Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Fakulta pedagogiky Sociální pedagogika
Diplomová práce
Bc. Alena V o l f o v á
Edukace a aktivizace seniorů v sociálních zařízeních
Senior´s Education and social mobilization in social facilities
Praha 2013
vedoucí práce: PhDr. Jitka Lorenzová, PhD.
Poděkování Chtěla bych poděkovat sociálním pracovnicím Domova pro seniory v Jičíně za přínosné informace do mé diplomové práce. Zároveň děkuji PhDr. Jitce Lorenzové, PhD., za vedení diplomové práce, odborné rady a ochotu při konzultacích.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.
V Jičíně dne 17. března 2013
_________________________
Abstrakt:
Diplomová práce na téma Edukace a aktivizace seniorů v sociálních zařízeních si klade za cíl zmapovat možnosti vzdělávání starších lidí. Teoretická část se dotýká aktuálního tématu stárnutí obyvatel, postojů společnosti k seniorům a také představuje nabídku institucionálního vzdělávání seniorů. Dále poukazuje na skutečnost, že ztrátou soběstačnosti a umístěním do pobytového sociálního zařízení nemusí být násilně ukončeny sociální aktivity člověka. Autorka popisuje možná úskalí umístění seniora do ústavního zařízení, fáze jeho adaptace i edukace. V praktické části jsou porovnány kvalitativní podmínky vzdělávání, rysy edukační práce a spokojenost seniorů s nabídkou aktivizačně vzdělávacích programů v různých typech pobytových zařízení. K důležitým zjištěním patří, že úměrně větší kapacitě zařízení roste pestřejší nabídka vzdělávacích programů, kvalita edukace a spokojenost edukátorů s pracovními podmínkami i tvůrčí prací. Většina dotazovaných seniorů je s nabídkou vzdělávacích programů spokojená, vítá především společnou formu edukace, zaměřenou na posilování kognitivních funkcí.
Klíčová slova: aktivizace seniorů fáze edukace gerontagogika motivace k učení senior sociální zařízení specifické potřeby seniorů stárnutí vzdělávání seniorů
Abstract:
The thesis is focused on Education and motivating seniors in social institutions and it aims to map the possibilities of education for older people. First the theoretical part deals with the current theme of aging, attitudes of the society to the elderly people and also a range of institutional education for seniors. It also points to the fact that the loss of self-sufficiency and social placement into a residential facility must not forcibly terminate social human activity. The author describes the possible pitfalls of seniors’ position in the constitutional device, the phase of adaptation and education. Second the practical part compares the qualitative conditions, features of educational work and the satisfaction of seniors with activation - educational programs in various types of residential facilities. The important finding is that a proportionately larger capacity of facilities in increasing the range of educational programs and the satisfaction of educators with creative work. Most of the interviewed seniors are satisfied with educational programs and particularly welcomes a common form of education, aimed at the enhancement of cognitive functions.
Key words: Ageing Elderly Gerontagogy Motivation for leasing Phase of education Senior's education Social facilities Social mobilization of seniors Specific needs of senior
Motto: „… první, čeho si přejeme, jest, aby tak plně a k plnému lidství mohl býti vzděláván ne nějaký jeden člověk nebo několik jich nebo mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť, mladí i staří, bohatí i chudí, urození i neurození, mužové i ženy, zkrátka každý, komu se dostalo údělu narodit se člověkem, aby konečně jednou bylo celé lidské pokolení vzdělané po všech věkových stupních, stavech, pohlaví a národech…“ J. A. Komenský. Obecná porada o nápravě věcí lidských. III sv. Pampaedia
Obsah 1.
Úvod ............................................................................................................... 9
2.
Definování pojmů stáří a stárnutí................................................................... 11 2.1. Pojetí a periodizace stáří ............................................................................ 11 Období raného stáří............................................................................... 11 Období pravého stáří ............................................................................. 12 Období dlouhověkosti ........................................................................... 12 2.2. Proces stárnutí .......................................................................................... 12
3.
Postoj společnosti k seniorům ........................................................................ 14 3.1. Výzkum doc. PhDr. Petra Saka, Csc............................................................ 14 3.2. Výzkum Mgr. Lucie Vidovićové, Ph.D. ...................................................... 15
4.
Demografická situace v České republice a strategie ke stárnutí obyvatel ......... 18 4.1. Demografický výhled stárnutí populace....................................................... 18 4.2. Národní programy přípravy na stárnutí ........................................................ 19
5.
Možnosti vzdělávání seniorů v ČR ................................................................. 21 5.1. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice jako východisko pro celoživotní učení ................................................................................. 21 5.2. Vzdělávací instituty pro seniory ................................................................. 22 Univerzity třetího věku ......................................................................... 22 Akademie třetího věku ......................................................................... 22 Kluby třetího věku ............................................................................... 23 Univerzity volného času ....................................................................... 23 Ostatní vzdělávání ............................................................................... 23
6.
Zařízení sociálních služeb pro seniory ............................................................ 25 6.1. Sociální služby pro seniory ........................................................................ 25 6.2. Domov pro seniory ................................................................................... 28 6.3. Přijetí seniora do pobytového sociálního zařízení ......................................... 30 Fáze adaptace ..................................................................................... 30 Možné problémy po nástupu do zařízení ................................................ 31 Přidělení klíčového pracovníka, vytvoření individuálního plánu ............... 31 Smlouva o poskytnutí sociální služby .................................................... 32
7.
Standardy kvality sociálních služeb jako nástroj kontroly kvality péče v domovech pro seniory ................................................................................. 33
8.
Gerontagogika jako teoretické východisko edukace seniorů v pobytových sociálních zařízeních ...................................................................................... 38 8.1. Cíle a funkce vzdělávání seniorů ................................................................ 38 8.2. Motivace seniorů k učení ........................................................................... 40
8.3. Psychické funkce a jejich rozvíjení v séniu .................................................. 41 8.4. Oblasti a formy edukace seniorů ................................................................. 43 9.
Edukace seniorů v pobytových zařízeních ...................................................... 45 9.1. Fáze edukace seniorů v pobytových sociálních zařízeních ............................. 46 Edukace seniora před přijetím do pobytového zařízení ............................. 46 Edukace seniora při přijetí do pobytového zařízení .................................. 47 Edukace seniora během pobytu v zařízení .............................................. 48 9.2. Edukačně aktivizační programy pro seniory v pobytových zařízeních ............. 48 9.3. Aktivizace seniorů v pobytových zařízeních ................................................ 50 9.3.1. Individuální aktivizace.............................................................................. 51 9.3.2. Práce ve dvojicích..................................................................................... 52 9.3.3. Práce se skupinou ............................................................................. 52 Aktivizační metody .............................................................................. 53 9.4. Edukátor seniorů v pobytových zařízeních ................................................... 56 Kvalifikační předpoklady a kompetence edukátora .................................. 57 Zásady chování edukátora..................................................................... 58 Příprava k edukaci ............................................................................... 58 Komunikace edukátora se seniorem ....................................................... 58
10.
Empirické šetření .......................................................................................... 60 10.1. Téma a cíl šetření ...................................................................................... 60 10.2. Výzkumné pole a základní soubor .............................................................. 60 10.3. Metoda šetření, pořízení a vyhodnocení dat ................................................. 61 Konstrukce interview ........................................................................... 61 Způsob pořízení strukturovaného rozhovoru ........................................... 62 Třídění a kategorizace získaných odpovědí ............................................. 63 10.4. Časový harmonogram................................................................................ 64 Plnění časového plánu ......................................................................... 64 10.5. Etické aspekty šetření ................................................................................ 64 Informovaný souhlas respondentů a zachování anonymity....................... 64 Subjektivní pohled autorky .................................................................. 65 10.6. Vyhodnocení dat ....................................................................................... 66 Domov pokojného stáří Libošovice ....................................................... 66 Domov důchodců Milíčeves ................................................................. 70 Domov pro seniory Rožďalovice ........................................................ 75 10.7. Závěr výzkumu ......................................................................................... 81
11.
Závěr ............................................................................................................ 84
12.
Seznam použité literatury .............................................................................. 86
13.
Přílohy………………………………………………………………......………………………….89
1. Úvod Diplomová práce zpracovává aktuální téma vzdělávání seniorů. Její autorka do konce roku 2011 pracovala na odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Jičíně, v pracovní pozici zaměřené převážně na pomoc seniorům. V posledních pěti letech se věnovala studiu sociální a komunitní práce zaměřené na lidi v období sénia, a proto navazuje na své předchozí práce, které pojednávají o sociální pomoci a komunitním plánování sociálních služeb pro seniory. Text je koncipován jako teoreticko-empirická studie. V teoretické části je hlavním cílem zmapovat možnosti vzdělávání seniorů v České republice, zvláště pak v pobytových sociálních zařízeních. Empirický výzkum provedený metodou interview je zaměřen na aktivizačně-vzdělávací programy pro seniory v pobytových sociálních zařízeních. Jeho cílem je postihnout, existují-li specifika vzdělávání seniorů v kapacitně různých pobytových sociálních zařízeních a porovnat spokojenost klientů s nabízenými vzdělávacími programy. Autorka předpokládá, že výsledky výzkumu budou využity v základním sociálním poradenství pracovníků sociálního odboru Městského úřadu v Jičíně, popřípadě budou nabídnuty pracovní skupině Komunitního plánování sociálních služeb v Jičíně se zaměřením na seniory a zdravotně postižené osoby starší 65 let pro obohacení informační brožury určené občanům Jičínska. Téma práce lze považovat za významné zejména proto, že v pobytových sociálních zařízeních mohou senioři trávit vzhledem k prodlužujícímu se věku nezanedbatelnou část života. V těchto institucích mají poskytované služby často charakter péče zdravotní a sociální, nicméně za velmi významnou považujeme také efektivní edukaci, která přispívá nejen k udržení a rozvoji kognitivních funkcí, ale také k osvojení si znalostí a dovedností důležitých pro zvládání nároků života v novém prostředí a v neposlední řadě vytváří příležitosti ke vzdělávání a učení i ve vyšším věku. Do nedávna platilo, že po odchodu do důchodu musí člověk začít zpomalovat, více se šetřit. Úspěšné stárnutí bylo prezentováno klidem, ochotou přijmout změnu sociální role, postupně se vzdát společenských aktivit. Mnoho pohodlných lidí tím získalo výmluvu pro pasivní život. Stárnoucímu člověku pomalu začínají ubývat fyzické i mentální schopnosti, ztrácí pohyblivost i 9
soběstačnost. Rheinwaldová (1999, s. 8) konstatuje, že pokud se šetří i mozek, stane se totéž i s jeho mentální kapacitou. Nastávají potíže s pamětí, s koncentrací i s učením se novým věcem. Pokud senior vše omezí, vyřadí se tak postupně z produktivního života. Ten se stane prázdným, nezajímavým. V neposlední řadě člověk dochází ke zjištění, že energii neušetřil, naopak ztratil vitalitu. Pociťuje únavu, a proto začne více odpočívat. Bohužel odpočinek bez předešlé námahy nepřináší osvěžení, ale ještě větší únavu, která je připisována stárnutí. Studie podle Rheinwaldové (1999, s. 8) z posledních let ukazují, že není třeba bát se činnosti, ale nečinnosti.
10
Teoretická část 2. Definování pojmů stáří a stárnutí 2.1.
Pojetí a periodizace stáří Stáří neboli sénium je poslední etapou lidského života. Prožité zkušenosti
přinášejí nadhled, moudrost, pocit naplnění a svobody; dostavují se ale také změny osobnosti, pocit ztrát ve všech oblastech. Přichází smíření se s realitou a přijetí neodvratného konce. Většina gerontologů volí pro označení začátku stáří hodnotu kalendářního, tedy chronologického věku mezi 60 až 65 lety, kdy lidský organismus začíná vykazovat příznaky stárnutí. Tento věk se zřídka shoduje s věkem biologickým, který odpovídá skutečnému stavu, či věkem sociálním, který označuje změny životního stylu a rolí každého z nás. Světová zdravotnická organizace rozděluje stáří do tří etap.
•
Období raného stáří – biologický věk 60 – 74 let
•
Období pravého, vlastního, stáří – biologický věk 75 – 89 let
•
Období dlouhověkosti – biologický věk od 90 let
Období raného stáří Hlavním úkolem období raného stáří je přijmout svůj život jako celek, který měl svůj určitý smysl se všemi úspěchy i neúspěchy. Marie Vágnerová (2007, s. 299) uvádí několik podmínek pro dosažení této integrity. Je to pravdivost ke své svobodě, smíření s vlastním životem, stabilizace včetně generalizace a kontinuita. V tomto období senior obvykle nepociťuje žádná větší omezení, ba naopak, většina šedesátiletých žije nezávislým a uspokojujícím životem. Stárnoucí člověk se již nepotřebuje zaměřovat na výkon, může realizovat své dosud nenaplněné vnitřní potřeby.
11
Období pravého stáří Uvedené období s sebou přináší nárůst tělesných problémů a mentální úpadek. Jasné stáří má své typické vnější poznávací znaky, které nelze zakrýt ani přehlédnout. Dotyčný je okolím vnímán jako stařec, čímž se jeho sociální status snižuje. Ztrátou mobility, odchodem partnera a přátel přichází izolovanost, ze které se časem může vyvinout osamělost. (Vágnerová, 2007, s. 398)
Období dlouhověkosti V tomto období je podle Vágnerové (2007, s. 429) překonáno nefunkční a neúčelné směřování k materiálním statkům, tématem je naopak nezvratný obraz nastávající smrti a umírání. Spíše jde o strach z utrpení, než ze samotného faktu, že člověk již nebude mezi živými. Umírání lze chápat jako završení celého života, avšak hledání smyslu smrti je velmi náročné, přibližně jako hledání smyslu života.
2.2.
Proces stárnutí
Stárnutí je dlouhodobý proces. Každý člověk stárne již od narození a každý člověk stárne trochu jinak; pod vlivem genetických dispozic, vlastní konstituce, zdravotního stavu i způsobu života. Na stárnutí se připravujeme různě a jinak ho i prožíváme. Provází ho celá řada změn. Dominantou je pokles funkčních rezerv, zhoršení adaptability, snížení schopnosti hormonální i nervové regulace. Biologické funkce organismu se zhoršují již od třiceti let. Neexistuje žádný přesně určený čas nebo událost, od které bychom mohli o někom říci, že teď už je starý. Člověk jako jedinec stárne v biologické, psychické a sociální oblasti. Biologické stárnutí označuje změny v organismu, které probíhají na fyziologické úrovni. Změny postihují tělesné tkáně a orgány. Jednotlivé systémy zaznamenávají zpomalení a oslabení funkcí, pokles biologických adaptačních mechanismů. Výška těla se snižuje, ubývá svalová hmota, pohyby 12
se zpomalují. Zhoršuje se srdeční aktivita, funkčnost plic, nastává kornatění cév. Přibývají poruchy spánku, častým jevem je inkontinence moči. Viditelné známky stárnutí přináší ztráta pružnosti pokožky, zvýšená pigmentace a tvorba vrásek. Vlasy šediví. Se stoupajícím věkem přibývá chronických onemocnění Změny v oblasti psychiky lze pozorovat zejména u poznávacích schopností, jako je vnímání, pozornost, paměť, představy a myšlení. Dochází ke zhoršení adaptace na nové životní situace a podmínky. Zhoršené smyslové vnímání způsobuje strach a úzkost, přináší s sebou nejistotu. Přibývá duševních poruch a dochází k nárůstu demencí. (Vágnerová, 2007, s. 315) Změny v oblasti sociální. Biologický i duševní vývoj ve stáří spoluurčují také sociální faktory. Společenské postavení a sociální role každého jedince se mění v závislosti na odchodu do penze, ztížené finanční situaci, změně struktury volného času a motivace, sociální nejistotě, osamělosti. K dalším sociálním rizikům stáří patří jeho podceňování a nízká prestiž, chudoba, izolovanost, ageismus, zanedbávání, týrání aj. Lze říci, že změny v sociálním postavení seniorů se odrážejí nejen v postoji jednotlivce k sobě samému, ale i v chování celé společnosti k seniorovi. (Malíková, 2011, s. 22)
13
3. Postoj společnosti k seniorům Na internetových stránkách Diakonie Českobratrské církve evangelické se můžeme dočíst, že podle nedávných průzkumů senioři definují své největší problémy nikoliv v oblasti financí, ale vztahů. (Otevřeno seniorům, 2012, [online]). Nejvíce je trápí samota, společenská degradace, vnímané opovržení a nepotřebnost či zneuznání. Diskriminace a podhodnocení na základě věku se odborně nazývá ageismus. Podle Klevetové a Dlabové (2008, s. 168) se jedná o cílené, ale přesto skryté chování, které vychází z přesvědčení, že stáří je nekvalitní a méněcenné období lidského života. Zahrnuje i hanlivá oslovování seniorů, včetně přiřazování nálepky „popletený, dementní“ apod.
3.1.
Výzkum doc. PhDr. Petra Saka, Csc. Docent Sak a Mgr. Karolína Kolesárová-Saková provedli v roce 2008
sociologický výzkum, na základě kterého zmapovali názory a postoje české populace k seniorům. Na otázku, co se respondentům vybaví, když se řekne „senior“, téměř polovina populace odpověděla, že starý člověk, dále pak nejčastěji osoba v penzi, dědeček či babička, volný čas, zhoršený zdravotní stav. Pouze 2% respondentů odpověděla, že seniora definuje moudrost, nadhled a zkušenost. (Sak, Kolesárová-Saková, 2008, s. 16) Z dotazů na určení věku seniora vyplynulo, že čím více je člověk starší, tím výše posunuje věkovou hranici seniorství. (Sak, Kolesárová-Saková, 2008, s. 13) Obava ze stáří je také silně ovlivněna vzděláním. Čím vyšší vzdělání, tím menší obavy. Největší obavy mají lidé se základním vzděláním a vyučení. To se týká nejen položek, které jsou ovlivněny sociálním a profesním statusem a ekonomickou situací, ale i položek, které se statusem přímo nesouvisí, jako je osamocenost, smrt, láska a cit. Nejkladnější postoj ke stáří mají tedy vysokoškolsky vzdělaní senioři. (Sak, Kolesárová-Saková, 2008, s. 20) Stáří a role seniora přináší do života řadu změn, některé však jsou i pozitivní. Česká populace vidí v životě seniora poměrně mnoho pozitivních prvků, které jsou předností oproti předcházejícím životním fázím. Z výzkumu 14
doc. Saka vyplývá (2008, s. 22), že nejčastěji uváděné pozitivní skutečnosti spojené se životem seniora jsou volný čas, kvalita životního stylu, klid, relaxace, ale i nemuset chodit do práce. Pro menší část populace to jsou také znalosti, moudrost, či nadhled. Na dotaz, na co se ve stáří lidé těší, byly nejčastější odpovědi, že na svobodu a volný čas, kdy se budou moci věnovat svým zálibám, koníčkům, cestování, v neposlední řadě i vnoučatům, která evolučně potvrzují smysl života. (Sak, Kolesárová-Saková, 2008, s. 33) K dotazu, jak je společnost připravena na stárnutí, se respondenti svými odpověďmi rozdělili na dvě přibližně stejné části. Větší část populace předpokládá, že penze od státu neumožní seniorovi důstojný život. Velká část z nich bude žít v chudobě, finančně nezvládnou dosavadní způsob života, budou se muset uskromňovat a stěhovat. Jejich bydlení bude mít charakter sociálních bytů a holobytů. Naopak druhá polovina dotazovaných se domnívá, že společnost se o své staré občany postará a vybuduje dostatečné zázemí pro všechny (domovy důchodců, zdravotní zařízení, instituce životního stylu). (Sak, Kolesárová-Saková, 2008, s. 93) Změnou doby, demografickým vývojem, životním stylem, kulturou bydlení, zdravotní a sociální péčí, vzdělávacím systémem a dalšími faktory se mění i postavení starého člověka ve společnosti. Obecně lze říci, že česká populace vidí současné seniory aktivnější oproti předchozím generacím, s větším zapojením
do
společnosti,
vzdělanější,
technicky
kompetentnější,
mladistvějšího vzhledu, s větší informovaností. Zároveň se ale domnívá, že státem poskytovaný důchod jim neumožňuje dostatečně důstojný život. Sociálně ekonomické podmínky tak určují rámec a limity celého jejich života. (Sak, Kolesárová-Saková, 2008, s. 105)
3.2.
Výzkum Mgr. Lucie Vidovićové, Ph.D. Cílem výzkumu doktorky Lucie Vidovićové (2005, s. 14) bylo zmapovat
osobní i obecnou informovanost o věkově specifickém chování v naší společnosti. Svými dotazy se snažila vysledovat zachytitelné projevy ageismu. Dotazováním vyšlo najevo, že postoj ke stáří se mění s informovaností, respektive většími příležitostmi k sociálnímu učení. V názorech mužů a žen nebyly zaznamenány větší rozdíly. (Vidovićová, 2005, s. 15) 15
S výrokem o odlišnosti stáří souhlasili nejčastěji mladí lidé do dvaceti let. Výzkum zároveň prokázal, že v hodnocení hrál velkou roli i sociální status vymezený faktory, jako jsou vzdělání a ekonomické postavení. Při zkoumání zážitku a prožitku věkově diskriminačního chování pouze 21% respondentů uvedlo, že se k nim někdo v poslední době choval lépe nebo hůře jenom kvůli jejich věku, z čehož dle autorky nejde jednoznačně určit, zda se jedná o sociální problém. (Vidovićová, 2005, s. 16) Ženy zažívají lepší chování častěji než muži a mladší lidé. Ve vyšším věku však horší chováním okolí pociťují obě pohlaví stejně. Otázky simulovaného mezigeneračního a sociálního napětí v tomto výzkumu odhalily, že čtvrtina i více mladých lidí si myslí, že senioři žijí na úkor mladé generace. Dále pak téměř polovina respondentů ve střední generaci vidí seniory jako chronické stěžovatele s požadavky bez reálného opodstatnění. (Vidovićová, 2005, s. 19) Způsob, jakým se o stáří na veřejnosti hovoří, je velmi podstatný pro tvorbu ageistických postojů. Největší zodpovědnost je přikládána médiím. Pokud hovoří o seniorech, pak výrazně častěji v negativních souvislostech, jako jsou násilné trestné činy nebo ekonomické problémy společnosti. Senioři jsou zobrazováni jako nemohoucí a nemocné osoby. (Vidovićová, 2005, s. 20) Výzkum Vidovićové (2005, s. 44) potvrdil, že v naší společnosti se ageismus
objevuje
nejčastěji
v rovině
komunikace.
Z výsledků
obecně
vyplynulo, že ve všech zkoumaných situacích respondenti častěji o ageistickém chování slyšeli, než by jej sami zažili. Dalším poznatkem autorky je, stejně jako ve výzkumu doc. Saka, že sociální status respondenta ovlivňuje jeho přístup ke stáří, přičemž není důkazu o tom, že on sám by byl ve stáří více svým okolím diskriminován. Z výzkumů vyplývá, že naše populace vnímá současné seniory jako aktivnější a otevřenější vůči moderním technologiím oproti předchozím generacím. Lze předpokládat, že prodlužováním střední délky života mužů a žen bude dále sílit jejich zájem o vzdělávání, informovanost a participaci na dění ve společnosti. I senioři umístění v pobytových sociálních zařízeních se postupně seznamují s moderními komunikačními technologiemi, které jim pomohou zůstat ve styku se svými blízkými, komunitou, ale i celou společností, což jim částečně umožní udržet navyklý styl života, integraci a posílí sebevědomí. Z toho vyplývá, že role edukace v pobytových zařízeních bude 16
postupem času výraznější a dá se předpokládat, že díky poptávce bude její rozsah nejen pestřejší, ale i kvalifikovanější.
17
4. Demografická situace v České republice a strategie ke stárnutí obyvatel K hlavním principům politiky v oblasti přípravy na stárnutí v naší zemi patří antidiskriminační přístup, podpora zdravého stárnutí, důraz na rodinu a mezigenerační vztahy. Zvláštní pozornost je věnována menšinám (např. seniorům z etnických menšin či zdravotně postiženým) a rozdílům mezi venkovem a městem. Informovaností veřejnosti lze posilovat a podporovat vědomí občanů o uplatnění starších lidí v rodině, komunitě i v celé společnosti. Cílem je zabránění ageismu a vytvoření věkově inkluzívní společnosti. (MPSV, 2008, [online])
4.1.
Demografický výhled stárnutí populace Sociální rozvoj, lepší životní a pracovní podmínky, pokroky v medicíně a
prosazování sociálních práv vedou k tomu, že v dnešní době předčasně umírá méně lidí, než tomu bylo v minulých stoletích. Více lidí má možnost prožít delší život a starší lidé tak tvoří stále významnější část populace než kdykoliv v historii. Stáří se stává přímou zkušeností většího počtu lidí a stárnutí populace je nejcharakterističtějším rysem demografického vývoje nejen v České republice, ale i v dalších rozvinutých zemích Evropy. Z aktuální zprávy Českého statistického úřadu (ČSÚ, 2012, [online]) vyplývá, že na počátku roku 2012 byl podíl šedesátiletých a starších vztažený k produktivní složce populace ve věku od dvaceti do padesáti devíti let zhruba čtyřicetiprocentní. Prognózy se shodují, že tento demografický vývoj bude v dalších letech pokračovat. Přispěje k němu zestárnutí populačně silných poválečných ročníků a v dalším období zejména prodlužující se pravděpodobná doba dožití. „Podle střední varianty projekce demografického vývoje zpracované Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. V roce 2007 tvořily osoby starší 65 let 14,6% obyvatel České republiky. Relativně nejrychleji se přitom bude zvyšovat počet osob nejstarších. Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let. 18
Naděje dožití při narození bude v roce 2050 činit 78,9 let pro muže a 84,5 pro ženy, oproti 73,7 let pro muže a 79,9 let pro ženy v roce 2007." (MPSV, 2008, [online]) Podrobnější přehled poskytuje tabulka Českého statistického úřadu (ČSÚ, 2006, [online]) Věk
2010
2020
2030
2040
2050
Ženy
79,4
80,7
81,9
83,2
84,5
Muži
73,1
74,5
76
77,5
78,9
Tab. č. 1 Očekávaný vývoj naděje dožití při narození (střední varianta)
Stále větší počet starších lidí představuje v důsledku zvyšujícího se vzdělání a zlepšujícího se zdraví populace potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj, proto je potřeba přizpůsobit národní politiku probíhajícím sociálním a demografickým změnám. Současně se předpokládá zvětšování soběstačnosti seniorů a zlepšovaní jejich zdravotního stavu, a to především díky prevenci a odpovědnějšímu přístupu jednotlivce k sobě samému. (Ferry, 2006, [online]) Demografický vývoj obyvatelstva v naší zemi je také jedním z důvodů rozvoje speciálněpedagogické andragogiky a gerotoandragogiky.
4.2.
Národní programy přípravy na stárnutí V březnu 2006 byla vládou České republiky zřízena Rada pro seniory a
stárnutí populace, jako poradní a iniciativní orgán. Ve své činnosti usiluje o vytvoření podmínek pro zdravé a důstojné stárnutí v České republice a aktivní zapojení
starších
osob
do
ekonomicko-sociálního
rozvoje
společnosti
v kontextu demografického vývoje. (MPSV, 2006, [online]) Vláda usnesením ze dne 9. ledna 2008 č. 8 přijala Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2013. Tento strategický dokument stanovuje cíle a opatření, která je třeba přijmout v konkrétních oblastech v kontextu demografického stárnutí a sociálních změn. Cílem je připravit se na tyto změny, přizpůsobit se potřebám a co nejvíce omezit problémy starších lidí. Program vychází z předpokladu, že ke zvýšení kvality života ve stáří a 19
k úspěšnému řešení výzev spojených s demografickým stárnutím je nezbytné zaměřit se na následující prioritní témata: celoživotní přístup zahrnující edukaci seniorů, etické principy, přirozené sociální prostředí, pracovní aktivity, hmotné zabezpečení, zdravý životní styl spojený s kvalitou života a zdravotní péčí, komplexní sociální služby, společenské aktivity, vzdělávání, bydlení seniorů. Program navazuje na Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007, dokumenty a doporučení OSN a dalších organizací, zejména na Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (Madrid 2002) a Zásady OSN pro starší osoby. (MPSV, 2012, [online]) V průběžných zprávách o plnění plánu se můžeme informovat o konkrétních krocích, které se v zájmu starých občanů uskutečňují. Poslední z nich poukazují například na problematiku zdravotní gramotnosti, prevence v oblasti bezpečnosti silničního provozu či potřebu edukace seniorů v oblasti spotřebitelského poradenství. Závěrem jsou navržena řešení a stanoveny priority
pro
příští
prostřednictvím
období.
přednáškové,
Informovanost školící
a
veřejnosti
publikační
zajišťuje
činnosti,
MPSV
zaváděním
konzultačních dnů, či průběžné aktualizace svých internetových stránek. (MPSV, 2012, [online]) Počátkem roku 2013 Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo koncepci Národního akčního plánu podpory pozitivního stárnutí pro období let 2013 – 2017. (MPSV, 2013, [online]) V rámci celoživotního vzdělávání si dává za úkol podporu zájmového vzdělávání seniorů, které významně přispívá k prodlužování plnohodnotného aktivního života, má pozitivní dopad na celkové zdraví osob a zvyšuje tak i jejich nezávislost. Dále je zde kladen důraz na vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií, podporu rozvoje finanční gramotnosti a zvyšování ochrany bezpečnosti seniorů. Nový národní program vyzdvihuje činnost U3V a pro další období si klade za úkol informovat obce a regiony o přínosech virtuálních univerzit a akademií třetího věku. Obecní a krajské samosprávy jako zřizovatelé sociálních pobytových služeb pro seniory budou motivovány a zaúkolovány, aby v uvedených institucích zajistily svým klientům přístup k tomuto vysoce odbornému pedagogickému virtuálnímu vzdělávání. Díky tomuto kroku bude vysokoškolské vzdělání zpřístupněno i seniorům v pobytových zařízeních.
20
5. Možnosti vzdělávání seniorů v ČR 5.1.
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice jako
východisko pro celoživotní učení V roce 2001 vláda České republiky schválila strategický dokument pro celou vzdělávací soustavu České republiky, známý pod názvem Bílá kniha. V první části jsou vyjádřeny obecné cíle výchovy a vzdělávání, jejich hodnotová východiska, zdůvodnění principů vzdělávací politiky, které jsou odvozeny z analýzy společenských proměn a trendů vývoje vzdělávání v evropských a dalších vyspělých zemí světa. Dále jsou přiblíženy nové legislativní podmínky pro řízení a financování naší vzdělávací soustavy v důsledku reformy veřejné správy. Dokument je rozčleněn na několik kapitol, které odpovídají jednotlivým úrovním vzdělávání od předškolního až po sektor vzdělávání dospělých, který je po právní stránce minimálně vymezen. Zahrnuje jak školní vzdělávání dospělých, tak další profesní, rekvalifikační, zájmové a občanské vzdělávání, do kterého patří i vzdělávání seniorů. Kapitola vzdělávání dospělých zdůrazňuje potřebu celoživotního vzdělávání pro uplatnění se v moderní a rozvíjející se společnosti. Vedle stávající soustavy škol vznikají nové veřejné i soukromé vzdělávací instituce, programy a akce pro aktivně pracující i osoby v postproduktivním věku. Školy, které byly původně určené pouze pro děti a mládež, se přizpůsobují a rozšiřují svou působnost i na dospělé. V rámci vysokých škol a vzdělávacích institucí vznikají univerzity a akademie třetího věku zaměřené na edukaci seniorů. Lidé v postproduktivním věku mají nárok na rovné příležitosti i individuální přístup. Jejich požadavky na vzdělávání bývají obecnějšího charakteru z oblasti výuky cizích jazyků, využívání informačních technologií, adaptace na nové životní situace, ale i péče o zdraví vedoucí k zachování soběstačnosti. Náklady na vzdělávání je hrazeno ze zdrojů veřejných či soukromých. (MŠMT, 2001, s. 79)
21
5.2.
Vzdělávací instituty pro seniory
Univerzity třetího věku Ve vztahu ke vzdělávání seniorů mají nezastupitelný význam univerzity třetího věku (dále jen U3V), které představují jediný formalizovaný typ vysokoškolského vzdělávání určený seniorům. Mohou být jedno i více semestrové s různým odborným zaměřením. (AU3V, 2008, [online]) Ve světě vystupují U3V jako samostatné instituce, u nás jsou součástí vysokoškolských fakult. (Jesenský, 2000, s. 299) Z celkového počtu 26 českých veřejných vysokých škol jsou na 22 z nich nabízeny desítky kurzů a přednáškových cyklů. V akademickém roce 2011/2012 byl celkový počet zapsaných seniorských studentů 36 515. (Vavřín, 2013, [online]) Nejčastějším důvodem jejich studia je seberealizace, životní naplnění a snaha o adaptaci na životní situace ve vyšším věku. (AU3V, 2008, [online]) Vzhledem k tomu, že U3V navštěvují senioři z univerzitních měst a jejich blízkého okolí, dochází ke snaze zřizovat detašovaná střediska, lokalizovaná mimo univerzitní města, a poskytnout tak možnost vzdělávání i seniorům žijícím na venkově. Také nově vytvořená detašovaná střediska musí zachovat vysokou odbornou i pedagogickou úroveň výuky. U3V může realizovat jen taková instituce, která má odborné spojení s některou vysokou školou, s alespoň jedním akreditovaným magisterským studijním programem. Jednotlivé U3V na českých vysokých školách sdružuje Asociace U3V v ČR, která pořádá každoročně mezinárodní odbornou konferenci, zprostředkovává kontakty s evropskými organizacemi, koordinuje vzájemnou spolupráci členských univerzit a řeší aktuální problémy seniorského vzdělávání. Akademie třetího věku Akademie třetího věku (A3V) jsou zaměřené na činnost socio-kulturněosvětového charakteru, jejich vzdělávání je především na všeobecně přístupné úrovni. Jde většinou o jednorázové nebo krátkodobé akce na aktuální témata nebo akce dle zájmu. Jejich častým organizátorem je Červený kříž. Podle Jesenského (2000, s. 300) jsou studenti A3V i U3V vysoce motivovaní a disciplinovaní. 22
Kluby třetího věku Kluby třetího věku jsou dobrovolná seskupení starších občanů s cílem společného trávení volného času. Kluby mohou mít různé odborné zaměření, jejich častou aktivitou jsou i jednorázové vzdělávací akce dle momentálně převažujícího zájmu. Univerzity volného času Univerzity volného času ve srovnání s U3V nejsou věkově segregované, naopak jsou mezigenerační a mají silnou sociální orientaci. Jelikož nejsou vázány
na
existenci
vysoké
školy,
jsou
flexibilnější
a
většinou
samofinancovatelné. Hradí se zde pouze symbolické zápisné. Zakladatelkou byla Ing. Dana Steinová v roce 1993 (Kulturní dům Vltavská, Praha 7) (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 53) Ostatní vzdělávání Stále více seniorů se vzdělává v oblasti kultury návštěvami muzeí, galerií, divadelních představení, koncertů apod. Mnohá zařízení vycházejí starým spoluobčanům vstříc různými akcemi, slevami, zpřístupněním generálních zkoušek za symbolické vstupné, případně pořádají speciální představení určená pouze pro seniory. Neopomenutelná je také pestrá nabídka knih a periodik zaměřených na starší občany. Kromě odborných článků, zajímavostí i rad, jsou v časopisech uváděny akce, které lákají seniory k aktivitě. Konkrétně lze za všechny jmenovat periodika Generace, Revue 50 plus, čtrnáctideník Třetí věk, Vital plus, včetně internetové verze, aj. V posledních letech zaujímají významné místo v životě starých lidí stále oblíbenější webové stránky věnované seniorům. Často jsou důležitým pojítkem s okolním světem především pro seniory, kteří mají omezení v pohybu, či kteří žiji v izolaci, například v málo dostupných lokalitách. Ze známějších lze uvést portály Český důchodce, Svět seniorů, Seniorum, Vstupujte.cz, Šedesátka – web pro seniory, Otevreno seniorům, Senior cohousing, Gerontologie, Senio, Senior tip, Pečující on-line, Elpida plus, Gema, Helpnet, E- senior a řada dalších. 23
V mnoha obcích zůstávají v činnosti z předlistopadové doby kluby důchodců, nyní kluby seniorů. Ať se jedná o kluby preferující určitou činnost nebo kluby všeobecně zaměřené, důležitým aspektem je aktivní přistup seniorů. Oni jsou ti, kteří vytvářejí program, zajišťují vše potřebné. Případná přítomnost sociálních pracovníků bývá na úrovni doplňkové pomoci a podpory a vytváření zázemí. Kluby jsou volně přístupné, aktivity může navštěvovat kdokoliv, ať obyvatel pobytového zařízení nebo senior žijící v domácím prostředí. Účelem klubů bývá kultura, vzdělávaní, zábava, dobročinné činnosti, v rámci možností i sport. Kluby bývají také místem setkáni lidi z různého prostředí, díky těmto setkáním se rozšiřují obzory a přehled seniorů. Aktivity seniorů bývají děleny do programů či bloků podle zaměřeni, a to na rukodělné činnosti a tvořivé práce, společenské programy, tanec, hudba, divadlo, hra a diskuse, cvičeni, sporty a sportovní hry, vzdělávaní, náboženské programy a nakonec činnosti venku v přírodě. Autorka má ze své praxe zkušenost, že senioři preferují vyvážené a pestré programy. Vitalita či úbytek sil nezávisí na věku, ale na přístupu osobnosti k sobě samému. Ti, co nepočítají roky, nejsou mladí léty, ale svou vitalitou. Uvedené vzdělávací možnosti jsou, bohužel, pro klienty pobytových sociálních zařízení téměř nedostupné a často se musí spokojit pouze s nabídkou edukačních programů ústavu, ve kterém bydlí.
24
6. Zařízení sociálních služeb pro seniory Péče o naše blízké, kteří se z jakéhokoli důvodu nemohou o sebe starat sami, patří k morálním povinnostem zdravých. Tak tomu bylo po staletí u všech kulturních národů. Starším lidem byla prokazována úcta k jejich stáří a moudrosti. I u nás existoval systém výměnků, kde dožívala starší generace, podporována svými potomky. Změnami životního stylu se však tyto staré zvyklosti vytrácely. Mladí lidé začali odcházet za prací do měst, kde mnohdy v maloprostorových bytech nebylo pro nesoběstačné seniory místo, ani čas na péči o ně. Staré a nemohoucí osoby byly umísťovány do domovů pro důchodce, které byly jedinou formou institucionální péče u nás. V akutním případě byl senior opakovaně hospitalizován v nemocnici na oddělení léčeben dlouhodobě nemocných. Nesoběstační senioři tak mnohdy pobývali zbytečně ve zdravotnických zařízeních do doby, než se uvolnilo místo v místně příslušném ústavu. (Malíková, 2011, s. 30) Po roce 1989 se tato situace částečně změnila, ale výraznější změna nastala až v roce 2007, kdy vešel v platnost zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách. Autorka se domnívá, že uvedeným zákonem nastal velký posun nejen v péči o seniory, ale byla právně vytyčena sociální síť pro všechny stávající i potencionální uživatele sociálních služeb.
6.1.
Sociální služby pro seniory Seniorům v ČR napomáhají ze zákona uvedené služby:
Sociální poradenství Ve specializovaných sociálních poradnách je poskytováno sociální poradenství, které lze vnímat jako určitou formu edukace. Služba obsahuje základní a odborné sociální poradenství. Základní poradenství poskytuje potřebné informace přispívající k řešení nepříznivé sociální situace a je součástí každé sociální služby. Odborné sociální poradenství je již poskytováno se zaměřením
na
potřeby
jednotlivých
okruhů
sociálních
skupin
osob
v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, v poradnách 25
pro různé oběti (např. domácího násilí či trestných činů). Odborné sociální poradenství je poskytováno bezplatně. Pomoc a edukace jsou poskytovány na různých úrovních: od předání informace (letáček, kontakt), přes radu (cílená informace pro konkrétní osobu), až k aktivní pomoci (vyplňování žádostí, pomoc s dopisy, zjišťování dalších informací, zprostředkování jiné služby apod.). Poradenství může být doplněno souvisejícími
službami,
např.
psychoterapie,
doprovázení,
půjčovna
kompenzačních pomůcek. Služba je poskytována bezplatně. Služby sociální péče zaměřené na seniory Služby sociální péče napomáhají lidem zajistit fyzickou a psychickou soběstačnost. Jejich cílem je umožnit klientům v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Jedná se o následující služby: • Osobní asistence je terénní služba. Osobní asistenti pomáhají člověku zvládnout péči o sebe a umožňují mu účastnit se života společnosti. Jejich úkolem je také zajistit klientovi výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. • Pečovatelská v domácnosti
služba
uživatele,
je
terénní
služba,
která
tedy
v jeho
přirozeném
je
poskytována
sociálním
prostředí.
Pečovatelé pomáhají člověku zvládnout péči o sebe a o domácnost. Edukaci nezajišťují. • Tísňová
péče
je
nepřetržitá
telefonická
nebo
jiná
elektronická
komunikace s lidmi, kteří jsou vystaveni vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života. Za pomoci této komunikace je možné zprostředkovat neodkladnou pomoc v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu. Zajišťuje sociálně terapeutickou činnost. • Průvodcovské a předčitatelské služby jsou určeny osobám, které mají sníženou schopnost komunikovat či se orientovat v prostoru. Tyto služby jsou terénní, nebo ambulantní. 26
• Odlehčovací služby, mnohdy označované jako respitní. Jedná se o různou kombinaci činností péče, které mají za cíl umožnit pečujícím rodinným příslušníkům nezbytný odpočinek. Na určitou dobu převezmou péči o člověka, který má sníženou soběstačnost. Mohou být terénní, ambulantní i pobytové. I tato služba má zákonem stanoveno, že klientům musí zajistit výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. • Centra denních služeb jsou ambulantní služby, které mohou využívat osoby se sníženou soběstačností, vyžadující pomoc jiné fyzické osoby. Nejčastější formou jsou centra zaměřená na osobní hygienu či ambulantní péči. V těchto centrech je poskytována edukační a terapeutická činnost.
•
Denní stacionář je ambulantní služba, která poskytuje služby klientům
se sníženou soběstačností, a to v době, kdy o ně v domácím prostředí nemohou
pečovat
rodinní
příslušníci.
V praxi
se
nazývají
„školky
pro důchodce“. Svým klientům poskytují edukaci i aktivizaci. • Týdenní stacionář je pobytová služba pro osoby se sníženou soběstačností, vyžadující pomoc jiné fyzické osoby. O víkendu se senior vrací k rodině do svého přirozeného sociálního prostředí. Během pracovního týdne je klientům poskytována výchovná, vzdělávací i aktivizační činnost. • Domov pro seniory je pobytová služba s celoročním provozem, určená osobám se sníženou soběstačností, které vyžadují pomoc jiné fyzické osoby. (viz. subkapitola 6.2.) • Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče jsou poskytovány osobám, které již nevyžadují ústavní zdravotní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny obejít se bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny z ústavu do té doby, než jim bude zabezpečena další pomoc. Služba je pobytová, jedná se o tzv. sociální lůžka. V Diskusním materiálu k východiskům dlouhodobé péče v České republice vydaném v roce 2010 Ministerstvem práce a sociálních věcí, je uvedeno, že zdravotnická zařízení s velmi dlouhým pobytem 27
zdravotně sociálního charakteru tuto nabídku zákona téměř vůbec nevyužívají, protože je od počátku provázena mnoha nejasnostmi, nesmírnou administrativní náročností, ale zejména skutečností, že se jedná o institut, který je pro zdravotnická zařízení ztrátový. (Válková, 2010, s. 50) Léčebny pro dlouhodobě nemocné a psychiatrické léčebny proto sociální lůžka využívají pouze minimálně a nadále pokračují i v dlouhodobých hospitalizacích lidí se zdravotně sociální problematikou. Sociální služby ve zdravotnických zařízeních by měly poskytovat klientům terapeutické a aktivizační služby.
Služby sociální prevence zaměřené na seniory Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob a překonání jejich nepříznivé sociální situace. Edukační činnost v nich seniorům není poskytována. Jedná se o služby: • Azylové domy, které poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. • Nízkoprahová denní centra, nabízející ambulantní, popřípadě terénní, služby pro osoby bez přístřeší. • Noclehárny, které zajišťují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování.
•
Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním
postižením jsou služby terénní nebo ambulantní; pomáhají osobám ohroženým sociálním vyloučením. (MPSV, 2006a, [online])
6.2.
Domov pro seniory V empirické části této práce se autorka zaměří na dlouhodobou pobytovou
sociální službu - domovy pro seniory. V předlistopadové době se užíval název domov důchodců. V těchto 28
zařízeních, podle Malíkové (2011, s. 29), panoval direktivní přístup a rutinní hromadná „péče“ bez hlubšího porozumění starému člověku, jeho potřebám a citům. Domovy důchodců v drtivé většině disponovaly mnoholůžkovými pokoji bez sociálního zařízení, ve kterých neměl senior žádný osobní prostor ani soukromí. Musel se přizpůsobit chodu a režimu nového domova, stal se pasivním příjemcem poskytované péče. Jeho vazby na předešlý život byly zpřetrhány, nemohl již pokračovat ve svých zvyklostech. Zavládla pasivita, zklamání, ponížení s pocity křivdy. Mnohde se používala restriktivní opatření bez povolení kompetentní osoby a důkladných záznamů. Do domovů důchodců však byli umísťováni i lidé soběstační, schopní bezproblémového samostatného života, a to pouze z důvodu bytové krize. Výběr zařízení nepřicházel v úvahu, jelikož se dodržovala spádová příslušnost. Jak již bylo zmíněno, situace se výrazně zlepšila přijetím Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který definuje nejen druhy sociálních služeb, ale i náplň jejich činnosti, povinnosti poskytovatelů apod. Činnost domovů pro seniory je vymezena v § 49 příslušného zákona, který uvádí, že domovy pro seniory poskytují nepřetržitou pomoc osobám, které mají z důvodu věku sníženou soběstačnost a neobejdou se bez pomoci druhých. Základními službami jsou ubytování, strava, pomoc při zvládání běžných úkonů sebeobsluhy a hygieny, kontakt se společností, terapeutická a aktivizační činnost, vyřizování osobních záležitostí a ochrana práv. Posláním této pobytové sociální služby je poskytovat seniorům komplexní, kvalitní, individuálně zaměřené služby, aby jejich pobyt v zařízení byl srovnatelný s dosavadním životem. Cílem je zajistit ošetřovatelskou a sociální péči klientům takovým způsobem, aby v co největší možné míře mohli prožít zbytek života pokud možno aktivním a důstojným způsobem. Většina domovů proto svým klientům nabízí širokou paletu edukačních programů. Každý má právo podat si žádost o přijetí do domova pro seniory nezávisle na trvalém pobytu. Po dohodě s poskytovatelem se uzavírá smlouva o poskytování sociální služby. (viz. subkapitola 6.7.) Poskytovatel může žádost odmítnout
pouze
z uvedených
důvodů:
požadovanou
sociální
službu
neposkytuje, nemá dostatečnou kapacitu, zdravotní stav žadatele se neslučuje s cílovou skupinou zařízení.
29
Další pobytová zařízení pro ne zcela soběstačné seniory jsou domy s pečovatelskou službou. Vznikly transformací stávajících penzionů pro důchodce. Jedná se o byty zvláštního určení, které jsou ve vlastnictví obce. Ta je přiděluje žadatelům podle předem daných kritérií. Zásadní podmínkou je, že
nový
nájemník
bude
využívat
alespoň
některé
úkony
nabízené
pečovatelskou službou. Na rozdíl od domovů pro seniory se pečovatelská služba odlišuje tím, že je časově omezená (pozn. autorky: obvykle pouze v pracovních dnech) a neposkytuje sociálně terapeutické a aktivizační služby.
6.3.
Přijetí seniora do pobytového sociálního zařízení Každý člověk potřebuje někam patřit, je vázán k nějakému místu,
komunitě i nejbližším osobám. Takové vymezení je součástí jeho identity a zároveň
obranou
proti nejistotě a anonymizaci.
Pokud u něj dojde
k dlouhodobé hospitalizaci v ústavním zařízení, ztrácí tento pocit bezpečí, orientace, ale i materiálního zabezpečení. V nové situaci se stává anonymním obyvatelem dané instituce. Ztrácí autonomii a v neposlední řadě si začíná uvědomovat blížící se konec života. U nás je zvykem, že lidé se pro odchod do pobytové sociální služby rozhodují teprve tehdy, když přestávají být soběstační a nemohou využívat jiný typ péče. Tím se výrazně ztěžuje motivace k adaptaci na nové prostředí, protože nový domov pro ně znamená nejhorší alternativu, ze které není úniku, důkaz úpadku.
Fáze adaptace Marie Vágnerová (2007, s. 422) rozlišuje tři fáze adaptace na nedobrovolné umístění do instituce, které připomínají dětskou separační úzkost. 1/ Fáze odporu – Senioři na protest proti násilné změně jejich života jsou negativističtí, až agresivní vůči personálu, ostatním spolubydlícím i sobě. Je to obranná reakce k nově vzniklé situaci, se kterou se neumí vyrovnat. Negativní reakce mohou být různé - od nadávání, obviňování z krádeže, až po fyzické ataky. 2/ Fáze zoufalství a apatie následuje obvykle poté, kdy se starý člověk vyčerpá a zjistí, že jeho odpor k ničemu nevede. V této situaci obvykle rezignuje, ztrácí 30
zájem o všechno okolo, včetně sebe a svůj život. Někteří lidé v této fázi setrvají až do své smrti, která díky nadměrnému stresu může přijít poměrně brzy. 3/ Fáze vytvoření nové pozitivní vazby. Postupem času se seniorovi podaří navázat pozitivní vztah nejčastěji s jiným obyvatelem domova, s personálem, ale i například s domácím zvířetem, jež mu pomůže sdílet novou situaci a postupně si přivyknout na nový domov. Přijatelné adaptaci také napomáhá nově získané pohodlí a jasná struktura chodu zařízení.
Možné problémy po nástupu do zařízení Senioři nemají rádi změny. Personál zařízení musí myslet na to, že to, co je pro ostatní běžné, nově příchozí nezná a je zbytečně stresován. Včasná a opakovaná informovanost spojená s instruktáží je základem dobré péče o seniora a zajištěním jeho klidu spojeného s pocitem bezpečí. Jako obranná reakce se u nově příchozích obyvatel domova občas objevuje bájivá lhavost, kdy je senior ovlivňován nerealistickými představami. Častým jevem bývá již zmiňovaná změna emocí: apatie, deprese, vyhasnutí pozitivního očekávání. Pod tlakem okolností klient rezignuje, ale šťastný většinou není. Vytvoření nových vztahů je u starých a nemocných lidí bez energie těžké. Vybrat si spolubydlícího většinou nelze, mnohdy se nově příchozí klient ani nezačlení do kolektivu. Další zátěží může být uvědomění si špatného somatického i duševního stavu některých spoluobyvatel, což vede k představám o vlastní budoucnosti. V neposlední řadě seniory stresuje umírání lidí, s nimiž již navázali vztah.
Přidělení klíčového pracovníka, vytvoření individuálního plánu Z praxe vyplývá, že bezprostředně po nástupu seniora do pobytového zařízení je vhodné seznámit jej s klíčovým pracovníkem, který bude jeho průvodcem, prostředníkem a nejbližším spojencem. Dále bude hájit jeho zájmy, mapovat potřeby, pomáhat splnit reálná přání a v co možná největší míře navázat na klientovy dosavadní zvyky. Informace, které klíčový pracovník získá od samotného nově příchozího a ostatního personálu, později slouží jako 31
podklad k vytvoření individuálního plánu, ve kterém jsou stanoveny potřeby a cíle seniora, vnitřní a vnější rezervy, ale i možná rizika a jejich předcházení. Zároveň jsou naplánovány dílčí kroky k uskutečnění plánu, co pro sebe musí udělat senior sám a v čem mu může napomoci personál. Po dohodnutém čase se plán vyhodnocuje a upravuje. Klient se tak stává aktivním spolutvůrcem poskytovaných služeb a partnerem pečujících pracovníků. Již není jen pasivním příjemcem prováděných činností, ale má právo o sobě rozhodovat (Malíková, 2011, s. 33). Nový domov by měl svým obyvatelům poskytovat nejen zdravotní péči, ale také moderní prevenci patologického chátrání, a to jak fyzického, tak duševního. Měl by poskytovat radost a motivaci k životu, kterému by vracel smysl, hodnotu a důstojnost. Měl by pomáhat lidem žít, bavit se, mít se na co a z čeho těšit. V praxi se, bohužel, stále vyskytují pobytová zařízení, která poskytují programy pouze k zabavení svých obyvatel, jiná nabízejí pouze terapeutické akce, nebo nemají aktivity žádné.
Smlouva o poskytnutí sociální služby Jednou z významnějších novinek, které přinesl zákon o sociálních službách, je okolnost, že o poskytnutí sociální služby se sjednává smlouva mezi poskytovatelem a seniorem. Tento úkon spadá do druhé fáze edukace seniora v pobytovém zařízení. (viz. kapitola 9.7.) Tím se výrazně změnilo postavení uživatele sociálních služeb, jelikož se stává subjektem rozhodování o své sociální situaci a možnostech jejího řešení. Dřívější systém, kdy o poskytnutí sociální služby vydal zřizovatel uživateli rozhodnutí, je nyní nahrazen principem smluvním, tedy vztahem mezi poskytovatelem a uživatelem sociální služby bez jakéhokoli zásahu třetího subjektu. Až na výjimky musí být smlouva o poskytnutí sociální služby uzavřena písemně. Osobu, která není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce, zastupuje při uzavírání smlouvy obecní úřad obce s rozšířenou působností.
32
7. Standardy kvality sociálních služeb jako nástroj kontroly kvality péče v domovech pro seniory Zákon o sociálních službách umožnil nejen vznik a výrazný rozvoj sociálních služeb, ale zároveň v jistém smyslu zajistil i jejich kvalitu. Podle citovaného zákona musí být totiž každá sociální služba zaregistrovaná u příslušného krajského úřadu v rejstříku sociálních služeb. Jeho pověření pracovníci
pak
služby
kontrolují
z různých
hledisek,
jako
je
úroveň
poskytovaných služeb, plnění podmínek stanovených při registraci, plnění povinností poskytovatele sociálních služeb (např. uzavírání smluv), dodržování zpracovaných
standardů
kvality,
opatření zabraňující pohyb
osob, aj.
Sjednocení požadavků na zajištění kvality sociálních služeb bylo dlouho diskutovaným tématem. Již od roku 2002 vznikaly z podnětu ministerstva práce a sociálních věcí různé návody a metodiky, které byly zakotveny v prováděcí vyhlášce č. 505 /2006, Sb., citovaného zákona, a to pod názvem Standardy kvality sociálních služeb. Jedná se o soubor kritérií z provozní i personální oblasti, které stanovují minimální úroveň kvality poskytovaných sociálních služeb.
Každá
organizace
je
má
zpracované
konkrétně
pro
svou
zaregistrovanou službu a musí se jimi řídit. (MPSV, 2006a, [online]) 1. standard - Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb Obsahem jsou kritéria, jako poslání, cíle a zásady poskytované sociální služby, okruh osob, kterým je určena. Popisuje průběh poskytování sociální služby, vnitřní pravidla pro ochranu osob před předsudky, kdy a jak mohou klienti uplatňovat vůli při řešení své nepříznivé sociální situace. Domovy pro seniory mají vymezenou cílovou skupinu. Jsou to osoby vyžadující celodenní péči, které nemohou setrvat ve svém původním prostředí ani za pomoci jiných dostupných služeb. Věková hranice bývá obvykle spojena s penzionováním, výjimečně se přihlíží k sociální situaci klienta. 2. standard - Ochrana práv osob Nastavuje pravidla a postup při porušení základních lidských práv a svobod, řešení při střetu zájmů, ale i postup pro přijímání darů. Domovy pro seniory v tomto standardu obvykle vymezují opatření, která zajišťují 33
klientovu bezpečnost a nespadají do represivních opatření vymezených zákonem. Tím jsou například postranice postelí. K jejich použití dává uživatel souhlas nebo je doporučuje lékař ze zdravotních důvodů. Potom se toto opatření
schvaluje
v
týmu
ošetřujícího
personálu,
aby
nedocházelo
ke zneužívání. 3. standard - Jednání se zájemcem o sociální službu Obsahuje vnitřní pravidla, podle kterých informuje zájemce o sociální službu
srozumitelným
způsobem
o
možnostech
této
služby
a
jejích
podmínkách; projednávání požadavků, očekávání a osobní cíle, které by vzhledem k možnostem a schopnostem bylo možné realizovat a také vnitřní pravidla pro postup při odmítnutí zájemce o sociální službu z důvodů stanovených zákonem. Jednání s klienty domovů bývají mnohdy složitá, musí se přizpůsobit mentálnímu i zdravotnímu stavu seniora, často se využívají pomůcky k jednodušší komunikaci. Do klientovy karty se pro případ potřeby uvádí kontaktní osoba z okruhu rodinných příslušníků. 4. standard - Smlouva o poskytování sociální služby Uvádí pravidla uzavírání smlouvy s ohledem na druh poskytované sociální služby a okruh osob. Postupuje se tak, aby osoba rozuměla obsahu a účelu smlouvy. Zároveň rozsah a průběh poskytování sociální služby je brán s ohledem na osobní cíl závislý na možnostech, schopnostech a přání osoby. V domově pro seniory se uzavírání smlouvy obvykle neobejde bez účasti rodinného příslušníka. Senior pak není vystaven stresu, který pramení z množství poskytnutých informací. 5. standard - Individuální plánování průběhu sociální služby Nastavuje pravidla podle druhu a poslání sociální služby, s uživatelem stanovuje společné plánování a následné hodnocení průběžných cílů s ohledem na jeho možnosti a schopnosti. Pro plnění uvedených kritérií je seniorovi v pobytovém zařízení k dispozici klíčový pracovník.
34
6. standard - Dokumentace o poskytování sociální služby Tento bod obsahuje pravidla pro zpracování, vedení, evidenci a archivaci dokumentace, nahlížení do dokumentů. V případech, kdy to vyžaduje charakter sociální služby nebo na žádost osoby, je vedena individuální anonymní evidence. 7. standard - Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby Pro podávání a vyřizování stížností osob na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby musí být sepsána srozumitelná pravidla. Dále musí být uvedeno, jak je možné podat stížnost, jakou formou, u koho, kdo bude stížnost evidovat a vyřizovat, přiměřenost lhůty; popřípadě se uvádí informace a kontakt na nadřízený orgán při nespokojenosti s vyřízením stížnosti. Senior si při sepisování smlouvy o pobytu určuje rodinného příslušníka, který jej v případě potřeby zastupuje v jednání, tedy i ve vyřizování stížností. 8. standard - Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje Zmiňuje nabídku navazujících služeb a kontaktů s přirozeným sociálním prostředím, zprostředkování jiných služeb, spolupráci s označenými osobami, které se podílejí na dosahování osobních cílů uživatele. Domovy pro seniory se nesnaží suplovat jiné služby, umožňují poskytování stávajících služeb, na které byl klient zvyklý. Podporují spolupráci rodiny se zařízením. 9. standard - Personální a organizační zajištění sociální služby Uvádí přiměřenou strukturu organizace a počet pracovních míst, pracovní profily, kvalifikační požadavky a osobnostní předpoklady zaměstnanců, jejich oprávnění
i
povinnosti;
pravidla
pro
přijímání
a
zaškolování
nových
zaměstnanců, ale i vztahy s jinými fyzickými osobami, které nejsou při působení ve službě s poskytovatelem v pracovně právním vztahu. Pobytová sociální zařízení v tomto bodě mají vymezenou spolupráci s dobrovolníky nebo postup při výběrovém řízení na nového pracovníka.
35
10. standard - Profesní rozvoj zaměstnanců Obsahuje postup pro hodnocení zaměstnanců, jejich finančního i morálního oceňování, profesní cíle, kvalifikační postupy, program jejich dalšího vzdělávání a systém výměny informací o poskytované sociální službě. Zároveň uvádí i možnost využití podpory nezávislého kvalifikovaného odborníka u zaměstnanců formou supervize. V domově pro seniory jsou důležité porady směnujících pracovníků z důvodu řešení aktuálních problémů. 11. standard - Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby Poskytovatelem je určeno místo provozování služby a pracovní doba, které odpovídají charakteru služby a potřebám cílové skupiny uživatelů. V domovech pro seniory je poskytována nepřetržitá služba 24 hodin denně. Zároveň je zde zajištěna ošetřovatelská a zdravotní nelékařská péče. Ostatní služby, jako ergoterapie, rehabilitace, volnočasové aktivity, sociální poradenství apod., obvykle probíhají v pracovních dnech. 12. standard - Informovanost o poskytované sociální službě Dobrá informovanost je základní podmínkou pro dostupnost služeb a také jejich transparentnost. Pro uživatele je třeba srozumitelně vypracovat informace o poskytované službě. U seniorů je zvlášť třeba respektovat osobní tempo a zdravotní stav. Sociální pracovníci domovů spolupracují se zdravotnickými zařízeními v příslušném regionu, monitorují potencionální uživatele, o kterých jsou informováni samosprávnými úřady. Vedoucí pracovníci publikují články do časopisů se sociální tématikou. 13. standard - Prostředí a podmínky Kritérium uvádí, jak jsou poskytovatelem zajištěny přiměřené podmínky a důstojné prostředí poskytování sociální služby. Domovy pro seniory si uvědomují, že svým klientům zajišťují zpravidla „poslední domov“. Snaží se o maximální přizpůsobení jejich životnímu stylu svým umístěním, vybavením, charakterem atd. Senior má možnost přinést si do domova své předměty, které mu jsou milé a blízké, připomínají mu jeho domov. Vše však s přihlédnutím
36
k tomu, aby předměty nezamezovaly vykonávání poskytované služby a neomezovaly prostor spolubydlícího. 14. standard - Nouzové a havarijní situace Obsahem jsou definice nouzových a havarijních situací a jejich řešení: seznámení zaměstnanců i uživatelů služby s postupy při haváriích, vedení dokumentace o průběhu a řešení nouzových a havarijních situací. Pobytové služby musí počítat s omezenou mobilitou svých klientů a respektovat jejich možnosti. 15. standard - Zvyšování kvality sociální služby Uvádí pravidla průběžné kontroly a hodnocení, vypracování pravidel pro
zjišťování
spokojenosti,
zapojování
zaměstnanců
a
dalších
zainteresovaných osob do hodnocení služby; využití stížností jako podnětu pro rozvoj a zvyšování kvality sociální služby. Senioři i zaměstnanci v pobytových sociálních zařízeních obvykle jednou ročně vyplňují dotazníky, které poskytují zpětnou vazbu o kvalitě poskytované služby. (MPSV, 2006b, [online]) Většina uvedených bodů, zvláště pak dostupnost, jednání se zájemcem o sociální službu či postup při uzavírání smlouvy se dotýká především první a druhé fáze edukace seniorů v pobytových sociálních zařízeních. Standardy o informovanosti a návaznosti služeb se váží ke třetí fázi uvedené edukace. (viz. subkapitola 9.1.)
37
8. Gerontagogika jako teoretické východisko edukace seniorů v pobytových sociálních zařízeních Gerontagogika je obor speciální andragogiky, která se zabývá výchovou, vzděláváním a péčí o dospělé, kteří jsou v určitém speciálním postavení. Toto postavení může být dáno buď posloupností života, zvláštním vztahem k majoritní společnosti nebo sociálním či životním handicapem. Takovou specifickou skupinou jsou i senioři. Podle Jesenského (2000, s. 275) představuje gerontagogika vědu, která: „studuje, zkoumá, systematizuje a vykládá poznatky o procesech usměrňování a rozvíjení aktivit geronta, jeho hodnotových orientací, poznatků kompenzačních i reedukačních schopností, dovedností a návyků vztahujících se ke specifickým kvalitám a potřebám života, k rolím a statusu, jeho společensko-kulturního, technického a přírodního prostředí“.
8.1.
Cíle a funkce vzdělávání seniorů Jak uvádí Jesenský, psychologické výzkumy ukazují, že s přibývajícími
léty klademe větší důraz na vnitřní smysl činnosti, který se projevuje potřebou dalšího vzdělávání. To může mít několik důvodů. Nejčastěji je to potřeba porozumět moderní době, potřeba zvýšení prestiže v rodině a okolí, kompenzace poklesu své výkonnosti v souvislosti s penzionováním, nebo i zaměření volnočasových aktivit na koníčky a zájmy. (Jesenský, 2000, s. 277) Do cílové skupiny gerontagogiky patří nejen senioři, ale i jejich partneři, rodinní příslušníci, intaktní (nedotčená) veřejnost a odborníci jiných oborů a profesí. Hlavní cíle gerontopedagogiky podle Jesenského (2000, s. 276) jsou: • udržení a případně formování stávající hodnotové orientace; • edukace; • léčení a rehabilitace a psychologická intervence; • předcházení izolaci a osamocení; • vyrovnání se statusem důchodce, pacienta, klienta, umírajícího; • sociálně právní ochrana, pomoc při pracovním uplatnění; 38
• rekondiční cvičení, rekreace, zájmová a klubová činnost;
Jejich specifikem je především navrácení důstojnosti stáří, vymezení úlohy stárnoucího člověka, podpora aktivního životního programu, zamezení izolovanosti, pomoc najít seniorovi úctu k vlastnímu bytí i příprava na poslední etapu života. Podle Palána a Langera (2009, s. 65) plní vzdělávání seniorů následující funkce: • všeobecně vzdělávací (získávání poznatků, informací, dovedností) • kulturně-umělecké (kultivace osobnosti prostřednictvím umění a kultury) • poradenské (sociálně psychologické – zaměřené na uchování přiměřené kvality život v oblasti sociálních vztahů a psychického rozvoje) • zdravotní (zaměřené na aktivity, směřující k udržení relativního zdraví a předcházení a oddalování omezení, která vyplývají ze stárnutí) • právní a jiné poradenství Livečka (in Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 52) uvádí funkce následující: • preventivní (spočívá v opatřeních, která jsou prováděna v určitém předstihu a v budoucnu pozitivně ovlivňují průběh stárnutí a stáří) • anticipační (pomáhá připravit seniora na změny ve stylu života, k nimž dochází zejména po odchodu do důchodu) • rehabilitační (je spojena se znovuobnovováním a udržováním fyzických a duševních sil a s přípravou činností pro další existenci jedince) • posilovací neboli stimulační funkce (je považována za nejvýznamnější, přispívá k rozvoji zájmů, potřeb a schopností lidí v seniorském věku, k podpoře jejich aktivity, ke kultivaci jejich zájmů a potřeb)
Při přípravě jakéhokoliv vzdělávacího projektu pro seniory je třeba respektovat zvláštní postavení starého člověka, jeho potřeby a věkovou
39
kategorii. Nutno brát na zřetel, že s narůstajícím věkem roste zatížení organismu a to jak fyzické, tak i psychické. V moderním přístupu ke stárnutí a k péči o seniory se setkáváme s dynamickou teorií stárnutí, která u člověka podporuje proces regenerace. Činností se funkce lidského těla i mysli posilují, udržují a rozvíjejí. K novému postoji musí být ovšem lidé školeni a vycvičeni. Vedle tradičních zaměstnanců sester, ošetřovatelek, sociálních pracovníků, by měl být v každém zařízení gerontoandragog, který se stará o denní program vycházející z potřeb obyvatel. Činnosti organizuje buď ve skupinách, nebo pracuje s jednotlivci. Tento moderní přístup nazýváme holistický, což označuje komplexní péči o fyzické, mentální a duchovní potřeby člověka. Zkušenosti ukazují, že vylepší-li se faktory jako životní prostředí, aktivita, způsob myšlení, životní styl, vylepší se i celková odolnost organismu proti stárnutí. Palán a Langer (2009, s. 66) uvádějí následující podmínky usnadňující průběh učení:
8.2.
•
logické uspořádání učiva
•
časté opakování a shrnutí základních myšlenek
•
přímé zapojení účastníků do výuky, využití zkušeností
•
stálost pevné vazby pomocí diskuse, skupinovou prací apod.
•
aktivizace a motivace, překonání nedůvěry v sebe sama
Motivace seniorů k učení Senioři potřebují informaci, že učení skutečně zvládnou a my jim svým
chováním dáváme zprávu, že věříme v jejich schopnosti. Tak seniora motivujeme. Dalším motivátorem je touha dosáhnout cíle a v neposlední řadě vlastní představa dosažené změny. Z hlediska potřeb lze motivaci u seniorů shrnout do tří okruhů. Prvním z nich jsou vzdělávací potřeby. Senioři potřebují nové podněty, aby je aktivizovaly a informovaly o dění v jejich okolí. Omezený výkon a soběstačnost se snaží kompenzovat zástupnou činností, která přispívá k uchování přijatelné sebeúcty.
40
Dalším okruhem je potřeba seberealizace. Odchodem do důchodu ztrácí senior určitý společenský status, což může vést k rezignaci a pocitu méněcennosti. Posledním okruhem je potřeba sociálního kontaktu. Podle Vágnerové (2007, str. 345) potřebují senioři nejen dostatek sociálních podnětů, ale i soukromí pro potvrzení své autonomie a soběstačnosti. Nejraději se stýkají s lidmi, kteří je znají, protože takový kontakt je příliš nezatěžuje. S postupujícím věkem se však okruh těchto osob zmenšuje a senior má tendenci uzavírat se do sebe. Důležité jsou proto dobré vztahy s rodinou, která jejich životu dává smysl. Klevetová a Dlabová (2008, s. 36) uvádějí tři klíče k motivaci. Jsou to touha dosáhnout cíle, důvěra ve vlastní schopnosti a vlastní představa dosažené změny.
8.3.
Psychické funkce a jejich rozvíjení v séniu Ve stáří klesá schopnost učit se. Starší člověk je schopen naučit se nové
poznatky, potřebuje však k tomu více času a dá mu to více práce. Myšlení je pomalejší, paměť, především krátkodobá, se zhoršuje. Informace z předešlého dne se špatně vybavují, ale zážitky z doby minulé, například z dětství, jsou uchovány dobře. Odborníci se shodují, že mozek je potřeba stále cvičit. Přijímat, zpracovávat a ukládat informace je jednou ze základních činností centrálního nervového sytému a také nepostradatelným prostředkem rozvoje řízení celého organizmu. Mozkové buňky mají hlad po podnětech a degenerují, pokud je nedostávají. Vlivem vhodných podnětů dokážou prodlužovat své výběžky a tvořit nová spojení s jinými nervovými buňkami až do 90 let. (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 58) Preiss (2010, s. 13) uvádí, že velké množství výpadků paměti odpovídá úrovni deprese a to pro seniora představuje bludný kruh: je-li paměťový výkon špatný, člověk ztrácí sebeúctu a tím se dále zhoršují jeho schopnosti. Proto paměť hraje jednu z nejvýznamnějších rolí v udržení kvalitního života. Ve skutečnosti neexistuje dobrá nebo špatná paměť, ale spíše dobré, méně dobré popřípadě špatné techniky jejího užívání. V praxi se osvědčilo její vytrvalé procvičování prostřednictvím skupinového tréninku. Dobré výsledky 41
přináší technika asociace a vizualizace, kdy senior zjišťuje, že jeho paměť je stále ještě funkční. Na základě této zkušenosti začne přistupovat ke každé nové informaci s pozitivním očekáváním, že si ji zapamatuje, což kladně ovlivňuje i výsledek. Nesmíme zapomínat na individuální přístup ke klientům a sebemenší úspěch náležitě ocenit. (Preiss, 2010, s. 13) Nicméně je třeba počítat s tím, že ve stáří už nebudeme nikdy tak rychlí a výkonní jako v mládí. Důležité je přestat srovnávat realitu s minulostí a zaměřit se na to, jak ovlivnit současný stav. Kvalitu paměti můžeme zlepšit naším postojem, ale i životními návyky. Dessaintová (1999, s. 126) uvádí 15 klíčů k lepší paměti. Jsou to: •
pozitivní postoj k paměti
•
pozornost a soustředění
•
pevný řád
•
intelektuální zvídavost
•
zbytečné nezatěžování paměti
•
používání mnemotechnických pomůcek
•
vytvoření kartotéky
•
využívání emocí
•
vyvarování se negativních emocí
•
komunikace slovní i písemná
•
cvičení, okysličování organismu
•
zdravá strava a pitný režim
•
klidný život bez hluku
•
dostatek spánku
•
využívání všech příležitostí k procvičení paměti Schopnost učení ovlivňuje také inteligence. Dělíme ji na fluidní a
krystalickou. Fluidní schopnost znamená rychle se učit a řešit zadané úkoly, jde především o senzomotorické činnosti. Krystalická schopnost funguje na základě znalostí a vědomostí, jde především o verbální výsledky. Závisí také na vnějších faktorech. Fluidní schopnosti se ve stáří zhoršují. Senior je schopen naučit se nové poznatky, ale potřebuje k tomu více času. Rychlost kompenzuje efektivním zužitkováním za života získaných informací a jejich využitím v širším 42
kontextu. Jeho práce bývá pečlivější a důslednější. Říká se, že se stářím přichází moudrost. Jedná se o všeobecný nadhled, schopnost zvážit, vyhodnotit zkušenosti a vybrat nejlepší alternativu. Změny intelektu mohou výrazně snižovat sebeúctu stárnoucího člověka. U seniora se také snižuje intenzita pozitivních emocí. Starší člověk se tolik nenadchne pro nové věci či zážitky. Hodnotí je klidněji a racionálněji. Na počátku stáří bývá ještě velmi silná potřeba seberealizace a potřeba být užitečný pro druhé. Později se člověk více soustředí na sebe a své problémy. Statistiky ukazují, že lidská produktivita ve všech odvětvích dosahuje vrcholu mezi 25. až 40. rokem života a pak aktivita klesá. Ve skutečnosti člověk zůstává tvořivým po celý život, spíše než o věk jde o motivaci, vytrvalost. I ve stáří může pokračovat osobní růst. Některá vrcholně umělecká a filozofická díla byla vytvořena právě na sklonku autorova života.
8.4.
Oblasti a formy edukace seniorů Pro seniory má velký význam jejich životní příběh a zkušenosti, ke kterým
se stále vracejí. Zažité stereotypy a rituály jen obtížně mění, často se brání naučit se něco nového. Při vzdělávání seniorů je důležité pochopit změny stárnoucího
člověka
a
respektovat
jeho
potřeby,
jednat
s ním
jako
s plnohodnotným a důstojným jedincem a pomáhat mu naplnit jeho životní roli ve stáří. Zároveň je třeba dávat mu dostatek prostoru a času přijmout fyziologické změny, nechápat stáří jako nemoc a nelpět na činnostech, na které již síly nestačí. Senior se musí naučit přijmout nové podmínky a stavět na tom, co umí, co dokáže, ale i na tom, kam směřuje a co chce. Klevetová (2008, s. 52) nabízí rozdělení oblastí seniorského vzdělávání do dvou skupin. První je všeobecné seniorské vzdělávání, které má neprofesionální
charakter
a
zahrnuje
především
výuku
jazyků,
práci
s moderními komunikačními prostředky, cvičení paměti. V tomto případě nad edukací převládá touha po rozšiřování obzoru a sociálním kontaktu se stejně starými vrstevníky. Druhou skupinu vzdělávání v seniorském věku nazývají Inovace odborných znalostí a dovedností, která se zaměřuje na rozvoj nebo udržení stávající kvalifikace. Jejím cílem je aktivní zapojení stárnoucích lidí do společnosti a udržení jejich soběstačnosti. 43
Formy edukace seniorů neboli způsoby organizace výuky, dělí Jesenský (2000, s. 229) na malé a velké. Není tím myšlena kvalitativní hodnota, ale náročnost organizační a materiálně technické přípravy či délka výuky. K malým formám, které jsou nejčastěji využívány v pobytových zařízeních, řadíme poradenství, přednášky, besedy, sebevzdělávání, workshop, situační hry či řešení praktických úkolů. Z velkých forem edukace lze uvést kurzy, vzdělávací programy,
rekondice,
apod.
V
následující
kapitole
budou
poznatky
gerontopedagogiky rozpracovány z hlediska edukace seniorů v pobytových zařízeních.
44
9. Edukace seniorů v pobytových zařízeních Vzdělávání seniorů v pobytových zařízeních by mělo přirozeně tvořit nedílnou součást všech poskytovaných služeb. Správně prováděná edukace seniorů by měla poskytovat seriózní, objektivní, spolehlivé a ověřitelné informace, doplňovat klientovi deficit informací v určité oblasti (Malíková, 2011, s. 258). Je logické, že spousta zkušeností, technologických postupů a pracovních dovedností, které senior nabyl během svého aktivního pracovního života, je zastaralá a nedá se využít. Tím se starý člověk při konfrontaci s moderními komunikačními prostředky cítí být zaskočen a jeho profesionální zdatnost je vážně ohrožena. Na místě je proto využít zažitých vzorců chování, jejich rozfázování a krok za krokem přidávat komentář a instrukce, které v praxi povedou ke zdokonalení dovedností v nových pracovních činnostech, jako je například používání počítače či mobilního telefonu. Vysvětlení problému či přiblížení situace přispívá k navození stavu většího klidu edukanta, zmírnění či odstranění jeho negativních pocitů nejistoty, strachu, obav apod. Jindy edukace pomáhá pochopit význam určité činnosti, která je v sociálním zařízení prováděna, tím pomáhá vzbudit zájem o tuto činnost, popřípadě vyvolává u seniora chuť aktivně se zapojit do společenského dění v domově. V neposlední řadě vzdělávání přispívá k upevnění sebevědomí, seberespektu a uvědomění si vlastní autonomie (Malíková, 2011, s. 258). Edukace je tedy založena na důsledném, opakovaném a srozumitelném sdělování informací a neustálé kontrole správnosti jejich pochopení ze strany seniorů. Sdělované informace je třeba rozdělit do několika částí. Ověřování předaných informací musí být prováděno vhodným způsobem, s individuálně zvoleným přístupem ke klientovi. V praxi je velice obtížné docílit toho, aby se senior naučil něčemu zpaměti. Autorka má dobrou zkušenost z praxe s využitím různých mnemotechnických pomůcek, kartiček s obrázky či hudby. Kvalitní a efektivní edukace klade vysoké nároky na všechny zainteresované osoby. Úspěchu napomáhá i dodržování správné komunikace.
45
Za hlavní zásady, kterými je nutno se řídit při edukaci seniorů v sociálních zařízeních, autorka považuje:
•
Kvalitní přípravu pracovníka- edukátora na edukaci, dostatek znalostí o tématu
•
Zajištění klidného a nerušeného prostředí
•
Vymezení časového prostoru
•
Ochotu seniora naslouchat a následně spolupracovat
•
Předání informací přijatelným, zajímavým a srozumitelným způsobem
•
Sdělování informací seriózních, objektivních a platných
•
Využití komunikačních dovedností, stručného, jasného a výstižného vyjadřování
•
9.1.
Profesionální vystupování edukátora, trpělivost, takt, empatie
Fáze edukace seniorů v pobytových sociálních zařízeních Edukace klientů spojená s umístěním v pobytových sociálních zařízeních
má svá specifika. Soustředí se především na výchovu a vzdělávání klientů v daném prostředí a na vše, co souvisí s poskytováním sociální služby a prováděním jednotlivých činností při péči o seniory. Obsahově se odlišuje od edukace všeobecně vzdělávací, kulturně sociální, poradenské či tzv. vzdělávání třetího věku. Edukace seniorů v pobytových sociálních zařízeních probíhá dle Malíkové (2011, s. 262) v několika fázích: edukace seniora před přijetím do pobytového zařízení, při přijetí do zařízení a během pobytu v zařízení. Edukace seniora před přijetím do pobytového zařízení První fáze vzdělávání nastává od okamžiku, kdy je pobytové sociální zařízení kontaktováno žadatelem o přijetí anebo jeho rodinou. Edukace se provádí v samotném zařízení, v domácím prostředí klienta, ale nejčastěji to bývá v nemocnici či LDN a za účasti rodiny. Klient je seznámen s podmínkami přijetí do sociálního zařízení, kterými jsou zpravidla věk, snížená soběstačnost, potřeba soustavné péče jiné osoby. Služba je určena žadatelům, kteří nadále 46
nemohou pobývat v dosavadním prostředí, rodina již vyčerpala možnosti své péče a bydlí v odlehlých oblastech, kde není zajištěna pečovatelská služba. Osoba naopak nemůže být přijata, pokud její zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování, trpí alkoholismem, infekčním a parazitárním onemocněním anebo psychickými poruchami, které znemožňují klidné soužití v kolektivu. Přednostně bývají přijímáni klienti z blízkého okolí. Dále je žadateli přijatelným způsobem vzhledem k jeho schopnostem popsáno prostředí a služby, které sociální zařízení nabízí. V jičínském domově pro seniory si sociální pracovnice vytvořily výbornou pomůcku - alba s fotografiemi, které vyjadřují všechny nabízené služby a zároveň prezentují interiér domova. Vždy je třeba dát klientovi prostor na jeho dotazy a pokud možno co nejpřesněji na ně odpovědět. Poté je klient seznámen s finančními podmínkami pobytu, je mu předán doporučený seznam osobních věcí a šatstva, které si může do domova přinést. V závěru schůzky je sepsána žádost o přijetí do pobytového zařízení, ve které je uveden rozsah požadovaných služeb, typ ubytování apod. Žadatel je zařazen do kartotéky čekatelů. Jakmile se uvolní odpovídající místo, je kontaktován a upřesní se termín nástupu. Edukace seniora při přijetí do pobytového zařízení Po příchodu klienta do zařízení následuje druhá fáze edukace. Pro seniora je velmi významná, neboť zahrnuje celou řadu vhodných rad a konkrétní pomoci v oblasti sociálního poradenství. Nově příchozí je však vystaven velkému náporu informací, proto je nezbytné poskytování informací rozfázovat a rozhovory s ním provádět postupně, aby jejich obsahu dobře porozuměl. Obvykle se neobejde bez účasti rodiny. Edukaci provádí sociální pracovník, který s klientem sepisuje smlouvu o poskytnutí služby sociální péče. Senior je seznámen se svými právy a povinnostmi, provozním řádem, běžným chodem ústavu i různými technickými informacemi ohledně stravování, návštěv apod. Poté roli edukátora přebírá lékař, který se prioritně zaměřuje na zdravotní stav klienta, volbu medikace, rehabilitace a doporučí ošetřovatelské úkony. Hovoří spolu o prognóze onemocnění, vhodné životosprávě apod. 47
Následuje uvedení klienta na pokoj a seznámení se spolubydlícím, pokud se nejedná o jednolůžkový pokoj. V případě, že to zdravotní stav nově příchozího dovolí, pověřený pracovník jej provede novým domovem, představí mu všechny pracovníky, seznámí jej s dalšími spolubydlícími, s doplňkovými službami, jako je prodej tisku, bufet, nápojový automat aj. (Malíková, 2011, s. 263) Edukace seniora během pobytu v zařízení Třetí fáze edukace nastává po zabydlení seniora v jeho novém domově, kdy je dokonale seznámen s okolním prostředím, spolubydlícími i chodem zařízení. V průběhu pobytu přesto dochází k řadě situací, ze kterých vyplývají nutné změny. O všem novém musí být klient vždy podrobně a srozumitelně edukován. Výhodou je, že personál, předně klíčový pracovník, již většinou klienta velmi dobře zná a na novou situaci jej připraví. V této době jej navštíví edukační pracovník, který mu podrobně představí a nabídne dostupné edukačně aktivizační programy. Účast na vzdělávacích programech je dobrovolná a záleží pouze na seniorovi, jak nabídku využije. Není třeba, aby se okamžitě aktivně zapojoval. Edukátor by měl nejprve váhajícího klienta pozvat, aby se přišel pouze podívat. Na začátku postačí, když jen pasivně pozoruje, co a jak se dělá. Tím se nejlépe zbaví ostychu a časem se ke skupině sám připojí.
9.2.
Edukačně
aktivizační
programy
pro
seniory
v pobytových
zařízeních U starých osob je při edukaci důležitá chuť do života a aktuální zdravotní stav bez chronických bolestí. Často i klient upoutaný na lůžko se se zájmem účastní dostupných edukačních aktivit. Rheinwaldová (1999, s. 23) rozlišuje následující
kategorie
edukačně
-
aktivizačních
programů
v pobytových zařízeních:
•
Vzdělávací činnost
•
Společenské programy a diskuse
•
Tvořivé činnosti a rukodělné práce
•
Činnosti venku v přírodě (výlety, poznávání historie) 48
pro
seniory
•
Nábožensko-vzdělávací programy
•
Společenské hry, hudba, tanec
•
Cvičení, sporty, sportovní hry
Poslední dvě spadají spíše do oblasti aktivizace, proto budou zmíněny v následující subkapitole. Do vzdělávací činnosti můžeme zahrnout rozbory aktuálního dění z denního tisku doma i v zahraničí, návštěvy knihovny, filmovou projekci, práci na počítači, seznamování se s internetem, přednášky o historii, kultuře a společnosti, výuku jazyků apod. Lze sem zahrnout i předčítání knih a působení příběhu na posluchače. Větší domovy pro seniory umožňují svým obyvatelům možnost vzdělávání v rámci univerzit volného času. Pořádají přednášky, při kterých se účastníci seznamují s divy naší planety, diskutují nad politickou situací naší země. Jindy naslouchají přednáškám o mezilidských vztazích, psychice, jak předcházet nemocem, o významu pohybu, zdravém stravování, životosprávě i jak úspěšně zvládat nástrahy stáří apod.
Společenské programy a diskuse Oblíbenou edukační činností, která nechybí snad v žádném pobytovém sociálním zařízení, jsou společenské programy, kulturní akce s živou hudbou, soutěže a tematická jednání. Edukační pracovníci pořádají setkání vztahující se k ročnímu období, měsícům,
významným
svátkům. Organizují soutěže
například v poznávání rostlin, kulturních památek, známých osobností. Hojně navštěvované
jsou
besedy
se
zajímavými
lidmi
z kulturního
života,
vzpomínkové rozhovory o zážitcích, které probíhají v malých i větších skupinách. Zpestřením života jsou pro seniory návštěvy dětí a studentů ze škol a dětských domovů. Mezi tvořivé činnosti patří především rukodělné práce - pletení, vyšívání, háčkování. Muži často využívají práci se dřevem, papírem, vlnou a textiliemi. Oblíbená je i práce s keramickou hlínou či malba. Doménou žen je vaření, kdy 49
s pomocí edukátorky zkoušejí nové recepty, hovoří o historii stravování, regionálních produktech. Podle období a svátků se peče závin, velikonoční beránek, vánočka či cukroví. V rámci dní otevřených dveří mají senioři možnost prezentovat své výrobky z terapeutických dílen i kuchyňky. Činnosti mimo pobytové zařízení Fyzicky zdatnější senioři mohou buď sami, nebo za doprovodu asistenta opouštět ústav a navštěvovat různá sociálně-kulturní zařízení, která se nacházejí v blízkém okolí. Někteří dokonce využívají i městskou hromadnou dopravu. V místě bydliště autorky obyvatelé domova sociálních služeb nejčastěji navštěvují při svých cestách za poznáním městskou galerii, klub zdravotně postižených anebo klub slabozrakých, které dvakrát do měsíce pořádají zajímavé besedy a setkání s lékařskými odborníky, cestovateli i politiky. Ostatní mobilní senioři mají možnost účastnit se hromadných výletů, poznávacích
zájezdů
a
exkurzí.
Vyhledávanými
cíli
jsou
památky
a
pamětihodnosti z blízkého okolí, návštěvy ZOO, ale i vzdálenější kouty naší republiky. Aktivnější senioři vyhledávají k plánovaným výletům další informace a poznatky, o které se rádi podělí s ostatními. To jim dává pocit potřebnosti a sounáležitosti. Některá sociální zařízení pořádají výlety do zahraničí. Nábožensko-vzdělávací programy Ve většině ústavních zařízení nechybí kaple nebo duchovní místo, kde má každý možnost rozjímání. Scházejí se zde i klienti za účelem duchovního čtení či bohoslužeb.
9.3.
Aktivizace seniorů v pobytových zařízeních Aktivizací rozumíme činnost ergoterapeuta, který napomáhá klientovi
zajistit optimální úroveň tělesných a duševních aktivit, s přihlédnutím k jeho životním zkušenostem, aktuálním schopnostem a možnostem. Cílem je vytvoření a udržení důstojného, kvalitního každodenního života v co nejpřirozenějším prostředí.
50
Postupy jsou zaměřeny na zaměstnávání klienta činnostmi, které obohacují, zpříjemňují každodenní život a mají preventivní charakter. Tím se podporuje soběstačnost seniora, posiluje se jeho vlastní odpovědnost a v neposlední řadě
se
zabraňuje jeho pasivitě
v péči o
sebe
sama.
(Rheinwaldová, 1999, s. 13) Funkčním zhodnocením je na počátku třeba zjistit, v jakých činnostech je podpora zapotřebí a jaký druh aktivizace provádět. Průběžnými vyšetřeními a konzultacemi se následně sledují subjektivní změny, a dle potřeb klienta se průběžně aktivizační program upravuje s přihlédnutím nabídky sociálního zařízení. Ideální je, pokud má k dispozici výběr alespoň z několika možností.
Programy aktivizace jsou zaměřené buď na jednotlivce, dvojice či celé skupiny.
9.3.1. Individuální aktivizace Využívá se zvláště u imobilních či handicapovaných pacientů. Může být prováděna na lůžku, popřípadě v prostorách k tomu určených. Bývá spojena i s rehabilitací a relaxací. Oblíbené jsou zvláště terapie s čichovými vjemy, malováním barev, relaxace prstů a obličeje apod. Velice často je využívána činnost dobrovolníků, díky kterým mohou senioři na invalidním vozíku alespoň na chvíli opustit zdi ústavu. Zvláštní skupinou jsou pacienti se specifickými potřebami či s demencí, u kterých se využívají následující aktivizační techniky: Preterapie – klientovi umožňuje pocit společného prožitku, uvědomění si sebe sama. Jedná se o reagování na klienta pohybovým, slovním či zvukovým zrcadlením. Validační technika - propojením komunikačních dovedností a empatie se opatrně pracuje s původním tématem pacienta. Nikdy se neříká ne a klient je postupnými kroky veden žádoucím směrem. (Malíková, 2011, s. 239) Rezoluční terapie vychází ze znalosti životního příběhu klienta, který se nachází již v pokročilém stádiu demence. Terapeut mu neobjasňuje skutečnou realitu, ale „hraje roli“, ve které ho klient vidí, respektuje jeho svět. 51
9.3.2. Práce ve dvojicích Tato práce spočívá ve vytvoření párů, které se po čase obměňují. Tak se pozná více lidí, než když se ponechají dvojice bez výměny. Z praxe pracovníci zjistili, že zájem o program byl větší, pokud se partneři střídali. (Rheinwaldová, 1999, s. 14) Dvojici lze vytvořit z obyvatele se zdravým zrakem a zrakem porušeným; vidící obyvatel předčítá svému partnerovi, informuje ho o všech aktivitách a novinkách v domově. V případě potřeby jej doprovodí na program, kde mu asistuje a poté jej opět doprovodí do pokoje. To přispěje ke sblížení dvojice a zároveň ušetří práci pečujícímu personálu. Špatně vidící senior nemá strach, že se ocitne sám, že místo s aktivitou nenajde, nebo že zabloudí, což je často příčinou, proč tito obyvatelé odmítají účast na programech mimo svůj pokoj. Jindy se tvoří dvojice fyzicky zdatnějšího klienta a obyvatele odkázaného na vozík, který by se například sám neodvážil podniknout cestu do blízkého okolí. Další variantou je pár, kde jeden ze dvojice trpí částečnou mentální poruchou. Tomu asistuje partner například s telefonováním, psaním či oživováním paměti. Cílem těchto programů není jen seznámení se se spolubydlícími, ale i možnost uplatnit se, být potřebný, dostane se jim uznání lidské hodnoty, jsou zdrojem pocitu vlastní ceny a vědomí smyslu života.
9.3.3. Práce se skupinou Zde je potřeba soustředit se zejména na sociální a interakční dovednosti. Skupině se mnohdy přisuzuje i hodnota terapeutická. U mnoha starých lidí se obecně jejich vztahy často zhoršují a sociální dovednosti se z důvodu izolace a osamění vytrácejí. Seniorům se nedostává příležitostí k tomu, aby si tyto dovednosti upevňovali. Danny Walsh ve své knize upozorňuje na situace, kdy v ústavních zařízeních čas strávený ve společnosti jiných spolubydlících mnohdy spočívá pouze ve společném posezení, ale jen malé procento společně stráveného času bývá věnováno organizované činnosti. Díky interakční skupině vzniká u jejího člena pocit, že někam patří. Při nabídce volnočasových aktivit je nutný citlivý a nenásilný přistup ze strany pracovníků. Staří lidé mají někdy obavy z nového a nepoznaného, 52
bojí se experimentovat. Obávají se, že neobstojí, že se zesměšní, že nebudou něčemu rozumět. (Rheinwaldová, 1999, s. 34)
Aktivizační metody Nejčastějšími metodami aktivizace v pobytových sociálních zařízeních u nás jsou: •
Společenské akce, tance a hry
•
Cvičení, sporty, sportovní hry
•
Zahradničení
•
Čtení a sledování pořadů
•
Terapie
Společenské akce patří v ústavech k nejoblíbenější formě zábavy seniorů. Pořádají se v malém i větším množství v každém sociálním zařízení. Záleží na vedení a aktivitě personálu, jak často se taková setkání uskuteční. Jedná se například o taneční zábavy či kurzy, oslavy narozenin, maškarní bály, posezení u táboráku, s harmonikou a podobně. V domovech také často vystupují dětské pěvecké či hudební sbory. K oblíbeným činnostem patří i odpolední posezení s kartami, pexesem či společenskými hrami, které jsou zaměřené na pantomimu, doplňování písní, IQ testy, kvízy, slovní kopanou či podobné paměťové hry. Cvičení O významu pohybu a cvičení není třeba pochybovat. Empiricky je dokázáno, stárnoucí organismus potřebuje více pohybu než mladý. Úbytek činnosti vede i u zdravých lidí k pocitu únavy, slabosti, snížení fyzických funkcí a zhoršení koordinace v pohybu. Aby byl pohyb smysluplný, musí být prováděn s chutí. Radost z pohybu podmiňuje vitalitu a pomáhá předcházet procesu patologického stárnutí nebo jej zpomalovat. Ve stáří, pokud tomu dovolí zdravotní stav, mohou senioři vykonávat většinu sportů stejně jako ve svém mladším věku. Nejpřístupnější bývá kondiční cvičení, které lze provozovat téměř všude. Hodiny cvičení jsou také místem setkávaní lidí, senioři zde 53
získávají nová přátelství a upevňují ta stará. V moderních pobytových zařízeních se můžeme setkat i s nabídkou plavání či cvičení v bazénu. Pokud senioři sportovat nemohou, nabízí se možnost turistiky či procházek. Přestože zde nedochází ke sportovním výkonům, prospívají lidskému organismu, udržují fyzickou kondici, nenechávají ochabovat svaly a přispívají k duševnímu zdraví seniora. Sport sbližuje seniory mezi sebou, ale vztahy se utužují i s personálem zařízení. Z praxe některých sociálních zařízení jsou známa sportovní zápolení klientů, personálu i seniorů z řad místních obyvatel, která se pro velký úspěch stala oblíbenou tradicí. Zahradničení Práce na zahradě je terapie, která velice příznivě působí na tělo i duši seniorů. V našich sociálních zařízeních se vyskytovala pouze sporadicky, ale v poslední době se s ní setkáváme stále častěji. Mnoho klientů bylo zvyklých během svého aktivního života věnovat svůj volný čas zahrádce, a tak i v pozdním věku je ideální, zůstane-li tato záliba v rejstříku aktivit seniora. Prací na zahradě se jednotlivec může seberealizovat, tvořit a tím uspokojovat své potřeby, pečovat o rostliny a vytvářet hodnoty ve formě vypěstované zeleniny či květin. Čtení a sledování pořadů Čtení je činnost nevyžadující větší fyzickou zátěž, náročnější je předčítání. Zájem je soustředěn většinou na krátké, stručné a informativní texty, které nabízejí noviny a časopisy. Senioři preferují sledování televizního vysílání, buď
individuálně,
nebo
na
velkoplošných
obrazovkách
instalovaných
ve společenských místnostech. Oblíbené jsou zábavné, ale i naučné pořady, historické dokumenty, bohužel i nekonečné televizní seriály. Jedná se o celkem nenáročnou činnost, která seniorům nabízí, kromě zmiňovaných telenovel, vcelku pohodlnou možnost zábavy, vzdělaní a rozšíření obzorů. Také diskuze rozpoutané po zhlédnutí pořadu mohou být konstruktivní a plné zajímavých postřehů.
54
Terapie Terapie je způsob léčby, která je založena na verbální či neverbální komunikaci. Nejčastěji se využívá technika rozhovoru, ale i psaní či dotyku. Klientům v pobytových zařízeních napomáhá řešit problémy běžného života. Cílem terapie je posílit psychickou i fyzickou kondici seniora. Vágnerová (2008, s. 158) člení terapie na individuální, které napomáhají hledat smysl života, porozumění vlastní osobě, pocitům, stavům a skupinové, které slouží k rozvoji sociálních kompetencí a pochopení problémů v sociální interakci. Dále rozlišuje terapie kognitivní, které usilují o dosažení změny v uvažování, a behaviorální, zaměřené na nácvik chování. (Vágnerová, 2008, s. 828) V dřívější době se terapeutické služby v ústavních zařízeních objevovaly zřídka. Jejich rozvoj nastal v devadesátých letech minulého století. V roce 2006 bylo zákonem o sociálních službách ustanoveno, že domovy pro seniory jsou povinny svým klientům poskytovat sociálně terapeutické služby.
Terapie využívané v domovech pro seniory Zooterapie je využití kontaktu se zvířetem. Používají se metody Aktivity za asistence zvířat, Terapie za asistence zvířat a Edukace za asistence zvířat. Kontakt se zvířaty má kladný vliv na sociální vztahy a učení seniorů, rozvíjí jejich slovní zásobu, paměť, emoce, podporuje samostatnost, působí i na fyzickou stránku. Dále zmírňuje pocit osamělosti a společenské izolace. Zvíře se stává předmětem rozhovorů mezi seniory a usnadňuje vzájemnou komunikaci. Canisterapie
je
oblíbená
aktivita
setkávání
klienta
se
speciálně
vycvičenými psy, kteří již svou přítomností dokáží vyvolat dobrou náladu. Pod vedením odborníka se konají individuální či skupinová setkání. Felinoterapie je využití kontaktu s kočkami. Hlazení srsti koček napomáhá zmírnit psychické napětí a úzkost. Muzikoterapie je terapie, která využívá léčebné účinky hudby a zvuků. Pomocí hry na hudební nástroje či zpěvu si uživatelé trénují výslovnost a správný rytmus dýchání.
55
Relaxační terapie podněcuje všechny lidské smysly a pozitivně na ně působí. Jedná se o využití hudby, světelných efektů, pomůcek pro stimulaci a aromatické látky. Reminiscenční terapie je vyvolávání příjemných vzpomínek na události a zážitky z minulosti, které jsou pro člověka velmi důležité a hodnotné.
V roce 2011 se začala v pobytových sociálních zařízeních u nás používat nová metoda práce s klienty, která se nazývá smyslová aktivizace podle Lore Wehner. Tato metoda je zaměřená na stimulaci všech smyslů člověka a ulehčuje starým lidem přístup k jejich schopnostem a zdrojům. Terapeut přirozeně komunikuje s klientem prostřednictvím barev, zvuků, dotyků, chutí a vůní. Cílem metody je pochopení vlastní hodnoty každého člověka, jeho potřeb a zájmů. Mottem je známé heslo Montessori: „Pomoz mi, abych to udělal sám“. (smyslová aktivizace, [online])
Ještě stále je v naší společnosti rozšířena představa, že v „domovech důchodců“ jsou pouze nesoběstačné osoby závislé na pomoci druhých, neschopné samostatného života, které čekají na smrt. Osvětou je třeba tento názor změnit. Pobytová zařízení se přizpůsobují poptávce po moderních trendech a nových formách edukace, které učí seniory zachovat si vlastní kompetence, aktivizovat psychomotoriku, pociťovat radost ze života, ale i připravit je na možná úskalí, aby mohli prožít plnohodnotný zbytek svého života důstojným způsobem.
9.4.
Edukátor seniorů v pobytových zařízeních Na vzdělávání seniorů se v sociálních zařízeních podílejí sociální a
pedagogičtí pracovníci. Podle Rheiwaldové (1999, s. 20) je ideálním modelem vyučujícího expert, který o svém oboru dokáže přednášet či diskutovat, současně má pochopení a porozumění pro cílovou skupinu.
56
Kvalifikační předpoklady a kompetence edukátora Kvalifikační předpoklady sociálních pracovníků vykonávajících vzdělávací činnost jsou upraveny platným Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. (MPSV, 2006a, [online]) Podmínkou je, dle § 116 uvedeného zákona, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost. Tou je myšleno vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání. Pokud pracovník absolvuje akreditovaný kvalifikační kurz, postačí mu středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou. Sociální pracovník v pobytových zařízeních vzdělává seniory především v prvních dvou fázích edukačního procesu (viz. subkapitola 9.1.) Kvalifikační
předpoklady
pedagogických
pracovníků
zaměstnaných
v domovech pro seniory jsou uzákoněny v § 3 platného Zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Předpokladem pro výkon činnosti je opět plná způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost spočívající zpravidla ve vysokoškolském vzdělání v oboru. Dalším předpokladem je znalost českého jazyka. (MŠMT, 2013, [online]) V pobytových sociálních zařízeních pro seniory se můžeme setkat se sociálním
či speciálním
pedagogem,
pedagogem
volného času
nebo
psychologem. V těchto rolích vykonávají přímou vyučovací, výchovnou, speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost, která spadá do třetí fáze edukace v pobytových zařízeních (viz subkapitola 9.1.) Kompetence, kterými by měl edukátor disponovat, lze rozdělit na odborné, týkající se oboru andragoga. Příkladně: lektor přednáší, trenér procvičuje, poradce radí, apod. Tyto kompetence může získat zejména prostřednictvím všeobecného a odborného vzdělávání nebo praxí při výkonu činnosti. Vyžadují značnou míru stálé průběžné aktualizace v souladu s vývojem daného oboru. Jiné kompetence jsou metodické, které vyjadřují schopnost vyhledávat a zpracovávat informace, identifikovat a řešit problémy, tvořit a řídit projekty, apod. V neposlední řadě to jsou kompetence sociální, které spočívají v efektivním zvládání komunikace, práce ve skupině, řešení konfliktů apod.
57
Zásady chování edukátora Edukátor by měl být vždy příjemný a milý. Upravený zevnějšek je samozřejmostí. Většina seniorů má své problémy, proto se od profesionála očekává vždy dobrá, povzbuzující nálada. Na místě je zdvořilost a úcta. Pokud přichází za klientem do pokoje, tak zaklepe; nesedá se na lůžko. Oslovení volí pane či paní s příjmením, popřípadě titulem, na kterém si, dle pozorování autorky, velká část seniorů zakládá. Hovoří slušně, ne povýšeně. Obyvatele zařízení udržuje orientované v čase a místě. Stále je informuje o aktuálním datu a době. Edukátor musí mít stále na vědomí, že tu je pro klienta, ale v žádném případě za něj vše nedělá. Nejlépe učiní, pokud nabídne svou asistenci, předvede, jak se co dělá, a přidá notnou dávku povzbuzení. Po úspěšném zvládnutí úkolu je na místě pochvala, ale stále je třeba mít na mysli, že klient je dospělá osoba a ne dítě. Tím mu pomáhá udržet si pocit vlastní hodnoty. Pokud senior o něco požádá, vzdělávající by se měl snažit pomoci. Pokud to není možné, je potřeba náležitého vysvětlení. Poslední zásadou je, že profesionál se nikdy špatně nevyjadřuje o ostatním personálu v zařízení. (Rheinwaldová, 1999, s. 21)
Příprava k edukaci Pro efektivní edukaci seniora je podle Malíkové (2011, s. 259) nezbytné učinit
následující
úkony.
Nejprve
je
třeba
zjistit
dostupné
informace
o edukantovi; jaký je stav jeho vědomí, jakým způsobem komunikuje, zda nemá smyslové, tělesné či pohybové postižení. Dále, jaká jsou jeho oblíbená konverzační témata, kterými se „prolomí počáteční bariéry“ a edukátor získá důvěru.
S uvedenými
poznatky
se
sestaví
plán
edukace
a
časový
harmonogram; popřípadě se zajistí podkladové materiály a dostupné pomůcky.
Komunikace edukátora se seniorem Komunikace je základním dorozumívacím způsobem od počátku našeho života. Používána jsou nejen slova s příslušným citovým zabarvením, ale i řeč těla. Antropolog Albert Mehrabian prokázal, že pomocí slov sdělujeme pouze 7% informací, prostřednictvím tónu hlasu je to 38% informací a z 55% 58
používáme ke komunikaci řeč těla. (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 93). Do vyjadřování vkládáme naše vlastní symboly a často se stává, že vlastní řeč není v souladu s neverbální komunikací. Tak dochází k vzájemnému nepochopení. Starý člověk je zvláště vnímavý k těmto skutečnostem, proto je na místě s takovou osobou jednat v klidu a s rozvahou. Na začátku rozhovoru je třeba si uvědomit, že senior, více než kdokoliv jiný, očekává od druhých pozornost a respekt. Je vhodné věnovat mu svůj čas k vyslechnutí životního příběhu a stesků, o které se potřebuje s někým podělit. Tak se posílí jeho důvěra k nám i víra v sebe sama. Starý člověk má dostatek času, nikam nespěchá, proto je vhodné zkraje vymezit délku času, po kterou bude rozhovor probíhat. Tím se zabrání pozdějšímu násilnému zakončení komunikace. Velmi důležité je i ujasnění si vzájemných rolí. K seniorovi nelze přistupovat jako litující osoba, soudce či životní partner, ale jako profesionál, který podává pravdivé informace spolu s nabídkou podpory a pomoci v rámci možností. Informace mu mají být předávány postupně a v takovém rozsahu, aby porozuměl. Dotazováním je třeba ověřit, zda klientovi vyhovuje tempo či hlasitost projevu. Cílem edukátora není manipulace, ale nabídka možných cest. Senior mnohdy touží pouze po přítomnosti druhé osoby či potvrzení vlastních slov. K tomu je potřeba dát mu volný prostor. Při provádění edukace seniorů, ale i jiných osob v pobytových sociálních zařízeních, by měly být dodržovány všeobecně platné zásady pro efektivní edukaci, ale současně musí být zohledněna řada specifik a odlišností. Je třeba respektovat rozdíly v pružnosti myšlení či intelektu, zdravotní stav i obavy z neúspěchu, abychom seniora od dalšího vzdělávání neodradili, ale naopak motivovali. Na závěr teoretické části autorka uvádí nejdůležitější východiska pro výzkumnou část diplomové práce. Jsou to závěry psychologických výzkumů, které prokazují, že s přibývajícími léty se projevuje touha seniorů po vzdělávání, (viz. str. 40) dále pak moderní přístup ke stárnutí a péči o seniory, který prosazuje udržování, posilování a rozvoj všech funkcí lidského těla. V neposlední řadě je to motivace klienta ke vzdělávání, seberealizaci a sociálnímu kontaktu. Za klíčovou je považována i kapitola pojednávající o edukaci seniorů v pobytových zařízeních a jejích specifikách. 59
Praktická část 10. Empirické šetření 10.1.
Téma a cíl šetření Pro tuto diplomovou práci bylo zvoleno téma Edukační práce v kapacitně
odlišných pobytových zařízeních pro seniory. Šetření bylo koncipováno jako deskriptivní. To znamená, že má popisný charakter, zjišťuje zejména četnost jevů bez sledování příčin zjištěných poznatků. (slovník, [online]) Cíl výzkumu stanovuje, čeho chce výzkumník během šetření dosáhnout. Většinou se nejedná pouze o vyřešení problému, ale jeho součástí je i předpokládaná prezentace či další využití výsledků v praxi. (Pelikán, 2011, s. 39) Cíle tohoto výzkumu jsou: 1. Porovnat kvalitu a pestrost nabídky vzdělávacích aktivit v kapacitně rozdílných pobytových sociálních zařízeních pro seniory 2. Porovnat
názory
edukačních
pracovníků
z kapacitně
rozdílných
pobytových sociálních zařízení pro seniory na podmínky a překážky v edukační činnosti 3. Porovnat spokojenost klientů s nabízenými vzdělávacími programy v kapacitně rozdílných pobytových sociálních zařízeních pro seniory Zjištění mohou být využita v základním sociálním poradenství pracovníků sociálního odboru Městského úřadu v Jičíně, popřípadě budou nabídnuta pracovní skupině Komunitního plánování sociálních služeb v Jičíně se zaměřením na seniory a zdravotně postižené osoby starší 65 let, pro obohacení informační brožury určené občanům Jičínska.
10.2. Výzkumné pole a základní soubor Důležitou součástí každého výzkumu je zmapování výzkumného pole. Zde výzkumník vytyčí rozsah i obsah vlastního zkoumaného prostoru. (Pelikán, 2011, s. 40) 60
Autorka nejprve označila hlavní proměnné, kterými jsou: •
kapacitně různá pobytová zařízení pro staré osoby
•
senioři pobývající v těchto ústavních zařízeních
•
edukační pracovníci
•
nabízené vzdělávací aktivity
Výzkumné pole bylo zúženo na tři ústavní sociální zařízení s celoročním pobytem, avšak s odlišnou kapacitou klientů. Základním souborem je myšlena množina všech prvků, patřících do okruhu osob nebo jevů, které mají být zkoumány. Po jeho upřesnění je uskutečněn výběr, neboli vzorek, který by měl být co nejpřesnější zmenšenou kopií onoho původního souboru. I při nejdokonalejším systému sestavení výběru ze základního souboru se nikdy nepodaří přesně sestavit identitu vzorku se základním souborem. (Pelikán, 2011, s. 48) Pro minimalizaci rozdílů je respektován princip náhodného výběru, přihlédnuto bylo k velikosti zařízení. Pobytové sociální zařízení I.
Domov důchodců Rožďalovice
II. III.
kapacita
počet respondentů
190 lůžek
15 osob
Domov důchodců Milíčeves
80 lůžek
10 osob
Domov pokojného stáří Libošovice
26 lůžek
5 osob
Celkový počet respondentů
30 osob
10.3. Metoda šetření, pořízení a vyhodnocení dat V obecném pojetí metoda znamená určitou cestu, kterou se dostaneme k cíli našeho výzkumu. (Pelikán, 2011, s. 91) Ke zpracování empirického výzkumu autorka použila explorační metodu – strukturovaný rozhovor, resp. interview, které je typické předem připravenými otázkami. Konstrukce interview Otázky se dělí podle smyslu zkoumaného problému. 61
Otázky pro zástupce sociálního zařízení: •
Jak často a jaké vzdělávací aktivity nabízíte seniorům v rámci pobytu ve vašem zařízení?
•
Co ovlivňuje vaši nabídku edukačních programů?
•
Kolik pracovníků se na vzdělávání seniorů podílí?
Otázky pro edukátory z pobytových zařízení pro seniory: •
Jak se vám daří skloubit představy o edukační činnosti s realitou?
•
Navrhli byste nějaké změny, popřípadě jaké?
•
Co vám nejvíce brání v činnosti?
•
Máte vhodné podmínky pro výkon své práce?
Otázky pro seniory z pobytových zařízení: •
Jak jste spokojeni s nabídkou vzdělávacích aktivit ve vašem domově?
•
Využíváte nějaké vzdělávací aktivity?
•
Která vzdělávací aktivita vás oslovila nejvíce?
•
Co byste na edukaci změnili, popřípadě jakou vzdělávací aktivitu postrádáte?
•
Co vám přinášejí vzdělávací aktivity?
Způsob pořízení strukturovaného rozhovoru Se všemi řediteli ústavů byl sjednán termín návštěvy, při které se uskutečnil
nejprve
rozhovor
s
pověřeným kompetentním
pracovníkem,
edukátory a následně s oslovenými respondenty. Po navázání kontaktu s nimi provedla
autorka
osobní
dotazování,
bez
pomoci
spolupracovníka
či
záznamového zařízení. Během rozhovoru byly použity přiměřené komunikační prostředky, jako je empatické naslouchání, trpělivost, povzbuzení, pomlky apod. Bezprostředně po ukončení návštěvy v sociálním zařízení byly odpovědi respondentů
zrekonstruovány
z krátkých
rozhovoru.
62
poznámek
pořízených
během
Třídění a kategorizace získaných odpovědí Na základě skutečných výpovědí zástupců organizací, edukátorů i klientů z jednotlivých zařízení byly odpovědi přiměřeně zkráceny, aby obsahově neztratily na významu. Pro splnění prvního cíle výzkumu byly vytvořeny kategorie pro porovnání pestrosti a kvality nabízených vzdělávacích aktivit. Ty byly zjištěny z odpovědí zástupců pobytových zařízení. Pro splnění zbývajících cílů byly zpracovány odpovědi edukátorů a seniorů s použitím vyhodnocovací techniky „vyložení karet“. Tato metoda podle Škvaříčka a Šeďové (2007, s. 226) spočívá v uspořádání zjištěných informací do určité „linky“ neboli v převyprávění obsahu rozhovorů podle jednotlivých kategorií.
Kategorie vyhodnocení pestrosti •
Výborná = nabídka minimálně patnácti edukačně-aktivizačních programů, z toho alespoň pěti v průběhu dne
•
Uspokojivá = nabídka minimálně deseti edukačně-aktivizačních programů, z toho alespoň dvou denně
•
Neuspokojivá = nabídka pěti a méně edukačně-aktivizačních programů, z toho jednoho a méně za den
Kategorie vyhodnocení kvality • Výborná = personální zajištění odpovídá počtu edukovaných klientů, ve výběru edukační činnosti nejsou vnímány žádné překážky • Uspokojivá = personální zajištění je dostatečné, nabídka edukačních programů je částečně ovlivněna negativním faktorem •
Neuspokojivá= nedostatečné personální zajištění edukační práce, nabídka vzdělávacích aktivit je z mnoha důvodů výrazně negativně ovlivňována
Pozn. Autorka si je vědoma toho, že kvalitu poskytovaných vzdělávacích aktivit ovlivňují i další faktory, např. osobnost edukátora. (viz. subjektivní pohled autorky)
63
10.4. Časový harmonogram Naplánování a příprava interview
červenec 2012
Telefonický kontakt ředitelů ústavů
srpen 2012
Pořízení dat
říjen – listopad 2012
Zpracování dat
prosinec 2012 – únor 2013
Prezentace výzkumu
březen 2013
Plnění časového plánu -
V červenci 2012 autorka oslovila ředitele ústavů, které v rámci výzkumu
plánovala navštívit. Všichni vedoucí pracovníci se schůzkou předběžně souhlasili nebo za sebe určili kompetentní osobu. - V srpnu 2012 autorka vypracovala soubor otázek, které po poradě s vedoucí práce byly upraveny do finální podoby. - V říjnu 2012 byly potvrzeny termíny návštěv zařízení. - Dne 13.11.2012 byla uskutečněna návštěva v Domově pokojného stáří v Libošovicích, dne 19.11.2012 v domově důchodců v Milíčevsi a dne 4.12. 2012 v Rožďalovicích. −
V průběhu měsíce prosince 2012 a v lednu 2013 byla data roztříděna a
zpracována. V únoru a počátkem března 2013 byl výzkum dokončen.
10.5. Etické aspekty šetření Informovaný souhlas respondentů a zachování anonymity Před započetím rozhovoru byli všichni účastníci výzkumu srozuměni s jeho obsahem, povahou a cílem. Zároveň byli ujištěni, že poskytnuté informace nebudou zneužity a získaná data použije autorka pouze do této práce. Během rozhovoru byly do poznámek zapisovány i informace o neverbálním projevu
64
respondentů, které sloužily pouze pro subjektivní pohled autorky a nebyly spjaty s cílem výzkumu. Na tuto skutečnost byli dotazovaní také upozorněni. Na žádost edukátorů i většiny dotazovaných seniorů nebyla v této práci použita jejich jména. Subjektivní pohled autorky na okolnosti šetření Spolupráce se zástupci sociálních zařízení, edukátory i seniory samotnými
byla
v jednotlivých
ústavních
zařízeních
odlišná.
Kontrast
pozorovala autorka především mezi zařízením domácího typu a oběma dalšími zkoumanými objekty. Většina respondentů z Domova pokojného stáří měla obavy, aby jejich odpovědi pro ně neměly ohrožující důsledky, což autorka vyvozuje z prokazatelné identity všech dotazovaných. Klienti v porovnání s ostatními zkoumanými subjekty se jevili velice osamocení, návštěvu vítali s radostí. Z dotazů vyplynulo, že s ostatními spolubydlícími tráví čas přibližně dvě hodiny denně, zbytek dne jsou ve svých pokojích sami. Dalším pozorováním bylo zjištěno, že edukátorka jmenovaného zařízení vykazovala na jedné straně vysokou motivovanost k edukační práci s klienty a na straně druhé zklamání z nenaplněných představ, což s největší pravděpodobností souviselo s nedávným přijetím do pracovního poměru. Její chuť do práce měla na klienty kladný vliv. Oproti tomu v zařízení střední velikosti klienti odpovídali bez zaujetí; působili pasivně. Pro získání odpovědi bylo nutné otázky několikrát zopakovat. Z rozhovoru vyplynulo, že postrádají větší soukromí (pozn. autorky: respondenti jsou ubytováni ve tří až šesti lůžkových pokojích). Edukátorka domova uvedla, že zde pracuje přibližně třicet let a její pracovní metody se za tu dobu nijak zvlášť nezměnily. Při rozhovoru neprojevovala zájem o své povolání. V posledním, kapacitně největším navštíveném domově pro seniory, byla aktivita klientů vysledována největší. Volně se pohybovali po ústavu, živě mezi sebou konverzovali. V několika případech byli v doprovodu personálu či dobrovolníků. Tuto skutečnost autorka připisuje relativně nízkému věkovému průměru klientů, který se pohybuje kolem 84 let, dostatku pomáhajícího personálu, motivujícím, kreativním a optimistickým edukátorům a zároveň nabízeným vzdělávacím aktivitám, které jsou k dispozici v průběhu celého dne. 65
Na základě subjektivního pozorování lze předpokládat, že angažovaný pracovník, který má zájem o své povolání, přispívá ke zlepšení kvality poskytovaných edukačních programů v pobytovém sociálním zařízení.
10.6. Vyhodnocení dat
Domov pokojného stáří v Libošovicích (zařízení domácího typu) Charakteristika Zřizovatelem je Oblastní charita v Sobotce. Zařízení se nachází v bývalé farní budově, která byla v padesátých letech zabavena římskokatolické církvi. Po roce 1989 došlo v rámci restituce k jejímu navrácení. V následujících letech proběhla adaptace budovy na penzion pro důchodce s kapacitou jedenáct obyvatel. V roce 1996 byl přistavěn nový pavilon a zrekonstruováno podkroví. Od roku 2003 se statut zařízení změnil na domov pro seniory. Jedná se o pobytové sociální zařízení rodinného typu, který v současné době nabízí klidné bydlení dvaceti šesti seniorům v převážně jednolůžkových pokojích. V rámci služeb je obyvatelům zajištěna celodenní ošetřovatelská péče, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, úklid, praní, žehlení, drobné opravy ložního a osobního prádla, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. Za úplatu jsou seniorům nabízeny další fakultativní služby. (viz. přílohy, obr. 1) Otázky a odpovědi zástupkyně vedení Domova pokojného stáří v Libošovicích 1/ Jak často a jaké vzdělávací aktivity nabízíte seniorům v rámci pobytu ve vašem zařízení? „Do června roku 2012 nebyly seniorům nabízeny téměř žádné edukačně aktivizační programy. Individuálně mohli sledovat TV, dvakrát za měsíc docházela do domova místní knihovnice a předčítala klientům z vybrané literatury, jednou ročně byl uspořádán poznávací výlet a v nepravidelných intervalech se konaly návštěvy duchovního. Od července 2012 byla do ústavu 66
přijata pedagogická pracovnice na pozici ergoterapeutky. Od této doby se nabídka vzdělávacích programů a aktivit rozšířila o individuální práci s klienty, drobnou výpomoc pro jídelnu, procvičování paměti (stolní hry, vědomostní soutěže), malování, ruční práce, kavárničku se vzpomínkami a povídáním si. Jednou za měsíc se koná akce spojená s daným obdobím. Edukace je časově omezena. Koná se pouze v pracovních dnech přibližně od 10:00 do 11:00 hodin.“ 2/ Co ovlivňuje vaši nabídku edukačních programů? „Nedostatek financí a omezené prostory.“ 3/ Kolik pracovníků se na vzdělávání seniorů podílí? „Jedna ergoterapeutka na plný pracovní úvazek a sociální pracovnice, která příležitostně vypomáhá s technickým zajištěním větších akcí.“
Dílčí výsledek v hodnocení nabídky a kvality edukačně aktivizačních programů Do července 2012 byla nabídka a kvalita edukačně aktivizačních programů neuspokojivá, seniorům nebyly nabízeny téměř žádné edukační aktivity. Přijetím edukační pracovnice se kvalita i nabídka zlepšily. Lze je hodnotit jako uspokojivé. Celkem je seniorům nabízeno jedenáct vzdělávacích aktivit, minimálně dvě za den. Personální zajištění odpovídá počtu edukovaných klientů, ale nabídka je výrazně ovlivněna nedostatkem financí a nevyhovujícími prostory. Otázky a odpovědi edukátorky z Domova pokojného stáří v Libošovicích 1/ Jak se vám daří skloubit představy o edukační činnosti s realitou? „Ne ve všech mých návrzích se setkávám s pochopením u vedení, nemohu plně rozvíjet svou fantazii.“ 2/ Navrhla byste nějaké změny, popřípadě jaké?
67
„Ano, chtěla bych, aby se klienti mohli více zapojovat do aktivit. Vedení jim v tom brání, aby si neublížili. Personál nemá dovoleno propojovat práci se svým soukromím.“ 3/ Co vám nejvíce brání v činnosti? „Chybí prostory pro edukační činnost i vybavení, např. postrádám kuchyňku. Dále mi v činnosti brání časové omezení. Edukaci provádím v jídelně v době mezi snídaní a obědem.“ 4/ Máte vhodné podmínky pro výkon své práce? „Ne. Chybí mi samostatná pracovna. Pracoviště sdílím se sociální pracovnicí a nemohu se dostatečně připravit na vymyšlené aktivity.“
Dílčí shrnutí názorů edukační pracovnice Edukátorka nemá možnost realizovat vzdělávání seniorů podle svých představ. Nemá plnou podporu ve vedení, chybí jí zázemí i prostory pro edukaci. Ve své činnosti je omezena i časově.
Otázky a odpovědi seniorů z Domova pokojného stáří v Libošovicích (odpovídaly 4 ženy a 1 muž ve věku od 87 do 92 let) 1/ Jak jste spokojeni s nabídkou vzdělávacích aktivit ve vašem domově? 2/ Využíváte nějaké vzdělávací aktivity? 3/ Která vzdělávací aktivita vás oslovila nejvíce? 4/ Co byste na edukaci změnili, popřípadě jakou vzdělávací aktivitu postrádáte? 5/ Co vám přinášejí vzdělávací aktivity?
Respondentka č. 1 „Do nedávna jsme nedělali nic, to mi vadilo, nyní jsem spokojená. Z nabízených aktivit využívám všechny, kromě bohoslužeb. Nejvíce mne baví
68
hádanky a kvízy. Na edukaci bych nic neměnila. Přináší mi rozptýlení, společnost a osvěžení paměti.“ Respondentka č. 2 „Nabídka vzdělávacích aktivit mne nezajímá, o nic nemám zájem, sleduji pouze TV. Společná edukace mne nezajímá, nechtěla jsem tu v domově být. Vzdělávání mi nic nepřináší, nechci se stýkat s ostatními lidmi. U televize zabíjím čas.“ Respondentka č. 3 „S nabídkou jsem spokojená. Využívám všechny nabízené aktivity. Nejvíce mne baví zpívání a povídání o zajímavostech. Uvítala bych vaření a celkově více činnosti. Edukace mi přináší vzpomínky na dřívější život.“ Respondentka č. 4 „S nabídkou nejsem spokojena. Edukačních aktivit je stále málo. Využívám všechny nabízené. Nejraději mám procvičování paměti a loupání jablek pro jídelnu. Chybí mi hlavně výlety a manuální činnost, na kterou jsem byla zvyklá ve své domácnosti a kuchyni. Edukace mi přináší společenský život.“ Respondent č. 5 „Nabídka se v poslední době změnila k lepšímu. Využívám všechny nabízené, kromě bohoslužeb a rozhovorů s farářem. Nejvíce mám rád vzpomínání. Pokud bych měl něco změnit, tak bych chtěl více jakékoliv činnosti. Přináší mi to radost do života a procvičování paměti.“
Dílčí shrnutí spokojenosti seniorů s nabízenými edukačními programy Většina dotazovaných seniorů uvedla, že je se současnou nabídkou vzdělávacích aktivit spokojena, využívají většinou každou příležitost k edukaci, preferují aktivity zaměřené na myšlení. Vzděláváním by rádi trávili více času, jelikož jim přináší rozptýlení ve společnosti a procvičování paměti. Jedna 69
respondentka odmítá jakékoliv aktivity, doposud se nesmířila s nuceným odchodem ze svého přirozeného sociálního prostředí.
Domov důchodců Milíčeves (pobytové zařízení střední velikosti) Charakteristika Ústav sociální péče v Milíčevsi je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je obec Slatiny. Pobytové zařízení střední velikosti sídlí v budově zámku, který byl postaven jezuity na konci sedmnáctého století. Několikrát prošel rekonstrukcí. Po roce 1947 byl znárodněn a o deset let později přebudován na areál pro důchodce. Na zámku v Milíčevsi je v současnosti k dispozici 80 lůžek pro seniory, jejichž věk dosáhl minimálně 60 let. Mobilní klienti jsou ubytováni na pokojích z pravidla se třemi lůžky, ležící pacienti jsou na pokoji po šesti. Ústav svým klientům poskytuje celodenní stravu, která se připravuje přímo v zařízení. Dalšími službami jsou péče o osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktů se společenským prostředím, sociální poradenství vedoucí k rozvoji a udržení osobních a sociálních schopností a dovedností, podporujících sociální začlenění, pomoc při prosazování práv a zájmů, úschova cenností, individuální nákupy, diabetologické a psychiatrické poradenství, či zajištění lékařské péče. (viz. přílohy, obr. 2)
Otázky a odpovědi zástupkyně vedení Domova důchodců Milíčeves 1/ Jak často a jaké vzdělávací aktivity nabízíte seniorům v rámci pobytu ve vašem zařízení? „Vzdělávání v našem zařízení má dlouholetou tradici. V průběhu dne je klientům nabízeno pravidelně šest, někdy i více edukačních programů. Jelikož máme velké množství trvale ležících klientů, hodně edukace jim poskytujeme při individuální práci u lůžka. Klienti vyžadují osobní rozhovory na téma současnosti i historie, předčítání z knih a denního tisku nebo kontakt s domácími zvířaty. Na každém pokoji je umístěn televizor, který mohou kdykoliv sledovat po dohodě s ostatními spolubydlícími. Mobilnějším klientům 70
nabízíme skupinové procvičování paměti, poslech tematicky zaměřené hudby, ruční práce, keramiku, malování, hru na hudební nástroje, vzdělávání v oblasti zeměpisu, dějepisu, vlastivědy, promítání filmů dle výběru, předčítání a diskuse nad denním tiskem a knihou, práci s počítačem. Každý den máme otevřenou kavárnu se vzpomínkami a povídáním si nad fotografiemi, jednou za měsíc pořádáme akci spojenou s daným obdobím. Hrajeme paměťové a karetní hry, pořádáme společenské večery a vědomostní soutěže. Z místní mateřské školy k nám docházejí děti se svými vystoupeními, zveme i různé hudebníky a další umělce. Podle zájmu jsou klientům nabízeny duchovní rozhovory. Oblíbené jsou také činnosti, jako je vaření a pečení. Aktivnější seniorky pomáhají připravovat odpolední svačiny pro ostatní spolubydlící. V domově máme několik zvířat, která slouží k zooterapiím. Jednou za dva měsíce nás navštěvuje cvičitelka psů a provádí canisterapii. Mimo zimu pořádáme velké množství výletů do okolí.“ 2/ Co ovlivňuje vaši nabídku edukačních programů? „Jsou to omezené finance, zájem klientů a podpora rodinných příslušníků. Například víme, že klienti by rádi cestovali. Z důvodu ekonomické náročnosti takových výletů požadujeme finanční spoluúčast, o kterou ale většina seniorů nemá zájem. Pokud rodinní příslušníci svého seniora podporují nejen finančně, ale i psychicky, je pak mnohem aktivnější.“ 3/ Kolik pracovníků se na vzdělávání seniorů podílí? „V současné době máme jednu pracovnici na plný úvazek, která se věnuje pouze edukačně aktivizačním programům. Při organizačně náročnějších činnostech jí vypomáhá sociální pracovnice a pracovník určený pro styk s veřejností. Individuální práci s ležícími klienty zajišťují pracovníci v přímé péči.“
Dílčí výsledek v hodnocení nabídky a kvality edukačně aktivizačních programů Pestrost nabídky je na výborné úrovni, domov nabízí přes dvacet edukačně aktivizačních programů, z toho minimálně šest za den. Kvalita vzdělávání se autorce jeví jako uspokojivá. V poskytování edukační činnosti 71
sice nejsou ze strany vedení vnímány žádné větší negativní překážky, ale personální zajištění, vzhledem k počtu klientů, se jeví jako nedostatečné.
Otázky a odpovědi edukátorky Domova důchodců Milíčeves 1/ Jak se vám daří skloubit představy o edukační činnosti s realitou? „S edukací nemám problémy. Jsem tu téměř třicet let a dělám stále to samé.“ 2/ Navrhla byste nějaké změny, popřípadě jaké? „Žádné změny bych nenavrhla, možná jen více výletů.“ 3/ Co vám nejvíce brání v činnosti? „Zdravotní stav klientů a nedostatek financí na zakoupení miniautobusu, se kterým bychom mohli cestovat.“ 4/ Máte vhodné podmínky pro výkon své práce? „Vedení domova mi vychází ve všem vstříc. Pro větší komfort postrádám pouze pracovní dílnu, pro kterou zde nejsou žádné vhodné prostory. S klienty se scházíme ve společenské místnosti.“ Dílčí shrnutí názorů edukační pracovnice Edukátorka má možnost realizovat vzdělávání seniorů podle svých představ, má podporu ve vedení. Žádné zásadní změny by nenavrhovala. V činnosti
je
omezena
špatným
zdravotním
stavem
klientů,
postrádá
ergoterapeutickou dílnu.
Otázky a odpovědi seniorů z Domova důchodců Milíčeves (odpovídalo 9 žen a 1 muž ve věku od 84 do 93 let) 1/ Jak jste spokojeni s nabídkou vzdělávacích aktivit ve vašem domově? 2/ Využíváte nějaké vzdělávací aktivity? 72
3/ Která vzdělávací aktivita vás oslovila nejvíce? 4/ Co byste na edukaci změnili, popřípadě jakou vzdělávací aktivitu postrádáte? 5/ Co vám přinášejí vzdělávací aktivity? Respondentka č. 1 „S nabídkou vzdělávacích aktivit jsem spokojená. Každý den jich využívám několik, podle mého aktuálního zdravotního stavu. Nejvíce mne baví vystoupení umělců a canisterapie. Neměnila bych nic. Vzdělávání mi přináší dobrý pocit ze společnosti a pobavení.“ Respondentka č. 2 „Nabídka je pestrá, jsem s ní spokojena, každý den využívám minimálně dvě. Nejraději mám vaření, chybí mi práce na zahradě. Aktivity mi osvěžují vzpomínky na dřívější život.“ Respondentka č. 3 „Ani nevím, co všechno tu nabízejí, je toho hodně. Občas se účastním společných akcí. Přes den jsem na pokoji, dívám se na televizi, čtu si časopisy, které mi přivezou děti, povídám si s pracovníky domova. Nic bych neměnila. Když se dívám na televizi nebo si čtu, tak mi čas rychleji utíká.“ Respondentka č. 4 „Vzdělávací aktivity mne nijak nezajímají, jsem pořád na pokoji. Obvykle odpočívám, občas se podívám na televizi. Někdy si povídám s pracovnicemi domova, občas za námi přijde paní se psem. Nic nepotřebuji. Jsem ráda, když si se mnou někdo popovídá a mohu zavzpomínat.“ Respondentka č. 5 „S nabídkou aktivit jsem velice spokojená. Každý den se snažím využít vše, co je k dispozici. Nejraději mám cvičení paměti, vzdělávání, historii i vlastivědu. Chybí mi více výletů. Vzdělávání mi přináší informace o společnosti, o dění v naší zemi.“ 73
Respondentka č. 6 „S nabídkou jsem spokojená, každý den se účastním několika aktivit. Líbí se mi akce, které jsou spojeny s nějakým výročím, výlety. Nejraději mám vaření, společné přípravy svačin. To si při tom povídáme a je legrace. Neměnila bych nic, snad jen více výletů. Vzdělávací aktivity mi přináší společnost, lépe tu utíká čas.“
Respondentka č. 7 „Nabídka je dostačující, jsem s ní spokojená. Každý den chodím na trénování paměti, baví mě vědomostní soutěže, ráda pletu. Občas si přečtu noviny. Na nabídce bych nic neměnila. Aktivity mi přinášejí trénování paměti a společnost.“
Respondentka č. 8 „Nabídka je bohatá, jsem spokojená. Aktivit se účastním obvykle každý den. Baví mne to, co děláme ve společnosti, posezení s hudbou, vzpomínky. Ráda hraju společenské a stolní hry. Uvítala bych více výletů. Přináší mi to společnost lidí, osvěžení paměti.“
Respondentka č. 9 „S nabídkou jsem spokojená. Ani vše nevyužívám. Dívám se na televizi, čtu. Ráda mám kavárnu se vzpomínkami, různá vystoupení umělců a dětí. Uvítala bych více soukromí. Edukace mi přináší radost ze života.“
Respondent č. 10 „Nic mě nezajímá. Nic nevyužívám kromě televize, chtěl bych být doma.“ (ostatní dotazy nebyly zodpovězeny) (pozn. autorky: klient uvedl, že v domově byl umístěn rodinou proti své vůli)
74
Dílčí shrnutí spokojenosti seniorů s nabízenými edukačními programy Převažující část seniorů je s nabídkou edukačních aktivit spokojená a každý nějakou formu vzdělávání využívá. Nejraději mají společenské aktivity, rádi se baví a trénují paměť. V nabídce jim obvykle nic nechybí, mobilní senioři by uvítali více výletů. Edukace většině z nich přináší společenský život, vzpomínky a zábavu. I klienti upoutaní na lůžko využívají individuální terapie, díky kterým se necítí sami. Jeden dotazovaný respondent se doposud nezadaptoval na nové prostředí.
Domov pro seniory Rožďalovice (zařízení s největší kapacitou) Charakteristika Domov pro seniory v Rožďalovicích vznikl v roce 1923. Zřizovatelem je Středočeský kraj. Pobytová služba sídlí v centru obce, v budově zámku, který byl postaven na počátku 17. století a nedávno prošel celkovou rekonstrukcí. Obklopuje ho rozlehlá zahrada a parčíky. Kapacita zařízení je 190 lůžek, pokoje jsou jedno až třílůžkové. Cílovou skupinou jsou ženy od 55 let věku a muži od 63 let věku pobírající starobní či plný invalidní důchod, kteří se z důvodu ztráty soběstačnosti nebo z jiných vážných důvodů rozhodli pro pobyt v domově. Mimo rezidenčních služeb je seniorům poskytována zdravotní a sociální péče včetně dalších úkonů vymezených zákonem o sociálních službách. Na vysoké úrovni je prováděna rehabilitace a edukace. Cílem služby je zachování stávajících schopností a dovedností seniorů, které vedou k prodloužení jejich aktivního života. (viz. přílohy, obr. 3)
Otázky a odpovědi zástupkyně vedení Domova pro seniory v Rožďalovicích 1/ Jak často a jaké vzdělávací aktivity nabízíte seniorům v rámci pobytu ve vašem zařízení? „Vzdělávací aktivity jsou klientům nabízeny v průběhu celého dne. Na nástěnce mají vyvěšeno, čeho se mohou v tu kterou hodinu účastnit. Pravidelně se opakují skupinová cvičení, trénink paměti, kavárna se vzpomínkami, muzikoterapie, reminiscenční terapie, výtvarná dílna, malování, vaření, čtení 75
z denního tisku i vybraných knih, hraní společenských a stolních her, individuální motivace podle potřeb, individuální terapie, rozhovory na různá témata současnosti i historie, odborné besedy, počítačový kroužek, promítání filmů, procházky v prostorách domova i jeho okolí a další aktivity podle přání klientů. Na každém pokoji je televizor nebo rádio. Jednou za měsíc pořádáme univerzitu volného času, posezení s hudbou, nepravidelně jezdíme na výlety a pořádáme prodejní výstavy našich výrobků. Ve spolupráci se seniory vydáváme časopis. Při výuce používáme magnetickou a interaktivní tabuli. Na požádání je klientům zajištěna duchovní péče v místní kapli.“ 2/ Co ovlivňuje vaši nabídku edukačních programů? „Nabídku ovlivňuje především zájem klientů. Pravidelně jednou za měsíc se uskutečňují porady vedení domova s klienty. Zde se plánují jednorázové akce, výlety i program vzdělávání v univerzitě volného času.“ 3/ Kolik pracovníků se na vzdělávání seniorů podílí? „V současné době je to pět pedagogů volného času na plný pracovní úvazek, řada dobrovolníků, příležitostně pracovníci v přímé péči, kteří plní funkci klíčových pracovníků, a čtyři sociální pracovnice.“
Dílčí výsledek v hodnocení nabídky a kvality edukačně aktivizačních programů Pestrost nabídky je na výborné úrovni, domov nabízí přes dvacet edukačně aktivizačních programů, každý den se přizpůsobují individuálním přáním klientů. Kvalita vzdělávání je také výborná. V nabídce edukačních programů nevidí vedení žádné negativní překážky, výběr aktivit se snaží přizpůsobit požadavkům klientů. Personální zajištění je plně dostačující.
Otázky a odpovědi vedoucí edukátorky Domova seniorů v Rožďalovicích 1/ Jak se vám daří skloubit představy o edukační činnosti s realitou? „S realizací
vlastních
nápadů
nemáme
přizpůsobovat přání seniorů.“
76
problémy.
Snažíme
se
2/ Navrhla byste nějaké změny, popřípadě jaké? „Žádné změny bych nenavrhla.“ 3/ Co vám nejvíce brání v činnosti? „Nevnímám žádné překážky, které by nám bránily v činnosti.“
4/ Máte vhodné podmínky pro výkon své práce? „Vedení domova nám vychází ve všem vstříc. V budově je spousta místností, kde můžeme s klienty pracovat, k dispozici máme dvě velké ergoterapeutické dílny a vlastní pracovnu.“ Dílčí shrnutí názorů edukační pracovnice Edukátorky mají možnost realizovat vzdělávání seniorů podle svých představ, vedení domova jim vychází ve všem vstříc. Žádné změny by nenavrhly. Pro výkon své práce mají vhodné podmínky.
Otázky a odpovědi seniorů z Domova pokojného stáří v Rožďalovicích (odpovídalo 12 žen a 3 muži ve věku od 74 do 91 let) 1/ Jak jste spokojeni s nabídkou vzdělávacích aktivit ve vašem domově? 2/ Využíváte nějaké vzdělávací aktivity? 3/ Která vzdělávací aktivita vás oslovila nejvíce? 4/ Co byste na edukaci změnili, popřípadě jakou vzdělávací aktivitu postrádáte? 5/ Co vám přinášejí vzdělávací aktivity? Respondentka č. 1 „Nabídka vzdělávacích aktivit je bohatá, jsem spokojená. Každý den se něčeho účastním. Nejraději mám trénink paměti, stolní hry a vzpomínky nad fotografiemi. Nic bych neměnila. Přináší mi to zábavu, osvěžení paměti.“
77
Respondentka č. 2 „Nabízejí toho hodně, ale já to nevyužívám. Mám ráda svůj klid. Do kiosku si chodím každý den kupovat noviny a pak si je na svém oblíbeném místě čtu. Občas se podívám na televizi. Žádnou další aktivitu nepostrádám. Informace z denního tisku mi přinášejí přehled, co se děje ve společnosti. Snažím se být stále v obraze.“ Respondentka č. 3 „Nabídka je dobrá. Já mám ráda společnost, když mi to zdravotní stav dovolí, chodím do vzpomínkové kavárny, líbí se mi besedy o cestování. Také chodím do univerzity volného času nebo do dílny. Na edukaci bych asi nic neměnila, jsem spokojená. Co mi to přináší? Dobrý pocit ze společnosti lidí, kteří jsou na tom stejně.“ Respondentka č. 4 „S nabídkou jsem spokojená. Moc ji nevyužívám. Vždycky jsem měla ráda ruční práce. Nejraději sedím na hlavní chodbě, pozoruji dění a háčkuji. Občas si ke mně někdo přisedne a pak si povídáme a vzpomínáme. Večer se dívám na televizi. Nic bych neměnila. Mám tu, co potřebuji. Líbí se mi, že mohu dělat činnost, kterou jsem měla vždy ráda, mám pocit seberealizace.“ Respondentka č. 5 „Nabídka je pestrá, nemohu si stěžovat. Každý den využívám alespoň tři programy, chodím pravidelně do univerzity i do ručních prací. Těším se vždy na prodejní výstavu, ráda jezdím na výlety. Postrádám více výletů, ale jinak jsem spokojená. Vzdělávání mi přináší aktivitu a nové informace.“ Respondentka č. 6 „Nabídka programů se mi líbí. Dříve jsem se do aktivit zapojovala více, nyní jsem ze zdravotních důvodů většinou na pokoji. Sleduji televizi, prohlížím časopisy a mám ráda, když si se mnou povídá moje klíčová pracovnice. Nejraději jsem měla vaření a takové činnosti, na které jsem byla zvyklá 78
z domova. Uvítala bych tu nějaké domácí zvíře. Jestli mi to něco přináší? Nevím, co bych řekla.“ Respondentka č. 7 „S nabídkou jsem spokojená. Denně se účastním několika aktivit podle vlastní chuti. Líbí se mi povídání o historii i aktuálním dění. Chodím do naší univerzity. Ráda bych se naučila pracovat s počítačem, ale moc lidí o to nemá zájem. Vzdělávání mi přináší dobrý pocit.“ Respondentka č. 8 „Jsem tu krátce, ani nevím, zda a co budu využívat. Možná to vaření? Nevím, jestli si zvyknu. Uvítala bych práci na zahradě, ale to tady asi nepůjde. Stejně bych to už asi nezvládla.“ Respondentka č. 9 „Nabídka je podle nástěnky bohatá. Já ji nevyužívám. Mám ráda krátké procházky s doprovodem klíčové pracovnice nebo dobrovolníka, s nimi si vždy pěkně popovídám. Uvítala bych lepší přístup do zahrady. Sama tam nedojdu. Přes den se dívám na televizní pořady o přírodě, nebo odpočívám. Přináší mi to zkrácení času.“ Respondentka č. 10 „Program je pestrý, každý den se účastním nějaké aktivity. Využívám skupinové cvičení, vzpomínky, také mám ráda promítání filmů a předčítání. Jednou měsíčně navštěvuji univerzitu volného času. Na nabídce edukačně aktivizačních programů bych asi nic neměnila, možná by mohlo být více výletů. Líbí se mi, že se nám někdo věnuje.“ Respondentka č. 11 „S nabídkou jsem spokojená. Vyzkoušela jsem snad všechny aktivity. Pravidelně střídám kavárnu se vzpomínkami, ergoterapeutickou dílnu a kurzy pečení. Chodím na besedy se zajímavými hosty. Občas si přečtu časopisy a 79
dívám se na televizní seriály. Dělám to, co mě baví. Nic bych neměnila. Přináší mi to vzpomínky na dřívější život.“ Respondentka č. 12 „Nabídka se mi líbí. Každý den se snažím něco dělat. Mám ráda vědomostní soutěže a společenské večery. Dívám se na televizi a chodím na promítání starých filmů. Uvítala bych tu nějaké domácí zvíře. Aktivity mi přinášejí zábavu a společnost.“ Respondent č. 13 „Vzdělávací aktivity mne nezajímají. Většinu času trávím na pokoji. Buď odpočívám, nebo se dívám na televizi.“ (ostatní dotazy nebyly zodpovězeny) Respondent č. 14 „Nabídka je asi dobrá, já jsem spíš samotář. Přečtu si raději knihu, máme tu docela dobrou knihovnu. Uvítal bych více soukromí. V létě chodím rád do parku. Nevím, jestli mi to něco přináší, ale jsem v celku spokojený.“ Respondent č. 15 „S nabídkou jsem spokojený. Mám rád besedy s hosty, chodím do univerzity volného času i na cvičení. S „chlapama“ máme takový vlastní kroužek, scházíme se u kiosku a povídáme si o aktualitách, vzpomínáme na zážitky ze života. Nic bych neměnil. Vzdělávací aktivity mi přinášejí rozptýlení a pocit, že někam patřím.“
Dílčí shrnutí spokojenosti seniorů s nabízenými edukačními programy Většina seniorů je s nabídkou edukačně aktivizačních programů spokojená. Všichni dotazovaní respondenti využívají minimálně jeden druh aktivizace za den. Vzhledem k pestrosti nabídky nelze jednoznačně určit, která vzdělávací aktivita je nejoblíbenější. Upřednostňovány jsou činnosti skupinové i individuální sledování televizních pořadů. Na edukaci by většinou nic neměnili, dvě respondentky by uvítaly domácí zvíře, dvě by chtěly více výletů. 80
10.7. Závěr výzkumu
Na počátku výzkumu si autorka položila otázku, existují-li specifika vzdělávání seniorů v kapacitně různých pobytových sociálních zařízeních a jak jsou jejich klienti spokojeni s nabízenými vzdělávacími programy. Pro výzkum si stanovila tři cíle. Prvním cílem bylo porovnání kvality a pestrosti nabídky vzdělávacích aktivit v kapacitně rozdílných pobytových sociálních zařízeních pro seniory. Byla stanovena kritéria, podle kterých byly odpovědi vedoucích pracovníků zpracovány do dílčích výsledků. V zařízení domácího typu – v Domově pokojného stáří v Libošovicích – byla do července 2012 nabídka a kvalita edukačně aktivizačních programů neuspokojivá, seniorům nebyly nabízeny téměř žádné edukační aktivity. Přijetím edukační pracovnice se kvalita i nabídka aktivit zlepšila. V současnosti je lze hodnotit jako uspokojivé. Celkem je seniorům nabízeno jedenáct vzdělávacích aktivit, minimálně dvě za den. Personální zajištění odpovídá počtu edukovaných klientů, ale nabídka je výrazně ovlivněna nedostatkem financí a nevyhovujícími prostory. V zařízení střední velikosti – v Domově důchodců Milíčeves – je pestrost nabídky edukačních aktivit na výborné úrovni. Domov nabízí přes dvacet edukačně aktivizačních programů, z toho minimálně šest za den. Jejich kvalita se však autorce jeví pouze jako uspokojivá. V poskytování edukační činnosti sice nejsou ze strany vedení vnímány žádné větší negativní překážky, ale personální zajištění se, vzhledem k počtu klientů, jeví jako nedostatečné. V kapacitně největším zařízení – v Domově pro seniory v Rožďalovicích je pestrost nabídky na výborné úrovni. Ústav nabízí přes dvacet edukačních aktivit, každý den se program přizpůsobuje individuálním přáním klientů. Kvalita vzdělávání je také výborná. V poskytování edukace nevidí vedení žádné negativní překážky, výběr aktivit se snaží přizpůsobit požadavkům klientů. Personální zajištění je plně dostačující. Z dílčích výsledků vyplynulo, že čím větší je kapacita pobytového sociálního zařízení, tím lepší je nabídka i kvalita poskytovaných služeb. 81
Hlavními důvody této souvislosti jsou finanční, materiální a personální podmínky.
Druhým cílem výzkumu bylo porovnání názorů edukačních pracovníků z uvedených zařízení na podmínky a překážky v edukační činnosti. Z odpovědí edukační pracovnice ze zařízení domácího typu – Domova pokojného stáří v Libošovicích vyplynulo, že nemá možnost realizovat vzdělávání seniorů podle svých představ. Nemá plnou podporu ve vedení, chybí jí zázemí i prostory pro edukaci. Ve své činnosti je omezena i časově. Edukační pracovnice ze zařízení střední velikosti – Domova důchodců Milíčeves – uvedla, že má možnost realizovat vzdělávání seniorů podle svých představ, má podporu ve vedení. Žádné zásadní změny by nenavrhovala. V činnosti
je
omezena
špatným
zdravotním
stavem
klientů,
postrádá
ergoterapeutickou dílnu. Vedoucí edukačních pracovnic z kapacitně největšího zařízení – Domova pro seniory v Rožďalovicích – uvedla, že mají možnost realizovat vzdělávání seniorů podle svých představ, vedení domova jim vychází ve všem vstříc. Žádné změny by pracovnice nenavrhly. Pro výkon své práce mají vhodné podmínky. Z dílčích shrnutí odpovědí respondentů vyplynulo, že čím větší je pobytové
sociální
zařízení,
tím
jsou
edukátoři
spokojenější
s pracovními podmínkami i tvůrčí prací. Kromě již zmiňovaných ekonomických a materiálních podmínek záleží i na přístupu vedení k aktivitám a kreativitě edukátorů. Třetím
cílem
bylo
porovnat
spokojenost
klientů
s nabízenými
vzdělávacími programy v uvedených zařízeních. Z odpovědí byla vytvořena dílčí shrnutí. V zařízení domácího typu - v Domově pokojného stáří v Libošovicích – většina dotazovaných seniorů uvedla, že je se současnou nabídkou vzdělávacích aktivit spokojena, využívají většinou každou příležitost k edukaci, preferují aktivity zaměřené na procvičování kognitivních funkcí. Vzděláváním by rádi trávili více času, protože jim přináší rozptýlení ve společnosti a trénink 82
paměti. Jedna respondentka odmítá jakékoliv aktivity, doposud se nesmířila s nuceným odchodem ze svého přirozeného sociálního prostředí. V zařízení střední velikosti – v Domově důchodců Milíčeves – je převažující část seniorů s nabídkou edukačních aktivit spokojená a každý z dotazovaných respondentů nějakou formu vzdělávání využívá. Nejraději mají společenské aktivity, rádi se baví a trénují paměť. V nabídce jim obvykle nic nechybí, mobilní senioři by uvítali více výletů. Edukace většině z nich přináší společenský život, oživení vzpomínek a zábavu. I klienti upoutaní na lůžko využívají individuální terapie, díky kterým se necítí sami. Také zde se jeden dotazovaný doposud nezadaptoval na nové prostředí. V kapacitně největším zařízení – v Domově pro seniory v Rožďalovicích – je většina seniorů s nabídkou edukačně aktivizačních programů spokojená. Všichni dotazovaní respondenti využívají minimálně jednu aktivitu za den. Vzhledem k pestrosti nabídky nelze jednoznačně určit, která vzdělávací aktivita je nejoblíbenější. Upřednostňovány jsou jak činnosti skupinové, tak i individuální, zaměřené na posilování kognitivních funkcí. Na edukaci by senioři uvedeného zařízení většinou nic neměnili, dvě respondentky by uvítaly domácí zvíře, dvě by chtěly více výletů. Jeden respondent neměl zájem komunikovat a rozhovor ukončil. Z dílčích shrnutí odpovědí respondentů vyplynulo, že senioři ze všech pobytových sociální zařízení mají zájem o edukačně aktivizační programy, s nabídkou jsou většinou spokojeni. Dotazovaní klienti neměli k nabídce vzdělávacích aktivit žádné výhrady, nevyhovujících aktivit se neúčastnili. Výjimkou byli senioři, kteří se doposud nezadaptovali na nové prostředí a celkově
odmítali
spolupracovat.
Respondenti
vyhledávají
společnost
a
upřednostňují aktivity zaměřené na procvičování paměti. Vzdělávání jim přináší prodloužení aktivního života a kontakt s vrstevníky. Rozpor mezi pocity edukátorky malého domova s hodnocením klientů lze zdůvodnit tím, že v uvedeném zařízení nebyly do července 2012 nabízeny téměř žádné vzdělávací aktivity a zdejší senioři vítali jakoukoliv činnost. Proto na zlepšení nabídky reagovali s nadšením. Opačné pocity edukátorky lze vysvětlit tím, že se její návrhy aktivit nesetkávají s podporou vedení domova.
83
11. Závěr Demografické výhledy ukazují, že naše populace stárne. V blízké budoucnosti bude za seniora označován zhruba každý třetí občan. Tomu se musí přizpůsobit nejen státní sociální politika, ale i celá společnost, především snahou o zajištění soběstačnosti seniorů, jejich ekonomickou nezávislost či sociální inkluzi. Nástrojem k udržení fyzických i duševních schopností je bezesporu celoživotní vzdělávání. Seniorům v sociálních zařízeních navíc vyplňuje volný čas, dodává jim pocit sounáležitosti, důstojnosti a možnost seberealizace. Vláda České republiky si je této skutečnosti vědoma a svými kroky usiluje o vytvoření podmínek pro zdravé a důstojné stárnutí. Podpora vzdělávání je jedním z mnoha opatření, jak zlepšit kvalitu života seniorů. Nabídku možností vzdělávání seniorů ovlivňuje i stále rostoucí poptávka. Edukace je nabízena prostřednictvím vysokých škol, v rámci komunity i individuální formou. Díky moderním informačním technologiím se stává dostupnou také pro seniory z menších obcí. Důležitým aspektem edukace je osobnost, psychický, ale i fyzický stav edukovaného seniora. Pokud se senior stane nesoběstačným a rodina již není schopna poskytnout mu dostatečnou péči, východiskem bývá umístění do pobytového sociálního zařízení s nepřetržitou službou. Jejím cílem by mělo být umožnit klientovi prožití zbytku života pokud možno aktivním a důstojným způsobem. Při nedobrovolném umístění do takového zařízení často dochází u starých lidí k negativismu. K překonání takového stavu je třeba profesionalita a citlivý přístup všech kontaktních pracovníků v zařízení. Po počáteční adaptaci si senior začíná v novém domově zvykat, přizpůsobuje se nastavenému režimu, navazuje na své zvyky z rodiny a komunity. Edukační pracovníci mu poskytují v maximální možné míře motivaci ke vzdělávání, seberealizaci i k sociálním kontaktům. Reminiscencí rekonstruují životní příběh klienta, který si takto potvrzuje svou identitu. Sociální i pedagogičtí pracovníci v sociálních službách musí splňovat kvalifikační předpoklady dané zákonem, autorka se však domnívá, že klíčový je zejména osobní přístup ke klientům a poskytování příležitosti k aktivní tvůrčí práci. 84
Edukace v pobytovém zařízení má svá specifika. Soustředí se na vzdělávání klientů v daném prostředí a na vše, co souvisí s poskytováním sociální služby. Probíhá v několika fázích, které na sebe navazují. Poslední z nich obsahuje vzdělávání seniorů po adaptaci v zařízení, na které je zaměřena praktická část diplomové práce. Autorka v ní porovnala kvalitativní podmínky a rysy edukační práce v různých typech pobytových zařízení a zjistila, že úměrně s větší kapacitou zařízení roste pestřejší nabídka vzdělávacích programů, zlepšuje se kvalita edukace a spokojenost edukátorů s podmínkami i tvůrčí prací. Výzkum odhalil, že proces edukace je ovlivněn materiálními a finančními podmínkami v daném zařízení a navíc podporou edukačních pracovníků ze strany vedení. Dále bylo zjištěno, že téměř všichni dotazovaní senioři kladně hodnotili nabídku vzdělávání, z čehož preferovali společnou edukaci, zaměřenou především na posilování kognitivních funkcí. Velmi kladné hodnocení vzdělávání seniorů v zařízení rodinného typu lze vysvětlit tím, že do července roku 2012 jim nebyly poskytovány téměř žádné vzdělávací aktivity, proto uvítali jakýkoliv další edukační program. Závěry výzkumu budou prezentovány na setkání pracovní skupiny komunitního plánování sociálních služeb zaměřené na seniory a zároveň využity v rámci sociálního poradenství na Městském úřadě v Jičíně.
85
12. Seznam použité literatury Monografie BARTÁK, Jan. Profesní vzdělávání dospělých. Praha: UJAK, 2007. ISBN 97880-86723-34-1 DESSAINTOVÁ, Marie-Paule. Nezačínejte stárnout. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-255-6 JESENSKÝ, Ján. Andragogika a gerontagogika handicapovaných. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-7184-823-9 KLEVETOVÁ, Dana a DLABALOVÁ, Irena. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2169-9. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3148-3. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Bílá kniha národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Ústav pro informace ve vzdělávání. Praha: Tauris, 2001. ISBN 80-211-0372-8. PALÁN, Zdeněk a LANGER, Tomáš. Základy andragogiky. Praha: UJAK, 2009. ISBN 978-80-86723-58-7. PALÁN, Zdeněk. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: Daha, 1997. ISBN 80-902232-1-4. PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1916-3. PREISS, Marek et al. Efektivita trénování paměti. Praha: Psychiatrické centrum, 2010. ISBN 978-80-87142-10-3. RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-828-8. ŠVAŘÍČEK, Roman a ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5. VÁLKOVÁ, M., KOREJSOVÁ, M. a HOLMEROVÁ, I. Diskusní materiál k východiskům dlouhodobé péče v České republice. Praha: MPSV, 2010. ISBN 978-80-7421-021-1.
86
Elektronická média a webové stránky ASOCIACE UNIVERZIT TŘETÍHO VĚKU. Dlouhodobý záměr seniorského vzdělávání na vysokých školách na období 2008 – 2015. [online]. ©2008. [cit. 2013-03-15].Dostupné z: http://au3v.vutbr.cz/zapisy.php BIERNÁTOVÁ, Olga a SKŮPA, Jan. Bibliografické odkazy a citace dokumentů. Citace.cz. [online]. ©2011. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.citace.com/ soubory/csniso690-interpretace.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Očekávaný vývoj naděje dožití při narození. [online]. ©2006. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2006/ edicniplan.nsf/p/4025-04 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Senioři v mezinárodním srovnávání 2012. Kód: e-1417-12. 2012. [online]. ©2012. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www. czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf /p/1417-12 DOMOV SENIORŮ MISTRA KŘEŠŤANA PRACHATICE. Smyslová aktivizace. [online]. ©2011. [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.smyslovaaktivizace.cz /file.php?nid= 10683&oid=2842873 FERRY, MARTIN and BAKER, RICHARD. Výzkumné středisko pro evropskou politiku při Strathclydeské univerzitě v Glasgow. Regionální strategie a demografické stárnutí. Age Proofing Toolkit – Příručka ke strategii pro demografické stárnutí. Age Concern England. [online]. 2006. [cit. 2012-11-7]. Dostupné z:http://www. ageconcern. org.uk/regionsforallages KOUBKOVÁ, Doubravka. Sestra +. [online]. ©2006. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/ergoterapie-dulezita-soucastucelene-rehabilitace-422441 KŘENKOVÁ, Radana. Právní postavení seniorů v České republice. Proměna sociálního obsahu kategorie generace seniorů. Projekt 2D06021. Číslo aktivity: A80503. INSOMA. Agentura sociologických výzkumů. [online]. ©2008. [cit. 2012-10-04]. Dostupné z: http://www.insoma.cz/3_8.pdf MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Rada vlády pro seniory a stárnutí populace. [online]. ©2006. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2897 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. [online]. ©2013 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14540/III_vlada_Akcni_plan_ staruti_ .pdf MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Příprava na stárnutí. [online]. ©2008. [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2856
87
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Vyhláška upravující zákon o sociálních službách. [online]. ©2006b. [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13639/v_505_2006.pdf MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Zákon o sociálních službách. [online]. ©2006a. [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ files/ clanky/13640/z_108_2006.pdf MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Zpráva o plnění národního programu přípravy na stárnutí na období let 2008 – 2012. [online]. ©2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14326/ zprava_ plneni_NPS_zari.pdf MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Zákon o pedagogických pracovnících. [online]. ©2013. [cit. 2013-02-17]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/zakon-o-pedagogickych-pracovnicich SAK, Petr a KOLESÁROVÁ-SAKOVÁ, Karolína. Proměna sociálního obsahu kategorie generace seniorů. Zpráva z výzkumu Názory a postoje české populace k seniorům. Příspěvek k sociologii třetího věku. Číslo aktivity: A80306. INSOMA. Agentura sociologických výzkumů. [online]. ©2008. [cit. 2012-10-04]. Dostupné z: http://www.insoma.cz/4_8.pdf SLOVNÍK CIZÍCH SLOV ABZ. Deskriptivní výzkum. [online]. ©2005. [cit. 201302-22]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/deskriptivnivyzkum VAVŘÍN, PETR. Vzdělávání pro seniory v České republice. [online]. ©2013. [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: www.mpsv.cz/files/Vzdelavani_pro_seniory_U3V/ EY2012.ppt VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Mýty o stáří. Diakonie ČCE. [online]. ©2006. [cit. 2012-0914]. Dostupné z: http://www.otevrenoseniorum.cz/myty-o-stari/
88
13.
Přílohy
Obrázek č. 1
Beseda se zástupci PČR v Domově pokojného stáří v Libošovicích Zdroj: archív Domova pokojného stáří v Libošovicích
Obrázek č. 2
Kurz pečení vánočního cukroví v Domově důchodců v Milíčevsi Zdroj: archív Domova důchodců v Milíčevsi
89
Obrázek č. 3
Přednáška o ptactvu v Domově pro seniory v Rožďalovicích Zdroj: archív Domova seniorů v Rožďalovicích
90
Souhlasím s tím, aby moje diplomová práce byla půjčována ke studijním účelům. Žádám, aby citace byly uváděny způsobem užívaným ve vědeckých pracích a aby se vypůjčovatelé řádně zapsali do přiloženého seznamu.
V Praze dne 17. března 2013
…………………………………. Podpis
Pořadové číslo
Jméno čtenáře
č. ISIC karty
91
Bydliště
Datum
