strany tři (obrázek č. 2). Ilustrace Stejně jako v Patrikovo památníku bylo také před několika lety kreslení do památníku doménou dívek. První obrázek byl stejně jako u Patrika inspirován postavou z dětského kresleného seriálu od Walta Disneyho, mezi dalšími motivy převládala zvířata, ale děti se nechaly inspirovat také oblíbenou hračkou (obrázek č. 2) nebo přírodou (obrázek č. 5). V obrázcích se objevují nápodoby obrázků dřívějších autorů – například kopie květin v prvních dvou obrázcích. V Patrikovo památníku byly všechny obrázky originální. Děti ke kresbě nejčastěji používaly fix a pastelky, které dnes převažují, užívaly pouze někdy - pokud jsou v mém památníku obrázky nakresleny pastelkou, jsou alespoň obtaženy černým fixem. Narozdíl od Patrikovo obrázků jsou vybarveny všechny obrázky a jsou velmi barevné. Také výše zmiňované vybarvování pozadí se v Patrikovo památníku nevyskytuje. Ornamenty v podobě květin či srdcí jsou však stejné. Text Text se nacházel uvnitř obrázku i samostatně na druhé stránce. Ve věnování převládalo psací písmo – v Patrikovo památníku užívaly děti naopak až na jeden případ písmo malé tiskací – zde bylo malé tiskací písmo užito jen jednou. Písmo bylo napsáno klasicky bez pokusů o zdobnost – pouze u obrázku č. 2, kde je písmo malé tiskací, jsou písmena zdobena spirálami. Některé autorky kromě věnování připojily i básničku (obrázky č. 4, 5). U obrázků bylo většinou psáno datum nakreslení obrázku, k čemuž byly většinou využity rohy stránek, k datu mohlo být dopsáno i místo. Datum se v Patrikovo památníku nevyskytlo ani jednou. Oba památníky mají společné, že do nich autoři nepíší svou třídu (třída je napsána pouze u obrázku č.6 u Patrika) – třídu děti patrně nepíší proto, že se v tomto věku ve školním prostředí předávají památníky nejčastěji v rámci jedné třídy. V podpisech autorů se neobjevila ani jedna přezdívka – v té době je měla ve třídě pouze menšina dětí a všechny byly odvozeny z příjmení. Místo přezdívek se dívky podepsaly celým jménem a příjmením a pouze jediná dívka napsala jen iniciálu svého příjmení (obrázek č. 3). Můžeme zde vidět kontrast mezi Patrikovo památníkem, v němž přezdívky demonstrují blízký vztah majitele a autorek a věnováním v mém památníku, která mohou působit chladně a formálně, ačkoliv byly mezi mnou a autorkami dobré vztahy. Věnování je někde předepsáno obyčejnou tužkou a teprve potom obtaženo perem nebo fixem – děti se často bály psát hned načisto, aby text nezkazily. Dnešní děti jsou si patrně jistější, v Patrikovo památníku jsem neobjevila ani jedno předepisování. Většina věnování obsahovala, že obrázek byl nakreslen či text napsán „na památku“. Pokud budeme hodnotit písmo obecně, děti byly před několika lety v památníku méně odvážné a s písmem tolik neexperimentovaly a nezdobily ho, pouze barevně obtahovaly.

22

6. TEXTY DĚTÍ Z POHLEDU POJETÍ ŽÁNRU JAKO SOCIÁLNÍ AKCE V předchozích kapitolách byly nasbírané texty rozděleny do pěti hlavních žánrů podle jejich formy, mohli bychom je však rozdělit i jinými způsoby – např. podle teorie skupiny Nová rétorika, jejíž zakládajícím je článek C. R Millerové „Žánr jako sociální akce“. Millerová a další (např. Ch. Bazerman) vycházejí z toho, že existují různé situace psaní, v nichž užíváme písmo pokaždé jinak(jinak písmo užívají ekonomové, právníci, politici, jinak je napsán návod k použití, dopis rodině, ...) Nová rétorika definuje žánry jako konvenci danou aktuální sociální situací - akcí. Žánr nechápou pouze jako formu projevu, ale žánr reprezentuje opakující se sociální situaci. Musíme však vzít v úvahu, že dospělí užívající texty v typických situacích se liší od dětí ve třetí třídě, které si ještě nejsou jisté, kdy a jak daný text užít, děti s texty zatím experimentují, hrají si s nimi, zkouší je kombinovat a měnit, takže se jednotlivé žánry prolínají. Jako nejtypičtější situaci ve sledované třídě bych tedy označila, že si „děti hrají“. Přesto můžeme narazit na několik typických situací.

6.1 Situace, ve kterých děti ve sledované třídě vytvářejí texty Děti demonstrují a stvrzují své přátelství Těchto situací se ve třídě objevilo několik. V Patrikovo památníku se autorky podepsaly přezdívkami, napsaly Patrikovi věnování, do obrázků nakreslily srdíčka. Všechny obrázky jsou nakresleny pouze děvčaty, se kterými se Patrik baví. Ve vlastním památníku sice přezdívky nebyly užívány, věnování bylo ale delší. Obrázky do památníku byly tvořeny jako upomínka na přátele. Maruška si přímo vytvořila seznam kamarádek, na který se mohly „upsat“ pouze vybrané dívky, které na papíře oficiálně stvrdily přátelství s Maruškou. Podobná situace se také objevila v seznamu č. 4, který poslaly Míša a Zuzka Denče - na papíře jsou zdobně napsaná jména těchto tří kamarádek. Verunky zápisník zase demonstruje příslušnost k partě Čarodějek – na deskách zápisníku jsou napsané přezdívky členek této party a zápisník je nadepsán Verunky vlastní přezdívkou. V dopise č. 6 se pisatel(ka) ujišťuje, zda si ho dotyčná kamarádka vybrala do hry, neboť on ji ano, což píše v dopise. Děti se textem prezentují a předhánějí Tyto situace se objevují při tvorbě všech obrázků v památníku (Patrikovo i vlastním) – děti se kromě obrázků snaží co nejlépe vyzdobit text, dávají si záležet na jeho zdobnosti, vkládají do něj různé ornamenty a zdobné prvky. Ve hře Nebe-peklo-ráj se zejména dívky snaží vytvořit co nejhezčí vrchní stranu hry, do hry se snaží chlapci i dívky napsat co nejzajímavější úkoly, které by dovedly ostatní pobavit, rozesmát. Stejně jako při tvorbě památníků, tak i u úkolníčků a zápisníků jde dětem při výrobě jejich desek o originalitu, reprezentativnost. Motivem dopisu č. 5 je také předehnat druhé, ne však textem – dopis zjišťuje počet špatných známek Děti se pošťuchují Tato situace se objevila hlavně u chlapců. Petr a Pepa si ze sebe ve svém dopise č. 1 dělají legraci – jeden z chlapců píše druhému, že je „pes“, druhý mu odpovídá, že je „šumák“. Podobný motiv mají také texty v Patrikovo hře Nebe-peklo-ráj – například že dotyčný „jí z popelnice, hraje si na záchodě nebo spí ve škole“. Děti si dávají milostné návrhy Milostné návrhy se objevily hlavně v dopisu č. 7, 8, který napsala Martinka Lukášovi, chlapec se má rozhodnout, zda má dívku rád, zároveň ho Martinka vybízí k tomu, aby jí dal pusu. Také v Markétky hře Nebe-peklo-ráj se objevuje úkol „dej pusu Lukášovi“.

23

Děti vyjadřují svůj obdiv k někomu nebo něčemu, co mají rády Dopisem č. 8 kromě milostného návrhu vyjadřuje Martinka sympatie k Lukášovi. Nejvíce se ale tato situace objevuje u desek úkolníčků, které Michalka vyzdobila psy, jež má moc ráda a desek zápisníků – Jaromír zde ukazuje svůj obdiv ke zpěvačce Šárce Vaňkové, Martinka zase ke zpěvákovi Zbyňku Drdovi, Eliška má na deskách svého psa a také noty, protože má ráda hudbu. Také do obrázků v památníku se může promítat, co mají děti rády – např. postavičky z kreslených seriálů nebo zvířata. Děti manifestují svou dospělost Verunka se ve své hře Nebe-peklo-ráj snaží působit dospěle, do hry píše doporučení, aby si dotyčná koupila tanga a podprsenku (dívky v této době však ještě takové spodní prádlo nenosí) a také, že je někdo sexy. V Kamilky hře Nebe-peklo-ráj se zase objevuje úkol, aby se dotyčná namalovala řasenkou a že půjde na „mejdan“. Děti si dávají úkoly Tyto situace nalezneme v několika hrách Nebe-peklo-ráj. Petruška do hry zapsala úkoly jako „zatleskej, zapískej, udělej dřepy“, Kristýnka napsala úkoly „spi, lež, seď, sundej si culík“, Kamilka kromě častěji psaných úkolů jako udělat dřepy nebo lézt použila také pohádkový úkol „seber tři perly“ a výše zmiňovaný namalovat se řasenkou. Úkoly se také objevily ve hře Michalky. Děti dávají dárek Maruška mi jako dárek poslala dopis, do kterého nakreslila obrázek medvěda, který popsala a napsala k němu věnování. Jako dárek bychom také mohli vnímat obrázky v památníku. Děti chtějí ostatní pobavit Tyto situace se objevují zejména ve hře Nebe-peklo-ráj – nejvíce u Marušky, Verunky a Patrika, kdy se děti snaží vytvořit vtipné texty a úkoly.

6.2 Situace, které lze nalézt v uvedených pěti žánrech Každou z výše uvedených situací můžeme nalézt v pěti žánrech, které jsem v počátku práce vydělila. V každém z těchto žánrů se objevuje několik situací a tatáž situace se může objevit ve více žánrech. Mnoho různých situací se objevilo v dopisech, díky nimž mohou děti stvrzovat své přátelství, mohou se předhánět, pošťuchovat, dávat si milostné návrhy, vyjadřovat obdiv k někomu, koho mají rády nebo dopisem poslat dárek. Při tvorbě desek úkolníčků a zápisníků mohou děti stvrzovat své přátelství, prezentovat se a předhánět nebo vyjadřovat svůj vztah k něčemu, co mají rády. V seznamech se objevilo situací nejméně - děti demonstrují a stvrzují své přátelství, mohou se ale také předhánět např. v originalitě podpisu. V památnících stejně jako v předchozích žánrech děti demonstrují a stvrzují své přátelství, mohou se předhánět a prezentovat své výtvory, skrze obrázky mohou vyjadřovat, co mají rády nebo mohou obrázky kreslit jako dárek pro majitele. V posledním žánru se objevilo stejně jako v dopisech situací nejvíce – ve hře Nebe-peklo-ráj se děti mohou při tvorbě hry předhánět, pošťuchovat, dávat si milostné návrhy, manifestovat svou dospělost, dávat ostatním dětem úkoly nebo chtějí účastníky hry pobavit.

24

7. ZÁVĚR Ve sledované třetí třídě se objevily tyto typy neškolních textů – památníky, korespondence, úkolníčky a zápisníky, hra Nebe-peklo-ráj a seznamy. Jednotlivé texty jsem se kromě uvedených pěti žánrů pokusila rozdělit podle pojetí žánru jako sociální akce do několika typických situací, které jsem poté převedla do těchto pěti žánrů. Texty nevytvářely všechny děti ve stejně velké míře, ale vyskytovaly se pouze u některých dětí. Všechny zmiňované texty dokládají, že ve třetí třídě je pro děti nejdůležitější forma textu a jsou upřednostňovány texty krátké. Děti jsou v této době ještě v psaní nejisté, a tak se nechávají inspirovat dětskou skupinou, ve které s písmem experimentují a vytvářejí různé typy textů. Experimentování s texty je pro děti hrou. Tím, jak texty ve třídě kolují a děti je napodobují a vylepšují, vzniká ve třídě určitá „skupinová norma“ textů, kterou se děti snaží při jejich tvorbě dodržovat. Často může být typ textu určen výrazným detailem na úkor celku – například vyzdobené desky u zápisníčků, jejichž obsah je obvykle prázdný nebo velmi chudý. Samo písmo někdy vypadá spíše jako kresba a jeho obsah nemusí být důležitý. Texty bývají graficky výrazné, jsou často spojeny s obrázkem a děti je velmi zdobí – často vypadají jako „skládanky“. Děti do nich vlepují vystřižené obrázky či samolepky, vtiskávají razítka, používají rámečky, vlnky, spirály a různé ornamenty – nejčastěji srdce a květiny. Ačkoliv se jedná o texty neškolní, nechávají se děti inspirovat školou – ve sledované třídě jsem zaznamenala pouze seznamy. Různé typy textů umožňují dětem různé zacházení s nimi. Děti jinak zacházejí se jmény napsanými na seznamech a jinak s podpisy pod výtvory v památníku. V textech se ve velké míře objevily přezdívky dětí – díky nim materiál získává také jiný charakter. Většina textů bývá určena k sociální komunikaci (dopisy, seznamy, hra Nebepeklo-ráj i památníky), pokud jsou spojeny s vlastní osobou (úkolníčky a zápisníky), děti je stejně ukazují druhým a konzultují jejich výrobu. Tam, kde záleží na estetickém vzhledu, pracují děti s celou plochou papíru – památníky, úkolníčky a zápisníky, opačným příkladem jsou dopisy, kde může být ze stránky zaplněn pouze jediný řádek. V neškolní písemné produkci se odráží také módní vlna – ve sledované třídě to byla soutěž Česko hledá SuperStar a seriál Čarodějky. Největší podobnost mezi sledovanými typy textů jsem zaznamenala u památníků a zápisníků, v nichž se obálky blížily obálkám časopisů. V těchto textech jde především o reprezentativnost. Na tvorbě památníku si děti dávají velmi záležet, výtvor je vzpomínkou na autora. Děti kladou důraz na výtvarnou stránku a obsah textu je druhotný – většinou pouze obsahuje pro koho a od koho obrázek je. Autorkami bývají většinou dívky. Obrázky jsou inspirovány dětskými kreslenými seriály a knihami. Při srovnání s vlastním památníkem o třináct let starším jsem zaznamenala změny – současné památníky jsou méně formální, originálnější, dříve nebyly tolik vlepovány samolepky či obrázky a také se téměř nevyskytovaly rámečky. V textu se oproti dnešním památníkům objevovaly krátké básničky a rohy stránek byly využívány pro napsání data a místa nakreslení. V dnešních památních převládá malé tiskací písmo zdobené spirálami či srdíčky místo diakritických znamének, dříve děti užívaly hlavně písmo psací bez zdobení. Podobně jako s památníky pracují děti i s úkolníčky a zápisníky - úkolníčky obvykle nezdobí, větší důraz ale kladou na tvorbu zápisníků. Zápisníky jsou často označovány jako „tajné“, avšak děti si je ve skupině ukazují a opět navzájem napodobují. Do zápisníků se promítá, co mají děti rády - zde již zmiňovaná soutěž Česko hledá SuperStar a seriál Čarodějky, ale i zvířata. Dochází k ilustraci, vlepování a rámečkování a stejně jako u památníků převládá malé tiskací písmo, které bývá zdobené. Jako kontrast můžeme uvést dopisy, v nichž jde především o obsah sdělení, přesto se děti i zde snaží udržet normu, jakou by měl dopis mít – písmo by mělo působit nedbale, být neúhledné. Většina „dopisů“ nejsou dopisy v pravém slova smyslu s oslovením adresáta a podpisem autora. Dopis může být někdy spojen s obrázkem. Oproti seznamům, které mohou veřejně

25

kolovat, bývají dopisy určeny jen určité osobě a jsou užívány ke sdělení něčeho, co nemůže být vysloveno. Dopisy se tolik nesdílejí s ostatními, ale zachovávají tajemství. Oblíbené jsou formulářové dopisy. Ve třídě se objevily dopisy kamarádské, milostné, ale i dopisy jako dar nebo dopisy bez adresáta jako vyjádření pocitu autora. Nejvíce se od nasbíraného materiálu odlišují seznamy a to hlavně ve strukturaci textu. Při jejich tvorbě jsou děti nejvíce inspirovány školou. Některé ze seznamů připomínají spíše tabulky. Na seznamech se objevili pouze lidé, seznam může kolovat, ale děti na něj mohou být připsány také jediným autorem. V podpisech převládá velké nebo malé tiskací písmo, kromě podpisů do nich však pronikají tendence dětí text vyzdobit, takže se objevují i menší obrázky. Seznamy mohou odrážet vztahy mezi dětmi ve třídě – mohou vyjadřovat kamarádství, ale i nepřijetí těch, kteří na seznamu nejsou. Posledním typem textů je hra Nebe-peklo-ráj, ve které je stejně jako u dopisů důležitý obsah, forma však není zanedbána. V centru zájmu dětí nebylo samotné hraní hry, ale její výroba. V dnešní hře dětí můžeme vidět změnu funkce této hry, v minulosti byl text hry spíše věštecký, děti ve sledované třídě do hry však psaly hlavně úkoly, doporučení, popisné vnější charakteristiky (škádlivé nebo pochvalné), otázky a někde se objevila pouhá slova bez kontextu – většinou pozdravy. Zaznamenala jsem odlišnost mezi chlapci a dívkami – text dívek obsahoval hlavně pochvaly nebo úkoly a objevovala se u nich tematika mejdanů, spodního prádla, líčení a sexuální narážky. Chlapci se snažili textem spíše zesměšnit a převažovaly nadávky, narozdíl od dívek se v jejich textech objevoval také alkohol a kouření. Děti se snažily dodržet klasickou formu hry, na které si daly více záležet dívky, vrchní strana hry opět osahovala ilustrace jako v jiných typech textů – slunce, hvězdy, mraky , květiny, srdce, obličeje. V této hře je nejvíce znatelná nápodoba mezi dětmi. Tyto poznatky, které jsem získala sběrem materiálu, rozhovory a pozorováním dětí, dokládají důležitost dětské skupiny při rozvoji písemné produkce a vývoji v této oblasti, o které píše Viktorová (1998). Většina textů v tomto věku je určena sociální komunikaci a pokud vznikají texty spojené s osobou autora, děti je často ukazují druhým a podle nich dotvářejí. Obsah sdělení bývá v textech druhotný. Děti se díky malým zkušenostem s užíváním formy snaží vyzkoušet různé typy textů, které s velmi často prolínají. Ve třídě se postupně vyjednává podoba textů, děti je společně vytvářejí, vyměňují si je, texty kolují a jsou napodobovány. Postupným získáváním zkušeností s různými typy textů se začíná propojovat forma a obsah textu a jeho funkce.

8. POUŽITÁ LITERATURA BITTNEROVÁ, D.: Dětský památník - příklad transmise a transformace kulturního fenoménu. In Transmise kultury a škola. Praha: CeFReS - Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách, 1998. s. 159-169. BITTNEROVÁ, D.: Třeťák - Hra. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 138-141. BITTNEROVÁ, D.: Přezdívka v kontextu kultury dětské skupiny. In Lidé-města. Praha 1996, č. 8. s. 55-61. DOUBEK, D.: Třeťák - Vytváření skupin mezi vrstevníky-spolužáky. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 142143.

26

DOUBEK, D.: Třeťák - Zábava a volný čas. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 144-145. KUČERA, M.: Gradienty – Pravopis. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 388-708. KUČERA, M.: Třeťák - Čtení, pravopis, technika psaní. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 123-131. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 1998. s. 115-137. VIKTOROVÁ, I.: Gradienty - Grafika. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 427-433. VIKTOROVÁ, I.: Gradienty - Psaní (kompozice) textů. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 434-461. VIKTOROVÁ, I.: Písemná produkce osmi- až desetiletých dětí: výměna a vyjednávání. In Transmise kultury a škola. Praha: CeFReS - Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách, 1998. s. 151-157. VIKTOROVÁ, I.: Třeťák - Psaní textů, grafika a čtenářství. In Pražská skupina školní etnografie. Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum, 2005. s. 132-134. VLAŠÍN, Š.: Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977. s. 80-81.

9. PŘÍLOHY 9.1 Přezdívky Během mých hospitací ve třídě jsem si všimla hojného výskytu přezdívek mezi dětmi. Můžeme je sledovat v Patrikovo památníku, kde se všechny dívky podepsaly pod své výtvory přezdívkou, ale přezdívky se vyskytují i v seznamech kamarádů nebo na vrchních stranách zápisníčků. Z pozorování a následného dotazování jsem zjistila, že přezdívku má ve třídě až na pár výjimek každý – přezdívky většinou nemají dívky, které jsou samotářské a s dětmi se moc nebaví a Eliška, která přišla do třídy nově v tomto školním roce – to ukazuje na konservatismus zvyku ve třetí třídě, o kterém hovoří Doubek (2005), kdy nový žák do třetí třídy oproti první a druhé třídě proniká již těžce. Některé děti mají přezdívek několik a liší se podle toho, zda jim tak říkají ve třídě dívky, chlapci nebo doma rodiče. Několik dětí také uvedlo přezdívku, kterou by chtěly mít, ale nikdo jim tak neříká – například Maruška uvedla Marcia nebo Martinka Didlinka – tyto „přezdívky“ však nesplňují nutnou podmínku - přijetí a užívání tohoto nového jména ve skupině, s níž pojmenovaný komunikuje (Bittnerová, 1996). Přezdívky v této třídě mají několik původů – jsou odvozeny ze jména (Míše říkají Myšička, Martince Marťas, Verča je Veverka, Kristýnka Kiky nebo Krikyna) nebo příjmení (Sivi, Jelen, Justa Pusta Kapusta nebo Kostra). Některé přezdívky vznikly podle tělesných charakteristik (Kristýnce říkají Špuntík nebo Prcek, Martince Chrastítko, Lukášovi Žirafa), u jiných přezdívek znají původ jen „zasvěcení“ a ostatní děti je prostě přijaly (Jaromírovi někdy dívky říkají Vajíčko, Petrušce Gulinka). Nejsilnější parta dívek ve třídě má přezdívky podle

27

kresleného seriálu Čarodějky (Witch) – přezdívky z tohoto seriálu se v nasbíraném materiálu vyskytly nejvíce. Žáci mimo tuto partu je nepoužívají, ale vědí, kdo která dívka „je“ - Míša má přezdívku Cornélia (nebo Corny), Kamilka Lilia, Petruška Will (nebo Willík), Kristýnka Irma, Eliška Taranie a Martinka Hay Llin. V Patrikovo památníku se také vyskytl u jednoho obrázku podpis české zpěvačky – „Ewa Farná“, prý se tak občas podepisují dívky „jen tak“, do památníku se takto podepsala Míša, někdy se tak prý podepisuje také Petruška. Ačkoliv mohou být přezdívky i hanlivé, v této třídě jsem na takové přezdívky nenarazila a děti jsou na své přezdívky hrdé. Odkazují spíše na blízké vztahy mezi dětmi. Když se autorky v Patrikovo památníku podepsaly pod své obrázky pouze přezdívkami, jako by tím dávaly najevo - „my se známe, víš kdo jsem“ a necítily potřebu dopisovat i jméno. Přezdívky také umožňují dětem různou identifikaci s materiálem – například Verunka má svůj školní úkolníček nadepsaný svým jménem a s tímto úkolníčkem pracuje jako „Verunka“, v jejím zápisníčku to však není ona, ale čarodějka „Irma“ a tím se mění i nakládání se zápisníčkem.

28

9.2 Ukázky textů Dopisy

29

Úkolníčky a zápisníky

30

Seznamy

Patrikův památník

31

Vlastní památník

32

Hra Nebe-peklo-ráj

33

34

35