UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD. Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed ( léta 20

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

Tereza Meravá

Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století) Diplomová práce

Praha 2011

Autor práce: Tereza Meravá Vedoucí práce: PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. Rok obhajoby: 2011

Bibliografický záznam MERAVÁ, Tereza. Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století). Praha: Karlova Univerzita, Fakulta sociálních věd, Katedra mediálních studií, 2011. 133 s. Vedoucí magisterské práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D.

Abstrakt Magisterská práce „Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století)“ srovnává dva časopisy pro mládež, které vycházely těsně před a po druhé světové válce. Oba dva tituly, které spojovalo víc než jen osoba jejich redaktora a do velké míry duchovního otce Jaroslava Foglara, byly ve své době velmi populární a daly by se nazvat fenoménem dobové publicistiky pro děti a mládež. Oba také vycházely v politicky a kulturně komplikované době, Mladý hlasatel v letech, kdy se schylovalo k válce, a v Protektorátu Čechy a Morava, a Vpřed s desetiletým odstupem v době, kdy získávali moc komunisté, a následně po komunistickém převratu v únoru 1948.

Práce navazuje na moji bakalářskou práci „Mladý

hlasatel a jeho autoři“, věnovanou jeho historii, autorům a specifikům.

Magisterská práce

přidává srovnatelné informace i o časopisu Vpřed, ale jejím hlavním účelem je srovnat ročníky „svobodné“, tedy předválečný a předrevoluční, a ty, které vycházely v době „nesvobodné“, tedy protektorátní a porevoluční. Práce se snaží nejen porovnat časopisy z hlediska obsahu, úrovně, autorů a podobně, ale zejména je vztáhnout ke kontextu doby, sledovat pronikání politiky a ideologie do časopisu a postihnout způsoby, kterými se politické a jiné subjekty snažily působit na mládež, ovlivňovat ji a manipulovat s ní.

Abstract Master’s thesis “Comparison of popularly educational weekly youth magazines Mladý Hlasatel and Vpřed in 1930s through 1950s” contrasts two youth titles that were published around the WWII. Both titles, connected not only through the editor and father-like figure Jaroslav Foglar, were immensely popular in their time and constitute the phenomenon of journalism for children of that era. Both magazines were published during uneasy times, firstly during the dawn of the war and during the Protectorate of Bohemia and Moravia; secondly, after ten years, during the rise of communists’ influence and subsequent Communist coup d'état in 1948. This master’s

thesis follows my bachelor thesis “Mladý Hlasatel and it´s authors” describing history, authors and specifics of this magazine. Master’s thesis adds comparably detailed information about the magazine Vpřed, but its main objective is to compare the titles published in “free” era before the WWII and after it, and the ones that were published during the limited freedom of the press during the war and after the year 1948. This work seeks not only to compare the content, authors and information in both magazines, but also to comprehend the contemporary context of that era, observe the impact of ideological and political influences, as well as describe different means used by political and other subjects to influence and manipulate the youth.

Klíčová slova Mládež, výchova, časopis, zábava, poučení, interaktivita, Mladý hlasatel, Vpřed

Keywords Youth, education, magazine, entertainment, edification, interactivity, Mladý hlasatel, Vpřed

Rozsah práce Samotný text práce má 233 955 znaků s mezerami, tj. cca 130 normostran.

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.

V Praze dne

Tereza Meravá

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především konzultantce své práce, PhDr. Janě Čeňkové, PhD. za podnětné nápady, tipy a připomínky, panu Juraji Daubnerovi ze Sukovy knihovny pro mládež za ochotu a pomoc a své rodině za trpělivost.

Institut komunikačních studií a žurnalistiky Teze diplomové práce Institut komunikačních studií a žurnalistiky UK FSV Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Meravá Tereza Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2009/2010 E-mail diplomantky/diplomanta: [email protected] Studijní obor/typ studia: Mediální studia – navazující magisterský studijní obor Předpokládaný název práce v češtině: Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed ( 30. – 50. léta 20. století) Předpokládaný název práce v angličtině: Comparison of popular didactic weekly magazine for youth (Mladý hlasatel thirties/forties Vpřed forties/fifties) Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok – vzor: ZS 2012) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí, tedy teze schválené v LS 2010/2011 umožňují obhajovat práci nejdříve v LS 2011/2012): 2010/2011

Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Jedním ze zdrojů bude moje bakalářská práce, obhájená na IKSŽ ( LS 2008/2009), která pojednávala o časopisu Mladý hlasatel. Mladý hlasatel byl časopisem pro mládež, vycházející v letech 1935 - 41, který dosahoval mezi mládeží značné popularity, mimo jiné díky spolupráci s vynikajícími autory - spisovateli a kreslíři, kterým se chci věnovat, například O. Batličkovi, E. Sterzingerovi, J. Foglarovi, J. V. Plevou, J. Ladou, B. Konečným nebo dr. Fischerem. atd. V roce 1941 byl zakázán nacisty. V diplomové práci se pokusím o komparaci Mladého hlasatele s časopisem Vpřed, který by se dal považovat za nástupce tohoto časopisu. Časopis Vpřed začal vycházet v červenci 1945 jako časopis Svazu mládeže, po počátečním neúspěchu pod vedením šéfredaktora Oty Šafránka časopis tři roky vedl osvědčený Jaroslav Foglar. Na jeho vydávání se opět podíleli Karel Bureš, Jan Fischer, Bohumil Konečný a další. S převratem v roce 1948 byl Vpřed stále více orientován na komunistickou ideologii. Byly obnoveny a posléze zanikly čtenářské kluby a kvalita časopisu kolísala s jeho autory – výrazně ji pozvedl například Zdeněk Burian. Časopis zanikl v roce 1951. Ze srovnání čtyř ročníků (dvou „svobodných, tedy druhého ročníku MH a druhého ročníku Vpředu, a dvou nesvobodných – protektorátního IV. ročníku MH a V. ročníku Vpředu) se zaměřím hlavně na žánrové formy, které Vpřed od Mladého hlasatele přejal i vysloveně okopíroval, na míru ideologického zaměření, na způsob agitace, na roli Jaroslava Foglara v obou periodicích, na úspěšné autory a rubriky, které dodnes přetrvaly v některých časopisech pro mládež. Co se týče dosavadního zpracování tématu, podobné srovnání nebylo nikdy zpracováno. Seriózně zpracovaných materiálů k oběma periodikům je velice málo, jedná se proto z větší části

o badatelskou práci. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znaků): Cílem práce je důkladná mediální komparace dvou vybraných ročníků každého časopisu (viz výše). Při srovnání „svobodných“ ročníků se zaměřím na novinářské formy a žánry, na styl, jakým časopis oslovuje mládež, na podobnosti a odlišnosti rubrik, stylu autorů. Cílem by mělo být poznání, jak se Mladý hlasatel transformoval, jak překonal nástrahy mnohých změn ve společnosti, protože Vpřed v prvních třech ročnících kopíroval Hlasatele. Pokusím se zasadit změny do širšího celospolečenského kontextu a sledovat úspěšnost periodika. Zcela odlišná bude druhá komparace ročníků, které nevycházely ve svobodné společnosti. Zde si kladu za cíl zkoumat pronikání ideologie do časopisu a potažmo komunistické výchovy mládeže, popsat práci novináře pro děti pod politickým tlakem a zjistit, do jaké míry tomuto nátlaku jednotlivé časopisy podléhaly. Zprostředkovaně, právě z úhlu pohledu skrz dětský časopis, se zaměřím i na rozdílnost působení obou zločinných ideologií na mládež a její metodiku a vliv na tuto důležitou skupinu obyvatel. Mimo to samozřejmě budu sledovat i formu a styl časopisů a práci jejich autorů. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): ÚVOD 1.2 1.4 2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.5.1 2.5.1 2.5.3 2.5.4 2.5.5 2.6 2.6.1 2.6.2. 2.6.3 2.6.4 2.7: 2.7.1 2.7.2 2.7.3 2.7.4 2.8 2.8.1 2.8.2 2.8.3 2.8.4 3.

Klíčová slova Vymezení zkoumaného materiálu STAŤ: Metodologie Cíle práce Základní teorie publicistiky pro mládež Základní postupy komparativní analýzy Časopis Mladý hlasatel Geneze, historie, charakteristika MH v kontextu dobové publicistiky pro mládež Osobnosti a autoři časopisu Specifikum časopisu (výchova, výběr autorit, interaktivita) a příčiny jeho úspěchu Rubriky Mladého hlasatele v dnešní publicistice pro mládež (ABC, 21. století Junior) Časopis Vpřed Geneze, historie, charakteristika Vpřed v kontextu dobové publicistiky pro mládež Osobnosti a autoři časopisu Specifikum časopisu, kolik převzal z Mladého hlasatele? Srovnání II. ročníku MH a II. ročníku Vpředu – „svobodných“ ročníků Prodejnost, úspěšnost, etablování časopisů Komiksy Návodné rubriky Organizování čtenářů, budování jejich „příslušnosti“ k časopisu Srovnání IV. ročníku MH a V. ročníku Vpředu „nesvobodných“ ročníků Pronikání ideologie do časopisu, její vliv na obsah Způsob výchovy čtenářů Organizování čtenářů Dopisy od čtenářů a jejich výběr ke zveřejnění ZÁVĚR

3.2 Zhodnocení výsledků komparace dvou ročníků Mladého hlasatele a Vpředu 3.2 Resumé 4. Použité prameny a literatura Vymezení podkladového materiálu (např. tituly a období, za které budou analyzovány): Mladý hlasatel 1935 – 1941 Vpřed 1945–1951 Metody (techniky) zpracování materiálu: Kvalitativní analýza a komparace Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): BERÁNKOVÁ, Milena. Dějiny československé žurnalistiky II. Praha : Novinář, 1981 Publikace mapující přehledně a obsáhle česká tištěná periodika po roce 1918. Každému periodiku je zde věnována charakteristika a mnohdy i poměrně podrobné údaje. ČEŇKOVÁ, Jana a kolektiv: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha : Portál, s.r.o, 2006. Vydání první. 172 s. ISBN: 80-7367-095-X, Publikace, která se obšírně a erudovaně věnuje celé problematice literatury pro děti a mládež, zasazuje ji do širších kontextů a detailně rozebírá pro ni typické žánrové struktury. FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. Praha : Olympia, 1997 Foglarovy paměti přináší i nové, dosud nepublikované informace, především o Mladém hlasateli a časopisu Vpřed. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha : Portál, 2008. Vydání druhé. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4 Publikace, která velice přehledně a srozumitelně, na řadě příkladů a ukázek, učí základům kvalitativní analýzy a ukazuje její vhodnost či nevhodnost pro různé druhy vědeckých prací. HENDRICH, Jaroslav. Výchovná hodnota četby pro mládež. In: Úhor. Roč. 32, č. 5 – 6/1944 Kratší studie o mravních vzorech v dětské literatuře a publicistice poskytuje odborné informace k tématu dětské žurnalistiky a jejího působení na čtenáře. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti (tradice, vztahy, objevy). Praha : Albatros, 1977 Autor v publikaci pojednává o vývoji ilustrace pro děti, zabývá se rozlišením kýče a ilustrace trvalé hodnoty a jejich tenkou hranicí právě v ilustraci pro mládež, vykládá o úloze dětských časopisů a výchovné funkce ilustrace v nich. Shrnuje i výzkum dětské ilustrace. JANÁČEK, Pavel. Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení 1938-1951. Brno : Host, 2004 Kniha se věnuje odmítání a cenzuře populární literatury v moderní české literární kultuře. JANOV, Slavomil: Žurnalistická tvorba spisovatele Jaroslava Foglara /se zřetelem k dětskému a mládežnickému tisku 30. a 40.let/, diplomová práce, FSV UK, Praha, 1990 Diplomová práce, obhájená na výbornou na UK FSV, obsáhlým a komplexním způsobem (včetně celé řady obrazových příloh) mapuje nejen žurnalistickou tvorbu JF, ale celou jeho osobnost a všechny složky jeho díla. MARINO, Adrian. Comparatisme et théorie de la littérature. Paris: PU de France, 1988 Kniha, která se věnuje srovnávací literární analýze. Mnoho poznatků je v ní rozvinuto v širší rovině, dá se proto použít i k čerpání poznatků ke komparaci časopisů. OSVALDOVÁ, Barbora. Dětský časopis včera, dnes a zítra. In: Děti a my. Roč. 19, č. 1/1989 a 2/1989. Dvoudílná esej o vzniku a vývoji dětské publicistiky mapuje soudobou časopiseckou scénu a uvádí i cenné poznatky z teorie dětské žurnalistiky. PERNICA, Bohuslav. Časopisy československé mládeže. In: Úhor. Roč. 23, č.7/1937

Studie je důležitá přehledem dobového časopiseckého tisku pro mládež. Poskytuje základní úvod do situace v české dětské předválečné žurnalistice. PECHÁČEK, Jaroslav. Jak posuzovat ilustraci v dětské knize. In: Úhor. 24. října 1938. Roč. XVI, č.5 Erudovaná esej na téma kvality ilustrace pro děti. Zabývá se otázkami, jak moc a zda vůbec je nutné zjednodušovat kresbu pro děti, jaký styl podněcuje fantazii a je edukativní a jaký nikoliv a na množství příkladů provádí ukázkové hodnocení ilustrací. PÍREK, Z. Čtenářské kluby JF. Brno : Delfín, 1990 Autor, který se odborně zabýval dílem Foglara, v této publikaci shromáždil materiály o čtenářských klubech, které doplnil poznatky o jejich působení na čtenáře a o apelativních prvcích ve foglarových textech. POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003. 113 s, ISBN 80-7033791-5, Sebrané vzpomínky Karla Bureše a Jaroslava Foglara na dobu jejich působení v dětských časopisech. Vpřed a Mladý Hlasatel. SADECKÝ, Petr. Proč mlčí Jaroslav Foglar? In: Zlatý máj. Roč. 8, č. 3/1964 Text je významný jednak zlomem v pohledu na Foglara, a poté vyvoláním téměř roční časopisecké diskuse, které se zúčastnili např. V. Kovářík nebo V. Stejskal, kteří zde publikovali názory na autora a dětskou literaturu a publicistiku vůbec. STEJSKAL, Václav. Moderní česká literatura pro děti. Vyd.1. Praha : Státní nakladatelství dětské knihy, 1962. 347 s Přehled, mapující subjektivním stylem literárního kritika dobovou literaturu pro děti. I když se věnuje téměř zásadně knihám, obsahuje cenné poznatky z teorie psaní pro děti. ŠVEJDOVÁ, Tereza. Časopis Mladý hlasatel a jeho autoři. Praha: Karlova Univerzita, Fakulta sociálních věd, Katedra žurnalistiky, 2009. 67 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. Pojednává o časopisu Mladý hlasatel, který zevrubně analyzuje a zasazuje do širšího kontextu dobové publicistiky pro mládež. Se zvláštním zřetelem se věnuje Jaroslavu Foglarovi. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) HOPLINGER, Petr: Komunikace Jaroslava Foglara se čtenáři [rukopis]. Ved. dipl. práce Martin Sekera, Praha, 2002. 121 s.: obr. příl. PROCHÁZKOVÁ, Michaela: Komiks Rychlé šípy [rukopis]. Ved. dipl. práce Pavel Janáček, Praha, 2004. 150 s. : obr. příl. ŠULOVÁ, Markéta: Analýza jazyka komiksových seriálů Jaroslava Foglara [rukopis]. Ved. dipl. práce Petr Mareš, Praha, 2004. 98 s. : barev. obr., příl. TYDRYCHOVÁ, Michaela: Časopisy pro děti mladšího školního věku [rukopis]. Vedoucí diplomové práce Vladimíra Gebhartová, Praha, 2002, 80 s. : tab., grafy, obr. příl. ŠVEJDOVÁ, Tereza. Časopis Mladý hlasatel a jeho autoři. [rukopis] Vedoucí bakalářské práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. Praha, 2009. 67 s. Datum / Podpis studenta/ky ………………………

Obsah OBSAH.........................................................................................................................................................................1 ÚVOD ...........................................................................................................................................................................2 1. TEORIE PUBLICISTIKY PRO MLÁDEŽ A JEJÍ UPLATNĚNÍ VE ZKOUMANÝCH TITULECH ...7 1.1. FUNKCE A DĚLENÍ ŽURNALISTIKY PRO DĚTI ..................................................................................................7 1.2. JAK PSÁT PRO DĚTI? ......................................................................................................................................9 1.3. INTERAKTIVITA V TEXTECH A ŽURNALISTICE PRO DĚTI ..............................................................................13 1.4. ILUSTRACE V ŽURNALISTICE PRO DĚTI A MLÁDEŽ .......................................................................................14 1.5. OTÁZKA BRAKU A NEVHODNÉ ČETBY .........................................................................................................15 1.6. AUTORITY A STEREOTYPY V TISKU PRO DĚTI ..............................................................................................17 1.7. IDEOLOGIE A PROPAGANDA V TISKU PRO DĚTI ............................................................................................18 2. ČASOPIS MLADÝ HLASATEL ...................................................................................................................21 2.1. GENEZE, HISTORIE, CHARAKTERISTIKA.......................................................................................................21 2.2. MLADÝ HLASATEL V KONTEXTU DOBOVÉ PUBLICISTIKY PRO DĚTI A MLÁDEŽ ............................................26 2.3. AUTOŘI A KRESLÍŘI ČASOPISU ....................................................................................................................31 2.3.1. Autoři ................................................................................................................................................31 2.3.2. Kreslíři ..............................................................................................................................................35 3. ČASOPIS VPŘED ...........................................................................................................................................38 3.1. GENEZE, HISTORIE, CHARAKTERISTIKA.......................................................................................................38 3.2. VPŘED V KONTEXTU DOBOVÉ PUBLICISTIKY PRO DĚTI A MLÁDEŽ ..............................................................46 3.3. AUTOŘI A KRESLÍŘI ČASOPISU ....................................................................................................................48 3.3.1. Autoři ...............................................................................................................................................48 3.3.2. Kreslíři ..............................................................................................................................................52 4. SPECIFIKA ČASOPISU MLADÝ HLASATEL A VPŘED A JEJICH „OTISK“ V SOUČASNÉ PUBLICISTICE PRO DĚTI A MLÁDEŽ ..............................................................................................................54 5. SROVNÁNÍ II. ROČNÍKŮ MLADÉHO HLASATELE A VPŘEDU ........................................................57 5.1. SROVNÁVANÉ ROČNÍKY V KONTEXTU DOBY...............................................................................................57 5.2. CELKOVÉ VYZNĚNÍ, KONCEPCE ČASOPISŮ, CÍLOVÁ SKUPINA, PŮSOBENÍ NA MLÁDEŽ .................................64 5.3. OBSAHOVÉ ZAMĚŘENÍ ................................................................................................................................67 5.4. INTERAKTIVITA A ORGANIZACE ČTENÁŘŮ ..................................................................................................71 5.5. AUTORITY A PRONIKÁNÍ IDEOLOGIE DO ČASOPISU ......................................................................................72 6. SROVNÁNÍ V. ROČNÍKŮ MLADÉHO HLASATELE A VPŘEDU ........................................................75 6.1. SROVNÁVANÉ ROČNÍKY V KONTEXTU DOBY...............................................................................................75 6.2. CELKOVÉ VYZNĚNÍ, KONCEPCE, CÍLOVÁ SKUPINA ......................................................................................84 6.3. OBSAHOVÉ ZAMĚŘENÍ ................................................................................................................................85 6.4. INTERAKTIVITA A ORGANIZACE ČTENÁŘŮ ..................................................................................................87 6.5. AUTORITY A PRONIKÁNÍ IDEOLOGIE DO ČASOPISU ......................................................................................87 ZÁVĚR.......................................................................................................................................................................94 RESUMÉ..................................................................................................................................................................101 SUMMARY..............................................................................................................................................................102 PRAMENY A LITERATURA ...............................................................................................................................103 PRAMENY:.............................................................................................................................................................103 LITERATURA: ........................................................................................................................................................104 WEB: .....................................................................................................................................................................111 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................................................114 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA MLADÝ HLASATEL ...............................................................................................................114 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA VPŘED .................................................................................................................................114 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA: .......................................................................................................................................115

1

Úvod K napsání práce „Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století)“ mne vedl zejména pocit, že jsem v bakalářské práci „Mladý hlasatel a jeho autoři“, obhájené v roce 2009 na FSV UK v oboru žurnalistika, rozpracovala zajímavé a nosné téma žurnalistiky pro děti a mládež, jejích specifik a dobových proměn. Mnohé dílčí aspekty tématu, jako je způsob výchovy dětí, daný dobovým kontextem, pronikání různých ideologií do časopisů, dobově proměnlivé zájmy mládeže a podobně, pro mne představují lákavé pole k výzkumu a korespondují s mými osobními i profesními zájmy. Proto jsem se rozhodla práci bakalářskou rozšířit na magisterskou, kde bych na komparaci dvou titulů analyzovala právě výše uvedené problémy. Metoda komparace časopisů, které měly mnoho společného, vycházely s pouhým desetiletým odstupem, ale zato v diametrálně politicky i společensky odlišné době, a navíc oba nabízely možnost vybrat k analýze ročník, vycházející za doby svobodné i totalitní, podle mého názoru nejlépe korespondovala s cíli práce a jejím prostřednictvím bylo možno nejlépe odpovědět na položené výzkumné otázky. Potýkala jsem se se stejným problémem, jako při psaní práce bakalářské – nedostatkem teoretické literatury, která by se věnovala přímo problematice a výzkumu médií pro děti. Musím zde opakovaně vyjádřit svůj údiv nad tím, že ani na žádné vysoké škole se žurnalistika pro děti neučí, přitom má naprosto svébytná pravidla a nabízí k analýze prvky, které v žurnalistice pro dospělé nenajdeme, jako je například snaha o výchovné působení. Ve své práci jsem postupovala zejména metodou kvalitativní srovnávací analýzy (v části komparace vybraných ročníků) a kvantitativní obsahové analýzy (v podkapitole komparace, kde zkoumám výskyt autorit ve srovnávaných ročnících). Hlavní zásady kvalitativní srovnávací analýzy formuloval americký sociolog a politolog Charles Ragin.1 „(Princip konfigurace, pozn. autorky) znamená, že každý jednotlivý případ je chápán jako komplexní kombinace vlastností, specifický celek, který by neměl být ztracen nebo vynechán v průběhu analýzy – to je holistická perspektiva.“2 Toto pojetí každého případu jako

1

Později své metody rozvíjel. Zatímco nejprve jeho metoda vyžadovala operacionalizaci proměnných na hodnotu 0 nebo1, později připustil i škálu od 0 do 1, čímž umožnil větší vypovídající hodnotu výsledků a vzdálil se od analýzy kvantitativní. 2 RIHOUX, B., RAGIN, Charles. Configurational Comparative Methods. Qualitative Comparative Analysis (QCA) and Related Techniques. London : Sage Publications. 209 s. ISBN 978-1-4129-4235-5. In: KOUBA, Karel.

2

komplexního celku je nejblíže metodologii mé diplomové práce, kde v části, v níž jsem komparativní analýzu prováděla, jsem určila celky – jednotlivé zkoumané problémy na stránkách srovnávaných časopisů (například pronikání ideologie, přítomnost literárního obsahu, zájmového obsahu atd.) a zjišťovala a následně v závěru porovnávala jejich míru, tj. například nakolik do kterého z nich ideologie proniká nebo kolik prostoru v něm dostane literatura). Obsahová analýza, kterou jsem použila pro srovnávání výskytu autorit v časopisech, je metodou kvantitativní, používanou často v různých sociálních analýzách. Podle Fiskeho3 například slouží především k tomu, aby výsledky byly měřitelné a objektivní a analýza mohla být na stejném vzorku kýmkoliv zopakována se stejným výsledkem. Obsahovou analýzou se zabýval také Bernard Berelson. Definuje jí jako „výzkumnou techniku pro objektivní, systematický, kvantitativní popis zkoumaného komunikačního obsahu“4. Podle Berelsona se dá obsahová analýza provádět téměř na všech typech textů, ať již jde o knihy, proslovy, novinové články nebo titulky, nebo jakýkoliv jiný psaný jazykový projev. „Analýzu dokumentů můžeme členit na analýzu obsahovou a analýzu tematickou. Obsahová analýza je kvantitativní, zabývá se četností, tedy zjišťováním, kolik prostoru je věnováno tématům, událostem nebo slovům. Její užití nikoho neovlivňuje, umožňuje testování hypotéz a umožňuje srovnání. Na druhou stranu je subjektivní, pokud jde o definování kategorií. Také spíš popisuje, než objasňuje,“5 shrnuje hlavní výhody a nevýhody metody Jan Jandourek. Vzhledem k tomu, že se jedná o kvalitativní komparativní analýzu, zůstávají v platnosti některá specifika kvalitativní analýzy, například započetí výzkumu výzkumnými otázkami. V knize Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace se píše: „V typickém případě kvantitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky.“6 Tyto otázky pak mohou během sběru dat a jejich analýzy přibývat, konkretizovat se, a v závěru práce by měly být výzkumníkem zodpovězeny. Položila jsem si následující: „Jak se v obou titulech odrážel dobový kontext? Věnovaly se oba tituly politice více než dnešní, nebo srovnatelnou měrou? Jaké výchovné hodnoty dětem tituly zprostředkovávaly, k jakému posunu v těchto hodnotách došlo během desetiletého odstupu titulů? Jak se v časopisech projevila Recenze.Tarantula.ruk.cuni. [online]. [cit. 2011-04-15]. In: Acta politologica, ročník 2 (2010), č. 1 . Dostupný z WWW: < http://tarantula.ruk.cuni.cz/ACPOENG-17-version1-Kouba_02_01_merged.pdf> 3 FISKE, John. Introduction to communication studies. London : Methuen, 1982. 174 s. 4 BERELSON, Bernard. Content Analysis in Communication Research. New York: Free Press, 1952, str. 74 5 JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Vyd. 1. Praha : Grada, 2008, str. 18 6 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Vyd. 2. Praha : Portál, 2008, str. 48

3

nesvoboda společnosti? Měla propaganda nacistická a komunistická nějaké shodné rysy? Jakým tématům se oba časopisy věnovaly? Změnily se nějak zájmy mládeže za deset let? Na tyto otázky se snažím odpovědět v závěru. Kvalitativní metodu práce jsem zvolila také z důvodu, že nejlépe umožňuje interpretovat sociální realitu7. Kvalitativní výzkum má samozřejmě i své nedostatky. Ty se týkají zejména reliability výsledků. „Další, a tentokrát daleko závažnější, problém spojený s úžasnou flexibilitou kvalitativního výzkumu je to, že zde není možné aplikovat standardní postupy pro kontrolu reliabilitu výsledků. Cílem kvalitativního výzkumu není ověření teorie, ale její vytváření.“8 S touto přirozenou vadou kvalitativního výzkumu se lze vyrovnat pouze snahou o maximální objektivitu, nestrannost a tvorbu vlastního názoru pouze na základě objektivních a prokazatelných skutečností, o což jsem se v maximální míře snažila. Cílem práce je tedy zejména odpovědět na výzkumné otázky prostřednictvím komparace obou ročníků. Shrnuje na jednom místě poměrně obtížně dostupné informace o Mladém hlasateli a Vpředu, jejich historii a autorech a věnuje se i teoretickým otázkám žurnalistiky pro děti. V kapitole jedna shrnuji základní teorie publicistiky pro mládež, které byly prokazatelné ve zkoumaných ročnících časopisů Mladý hlasatel a Vpřed, a krátce, na vybraném příkladu, ukazuji konkrétní souvislost s analyzovanými časopisy. Pokud jsem to považovala za účelné, teorii jsem připomněla znovu na místě, kde v dalších částech práce docházím k její aplikaci. Jsem si vědoma metodologického nedostatku této kapitoly, a to skutečnosti, že mnoho teorií muselo být převzato z teorie literatury pro děti místo publicistiky pro děti, a to z důvodu popsaného výše – nedostatku teoretického zázemí novinařiny pro děti jako svébytného odvětví tohoto oboru. Snažila jsem se více než při psaní práce bakalářské soustředit na zahraniční zdroje a studie a narazila na několik nových velmi cenných pramenů, ale přesto se nedostatek teoretického zázemí projevil. Domnívám se však, že záměna teorie literatury pro děti a publicistiky pro děti je v případě časopisů Mladý hlasatel a Vpřed do značné míry ospravedlnitelná, jelikož oba časopisy se skládají ve velké míře z povídek (žánr literární), básniček (žánr literární), reportáží (žánr na pomezí literatury a publicistiky) a komiksů (rovněž obtížně zařaditelný žánr, který však s literaturou úzce souvisí). Kapitola vychází z mé bakalářské

7 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Vyd. 3. Praha : Karolinum, 2000, str. 285 8 Tamtéž, str. 302

4

práce Mladý hlasatel a jeho autoři, je však výrazně doplněna a rozšířena v rámci obsahu podkapitol i o podkapitoly nové. V druhé kapitole se krátce, v míře účelné pro ilustraci postupů v této práci použitých, věnuji metodám, které jsem při tvorbě práce aplikovala – kvalitativní komparativní analýze a kvantitativní obsahové analýze. Třetí kapitola je věnována Mladému hlasateli, jeho genezi, historii, charakteristice, konkurentům a autorům. Jedná se o kapitolu, která nejvýrazněji vychází z mé bakalářské práce Mladý hlasatel a jeho autoři, jelikož jsem se domnívala, že informace o komparovaných časopisech do magisterské práce patří9 a nebylo tedy nutné již jednou napsané příliš přepracovávat. Oproti bakalářské práci je ovšem kapitola výrazně zkrácena, protože zatímco v ní tvořila jeden ze dvou pilířů práce, v současné magisterské práci tvoří spíš jakýsi „background“, kapitolu, která je v kontextu práce výrazně méně důležitá. Kapitola čtyři obsahuje stejné informace i o časopisu Vpřed. Je stejně strukturována, aby umožňovala přímé porovnání některých skutečností, i když to není přímým cílem práce – tím je komparace vybraných ročníků po jejich obsahové a formální stránce a stránce jejich dobového kontextu. Vzhledem k tomu, že Vpřed na tvorbu Mladého hlasatele navazoval, opakují se některá jména autorů a spolupracovníků. Pokud tedy daná osoba spolupracovala s Mladým hlasatelem i Vpředem, rozdělila jsem její působení na tvorbu pro ten který časopis a v konkrétní kapitole se věnuji pouze její spolupráci s daným titulem. Kapitola pět se krátce věnuje specifikům obou periodik, jež je nutné znát pro další práci s nimi, a ukazuje názorně prvky, které v dětské novinařině přetrvaly od dob vycházení těchto periodik dodnes. Kapitola šest je kvalitativní komparativní analýzou druhých ročníků obou periodik, rozdělenou na dvě části: srovnání dobového kontextu a obsahu, formy a idejí. V kapitole se snažím prostřednictvím této komparace nastínit odpovědi na některé výzkumné otázky, připomínám vybrané problémy teoretické, pokud narážím na jejich aplikaci v praxi, a zaznamenávám otázky a problémy nové, které vyvstaly při srovnávání samotném. Sedmá kapitola shodným způsobem porovnává páté ročníky periodik. I když jsem zkoumala stejné obsahové kategorie, pokusila jsem se klást důraz na ty, které v kontextu doby 9

Mimo jiné proto, že jsou velmi obtížně dostupné a tak je jejich shrnutí v přehledné podobě na jednom místě jedním z vedlejších cílů práce.

5

nabíraly na důležitosti a specifičnosti (například pronikání ideologie). Jsem si vědoma toho, že jsem na tomto místě mírně odchýlila od teze práce, která předpokládala v případě srovnání pátých ročníků komparaci v jiných vybraných kategoriích, než ve srovnání ročníků druhých. K postupu srovnání kategorií stejných jsem došla během provádění komparace, kdy jsem zjistila, že mnohá specifika, jejichž výskyt jsem předpokládala pouze v jedné dvojici ročníků (např. pronikání propagandy, zajímavé mechanismy výběru příspěvků od dětí, specifické vyznění časopisu atd.) se vyskytují v obou dvojicích komparovaných ročníků. Pro větší přehlednost jsem tedy ročníky nakonec srovnávala v identických kategoriích, které jsem rozšířila tak, abych nic důležitého a avizovaného v tezi neopomněla. Následuje závěr, ve kterém odpovídám na vytyčené výzkumné otázky, na otázky nové, v průběhu práce vzniknuvší, a vyhodnocuji provedenou komparativní analýzu.

6

1. Teorie publicistiky pro mládež a její uplatnění ve zkoumaných titulech10 1.1. Funkce a dělení žurnalistiky pro děti Jaroslav Toman přisuzuje literatuře pro děti tři základní funkce, které jsou pro psaní do časopisů obdobné: estetickou, formativní, a poznávací. Největší důraz klade na funkce formativní a poznávací: „Formativní funkce, označovaná také jako výchovná nebo didaktická, poučuje o zásadních normách v mezilidských vztazích, o povinnostech dítěte vůči sobě, svým vrstevníkům i dospělým,“11 píše autor. Je důležité utvářet v dítěti správné hodnoty, vnímat dobro a zlo, pravdu a spravedlnost. Jako prostředky tohoto cíle uvádí autor mravoličné příběhy, klasickou pohádku, bajku nebo exemplární příběh s dětským hrdinou. Tyto žánry tvoří páteř výchovného působení na děti v Mladém hlasateli, ale objevují se i později v časopisu Vpřed. Dětský vzor se objevuje v Mladém hlasateli v mnoha podobách – jako fiktivní hrdina z povídek, konkrétní žák či žačka, kteří vyhráli nejrůznější školní soutěže či sportovní přebory, v životopisech slavných politiků a vědců, kde je zdůrazněno jejich dětství a píle. Příběhy s dětskými hrdiny najdeme v próze s tématy zachránců života, v soutěži Tábor mladých i v pracích samotných čtenářů. Časopis Vpřed po roce 1948 posunul dětský vzor do jiné roviny, použil jej pro ideologickou propagandu, dobře si vědom toho, jak jsou právě vrstevnické vzory pro děti a mládež důležité. Mladý hlasatel se snažil mezi mládež šířit poznání – k tomuto účelu slouží hlavně poznávací články, zařazované hojně hlavně v posledních ročnících (věda byla prakticky to poslední, co nebylo příliš cenzurováno nacistickým režimem), které obohacovaly všeobecné i hlubší znalosti v odborné oblasti. Vpřed v této tendenci dále pokračoval a rozšířil pole zájmu na širší paletu témat vědeckých, kulturních, sportovních i politických. O výchově pomocí četby dále Toman píše: „Z mnoha sociálních činitelů participují na stimulaci a kultivaci prepubescentního čtenáře zvláště rodina a škola“12 I redakce Mladého hlasatele si toho byla velice dobře vědoma – proto psala pro děti takový časopis, který jim rodiče 10

Kapitola vychází z mojí bakalářské práce ŠVEJDOVÁ, Tereza. Časopis Mladý hlasatel a jeho autoři TOMAN, Jaroslav. Didaktika čtení a literární výchovy. Vyd. 1. České Budějovice : Jihočeská univerzita v českých Budějovicích, 2007, str. 72 12 tamtéž, str. 108 11

7

budou rádi kupovat. Ostatně rodiče jsou jednou z nejprezentovanějších autorit, jak vyplývá z mé analýzy (viz 2.7.1). V knize Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století se jako ideální funkce jakéhokoliv, tedy i žurnalistického, kvalitního textu pro děti a mládež, uvádí především motivace k dalšímu čtení, vyprávění a vlastní tvorbě, příprava na recepci složitější prózy, utváření žebříčku hodnot, odpovědi na otázky, které děti zajímají.13 Michael Bína a Jan Ferenc v článku Dětské časopisy mají tvrdý chlebíček14 nastiňují dělení časopisů pro děti. Mládežnické tituly se podle nich dělí spíše podle věku a pohlaví, než tematicky a stylově. Děti nemají ještě vyhraněné zájmy, a ti, kteří ano, často čtou odborné tematické tituly, mnohdy určené dospělým. Jde tedy v zásadě o cílovou skupinu. Časopisy pro mladší děti typu učení hrou se obvykle podle pohlaví ještě příliš nediferencují (z dnešních časopisů by mohl být takovým příkladem časopis 21. století Junior, ještě pro mladší Mateřídouška nebo Sluníčko, z dobových například Punťa nebo pozdější Brouček), časopisy pro starší se dělí na všeobecné, zaměřené na učení a zájmy mládeže (dnes ABC, z tehdejších např. právě Mladý hlasatel), a časopisy životního stylu, které přidávají zájem o mezilidské vztahy a například i první sexuální zkušenosti (dnes Bravo, tehdy takové časopisy nevycházely). Podle tohoto dělení by byl Mladý hlasatel ve svých prvních ročnících časopisem pro obě pohlaví věku okolo deseti let, později, od druhého, nejpozději třetího ročníku, všeobecným časopisem spíše pro chlapce okolo dvanácti. Vpřed bychom pak charakterizovali jako časopis pro chlapce i dívky od deseti do čtrnácti let. Literatura pro děti a mládež je podle Jany Čeňkové tvořena žánry, které čerpají ze třech zdrojů: žánrů přímo určených dětem a mládeži (říkadla, próza s dětským hrdinou či dívčí hrdinkou, autorské pohádky, hraná a loutková dramata, obrázkové knihy), dále žánrů převzatých z folklórní literatury (mýty, eposy, bajky, pohádky, pověsti), a nakonec z žánrů, které mohou být i pro dospělé (např. detektivka, dobrodružná literatura, sci-fi a fantasy literatura, komiks).

15

Mladý hlasatel využívá pro svoji publicistiku hlavně prózu s dětským hrdinou, bajky, pohádky, dobrodružnou literaturu a komiks, obdobně tak časopis Vpřed.

13

URBANOVÁ, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Vyd. 1. Olomouc : Votobia s.r.o, 2004, str. 14 14 BÍNA, Michael L.; FERENC, Jan. Dětské časopisy mají tvrdý chlebíček. Strategie [online]. 2005. [cit.2008-0919]. Dostupný z WWW: 15 ČEŇKOVÁ, Jana a kolektiv: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Vyd. 1. Praha : Portál, s.r.o, 2006, str. 17

8

1.2. Jak psát pro děti? Michael Rosen, autor více než 140 knih pro děti, píše ve studii Child´s play16, že text pro děti by rozhodně neměl běžet tempem dospělých. Na slova je podle autora lepší být skoupý a děti snesou a pochopí i ironii a nadsázku, pokud se jí použije v rozumné míře. Dobře to věděl například Otakar Batlička, kmenový povídkář Mladého hlasatele, jehož povídky krátce vycházely i ve Vpředu – ve svých námořních nebo jiných dobrodružných povídkách se jemně naznačeného ironického humoru nebál, pokud charakterizoval například životem protřelé námořníky nebo dobrodruhy, hrdiny jeho textů. Svůj názor na to, jak psát kratší texty pro mládež, vyjadřuje v časopise Úhor i Jaromír John, přičemž si stěžuje na absenci kvalitních teoretických textů na toto téma. Mluvit je podle něj dobré ne prázdnými slovy, ale fakty, věcmi, ději. Jaromír John doslova říká: „Dbám, aby moje prosa pro mládež nebyla řečí psanou, ale mluvenou.“17 Snaží se tedy přiblížit zjednodušení, jakým člověk hovoří a „nezneužívat toho, že papír snese cokoliv“18 – právě běžnou lidskou mluvu považuje John za nejlepší indikátor srozumitelnosti. Zní-li text jako běžná, možná o něco málo sofistikovanější mluva, jako kdybychom si psali pozdější mluvený projev, je tím pádem srozumitelná. Text pro děti se má psát právě jako projev – souvisí to s nižší schopností pozornosti. Podle teoretiků Ruffa a Lawsona19 udrží děti od zhruba osmi do zhruba čtrnácti let pozornost tolik minut, kolik je jim let – plus několik málo minut podle inteligenčního kvocientu navíc, maximum je zhruba 15–20 minut – tento horní limit je již běžný pro dospělé. Je proto vhodné, když je do této doby povídka přečtena, úkol vyřešen, křížovka vyluštěna. A je-li text srozumitelný po jediném vyřčení dospělému divákovi, aniž by si v něm mohl listovat a k čemukoliv se vracet, je srozumitelný i dítěti v psané podobě, kde se může vracet, kam potřebuje. „Ucho je pozorný soudce, který zkoumá rychlost a spád věty. Je třeba, aby slovní zvuky „bubnovaly“ pochod, aby poslední slovo v poslední větě odstavce byl úhoz, který dotvrdí, nikoliv zeslabí, rozmělní, zvukový a pojmově obsahový účin odstavce!“20, píše Jaromír John. Pokračuje definicí stylu, příhodného pro psaní pro děti: „Děj musí mít spád, být bohatý na 16

ROSEN, Michael. Child ´s play. The guardian. [online]. 2009. [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: 17 JOHN, Jaromír. Normy pro dětskou literaturu. In: Úhor. 20. září 1937, roč. XXV, č. 7, s. 151 18 tamtéž, str. 151 19 RUFF, H. A.; LAWSON K. R. Development of sustained, focused attention in young children during free play. Kalifornie: California Developmental Neuropsychology, 2002. 625s. 85-93. 20 JOHN, Jaromír. Normy pro dětskou literaturu, str. 150

9

příhody a být dobrodužný. (…) Špetka ironie a humor se snese. U mladších (…) je snad třeba především jasného, příznačného slohu, krátkých vět, třeba o věcech a relacích nejobyčejnějších, protože mládež, právě tak jako prostší čtenáři, mají rádi, shledávají-li slovem vyjádřeny, pojmenovány předměty, děje jim dobře známé."21 John pojmenovává tento jev „libostí ze známosti“.

V Mladém hlasateli i Vpředu by se výše uvedenými slovy daly popsat kratší

povídky, většinou stále na podobné téma: hrdinský čin, pomoc rodičů, dobrý skutek. Tyto texty, určené pro mladší část publika, nezatěžují děti složitými reáliemi bojišť a moří, což ocení spíše starší – naopak přesně podle Johnových slov pracují s každodenními situacemi života ve městě, v bytě, v továrně – tedy se skutečnostmi dětem důvěrně známými. Je zřejmé, že tento jev je v přímém rozporu s tím, proč čtou časopisy a literaturu dospělí: aby se dozvěděli co nejvíce nového, nechali se vtáhnout do situací, které neznají. „Děti v knihách hledají odpovědi na své otázky, své problémy, často se chtějí s hrdinou identifikovat," soudí Jitka Řeháková z ústředí pražské Městské knihovny22. Mnoho autorů dále zastává myšlenku, že děti jsou nadšeny z konkretizování jejich vlastní myšlenky a bohatství způsobů, kterými se tato dá vyjádřit. Je to z důvodu, že jejich vlastní jazyková vybavenost na toto ještě nestačí. Věty by měly být jednoduché, ale ne prostoduché, žádné hluboké a těžko pochopitelné analýzy a složitě rozvětvené texty. Dějinné linie je podle většiny autorů dětský mozek schopen vnímat maximálně dvě, lépe jednu. Barbora Osvaldová k tomuto problému ironicky, ale výstižně podotýká: „Za první republiky převládal dojem, že psát pro děti je daleko lehčí než pro dospělé. Stačí jen zařadit nějakou tu zdrobnělinu, přidat něco zvířátek a poupátek, použít osvědčeného klišé, jak zlo bylo potrestáno, protože – dětem se to přece líbí.“23 S tím pochopitelně autorka hrubě nesouhlasí – děti je třeba kultivovat. V tomto ohledu vyzdvihuje časopisy literární a bere si na paškál i časopis Mladý hlasatel – nedopadá však v jejím soudu nikterak zle, vyčítá mu jen občasnou schematičnost a líbivost vábivých témat, zvláště pro chlapce. Stephan Holthaus si v článku děti nového tisíciletí24 stěžuje, že média, dokonce i ta, pro ně přímo určená, zkracují našim nejmenším dětství. „Už od osmdesátých let lze se steskem 21

JOHN, Jaromír. Normy pro dětskou literaturu, str. 150 ŘEHÁKOVÁ, Jitka. Čtvrtina českých dětí vůbec nečte, další čtvrtina ale čte denně. Česká škola. [online]. 2007. [cit. 2008-09-18]. Dostupný z WWW: 23 OSVALDOVÁ, Barbora. Dětský časopis včera, dnes a zítra: čtyřdílné zamyšlení nad vznikem a vývojem časopisů pro děti. In: Děti a my. 1989, roč. XIX, č. 1, nečíslovaná příloha 24 HOLTHAUS, Stephan. Děti nového tisíciletí. In: Ethos. 2001, č. 1, str. 23 22

10

pozorovat, že děti nemají dětství. Podle názoru mediálního vědce Neilla Postmana přispěla zejména televize k tomu, že se dospělým rozpadl svět knihy a výtvarnictví. Přitom se však světy dospělých a dětí navzájem prolínají. Televize vede k tomu, že se tajemství světa dospělých prezentují už dětem. Naprosto likviduje hranici mezi dětstvím a dospělostí. Postman říká: „Svět dětských představ a vnímání je definitivně ukončen teprve tehdy, když jsou děti a mladí schopni mít jen přání dospělých." Média ráda podávají děti jako dospělé v malém. Mluví rozumně jako velcí, zabývají se otázkami, které dřív zajímaly jen dospělé. I ve výchově se s dětmi zachází jako s dospělými: Diskutujeme s nimi, necháváme je rozhodovat.“25 Tento fenomén však není pouze otázkou posledních desetiletí. V Mladém hlasateli došlo k tomu, že dětem byly prezentovány problémy téměř stejně jako dospělým, apelovalo se na jejich čest a přisuzovaly se jim vlastnosti, které bychom málokdy nalezli i u dospělých, jako třeba schopnost obětování svého blaha, pohodlí a v krajním případě i života ve prospěch státu a národa. Tento kontrast byl o to větší, že ve třicátých letech byly časopisy pro děti a mládež pojaté velmi dětinsky. Barbora Osvaldová o tom v časopise Děti a My píše jako o protikladu názoru, že děti nemají být současnou politikou vůbec zatěžovány. Druhý směr obhajuje názor, že děti reálný svět velmi dobře znají a že se jim tedy nemá lhát a naopak jim někdy „traumatizující životní situaci usnadnit tím, že budou mít možnost ji vstřebat četbou uměleckých příběhů s pravdivým základem, ve kterých najdou konkrétní hrdiny a budou moci se s odstupem v problémech orientovat.“26 Něco podobného bylo možno zaznamenat i v poúnorovém Vpředu, i tam byli z dětí prostřednictvím textů rázem učinění „malí dospělí“, kterým byl servírován stejný ideologický obsah jako dospělým, stejná hesla a bylo na ně, podobně jako na dospělé, apelováno, aby se zapojili do „budování socialismu“. „Postaršování“ se nedělo jen stylem, jakým jsou texty psány, ale přímo i výběrem témat. Více se prezentovala ta, o kterých zrovna mluvili dospělí. Tedy se psalo například mnohem více o mezinárodní politice, obchodu nebo vojenství. František Bulánek Dlouhán v článku Branná témata v dětské literatuře27 soudí, že branná (a potažmo jiná výše zmíněná) témata v dětské literatuře „jsou přirozeným výrazem doby, která usiluje, aby vojsko i občané byli náležitě

25

tamtéž, str. 27 OSVALDOVÁ, 1989 : nečíslovaná příloha 27 DLOUHÁN, František Bulánek. Branná témata v dětské literatuře. In: Úhor. 31. října 1937, roč. XXV, č. 4, str. 18–19 26

11

připraveni k odporu.“28 Autor zastává názor, že materiály pro mládež o brannosti jsou příliš početné, útočí ze všech stran přímo i nepřímo, v literatuře, časopisech, skrze školu. Méně by bylo v případě mravního dopadu více. Často kritizuje i jejich literární úroveň. „Jestliže mají děti vyrůst ve zdravé, duševně vyrovnané osobnosti, nemohou sdílet se svými rodiči všechny jejich starosti. To by na ně mělo drtivý účinek. Musí žít ve svém zvláštním světě, do kterého starosti dospělých doléhají jen tlumeně,“29 píše k problému „dospěláckých“ témat Miloš Zapletal. Poměrně zajímavé a podle mého názoru mnohdy velmi výstižné doporučení pro psaní pro děti najdeme v textech spisovatele Stanislava Hudského. Dotýká se v nich výše zmíněných problémů, jako například zdrobnělin nebo pocitu, že psát pro děti je velmi snadné. „První nejčastější praktickou chybou při psaní pro děti je zcela nadbytečné množství zdrobnělin. (…)Všimněte si, že u Františka Hrubína, génia české dětské literatury, zasadil dědek řepu a pak zavolal bábu,“30 píše například. „Nepovažujte děti za hloupé. Pokud se nevydáte hluboko ve vzpomínkách a nestanete se ve chvíli svého psaní znovu dítětem, pravděpodobně se dětský svět nestane vaším opravdovým partnerem. (…) Děti jsou k takovým přístupům velmi citlivé a snadno se můžete ocitnout v pozici nepříjemného „poučovatele“, varuje. K poučením ještě doplňuje: „Nedávejte do textu výslovná „poučení na závěr“. Pokud jste nedokázali odvyprávět příběh tak, aby si z něj dítě dovodilo podstatné poznání samo, je takové vysvětlení zbytečné. Navíc tyto věty děti vnímají jako typické mentorování.“31 V Mladém hlasateli pozdějších ročníků a ve Vpředu před revolucí najdeme povídky a texty vesměs velmi zkušených autorů, jako například Otakar Batlička, kteří dokázali ponaučení dostat do textu velmi nenásilnou a čtivou formou. I sám Jaroslav Foglar ve svých textech, úvodnících a návodných rubrikách preferoval poučení, názorně ukázané na příběhu, nebo alespoň čtivě podané i s vysvětlením, proč je pro děti dobré a výhodné vzít si ho k srdci. Zatímco z předchozích názorů vyplývá, že psaní pro děti se od psaní pro dospělé diametrálně liší, shodné rysy vidí v obojí tvorbě Vlastislav Toman. Podle něj jsou pro tvorbu pro děti platné „tytéž tvůrčí umělecké principy jako pro četbu dospělých, tj. uměleckými obrazy, na 28

tamtéž, str. 18 ZAPLETAL, Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Vyd. 1. Praha : Euromedia Group, 2007, str. 10 30 HUDSKÝ, Stanislav. Děti nejsou hloupoučcí dospěláčci. Beletris. [online]. 2010. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: 31 tamtéž 29

12

základě emocionálně estetického zážitku zprostředkovává podstatné a pravdivé poznání skutečnosti a hodnotí ji ve jménu autorova estetického a etického ideálu i občanského postoje.32 Přesto lze uzavřít, že podle většiny autorů je sice možné v rozumné míře dětem prezentovat problémy dospělých, ale je nutno tak činit pouze odůvodněně a stylem dětem srozumitelným a jasným.

1.3. Interaktivita v textech a žurnalistice pro děti Interaktivita v časopisech Mladý hlasatel a Vpřed do jisté míry koresponduje s teorií aktivního publika. Jan Jirák a Graeme Burton v Úvodu do studia médií soudí, že aktivní publikum je takové, které „mediální materiály zpracovává a různými způsoby (především nepřímo) na ně reaguje.“33 Z názorů teoretiků dětské literatury a publicistiky, a konec konců i z úspěchů periodik, jako je právě Mladý hlasatel, Vpřed nebo později časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, vyplývá, že interaktivní témata, hodně všeobecně řečeno tedy vše, co po přečtení textu děti podněcuje ještě k nějaké činnosti (ať již je to návod, soutěž, pozvání na akci, vyzvání k psaní a kreslení vlastních textů a obrázků, činnost v klubu), čili má ještě jiný účel než jen pobavení nebo poučení, jsou v časopisech pro mládež v knihách velice žádoucí. Mladý hlasatel na tomto poznání v podstatě postavil časopis – a uspěl. Vpřed pak již měl usnadněný nástup připravenou fungující koncepcí časopisu. Radka Smejkalová v článku Dobrá kniha nad zlato34 píše: „Děti milují interaktivní knížky.“35 O dobré četbě pro mládež říká pro Týden Jana Čeňková: „Těžko existuje jiné umění, které tak podporuje obrazotvornost a vnímavost k různým lidem a situacím, které tolik rozvíjí slovní zásobu a dává tolik příležitostí k přemýšlení.“36 Co může více rozvíjet slovní zásobu, než že jsou děti vedeny např. psát vlastní povídky nebo klubovou kroniku, a co je lepší pro obrazotvornost, než snažit se ilustrovat text oblíbeného autora? Interaktivní prvky se od dob Mladého hlasatele staly nezbytnou součástí dětských časopisů. Klasickou interaktivní náplní obou časopisů byly organizované akce, čtenářské kluby, zveřejňované práce dětí, soutěže, návodné rubriky s výzvou, aby děti výsledky svého snažení například vyfotografovaly a zaslaly redakci a podobně. 32

TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. HOLTHAUS, Stephan. Děti nového tisíciletí Vyd. 1. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1992, str. 51 33 BURTON, Graeme; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno : Barrister and Principal, 2003, str. 330 34 SMEJKALOVÁ, Radka. Dobrá kniha nad zlato. In: Týden. 22. 12. 2008. č. 51/52, str. 100–101 35 tamtéž 36 ČEŇKOVÁ, Jana. In: SMEJKALOVÁ, Radka. Dobrá kniha nad zlato. In: Týden. 22. 12. 2008. č. 51/52, str. 101

13

Svébytné podoby nabyl interaktivní přesah v porevolučním Vpředu. Omezil se zde na dětské vzory, příklady a výzvy, které korespondovaly s komunistickou ideologií (více viz kapitola 1.7)

1.4. Ilustrace v žurnalistice pro děti a mládež Jaroslav Pecháček v článku Jak posuzovat ilustraci v dětské knize37 vyhlašuje boj kýči. Prezentuje zajímavou myšlenku, že dítě daleko spíš než dospělý vnímá kresbu jako samostatné dílo, proto v raném věku pro talentované dítě může být dobrá kresba výborným učitelem a špatná jedem. Děti jsou podle něj nekonvenční, i když přímé, a alergické na vnucování vlastního mínění. Na první pohled líbivý kýč ovšem může děti zaujmout a kazit jim dobrý vkus, je proto nutné se mu vyhnout. A jak tedy Pecháček kýč definuje? Jako cosi, z čeho na první pohled čiší nedostatek zainteresovanosti a zájmu, něco, co je vedeno snahou o laciný efekt, bezduchou romantiku a obchodní úspěch. Přílišnou realističnost pokládá autor textu za fádnost výrazu. Ovšem některé svébytné autory taktéž kritizuje – například Zdeňka Buriana za „manýrismus“.

Děti na ilustraci ocení věcnost, styl, a trochu zbytečně soudí i podle

propracovanosti namísto citovosti, výrazu, pohybu., ruchu a nálady. Učit se rozlišovat kresby na dobré a špatné podle těchto kritérií je podle Pecháčka nutné děti učit. Mládež sama rozliší a zavrhne jen kýč nejhrubšího zrna. Nepochodí například klukovský román, doprovozený kreslenými „salonními mazánky v koketních postojích“38. Autor se na závěr tedy ptá: „Co máme hlavně požadovat od ilustrace v dětské knize? Výtvarnou zralost a jadrnost, citovou opravdovost, obsahovou jasnost, věcnost, nikoliv však fádní střízlivost, naopak, vždy poetický vzlet.“39 František Holešovský soudí, že děti nesnášejí nic „povrchního ani didakticky čnějícího“40. Tento názor dobře koresponduje s klesající oblibou poúnorového časopisu Vpřed, která souvisela mimo jiné i s klesající výtvarnou úrovní časopisu. Převládala jednoduchá, nehodnotná didaktická kresba, která ukazovala ideologicky zabarvená témata: Pionýr na brigádě, pionýr s vlajkou, pionýr při zpěvu pokrokových písní…

37

PECHÁČEK, Jaroslav. Jak posuzovat ilustraci v dětské knize. In: Úhor. 24. října 1938, roč. XVI, č.5, str.3–5 tamtéž, str. 5 39 tamtéž 40 HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež. Vyd.1. Praha: Albatros, 1989, str. 40 38

14

Mabel Segunová, spisovatelka a teoretička, věnující se problematice dětských knih, ve studii „The importance of illustrations in children´s books“ soudí: „Dobrá ilustrace může přispět k celkovému rozvoji dítěte, stimulovat jeho představivost, vnímání a rozvíjet jeho potenciál. Může malému dítěti pomoci objevovat svoji identitu a kulturní dědictví.“41 Podle ní má dobrá ilustrace také moc vyvažovat zhoubné působení často nevalné výtvarné úrovně tištěných reklam, billboardů a slaboduchých kreslených seriálů. Za jeden z nejdůležitějších prvků kvalitní dětské ilustrace považuje kvalitní humor. Ten byl v Mladém hlasateli i Vpředu reprezentován například mezi dětmi oblíbenými stripy o příhodách Kačera Donalda, ale jeho prvky nalezneme například i v komiksu Rychlé šípy.

1.5. Otázka braku a nevhodné četby Literární teoretik a badatel Pavel Janáček nabízí dvě několik možných dělení literatury, která bývá označována jako braková: například dělení na „literaturu lidovou“ a „literaturu pro lid“42. Literatury lidové, vzniklé přímo lidovou tvorbou, se zastává jako svébytného žánru, zatímco literaturu pro lid, tvořenou záměrně na nízké úrovni za účelem zpřístupnění co nejširším vrstvám a tím pádem co největšího zisku, odsuzuje jako brak. V tomto dělení se dají najít paralely například s přístupem některých představitelů kulturálních studií.43 Jiným rozvržením je například rozdělení do tří kategorií: na literaturu uměleckou, populární a triviální alias brakovou, kde zcela převažují komerční účely. Tvorba výhradně za účelem zisku tedy představuje pro Janáčka hlavní kritérium „brakovosti“. Jako další možné a často aplikované uvádí mravní pokleslost. V analyzovaných dětských časopisech se nevhodná, tedy pokleslá mravně, tvorba samozřejmě neobjevovala. Jiné to bylo s „béčkovou“ literární produkcí – i když se redaktoři snažili autory, povídky a básně dobře vybírat, a je nutno je hájit před kritiky, kteří očerňovali celý Mladý hlasatel nebo Vpřed jako brak, čas od času na jejich stránky méně kvalitní texty pronikly. Antonín Pecelt ve článku Brak a nevhodná literatura v rukou mládeže44 píše: „Do závadné četby je zařaditi: Brak, tj. průmyslově nakladatelské čtení bez estetické a etické ceny. 41

SEGUNOVÁ, Mabel. The Importance of Illustrations in Children’s Books. Mabelsegun. [online]. [cit. 2011-0315]. Dostupný z WWW: < http://www.mabelsegun.com/Illustrating.pdf> 42 JANÁČEK, Pavel. Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení 1938-1951. Vyd. 1. Brno : Host, 2004. 412s. ISBN: 20050418. Str. 51 43 Více viz např. Populární kultura. Revue pro média [online]. 1999, č. 1 [cit. 2011-03-04]. Dostupné z www: http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/popularni_kultura.htm 44 PECELT, Antonín. Brak a nevhodná literatura v rukou mládeže. In: Úhor. 27. ledna 1940, roč. XXVIII, č. 1, str. 25–28

15

Pornografii a tzv. dívčí romány pro dospívající školačky a zaměstnané dívky. Literaturu dobrodužnou a detektivní, když tato nevyniká zvláštní etickou tendencí. Literaturu závadnou sociálně, politicky a eticko-filosoficky.“45 Jedním ze základních prvků časopisů Vpřed a Mladý hlasatel byl také komiks. Kromě nesmrtelných Rychlých šípů jím na stránkách Mladého hlasatele a Vpředu byla například Výprava Toma Bartona, stripy s Kačerem Donaldem nebo obrázkový seriál Pim a Red. Úroveň komiksů kolísala podle autora a kreslíře. Vlastislav Toman, dlouholetý šéfredaktor časopisu ABC a teoretik novinařiny pro děti, komiks obhajuje, a nejen komiks samotný, ale přímo i tvorbu na stránkách Mladého hlasatele a Vpředu: „V roce 1957, kdy časopis (ABC, pozn. autorky) začal vycházet, komiks stále ještě nebyl v oblibě. Oficiálními ideology byl považován za příklad úpadkové buržoasní kultury a prostředek ideologické diverze Západu. Také v řadách našich spisovatelů, kulturních a výchovných pracovníků a pedagogů bylo nemálo těch, kteří kreslené příběhy považovali za výchovně zhoubný, umělecky odstrašující brak a kýč. (…). Moje generace se v dětství – tedy před druhou světovou válkou – mohla seznámit s psíkem Punťou, kocourem Felixem, s komiksy ze zadních stránek Rodokapsu, disneyovskými figurkami, a hlavně pak s Rychlými šípy Jaroslava Foglara na stránkách Mladého hlasatele. A právě tato chlapecká parta, kreslená dr. Janem Fischerem, dovedla za krátkou dobu svého působení ovlivnit život tisíců chlapců a děvčat. Ovšem v kombinaci s časopisem, který čtenářské kluby dětí organizoval, zatímco seriál jejich činnost propagoval a rozvíjel na základě metody kladného příkladu. Jaroslav Foglar se tak stal prvním tvůrcem kresleného seriálu pro chlapce a děvčata z prostředí, ve kterém žili a vyrůstali. Dnes o něm hovoříme jako o seriálu klubařském.“46 Toman má pravdu v tom, že na komiks byl již před revolucí v roce 1948 vyvíjen tlak, byly mu například vyčítány bubliny v západním stylu, a po revoluci nahrazeny popisky pod obrázky. Po převratu se výskyt komiksů v dětských časopisech snížil. Pokud se komiks přece jen vyskytoval, musel obsahovat ideologický podtext (např. Jiskrovci ve Vpředu). Odpůrců komiksu jako takového i tvorby Jaroslava Foglara bylo ovšem mnoho i před rokem 1948, mezi ty nejvýraznější patřil například literární historik a kritik Václav Stejskal.

45

tamtéž, str. 26 TOMAN, Vlastislav. Komiks jako literární žánr. Knihovnický zpravodaj Vysočina [online]. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: 46

16

Doslova brakem by se jistě daly nazvat některé poúnorové propagandistické povídky a texty, které pro samé opakování hesel a frází takřka zcela přestaly plnit funkci literární. Přidaly se i primitivní veršovánky, obdoba budovatelské poezie pro dospělé, ale bez význačných autorů, jako byl například Vítězslav Nezval, kteří sice svoji tvorbu tímto žánrem spíše pokazili, ale zároveň jej udrželi alespoň na jakési básnické úrovni. Budovatelská poezie pro děti uveřejňovaná ve Vpředu, často bez konkrétního autora, byla ale brakem nejhrubšího zrna47.

1.6. Autority a stereotypy v tisku pro děti Na mezinárodní konferenci „Relativizace autority a její dopady na současnou mládež“ pořádané katedrou pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zazněl zajímavý příspěvek Petra Saka: „Faktory vedoucí k erozi autority v současné české společnosti.“48 Mimo jiné se zabývá i mnou řešeným problémem vlivu autorit v tisku, tisku pro děti a mládež. Pro naše účely také velice dobře definuje, co vlastně autorita je: „Autorita je sociální institut, který má svou úlohu v socializaci mládeže, v její intencionální i funkcionální složce. Sociální institut je sociologická kategorie. Představuje soubor neformálních ustálených pravidel a hodnot, regulujících sociální chování lidí. Autorita má však význam i pro dospělou populaci, napomáhá stabilizaci společnosti i implementaci jednotlivých inovací a procesům společenské změny. Můžeme rozeznat několik jejích zdrojů. V tomto příspěvku nemám na mysli institucionální či funkční autoritu, ale neformální autoritu sociální (společenskou). Autorita krystalizuje v sociálním prostředí u jednoho subjektu koncentrací vlastností s vysokou prestiží. Jedná se o personifikaci sociálního, o přenos hodnot, sociálních norem a dalších sociálních vlastností do rozměru individuálního člověka a o jejich vitalizaci a přenos do života. Pomocí autority, která je nositelem žádoucích sociálních entit a prostřednictvím mechanizmů jako je socializace a resocializace se reprodukují sociální systémy hodnot, sociálních norem a společnost jako taková a složky její struktury. Samozřejmě, že autorita je pouze jeden z institutů socializace.“49 Já bych pouze doplnila, že aby autorita plnila svou funkci právě v mládežnickém tisku, musí mít takové „žádoucí sociální entity“, které jsou zároveň v dané době pro mládež velmi přitažlivé. 47

Konkrétněji viz kapitola 7 SAK, Petr. Faktory vedoucí k erozi autority v současné české společnosti. Britské listy. [online]. 2005. [cit. 200810-15]. Dostupný z WWW: 49 tamtéž 48

17

Důležitou součástí žurnalistických textů pro děti jsou také stereotypy. V knize Úvod do studia médií o nich stojí: „Stereotyp je zjednodušenou reprezentací nějakého lidského projevu, rysu či postoje. Stereotyp se ustavuje tím, že se po řadu let objevuje jako re-prezentace téhož, ať již v médiích či v každodenní konverzaci.“50 Na aplikaci teorie stereotypů se velmi dobře hodí třetí ročník Mladého hlasatele, kde je užití stereotypů asi nejlépe patrné. Děti, které obětují peníze na armádu, jsou vždy samy velice chudé a žijí v bídných podmínkách. Malý hrdina, který zachrání kamaráda, má většinou maminku z továrny, je skromný, ale za svůj hrdinský čin je přece odměněn. Voják je vždy zobrazen s neohroženým výrazem ve tváři, většinou, jak stojí a salutuje – vzor připravenosti na všechny možné útrapy. Maminka je vždy chudá, upracovaná a v šátku a nikdy se na obrázku nesměje. Zatímco v médiích pro dospělé je stereotyp často důkazem malé invence při zpracování námětu, pro dětského čtenáře, zvláště v mladším věku, kdy má rád ve věcech jasno a má v oblibě nepřekvapivé, srozumitelné a opakující se činnosti a skutečnosti, může být více opodstatněný a svým způsobem přispívat i k úspěchu časopisu. Po roce 1948 se autority i stereotypy v tisku pro děti pochopitelně proměnily, a proměnily se i teoretické způsoby jejich prezentace. Podle Pavlíny Formánkové jsou dětem předkládáni noví hrdinové, jako například vojáci, pohraničníci, příslušníci veřejné bezpečnosti atd. „Ve vyprávěních o nich bylo počítáno s přirozenou dětskou touhou po dobrodružství, hrdinství a nebezpečí. Děti se často stávaly hlavními aktéry těchto povídek. Bez jejich všímavosti a uvědomělosti by „agenti imperialistů“ a „zaprodanci Západu“ nebyli zadrženi,“51 píše. Dále poukazuje na potlačení individualismu ve prospěch kolektivismu a na režimem propagované „zrovnoprávnění“ hochů a dívek, které mělo spočívat v tom, že dívky mohly vykonávat i ryze mužská povolání jako je práce na stavbě nebo v hornickém dole.

1.7. Ideologie a propaganda v tisku pro děti Jakými způsoby ideologie ve smyslu souborů názorů a propaganda ve smyslu jejich cílené a více či méně agresivní prezentace do médií pro děti proniká?

Některé obecné

zákonitosti postihla Marry Millsová ve své studii Propaganda and Children during the Hitler

50

BURTON, Graeme; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno : Barrister and Principal, str. 188–189 FORMÁNKOVÁ, Pavlína. Propaganda pro nejmenší. Dětská literatura ve službách komunistických idejí. Dějiny a současnost. [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/1/propaganda-pronejmensi-> 51

18

Years52. Jedná se například o myšlenku, že nenávist k někomu, kdo je ideologií vnímán jako její nepřítel, je vysvětlován a v médiích prezentován jako špatný odpradávna, pomocí mýtů a náboženských teorií, například Židé byli podle nacistů stvoření ďáblem (v tomto případě jde o Židy v pojetí Němců, podobně jsou ale Židé dokonce i v dnešní době prezentováni malým muslimům53 a jistě bychom našli i jiné paralely mezi vzájemně znesvářenými etniky a skupinami). Dále jsou podle Millsové obvyklými prvky propagandy komparativní postupy, kdy je stavěna vedle sebe „ideální realita“, která je ideologií vyzdvihována, a realita „nepřátelská“. Pokud bychom měli tuto teorii aplikovat například na poúnorový Vpřed, vidíme zde jasné paralely například ve srovnávání života v Sovětském svazu a Americe. S tím souhlasí i Pavlína Formánková. Ve své studii Dětská literatura ve službách komunistických idejí54 zdůrazňuje potřebu kontrastu k tomu, aby mohl být pozitivně vylíčen současný život a situace v zemi. Tento kontrast v poúnorovém Vpředu vypadal často tak, že Amerika a další západní státy byly prezentovány jako místo, kde si několik nepoctivě zbohatlých lidí žije obklopených penězi a luxusem a ostatní se utápějí v hladu, bídě a špíně, bez práce a možnosti svůj životní úděl jakkoliv zlepšit. Skutečnost byla podávána překrouceně a bez souvislostí, ještě mnohem častěji bylo možno zaznamenat vyslovené lži. Formánková dále píše: „Na počátku života si člověk vytváří vztah k okolnímu světu, k ostatním lidem, k jazyku, formuje se jeho hodnotový systém, vnímání dobra a zla. Zároveň je v období dospívání a formování osobnosti člověk nejvíce zranitelným a nejsnáze podléhá vnějším vlivům, ať už je to ideologická indoktrinace nebo reklama. Toho si byly dobře vědomy i totalitní a autoritativní režimy 20. století, které se snažily ideologicky formovat mladou generaci a vychovat z ní poslušnou vrstvu, u níž by byla schopnost kritického uvažování potlačena. Velkou roli v této výchově hrála propaganda, která se zaměřovala i na nejmladší společenskou skupinu – děti. Ty samozřejmě těžko mohly poznat, že v pohádkových příbězích či dětských říkankách, které jim byly předkládány, jsou ve skutečnosti propagovány ideové představy režimu, který se

52

MILLSOVÁ, Mary. Propaganda and Children during the Hitler Years. Nizkor Project. [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: http://www.nizkor.org/hweb/people/m/mills-mary/mills-00.html> 53 O podobné prezentaci Židů v muslimských školách vypráví například ve své biografii Rebelka Ayaan Hirsí Alí: „Sestra Azíza nám vyprávěla o Židech. Popisovala je takovým způsobem, že jsem si je představovala doslova jako nějaká monstra. Měli na hlavě rohy a nosy tak špičaté, až jim trčely z obličeje jako veliké zobáky. Z hlavy jim vylétávali ďáblové a džinové, aby svedli muslimy ze správné cesty a šířili zlo. Všechno, co se pokazilo, měli na svědomí Židé. HIRSÍ ALÍ, Ayaan. Rebelka. Odvrácená strana islámu. Vyd. 1. Praha : Ikar, 2008, str. 97 54 FORMÁNKOVÁ, Pavlína. Propaganda pro nejmenší. Dětská literatura ve službách komunistických idejí. Dějiny a současnost. [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/1/propaganda-pronejmensi->

19

je snaží již takřka od kolébky světonázorově formovat v duchu svých cílů. Stejně se snažil k dětem přistupovat i režim, který byl nastolen v Československu po únoru 1948,“55 píše.

55

tamtéž

20

2. Časopis Mladý hlasatel56 2.1. Geneze, historie, charakteristika Časopis Mladý hlasatel: Obrázkový, zábavný časopis pro chlapce a děvčata vycházel od 31. srpna 1935, nejprve jako Malý hlasatel. 5. září 1936 došlo k přejmenování titulu na Mladý hlasatel, ten pokračoval do 17. května 1941, kdy byl nacisty zakázán. Časopis byl určen pro děti a mládež zhruba od osmi do čtrnácti let – cílová skupina nebyla přesně definována. Svým zaměřením oslovoval více chlapce, ale četly jej i dívky. Každé číslo mělo většinou 15 stran. Do třetího ročníku se strany číslovaly vždy od jedničky, od třetího, vzhledem k tomu, že mládež byla zvyklá si ročníky svazovat do speciálně vydávaných desek, se číslovalo stále dál – od první strany prvního čísla až do poslední strany posledního čísla. Náklad byl pohyblivý a stále stoupal, cena Mladého hlasatele byla nejprve deset, později padesát haléřů. Koncepci časopisu pro školní mládež vymyslel Jaroslav Foglar. Přemýšlel, jak by se dal časopis využít pro vedení mládeže. Na jaře roku 1935 přišel se svým návrhem a nabídkou pomoci v realizaci do ředitelství nakladatelství Melantrich. Argumentoval mimo jiné i tím, že kdyby si mladí zvykli na melantrišský tisk, odebírali by jej pak i v budoucnu. Měl být moderní – Malého čtenáře nazývá ve svých pamětech příliš „fousatým.“ Byl ale zklamaný – časopis byl přijat, jeho koncepce využita, ale redaktorem jmenován nebyl. Časopis byl nazván Malým hlasatelem. Propagační číslo vyšlo 24. června 1935 a bylo rozdáváno zdarma. Regulérní číslo vyšlo 1. srpna. Šéfredaktorem byl Břetislav Mencák. Časopis těsně po svém začátku vsadil na tematickou různorodost. Měl ambice psát o všem, co by čtenáře mezi osmi a dvanácti lety, počáteční cílovou skupinu časopisu, mohlo zajímat. Dal by se obsahově charakterizovat jako zábavně vzdělávací periodikum (zatím ještě nebylo možné mluvit o širším, interaktivním rámci), které se zaměřovalo na rozšíření školního učiva a pobavení. Poměrně veliký prostor byl věnován světu – rubrika se v prvním ročníku jmenovala „Zprávy z celého světa“ (viz příloha č. 8) a věnovala se skutečně všemu možnému ze zahraničí. Často byly texty nějakým způsobem vztaženy k věku čtenářů, jako zprávy o dětských hrdinech, skautech, nebo alespoň, psalo-li se o nějakém politikovi, bylo zdůrazněno jeho dětství – čtenáři se tak mohli lépe s kladnými vzory identifikovat

56

Kapitola vychází z mojí bakalářské práce ŠVEJDOVÁ, Tereza. Časopis Mladý hlasatel a jeho autoři.

21

První ročník je také charakteristický velkou soutěží o hodnotné ceny celkem za 10 000 korun (knihy, fotoaparát, stokoruny, kopací míč…), která měla jistě přilákat pozornost čtenářů k novému časopisu. Tradice soutěží v Hlasateli tak byla započata. Povídky se ještě v časopise nevyskytovaly tolik jako v pozdějších ročnících, zhruba každé druhé číslo, a bylo jim věnována strana nebo dvě. Celkově byli vybíráni autoři zaměření na mladší čtenáře. Redakce sázela na metodu „škola hrou“, jako příklad se dá uvést přírodovědná rubrika „Myšák Mickey představuje své přátele“ Kromě toho, že redakce vybírala k představení zajímavá, pro děti exotická zvířata, vsadila na jejich spojení s populární komiksovou postavičkou. Ostatně i Vlastislav Toman, dlouholetý šéfredaktor časopisu ABC mladých přírodovědců a techniků, označuje komiks za „prostředek zábavy i poučení nebo aktivizace dětí.“57 Díky tomu stránka školní učebnice příliš nepřipomínala – i když Mladý hlasatel se od školních lavic nedistancoval, naopak, vytkl si za cíl se školami a učiteli spolupracovat, rozvíjet školní vědomosti dětí – ovšem cestou co možná nejstravitelnější. V čísle 40 byl, na základě jistého neštěstí, při kterém se vyznamenala mládež záchranou životů, vyhlášen „Tábor mladých“; soutěž, v rámci které se posuzovaly hrdinské činy vykonané dětmi. Soutěž neměla širší ohlas, ale položila myšlenkový základ čtenářským klubům, které započaly ve druhém ročníku. Vznikla klubovní stránka, spravovaná zpočátku Foglarem externě. Jaroslav Foglar sice řídil kluby a psal do časopisu kratší články, zejména nepravidelně publikované zálesácké rady a krátké sloupky o důležitosti přátelství a dobrého chování, ale i v průběhu vydávání třetího ročníku zůstával stále mimo redakci. Již tehdy si ovšem Mencák všiml, že Foglarovy články mají ohlas, že dětem kupodivu nevadí jeho styl mentorování a kázání, a že, zřejmě díky zkušenostem z oddílů, kam docházely často děti v problematickém pubertálním věku, to s mládeží umí. Druhý ročník byl kromě klubů charakteristický postupným cílením na starší děti. Z prvního ročníku zůstala hned v úvodu rubrika „Zprávy z celého světa“, která se snaží být co nejpestřejší. Přibylo i povídek, důraz byl kladen na kvalitu. Třetí ročník se obsahově dosti změnil – především je patrná změna cílové skupiny. Zatímco první ročníky byly zaměřeny převážně na mladší děti mezi osmi a dvanácti lety, ideální cílová skupina třetího ročníku je vzhledem k náročnějším myšlenkám, výchově k vlastenectví a obraně vlasti o něco výše – zhruba deset až čtrnáct let. Na prvních stranách časopisu i dále se 57

TOMAN, Vlastislav. Komiks jako literární žánr. Knihovnický zpravodaj vysočina. [online]. 2006. [cit.2010-0919]. Dostupný z WWW:

22

mnohem více než v předchozích ročnících uplatňovaly nejrůznější články – hlavně z oborů, kterým není věnována samostatná rubrika, dále o nejrůznějších politicích, výročích a oslavách a také články, jež prezentují český národ, jeho pracovitost, odvahu a nebojácnost. Například článek „Snažme se také vyniknout, půjde to!“58 píše o úspěších mládeže na poli vědy a nabízí tak jeden z interaktivních prvků, kdy se děti mohou snažit o to, aby byly v časopise také publikovány za své vlastní úspěchy. Článek „Bez práce nejsou koláče“59 pojednává o pilné mládeži na chmelové brigádě. Další články se týkají například vojenství, přírodovědy, školy, politiky a podobně.

Celá série článků v čísle 4 i později je věnována zemřelému T. G.

Masarykovi. I ostatní politici a významní čeští činitelé dostali často na stránkách periodika prostor. Ke konci ročníku najdeme několik článků, publikovaných mimo pravidelné rubriky, které otevřeně kritizují Německo, chystající se k útokům na Evropu („Chceme mír, připravujeme obranu“60). Sport ve třetím ročníku téměř úplně nahradila branná výchova, zastupovaná hlavně „Kursem branné výchovy Mladého hlasatele“, který redakce vyhlásila kvůli dobovým okolnostem. Úvodní slovo k nutnosti takové výchovy napsal Jaroslav Foglar. Poezie ve třetím ročníku se také proměnila – takřka zmizely dětské říkanky a více se objevují básně vlastenecké, i od známějších autorů. (Například v čísle 2 jsou otištěny tři básně Jaroslava Vrchlického – Po dešti, Píseň a Pravá vlast.61) Souviselo to jednak s vyšším věkem recipientů časopisu, a jednak s jakousi manifestací češství a povzbuzením morálky v těžkých dobách. Povídek bylo prezentováno stále dost, ale opět v duchu vlastenectví se mírně proměnily jejich náměty – od dojemných příběhů, kdy děti dávají vydřené peníze na armádu, po příběhy z českých dějin, opět ve snaze potvrdit, že český národ se může opřít o silnou kulturní i jinou historii. Dalšími pravidelnými součástmi třetího ročníku Mladého hlasatele jsou veršované příběhy, klubovní stránka pod titulkem Záležitosti klubů Mladého hlasatele, melodie a texty k písním, často skautským nebo vlasteneckým, hádankářská stránka, později v ročníku nazvaná Přemýšlej a lušti (viz příloha č. 2), soutěže, jako například Podzimní řešitelský turnaj, návodné texty, třeba návod

58

REDAKCE. Snažme se také vyniknout, půjde to! In: Mladý hlasatel. 1937/38, roč. III, č. 1, str. 3 REDAKCE. Bez práce nejsou koláče. In: Mladý hlasatel. 1937/38, roč. III, č. 1, str. 2 60 REDAKCE. Chceme mír, připravujeme obranu! In: Mladý hlasatel. 1937/38, roč. III, č. 31, str. 10 61 VRCHLICKÝ, Jaroslav: Po dešti. Píseň. Pravá vlast. In: Mladý hlasatel. 1937/38, roč. III, č. 2, str. 3 59

23

na výrobu periskopu62, které později získaly dokonce vlastní rubriku „Co si vyrobíme“, knižní tipy, veršované komiksy, a rubriky „Postavíme si kanoe“ a „Tady se zasmějeme.“ V září 1938 byla vydána čtyři čísla čtvrtého ročníku, když přišla mobilizace. Břetislav Mencák byl povolán do armády a ředitel Šalda, nechtěje přijít o prosperující časopis, sestavil novou redakci. Řízení časopisu předal sportovci Dr. Karlu Burešovi z týdeníku Star, druhým redaktorem určil Jaroslava Foglara, který si okamžitě po dvouměsíční prodlevě začal časopis upravovat k obrazu svému. Pauza ve vydávání časopisu trvala od 23. 9. 1938 do 2. 12. 1938. Foglar s Burešem přizvali k psaní časopisu zdatné autory (za všechny jmenuji například povídkáře Otakara Batličku). Foglar vymyslel a psal komiks Rychlé šípy (podrobněji viz 3.3), a to od 7. čísla 4. ročníku (vyšlo 17. prosince 1938). Tím vším se výrazně podílel na vzestupu tištěného nákladu. Z 50 00063 se za několik měsíců stalo 68 000 výtisků.64 Během dalšího ročníku náklad stoupl již na 130 00065 výtisků. Těsně před zákazem časopisu to bylo již 210 000 výtisků týdně. Mladý hlasatel byl nejprodávanějším a nejúspěšnějším časopisem pro mládež. „Žádný časopis pro děti a mládež neměl nikdy předtím ani v současnosti vyšší náklad než Mladý hlasatel“66, píše se na webu věnovaném Jaroslavu Foglarovi. Toto tvrzení je třeba poněkud zpřesnit – je pravdivé, pouze, týká-li se týdeníků. Čtrnáctideník ABC měl roku 1989 náklad 310 000 výtisků.67 Co se týče obsahu čtvrtého ročníku, viditelně se na něm podepsala mezinárodní situace. Jednak šlo o skoro tříměsíční pauzu ve vycházení po zářijové mobilizaci, jednak o obsah. Zpočátku ročníku graduje zabývání se politikou. Celá úvodní strana, někdy i první dvě, byly věnovány mezinárodní. Kritika chování sudetských Němců a Adolfa Hitlera byla emotivní, vyostřená a ještě zcela otevřená. Oprávněné obavy byly znát například v článku „Co přinese září.“68

I v dalších číslech je politika tématem číslo jedna. Ve článku „Prožíváme

osudové chvíle“69 se v předvečer mnichovské dohody píše: „Britové budou žádat také od nás těžké oběti, chtějí zabránit válce za každou cenu.“ Kde jen je to možné, připomínají se slavné

62

REDAKCE. Umíte vidět za roh? In: Mladý hlasatel. 1937/38, roč. III, č. 6, str. 10 údaj pochází z: NEŠPOR, Martin. Jubileum časopisu Mladý hlasatel. In: Ladění. 13. 4. 2005, roč. 10, č. 4, s. 7-8. 64 údaj pochází z Foglarweb [online] Naposledy aktualizováno: 14. 7. 2008, [cit. 2008-10-8]. Mladý hlasatel. Dostupný z WWW: 65 tamtéž 66 údaj pochází z Foglarweb [online] Poslední aktualizace: 14. 7. 2008, [cit. 2008-10-8]. Mladý hlasatel. Dostupný z WWW: 67 Údaj pochází z archivu redakce 68 Údaj pochází z archivu redakce 69 REDAKCE: Prožíváme osudové chvíle. In: Mladý hlasatel. 1938/39, roč. IV, č. 4. str. 2 63

24

dějiny českého národa – hned v prvním čísle například v článku „Za slavnými předky“70. Na úkor aktuálních článků ubyly rubriky. Naopak je ve čtvrtém ročníku více povídek i básní, přibyla občasná rubrika „Z ruské lidové poezie“. Přetrvaly rubriky „Tady se zasmějeme“, komiks Pip a Pup, přibyly medailonky hlavně politiků (Emila Háchy a jiných) nebo rubrika „Knížka od Ježíška“ s pravidelnými knižními tipy. V průběhu pátého ročníku se zostřoval nacistický dohled a když začínal šestý, bylo už více toho, o čem se psát nesmělo, než co bylo povoleno.71 Na stránky hlasatele také nehledě na názor redakce více pronikaly články, které propagovaly režim. Zařadila se například rubrika Půlhodinka němčiny, občas se psalo i o vojenských přehlídkách a o „přátelích Němcích“. Na druhou stranu panovala snaha co nejvíce vyzdvihnout češství a slavné české dějiny, jako například v čísle 5, kde byl vyobrazen s popiskem svatý Václav a připomenuto výročí Jana Evangelisty Purkyně72. V šestém ročníku byla jako román na pokračování vkládána Foglarova Záhada hlavolamu. Možná i tento román přispěl k neuvěřitelnému nákladu – 207 000 výtisků za týden. Také počet klubů velice stoupl, a to zejména po zákazu Junáka v roce 1940 – mnohé družiny se přihlásily jako kluby. Jejich počet byl těsně před zákazem celého časopisu 24 600. Právě sdružování mládeže nepříteli nejvíce vadilo. 38. číslo šestého ročníku bylo posledním číslem Mladého hlasatele, další bylo rozmetáno, když 15. května 1941 vtrhli do redakce nacisté. Ihned následoval oficiální zákaz časopisu. Časopis měl v tu dobu 210 000 výtisků.73 Ministerstvo informací74 18. května 1945 zastavilo vydávání všech časopisů, které za války vycházely, s výjimkou periodik Národní fronty75. Tiskoviny potřebovaly povolení k vycházení, které Mladý hlasatel vzhledem k ústupkům, jaké dělal nacistům, již neobdržel. Jeho nástupcem po stránce obsahové i ideové se stal časopis Vpřed.

70

REDAKCE. Za slavnými předky. In: Mladý hlasatel. 1938/39, roč. IV, č. 1, str. 6–7 Číslice například nebyly téměř povoleny ze strachu, aby nebyl do časopisu propašován tajný číselný kód. Výjimek nebylo mnoho: „0 inserátech lékařů s ordinačními hodinami a s číslem telefonu, o inserátech kinematografii s udáním doby i o úředních vyhláškách s více čísly. Vždy jest rozhodující u těchto výjimek míti nade vší pochybnost zjištěnu pravost inserátu. Nesmějí býti za žádnou cenu propuštěny v tisku inseráty fingované. Zdroj: Fronta. [online]. Poslední aktualizace 14. 12. 2008. [cit. 2009-01-05]. Souborný přehled pokynů pro tiskovou přehlídku platných ode dne 17. září 1939. Dostupný z WWW: < http://www.fronta.cz/dokument/souborny-prehled-pokynupro-tiskovou-prehlidku-platnych-ode-dne-17-zari-1939> 72 obojí REDAKCE. Jan sv. Václav a Jan ev. Purkyně. In: Mladý hlasatel, 1940/1941, roč. VI, č. 5, str. 66 73 Údaj pochází z IOlympia [online] Poslední aktualizace 5. 10. 2008. [cit. 2008-10-08]. Heslo Foglar. Dostupný z WWW: 74 Nově zřízený orgán ovládaný komunisty 75 Orgán založený v březnu 1945 v Moskvě a sdružující a koordinující všechny povolené strany v ČSR 71

25

2.2. Mladý hlasatel v kontextu dobové publicistiky pro děti a mládež „Časopisy pro mládež ve 20. a 30. letech se až příliš podobaly časopisům pro dospělé, nebo byly zase až příliš naivní a dětské. Poskytovaly především „krásné čtení“ nebo se snažily čtenáře jen zabavit. Pokud vydávaly časopis různé organizace, pak tyto byly až příliš poznamenány spojařským duchem. Časopis chtěla vydávat kdejaká instituce, organizace, nakladatel či výrobce nějakého spotřebního zboží. A všichni bez rozdílu chtěli mít své čtenáře. Tak se nelze divit, že obsah řady časopisů byl silně podbízivý,“76 píše PaedDr. Zdeněk Pírek. Podobně začíná svoji stať v časopise Úhor i B. Pernica: „Počátkem školního roku objevují se na knihkupeckém trhu prvá čísla nových ročníků dětských časopisů, jimž nebývá věnováno tolik pozornosti, kolik by zasloužily. Hlavně se přehlíží lavinové šíření nových a nových listů, namnoze pochybné úrovně.“77 Titulů pro mládež tou dobou vycházelo přes třicet, nepočítaje v to například malá periodika nejrůznějších společností se zanedbatelným počtem čtenářů. „Dětské časopisy patří k životu našich potomků, ba pravděpodobně patří k němu víc než knihy,“78 uvádí Barbora Osvaldová v časopise Děti a my. Pokračuje argumentací, proč jsou časopisy pro děti oblíbenější než knížky: přečte je i ten, kdo mnoho nečte a děti si je kupují samy, podle vlastního vkusu. I přesto je jejich počet v kontextu dnešní situace na periodickém trhu vysoký. Podle údajů databáze médií superonline.cz79 vychází dnes v České republice těchto periodik zhruba 16 – přesněji nelze počítat, jelikož v některých případech není možné jednoznačně určit, je-li periodikum pro mládež nebo nejen výlučně pro ni, což platí zejména o zájmových časopisech například o modelářství, které se zaměřují na chlapce okolo třinácti nebo čtrnácti let, ale zároveň obsahují mnoho tipů a návodů i pro modeláře dospělé. Auditovaných titulů je pouze deset. Periodik zaměřených na děti a mládež do patnácti let vycházelo v 20. a 30. letech 20. století zhruba dvakrát tolik, než dnes. Zdálo by se tedy, že na další periodikum, kterým se stal Mladý (Malý)80 hlasatel, nebylo na trhu místo. Počet možných

76

PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Vyd. 1. Brno : Delfín, 1990, str. 1. PERNICA, B. Časopisy československé mládeže. In: Úhor. 20. září 1937, roč. XXV, č. 7, str. 8 78 OSVALDOVÁ, Barbora. Dětský časopis včera, dnes a zítra : čtyřdílné zamyšlení nad vznikem a vývojem časopisů pro děti. In: Děti a my. 1989, roč. XIX, č. 1, nečíslovaná příloha 79 Použila jsem tuto databázi, jelikož má mnohem kompletnější údaje než například databáze firmy ABC ČR 80 Považuji za nutné uvést i počáteční název periodika, jelikož je řeč o době vzniku časopisu, který vznikl jako Malý hlasatel, ale dále všude kromě historie, kde je opodstatněné uvádět, kdy přesně se jak jmenoval, budu již uvádět pouze titul Mladý hlasatel, pod kterým vycházel téměř po celou dobu své existence a je pod ním znám. 77

26

recipientů byl přitom s dneškem srovnatelný: dnes je mládeže mezi 10–14 lety, na kterou časopisy nejčastěji cílí, přes 627 00081, v roce 1950 jich bylo pouhých 550 50082, ale v roce 1930 je to číslo srovnatelné s dneškem – 635 00083. Tato domněnka není pravdivá zejména proto, že zaměření mnohých časopisů bylo téměř totožné (viz dále) a celkově pestrost zaměření byla tedy s ohledem na velké množství titulů dosti malá. Největší skupinu časopisů pro mládež tvořila na počátku 30. let periodika, která přinášela literární díla – ať už dobrodružná, pro mládež přímo určená, nebo klasická, se snahou je mládeži zpřístupnit.

K takovým časopisům patřil zejména Malý čtenář, vydávaný od roku 1882

nakladatelem J. R. Vilímkem. Prezentoval zábavně dobrodružnou literaturu. Podle Zdeňka Pírka „si udržoval poměrně početnou obec čtenářů“84, tedy výběr povídek a částí literárních děl byl zřejmě dobrý a přitažlivý. I Mladý hlasatel se po svém vstupu na pole předválečných periodik pro mládež tímto časopisem inspiroval – povídky a příběhy, i části delších dobrodružných děl tvořily podstatnou část obsahu. Výběr byl ovšem podle mého názoru i podle ohlasů čtenářů mnohem promyšlenější. Roli Jaroslava Foglara a ostatních pracovníků redakce ve shánění kvalitních autorů i konkrétní ohlasy čtenářů budu dostatečně rozebírat dále, zejména v kapitole 2.5.4.

Barbora Osvaldová též srovnává Mladého hlasatele s Malým čtenářem, zejména

v popularitě, píše však, že v Mladém hlasateli literární složka „ustupuje účelovým materiálům pro chlapce.“85 Dalším časopisem, který nabízel literární díla, byl Kulíšek, vydávaný tiskařskými podniky Globus v Brně od roku 1928. Obsahoval seriály a příběhy, často senzační, odtržené od reality, nebo připomínající spíše dnešní žánr sci-fi. Podle Zdeňka Pírka byl časopis též neblaze proslulý plagiátorstvím: „Jeho redaktoři neváhali kopírovat vše, co se jim jen trochu hodilo k podpoře časopisu.“86 Jinou skupinou na časopiseckém trhu pro děti byla periodika čistě zábavná. Do této skupiny patřily Kašpárkovy noviny a Zlatá brána, vedená Hanušem Sedláčkem, a slovenské Slnečko a Děvín. 81

Podle údajů Českého statistického úřadu bylo osob mezi 10 a 14 lety v roce 2004 627 377 Údaj pochází z tabulky Vývoj věkové struktury podle pětiletých věkových skupin Českého statistického úřadu 83 Podle tabulky Přítomné obyvatelstvo podle věku k 1. 12. 1930 (sčítání lidu) bylo osob mezi 10a 14 lety k tomuto datu 635 319 84 PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara., 1990, str. 1 85 OSVALDOVÁ, Barbora. Dětský časopis včera, dnes a zítra : čtyřdílné zamyšlení nad vznikem a vývojem časopisů pro děti, 1989 86 tamtéž 82

27

Pak zde v této době existovala ještě další kulturně literární periodika, doporučovaná často školou, která se pokoušela zpřístupnit vybraná díla klasické literatury vyspělejším dětským čtenářům. Lze mezi ně počítat zejména časopis Lípa, vydávaný Československým červeným křížem, Klas, literárně obrázkové periodikum Říšského svazu učitelů měšťanských škol a Úsvit, taktéž literárního zaměření s mírně křesťanským podtextem. Měla na trhu periodik svoje stálé místo a stálou, leč z pochopitelných důvodů velmi skromnou čtenářskou obec – byla určena v podstatě malým intelektuálům, i když Lípa se například podle Pernici mohla pochlubit propracovanou grafickou a výtvarnou stránkou. I chytřejší děti ale často odradila nesoudným vybíráním příliš složitých a nesrozumitelných děl, pro věk recipientů naprosto nevhodných (např. dlouhé pasáže z Labyrintu duše a ráje srdce), nebo přílišnou agitací na školách. Takovýmto chybám se snažil nový časopis Mladý hlasatel spíše vyhnout a časopisy výše uvedenými se inspiroval snad jen v tom smyslu, že hleděl na to, aby díla v něm prezentovaná nebyla podřadnými braky, ale výtvory autorů alespoň trochu osvědčených v psaní pro děti. Z konceptu výše uvedeného jen trochu vystupoval časopis Radost, který nabízel přístupnou formou poměrně rozmanitou škálu témat. Jak píše Pernica: „Radost svižně řízená F. Krchem slovem i obrazem, zábavou i poučením, navádí nejmladší čtenáře, (…), ke světovému bratrství, lásce k vlasti, k přírodě, spoluobčanům a hlásá zásady péče o zdraví způsobem nevtíravým a milým.“87 Zdálo by se, že periodikem podobným Mladému hlasateli budou časopisy organizací, jako je Junák, Sokol nebo Orel. Čtyři nejpopulárnější periodika těchto organizací, tedy SkautJunák, sokolské Mládí a Vzkříšení a Květy mládí organizace Orel však shodně trpěly přílišnou ideologičností. S prvkem příslušnosti ke skupině, který později rozvinul Foglar v koncepci čtenářských klubů Mladého hlasatele, si neuměly dobře poradit. Organizace nebyly tolik otevřené všem potenciálním zájemcům z řad dětí. I když k tomu měly právě díky provázanosti s organizacemi skvělou možnost, nevytvořily interaktivní koncepci časopisu. Podle Zdeňka Pírka omezovaly kontakt se čtenáři na „soutěže a drobné literární práce čtenářů“88. Svou koncepcí se ale v mnohém opravdu Mladému hlasateli podobaly – zejména Skaut- Junák, nejstarší časopis pro děti u nás, založený A. B. Svojsíkem v roce 1915, který měl například propracovaný výběr povídek – ve dvacátých letech pro něj mimochodem psal i Jaroslav Foglar. Jenže byl místy až 87 88

PERNICA, B. Časopisy československé mládeže, 1937, str. 8 PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara., 1990, str. 1

28

příliš politický a válečný – nedokázal se zkrátka omezit téměř výlučně na to, co zajímá děti, jak to uměl Mladý hlasatel, kde událostem ze světa patřila jen jedna strana, a to ještě těm nejpodstatnějším, a ani příspěvky vojenského charakteru nebyl nijak přeplněn.

Časopisy

organizací byly podle Osvaldové často vedeny pouze snahou podchytit mládež za každou cenu, bez hlubší kvality. Jinou specifickou skupinou byly časopisy náboženské. Věnovaly se výkladům bible tak, aby byla srozumitelná pro děti, organizovaly dění okolo kostelů a far, zveřejňovaly také povídky a literární díla, zejména ale od katolických autorů a s pozdější koncepcí Mladého hlasatele neměly mnoho společného, i když dohromady mají čtenářskou obec docela početnou. Je nutné vzít v potaz, že věřících osob bylo ve třicátých letech okolo 780 00089, to je oproti dnešním plus mínus 100 00090 téměř osminásobek. Mezi náboženská periodika patří například katolický Anděl strážný, Přítel dítek nebo Rajská zahrádka, evangelický Růžový palouček, v polovině třicátých let se přidává Dětská neděle a další. Poslední skupinou, sjednocenou tentokrát nikoliv obsahem, ale vydavatelem jsou časopisy pro mládež jednotlivých nakladatelství – bylo zvykem, že téměř každé větší alespoň jeden takový titul mělo. Josef Hokr vydával Kašpárkovy noviny, J. R. Vilímek hodně pohádkové Srdíčko (jehož úroveň označuje Osvaldová za „trapně nízkou“91), Punťa, postavený na známém a oblíbeném komiksovém hrdinovi a doplněný říkankami, povídkami a hádankami, byl počinem nakladatelství Rodina, Československá rozhlasová společnost měla svůj Rozhlas Mladých, Československá grafická unie časopis Širým světem. Poměrně neznámou kapitolou v historii Mladého hlasatele je vznik časopisu Robinson. K Josefu Hokrovi se dostaly Foglarovy nápady a rozhodl se je vzít za své: „Robinson vás seznámí se vším, co byste rádi poznali, naleznete v něm vše, co vás láká, zajímá a baví, o čem sníte… Chceme vás sdružiti kolem časopisu, jenž bude vaším přítelem, společníkem, učitelem a rádcem. K tomu účelu zakládáme pro vás Klub Robinsonů. Každý člen klubu obdrží odznak,“ cituje úvodník prvního čísla Pírek.92 Hokrovi se však nepodařilo získat Foglara ke spolupráci.

89

Podle Českého statistického úřadu, sekce náboženské vyznání obyvatelstva tamtéž 91 OSVALDOVÁ, Barbora. Dětský časopis včera, dnes a zítra : čtyřdílné zamyšlení nad vznikem a vývojem časopisů pro děti ,1989 92 PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara., 1990, str. 2 90

29

Kluby neměl kdo spravovat a inspirovat k činnosti a vůbec celou myšlenku lépe propracovat. Časopis proto zapadl. Dalším, ale už méně podstatným fenoménem byly koutky pro mládež v novinách pro dospělé. Takový, podle Osvaldové celkem kvalitní (například s příběhy Pejska a kočičky), měly například Lidové noviny. Do takovéto situace na trhu s periodiky tedy přibyl na návrh Foglara Melantrichu časopis Mladý hlasatel. Získal své obdivovatele rychle – vyhlédl si za cíl správnou skupinu dětí mezi zhruba osmi a čtrnácti lety, kde nacházel více čtenářů, než mohlo třeba Srdíčko mezi sedmiletými, psal skutečně tak, jak děti ve vybrané skupině chtěly, ani příliš dětsky jako Puňta, ani dospěle jako Lípa nebo Klas. Nabízel jakýsi kompilát toho, co už úspěšně zavedly jednotlivé časopisy – povídky, práce čtenářů, hádanky – a přidal i mnoho navíc, především interaktivní rady, kluby, návody, soutěže. Později během svého vycházení se musel střetávat s ještě další, než vyjmenovanou konkurencí. Změny samozřejmě nastaly zejména po vpádu nacistických vojsk na naše území a následné okupaci. Časopisy, které vydávalo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, byly čtyři: Náš směr, Zteč, Správný kluk a Dívčí svět. Všechny čtyři prezentovaly nacistickou ideologii. Ani jeden z nich nebyl tedy pochopitelně mezi českou mládeží oblíben, tiskoviny jí byly spíše vnucovány. S časopisem Správný kluk v domnění, že mu to pomůže obhájit před režimem vlastní činnost spisovatelskou, redaktorskou a výchovnou, krátce spolupracoval i Jaroslav Foglar. Došlo zde i k pokusu zřídit jakési „čtenářské kroužky“. Stejný název později zřejmě nevědomky dal porevoluční Vpřed skupinám, ve které se snažil přetvořit Foglarovy čtenářské kluby. Poměrně zajímavý byl čtrnáctideník Zteč. Vycházel na papíře velikosti A3 a kladl důraz na fotografické zpravodajství a fotografii jako takovou, a to i přes špatnou válečnou kvalitu tisku a papíru. Mladému hlasateli se snažil časopis přiblížit i orientací na mládežnické zájmy – například rubrikami Šachová hlídka nebo Fotohlídka.

30

2.3. Autoři a kreslíři časopisu 2.3.1. Autoři První šéfredaktor Břetislav Mencák (1903 – 1981) své výtvory nepodepisoval – jeho práce totiž spočívala hlavně v psaní krátkých materiálů typu zpráv ze světa, krátkých článečků, jednosloupků, výročí a jubileí známých osobností. Snad jedinou výjimku tvoří Veršovaná pohádka93 o jednom králi v čísle 3 prvního ročníku, kterou výjimečně podepsal. V prvním ročníku, jak již bylo psáno výše, byl kladen důraz na menší děti. Do této koncepce se svojí sociální prózou dobře zapadala levicová autorka Marie Majerová (1882–1967. Publikovala do Mladého hlasatele v době své největší slávy, krátce po vydání svého nejuznávanějšího díla Siréna o kladenské dělnické rodině. Sociálnímu podtextu se věnuje i v povídkách pro Hlasatele. V jedné takové v prvním ročníku, kdy převážně s časopisem spolupracovala, například přemýšlí o údělu lidí bez přístřeší.94 I Karel Michl (1898–1982)už se k novému časopisu se svými texty připojil v jeho prvním ročníku, a spolupráce pokračovala celou dobu vycházení časopisu. Karel Michl bojoval v první světové válce na rumunské frontě, později učil a působil v politických a kulturních funkcích. Za první republiky redigoval vlastivědný časopis Od kladského pomezí. Do Mladého hlasatele psal povídky, často zasazené do kraje Orlických hor. Poezie, publikovaná v Hlasateli, byla často málo kvalitní. To se ovšem nedá říct o zvukomalebných básničkách Josefa Spilky (1899–1986). Autor knih pro děti, prozaik, básník a sběratel lidové slovesnosti pravidelně přispíval do mnoha periodik pro dospělé (Lumír, Literární noviny) i pro děti (kromě Mladého hlasatele i Malý čtenář, Mateřídouška, Ohníček, Dětský svět…). Hezkou ukázkou jeho dovedné práce s rytmem je například báseň „Okénko“95. Autor hádanek Strýček Tomy alias Erik Sterzinger (1909-1980) přispíval do Mladého hlasatele v letech 36 až 37 jako externí redaktor. V dalších letech až do zrušení časopisu v roce 41 s redakcí spolupracoval úžeji. Zvláště populárními byly jeho turnaje o krále hádankářů. Již prvního z nich, ve druhém ročníku Hlasatele, se zúčastnilo 1400 čtenářů. Soutěží bylo ostatně více: Autorský hádankářský desetiboj o pohár Mladého hlasatele, Závod o sto tisíc mil nebo

93

MENCÁK, Břetislav. Veršovaná pohádka o jednom králi. In: Mladý hlasatel. 1935/36, roč. I, č. 3, str. 3 MAJEROVÁ, Marie. Světem jdoucí. In: Mladý hlasatel. 1935/36, roč. I, č. 2, str. 4 95 SPILKA, Josef. Okénko. In: Mladý hlasatel. 1935/36, roč. I, č. 11, str. 4 94

31

Hledáme nejpopulárnějšího hádankáře Mladého hlasatele. Raba o kvalitě hádanek píše: „Hádanky se objevovaly i v jiných dětských časopisech, avšak zásluhou Erika Sterzingera byl jeho „koutek české hádanky“ svými kvalitami a pestrostí zcela bezkonkurenční. On jediný dokázal dát tomuto druhu zábavy systém, na který navázal řešitelskými turnaji, do kterých se s nadšením zapojovaly stovky až tisíce mladých hádankářů. Něco takového zde předtím nebylo a nepodařilo se to ani nikomu z jeho následovníků!“96 Známý je i díky dvěma situacím, které v jednom případě stály redakci mnoho vysvětlování, v tom druhém mohly stát Sterzingera život. Poprvé to byla hádanka, kdy ten, kdo jí rozluští, měl dostat tisíc korun – vtip byl v tom, že právě tak zněla tajenka. Redakce musela řešit a vysvětlovat stovkám zájemců o tuto prémii svůj žert. Podruhé byla akce o mnoho nebezpečnější: přesmyčka SAMOVAR A KRY skrývala kromě oficiálního řešení, předloženého protektorátní vládě, které znělo KRÁSA MORAVY ještě jinotaj ROV MASARYKA. Desítky čtenářů rozluštili i druhý význam a posílali jej do redakce, ale naštěstí se nic neprozradilo. Vzhledem k tomu, že „Dvojsmyslnosti jsou zvláště záludným prostředkem sabotáže ve vedení veřejného mínění a podle toho budou stíhány.“97, jak se psalo v Souborném přehledu pokynů pro tiskovou přehlídku platných ode dne 17. září 1939, autor by dost možná živ nevyvázl. První důležité období v profesním životě Jaroslava Foglara (1907–1999) představují třicátá léta, kdy Foglar coby třicetiletý mladý muž a skautský vůdce začal vstupovat do publicistiky a zároveň vydávat své první knihy. Žurnalistika pro mládež tehdy teprve hledala své výrazové prostředky a způsob, jak se světu mládeže přiblížit. Časopisy té doby (viz 2.4) se podobaly těm pro dospělé a nenacházely velkou odezvu v dětském světě, i když jich vycházelo poměrně dost. Ani jeden z nich však, snad vyjma Mladého světa, nebyl příliš úspěšný. V této době již měl Foglar v hlavě koncepci, jak by se takový časopis dal dělat mnohem úspěšněji a lépe s využitím praktických znalostí světa dospívající mládeže. V novém časopise Malý, později Mladý hlasatel, působil zprvu jako externista. Do Mladého hlasatele psal zejména zálesácké rady a výchovné pokyny – například články „Hraješ dobře svoji hru?“98 v čísle 14 ročníku 1, nebo „Kdo jest gentleman“99 v čísle 17 stejného ročníku. Začal psát svoji Skautskou stezku a prosadil 96

RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha : Ostrov, 2005, str. 146 Fronta. [online]. Poslední aktualizace 14. 12. 2008. [cit.2009-01-05]. Souborný přehled pokynů pro tiskovou přehlídku platných ode dne 17. září 1939. Dostupný z WWW: < http://www.fronta.cz/dokument/souborny-prehledpokynu-pro-tiskovou-prehlidku-platnych-ode-dne-17-zari-1939> 98 FOGLAR, Jaroslav: Hraješ dobře svoji hru? In: Mladý hlasatel. 1935/36, roč. I, č. 14, str. 3 99 FOGLAR, Jaroslav: Kdo jest gentleman? In: Mladý hlasatel. 1935/36, roč. I, č. 17, str. 11 97

32

myšlenku, později velmi úspěšnou, románů na pokračování. V roce 1936 došlo k zásadní proměně časopisu, o které lze říci, že započala Foglarovu časopiseckou kariéru. Malý hlasatel byl přejmenován na Mladého hlasatele a začal se profilovat jako časopis pro starší dětské čtenáře, chlapce okolo jedenácti, dvanácti, třinácti let, tedy ideální cílovou skupinu Foglarových myšlenek. Přes nedůvěru redakce dokázal prosadit v květnu 1937 myšlenku čtenářských klubů, což byl moment zásadní pro budoucí úspěch časopisu. Klubů, kterých byla očekávána maximálně stovka, se začaly hlásit desítky, stovky a velmi brzy tisíce. Již roku 1938 bylo ve Foglarově evidenci 1100 čtenářských klubů. Od roku 1938 tvořil časopis s Karlem Burešem. Začal vycházet jím psané Rychlé Šípy, které kreslil Jan Fischer. Počet klubů se více než zdvojnásobil. Foglarova práce pokračovala i v protektorátu. Nacistům ovšem při postupné kontrole české kultury časopis neunikl a v květnu 1941 byl zakázán. Přerušen byl v nejúspěšnější éře. „Třebaže zastavení časopisu se již dalo z vývoje situace očekávat, všichni v redakci se utěšovali nadějí, že se tak nestane,“100 píše v knize Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách jeho dlouholetý přítel Jiří Raba. V té době fungovalo 25 000 klubů. Hlasatel měl 200 000 výtisků, což je meta dnes nedostižitelná i pro mnohá periodika pro dospělé101 s podobným účelem – pobavit a poučit, kde je potenciálních recipientů mnohem více. Karel Bureš (1909–2000) přebral časopis v roce 1938 spolu s Jaroslavem Foglarem. Vystudoval přírodopis, zeměpis a tělesnou výchovu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Už v době studií hojně sportoval a tento zájem se pak přenesl i do redakcí, ve kterých působil – to jest do sportovní redakce deníků České slovo, A-Zet a Telegraf, a konečně do Mladého hlasatele. Na své pověření vzpomíná takto: „Krátce po návratu z mobilizace si mne zavolal generální ředitel Melantrichu Jaroslav Šalda. „Burešíku“, tak mi říkal, „budete dělat Mladý hlasatel. Dám vám po bok Jaroslava Foglara. Je to zapálený skaut a píše dobré knížky pro mládež. (…) Budete tisknout na ofsetu v tiskárně na Smíchově, hned si tam zajděte a seznamte se s tiskaři.“102 Jiří Polák k tomu dodává, že není zcela jisté, proč došlo k výměně šéfredaktorů. Břetislav Mencák byl totiž na této pozici dost úspěšný. Časopis oba přebrali zhruba ve 40 000 nákladu a od té doby se situace jen zlepšovala. Práci si rozdělili – Foglar psal své Rychlé šípy, 100

RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha : Ostrov, 2005, str. 138 Čtrnáctideník Reflex měl za prosinec 2008 podle databáze ABC ČR průměrný tištěný náklad 86 563 kusů, Žena a život 90 896, Elle 60350 102 POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003, str. 16 101

33

kluby i stezky, a romány na pokračování a Bureš získával spolupracovníky a psal zbylé redakční materiály, téměř vždy nepodepsané. Karel Bureš později pokračoval ve spolupráci s Foglarem v časopise Vpřed. Nový šéfredaktor Karel Bureš přivedl do redakce Otakara Batličku (1895–1942), což byl velmi důležitý okamžik pro celý další vývoj časopisu. Jeho povídky značnou měrou přispívaly k popularitě časopisu. Psal ze svých vlastních zkušeností, sjezdil nejrůznější části světa. Později zahynul v koncentračním táboře. Jeho styl velmi odpovídá tomu, jak se podle Jaromíra Johna (viz 1.2) má psát pro mládež: Jasně, stručně, výstižně. Jako styl kompozice často využíval „in media res“, tedy přímý „vpád“ do děje. (povídka Dobrý typ103 začíná: „José přiběhl ke svému strýci všecek udýchán“104 Také hojně užíval přímé řeči, která je podle Johna dětem bližší, jelikož je jednodušší. Slovosled jeho povídek je znělý, konce bývají dobré (a tím dětem příjemné), tragických je jen málo. Občas Batlička vyvodil z povídky nějaké poučení nebo morální poselství, netypická je v tomto ohledu například povídka „Po 30 letech“105, která vlastně ani povídkou není – na jejím obvyklém místě čtenáři našli vzpomínkový text na učitele, kterého kdysi autor neměl moc v lásce, a později na něj mnohokrát vzpomínal, když by se mu bývaly školní vědomosti hodily na cestách. Poselství je zde jasné: I ty nejnudnější školní předměty se vám v životě mohou hodit. Ing. Mirko Musil psal Létající modely, oblíbenou rubriku Hlasatele, která začala ve čtvrtém ročníku. Jiří Raba ji ve své publikaci Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách hodnotí dokonce jako „nezapomenutelnou“106. Mirko Musil zahájil spolupráci s časopisem 29. číslem čtvrtého ročníku v roce 1939. Mládeži rozuměl – jeho modely měly kromě dobrých letových vlastností i přitažlivé názvy jako Šídlo, Bručoun, Tygr, Babka nebo Vrána. Byly sestavitelné i pro začátečníky. I Musil přispěl svým velkým dílem k interaktivitě časopisu, když se podílel na organizaci oblíbených setkání čtenářů Hlasatele – závodů leteckých modelářů. Jedna z nejzdařilejších akcí, letecký den Mladého hlasatele, se konal v roce 1940 a účastnilo se ho 500 dětí.

103

poznatek autorky: dnes by se psalo tip BATLIČKA, Otakar. Dobrý typ In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 6, str. 84–85 105 BATLIČKA, Otakar. Po 30 letech. In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 37, str. 582 106 RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha : Ostrov, 2005, str. 143 104

34

2.3.2. Kreslíři107 Kreslíř a malíř a pozdější autor angažované tvorby Vincenc Živný 1899–1983 nakreslil do Mladého hlasatele napříč ročníky stovky drobných charakteristických kresbiček k povídkám, příběhům a básním. V časopise Úhor o něm píše Jaroslav Pecháček, který do Mladého hlasatele také kreslil: „Nedostatky se vyznačovaly zpočátku ilustrace V. Živného, kterým však během jeho krátkého vývoje znatelně přibylo výtvarné jadrnosti a malířské chuti – neškodilo by jim však ještě trochu více pozornosti k dětské psychologii a k požadavkům grafické výraznosti.“ 108 Malíř a grafik Rudolf Adámek (1882–1953) kreslil do Mladého hlasatele spíše příležitostně, často k poezii nebo bajkám. V hodnocení kolegy dopadl o hodně hůř, a je pravda, že jeho kresby působí neprofesionálně a lacině. Pecháček jej označuje jako kreslíře „nepříjemné, slohově nečisté dekorativní manýry, která – zejména právě v dětské četbě – měla být maskou citové nemohoucnosti, projevující se právě na pohádkových a poetických námětech, jaké Adámek vyhledával se zvláštní tvrdošíjností.“109 Jaroslav Pecháček (1909–1984) se živil jako reklamní kreslíř, do obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků kreslil za účelem přivýdělku. Kromě Mladého hlasatele kreslil i do Pražského ilustrovaného zpravodaje, příloh Lidových noviny, co Českého slova i jinam. Byl i prozaikem, do Mladého hlasatele napsal i několik textů o malířích, výtvarnících a výtvarném umění vůbec. Jeho kresby v Mladém hlasateli se řadily k průměru. Jan Fischer (1907–1960) se na dráhu kreslíře se vydal v roce 1929 (České slovo, Star, Pražský ilustrovaný zpravodaj…), v roce 1934 nabírá zkušenosti v Anglii. Spolupracovat s Jaroslavem Foglarem a potažmo Mladým hlasatelem začal v roce 1938. Do války stihl nakreslit 107 pokračování příběhů Rychlých šípů, po válce v periodicích Junák a hlavně Vpřed ještě dalších 106. Pro Foglara mimo jiné ilustroval za okupace v roce 1940 Záhadu hlavolamu, které se věnoval v přestávkách mezi ilustracemi pro edici Řetěz odbojové organizace Obrana národa. Po válce pracuje pro Vpřed i tituly pro dospělé - Svět práce, My, Družstevní noviny, Družstevník, Československý svět. Jeho kresby se vyznačují živostí, realističností a v neposlední řadě humorem. „Jeho smysl pro neurážlivé humorné zvýraznění charakteristických zvláštností portrétované osoby se nejvíce uplatnil v tehdy módních karikaturách.“110 Jiří Raba o něm píše: „Vždycky byl perfektní, a tak si jako pomůcku vymodeloval hlavičky Rychlých šípů, aby jejich

107

Ukázky tvorby některých kreslířů viz Obrazová příloha PECHÁČEK, Jaroslav. Ještě několik kreslířů pro mládež. In: Úhor. Ročník XXX, č. 1, (28. ledna 1942), str. 3 109 tamtéž, strana 3 110 RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. 2005, str. 140 108

35

obrázky byly co nejdokonalejší.“111 Právě kresby Rychlých šípů jsou velice dobře hodnoceny pro svoji živost, výrazy, za to, že jsou zároveň kvalitní, a zároveň dětem a mládeži dobře srozumitelné – mají jasné kontury, živé barvy.

Za odmítání kreslení na objednávku od

kohokoliv (Nacistů a později komunistů) si vykoledoval mnohé potíže. Kreslíř Bohumil Konečný (1918–1990) se do redakce Mladého hlasatele dostal poměrně pozdě, předtím přispíval například do časopisů Ahoj a Rozruch. Kreslil obálky a větší kresby, zvláště k povídkám Otakara Batličky, posledních čísel Mladého hlasatele před jeho zakázáním nacisty. Znám je ale především jako ilustrátor knih Jaroslava Foglara. Malíř, který započal svou kariéru tím, že si Zdeněk Burian všiml jeho brilantní karikatury profesorského sboru „Kulometná rota“, za kterou byl málem vyloučen ze studia, bývá pro výtvarnou preciznost a dokonalou znalost anatomie lidí a zvířat oceňován a srovnáván právě se svým objevitelem a přítelem Burianem. Slavomil Janov a František Ulč ve svém článku v časopise Western World dokonce píší: „Stejně jako po Zdeňku Burianovi, i po Bohumilu Konečném zůstalo dílo, které je jedním z nosných pilířů české výtvarné scény.“112 Přestože srovnávat tyto dva umělce mi přijde přece jen poněkud nadnesené, umělcova všestrannost (kreslil postavy, zvířata i celé přírodní a městské scenérie) a obliba u dětí i v redakci byla nesporná. Velkého úspěchu dosáhla kresba indiána s vlkem, ilustrace k románu na pokračování Bílý tesák, vytvořena na podzim roku 1939 a zveřejněna na obálce čísla 14 5. ročníku Mladého hlasatele, které vyšlo 2. prosince 1939. Ulč a Janov píší: „Bohumilu Konečnému se ilustrace skutečně mimořádně povedla a sběratelé tuto obálku označují dodnes za jednu z nejpůsobivějších. Její originál byl dlouho ztracen po zásahu nacistů v redakci, nedávno byl však opět nalezen.“ Se Zdeňkem Burianem má Bohumil Konečný kromě přátelství a v lecčems podobného stylu společnou i skutečnost, že jejich kresby zneužil tvorbou plagiátu emigrant Petr Sadecký, který na západě vydal komiks s politickým podtextem a z Konečného hrdinky udělal ženu říjnové revoluce Oktobrianu113, která se stala kultem. Když se oba umělci bránili, poštvalo to proti nim komunisty, kteří jen hledali záminku, jak se zbavit nepohodlných západně orientovaných umělců, a jejich další práce byla značně ztížena.114 Co se týče stylu kreseb Bohumila Konečného pro časopis Mladý hlasatel, charakteristické jsou živé barvy, napětí a akce, i dobré vystižení pohybu. „Kreslíř byl profesionál po všech stránkách, neuvěřitelně 111

tamtéž, str. 141 ULČ, František, JANOV, Slavomil. Bimba, Malíř Bohumil Konečný. In: Western World. 2007, roč. 7, č. 1, str. 54–55 113 Více například POSPÍŠIL, Tomáš. Oktobriana a ruský underground : Neuvěřitelný příběh Petra Sadeckého. Vyd. 1. Praha : Labyrint, 2004 114 Více například POSPÍŠIL, Tomáš. Zapomenutý malíř Bohumil Konečný. Vyd. 1. Praha : Arbor Vitae, 2007 112

36

pracovitý, schopný mnoha technik, stylů a žánrů. Mnohonásobně všestrannější a se širším záběrem než jeho kolegové (včetně Buriana, kterého na poli fotorealismu překonával živostí a uvolněností).“ píše o něm kulturní zpravodajství serveru ihned.cz.115

115

Ihned. [Online]Poslední aktualizace 12. 12. 2008 [cit. 2009-01-13]Návrat krále dobrodružné ilustrace. Dostupný z WWW:

37

3. Časopis Vpřed 3.1. Geneze, historie, charakteristika Vpřed byl časopis, určený dětem a mládeži, který po konci druhé světové války navázal na tradici Mladého hlasatele, úspěšného předválečného časopisu pro stejnou cílovou skupinu čtenářů. Mladý hlasatel pod původním názvem totiž nedostal po válce povolení k vycházení vzhledem k tomu, že fungoval i za protektorátu. „Nově zřízené ministerstvo informací vydalo 18. května 1945 vyhlášku, na jejímž základě bylo zastaveno vydávání veškerých periodik s výjimkou deníků stran Národní fronty. Povolení k vydávání tisku mohly od ministerstva dostat kromě státem uznaných politických stran, státních úřadů a veřejnoprávních institucí jenom korporace celonárodního významu – masové a zájmové organizace, které prokázaly na vydávání veřejný zájem. (…) Některým listům fungujícím za protektorátu bylo další pokračování povoleno, ale musely změnit název.“116 Časopis Vpřed vycházel v letech 1945–1951. První ročník měl 38 čísel, desky na svázání nebyly vydány, druhý ročník rovněž 38 čísel, redakční desky byly šedé s tmavomodrými písmeny, třetí ročník měl 45 čísel a žluté desky s červenými písmeny, čtvrtý 48 čísel a desky zelené s modrými písmeny, pátý stejný počet čísel, jen desky šedé s modrým potiskem, a šestý a poslední taktéž 48 čísel, a desky béžové s tmavě hnědým písmem. 117 První číslo poválečného Vpředu vyšlo 18. července 1945. Nad časopisem přezval patronát nově vzniklý Svaz české mládeže. To se projevilo i v názvu – celý zněl „Vpřed, časopis pro chlapce a děvčata Svazu české mládeže“. Časopis tiskla Mladá fronta. Šéfredaktorem se stal po krátké době zmatků Ota Šafránek, spisovatel próz a divadelních her a v této době také člen kulturní komise Ústřední rady odborů. Prvotní ohlasy byly ale velmi slabé. Čtenáře, kteří znali předválečný Mladý hlasatel, nemohl tento časopis uspokojit. Vycházel v malém čtvercovém formátu, pouze jednou za čtrnáct dnů, měl jen 8, později 10 stran, chyběly v něm kvalitní ilustrace a tištěn byl pouze černobíle, i když na kvalitním papíře. Šafránek totiž neměl příliš předchozích novinářských zkušeností a nedokázal se domluvit s již osvědčenými ilustrátory a malíři. Náklad 200 000 výtisků, který měl Hlasatel v době, kdy byl za protektorátu náhle zakázán 116

KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v protektorátu Čechy a Morava. publication.fsv.cuni.cz [online]. [cit. 2010-16-01]. Dostupný z wwwhttp://publication.fsv.cuni.cz/attachments/292_koncelik_UP_sbornik_media_protektorat.pdf 117 informace pochází ze stránek Foglarwebu (foglarweb.ic.cz), mnou studované ročníky byly pouze ve dvou případech svázány v originálních deskách.

38

nacisty, byla zatím pro nový časopis naprosto nedostižná meta. Jelikož to samozřejmě znamenalo pro vydavatele časopisu zklamání, Ota Šafránek vypracoval novou koncepci časopisu a od čísla 10 vycházel v pozměněné podobě. Formát se výrazně zvětšil na velikost A4, počet stran se zvýšil na 16. Některé ilustrace začaly být provedeny v barvě. Šafránek se také pokusil časopis ještě více přiblížit foglarovskému pojetí Mladého hlasatele. Hádankářská rubrika byla v časopise již dříve, ale přibyla kupříkladu stránka čtenářů, který navíc byla od mladohlasatelských Prací čtenářů k nerozlišení, pracovala se stejnou koncepcí výběru příspěvků a měla takřka shodnou grafiku. Stejně tak komiks je v časopisu novinkou. Více se vyskytují i povídky a sport. Navázáno má být i na kdys úspěšné čtenářské kluby, a to rubrikou „Družba chlapců a děvčat“, která začíná v čísle 15. Myšlenka pravidelných masových schůzek pořádaných redakcí ale ztroskotala na špatné promyšlenosti, nekoncepčnosti a mizivém zájmu. Všechny jmenované inovace časopisu k vyššímu zájmu čtenářů příliš nepomohly, rozhodně ne o tolik, o kolik si představoval Svaz české mládeže. V té době Jaroslav Foglar pracoval v Junáku, časopisu s dlouhou tradicí. Dařilo se mu poněkud nezáživný časopis pomalu přetvářet k obrazu svému a zvedat jeho prodeje, ale pro redakční spory a posléze kritiku své práce se rozhodl skončit. A právě v té době přišla nabídka pracovat ve Vpředu. Obdržel jí vlastně jako první Karel Bureš, který ale bez Jaroslava Foglara časopis dělat nechtěl. Jaroslav Foglar ovšem ve své vzpomínkové životopisné knize Život v poklusu Bureše vynechává: „Mezitím už u Melantrichu vycházel mnou redigovaný časopis Junák, který jsem přenesl a do Melantrichu dohodil k tisku. Dlouho jsem se z toho neradoval, protože jsem odešel z Junácké edice a stal jsem se redaktorem časopisu Vpřed, který vydávala (zatím nepovedeně) Mladá fronta, kam mne přetáhla z Junácké edice, kde pro mne byly neudržitelné podmínky.“118 Dosavadní podobu Vpředu popisoval takto: „Proč ta změna – a tak nečekaná, v jediném týdnu – v redakčním kolektivu? „Dosavadní Vpřed, řízený Otou Šafránkem, a před ním ještě nezkušenými mládežníky, zkrachoval na celé čáře až pod únosnost rentability, začali honosně s nákladem 100 000 výtisků v prvním čísle a do jejich posledních čísel náklad nezadržitelně klesal asi na třicet až třicet pět tisíc výtisků. Časopis byl málo žádaný, protože v něm nebylo nic tak moc přitažlivého.“ 119 V Junáku ukončil spolupráci v 16. čísle. 18. číslo Vpředu, které vyšlo 19. dubna 1946, už se připravovalo s Foglarovou a Burešovou spoluprácí. Jako první se čtrnáctideník změnil na týdeník. Také se v něm objevily Rychlé šípy, přenesené Foglarem z Junáka. Tandem Foglar – 118 119

FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. Olympia. Praha, 1997, str. 116 tamtéž, str. 122

39

Fišer následně připravil ještě 101 dalších dílů. Ota Šafránek již nadále v časopise nefiguroval. Bureš s Foglarem oslovili i Jana Fischera, Bohumila Konečného, Václava Junka, Erika Sterzingera a další osvědčené autory a kreslíře. Časopis od čísla 18 začal nést název Vpřed s přílohou Rychlé šípy. Foglar doufal, že se po čase Vpřed přestane používat a zůstanou jen Rychlé šípy, což se nestalo, naopak dovětek „s přílohou Rychlé šípy“ se později objevoval nepravidelně.120 Od čísla 19 už byl Vpřed od Mladého hlasatele k nerozeznání. Vrátily se rubriky jako Létající modely Mirko Musila, úvodní rubrika s tipy a návody „Z Bobří hráze“ (úvod rubriky, který se poté objevoval pravidelně a Foglar ho použil i v knížce Ztracená stopa, vznikl právě v této době), „Příběhy kačera Donalda,“ „Práce našich čtenářů“, a samozřejmě znovu čtenářské kluby. Jejich počet rychle rostl, na konci ročníku už se jich hlásilo 7200121. „Zavedl jsem také ihned osvědčené čtenářské kluby, převedené z Junáka, začal jsem svou Bobří hráz a můj kolega své sportovní školy, hovory se známými sportovci atd. Také titulní obálky jsme nahradili zajímavějšími, dosavadní kresby byly málo přitažlivé. Jaký div, že nové objednávky z prodejen do administrace se jen hrnuly a náklad časopisu že stoupal týden od týdne.“122 Z Junáka byl do prvního ročníku Vpředu přenesen a na pokračování tu vycházel Foglarův román „Devadesátka pokračuje.“ Zaveden byl i „Čestný odznak Rychlých šípů“. První ročník Vpředu provázel velký poválečný nedostatek papíru, proto čísla vycházela dost nepravidelně, přesto ale náklad rostl. Na konci prvního ročníku se již blížil 100 000 týdně123. Druhý ročník byl pravděpodobně nejzdařilejším ročníkem Vpředu124, až na technické potíže, kvůli kterým vycházel stejně jako ročník první značně nepravidelně. Redakce k tomu ve článku „Proč Vpřed vychází tak nepravidelně?“ píše: „Je pravda, že jsme vám před začátkem II. ročníku oznámili, že Vpřed už dostal nový tiskařský stroj, který zaručí správné a rychlé vycházení. (…)Pak ale montáž nového stroje trvala o téměř 2 měsíce déle, než bylo předpovídáno, po vytištění druhého čísla se stroj podivně porouchal a od té doby zlobí až do dneška s krátkými přestávkami stále.“125 Celou dobu řídil jeho redakci Jaroslav Foglar bez jakýchkoliv zásadních omezení, náklad se zvyšoval takřka každý týden, na konci druhého 120

Viz NOVOTNÝ, Pavel. Časopis Vpřed. Foglarweb.ic.cz [online]. [cit. 2010-17-01]. Dostupný z wwwhttp://foglarweb.ic.cz/clanky.php?id=84 121 POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003, str. 28 122 FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. Olympia. Praha, 1997, str. 122 123 Údaj viz Viz NOVOTNÝ, Pavel. Časopis Vpřed. Foglarweb.ic.cz [online]. [cit. 2010-17-01]. Dostupný z wwwhttp://foglarweb.ic.cz/clanky.php?id=84 124 Druhý ročník časopisu Vpřed stejně jako druhý ročník předválečného Mladého hlasatele vynikal nad ostatní, proto jsem si tyto dva ročníky vybrala k srovnání 125 REDAKCE: Proč Vpřed vychází tak nepravidelně, In: Vpřed. 1946/47, roč. II., č. 9–10, str. 141

40

ročníku zaznamenal nárůst skoro padesátiprocentní, na 143 000 výtisků. Přišly však i potíže. Každé druhé číslo muselo mít 10 stran místo dvaceti kvůli nouzi o papír, a časopis čelil kritice některých literárních teoretiků. Foglar k tomu píše: „Jedním z hnízdišť nenávistného odporu je kritická revue Štěpnice, ta na nás chrlí pomluvy a vyvolává proto nám i veřejnou diskusi v novinách. Kdyby měli naši odpůrci zajímavý obsah svých časopisů, čtenáři by kupovali i ty!“126Formát se opět o něco zvětšil, měl už větší rozměry než A4. Vrátilo se také netypické číslování stránek Mladého hlasatele, od prvního čísla stále vzestupně (kvůli budoucímu předpokládanému svázání časopisu). Začal se také vkládat román Stínadla se bouří. (jednalo se o samostatnou přílohu). Zvláštností druhého ročníku je prázdninové čtyřčíslo 39–60, kde dostal hodně prostoru komiks Rychlé šípy, zvláště díly z předválečného Mladého hlasatele.127 V druhém ročníku došlo k posunu věku cílové skupiny směrem nahoru (zejména zřejmě proto, že velká masa čtenářů předválečného Mladého hlasatele byla už starší, přesto ale odebírala svůj oblíbený časopis a představovala potenciálně větší kupní sílu než nastupující generace, které už myšlenky skautingu a záležitostí s tím spojených tolik nezajímaly). Souviselo s tím mimo jiné i výrazné rozšíření témat, kterými se časopis zabýval. Více prostoru bylo věnováno zprávám a kultuře, jako například literatuře a divadlu, přibyla rubrika pro dívky. A to hned z několika důvodů. Zaprvé, vyjít vstříc starším čtenářům, jejichž zájmy už pochopitelně nebyly tak jednostranně zaměřeny a kteří už často spíše přemýšleli, na jaký film by pozvali dívku do kina, zadruhé, získat tímto rozšířením čtenáře nové, a za třetí šlo o jakousi obranu skautingu, jehož myšlenka právě pro svou určitou jednostrannost začala sklízet ve společnosti kritiku, začalo se více mluvit o tom, že mládež by měla být více kromě zábavy a života v přírodě vedena i k práci a kultuře. Někteří také nelibě nesli fakt, že skauting vyzdvihuje ideje, směřující k podpoře individualismu místo kolektivismu, který se začínal prosazovat, a že zde funguje poměrně malý dohled dospělých (více v kapitole Srovnávané ročníky časopisů v kontextu doby). Třetí ročník, 47/48, prošel z pochopitelných důvodů bouřlivými změnami. Začal ve stejném duchu jako druhý, ale kritika jeho formy a obsahu zesilovala, jak se měnila nálada ve společnosti, a blížil se únorový převrat. Foglar zavedl ještě několik inovací, jako například Film minulosti, jakýsi seriál o dějinách. „Nikdo nám do práce nemluvil, ani Svaz české mládeže. Až čas dospěl k únoru 1948. Začal jsem tušit, že je zle,“128 vzpomíná v knize Jiřího Poláka Karel Bureš. Časopisy pro mládež ještě nějakou dobu ve víru společenských změn unikaly pozornosti, 126

FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. Praha : Olympia, 1997, str. 126 čtyřčíslo 39 - 42 neslo přesný název „60 veselých a vážných příběhů slavného vzorného chlapeckého klubu Rychlé šípy“, 128 POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku, 2003, str. 28 127

41

ale brzy došlo i na Vpřed. I když se jeho náklad po dlouhé době fungování blížil již k 200 000, časopis začal být komunistům trnem v oku. Časopisu byla dokonce pozastavena činnost a bylo rozhodnuto, že pro nedostatek papíru se v dalším ročníku sloučí s časopisem Junák a přejmenuje se na Junáci, vpřed. Obsah časopisu ještě pod stávajícím názvem ale musel být samozřejmě hned po převratu upraven tak, aby byl pokud možno ideologicky „nezávadný“, i když změny se dály spíše pomalu. Dotkly se ale i takových drobností, jako že bubliny u komiksů se zdály být příliš americké, musely být nahrazeny ruským způsobem, kdy se text píše pod obrázky. Komiksové příběhy byly také jedny z prvních, které musely mít výrazně budovatelský obsah. Na skauty a členy čtenářských klubů byl vyvíjen nátlak, aby vstoupili do SČM. Jaroslav Foglar se snažil zachránit svůj časopis stůj co stůj, napsal dokonce několik dílů Rychlých šípů, ve kterých zlepšují odvoz hlíny nebo staví na stavbě mládeže (vyšel z nich jediný), ale viděl, že tudy cesta nevede. Pod jeho rukama vznikal časopis více a více poplatný režimu, s nímž Foglar nesouhlasil. Do redakce dalšího ročníku již nemínil nastoupit, stejně koncem léta dostal výpověď. Skončil s posledním číslem ročníku. „Rozhodnutím vlády a komunistické strany bylo vyhlášeno sjednocení čs. mládeže. Já s tím souhlasil, Foglar ne. Odmítl mé varování, že by měl převést Rychlé šípy, byť jen naoko, do řad SČM. Nakonec si dal říct a poslal je alespoň na brigádu. To už ale bylo pozdě. Pro SČM byly největším nebezpečím Foglarovy čtenářské kluby, které svým počtem představovaly opravdové hnutí. A to bez jakéhokoliv svazáckého vlivu. (…) Když jsem se vrátil koncem léta 1948, Foglar už tam nebyl, dostal výpověď. Já ne, byl jsem členem KSČ a směl jsem proto zůstat,“129 vzpomíná Bureš. Nový časopis Junáci, Vpřed, který ovšem se ovšem po své reformě nechtěl vzdát spojitosti s Vpředem původním a nadále pokračoval jako jeho IV. ročník, řídil Svatopluk Hauser, a pozdější scénárista filmových „děl“ jako například filmu Pionýr Jirka z roku 1951. V jeho redakci zůstal Karel Bureš. Nemusel vystoupit, protože byl členem strany. Z dalších osobností, které již působily ve Vpředu dřívějším, lze zmínit kreslíře Jana Fischera (viz dále), který se obratně přizpůsobil změnám ve společnosti.

Grafika časopisu prošla výraznou změnou,

vzhledem k tomu, že redakci opustili někteří kreslíři a ilustrátoři, ubylo obrázků. Později se opět začínaly kresby objevovat, jak redakce získávala nové spolupracovníky, ale kvalitativně se grafika nikdy na předcházející úroveň nevrátila. Časopis se stal výrazně ideologickým, i když se kvůli čtenářskému zájmu snažil křečovitě držet původní podoby. V časopise se pochopitelně výrazně projevilo spojení s časopisem Junák, přibylo proto tradičních junáckých záležitostí, jako 129

tamtéž

42

jsou odborné zkoušky a podobně. Věk cílové skupiny časopisu se snížil. Povídky začaly být opět kratší a dětinštější, jen občas některé cílily na starší čtenáře, a tyto zas byly výrazně ovlivnění ideologií. Zpátky se vrátila poezie rozličných kvalit, od poměrně dobrých básní po průměrné verše až po agitační budovatelskou poezii. V časopise najdeme oproti minulým ročníkům více reportáží, bohužel většinou jednostranně zaměřených na brigády socialistické mládeže a podobně. Naopak poměrně kvalitní jsou reportáže sportovní, například o zisku zlaté medaile Emila Zátopka na LOH 1948130 Co se týče komiksů, ve čtvrtém ročníku najdeme dva. Komiks o Emilu Holubovi je výtvarně nevalné úrovně, o té textové nemluvě. Snad záměrně pod ním není ani nikdo podepsán a autora již dnes není takřka možné dohledat. Druhý komiks kreslí Jan Fišer, který si drží vysokou úroveň kreseb a styl postaviček jako okopírovaný z Rychlých šípů (viz obrazová příloha). Bohužel, obsah se změnil výrazně. Jednotlivé příběhy mají názvy jako názvy jako „Na traktorové stanici“ a podobně. Pokračují soutěže na pokračování, například „Vyzkoušel svůj důvtip – první soutěž časopisu Junáci, vpřed“, založená na interpretaci textů a hádání některých skutečností z nich. Naopak téměř zmizely kutilské návody, všechny byly shrnuty pod hlavičku rubriky „Domácí dílna“. Časopis se musel nějak vypořádat i s odkazem čtenářských klubů. Jejich myšlenka samostatné a často i užitečné, neorganizované zábavy mládeže bez dohledu dospělých nebyla v kontextu doby dále myslitelná, ale redakce se bála i náhlého zrušení. Správně tušila, že by tak přišla o čtenáře. Zároveň byla lákavá myšlenka přivést tolik dětí a mladých, se kterými je navázán pravidelný kontakt, do Svazu české mládeže nebo alespoň do organizace Junáka. Redakce se rozhodla pokusit se zcela změnit zaměření klubů na čtenářské, literární kroužky131 (redakci se pravděpodobně zdálo, že může využít dvojsmyslu slova čtenářské – jako kluby čtenářů, nebo kluby, ve kterých se čte, a snažit se mládeži vsugerovat, že správný význam byl od počátku ten druhý), které měly být pouze jakýmsi doplněním činnosti ve výše zmíněných organizacích. Vstup do SČM nebo Junáka začal být později pro členy čtenářských kroužků povinný, a tak jejich počet prudce klesl (na konci jejich existence o rok později jich zůstalo jen 310). „Naskýtá se tu (v čtenářských klubech, poznámka T.M.) velké pole působnosti: číst, debatovat, propagovat dobré knihy, opatřovat si knižní novinky nebo dokonce seznamovat veřejnost s krásou české literatury na literárních večírcích. To je pravé poslání čtenářských

130

REDAKCE:Olympijský vítěz. In: Vpřed. 1946/47, roč. II., č. 1, str. 12 Čtenářské kroužky byly ovšem nechvalně proslulé, jelikož je v časopise Správný kluk za Protektorátu zřídilo i nacistické Kuratorium. 131

43

klubů a váš vlastní program, pokud jste ho již jako opravdové čtenářské kluby nepěstovali dříve,“132 píše redakce. „V mnohých klubech jste hrdi na svou činnost a budete snad považovat za nesprávnou naši pobídku, abyste svůj klub začlenili do místní mládežnické organizace. Je třeba však uvážiti, že dnes, kdy nám v republice roste veliká, celostátní organisace všech mladých lidí, nebylo by možné stát stranou tohoto ruchu, když je třeba všech hochů a děvčat k velikým úkolům. (…) Vy všichni jistě pochopíte, že je třeba vrůstat v celku co největším, v kruhu dobrých kamarádů jednotného Svazu české mládeže,“133 pokračuje. Znamenalo to v podstatě konec čtenářských klubů tak, jak fungovaly dříve. Nové čtenářské kroužky i přes instrukce, které jim redakce psala k činnosti, zanikly za minimálního zájmu v dalším ročníku. Přibylo rubrik, které měly „vychovávat a vést“ socialistickou mládež. Taková byla například rubrika „Poznej mojí práci“, kde se prezentovala většinou dělnická povolání. Přibylo i odkazů na pionýry a komunistické politiky. Na titulní straně se objevil například Stalin nebo pionýři na táboře nebo brigádě.

Celkově je nutné ale říct, že podíl ideologicky zaměřeného obsahu

v časopise je menší, než by se dalo očekávat. Například kulturní tipy ještě nejsou omezeny pouze zeměmi socialistického bloku, píše se o filmových festivalech v „kapitalistickém“ zahraničí, které vyhrály filmy cizí provenience, o sportovcích a podobně. Pátý ročník, 1949/1950, se už jmenoval Vpřed, organizace Junáka totiž začala být nežádoucí, stála v cestě Pionýru. Finální zákaz činnosti dostala organizace až po 1. lednu 1951, ale že už před tím nebyla situace růžová, dokládají slova Otakara Gartnera: „Již nějakou dobu před zákazem činnosti bylo mnoho skautských činovníků perzekuováno a řada z nich strávila v uměle vytvořených procesech mnoho let v komunistických věznicích (František Němec, Aleš Racek, Emil Císař, Miloš Slabák, František Svoboda, A. Till a další. Mnozí byli vyslýcháni StB a bylo jim bráněno ve studiu na vysokých školách. Řada brněnských skautů přešla ilegálně na Západ; někteří z nich pak založili exilový skauting,“134 Kvalita časopisu v tomto ročníku přechodně opět mírně stoupla, zejména po výtvarné stránce, protože se přidali kvalitnější spolupracovníci, jako například malíř a ilustrátor, známý pod jménem Zdeněk Burian. Co se týče obsahu, časopis zcela ovládla nově vzniklá organizace Pionýra. Čím byl časopis ideologičtější, tím více opět klesala i jeho kvalita. Zkazila se i dobře zavedená výtvarná stránka, ke konci ročníku je Vpřed kolorován v podstatě jen rudou a modrou barvou, aby dobře korespondoval s pionýrským krojem (viz obrazová příloha Vpřed, č. 10). Pionýři byli v povídkách, básních i 132

REDAKCE: Čtenářským klubům, In: Vpřed. 1948/49, roč. IV., č. 1, str. 15 tamtéž 134 GARTNER, Otakar. Období zákazu činnosti v letech 1951 – 1968.brno.skauting.cz [online]. [cit. 2010-17-01]. Dostupný z www http://brno.skauting.cz/historie#cinnost-1951-1968 133

44

textech písní, které se po delší době opět objevily na stránkách časopisu, redakce vyzývala ke vstupu do Pionýra, objevují se tipy na činnost v Pionýru, často ideologicky zaměřenou (obvyklá je například návštěva biografu se socialistickými filmy), tipy, kde nejlépe koupit pionýrský kroj a podobně. Zachovány zůstávají občasné kutilské návody, soutěž na pokračování (v tomto ročníku například Reportér pětiletky), přibyla rubrika Co dělat, která se věnuje tipům na činnost ve spolcích, práci a zábavu. Redakce se snažila vrátit časopisu popularitu také znovu zavedenou sportovní rubrikou Sportovní vševěd a tenisovou školou pro začátečníky. Začaly se množit reportáže z brigád a průmyslové výroby, až prakticky vytlačily povídky. Do stránky čtenářů pronikaly čím dál tím více pouze budovatelské příspěvky. Jejich kvalita šla pochopitelně dolů, nebyla tím správným kritériem, podle kterého by redakce příspěvky k otištění vybírala. Jestliže pátý ročník časopisu byl nekvalitní, trpící nesvobodným režimem, šestý již představoval doslova brak zcela poplatný době. Je-li na fotce či obrázku mládež, je zásadně zachycena v pionýrských krojích, a ještě často velmi neuměle (viz obrazová příloha č.11). Pro samá hesla typu „My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova“, ideologické povídky a básně a reportáže z budovatelských táborů a brigád nezbylo už takřka místo na žádný jiný obsah. Barvy znal časopis takřka jen dvě: rudou a modrou (viz obrazová příloha č. 12), v tipech na činnost výtvarných kroužků se radilo, jak nakreslit transparent, a básně, nebo spíš veršovánky, vyprávěly pouze o úspěchu na brigádě a plnění plánu. Mládež najednou jakoby takřka neměla nárok na volný čas a zábavu, na všech stranách se mnohokrát opakovalo pouze zprofanované heslo doby „čest práci“. K práci se vracely nejen družiny po létě, ale i každý jedinec měl práci na brigádě, práci ve škole, práci na osobním rozvoji, práci na plnění plánu, práci na budování nové vlasti. Psalo se už jen o táborech, které děti celé strávily prací na polích (např. reportáž „Byli jsme na budovatelských táborech135). V povídkách začala převažovat neumělá stylistika, mluva a celkově špatná úroveň textů : „Kdypak nám by bylo napadlo, že bychom mohli být poblíž tak významné osobě, jako je soudruh Gottwald. Buď šťastná, Jano, a važ si toho, co pro nás naše vláda učinila a ještě učiní,“136 píše se například v takzvané „povídce“ v čísle 1. Zachovaly se kulturní tipy, i když výběr knih a filmů byl samozřejmě poplatný převládající ideologii (Timur a jeho parta atd.) Rubrika čtenářů už nepotřebovala tolik prostoru, bylo zřejmě problematické najít někoho, kdo by do ní vůbec chtěl přispívat, a to ještě v žádaném duchu. Časopis přebytečné místo naplnil suchopárně vykládanou školní látkou, maskovanou do rubrik, připomínajících rubriky foglarovského Vpředu (Chemická laboratoř na stole, Zábavná fysika aj.) Propaganda také začala 135 136

REDAKCE: Byli jsme na budovatelských táborech, In: Vpřed. 1950/51, roč. VI., č. 1, str. 11 REDAKCE: Návštěva v Lánech, In: Vpřed. 1950/51, roč. VI., č. 1, str. 13

45

nabírat na obrátkách ve své negativní formě, kdy se očerňoval Západ, jak to jen bylo možné. Za klasický příklad může sloužit například sloupek s titulkem Váleční štváči, ve kterém je prezentován například generál Dwight Eisenhower, nebo článek „Co je to Wall Street,“ ve kterém čteme: „Uvnitř země provádějí američtí imperialisté politiku reakce, politiku přípravy nové války.“137 S obsahem plným úderníků, údernic, transparentů a brigád skončil Vpřed tímto ročníkem svoji šestiletou dráhu za naprosto minimálního zájmu čtenářů. Po prázdninách časopis pro naprostý nezájem zanikl.

3.2. Vpřed v kontextu dobové publicistiky pro děti a mládež Poválečná léta 1945–1951 byla, co se týče časopisů pro mládež, trochu chudší, než léta předválečná. Důležitým je vznik časopisu Mateřídouška v prosinci roku 1945. Svatava Urbanová k tomu píše: „Počinem je založení časopisu Mateřídouška, řízeného F. Hrubínem, Milošem Holasem a Břetislavem Mencákem. Od prvního čísla, které vyšlo 19. 12. 1945, si zachovala vysokou uměleckou úroveň (každé číslo bylo ilustrováno jedním renomovaným výtvarníkem (Ladou, Sekorou, Trnkou, Novákem, Ladovou, Karlem), komunikativnost, široký repertoár, nepředpojatost, nezávislost, pluralitu. Objevují se zde mj. pohádky srbské, švédské a francouzské, ruské, americké.“138 Mateřídouška ovšem Vpředu nekonkurovala, cílila na znatelně mladší čtenáře a především na jejich rodiče, kteří měli potomkům časopis kupovat a jeho obsah si s nimi předčítat. Díky svému ryze dětskému zaměření unikla Mateřídouška i větší pozornosti režimu. Vychází nepřetržitě dodnes. Název časopisu vymyslel František Hrubín, jednalo se o aluzi na dílo Karla Jaromíra Erbena139 V krátké době, kdy mohly působit svobodně, vydávaly své listy i organizace. Československá obec sokolská například vydávala po válce znovuobnovený časopis Poupě s podtitulem List československé mládeže sokolské. Řídil jej Jaroslav Horný, pravým jménem Miloš Nauman, aktivní novinář a spisovatel. List měl velmi zajímavou grafiku, ilustrovala jej například M. Fischerová-Kvěchová, známá například ilustracemi Babičky Boženy Němcové. Občas do listu svojí kresbou přispěl i např. Josef Lada. Mezi lety 1945–1948 vycházel také znovuobnovený časopis Junák. Zpočátku s ním spolupracoval Jaroslav Foglar a začal si ho přetvářet k obrazu svému, do podoby nástupce Mladého hlasatele. Junák byl přímou konkurencí Vpředu Oty Šafránka. Foglarovi bylo později 137

REDAKCE: Co je to Wall Street, In: Vpřed. 1950/51, roč. VI., č. 16, str. 205 URBANOVÁ, Svatava. Proměny literatury pro děti a mládež v letech 1945–1948, in: Rok 1947: Česká literatura, kultura a společnost v období 1945-1948. Sv. 4. Vyd. 1. Praha : Edice K, ÚČL AV ČR, 1998, str. 293 139 Měsíčník Mateřídouška jubiluje. In: Ladění, 2000, roč. 5, č. 4, s. 43. 138

46

vyčteno, že časopis proměnil do příliš „mladohlasatelské“ podoby. Po jeho odchodu se ale forma časopisu příliš nezměnila. Rozhodně byl po válce pro mládež poutavější a zajímavější než před válkou. Stejně jako před válkou, ani tentokráte nevyužily časopisy organizací zcela svůj potenciál propojit lépe svoji činnost s časopisem a postavit jej na interaktivnější bázi, ale zároveň tak, aby byl časopis zajímavý i lidem zvenku, přinášel jim přidanou hodnotu a zval je co nejlákavěji do řad organizace. Pro nečleny organizací nebylo velké procento jejich obsahu zajímavé. Období mezi lety 1945–1951 je pochopitelně výrazně rozděleno komunistickým převratem v roce 1948. Kusák k tomu poznamenává: „Který rok je periodickým mezníkem? Předělem v literatuře pro mládež je časopisecky září 1948, kdy začínají nové ročníky a mění se redakční rady, náplň a ideové zaměření příspěvků, přibývá překladů ze sovětské literatury. Nakladatelsky je to rok 1949, kdy zaznamenáváme důsledky politických změn a nově přijatých zákonů.“140 A proč až září 1948, které bylo datem změny i u časopisu Vpřed? Komunisti považovali za svoji prioritu proměnu denního a jiného politicky orientovaného tisku. Neznamená to ale, že by je časopisy pro mládež nezajímaly, naopak, výchovu mládeže podle svých ideálů považovali komunisti za mimořádně důležitou. Kusák mluví v době okolo převratu a zmiňuje některá periodika, do kterých ideologie pronikala nejrychleji: „V literatuře pro mládež zaznamenáváme kontinuitu žánrovou, druhovou, hodnotovou, diskontinuita je žánru mimoliterárního. Propagandistické je vnášeno zejména ze strany ministerstva školství, z iniciativy redakčních rad časopisů, které vydával Ústřední výbor zaměstnanců školství a kulturní služby a Výzkumný pedagogický ústav v Praze (např. Vlaštovička, redig. A. Zhoř, Klas, redig. Jaroslav Jelínek a Pravoslav Hykeš), nebo Státní nakladatelství (Mladý hlas, odp. redaktor O. Kryštofek, od II. ročníku J. Hořejší)141 Časopis Vlaštovička, který Kusák zmiňuje, vycházel už od roku 1937 jako měsíčník. Byl taktéž určen spíše pro menší děti. Při časopisu Vlaštovička existovalo i malé nakladatelství, které vydávalo pohádky. Antonín Zhoř, který Vlaštovičku redigoval až do roku 1949, v ní časopisecky publikoval pohádkové příběhy, které následně vyšly knižně, například příběh Učedník kouzelníka Čaryfuka. Antonín Zhoř se podílel i na přípravě čtrnáctideníku Brouček, který byl určen pro úplně nejmladší skupinu čtenářů. Vznikl v roce 1945 a vydávala ho Ústřední odborová rada učitelská spolu s Výzkumným pedagogickým ústavem v Praze. Najdeme v něm hlavně kresby, kratičké 140

KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha, Torst 1998, str. 291 tamtéž, str. 292

141

47

příběhy a pohádky a obrázky, které nakreslily děti – zveřejňování příspěvků od čtenářů měl společné s časopisem Vpřed. Brouček obsahoval i křížovky a luštěnky. Dalo by se říct, že byl jakýmsi Vpředem pro nejmenší, koncepcí se trochu podobal časopisu Mladý hlasatel v úplných začátcích, kdy ještě vycházel pod názvem Malý hlasatel. Dalším časopisem, jehož redakci Kusák označil jako iniciátora propagandy v dětském tisku, byl Klas a Malý hlas. Jak bylo zmíněno, Klas měl stejné vydavatele jako Vlaštovička. Vycházel již před válkou, cílil na přibližně stejnou věkovou skupinu jako Vpřed, ale nemohl mu konkurovat například výtvarnou úrovní a úrovní tisku. Byl také určen užší skupině intelektuálněji zaměřených dětí, jeho typickým znakem byly poměrně složité texty. Před revolucí i po ní vycházel časopis Sedmihlásek. Přispívali do něj mnozí známí kreslíři pro mládež, například Václav Čtvrtek, a autoři, jako například Josef Spilka. Těsně před zánikem časopisu Vpřed vznikla koncepce Pionýrských novin. V roce 1951 začaly vycházet jednou týdně. Vydávání spadalo pod hlavičku ČSM a za šéfredaktora byl určen Alois Poledňák, československy prokomunisticky orientovaný novinář. Obsahově byly poměrně chudé a omezovaly se na zprávy, bezprostředně se týkající Pionýrské organizace. K rozšiřování témat, kterými se noviny zabývaly, došlo až v pozdější době. Pionýrské noviny vycházely až do roku 1968, jejich nástupce Sedmička až do roku 1992.

3.3. Autoři a kreslíři časopisu 3.3.1. Autoři 142 Pro Otu Šafránka (1911–1980) byl Vpřed jednou z prvních větších zkušeností v novinařině, předtím se věnoval obchodu a zastával post berního úředníka. Vpřed redigoval mezi lety 1945–1946. Nedostatek zkušeností nejen s redakční prací, ale i s cílovou skupinou mládeže se na časopise nepříznivě projevil. Obsah byl alespoň podle pozdějších vyjádření Foglara a Bureše špatně sestavený, neobsahoval čtenářsky přitažlivá témata pro zvolenou cílovou skupinu. S jeho prací nebyli spokojeni ani vydavatelé, proto byl z funkce šéfredaktora odvolán a nahrazen tandemem Foglar – Bureš. Později byl dramaturgem Divadla na Fidlovačce, redigoval časopis Divadlo nebo Dikobraz. Věnoval se i psaní, napsal romány i jiné literární útvary. 142

Mnohé osobnosti časopisu Vpřed, nejen autoři, ale i kreslíři, dokonce jejich většina, již v minulosti spolupracovala s časopisem Mladý hlasatel. U takových tedy vynechávám jejich podrobnější životopis a věnuji se pouze jejich práci pro časopis Vpřed. Více je pak možno najít pod příslušným jménem v kapitole Autoři a kreslíři časopisu Mladý hlasatel.

48

Jaroslav Foglar (1907–1999) byl k práci v poválečném Vpředu přizván v roce 1946 na přímluvu Karla Bureše. Foglar byl v časopise Junák, kde působil, nespokojený a námitky proti němu mělo i vedení, přesun byl tedy nekomplikovaný. Časopis Vpřed se snažil přiblížit předválečnému Mladému hlasateli, ale zároveň rozšířit jeho záběr na širší pole zájmů mládeže, včetně těch kulturních. Znovu zavedl a spravoval čtenářské kluby, psal rubriku Z bobří hráze, náměty na hry, scénář komiksu Rychlé šípy a pomáhal kolegovi Karlu Burešovi s vedením časopisu. Více práce zastával ale Karel Bureš. Po převratu v roce 1948 byl z časopisu Vpřed „odejit“. Karel Bureš (1909–2000) přišel do poválečného Vpředu místo Oty Šafránka s Jaroslavem Foglarem. Byl to vlastně on, který byl tvorbou nového časopisu jakožto zkušený novinář pověřen, jeho podmínkou ovšem bylo, že bude časopis tvořit s Jaroslavem Foglarem. Tato skutečnost není příliš známá. Karel Bureš, ač měl vždy v časopise na starost více stran, stál ve stínu Jaroslava Foglara po celou dobu jejich společné práce. „Nejsem sice malicherným, ale soustavné ignorování mé osoby se mě dotýká,“143 naráží v rozhovoru s Karlem Polákem na to, že je vlastně dodnes oproti Foglarovi osobou téměř neznámou. Karlovi Burešovi je vytýkáno, že časopis neopustil po převratu, kdy zcela změnil koncepci a stal se „hlásnou troubou“ nové ideologie. „Důvod spočíval především v tom, že jsem musil i nadále živit rodinu z redaktorského platu (ten nebyl velký), kdežto Jestřáb neměl existenční starosti, byl už tehdy milionářem,“144 uvádí k tomu v knize Jiřího Poláka. Jaroslav Foglar mu ale dlouho nemohl členství v KSČ i pokračování ve Vpředu odpustit. Podle všeho se Bureš zapletl se i s režimem, účastnil se, byť ne vysloveně přímo a primárně se zlým úmyslem, tvz. skautských procesů v 50. letech.145 Sám ovšem kritiku odmítá. „Nejprve k pamfletu proti skautingu, jehož autorství je mi přičítáno. (…) Přečetl jsem ty stránky už třikrát a musím autorství této slátaniny rozhodně odmítnout,“146 řekl v rozhovoru Karlu Polákovi. Svoji přímou účast v procesech detailně vysvětluje a popisuje jako souhru nedorozumění, náhod a překroucení, i když některá fakta nepopírá. V poválečném Vpředu spravoval především sportovní rubriky, zpravodajství ze světa a některé zájmové rubriky. Emil Sterzinger (1909–1980) publikoval externě své hádanky, křížovky a přesmyčky již v předválečném Mladém hlasateli. S obnoveným Vpředem spolupracoval po dobu, kdy v něm 143

POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003, str. 97 tamtéž, str. 85 145 Agenti STB vyprovokovali zatčení skautských činovníku ve snaze znemožnit celé skautské hnutí. Jeden z hlavních procesů byl za velkého zájmu tisku veden proti dr. Karlu Průchovi. 146 POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003. 113 s, ISBN 80-7033-791-5, str. 87 144

49

působil Jaroslav Foglar, tedy mezi lety 1946–1948. Ve Vpředu ovšem již víceméně stránku hádanek pouze redigoval, její převážnou část tvořily hádanky od čtenářů. Ty se v Mladém hlasateli vyskytovaly také, ovšem v menší míře. Někdy ovšem použil znovu své slavné úspěšné „kousky“ z let Mladého hlasatele pod zřejmě vymyšleným jménem některého čtenáře, takovou shodu najdeme mezi Mladým hlasatelem a Vpředem hned několikrát. Otakar Batlička (1895–1942) byl jedním z nejnadanějších autorů povídek, jaký kdy do Mladého hlasatele i Vpředu přispíval. Bohužel, ve Vpředu již vyšlo jen několik jeho povídek, které redakce po jeho smrti získala, za války totiž zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, kam byl poslán poté, co byla rozkryta ilegální skupina Obrana národa, ve kterém jako radiotelegrafista obstarával spojení s Británií a Ruskem. Verze jeho smrti jsou dvě, podle jedné byl zastřelen na útěku, podle druhé dostal, tak jako mnoho jiných vězňů, benzinovou injekci do srdce. Svými povídkami uměl mládež strhnout, vychovávat a ukazovat jí kladné vzory a hodnoty. „Potěší vás nepochybně, že Vpřed získal ještě poslední povídky Otakara Batličky, které tento oblíbený povídkář napsal těsně před tím, než byl zatčen gestapem,“147psala redakce, která si byla obliby povídek dobře vědoma. Mirko Musil (?–1955) byl znovu osloven Foglarem a Burešem pro spolupráci s novým časopisem. Ochotně souhlasil a opět psal o modelech letadel s podobnými úspěchy, jako před válkou, jednalo se zřejmě o téma mládeží stále oblíbené. Po převratu v roce 1948 ze stránek časopisu jeho rubrika zmizela. V redakci se objevoval sice pravidelně, ale nepříliš často, pracoval spíše z domova, jak vyplývá z následující citace: "V této neradostné, napjaté atmosféře (pozn. autorky: čekalo se na vyjití prvního čísla druhého ročníku časopisu Vpřed), kdy konkurenční časopis Junák měl za sebou už několik čísel nového ročníku, přišel 4. října 1946 na pravidelnou návštěvu do redakce v Krakovské ulici Mirko Musil, předválečný spolupracovník Mladého hlasatele a vedoucí modelářské hlídky ve Vpředu."148 Dr. František Běhounek (1898–1973) byl uznávaným vědcem, profesorem a spisovatelem. Věnoval se mimo jiné literatuře pro děti. Do Vpředu psal nepravidelně povídky pod pseudonymem V. Tomek. Byl také tvůrcem scénáře komiksu Výprava Toma Bartona. Stanislav Sohr (1925–2000) byl odchovancem Mladého hlasatele – v době, kdy tento časopis vycházel, mu bylo 10–16 let, byl tedy přesně ve věku, kdy si časopis mohl užít od prvního ročníku do druhého. Mladý hlasatel ho zaujal natolik, že si usmyslel, že by v podobném

147

REDAKCE. Co se děje. In: Vpřed. 1946/47, roč. II., č. 18, str. 2 ZACHARIÁŠ, Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky: dobrodružství života a metod Jaroslava Foglara - legendy dětské zájmové činnosti. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2007. 399s. ISBN 978-80-86289-52-6. Str. 270 148

50

časopise chtěl někdy pracovat. Během války pomáhal odboji, po konci války začal svojí dráhu jako externí redaktor, a to mimo jiné právě v časopise Vpřed, který vedl jeho idol dětských let, Jaroslav Foglar. Po převratu se přidal k jednoznačné opozici nového režimu. S Foglarem se začal osobně přátelit, uznával Masaryka, byl katolík a svými názory se nijak netajil, navíc odmítl spolupráci s StB, není tedy divu, že nemohl dostudovat a byl dlouho perzekuován. Byl spisovatelem a básníkem, později stál u zrodu alternativního psychologického oboru dispoziční prognostika. V časopise Vpřed vedl mimo jiné rubriku Práce našich čtenářů. Václav Robert Bozděch (1912–1980) proslul za druhé světové války jako kapitán československého bombardovacího letectva a válečný hrdina. Do Vpředu psal povídky o tom, co za války zažil, které byly u čtenářů oblíbeny. Bureš na něj vzpomíná následujícími slovy: „Kapitán Bozděch, jako jeden z prvních u nás začal popisovat povídkovou formou dramatické zážitky našich posádek z náletů na Německo. „Četba to byla vzrušující, napínavá, a v té době odpovídala touze mladých chlapců dovídat se o činech letců, kteří hrdinsky bojovali s nacisty.“149 Vilém Prokop Mlejnek (1906–1975) byl hudebním skladatelem, dirigentem, hrál a violoncello a příležitostně účinkoval ve filmu a divadle. Po nějakou dobu řídl Českou filharmonii a rozhlasový orchestr.

Do poválečného Vpředu psal sloupek 10 minut hudby, který měl

pozvednout jeho kulturní úroveň, rozšířit čtenářům obzory a v neposlední řadě pomoci umlčet kritiky, kteří označovali časopis Vpřed za brak bez hlubšího smyslu a snahy výchovně působit na mládež. Vybraná hudební díla, ale třeba i hudební historii nebo úvahy a myšlenky o hudbě prezentoval jednoduchou, srozumitelnou formou, vhodnou pro cílovou skupinu mládeže, z níž většina se s podobnou tematikou jistě setkávala poměrně zřídka. „Lidé v pravěku si tedy nejprve zpívali, teprve pak se snažili hrát známé melodie na své primitivní nástroje. Jeden z nich si zamručel nějakou písničku, naučil jí ostatní, a tak se písnička rozšířila v krátké době i na velkou vzdálenost. Tomuto způsobu učení říkáme předávání tradic,“150 píše například v jednom ze sloupků. Svatopluk Hauser řídil redakci Vpředu od září 1948 do zániku časopisu v roce 1952. Jednalo se o okrskového velitele Junáka v Brně, do té doby poměrně bezvýznamného scénáristu, podepsaného pod několika filmy s budovatelskou tematikou, jako například Pionýr Jirka. Karel Bureš měl v časopise zajišťovat kontinuitu s předchozím časopisem Vpřed, který měl velký čtenářský ohlas, ale do redakčního obsahu příliš nemluvil. Jiří Zachariáš k tomu podotýká: 149 150

POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku, 2003, str. 78 MLEJNEK, Vilém Prokop. 10 minut hudby. In: Vpřed. 1946/47, roč. II., č. 10, str.148

51

„Funkci vedoucího redaktora však v Junáci, vpřed! fakticky vykonával Svatopluk Hauser, brněnský skaut – komunista, v oblasti skautského nebo mládežnického tisku doposud neznámá osoba.“151

3.3.2. Kreslíři Jan Fischer (1907– 1960) byl zřejmě nejdůležitějším kreslířem Mladého hlasatele, dával totiž podobu komiksu Rychlé šípy. Po zákazu Mladého hlasatele spolupráci s Jaroslavem Foglarem nepřerušil a pokračoval v ilustrování tohoto známého komiksu. Po revoluci se v očích svých protirežimních fanoušků zdiskreditoval některými počiny, které tvořil pro novou redakci Vpředu, jako byl například komiks Jiskrovci. Bohumil Konečný (1918–1990), kreslíř, známý pod přezdívkou Bimba, spolupracoval s Jaroslavem Foglarem již na tvorbě Mladého hlasatele. Když byl časopis zrušen, spolupráci s autorem nepřerušil, pojilo je osobní přátelství. V roce 1942 opatřil Konečný ilustracemi Foglarovu knihu Přístav volá. Ve Vpředu ilustroval povídky Otakara Batličky (ty redakce otiskovala i po jeho smrti) a tvořil obálky časopisu. Jedna z jeho nejznámějších zachycuje slavný fiktivní klub z Foglarových komiksů a knížek Rychlé šípy. Ostatně, později jednal s Jaroslavem Foglarem o ilustrování i komiksu samotného, ale nedohodli se. Konečný byl velmi schopným kreslířem. Svůj talent používal pro kresby často velmi protichůdného charakteru – kromě chlapeckých a dobrodružných námětů kreslil například sexy dívky do reklam. Jedním z kmenových výtvarníků časopisu byl architekt, grafik a ilustrátor Ferdinand Fiala (1888 –1953). V knize Jiřího Poláka na něj vzpomíná Karel Bureš: „Jednou z hlavních ilustrátorských opor časopisu byl arch. Fiala, starší již pán, příliš nemluvil, nevnucoval se, proplešatělý a měl dost červený nos. (…) Architekta Fialy jsem si vážil, ale pro mne to nebyl parťák, jako třeba další kmenový ilustrátor Bohumil Konečný – Bimba.“152 Ferdinand Fiala působil ve Vinohradském divadle jako scénograf a architekt, malířstvím a ilustrátorstvím si pouze přivydělával. Podílel se na výtvarné stránce mnoha českých filmů. Václav Junek (1913–1976) byl grafik, kreslíř a ilustrátor. Přispíval již do Mladého hlasatele. Nakreslil několik dílů Rychlých šípů, ale čtenářům se nelíbily tolik, jako Fischerovy. Po válce se ke spolupráci s Foglarem vrátil. Do časopisu Vpřed nakreslil například 11 pokračování seriálu Pim a Red, který vycházel ve třetím ročníku. Jedna jeho celostránková

151

ZACHARIÁŠ, Jiří. Lilie pod klopou, lilie za mřížemi. Svaz skautů [online]. [cit. 2011-16-03]. Dostupný z wwwhttp://www.svazskautu.cz/historie_Lilie_pod_klopou_03_kapitola.htm 152 POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003, str. 72

52

ilustrace, určená pro Vpřed, byla v pozdějších letech použita jako obálka Foglarovy knihy Svorní gambusíni a jiné příběhy. Ilustroval například i knihy Františka Běhounka. Zdeněk Burian (1905–1981) byl známým ilustrátorem a malířem. Specializoval se na přírodu a pravěk. Na AVU, a to rovnou do druhého ročníku, byl přijat ve 14 letech. Ve Vpředu působil poměrně krátkou dobu v pátém porevolučním ročníku, kde svým neopakovatelným stylem ilustroval povídky a výrazně tím zvedal nevalnou výtvarnou úroveň časopisu. Brzy ale ze stránek opět zmizel, částečně ze své vůle, částečně proto, že komunisté mu vyčítali jeho ilustrace k západní literatuře. „Umělcovy práce byly vydány v 17 jazycích světa a patří i dnes, mnoho let po malířově smrti, k vysoce respektovaným dílům na poli vědecké paleontologické a antropologické umělecké rekonstrukce. (…) Kromě Mateřídoušky neexistoval snad jediný dětský časopis, kam by Burian nepřispíval. Např. v Pionýru vyšly jeho ilustrace k Tarzanovi, pro mnoho časopisů připravil alespoň obálky. Za svého života vytvořil přibližně 14.000 knižních, časopiseckých i kalendářových ilustrací různými technikami, na 600 obálek, na 180 portrétů, 300 obrazů na volné téma, obrazové cykly Země a lidé, Porobení, Obžalovaní apod.,“153 dočteme se o něm na stránkách filmové databáze.

153

Zdeněk Burian. Filmová databáze [online]. [cit. 2011-16-03]. Dostupný z www http://www.fdb.cz/lidizivotopis-biografie/18263-zdenek-burian.html

53

4. Specifika časopisu Mladý hlasatel a Vpřed a jejich „otisk“ v současné publicistice pro děti a mládež Jedním ze zvláštních rysů obou časopisů je výrazné formativní neboli výchovné působení, které je ovšem podáno takovým způsobem, že je čtenáři dobře přijímáno. Je zde užito vzorů, příběhů, které osvětlují, čím je kýžené chování nejen morálně správné, ale i výhodné (například příběhy Rychlých šípů: Chlapec, který kouří, je slabý a ostatní hoši se mu posmívají. Když ale s kouřením přestane a začne opět cvičit, zesílí a v budoucnosti získá opět hezké tělo a obdiv party vrstevníků. Nebo: Když Rychlé šípy odhalí železničního zloděje, získají zadarmo jízdu vlakem atd. atd.) Dalším takovým rysem je interaktivita, která se blíží pojetí teorie aktivního publika a je podle mého názoru jednou z hlavních příčin úspěchu obou časopisů (více viz kapitola 1.3). K interaktivním počinům v obou časopisech patří například návodné texty, čtenářské kluby, rubrika Práce našich čtenářů, prezentaci úspěšných dětí a výzvy k zasílání popisu úspěchů do redakce, setkání mládeže a soutěže. Asi nejvýraznějším interaktivním prvkem byly čtenářské kluby, myšlenka a dílo Jaroslava Foglara. Čtenářským klubem mělo být uskupení minimálně čtyř chlapců nebo dívek. Ti si volili svého vedoucího a písaře, a měli být ve stálém kontaktu s časopisem pomocí takzvaných „hlášení“. Kluby se měly řídit Foglarovými návody a tipy v časopise. Členové klubu dostali od redakce Mladého hlasatele zdarma odznak a legitimaci. Klub si psal kroniku, musel si vybrat jméno a dostal přiděleno číslo. Pod touto hlavičkou vždy začínal svá klubová hlášení, která měla své specifická pravidla: Foglar v nich chtěl vědět, co se děje v klubu, jak se mu daří plnit úkoly, tipy a dlouhodobé náměty a soutěže z Mladého hlasatele, jaké koná dobré skutky a jak je užitečný svému okolí, kde byl na výpravě a tisíce dalších drobností. Činnost klubu spočívala v práci, sebevzdělávání, pomáhání okolí a užitečné zábavě. Teoreticky se kluby blíží pojetí publika iniciovaného médiem, případně teorii skupinové mytologie jako jakési jeho podsekce: skupina recipientů je příliš velká na to, aby vytvořili reálnou sociální skupinu, je proto zúžena čtenářstvím konkrétního periodika a jakýmisi výhodami, které z něj plynou.154 Kluby Mladého hlasatele jsou ovšem jedinečné jednak masivní 154

JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Vyd.1. Praha : Portál, 2003, str. 101

54

odezvou u čtenářů, a jednak tím, že paradoxně vlastně žádné výhody nenabízely, spíše ukládaly povinnosti (založte a pište kroniku, konejte takovou a takovou činnost). Kluby byly později jinými periodiky napodobovány a změnily se ve fenomén, který přerostl oba svoje zastřešující časopisy. Oba časopisy se také vyznačovaly návody na různé činnosti. Tyto rubriky vedl často Jaroslav Foglar a jednalo se o návody technické, návody na táboření v přírodě, návody na výrobu užitečných předmětů i na to, jaké hrát hry a jaký mít program na schůzce. „Charakteristickým rysem Foglarovy žurnalistické tvorby jsou metodické a instruktážní články, sloupky a beletristicky psané návody pro dětské a mládežnické kolektivy a jednotlivce.“155 V obou titulech se tyto rubriky těšily oblibě. Specifická a ve své době neobvyklá byla i myšlenka otiskování textu na pokračování. Většina soudobých periodik dávala přednost jednorázově publikovanému kratšímu textu. Redaktoři se zřejmě domnívali, že delší text, navíc násilně ukončený a pokračující až v příštím čísle, nedočkavé a pozorností přelétavé děti od čtení odradí. Redakce (a především Foglar, o jehož nápad se jednalo) ale vsadila na pravý opak – věřil ve větší vyspělost svých čtenářů, v jejich trpělivost a také v redakční dobrý výběr románů a autorů, kteří byli velmi vzdáleni tvorbě dětských pohádek, ale naopak psali příběhy dobrodružné. Nápad se ujal i z marketingového hlediska, mnozí čtenáři jej totiž kupovali především kvůli románu. Na konci roku si román vázali do desek, nabízených vydavatelstvím. Mezi romány na pokračování, které v časopisu vycházely, patří například Černý blesk od E. Fikera (I. ročník, čísla 33–44), Vládce mořských hlubin od J. M. Trosky (II. ročník, čísla 1–16), Jarda s harmonikou od J. Pecháčka (III. ročník, čísla 35–43), Tajemný tank od J. Mackworta156 (IV. ročník, čísla 25–36), Bílý tesák od Jacka Londona (V. ročník, čísla 14–34), nebo Záhada hlavolamu od Jaroslava Foglara (VI. ročník, čísla 1–28). Mnohé z těchto typických rysů se promítají do publicistiky pro mládež ještě dnes. Časopisy ABC i 21. století Junior jsou profilovány podobně, jako Mladý hlasatel, i když Junior je svým zacílením na mladší děti, rovnocenně chlapce i dívky, podobný spíše úvodním ročníkům Hlasatele, a ABC spíše pro starší chlapce ročníkům pozdějším. Oba časopisy se snaží tematicky 155

JANOV, Slavomil. Žurnalistická tvorba spisovatele Jaroslava Foglara. Praha : Fakulta žurnalistiky UK, 1990, str. 27 156 Opět je zde znatelná „militarizace“ čtvrtého ročníku, dalším románem tohoto ročníku byl První kadet od P. F. Westermanna

55

pokrýt veškeré rozšířené zájmy mládeže v tomto věku, snaží se bavit i poučovat. ABC pořádá akce pro čtenáře, jako jsou například tradiční Den ABC v zoo, Den ABC v botanické zahradě nebo mikulášská nadílka v nemocnici. ABC má i obdobu rubriky „Práce našich čtenářů“. V každém čísle uveřejňuje redakce jednu zdařilou fotografii, obrázek nebo dopis autora, který je odměněn drobnou cenou. Další příležitost prezentovat své dílo mají děti ve výtvarných soutěžích, kdy jsou opět nejzdařilejší příspěvky otištěny. Příspěvky od dětí uveřejňuje pod hlavičkou i časopis 21. století Junior. Na jeho stránkách najdeme navíc i návodné texty.

56

5. Srovnání II. ročníků Mladého hlasatele a Vpředu 5.1. Srovnávané ročníky v kontextu doby Zajímavé z hlediska kontextu je srovnání ročníků, které vycházely ve „svobodné době“, zároveň ovšem v době, kdy se v prvním případě pozvolna schylovalo k druhé světové válce a Adolf Hitler nabýval na moci, v druhém případě rostl význam a moc komunistické strany. Ač byla situace dosti rozdílná, v prvním případě se otřásalo spíše mezinárodní politické pole, a v tom druhém domácí scéna, najde se poměrně dost srovnatelných prvků, jako je například více politického tlaku a politických informací, které najdeme na stránkách periodik pro mládež, jež se snažila maximálně využít možnosti svobodně tyto informace přinášet, a to vcelku bez ohledu na věk respondentů. Srovnávaný „svobodný“ druhý ročník Mladého hlasatele vycházel od podzimu roku 1936 do konce léta roku 1937. Byl to rok minimálně hospodářsky pro československé země poměrně nepříznivý. Zatímco zbytek světa už se pomalu dostával z velké hospodářské krize, která začala roku 1929, česká ekonomika se stále ještě nevzpamatovala. „Stačí zjištění, že v roce 1934 už zaostávalo (Československo, pozn. autorky) za většinou světa, ve kterém počínalo ekonomické oživení. To nebylo ještě zásadní. Zlom nepřinesl však ani rok 1935, a to už vážné bylo. Export, pro ČSR tak důležitý, sice stoupal, ale nepřijatelně pomalým tempem, podstatné zlepšení se dostavilo až v roce 1937! Ani to však zdaleka neznamenalo návrat k předkrizovým hodnotám,“157 píše Zdeněk Kárník. Prohluboval se rozdíl mezi pohraničím a zbytkem státu zhoršovaly se vztahy mezi českou většinou a německou menšinou, přičemž je těžko říci, kde hledat příčinu a kde následek. Němci byli ovlivněni mezinárodní politikou, ale také tím, že v jejich regionech byla mnohem horší hospodářská situace a vysoká nezaměstnanost, a byli nespokojeni s laxností Čechů k řešení tohoto problému. Češi zase reagovali na nacionální nálady Němců a neměli chuť menšiny zaměstnávat a problém s pohraničím řešit. Tento kruh podbarvený důsledky krize tak velmi výrazně zhoršil vztahy mezi českou a německou komunitou. „Rozdíl mezi okresy velkou většinou německými a velkou většinou českými byl tedy katastrofální. V německých okresech bylo nezaměstnanosti o 110 procent víc než v českých,“158 píše Kárník. Nestabilní a špatná situace v hospodářství se samozřejmě odrážela i v situaci 157

KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl třetí, O přežití a o život (1936-1938). Praha : Libri, 2003. str. 59 158 tamtéž, str. 65

57

v politice. Obratně jí využila například komunistická strana, která začala uchvacovat větší a větší moc.

Proti tomu se staví demokratické a humanistické proudy, které se naplno projevily

například při pohřbu prezidenta Masaryka. Všechny zmíněné aspekty politického života i konkrétní události se samozřejmě velmi znatelně projevily v médiích, a to nejen v těch zpravodajských, ale i v časopisech a dokonce i v časopisech pro mládež. Například ve zkoumaném II. ročníku byl Masaryk mnohokrát zmíněn jako silná morální autorita a jeho smrt byla na počátku III. ročníku zásadním politickým tématem, bylo jí věnováno mnoho stran v několika za sebou jdoucích číslech, a to formou přímých zpráv, vzpomínek, povídek i básní. Prezident byl připomínán a oslavován jako morální autorita národa. Další skutečnost, která ovlivňovala politiku i média, byla zvyšující se reálnost hrozby světového konfliktu. Na důležitosti nabrala brannost a příslušné vojenské zákony, jako například Zákon o obraně státu. Brannost a vojenství se rovněž staly důležitými mediálními tématy, která se opět projevila napříč mediálním spektrem a doputovaly i do titulů, jako byl právě Mladý hlasatel. Co se týče kultury, 30. léta jsou velmi rozmanitým a kultuře přejícím obdobím, ať již jde o literaturu, která se v té době v Československu může chlubit vynikajícími spisovateli a básníky, nebo o film, který se překotně vyvíjí a svými možnostmi překonává vše, v co jeho vynálezci doufali. Vzhledem k zaměření Mladého hlasatele je pro naše účely zajímavý další vzestup trampského hnutí, českého světového unikátu. Lidé před špatnou hospodářskou situací a městy, znečištěnými těžkým průmyslem, utíkali do přírody a z neorganizované zábavy se stal fenomén, vyjadřující názory, postoje a vyznačující se mnoha specifiky. Trampské hnutí způsobilo všeobecný nárůst popularity výletů do přírody, stanování, hry na hudební nástroje a podobné věci, s trampingem související. „Ve třicátých letech měla již trampská píseň opravdu masy skalních stoupenců, měla své bardy – písničkáře ze svých řad, jakési trampské klasiky, začala pronikat i do jiných sfér populární hudby a pro svou popularitu začala naopak přetahovat i osvědčené skladatele jiných žánrů,“159 píše například Zdeněk Kárník o vlivu trampingu na soudobou hudební scénu. Tato nálada ve společnosti přišla vhod i Mladému hlasateli, který jako jeden z mála reflektoval tato nyní populární témata, spojená s přírodou, jejím poznáváním, životě v ní, stanováním a podobně. Třebaže se hnutí skautingu a trampingu od sebe vždy důsledně distancovala, skauti neměli rádi trampy pro jejich neorganizovanost a to, že někteří

159

tamtéž, str. 385

58

„rádobytrampové“ spíše kazili pověst hnutí nadměrnou konzumací alkoholu a znečišťováním přírody, a naopak trampové nemuseli skauty, protože na jejich vkus byli moc organizovaní a svázaní pravidly, nová popularita trampingu rozhodně zvedla zájem i o skauting, tematické časopisy a literaturu. Na trhu s tiskem první republiky převládal stranický tisk. Časopisů pro děti a mládež bylo poměrně málo a Mladý hlasatel mezi nimi v brzké době vynikal a převzal dominantní postavení na trhu. Ve třicátých letech zaznamenával boom rozhlas. Rozhlasové zpravodajství bylo často pomocí amplionů pouštěno i na veřejných místech a bylo velmi populární. Obliba rozhlasu se odrazila i v periodikách pro mládež. Například v Mladém hlasateli se pod hlavičkou „Co si uděláme“ často objevovaly návody z oboru Radiotelegrafie, a redakce v rubrice Divadlo-knihyrozhlas- film pravidelně zveřejňovala tipy na rozhlasové vysílání. Nad všemi médii bděly zákony, situace ale byla poměrně nepřehledná, v platnosti byly ještě staré rakousko-uherské tiskové zákony, které teoreticky ospravedlňovaly následnou cenzuru. Zákon z roku 1920 stanovil výjimky, kdy neplatila ústavou garantovaná svoboda tisku. „Za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, mohou býti podle tohoto zákona učiněna mimořádná opatření, obmezující nebo rušící dočasně svobody zaručené ústavní listinou v § § 107, 112, 113 a 116 a zákonem o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního, a v souvislosti s nimi i jinaká opatření,“160 píše se v paragrafu jedna příslušného zákona. V novinářských kruzích vzbudil zákon vlnu nevole, ale jeho novela neprošla. Naopak, byl schválen ještě více omezující zákon, 50/1923 na ochranu republiky, částečně jako reakce na atentát na E. Beneše. Pokutován nebo dokonce zastaven na podkladě tohoto zákona mohl být každý tisk, který prozradí vojenské tajemství, zveřejní nepravdivou zprávu nebo jen „hrubou neslušností ruší výkon pravomoci presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, jeho předsedy nebo předsednictva, výboru nebo komise, vlády, jejího předsedy nebo člena nebo guvernéra Podkarpatské Rusi, aby snížil jejich vážnost“.161 Opatření byla přijata také pro zamezení vycházení extremistického tisku. V praxi se zákon dotkl především tisku komunistického.

160

Zákon ze dne 14. dubna 1920 o mimořádných opatřeních 300/1920. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/a300-1920-ochrana-rep/> 161 Zákon ze dne 19. března 1923 na ochranu republiky 50/1920. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-50-1923-ochrana-rep/>

59

A situace se nadále zostřovala. V roce 1924 tisková novela určila, že tiskové urážky a křivá obvinění se budou projednávat u krajských soudů, čímž výrazně zvýšila jejich závažnost a v podstatě je postavila na roveň trestným činům. Nejdůležitější ze čtveřice zákonů, přijatých v roce 1933, byl takzvaný „malý tiskový zákon“, přesněji zákon 126/1933, „kterým se mění a doplňují tiskové zákony“162. Byl přijat jako jakési provizorní řešení, problematika tisku si žádala komplexnější úpravu a ujasnění, které zákony jsou vlastně v platnosti a které již nikoliv. „Malý tiskový zákon“ upravoval problematiku médií a mravní výchovy mládeže, povinnosti zveřejňovat opravu v případě zveřejnění nepravdivých informací, nařizoval povinnost otiskovat prohlášení vládních činitelů v nezměněné podobě a podobně, podle obsahu se dá ale soudit, že nepřehlednou situaci příliš neřešil. Výrazněji alespoň podle mého názoru zasáhl do mediální situace, ve které vycházel časopis Vpřed, zákon 108/1933 o ochraně cti.163 Za pomluvu, urážku a nactiutrhání, nehledě na to, je-li zveřejněná informace pravdivá, hrozilo pro odpovědné pracovníky vězení, většinou od několika měsíců do jednoho roku. Pravda nebo omluvitelný omyl se dal následně dokazovat, ale velice složitě. V roce 1933 vešly v platnost ještě dva další zákony, související s médii, respektive jejich doplnění, a to doplnění zákona na ochranu republiky a doplnění zákona o mimořádných opatřeních. Tyto zákony doznaly pak ještě jedné úpravy, a to zákonem 140/1934 o rok později. Ten dále omezuje média například povinností zveřejňovat povinně opravy nejen zjevných nepravd, ale i takové, které si přeje „president republiky, jeho náměstek, předseda nebo člen vlády“164. I další opatření, která tímto zákonem vstupují v platnost, směřují spíše k dalšímu omezování svobody slova. Proto převládající názor, že za první republiky byl tisk svobodný, je minimálně dosti nepřesný. V roce 1936 vešel v platnost zákon o obraně státu. Paragraf o nedovoleném zpravodajství v podstatě ospravedlnil za branné pohotovosti úplné zrušení svobody slova a možnost zakázat jakoukoliv zprávu, a to odstavcem, který zní: „Za branné pohotovosti státu může býti se zřetelem k zájmům obrany státu vydán zákaz uveřejňovat i jiné zprávy než ty, které jsou uvedeny v § 23, č. 1, odst. 1 a 2 zákona na ochranu republiky; přestoupení takového zákazu se rovněž trestá podle

162

Zákon ze dne 10. července 1933, kterým se mění a doplňují tiskové tákony 126/1933. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-126-1933//> 163 Zákon ze dne 28. června 1933 o ochraně cti 108/1933. Lexdata ABCsys [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www 164 Zákon ze dne 10. července 1934, kterým se mění a doplňují zákony na ochranu republiky a zákony tiskové 140/1934. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www

60

§ 23 zákona na ochranu republiky.“165 Upravuje také preventivní cenzuru, tedy cenzuru ještě před vydáním tiskoviny, jejíž povinnost by mohla být za branné pohotovosti státu vyhlášena. Druhým důležitým, tentokrát přímo mediálním, zákonem z roku 1936 byl zákon 189/1936, zákon o pracovním poměru redaktorů, zvaný zkráceně redaktorský. Zákonně jsou zde upraveny záležitosti zaměstnávání pracovníků médií, které dnes známe pouze z pracovních smluv, jako je například zákaz současně pracovat v jiném podobně profilovaném periodiku (dnes známo jako konkurenční doložka pracovní smlouvy). Poměrně zajímavé jsou například důvody, pro které může nebo nemůže být pracovní poměr hned ukončen: redaktor má takové právo, pokud list zásadně změní směřování a „redaktor nemůže dále v časopise se ctí pracovati“.166 Zaměstnavatel může zrušit pracovní poměr pro hrubou nedbalost, která „ohrožuje čest a dobré jméno časopisu“167 Naopak zaměstnavatel nemá právo redaktora propustit proto, že „ odepřel vyhověti žádosti zaměstnavatele o výkon, který by ohrozil redaktorovu čest“168. Srovnávaný „svobodný“ druhý ročník Vpředu vycházel mezi lety 1946 a 1947. I když by se mohlo zdát, že se jej předchozí paragrafy příliš nedotkly, není tomu tak, jelikož politice se nevyhýbal. Zákony také tvořily důležitý rámec pro to, jaká periodika mohla vůbec vzniknout a bez problémů vycházet. Vpřed ovlivnila i domácí situace. Zvláště rok 1947 byl velmi důležitý pro českou i zahraniční politiku. „Mezinárodní a vnitropolitické jevy, odehrávající se téměř současně, byly takového druhu a síly, že lze hovořit o zlomu v dosavadním vývoji Československa.“169 Poměrně podstatná a typická pro tento rok byla celkově špatná hospodářská situace, která následně nejen nedostatkem papíru velmi citelně poznamenala i trh s periodiky. Tato špatná situace byla způsobena samozřejmě válkou, ale nepomohlo jí ani to, že Československo odmítlo účast na Marshallově plánu americké hospodářské pomoci Evropě. Nejprve se ČSR vyslovila pro účast na pařížské konferenci, kde se mělo o plánu jednat, ovlivněná vstřícným postojem Sovětského svazu, ale ten se později změnil a ČSR účast odmítla. „Československa se dotklo nejen ztroskotání porad ministrů zahraničí o Německu v dubnu 1947 v Moskvě, ale zvláště průběh jednání o Marshallově plánu v létě 1947, kdy československá vláda svůj jednou již vyjádřený souhlas k účasti na pařížské konferenci byla nucena na přímou

165

Zákon ze dne 13. května 1936 o obraně státu 131/1936. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-131-1936-obrana-statu/> 166 Zákon ze dne 3. července 1936 pracovním poměru redaktorů 189/1936. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-189-1936-redaktorsky/> 167 tamtéž 168 tamtéž 169 KAPLAN, Karel. Československo v letech 1945–1948. 1. část. Praha, SPN 1991, str. 72

61

intervenci Stalina odvolat,“170 píše Kusák. Zmiňovaná událost velmi dobře ilustruje vliv, jaký již měli komunisti a komunistické smýšlení v našem státě. Stačilo vyjádření Stalina, že případný podpis a podíl na smlouvě by znamenal v očích sovětského svazu porušen í československo – sovětské spolupráce. Další ranou bylo sucho, vázly základní dodávky potravin a surovin. Zato politická scéna v Československu vřela, poznamenaná spory mezi komunistickými a nekomunistickými stranami.171 Všechny domácí problémy, posílené ještě navíc krizí exportu, vedly jednak k vzestupu řízené ekonomiky, a jednak k rostoucí nespokojenosti občanů. Tyto skutečnosti nahrávaly komunistické straně. „V období, kdy ještě nebyla definitivně rozhodnuta otázka moci, potřebovala se komunistická strana zmocnit nástrojů, které by jí dopomohly k mocenskému zvratu. Oblast kultury byla v tomto zápase nesmírně důležitá zejména proto, že ze šestiletého období poroby (1939–1945), vyšla s posílenou autoritou ve vědomí národa právě kultura.“172 Komunisté se snažili používat kulturu jako nástroj k obratu, byť se ještě neodvažovali zasáhnout plně například do svobody uměleckého projevu. Tato jejich snaha se projevila i v dobových periodicích včetně Vpředu, ve kterých se komunistická strana snažila o svoji propagandu. Situace na poli cenzury byla nejasná a nepřehledná. Ještě v roce 1946 komunisté tvrdili, že cenzura je nedemokratická, přitom ale zastavování listů, které se „nehodily“ z rozličných zástupných důvodů nebylo ničím neobvyklé. Nad povolováním a zakazováním listů bdí Václav Kopecký v čele ministerstva informací. Nebylo žádoucí například jakkoliv negativně se vyjadřovat o zásobování ze SSSR, psát o hospodářské tísni a hrozícímu hladomoru ve východním bloku, pochybovat o přínosech spojenecké smlouvy se SSSR a podobně. Periodikum, které nějaké z mnoha nepsaných pravidel poruší, se většinou sledovalo tak dlouho, dokud se nenašel důvod, proč ho legálně zakázat. Vpřed se do konfliktu s těmito nepsanými pravidly víceméně nedostával, jeho směřování bylo spíše prosovětské, což se projevovalo tak, že například mnohem více zmínek v časopise patřilo sovětským vojákům než americkým, to samé platilo u politické scény. Na titulní straně se objevoval Stalin, Lenin, nebo jsme mohli číst, že v Sovětském svazu se žije nejlépe na celém světě. Občas tento obsah dalece přesahoval nepsané povinnosti, související se stále větší mocí komunistů, redakce je na stránkách uveřejňovala dobrovolně. Karel Bureš byl totiž na rozdíl od 170

KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha : Torst, 1998, str. 230 Důležitými politickými událostmi byl například vzestup moci SnB, krčmaňská aféra, mostecká aféra, konflikt o tzv. milionářskou daň, nebo spiknutí na Slovensku, více například viz KAPLAN, Karel. Československo v letech 1945–1948. 1. část. Praha, SPN 1991. 153 s. 172 KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha, Torst 1998, str. 143 171

62

Jaroslava Foglara prosovětsky orientován. Přesto se až do února 1948 ve Vpředu objevovaly zmínky o prvorepublikových demokratických politicích, úspěších západních sportovců a podobně. „V letech 1945–1948 se na krátký čas obnovuje literární život, na krátký čas mohli publikovat a vydávat všichni, protože neexistovala státem organizovaná cenzura a největším omezením byl vlastně příděl papíru,“173 je přesvědčena Svatava Urbánková. Byť vzhledem k výše zmíněným skutečnostem se dá o svobodnosti tohoto odvětví s úspěchem pochybovat, komunistům se situace zdála ještě příliš rozvolněná a snažili se pravidla zpřísnit. Příkladem může být tiskový zákon, který chtěl již nyní zestátnit média a zlegalizovat poměrně zásadní regulaci veškeré periodické i neperiodické literární a tiskové tvorby, ale na podobný krok přeci jen ještě neměli komunisti dost síly. Nekomunistickými stranami byl odmítnut a nedočkal se ani podpisu prezidenta. Prošel zato zákon č. 101/1947 Sb. z 28. května o postavení redaktorů a o Svazech novinářů. Určuje se v něm, kdo všechno smí a kdo nesmí být redaktorem. Z redaktorského povolání vylučuje kolaboranty, jiné než československé státní občany a klade další podmínky. Obsahuje i jisté základy novinářské etiky, mluví se v něm například o zákazu braní úplatků.174 Je tedy zřetelné, že tento zákon měl ještě ambice uchovat svobodu projevu, který měla vzít v brzkých měsících zcela za své. Co se týče podmínek pro status „redaktor“, nedotklo se toto opatření žádným způsobem pracovníků okolo Vpředu. Ani Jaroslav Foglar, který pracoval v Mladém hlasateli, který vycházel za protektorátu, nebyl nikdy, dokonce ani v pozdějších dobách, kdy byl komunistickému režimu nepohodlný – a to je samozřejmě vzhledem k jeho morální bezúhonnosti správné – osočen z kolaborantství s nacistickým režimem. Rovněž tak se podobnému nařčení vyhnuli jiní pracovníci Mladého hlasatele, přestože titul samotný po válce nesměl pod stejným názvem vycházet, a to právě z důvodu, že vycházel za války. I přesto, že byla doba pro žurnalistiku a literaturu ještě relativně svobodná (existovala omezení a zákazy, ale nic nebylo do médií přímo vnucováno) byly obsahy v mnohém podobné. Bylo to dáno dobovou módou a vkusem čtenářů. Svatava Urbanová soudí, že dobově oblíbeným

173

URBANOVÁ, Svatava. Proměny literatury pro děti a mládež v letech 1945–1948, str. 291 Svaz novinářů pak má mimo jiné v popisu práce „ a) hájiti svobody ústavou zaručené; b) pečovati o to, aby bylo umožněno demokratické, svobodné a spolehlivé zpravodajství; c) pečovati o to, aby jejich členové řádně plnili své po povinnosti, plynoucí z jejich poslání a odpovědnosti vůči veřejnosti, nezasahujíce do svobod uvedených pod písm. a); d) vésti v evidenci členy svazu a rozhodovati ve sporných případech, jsou-li splněny podmínky § 1 a 2 tohoto zákona. Více viz Zákon ze dne 28. května 1947 o postavení redaktorů a o Svazech novinářů 131/1936. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-101-1947/> 174

63

tématem byla například parta dětí nezávislá na dospělých, zažívající dobrodružství.175 Mezi takovouto partu lze například počítat i Rychlé šípy, jejichž příběhy začaly ve Vpředu pod vedením Jaroslava Foglara znovu vycházet. Charakteristika je poměrně přesná i v tom, že v Rychlých šípech rodiče a jiní dospělí vystupují naprosto minimálně, někdy až n úkor reality (lze těžko uvěřit, že dvanáctileté nebo třináctileté chlapce by rodiče pustili na dva týdny letního táboření bez dozoru). I vnitřní diferenciace platí, v Rychlých šípech má každý člen svoji specifickou úlohu. Podobné vzorce často platí i pro povídky, v časopisech pro děti uveřejňované. Zároveň se ale próza ať již zprostředkovaná v časopisech, nebo v literatuře pro děti samé, snaží o respektování individuálních povah dětí, dočteme se o nejrůznějších vlastnostech a typech dětí. Jen o pouhý rok později už jsou děti „předpisově“ jedno jako druhé, všechny s vlastnostmi, které vyzdvihoval poúnorový režim (pracovitost, oddanost k režimu a vlasti, poslušnost k autoritám), případně s přesně opačnými vlastnostmi, ukázané jako „výstražný případ“. Tuto situaci popisuje i Svatava Urbánková: „Nelze jednoznačně tvrdit, že prózy ze života dětí a o dětech směřují k vyhraněné sociální typizaci. K té se autoři zpravidla dopracovávají v pozdějších „specifických“ poúnorových úpravách, kde je následně zdůrazněna ideová koncepce postav a děje,“176 píše. Opětovně důležitou roli hrály po konci druhé světové války znovu obnovené spolky, jako je Junák, Orel nebo Sokol. „Skauti už od roku 1945 vzdorovali snahám politických sil usilujících o začlenění Junáka do jednotné tělovýchovné organizace, která měla vzniknout, nebo do Svazu československé mládeže (SČM), který byl snadno kontrolovatelný. “177 Junák svůj boj prohrál až po převratu. Po tři roky také vycházel znovu obnovený stejnojmenný časopis, ve kterém krátce, před přechodem do časopisu Vpřed v roce 1946, působil i Jaroslav Foglar.

5.2. Celkové vyznění, koncepce časopisů, cílová skupina, působení na mládež I když si byly druhé ročníky srovnávaných periodik v lecčems podobné, jiný dobový kontext, prožité válečné zkušenosti a posun v zájmech čtenářů udělaly ze srovnání zajímavý dokument doby a dobového smýšlení na poli publicistiky pro mládež. Ani Foglar nestál o naprosto shodný časopis, nehledě na to, že druhý ročník Mladého hlasatele nebyl zcela podle 175

URBANOVÁ, Svatava. Proměny literatury pro děti a mládež v letech 1945–1948, in: Rok 1947: Česká literatura, kultura a společnost v období 1945-1948. Sv. 4. Vyd. 1. Praha : Edice K, ÚČL AV ČR, 1998, str. 289 176 URBANOVÁ, Svatava. Proměny literatury pro děti a mládež v letech 1945–1948, in: Rok 1947: Česká literatura, kultura a společnost v období 1945-1948. Sv. 4. Vyd. 1. Praha : Edice K, ÚČL AV ČR, 1998, str. 290 177 Skauti v antikomunistickém odboji. Konfederace politických věznů, pobočka 15 [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.kpv-praha15.wz.cz/index.htm

64

jeho představ. Tehdy jej neřídil on, ale Břetislav Mencák, Foglar v něm pracoval jen externě. Mladý hlasatel vycházet nesměl a nový časopis pod novým jménem byl dobrou příležitostí k některým změnám a posunům, jež měl Foglar v hlavě již před zákazem protektorátního Mladého hlasatele. Tyto změny jsou patrné již na obálce časopisu, která se od Mladého hlasatele poměrně liší grafikou i stylem písma. Obrázek nebo fotografie, vztahující se k obsahu čísla nebo k hlavnímu článku, zůstaly zachovány, ovšem vzhledem k většímu požadavku mládeže na vizualizaci se kresba či fotka roztáhla na celou stranu (viz. obrazová příloha Vpřed, 3). Název časopisu Vpřed i podtitul Časopis pro hochy a děvčata je vyveden světlými barvami přímo na kresbě nebo fotografii, tak, jak je běžné u dnešních časopisů všeho druhu. Zastoupení fotografií je na titulní straně vyšší, než v Mladém hlasateli, zvláště pak než ve srovnávaném druhém ročníku. Často se používala pro zobrazení státníků, jako byl prezident Eduard Beneš nebo generál Ludvík Svoboda. Fotografie, zvláště na novinářská, ze za války a po ní dočkala velké popularity a rozvoje (období mezi lety 1930–1950 se pro velký rozvoj technologií přezdívá „zlatý věk fotožurnalismu), a tak i tento počin směřuje jednoznačně směrem k „moderním trendům“. S celkovým vyzněním časopisu souvisí úvodní slovo redakce. Zatímco v druhém ročníku Mladého hlasatele byl tento kontakt zprostředkován klubovní stránkou a pouze výjimečně nějakým vyjádřením redakce v úvodu časopisu, ve Vpředu se přidává rubrika s Bobří hráze, která vykazuje prvky úvodníku kombinovaného s návodnou rubrikou. Tyto úvodníky Jaroslava Foglara alias Jestřába poměrně často obhajovaly myšlenku skautingu, která začínala být poměrně nevítána. Důraz na individualitu každého skauta, vlastní odpovědnost za své činy a svědomí, ctění pojmů jako čest a morálka a myšlenka part vedených pouze o něco staršími kamarády začínal ustupovat myšlence potřeby kolektivnější a dospělými cílevědoměji vedené výchovy, zaměřené více na myšlenku vlasti a v důsledku právě skončené války i více politicky. Tak v úvodníku druhého čísla například Foglar píše a reaguje právě na kritiku nedostatečného vedení mládeže: „Lidé vidí junácký oddíl, který není právě vzorný, někde na výpravě, nebo na táboře, vidí jeho neukázněné hochy – takytáborníky, snad od nich zažijí i nějakou hrubost, bezohlednost – a hned je po obdivu ke skautingu. Neuvědomují si, že myšlenku nelze odsoudit jen proto, že několik nepodařených skautíků, mnohdy ještě pouhých začátečníků, se nechová tak, jak se od skauta očekává.“178 V letech 1936–1937, kdy vycházel Mladý Hlasatel, byla situace zcela jiná. 30. léta skautingu přála a nic tedy nebránilo časopisu ani

178

FOGLAR, Jaroslav. Z bobří hráze. In: Mladý hlasatel. 1936/37, roč. II., č. 2, str.20

65

Jaroslavu Foglarovi v rozletu. Jelikož přišel s novým konceptem časopisu pro cílovou skupinu, pro kterou žádný přiměřený časopis nevycházel, a prezentoval v něm na časopiseckém trhu sice nová, ale mezi dětmi populární témata dobrodružství, kutilství, soutěží, poznávání přírody a dovedností života v ní, měl takřka o úspěch postaráno. Situace o deset let později byla velmi rozdílná. Myšlenka skautingu ustupovala nové ideologii a musela bojovat o svoji holou existenci. Ani časopis se už nemohl zaměřit tak úzce, jako dříve Mladý hlasatel, musel reflektovat mnohem větší penzum témat. Co se cílové skupiny týče, první dva ročníky poválečného Vpředu jsou koncipovány pro starší čtenáře, než bylo dříve zvykem u Mladého hlasatele. Druhý ročník Mladého hlasatele teprve na svém začátku prodělal změnu názvu z „Malý“ na „Mladý“, je tedy jasné, že změna cílové skupiny na starší čtenáře se tu dála pomaleji. Vpřed byl pro starší čtenáře koncipován od počátku doby, kdy v něm opět pracoval Jaroslav Foglar. Může to být způsobeno mimo jiné skutečností, že čtenáři se ještě pamatovali na předválečný a protektorátní Mladý hlasatel, a i když byli po válce o čtyři, pět let starší a bylo jim už okolo čtrnácti, patnácti let, chtěli si opět číst svůj časopis. Foglar, mezi mládeží se pohybující, tento posun dobře vnímal a snažil se tomuto faktu časopis přizpůsobit. Ostatně o tom dobře svědčí i nová rubrika „divadlo-knihy-rozhlasfilm“, kterou se Foglar snažil rozšířit obzory čtenářům, jelikož úzké zaměření je také často skautingu vyčítáno. Například knihy, na které jsou tipy uvedeny, často reportážní knihy z války a podobně, jsou cíleny na starší skupinu čtenářů. To samé by se dalo říct i o nové rubrice 10 minut hudby, kterou psal profesor V. P. Mlejnek a snažil se v ní čtenáře naučit ušlechtilé zálibě provozování či poslechu klasické hudby. Vpřed vůbec oproti Mladému hlasateli věnoval kultuře více prostoru, což korespondovalo s vyšším věkem čtenářů i s nutností přizpůsobit se kritice a společenskému tlaku. Zatímco druhý ročník Mladého hlasatele byl v kontextu ostatních ročníků prakticky jediným, kdy šlo o „pouhý“ zábavně vzdělávací časopis (předchozí první ročník teprve hledal svoje místo na časopiseckém trhu a další ročníky už cílevědomě okolo sebe budovaly komunitu čtenářů), Vpřed v druhém ročníku už kladl na organizaci mládeže a budování jejich příslušnosti k časopisu velký důraz. Podobnost mezi oběma srovnávanými ročníky lze ovšem najít ve snaze oprostit se od jakéhokoliv ideologického a politického vyznění. Druhý ročník Mladého hlasatele by v tomto kontextu nejčistší, bez přehnaného vlastenectví a kultu T.G. Masaryka ve třetím ročníku, bez politizování a ústupků nepříteli v pátém a šestém ročníku. Zároveň byl druhý ročník Mladého hlasatele zřejmě obsahově nejkvalitnějším ročníkem, stabilizovaným autorsky i ilustrátorsky. Stejně tak druhý ročník Vpředu se snažil politice a ideologickým vlivům vyhýbat, 66

jak to jen bylo možné. Pokud do něj politika přece jen pronikla, pak přirozeně, v příspěvcích čtenářů, kteří reflektovali celkovou náladu společnosti po osvobození. Jinak se ročník až nečekaně drží politického obsahu stranou, není dokonce ani přehnaně vlastenecký, jak by se dalo očekávat. Co se týče obsahové kvality, mezi ostatními ročníky časopisu taktéž vyniká. Širší záběr a přesah do kulturních vod mu velmi svědčí. Sice lze postřehnout změny, kterými společnost prochází – více se psalo o důležitosti práce, dělníků, ale s budoucími agitkami, které najdeme v dalších ročnících časopisu, nemají tyto texty nic společného a jsou vyvažovány zmínkami o západních filmech, sportovcích atd. Výtvarně jsou oba ročníky na poměrně vysoké úrovni. S Mladým hlasatelem ve druhém ročníku spolupracoval například Josef Lada, většinu ilustrací ovšem obstarával nadaný Vincenc Živný. Vpřed hojně ilustroval Václav Junek, kvalitu zvedal komiks Rychlých šípů i mnoho charakteristických černobílých kreseb, které bohužel nejsou podepsané, a jejich autora tedy dnes již není takřka možno dohledat. Co se týče zacílení podle pohlaví, Vpřed se více než Mladý hlasatel, alespoň ve srovnávaných ročnících, snaží být časopisem i pro dívky. Mají vlastní rubriku, jsou mnohem více zmiňovány v reportážích, jejich příspěvky více vybírány v čtenářské rubrice. K rozšíření čtenářské obce o děvčata jistě pomohl již mnohokrát zmiňovaný větší důraz na kulturu.

5.3. Obsahové zaměření Oba časopisy, Vpřed i Mladý hlasatel, věnovaly poměrně hodně prostoru literárním dílům, ať už šlo o povídky, básně, vkládané romány nebo tipy na nové knihy. Ve Vpředu druhý ročník se setkáváme s povídkami většinou minimálně celostránkovými, výjimkou ale nejsou ani velmi drobným písmem psané povídky přes tři strany, což opět potvrzuje zacílení časopisu na poněkud starší čtenáře. Témata se ovšem držela spíše dobrodružného žánru, který je akceptovatelný i pro čtenáře mladší. Na rozdíl od nesvobodného Mladého hlasatele za protektorátu nikdo do výběru témat nemluvil, a tak se opět vrací do více klukovské roviny, jak je Foglarovi vlastní. Povídky v druhém ročníku Mladého hlasatele jsou oproti tomu kratší, srozumitelnější, literárně o něco hodnotnější a žánrově pestřejší, neupínají se tolik na výlučně dobrodružný příběh. Pohádky takřka úplně vymizely, což souviselo s hledáním ideální cílové skupiny, kterou druhý ročník Mladého hlasatele našel mezi o něco staršími čtenáři, než bylo původně zamýšleno. S literárními díly souvisí i poezie, písně a bajky, které ve druhém ročníku Mladého hlasatele měly oproti ročníku prvnímu sice již menší, ale nezanedbatelný prostor. Opět zde byl velký důraz kladen na kvalitu, k dispozici byly i překlady cizojazyčných autorů. Jako 67

příklad zahraniční poezie lze uvést bajky z ruštiny, například bajku Mluvící havran179. Poezie ve druhém ročníku Mladého hlasatele byla kvalitnější než v ročníku prvním, ubyly jednoduché říkačky a texty dětských písniček a byly nahrazeny skutečnou poezií. Bajky a poezie se ve druhém ročníku Vpředu vyskytovaly naprosto minimálně, jakkoliv se časopis profiloval kulturněji než ostatní ročníky Vpředu i než poslední, protektorátní ročníky Mladého hlasatele. Výjimek je málo, několik básní najdeme například ve vánočním čísle, například báseň Vánoce180 od Stanislava Sohra181. Jaroslav Foglar ve druhém ročníku Vpředu pokračoval v uveřejňování románů na pokračování. Zatímco v Mladém hlasateli druhého ročníku vycházel například román Vládce mořských hlubin od J. M. Trosky, v druhém ročníku Vpředu vycházel Foglarův vlastní román Devadesátka pokračuje, který již začal být prezentován v ročníku prvním. Není to poprvé, co Foglar zvolil svoji vlastní knihu (souviselo to s potížemi s vydáváním, které měl, a samozřejmě i se snahou využít časopis k propagaci vlastní tvorby). Již v šestém ročníku Mladého hlasatele takto vycházela Záhada hlavolamu. U obou ročníků platilo, že romány byly vkládány tak, aby šly snadno vcelku vyjmout a na konci jejich vydávání svázat. Mladý hlasatel se mezi ostatními časopisy pro mládež své doby vypracoval ke zřejmě nejoblíbenějšímu periodiku také tím, že byl schopen postihnout širokou paletu zájmů, které mládež své doby měla. Vpřed pak oproti druhému ročníku Mladého hlasatele obsah ještě rozšířil a zpestřil, mimo jiné i proto, aby myšlenka skautingu, kterou oba časopisy propagovaly, byla bráněna před nařčeními z přílišné jednostrannosti. Je třeba mít ovšem stále na zřeteli, že druhý ročník Vpředu vlastně v pravém slova smyslu druhým ročníkem nebyl – byl vlastně sedmým ročníkem časopisu, ve kterém přímo či nepřímo působil Jaroslav Foglar, měl již tedy s tvorbou periodika pro mládež velké zkušenosti. K rozšiřování palety témat docházelo od počátku Mladého hlasatele až do srovnávaného druhého ročníku Vpředu vlastně neustále. Shodu mezi druhým ročníkem Mladého hlasatele a druhým ročníkem Vpředu lze najít ve způsobu práce s tématy. Ta byla propojena s celým obsahem časopisu, například s komiksy. Například oblíbený komiks Rychlé šípy přinášel v druhém ročníku Vpředu (v druhém ročníku Mladého hlasatele ještě nevycházel) týden co týden nápady na zájmovou činnost, tipy na to, jak organizovat výpravy, vycházky a výlety, jak se chovat v přírodě a podobně. Komiks byl vynalézavě propojen i s nenápadným výchovným působením a interaktivním vyzněním časopisu.

179 180

PRIŠVIN, M. Mluvící havran. In: Mladý hlasatel. 1935/36, roč. I, č.1, str.5 SOHR, Stanislav. Vánoce. In: Vpřed. 1946/47, roč. II, č.9–10, str. 131

68

Rychlé šípy se staly brzy fenoménem, nástrojem pro výchovu mládeže a rozšiřování a pěstování jejich zájmů a druhů volnočasové činnosti. Fišerova barevná kresba s textem vloženým do bublin byla realistická v detailech i v koncepci původní Foglarovy předlohy, té se držela i humorným využitím karikaturní zkratky.“182 Foglar první přišel na to, že se dětem komiks líbí. A také, že jeho forma je vhodná pro nejrůznější sdělení, která by v souvislém textu nevyzněla. Že se komiksem dá mládež v kladném slova smyslu ovlivňovat, pěstovat její nejrůznější zájmy, vychovávat a podněcovat k zájmové činnosti. Rychlé šípy si získaly srdce čtenářů neobyčejnými příhodami, které se dají zažít v obyčejném, klukovském světě – interaktivita, reálné prostředí a situace, pocit, že něco takového mohou ve svém klubu zažít také, to vše odlišilo Rychlé šípy od různých fantaskních a westernových komiksů, kterými se čtenář pouze pobaví, ale jejichž příhody nezažije. Tipy na činnosti samozřejmě vycházely tak, jak je čtenář mohl zažít a rovnou praktikovat. O zimních činnostech se psalo v zimě, o vánoční nadílce a besídce před Vánoci, tipy na táboření vycházely v létě. Rychlé šípy reagují i na výzvy redakce ohledně toho, co mají dělat. Tak například kluby jsou vyzvány, aby při náledí sypaly chodníky, a čtenářský klub číslo jedna, Rychlé šípy, si hned v nakreslené trafice odebere nakreslený časopis a pustí se v políčkách komiksu do díla. V příštím vydání budou pochváleny skutečné kluby, které o svém sypání podaly zprávu.183 Klasický komiks, který přináší pouze dobrodružství a nesnaží se příliš vychovávat ani podněcovat k činnosti, byl ve Vpředu i v Mladém hlasateli ovšem také zastoupen. Ve Vpředu šlo například o Výpravu Toma Bartona, kterou kreslil V. Junek a psal František Běhounek alias dr. Tomek. Foglar se snažil komiksů do časopisu prosadit co nejvíce, jelikož byl dobře obeznámen se skutečností, že vnímání obrazu je pro dítě tou nejpřirozenější cestou přijímání vjemů a dá se přirovnat ke hře. A že je hra tím úspěšnější, čím „ jednodušeji a emotivněji jsou složité myšlenky podány“184 A hru milují děti všech věkových kategorií. Komiksy proto zůstaly v časopise i po výrazném krácení rozsahu časopisu z důvodu nedostatku papíru.

182

URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX . století :reflexe české tvorby a recepce. Olomouc : Votobia, 2004. 457 s, str. 270 183 Že příběhy skutečně činnost dětí podněcují, potvrzuje například text uveřejněný na klubovní stránce čísla 32, zhruba tři měsíce po uveřejnění dílu Nadílka opuštěným dětem: „(…)Vybalili jsme z balíku deset krásných pestře lakovaných vozičků, ručně dělaných, jeden hezčí než druhý – a v dopise, který byl přiložen, jsme četli: „Hračky, které vám posíláme, jsou vyrobeny členy našeho klubu. Doručte tyto hračky chudým dětem v Praze, bude-li Vám to možno. (…) Vozíčky jsme robili jeden a půl měsíce.“ (…)Vozíčky se nám opravdu velmi líbily, právě tak, jako celá obětavost klubu. Že se hračky líbily i malým dětem v sirotčinci sv. Josefa v Praze XII, kterému jsme je poslali, nemusíme jistě ani připomínat“183. Takový vliv dokázal mít komiks Rychlých šípů. 184 ŠVÁBOVÁ – PROCHÁZKOVÁ, Petra. Analýza kreslených sešitů v ČSR na příkladu sešitu Čtyřlístek. Vedoucí práce Barbora Osvaldová, 1990, str. 52

69

Poněkud přímější cestou k podněcování zájmové činnosti mládeže byly kutilské a jiné návody, které v Mladém hlasateli ve Vpředu najdeme takřka v každém čísle. „Charakteristickým rysem Foglarovy žurnalistické tvorby jsou metodické a instruktážní články, sloupky a beletristicky psané návody pro dětské a mládežnické kolektivy a jednotlivce,“185 píše o této problematice i Slavomil Janov. Co se týče druhého ročníku Mladého hlasatele, nebyly ještě ale příliš diferenciované a byl jim věnován menších rozsah. Vycházely pod jednotnou hlavičkou „Co si uděláme“. Zařadit do obdobné kategorie by se daly i texty rubriky Naučte se hráti (dámu, šachy…). V rubrice „Co si uděláme“ se střídaly návody na užitečné věci domů i do klubovny, na amatérskou meteorologickou stanici, na sáňky a podobně. V druhém ročníku Vpředu se návodné rubriky oproti srovnávanému Mladému hlasateli i oproti prvnímu ročníku Vpředu rozrostly, textů je více a postupy jsou mnohem složitější. Často tak složité, že dnes by s jejich uskutečněním měl velké potíže dospělý. Zručnost a zběhlost v manuální činnosti byly zřejmě u mládeže v době bez počítačů nesouměřitelně větší než dnes. Mezi návodné rubriky v druhém ročníku Vpředu patří například „Chemická dílna“. Prezentace nejrůznějších chemických pokusů dobře koresponduje s výše popisovaným rozšířením záběru a zvýšením věku čtenářské obce. Dalšími návodnou rubrikou jsou například „Létající modely“ psané opět osvědčeným Mirko Musilem. Tato rubrika začala už ve čtvrtém ročníku Mladého hlasatele a byla mezi čtenáři značně populární. I zde ovšem úměrně k věku vzrostla náročnost prezentovaných modelů. Vznikla také nová rubrika „Radiotelegrafie“, která souvisela s dobovou popularitou této problematiky. I zde jsou návody na nejrůznější bzučáky, přenosy písmem a podobně poměrně značně náročné, pro čtenáře zhruba od 13 let. Zapomínat nesmíme ani na „Dívčí čtení“, později přejmenované na „Dívčí svět“ s návody na šití, ruční práce a podobně. Dívčí čtení bylo ve Vpředu novou rubrikou. I Mladý hlasatel se občas ve druhém ročníku obracel na dívky, ale žádnou samostatnou rubriku jim nevěnoval. Nová rubrika Vpředu vycházela vstříc proměnám společnosti, směřujícím ke zrovnoprávnění mužů a žen ve všech oborech lidské činnosti.. V jednom z úvodních dílů můžeme například číst text, už ovšem ovlivněný ideologií budoucího režimu: „Dnešní dívky už jsou v jedné řadě s našimi hochy s odhodláním vybudovat lepší svět. I Ty patříš do této nové generace. Čekají na Tebe v životě velké úkoly, nesmíš proto stát nečinně stranou. Buď podnikavější, změř své síly, neseď v koutku!“186

185

JANOV, Slavomil. Žurnalistická tvorba spisovatele Jaroslava Foglara. Vedoucí práce Barbara Köpplová .Praha : Fakulta žurnalistiky UK, 1990, str. 27 186 REDAKCE: Dívkám. In: Vpřed. 1946/47, roč. II, č.17, str. 270

70

Skutečnost, že se druhý ročník Vpředu věnuje větší šíři témat, dokládají rubriky, jejichž obdobu v druhém ročníku Mladého hlasatele nenalezneme. Jsou to například již výše zmíněné rubriky kulturní, jako je 10 minut hudby nebo Divadlo-knihy-rozhlas-film, ale i rubriky věnované nyní moderním zájmům, například Hlídka fotografů, Svět železnic, malá výtvarná škola pod hlavičkou „Jak se maluje“, nebo sokolský sloupek „V tělocvičnách a na hřištích.“ Zmizely naopak některé rubriky Mladého hlasatele, jako například rubrika pro známkaře nebo škola hraní na kytaru, pravděpodobně proto, že tyto zájmy již nebyly mezi mládeží tolik populární. Zájem, který ovšem mládeži vydržel a v obou srovnávaných časopisech je zastoupen téměř shodně, je sport. O velký prostor sportu věnovaný v obou časopisech se zasloužil Karel Bureš, sám nadšený sportovec. Ve druhém ročníku Vpředu najdeme například novou rubriku Pod bezedným košem, ve které učil Josef Klíma čtenáře správně hrát košíkovou. Poměrně často se Vpřed věnuje i plavání a jiným sportům.

5.4. Interaktivita a organizace čtenářů Interaktivní přesah byl od doby, kdy se Jaroslav Foglar stal z externího spolupracovníka redakce Mladého hlasatele jeho hlavním redaktorem, specifickým rysem tohoto časopisu, a to samé platí o Vpředu pod Foglarovým a Burešovým vedením. Kromě čtenářských klubů, se kterými redakce udržovala korespondenci, odpovídala jim na dotazy a vedla jejich činnost, byl interaktivní přesah tvořen soutěžemi, akcemi časopisu, návody, výzvami a podobně. Podobné přesahy časopisu do běžného života mládeže podle mého názoru do značné míry stojí za úspěchem obou periodik. Mezi interaktivní počiny ve druhém ročníku Mladého hlasatele lze zařadit návodné texty, čtenářské kluby, rubriku Práce našich čtenářů, prezentaci úspěšných dětí, setkání mládeže a soutěže. Nejvýraznější aktivitou byl zřejmě Foglarův vynález, čtenářské kluby. V druhém ročníku Mladého hlasatele se teprve rozjížděly – poprvé byly uveřejněny 8. května 1937. Jejich koncepce byla laděna za pochodu, ve své době a v mládežnickém tisku neměl tento koncept obdoby. Ve Vpředu poté již fungovaly zavedeným a osvědčeným způsobem, byť musela být jejich členská základna budována znovu. Staronové kluby to zpočátku neměly jednoduché, z valné většiny musely získávat zcela nové členstvo. Většina klubů z dob Mladého hlasatele zanikla po konci jeho vydávání za Protektorátu a jejich členové už byli nyní odrostlí a měli jiné zájmy. Další staré i potenciálně nové kluby byly odrazeny první ročníkem Vpředu, kde se Ota Šafránek pod názvem „Družba mládeže“ pokusil o napodobeninu čtenářských klubů, na jejichž vedení podle původního funkčního konceptu neměl ani chuť, ani

71

trpělivost, ani schopnosti, ale zároveň se mu zamlouvala popularita, kterou kluby Hlasateli přinesly. Interaktivita klubů probíhala v několika různých rovinách. Jednak to byly výzvy a návody k činnosti, kterou měl klub vykonávat a zaznamenávat do kroniky a do hlášení, jež pravidelně posílal do redakce. Druhým stupněm interaktivity byla skutečnost, že Foglar na většinu hlášení odpovídal osobně anebo na stránkách časopisu a doplňoval podle obsahu hlášení další rady, nápady, pochvaly i kárání. Rubrika „Práce našich čtenářů“ je rovněž klasickým příkladem interaktivní stránky a najdeme ji v obou ročnících srovnávaných periodik. Nejen, že zde čtenáři našli otištěny své zdařilé texty a básničky, ale ti, kteří toto štěstí neměli, se dozvěděli, co se na jejich práci redakci nelíbilo, což je ve v podobných rubrikách naprosto ojedinělé. K aktivitě čtenáře podněcovaly i dlouhodobé soutěže – většinou bylo třeba plnit úkoly náročné na přemýšlení nebo nejrůznější dovednosti, odměnou byla možnost vyhrát většinou velice lákavé ceny. Redakce šla ale ještě dále, a organizovala srazy čtenářů a klubů. V druhém ročníku Vpředu se Foglar tuto rubriku přetvořil zpět k obrazu svému. Čtenáře se navíc snažil motivovat nově zavedeným vyhlašováním prvních třech nejlepších příspěvků, lhostejno, zda šlo o obrázek, báseň nebo text. Oproti Mladému hlasateli přibyl i Sloupek starších, tedy příspěvky čtenářů starších čtrnácti let. Jednak by soutěž starších s mladšími nebyla spravedlivá, a jednak Foglar reagoval na vyšší zájem o časopis mezi staršími čtenáři. Ve druhém ročníku Vpředu nechybějí ani soutěže, dokonce v jednom případě propojeny s obsahem časopisu: Hra nazvaná Po stopách Alvareza je inspirovaná Foglarovým románem Devadesátka pokračuje, jehož kapitoly si mohou čtenáři na vedlejší straně číst. Novinkou, která má pomoci budovat příslušnost čtenářů k časopisu, jsou nálepky časopisu Vpřed. Foglar se inspiroval vynálezem ze svého oddílu a tento princip se pokusil se rozšířit i na čtenáře časopisu Vpřed. Na nálepkách byly často úryvky z jeho knih, upoutávky a anotace na ně, motivy z oblíbených Rychlých šípů a podobně. Nálepky čtenáři získávali od redakce různými způsoby, například jako odměnu za pěkné klubové hlášení. Foglar vyzýval k jejich co největšímu rozšíření. Nedá se ovšem nezamyslet nad tím, do jaké míry tím sledoval hlavně bezplatnou reklamu na svoje knihy.

5.5. Autority a pronikání ideologie do časopisu V tisku pro děti hrají vždy velkou roli autority a jejich prezentace. Mladý hlasatel se nikdy nevzdával zcela výchovné funkce, udělal z ní dokonce jedno ze svých specifik, a přesto 72

měl u mladých čtenářů úspěch. Jeho část lze přisuzovat právě výběru těch správných vzorů, které jsou pro děti v předpubertálním a pubertálním věku velice důležité. Mladý hlasatel je periodikem, které vycházelo ve složité době předvečeru druhé světové války a během ní. Výběr autorit se za tu dobu zásadně proměnil. Autoři časopisu se snažili o co nejvíc neutrální tón, pokud jde o politiku, ideologické vyznění a podobné záležitosti. I přesto lze pozorovat příklon k vojenským tématům, související s mezinárodní situací, a o něco větší vlastenecké vyznění (vyzdvihování slavných českých spisovatelů, sportovců, mezinárodních úspěchů, demokracie a podobně). Zajímavější je z hlediska autorit a ideologického vyznění je druhý ročník Vpředu, který vycházel v neklidném roce 1947. Začneme tedy tím, kdo z dospělých a proč byl čtenářům v tomto ročníku prezentován jako vzor. Vzhledem ke skončené světové válce a přetrvávající euforii z osvobození jsou to především úspěšní vojáci. Objevují se jako kladní hrdinové povídek, jsou představování v reportážích s sloupích nebo občasné rubrice Armáda se hlásí. Zatímco největší pozornost je věnována vojákům českým, velký nepoměr lze sledovat v prezentování vojáků sovětských a amerických. Zatímco americkým jsou věnovány jen 4 články, sovětští byli prezentováni zhruba v pětinásobném množství textů včetně dvou titulních stran. S vojenstvím jde ruku v ruce branná výchova a s ní sport. Sportovní vzory mládeže jsou rovněž velmi časté. Na stránkách druhého ročníku Vpředu najdeme padesát textů věnovaných sportovcům. Podobný prostor mají skauti, jejichž morální kredit zvedlo už to, že jejich organizace byla za války zakázána. Myšlenka skautingu byla sice víc a víc kritizována (viz výše), ale Jaroslav Foglar se ji tím více snažil v časopise prezentovat a zatím nebyla síla, která by mu v tom důsledněji bránila. Druhý redaktor, Karel Bureš, upínal svoji pozornost více na sport a politiku. Zatímco zmínek o prvorebulikových politicích ubývalo, najdeme je jen ve třiceti článcích, jejich místo obsadili politici a osobnosti Sovětského svazu, jako Stalin a podobně, kteří dostali v časopise o dva články více. Oproti tomu američtí politici dostali prostor naprosto minimální, jen asi pětinový. Vzorům z oblasti kultury, tedy hudebníkům, spisovatelů, umělcům, je věnováno stejné množství článků jako prvorepublikovým politikům, což je mnohem větší prostor, než v prvním ročníku Vpředu.

Minimální prostor je věnován rodičům, učitelům a jiným podobným výchovným

autoritám. Z výše uvedených čísel jednoznačně vyplývá, že časopis se vydává prosovětským, levicovým směrem. Zatím však spíše v souladu s celkovou náladou ve společnosti, než proto, že by do něčeho podobného byl jakkoliv nucen.

73

Pronikání komunistické ideologie do časopisu bylo ale již zcela zřetelné. Například ve článku „Stalin 67letý“ už poznáváme charakteristické vyjadřování budoucího vládnoucího režimu: „Již v patnácti letech byl zapojen do zvolna se vzmáhajícího revolučního hnutí v Rusku, které si vytklo za cíl svrhnout dosavadní kapitalistický řád a nastoliti nové, lepší a spravedlivější uspořádání lidské společnosti.“187 Dalším charakteristickým rysem II. ročníku Vpředu bylo opěvování Sovětského svazu jako ideálního místa k životu. Závěrem srovnání můžeme tedy konstatovat, že srovnávané druhé ročníky obou periodik byly časopisy s bohatým zábavným, návodným, poučným a interaktivním obsahem. Byly si v mnohém velmi podobné, rozdíly byly dány jen dobou vycházení. Šlo jednak o politický kontext, jednak o to, že mládež za deset let změnila zájmy, názory i postoje.

Rozdíly

pozorujeme zejména v prezentovaných autoritách a v případě druhého ročníku Vpředu i v počínajícím ideologickém zaměření časopisu.

187

REDAKCE: Stalin 67letý. In: Vpřed. 1946/47, roč. II, č. 9-10, str. 130

74

6. Srovnání V. ročníků Mladého hlasatele a Vpředu 6.1. Srovnávané ročníky v kontextu doby Srovnávaný „nesvobodný“ pátý ročník Mladého hlasatele vycházel v letech 1939–1940. Okupace Československa nacisty, která byla dovršena 15. března 1939, pochopitelně výrazně zasáhla do kulturní scény země, ovlivnila literaturu, tisk, divadlo i jiná odvětví kultury. Alexej Kusák však poukazuje na to, že tradice svázanosti politiky s kulturou vychází do jisté míry i z mentality národa samého a datuje se již od přelomu 18. a 19. století, tedy od doby národního obrození. „Její existence (kultury, pozn. autorky), je svázaná s politickou emancipací národa, která se má stát jejím nositelem,“188 píše. „Funkce kultury v české společnosti je výrazně poznamenána touto dvojakostí jejího působení – na jedné straně vytváří české politické vědomí, na druhé straně se dává snadno novým politickým vědomím ovlivňovat,“189 rozvíjí tuto myšlenku dále. Tisk byl za protektorátu odvětvím, jež bylo citelně zasaženo okupací pro svoji propojenost s politikou.

Důslednější cenzura a kontrola tisku začala již v období takzvané

„druhé republiky“, tedy v době po Mnichovské dohodě z 30. září 1938, po které Československo přišlo po souhlasu čtyř zemí o pohraniční území ve prospěch Říše. Podstatnou politickou událostí, která zasáhla do mediální krajiny Československa ještě před vpádem nacistických vojsk, bylo zastavení a následně definitivní rozpuštění činnosti KSČ na základě pomnichovských omezení stranického pluralismu. „9. října 1938 byla úředně zastavena činnost KSČ na Slovensku, 20. října v českých zemích a 27. 12. 1938 úředně rozpuštěna. Vedení odešlo do Moskvy, část podle pokynů moskevského centra působila v Londýně.“190 20. 10. 1938, kdy vláda generála Jana Syrového zastavila činnost KSČ na českém území, bylo zastaveno i vydávání komunistického tisku. Další přelom nastal v lednu roku 1939, kdy bylo zastaveno mnoho dalších tiskovin, především legionářské a další, které nehrály do noty Německu, jehož vliv sílil. Zastavení se týkalo například časopisu Národní osvobození. „Pro Beranovu vládu, a zejména pro Berlín, bylo

188 KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha : Torst, 1998, str. 21 189 tamtéž, str. 37 190 MACH, Vladimír. Komunistická strana Československa (KSČ), období 1938–1945. Totalita.cz [online] [cit. 2011-03-06]. Dostupný z www < http://www.totalita.cz/vysvetlivky/s_ksc_03.php >

75

ovšem Národní osvobození trnem v oku, a tak bylo 21. ledna 1939 po patnácti letech vycházení zastaveno,“191 píše se v článku o historii periodika na stránkách zasvobodu.cz. Co se týče cenzury samé, nacisté ji velmi rychle dostali pod svoji vládu. Nejprve byl využit – a zneužit – zákon 131/1936 o pravidlech cenzury za branné pohotovosti státu. Nařízením Konstantina von Neuratha byla pouze prodloužena jeho platnost. Brzy se ale začala konstruovat výkonná síť cenzury. Dne 17. března 1939 vznikla prozatímní německá služebna pro tisk, v dubnu 1939 vznikla „skupina Tisk“ (Gruppe Presse), kterou vedl Wolfgang Wolfram von Wolmar. Od 17. září 1939 byl v platnosti dokument, nazvaný Souborný přehled pokynů pro tiskovou

přehlídku.

Za

obsah

listu

ručil

doslova

„vlastní

hlavou“šéfredaktor.

“Šéfredaktoři jsou povinni dbát, aby obsah i úprava listu odpovídal zcela smyslu i duchu hlavního úkolu, který tisku nyní připadá, aby v listě jim svěřeném nevyšlo nic závadného, aby zprávy, stati a obrázky byly umístěny tak, jak toho jejich význam vyžaduje, po případě tak, jak zvláštním pokynem jim bude uloženo, a aby byl připraven umístiti důležité zprávy napřed avisované.“192 Cenzura byla několikastupňová, kontrolovaly se rukopisy, náhledy, které šly do tisku, i tisk následně.

V případě velmi vážného pochybění hrozila poprava nejen

šéfredaktora, ale pokud by závadný obsah vyšel, i cenzora, který záležitost přehlédl. Nacisté některé listy nechali dále vycházet a spokojili se pouze s cenzurou, která se stávala stále dokonalejší, jiné byly zastaveny. Jejich pozornost se kromě politických titulů upírala i na mládež a tituly pro tuto cílovou skupinu. Dokladem toho bylo právě zastavení Mladého hlasatele v roce 1942. „Celkem 1887 českých periodik bylo během války postupně zastaveno - jak z důvodů politických, tak z důvodů hospodářských (u vycházejících periodik se během války také stále snižoval počet stran - na konci války měly deníky pouhé dvě strany).“193 Někteří novináři kolaborovali s režimem a užívali si výhod, které jim postavení zrádců přinášelo. Těmito zrádci byli například Karel Lažnovský nebo Emanuel Vajtauer. Kromě kolaborantů se v médiích a kultuře vůbec samozřejmě našli i lidé, kteří se snažili za každou cenu režimu vzdorovat. Jednak to byl odboj jako takový, který často vydával ilegální tiskoviny (ilegálně vycházelo například Rudé právo), jednak spisovatelé, kteří byli sice zakázáni, ale šířili své dílo způsobem, který bychom dnes nazvali samizdat, i když tento termín máme 191

Z historie Národního Osvobození. Za Svobodu [online] [cit. 2011-03-06]. Dostupný z www < http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=16> 192 Souborný přehled pokynů pro tiskovou přehlídku platných ode dne 17. září 1939. Fronta [online] [cit. 2011-0307]. Dostupný z www 193 Český tisk v protektorátu. Fronta [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www

76

tradičně spojen spíše s následnou epochou komunismu, šlo o i o pracovníky v médiích, kteří usoudili, že budou mít lepší možnosti k podrývání režimu, pokud v médiích zůstanou a využijí všech možností k informování, odsouzení okupantů a posilování víry národa všemi v té době možnými způsoby. Byly to často nenápadné náznaky, které ovšem český čtenář snadno pochopil. Zpočátku, kdy cenzuru vykonávali Němci, bylo něco podobného myslitelné, později byli za tímto účelem najati čeští kolaboranti a podobné počínání se stávalo takřka nemožným. Nicméně podobný odpor byl cestou, kterou se vydal Mladý hlasatel, např. rubrika Práce našich čtenářů, kde dostávaly přednost příspěvky vlastenecké nebo dokonce takové, které ukrývaly nějaký jinotaj a pravděpodobně je čtenáři ani nepsali, ale redakce sama je do výběru propašovala. „Na legálním poli kultury bylo mnoho pěšinek a pod nimi dost krtčích nor. Všechny byly cestičkami k nejrůznějším možnostem tvorby a všechny se vyhýbaly tomu, co se nesmělo a maximálně využívaly toho, co se smělo, aby právě zde podobenstvím, náznakem, tím, čemu mnozí říkají podtext, vyústili do smyslu toho prvního, toho, co se nesmělo,“194 píše o tomto způsobu mediálního boje proti okupantům František Červinka. Mladý hlasatel se snažil tohoto způsobu držet. Dokonce těsně před svým zakázáním, kdy už byly podobné způsoby „malého odboje“ takřka nemožné právě kvůli bystrým českým cenzorům, a kdy v Mladém hlasateli už našly místo „povinné“ rubriky jako „Půlhodinka němčiny“ a o okupantech se muselo psát jedině kladně, několikrát dal své mínění jasně najevo. Například přesmyčka195 hádankáře Tomyho, která ze slov samovar a kry dávala nejen výraz krása Moravy, ale i rov Masarykův, mohla stát autora i život, nebýt toho, že čtenáři, ač samozřejmě dvojité řešení objevili, mlčeli, a cenzorům se to samé nepodařilo. Za klasický příklad odboje uvnitř mediální scény lze považovat aktivity některých vedoucích Tiskového odboru Předsednictva ministerské rady, kteří za svoji odbojovou činnost také často draze zaplatili. „Prvním vedoucím (titulárně šéfredaktorem) TO PMR byl Zdeněk Schmoranz, který se v jeho rámci pokusil sestavit odbojovou informační skupinu – ta byla ale v srpnu 1939 rozkryta, Schmoranz zatčen a v čele TO PMR jej na necelý měsíc nahradil Arnošt Bareš.“196 Arnošt Bareš byl ale nakonec obviněn ze spolupodílu na rozkrytém spiknutí. Po něm následoval František Hofman, který v květnu 1941 skončil rovněž ve vězení. Následující vedoucí, Ctibor Melč, vydržel úřad vést až do konce války. Jaroslav Foglar z Mladého hlasatele 194

ČERVINKA, František. Česká kultura a okupace. Vyd. 1. Praha : Torst, 2002, str. 65 STERZINGER, Erik. Přesmyčka. In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, str. 447, č. 28 196 KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v protektorátu Čechy a Morava. publication.fsv.cuni.cz [online]. [cit. 2011-16-01]. Dostupný z wwwhttp://publication.fsv.cuni.cz/attachments/292_koncelik_UP_sbornik_media_protektorat.pdf 195

77

vysloveně odbojovou činnost nevykonával, ale do ilegality se dostával poměrně často například oddílovou činností. Dobrým příkladem je třeba ilegální vedení skautského oddílu a zejména pořádání dvou táborů za dob protektorátu, které Foglara mohly stát a také stály mnohé nepříjemnosti. Nacisté nikdy ale nerozkryli šíři pokračující činnosti oddílu a Jaroslava Foglara. Na druhou stranu částečně i proto, aby ilegální aktivity zakryl, působil Jaroslav Foglar krátce jako externí spolupracovník časopisu Správný kluk, vydávaného nacistickým Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. V čele pozornosti okupantského režimu stála mládež a její výchova. „Po nástupu R. Heydricha do úřadu zastupujícího říšského protektora nacisté prosazovali svoji „školskou“ politiku po dvou souběžných liniích. Redukovali a měnili strukturu a náplň protektorátního školství a současně zabezpečovali a organizovali mimoškolní činnost mládeže.“197 Není proto divu, že v rámci druhé uvedené linie se nacisté živě zajímali o mládežnické organizace a snažili se je ovládnout, popřípadě zakázat nebo proměnit dle obrazu svého. Velmi důležitý pro celou situaci okolo časopisů pro děti za Protektorátu, ale pro Mladého hlasatele zvláště, byl zákaz organizace Junák 28. října 1940 z nařízení K. H. Franka. Jednak to znamenalo zánik stejnojmenného časopisu, který organizace vydávala, a jednak to změnilo situaci okolo trhu s periodiky jako takovou. Zajímavé jsou zejména důvody, proč byla vlastně junácká organizace fašistům trnem v oku a proč její zrušení zhoršilo situaci Mladého hlasatele. Domnívám se, že totalitnímu nacistickému zřízení nejvíc vadil fakt, že junáckou organizaci nebylo příliš možno ideologicky přetvořit k obrazu svému a vytvářet v ní profašisticky orientované mladé, a to zejména proto, že jednotlivým junáckým oddílům byla ponechána velká nezávislost na centrální organizaci, v jejich čele stál často jediný dospělý a v čele družin jen o něco starší mládež, než jejich členové samotní. Bylo proto nutné jí rozpustit, jakkoliv větší množství již seskupené a pracující mládeže lákalo nacisty ke zneužití pro své výchovné účely (nacistický režim přikládal ideologické průpravě mládeže velkou důležitost). K rozpuštění také přispěla ilegální odbojová činnost některých vedoucích a dokonce i samotných členů oddílů. Nacisti ovšem dosáhli jen toho, že velká část oddílů (mimo jiné i oddíl Jaroslava Foglara, vedoucího redaktora časopisu Mladý hlasatel) přešla do ilegality. Jiné z nich se ovšem přetransformovaly do čtenářských klubů Mladého hlasatele, jejich počet se skokově zvýšil, čehož si povšimly orgány cenzury a zaměřily více na časopis svoji pozornost. Když zjistily, na jakém „nekontrolovatelném“ základě kluby fungují, časopis už nemohlo před zastavením nic 197

DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha : Národní filmový archiv 1996, str. 25

78

zachránit. A to navzdory tomu, že se do té doby nacisté domnívali, že se svým vysokým počtem čtenářů se jim může, pochopitelně důkladně kontrolovaný, cenzurovaný a ovlivňovaný, hodit k manipulaci s mládeží. Stejně jako Junák byla zakázána tělovýchovná organizace Sokol, a to v roce 1941. O něco déle vydržela organizace Orel. Rozpuštěn byl 23. 9. 1942 výměrem K. H. Franka, protože jeho činnost se nacistům zdála nepřátelská. Členové organizace se angažovali v protinacistickém odboji. Několik desítek jich také bylo popraveno, další z nich pak padli v zahraniční armádě nebo zemřeli v koncentračních táborech. Místo všech zmíněných organizací zrušených vzniklo na jaře roku 1942 Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které se mládež snažilo převychovat podle ideálů nacismu. „Kuratorium se obracelo na mladé lidi, kteří si ještě nezformovali svůj životní názor, a těžilo z jejich dezinformace, ztráty perspektiv i demoralizace. Účast v Kuratoriu byla pro českou mládež povinná,“198 píše Jiří Doležal. Jak ale sám dále podotýká, ducha české kultury, vlastenectví a vzdoru se porazit nepodařilo. „(Vystoupení Kuratoria na veřejnosti) probíhala bez většího ohlasu a sami mladí lidé, kteří byli nuceni se těchto akcí zúčastnit, dávali často najevo své české národní smýšlení. (…) Podařilo se omezit a zeslabit rezistenční funkci české kultury, ale to bylo vše, co se okupační moci a českým protektorátním aktivistům podařilo dosáhnout. Nebylo již v jejich silách přeměnit ji v jeden z nástrojů „říšské myšlenky ,“199 pokračuje. To, že kultura odolala a vyšla po protektorátu nezdiskreditovaná, bylo nadále pro její vývoj a bohužel i pro zneužití dalším režimem velice důležité. Srovnávaný „nesvobodný“ V. ročník Vpředu vycházel od září 1949 do října 1950. Kultura za doby nejtužší totality v 50. letech 20. Století by byla sama o sobě tématem mnohem rozsáhlejší práce. Mezi její základní znaky ovšem patří jednak důsledné potírání všeho, co by byť jen okrajově mohlo stát v cestě „světlejším zítřkům“. „Jedním ze základních prvků komunistické ideologie v Československu v letech 1945–1948 byla manipulace pomocí tradičních kulturních hodnot, jak je představovaly myšlenky slovanství, husitství a národního obrození, tedy hlavní komponenty českého a případně i slovenského nacionalismu. Z nich nejdůležitější byly zřejmě myšlenky slovanství, které se svou mlhavostí a iracionálností nabízely ke zneužití“200. Kusák píše o letech 1945–1948, kdy si komunisti budovali a upevňovali pozice v politice i kultuře, ale tato slova by se směle dala vztáhnout i k letům padesátým, kde ovšem 198

DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Vyd. 1. Praha : Národní filmový archiv, 1996, str. 26 199 tamtéž, str. 26-27 200 KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha : Torst, 1998, str. 147

79

myšlenky a hodnoty, kterými byly nahrazovány ty „nevhodné“, nabraly na primitivismu, jednoduchosti a nezakrývané propagandě. Výchozí myšlenky ke zneužití byly ale hledány se stejnou vervou. Jako příklad lze uvést například časopis Vpřed po odchodu Jaroslava Foglara v roce 1948. Režimu byly trnem v oku skupinky mládeže, fungující a pracující ve Foglarových čtenářských klubech. V očích komunistů bylo velkou výhodou, že skupinky už se znaly, byly přivyklé společné činnosti a především, nabízela se zde možnost kontroly (o každém klubu existovaly záznamy, jeho pravidelná hlášení, jména a adresy členů a podobně, tyto evidence vedl svobodný Vpřed z praktických důvodů) a s kluby se dalo komunikovat prostřednictvím časopisu. Členy klubů se nová redakce pokoušela přesvědčit nejdřív po dobrém, aby vytvořily družiny pod hlavičkou Junáka nebo ČSM, slibovala jim zachování původních názvů a podobně. Když z členství udělala nutnou podmínku, začala zcela transformovat činnost klubů a mluvit jim do jejich názvů, většina kroužků se rozpadla, ukončila činnost nebo se dokonce přidala k některému ilegálnímu mládežnickému uskupení. V působení nacistů a komunistů na výchovu mládeže a potažmo i časopisy jí určené lze najít mnoho paralel. Především je to důležitost, jakou oba režimy výchově mládeže přikládaly. Mezi lety 1948–1952 „lze (…) hovořit o pokusu proměnit kulturu v nástroj pro převýchovu obyvatelstva,“201 píše Alexej Kusák. Právě mládež v očích komunistů, stejně jako dříve nacistů, představovala mládež nejtvárnější materiál, který šlo upravit k obrazu svému, a upínaly se na ni snahy o převýchovu. „A aby nemohla být obnovena moc kapitalistů a buržoazie, nesmíme připustit žádné čachrování, je třeba jednotlivcům znemožnit, aby se obohacovali na úkor ostatních, je třeba, aby se všichni pracující spojili s proletariátem a vybudovali komunistickou společnost. Právě v tom je hlavní zvláštnost základního úkolu svazu a organizace komunistické mládeže,“202 naznačuje Lenin důležitost mládežnických organizací pro režim. Mezi mládežnické organizace té doby patřil zejména Československý svaz mládeže. Vznikl v roce 1949, kdy byly sloučeny čtyři již existující mládežnické organizace – Svaz mládeže Karpat, Zväz slovenskej mládeže, Svaz české mládeže a Svaz polské mládeže. Vznikem svazu zároveň zanikly všechny ostatní mládežnické organizace, jako například po válce na krátkou dobu obnovený Junák. Pod hlavičkou ČSM a pod jeho velením a řízením vycházel samozřejmě také srovnávaný V. ročník Vpředu. Bylo v podstatě vyloučeno, aby se jakékoliv

201

tamtéž, str. 229 LENIN, V.I.: Úkoly organizací mládeže. Projev na III. celoruském sjezdu Komunistického svazu mládeže Ruska 2.října 1920. In: Sebrané spisy. Svazek 41, Svoboda, Praha 1988, s. 333 202

80

konání, které mělo za cíl oslovit mládež, obešlo v tehdejší době bez asistence ČSM. Tato organizace byla profilována s důrazem na ideovou výchovu mládeže, podléhala přímému řízení ze strany KSČ. Každé čtyři roky se konal sjezd této organizace. ČSM byl profilován jako organizace pro starší mládež (v roce 1958 dokonce začal přijímat členy až od 15 let), předpokládalo se, že správný „mládežník“ projde ještě předtím členstvím v Pionýrské organizaci, která vznikla zároveň se ČSM a se svazem úzce souvisela a spolupracovala. Členové ČSM, často vedoucí v pionýrských skupinách, nosili modré uniformy a nazývali se „svazáci“.203 Co se týče počtu dětí a dospívajících, zapojených do těchto organizací, číslo bylo poměrně vysoké. „Na počátku roku 1955 se ve dnech 3. - 6. února v Praze sešel druhý sjezd ČSM. ČSM v té době sdružoval 1 116 000 členů, tj. 46,7% veškeré mládeže od 14 do 26 let, a v pionýrské organizaci bylo zapojeno již 600 000 pionýrů, tj. 54% dětí příslušného věku,“204 píše Karel Horák. ČSM znamenal také konec všech ostatních mládežnických organizací. Týkalo se to především organizace Junák, která po válce sjednotila český skauting a junáctví v jednu organizaci. „Ve tříletém období poválečného nadšení, které však bylo současně obdobím, kdy za podmínek okleštěné demokracie komunistická strana podporovaná Sověty začala bez velkého hluku uchvacovat moc ve státě a Československo se pomalu stávalo satelitem Sovětského svazu, se Junáku pod vedením Dr. Rudolfa Plajnera podařilo dosáhnout počtu čtvrt miliónu členů a ovlivnit tak nezanedbatelnou část československých dětí a mládeže,“205 píše se na stránkách luhačovického Junáka. Organizace byla ale v roce 1949 při vzniku ČSM násilně pod tuto organizaci včleněna (jednalo se o krátké období, kdy například redakce Vpředu vyzývala, aby členové čtenářských klubů vstupovali buď do Junáka, anebo lépe přímo do ČSM). Fungoval Akční výbor ústředí Junáka, a na základě jeho činnosti a intervence Junák velmi rychle ztrácel členstvo, během roku 48 to bylo skoro 60 000 členů. Jelikož ale dospělí, angažující se v Junáku, se odmítali podřídit vládnoucí ideologii, v roce 1950 byl Junák zrušen a v celém rozsahu nahrazen Pionýrskou organizací. Ta se pak stala hlavní organizací výchovy mladší části mládeže zhruba od 8 do 15 let. Je to dobře vidět i ve srovnávaném ročníku komunistického Vpředu, kde

203

ČINÁTL; Kamil. Věčné časy. Praha : Respekt, 2009, str. 141 HORÁK, Karel. Nejvýznamnější mezníky historie pokrokového mládežnického hnutí v Československu. Praha : Ideologické oddělení ÚV SSM v nakladatelství Mladá fronta, 1976, str. 112 205 Junáctví neboli český skauting. Junák Luhačovice[online] [cit. 2011-03-06]. Dostupný z www < http://www.junakluhacovice.estranky.cz/clanky/historie-v-cr.html > 204

81

neexistuje vyobrazení dítěte, které by na sobě nemělo pionýrský kroj, všechny reportáže se točí kolem pionýrských oddílů, táborů, rekreací a brigád. Někteří členové Junáka se však odmítali se situací smířit a stejně jako za nacistické okupace, i nyní za komunistické totality pokračovali ve své činnosti ilegálně. A nejen to, mnozí z nich v rámci svých možností režimu škodili, jak jen bylo možné. Byli také nekompromisně pronásledováni. „Československá justice se změnila pro každého, kdo vládnoucímu režimu překážel, velice rychle v nekompromisní a nenávistný mlýn, který většinou bez odmluvy poslouchal politická rozhodnutí vládnoucí komunistické strany. Také skautům a skautkám byla přitom věnována mimořádná pozornost,“206 píše Karel Lešanovský. Právě na tomto tenkém ledě se pohyboval Jaroslav Foglar po opuštění časopisu Vpřed, a s ním mnozí jiní, kteří se kolem časopisu v minulosti vyskytovali. Skautské procesy se začaly odehrávat hned v první vlně politických procesů na samém začátku padesátých let. Stejně jako mnohé jiné, i tyto byly většinou vykonstruovány, jen v menší míře režim odsoudil skauty, kteří se skutečně aktivně podíleli na jeho rozvracení. Tyto procesy, které měly být preventivní, často ale ještě posílily odbojového ducha skautů a vedly k jejich skutečné, organizované protirežimní činnosti. Mezi ilegálními, vysloveně protikomunistickými organizacemi, složenými ze skautů, můžeme zmínit například Obranu lidu, skupinu Plameny nebo skupinu Karla a Dagmar Skálových.207 „Záměrem komunistů bylo skauting zcela eliminovat, a to i za cenu persekuce členů tohoto hnutí. Zde zdokumentovaných 283 případů trestního stíhání skautů a skautek byl v devíti případech vynesen a vykonán trest smrti. V jednom případě došlo ke změně rozsudku smrti na doživotní vězení. Sedm osob bylo odsouzeno na doživotí, z toho ve třech případech došlo ke změně na žalář v délce 25 let. Celkem byli skauti a skautky podle vyřčených a evidovaných 263 rozsudků odsouzeni na 2162 roky a 4 měsíce vězení. To znamená, že průměrný vyslovený trest byl delší než 8 a ¼ roku,“208 nabízí zajímavá a smutná data Karel Lešanovský. Podobně neslavně jako Junák dopadla tělovýchovná organizace Sokol, která měla dlouhou historii již z dob Rakouska-Uherska. Sotva se po konci války stihla obnovit, byla i ona zařazena pod hlavičku „sjednocené tělovýchovy“ Jednoty pod názvem Sokol sice fungovaly dále, ale pod nadvládou režimu, bez původních sokolských orgánů a stanov. V roce 1952 byla tělovýchova zákonem podřízena Státnímu výboru pro TVS, v roce 1957 pak bylo toto 206

LEŠANOVSKÝ, Karel. Se štítem a na štítě: Nezradili skautský slib. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2000, str. 34 207 více viz například ZACHARIÁŠ, Jiří. Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím. Junáka, aneb, Karel Průcha a spol.(1952). 1.vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005. 208 LEŠANOVSKÝ, Karel. Se štítem a na štítě, 2000, str. 34

82

uspořádání, které se neosvědčilo, nahrazeno velením Československého svazu TVS. Pod těmito hlavičkami i nadále pracovalo mnoho sokolských činovníků. Osud Junáka potkal i organizaci Orel. I ona byla zakázána, oficiálně až v roce 1950, a její členové, pokud s činností nepřestali, násilně včleněni pod hlavičku jednotné tělovýchovy. I vedoucí činitelé Orla byli zatýkáni a pronásledování. Veškeré zmínky o těchto organizacích, které se dříve často v časopisech pro děti objevovaly, byly nahrazeny psaním o akcích ČSM a Pionýra. Zastaveny byly samozřejmě i všechny tiskoviny a periodika, vydávané těmito organizacemi. Poměrně homogenní byl i obsah veškerých mládežnických časopisů. Velmi často se na stránkách periodik pro mládež objevuje téma vojenství, vojenského výcviku a války. Souviselo to kromě vychvalované minulosti a zásluh Sovětského svazu v druhé světové válce i s obavami z dalšího konfliktu. Alexej Kusák o tom píše: „Dané podmínky byly podmínky příprav na válečné střetnutí. (…) A jedině tak je možné dát smysl kampaním, které v letech 1948–1952 měly československou kulturu proměnit v nástroj pro militantní výchovu mas´“209 Další skutečností, která se hojně promítala do situace na poli publicistiky, ale i literatury pro děti, bylo přesvědčení, že pro psaní textů nejen pro děti zásadně není třeba talent, postačí správná ideová orientace a politická bezúhonnost dle měřítek tehdejšího režimu. Projevuje se to poměrně dobře v textech Vpředu, a to konkrétně v sekci Práce čtenářů. Ve sledovaném ročníku zcela zmizela díla, která nesou zřetelné stopy talentu svých mladých tvůrců. Zajímavá díla básnická, zdařilé kresby – to vše ustoupilo kýčovitým říkankám a čmáranicím, ale zato se správným, někdy až fanatickým ideovým vyzněním. Podle mého názoru je pravděpodobné, že některá „díla“ sepsala redakce sama pro nedostatek vhodných kandidátů. V podobném duchu se nesl i výběr autorů povídek, knih a kreseb pro děti, není proto divu, že literární úroveň celé tvorby pro děti a mládež, a nejen ona, šla velmi prudce dolů. Alexej Kusák píše o jakési nezdařilé soutěži „pracující do literatury“, která měla dokázat, že talent je k ničemu a spisovatelem může být každý: „O dva roky později byl tento debakl podroben dokonce stranické kritice, přičemž vina byla shledána v nedostatečné výchovné práci a v teorii „živelnosti“, která „tkví v jednostranném přeceňování samotného talentu“.210 V médiích pochopitelně fungovala přísná cenzura. Těsně po převratu o vzniku či zániku každého periodika rozhodoval tiskový odbor ÚV KSČ. Ta periodika, která byla povolena, musela korespondovat s ideovou linií nové vládnoucí strany, za což odpovídal šéfredaktor. 209 210

KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha : Torst, 1998, str. 239 tamtéž, str. 367

83

V roce 1950 navíc přibývají cenzoři, kteří dochází do samotných redakcí a působí přímo v nich. Tato opatření se však týkají spíše deníků, neexistují žádné zprávy o tom, že by takovýto redaktor působil i v časopisu Vpřed. V roce 1953 byla veřejně ustanovena Hlavní správa tiskového dohledu. „Kvalifikace "plnomocníků" byla katastrofální. Dle dokladu z roku 1963 mělo jen základní školu 34,9 % cenzorů, nižší střední 16,8 %, maturitu mělo 32,9 %, vysokou školu 15,4 %, stranickou 1,6 % a 23,4% cenzorů absolvovalo Univerzitu marxismu-leninismu,“211 píše se o cenzorech HSTD na stránkách totalita.cz.

6.2. Celkové vyznění, koncepce, cílová skupina Mladý hlasatel V. ročníku musel bojovat s nacistickým dohledem o holou existenci. Čas od času musel okupantům umožnit do časopisu zasáhnout a byl také nucen zveřejňovat poměrně hodně obsahu, ve kterém ukazoval Říši v pozitivním světle (reportáže o bojových strojích, o přírodních krásách, technologickém pokroku, zdatných sportovcích…) Jeho redaktoři Karel Bureš a Jaroslav Foglar se však snažili časopis udržet za každou cenu. Jeho vyznění se snaží být naprosto neutrální, odpolitizované a zejména zábavné, čímž se velmi liší od předchozích interaktivních, výchovně zaměřených ročníků. Výtvarná podoba Mladého hlasatele zůstala stejná jako v předchozích ročnících, jen vzhledem k válečné situaci a nedostatku papíru kolísal počet stran. V. ročník Vpředu byl ročníkem rozporuplným. V prvé řadě jde o ročník podřízený komunistické ideologii, o čemž se více rozepíšu dále. Na druhou stranu ale komunisté nechtěli přijít o možnost mládež ovlivňovat pomocí časopisu, a byli si vědomi toho, že budovatelské básně, reportážně z brigád a agitky příliš netáhnou. Třebaže se tedy od Foglarova předchozího pojetí časopisu distancovali, snažili se ho zároveň napodobit. Výsledkem byla nevyváženost někdy až humorného charakteru (když se střetávala budovatelská píseň, vychvalující Pionýrské hnutí, na jedné straně, s komiksem, který se křečovitě snažil napodobit Rychlé šípy a jejich důraz na zodpovědnost, čest a morálku každého jednotlivce bez dozoru dospělých, na straně druhé), křečovitost a velmi kolísavá kvalita. Trefou do černého bylo opětovné získání malíře Zdeňka Buriana, který pro časopis pracoval již dříve za Foglarova vedení a velmi pozvedl výtvarnou úroveň časopisu.

211

CYSAŘOVÁ, Jarmila. Cenzura, hlavní správa tiskového dohledu. Totalita.cz [online] [cit. 2011-03-06]. Dostupný z www < http://www.totalita.cz/vysvetlivky/cenzura_01.php >

84

6.3. Obsahové zaměření V pátém ročníku Mladého hlasatele najdeme větší podíl literárního obsahu než v ročnících předchozích. Dá se to jednoduše vysvětlit situací, v jaké se tisk nacházel. Dobrodružné povídky, neutrální poezie, bajky a romány byly jedním z mála povolených, nekonfliktních obsahů, pokud nebyli z rozličných důvodů zakázáni jejich autoři. Redakce jimi tedy nahradila i rizikovější reportáže, zprávy ze světa, návody na činnost a podobné obsahy, v nichž cenzoři bedlivě hledali cokoliv nepřípustného. Velkou většinu povídek psal Otakar Batlička a jeho jméno bylo v tomto případě zárukou kvality. Další povídky redakce vybírala přímo z příspěvků čtenářů, i když se lze domnívat, alespoň podle vysoké kvality některých z nich, že občas pod smyšleným jménem čtenáře publikoval některý z autorů režimu nemilých, nebo že členové redakce psali povídky sami a často do nich propašovali dvojsmysl nebo alegorii. Například povídka O zlém polesném Ovesném212, kterou údajně napsal třináctiletý čtenář J. Palacký (náhodná shoda jmen s osobností českých dějin, nebo záměr?), vysoce vyniká stylem nad ostatní a dá se vykládat jako alegorie tragické situace národa. Rubrika Práce čtenářů poutala pozornost cenzury zřejmě ještě o něco méně, jinak si nelze vysvětlit, že by prošla například báseň od zřejmě fiktivní čtenářky, která se jmenovala Zkáza213 a ač byla o přírodě, skrývala v sobě propracovanou politickou metaforu. Kvalitní literární úroveň měl V. ročníku Vpředu okolo 10. čísla. Souviselo to s kvalitními ilustracemi Zdeňka Buriana, který s časopisem v té době spolupracoval a povídky, do kterých se přechodně vrátilo dobrodružství, daleké kraje a jiná čtenářsky přitažlivá témata, doprovázel svými kresbami. I vkládané romány na pokračování začaly na počátku ročníku slibně, románem Chlapec na moři od Jacka Londona, amerického autora tolerovaného díky některým levicovým prvkům jeho smýšlení. Kvalitativně poměrně na úrovni byly i některé reportáže a texty od Julia Fučíka, které Vpřed přetiskoval, i když jiné, jako například Stalingradský traktor, byly plné propagandistických klišé. Od přelomu roku 1949 a 1950 začalo být výrazně víc prostoru věnováno budovatelské poezii. Často byly prezentovány například texty Jaromíra Hořce, známého českého básníka, který sice později vedl samizdatovou edici Česká expedice, podepsal Chartu 77 a byl dokonce vězněn, ale okolo roku 1950 byl alespoň podle zveřejněných textů prokomunisticky orientován, o čemž svědčí už jen skutečnost, že mohl ještě dva roky po převratu vykonávat funkci šéfredaktora vydavatelství Mladá fronta. 212 213

PALACKÝ, J. O zlém polesném Ovesném In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V., č. 28, str. 445 NEZNÁMÁ ČTENÁŘKA. Zkáza In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V., č. 39, str. 613

85

Zatímco zábavný a zájmový obsah v časopisu Vpřed byl v průběhu pátého ročníků více a více potlačován příspěvky, které měly vychovávat mládež podle nové ideologie, v Mladém hlasateli čtenářům zprostředkovával vítaný únik od zlé reality a redakci umožňoval politickou neutralitu, v níž se důsledně snažila držet celý obsah časopisu. Protinacistický postoj nebyl možný, pronacistický obsah byl pro redakci nemyslitelný. Vydávání Mladého hlasatele se ale nechtěli jeho autoři vzdát, Jaroslav Foglar ve svých vzpomínkách často uvádí, že právě v době Protektorátu mu role časopisu přišla zásadní v tom, že pomáhal mládež odvést od neradostných myšlenek, zvedal pomocí vlasteneckých témat její morálku a podobně. Na první straně typického čísla V. ročníku Mladého hlasatele najdeme zajímavosti ze světa, pokud možno zcela zbavené jakýchkoliv politických tendencí. Poměrně často se psalo o zvířatech a přírodě, případně o sportu. Na další straně měla místo povídka a erby českých měst, ale hned ta další byla většinou ryze zábavná. Své místo tu měl i Foglarův sloupek Junácká stezka, ve kterém jeho autor prezentoval mládeži tipy, rady, návody, nápady i náměty k zamyšlení. Rovněž další dvojstrana byla věnována zábavnému obsahu, najdeme na ní například Létající modely Mirko Musila nebo Hlídku mladých fotografů. Další strana pokračuje v podobném duchu obvykle sportovním sloupkem, radami a návody. Do zábavného obsahu by se dala počítat i celá klubová stránka s korespondencí redakce a klubů, návodů na činnost pro kluby a podobně. Následující stránka byla ryze hádankářská, psal ji Erik Sterzinger. Na zbývající strany se vždy musel vejít ještě komiks Mrzuté příběhy kačera Donalda. Na zadní straně měly své místo příhody Rychlých šípů psané Jaroslavem Foglarem a kreslené Janem Fischerem. O tomto komiksu se podrobněji zmiňuji ve srovnání druhých ročníků MH a Vpředu. Zábavná témata Němci považovali za bezproblémová a politicky korektní a často v nich snáze přehlédli závadný obsah. Do křížku s cenzurou se redakce dostala například při závodu leteckých modelů, kterého se podle reportáže v čísle 38214 zúčastnilo 137 závodníků, a byl to tedy největší podobný závod konaný dosud v Praze. Nepřítel podezíral účastníky a zejména pořadatele akce z nejrůznější podvratné činnosti. V typickém čísle V. ročníku Vpředu nalezneme, jak již bylo řečeno, zábavného obsahu méně. Zachovaly se kutilské návody v rubrice „Naše dílna“, v některých číslech se ale čtenáři v jejím rámci nedozvěděli nic užitečnějšího, než jak vyrobit bytelný transparent. Rubrika „Co dělat,“ která nahrazovala návody na činnost, které byly v dřívějších ročnících publikovány na klubovní stránce a ve Foglarových sloupcích, zase počítala s docházkou do Pionýra a přinášela

214

REDAKCE. Letecký závod. In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 38, str. 599

86

tipy proveditelné jen ve větším počtu dětí například právě v Pionýru. Z ryze zájmových rubrik lze uvést například rubriku Poznáváme fysiku, tipy na filmy a knihy, které ale samozřejmě musely splňovat všechna ideologická kritéria, nebo občasnou stránku pro luštitele křížovek a hádanek. K zábavě v obou periodicích měl přispívat i komiks. V pátém ročníku Mladého hlasatele to byl kromě Rychlých šípů, kterým se podrobněji věnuji ve srovnání ročníků druhých, například i americký komiks Mrzuté příhody kačera Donalda. V knize Poselství žlutého kvítku na něj vzpomíná Karel Bureš: „Sjednal jsem s agenturou Keystone, která měla na Donalda v ČSR právo, že bude slavného kačera z dílny Walta Disneye dodávat jen nám, tj. Mladému hlasateli. Podmínkou smlouvy však bylo, že musíme odebírat všechny Donaldy, které Keystone z USA dostane. To jsem odsouhlasil, kačer Donald byl jen v Mladém hlasateli, ale v šupleti se mi hromadily jeho příhody, které nebylo možné naráz všechny vydat. Moc se mi však hodily po válce ve Vpředu, kde jsem mohl hned od 18. čísla prvního ročníky zařazovat stripy zakoupené na konci 30. let.“215

6.4. Interaktivita a organizace čtenářů Zatímco v Mladém hlasateli V. ročníků vyvíjela redakce velkou snahu, aby se nemusela vzdát interaktivního přesahu svého časopisu, dále vedla čtenářské kluby a dokonce pro ně přichystala závod leteckých modelů (viz výše), Vpřed v pátém ročníku naopak na interaktivitě ztrácel. Během roku zcela zanikly čtenářské kroužky, přetvořené do pasivní podoby. Akce redakce přestala pořádat, zato upozorňovala na nejrůznější akce pionýrské. Stránka čtenářů zůstala zachována, ale kritériem pro výběr příspěvků přestala být jejich kvalita, nýbrž téma a ideologické zaměření, rubrika tedy pro děti ztrácela na atraktivitě a demotivovala zdatné kreslíře a talentované autory básní a krátkých povídek. Redakce dále přinášela i soutěže na pokračování. První z nich se jmenovala Reportér pětiletky a čtenáři v ní měli za úkol postupně poznávat místa a města, jejichž popis byl v časopise uveřejňován. Další soutěž, která vyžadovala od čtenářů aktivitu a popisování své činnosti redakci, se jmenovala Soutěž radostné práce.

6.5. Autority a pronikání ideologie do časopisu Nacistická propaganda v Mladém hlasateli byla zastoupena kvantitativně výrazně méně než v komunistickém Vpředu a navíc byla podrývána samotnou redakcí. Ta své míněná dávala stále nenápadně najevo. Při příležitosti povinně oslavovaného 15. března, tedy dne okupace, se 215

POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003, str. 69

87

Hitler musel prezentovat zcela kladně – a tak si redakce zvolila alespoň mírně ironický tón, i když textu nešlo na první pohled z hlediska cenzury nic vytknout. Přesto ale redakce riskovala, protože nacisté si článků s říšskou tematikou velmi hleděli. „Je povinností každého redaktora, aby při sestavování takových problematických článků, které mají sloužit v převýchově lidu, si položil při každé větě otázku, zda tato věta přinese čtenáři prospěch nebo jej nechá čísti mezi řádky, nebo snad zda celá práce nebude konec konců působiti negativně,“ dočteme se v zápisech z tiskových protektorátních porad.216 Více prostoru pochopitelně dostávaly příspěvky týkající se zájmové činnosti, která nemohla být nijak špatně vykládána nebo se to redakce alespoň domnívala (fungoval zde v jistém slova smyslu kromě klasické cenzury i gatekeeping217 – důraz byl schválně kladen na „nekonfliktní“ témata, kde se mohli novináři pohybovat s ohledem na situaci poměrně volně.)

Dalšími oblíbenými tématy byla ta vlastenecká – byla například

vyzdvihována výročí slavných českých spisovatelů, jako je například Božena Němcová nebo Alois Jirásek, který se dokonce při výročí svého úmrtí dočkal zobrazení na titulní straně. Na pokračování byly také uveřejňovány erby českých měst. Pátý ročník Vpředu sloužil ve větší míře komunistické ideologii, snaze v ní vychovávat a vést mládež, než její zábavě a potěšení. Pro nezájem čtenářů i redakce skončily čtenářské kluby, přejmenované po převratu roku 1948 na čtenářské kroužky. S původními Foglarovými kluby už neměly vůbec nic společného, redakce s nimi nekorespondovala, nedávala žádné tipy na činnost kromě tipů na knihy a brožury, které se měly na schůzkách číst, a nevymýšlela žádné jejich setkání ani program. Redakce s členy Foglarových klubů měla jediný záměr – přimět je ke vstupu do Pionýra, potažmo ČSM. U některých se to zdařilo, mnohem více bylo ale těch, kteří tak neučinili a přestali časopis odebírat. Vzhledem k tomu, že mnoho čtenářů Vpředu podporovalo skautskou myšlenku, s novým pojetím organizací pro mládež se jen těžko mohli smířit. Zde je také dobře patrný hlavní rozdíl mezi komunistickým Vpředem a pátým ročníkem Mladého hlasatele, který vycházel v Protektorátu Čechy a Morava. Zatímco nová redakce Vpředu přímo sestávala z komunistů, byť například redaktor Karel Bureš nepatřil mezi stranické fanatiky, redakce Mladého hlasatele při okupaci nacisty pracovala nadále ve stejném složení s Karlem Burešem a Jaroslavem Foglarem a s nacistickou okupací nesympatizovala. Všechny změny, které v časopise učinila, byly nucené, ne dobrovolné, jako v případě Vpředu. Zjevnou 216

KONČELÍK, Jakub; KÖPPLOVÁ, Barbara; KRYŠPÍNOVÁ, Jitka. Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara. Stenografické zápisy Antonína Fingera z protektorátních tiskových porad 1939 až 1941. Praha: Karolinum, 2003, str. 224 217 Teorii gatekeepingu vymyslel psycholog Kurt Lewin – zdůraznění různým pasáží ve zprávách nebo celé oblasti zájmu nepovažoval za náhodu, ale za výsledek působení konkrétních sil.

88

paralelu nacházíme ale v zájmu o čtenářské kluby a mládež v nich organizovanou. Vpřed se jí pokusil převelet do Pionýra, nacisté se přes časopis Mladý hlasatel snažili propagovat organizaci Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Ta pracovala na podobných principech, jako později Pionýr. Pořádala sice sportovní akce, soutěže a podobně, ale jejím hlavním cílem byla výchova podle nacistických ideálů. I když nacisté tím, že obsah periodika přímo netvořili, měli v případě Mladého hlasatele stížené podmínky, zmínky o Kuratoriu, samozřejmě v kladném slova smyslu, musel Hlasatel publikovat. Domněnka, že nacisté dohlíželi především na periodika zpravodajská, není zcela správná, výchova mládeže pro ně byla velmi důležitá. Svědčí o tom i pozornost, jakou jí věnovali například na pravidelných tiskových poradách, kde diktovali šéfredaktorům novin a časopisů podmínky jejich práce. „Také učitelé dostali pokyn, jak mají působit na děti. Tyto úkoly musí být splněny, je to předpoklad pro udržení protektorátu“218 bylo například řečeno na jedné z nich. Redakce si ovšem troufala své kluby na svých stránkách i obhajovat, když byly konfrontovány se zákazem tvoření mládežnických spolků. „Upozorňujeme, že naše čtenářské kluby nejsou žádnými spolky v tom slova smyslu, v jakém není jejich tvoření žákům dovoleno. Čtenářský klub, to je skupinka několika kamarádů, kteří by se spolu přátelili tak jako tak. Tím, že se u nás ohlásili pod číslem a názvem, netvoří ještě žádný spolek, ani nejsou členy žádného spolku, neboť nám neplatí žádné členské příspěvky, nekonají žádných valných hromad, ani nejsou k žádným zváni, nemají žádný spolkový majetek, nedostávají od nás žádné rozkazy, které by musili plnit, nijak nám nepodléhají. Dáváme čtenářským klubům jen rady k užitečné a ušlechtilé práci, podobné činnosti junáků- skautů,“219 píše se v jednom z úvodníků čísla 25. Zatímco tedy komunisté mohli v časopise rozvinout své výchovné metody v plné šíři, ideologie nebyly oproštěny ani soutěže, proti nacistům stála redakce, která se snažila přikázaný obsah shazovat, ironizovat a režim podrývat, jak to jen bylo možné. Komunisté v ideologickém působení na mládež sázeli především na snahu čtenáře přesvědčit, že Sovětský svaz je ráj na zemi a my se mu pilnou snahou můžeme přiblížit. Až to nastane, čekají nás „světlé zítřky“. Ale jako světlá a dobrá byla prezentována i současnost. Veškeré zprávy z brigád, z průmyslu a hospodářství se snažily vyznívat co nejoptimističtěji, byly vyzdvihovány klady a úspěchy, o záporech a neúspěších se mlčelo. Například města, zničená těžkým průmyslem, jsou v soutěži Reportér pětiletky popsána jako krásná města s malebnými továrnami, ze kterých stoupá dým 218

KONČELÍK, Jakub – KÖPPLOVÁ, Barbara – KRYŠPÍNOVÁ, Jitka: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara. Stenografické zápisy Antonína Fingera z protektorátních tiskových porad 1939 až 1941. Praha: Karolinum, 2003, str. 26 219 REDAKCE. Naše kluby a škola. In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, str. 386, č. 25

89

signalizující, že práce je v plném proudu. Z původního Mladého hlasatele si Vpřed vypůjčil rubriku ze světa, přesnější by ale byl název Z východního bloku. Pokud se mluvilo o západu a speciálně o Americe, byl vždy vylíčen v negativních barvách, zdůrazňován byl rozdíl mezi chudými a bohatými (v podání časopisu mezi několika milionáři a masou chudých, kteří trpí hlady), ale i mezi dobami, kdy komunisté nevládli, a dobou jejich vlády, Jedno takové srovnání najdeme například v článku „Dříve a dnes“ v čísle 18, kde jsou vylíčeny zejména rozdíly ve výrobních postupech, ovšem takovým způsobem, že stroje z doby, která je prezentována jako nedávno minulá, se ve skutečnosti používaly mnohem dříve. Další zbraní komunistického působení na čtenáře Vpředu byl výběr příspěvků od čtenářů, které redakce uveřejnila. Dnes již těžko soudit, zdali si některé z nich nemusela pro malý zájem a angažovanost čtenářů psát a kreslit sama. V každém případě otištění se dočkaly pouze budovatelské básně a písně, kresby dělníků a ruských vojáků a povídky čtenářů, kteří nejvěrněji okoukali sloh komunistických brožurek. Čtenáři se ale mohli dočkat publicity i jiným, ještě výraznějším způsobem. Časopis přinášel reportáže z brigád a táborů se jmény dětí, zveřejňoval příběhy těch, kteří podnikli nějakou (většinou pracovní) aktivitu. Publicity se tak dočkala skupina chlapců, která stloukla během krátké doby 70 000 bedniček na ovoce, nebo děti, které z vlastní iniciativy vyhlásily soutěž ve sběru lahví. Účel byl jasný. Přesvědčit méně angažované čtenáře, že jsou vlastně pozadu, že „in“ je angažovanost a aktivní účast na budování režimu, že jejich vrstevníci to tak dělají a že se mohou dočkat odměny v podobě zveřejnění v časopisu. Poslední dva argumenty jsou pro dětskou psychiku podle mého názoru poměrně přesvědčivé. Výše zmíněný optimismus a snaha přesvědčit čtenáře, že to, co se odehrává, je pro dobro všech, jsou typické i pro protektorátní Mladý hlasatel. I zde byla propaganda hodně podobné té, cílené na dospělé. Němci museli být zmiňováni pouze kladně, jejich jazyk se „pro vlastní dobro“ čtenáři učili v Půlhodince němčiny, jejich letecké stroje byly představovány jako ty nejlepší, které mají potenciál nás chránit. V rubrice pro známkaře se představovaly zásadně známky z Říše, vyzdvihující její osobnosti, umělce, krajiny a stroje. Přesto se o obsahu rozhodně nedalo říci, že je pronacistický. S výjimkou toho, že se kladně psalo o reáliích říše, jejích strojích, filmech a osobnostech, se snažila redakce co nejvíce vyhýbat politice. V celém ročníku nalezneme jen několik výjimek, například stránku, která musela být věnována výroční okupace a velké vojenské přehlídce a kde se dočteme například, že „válka byla vnucena i národu německému, pod jehož ochranou se nalézáme.“220

220

REDAKCE. Velká přehlídka v Praze, In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 30, str. 466

90

Zajímavé spojitosti lze vysledovat v úspěšnosti působení jednotlivých režimů na mládež. Ani v jednom případě se totiž nedařilo tak, jak by si jeho původci byli přáli. Nacistům se nepodařilo proměnit Mladý hlasatel v takové periodikum, jaké by si představovali, mládež ve čtenářských klubech se v několika případech podílela na odbojové činnosti, většina z nich podporovala zakázanou skautskou myšlenku, a Kuratorium bylo organizací vysloveně nepopulární a mezi mládeži zesměšňovanou. Koresponduje to odporem celé české společnosti, která nacistickou ideologii k nelibosti Němců za celých šest let nikdy nepřijala a více či méně jí vzdorovala. Našla se pouze menšina kolaborantů, kteří za svým počínáním viděli především zisk a moc. Nacisti nakonec byli nuceni časopis zakázat. Ani komunistů se ale v ovlivnění mládeže skrz časopis příliš nedařilo. Čtenářů po převratu výrazně ubylo. Je nutné si uvědomit, jaká byla nálada ve společnosti. Ve volbách v roce 1946 získali komunisté přes 38 procent hlasů, jejich podpora do převratu klesala. Je to sice vysoké číslo, ale stále zde byla nadpoloviční většina společnosti, která podporovala demokratické strany. Většina těchto občanů jistě svůj názor, alespoň skrytě, nezměnila ani po převratu. Pokud bychom tedy vzali čtenářstvo Vpředu před převratem jako reprezentativní vzorek, více než polovina by jej po převratu přestala kupovat buď z vlastní vůle, nebo z popudu rodičů. Jenže ani děti z buď prokomunisticky, nebo neutrálně smýšlejících rodin příliš nezajímal plátek plný politiky, reportáží z brigád, agitek a špatně napsaných povídek, vedle kterých už nezbýval takřka žádný prostor pro čtenářsky atraktivní témata a zábavu. Pohled dítěte, kterého politika nezajímala, na prorežimní tiskoviny dobře ilustruje citace Jiřího Poláka z úvodu jeho knihy Poselství žlutého kvítku. Srovnává v nich komunistický tisk pro děti s předrevolučními ročníky Vpředu, které nalezl na půdě po svém starším bratrovi: „Panečku, za takové hrdiny, vojáky, letce, cestovatele, sportovce, ale i věkem sobě rovné nebojácné kluky bych dal duši. Ti ani trochu nešustili papírem, ti nežili jen brigádami, sběrem druhotných surovin, schůzemi, recitací a zpěvem pokrokových písní, jak mé generaci neskutečně zploštělý obraz života sugerovala pionýrská organizace a její tiskoviny,“221 píše. Čtenost časopisu klesala. A to přesto, že kvalita V. ročníku v prvních číslech byla o něco lepší než předchozího alespoň po stránce výtvarné. Pronikání ideologie do časopisu úzce souvisí s prezentovanými autoritami. V pátém ročníku Mladého Hlasatele zcela mizí české politické autority, nahrazuje je prezident Emil Hácha a nacistický režim, i když se redakce snaží jeho chválení pokud možno vyhnout. Se

221

POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003, str. 8

91

stylem podání politických autorit v předchozích ročnících nemá samozřejmě tento nucený způsob prezentace nic společného, redakce se naopak snaží, aby politika mládeži co nejméně přiblížila, píše strohým, nudným stylem, tak, aby čtenář článek pokud možno rovnou přeskočil.222 Pozornost se proto více obrací povoleným směrem – hlavně k rodičům, kteří počtem zmínek tentokrát vítězí, a co víc, tatínkové dorovnali maminky. Rodiče (Drahé české mamičky,223 a desítky dalších článků, povídek, příběhů a básní) se dostávají na první místo v žebříčku zmiňovaných autorit. Oproti předchozím ročníkům si tak velmi polepšili. Jejich větší dávání za vzor samozřejmě souvisí s dobou, kdy se zástupci médií a veřejnosti (alespoň ti, co s nacisty nekolaborovali), snažili všemožně povzbudit morálku národa, a důraz na rodinu a její oslavování byl jedním ze způsobů, jak to udělat. Jako významné vzory jsou prezentování i úspěšní občané zemí, bojujících proti Německu, často sportovci. Z pochopitelných důvodů jsou prezentováni spíše skrytě a nenápadně. Například formou fotografie s popiskem (například francouzský sportovec, který díky pilnému tréninku již od dětství překonal světový rekord) nebo formou zmínek v povídkách („vidím, že dosáhl úspěchu, který jest možný jen v Americe“224 píše Otakar Batlička). Na třetí příčce se se zhruba polovinou prostoru, než dostali rodiče, umístili čeští, většinou vlastenečtí spisovatelé, poschovávaní nejrůznějším způsobem po stránkách časopisu, a nenápadně vychváleni. Například, jak jsem již psala výše, na 120té výročí narození Boženy Němcové se v Mladém hlasateli objevila zmínka o této autorce225, později redakce uveřejnila například fotografii sochy babičky226 v Babiččině údolí, s textem, že nesmí být jediného hocha či děvčete, kteří nejznámější dílo skvělé české autorky snad nečetli. V neposlední řadě jsou za vzor dáváni vrstevníci, kteří pomohli někomu v nouzi, zachránili tonoucího, uspořádali dobročinnou sbírku, kulturní představení a podobně. Čas od času se redakci prosadilo nenápadně na stránky časopisu „propašovat“ i nějakou církevní autoritu (kardinál), českého akademika nebo vědce. Dá se tedy říci, že V. ročník Mladého hlasatele používá prezentaci autorit jako součást svého výchovného působení i v těžké době druhé světové války. Tyto autority se vůbec nepodobají dnešním vzorům, které přejímá mládež: zpěvákům, hercům. Jde spíše o učitele, rodiče, hudebníky, vědce – jedině snad sportovci jsou autoritou, které je oblíbena do dneška i u samotných dětí. Přes to, že jistě i tehdejší mládež obdivovala spíše zpěváka než svého třídního učitele, jsou tyto morální vzory mládeží poměrně dobře přijímány, o čemž svědčí 222

Např: REDAKCE: Vojenská přehlídka. In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 30, str. 466 REDAKCE: Drahé české mamičky. In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 38, str. 578 224 BATLIČKA, Otakar. Trojí tvář. In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 31, str. 484 225 In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 23, str. 354 226 In: Mladý hlasatel. 1939/40, roč. V, č. 38, str. 578 223

92

množství reakcí a prací od samotných čtenářů – povídky, básně. Snad je to dáno složitostí doby, kdy i mládež cítila, že je třeba vyzvednout češství, českou inteligenci, kulturu, cokoliv, co může zemi v kladném slova smyslu mezinárodně zviditelnit. Po vpádu nacistů na naše území a jejich kontrole tisku bylo těžké dále svobodně pokračovat v prezentování vybraných vzorů a autorit – přesto se o to redakce snažila. Politické autority po okupaci musely stránky hlasatele zcela opustit – začalo se tedy „vychovávat“ prostřednictvím méně nápadných vzorů – rodičů, nebo jen abstraktních „svobodných“ občanů zemí na straně proti nacismu. I V. ročník Vpředu používal vzory a autority ke svému výchovnému působení. Ostatně jedním z typických rysů komunistického režimu u nás bylo oceňování těch, kteří vynikali ve smyslu, v jakém to režim požadoval (nejlepší pracovník, plnič plánu a podobně), a dávání těchto lidí ostatním za vzor. Takovými vzory jsou v V. ročníku Vpředu především vrstevníci v Pionýru. Není divu, komunisté chtěli, aby do Pionýra vstoupila co největší část mládeže a mohlo na ní tak být ideologicky a výchovně působeno. Pionýři jsou ve Vpředu doslova všude, v reportážích, aktualitách, povídkách, na titulních stranách (např. v čísle 27 s výmluvným textem Pionýr – příkladem

všem),

a

s celkem

67

články,

jim

věnovanými,

se

stali

jednoznačně

nejprezentovanějším vzorem pro mládež. Na druhém místě pomyslného žebříčku se umístily politické osobnosti, výhradně komunistické. Nejprezentovanější z nich byl Klement Gottwald, následoval Stalin (například na obálce čísla 17 s textem Se Stalinem za mír a štěstí všeho lidu), a Lenin. V této souvislosti je zajímavé, že velmi krátce a stručně byl při stoletém výročí narození zmíněn Tomáš Gariggue Masaryk. Dalšími hojně prezentovanými autoritami byli sportovci, zejména ti ze zemí východního bloku, spisovatelé, dělníci, rolníci a sovětští vojáci. Závěrem srovnání lze říci, že oba srovnávané tituly se po svém vyrovnaly s dobou, ve které vycházely. Mladý hlasatel s nacistickým režimem nesympatizoval a snažil se na sebe nestrhávat pozornost cenzorů. Z tohoto důvodu se změnil na ryze zábavný, apolitický a neinteraktivní časopis. Pokud byl nucen zveřejnit propagandistický obsah, činil tak většinou na vyhrazené druhé straně časopisu a snažil se od něj co nejvíce zbytkem obsahu distancovat. Vpřed, jehož poúnorová redakce s režimem sympatizovala, naopak na propagandě vystavěl celý svůj obsah a ideologii ustoupila zábava a poučení.

93

Závěr První výzkumná otázka, položená v úvodu, se týkala odrazu dobového kontextu v obou časopisech. Není jistě překvapivé, že vzhledem k době, ve které srovnávané ročníky vycházely, je tento vliv značný. Připomeňme roky 1936 a 1937 jako roky pro Československo hospodářsky nepříznivé, kdy se navíc i vzhledem k mezinárodní situaci vyhrotily spory mezi Čechy a německou menšinou. I když se nedá říci, že by se v časopise Mladý hlasatel vyskytovala přímo cílená antiněmecká propaganda, je zaměřen velice vlastenecky. Čeští spisovatelé, vědci a osobnosti dějin se dostávají do čela žebříčku mládeži prezentovaných autorit, což je situace poměrně ojedinělá, vzhledem k tomu, že jinak časopis nebyl příliš kulturně zaměřen. Mládeži jsou obvykle bližší vzory např. sportovců, populárních osobností, nebo úspěšných dětí srovnatelného věku. Podle ohlasu na časopis, jehož prodej stále rostl, však lze usuzovat na to, že čtenáři se „svezli na národní vlastenecké vlně“ a autority jim prezentované dobře přijali. Jednodušší práci měla redakce s postihnutím dalšího dobového trendu. Vzhledem k situaci mezinárodní, kdy svět sice věřil, že se vyhne světovému konfliktu, ale přesto trvala jeho hrozba, se velkým tématem doby stalo vojenství a branná výchova. Ve velké míře pronikla i na stránky Mladého hlasatele, zejména ve formě lekcí z branné výchovy, povídek, ve kterých vystupovali vojáci a podobně. V tomto případě neexistoval problém s přijetím autorit, neboť téma vojenství a hrdinských činů na bitevním poli je mládeži, zvláště chlapcům, pro které byl časopis především určen, velmi blízké. Dobový kontext se v tomto ročníku ale odrazil i jiným, sice nenápadnějším, ale možná o to důležitějším způsobem. Je třeba si uvědomit, že Mladý hlasatel v druhém ročníku teprve pozvolna nastoupil cestu svému úspěchu, do té doby byl periodikem značně odlišným, zaměřeným na menší děti, s pohádkami, básničkami a krátkými povídkami. Postupně se proměnil v časopis pro starší děti, ve kterém mohly najít dobrodružné povídky, týkající se přežití v přírodě, dalekých krajů, dozvídaly se o tom, jak smysluplně trávit čas při výpravách, poznávaly rostliny a zvířata a měly se sdružovat do klubů, v němž by tuto činnost prováděly. Proměna přišla právě včas, aby se ideálně střetla se „zlatou érou“ myšlenky trampingu a skautingu. Nový časopis se zkrátka dokonale trefil do dobového vkusu a přinesl odpověď na nové touhy a přání mládeže. II. ročník Mladého hlasatele jsem srovnávala s II. ročníkem Vpředu, který vycházel o deset let později, v letech 1946 a 1947. Byly to roky poválečného nadšení a bouřlivých změn. Na jeho stránkách najdeme podobné tendence, jako na stránkách předválečného Mladého hlasatele, 94

a to vlastenectví a vojenství. Vlastenectví je nyní důležité pro upevnění sebevědomí válkou pošramoceného národa, z vojáků se stávají hrdinové. A na stránky časopisu pozvolna a nenásilně proniká Sovětský svaz. Jeho prezentace se snad ani nedá nazvat propagandou v pravém slova smyslu. Neurčuje ji nikdo shora, kdo by ji přikazoval, obsah časopisu pouze koresponduje s náladou společnosti, ve které vliv komunistů sílí. Proměňuje se pojetí autorit, ale pouze zvolna (například sovětští vojáci mají více prostoru než američtí, ale pořád mnohem méně než čeští). Skauti prezentují morální autoritu národa, vzhledem k tomu, že se jich mnoho účastnilo odboje, a vysloveně kontrastují se články, které opěvují Stalina. Abychom se ale opět nedrželi pouze skutečností zjevných, za zmínku stojí například způsob, jakým se projevily nedostatky, způsobené válkou. Je jasné, že nedostatek papíru zpomaloval tištění časopisu a někdy byla redakce nucena jej i krátit. Méně nápadnou skutečností je například nárůst návodů pro kutily, jejichž tématem bylo často to, jak si vyrobit praktické věci do domácnosti. Podle mého názoru to bylo jednoznačně způsobeno špatnou hospodářskou situací a byl zde položen základní kámen „šikovným českým ručičkám“, které měly následujících padesát let možnost procvičit se při výrobě nedostatkových věcí. V případě druhé dvojice ročníků, protektorátního z let 1939 a 1940 a poúnorového z let 1948 a 1949, by se zdálo, že vliv doby bude ještě mnohem výraznější, než v prvním, ale platí to jen o poúnorovém Vpředu. Vliv mezinárodní situace je v protektorátním ročníku naopak navenek znát velmi málo, i když tlak na redakci byl obrovský a pracovala doslova pod Damoklovým mečem. Jelikož se o politice skoro vůbec psát nesmělo, nebo jen s ohledem na přísnou cenzuru, protože nacisté dobře znali vzdorující povahu českého národa a báli se dvojsmyslů, špatného podání a podobně, takřka ze stránek Mladého hlasatele zmizela. Jakým těžkým obdobím národ prochází, byste poznali jen z výběru autorit (šlo v největší možné míře o významné české osobnosti), z článků o zbraních a letadlech, jež povinně opěvovaly německé vybavení, a z politické strany, která byla sestavena přímo na objednávku nacistů a často obsahovala politické články. Jejich vliv se snažila redakce snížit například mírnou ironizací, naprosto nezáživným stylem, který tento obsah zřetelně odlišil od zbytku časopisu, a občasnými dvojsmysly a narážkami, které měly udržet dobrou víru čtenářů. Jinak se obsah politiky záměrně absolutně nedotýkal. Na stránkách prakticky nebylo možno poznat, že se děje něco neobvyklého, až na různé drobné změny (odpovědi klubům začaly být například prezentovány pod názvem místo číslem, jelikož zveřejňování čísel nacisté zakázali). Únik do světa fantazie, kutilství, přírody atd. představoval nejen způsob, jak moci pokračovat ve vydávání časopisu, ale i způsob, jak nechat čtenáře alespoň na chvíli zapomenout na strasti války. 95

Zcela jiný příklad byl Vpřed z let 1949 až 1950. Zde se dobový kontext projevil komplexním převzetím komunistické ideologie a jeho aplikováním na veškerý obsah časopisu. Nezůstala rubrika, která by byla ideologií nedotčena. Komiks se týkal pionýrské družiny, návod toho, jak vyrobit transparent, reportáž dětí na brigádě, výzvy sbírání lahví, hadrů, papíru a „budování socialismu“. Jen články o přírodě do jisté míry dokázaly tomuto vlivu uniknout, ale příklad mandelinky – amerického brouka, který škodí našim polím, ukazuje, že ani zvířata si nebyla před působením režimu jistá. Mezi „vedlejší produkty“ doby patří například špatná kvalita tisku a neustálý nedostatek papíru. Ukázkou pronikání dobového kontextu do časopisů jsem zároveň do velké míry odpověděla i na výzkumnou otázku o míře politiky na stránkách časopisu. Tak byla ve všech čtyřech případech větší, než v jakémkoliv dnešním periodiku na mládež227. Platí to dokonce i o protektorátním ročníku, vzhledem k tomu, že míra témat souvisejících s politikou je v dnešních periodicích prakticky nulová. Výjimky tvoří například ankety časopisu ABC, v nichž se děti vyjadřují k tématům, o kterých mluví dospělí, ale i v tomto případě se jedná spíše o společenské problémy než o politiku. Rovněž otázka, týkající se rozdílu mezi nucenou propagandou a dobrovolnou propagandou byla dostatečně zodpovězena výše. Hlavním způsobem obrany Mladého hlasatele v Protektorátu bylo vyhýbání se konfliktním tématům, což je v přímém kontrastu s přístupem poúnorové redakce Vpředu, jejíž smýšlení korespondovalo s novým režimem. Z provedené analýzy vyplynuly některé shodné rysy propagandy cílené na děti, ať již nacistické, komunistické, ale například i „propagandy skautské“, použijeme-li tento termín v neutrálním kontextu, ve smyslu prezentace jakékoliv ideologie. Takovým rysem je především srovnávání, vymezování se vůči opozičnímu názoru. Nacisté se vymezovali vůči Židům a zdůrazňovali v politických článcích, jaké bylo pro český národ štěstí, že se Říši „svěřil pod ochranu“, jaký je v zemi klid a mír oproti národům, které se aktivně nepříteli bránily. Komunistická propaganda očerňovala život v kapitalistických zemích zkreslenými informacemi i přímými nepravdami a srovnávala jej s dokonalým životem u nás a ještě dokonalejším v Sovětském svazu. Zásadně optimistický tón ostatně je také jedním z častých rysů propagandy ve zkoumaných časopisech pro děti. No a konečně Jaroslav Foglar, když hájí skauting, vymezuje jej vůči trampům nebo výletníkům, kteří sedí v hostincích a v přírodě za sebou zanechávají

227

Vycházím z vlastních zkušeností a archivu např. Časopisů ABC, Junior, Cosmogirl a podobně

96

spoušť a vrhají stín i na skauty. Snaží se stejně jako ostatní propagátoři myšlenek přinést o skautingu co nejvíc kladných informací. Propaganda cílená na děti využívá také přirozeného sklonu dětí a mládeže za velmi důležité považovat své vrstevníky. Všiml si toho Foglar, který na stránkách časopisu ukazoval dětem vrstevníky, které vyhrály nějakou národní vědeckou, kulturní či sportovní soutěž, vrstevníky, kteří prokázali odvahu a chladnou hlavu, všimli si toho nacisté, kteří neváhali dát za vzor dítě, jež upozornilo na nebezpečného odbojáře, i komunisté, kteří věnovali prostor v časopise dětem, jež mezi vrstevníky zapáleně organizovali brigády, pracovní akce, zdobení nástěnek a tříd komunistickými motivy a podobně. Dalším společným rysem propagandy ve zkoumaných titulech, nyní už opět pouze ve smyslu propagandy nacistické a komunistické, je snaha jejích představitelů využít všech možností, které jim dával časopis, jež ideologicky „uchvátili“, a snaha přiblížit se mládeži nenápadně, přes její zájmy. Nacisté se snažili začlenit členy klubů pod Kuratorium české a moravské mládeže, v návodné rubrice časopisu začali učit němčinu, v obrázkové škole ukazovat své zbraně, na zpravodajské stránce prezentovat politické články s ideologickým vyzněním. Rovněž tak komunisté se snažili využít platformy zavedeného časopisu: členy klubů se snažili integrovat do Pionýra, v komiksu vystupovala místo Rychlých šípů pionýrská družina. Další výzkumná otázka se týkala zprostředkovávaných výchovných hodnot. Některé z nich se během let značně proměnily, jiné zůstávaly stálé. Když časopis Mladý hlasatel vznikl, neměl ambice příliš vychovávat, ukazoval jen základní a klasické vítězství dobra nad zlem v pohádkách a povídkách. Mladý hlasatel druhého ročníku, ve kterém se již více angažoval Jaroslav Foglar, šel dále. Vznikly čtenářské kluby, které od začátku učily děti hodnotám, jako je síla přátelství, upřímnosti a pravdy, nutnost pomáhat starším, menším, nemocným a sociálně slabším (témata se sociálním podtextem byla v časopise velmi hojně zastoupena), konat veřejně prospěšnou činnost (v zimě sypat chodníky, v létě pomáhat na polích atd.). Velmi důležitá byla hodnota práce a vlastenectví. V pátém ročníku, který vycházel v Protektorátu Čechy a Morava, se hodnoty proměnily. Větší důraz byl kladen na dobré výsledky ve škole, na poslušnost (ta byla v Protektorátu důležitá i kvůli bezpečí dětí – kdyby se dostaly do křížku s nacistickými vojáky, mohlo to mít nedozírné následky), na úctu k rodičům a na hodnoty vlastenectví. Statečnost a hrdinství v povídkách přetrvaly, ale menší důraz se kladl na akce klubů a jejich vyzývání například k různým veřejně prospěšným akcím a pomocím. Kluby tak jako tak byly nacistům trnem v oku, tedy se redakce snažila na jejich činnost příliš neupozorňovat. V druhém ročníku Vpředu mohl Jaroslav Foglar, který měl v časopise největší vliv ze všech zkoumaných ročníků, 97

naplno rozvinout své výchovné metody. Děti tedy byly nabádány k přátelství, obětování některých svých přání a tužeb pro druhé, sebeovládání, pomoci bližnímu, pravdomluvnosti a cti. Vzhledem k náladě ve společnosti i nutnosti znovu uvést do chodu válkou pošramocené hospodářství roste význam pracovitosti a práce samé, děti jsou vedeny k co neúčinnější pomoci dospělým. I v tomto třetím zkoumaném ročníku je velký důraz kladen na lásku k vlasti. Proměny doznaly výchovné hodnoty v pátém, poúnorovém ročníku Vpředu. Nejdůležitější ze všech hodnot bylo zastávat stejné myšlení jako vládnoucí strana, odsuzovat kapitalismus a velebit socialismus. Další hodnotou byla práce, která v podstatě nahradila velkou část zájmové činnosti mládeže. Dalšími vyzdvihovanými vlastnostmi byla stejně jako v protektorátním ročníku poslušnost, ovšem nejen rodičů, ale i autorit režimu. Hodnoty jako pravda a pomoc bližnímu takřka vymizely. Poslední výzkumná otázka, které bych se v závěru ráda věnovala, se týká charakteristiky obou titulů po stránce tematického obsahu. Osobně se domnívám, že šíře zájmů, které oba časopisy postihly (nyní nemluvím o protektorátních a poúnorových ročnících), byla základním kamenem jejich úspěchu, spolu s interaktivní koncepcí. Ještě o něco lépe si v tomto srovnání vedl časopis Vpřed, který mimo jiné více cílil i na kulturněji zaměřené čtenáře nebo například na dívky. Koresponduje s tím i větší úspěšnost časopisu. Mladý hlasatel měl náklad 207 000 výtisků týdně v VI. ročníku, Vpřed se ovšem blížil hranici 200 000 už v ročníku třetím a náklad stále stoupal, než byl tento trend násilně přerušen únorem 1948. Lze se tedy domnívat, že by Mladý hlasatel co do počtu prodaných výtisků ještě předčil. Jaké zájmy tedy měly děti před válkou a po ní, pokud zůstaneme u srovnání „svobodných“ ročníků, které přinášejí mnohem reálnější obraz skutečných dětských zájmů? Mladý hlasatel před válkou například reflektoval vlnu popularity společenských her, ale zato se o mnoho méně věnoval kutilským návodům. Popularitu těchto návodů sledujeme po válce, kde je redakce, aby vyšla čtenářům vstříc, zařazovala stále častěji. Oblibu si udrželo modelářství, stejně jako radiotelegrafie. Fotografie je aktuální spíše v poválečném Vpředu, s tím, jak se fotoaparát stával dostupnějším zbožím pro širší okruh čtenářů. Další přidaná témata Vpředu, zejména hudba, film, divadlo a výtvarné umění, souvisely spíše než s tím, že by dobová popularita těchto zájmů mezi mládeží vzrostla se skutečností, že redakce čelila kritice některých literárních teoretiků a osob vlivných v literatuře a novinařině, a jedno z nařčení, kterým se musela bránit, byla jednostrannost a povrchnost. I tak ovšem zajisté potěšily čtenáře s těmito zájmy a projevilo se to zvýšením prodejnosti časopisu.

98

Mladý hlasatel i na něj navazující Vpřed byly časopisy, které prošly bouřlivými personálními i dobovými změnami. Díky tomu, že je četlo skutečně velké množství dětí a mládeže a počítaly se mezi nejúspěšnější dětské časopisy historie, poměrně dobře ukazovaly dobové dětské smýšlení, zájmy a představovaly i lákavou platformu pro snahu děti vychovávat a formovat určitým směrem. Díky shodě těchto skutečností byly mimořádně zajímavé pro komparativní analýzu, kterou jsem v této práci provedla. Práce přinesla několik teoretických poznatků, o nichž se domnívám, že by se daly zobecnit. Týkaly se shodných rysů propagandy v podání pro dětského recipienta, jež souvisí s charakteristikami dětí jako mediálního publika, které propaganda uměla využít: například jejich přirozený sklon tvořit s časopisem komunitu a být s ním v kontaktu, který přetrval až do dnešní doby, kdy děti píší dopisy a e-maily do redakcí, vyjadřují se v diskusích na webových stránkách časopisu a podobně, nebo jejich touha vyniknout a potažmo obliba soutěží, stránek, na kterých se prezentují jejich díla nebo názory, jež se rovněž jasně ukazuje i dnes například v oblibě anket nebo časopisů či webových stránek, kam mohou děti přispívat samy228, nebo sociálních sítí, které vlastně nejsou ničím jiným, než jakousi interaktivní platformou, o kterou se časopisy Mladý hlasatel a Vpřed snažily v rámci dobových možností taktéž.

228

Jednou takovou je například oblíbený server www.alik.cz

99

100

RESUMÉ Magisterská práce "Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století)“ na srovnání druhých a pátých ročníků časopisu Mladý Hlasatel a Vpřed (vycházejících v letech 1936/1937 a 1947/1947, respektive 1939/1940 a 1949/1950) ukázala rozdíly a shody mezi těmito periodiky z hlediska celkového vyznění, šíře prezentovaných témat, úrovni a formě obsahu, grafické podoby a ideologického vyznění obou periodik, které bylo velmi zajímavé analyzovat především v souvislosti s politicky neklidnou dobou. Dobovému kontextu jsou věnovány dvě samostatné kapitoly, v nichž se zabývám například zákony, které média ovlivnily, institucemi, jež s nimi úzce souvisely, hospodářskou situací a podobně. Nalezla jsem shody ve formě propagandy komunistické a ideologické a naopak rozdíly, jakým redakce oba časopisy pojímala v době, kdy se k nesvobodné době schylovalo. Došla jsem také k několika teoretickým poznatkům, které by se daly zobecnit a týkají se například specifickým rysů propagandy cílené na mládež nebo specifických rysů dětí jako mediálního publika. V komparaci obsahu a formy jsem postihla posun časopisu směrem k ještě větší pestrosti a zajímavosti. Kromě komparativní analýzy přináší práce, která je rozšířením práce bakalářské "Mladý hlasatel a jeho autoři", ještě informace o obou periodicích, jejich genezi, charakteristiku, popis specifik, autorů a jejich zasazení do kontextů dobového a publicistického.

101

Summary Comparing the second and the fifth volume of the magazines Mladý Hlasatel and Vpřed (published 1936/37 and 1946/47, respectively 1939/40 and 1949/50), Master’s thesis “Comparison of popularly educational weekly youth magazines Mladý Hlasatel and Vpřed in 1930s through 1950s” uncovered the similarities and differences of these periodicals. It focused mainly on the overall impact, variety of

presented topics, standard and form of content,

graphical design and ideological influences. These were meaningful to analyze especially in the context of the time of publishing, as the historical influences had politically specific consequences for all four examined volumes. In case of Mladý Hlasatel (1936/37) the rise of patriotism could be observed, presented to the youth through the authorities and heroes, but also through the advertising of national defense education. The protectorate volumes of Mladý Hlasatel were an excellent example of propaganda, as well as the discrepancy of the official message with the editorial team’s opinions. The emphasis on patriotic topics is evident, as well as mocking the official propaganda, double meanings and innuendoes or escapism towards safe, neutral and fantasy topics. The Vpřed magazine (1946/47) demonstrates the gradual rise of communist ideology, which corresponds with the overall development of the mainstream contemporary society. This situation differs from the one during Protectorate in the sense that the editors have neutral or slightly positive opinion towards communism, thanks to pro-communist editor Karel Bureš. Finally, the Vpřed form years 1949/50 presents the communist ideology and its presentation (or propaganda) in its pure form. The magazine was then entirely under the control of pro communist journalists, who turned it into a mouthpiece of the new regime. Even though the politic situation differed that much between the studied volumes, very similar mechanism were found to be at place to influence readers, e.g. through referencing the authorities or through publishing the letters to the editors. Some elements of Nazi propaganda and Soviet propaganda are identical, such as constant comparing of the “perfect” Reich/Soviet Union to the “capitalist United States”. Apart from the comparative analyses, this thesis, being the extension to my bachelor thesis, summarizes the information on both periodicals, their development, characteristics, specifics, authors and context.

102

Prameny a literatura Prameny: ABC mladých techniků a přírodovědců. Praha : Mladá fronta. Roč. 1–45 (1957-2002) ABC : Časopis generace 21. století Praha : Ringier ČR. Roč. 46–55. (2002–2011) Malý hlasatel : Obrázkový, zábavný časopis pro chlapce a děvčata. Praha : Melantrich. Roč. 1 (31. srpen 1935, č. 1 – 1. srpen 1936, do č. 44) Mladý hlasatel : Obrázkový, zábavný časopis pro chlapce a děvčata. Praha : Melantrich. Roč. 2 (5. září 1936, č. 1) – 6 (17. květen 1941, do č. 38) Vpřed : Časopis pro chlapce a děvčata. Praha : Mladá fronta. Roč. 1 (1945/1946) – Roč.3 (1947/1948) Junáci, Vpřed. Praha : Mladá fronta. Roč. 4 (1948/1949) Vpřed. Praha : Mladá fronta. Roč. 5 (1949/1950) Vpřed, pionýři. Praha : Mladá fronta. Roč. 6 (1950/1951) 21. století JUNIOR. Praha : Rf–Hobby s.r.o. Roč. 1 – 5 (2006–2011) Zákon ze dne 14. dubna 1920 o mimořádných opatřeních 300/1920. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/a300-1920-ochrana-rep/> Zákon ze dne 19. března 1923 na ochranu republiky 50/1920. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-0307]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-50-1923-ochrana-rep/>

103

Zákon ze dne 10. července 1933, kterým se mění a doplňují tiskové zákony 126/1933. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www Zákon ze dne 28. června 1933 o ochraně cti 108/1933. Lexdata ABCsys [online] [cit. 2011-0307]. Dostupný z www Zákon ze dne 10. července 1934, kterým se mění a doplňují zákony na ochranu republiky a zákony tiskové 140/1934. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www Zákon ze dne 13. května 1936 o obraně státu 131/1936. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-131-1936-obrana-statu/> Zákon ze dne 3. července 1936 pracovním poměru redaktorů 189/1936. Koncelik.eu [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www < http://www.koncelik.eu/zakon-189-1936-redaktorsky/>

Literatura: BEDNAŘÍK, Petr; CEBE, Jan; JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara; KRYŠPÍNOVÁ, Jitka; SEKERA, Martin. Česká média v proměnách 20. století. Vyd.1. Praha : Národní muzeum. Fakulta sociálních věd UK, 2008. 250 s. ISBN: 978-80-7036-264-8. BERELSON, Bernard. Content Analysis in Communication Research. New York: Free Press, 1952. 220 s. BURTON, Graeme; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Vyd. 1. Brno : Barrister and Principal, 2003. 392 s. ISBN: 80-85947-67-6.

104

ČEŇKOVÁ, Jana a kolektiv: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha : Portál, s.r.o, 2006. Vyd.1. 172 s. ISBN: 80-7367-095-X. ČERVINKA, František. Česká kultura a okupace. Vyd. 1. Praha : Torst, 2002. 153 s . ISBN: 807215-180-0. ČINÁTL; KAMIL. Věčné časy. Vyd. 1. Praha : Respekt, 2009. 187 s. ISBN: 978-80-87331-01-9. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Vyd. 3. Praha : Karolinum, 2000. 374 s. ISBN: 978-80-2460-139-7. DLOUHÁN, František Bulánek. Branná témata v dětské literatuře. In: Úhor. 31. října 1937, roč. XXV, č. 4, str. 18–19 DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Vyd. 1. Praha : Národní filmový archiv, 1996. FISKE, John. Introduction to communication studies. Vyd.1 London : Methuen, 1982. 174 s. ISBN: 0416745709. FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Olympia, 1997. 222 s. ISBN: 80-7033482-7. FOGLAR, Jaroslav. Kronika Hochů od Bobří řeky. 1. díl – skautský rok. Praha : Olympia, 1996. ISBN: 80-7033-393-6. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha : Portál, 2008. Vyd. 2. 408 s. ISBN: 978-80-7367-485-4. HIRSÍ ALÍ, Ayaan. Rebelka. Odvrácená strana islámu. Vyd. 1.Praha : Ikar, 2008. 390 s. ISBN: 978-80-249-1018-5. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti – tradice, vztahy, objevy. Vyd.1. Praha: 105

Albatros, 1977. 296 s. HOLEŠOVSKÝ, František. Glosy k vývoji české ilustrace pro děti. Vyd.1. Praha: Albatros, 1982. 272 s. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež. Vyd. 1. Praha: Albatros, 1989. 466 s. HOLTHAUS, Stephan. Děti nového tisíciletí. In: Ethos. 2001, č. 1, str. 23-27 HOPLINGER Petr: Komunikace Jaroslava Foglara se čtenáři [rukopis]. Vedoucí dipomové. práce Martin Sekera. Praha : UK FSV, 2002. 121 s. HORÁK, Karel. Nejvýznamnější mezníky historie pokrokového mládežnického hnutí v Československu. Praha : Ideologické oddělení ÚV SSM v nakladatelství Mladá fronta, 1976. 58 s. HOSTAN, Jan. Proč se dostává novinářský styl do dětské literatury? In: Úhor. 20. ledna 1941, roč. XXIX, č. 1, str. 46–49 JANÁČEK, Pavel. Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení 1938-1951. Vyd. 1. Brno : Host, 2004. 412s. ISBN: 20050418 JANOV, Slavomil. Žurnalistická tvorba spisovatele Jaroslava Foglara (se zřetelem k dětskému a mládežnickému tisku 30. a 40. let). [rukopis] Vedoucí diplomové práce Barbara Köpplová. Praha : Fakulta žurnalistiky UK, 1990. 102 s. JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Vyd. 1. Praha : Grada, 2008. 208 s. ISBN: 978-80247-2397 JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003, ISBN: 807178-697-7

106

JOHN, Jaromír. Normy pro dětskou literaturu. In: Úhor. 20. září 1937, roč. XXV, č. 7, str. 150– 152 KAPLAN, Karel. Československo v letech 1945–1948. Vyd. 1. 1. část. Praha, SPN, 1991. 153 s. ISBN: 80-04-25699-6. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936-1938). Vyd. 1. Praha : Libri, 2003. 803 s. ISBN: 80-7277-119. KONČELÍK, Jakub – KÖPPLOVÁ, Barbara – KRYŠPÍNOVÁ, Jitka: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara. Stenografické zápisy Antonína Fingera z protektorátních tiskových porad 1939 až 1941. Praha: Karolinum, 2003, 503 s. ISBN: 80-246-0591-0. KROUPA, Daniel. Filosofie a ideologie. [rukopis] Vedoucí disertační práce Prof. PhDr. Ivan Blecha, CSc.Olomouc: Filosofická fakulta University Palackého v Olomouci, 2008. 202 s. KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Vyd. 1. Praha, Torst 1998, 663 stran. ISBN: 80-7215- 055-3. LENIN, V.I.: Úkoly organizací mládeže. Projev na III. celoruském sjezdu Komunistického svazu mládeže Ruska. 2.října 1920. In: Sebrané spisy. Svazek 41. Praha : Svoboda, 1988 LEŠANOVSKÝ, Karel. Se štítem a na štítě: Nezradili skautský slib. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2000. 297 s. ISBN: 80-238-5630-8. LOPATKA, Jan. Sláva a úskalí amatérismu. In: K fenoménu Jaroslav Foglar – Sborník příspěvků z konference fenomén Jaroslav Foglar pořádané Památníkem národního písemnictví ke 100. výročí narození Jaroslava Foglar dne 17. září 2007. Praha : Památník národního písemnictví. 2008. Vyd 1. 232 s. ISBN: 978-80-85085-88-4. MARINO, Adrian. Comparatisme et théorie de la littérature. Paris: PU de France, 1988, 392 s.

107

Mc QUAIL. Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 1999. Vyd.1. 447 s. ISNB: 80-7178-200-9. MOOSE, Rudolf: Časopisecký katalog ČSR a plakátovací příručka 1937. Praha : 1937 (v Liberci : Bratří Stiepelové). XIV - 202 s. NEŠPOR, Martin. Jubileum časopisu Mladý hlasatel. In: Ladění. 13. 4. 2005, roč. 10, č. 4, str. 7– 8 OSVALDOVÁ, Barbora, HALADA Jan a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Vyd. 2. Praha : Libri, 2002. 240 stran. ISBN: 80-7277-108-6. OSVALDOVÁ, Barbora. Dětský časopis včera, dnes a zítra: čtyřdílné zamyšlení nad vznikem a vývojem časopisů pro děti. In: Děti a my. 1989, roč. XIX, č. 1. Nečíslovaná příloha PAUZAROVÁ, Kateřina.Obraz světa v časopisech pro děti 7-10 let (na příkladu časopisu Mateřídouška). [rukopis].Vedoucí diplomové práce Barbara Köpplová. Praha : FSV UK, 2009. PROCHÁZKOVÁ, Michaela: Komiks Rychlé šípy [rukopis]. Vedoucí diplomové práce Pavel Janáček. Praha : FF UK, 2004, 150 s. PECELT, Antonín. Brak a nevhodná literatura v rukou mládeže. In: Úhor. 27. ledna 1940, roč. XXVIII, č. 1, str. 25–28 PECHÁČEK, Jaroslav. Jak posuzovat ilustraci v dětské knize. In: Úhor. 24. října 1938, roč. XVI, č.5, str. 3–5 PECHÁČEK, Jaroslav. Ještě několik kreslířů pro mládež. In: Úhor. Ročník XXX, č. 1,( 28. ledna 1942) str. str.3–4 PERNICA, B. Časopisy československé mládeže. In: Úhor. 20. září 1937, roč. XXV, č. 7. str. 8– 9

108

PILLON, Nancy Bach. Reaching young people through media. Littleton : Libraries Unlimited, 1893. 279 s. ISBN: 0872873692. PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Vyd. 1. Brno : Delfín, 1990. 172 s POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003. 113 s, ISBN: 80-7033791-5. POSPÍŠIL, Tomáš. Oktobriana a ruský underground : Neuvěřitelný příběh Petra Sadeckého. Vyd. 1. Praha : Labyrint, 2004, 271 s. ISBN: 80-85935-60-0. POSPÍŠIL, Tomáš. Zapomenutý malíř Bohumil Konečný. Vyd. 1.Praha : Arbor Vitae, 2007, 85 s. ISBN: 80-86300-87-0. PROCHÁZKOVÁ, Michaela: Komiks Rychlé šípy [rukopis]. Vedoucí diplomové práce Pavel Janáček, Praha, 2004, 150 s. REIFOVÁ, I. A kol.: Slovník mediální komunikace. Praha : Portál, 2004. Vyd.1., 328 s. ISBN: 80-7178-926-7. RABA, Jiří. Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Vyd. 1. Praha : Ostrov, 2005. 199 s. ISBN: 80-86289-43-5. RUFF, H. A.; LAWSON K. R. Development of sustained, focused attention in young children during free play. Kalifornie : California Developmental Neuropsychology, 2002. 625s SADECKÝ, Petr. Proč mlčí Jaroslav Foglar? In: Zlatý máj. 1964, č. 3, 105–108 SMEJKALOVÁ, Radka. Dobrá kniha nad zlato. In: Týden. 22. 12. 2008. č. 51/52, str. 100–101 STEJSKAL, Václav. Moderní česká literatura pro děti. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství dětské knihy, 1962. 347 s

109

ŠULOVÁ, Markéta: Analýza jazyka komiksových seriálů Jaroslava Foglara [rukopis]. Vedoucí diplomové práce Petr Mareš. Praha, 2004, 98 s. ŠVÁBOVÁ – PROCHÁZKOVÁ, Petra. Analýza kreslených sešitů v ČSR na příkladu sešitu Čtyřlístek. [rukopis].Vedoucí práce Barbora Osvaldová. Praha : Fakulta žurnalistiky UK, 1990. 88 s. ŠVEJDOVÁ, Tereza. Foglarův přínos českým časopisům pro mládež. In: K fenoménu Jaroslav Foglar – Sborník příspěvků z konference fenomén Jaroslav Foglar pořádané Památníkem národního písemnictví ke 100. výročí narození Jaroslava Foglar dne 17. září 2007. Praha : Památník národního písemnictví. 2008. Vyd. 1. 232 s. ISBN: 978-80-85085-88-4. ŠVEJDOVÁ, Tereza. Časopis Mladý hlasatel a jeho autoři. Praha: Karlova Univerzita, Fakulta sociálních věd, Katedra žurnalistiky, 2009. 67 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. TOMAN, Jaroslav. Didaktika čtení a literární výchovy. Vyd. 1. České Budějovice : Jihočeská univerzita v českých Budějovicích, 2007. 116 s. ISBN: 978-80-7394-038-6. ULČ, František, JANOV, Slavomil. Bimba, Malíř Bohumil Konečný. In: Western World. 2007, roč. 7, č. 1, str. 54–55 URBANOVÁ, Svatava. Proměny literatury pro děti a mládež v letech 1945–1948, in: Rok 1947: Česká literatura, kultura a společnost v období 1945-1948. Sv. 4. Vyd. 1. Praha : Edice K, ÚČL AV ČR, 1998. 395 s. ISBN: 80-85778-22-X. URBANOVÁ, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Vyd. 1. Olomouc : Votobia s.r.o, 2004. 457 stran. ISBN: 80-7220-185-9. ZAPLETAL, Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Praha : Euromedia Group, 2007. Vyd.1. 288 s. ISBN: 978-80-242-1902-8.

110

ZACHARIÁŠ, Jiří. Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím. Junáka, aneb, Karel Průcha a spol.(1952). Vyd.1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005. 271 s. ISBN: 80-86621-12-X. ZACHARIÁŠ, Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky: dobrodružství života a metod Jaroslava Foglara - legendy dětské zájmové činnosti. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2007. 399 str. ISBN: 978-80-86289-52-6.

Web: Bimba. [Online]. Poslední aktualizace 5. 11. 2008 [cit. 2008-11-03]Citáty. Dostupný z WWW: BÍNA, Michael L.; FERENC, Jan. Dětské časopisy mají tvrdý chlebíček. Strategie [online]. 2005. [cit. 2008-09-19]. Dostupný z WWW: Foglarweb [online] Poslední aktualizace14. 7. 2008, [cit. 2008-10-8]. Mladý hlasatel. Dostupný z WWW: FORMÁNKOVÁ, Pavlína. Propaganda pro nejmenší. Dětská literatura ve službách komunistických idejí. Dějiny a současnost. [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/1/propaganda-pro-nejmensi-> Fronta. [online]. Poslední aktualizace 14. 12. 2008. [cit. 2009-01-05]. Souborný přehled pokynů pro tiskovou přehlídku platných ode dne 17. září 1939. Dostupný z WWW: < http://www.fronta.cz/dokument/souborny-prehled-pokynu-pro-tiskovou-prehlidku-platnych-odedne-17-zari-1939> GARTNER, Otakar. Období zákazu činnosti v letech 1951 – 1968. Brno.skauting.cz [online]. [cit. 2010-17-01]. Dostupný z www http://brno.skauting.cz/historie#cinnost-1951-1968

111

HUDSKÝ, Stanislav. Děti nejsou hloupoučcí dospěláčci. Beletris. [online]. Poslední aktualizace 20. 11. 2010. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: Ihned. [Online] Poslední aktualizace 12. 12. 2008 [cit. 2009-01-13]Návrat krále dobrodružné ilustrace. Dostupný z WWW: IOlympia [online] Poslední aktualizace 5. 10. 2008. [cit. 2008-10-08]. Heslo Foglar. Dostupný z WWW: Junáctví neboli český skauting. Junák Luhačovice [online] [cit. 2011-03-06]. Dostupný z www < http://www.junakluhacovice.estranky.cz/clanky/historie-v-cr.html > KOUBA, Karel. Recenze.Tarantula.ruk.cuni. [online]. [cit. 2011-04-15]. In: Acta politologica, ročník 2 (2010), č. 1. Dostupný z WWW: < http://tarantula.ruk.cuni.cz/ACPOENG-17-version1Kouba_02_01_merged.pdf> KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v protektorátu Čechy a Morava. publication.fsv.cuni.cz [online]. [cit. 2010-16-01]. Dostupný z wwwhttp://publication.fsv.cuni.cz/attachments/292_koncelik_UP_sbornik_media_protektorat.p df MILLSOVÁ, Mary. Propaganda and Children during the Hitler Years. Nizkor Project. [online]. Poslední aktualizace 14. 3. 2011.[cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: http://www.nizkor.org/hweb/people/m/mills-mary/mills-00.html> NOVOTNÝ, Pavel. Časopis Vpřed. Foglarweb.ic.cz [online]. [cit. 2010-17-01]. Dostupný z wwwhttp://foglarweb.ic.cz/clanky.php?id=84 Populární kultura. Revue pro média [online]. 1999, č. 1 [cit. 2011-03-04]. Dostupné z www: http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/popularni_kultura.htm

112

RIHOUX, B., RAGIN, Charles. Configurational Comparative Methods. Qualitative Comparative Analysis (QCA) and Related Techniques. London : Sage Publications. 209 s. ISBN 978-1-4129-4235-5. In: KOUBA, Karel. Recenze.Tarantula.ruk.cuni. [online]. [cit. 201104-15]. In: Acta politologica, ročník 2 (2010), č. 1 . Dostupný z WWW: < http://tarantula.ruk.cuni.cz/ACPOENG-17-version1-Kouba_02_01_merged.pdf> ROSEN, Michael. Child ´s play. The guardian. [online]. 2009. [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: ŘEHÁKOVÁ, Jitka. Čtvrtina českých dětí vůbec nečte, další čtvrtina ale čte denně. Česká škola. [online]. 2007. [cit. 2008-09-18]. Dostupný z WWW: SEGUN, Mabel. The Importance of Illustrations in Children’s Books. Mabelsegun. [online]. 2010. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: < http://www.mabelsegun.com/Illustrating.pdf> SAK, Petr. Faktory vedoucí k erozi autority v současné české společnosti. Britské listy. [online]. 2005. [cit. 2008-10-15]. Dostupný z WWW: Skauti v antikomunistickém odboji. Konfederace politických věznů, pobočka 15 [online] [cit. 2011-03-07]. Dostupný z www TOMAN, Vlastislav. Komiks jako literární žánr. Knihovnický zpravodaj vysočina. [online]. 2006. [cit. 2008-09-19]. Dostupný z WWW: Zdeněk Burian. Filmová databáze [online]. [cit. 2011-16-03]. Dostupný z www http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/18263-zdenek-burian.html

113

Seznam příloh Obrazová příloha Mladý hlasatel Příloha č. 1: První číslo Malého hlasatele (I. Ročník) (obrázek) Příloha č. 2: Ukázka rubriky Zprávy z ČSR a celého světa (III. ročník) (obrázek) Příloha č. 3: Obálková ilustrace Vincence Živného (III. ročník) (obrázek) Příloha č. 4: Ilustrace Rychlých Šípů Jana Fischera (III. ročník ) (obrázek) Příloha č. 5: Ukázka rubriky Přemýšlej a lušti (III. ročník) (obrázek) Příloha č. 6: Ukázka titulní strany (V. ročník) (obrázek) Příloha č. 7: Ukázka „erbové“ rubriky protektorátního V. ročníku (obrázek) Příloha č. 8: Ukázka rubriky Půlhodinka němčiny (V. ročník) (obrázek) Příloha č. 9: Ukázka nacistické propagandy (V ročník) (obrázek) Příloha č. 10: Ukázka klubové stránky (V. ročník) (obrázek)

Obrazová příloha Vpřed Příloha č. 1: Titulní strana prvního ročníku Vpředu Oty Šafránka a její srovnání s titulní stranou Vpředu vedeného Foglarem a Burešem (I. Ročník) (obrázek) Příloha č. 2: Ukázka titulní strany (II. ročník) (obrázek) Příloha č. 3: Titulní strana II. ročníku Vpředu versus titulní strana II. ročníku MH (obrázek) Příloha č. 4: Ukázka rubriky pro dívky (II. ročník) (obrázek) Příloha č. 5: Ukázka komiksu Rychlé šípy (II. ročník) (obrázek) Příloha č. 6: Ukázka rubriky Armáda hlásí (II. ročník) (obrázek) Příloha č. 7: Ukázka rubriky Povídky našich čtenářů (II. ročník) (obrázek) Příloha č. 8: Ukázka titulní strany (IV. ročník) (obrázek) Příloha č. 9: Ukázka zadní strany (IV. ročník) (obrázek) Příloha č. 10: Ukázka „modročervené“ pionýrské barevnosti (V. ročník) (obrázek) Příloha č. 11: Ukázka typické titulní strany časopisu Vpřed, Pionýři (VI. ročník) (obrázek) Příloha č. 12: Typická červenomodrá strana časopisu Vpřed, Pionýři(VI. ročník) (obrázek)

114

Obrazová příloha229: Mladý hlasatel 1

První číslo Malého hlasatele (I. Ročník, 1935/36) 229

Zdroj obrázků je jednak vlastní fotografování a scanování z ročníků, které přímo vlastním nebo jsem je studovala v knihovně, jednak soukromý archiv sběratelů foglarovských materiálů, jako je Slavomil Janov, Zdenka Martinová, Rudolf Zahradník a jednak majitelé několika antikvariátů, kteří mi laskavě poslali fotografii nabízeného zboží. Kvalita obrázků se proto značně liší podle použité technologie jejich získání.

115

Mladý hlasatel 2

Ukázka rubriky Zprávy z ČSR a celého světa (III. ročník, 1937/38)

116

Mladý hlasatel 3

Obálková ilustrace Vincence Živného (III. ročník, 1937/38)

117

Mladý hlasatel 4

Ilustrace Rychlých Šípů Jana Fischera (III. ročník, 1937/38 )

118

Mladý hlasatel 5

Ukázka rubriky Přemýšlej a lušti (III. ročník, 1337/38)

119

Mladý hlasatel 6

Ukázka titulní strany (V. ročník, 1939/40) Mladý hlasatel 7

Ukázka „erbové“ rubriky protektorátního V. ročníku, 1939/40 Mladý hlasatel 8 120

Ukázka rubriky Půlhodinka němčiny (V. ročník, 1939/40)

121

Mladý hlasatel 9

Ukázka nacistické propagandy (V. ročník, 1939/40)

122

Mladý hlasatel 10

Ukázka klubové stránky (V. ročník, 1939/40)

123

Vpřed 1

Titulní strana prvního ročníku Vpředu Oty Šafránka a její srovnání s titulní stranou Vpředu vedeného Foglarem a Burešem (I. Ročník, 1945/46)

124

Vpřed 2

Ukázka titulní strany (II. ročník, 1946/47)

125

Vpřed 3

Titulní strana II. ročníku Vpředu versus titulní strana II. ročníku MH Vpřed 4

Ukázka rubriky pro dívky (II. ročník, 1946/47)

126

Vpřed 5

Ukázka komiksu Rychlé šípy (II. ročník, 1946/47)

127

Vpřed 6

Ukázka rubriky Armáda hlásí (II. ročník, 1946/47)

128

Vpřed 7

Ukázka rubriky Povídky našich čtenářů (II. ročník, 1946/47)

129

Vpřed 8

Ukázka zadní strany (IV. ročník,1948/49)

130

Vpřed 9

Ukázka titulní strany (IV. ročník, 1948/49)

131

Vpřed 10

Ukázka „modročervené“ pionýrské barevnosti (V. ročník, 1949/50)

132

Vpřed 11

Ukázka typické titulní strany časopisu Vpřed, Pionýři (VI. Ročník, 1950/51) Vpřed 12

Typická červenomodrá strana časopisu Vpřed, Pionýři (VI. Ročník, 1950/51)

133