Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií. žádost o prodloužení akreditace. bakalářského studijního programu Humanitní studia

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií

žádost o prodloužení akreditace bakalářského studijního programu Humanitní studia studijní obor

Studium humanitní vzdělanosti (P/K/3)

Evidenční list Název a sídlo žadatele: Praha 1

Univerzita Karlova v Praze, Ovocný trh 5, 116 36

Fakulta, která návrh předkládá:

Fakulta humanitních studií, U kříže 10, 158 00 Praha 5

Typ žádosti:

prodloužení akreditace studijního programu

Název studijního programu:

Humanitní studia

Kód STUDPROG:

6107R009

Název studijního oboru:

Studium humanitní vzdělanosti

Typ studijního programu: Standardní doba studia (v letech):

bakalářský 3 roky

Forma studia:

prezenční, kombinovaná

Přiznání akademického titulu:

Bc.

Konání státní rigorózní zkoušky a udělování titulu: Akreditace v cizím jazyce: -

-

Předpokládaný počet přijímaných uchazečů ročně:

800

Adresa, případně heslo www. stránky s textem žádosti: http://www.fhs.cuni.cz/akreditace/akreditace.html Navrhovaný garant/rada garantů studijního programu: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. doc. PhDr. Zdeněk Pinc prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Zpracovatel návrhu:

Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Bc. Magdalena Foffová Bc. Tereza Šustková

Kontaktní osoba:

Bc. Tereza Šustková, +420 251 080 374 ([email protected])

Záznamy o projednávání návrhu: projednáno Akademickým senátem fakulty: 5. 6. 2008 schváleno Vědeckou radou fakulty: 24. 6. 2008 projednáno Kolegiem rektora: Předkládaná verze: první

V Praze dne 1. 7. 2008

Obsah 1.

Studijní obor ...................................................................................................................4 1.1. Cíle a charakteristika studijního oboru ......................................................................4 1.2. Charakteristika změny od poslední akreditace...........................................................5 1.3. Profil absolventa.......................................................................................................5 1.4. Předpoklady pro přijetí ke studiu ..............................................................................5 1.5. Témata bakalářských prací absolventů......................................................................6 1.6. Kombinovaná forma studia .......................................................................................8 2. Informační zabezpečení oboru ...................................................................................... 10 2.1. Údaje o knihovnách ................................................................................................ 10 2.2. Výpočetní technika ................................................................................................. 11 3. Struktura studijního oboru............................................................................................. 13 3.1. Podmínky, které studující předloženého studijního oboru musí splnit v průběhu studia a při jeho ukončení ................................................................................................. 13 3.2. Povinné předměty a studijní povinnosti: ................................................................. 13 3.3. Povinně-volitelné předměty: ................................................................................... 14 3.4. Způsob a podmínky kontroly studia ........................................................................ 14 4. Obecná charakteristika studijního plánu – prezenční studium ........................................ 15 4.1. Povinné předměty................................................................................................... 15 4.2. Povinně volitelné předměty skupina 1. ................................................................... 16 (Reference o netlumočené přednášce) ............................................................................... 16 4.3. Povinně volitelné předměty skupina 2. ................................................................... 17 (Rozprava s rodilým mluvčím) ......................................................................................... 17 4.4. Povinně volitelné předměty skupina 3. ................................................................... 17 (filosofický modul) ........................................................................................................... 17 4.5. Povinně volitelné předměty skupina 4. ................................................................... 21 (historický modul) ............................................................................................................ 21 4.6. Povinně volitelné předměty skupina 5. ................................................................... 25 (společenskovědní modul) ................................................................................................ 25 4.7. Povinně volitelné předměty skupina 6. ................................................................... 29 (komunikativní modul) ..................................................................................................... 29 5. Studijní plán oboru – doporučený průběh studia ............................................................ 31 5.1. Úsek studia – semestr 1 (zimní) ............................................................................. 31 5.2. Úsek studia – semestr 2 (letní) ............................................................................... 31 5.3. Úsek studia – semestr 3 (zimní) ............................................................................. 31 5.4. Úsek studia – semestr 4 (letní) ............................................................................... 32 5.5. Úsek studia – semestr 5 (zimní) ............................................................................. 32 5.6. Úsek studia – semestr 6 (letní) ............................................................................... 32 6. Obecná charakteristika studijního plánu – kombinované studium .................................. 33 6.1. Povinné předměty................................................................................................... 33 6.2. Povinně volitelné předměty skupina 1. ................................................................... 35 (Reference o netlumočené přednášce) ............................................................................... 35 6.3. Povinně volitelnépředměty skupina 2. .................................................................... 35 (Rozprava s rodilám mluvčím) .......................................................................................... 35 6.4. Povinně volitelné předměty sklupina 3. .................................................................. 36 (filosofický modul) ........................................................................................................... 36 6.5. Povinně volitelné předměty skupina 4. ................................................................... 39 (historický modul) ............................................................................................................ 39 6.6. Povinně volitelné předměty skupina 5. ................................................................... 42 (společenskovědní modul) ................................................................................................ 42

6.7. Povinně volitelné předměty skupina 6. ................................................................... 47 (komunikativní modul) ..................................................................................................... 47 7. Studijní plán oboru – doporučený průběh studia ............................................................ 49 7.1. Úsek studia – semestr 1 (zimní) ............................................................................. 49 7.2. Úsek studia – semestr 2 (letní) ............................................................................... 49 7.3. Úsek studia – semestr 3 (zimní) ............................................................................. 50 7.4. Úsek studia – semestr 4 (letní) ............................................................................... 50 7.5. Úsek studia – semestr 5 (zimní) ............................................................................. 51 7.6. Úsek studia – semestr 6 (letní) ............................................................................... 51 8. Charakteristika předmětů .............................................................................................. 52 8.1. Povinné předměty................................................................................................... 52 8.2. Povinně volitelné předměty ........................................................................................ 78 9. Personální zabezpečení .............................................. Chyba! Záložka není definována. 10. Personální zabezpečení studijního programu (studijního oboru) - souhrnné údaje. Chyba! Záložka není definována. 11. Informace o studijním programu (oboru) pro prodloužení platnosti akreditace ..... Chyba! Záložka není definována.

1. Studijní obor Počty aktivních studentů oboru k 31. 3. 2008: ročník: 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník 6. ročník Celkem

prezenční forma 424 227 189 141 67 24 1072

kombinovaná forma 145 35 25 17 7 1 230

celkem 569 262 214 158 74 25 1302

Absolventi : Akademický Počet rok absolventů 2001/2002 95 2002/2003 125 2003/2004 120 2004/2005 158 2005/2006 181 2006/2007 211

1.1. Cíle a charakteristika studijního oboru Bakalářské studium humanitní vzdělanosti (SHV) je vysokoškolský studijní obor humanitního vzdělávání, soustředěného kolem vědních oborů filosofické, historické, kulturní a sociální antropologie. Výrazným rysem tohoto programu je do značné míry otevřený studijní plán, který ponechává široký prostor individuálním schopnostem a zájmům každého studenta. Všichni studenti absolvují povinné předměty základních humanitních a společenskovědních oborů a souborné zkoušky v těchto oborech. Vhodnou volbou dalších předmětů a prostřednictvím programu kontrolované četby se student může v průběhu studia postupně zaměřovat a specializovat buď k dalšímu (magisterskému) studiu v některém z příbuzných teoretických oborů, anebo k praktickému uplatnění.

1.2. Charakteristika změny od poslední akreditace Oproti předchozí akreditaci dochází k navýšení počtu kreditů za předměty Úvod do filosofie, Úvod do ekonomie, Úvod do sociologie, Úvod do antropologie, Úvod do psychologie, Úvod do historie. Zdůvodnění: zkušenost předchozích let ukázala, že studenti musí věnovat výše uvedeným předmětům více úsilí, a v důsledku toho jsou v prvních dvou semestrech jen obtížně schopni dosáhnout minimálního počtu kreditů pro zápis do dalšího úseku studia.

1.3. Profil absolventa Absolvent oboru Studium humanitní vzdělanosti získá orientaci v řadě humanitních disciplín (filosofii, sociologii, psychologii, historii, antropologii a ekonomii) a v jejich vzájemné provázanosti, dobrou praktickou znalost nejméně jednoho cizího jazyka včetně schopnosti odborného překladu, schopnost kritického myšlení a kultivovaný slovní a písemný projev. Velký důraz se klade především na pěstování samostatnosti, odpovědnosti a vlastní tvořivé práce, která umožní absolventům efektivně se dále vzdělávat a flexibilně se přizpůsobovat měnícím se požadavkům trhu práce. Absolvent získá předpoklady pro širokou sféru uplatnění, např. v oblasti státní správy a samosprávy, ve sféře neziskových organizací, ve vzdělávání, v oblasti výzkumných a badatelských aktivit různých institucí či při poskytování poradenství v prostoru multikulturní sféry a humanitně zaměřených institucí. Absolvent s převážně teoretickým zaměřením získá v průběhu studia kromě všeobecného humanitního základu odbornost v některé z výše zmíněných humanitních disciplín a bude adekvátně připraven k navazujícím magisterským studiím v řadě humanitních oborů. Absolvent s převážně aplikačním zaměřením se díky prakticky uplatnitelným dovednostem, jako je např. vytváření rešerší, editace a příprava textů, zpracovávání informací a tvorba firemních prezentací, uplatní v oblastech jako je public relation, reklama, média apod.

1.4. Předpoklady pro přijetí ke studiu Při přijímací zkoušce je prověřována praktická znalost alespoň jednoho cizího jazyka, a to nejen na běžně uživatelské, ale i základní odborné úrovni.

1.5. Témata bakalářských prací absolventů BAKALÁŘSKÉ PRÁCE HISTORICKÉHO ZAMĚŘENÍ:                

Výzkum sňatkového věku a geografické mobility snoubenců na základě studia farních matrik v 1. polovině 19. století Plány obléhání měst Tábora a Brna v době třicetileté války ve světle mezioborového studia Koncepce Československa jako mostu mezi Východem a Západem v letech 1945 – 1948 Nástin náboženských poměrů v 18. století na moravském Horácku Životní a profesní osudy české lékařky MUDr. Vlasty Kalálové-Di Lottiové Ohlédnutí. Příběh výtvarníka (životní vyprávění pana Václava Sokola) Maňana Espaňa (Zítra Španělsko) - příklad orální historie Současná nejmladší generace ze židovských rodin. K otázce identity a tradice JUDr. Vladimír Vochoč - československý konzul v Marseille v letech 1938 –1941 Cizoložství, incest a bigamie v raně novověkých českých a moravských městech a vesnicích Mrtví v karanténě. Problematika pohřbívání v názorech vzdělané elity v habsburské monarchii na přelomu 18. a 19. století Život a zánik židovské menšiny v Litomyšli v první polovině 20. století Kulturní zdroje pro formování evropské identity (na příkladě učebnic dějepisu pro základní školy) Kaizlova reakce na první vydání Masarykovy České otázky a Naší nynější krize - rok 1895 Odpor vůči komunistickému režimu v Československu v období normalizace 1968 1989: kritická genderová analýza Obraz Cikána v české beletrii první poloviny 19. století (K.H.Mácha)

BAKALÁŘSKÉ PRÁCE SPOLEČENSKOVĚDNÍHO ZAMĚŘENÍ:              

Niklas Luhmann: Teorie společnosti, komunikace a médií Obraz ženy v českém filmu v letech 1948 - 1956 Pojetí feminity ve vybraných titulech buddhologické literatury vztahující se k období nejstaršího buddhismu Skupina imigrantů z Bosny a Hercegoviny v České republice (v Praze) Makedonská komunita v Praze - zaměstnanci služeb Hodnotové orientace vysokoškoláků: liberální zaměření u studentů FHS UK Kvalita života a psychologická adaptace u adolescentů s obličejovou vadou Přání dětí z dětských domovů Nejlepší je krvavý koleno. Herní repertoár dětí 1. a 3. třídy ZŠ provozovaný v družině Motivace dobrovolníků pracujících v hospici (na příkladu domácího hospice Cesta domů) Tolerance a netolerance ve slovensko-maďarské rodině X (k otázce soužití dvou kultur) Islámská nadace v Praze v reflexi českých a slovenských muslimek Fyzická atraktivita ženského těla v evoluční perspektivě Máme totemická příjmení?

    

Vznik panství v preliterárních afrických společnostech podle Lucy Mairové Kde se bere právo? (esej k právní antropologii závazku) Charakteristiky života a životních strategií skupiny cizinců v Českém Krumlově "Mýtus o věčném návratu" Hudební nástroje obou Amerik ve sbírkách Náprstkova muzea Životní styl a spokojenost v souvislosti s pracovní migrací Čechů do Velké Británie

BAKALÁŘSKÉ PRÁCE FILOSOFICKÉHO ZAMĚŘENÍ:             

Pojetí jednání a člověka jako jednající bytosti u Benedikta Spinozy Výstup velekněze (exegeze Klémenta Alexandrijského ve spise Stromata V, 6) Tělo a svět. Role těla ve vnímání v pojetích E. Husserla a E. T. Gendlina Koncepce harmonie ve zlomcích Hérakleita z Efesu: Komentář ke zlomkům B1, B8 a B45 Pokus o vymezení významu vnímání a perspektivy ve filosofii M. Merlau-Pontyho Débořina píseň v historickém a literárním kontextu Bádání o spánku a snění ve spisech Aristotelových Myši v hlavě Boha Sarapida: Pohanská a křesťanská perspektiva Připodobnění k bohu podle Grégoria z Nyssy (De virginitate 372 A- 373 C) Iluze a skutečnost v díle René Magritta Abstrakce přistižená při činu Pojem "konec umění" ve filosofii umění Arthura C. Danta Esej o automobilismu s přihlédnutím ke konceptu ‚jevení’ u Adolfa Portmanna. Geneze, morfologie a význam automobilové formy z hlediska etologie

1.6. Kombinovaná forma studia1 Minulý stav Do roku 2008 prošla fakulta rozsáhlým rozvojem elektronického vzdělávání, jehož součástí je integrovaný systém studijních opor pro studenty. V uplynulých letech tvořily elektronické opory především dvě aplikace. První z nich byl Informační systém, který si fakulta pronajímala od Masarykovy univerzity v Brně. Druhou aplikaci, takzvané Podatelny, si fakulta nechala vytvořit na zakázku před šesti lety. Tyto dvě aplikace studentům zajišťovaly především dostupnost studijních materiálů, jako jsou skenované texty, nahrávky přednášek, obrázky a prezentace, ale také odevzdávání seminárních prací přes webové rozhraní. Všechny odevzdané soubory od seminárek až po diplomové práce, byly ukládány do centrálního archivu, kde byly jednotlivé práce porovnávány a kontrolovány protiplagiátorským programem. Současný stav Rostoucí zájem studentů o studijní opory, zvyšující se zájem uchazečů o kombinované studium, opuštění Informačního systému z Masarykovy univerzity a technické nedostatky systému Podatelen vedl fakultu v roce 2008 k přechodu na nový, dostatečně robustní systém. Touto volbou se stal opensourcový mezinárodní systém podpory e-learnigových aplikací jménem Moodle. Prostředí Moodle je úspěšně provozováno na stovkách univerzit a jiných vzdělávacích institucích po celém světě a je i oficiální platformou UK pro budování studijních opor. Studijní opory Na fakultě se každý semestr využívá systém Moodle pro výuku více než 270 předmětů z programu Kontrolovaná četba a 6 úvodních předmětů.  Úvod do antropologie  Úvod do ekonomie  Úvod do psychologie  Úvod do sociologie  Úvod do studia historie  Úvod do filosofie V těchto předmětech vyučující studentům zpřístupňují osnovy výuky, učební pomůcky a materiály. Mohou je snadno odkazovat na relevantní informační zdroje, nebo jim předávat pokyny, jak při studiu postupovat. Dále je systém Moodle používán k výuce v Prosemináři k interpretaci textů. Někteří učitelé používají Moodle pro konzultování závěrečných prací. Se studenty si vyměňují rozpracované kapitoly, mění a editují jejich obsah, nebo debatují ve webových fórech o obsahu a dalším postupu. Každá stránka předmětu v systému Moodle se velmi snadno upravuje, pomocí vestavěného htmleditoru, takže uživatelé mohou bez znalosti webových technologií vytvářet pokročilé a dobře vypadající stránky online. Studijní materiály Dále je v systému Moodle vybudována knihovna elektronických textů. V současné době jsou ve fondu všechny texty, které lze na bakalářském stupni považovat za povinné a velké množství textů doporučených. Vedle toho se ve fondu nalézají všechny magisterské i 1

Vypracoval Bc. František Pinc.

bakalářské závěrečné práce a všechny knihy vydané na FHS. Skenované texty jsou před vložením zpracované do textové podoby (OCR) a uložené do formátu PDF, aby byl co možná nejvěrněji zachován vzhled a uspořádání stánky. Rozpoznané (OCR) stránky je možné strojově prohledávat, což velmi usnadňuje práci při studiu a vyhledávání informací, ale taktéž umožňuje studentské práce kontrolovat antiplagiačním softwarem. Kromě centrálně udržovaného fondu studijních materiálů má každý učitel možnost ke svému předmětu vkládat libovolné soubory. Během semestru je ze serveru staženo týdně kolem dvou tisíc učebních materiálů, ovšem toto číslo se může ve zkouškovém období až zdesetinásobit. Audioknihovna Všem studentům fakulty je otevřena, a přes web přístupná, sbírka „audio konzerv“, která v současné době činí téměř 2200 nahrávek přednášek. Fakulta zajišťuje systematické nahrávání všech povinných předmětů a přednášek, aby studenti měli možnost dohánět zameškanou látku. Každá přednáška je doplněná informací o jejím názvu, datu, přednášejícím a je pořízena její krátká anotace. Nahrané přednášky jsou velmi populární a každý týden se jich ze serveru stáhne kolem jednoho tisíce. Vedle pravidelně vyučovaných předmětů se nahrávají přednášky příležitostné a ojedinělé, které byly na půdě fakulty předneseny. V systému Moodle přibyla k této sbírce nahrávek i možnost fulltextového vyhledávání a možnost uživatelského hodnocení a přidávání komentářů. e-Testy V nejbližší době plánujeme zavést zkoušení studentů pomocí elektronických testů na webu. Nasazení zvažujeme především u Úvodních předmětů, v první řadě u Úvodů do antropologie a sociologie. V těchto předmětech se již nyní používají na zkoušení testy, které se z větší části skládají ze zatrhávacích otázek s výběrem odpovědí a jen asi 20% testů jsou otázky otevřené, kde student volně odpovídá. V případě otázek s výběrem odpovědi by vyhodnocování testu mohl provádět velmi efektivně počítač. V případě volných odpovědí e-testy taktéž usnadňují práci studentům i učitelům, protože jsem dobře čitelné. Systém Moodle v tomto ohledu poskytuje rozsáhlé a velmi vyvinuté nástroje s jednoduchým uživatelským rozhraním na vytváření sad otázek a náhodné sestavování testů podle zvolených parametrů. Napojení na Studijní informační systém V současné době využívá systém Moodle pro autentizaci uživatelů centrální univerzitní LDAP server, což je velmi uživatelsky příjemné a z hlediska správy uživatelů i velmi úsporné. Autentizace uživatelů přes centrální univerzitní systém umožňuje přistupovat do fakultního Moodle i studentům a učitelům z jiných fakult UK, ovšem k tomuto kroku jsem se zatím nedostali. Na jaře 2009 plánujeme spustit synchronizaci Moodle se Studijním informačním systémem. V první řadě se to bude týkat zapisování studentů k předmětům, protože nyní se toto musí dělat zvlášť v obou aplikacích. Propojením systémů bychom chtěli vytvořit obousměrné a to minimálně v přenosu hodnocení studentů do SIS. Výhledově plánujeme Moodle hlouběji propojovat se Studijním informačním systémem UK a dalšími aplikacemi a pokusit se maximálně vytěžit z přínosu informačních technologií. ¨

2. Informační zabezpečení oboru 2.1. Údaje o knihovnách Studentům je k dispozici primárně knihovna, umístěná v areálu Jinonice, která je společným zařízením Centra pro otázky životního prostředí UK, Filozofické fakulty UK, Fakulty humanitních studií UK a Fakulty sociálních věd UK. Adresa: Knihovna společenských věd T. G. M. v Jinonicích U Kříže 8 158 10 Praha 5 - Jinonice e-mail: [email protected] www: http://knihovna.jinonice.cuni.cz/ Telefon: ředitelka: 2510 80 435 výpůjční pult, informace: 2510 80 255 Automatizovaný knihovnický systém: Aleph 500

Knihovna otevřena: Po – Pá 8:30 - 19:00 Studovna otevřena: Po – Pá 9:00 - 19:00 Ve zkouškovém období studovna nabízí svoje služby v rozšířených otvíracích hodinách: Po-Pá 8:30 – 20:30 So 9:00 – 18:00

Nabízené servisní knihovnické služby:         

prezenční studium (volný výběr) on-line přístup k elektronickým zdrojům, vzdálený přístup k e-zdrojům výpůjční služby samoobslužné kopírování a tisk dokumentů základní informační služby skenování dokumentů tisk ze síťové tiskárny za poplatek přístup k počítačům připojeným na Internet meziknihovní výpůjční služby

Základní odborné zaměření knižního fondu: (vypracováno na základě Výroční zprávy za rok 2006, http://knihovna.jinonice.cuni.cz/KSV-14.html)



Fond knihovny je zaměřen především na sociálně-vědní a humanitní disciplíny s důrazem na filosofickou, sociální a kulturní antropologii; moderní a soudobé dějiny; filosofii; judaika; knihovnictví a informační vědu; mezinárodní teritoriální studia (area studies); náboženství; politologii; psychologii; sociální práci; sociologii a na ekologickou dimenzi trvale udržitelného rozvoje. Fond je pravidelně doplňován nově vycházející domácí knižní produkcí v širokém spektru společenských věd tak, aby v něm byla česká odborná literatura zastoupena v co největší úplnosti, ale i zahraniční literaturou, která tvoří 70 % ročního přírůstku.



Knihovna zpřístupňuje řadu on-line databází jak bibliografických, tak fulltextových, které obsahují stovky zahraničních časopisů i knih.

Studijní literatura je studentům dostupná rovněž v dalších oborově příbuzných knihovnách UK v Praze.

2.2. Výpočetní technika Dostupnost výpočetní techniky studentům FHS UK: Jinonice poč. pracovny a knihovna

175 ks

8:15 - 19:00

Dále studenti mají k dispozici pevné počítače v následujících základních součástech UK v Praze: Hybernská 3 LVT Celetná 13 IPC

70 ks

8:00 - 20:00

20 ks

dle IPC

Na všech stanicích je k dispozici WindowsXP Professional, Microsoft Office 2003, Internet Explorer, XnView, SPSS, WS_FTP, Salamander, XMLFormFiller, SCP, klient T-Series, Putty, Nero, slovníky WinGed, Acrobat Reader 6.0, DVD/CD vypalovačka (softwarově je zakázáno kopírování chráněných CD), čtečka paměťových karet a USB 2.0 v přední části počítače. Na vybraných stanicích je připojen scanner (v Hybernské 6x, hl. budova 3x) a aplikace pro zpracování zvuku, obrazu a videa (Adobe Creative Suite – Photoshop, Illustrator, InDesign, Acrobat, GoLive; Corel Draw; Adobe Audition; Adobe Premiere) a rozpoznání textu Finereader. Na vybraných stanicích s možností úpravy videa je umožněno nabírání obrazových materiálů přes rozhraní Firewire.

Ze všech stanic je možné tisknout na strojích Océ - černobíle i barevně do formátu A3. Každý student má k dispozici 60 MB zálohovaného síťového diskového prostoru, pro momentální práci má k dispozici 500MB na místním disku. Pro práci s elektronickými informačními zdroji, které jsou přístupné jen ze sítě UK, mohou studenti využít připojení prostřednictvím privátní sítě VPN. K připojení stačí přístupové údaje do sítě FHS. Více informací o VPN na http://www.jinonice.cuni.cz/vpn.

3. Struktura studijního oboru 3.1. Podmínky, které studující předloženého studijního oboru musí splnit v průběhu studia a při jeho ukončení V průběhu bakalářského studia je studující povinen získat 180 kreditů. K tomu je povinen vykonat tyto studijní povinnosti: Prezenční studium: Povinné předměty Povinně volitelné předměty

94 kreditů minimálně 60 kreditů 154 kreditů

Kombinované studium: Povinné předměty Povinně volitelné předměty

126 kreditů minimálně 28 kreditů

154 kreditů Předepsané počty kreditů reflektují reálnou podobu studia prezenčního a kombinovaného, proto jsou stanoveny odlišně pro každou z forem. Podrobnosti o povinných předmětech prezenčního a kombinovaného studia jsou uvedeny v sylabech. Zbývající kredity do plného počtu 180 získá student absolvováním dalších povinně volitelných předmětů a volitelných předmětů v rámci UK. Obsah studia je členěn do dvou segmentů, teoretického a aplikačního, a dále do celkem šesti modulů: teoretický segment zahrnuje moduly společenskovědní, historický a filosofický, aplikační segment moduly komunikativní, kreativní a kvalifikační. Za nabídku a kvalitu vypisovaných předmětů odpovídá vedoucí příslušného modulu. Bývá zvykem, že si student na počátku (či v průběhu) studia zvolí tzv. tutora (některý z učitelů FHS UK), který je mu nápomocen ve výběru předmětů a později ve volbě tématu bakalářské práce, jejímž je zpravidla vedoucím. Výběr tutora není povinností, je však vzhledem ke snazší a úspěšnější orientaci ve studiu studentům vřele doporučován.

3.2. Povinné předměty a studijní povinnosti: 1. Povinné předměty a souborné zkoušky Povinnosti, které musí student absolvovat, kopírují modulární strukturu studia. Ve čtyřech z šesti modulů je vypsána souborná zkouška, jejímž úspěšným absolvováním student získává vždy 10 kreditů: Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě (společenskovědní modul), Evropské dějiny ve světových kontextech (historický modul), Filosofická antropologie (filosofický modul) a Ověření jazykové kompetence (komunikativní modul). Prerekvizitou souborných zkoušek jsou úvodní kurzy - Úvod do antropologie, Úvod do ekonomie, Úvod do

filosofie, Úvod do psychologie, Úvod do sociologie, Úvod do studia historie. Podrobně k těmto povinnostem viz studijní plán a sylaby předmětů. 2. Vypracování bakalářské práce Za přípravu a vypracování bakalářské práce student získá prostřednictvím předmětu Příprava a vypracování bakalářské práce 20 kreditů.

3.3. Povinně-volitelné předměty: V povinně volitelných předmětech musí student získat úhrnem minimálně 60 kreditů (28 v kombinované formě studia). Nabídka povinně volitelných předmětů rovněž vychází z modulární struktury studia a tematicky se vztahuje k povinným zkouškám (viz studijní plán a sylaby předmětů).

3.4. Způsob a podmínky kontroly studia Kontrola studia probíhá semestrálně podle Pravidel pro organizaci studia FHS UK a to standardně prostřednictvím zkoušek, souborných zkoušek, klasifikovaných zápočtů a zápočtů.

4. Obecná charakteristika studijního plánu – prezenční studium Vzhledem k liberálnímu charakteru studia, kdy je tradičně kladem velký důraz na širokou možnost profilace v uvedených humanitních diskursech formou širokého spektra nabídky povinně volitelných předmětů, je uvedený studijní plán doporučený, tj. nevyčerpává ani celou šíři nabídky povinně volitelných předmětů, jak je uvedena v sylabech, a současně představuje spíše možný doporučený průchod studiem než typický průchod studiem: ve studiu lze totiž nalézt jen malé procento studentů, jejichž studijní plán by byl pokud jde o volbu povinně volitelných předmětů totožný.

A: Fakulta: B: Typ studia: C: Standardní doba studia v letech:

Fakulta humanitních studií Bc. 3 roky

D: Studijní program:

Humanitní studia (KKOV 6107R009)

E: Studijní obor:


F: Úseky studia:

semestry

G: Části státní závěrečné zkoušky: 1. 2. 3. 4. 5.

SZ1: SZ2: SZ3 SZ4 SZ5

Obhajoba bakalářské práce Filosofická antropologie Evropské dějiny ve světových kontextech Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě Ověření jazykové kompetence student volí jeden z uvedených tematických okruhů: a) Anglický jazyk b) Německý jazyk c) Francouzský jazyk

H: Předepsané pořadí skládání částí státních zkoušek:

není stanoveno

4.1. Povinné předměty Název

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Proseminář k interpretaci textů

0/2

Kz

2

L. Benyovszky, J. Novotný a kol.

blok 20 hodin

Z

2

Z. Pinc, R. Zika

2/0

Zk

5

J. Sokol, M. Heřmanský a kol.

Prolegomena k liberálnímu studiu (tzv. „Letní škola“) Úvod do antropologie

Přednášející

M. Dohnalová, I. Čábelková a kol. L. Benyovszky, J. Novotný a kol. V. Břicháček, G. Málková a kol. K. Müller, M. Šťovíčková Jantulová a kol.

Úvod do ekonomie

2/0

Zk

5

Úvod do filosofie

2/0

Zk

5

Úvod do psychologie

2/0

Zk

5

Úvod do sociologie

2/0

Zk

5

Úvod do studia historie

2/0

Zk

5

M. Hroch

Evropské dějiny ve světových kontextech

-

Zk

10

M. Hroch

Filosofická antropologie

-

Zk

10


-

Zk

10

J. Fulka

-

Zk

10

B. Soukupová, H. Novotná a kol.

0/2

Z

20

O. Skripnik

Ověření jazykové kompetence Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě Příprava a vypracování bakalářské práce Celkový počet kreditů:

94

4.2. Povinně volitelné předměty skupina 1. (Reference o netlumočené přednášce) Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Reference o netlumočené přednášce – Anglický jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Reference o netlumočené přednášce – Francouzský jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Reference o netlumočené přednášce – Německý jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Název

Minimální počet kreditů z této skupiny: 2

Přednášející

4.3. Povinně volitelné předměty skupina 2. (Rozprava s rodilým mluvčím) Název

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Rozprava s rodilým mluvčím Anglický jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Rozprava s rodilým mluvčím Francouzský jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

-

Zk

2

D. Shanahan

Rozprava s rodilým mluvčím Německý jazyk

Přednášející


4.4. Povinně volitelné předměty skupina 3. (filosofický modul) Název

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Přednášející

Kořeny evropské tradice I

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Kořeny evropské tradice II

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Kořeny evropské tradice III

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Kořeny evropské tradice IV

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Filosofické tematizace člověka I Filosofické tematizace člověka II

2/0

KZ

2

L. Benyovszky

2/0

KZ

2

L. Benyovszky

Moc, peníze, právo I

2/0

KZ

2

J. Sokol

Moc, peníze, právo II

2/0

KZ

2

J. Sokol

Úvod do fenomenologie I

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do fenomenologie II

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do fenomenologie III

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do fenomenologie IV

0/2

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do logiky I

2/0

KZ

2

T. Holeček

Úvod do logiky II

0/2

KZ

2

T. Holeček

Seminář platónské tradice

0/2

KZ

2

J. Kružík

Filosofie a estetika raného romantismu

2/0

KZ

2

M. Vrabec

Pozdní Heidegger - četba

0/2

KZ

2

M. Pětová

Otázka pravdy ve filosofii

2/0

KZ

2

M. Pětová

Tělesnost I

2/0

KZ

2

Tělesnost II

2/0

KZ

2

Čtení z Hippokrata I

0/2

KZ

2

T. Petříčková, R. Zika T. Petříčková, R. Zika H. Bartoš

Čtení z Hippokrata II

0/2

KZ

2

H. Bartoš

Foucault a literatura

2/0

KZ

2

J. Fulka

A. Portmann a jeho koncepce živého světa

2/0

KZ

2

S. Komárek

Filosofické texty a zkušenost Gestaltu I

0/2

KZ

2

J. Murgaš

Filosofické texty a zkušenost Gestaltu II

0/2

KZ

2

J. Murgaš

Heideggerova fundamentální ontologie – základní charakteristika; možnosti a meze

2/0

KZ

2

J. Novotný

Heideggerova fundamentální ontologie – četba textů

0/2

KZ

2

J. Novotný

Filosofická tématizace literárního textu

2/0

KZ

2

J. Češka

Sémiotika literárního textu

2/0

KZ

2

J. Češka

Hippokratés a počátky antické medicíny

2/0

KZ

2

H. Bartoš

Duše a tělo v antice

2/0

KZ

2

H. Bartoš

Heidegger: Zeit und Sein četba a komentář

0/2

KZ

2

L. Benyovszky

Husserl: Logická zkoumání četba a komentář

0/2

KZ

2

L. Benyovszky

0/2

KZ

2

T. Holeček

Tractatus logico-philosophicus - četba Zvířata a rostliny v kulturních kontextech

2/0

KZ

2

S. Komárek

Obraz člověka u C. G. Junga a A. Portmanna

2/0

KZ

2

S. Komárek

Moc, nemoc a psychosomatika

2/0

KZ

2

S. Komárek

Platón

2/0

KZ

2

J. Kružík

Četba Aristotelova spisu O duši

0/2

KZ

2

J. Kružík

0/2

KZ

2

J. Kružíková

Základní otázky filosofie: od vědění nevědění k ideji

2/0

KZ

2

J. Novotný

Překladatelský seminář

0/2

KZ

2

L. Benyovszky

Gadamer, Pravda a metoda: Působící dějiny a řeč

2/0

KZ

2

K. Novotný

Derrida a Merleau-Ponty o Husserlově Původu geometrie

2/0

KZ

2

K. Novotný

0/2

KZ

2

M. Pětová

0/2

KZ

2

M. Pětová


2/0

KZ

2

M. Pětová


0/2

KZ

2

M. Pětová

Vznešeno – Kant, Adorno, Lyotard (četba)

0/2

KZ

2

T. Petříčková

Seminář k problematice antropologie handicapu

0/2

KZ

2

E. Pincová, Z.Pinc

2/0

KZ

2

C. Říha

Četba Heideggerových a Husserlových textů k problematice vědy

Seminář k fenomenologické interpretaci antických myslitelů I. - Anaximandros, Parmenidés, Hérakleitos Seminář k fenomenologické interpretaci antických myslitelů II.

Metropolis Člověk jako osoba

2/0

KZ

2

J. Sokol, J. Novotný

Úvod do filosofického diskurzu I.

2/0

KZ

2

J. Sokol a kolektiv

Úvod do filosofického diskurzu II.

2/0

KZ

2

J. Sokol a kolektiv

Člověk a náboženství I.

2/0

KZ

2

J. Sokol, O. Skripnik

Člověk a náboženství II.

2/0

KZ

2



2/0

KZ

2

M. Vrabec

Kantova antropologie

2/0

KZ

2

R. Zika

Vznik novověké filosofie (Bacon, Hobbes, Descartes)

2/0

KZ

2

R. Zika


4.5. Povinně volitelné předměty skupina 4. (historický modul) 2/0

Způsob zakončení KZ

Počet kreditů 2

Záchrana uměleckých děl II

2/0

KZ

2

J. Alt

Dějiny umění 19. a 20. stol. I

2/0

KZ

2

J. Alt

Dějiny umění 19. a 20. stol. II

2/0

KZ

2

J. Alt

Dějiny umění I

2/0

KZ

2

B. Altová

Dějiny umění II

2/0

KZ

2

B. Altová

Dějiny umění III

2/0

KZ

2

B. Altová

Dějiny umění IV

2/0

KZ

2

B. Altová

Významná místa českých dějin 0/2 (seminář)

KZ

2

B. Altová

Seminář starověké a moderní mythologie

0/2

KZ

2

J. Bouzek

Dějiny filosofie dějin (Filosofické reflexe historické vědy)

2/0

KZ

2

M. Havelka

K problému symbolických center české politické kultury I

2/0

KZ

2

M. Havelka

K problému symbolických center české politické kultury II

0/2

KZ

2

M. Havelka

Rituály (bez)moci. Popravy, milosti a inscenace moci v 16. - 20. století

2/0

KZ

2

P. Himl

Dějiny kulturních kategorií

2/0

KZ

2

J. Horský

Evropská reformace

2/0

KZ

2

J. Horský

Zrod moderní vědy

2/0

KZ

2

J. Horský

Komparativní dějiny

2/0

KZ

2

M. Hroch

Název

Rozsah

Záchrana uměleckých děl I

Přednášející J. Alt

Environmentální archeologie

0/2

KZ

2

V. Matoušek

Česká protireformace I

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Česká protireformace II

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Dějiny kosmologického myšlení

2/0

KZ

2

M. Seligová

Dějiny rodiny v evropské společnosti

2/0

KZ

2

M. Seligová

Vybrané problémy českých dějin

2/0

KZ

2

J. Tuček

Oral History a její využití při výzkumu soudobých dějin

0/2

KZ

2

M. Vaněk

Prostor a čas v malbě 19. a 20. století I

2/0

KZ

2

J. Alt

KZ

2

J. Alt

2/0 Prostor a čas v malbě 19. a 20. století II Obecné základy péče o památky

0/2

KZ

2

J. Alt

Krajina jako fenomén (blokový kurz v Trstěnici)

8/8

KZ

2

J. Alt, B.Altová

Město jako obraz – obraz města (blokový kurz)

8/8

KZ

2

J. Alt, B.Altová

Obraz světa a člověka v umění I.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění II.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění III.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění IV.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění V.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění VI.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Posvátné versus světské? Bible 2/0 a antika ve středověku a dnes

KZ

2

L. Doležalová

Vznik sociologie náboženství a 2/0 její hlavní představitelé I.

KZ

2

M. Havelka

Četba textů ze sociologie náboženství

0/2

KZ

2

M. Havelka

2/0

KZ

2

P. Himl

2/0

KZ

2

P. Himl

2/0

KZ

2

J. Horský

Evropská národní hnutí

2/0

KZ

2

M. Hroch

Paměť evropských národů: mýty a realita

2/0

KZ

2

M. Hroch

Nations and Nationalism in Central and Eastern Europe

2/0

KZ

2

M. Hroch

Člověk a změna v dějinách

2/0

KZ

2

M. Hroch

Vznik a vývoj člověka, jeho společnosti a kultury

2/0

KZ

2

V. Matoušek

0/2

KZ

2

V. Matoušek

Archeologie mladšího pravěku a raného středověku

2/0

KZ

2

V. Matoušek


2/0

KZ

2

V. Matoušek

Islám I.

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Islám II.

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Kouzelná flétna aneb osvícenství a jeho dědictví v evropské společnosti Hranice, pasy, cizinci. Od kontroly pohybu ke kontrole osob (16. - 19. století) Náčrt historickoantropologického rozboru české reformace

Archeologické metody studia člověka, jeho společnosti a kultury

Duchovní dějiny české I

2/0

KZ

2

M. Putna

Duchovní dějiny české II

2/0

KZ

2

M. Putna

Druhý život antiky v evropské kultuře

2/0

KZ

2

M. Putna

Dějiny dějepisectví I.

2/0

KZ

2

J. Tuček

Dějiny dějepisectví II.

2/0

KZ

2

J. Tuček

Historický proseminář II.

0/2

KZ

2

J. Tuček

Práce s historiografickou literaturou

0/2

KZ

2

J. Tuček

0/2

KZ

2

M. Vaněk

2/0

KZ

2

M. Vaněk

Dějiny každodennosti I.

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Dějiny každodennosti II.

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Čechy a Anglie

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Dějiny peněz

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Teorie a praxe výzkumu soudobých dějin - orální historie I Komunistický režim a transformace v 90. letech v Československu


4.6. Povinně volitelné předměty skupina 5. (společenskovědní modul) Způsob zakončení

Počet kreditů

Přednášející

KZ

2

D. Bittnerová

Adaptace a integrace imigrační 2/0 skupiny II

KZ

2

D. Bittnerová

Základy folkloristiky

2/0

KZ

2

D. Bittnerová

Terénní antropologická praxe

0/2

KZ

2

Dynamika osobnosti

2/0

KZ

2

D. Bittnerová, M. Heřmanský, H. Novotná V. Břicháček

Novinky z literatury psychologie zdraví

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Výcvikové soustředění k psychologii zdraví

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Seminář k psychologii zdraví I

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Seminář k psychologii zdraví II

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Ekonomický seminář

0/2

KZ

2

I. Čábelková

Ekonomický seminář II.

0/2

KZ

2

I. Čábelková

Cultures and Organizations

2/0

KZ

2

I. Čábelková

Seminář k Úvodu do ekonomie 0/2

KZ

2

I. Čábelková

Úvod do studia občanského sektoru

2/0

KZ

2

M. Dohnalová

Nestátní neziskové organizace

2/0

KZ

2

M. Dohnalová

Nestátní neziskové organizace – seminář

0/2

KZ

2

M. Dohnalová

Návykové chování

2/0

KZ

2

M. Habermannová

Název

Rozsah

Adaptace a integrace imigrační skupiny I 2/0

Relaxační techniky

0/2

KZ

2

M. Habermannová

Výcvikový seminář psychologie zdraví komunikace

0/2

KZ

2

M. Habermannová

Četba vybraných textů k antropologii

0/2

KZ

2

M. Heřmanský

0/2

KZ

2

M. Heřmanský

Kultury nativních severoamerických etnik

2/0

KZ

2

M. Heřmanský

Orální hudební kultury Evropy

0/2

KZ

2

Z. Jurková

0/2

KZ

2

Z. Jurková

0/2

KZ

2

Z. Jurková

Hudebně-antropologický seminář 1.

0/2

KZ

2

Z. Jurková


0/2

KZ

2

Z. Jurková

Dějiny etnomuzikologického myšlení

2/0

KZ

2

Z. Jurková

Collegium Ethnomusicologicum

0/2

KZ

2

Z. Jurková

Seminář k fenomenologii náboženství

0/2

KZ

2

J. Kružík

Úvod do metod práce v psychologii zdraví

0/2

KZ

2

J. Kružíková, J. Kružík

Neverbální komunikace

2/0

KZ

2

J. Lindová

Terénní praktikum z neverbální komunikace

0/2

KZ

2

J. Lindová

Antropologický seminář – Metodika psaní bakalářské práce

Etnomuzikologie I– Mimoevropské hudební kultury I. Etnomuzikologie II – Mimoevropské hudební kultury II.

Seminář experimentální psychologie

0/2

KZ

2

J. Lindová, G. Málková

Evoluční psychologie

2/0

KZ

2

J. Lindová

Kognitivní psychologie

2/0

KZ

2

J. Lindová

Metodologie výzkumu chování 2/0

KZ

2

J. Lindová

Kulturní psychologie

2/0

KZ

2

G. Málková

Dovednosti myslet

2/0

KZ

2

G. Málková

Psychologie jazyka a řeči

2/0

KZ

2

G. Málková

Vývoj čtenářských dovedností

0/2

KZ

2

G. Málková

Česká společnost a etnické skupiny

2/0

KZ

2

M. Moravcová, M. Turková

Metody a techniky etnologického výzkumu

0/2

KZ

2


Životní styl města

2/0

KZ

2


Sociologie vědění

2/0

KZ

2

K. Müller

Sociologie institucí

2/0

KZ

2

K. Müller

Sociologický seminář

0/2

KZ

2

K. Müller

Základy kvalitativního výzkumu - techniky sběru dat

2/0

KZ

2

H. Novotná

Základy kvalitativního výzkumu, pokračování analýza dat

0/2

KZ

2

H. Novotná

Antropologický seminář Metodika psaní odb. textu

0/2

KZ

2

H. Novotná

Antropologický seminář

0/2

KZ

2

H. Novotná


0/2

KZ

2

H. Novotná, M. Heřmanský, D. Bittnerová

Média a společnost

2/0

KZ

2

P. Pavlík

Metody genderové analýzy médií

0/2

KZ

2

P. Pavlík

Obecný úvod do metodologie sociálních věd

0/2

KZ

2

P. Pavlík

Duchovní rozměr transformace 0/2 české společnosti I-II

KZ

2

L. Prudký


0/2

KZ

2

L. Prudký

Kapitoly z kulturní antropologie

0/2

KZ

2

O. Skripnik

Prague as a living history

0/2

KZ

2

O. Skripnik

Moderní česko-židovské vztahy pohledem etnologie

2/0

KZ

2

B. Soukupová

Moderní česko-německé vztahy pohledem etnologie (1848 - 1918)

2/0

KZ

2

B. Soukupová


2/0

KZ

2

B. Soukupová

Úvod do etnologie

2/0

KZ

2

B. Soukupová

Úvod do společenskovědního výzkumu

2/0

KZ

2

M. Šťovíčková Jantulová

Sběr, zpracování a analýza kvalitativních dat

0/2

KZ

2


Sociologický seminář/ Mosaika vybraných teoretických perspektiv

0/2

KZ

2


Sociologický seminář / Jak psát odborný sociologický text

0/2

KZ

2


Moderní společnost a sociologická teorie

2/0

KZ

2

J. Šubrt

Významné postavy a směry sociologického myšlení

2/0

KZ

2

J. Šubrt

Sociální aspekty moderní éry

2/0

KZ

2

M. Turková

Úvod do demografie I.

2/0

KZ

2

M. Turková

Úvod do demografie II.

0/2

KZ

2

M. Turková

Významné ženy české společnosti I.

2/0

KZ

2

M. Turková

Významné ženy české společnosti II.

2/0

KZ

2

M. Turková

Žena - rodina - společnost

2/0

KZ

2

M. Turková


4.7. Povinně volitelné předměty skupina 6. (komunikativní modul)

0/2


Počet kreditů 2

Redakce skeletového překladu

0/2

KZ

2

S. Boušková

Sociolingvistika

0/2

KZ

2

S. Boušková

AJ Upper-Intermediate

0/2

KZ

2

L. Císařovská

AJ Advanced

0/2

KZ

2

L. Císařovská

AJ Pre-Proficiency

0/2

KZ

2

L. Císařovská

Nácvik anglického překladu

0/2

KZ

2

L. Císařovská

Četba filosofických textů ve francouzštině

0/2

KZ

2

J. Fulka

Četba filosofických textů v angličtině

0/2

KZ

2

J. Fulka

Základy biblické hebrejštiny I. – seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Název

Rozsah

Konzultační seminář ke skeletovému překladu

Přednášející L. Císařovská, K. Müller, J. Fulka

Základy biblické hebrejštiny II. – seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy biblické hebrejštiny I.– procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy biblické hebrejštiny II. – procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy starořečtiny I.– procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy starořečtiny II. – procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy starořečtiny I.– seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy starořečtiny II. – seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Jazyková kompetence v 0/2 češtině pro zahraniční studenty - seminář

KZ

2

E. Pincová

Heroes and Anti-heroes in American Film

2/0

KZ

2

D. Shanahan

Human Relationships in Czech and American Films

2/0

KZ

2

D. Shanahan

Czechs and Americans: Cultural Contrasts and Common Ground

2/0

KZ

2

D. Shanahan


5. Studijní plán oboru – doporučený průběh studia 5.1. Úsek studia – semestr 1 (zimní) Délka přímé výuky: 60 min. Název

Rozsah

Způsob zakončení Kz

Počet kreditů 2


0/2

Prolegomena k liberálnímu studiu (tzv. „Letní škola“)

blok 20 hodin

Z

2

Úvod do ekonomie

2/0

Zk

5


2/0

Zk

5

Úvod do sociologie

2/0

Zk

5

Přednášející L. Benyovszky, J. Novotný a kol. Z. Pinc, R. Zika

M. Dohnalová, I. Čábelková a kol. V. Břicháček, G. Málková a kol. K. Müller, M. Šťovíčková Jantulová a kol.

Celkový počet kreditů za povinné předměty: 19 Minimální počet kreditů za povinně volitelné předměty: 10

5.2. Úsek studia – semestr 2 (letní) Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Úvod do antropologie

2/0

Zk

5

Úvod do filosofie

2/0

Zk

5


2/0

Zk

5

Název

Přednášející J. Sokol, M. Heřmanský a kol. L. Benyovszky, J. Novotný a kol. M. Hroch


5.3. Úsek studia – semestr 3 (zimní) Název

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Ověření jazykové kompetence - AJ, NJ, FJ

-

Zk

10


Přednášející J. Fulka

5.4. Úsek studia – semestr 4 (letní) Název Filosofická antropologie

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

-

Zk

10

Přednášející L. Benyovszky, J. Novotný a kol.



Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů


-

Zk

10

Přednášející M. Hroch


5.6. Úsek studia – semestr 6 (letní) Název Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě Příprava a vypracování bakalářské práce

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

-

Zk

10


-

Z

20

O. Skripnik


Přednášející

6. Obecná charakteristika studijního plánu – kombinované studium Vzhledem k liberálnímu charakteru studia, kdy je tradičně kladem velký důraz na širokou možnost profilace v uvedených humanitních diskursech formou širokého spektra nabídky povinně volitelných předmětů, je uvedený studijní plán doporučený, tj. nevyčerpává ani celou šíři nabídky povinně volitelných předmětů, jak je uvedena v sylabech, a současně představuje spíše možný doporučený průchod studiem než typický průchod studiem: ve studiu lze totiž nalézt jen malé procento studentů, jejichž studijní plán by byl pokud jde o volbu povinně volitelných předmětů totožný.

A: Fakulta: B: Typ studia: C: Standardní doba studia v letech:

Fakulta humanitních studií Bc. 3 roky

D: Studijní program:

Humanitní studia (KKOV 6107R009)

E: Studijní obor:


F: Úseky studia:

semestry

G: Části státní závěrečné zkoušky: 1. 2. 3. 4. 5.

SZ1: SZ2: SZ3 SZ4 SZ5

Obhajoba bakalářské práce Filosofická antropologie Evropské dějiny ve světových kontextech Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě Ověření jazykové kompetence student volí jeden z uvedených tematických okruhů: a) Anglický jazyk b) Německý jazyk c) Francouzský jazyk

H: Předepsané pořadí skládání částí státních zkoušek:

není stanoveno

6.1. Povinné předměty Název

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů


0/2

Kz

2


blok 20 hodin

Z

2

Z. Pinc, R. Zika

blok 20 hodin

Z

5

J. Fulka

Soustředění k úvodu do studia (tzv. „Letní škola”)

Soustředění ke

Přednášející

zkoušce ověření jazykové kompetence

Soustředění k evropským dějinám ve světových kontextech

blok 20 hodin

Z

5

M. Hroch

Soustředění k úvodu do studia historie

blok 20 hodin

Z

2

M. Hroch

Soustředění k filosofické antropologii

blok 20 hodin

Z

5

L. Benyovszky, J. Novotný, R. Zika

Soustředění k úvodu do filosofie

blok 20 hodin

Z

2

J. Novotný, R. Zika

Soustředění ke společenským vědám v interdisciplinární perspektivě

blok 20 hodin

Z

5

H. Novotná, M. Šťovíčková Jantulová a kol.

Soustředění k úvodu do antropologie

blok 20 hodin

Z

2

Soustředění k úvodu do ekonomie

blok 20 hodin

Z

2

D. Bittnerová, M. Heřmanský, H. Novotná I. Čábelková, M. Svoboda

Soustředění k úvodu do psychologie

blok 20 hodin

Z

2

Soustředění k úvodu do sociologie

blok 20 hodin

Z

2


blok 20 hodin

Zk

5

Úvod do ekonomie

blok 20 hodin

Zk

5

Zk

5

Úvod do filosofie

blok 20 hodin

M. Habermannová, J. Lindová, G. Málková M. Havelka, K. Müller, M. Šťovíčková Jantulová J. Sokol, M. Heřmanský a kol. M. Dohnalová, I. Čábelková a kol. L. Benyovszky, J. Novotný a kol.


blok 20 hodin

Zk

5

V. Břicháček, G. Málková a kol.

Úvod do sociologie

blok 20 hodin

Zk

5


blok 20 hodin

Zk

5

K. Müller, M. Šťovíčková Jantulová a kol. M. Hroch


-

Zk

10

M. Hroch

Filosofická antropologie

-

Zk

10


Ověření jazykové kompetence

-

Zk

10

J. Fulka

Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě

-

Zk

10


Příprava a vypracování bakalářské práce

0/2

Z

20

O. Skripnik

Celkový počet kreditů:

126

6.2. Povinně volitelné předměty skupina 1. (Reference o netlumočené přednášce) Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Reference o netlumočené přednášce – Anglický jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Reference o netlumočené přednášce – Francouzský jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Reference o netlumočené přednášce – Německý jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Název

Přednášející


6.3. Povinně volitelnépředměty skupina 2. (Rozprava s rodilým mluvčím) Název

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Rozprava s rodilým mluvčím Anglický jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

Rozprava s rodilým mluvčím Francouzský jazyk

-

Zk

2

D. Shanahan

-

Zk

2

D. Shanahan

Rozprava s rodilým mluvčím Německý jazyk


Přednášející

6.4. Povinně volitelné předměty sklupina 3. (filosofický modul) Název

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Přednášející

Kořeny evropské tradice I

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Kořeny evropské tradice II

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Kořeny evropské tradice III

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Kořeny evropské tradice IV

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Filosofické tematizace člověka I Filosofické tematizace člověka II

2/0

KZ

2

L. Benyovszky

2/0

KZ

2

L. Benyovszky

Moc, peníze, právo I

2/0

KZ

2

J. Sokol

Moc, peníze, právo II

2/0

KZ

2

J. Sokol

Úvod do fenomenologie I

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do fenomenologie II

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do fenomenologie III

2/0

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do fenomenologie IV

0/2

KZ

2

Z. Pinc

Úvod do logiky I

2/0

KZ

2

T. Holeček

Úvod do logiky II

0/2

KZ

2

T. Holeček

Seminář platónské tradice

0/2

KZ

2

J. Kružík


2/0

KZ

2

M. Vrabec


0/2

KZ

2

M. Pětová


2/0

KZ

2

M. Pětová

Tělesnost I

2/0

KZ

2

Tělesnost II

2/0

KZ

2

Čtení z Hippokrata I

0/2

KZ

2

T. Petříčková, R. Zika T. Petříčková, R. Zika H. Bartoš

Čtení z Hippokrata II

0/2

KZ

2

H. Bartoš

Foucault a literatura

2/0

KZ

2

J. Fulka

A. Portmann a jeho koncepce živého světa

2/0

KZ

2

S. Komárek

Filosofické texty a zkušenost Gestaltu I

0/2

KZ

2

J. Murgaš

Filosofické texty a zkušenost Gestaltu II

0/2

KZ

2

J. Murgaš

Heideggerova fundamentální ontologie – základní charakteristika; možnosti a meze

2/0

KZ

2

J. Novotný

Heideggerova fundamentální ontologie – četba textů

0/2

KZ

2

J. Novotný

Filosofická tématizace literárního textu

2/0

KZ

2

J. Češka

Sémiotika literárního textu

2/0

KZ

2

J. Češka

Hippokratés a počátky antické medicíny

2/0

KZ

2

H. Bartoš

Duše a tělo v antice

2/0

KZ

2

H. Bartoš

Heidegger: Zeit und Sein četba a komentář

0/2

KZ

2

L. Benyovszky

Husserl: Logická zkoumání četba a komentář

0/2

KZ

2

L. Benyovszky

Tractatus logico-philosophicus - četba

0/2

KZ

2

T. Holeček

Zvířata a rostliny v kulturních kontextech

2/0

KZ

2

S. Komárek

Obraz člověka u C. G. Junga a A. Portmanna

2/0

KZ

2

S. Komárek

Moc, nemoc a psychosomatika

2/0

KZ

2

S. Komárek

Platón

2/0

KZ

2

J. Kružík

Četba Aristotelova spisu O duši

0/2

KZ

2

J. Kružík

Četba Heideggerových a Husserlových textů k problematice vědy

0/2

KZ

2

J. Kružíková

Základní otázky filosofie: od vědění nevědění k ideji

2/0

KZ

2

J. Novotný

Překladatelský seminář

0/2

KZ

2

L. Benyovszky

Gadamer, Pravda a metoda: Působící dějiny a řeč

2/0

KZ

2

K. Novotný

Derrida a Merleau-Ponty o Husserlově Původu geometrie

2/0

KZ

2

K. Novotný

0/2

KZ

2

M. Pětová

0/2

KZ

2

M. Pětová


2/0

KZ

2

M. Pětová


0/2

KZ

2

M. Pětová

Vznešeno – Kant, Adorno, Lyotard (četba)

0/2

KZ

2

T. Petříčková

Seminář k problematice antropologie handicapu

0/2

KZ

2

E. Pincová, Z.Pinc

Metropolis

2/0

KZ

2

C. Říha

Člověk jako osoba

2/0

KZ

2

J. Sokol, J. Novotný

Úvod do filosofického diskurzu I.

2/0

KZ

2

J. Sokol a kolektiv

Úvod do filosofického diskurzu II.

2/0

KZ

2

J. Sokol a kolektiv

Člověk a náboženství I.

2/0

KZ

2


Člověk a náboženství II.

2/0

KZ

2



2/0

KZ

2

M. Vrabec

Seminář k fenomenologické interpretaci antických myslitelů I. - Anaximandros, Parmenidés, Hérakleitos Seminář k fenomenologické interpretaci antických myslitelů II.

Kantova antropologie

2/0

KZ

2

R. Zika

Vznik novověké filosofie (Bacon, Hobbes, Descartes)

2/0

KZ

2

R. Zika


6.5. Povinně volitelné předměty skupina 4. (historický modul)

2/0


Počet kreditů 2

Záchrana uměleckých děl II

2/0

KZ

2

J. Alt

Dějiny umění 19. a 20. stol. I

2/0

KZ

2

J. Alt

Dějiny umění 19. a 20. stol. II

2/0

KZ

2

J. Alt

Dějiny umění I

2/0

KZ

2

B. Altová

Dějiny umění II

2/0

KZ

2

B. Altová

Dějiny umění III

2/0

KZ

2

B. Altová

Dějiny umění IV

2/0

KZ

2

B. Altová

Významná místa českých dějin 0/2 (seminář)

KZ

2

B. Altová


0/2

KZ

2

J. Bouzek

Dějiny filosofie dějin (Filosofické reflexe historické vědy)

2/0

KZ

2

M. Havelka

K problému symbolických center české politické kultury I

2/0

KZ

2

M. Havelka

K problému symbolických center české politické kultury II

0/2

KZ

2

M. Havelka

Název

Rozsah

Záchrana uměleckých děl I

Přednášející J. Alt

Rituály (bez)moci. Popravy, milosti a inscenace moci v 16. - 20. století

2/0

KZ

2

P. Himl

Dějiny kulturních kategorií

2/0

KZ

2

J. Horský

Evropská reformace

2/0

KZ

2

J. Horský

Zrod moderní vědy

2/0

KZ

2

J. Horský

Komparativní dějiny

2/0

KZ

2

M. Hroch


0/2

KZ

2

V. Matoušek

Česká protireformace I

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Česká protireformace II

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Dějiny kosmologického myšlení

2/0

KZ

2

M. Seligová

Dějiny rodiny v evropské společnosti

2/0

KZ

2

M. Seligová

Vybrané problémy českých dějin

2/0

KZ

2

J. Tuček

Oral History a její využití při výzkumu soudobých dějin

0/2

KZ

2

M. Vaněk

Prostor a čas v malbě 19. a 20. století I

2/0

KZ

2

J. Alt

KZ

2

J. Alt

2/0 Prostor a čas v malbě 19. a 20. století II Obecné základy péče o památky

0/2

KZ

2

J. Alt

Krajina jako fenomén (blokový kurz v Trstěnici)

8/8

KZ

2

J. Alt, B.Altová

Město jako obraz – obraz města (blokový kurz)

8/8

KZ

2

J. Alt, B.Altová

Obraz světa a člověka v umění I.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění II.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění III.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění IV.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění V.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Obraz světa a člověka v umění VI.

2/0

KZ

2

J. Bouzek

Posvátné versus světské? Bible 2/0 a antika ve středověku a dnes

KZ

2

L. Doležalová

Vznik sociologie náboženství a 2/0 její hlavní představitelé I.

KZ

2

M. Havelka

Četba textů ze sociologie náboženství

0/2

KZ

2

M. Havelka

2/0

KZ

2

P. Himl

2/0

KZ

2

P. Himl

2/0

KZ

2

J. Horský

Evropská národní hnutí

2/0

KZ

2

M. Hroch

Paměť evropských národů: mýty a realita

2/0

KZ

2

M. Hroch

Nations and Nationalism in Central and Eastern Europe

2/0

KZ

2

M. Hroch

Člověk a změna v dějinách

2/0

KZ

2

M. Hroch

Vznik a vývoj člověka, jeho společnosti a kultury

2/0

KZ

2

V. Matoušek

0/2

KZ

2

V. Matoušek

Kouzelná flétna aneb osvícenství a jeho dědictví v evropské společnosti Hranice, pasy, cizinci. Od kontroly pohybu ke kontrole osob (16. - 19. století) Náčrt historickoantropologického rozboru české reformace

Archeologické metody studia člověka, jeho společnosti a kultury

Archeologie mladšího pravěku a raného středověku

2/0

KZ

2

V. Matoušek


2/0

KZ

2

V. Matoušek

Islám I.

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Islám II.

2/0

KZ

2

Z. Nešpor

Duchovní dějiny české I

2/0

KZ

2

M. Putna

Duchovní dějiny české II

2/0

KZ

2

M. Putna

Druhý život antiky v evropské kultuře

2/0

KZ

2

M. Putna

Dějiny dějepisectví I.

2/0

KZ

2

J. Tuček

Dějiny dějepisectví II.

2/0

KZ

2

J. Tuček

Historický proseminář II.

0/2

KZ

2

J. Tuček

Práce s historiografickou literaturou

0/2

KZ

2

J. Tuček

0/2

KZ

2

M. Vaněk

2/0

KZ

2

M. Vaněk

Dějiny každodennosti I.

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Dějiny každodennosti II.

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Čechy a Anglie

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Dějiny peněz

2/0

KZ

2

R. Zaoral

Teorie a praxe výzkumu soudobých dějin - orální historie I Komunistický režim a transformace v 90. letech v Československu


6.6. Povinně volitelné předměty skupina 5. (společenskovědní modul)

Způsob zakončení

Počet kreditů

Přednášející

KZ

2

D. Bittnerová

Adaptace a integrace imigrační 2/0 skupiny II

KZ

2

D. Bittnerová

Základy folkloristiky

2/0

KZ

2

D. Bittnerová


0/2

KZ

2

Dynamika osobnosti

2/0

KZ

2

D. Bittnerová, M. Heřmanský, H. Novotná V. Břicháček

Novinky z literatury psychologie zdraví

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Výcvikové soustředění k psychologii zdraví

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Seminář k psychologii zdraví I

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Seminář k psychologii zdraví II

0/2

KZ

2

V. Břicháček

Ekonomický seminář

0/2

KZ

2

I. Čábelková

Ekonomický seminář II.

0/2

KZ

2

I. Čábelková

Cultures and Organizations

2/0

KZ

2

I. Čábelková

Seminář k Úvodu do ekonomie 0/2

KZ

2

I. Čábelková

Úvod do studia občanského sektoru

2/0

KZ

2

M. Dohnalová

Nestátní neziskové organizace

2/0

KZ

2

M. Dohnalová

Nestátní neziskové organizace – seminář

0/2

KZ

2

M. Dohnalová

Návykové chování

2/0

KZ

2

M. Habermannová

Relaxační techniky

0/2

KZ

2

M. Habermannová

Výcvikový seminář psychologie zdraví komunikace

0/2

KZ

2

M. Habermannová

Název

Rozsah

Adaptace a integrace imigrační skupiny I 2/0

Četba vybraných textů k antropologii

0/2

KZ

2

M. Heřmanský

0/2

KZ

2

M. Heřmanský

Kultury nativních severoamerických etnik

2/0

KZ

2

M. Heřmanský

Orální hudební kultury Evropy

0/2

KZ

2

Z. Jurková

0/2

KZ

2

Z. Jurková

0/2

KZ

2

Z. Jurková


0/2

KZ

2

Z. Jurková


0/2

KZ

2

Z. Jurková

Dějiny etnomuzikologického myšlení

2/0

KZ

2

Z. Jurková

Collegium Ethnomusicologicum

0/2

KZ

2

Z. Jurková

Seminář k fenomenologii náboženství

0/2

KZ

2

J. Kružík

Úvod do metod práce v psychologii zdraví

0/2

KZ

2

J. Kružíková, J. Kružík

Neverbální komunikace

2/0

KZ

2

J. Lindová

Terénní praktikum z neverbální komunikace

0/2

KZ

2

J. Lindová

Seminář experimentální psychologie

0/2

KZ

2

J. Lindová, G. Málková

Evoluční psychologie

2/0

KZ

2

J. Lindová

Antropologický seminář – Metodika psaní bakalářské práce

Etnomuzikologie I– Mimoevropské hudební kultury I. Etnomuzikologie II – Mimoevropské hudební kultury II.

Kognitivní psychologie

2/0

KZ

2

J. Lindová

Metodologie výzkumu chování 2/0

KZ

2

J. Lindová

Kulturní psychologie

2/0

KZ

2

G. Málková

Dovednosti myslet

2/0

KZ

2

G. Málková

Psychologie jazyka a řeči

2/0

KZ

2

G. Málková

Vývoj čtenářských dovedností

0/2

KZ

2

G. Málková

Česká společnost a etnické skupiny

2/0

KZ

2


Metody a techniky etnologického výzkumu

0/2

KZ

2


Životní styl města

2/0

KZ

2


Sociologie vědění

2/0

KZ

2

K. Müller

Sociologie institucí

2/0

KZ

2

K. Müller


0/2

KZ

2

K. Müller

Základy kvalitativního výzkumu - techniky sběru dat

2/0

KZ

2

H. Novotná

Základy kvalitativního výzkumu, pokračování analýza dat

0/2

KZ

2

H. Novotná

Antropologický seminář Metodika psaní odb. textu

0/2

KZ

2

H. Novotná

Antropologický seminář

0/2

KZ

2

H. Novotná

0/2

KZ

2

H. Novotná, M. Heřmanský, D. Bittnerová

Média a společnost

2/0

KZ

2

P. Pavlík

Metody genderové analýzy médií

0/2

KZ

2

P. Pavlík

Obecný úvod do metodologie sociálních věd

0/2

KZ

2

P. Pavlík


0/2

KZ

2

L. Prudký


0/2

KZ

2

L. Prudký

Kapitoly z kulturní antropologie

0/2

KZ

2

O. Skripnik

Prague as a living history

0/2

KZ

2

O. Skripnik

Moderní česko-židovské vztahy pohledem etnologie

2/0

KZ

2

B. Soukupová


2/0

KZ

2

B. Soukupová


2/0

KZ

2

B. Soukupová

Úvod do etnologie

2/0

KZ

2

B. Soukupová

Úvod do společenskovědního výzkumu

2/0

KZ

2


Sběr, zpracování a analýza kvalitativních dat

0/2

KZ

2


Sociologický seminář/ Mosaika vybraných teoretických perspektiv

0/2

KZ

2


Sociologický seminář / Jak psát odborný sociologický text

0/2

KZ

2


Moderní společnost a sociologická teorie

2/0

KZ

2

J. Šubrt

Významné postavy a směry sociologického myšlení

2/0

KZ

2

J. Šubrt

Sociální aspekty moderní éry

2/0

KZ

2

M. Turková

Úvod do demografie I.

2/0

KZ

2

M. Turková

Úvod do demografie II.

0/2

KZ

2

M. Turková

Významné ženy české společnosti I.

2/0

KZ

2

M. Turková

Duchovní rozměr transformace české společnosti I-II

Významné ženy české společnosti II.

2/0

KZ

2

M. Turková

Žena - rodina - společnost

2/0

KZ

2

M. Turková


6.7. Povinně volitelné předměty skupina 6. (komunikativní modul)

0/2


Počet kreditů 2

Redakce skeletového překladu

0/2

KZ

2

S. Boušková

Sociolingvistika

0/2

KZ

2

S. Boušková

AJ Upper-Intermediate

0/2

KZ

2

L. Císařovská

AJ Advanced

0/2

KZ

2

L. Císařovská

AJ Pre-Proficiency

0/2

KZ

2

L. Císařovská

Nácvik anglického překladu

0/2

KZ

2

L. Císařovská

Četba filosofických textů ve francouzštině

0/2

KZ

2

J. Fulka

Četba filosofických textů v angličtině

0/2

KZ

2

J. Fulka

Základy biblické hebrejštiny I. – seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy biblické hebrejštiny II. – seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy biblické hebrejštiny I.– procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy biblické hebrejštiny II. – procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Název

Rozsah

Konzultační seminář ke skeletovému překladu

Přednášející L. Císařovská, K. Müller, J. Fulka

Základy starořečtiny I.– procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy starořečtiny II. – procvičování

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy starořečtiny I.– seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Základy starořečtiny II. – seminář

0/2

KZ

2

F. Horáček

Jazyková kompetence v 0/2 češtině pro zahraniční studenty - seminář

KZ

2

E. Pincová

Heroes and Anti-heroes in American Film

2/0

KZ

2

D. Shanahan

Human Relationships in Czech and American Films

2/0

KZ

2

D. Shanahan

Czechs and Americans: Cultural Contrasts and Common Ground

2/0

KZ

2

D. Shanahan


7. Studijní plán oboru – doporučený průběh studia Délka přímé výuky: 60 min.


Rozsah


Počet kreditů 2

Přednášející


0/2

L. Benyovszky, J. Novotný a kol. Z. Pinc, R. Zika

Soustředění k úvodu do studia (tzv. „Letní škola”)

blok 20 hodin

Z

2

Soustředění k úvodu do ekonomie

blok 20 hodin

Z

2

I. Čábelková, M. Svoboda

Soustředění k úvodu do psychologie

blok 20 hodin

Z

2

Soustředění k úvodu do sociologie

blok 20 hodin

Z

2

Úvod do ekonomie

blok 20 hodin

Zk

5

M. Habermannová, J. Lindová, G. Málková M. Havelka, K. Müller, M. Šťovíčková Jantulová M. Dohnalová, I. Čábelková a kol.


blok 20 hodin

Zk

5

V. Břicháček, G. Málková a kol.

Úvod do sociologie

blok 20 hodin

Zk

5

K. Müller, M. Šťovíčková Jantulová a kol.


7.2. Úsek studia – semestr 2 (letní) Název

Rozsah

Soustředění k úvodu do studia historie

blok 20 hodin

Soustředění k úvodu do filosofie

blok 20 hodin

Způsob zakončení Z

Z

Počet kreditů 2

2

Přednášející M. Hroch

J. Novotný, R. Zika

Soustředění k úvodu do antropologie

blok 20 hodin

Z

2


blok 20 hodin

Zk

5

D. Bittnerová, M. Heřmanský, H. Novotná J. Sokol, M. Heřmanský a kol.

Úvod do filosofie

blok 20 hodin

Zk

5



blok 20 hodin

Zk

5

M. Hroch



Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

Ověření jazykové kompetence - AJ, NJ, FJ

-

Zk

10

J. Fulka

blok 20 hodin

Z

5

J. Fulka

Soustředění ke zkoušce ověření jazykové kompetence

Přednášející


7.4. Úsek studia – semestr 4 (letní) Název Filosofická antropologie Soustředění k filosofické antropologii

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

-

Zk

10


Z

5

L. Benyovszky, J. Novotný, R. Zika

blok 20 hodin


Přednášející


Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů


-

Zk

10

M. Hroch

Z

5

M. Hroch

5

H. Novotná, M. Šťovíčková Jantulová a kol.

Soustředění k evropským dějinám ve světových kontextech Soustředění ke společenským vědám v interdisciplinární perspektivě

blok 20 hodin blok 20 hodin

Z

Přednášející


7.6. Úsek studia – semestr 6 (letní) Název Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě Příprava a vypracování bakalářské práce

Rozsah

Způsob zakončení

Počet kreditů

-

Zk

10


-

Z

20

O. Skripnik


Přednášející

8. Charakteristika předmětů 8.1. Povinné předměty Prolegomena k liberálnímu studiu (tzv. „Letní škola“) (pro prezenční formu studia) Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu, jehož výuka probíhá blokově koncem září těsně před začátkem prvního semestru, je uvést studenty do studia jak po stránce administrativněorganizačním, tak i pokud jde o filosofická a pedagogická východiska liberálního studia. Tématické okruhy: 1) Liberální studium jakožto studium generalis. 2) Historický výměr liberálního studia: antická enkyklios paideia, trivium a kvadrivium 3) Problém specializace a specialisty: universita a polytechnika. 4) Čtení a psaní 5) Struktura bakalářského studia humanitní vzdělanosti: modul a segment. 6) Kreditní systém bakalářského studia. 7) Tutorský systém bakalářského studia. 8) Studijní strategie. 9) Úvodní zkoušky, povinné zkoušky, certifikované programy, program Kontrolované četby 10) Kam po skončení bakalářského studia? Struktura magisterských programů. 11) Informační systémy fakulty. Základní literatura: PINC, Z., Fragmenty k filosofii výchovy, Praha: OIKÚMENÉ, 1999. Doporučená literatura: Dějiny Univerzity Karlovy I.-IV., ČORNEJOVÁ, I.(ed.), Praha: Karolinum, 1995-1998.

Soustředění k úvodu do studia (tzv. „Letní škola”) (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace:

Cílem soustředění je uvést studenty kombinovaného studia do studia jak po stránce administrativně-organizační, tak i pokud jde o filosofická a pedagogická východiska liberálního studia. Tématické okruhy: 1) Liberální studium jakožto studium generalis. 2) Historický výměr liberálního studia: antická enkyklios paideia, trivium a kvadrium 3) Problém specializace a specialisty: universita a polytechnika. 4) Čtení a psaní 5) Struktura bakalářského studia humanitní vzdělanosti: modul a segment. 6) Kreditní systém bakalářského studia. 7) Tutorský systém bakalářského studia. 8) Studijní strategie. 9) Úvodní zkoušky, povinné zkoušky, certifikované programy, program Kontrolované četby 10) Kam po skončení bakalářské studia? Struktura magisterských programů. 11) Informační systém fakulty, elektronické podatelny. Základní literatura: PINC, Z., Fragmenty k filosofii výchovy, Praha: OIKÚMENÉ, 1999. Doporučená literatura: ČORNEJOVÁ, I., Dějiny Univezity Karlovy I.-IV., Praha: Karolinum, 1995-8.

a) Filosofický modul Filosofická antropologie (souborná zkouška) Zkoušející: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc., Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. a kol. další zkoušející: Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Mgr. Jakub Češka, Ph.D. Mgr. Tomáš Holeček, Ph.D. Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Mgr. Jana Kružíková, Ph.D. PhDr. Jaromír Murgaš, CSc. Karel Novotný, M.A. Ph.D. Mgr. Taťána Petříčková Ing. arch. Mgr. Marie Pětová Mgr. Richard Zika, Ph.D. Mgr. Martin Vrabec Mgr. Cyril Říha, Ph.D. Anotace: Při zkoušce z filosofické antropologie se hodnotí následující aspekty: 1) předložená filosoficky relevantní četba, 2) disputace nad vylosovanou kvestií,

3) obeznámenost se základním filosofickým pojmoslovím. 1) Hodnocení filosoficky relevantní četby: Součástí zkoušky je samostatné ohodnocení předložené filosoficky relevantní četby. Smyslem je ohodnotit vlastní adeptovu schopnost vybrat si filosoficky relevantní četbu, umět ji využít při vypracování kvestie a případně umět filosofickou relevanci předložené literatury obhájit a argumentačně prezentovat její problematiku. Výchozí dostupné zdroje četby, které adept může podle vlastního uvážení a ambice rozšiřovat o vlastní četbu, jsou tři: a) povinně volitelné texty ke zkoušce Úvod do filosofie (viz sylabus Úvodu do filosofie); b) filosoficky relevantní texty z programu Kontrolovaná četba; c) texty, s nimiž se pracuje v dalších předmětech nabízených Filosofickým modulem. Seznam četby se odevzdává před vlastním zahájením zkoušky a je samostatně ohodnocen. Toto hodnocení je výchozí a naznačuje adeptovy ambice, může se však v průběhu zkoušky změnit podle adeptovy práce s literaturou. Dále komise při disputaci ohledně předložené četby hodnotí využití textů při vypracování vylosované kvestie. Adept se při tematizování kvestie může odvolávat pouze na tituly, které uvedl v předloženém seznamu. Předložený seznam četby tak vytváří pole pro rozvinutí diskuse nad kvestií. Komise má také možnost ověřovat si v průběhu zkoušky porozumění uvedeným titulům. 2) Hodnocení disputace nad vylosovanou kvestií: Smyslem této stěžejní části zkoušky je, aby adept předvedl, že je schopen samostatně filosoficky problematizovat zadané téma a že při rozvíjení problému dovede adekvátně využít koncepcí a postojů, jež jsou obsaženy v textech, které uvedl v předloženém seznamu četby. Zkouška se zahajuje vylosováním jedné z předložených, předem známých čtyřiceti otázek (kvestií), načež si adept písemně připraví její zodpovězení na základě svého předloženého seznamu četby. Před zkušební komisí by pak adept měl samostatně formulovat základní problém, který může být v zadané kvestii obsažen; dále by tento problém měl samostatně rozvinout, přičemž za pomoci vlastní předložené četby předvede daný problém pokud možno ve vícero perspektivách, které lze navzájem doplňovat, srovnávat či postavit proti sobě. Součástí zkoušky je i věcná diskuse s komisí nad adeptovým rozpracováním problému. Komise u disputace hodnotí adeptovu schopnost formulovat možná témata a problémy zadané kvestie, dále hodnotí rozpracování problému za využití předložené literatury a argumentační zdůvodnění předvedených perspektiv: nakonec hodnotí adeptovu schopnost vést věcně diskusi a schopnost argumentace. 3) Hodnocení obeznámenosti se základním filosofickým pojmoslovím: Hodnotí se schopnost umět při disputaci vyložit základní pojmy, s nimiž adept pracuje. Dále komise obeznámenost se základním filosofickým pojmoslovím ověřuje doplňujícími dotazy na významy základních tradičních filosofických pojmů. Doporučená literatura k základnímu filosofickému pojmosloví: BENYOVSZKY, L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.

Pro úspěšné absolvování zkoušky musí adept uspět ve všech třech aspektech zkoušky. Při celkovém hodnocení se pak vychází z výsledku ve stěžejní části – disputace nad vylosovanou kvestií, přičemž zbylé dva aspekty mají korigující charakter. Příklady kvestií: 1. Je studium filosofie užitečné? Co je užitečné, popř. užitek? Vymezte pomocí jiných pojmů, nejlépe prostřednictvím vhodných autorů či koncepcí. Jakým způsobem lze takto vymezenou užitečnost spojovat s filosofií? Je filosofie užitečná? 2. Jsou všechny filosofické otázky otázkami jazyka? 3. Je postmodernismus relativismem? Uveďte názory či koncepce 1- 2 autorů řazených k postmoderně. V čem by mohly být označeny jako relativismus? Jsou podle vašeho názoru opravdu relativismem a jaké pro to máte argumenty? 4. Mají dějiny smysl? Srovnejte dvojí pojetí dějin dle vašeho výběru. Uveďte, čím je v nich dán smysl (dějin). Konfrontujte jej se skutečnostmi známými z historie. 5. Jsou si všichni lidé rovni? Kdo je člověk a proč by si lidé mohli být rovni? Vyložte vám známé koncepce lidské rovnosti - a nerovnosti. S jakým kontextem jsou propojeny? Podejte strukturovanou odpověď. 6. Bylo dobře řečeno, že není dobra mimo dobrou vůli? Vyložte některé klasické koncepce dobra. V jakém vztahu k nim je dobrá vůle? Náleží skutečně dobro jen k dobré vůli? Pokud ano, jak? Pokud ne, k čemu tedy?

Úvod do filosofie Zkoušející: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc., Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. a kol. další zkoušející: Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Mgr. Jakub Češka, Ph.D. Mgr. Tomáš Holeček, Ph.D. Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Mgr. Jana Kružíková, Ph.D. PhDr. Jaromír Murgaš, CSc. Karel Novotný, M.A. Ph.D. Mgr. Taťána Petříčková Ing. arch. Mgr. Marie Pětová Mgr. Richard Zika, Ph.D. Mgr. Martin Vrabec Mgr. Cyril Říha, Ph.D. Anotace: Smyslem přípravy ke zkoušce je, aby se adepti na základě nabízené povinně volitelné literatury seznámili jednak se základními otázkami a problémy filosofie, dále s příklady některých výrazných filosofických interpretací těchto tradičních problémů a nakonec s příklady primárních textů filosofické tradice. U zkoušky se pak ověřuje, zda student přečetl vybranou povinně volitelnou literaturu a zda je schopen samostatně s porozuměním zreferovat základní témata přečtených textů. Při zhodnocování výkonu studenta se přitom dbá na jeho správné a souvislé argumentování vykládaných témat a na umění správně argumentačně svůj výklad obhájit.

Základní literatura: (Je rozdělena do tří kategorií, z každé kategorie je předepsán požadovaný minimální úhrn přečtených stran textů tak, aby si studenti museli z každé kategorie přečíst dva až tři nabízené tituly.) I. Úvodní a přehledová literatura: BENYOVSZKY, L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007 (vybrané pasáže) JASPERS, K., Úvod do filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1996. MICHÁLEK, J., Co je filosofie?, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. PETŘÍČEK, M., Úvod do (současné) filosofie, Praha: Herrmann a synové, 1997. SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. II. Filosofie 20.st. a výkladová literatura: ARENDTOVÁ, H., „Tradice a moderní věk. Pojetí dějin: starověké a moderní“, In ARENDTOVÁ, H., Mezi minulostí a budoucností, Brno: CDK, 2002. ARENDTOVÁ, H., O násilí, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. AUERBACH, E., Mimesis, Praha: MF, 1998, s. 9-47. BRAGUE, R., Evropa, římská cesta, Praha: PedF UK, 1994. ELIADE, M., Mýtus o věčném návratu, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. FERNAU, J., Od Olympu k Akropoli, Praha: BRÁNA, 2002. FINK, E., Oáza štěstí, Zahrada Epikurova, Praha: MF, 1992. GADAMER, H.-G., Problém dějinného vědomí, Praha: FU AVČR, 1994. BOUZEK, J., KRATOCHVÍL, Z., Od mýtu k logu, Praha: Herrmann a synové, 1994. ORTEGA Y GASSET, J., Evropa a idea Národa, Praha: MF, 1993. OTTO, W.F., „Mýtus a slovo“, In P. Rezek (ed.) Mýtus, epos a logos, Praha: OIKÚMENÉ, 1991. PATOČKA, J., Sókratés, Praha: SPN, 1991. SCHELER, M., O studu, Praha: MF, 1993. SOKOL, J., PINC, Z., Antropologie a etika, Praha: TRITON, 2003. VERNANT, J.-P., Počátky řeckého myšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. III. Primární texty filosofické tradice před 20.st.: ANSELM, „Proslogion“, in ANSELM: Quaerens intellectum, Praha: Kalich, 1990. ARISTOTELÉS, O duši, překlad A. Kříž, Praha: Rezek, 1995. AUGUSTINUS, A., „[Co je čas?]“ … in AUGUSTINUS, A.: Vyznání, Praha: Kalich, 1990, XI. kniha. DESCARTES, R., Rozprava o metodě, Praha: Svoboda, 1947. HEGEL, G.W.F., „Úvod do dějin filosofie: Pojem dějin filosofie“, in HEGEL, G.W.F.: Dějiny filosofie I., Praha: Akademie věd, 1961. KANT, I., K věčnému míru, O obecném určení …, Praha: OIKÚMENÉ, 1999. NIETZSCHE, F., Zrození tragédie z ducha hudby, Praha: Gryf, 1993 PLATÓN, Faidón, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. PLATÓN, Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón, Praha: OIKÚMENÉ, 1994.

Proseminář k interpretaci textů Přednášející: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc., Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. a kol. další vyučující: Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Mgr. Jakub Češka, Ph.D. Mgr. Tomáš Holeček, Ph.D. Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Mgr. Jana Kružíková, Ph.D. PhDr. Jaromír Murgaš, CSc. Karel Novotný, M.A. Ph.D. Mgr. Taťána Petříčková Ing. arch. Mgr. Marie Pětová Mgr. Richard Zika, Ph.D. Mgr. Jan Tuček PhDr. Jan Horský, Ph.D. Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. Mgr. Martin Vrabec Mgr. Cyril Říha, Ph.D. Anotace: Smyslem Prosemináře k interpretaci textů je naučit se kriticky pracovat se čteným textem a samostatně psát krátká odborná pojednání. Při čtení je třeba se především naučit zaujímat kritický odstup od čteného textu a odlišovat od čtené tematiky vlastní předsudky, které čtenář do porozumění textu vnáší. Dále je zapotřebí se naučit rozpoznávat explicitní i implicitní východiska a příp. teoretické předpoklady interpretovaného textu. Při psaní vlastních textů je zapotřebí si osvojit základní zadané žánry (např. písemná reference tématu textu, vlastní interpretační pojednání apod.) a také elementární formální zvyklosti týkající se odkazování a uvádění bibliografických údajů. Součástí atestace je aktivní práce v hodinách (např. formou ústních referencí a resumé, které zadává učitel) a vypracování zadaných písemných prací v různých typech žánrů (např. referát, interpretace ad.). Tematické okruhy: 1) Základní problémy kritického čtení textů: relativnost čtenářské perspektivy, působnost předsudků, dějinnost, problém vztahu k jinakosti. 2) Problematika metod humanitních věd. Možnosti a meze interpretace textů. 3) Práce s prameny. 4) Kritická analýza textu. 5) Logický rozbor argumentů. 6) Fenomenologický přístup. 7) Hermeneutický kruh a interpretace. Pozitivní role předsudku. 8) Dekonstrukce a další alternativní přístupy. 9) Základy psaní odborného pojednání – stylistika a rozlišení žánrů. 10) Základy psaní odborného pojednání – formální náležitosti (citace ad.). 11) Základy psaní odborného pojednání – parafráze, analýza, interpretace. 12) Základy psaní odborného pojednání – nejčastější chyby (součástí je vyhodnocení studentských prací).

Základní literatura: GADAMER, H.-G., Problém dějinného vědomí, Praha: FU AVČR, 1994. GRONDIN, J., Úvod do hermeneutiky, Praha: OIKÚMENÉ, 1997 (překl. B. Horyna, P. Kouba). Doporučená literatura: BLAŽÍČEK, P., Kritika a interpretace, Praha: Triáda, 2002 (zde eseje z 90. let) DESCARTES, R., Rozprava o metodě, jak správně vésti svůj rozum a hledati pravdu ve vědách, překlad Věra Szathmáryová – Vlčková, Praha 1947. FIGAL, G., Hermeneutická svoboda, Praha: FILOSOFIA, FÚ AV ČR, 1994 (překl. V. Koubová). FINK, E., Hra jako symbol světa, Praha: Český spisovatel, 1993 (překl. M. Petříček). GADAMER, H.-G., Člověk a řeč, Praha: OIKÚMENÉ, 1999 (překlad Jan Sokol a Jakub Čapek). HEIDEGGER, M., Bytí a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996 (překl. I. Chvatík a kol.), zde §§ 1-7. KUHN, T.S., Struktura vědeckých revolucí, Praha: OIKÚMENÉ, 1997 (překl. T. Jeníček). NIETZSCHE, F., O užitku a škodlivosti historie pro život, in NIETZSCHE, F.: Nečasové úvahy I., překlad Jan Krejčí, Praha: Mladá fronta, 1992. PATOČKA, J., Kacířské eseje o filosofii dějin, Praha: Academia, 1990. PATOČKA, J., Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. PETŘÍČEK, M., Majestát zákona, Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce, Praha: Herrmann a synové, 2000. RICOEUR, P., Úkol hermeneutiky (Eseje o hermeneutice), Praha: FILOSOFIA, 2004. RICHTEROVÁ, S., Slova a ticho, Praha: Československý spisovatel, 1991.

Soustředění k filosofické antropologii (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Soustředění k Filosofické antropologii má studentům kombinované formy studia poskytnout především základní představu o smyslu a charakteru této atestace a o strategii přípravy na ni. Atestace je shodná s prezenční formou studia. Požadavky a pravidla pro její plnění jsou vyhlášeny v anotaci této atestace. Součástí soustředění je i pokračování v předmětech Proseminář k interpretaci textů. Tématické okruhy: 1) Smyl a charakter zkoušky; 2) Formální předpoklady pro přistoupení ke zkoušce; 3) Charakteristika písemné části zkoušky a strategie přípravy na ni; 4) Doporučená literatura k písemné části; 5) Charakteristika ústní zkoušky a strategie přípravy na ni; 6) Témata kvestií a práce s nimi; 7) Instruktáž k výběru literatury k ústní části zkoušky; sestavení seznamu četby;

8) Proseminář k interpretaci textů: základy psaní odborného pojednání (stylistika a rozlišení žánrů); 9) Proseminář k interpretaci textů: základy psaní odborného pojednání (formální náležitosti); 10) Proseminář k interpretaci textů: základy psaní odborného pojednání (parafráze, analýza, interpretace); 11) Proseminář k interpretaci textů: základy psaní odborného pojednání (nejčastější chyby); 12) Proseminář k interpretaci textů: vyhodnocení práce v prosemináři. Základní literatura: SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. PETŘÍČEK, M., Úvod do (současné) filosofie, Praha: Hermann & synové, 1992. Doporučená literatura: BENYOVSZKY, L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. Další výchozí dostupné zdroje doporučené literatury: a) povinně volitelné texty ke zkoušce Úvod do filosofie (viz sylabus Úvodu do filosofie); b) filosoficky relevantní texty z programu Kontrolovaná četba; c) texty, s nimiž se pracuje v dalších předmětech nabízených Filosofickým modulem.

Soustředění k úvodu do filosofie (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Soustředění k povinné atestaci Úvod do filosofie má studentům kombinované formy studia poskytnout především základní představu o smyslu této atestace, o jejím charakteru a o podmínkách pro připuštění k vlastní atestaci. Plnění podmínek i vlastní atestace Úvod do filosofie je shodné s prezenční formou studia. Požadavky a pravidla pro plnění předpokladu jsou vyhlášeny vždy na začátku I. semestru studia daného I. ročníku. Tématické okruhy: 1) Smysl studia filosofie v kontextu humanitních věd. 2) Prezentace zkoušky Úvod do filosofie a doporučení přípravy. 3) Práce s povinně volitelnou literaturou. 4) Specifika filosofického přístupu. 5) Filosofie a věda, problém humanitních věd. 6) Možnosti a meze interpretace textů. 7) Hermeneutický kruh a interpretace. 8) Základy psaní odborného pojednání. 9) Předvedení interpretace. 10) Vlastní práce studentů v prosemináři I. 11) Vlastní práce studentů v prosemináři II. 12) Vyhodnocení práce v prosemináři. Základní literatura: Odpovídá povinně volitelné literatuře povinné zkoušky Úvod do filosofie. Ta je rozdělena do tří kategorií, z každé kategorie je předepsán požadovaný minimální úhrn přečtených stran textů tak, aby si studenti museli z každé kategorie přečíst dva až tři nabízené tituly. I. Úvodní a přehledová literatura: BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007 (vybrané pasáže). JASPERS, K.: Úvod do filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1996. MICHÁLEK, J.: Co je filosofie?, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. PETŘÍČEK, M.: Úvod do (současné) filosofie, Praha: Herrmann a synové, 1997. SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. II. Filosofie 20.st. a výkladová literatura: ARENDTOVÁ, H.: „Tradice a moderní věk. Pojetí dějin: starověké a moderní“, in ARENDTOVÁ, H.: Mezi minulostí a budoucností, Brno: CDK, 2002. ARENDTOVÁ, H.: O násilí, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. AUERBACH, E.: Mimesis, Praha: MF, 1998, s. 9-47.

BRAGUE, R.: Evropa, římská cesta, Praha: PedF UK, 1994. ELIADE, M.: Mýtus o věčném návratu, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. FERNAU, J.: Od Olympu k Akropoli, Praha: BRÁNA, 2002. FINK, E.: Oáza štěstí, Zahrada Epikurova, Praha: MF, 1992. GADAMER, H.-G.: Problém dějinného vědomí, Praha: FU AVČR, 1994. BOUZEK, J., KRATOCHVÍL, Z.: Od mýtu k logu, Praha: Herrmann a synové, 1994. ORTEGA Y GASSET, J.: Evropa a idea Národa, Praha: MF, 1993. OTTO, W.F.: „Mýtus a slovo“, In P. Rezek (ed.) Mýtus, epos a logos, Praha: OIKÚMENÉ, 1991. PATOČKA, J.: Sókratés, Praha: SPN, 1991. SCHELER, M.: O studu, Praha: MF, 1993. SOKOL, J., PINC, Z.: Antropologie a etika, Praha: TRITON, 2003. VERNANT, J.-P.: Počátky řeckého myšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. III. Primární texty filosofické tradice před 20.st.: ANSELM: „Proslogion“, in ANSELM: Quaerens intellectum, Praha: Kalich, 1990. ARISTOTELÉS: O duši, překlad A. Kříž, Rezek, Praha 1995. AUGUSTINUS, A.: „[Co je čas?]“ … in AUGUSTINUS, A.: Vyznání, Praha: Kalich, 1990, XI. kniha. DESCARTES, R.: Rozprava o metodě, Praha: Svoboda, 1947. HEGEL, G.W.F.: „Úvod do dějin filosofie: Pojem dějin filosofie“, in HEGEL, G.W.F.: Dějiny filosofie I., Praha: Akademie věd, 1961. KANT, I.: K věčnému míru, O obecném určení …, Praha: OIKÚMENÉ, 1999. NIETZSCHE, F.: Zrození tragédie z ducha hudby, Praha: Gryf, 1993. PLATÓN: Faidón, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. PLATÓN: Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón, Praha: OIKÚMENÉ, 1994

b) Společenskovědní modul Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě (souborná zkouška) Zkoušející: doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc. Mgr. Hedvika Novotná a kol. Anotace: Cílem zkoušky je ověřit a zhodnotit poznatky, které studenti získali v rámci úvodních a výběrových předmětů vypisovaných a nabízených společenskovědním modulem. Zkouška pokrývá témata z oborů sociologie, psychologie, antropologie a ekonomie. Struktura zkoušky: Zkouška se skládá ze tří segmentů: 1) Písemné zkoušky, jejíž cílem je ověřit studentovu znalost základních pojmů a koncepcí. 2) Písemné interpretace odborného textu či publikace, které jsou uvedeny v seznamu povinné literatury.

3) Ústní prezentace tří empirických témat a objasnění metody, kterou lze uplatnit při výzkumu jednoho z nich (podle určení zkoušejícího). Základní literatura: BAUMAN, Z., Globalizace – důsledky pro člověka, Praha: Mladá fronta, 2000. BERGER P., LUCKMANN, T., Sociální konstrukce reality, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. GIDDENS, A., Důsledky modernity, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. GOFFMAN, E., Stigma, poznámky o způsobech zvládání narušené identity, Praha: SLON, 2003. MOŽNÝ I., Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života, Praha: Portál, 2002. Velký sociologický slovník, Praha: Akademia, 1996. WALLERSTEIN, I. AT AL., Kam směřují sociální vědy, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. ZNEBEJÁNEK, F., Sociální hnutí, Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 3. kapitola.

Úvod do antropologie Vyučující:. prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Mgr. Martin Heřmanský a kol. Anotace: Přednáška zprostředkovává uvedení do vědního oboru sociokulturní antropologie. Seznamuje studenty se stručným vývojem této vědní disciplíny, jejími premisami a tradičními tématy. Cílem předmětu je vymezit sociokulturní antropologii jako vědeckou disciplínu odlišující se od ostatních společenskovědních disciplín, ukázat antropologický pohled na realitu skrze jednotlivé aspekty lidské kultury a představit kulturní diverzitu lidstva skrze tradiční antropologická témata. Tématické okruhy: 1) Sociokulturní antropologie jako vědní disciplína 2) Kultura a společnost 3) Antropologické metody zkoumání 4) Kultura a jazyk 5) Subsistenční adaptační strategie a ekonomické systémy 6) Příbuzenství 7) Manželství a rodina 8) Politická organizace a sociální kontrola 9) Sociální stratifikace 10) Náboženství 11) Rituál 12) Kulturní změna Základní literatura: MURPHY, R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha: SLON, 2001.

VODÁKOVÁ, A.,VODÁKOVÁ, O., SOUKUP, V., Sociální a kulturní antropologie. Praha: SLON, 2000. Doporučená literatura: BUDIL, I. T., Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha, Triton, 2003. FERRARO, G., Cultural anthropology: an applied perspective, Belmont: Wadsworth, 1998. KOTTAK, C. P., Cultural Anthropology, New York: McGraw-Hill, 1991. PEOPLES, J. G., BAILEY, G. A., Humanity: An Introduction to Cultural Anthropology, St. Paul: West Publishing Company, 1988. SOUKUP, V., Přehled antropologických teorií kultury, Praha: Portál, 2000. SOUKUP, V., Dějiny antropologie, Praha: Karolinum, 2004.

Úvod do sociologie Vyučující: doc. Ing. Karel Müller, CSc. Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová a kol. Anotace: Posláním předmětu je seznámit studenty nesociologických oborů se základní tematikou sociologie, její pojmovou a teoretickou strukturou a zejména naznačit možnosti využití sociologických poznatků v disciplínách studovaných na FSV (případně na FHS); podle možností pak na příkladech a datech doložit, jak sociologie slouží jako nástroj porozumění aktuálním jevům naší současnosti. Tématické okruhy: 1) Postavení sociologie ve struktuře soudobé vědy: přechod klasické sociologie do tzv. neklasické fáze. Sociologie inspirovaná ekonomií, politickou vědou, filozofií, historiografií a přírodními vědami. Sociologické inspirace v ekonomii, politické vědě, teorii masové komunikace, estetice, historiografii. Soudobé trendy v historické antropologii, sociální ekologii, sémiotice atd. Velké personální unie (osobnosti spojující několik vědních oborů se sociologií): Tocqueville, Marx, Weber, Spencer, Elias, Popper, Arendtová, Duby aj. 2) Sociologie jako věda o přechodu tradiční společnosti v moderní a moderní v postmoderní (postindustriální). Od agrárních společností ke společnosti informatické, somatické, ludické etc. Velké teorie vývoje (evolucionismus, cyklické teorie, teorie modernizace, teorie postindustriální společnosti) a kolaps teorie pokroku. 3) Osudy sociologie jako osudy režimů, idejí a lidí. Sociologie ve společnosti otevřené a totalitní: sociologie a marxismus (komunismus), sociologie a fašismus, sociologie a nacionální socialismus. Je sociologie socialistickou vědou (Hayek)? Sociologie konzervativní, liberální a levicová. Tzv. radikální a reflexivní sociologie. 4) Sociologie jako tzv. multiparadigmatická věda. Dva zásadní modely sociologického vidění světa: nominalismus (akcent na aktéra) a realismus (akcent na skupinu a systém). Od individua ke společnosti (interakcionistické teorie) a od společnosti k individuu (systémové teorie). Pojmy: chování, jednání, činnost.

Podstata lidské činnosti a základní formy. Individuum, aktér, osobnost: osobnost v postmoderní době fragmentarizovaný svět a život k okamžitému použití. 5) Společnost jako struktura a systém. Typy sociálních struktur: ideální, normativní, zájmová a interakční. Velké sociální subsystémy: ekonomický, politický a kulturní. Jejich vzájemné vztahy. Teorie sociální strukturace jako pokus o řešení vztahu individuum systém (činnost struktura). Pojem sociální role, plurality rolí a pojetí identity v postmoderní sobě. 6) Sociologické pojetí kultury. Soudobá krize kultury: estetizace světa a fenomén masové kultury a kulturního průmyslu. Kulturní trauma a kulturní šok. Socializace a sociální kontrola: internalizace kultury. Sociální norma, deviace a sankce. Teorie deviantního chování: objektivistické a etiketizační (konstruktivistické), koncept tzv. sekundární deviace. 7) Sociální nerovnost jako ústřední sociologické téma. Idea sociální rovnosti v dějinách a současnosti. Nerovnost a chudoba v tradiční a moderní společnosti. Třídní struktura moderní společnosti. Třídní a sociální napětí a konflikt. Sociální stratifikace: pojem sociálního statusu, jeho dekompozice a inkonzistence. Proměny sociální struktury v procesu přeměny industriální společnosti v postindustriální. 8) Genderové a rasové nerovnosti. Identita a sexualita. Tělo a tělesnost v tradiční, moderní a postmoderní společnosti. Rodina jako sociální síť a instituce. Národ a nacionalismus: od národa ke státu a od státu k národu. Nacionální hnutí 19. a 20. století. Rasismus a xenofobie. Národní identita v globalizujícím se světě. 9) Organizační struktura moderních společností. Teorie organizace a byrokracie. 10) Vláda, politická moc a stranictví: problém legality a legitimity. Moderní politické stranictví a tzv. železný zákon oligarchie. Moc a národní stát. 11) Sociální změna: sociální moblita a sociální revoluce. Typy sociální mobility a koncept otevřené společnosti. Struktura sociálních revolucí. 12) Soudobá sociální hnutí: feministické, ekologické, pacifistické, nacionalistická hnutí. Sociologie války. Budoucnost světa pozdní modernity: konflikt civilizací nebo civilizace v krizi? Základní literatura: GIDDENS, A., Sociologie, Praha: Argo, 1999. Doporučená literatura: BAUMAN, Z., Úvahy o postmoderní době, Praha: SLON, 1995. BAUMAN, Z., Globalizace – důsledky pro člověka, Praha: Mladá fronta, 2000. DURKHEIM, E., Sociologie a filozofie, Praha: SLON, 1998. GELLNER, A., Národy a nacionalismus, Praha: Hříbal, 1993. GIDDENS, A., Důsledky modernity, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. GIDDENS, A., Unikající svět, Praha: SLON, 2000. KREJČÍ, J., Postižitelné proudy dějin, Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. MILLS, CH. W., Sociologická imaginace, Praha: SLON, 2002. MOŽNÝ I., Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života, Praha: Portál, 2002. ZNEBEJÁNEK, F., Sociální hnutí, Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 3. kapitola.

Úvod do ekonomie Vyučující: doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Ing. Inna Čábelková, Ph.D. a kol. Anotace: Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy makro a mikroekonomie, poukázat na souvislosti ekonomie s dalšími obory jako jsou antropologie, dějiny, právo, morálka, občanský sektor. Dalším cílem je také položit společný vědomostní základ pro studenty prvních ročníků podobným způsobem jako v dalších povinných úvodních předmětech Společenskovědního modulu (Úvod do sociologie, Úvod do psychologie). Tématické okruhy: 1) Antropologický pohled na ekonomii. 2) Základy mikroekonomie. 3) Nedokonalé trhy. 4) Externality, regulace. 5) Trh výrobních faktorů, nezaměstnanost. 6) Kapitál, úrok, investice. 7) Peníze, bankovní soustava, inflace. 8) Základy makroekonomie. 9) Měnová politika. 10) Hospodářská politika a její vztah k občanskému sektoru. 11) Ekonomie a právo. 12) Dějiny ekonomických teorií. Základní literatura: HOLMAN, R., Ekonomie, Praha: Beck, 1999. (vybrané kapitoly 2-4, 6, 7, 9, 11-13, 16, 17, 19-27, 28-31 bez dodatků, celkem cca. 400 stran.) HOLMAN, R., Vývoj ekonomického myšlení, Praha: Liberální institut, 1994. SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. (kapitola Hodnoty a peníze). Doporučená literatura: HEYNE, P., Ekonomický styl myšlení, Praha: Vysoká škola ekonomická, 1991. SOJKA M., KONEČNÝ, B., Malá encyklopedie moderní ekonomie, Praha: Libri, 1998.

Úvod do psychologie Vyučující: doc. PhDr. Václav Břicháček Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. a kol. Anotace: Jedná se o vstupní přednášku pro posluchače prvního ročníku FHS UK, která je základem pro přípravu ke zkoušce Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě. Základ tvoří předepsaná učebnice a během přednášek se některé kapitoly podrobněji rozebírají. Na přednášce se podílí prof. J. Mareš, prof. V. Smékal, doc. V. Břicháček a někteří další odborníci. Po stránce obsahové je cílem seznámit posluchače s celým oborem současné psychologie a dát jim možnost orientovat se v tomto oboru. Během přednášky se zároveň zadávají drobné úkoly jako jsou eseje na vybraná psychologická témata ze zadané literatury, drobný sběr dat se zaměřením na metodiku rozhovorů s osobami různého věku, návody, jak dohledávat vybraná témata v literatuře. Tematické okruhy: 1) Styly učení. 2) Úvod do psychologické metodologie. 3) Vnímání - základní pojmy. 4) Psychologický pohled na stres. 5) Sociální opora a její poskytování. 6) Subjektivní pravděpodobnost. 7) Vývoj v pojetí pojmu inteligence. 8) Měření inteligence. 9) Myšlení a řeč. 10) Psychologické směry 20. stol.(I) 11) Psychologické směry 20. stol. (II) 12) Pozitivní psychologie. Základní literatura: KERN, H., MEHLOVÁ, CH., NOLZ, H., PETER, M., WINTERSPERGEROVÁ, R., Přehled psychologie, Praha: Portál 1999. ATKINSONOVÁ, R. L. a kol., Psychologie, Praha: Victoria publishing, 1995 (tuto rozsáhlou učebnici užíváme pro výcvik dohledávání různých témat). PLHÁKOVÁ, M., Úvod do psychologie, Praha: Academia, 2003. Doporučená literatura: BLACKMOREOVÁ, M., Teorie memů, Praha: Portál, 2001. CUMMINS, D., Základy experimentální psychologie, Praha: Portál, 1998. DRAPELA, V. J., Přehled teorií osobnosti, Praha: Portál, 2003. FERJENČÍK, J., Úvod do metodologie psychologického výzkumu, Praha: Portál, 2000. HAYESOVÁ, N., Úvod do sociální psychologie, Praha: Portál, 2000. HENDL, J., Úvod do kvalitativního výzkumu, Praha: Karolinum, 1997. HOSKOVEC, J., NAKONEČNÝ, V., SEDLÁKOVÁ, M., Psychologie XX. století, Praha: Karolinum, 2002 . KREJČÍŘOVÁ, D., LANGMEIER, J., Vývojová psychologie, Praha: Grada, 2001. SMÉKAL, V., Pozvání do psychologie osobnosti, Brno: Barrister & Principal, 2004.

POKORNÁ, V., Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení, Praha: Portál, 2002. STERNBERG, R., J., Úspěšná inteligence. Praha: Grada, 2001.

Soustředění perspektivě

ke

společenským

vědám

v interdisciplinární

(pro kombinovanou formu studia) Vyučující: Mgr. Hedvika Novotná Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová a kol. Anotace: Cílem konzultačního soustředění je připravit studenty na zkoušku Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě. Soustředění se skládá jednak z výkladů a diskusí (formou jednotlivých pracovních skupin) níže uvedených – z hlediska zkoušky důležitých tématických okruhů, které mají prohloubit a dále precizovat studentovo samostudium, a dále formou individuálních konzultací a pohovorů nad seznamy četby ke zkoušce. Tématické okruhy: 1)Vývoj a hlavní školy ekonomického myšlení 2) Hlavní psychologické teorie a jejich aplikace na konkrétní psychologické problémy 3) Základní poznatky ze sociální, obecné a vývojové psychologie 4) Komplexní přístup k řešení modelových situací s psychologickou tématikou 5) Hlavní sociologické teorie a jejich možné aplikace 6) Sociologie institucí; sociologie vědění; genderová problematika 7) Základní antropologické pojmy, teorie a směry 8) Společenské systémy, příbuzenské systémy 9) Základy ekonomická antropologie 10) Základy antropologie náboženství Doporučená literatura: Individuální, podle seznamu ke zkoušce, který si student sestavil (viz seznam titulů v programu kontrolované četby). Student má možnost svůj výběr předem konzultovat.

Soustředění k úvodu do antropologie (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. Mgr. Martin Heřmanský Mgr. Hedvika Novotná Anotace:

Soustředění je uvedením do oboru kulturní a sociální antropologie. Jeho záměrem je vymezit obor vůči příbuzným vědám, ukázat jeho metody, témata, způsob problematizace. Tématické okruhy: 1) Obor kulturní a sociální antropologie, emický a etický přístup (M. Sahlins) 2) Metody kulturní ekologie. 3) Co přinášejí výzkumy kulturních ekologů? 4) Jazyk a kultura. Existují primitivní jazyky? 5) Lingvistika a antropologie. Jazykový relativismus (Sapir, Whorf). 6) Člověk a náboženství. 7) Antropologické výzkumy náboženství. 8) Teorie příbuzenství. 9) Zkoumání příbuzenských systémů. 10) Sociální systémy. 11) Antropologie a menšiny. 12) Terénní výzkum. Základní literatura: MURPHY R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. Doporučená literatura: AUGÉ, M., Antropologie současných světů, Brno: Atlantis, 1999. BENEDICTOVÁ, R., Vzorce kultury, Praha: Argo, 1999. BUDIL, I. T., Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha, Triton, 2003. LÉVI-STRAUSS, C., Smutné tropy, Praha: Odeon, 1966 POSPÍŠIL, L., Etnologie práva, Praha: Set out, 1997. SOKOL, J., Člověk a náboženství, Praha: Portál, 2004. SOKOL, J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2003.

Soustředění k úvodu do ekonomie (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: Ing. Inna Čábelková, Ph.D. Ing. Miroslav Svoboda Anotace: Cílem soustředění je seznámit studenty se základními pojmy makro a mikroekonomie a připravit je na povinnou zkoušku z Úvodu do ekonomie. Dalším cílem je také položit společný vědomostní základ pro studenty prvních ročníků podobným způsobem jako v dalších povinných úvodních předmětech Společenskovědního modulu (Úvod do sociologie, Úvod do psychologie). Tématické okruhy: 1) Chování spotřebitele 2) Chování výrobce

3) Nabídka 4) Poptávka 5) Tržní rovnováha 6) Agregátní poptávka 7) Agregátní nabídka 8) Potenciální produkt 9) Hospodářský cyklus 10) Hospodářsky růst 11) Hospodářská politika 12) Měnové kurzy Základní literatura: HOLMAN, R., Ekonomie, Praha: Beck, 1999. (vybrané kapitoly 2-4, 6, 7, 9, 11-13, 16, 17, 19-27, 28-31 bez dodatků, celkem cca. 400 stran.) HOLMAN, R., Vývoj ekonomického myšlení, Praha: Liberální institut, 1994. SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. (kapitola Hodnoty a peníze.) Doporučená literatura: HEYNE, P., Ekonomický styl myšlení, Praha: Vysoká škola ekonomická, 1991. SOJKA M., KONEČNÝ, B., Malá encyklopedie moderní ekonomie, Praha: Libri, 1998.

Soustředění k úvodu do psychologie (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: PhDr. Markéta Habermannová, Ph.D. Mgr. Jitka Lindová, Ph.D. Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. Anotace: Tento předmět je určen pro posluchače kombinovaného studia. Cílem je připravit posluchače na zkoušku z Úvodu do psychologie a naznačit jim styl práce při vyhledávání podkladů z literatury i se stylem základního studia v psychologii. Tematické okruhy: 1. Předmět psychologie, základní pojmy a koncepty 2. Úvod do psychologické metodologie 3. Vnímání - základní pojmy 4. Psychologický pohled na stres 5. Sociální opora a její poskytování 6. Subjektivní pravděpodobnost 7. Vývoj v pojetí pojmu inteligence 8. Měření inteligence 9. Myšlení a řeč 10. Psychologické směry 20. stol.(I) 11. Psychologické směry 20. stol. (II) 12. Pozitivní psychologie Základní literatura:

KERN, H., MEHLOVÁ, CH., NOLZ, H., PETER, M., WINTERSPERGEROVÁ, R., Přehled psychologie, Praha: Portál, 1999. ATKINSONOVÁ, R. L. a kol., Psychologie, Praha: Victoria publishing, 1995 (tuto rozsáhlou učebnici užíváme pro výcvik dohledávání různých témat). PLHÁKOVÁ, M., Úvod do psychologie, Praha, Academia, 2003. Doporučená literatura: BLACKMOREOVÁ, M., Teorie memů, Praha: Portál, 2001. CUMMINS, D., Základy experimentální psychologie, Praha: Portál, 1998. DRAPELA, V. J., Přehled teorií osobnosti, Praha: Portál, 2003. FERJENČÍK, J., Úvod do metodologie psychologického výzkumu, Praha: Portál, 2000. HAYESOVÁ, N., Úvod do sociální psychologie, Praha: Portál, 2000. HENDL, J., Úvod do kvalitativního výzkumu, Karolinum: Praha, 1997. HOSKOVEC, J., NAKONEČNÝ, V., SEDLÁKOVÁ, M., Psychologie XX. století, Praha: Karolinum, 2002 . KREJČÍŘOVÁ, D., LANGMEIER, J., Vývojová psychologie, Praha: Grada, 2001. SMÉKAL, V., Pozvání do psychologie osobnosti, Brno: Barrister & Principal, 2004. POKORNÁ, V., Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení, Portál: Praha, 2002. STERNBERG, R., J., Úspěšná inteligence. Praha: Grada, 2001.

Soustředění k úvodu do sociologie (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: doc. Ing. Karel Müller, CSc. prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová Anotace: Cílem předmětu je připravit studenty kombinovaného studia pro samostatné studium sociologických textů, které uvádějí do studia tohoto oboru. Předmět uplatňuje dvě formy této přípravy: (i) účast studentů na soustředění, kde přednášející seznámí studenty se základními tématy a charakteristikami oboru, (ii) samostatné studium sociologických textů a zpracování krátké studie k vybranému tématu (viz níže). Tématické okruhy: Tématické okruhy vycházejí ze struktury povinné literatury a jsou orientovány na vybrané badatelské problémy, ke kterým student připraví krátkou studii: 1) Proměny současných forem rodiny a faktory, které je ovlivňují. 2) Změny úlohy národních států v procesu globalizace. 3) Dynamika interetnických vztahů v kulturním kontextu českých zemí. 4) Souvislosti mezi současnými změnami v povaze práce, odbornou přípravou a změnami v systému vzdělání. 5) Vliv masových medií na formy a prostředky politických systémů. 6) Způsoby legitimizace politické moci v prostředí současných masových medií? 7) Jak se mění úloha sociálních hnutí v současných moderních společnostech?

Základní literatura: GIDDENS, A., Sociologie, Praha: Argo, 1999. Doporučená literatura: Student si zvolí doporučenou literaturu podle zaměření vybrané studie.

c) Historický modul Evropské dějiny ve světových kontextech (souborná zkouška) Zkoušející: prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. PhDr. Jan Horský, Ph.D. Mgr. Markéta Seligová Anotace: Zkouška je zaměřena především na evropské dějiny s určitým akcentem na dějiny české (příklady z českých dějiny mají sloužit k podrobnějšímu uchopení a demonstrování obecnější problematiky). Pozornost je věnována především (a) dějinám institucí a jejich souvislostí s povahou mocenských systémů a s průběhem základních sociálně-dějinných a kulturně-dějinných procesů, (b) dějinám náboženského,vědeckého a politického myšlení a dějinám kultury, (c) dějinám umění. Student by u zkoušky měl prokázat nejen základní znalosti ve výše uvedených oblastech, ale předeším svou způsobilost samostatně pracovat s odbornou historiografickou literaturou, rozlišovat v ní to, co je vzato ze samotných pramenných informací, co je již interpertace vyplývající z uplatnění příslušných archeologických či dějepisných metod, co jsou obecnější teoretická východiska a závěry toho kterého autora. Organizace zkoušky: Látka je rozdělena do tří základních sekcí. Alespoň v jedné sekci je poskytnuta studentovi širší možnost volitelnosti nastudovaných témat (zde může uplatnit určitou akcentaci svého zájmu např. o dějiny umění, o praehistorii a archeologické metody, o dějiny náboženství a pod.). Při zkoušce je studentovi zadána z každé sekce alespoň jedna otázka, jež vyplývá ze seznamu četby, který student při zkoušce předkládá. Student by měl z tohoto seznamu nastudovat alespoň 20 položek (titulů), rovnoměrrně rozdělených do všech tří sekcí (cca po 5 až 7 titulech).

Povinně volitelná literatura (student si volí 20 titulů): (V následujícím seznamu jsou uvedeny pouze příklady titulů literatury, která je studentům nabízena k jejich přípravě ke složení zkoušky Evropské dějiny ve světových kontextech.)

a) Obecná přehledová literatura, např.: PEČÍRKA, J., a kol., Dějiny pravěku a starověku, I.- II., Praha: SPN, 1979. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích II., Praha: Academia, 1994. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích III., Praha: Academia, 1998. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích IV., Praha: Academia, 1999. ŠMAHEL, F., Husitská revoluce I.-IV., Praha: Karolinum, 1995. KÁRNÍK, Z., České země v éře první republiky (1918-1938), I. a II.díl, Praha: Libri, 2000-2003. b) Literatura pojednávající synteticky určité období, např.: JANÁČEK, J., České dějiny 1526-1547, I.-II., Praha: Academia, 1971-84. IMHOF, U., Evropa a osvícenství, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. c) Literatura uvádějící do problematiky jednotlivých dějepisných tématických okruhů, popř. představující určité metodické zaměření dějepisného bádání: - právní dějiny a dějiny mocenských institucí, např.: KROFTA, K., Dějiny selského stavu, Praha: Jan Laichter, 1949. RAUSCHER, R., Volební kapitulace a korunovační reversy panovníků ve střední Evropě, Bratislava: Právnická fakulta University, 1925. - uvádějící do problematiky sociálních hnutí, např.: HROCH, M., V národním zájmu, Praha: FF UK 1996. MACURA, V., Znamení zrodu, Jinočany: H & H, 1995. ČECHURA, J., Broumovská rebelie, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. - uvádějící do problematiky náboženských dějin, např.: MOLNÁR, A., Na rozhraní věků. Cesty evropské reformace, Praha: Vyšehrad, 1985. RÉMOND, R., Náboženství a společnost v Evropě, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. - uvádějící do problematiky hospodářských dějin, např.: BRAUDEL, F., Dynamika kapitalismu, Praha: Argo, 1999. - uvádějící do problematiky dějin obyvatelstva a historické demografie, např.: FIALOVÁ, L., a kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha: Mladá fronta, 1998. HORSKÝ, J., SELIGOVÁ, M., Rodina našich předků, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. - představující problematiku dějin přírodních věd: KOYRÉ, A., From the Closed World to the Infinite Universe, Baltimore: The Johns Hopkins Press, 1957. HORSKÝ, Z., Kepler v Praze, Praha: Mladá fronta, 1980. KOMÁREK, S., Dějiny biologického myšlení, Praha: Vesmír, 1997. - představující dějiny mentalit, historickou antropologii, mikrohistorii, např.: GINZBURG, C., Sýr a červi, Praha: Argo, 2000. ARIES, P., Dějiny smrti I.- II., Praha: Argo, 2000. VAN DÜLMEN, R., Kultura a každodenní život v raném novověku I., Praha: Argo, 1999. - práce představující historické genderové studie, např.:

ENNEN, E., Ženy ve středověku, Praha: Argo, 2001. d) Práce podávající náčrt dějin dějepisectví, popř. metodologické kritiky historické vědy: BULTMANN, R., Dějiny a eschatologie, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. HAVELKA M., Dějiny a smysl. O obsazích, akcentech a posunech tzv. české otázky (1895 - 1989), Praha: Lidové noviny, 2001. IGGERS, G. G., Dějepisectví ve XX. století, Praha: Lidové noviny, 2002.

e) Seznam literatury obsahuje dále nabídku jednotlivých analytických a případových studií, které vyšly buď jako monografie, nebo v rámci odborných sborníků a periodik (např. v Českém časopise historickém, v Historické demografii atd.).

Úvod do studia historie Vyučující: Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. PhDr. Jan Horský, Ph.D. Mgr. Markéta Seligová Anotace: Cílem předmětu je seznámit se základními dějezpytnými otázkami k jednotlivým obdobím a problémům českých i obecných dějin a s hlavní odbornou literaturou k nim. Z přednášek je pořizován audiozáznam, který je pak k dispozici v audioknihovně na webových stránkách FHS. Tématické okruhy: 1) Starověké mocenské systémy - Krétská a mykénská kultura, Řecko, Řím (palácový systém v Krétské a Mykénské kultuře, vývoj a charakteristika řecké polis, římská republika, římské císařství - principát a dominát). 2) Lenní a stavovský systém; Stavovské rozdělení společnosti ve středověku. 3) Města ve středověku; Typologie a periodizace středověku, tzv. krize středověku. 4) Hospodářské dějiny středověku; Každodennost ve středověku. 5) Tradiční rodina a starý demografický režim. 6) Přerod myšlení v renesanci. 7) Reformace a opravná náboženská hnutí ve středověku a v raném novověku. 8) Evropská religiozita na prahu moderní doby. 9) Sekularizace evropské společnosti. 10) Hospodářské poměry v ranném novověku. 11) Osvícenství a evropské revoluce. 12) Revoluční rok 1848 a ústavní vývoj Habsburské monarchie. 13) Vývoj koncepce dějin v 19.a 20.století. Základní literatura: PEČÍRKA, J., Dějiny starověku I., Praha: SPN, 1979, s. 451-587. STLOUKAL, K., „Západní Evropa v době merovejské a karolínské”, in ŠUSTA, J., Od pravěku k dnešku, díl III, Praha: Melantrich, 1937, s. 275-281.

MACEK, J. Česká středověká šlechta, Praha: Argo, 1997 – vybrané pasáže. HORSKÝ, J., SELIGOVÁ, M., Rodina našich předků, Praha: NLN, 1997. Doporučená literatura: PIRENNE, H., Středověká města, Praha: Historický klub, 1929. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích III, Praha: Academia, 1999. TEICHOVÁ, A., Dějiny středověku, díl I a II (příslušné kapitoly), Praha: SPN, 1968. MENDL, B., Sociální krise měst ve XIV.věku, Praha: Historický klub, 1926. HROCHOVÁ, V., Úvod do problematiky raného feudalismu, Praha: SPN, 1990. GRAUS, F., Krize středověku a husitství, ČsČH 17, Praha 1969, s. 507-526. RAPP, F. Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1996. MENDL, B., Hospodářské a sociální poměry ve městech pražských v letech 1378-1434, ČČH 22, 1916, s. 54-67 + s. 422-445 a ČČH 23, 1917, s. 74-84 + s. 353-364. KOŘALKA, J., Češi v Habsburské říši a v Evropě 1815-1914, Praha: Argo, 1996. HAVELKA, M., Dějiny a smysl, Praha: NLN, 2001, s. 6-18. BULTMANN, R., Dějiny a eschatologie, Praha: ISE, 1994, s. 51-115.

Soustředění k evropským dějinám ve světových kontextech (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. PhDr. Jan Horský, Ph.D. Mgr. Markéta Seligová Anotace: Cílem soustředění je připravit studenty kombinovaného studia ke zkoušce Evropské dějiny ve světových kontextech. Soustředění se skládá jednak z výkladů níže uvedených – z hlediska zkoušky důležitých - tématických okruhů, a dále formou individuálních konzultací a pohovorů nad seznamy četby ke zkoušce. Tématické okruhy: 1) Dějiny institucí a jejich souvislostí s povahou mocenských systémů a s průběhem základních sociálně-dějinných a kulturně-dějinných procesů. 2) Dějiny náboženského myšlení 3) Dějiny vědeckého myšlení 4) Dějiny politického myšlení 5) Dějiny kultury 6) Dějiny umění 7) Individuální konzultace nad seznamy ke zkoušce Základní a doporučená literatura individuální (viz seznam Kontrolované četby)

Soustředění k úvodu do studia historie (pro kombinovanou formu studia)

Vyučující: Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. PhDr. Jan Horský, Ph.D. Mgr. Markéta Seligová Anotace: Cílem soustředění je seznámit se základními dějezpytnými otázkami k jednotlivým obdobím a problémům českých i obecných dějin a s hlavní odbornou literaturou k nim. Z přednášek je pořizován audiozáznam, který je pak k dispozici v audioknihovně na webových stránkách FHS. Tématické okruhy: 1) Starověké mocenské systémy - Krétská a mykénská kultura, Řecko, Řím (palácový systém v Krétské a Mykénské kultuře, vývoj a charakteristika řecké polis, římská republika, římské císařství - principát a dominát). 2) Lenní a stavovský systém; Stavovské rozdělení společnosti ve středověku: 3) Města ve středověku; Typologie a periodizace středověku, tzv.krize středověku: 4) Hospodářské dějiny středověku; Každodennost ve středověku 5) Tradiční rodina a starý demografický režim 6) Přerod myšlení v renesanci 7) Reformace a opravná náboženská hnutí ve středověku a v raném novověku 8)Evropská religiozita na prahu moderní doby 9)Sekularizace evropské společnosti 10)Hospodářské poměry v ranném novověku 11)Osvícenství a evropské revoluce 12)Revoluční rok 1848 a ústavní vývoj Habsburské monarchie 13)Vývoj koncepce dějin v 19. a 20. století Základní literatura: PEČÍRKA, J., Dějiny starověku I., Praha: SPN, 1979, s. 451-587. STLOUKAL, K., „Západní Evropa v době merovejské a karolínské”, in ŠUSTA, J., Od pravěku k dnešku, díl III, Praha: Melantrich, 1937, s. 275-281. MACEK, J. Česká středověká šlechta, Praha: Argo, 1997 – vybrané pasáže. HORSKÝ, J., SELIGOVÁ, M., Rodina našich předků, Praha: NLN, 1997. Doporučená literatura: PIRENNE, H., Středověká města, Praha: Historický klub, 1929. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích III, Praha: Academia, 1999. TEICHOVÁ, A., Dějiny středověku, díl I a II (příslušné kapitoly), Praha: SPN, 1968. MENDL, B., Sociální krise měst ve XIV.věku, Praha: Historický klub, 1926. HROCHOVÁ, V., Úvod do problematiky raného feudalismu, Praha: SPN, 1990. GRAUS, F., Krize středověku a husitství, ČsČH 17, Praha 1969, s. 507-526. RAPP, F. Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1996. MENDL, B., Hospodářské a sociální poměry ve městech pražských v letech 1378-1434, ČČH 22, 1916, s. 54-67 + s. 422-445 a ČČH 23, 1917, s. 74-84 + s.3 53-364. KOŘALKA, J., Češi v Habsburské říši a v Evropě 1815-1914, Praha: Argo, 1996. HAVELKA, M., Dějiny a smysl, Praha: NLN, 2001, s. 6-18. BULTMANN, R., Dějiny a eschatologie, Praha: ISE, 1994, s. 51-115.

d) Komunikativní modul Ověření jazykové kompetence (souborná zkouška) Zkoušející: Mgr. Lily Císařovská Daniel Shanahan, Ph.D. Mgr. Josef Fulka, Ph.D. Anotace: Zkouška se skládá buď z AJ, FJ nebo NJ; jedná se o komplexní ověření aktivních a pasivních jazykových kompetencí studentů a schopnosti pracovat se zvoleným jazykem na úrovni, srovnatelné s absolventy evropských univerzit. Zkouška se skládá z obhajoby překladu odborného textu (75 stran), gramatického a lexikálního testu a rozpravy nad odborným textem. Tématické okruhy: A) překlad odborného textu (75 stran) do češtiny. B) 1. Všeobecná jazyková kompetence. Tato část prověřuje obecné znalosti, zahrnuje poslech a interpretaci nahrávky, gramatický a lexikální test. 2. Interpretace odborného textu – ve vymezeném časovém prostoru přečíst cizojazyčný odborný text, shrnout jeho obsah do resumé (v daném jazyce) o určeném počtu slov. 3. Rozprava nad odborným textem – tato část probíhá před komisí, uchazeči mají prokázat schopnost interpretovat pojmy z textu z části 2 a v daném jazyce diskutovat na abstraktní úrovni.

Soustředění ke zkoušce ověření jazykové kompetence (pro kombinovanou formu studia) Vyučující: Mgr. Lily Císařovská Mgr. Josef Fulka, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je poskytnout studentům základní informace a znalosti o specifikách překladu odborných textů, které se vážou na obory studované na UK FHS. Pozornost je věnována syntaktickým a lexikálním odlišnostem angličtiny, francouzštiny a němčiny a zejména češtině jako cílovému jazyku. Výuka předmětu probíhá formou přednášek a seminářů. Tématické okruhy: 1) Vstupní informace o volbě textu k překladu 2) Práce se slovníky a relevantní literaturou v češtině. 3) Analýza textu cizojazyčného a českého. 4) Technika překládání.

5) Syntax a interpunkce v češtině I. 6) Syntax a interpunkce v češtině II. 7-12) Semináře: práce se zadanými textovými ukázkami z příslušných oborů a podle jazykové specializace posluchačů. Literatura: Texty z oboru antropologie, filosofie, historie, sociologie, psychologie, podle studentovy volby překladu.

e) Příprava bakalářská práce Anotace: Bakalářskou prací se rozumí samostatný odborný text se všemi formálními náležitostmi o rozsahu cca 50 normostran. Bakalářskou práci je možno napsat z jednoho z následujích diskurzů: sociologie, psychologie, antropologie, ekonomie, filosofie a historie. Práce předpokládá zvládnutí základů výzkumných metod jednoho z těchto oborů, schopnost práce s odbornou literaturou, dovednost jasně a srozumitelně formulovat a argumentovat. Obhajoba práce je komisionelní a je hlavní součástí státní bakalářské zkoušky. Příklady obhájených bakalářských prací jsou v příloze na CDRomu.

8.2. Povinně volitelné předměty

a) Filosofický modul (slouží k přípravě na zkoušku Filosofická antropologie a profilaci ve filosofii s ohledem na bakalářskou práci) Program kontrolované četby (DK/IB) – filosofický modul Anotace: Každý titul zařazený do seznamu Kontrolované četby musí mít svého garanta a je mu přidělen určitý počet kreditů, který zohledňuje studijní zátěž odpovídající nastudování příslušného titulu, písemného zpracování referátu či konspektu (dle zadání garanta). Připsání kreditů za daný titul předpokládá jednak vypracování písemného referátu či konspektu a následné ústní kolokvium. Cílem programu Kontrolované četby (DK/IB) je (a) Příprava na zkoušky z filosofie, společenských věd a historie: z jednotlivých oddílů seznamu titulů zařazených do programu Kontrolované četby je doporučeno čerpat při sestavování seznamů četby, jež se povinně předkládá u těchto zkoušek. (b) Tituly zařazené do programu Kontrolované četby mají vesměs těsnou vazbu povinně volitelné předměty. (c) Do programu Kontrolované četby mohou být zařazeny též tituly, jež nemají přímou vazbu k povinným zkouškám či k povinně volitelným předmětům, jsou však podle uvážení rady programu Kontrolované četby významné pro humanitní vzdělanost. ARENDTOVÁ, H., Původ totalitarismu I.-III., Praha: OIKÚMENÉ, 1996. ARENDTOVÁ, H., Život ducha I., Praha: Aurora, 2001. ARISTOTELÉS, Etika Nikomachova, Praha: P. Rezek, 1996. ARISTOTELÉS, Politika, Praha: Rezek, 1998. SV AUGUSTINUS, Vyznání, Praha: Kalich, 1999. BACHTIN, M., Román jako dialog, Praha: Odeon, 1980. BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. BERGSON, H., Dvojí pramen mravnosti a náboženství, Praha: Jan Laichter, 1936. BRUNSCHVICG, L,. Evropský duch, Praha: Vyšehrad, 2000. CASPER, B., Míra lidství. Rosenzweig a Lévinas, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. CASSIRER, E., Filosofie symbolických forem I., Praha: OIKÚMENÉ, 1996. CASSIRER, E., Filosofie symbolických forem II., Praha: OIKÚMENÉ, 1996. DESCARTES, R., Úvahy o první filosofii, Praha: OIKÚMENÉ, 2003. DETIENNE, M., Mistři pravdy v archaickém Řecku, Praha: OIKÚMENÉ, 2000. DODDS, E., Pohané a křesťané ve světě úzkosti, Praha: Petr Rezek, 1997. DODDS, E., Řekové a iracionálno, Praha: OIKÚMENÉ, 2000. FRANCASTEL, P., Figura a místo, Praha: Odeon, 1984. N. D. FUSTEL DE COULANGES, Antická obec, Praha: SOFIS, 1998. GEHLEN, A., Der Mensch I., Bonn: Athenäum-Verlag , 1950 . GOFFMANN, E., Všichni hrají divadlo, Praha: Nakl. Studia Ypsilon, 1999. GRONDIN, J., Úvod do hermeneutiky, Praha: OIKÚMENÉ, 1997. HAWKES, T., Strukturalismus a sémiotika, Brno: Host, 1999. HEER, F., Evropské dějiny ducha, Praha: Vyšehrad, 2000.

HEIDEGGER, M., Co je metafyzika?, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. KANT, I., Základy metafyziky mravů, Praha: Svoboda, 1990. KANT, I., Prolegomena ke každé příští metafyzice, Praha: Svoboda-Libertas, 1992. KIERKEGAARD, S., Nemoc k smrti, Praha: Svoboda-Libertas, 1993. KOHÁK, E., Pražské přednášky, Rychnov nad Kněžnou: Ježek, 1999. KOUBA, P., Nietzsche, Praha: Český spisovatel, 1995. KUHN, T. S., Struktura vědeckých revolucí, Praha: OIKÚMENÉ, 1997. LAKOFF, G., JOHNSON M., Metafory, kterými žijeme, Brno: Host, 2002. LÉVINAS, E., Totalita a nekonečno, Praha: OIKÚMENÉ, 1997. MERLEAU-PONTY, M., Oko a duch a jiné eseje, Praha: Obelisk, 1971. NIETZSCHE, F., Nečasové úvahy, Praha: Mladá fronta: Vyšehrad, 1992. PATOČKA, J., Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. PATOČKA, J., Evropa a doba poevropská, Praha: Lidové noviny, 1992. PATOČKA, J., Negativní platonismus, Praha: Československý spisovatel, 1990. PATOČKA, J., Přirozený svět jako filosofický problém, Praha: Československý spisovatel, 1992. PATOČKA, J., Filosofie výchovy, Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1997. RIST, J. M., Stoická filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. ROUSSEAU, J.-J., Rozpravy, Praha: Svoboda, 1989. DE SAINT-EXUPÉRY, A., Citadela, Praha: Vyšehrad, 2002. SEARLE, J. R., Mysl, mozek a věda, Praha: Mladá fronta, 1994. SOKOL, J., Rytmus a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996. SPAEMANN, R., Štěstí a vůle k dobru, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. DE TOCQUEVILLE, A., Starý režim a revoluce, Praha: Academia, 2003. DE TOCQUEVILLE, A., Demokracie v Americe I., Praha: Lidové noviny, 1992. DE TOCQUEVILLE, A., Demokracie v Americe II., Praha: Lidové noviny, 1992. WITTGENSTEIN, L., Tractatus logico-philosophicus, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. WORRINGER, W., Abstrakce a vcítění, Praha: Triáda, 2001.

Filosofická tématizace literárního textu Vyučující: Mgr. Jakub Češka, Ph.D. Anotace: Literární texty budou tematizovány jako svébytný způsob artikulace, takto je lze v rámci hermeneutiky nahlížet jako pohyb rozumění, který zvnějšňuje jistou významovou intenci. To však nemá znamenat, že půjde o restauraci této intence, a tedy i jakési předchůdné subjektivity autora, neboť ta je v literárním textu vždy již rozpouštěna nátlakem jiných artikulací, či jinak řečeno rozmělněna vnějškovostí textu, který nikdy neskrývá nějaký vlastní význam. V takto pojatém záměru je jakékoli odkazování literárního textu k reálnému světu již programově vyloučeno, referentem se stává jazyk, či jinak řečeno, co se vše s námi děje, vstupujeme-li do prostoru řeči. Tématické okruhy: 1) Hermeneutická tématizace literárního díla. 2) Výklad konotačních mechanismů v literárním díle, metafora psaní a přepisu.

3) Obecné uvedení próz Věry Linhartové, výlučnost jejího rukopisu (vypravěčské postupy, práce s metaforami, zvnějšňování čtenáře, tematická osnova: pokoj jako metafora vnitřku, vertikalita, metafory příšeří, mlhy, míst, ze kterých prchá světlo; metafory rubu artikulace: pantomima, hudba, šílenství, tanec). 4) Výklad povídky Protokolová výpověď (trojí vztaženost vypovídání: k řeči, myšlence a k mluvícímu já) a povídky Pokoj (souvislost ustávání v pohybu postavy v souvislosti rozpadu smysluplné řeči). 5) Výklad Povídky k obrazu, tematizace zámlky, v níž se zrcadlí samo vyprávění, a to na rovině příběhu (na pohybu postav), tak i na rovině diskursu (ať již půjde o komentáře vypravěče nebo postav) 6) Métův život v obrysech (navázání na předchozí motivickou stavbu, kde byla zasuta otázka po tom, kdo mluví, jak v momentu vypovídání dochází ke zdvojení já, jak na subjekt, tak i na objekt výpovědi). Jedná se o fiktivní autobiografii, kde je dána v sázku totožnost nejen fiktivního života, ale i vypravěče. 7) Pokračování ve výkladu Métova života v obrysech, intertextové a intratextové vazby, narušování referenční iluze (Dorotka, Dorotea), zvnějšňování vypravěčských gest (disociace výrazu a obsahu). 8) Přestořeč – tematizace povídky vzhledem k proklamovanému žánru detektivního příběhu, příběh není již těžištěm vyprávění, ale sama reflexe vyprávění se stává příběhem, zde je to předvedeno na zvnějšňování předpokladů detektivního žánru, který vždy pracuje s pojmy svědecké výpovědi a zločinu. 9) Dokončení výkladu Přestořeči – pokus skloubit vstupní vypravěčskou tezi (o chybách, kterých se v řeči nejčastěji dopouštíme), s vlastním příběhem, kde je vykázána performativnost řeči navzdory její kontradikčnosti. 10) Co nejvíce šedé – tematizace času a prostoru fiktivního světa, narušování konvenčního modelování času a prostoru, tematizace zámlky ve vyprávění, která nachází analogii ve smrti, takto lze číst z perspektivy disociace výrazu a obsahu ve prospěch výrazu jako neproniknutelné zástěny. 11) Úvod do děl Witolda Gombrowicze, základní tematika, kontext, inspirační zhodnocení v díle Milana Kundery (přednička/zadnička, matka, pacifikační metafory). 12) Román Ferdydurke (základní východiska, forma, nezralost, tematizace souboje jako afirmace diferenční struktury, důraz na performativnost gest třebaže prázdných, další perspektivy literární reflexe artikulačního zlomu v negativním vymezení vůči dialogickému modelu rozumění). Základní literatura: GOMBROWICZ, W., Ferdydurke, Praha: Torst, 1997. LINHARTOVÁ, V., Meziprůzkum nejblíž uplynulého, Praha: Přestořeč, Mladá fronta, 1993. LINHARTOVÁ, V., Prostor k rozlišení, Praha: Mladá fronta, 1992. Doporučená literatura: GOMBROWICZ, W., Pornografie, Praha: Torst, 1997. GOMBROWICZ, W., Deník (I-III), Praha: Torst, 1994. GOMBROWICZ, W., Vzpomínky na Polsko, Praha: Periplum, 2001. LINHARTOVÁ, V., Rozprava o zdviži, Praha: Mladá fronta, 1965. QUENEAU, R., Odile, Praha, Mladá fronta: 1993. QUENEAU, R., Svízel, Praha: Garamond, 2003. QUENEAU, R., Tuhá zima, Praha: SNKLHU, 1980.

QUENEAU, R., Zazi v metru, Praha: Mladá fronta, 1996. QUENEAU, R., Modré květy, Praha: Práce, 1992.

Sémiotika literárního textu Vyučující: Mgr. Jakub Češka, Ph.D. Anotace: Introduktivní předmět k práci s textem vzhledem k jeho znakové povaze. Základní pojetí znaku, systém značení, rétorika textu. Svébytnost textu, text mezi texty (intertextualita). Po výkladu jeho základních předpokladů jakož i toho, jak text nese a ustavuje význam, bude položen důraz na jeho rétoričnost. Tématické okruhy: 1) Pojetí znaku podle Saussura, Rozlišnost jazyk - mluva, diachronní a synchronní perspektiva, arbitrárnost znaku, základní struktura znaku, možnosti využití původního sémiotického modelu s poukazem k analýze diskursu, a k francouzskému strukturalismu. 2) Barthesův pojem mýtu. Reinterpetace saussurovského modelu, angažovaná sémiologie, dvojí systém značení, konotační mechanismus, základní teoretický rámec textu Mytologie jako i základní analytické pojmy (kontradikce, vědomí, zdravé a nemocné znaky). Teoretické perspektiva doložena na literárním díle (konotační mechanismy v rámci Kunderových románů). 3) Doleželův model klasického a moderního narativního schématu: výklad funkčního a textového modelu. Výklad performativu v literárním díle. Rozlišnosti kompetence vypravěče a postavy v rámci klasického narativního schématu vyložena ve vztahu k textu, k jeho skryté rétoričnosti, intertextová stopa klasického narativního schématu jako mocenské vypravěčské gesto. 4) Dokončení výkladu Doleželova narativního modelu: mocenské konotace v užívání neosobního vyprávění, passé simple v Barthesově výkladu literárního rukopisu (Balzac) z knihy Nulový stupeň rukopisu. Exkurs k asymetricky mocenské situaci vypravěč – postava, takto i v nepřiznaných citacích paradigmatu klasického narativu, bude završen výkladem odlišné rétorické figury Čapkova románu Hordubal a Golombkova sloupku Podkarpataská tragédie. 5) Výklad reinterpretace Girardovy definice románové tradice, vnější a vnitřní prostřednictví, prostředník, náčrt nespontánní touhy napříč románovou tradicí. Reinterpretace prostředníka jako i základního modelu trojúhelníku, díky kterému Girard odkrývá nespontánní touhu. Prostředník již nebude tvůrcem gest, bude odsunuta jeho subjektivita, neboť bude nahlížen jako kódování a deklarování sémiotického pole. 6) Navázání na výklad sémiotického modelu prostřednictví, v němž výraznou roli plní metafory. Poukaz k performativnímu rázu metafor, vykázání prostřednictví jazyka, který nás nutí nejen myslet ale i jednat jistým způsobem. Rozvedení této teze na základě Barthesova textu Lekce. 7) Výklad metafory a metonymie, základní Jakobsonovo rozlišení, metafora prohloubena o Ricoeurovo pojetí metafory na pozadí symbolu, který nám dává myslet. Zatímco předchozí výklady byly založeny sémiotickou perspektivou, zde

bude metafora explikována také v rámci hermeneutiky. Pojetí metafory podle Arendtové. 8) Proppův sémiotický model pohádky, jeho základní předpoklady, výklad ústředního pojmu funkce, syntagmatu vyprávění. 9) Kritika Proppovy pozice z perspektivy francouzského literárního strukturalismu (Bremond, Greimas). 10) Barthesova reinterpretace pojmu funkce, výklad třech základních rovin jako i jednotek vyprávění (funkce: jádra, katalyzátory; indicie: indicie informanty). Meze Barthesova přístupu, přetěžování roviny příběhu, a to právě v odvozeností indicií od funkcí. Problematičnost pojmu indicie: překřížení metonymické a metaforické motivace. 11) Todorova poetika prózy: základní významové roviny literárního díla, analytické pojmy. Zaměření na výklad dílčích žánrů: román s tajemstvím, černý román, kde je překračována čistě strukturalistická pozice. Výklad Nebezpečných známostí jak na půdě sémiotiky, tak i na půdě (Kategorie literárního vyprávění) sociologie. 12) Výklad Ecovy Role čtenáře, kritika jeho pojetí encyklopedie. Základní literatura: BARTHES, R., Mytologie, Praha: Dokořán, 2004. BARTHES, R., „Základy sémiologie.“ in Kritika a pravda, Praha: Dauphin, 1997. DOLEŽEL, L., Narativní způsoby v české literatuře, Praha: Český spisovatel, 1993. Doporučená literatura: BARTHES, R., „Nulový stupeň rukopisu.“ in Kritika a pravda, Praha: Dauphin, 1997. BARTHES, R., „Úvod do strukturální analýzy vyprávění.“ in Znak, Struktura vyprávění. Brno: Host, 2002. BARTHES, R., „Základy sémiologie.“ in Kritika a pravda, Praha: Dauphin, 1997. GREIMAS, A. J., „Základní prvky teorie mytického vyprávění.“ in Znak Struktura vyprávění, Brno: Host, 2002. HAMON, P., „Co je to popis?“ in Znak, Struktura vyprávění, Brno: Host, 2002. LAKOFF, G. a JOHNSON, M., Metafory, kterými žijeme, Brno: Host, 2002. LAURENT, J., „Struktura a funkce klišé.“ in Znak, Struktura vyprávění, Brno: Host, 2002. RIMMON-KENANOVÁ, Poetika vyprávění, Brno: Host, 2001. TODOROV, T., „Kategorie literárního vyprávění.“ in Znak, Struktura, vyprávění, Brno: Host, 2002. TODOROV, T., Poetika prózy, Praha: Triáda, 2002.

Čtení z Hippokrata Vyučující: Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Anotace: V semináři jsou postupně čteny vybrané spisy Hippokratovského korpusu (O životosprávě, O přirozenosti člověka, O zdravé životosprávě, O svalech). Autoři těchto textů (pocházejících pravděpodobně z druhé poloviny pátého nebo ze čtvrtého století před Kr.) reflektují některé základní myšlenky předsokratovské filosofie,

uvažuje o lidské přirozenosti, zdraví a nemoci, o zdravé životosprávě, výživě a cvičení, o vývoji lidského embrya, o vzniku a funkci lidského pohlaví, o vztahu duše a těla, o lidské inteligenci, o vztahu zvyků, zákonů a přirozenosti (fysis - nomos) a dalších zásadních otázkách týkajících se člověka. Texty většinou nejsou přeloženy do češtiny, a proto je nutné vycházet z řeckého originálu a z překladů anglického, francouzského a německého. Nutným předpokladem účasti na semináři je proto znalost alespoň jednoho z těchto jazyků. Seminář je určen všem zájemcům o antické myšlení o člověku, o předsokratovskou filosofii a antické lékařství. Vítáni jsou také ti, kteří chtějí získat základní zkušenost práce s cizojazyčným textem. Základní literatura: DILLER, H., Kleine Schriften zur antiken Medizin, Berlin: de Gruyter, 1973. HIPPOCRATES., Hippocrate oeuvres, Québec: Bélisle, 1966. Doporučená literatura: LEITNER, H., Bibliography to the ancient medical authors, Bern: Huber, 1972. DUMINIL, M.-P., Le sang, les vaisseaux, le coeur dans la collection hippocratique: anatomie et physiologie, Paris: Société d'édition "Les Belles Lettres", 1983. LONGRIGG, J., Greek Medicine: From the Heroic to the Hel-lenistic Age: A Source Book, New York: Routledge, 1998. FICHTNER, G., Corpus Hippocraticum: Verzeichnis der hippokratischen und pseudohippokratischen Schriften, Tübingen: Institut für Geschichte der Medizin, 1989.

Čtení z Hippokrata II. Vyučující: Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Anotace: Seminář bude navazovat na předmět Čtení z Hippokrata, ovšem účast na něm si neklade žádné formální podmínky. Seminář bude koncipován tak, aby se i nově zapojení studenti snadno a rychle zorientovali v textech, v jejichž četbě budeme pokračovat; těžiště naší seminární práce se přesune ze společného čtení (které bude ponecháno samostudiu) směrem k diskusi jednotlivých témat a jejich širšího myšlenkového i historického pozadí (např. problematika presokratické filosofie a jejího vlivu na lékařské teorie, otázka přirozenosti člověka, embryologie, sexuální diferenciace, živlové teorie, analogie mikro- a makrokosmu, počátky rozlišení terapie těla od terapie duše, atd.). Základní literatura: HIPPOCRATES, Places in man/De locis in homine. English & Greek, Oxford: Clarendon Press, 1998. Doporučená literatura: DURLING, R. J., A dictionary of medical terms in Galen, Leiden: E. J. Brill, 1993. PINAULT, J. R., Hippocratic lives and legends, Leiden: E. J. Brill, 1992. GRMEK, M. D., Diseases in the ancient Greek world, Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1989.

FICHTNER, G., Corpus Hippocraticum: Verzeichnis der hippokratischen und pseudohippokratischen Schriften, Tübingen: Institut für Geschichte der Medizin, 1989.

Hippokratés a počátky antické medicíny Vyučující: Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Anotace: Lékařské texty tzv. Corpus Hippocraticum pocházející převážně z pátého a čtvrtého století před Kr. jsou nesmírně cenným svědectvím o kultuře a myšlení své doby. Přednáška se snaží nejenom informovat o počátcích racionální medicíny, ale také poukazuje na různé nemedicínské aspekty hippokratovských textů, které nám v kontextu filosofického, etnologického, antropologického, kosmologického či biologického myšlení výjimečným způsobem osvětlují některá zákoutí „zlatého” věku antického Řecka. Tématické okruhy: 1) „Hippokratés z Kóu, rodem Asklépiovec”. Ostrov Kós. Rod Asklépiovců. Hippokratés očima současníků. Medicína doby klasické. Putující lékaři klasické doby a triumf řecké medicíny. Hippokratés a hippokratovská medicína.Výuka medicíny. Hippokratova přísaha. Kójská lékařská škola. Hippokratovské korpus, autorství, datace. Přehled nejdůležitějších spisů. 2) Lékař a veřejnost. „Obecní lékař”. Lékařství a řečnické umění. Spisy „výkladové” a „řečnické”. Veřejné debaty. Umění prognózy a význam prognostiky. Prognóza jako věštba. Pravdivost prognózy. Diagnóza „na dálku”. 3) Za jakých podmínek a koho lékař léčí? Nevyléčitelné nemoci a odmítnutí léčby. Definice lékařství. Vztah lékař-pacient. Svobodní a otroci. Chudí a bohatí. Lékařova mzda. Lékařství a ženy. Lékařství zbavuje utrpení. 4) Vztah lékař-pacient: lékařská etika, „zdvořilosti”, konverzace. Lékař a nemoc: roční období, místo, věk. Léčebné metody: řezání, pálení, podávání léků, vyprazdňování, životospráva. 5) Životospráva: přehled výživy, pitný režim, cvičení a námaha, koupele, spánek a nespavost, sexuální život – afrodisia. Ženské nemoci a fertilita 6) Hippokratés v kontextu myšlení jeho doby. Hippokratovský racionalismus. Svatá nemoc. Božské a přirozené. 7) Hippokratés a zrození vědy o člověku. Postavení člověka ve světě. Člověk a jeho životní prostředí. Člověk a jeho bydliště. Klasifikace měst u Hésioda a Hippokrata. Člověk a podnebí. Člověk a hvězdy. Vliv hippokratovské klimatologické myšlenky. Od medicíny k etnografii a antropologii. Srovnání Asie a Evropy. Lidé a klima. Lidské zvyky a zákony. Příroda (fysis) a kultura (nomos). 8) Etnografie z pohledu lékařství a historie. Historie člověka a archeologie medicíny. Rekonstrukce minulosti a myšlenka evoluce. 9) Krize medicíny a dialog mezi lékařstvím a filosofií. Presokratická filosofie 6. st. BC a kosmologie. Proč je mořská voda slaná? Presokratická filosofie a vznik biologického myšlení: Empedoklés z Akragantu, Anaxagorás z Klazomén, Díogenés z Apollónie, Hippón a Filoláos.

10) Presokratická filosofie a vznik biologického myšlení: Hérakleitos, Démokritos z Abdér. O vzniku člověka – analogie embryologických a kosmologických výkladů. Spis „O svalech”. 11) Hippokratovo dědictví, minulost a současnost. Základní literatura: JOUANNA, J., Hippocrates, Baltimore: John Hopkins University Press, 1999. Doporučená literatura: HIPPOKRATÉS, Aforismy, Prognostikon, De aere, aquiset et locis, Praha: Alberta, 1993. EDELSTEIN, L., Ancient Medicine, Baltimore, Johns Hopkins Press, 1967. SCHRUTZ O., „O Hippokratovské diaetice v nemocech, zvláště prudce probíhajících“, in Revue v neurologii, psychiatrii, fysikální a diaetetické therapii (5/6) 1907, s. 1-30.

Duše a tělo v antice Vyučující: Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Anotace: Přednáška sleduje problematiku duše (psýché) v antice od Homéra po Platóna. V této době vzniká koncepce duše jakožto „psychického” centra, které je postupně stavěno do opozice vůči tělu. Tato psycho-somatická diference má několik podob vycházejících z různých kulturních a myšlenkových kontextů. Nejextrémnější podobu nacházíme v Platónově dualismu duše a těla, který později významně ovlivnil diskusi nad křesťanskou koncepcí duše a těla. Cílem přednášky je obecné uvedení do tématu, seznámení s moderní diskusí nad danou problematikou a navržení některých nových výkladových perspektiv. Tématické okruhy: 1) Uvedení do tématu. Interpretační tradice. Metodická východiska. 2) Homérské pojetí člověka. Homérské významy výrazu psýché. 3) Iónská přírodní filosofie. Psýché a lidská psychika. 4) Hérakleitos z Efesu. Psýché a logos. 5) Hippokratovké korpus a otázka lidského zdraví. Lékařský pohled na duši a tělo. 6) Démokritos, Gorgiás a filosofický obrat v otázce terapie duše. 7) Duše v reflexi pohomérské literatury. Hésiodos, řečtí lyrici, atická tragedie a komedie. 8) Nejstarší evidence o eschatologických představách o duši. Orfici a pýthagorejci. 9) Sokratovská otázka. Xenofón, Platónovy rané dialogy. 10) Platónský dualismus duše a těla a jeho vliv na evropské myšlení. 11) Problematika lidského zdraví na pomezí lékařství a filosofie. Terapie duše versus terapie těla. 12) Rekapitulace. Diskuse nad starými a novými výkladovými perspektivami psychosomatické problematiky. Základní literatura: SNELL, B., The Discovery of the Mind, Oxford: Blackwell, 1953.

Doporučená literatura: CLAUS, D. B., Toward the Soul: An Inquiry into the Meaning of Psyche Before Plato, New Haven: Yale University Press, 1981. ROHDE, E., Psyche. Seelencult Und Unsterblichkeitsglaube Der Griechen, Tübingen und Leipzig: Mohr, 1903.

Filosofické tematizace člověka I. Vyučující: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Anotace: Předmět podává přehled základních filosofických stanovisek v problematice pojetí člověka od antiky po Descarta. Jeho základním cílem je poskytnout studentům výchozí představu pro komplexnější studium filosofie a filosofické antropologie. Tématické okruhy: 1) Problematika FYSIS a motiv života u Platóna. 2) Platónovo pojetí duše. 3) Platónovo pojetí lidské duše. 4) Platónovo pojetí duše a novoplatonismus. 5) Aristotelovo pojetí života a živého. 6) Aristotelovo pojetí duše. 7) Aristotelovo pojetí člověka. 8) Člověk jako „obraz boží“ u Tomáše Akvinského. 9) Augustin: vztah lidské duše a času. 10) Descartova kritika konceptu duše (anima). 11) Descartův koncept ducha (mens). 12) Funkce duše a funkce těla u Descarta. Základní literatura: BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. Doporučená literatura: PLATÓN, Faidros, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. ARISTOTELÉS, „O duši“, In ARISTOTELÉS, Člověk a příroda, Praha: Svoboda, 1984. s. 167-314. DESCARTES, R., Úvahy o první filosofii, Praha: OIKÚMENÉ, 2003

Filosofické tematizace člověka II. Vyučující: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Anotace:

Předmět podává přehled základních filosofických stanovisek v problematice určení podstaty lidství od Descarta po současnost. Jeho základním smyslem je poskytnout studentům výchozí představu pro komplexnější studium filosofie a filosofické antropologie. Tématické okruhy: 1) Spinozova koncepce člověka jako jednající bytosti. 2) Spinozova teorie afektů. 3) Kantovo pojetí transcendentální osoby. 4) Kantovo pojetí morální osoby. 5) Hegelova koncepce sebevědomí. 6) Exkurz: Novověké koncepty lidství založené na motivu jednání -Spinoza, Hegel, Scheler, Gehlen. 7) Kierkegaard - první koncept existence. 8) Jaspersovo rozšíření pojmu existence. 9) Heideggerův koncept fundamentální ontologie. 10) Heideggerovo pojetí pobytu. 11) Exkurz: Koncepty lidství založené naladěním (Stimmung). 12) Ereignis a smrtelní - pozdní Heideggerův koncept Základní literatura: BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. Doporučená literatura: SPINOZA B., Etika, Praha: Svoboda, 1977. KANT I., Kritika čistého rozumu, Praha: OIKÚMENÉ, 2001. KANT, I., Základy metafyziky mravů, Praha: Svoboda, 1990 HEGEL G. W. F., Fenomenologie ducha, Praha: Československá Akademie věd, 1960. KIERKEGAARD, S., Nemoc k smrti, Praha: Svoboda-Libertas, 1993. HEIDEGGER, M., Co je metafyzika?, Praha: OIKÚMENÉ, 1993.

Heidegger: Zeit und Sein - četba a komentář Vyučující: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Anotace: Filosofická četba zaměřená ke zvládnutí Heideggerovy koncepce extatické temporality a lidské smrtelnosti. Četby vychází z přednášky „Budovat, bydlet, myslet“ a pokračuje četbou a komentářem stati „Hoelderlinova Země a Nebe“. Četba probíhá na základě německého originálu, český překlad a komentář zajišťuje vedoucí semináře. Základní literatura: HEIDEGGER, M., „Bauen, Wohnen, Denken“ in HEIDEGGER M., Gesamtausgabe, Bd. 7., Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2000. HEIDEGGER, M., „Hoelderlins Erde und Himmel“ in HEIDEGGER M., Gasamtausgabe, Bd. 4., Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1981.

Doporučená literatura: HEIDEGGER M., Věda, technika a zamyšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 2004. HEIDEGGER M., „Beitraege“ in HEIDEGGER M., Gesamtausgabe, Bd. 65, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2003.

Husserl: Logická zkoumání - četba a komentář Vyučující: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Anotace: Tématem četby je 1. Husserlovo Logické zkoumání, cílem je studenty seznámit s Husserlovou koncepcí významu a s pojetím fenomenologie vůbec. Četba vychází z českého překladu Petra Urbana (v tisku) s přihlédnutím k německému originálu a anglickému překladu. Základní literatura: HUSSERL, E., Logische Untersuchungen, Den Haag: M. Nijhoff, 1975. Doporučená literatura: HEIDEGGER, M., Sein und Zeit. Gesamtausgabe, Bd. 2, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1976, § 17. DERRIDA, J., La voix et le phénomene, Paris: Presses universitaires de France, 1967. FREGE, G., Funktion, Begriff, Bedeutung, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2002.

Foucault a literatura Vyučující: Mgr. Josef Fulka, Ph.D. Anotace: Texty věnované literatuře mají v rámci Foucaultova díla zásadní postavení a tvoří relativně kompaktní celek. V tomto předmětu se pokusíme zmapovat prostor, který tyto texty otevírají. Tato topologie se bude týkat hlavně následujících témat: 1. Otázka subjektu 2. Otázka jazyka 3. Specifická etická lekce, kterou nám tyto Foucaultovy texty skýtají: otázka literárního psaní jako setkání se smrtí. Přednášky jsou přístupné komukoli; podmínky získávání atestací se dohodnou na první přednášce. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky Foucaultových raných textů. 2) Závěr Dějin šílenství - šílenství jako absence díla. 3) Dějiny šílenství (pokračování). 4) Myšlení vnějšku - Foucault a Blanchot. 5) Myšlení vnějšku - pokračování. 6) Akteonova próza - Foucault a Klossowski.

7) Akteonova próza - pokračování. 8) Předmluva k transgresi - Foucault a Bataille. 9) Předmluva k transgresi - pokračování. 10) Raymond Roussel a moderní literatura. 11) Literatura ve Slovech a věcech. 12) Shrnutí a umístění dotyčné problematiky do kontextu Foucaultova díla. Základní literatura: FOUCAULT, M., Dějiny šílenství, Praha: Nakl. Lidové noviny, 1993. (zejména pasáže o absenci díla). FOUCAULT, M., „Předmluva k transgresi“ a „Myšlení vnějšku“ in Myšlení vnějšku, Praha: Herrmann a synové, 1996. Doporučená literatura: FOUCAULT, M., „La prose d'Actéon“ in Dits et Ecrits I, Paris: Gallimard, 1963. (provizorním překlad jsme vytvořili). FOUCAULT, M., Slová a věci, Bratislava: Kalligram, 2001 (zejména pasáže o Cervantesovi a Sadovi). (Dále viz také Foucaultovu předmluvu k Flaubertově Pokušení sv. Antonína, přednášku „Co je autor?“, texty o Robbe-Grilletovi, Hölderlinovi atd.: bude upřesněno).

Tractatus logico-philosophicus - četba Vyučující: Mgr. Tomáš Holeček, Ph.D. Anotace: Smyslem předmětu je pozorně pročíst tuto knihu a nabídnout studentům vhled do jejích základních myšlenek. Především jde o kriterium smysluplnosti vět založeném na jednotné formě myšlení, jazyka a světa, která je učena jako prostor možností. Tato forma není přístupná popisu a je ji možné pouze vykazovat. Důsledky toho je nutné předvést v oblasti logiky, matematiky, poznání i etiky. Výklad některých částí textu předpokládá schopnosti tvrdé práce s formami. Základní literatura: WITTGENSTEIN, L., Tractatus logico-philosophicus, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. Doporučená literatura: WITTGENSTEIN, L., Tractatus Logico-Philosophicus, London: Routledge, 1961. (druhý překlad) WITTGENSTEIN, L., Tractatus Logico-Philosophicus, Kritische Edition, Frankfurt aM: Suhrkamp, 1989. WITTGENSTEIN, L., Notebooks 1914 –1916, Oxford: Blackwell, 1979. RHEES, R., Discussions of Wittgenstein, Bristol: Thoemmes Press, 1970.

Úvod do logiky I. Vyučující: Mgr. Tomáš Holeček, Ph.D. Anotace: V předmětu by se studenti měli naučit základy moderní symbolické logiky, což zahrnuje schopnost tvořit a číst formule i dovednost s formulemi pracovat. Dále se studenti seznámí se základními logickými představami tautologie, modelu, konzistence a vyplývání. Všechno, co je v předmětu zmíněno, je vyloženo tak, aby s tím studenti opravdu uměli pracovat. Tématické okruhy: 1) symboly a jejich význam 2) jazyk predikátové logiky 3) analytické stromy nebo přirozená dedukce jako syntaktická metoda 4) modely a splňování 5) tautologie 6) kontradikce 7) vyplývání 8) nezávislost 9) konzistence 10) nekonzistence 11) postupy rozhodování v predikátové logice 12) příklady Základní literatura: WITTGENSTEIN, L., Poznámky o základech matematiky, Praha: Scientia & Philosophia, 1992. (vybrané části). RUSSELL, B., WHITEHEAD, A. N., Principia Mathematica to *56, Cambridge: Cambridge University Press, 1997. (vybrané části). Doporučená literatura: JAURIS, M., BERKA, K., Logika, Praha: SPN, 1978. TARSKI, A., Úvod do logiky, Praha: Academia, 1969. ŠVEJDAR, V., Logika, neúplnost, složitost a nutnost, Praha: Academia, 2002. BELL, J., MACHOVER, M., A Course in Mathematical Logic, Amsterdam: NorthHolland, 1977. CARROLL, L., Symbolic Logic and the Game of Logic, Dover: Dover Pubns, 1958.

Úvod do logiky II. Vyučující: Mgr. Tomáš Holeček, Ph.D. Anotace: Používání symbolů v moderní logice a vůbec celý přístup k logickým formám je možné filosoficky promýšlet a uvádět na pravou míru. Předmět je věnován základům

(ve smyslu foundations) dnešní logiky a studenti by měli získat schopnost filosofické práce s logickou formou. Předmět navazuje na Úvod do logiky I., ve kterém byl předveden jeden vybraný kalkul, který nyní může být podroben zkoumání. Tématické okruhy: 1) motivy symbolizace 2) přednosti symbolizace 3) meze symbolizace 4) logická rekonstrukce jako motiv logiky 5) logická analýza jako motiv logiky 6) předměty a označení 7) význam a řečové hry 8) vázanost syntaktických postupů na význam 9) chiméry 10) budování a rozbíjení symbolů 11) vznik nových významů 12) příklady Základní literatura: WITTGENSTEIN, L., Poznámky o základech matematiky, Praha: Scientia & Philosophia, 1992. (vybrané části). RUSSELL, B., WHITEHEAD, A. N., Principia Mathematica to *56, Cambridge: Cambridge University Press, 1997. (vybrané části). Doporučená literatura: WITTGENSTEIN, L., Filosofická zkoumání, Praha: Filosofia, 1998. WITTGENSTEIN, L., Remarks on the Foundations of Mathematics, Massachusetts: MIT Press, 1978. WITTGENSTEIN, L., Bemerkungen über die Grundlagen der Mathematik (Werkausgabe Band 6), Frakfurt aM: Suhrkamp, 1984. RUSSELL, B., „O označení“. in RUSSELL, B., Logika, jazyk a věda, Praha: Svoboda, 1967.

Zvířata a rostliny v kulturních kontextech Vyučující: prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Anotace: Cílem přednášky je představit fenomén flóry a fauny v kontextu biologie, kulturní a sociální antropologie, etologie a filosofické antropologie a předvést vývoj vnímání přírody a krajiny novověkým člověkem, paralely mezi vědeckým, uměleckým a filosofickým pohledem na přírodu popř. vliv umění na lidské estetické preference a soudy. Tématické okruhy:

1) Živočichové a rostliny a jejich hodnota pro člověka, plynulý přechod mezi „praktickými“ významy jakožto zdroje potravy, léčiv, tažné síly atd. a významy symbolicko-archetypálními v rámci náboženských systémů, magie a folklóru, literatury a dalších umění ( přes reprezentační, zábavný, okrasný aj. aspekty). 2) Lov a sběračství jako hlavní obživná činnost archaických společností, ritualizované a reprezentační typy lovu v pozdějších společenstvích, lov jako privilegium a pozdější pokles jeho hodnoty. 3) Archetypální, vrozené rámce pro vnímání živých organismů, „lidové“ klasifikace, etnozoologie a etnobotanika, jejich nápadná podobnost i u vzdálených etnik, rozdíly oproti klasifikaci „učené“. 4) Domestikace jako svérázná interakce mezi dvěma živými organismy, její analogie u subhumánních forem, pohnutky a počátky lidských domestikací, Lorenzova koncepce lidské „autodomestikace“, neolitická zemědělská revoluce. 5) Domestikanti a jejich obecné rysy, morfologické a psychologické změny během domestikace, praktické a mimopraktické významy domestikantů, jejich výčet. 6) Kulturní rostliny a jejich význam, srovnání jejich specifik s živočišnými domestikacemi, estetické vztahování se k rostlinám, okrasné zahradnictví a jeho vývoj. 7) Jednotlivé skupiny živočichů a jejich archetypálně-symbolické významy v různých kulturách, obratlovci. 8) Jednotlivé skupiny živočichů a jejich archetypálně-symbolické významy v různých kulturách, bezobratlí. 9) Jednotlivé výrazné druhy a skupiny rostlin a hub a jejich archetypálně-symbolický a etnofarmakologický význam v různých kulturách. 10) Subjektivní vztahování se ke zvířatům, počátky a vývoj jejich individuální ochrany, souběhy a nesouběhy tohoto jevu s ochranou lidí, polární dichotomie na „zvířata obětovaná“ a „zvířata hýčkaná“. 11) Psychologické pohnutky ochrany přírody a krajiny, důvody příchylnosti k diverzitě, šance nápadných a nenápadných forem na ochranné zásahy. 12) Vnímání krajin v různých kulturách, rozdíl ve vnímání jednotlivých živých jsoucen a jejich „globálních instalací“, divočina versus kulturní krajina. 13) „Subjektivní“ biologie jakožto jiná forma reflexe živých organismů, neméně důležitá než její „objektivní“ větev. Základní literatura: HERRE, W., RÖHRS, M., Haustiere, zoologisch gesehen, Frankfurt a. M.: Fischer, 1988. Doporučená literatura: BRENT, B., BREEDLOVE, D. E., RAVEN, P.H., „General principles of classification and nomenclature in folk biology“. Amer. Anthropologist 75 (1973): 214-242. VALÍČEK P. A KOL., Užitkové rostliny tropů a subtropů, Praha: Academia, 2001. SAX B., Zvířata v Třetí říši, Praha: Dokořán, 2003.

Obraz člověka u C. G. Junga a A. Portmanna Vyučující: prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Anotace: Cílem přednášky je uvést do myšlení C. G. Junga a A. Portmanna, předvést paralely a rozdíly v myšlení těchto dvou významných myslitelů 20. století. Tématické okruhy: 1) Psychofyzická jednota člověka. 2) Duševní a pochody jako přírodní fenomén. 3) Duševní obsahy a jejich význam u zvířat a člověka, rozdíly lidské a zvířecí psychiky. 4) Nevědomé procesy u člověka a zvířat. 5) Freudova koncepce jako předchůdná Jungově a její základní pojmy. 6) Jungova koncepce nevědomí individuálního a kolektivního, význam vědomí. 7) Archetypy, jejich povaha a rozdělení,persona a stín, animus a anima, rozdíly v psychické konstituci obou pohlaví. 8) Individuální ontogeneze a integrace archetypů. 9) Symbol a synchronicita, úloha emocí, polární protiklady v myšlení a emocionalitě. 10) Portmannovy názory na člověka a jeho individuální ontogenezi a evoluci. 11) Bolkova-Portmannova teorie permanentní juvenility na fyzické i psychické úrovni. 12) „Rozšířená sebeprezentace“ u člověka, artefakty a jejich evoluce. Základní literatura: JUNG, C. G., Výbor z díla I-VI, Brno: T. Janeček, 1996-2003. Doporučená literatura: JUNG, C. G., Sebrané spisy, Brno: T. Janeček, 2003-?. JAFFÉ ,A.,Vzpomínky, sny,myšlenky C.G.Junga, Brno: Atlantis,1998. JACOBI, J., Psychologie C.G.Junga, Praha: J. Kocourek, 1992. PORTMANN, A., Entlässt die Natur den Menschen?, München: Piper,1970.

A. Portmann a jeho koncepce živého světa Vyučující: prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Anotace: Cílem přednášky je předvést na příkladě A. Portmanna, jakým způsobem je možné reflektovat problematiku lidské přirozenosti v rámci diskurzu biologie, jaké jsou shody a rozdíly oproti filosofické či kulturní a sociální antropologii. Tématické okruhy: 1) Portmannův život a dílo, návaznost na německé biolog. myšlení. 2) Poznámky k metodologii a východiskům přírodních věd pro nebiology.

3) Paradigma, nevyslovené předpoklady, redukce a redukcionismus, vztah jazyka, vnímání a pozorování. 4) Otázka povrchu a nitra, zjevnosti a skrytosti v evr. tradici, výpovědní hodnota povrch.fenoménů v živém světě. 5) Pojmy sebeprezentace, vlastní jev, niternost, adresnost a neadresnost. 6) Živé bytosti jako sociální fenomény, problém komunikace a smysl. vnímání u nich. 7) Luxusní struktury u živočichů. 8) Oudemansův fenomén. 9) Živočišné kresby. 10) Cefalizační index a otázka rangu,kreativita přírodní a lidská. 11) Decepce a mimikry v živém světě. 12) Portmannův přínos pro etiku a environmentální otázky. Základní literatura: KOMÁREK, S., Příroda a kultura, Praha: Vesmír, 2000. Doporučená literatura: PORTMANN, A., Die Tiergestalt, Basel: Reinhardt, 1948. PORTMANN ,A., Das Tier als soziales Wesen, Zürich: Rhein, 1953. PORTMANN, A., Neue Wege der Biologie, München: Piper, 1960. (česky: Nové cesty biologie, Praha: Jůza a Jůzová, 1997). KOMÁREK, S., Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy, Praha: Dokořán, 2004.

Moc, nemoc a psychosomatika Vyučující: prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Anotace: Cílem přednášky je předvést problematiku lidské přirozenosti na pomezí psychologie, biologie a filosofické antropologie: v jejím rámci bude z různých úhlů nahlížena zejména problematika konstituování mocenských vztahů a hierarchie, hermeneutika nemoci a vztah duše a těla. Tématické okruhy: 1) Novověké pojetí člověka jako individua,začlenění do korporací rodinného a mimorodinného typu. 2) Interakce mezi jedinci a vznik societ u zvířat –sociální hmyz, vznik a funkce kast, náběhy k jejich tvorbě u savců, tvorba párů a hejn, „helpers“. 3) Povaha moci v lidské i zvířecí společnosti a její ambivalence, zakotvení moci v mezilidských interakcích. 4) Kolektivní psychologické jevy, fenomén masových hnutí. 5) Rodinné struktury, přechod k „příčným“. 6) Úloha svépomocných skupin a jejich místo ve strukturaci společnosti. 7) Vznik expertní autority, byrokracií pravdy a struktur ekleziomorfního typu, jejich přínos i úskalí. 8) Historické pohledy na povahu a vznik patologického.

9) Sdělný význam nemoci, nemoc jako prostředek komunikace. 10) Ontologický dluh a transdebitace. 11) Medicínsko-průmyslový komplex (MPK). 12) Psychosomatická problematika jakožto obtížně uchopitelná pro novověké myšlení. Základní literatura: DANZER, G., Psychosomatika, Praha, Portál, 2001. Doporučená literatura: TRAPKOVÁ, L. – CHVÁLA, V., Rodinná terapie psychosomatických poruch, Praha: Portál, 2004. LE FANU, J., Vzestup a pád moderní medicíny. Praha: Academia, 2002. VON UEXKÜLL, TH. (ed.)., Psychosomatische Medizin. München-Jena: Urban und Fischer, 2003. KOMÁREK, S., Moc, nemoc a psychosomatika, Praha: Mladá fronta (v tisku), 2004.

Seminář platónské tradice Vyučující: Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Anotace: Cílem tohoto výběrového semináře je předvést na problematice filosofické reflexe eschatologické problematiky jednu z možných dimenzí vztahu filosofie a náboženství; v tomto smyslu by měl seminář poskytnout vodítko pro interpretaci a samostatnou četbu textů zejména středoplatónské provenience. Tématické okruhy: 1) Různé roviny vztahu filosofie a náboženství, základní pojmy - eschatologie, metensómatóza atd., eschatologický mýtus jako svébytný literární žánr. 2) Základní texty k tradici platónské eschatologie - mýty z dialogů Faidón, Gorgias, Faidros. 3) 10. kniha Ústavy. 4) Plútarchův spis O tváři v kruhu Luny (De facie) jakožto středoplatónská interpretace Platónovy eschatologie, základní charakteristika spisu. 5) První část eschatologického mýtu z De facie - „geografický“ mýtus rozvádějící motiv Atlantidy, srovnání s dialogem Timaios. 6) Druhá část mýtu, Plútarchova triáda „nús - psyché - sóma“, souvislost eschatologie s kosmologií, role daimónů, tvář v kruhu Luny a její různé interpretace. 7) Vzájemné srovnání De facie se spisy De genio Socratis a De sera numinis vindicta. 8) Zlomky Plútarchova spisu De anima. 9) Albinův spis Didaskalikon; klasifikace důvodů, proč dochází k ENSÓMATOSIS. 10) Raně křesťanská reflexe dané problematiky: Kléméns z Alexandrie: Stromateis 5, 6; Eclogae propheticae 56n. 11) Órigenés: De principiis 2, 11 - souvislost eschatologie a konceptu paideia. 12) Gnostická Himmelsreise der Seele (ofité (u Órigena Contra Celsum), valentinská gnóse (Excerpta ex Theodoto 27).

Základní literatura: DILLON, J., The Middle Platonists, London: Gerald Duckworth, 1996. (vybrané pasáže zejména k Plútarchovi) DODDS, E. R., Pohané a křesťané ve věku úzkosti, Praha: Petr Rezek, 1997. Doporučená literatura: ANNNA, J., „Plato's Myths of Judgement.“ Phronesis, 27 (1982). DILLON, J., The Golden Chain: studies in the development of Platonism and Christianity, Hampshire: Variorum, 1990. DÖRRIE, H., „Gnostische Spuren bei Plutarch.“ In R. VAN DEN BROEK and M. J. VERMASEREN (eds.), Studies in Gnosticism and Hellenistic Religions, Leiden: Brill, 1981. FRIEDLÄNDER, P., Plato I., Princeton: Princeton University Press, 1958. GÖRGEMANNS, H., Untersuchungen zu Plutarchs Dialog De facie in orbe lunae, Heilderberg: C. Winter, 1970. JONES, R. M., The Platonism of Plutarch and Selected Papers, London: Garland, 1980. RUSSEL, D. A, Plutarch, London: Duckworth, 1973. SOURY, G., La Démonologie de Plutarque, Paris: Boulevard Raspail, 1942. VERNIÉRE, Y., Symboles et mythes dans la penseé de Plutarque, Paris: Les belles lettres, 1977.

Platón Vyučující: Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je představit základní motivy Platónovy filosofie na základě rozboru a výkladu jednotlivých dialogů, prohloubit porozumění klíčovým Platónským filosofématům a vztahům mezi nimi tak, aby byl student schopen s porozuměním číst Platónovy texty při přípravě na zkoušku Filosofická antropologie. Tématické okruhy: 1) Obrana Sókrata – struktura spisu, historický a náboženský kontext Sókratovy obhajoby, body Sókratovy obžaloby: Sókratés jakožto přírodní filosof a učitel; problém Sókratova daimonia. 2) Druhá řeč Apologie: souvislost delfského „Poznej sebe sám!” a „Vím, že nic nevím”; počátek Sókratovy veřejné činnosti, filosofie jakožto péče o duši. 3) Faidón – struktura dialogu, souvislost s Apologií, problém smrti; základní pojmy: duše, katharsis, misologie; smrt jako očista, filosofie jako očista, filosofie jako příprava na smrt. 4) Argumenty proti sebevraždě a prvé tři argumenty pro nesmrtelnost duše. 5) Čtvrtý argument pro nesmrtelnost duše, hledání příčiny vzniku a zániku, útěk k logu, druhá plavba, hypotetická metoda, hypotéza idejí, rafinovanější příčina. 6) Gorgias – struktura dialogu, problém rétoriky, řeč s Gorgiou a Pólem – rétorika jako lahodění, nikoliv techné.

7) Řeč s Kallikleem – je lépe bezpráví trpět či činit?, protiklad politického a očistného života. 8) Faidros – rozdíl a jednota prvé a druhé části tohoto dialogu, mytologický kontext dialogu, eros jako vášeň, statut jednotlivých řečí, podrobný rozbor palinódie. 9) Problém duše v dialogu Faidros (souvislost duše pochopené jakožto arché kinéseós a duše v příměru vozataje a spřežení); problematika Himmelsreise der Seele, filosofie jako vášeň. 10) Ústava – struktura dialogu (ústřední téma spravedlnosti, homologie mezi způsobem spravedlnosti v obci a spravedlnosti v duši, tripartitní struktura duše a obce; typy obcí). 11) VI. kniha – jednota Podobenství o Slunci, Podobenství o úsečce a Podobenství o jeskyni: problém nejvyšší ideje (to agathon jakožto epekeina tés úsias, to agathon jakožto jednotící prvek v podobenství o úsečce). 12) Podobenství o jeskyni (to agathon a problém paideia). Základní literatura: PATOČKA , J., Platón. Přednášky z antické filosofie, Praha: SPN, 1992. Doporučená literatura: DE STRYCKER, E., Plato´s Apology of Socrates, Leiden: E. J. Brill, 1994. E. R. DODDS(ed.). Plato's Gorgias: a revised text. Oxford: Clarendon Press,1990. D. GALLOP, Plato’s Phaedo, New York: Oxford University Press, 1975. C. J. ROWE, Plato’s Phaedrus, Warminster: Aris and Phillips, 1986. E. A. WYLLER, Pozdní Platón, Praha: Rezek, 1996.

Četba Aristotelova spisu O duši Vyučující: Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je na pozadí systematické četby a interpretace jednoho ze základních textů filosofické tradice zevrubně předvést problematiku Aristotelovy psychologie (život jakožto specifická spontaneita, duše jakožto první ENTELECHEIA SÓMA FYSIKON, jež má dynamis být živé, statut aisthésis, kinésis, orexis, noésis, fantasia, schéma vnímání apod.) a též představit nejdůležitější pojmy a motivy autorova myšlení (dynamis, energeia, telos, entelecheia, hylé, morfé, eidos, sóma fysikon, sóma organikon apod.); četba je rozvržena do čtyřech semestrů. Základní literatura (edice textů): ARISTOTELÉS, „O duši“, In ARISTOTELÉS, Člověk a příroda, Praha: Svoboda, 1984. s. 167-314. ARISTOTE, De l'ame, Paris: J. Vrin, 1997. ARISTOTELES, Über die Seele, Hamburg: F. Meiner, 1995. ARISTOTLE, „De Anima“, In W. D. ROSS (ed.). The Works of Aristotle vol. 3. Oxford: Clarendon Press, 1931. s. 402-435. Doporučená literatura (Komentáře a monografie):

NUSSBAUM, M., (ed.)., Essays on Aristotle's De anima, Oxford: Clarendon Press, 1992. BLUMENTHAL, H. J., Aristotle and Neoplatonism in Late Antiquity. Interpretations of the De Anima, Ithaca: Cornell University Press, 1996. DURRANT, M., (ed.), Aristotle's De anima in Focus, London: Routledge, 1993. GILBERT, R. D. (ed.)., Corps et ame. Sur le De anima d'Aristote, Paris: J. Vrin, 1996. HORN, H.-J., Studien zum dritten Buch der aristotelischen Schrift De anima, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1994. PICHT, G., Aristoteles' „De anima“, Stuttgart: Klett-Gotta, 1987.

Četba Heideggerových a Husserlových textů k problematice vědy Vyučující: Mgr. Jana Kružíková, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je seznámit se s různými způsoby filosofické tematizace problematiky vědy, zejména pak v díle M. Heideggera a E. Husserla. Předmět se zaměří na četbu a interpretaci vybraných kratších Heideggerových a Husserlových textů věnovaných tematizaci vědy. Tématické okruhy: 1) Výklad pojetí vědy u raného Heideggera - logická a existenciální koncepce vědy. 2) Logická koncepce vědy - četba a interpretace přednášky „Der Zeitbegriff in der Geschichtswissenschaft”. 3) Existenciální koncepce vědy v Sein und Zeit, četba a interpretace § 3. 4) Existenciální koncepce vědy v Sein und Zeit, četba a interpretace § 12. 5) Existenciální koncepce vědy v Sein und Zeit, četba a interpretace § 13. 6) Existenciální koncepce vědy v Sein und Zeit, četba a interpretace § 69b. 7) Výklad pojetí vědy u pozdního Heideggera - metafyzická koncepce vědy a propojenost vědy a techniky. 8) Metafyzická koncepce vědy - četba a interpretace pasáže o vědě ze spisu Beiträge zur Philosophie. 9) Metafyzická koncepce vědy - četba a interpretace přednášky Věk obrazu světa. 10) Koncepce vědy plynoucí z propojenosti vědy a techniky - četba a interpretace přednášky Wissenschaft und Besinnung. 11) Koncepce vědy plynoucí z propojenosti vědy a techniky - četba a interpretace přednášky Die Frage nach der Technik. 12) Shrnutí. Základní literatura: HEIDEGGER M., „Der Zeitbegriff in der Geschichtswissenschaft”, in HEIDEGGER M., Frühe Schriften. Gesamtausgabe, Bd. 1, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1978. HEIDEGGER M., Bytí a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996, § 3, 69b. HEIDEGGER, M., Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis). Gesamtausgabe, Bd. 65, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2003, s. 145-160. HEIDEGGER, M. „Věk obrazu světa“, in Orientace, 59 (1969), 47 nn.

HEIDEGGER M., „Wissenschaft und Besinnung“, in HEIDEGGER M., Vorträge und Aufsätze. Gesamtausgabe, Bd. 7, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2000. HEIDEGGER M., „Die Frage nach der Technik“, in HEIDEGGER M., Vorträge und Aufsätze. Gesamtausgabe, Bd. 7, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2000. Doporučená literatura: BIEMEL, W., Martin Heidegger, Praha: Mladá fronta, 1995. PATOČKA, J., Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. PÖGGELER, O., Der Denkweg Martin Heideggers, Pfullingen: Neske, 1994. OTT, H., Martin Heidegger. Unterwegs zu seiner Bibliographie, Frankfurt am Main: Campus, 1988. BENYOVSZKY, L. A KOL., Filosofická propedeutika I., Praha: SOFIS, 1999.

Filosofické texty a zkušenost Gestaltu I. Vyučující: PhDr. Jaromír Murgaš, CSc. Anotace: Předmět je určen k procvičení práce s texty, k rozvíjení osobností i kolektivu studentů a k přípravě na filosofický atest. Prostřednictvím postupů odvozených z gestalt terapie podporuje pochopení a uvědomění si obsahů textů a filosofických myšlenek ve vlastním prožitku účastníka. Usiluje o spojení abstraktního myšlení s konkrétní zkušeností vnitřní i tělesnou. Důrazem na uvědomění spojuje oblasti filosofie a psychologie, popř. další, a věnuje se tak opomíjenému a přitom snad nejpodstatnějšímu předpokladu filosofického myšlení. Texty jsou věnovány otázkám svobody, tvorby, rozhovoru a vztahu Já-Ty. Tématické okruhy: 1) Seznámení účastníků. Setkání s gestaltem. 2) Figura, pozadí, polarity a ”switch”. Očekávání a nabídka. 3) Učební kontrakt. Riziko a odpovědnost. Práce ve skupině. 4) Gestalt, fenomenologie a interpretace textu. Struktura. 5) Asimilace textu - I. Konkrétní zkušenost. 6) Fenomenologie figury I. Proces. 7) Asimilace textu - II. Podpůrné metody - I. 8) Fenomenologie figury - II. Proces. 9) Workshop. Pole. 10) Čas, uvědomění a odpovědnost. 11) Asimilace textu - III. Podpůrné metody - II. 12) Prezentace účastníků - I. 13) Prezentace účastníků - II. Základní literatura: FRITZ, P., Gestalt terapie doslova, Olomouc: Votobia, 1996. SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002 Doporučená literatura:

BUBER, M., Já a ty, Olomouc: Votobia, 1995. DE SAINT-EXUPÉRY, A., Citadela, Praha: Vyšehrad, 2002. PATOČKA, J., Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha: OIKÚMENÉ, 1995.

Filosofické texty a zkušenost Gestaltu II. Vyučující: PhDr. Jaromír Murgaš, CSc. Anotace: Předmět je určen k procvičení práce s texty, k rozvíjení osobností i kolektivu studentů a k přípravě na filosofický atest. Prostřednictvím postupů odvozených z gestalt terapie podporuje pochopení a uvědomění si obsahů textů a filosofických myšlenek ve vlastním prožitku účastníka. Usiluje o spojení abstraktního myšlení s konkrétní zkušeností vnitřní i tělesnou. Důrazem na uvědomění spojuje oblasti filosofie a psychologie, popř. další, a věnuje se tak opomíjenému a přitom snad nejpodstatnějšímu předpokladu filosofického myšlení. Texty jsou věnovány otázkám svobody, tvorby, rozhovoru a vztahu Já-Ty. Tématické okruhy: 1) Proces a uvědomění. Kontakt. 2) Filosofická dialektika – I. Rozhovor 3) Filosofická dialektika – II. Principy 4) Odpovědnost a tvorba. 5) Přítomnost. 6) Workshop. Tvorba. 7) Prezentace samostatné práce účastníků. 8) Hra, typy her a ne-hra. 9) Vztah a svoboda – I. 10) Vztah a svoboda – II. 11) Závěrečná cvičení 12) Závěrečná cvičení a prezentace účastníků. 13) Prezentace výsledků účastníků. Základní literatura: FRITZ, P., Gestalt terapie doslova, Olomouc: Votobia, 1996. SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002 Doporučená literatura: BUBER, M., Já a ty, Olomouc: Votobia, 1995. DE SAINT-EXUPÉRY, A., Citadela, Praha: Vyšehrad, 2002. PATOČKA, J., Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha: OIKÚMENÉ, 1995.

Základní otázky filosofie: od vědění nevědění k ideji Vyučující: Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Anotace: Introduktivní předmět, jehož smyslem je postihnout na základě vybraných Platónových dialogů základní rysy sókratovského a platónského myšlení. Půjde zároveň o pokus formulovat otázky, na které je Sókratova a Platónova filosofie odpovědí. Při tom se bude využívat interpretačních perspektiv H. Arendtové, H.-G. Gadamera, M. Heideggera, J. Patočky ad. Tematické okruhy: 1) Otázka interpretačního přístupu; rozlišování Platónových dialogů; východisko pro rozlišení sókratovských a platónských témat. 2) Sókratovské tázání a otázka po ideji; vědění nevědění a úloha filosofie; smrtelnost. 3) Vědění nevědění a otázka kritérií jednání; dosah a meze této koncepce. 4) Na jaký problém je sókratovská otázka odpovědí? 5) Platónské pokusy o pozitivní odpověď – Menón. 6) Platónské pokusy o pozitivní odpověď – Ústava. 7) Ontologie Ústavy a kosmologie Timaia. 8) Cesty k věčnosti a úloha filosofie – Faidón, Faidros, Symposion. 9) Vnitřní problematičnost platónského pokusu o pozitivní odpověď. 10) Kritiky Platóna. 11) Dosah sókratovsko-platónských otázek. 12) Aktualita sókratovsko-platónských témat. Základní literatura: PLATÓN, Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. PLATÓN: Faidón, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. Doporučená četba: ARENDTOVÁ, H.: O životě ducha, I. díl, Myšlení, Praha: Aurora, 2001. BARTOŠ, H.: Očima lékaře, Studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše-tělo, Červený Kostelec: nakladatelství Pavel Mervart, 2006. BENYOVSZKY, L.: Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. GADAMER, H.-G.: Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. NIETZSCHE, F.: Zrození tragédie z ducha hudby, Praha: Gryf, 1993. NOVOTNÝ, FR.: O Platónovi II., Dílo, Praha: Jan Laichert, 1948. PATOČKA, J.: Platón, Přednášky z antické filosofie, Praha, SNP, 1991. PATOČKA, J.: Sókratés, Přednášky z antické filosofie, Praha: SNP, 1990. PLATÓN, Euthydémos, Menón, Praha: OIKÚMENÉ, 1992. PLATÓN, Charmidés, Lachés, Lysis, Theagés, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. PLATÓN, Ión; in PLATÓN, Hippias Větší, Hippias Menší, Ión, Menexenos, Praha: OIKÚMENÉ, 1996. PLATÓN: Faidros, překlad František Novotný, OIKÚMENÉ, Praha 1993. PLATÓN: Timaios, Kritias, překlad František Novotný, OIKÚMENÉ, Praha 1996. XENOFÓN, Vzpomínky na Sókrata, Praha: Svoboda, 1972.

Heideggerova fundamentální ontologie – základní charakteristika, možnosti a meze Vyučující: Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je předvést v základním nárysu charakter Heideggerova fundamentálně-ontologického přístupu. Předmět lze chápat i jako úvod do četby Heideggerova klíčového díla „Bytí a čas“. Půjde o průběžný výklad východisek, metody a základních výsledků fundamentální ontologie. Závěrem bude poukázáno jednak na další možnosti, jež Heideggerův fundamentálně- ontologický přístup přináší, a jednak na jeho meze, které Heideggera později vedou k postupné proměně jeho filosofie. Tématické okruhy: 1) Záměr, cíl a zdůvodnění fundamentální ontologie; struktura postupu. 2) Metoda fundamentální ontologie (fundamentálně-ontologická modifikace fenomenologie). 3) Metoda a východisko fundamentálně-ontologické analýzy; základní určení lidské existence jako bytí-ve-světě 4) Analýza světa od vnitrosvětského jsoucna. 5) Svět a prostorovost. 6) Konstitutivní vrstvy jednotné vazby bytí pobytu a světa (naladění, rozumění, výklad a řeč). 7) Starost jako jednota momentů existence, fakticity a upadání; první výkaz celkovosti (úzkost). 8) Pokus o výkaz jednoty a celkovosti existenciální struktury – celkovost, konečnost a autenticita. 9) Časová interpretace jednotné existenciální struktury I. 10) Časová interpretace jednotné existenciální struktury II. 11) Možnosti fundamentálně-ontologické přístupu – problém dějinnosti a hermeneutika. 12) Meze fundamentální ontologie – problém autenticity, transcendence a ontologické diference. Základní literatura: Vybrané pasáže z HEIDEGGER, M., Sein und Zeit. Gesamtausgabe, Bd. 2, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1976 (nebo HEIDEGGER, M., Sein und Zeit, Tübingen: Niemeyer, 1993). HEIDEGGER M., Bytí a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996. Doporučená literatura: HEIDEGGER, M., Co je metafyzika?, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. HEIDEGGER, M., „Vom Wesen des Grundes“, in HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 9, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2004. HEIDEGGER, M., „Fenomenologické interpretace k Aristotelovy“, Filosofický časopis 44 (1996), s. 9-44. HEIDEGGER, M., Prolegomena zur Geschichte des Zeitbegriffs, Gesamtausgabe, Bd. 20. Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1994.

HEIDEGGER, M., Die Grundprobleme der Phänomenologie, Gesamtausgabe, Bd. 24. Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1975. BENYOVSZKY, L., „Dvě cesty za bytností záporu ve fundamentální ontologii“, Reflexe 18 (1998), s. 6.1-6.24. BENYOVSZKY, L., „Negativita a vrženost“, Filosofický časopis 47 (1999), s. 357-372. BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. PATOČKA, J., Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1993.

Heideggerova fundamentální ontologie – četba textů Vyučující: Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Anotace: Úkolem semináře je seznámit posluchače s konkrétním vypracováním fundamentálněontologické problematiky na základě četby a interpretace vybraných pasáží z Heideggerových textů. Seminář tvoří doplněk k přenášce „Heideggerova fundamentální ontologie – základní charakteristika; možnosti a meze“; lze jej však absolvovat i samostatně. Pasáže budou vybírány z textů: Základní literatura: HEIDEGGER, M., Sein und Zeit, Tübingen: Niemeyer, 1993. (ukázky) HEIDEGGER M., Bytí a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996. (ukázky) HEIDEGGER, M., Co je metafyzika?, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. (ukázky) HEIDEGGER, M., „Vom Wesen des Grundes“, in HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 9, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2004. (ukázky) HEIDEGGER, M., Die Grundprobleme der Phänomenologie, Gesamtausgabe, Bd. 24. Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1975. (ukázky)

Překladatelský seminář Vyučující: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Mgr. Jana Kružíková, Ph.D. Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Ing. Arch. Mgr. Marie Pětová Anotace: Smyslem semináře je společná překladatelská práce nad náročnými filosofickými texty. Studenti by si v semináři jednak měli osvojit základní překladatelské dovednosti a jednak by měli hlouběji proniknout i do odborné problematiky překládaných textů. Pracovat se bude s Heideggerovými texty, vydanými v 5. svazku jeho sebraných spisů. Základní literatura: HEIDEGGER, M., Holzwege, Gesamtausgabe, Bd. 5., Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2003.

Gadamer, Pravda a metoda: Působící dějiny a řeč Vyučující: Karel Novotný, M.A. Ph.D. Anotace: Seminární četba textu z kapitoly „Analýza vědomí působících dějin“ a z třetí části knihy H.-G. Gadamera „Pravda a metoda“, nazvané „Ontologicky obrat hermeneutiky vedený řečí“. Vybrané texty z tohoto díla, které budou analyzovány na semináři, budou přístupné v českém překladu. Tématické okruhy: 1) Vymezení hermeneutiky. 2) Rozumět jinému jakožto hermeneutický problém. 3) Princip působících dějin. 4) Meze filosofie reflexe a Gadamerovy hermeneutiky. 5) Pojem zkušenosti. 6) Řeč jako médium. 7) Řečovost jako určení hermeneutického předmětu. 8) Řečovost jako určení hermeneutického postupu. 9) Řeč jako zkušenost světa. 10) Řeč jako prostředí a její spekulativní struktura. 11) Universální charakter hermeneutiky. Základní literatura: H.-G. GADAMER, Pravda a metoda (vybrané pasáže pracovní verze českého překladu). Doporučená literatura: GADAMER, H.-G., Problém dějinného vědomí, Praha: FILOSOFIA, 1994, s. 41-51. GADAMER, H.-G., Člověk a řeč, Praha, OIKÚMENÉ, 1999. HEIDEGGER M., Bytí a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996 RICOEUR, P., Čas a vyprávění I., Praha: OIKÚMENÉ, 2000. RICOEUR, P., Čas a vyprávění II., Praha: OIKÚMENÉ, 2002. GRONDIN, J., Úvod do hermeneutiky, Praha: OIKÚMENÉ, 1997.

Derrida a Merleau-Ponty o Husserlově Původu geometrie Vyučující: Karel Novotný, M.A. Ph.D. Anotace: Seminář bude věnován klasické seminární četbě, cvičení v analýze filosofického textu. Bude rozebírán především text E. Husserla známý pod titulem „O původu geometrie“ (Dodatek č. III ke spisu „Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie“, Praha, Academia 1996).

Tématické okruhy: 1) Husserlova teorie intencionality v V. Logickem zkoumání. 2) Založení ideality podle VI. Logického zkoumání. 3) Symbolické založení a tvorba smyslu. 4) Husserl O původu geometrie (OPG): zpětné dotazování. 5) OPG: objektivita a jazyk. 6) OPG: písmo. 7) OPG: problém reaktivace. 8) OPG: historický horizont a životní svět. 9) OPG: dějinnost ideje. 10) Závěr. Základní literatura: HUSSERL, E., „O původu geometrie“, in HUSSERL, E., Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie (Dodatek III.), Praha: Academia, 1996. DERRIDA, J., Tradice vědy a skrývání smyslu, Praha: OIKÚMENÉ, 2003. Doporučená literatura: HUSSERL E., Logische Untersuchungen, Den Haag: M. Nijhoff, 1975. HUSSERL, E., Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, Praha: OIKÚMENÉ, 2004. HUSSERL, E., Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, Praha: Academia, 1996. MERLEAU-PONTY M., Notes du cours sur L’Origine de la geometrie de Husserl, Paris: Presses Universitaires de France, 1998. RICHIR, M., Phenomenologie et l’institution symbolique, Grenoble: Editions J. Millon, 1988. RICHIR, M., La Crise du sens et la phenomenologie, Grenoble: Editions J. Millon, 1990.

Seminář k fenomenologické interpretaci antických myslitelů I. Anaximandros, Parmenidés, Hérakleitos Vyučující: Ing. Arch. Mgr. Marie Pětová Anotace: Obsahem semináře je četba, komentář a výklad zejména Heideggerových textů k Anaximandrovi (Grundbegriffe, Der Spruch des Anaximander), Parmenidovi (Heideggerovy a Finkovy přednášky o Parmenidovi) a Hérakleitovi (Heideggerovy přednášky o Hérakleitovi, seminář Heraklit vedený Heideggerem a Finkem). Ohledně Anaximandra, jímž bude výuka předmětu zahájena, půjde o výklad základního smyslu zmíněných interpretací a sledování jejich jednoty a výkladových diferencí. Celkově je předmět zaměřen též k získání všeobecného povědomí o povaze metafysiky a problematice „počátku“, kterou Heidegger právě v přednáškách o „myslitelích

počátku“ (Heideggerovo označení zmíněné trojice presókratovských myslitelů), sleduje. V rámci výuky se bude pracovat i s českými texty a překlady, týkajícími se daného tématu (J. Patočka, Z. Kratochvíl atd.) Základní literatura: HEIDEGGER, M., „Grundbegriffe“, in HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 51. Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1981. HEIDEGGER, M., „Der Spruch des Anaximander“, in HEIDEGGER, M., Holzwege, Gesamtausgabe, Bd. 5., Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2003. Doporučená literatura: GADAMER, H.-G., Um die Begriffswelt der Vorsokratiker, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1968. HEIDEGGER, M., „Grundbegriffe“, in HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 51. Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1981. HEIDEGGER, M., „Der Spruch des Anaximander“, in HEIDEGGER, M., Holzwege, Gesamtausgabe, Bd. 5., Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 2003. KRATOCHVÍL, Z., KOSÍK, Š., Hérakleitos z Efesu. Řeč o povaze bytí, Praha: Herrmann & synové, 1994. KRATOCHVÍL, Z., a Bouzek J., Od mýtu k logu, Praha: Herrmann & synové, 1994. NIETZSCHE, F., Filosofie v tragickém období Řeků, Olomouc: Votobia, 1994. PATOČKA, J., Nejstarší řecká filosofie. Přednášky z antické filosofie, Praha: Vyšehrad, 1996. SVOBODA, K. (ed.), Zlomky předsokratovských myslitelů, Praha: SPN, 1989.

Seminář k fenomenologické interpretaci antických myslitelů II. Vyučující: Ing. Arch. Mgr. Marie Pětová Anotace: Předmět volně navazuje na Seminář k fenomenologické interpretaci antických myslitelů I, těžištěm budou především Heideggerovy texty věnované Parmenidovi. Budou dále sledovány motivy získané a vypracované v textech k Anaximandrovi, akcentována bude zejména specifičnost Heideggerova přístupu a pozice ve srovnání s ostatními interprety. Cílem je především předvést a prokázat, že v případě Heideggera nejde o klasickou „interpretaci“ presókratovských myslitelů, ale o sledování jednoho z rozhodujících témat jeho vlastní filosofie v pozdnějším období, tj. téma „počátku“ (Anfang). Záměrem je tedy vyjasnění toho, co Heidegger označuje pojmem „anfängliche Denken“ - a tím i jeho chápání metafysiky a myšlení. Základní literatura: HEIDEGGER, M., Parmenides. Gesamtausgabe Bd. 54, Frankfurt am Main: Vittorio Klostermann, 1982.

Doporučená literatura: HEIDEGGER, M., Co je metafyzika?, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. HEIDEGGER, M., Konec filosofie a úkol myšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. FINK, E., Zur Ontologischen Frühgeschichte von Raum-Zeit-Bewegung, Den Haag: M. Nijhoff, 1957. KRATOCHVÍL, Z., KOSÍK, Š., Hérakleitos z Efesu. Řeč o povaze bytí, Praha: Herrmann & synové, 1994. KRATOCHVÍL, Z., a Bouzek J., Od mýtu k logu, Praha: Herrmann & synové, 1994. NIETZSCHE F., Filosofie v tragickém období Řeků, Olomouc: Votobia, 1994. PATOČKA, J., Nejstarší řecká filosofie. Přednášky z antické filosofie, Praha: Vyšehrad, 1996. SVOBODA, K. (ed.), Zlomky předsokratovských myslitelů, Praha: SPN, 1989.

Otázka pravdy ve filosofii Vyučující: Ing. arch. Mgr. Marie Pětová Anotace: Seminář si klade za cíl zvážit některé zásadní posuny v chápání pravdy ve filosofii. Vodítkem přitom bude sledování této problematiky Martinem Heideggerem. Zároveň by se tak mělo vyjasnit, jakou roli hraje otázka po pravdě (Wahrheitsfrage) v Heideggerově filosofii samotné.

Základní literatura: HEIDEGGER, M., O pravdě a bytí. Praha: Vyšehrad, 1971. HEIDEGGER, M., Die Metaphysik als Geschichte des Seins. In: Gesamtausgabe, Bd. 6.2, Nietzsche II. Pfullingen: Neske, 1961. HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 5, Grundfragen der Philosophie. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1984.

Doporučená literatura: HEIDEGGER, M., Platons Lehre von der Wahrheit. In: Gesamtausgabe, Bd. 9, Wegmarken. Frankfurt a. M.: Klostermann, 2004. HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 34, Vom Wesen der Wahrheit. Zu Platons Höhlengleichnis und Theätet. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1997. HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 54, Parmenides. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1982. PLATÓN, Ústava. Praha: OIKÚMENÉ, 2000. PLATÓN, Theaitetos. Praha: OIKÚMENÉ, 2000. ARISTOTELÉS, O duši. Praha: Rezek, 1996. DESCARTES, Meditace o první filosofii. Praha: OIKÚMENÉ, 2003.

Pozdní Heidegger - četba Vyučující: Ing. arch. Mgr. Marie Pětová Anotace: V semináři se studenti seznámí s některými pozdními Heideggerovými texty, jejichž výběr je veden sledováním problematiky prostoru. Zároveň by měl předmět poskytnout představu o některých klíčových motivech, konceptech a tématech Heideggerova myšlení obecně.

Základní literatura: HEIDEGGER, M., Die Kunst und der Raum. In: Gesamtausgabe, Bd. 13, Aus der Erfahrung des Denkens. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1983. HEIDEGGER, M., Bauen, Wohnen, Denken. In: Gesamtausgabe, Bd. 7, Vorträge und Aufsätze. Frankfurt a. M.: Klostermann, 2000.

Doporučená literatura: HEIDEGGER, M., Der Ursprung des Kunstwerkes. In: Gesamtausgabe, Bd. 5, Holzwege. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1977. HEIDEGGER, M., Básnicky bydlí člověk. Praha: OIKÚMENÉ, 1993. HEIDEGGER, M., Gesamtausgabe, Bd. 65, Beiträge zur Philosophie. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1989.

Tělesnost Vyučující: Mgr. Taťána Petříčková Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Úlohou předmětu je „dialog“ mezi klasickými (metafyzickými) a současnými (především fenomenologickými) koncepcemi lidského těla. Výchozí perspektivu poskytuje fenomenologické rozlišení těla jako žitého těla (Leib, chair) a těla jakožto tělesa (Körper). Problematika je konkretizována pomocí literatury, fotografií a filmu. Tématické okruhy: 1) Výchozí rozlišení žitého těla a těla jako tělesa, stanovení perspektivy výuky předmětu. 2) Lidské tělo v novověké filosofii, R. Descartes – objektivace, tělo jako res extensa. 3) R. Descartes II – lidská tělesnost jako „divadlo vášní“. 4) R. Descartes III – vysvětlení tzv. fantómů a fantómové bolesti, fenomenologická kritika tohoto řešení. 5) J. Patočka – kritika Descartovy koncepce těla, nástin fenomenologického přístupu k problému těla. 6) B. Waldenfels – tělo jako primárně „mé tělo“.

7) B. Waldenfels II – tělesnost a vnímání. 8) B. Waldenfels III – orientace v čase a prostoru a tělesný pohyb. 9) J.Patočka – tělo a prostor. 10) Proustova myšlenka probouzení – tělo a prostor. 11) F.Nietzsche – koncepce těla ve Vůli k moci. 12) Paralely a rozdíly předvedených koncepcí. Základní literatura: R. DESCARTES, Vášně duše, Praha: Mladá fronta, 2002. R. DESCARTES, Meditace o první filosofii. Námitky a autorovy odpovědi, Praha: OIKÚMENÉ, 2003. J. PATOČKA, Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. Doporučená literatura: R. DESCARTES, Rozprava o metodě, Praha: Svoboda, 1992. M. MERLEAU-PONTY, Phénoménologie de la perception, Paris: Gallimard, 2006. B. WALDENFELS, Das leibliche Selbst. Vorlesungen zur Phänomenologie des Leibes, Frankfurt a. M.: Suhrkamp, 2000.

Tělesnost II Vyučující: Mgr. Taťána Petříčková Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Úlohou předmětu je prohloubení a rozšíření náhledu získaného v předmětu Tělesnost. Předmět na jedné straně tematizuje anticipace fenomenologického řešení problému tělesnosti v klasické filosofii, na druhé sleduje klasické motivy ve fenomenologicky založených koncepcích. Koncept těla jako Leib je zohledňován v tematických sekvencích. Problematika je konkretizována pomocí literatury, fotografií a filmu.

Tématické okruhy: 1) Lidské tělo v ranně novověké filosofii – Descartes, Leibniz, Spinoza. 2) G. W. Leibniz – monáda jako žité tělo, anticipace fenomenologického řešení problému lidské tělesnosti. 3) G. W. Leibniz II – nedostatky Leibnizova řešení problému tělesnosti, přednost objektivace. 4) Tělo jako výrobní stroj – P. Borscheid, M.Foucault, V.Flusser. 5) Tělo u výrobního pásu - Chaplinův film The Modern Times. 6) Tělo v továrně – Langova Metropolis. 7) J.-P. Sartre – rozlišení „bytí pro sebe“ a „bytí v sobě“. 8) J.-P. Sartre II – tělo jako „bytí pro sebe“. 9) J.-P. Sartre III – tělo pro druhé. 10) J.-P. Sartre IV – třetí ontologický rozměr těla. 11) Tělo v zrcadle – J.Lacan, H. Schmitz, A. Tarkovskij. 12) J.-L. Marion – metafyzika žité tělesnosti.

Základní literatura: G. W. LEIBNIZ, Monadologie a jiné práce, Praha: Svoboda, 1982. J. PATOČKA, Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. J. P. SARTRE, Bytí a nicota, Praha: OIKÚMENÉ, 2006. Doporučená literatura J.-L. MARION, Étant donné. Essai d’une phénoménologie de la donation, Paris: Quadrige / PUF, 2005. M. MERLEAU-PONTY, Phénoménologie de la perception, Paris: Gallimard, 2006. J. P. SARTRE, Zeď. Nevolnost, Praha: Levné knihy KMa, 2001. J. P. SARTRE, Vědomí a existence, Praha: OIKÚMENÉ, 2006.

Vznešeno – Kant, Adorno, Lyotard (četba) Vyučující: Mgr. Taťána Petříčková Anotace: Úlohou předmětu je společná četba a diskuze nad texty analyzujícími pojem vznešena a krásy, zejména u I.Kanta, T.W.Adorna a J.-F.Lyotarda. Úvodní výklad se zabývá teorií krásy a jejím vztahem k pojetí vznešeného. Další texty jsou věnovány vlivu teorie vznešeného na umění a estetiku 19. a 20. století. Tématické okruhy: 1) Stanovení perspektivy výuky předmětu a výběr úryvků jednotlivých textů. 2) Četba Kantovy Kritiky soudnosti – analytiky krásna co do kvality a kvantity. 3) Četba Kantovy Kritiky soudnosti – analytika krásna co do relace a modality. 4) Četba Kantovy Kritiky soudnosti – analytika matematického vznešena. 5) Četba Kantovy Kritiky soudnosti – analytika dynamického vznešena. 6) Projekce výtvarných děl romantismu a avantgardy. 7) Četba Lyotardova Návratu – vznešené a avantgarda. 8) Četba Lyotardova Putování – vznešené a „anamnésis“. 9) Četba Newmanova textu Vznešené je zde. 10) Četba Adornovy Estetické teorie – pojem vznešena. 11) Referát studentů na téma F.Schiler a jeho pojetí krásy. 12) Paralely a rozdíly jednotlivých koncepcí. Základní literatura: I.KANT, Kritika soudnosti, Praha: Odeon, 1975. J.-F.LYOTARD, Návrat a jiné eseje, Praha: Herrmann a synové, 2002. T.W.ADORNO, Estetická teorie, Praha: Panglos, 1997. Doporučená literatura B.NEWMAN, Umělec- kritik, Praha: Arbor vitae, 2003. F.SCHILLER, Výbor z filosofických spisů, Praha: Svoboda, 1992.

Úvod do fenomenologie I. Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu je systematicky představit fenomenologii jako významný směr moderního filosofického myšlení; student, který předmět absolvuje, by měl být nejen schopen s porozuměním číst základní spisy myslitelů patřících do této tradice, ale zejména si osvojit fenomenologickou metodu natolik, aby byl na jejím základě schopen samostatně promýšlet konkrétní témata související např. s jeho bakalářskou prací. Tématické okruhy: 1) Raná fáze fenomenologické filosofie: Husserlovy Logische Untersuchungen, empirické a eidetické obecniny, prázdné mínění a vyplňující zkušenost. 2) Fenomenologie jako metoda, princip všech principů (interpretace maximy „K věcem samým!”), pojem fenoménu. 3) Exkurs: Aristotelés, De anima 431 b; první vhled do problému intencionality. 4) Brentanův pokus o zvědečtění psychologie, problém inexistence psychického fenoménu (představa, soud, hodnocení), intencionální řezy. 5) Struktura intencionality, noesis-noema 6) Exkurs: Platón, 7. list; rozdíl to pragma auton (věc filosofie) a ostatní věci, problém adekvátnosti jazyka, jež má tuto distinkci překlenout 7) Fenomenologická redukce 8) Kritika Husserlovy fenomenologie, problém reflexe, fenomenalita fenoménu 9) Husserlův časový dvorec, retence - protence, minulost, přítomnost, budoucnost. 10) Husserlovy Karteziánské meditace, problém intersubjektivity. 11) Husserlova Krize evropských věd, Galileo, Descartes a založení novověké vědy, svět vědy a svět žité zkušenosti, transcendentální fenomenologie jakožto možná cesta k překonání krize: fenomenologie jakožto philosophia prima. 12) Další působení Husserlovy filosofie (Patočka - problém přirozeného světa, Lévinasův koncept touhy, apod). Základní literatura: PATOČKA, J., Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. přednášky 1 – 12. LYOTARD, J.-F., Fenomenologie, Praha: Victoria publishing, 1995. Doporučená literatura: HUSSERL, E., Idea fenomenologie, Praha: OIKÚMENÉ, 2001. HUSSERL, E., Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, Praha: OIKÚMENÉ, 2004. HUSSERL, E., Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, Praha: Academia, 1996. HUSSERL, E., Karteziánské meditace, Praha: Svoboda, 1993.

Úvod do fenomenologie II. Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu je systematicky představit fenomenologii jako významný směr moderního filosofického myšlení; student, který předmět absolvuje, by měl být nejen schopen s porozuměním číst základní spisy myslitelů patřících do této tradice, ale zejména si osvojit fenomenologickou metodu natolik, aby byl na jejím základě schopen samostatně promýšlet konkrétní témata související např. s jeho bakalářskou prací. Tématické okruhy: 1) Heideggerova fundamentální ontologie: analýza nudy, nálada a naladěnost, úzkost jako základní naladěnost. 2) Exkurs: Descartova struktura ego-cogito-cogitatum a problém sum; pojem existenciál, problém světa, pojmy Dasein a In-der-Welt-Sein. 3) Základní strukturní momenty pobytu: naladěnost, rozumění, řeč. 4) Vrženost a rozvrh. 5) Starost: jednota existence, fakticity a upadlosti, 6) Autentická a neautentická existence, rozptýlenost a celistvost, problém smrti. 7) Neautentická existence - nevěcné mluvení, zvědavost, mlhavost, dvojsmyslnost. 8) Možnost pobytu být celý; vztah starosti, celkovosti, bytí k smrti a svědomí. 9) Časování časovosti: hodlavá přítomnící zapomenutost a předbíhavě obnovující okamžitost. Časovost pobytu a temporalita bytí. 10) Ontologická diference, otázka po smyslu bytí, analýza pobytu jakožto fundament k položení a zodpovězení této otázky, přechod k pozdnímu Heideggerovu myšlení. 11) Heideggerova přednáška Co je metafyzika? Základní literatura: PATOČKA, J., Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1993. (kapitoly 13 -24). Doporučená literatura: PATOČKA, J., Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha: OIKÚMENÉ, 1995. HEIDEGGER M., Bytí a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996. HEIDEGGER, M., Co je metafyzika?, Praha: OIKÚMENÉ, 1993.

Úvod do fenomenologie III. Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu je systematicky představit fenomenologii jako významný směr moderního filosofického myšlení; student, který předmět absolvuje, by měl být nejen schopen s porozuměním číst základní spisy myslitelů patřících do této tradice, ale

zejména si osvojit fenomenologickou metodu natolik, aby byl na jejím základě schopen samostatně promýšlet konkrétní témata související např. s jeho bakalářskou prací. Tématické okruhy: 1) Problém tzv. obratu (Kehre), myšlení bytí přímo z bytí. 2) Brémské přednášky: Die Frage nach der Technik. 3) Brémské přednášky: Einblick in das was ist. 4) Brémské přednášky: Gefahr a Gestell. 5) Pojmy Gestell a Ereignis. 6) E. Lévinas - kritika Heideggerova myšlení, etika předchází ontologii. 7) Základní Lévinasovy pojmy: totalita, nekonečno, druhý, jiný, exteriorita apod. 8) Totalita a nekonečno. Základní literatura: HEIDEGGER M., Věda, technika a zamyšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 2004. MICHÁLEK J. (ed.), Údiv a zdrženlivost: o naladěnosti myšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 1999. LÉVINAS, E., Totalita a nekonečno, Praha: OIKÚMENÉ, 1997 (vybrané kapitoly).

Úvod do fenomenologie IV. - četba z Lévinase Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Závěrečná část cyklu Úvod do fenomenologie probíhá seminární formou jakožto souvislá četba a interpretace českého překladu Lévinasova spisu Totalita a nekonečno. Cílem je uvedení do četby tohoto myslitele. Literatura: LÉVINAS, E., Totalita a nekonečno, Praha: OIKÚMENÉ, 1997.

Kořeny evropské tradice I. Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu je ukázat vztah mezi archaickým (mytickým) a filosofickým myšlením a vztah filosofie a jazyka. Uvedení k filosofii je v tomto předmětu předváděno na základě rozdílů mezi archaickou a moderní společností, na základě rozdílu mezi společenstvím žijícím v mýtu a společenstvím, v němž se mýtus stane alternativním a následně se rozpadá. Výklad je střídavě koncipován historicky a fenomenologicky, reflektuje zakladatelskou tradice evropské filosofie v linii Sokrates,

Platón, Aristoteles a sleduje začasté výklady prof. Patočky z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tématické okruhy: 1) Charakteristika mýtu, mýtické zkušenosti, rituální chování. 2) Mytologické pojetí času. Význam minulosti. 3) Mýty kosmogonické, theogonické a antropogonické. 4) Mýtus a slovo. 5) Tři ryzí mýty evropské kultury (mýtus o Gilgamešovi, mýtus o stromu poznání a života, mýtus o Oidipovi). Mýtičnost tragédie. 6) Přístup novověkého člověka k mýtu: Schellingovo metafyzické uchopení mýtu. 7) Casirrerovo fenomenologické uchopení mýtu. 8) Vznik filosofie a synoikismus, agon. 9) Jazyk - funkce a původní význam jazyka, hledání původního božského a věcného jazyka. 10) Řecký (filosofický) jazyk, smysluplný jazyk. Jazyk jako jedno ze tří základních pout člověka. 11) Filosofický výklad písmena, stoicheon. 12) Filosofický výklad některých gramatických jevů - pádu, čísla, slovesného času, slovesných způsobů. Základní literatura: SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002. SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. Doporučená literatura: N. D. FUSTEL DE COULANGES, Antická obec, Praha: SOFIS, 1998. MAUSS, M., Esej o daru, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. SCHELER, M., Místo člověka v kosmu, Praha: Academia, 1968. CASSIRER, E., Filosofie symbolických forem I., Praha: OIKÚMENÉ, 1996. CASSIRER, E., Filosofie symbolických forem II., Praha: OIKÚMENÉ, 1996. LANDGREBE, L., Filosofie přítomnosti, Praha: Academia, 1968.

Kořeny evropské tradice II. Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu je představit tři typy filosofie - sókratovskou, platónskou a aristotelskou a souvislost diskurzu náboženského, právního a mravního. Výklad je střídavě koncipován historicky a fenomenologicky, reflektuje zakladatelskou tradice evropské filosofie v linii Sokrates, Platón, Aristoteles a sleduje začasté výklady prof. Patočky z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tématické okruhy: 1) Tři typy filosofie: sokratovská, platónská a aristotelská. 2) Prováděcí, existenciální filosofie Sókrata. 3) Žánr Platónových dialogů. Výklad areté, spravedlnosti a dalších pojmů.

4) Platónova filosofie jako péče o duši. 5) Platónův pokus najít neměnná měřítka, ideje a situovanost člověka. 6) Tři hlediska Platónovy péče o duši. Politický výklad péče o duši. 7) Individuální výklad péče o duši. Kosmogonický výklad péče o duši. 8) Pojetí duše a idejí u Platóna. 9) Platónský výklad spravedlnosti. Agón a vyrovnávání. 10) Démokritovo pojetí péče o duši. 11) Aristotelova filosofie. 12) Souvislost diskurzu náboženského, právního a mravního. Rozlišení mýtu, filosofie a náboženství. Základní literatura: SOKOL J., PINC Z., Antropologie a etika, Praha, Triton, 2003. BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. (vybrané pasáže). PETŘÍČEK, M., Úvod do (současné) filosofie, Praha: Hermann & synové, 1992. Doporučená literatura: ARENDTOVÁ, H., Krize kultury, Praha: Mladá fronta, 1995. BRAGUE, R., Evropa, římská cesta, Praha: Univerzita Karlova, 1994. PATOČKA, J., Evropa a doba poevropská, Praha: Lidové noviny, 1992. PATOČKA , J., Platón. Přednášky z antické filosofie, Praha: SPN, 1992. PATOČKA, J., Sókratés, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. PATOČKA J., Aristotelés, Praha: Vyšehrad, 1994. PINC, Z., Fragmenty k filosofii výchovy, Praha: OIKÚMENÉ, 1999.

Kořeny evropské tradice III. Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu je představit reflexi motivu TÉS PSYCHÉS EPIMELEISTHAI v prvních stoletích našeho letopočtu, zejména pak u vybraných křesťanských patristických autorů (Iústina Martira, Klémenta z Alexandrie, Órigena, Grégoria z Nyssy atd.). Tématické okruhy: 1) Peripatetická tradice a její reflexe v patristice. 2) Stoická tradice a její reflexe v patristice. 3) Epikurejská tradice. 4) Platónská tradice (střední platonismus a novoplatonismus). 5) Filón z Alexandrie (alegorická metoda, koncept logu). 6) Iústin Martis: první setkání filosofie a křesťanství. 7) Kléméns z Alexandrie: základní pojmy - gnósis, logos, teleiósis, anapausis apod. 8) Kléméns z Alexandrie a jeho koncepce paideia. 9) Órigenés a vznik křesťanské theologie: koncept apokatastasis a koros. 10) Órigenův koncept křesťanské výchovy (universita duší).

11) Problematika ortodoxie a heterodoxie, ariánství a Nikájský koncil. 12) Valentinská gnóse, základní charakteristika, gnóstická antropologie, kosmologie apod. Základní literatura: HEER, F., Evropské dějiny ducha, Praha: Vyšehrad, 2000. Doporučená literatura: ARENDTOVÁ, H., Život ducha I., Praha: Aurora, 2001 DODDS, E., Pohané a křesťané ve světě úzkosti, Praha: Petr Rezek, 1997 RÁDL, E., Útěcha z filosofie, Praha: Svoboda, 1994. BRUNSCHVICG, L,. Evropský duch, Praha: Vyšehrad, 2000. RIST, J. M., Stoická filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1998.

Kořeny evropské tradice IV. Vyučující: doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Cílem předmětu je představit reflexi motivu TÉS PSYCHÉS EPIMELEISTHAI ve vrcholné řecké i latinské patristice a rané scholastice. Tématické okruhy: 1) Grégorios z Nyssy: epistemologie a mystika. 2) Grégorios z Nyssy, ontologie, koncept epektasis. 3) Pseudodionysos Areopagita: výklad spis O božích jménech. 4) Novoplatónské prvky v areopagitikách a jejich přeznačení (koncept proodos, epistrofé, hierarchia apod.). 5) Augustin Aurelius a problém křesťanského voluntarismu. 6) Augustinova antropologie: polemika proti pelagismu. 7) Pohanské polemiky proti křesťanům: moralistní a náboženská kritika. 8) Filosofické polemiky proti křesťanství: Kelsos a Porfyrios. 9) Konec antiky a nástup novověku, vznik a základní charakteristika scholastiky. 10) Platónské prvky ve scholastice. 11) Karolínská renesance. 12) Ottonská renesance. Základní literatura: BRUNSCHVICG, L,. Evropský duch, Praha: Vyšehrad, 2000. Doporučená literatura: RIST, J. M., Stoická filosofie, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. ARENDTOVÁ, H., Život ducha I., Praha: Aurora, 2001. DODDS, E., Pohané a křesťané ve světě úzkosti, Praha: Petr Rezek, 1997. RÁDL, E., Útěcha z filosofie, Praha: Svoboda, 1994.

Seminář k problematice antropologie handicapu Vyučující: Mgr. Eliška Pincová Doc. PhDr. Zdeněk Pinc Anotace: Předmět probíhá formou semináře, jenž je určen pro studenty, jejichž odborný zájem směřuje do oblasti problematiky člověka s handicapem, a to především z hlediska antropologického. Práce v semináři ze zaměřena k výběru tématu diplomové bakalářské práce a k vytvoření konkrétní představy o použité metodice, jíž může student v bádání uplatnit. Student, který se v průběhu výuky předmětu rozhodne, že tato problematika mu jako téma bakalářské práce nevyhovuje, může získat normální atestaci zpracováním a přednesením referátu. U studentů, kteří si téma antropologie handicapu zvolí jako téma diplomové, je atestačním podkladem projekt bakalářské práce. Tématické okruhy: 1) Vstupní diskuse k tématice, k zájmům jednotlivých studentů, rozdělení knih ke zpracování formou referátů. 2) Vymezení problematiky antropologie handicapu, inspirace v dílech Murphyho, Turnera a van Gennepa. 3) Handicap jako stigma (E. Goffman) 4) Mythologema „Le bouts emisaire“ – člověk jako vyvolený proklatec - obětní beránek v pojetí C.-L. Strausse, R. Girarda a J. Patočky. 5) Paradox liminarity v archaické a moderní společnosti; invalidita jako příklad zamrzlé liminarity, nedokončeného přechodového rituálu. Paralela soudobé společnosti a invalidity: zábava a požitek jako životní program je z hlediska teorie liminarity invalidní. 6) Kvalitativní metodika jako základní nástroj antropologie handicapu, předvede se na příkladu úspěšně obhájené bakalářské práce, nejlépe pohostinným vystoupením konkrétního autora. 7) Kolokviální diskuse k důležité knize Murphy, R.F., Umlčené tělo. 8) – 12) Představení projektů bakalářských prací vzniklých v průběhu výuky předmětu a proslovení referátů (kombinace jeden projekt a jeden referát v jednom semináři. Základní literatura: GOFFMAN, E., Stigma, Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. MURPHY, R. F., Umlčené tělo, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. TURNER, V., Průběh rituálu, Praha: Argo, 2002. Doporučená literatura: GLADWELL, M., Bod zlomu, Praha: Dokořán, 2004. STRAUSS, C.-L., Mythologica I. - Syrové a vařené, Praha: Argo, 2006. VAN GENNEP, A., Přechodové rituály. Praha: Lidové noviny, 1996.

Metropolis Vyučující: Mgr. Cyril Říha, Ph.D. Anotace: Seminář, jehož nejobecnějším tématem je město v éře industriální a postinduistriální, tj. jeho vývoj od poloviny 19. století po současnost, kdy se stalo univerzálním živlem lidské existence. Oborově se předmět hlásí k tradici transdisciplinárního bádání, pro něž exemplárním případem předmětu zájmu je právě město. Propojuje tak perspektivy několika disciplin, zejména filosofie, sociologie, geografie či teorie architektury a urbanismu. V tomto obecném rámci má předmět každý rok své nové konkrétní téma. Letošní pokračování volně navazuje na své dva předchozí „díly“, které se soustředily na procesy urbanizace a suburbanizace a na problém okrajů města se zvláštním důrazem na specifický fenomén českých panelových sídlišť ze 70. let. Tento rok má předmět podtitul "Město a komplexita". Smyslem semináře, na němž se očekává aktivní účast studentů, je společná kritická diskuse nad předestřenými aktuálními tématy současného uvažování o městě v souvislosti s nově se utvářející tzv. teorií složitosti. Tématické okruhy: 1) Uvedení do tématu. Výhody a nebezpečí makroskopické analýzy 2) Urbanizace jako komplexní společenský proces (J. Musil) 3) Centrální teorie rozmístění měst (W. Christaller) 4) Teorie komplexity z hlediska sociální geografie (M. Hampl, L. Sýkora) 5) Populační teorie, teorie růstu (T. R. Malthus, R. Gibrat) 6) Mocninný zákon v přírodě a společnosti. Kritický stav a škálová invariance 7) Teorie sítí. Perkolace a fázové přechody 8) Dopravní zácpy. Celulární automaty a samoorganizace (K. Nagel - M. Schreckenberg) 9) Doprava a prostorová struktura měst (A. Bertaud) 10) Komplexita v architektuře a urbanismu – teorie Velikosti (R. Koolhaas) 11) Aplikace této teorie v urbánních projektech (X. de Geyter) 12) Shrnutí. Závěrečná diskuse Základní literatura: HORSKÁ, P. – MAUR, E. – MUSIL, J., Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa, Praha: Paseka, 2002. KOOLHAAS, R., Třeštící New York, Řevnice: Arbor Vitae, 2007. SLANINA, F., Zákeřné dopravní zácpy. Víme, proč za maximální efektivitu platíme maximálním stresem?, Vesmír 76, s. 545-548 (říjen 1997). Doporučená literatura: BATTY, M., Cities and Complexity. Understanding Cities with Cellular Automata, Agent-Based Models, and Fractals, Cambridge/London: The MIT Press, 2007. BERTAUD, A., Prostorová struktura středo- a východoevropských měst: jsou více evropská než socialistická?, Era 21, 3/2007, s. 48-53. GEYTER, X., After-Sprawl. Research for the Contemporary City, Rotterdam: NAi Publishers, 2002. HAMPL, M., Teorie komplexity a diferenciace světa, Praha: Univerzita Karlova, 1971.

NAGEL, K. – SCHRECKENBERG, M., A cellular automaton model for freeway traffic, Journal de Physique I, 2, 2221-2229 (December 1992).

Člověk jako osoba Vyučující: prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Anotace: Smyslem cyklu přednášek „Člověk jako osoba“ je předvést souvislost, která sjednocuje různé tematické i metodické perspektivy, zohledňující motiv člověka jako osoby. Výklad je rozdělen do tří perspektivních bloků: 1. člověk v perspektivě speciálních věd o člověku; 2. fenomenologická reflexe vlastní zkušenosti; 3. konstituce osoby ve vztahu k druhému. Sjednocujícím prvkem je motiv jednání a svobody. Předmět lze chápat i jako úvod do filosofické antropologie. Tématické okruhy: 1) Úvod – osoba jako pojem; vyznačení základních motivů; problém s přístupem – nástin jednotící souvislosti. 2) Člověk v pohledu speciálních věd; souvislost anatomických, funkčních, fylogenetických a ontogenetických význačností člověka. 3) Člověk jako nedostatková bytost – role výchovy, společenství, kultury a tradice. 4) Jednotící prvky společenství; jazyk a řeč. 5) Nutnost fenomenologického přístupu a jeho charakter; fenomenologické pojednání zkušenosti a světa. 6) Člověk ve světě: každodennost, naladění a rozumění, časovost, dějinnost, konečnost. 7) Role natality a dospívání; svoboda a odpovědnost. 8) Role stárnutí a smrti; dějinnost, tradice, autorita. 9) Meze fenomenologického přístupu a nutnost tematizace vztahu k druhému; osoba jako role. 10) Jednání s druhým: řeč a rozhovor; etika. 11) Setkání s tváří; láska jako péče o druhého. 12) Osoba, společnost a svoboda; osoba v ohrožení. Základní literatura: SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002. Doporučená literatura: ARENDTOVÁ, H., Mezi minulostí a budoucností, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. BENEŠ, J., Člověk, Praha: Mladá fronta, 1994. BUDIL, I. T., Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha, Triton, 2003. CASPER, B., Míra lidství. Rosenzweig a Lévinas, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. GADAMER, H.-G., Člověk a řeč, Praha, OIKÚMENÉ, 1999. GEHLEN, A., Der Mensch I., Bonn: Athenäum-Verlag, 1950 HEIDEGGER M., Bytí a čas, Praha: OIKÚMENÉ, 1996.

LÉVINAS, E., Totalita a nekonečno, Praha: OIKÚMENÉ, 1997. MURPHY R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. SCHELER, M., O studu, Praha: Mladá fronta, 1993.

Úvod do filosofického diskurzu I. Vyučující: prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Mgr. Jakub Češka, Ph.D. Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Ing. Arch. Mgr. Marie Pětová Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Jde o úvod do filosofie, který hraje zároveň roli přípravného a doplňkového předmětu k povinné zkoušce „Úvod do filosofie“. Smyslem výuky předmětu je předvést vlastní filosofické problematizování, a to na klíčových filosofických tématech. Tématické okruhy: 1) Filosofie: mezi vědou, uměním a mýtem. 2) Jak vidíme a slyšíme; Vnímání a pozornost. 3) Věci, slova a pojmy. 4) Jazyk a myšlení. 5) Člověk na světě. 6) Mýtus a logos. 7) Jednání a svoboda. 8) Já a ty; Tolerance a pluralismus. 9) Hra; Řeč jako hra. 10) Čas. 11) Vědění a věda. 12) Pravda. Základní literatura: SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. Doporučená literatura: PETŘÍČEK, M., Úvod do (současné) filosofie, Praha: Hermann & synové, 1992. ARENDTOVÁ, H., Mezi minulostí a budoucností, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. BRAGUE, R., Evropa, římská cesta, Praha: Univerzita Karlova, 1994. DESCARTES R., Rozprava o metodě, Praha: Svoboda, 1992. ELIADE, M., Mýtus o věčném návratu, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. FERNAU, J., Od Olympu k Akropoli, Praha: Brána, 2002. GADAMER, H.-G., Problém dějinného vědomí, Praha: FILOSOFIA, 1994, s. 41 - 51.

PATOČKA, J., Sókratés, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002. VERNANT, J.-P., Počátky řeckého myšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 1993.

Úvod do filosofického diskurzu II. Vyučující: prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. Mgr. Jakub Češka, Ph.D. Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. Ing. Arch. Mgr. Marie Pětová Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Jde o úvod do filosofie, který hraje zároveň roli přípravného a doplňkového předmětu k povinné zkoušce „Úvod do filosofie“. Smyslem kurzu je předvést vlastní filosofické problematizování, a to na klíčových filosofických tématech. Tématické okruhy: 1) Měřítko a poměr; Podoba a nápodoba. 2) Život. 3) Příroda. 4) Nutnost a náhoda. 5) Technika. 6) Hodnoty a peníze. 7) Morálka a etika; Mrav a společnost. 8) Text a výklad. 9) Město. 10) Dějiny; Co se v dějinách děje. 11) Náboženství, kultura a civilizace. 12) Člověk a svět. Základní literatura: SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. BENYOVSZKY L., Úvod do filosofického myšlení, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. Doporučená literatura: PETŘÍČEK, M., Úvod do (současné) filosofie, Praha: Hermann & synové, 1992. ARENDTOVÁ, H., Mezi minulostí a budoucností, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. BRAGUE, R., Evropa, římská cesta, Praha: Univerzita Karlova, 1994. DESCARTES R., Rozprava o metodě, Praha: Svoboda, 1992. ELIADE, M., Mýtus o věčném návratu, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. FERNAU, J., Od Olympu k Akropoli, Praha: Brána, 2002. GADAMER, H.-G., Problém dějinného vědomí, Praha: FILOSOFIA, 1994, s. 41 - 51. PATOČKA, J., Sókratés, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991.

SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002. VERNANT, J.-P., Počátky řeckého myšlení, Praha: OIKÚMENÉ, 1993.

Moc, peníze a právo I. Vyučující: prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Anotace: Přehledný kulturně-antropologický výklad tří důležitých oblastí společenské kontroly a jejich souvislostí. Vývoj mocenských (politických), ekonomických (majetek, směna, peníze) a právních struktur a institucí. Moderní společnost jako komunikace. Hlavní linie společenského vývoje: od kmene k individuu, od daru ke směně a trhu, od síly a autority přes privilegia ke smlouvě. Cíl: pochopit souvislosti a získat kvalifikovaný kritický odstup. Tématické okruhy: 1) Člověk a společnost; moc, svoboda a majetek – společnost, právo a moc. 2) Svoboda a moc; ideální typy; moc a násilí (Arendtová). 3) Vznik společenské moci; panství: „klovací řád“; společenství a společnost (Tönnies); akefalní, segmentární a moderní společnosti. 4) Shromaždování a distribuce moci; moc a panství; společnost, národ a stát. 5) Majetek a právo v zemědělských společnostech (Fustel). 6) Potlač a směna; závazek (Mauss, Malinowski). 7) Peníze jako nástroj směny. Peníze, trh a cena. Kapilární směna a trh. 8) Platidla a thesaurizace; odložená směna; úrok. 9) Banky a cenné papíry; kapitál a kapitálový trh; měnová regulace. 10) Společenská funkce peněz v moderní společnosti (Simmel). Základní literatura: SOKOL, J., Moc, peníze a právo : esej o společnosti a jejích institucích, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. Doporučená literatura: ARONSON, E., The Social Animal, San Francisco: W. H. Freeman, 1980. DAVY, G., La Foi Jurée. Étude Sociologique du Problème du Contrat, Paris: Alcan, 1922. HERSKOVITS, M. J., Economic anthropology; a study in comparative economics, New York: Knopf, 1952. MAIR, L., Primitive government, Baltimore: Penguin Books, 1962. MALINOWSKI, B., Argonauts of the western Pacific, London, Routledge & sons, 1922. MAUSS, M., Esej o daru, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. POSPÍŠIL, L., Anthropology of Law, New York: Harper & Row, 1974. POSPÍŠIL, L., Etnologie práva, Praha: Set out, 1997.

Moc, peníze a právo II. Vyučující: prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Anotace: Přehledný kulturně-antropologický výklad tří důležitých oblastí společenské kontroly a jejich souvislostí. Vývoj mocenských (politických), ekonomických (majetek, směna, peníze) a právních struktur a institucí. Moderní společnost jako komunikace. Hlavní linie společenského vývoje: od kmene k individuu, od daru ke směně a trhu, od síly a autority přes privilegia ke smlouvě. Cíl: pochopit souvislosti a získat kvalifikovaný kritický odstup. Tématické okruhy: 1) Počátky práva v před-státních společnostech (Wesel, Pospíšil); krevní msta a wergeld; zprostředkovatel, rozhodčí, soudce. 2) Základy a výměr práva (Pospíšil, Rütgers, Radbruch); koncept řádu, normy, závazku; rozdělení práva. 3) Starověké právní kodifikace (Manu. Mojžíš, XII desek, Chamurappi). 4) Římské právo: systém; osoby a věci; procedury; vznik trestního práva. 5) Kantova filosofie práva; Hegelova filosofie práva. 6) Sociologie práva (Luhmann, Přibáň). 7) Právo a morálka; legitimita a legalita; původ a povaha lidských práv. 8) Peníze a moc: povaha korupce. 9) Paradox trhu. 10) Podmínky peněžní distribuce moci; svoboda, právo a trh. Základní literatura: SOKOL, J., Moc, peníze a právo : esej o společnosti a jejích institucích, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. Doporučená literatura: ARONSON, E., The Social Animal, San Francisco: W. H. Freeman, 1980. DAVY, G., La Foi Jurée. Étude Sociologique du Problème du Contrat, Paris: Alcan, 1922. HERSKOVITS, M. J., Economic anthropology; a study in comparative economics, New York: Knopf, 1952. MAIR, L., Primitive government, Baltimore: Penguin Books, 1962. MALINOWSKI, B., Argonauts of the western Pacific, London, Routledge & sons, 1922. MAUSS, M., Esej o daru, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. POSPÍŠIL, L., Anthropology of Law, New York: Harper & Row, 1974. POSPÍŠIL, L., Etnologie práva, Praha: Set out, 1997.

Člověk a náboženství I. Vyučující: prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Mgr. Ondřej Skripnik Anotace: Historický a antropologický výklad povahy náboženství, náboženských kořenů evropské tradice, role náboženství v životě společnosti a jednotlivce, vztahu náboženských forem ke způsobu života v různých epochách. Zvláštní důraz je kladen na tradici židovskou a křesťanskou, na bibli, postavu Ježíše z Nazareta a dějiny křesťanství. Tématické okruhy: 1) Pobyt a zkušenost. Vědecké a předvědecké poznání. 2) Antropologické „konstanty“: lidský způsob života. 3) Všední a sváteční v prostoru a čase (Eliade). 4) Náboženství a společnost (Durkheim, Weber, Kepel). 5) Kmenové náboženství (sváteční rituál jako výraz společenství). 6) Domácí náboženství (kult předků, soukromý rituál). 7) Město a stát (sluneční náboženství). 8) Gilgameš: město a jednotlivec, objev smrtelnosti. 9) Pyramidy a věčnost. 10) Kolonizace a pohyb lidí, synkretismus, diaspora. 11) Zjevení a Izrael: bible (text, historie vzniku) 12) Dvě vyprávění o stvoření. Základní literatura: SOKOL, J., Člověk a náboženství, Praha: Portál, 2003. Doporučená literatura: N. D. FUSTEL DE COULANGES, Antická obec, Praha: SOFIS, 1998. SOKOL, J., Čtení z bible, Praha: ČBS, 1996. AUERBACH, E., Mimesis, Praha: Mladá fronta, 1998. MATOUŠ, L. (ed.), Epos o Gilgamešovi, Praha, Mladá fronta, 1997. GEERTZ, C., Interpretace kultur, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. GROLLENBERG, L., Starý zákon novýma očima, Praha: Zvon, 1993. HELLER, J., MRÁZEK, M., Nástin religionistiky, Praha: Kalich,1988. LEAKEY, R., LEVIN, R., Lidé od jezera, Praha: MF, 1990. SCHUBERT, K., Židovské náboženství v proměnách věků, Praha: Vyšehrad, 1995. TEILHARD DE CHARDIN, P., Vesmír a lidstvo, Praha: Vyšehrad, 1990

Člověk a náboženství II. Vyučující: prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Mgr. Ondřej Skripnik Anotace: Historický a antropologický výklad povahy náboženství, náboženských kořenů evropské tradice, role náboženství v životě společnosti a jednotlivce, vztahu náboženských forem ke způsobu života v různých epochách. Zvláštní důraz je kladen na tradici židovskou a křesťanskou, na bibli, postavu Ježíše z Nazareta a dějiny křesťanství. Tématické okruhy: 1) Abrahám a Mojžíš: důvěra, slib a smlouva. 2) Biblická etika (David a Batšeba, ztracený syn). 3) Exil a návrat, zákoníci a synagoga. 4) Zaslíbení a očekávání, proroci, Mesiáš. 5) Ježíš z Nazareta: dobové pozadí. 6) Ježíš: kázání a podobenství. 7) Ježíš: život a smrt (Schweitzer). 8) Křesťanství: vykoupení. 9) Druhý příchod a vznik církve. 10) Diaspora a oddělení od židovství. 11) Západní církev a římská říše, mnišství. 12) Středověká církev a říše, Reformace, objev rozumu, novověk. Základní literatura: SOKOL, J., Člověk a náboženství, Praha: Portál, 2003. PAWLOWSKY, P., Křesťanství, Praha: Vyšehrad, 1997. Doporučená literatura: SOKOL, J., Čtení z bible, Praha: ČBS, 1996. AUERBACH, E., Mimesis, Praha: Mladá fronta, 1998. BESSIERE, G., Ježíš - nečekaný Bůh, Bratislava: Slovart, 1995. BROWN, R. E., Ježíš, Praha: Vyšehrad 1998. BULTMANN, R., Dějiny a eschatologie, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. BURKERT, W., Creation of the sacred: tracks of biology in early religions, Cambridge: Harvard University Press, 1996. ELIADE, M., Dějiny náboženského myšlení I.-III., Praha: OIKÚMENÉ, 1997. LANDSBERG, P.-L., Zkušenost smrti, Praha: Vyšehrad, 1991. PATOČKA, J., Evropa a doba poevropská, Praha: Lidové noviny, 1992. SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002 TRESMONTANT, C., Bible a antická tradice, Praha:Vyšehrad, 1997.

Filosofie a estetika raného romantismu Vyučující: Mgr. Martin Vrabec Anotace: Tématem předmětu je filosofické a estetické myšlení raného německého romantismu. V úvodních hodinách je představena filosofická estetika, z níž německá romantika vzešla (I. Kant a F. W. J. Schelling). Dále je tematizováno teoretické založení německé romantiky v úvahách F. Schlegela a Novalise. V posledních třech přednáškách je tématem jak bezprostředně navazující kritika romantiky (G. W. F. Hegel, H. Heine), tak kritika současná (R. Girard, D. de Rougemont). Tématické okruhy: 1) Uvedení německého romantického hnutí do historického kontextu. 2) Kantova koncepce estetiky . 3) Schellingova koncepce estetiky. 4) Romantická koncepce estetiky I – Cíle romantického hnutí. 5) Romantická koncepce estetiky II – Vztah estetiky k filosofii a vědě. 6) Romantická koncepce estetiky III – Filosofické předpoklady romantické estetiky. 7) Romantická koncepce estetiky IV – Výrazová koncepce umění. 8) Romantická koncepce estetiky V – Umělec jako tvůrce nových světů. 9) Hegelova a Heineova kritika romantismu. 10) Kritika romantického pojetí touhy – R. Girard. 11) Romantické pojetí lásky a jeho kritika – D. de Rougemont. 12) Závěr, celkové shrnutí problematiky. Základní literatura: NOVALIS, Zázračná hra světla: Úvahy a fragmenty, Praha: Odeon, 1991. HORYNA, B., Dějiny rané romantiky, Praha: Vyšehrad, 2005. Doporučená literatura: KANT, I., Kritika soudnosti, Praha: Odeon 1975. SCHELLING, F. W. J., Výbor z díla, Praha: Svoboda, 1977. HEGEL, G. W. F., Estetika, Praha: Odeon, 1966. HEINE, H., O německu, Praha: SNKLU, 1951. GIRARD, R., Lež romantismu a pravda románu, Praha: Dauphin, 1998. ROUGEMONT, DE D., Západ a láska, Bratislava: Kalligram, 2001. ABRAMS, M. H., Zrcadlo a lampa, Praha: Triáda, 2001.

Těleso, tělo, duše Vyučující: Mgr. Martin Vrabec Anotace: První část výuky předmětu se zabývá filosofickou otázkou rozdílu mezi tělesem a organickým tělem, neboli rozdílu mezi živým a neživým. Zde jsou relevantními autory především Aristotelés, R. Descartes, G. W. Leibniz a I. Kant . Druhá část tematizuje otázku vztahu duše a těla tak, jak je položena a řešena v novověké filozofii. Bude předvedeno, jaké odpovědi na tuto otázku přináší R. Descartes, B. Spinoza a H. Bergson. Tématické okruhy: 1) Úvod – absence tématiky těla ve filosofii a její důvody. 2) Pojetí tělesa v běžné zkušenosti a v dějinách filosofie. 3) Descartesovo převedení tělesnosti na rozprostraněnost. 4) Leibnizova koncepce tělesa. 5) Aristotelova konce živého těla. 6) Teorie těla jako stroje – Descartes, La Mettrie. 7) Kantova teorie organismu v Kritice soudnosti. 8) Descartesova koncepce vztahu duše a těla I – Meditace o první filosofii. 9) Descartesova koncepce vztahu duše a těla II – Vášně duše. 10) Spinozova koncepce vztahu mysli a těla. 11) Bergsonova koncepce vztahu duše a těla. 12) Závěr, celkové shrnutí problematiky. Základní literatura: ARISTOTELÉS, O duši, Praha: Rezek, 1996. DESCARTES, R., Vášně duše, Praha: Mladá fronta, 2002. Doporučená literatura: DESCARTES, R., Meditace o první filosofii, Praha: OIKÚMENÉ, 2003. LA METTRIE, J. O., Člověk stroj: Výbor z díla, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1958. LEIBNIZ, G. W., Monadologie a jiné práce, Praha: Svoboda, 1982. SPINOZA, B., Etika, Praha: Dybbuk, 2004. KANT, I., Kritika soudnosti, Praha: Odeon, 1975. BERGSON, H., Hmota a paměť: Esej o vztahu těla k duchu, Praha: OIKÚMENÉ, 2003.

Kantova antropologie Vyučující: Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je poskytnout základní představy o jedné z nejvýznamnějších koncepcí člověka v novověké filosofii. Exponovány v něm mají být Kantovy „odpovědi“ na tři vůdčí otázky v jeho tázání po člověku, tj. na otázky „Co mohu vědět?“, „Co mám činit?“ a „V co smím doufat?“. Předmět tedy poskytuje základní orientaci jak v Kantově teoretické, tak i praktické filosofie a přibližuje i jeho koncepci tzv. pragmatické antropologie. Tématické okruhy: 1) Kantovo tázání po člověku. 2) Co mohu vědět? Idea transcendentální filosofie. 3) Transcendentální estetika. 4) Transcendentální analytika. 5) Transcendentální dialektika. 6) Co mám činit? Dobrá vůle a povinnost. 7) Expozice imperativů. 8) Kategorický imperativ. 9) Svoboda. 10) V co smím doufat? Bůh a nesmrtelnost. 11) Idea antropologie v pragmatickém ohledu. 12) Kantovo tázání po člověku – závěr. Základní literatura: KANT, I., Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou, Praha: Svoboda, 1992. KANT, I., Základy metafyziky mravů, Praha: Svoboda, 1990. Doporučená literatura: KANT I., Kritika praktického rozumu, Praha: Svoboda, 1996. KANT I., Kritika čistého rozumu, Praha: OIKÚMENÉ, 2001. SCHÖNECKER D., Kants „Grundlegung zur Metaphysik der Sitten“, Hamburg: Meiner, 1999.

Vznik novověké filosofie (Bacon, Hobbes, Descartes) Vyučující: Mgr. Richard Zika, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je uvést studenty do problematiky ustavování novověkého teoretického postoje. Tento „nový“ přístup k světu je objasňován na základě konfrontace s přístupem „starých“ (Aristotelés, scholastika) – a dík tomu jej lze nahlížet v jeho „nesamozřejmosti“. Exponovány a vzájemně konfrontovány jsou základní myšlenky tří myslitelů novověkého přelomu, Bacona, Hobbese a Descartesa. Tématické okruhy: 1) K „novosti“ novověkého postoje. 2) Bacon – základní ideje. 3) Učení o idolech. 4) Institucionálně řízený výzkum. 5) Hobbes – těleso. 6) Člověk. 7) Občan. 8) Descartes – univerzální Mathesis. 9) Nový svět. 10) Tázání po člověku a Bohu. 11) Pán a vlastník přírody. 12) Závěrečné zamyšlení. Základní literatura: BACON, F., Nové Organon, Praha: Svoboda, 1990. HOBBES T., Výbor z díla, Praha: Svoboda, 1988. DESCARTES R., Rozprava o metodě, Praha: Svoboda, 1992. Doporučená literatura: DESCARTES, R., Principy filosofie, Praha: FILOSOFIA, 1998. DESCARTES, R., Úvahy o první filosofii, Praha: OIKÚMENÉ, 2003. DESCARTES R., Pravidla vedení lidského rozumu, Praha: OIKÚMENÉ, 1992.

b) Společenskovědní modul (slouží k přípravě na zkoušku Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě a k profilaci ve společenských vědách s ohledem na bakalářskou práci) Program kontrolované četby (DK/IB) – společenskovědní modul Anotace: Každý titul zařazený do seznamu Kontrolované četby musí mít svého garanta a je mu přidělen určitý počet kreditů, který zohledňuje studijní zátěž odpovídající nastudování příslušného titulu, písemného zpracování referátu či konspektu (dle zadání garanta). Připsání kreditů za daný titul předpokládá jednak vypracování písemného referátu či konspektu a následné ústní kolokvium. Cílem programu Kontrolované četby (DK/IB) je (a) Příprava na zkoušky z filosofie, společenských věd a historie: z jednotlivých oddílů seznamu titulů zařazených do programu Kontrolované četby je doporučeno čerpat při sestavování seznamů četby, jež se povinně předkládá u těchto zkoušek. (b) ) Tituly zařazené do programu Kontrolované četby mají vesměs těsnou vazbu povinně volitelné předměty. (c) Do programu Kontrolované četby mohou být zařazeny též tituly, jež nemají přímou vazbu k povinným zkouškám či k povinně volitelným předmětům, jsou však podle uvážení rady programu Kontrolované četby významné pro humanitní vzdělanost.

ADAMSKI W., MACHONIN P., ZAPF W. (EDS.), Transformace a modernizační vývoj, Praha: Sociologický ústav AV, 2001. BANFIELD, E. C. (ed.), Občanské ctnosti, Praha: Victoria Publishing, 1995. BASTIAT, F., Co je vidět a co není vidět a jiné práce, Praha: Liberální institut, 1998. BAUMAN, Z., Myslet sociologicky, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. BENEDICTOVÁ, R., Vzorce kultury, Praha: Argo, 1999. BERGER P., LUCKMANN, T., Sociální konstrukce reality, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. BIOCCA, E., Sama mezi indiány, Praha: Orbis, 1972. BLACKMOREOVÁ, M., Teorie memů, Praha: Portál, 2001. BOURDIEU, P., Nadvláda mužů, Praha: Karolinum, 2000. DAHRENDORF, R., Úvahy o revoluci v Evropě, Praha: Evropský kulturní klub, 1991. DAWKINS, R., Slepý hodinář, Praha: Paseka, 2002. DAWKINS, R., Sobecký gen, Praha: Mladá fronta, 1998. DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologický znalost, Praha: Karolinum, 2000. DWORKIN, R., Když se práva berou vážně, Praha: OIKÚMENÉ, 2001. ETZIONI, A., Morální dimenze ekonomiky, Praha: Victoria Publishing, 1995 FAY, B., Současná filozofie sociálních věd, Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. FIALOVÁ, L., a kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha: Mladá fronta, 1998. FOLEY, R., Lidé před člověkem, Praha: Argo, 1998. GARDNER, H., Dimenze myšlení, Praha: Portál, 1999. GEERTZ, C., Interpretace kultur, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. GIDDENS, A., Důsledky modernity, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. GINZEL, G. (ed.), Antisemitismus, Bielefeld: Wissenschaft und Politik, 1991.

GOLEMAN, D., Emoční inteligence, Praha: Columbus, 1997. GROSSBARD-SHECHTMAN, S., On the Economics of Marriage, Boulder: Westview Press, 1993. HABERMAS, J., Strukturální přeměna veřejnosti, Praha: Filosofia, 2000. HAYEK, F. A., Kontrarevoluce vědy, Jinočany: H & H, 1995. HAYEK, F. A., Právo, zákonodárství a svoboda, Praha: Academia, 1994. HAZLITT, H., Ekonomie v jedné lekci, Praha: Liberální institut: Centrum liberálních studií: Megaprint, 1999. HOLÝ, L., Malý český člověk a skvělý český národ, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. HUYGHE, G. R., Řeč obrazů ve světle psychologie umění, Praha: Odeon, 1973. KASPER, W., STREIT J. E., Institutional Economics. Social Order and Public Policy, Cheltenham: Edward Elgar, 1998. KREJČÍ, J., Postižitelné proudy dějin, Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. LENDNEROVÁ, M., K hříchu i k modlitbě. Žena v minulém století, Praha: Mladá fronta, 1999. LÉVI-STRAUSS, C., Smutné tropy, Praha: Odeon, 1966. MAUSS, M., Esej o daru, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. MURPHY, R. F., Umlčené tělo, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. OTTO, R., Posvátno, Praha: Vyšehrad, 1998. PIAGET, J., Psychologie inteligence, Praha: Portál, 1999. POMIAN, K., Evropa a její národy, Praha: Mladá fronta, 2001. POTŮČEK, M. (ed.), Česká společnost na konci tisíciletí I., Praha: Karolinum, 1999. POTŮČEK, M. (ed.), Česká společnost na konci tisíciletí II., Praha: Karolinum, 1999. PROPP, J., Morfologie pohádky, Jinočany: H & H, 1999. RIDLEY, M., Červená královna, Praha: Mladá fronta, 1999. RUYER, R., Paradoxy vědomí, Praha: Pedagogická fakulta UK, 1994. SARTORI, G., Teoria demokracie, Bratislava: Archa, 1993. ŠÍMA, J., Trh v čase a prostoru, Praha: Liberální institut, 2000. TALMON, J. L., O původu totalitní demokracie, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. TODOROV, T., V mezní situaci, Praha: Mladá fronta, 2000. VAN GENNEP, A., Přechodové rituály, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. VEBLEN, T., Teorie zahálčivé třídy, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. WALLERSTEIN, I. AT AL., Kam směřují sociální vědy, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. ZNEBEJÁNEK, F., Sociální hnutí, Praha: Sociologické nakladatelství, 1997.

Zkouška z bloku předmětů (tzv. certifikovaného programu) „Psychologie zdraví“ Garant: doc. PhDr. Václav Břicháček Zkoušející: doc. PhDr. Václav Břicháček

Anotace:

Certifikované programy představují bloky předmětů zakončené závěrečnou zkouškou, které schvaluje Vědecká rada UK FHS, student za ně ovšem nezískává žádné kredity. Cílem certifikovaných programů je získat či prohloubit základní znalosti, dovednosti nebo orientaci v určitém vědním, případně aplikačně vědním oboru. Závěrečná zkouška probíhá před komisí učitelů-specialistů v tomto vědním oboru. Složí-li student tuto závěrečnou zkoušku úspěšně, získá osvědčení o složení této závěrečné zkoušky (certifikát), který je mu předán jako příloha k jeho bakalářskému či magisterskému diplomu. Cílem tohoto programu je seznámit studenty s poměrně novým tématem psychologie zdraví. Obor se snaží sledovat a definovat rozdíl mezi tím, co je to zdraví a nemoc, sleduje odolnost jedince v těžkých životních situacích, zaměřuje se na stanovení kvality života a pozitivní stránky života. . Tématické okruhy závěrečné zkoušky: 1) Metody práce v psychologii zdraví. 2) Psychosomatika. 3) Stres a krizové životní situace - jejich zvládání. 4) Praktická psychologie osobnosti. 5) Zdraví a odolnost jedince. 6) Drogy a jiná závislost - jejich vliv na psychologii osobnosti. Aby mohl student přistoupit ke zkoušce, musí splnit tyto předměty: Seminář k psychologii zdraví I. (doc. PhDr. Václav Břicháček) Seminář k psychologii zdraví II. (doc. PhDr. Václav Břicháček) Novinky z literatury psychologie zdraví (doc. PhDr. Václav Břicháček) Úvod do metod práce v psychologii zdraví (Mgr. Josef Kružík, Ph.D.) Sylaby viz níže.

Adaptace a integrace imigrační skupiny I. Vyučující: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. Anotace: Přednášky se zaměřují na otázky vzniku, přežívání, adaptace, integrace a případné asimilace imigrační skupiny. Zvolené téma je představeno nejprve v rovině teoretické. Specifika těchto procesů, jsou poté analyzována na základě popsání konkrétních imigračních skupin – českých krajanských skupin. Tématické okruhy: 1) Badatelské přístupy k problematice imigračních skupin. 2) Vymezení pojmu imigrační skupina a majoritní společnost, konfigurace jejich vztahu. 3) Imigrační skupiny a její život v novém prostředí – etapy procesu adaptace a integrace imigrační skupiny.

4) Reakce majoritní společnosti na imigrační skupinu – strach z imigrační skupiny, způsoby obrany, nepřátelské ideologie, intervence státu, institucí. 5) Postoje státu k imigraci na jejich území – historický průřez. 6) Postoje státu k emigraci svých občanů – historický průřez. 7) Imigrační skupiny před vznikem koncepce národa – náboženští exulanti – Prusko, Polsko. 8) Ekonomická imigrace do neosídlených oblastí – Češi na Balkáně. 9) Ekonomická, zemědělská imigrace v době existence koncepce novodobého národa – Češi na Volyni. 10) Ekonomická imigrace do průmyslových center v době existence koncepce NO – Češi v USA, Francii. 11) Imigrace v rámci jednoho politického celku a její zpětné vazby na „vlast” – Češi v Rakousku. 12) Individuelní adaptace a integrace do hostitelské společnosti – Individuální osídlení Čechů v zahraničí (motivace a důsledky). Základní literatura: BROUČEK, S. (ed.), Češí v cizině, Praha: ÚEF ČSAV, 1996. GELLNER, A., Národy a nacionalismus, Praha: Hříbal, 1993. Doporučená literatura: BARŠA, P., Politická teorie multikulturalismu, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. BROUČEK, S., „K typologii etnických procesů“, Český lid 75 (1988), s. 231 –233. HALL, J. A., „Nacionalismy utříděné a vysvětlené“, Sociologický časopis 31 (1995), s. 149-168. HROCH, M., V národním zájmu, Praha: FF UK 1996. LOEWENSTEIN, B., „My a ti druzí“, Sociologický časopis 31 (1995), s. 187-200.

Adaptace a integrace imigrační skupiny II. Vyučující: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. Anotace: Předmět navazuje na AIIS I. Vychází z jeho teoretických poznatků. Zaměřuje se na současné podmínky adaptace a integrace imigračních skupin v Evropě a v ČR. Věnuje se jak právním rámcům tohoto procesu, tak kulturním specifikám, které jej provázejí. Různost v přístupu k akceptaci imigrantů či většinové (hostitelské) společnosti je dokladována analýzou současných národnostních menšin a etnických komunit na území ČR. Tématické okruhy: 1) Vývoj etnické skladby ČR v 20. a na počátku 21. století. 2) Právní rámec života menšin v Evropě – vývoj tohoto konceptu. 3) Právní rámec života menšin v ČR. 4) Azylový zákon a uprchlická politika.

5) Infrastruktura fungující pro národnostní menšiny (státní a neziskové organizace a jejich intervence). 6) Historické autochtonní menšiny – logika jejich kontinuity a diskontinuity (Němci, Židé). 7) Problém integrace Romů – existence dvou konceptů multikulturní výchovy, smysl hledání identity Romů. 8) Krajanské hnutí národnostních menšin (na příkladu Slováků) a revitalizační tendence (Řeků). 9) Imigrace občanů ze zemí bývalého Sovětského svazu (pracovní imigrace Ukrajinců, politická imigrace Bělorusů, případně reemigranti – odlišná motivace, odlišná očekávání, odlišná integrace do společnosti ČR). 10) Specifika života a integrace či izolace příchozích ze zemí s rozvinutou demokracií. 11) Kulturní determinace integrace a akceptace skupiny se strukturálně odlišnou kulturou (Vietnamci a Nigerijci). 12) Vztah české společnosti k imigrantům. Základní literatura: GABAL, I., a kol. Etnické menšiny v Evropě, Praha: G plus G, 1999 ŠATAVA, L., Jazyk a identita etnických menšin. Možnosti zachování a revitalizace, Praha: Cargo, 2002. Doporučená literatura: DANČÁK, B., FIALA, P. (eds.), Národnostní politika v postkomunistických zemích, Brno: Masarykova universita, 2000. SIROVÁTKA, T. (ed.), Menšiny a marginalizované skupiny v České republice, Brno: Masarykova univerzita, 2002. ŠATAVA, L., Národnostní menšiny v Evropě, Praha: Ivo Železný, 1994. ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice, Praha: Portál, 2001. VAN AMERSFOORT, H., „Institucionální pluralita: Problém či řešení pro multietnický stát?“ Sociologický časopis 31 (1995), s. 201-214.

Základy folkloristiky Vyučující: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. Anotace: Předmět je úvodem do studia slovesné folkloristiky. Zaměřuje se na vymezení základních pojmů a jejich teoretického ukotvení. Představuje nejdůležitější teoretické přístupy v oboru. Soustřeďuje se na popis jednotlivých žánrů, jež jsou předmětem studia slovesné folkloristiky. Tématické okruhy: 1) Vymezení pojmu folklor a slovesná folkloristika. 2) Výstavbové prvky folkloru a variační proces. 3) Výzkum folkloru. 4) Kořeny zájmu o slovesný folklor.

5) Teoretické a metodologické přístupy v slovesné folkloristice I. 6) Teoretické a metodologické přístupy v slovesné folkloristice II. 7) Narativní žánry – pohádka a pověst. 8) Narativní žánry – vzpomínkové vyprávění, fáma, anekdota. 9) Lidová píseň. 10) Lidové drama (většinou ve formě propracovaného sylabu). 11) Malé folklorní žánry. 12) Psaný folklor. 13) Dětský folklor. Základní literatura: BENEŠ, B., Česká lidová slovesnost, Praha: Odeon, 1990. LEŠČÁK, M., SIROVÁTKA, O., Folklor a folkloristika, Bratislava: Smena, 1982. Doporučená literatura: BOGATYREV, P., Lidové divadlo české a slovenské, Praha: Fr. Borový a Národopisná společnost českoslovanská, 1940. DVOŘÁK, K., Nejstarší české pohádky, Praha: Odeon, 1976. HORÁLEK, K., Slovanské pohádky, Praha: Univerzita Karlova, 1964. SIROVÁTKA, O., Folkloristické studie, Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2002.

Dynamika osobnosti Vyučující: doc. PhDr. Václav Břicháček Anotace: Cílem předmětu je probrat teoretická i metodologická východiska různých modelů dynamiky osobnosti v moderní psychologii. Důraz se klade na porozumění východiskům jednotlivých systémů, na výchozí předpoklady i na slabiny: upozorňovat na nepřiměřená zobecňování nálezů a na často předčasné aplikace při řešení praktických úkolů. Závěrem bude naznačena cesta, kterou můžeme očekávat v budoucnosti. Přednáška je určena zájemcům, kteří se zajímají o utváření a změny v jednání jedince a v jeho mezilidských vztazích. Tématické okruhy: 1) Úvod do struktury a dynamiky osobnosti, základní pojmy a metody zkoumání. 2) Koncepce celoživotního běhu vývoje jedince (Erickson, Levinson a další). 3) Systém S. Freuda a jeho následovníků – základní etapy vývoje jedince a jejich kritický rozbor. 4) A. Adler a C. G. Jung – základní koncepty a jejich rozbor. 5) A. Kelly – teorie osobních konstruktů a jejich vývoje: kritický rozbor používaných metod. 6) C. Rogers – vazba mezi ideálním a reálným já; hledání cest ke sblížení. 7) Behavioristická východiska – teorie učení jako základ dlouhodobého vývoje osobnosti (J. B. Watson, B. F. Skinner). 8) Sociální behaviorismus – interpersonální vztahy a jejich proměnlivost jako základ vývoje jedince.

9) Teorie vlastností a jejich proměnlivost – R. B. Cattell, H. J. Eysenck a jejich školy – klinický rozbor. 10) Narativní přístup ke sledování osobnosti – cesty sebepojetí v různých etapách života. 11) Problémy komplexního studia dynamiky osobnosti na příkladu časného vývoje dítěte - J. Bowlby (základní vztah, vrozený temperament). 12) Pokus o naznačení syntézy, výhled do budoucna. Základní literatura: DRAPELA, V. J., Přehled teorií osobnosti, Praha: Portál, 2003. BARCAL, K., Úvod do studia psychologie osobnosti, Chrudim: Mach, 1991. Doporučená literatura: SMÉKAL, V., Pozvání do psychologie osobnosti, Brno: Barrister & Principal, 2004. NAKONEČNÝ, M., Psychologie osobnosti, Praha: Academia, 1997. COAM, R., Optimální osobnost a duševní zdraví, Praha: Grada, 1999. ROBBINS, R., Harmonie osobnosti a změnový proces, Ostrava: Oldag, 1997. MIKŠÍK, O., Integrita a variabilita osobnosti, Praha: UK, 1989. CAPRARA, G. V., Personality, Cambridge: University Press, 2000. CATTELL, R. B., Personality, a systematic theoretical and factual study, New York: McGraw-Hill, 1950. KOLAŘÍKOVÁ, O., Perspektivy teorie a výzkumu osobnostních vlastností, Praha: Academia, 1986. COOK, M., Levels of Personality, New York: Cassel, 1995.

Novinky z literatury psychologie zdraví Vyučující: doc. PhDr. Václav Břicháček Anotace: Cílem předmětu je seznámit posluchače certifikovaného programu psychologie zdraví z aktuální literaturou; v každém roce se obsah přednášky mění v závislosti na nové – většinou časopisecké literatuře. Cílem je seznámit posluchače s posledními trendy a pokusit se kritickým rozborem aktuální literatury vést je k samostatnému myšlení. Důraz se klade na studie longitudiálního charakteru, dále na studie preventivní a pokud možno studie, jež sledují několik rozměrů psychologie zdraví (pohoda, pozitivní emoce, životní projekty, sociální opora atd.) Od posluchačů se vyžaduje, aby během semestru – podle vlastního výběru napsali esej ze současné literatury. Základní literatura: Přednáška se opírá o časopisy: Health Psychology Journal of Social Psychology and Personality Review of Clinical Psychology Gesundheits Psychologie

Výcvikové soustředění k psychologii zdraví Vyučující: doc. PhDr. Václav Břicháček Anotace: Soustředění se konají pravidelně každý semestr v rozsahu 2 – 3 dnů. Účelem soustředění, které se konají mimo Prahu je: a) vytvořit z posluchačů kooperující tým a vytvořit mezi nimi mezilidské vztahy, b) v praxi vyzkoušet různé psychologické metodiky a na vlastní zkušenosti si ověřit jejich použitelnost. Zároveň vytvořit jistý kritický přístup k používaným metodikám. c) hledat cesty vlastního sebepojetí a k pochopení vlastních životních záměrů. Porozumění sobě samému je nezbytný předpoklad pro reálnou činnost v řadě pomáhajících profesí. d) získat zkušenost ze spolupráce při plnění některých náročných úkolů a to jak v psychologických zkouškách, tak i v každodenním životě. Součástí výcviku může být i účast na semináři Psychologie zdraví, který pořádá pravidelně v květnu Českomoravská psychologická společnost, sekce psychologie zdraví. Jedním z cílů výcvikového semináře je docílit, aby někteří posluchači dokázali aktivně vystoupit na tomto semináři.

Seminář k psychologii zdraví I. Vyučující: doc. PhDr. Václav Břicháček Předpoklady: Předpokladem k účasti na semináři je přijetí do certifikovaného bakalářského programu Psychologie zdraví. Na seminář jsou zváni k přednášení hosté a to jak z různých občanských sdružení, tak z psychologických pracovišť. Anotace: Cílem semináře je seznámit posluchače jednak s různými aspekty oboru, jednak umožnit jim setkání s řadou odborníků. Témata jsou volena každý semestr odlišně a to na základě aktuálního stavu v různých tématických okruzích. V některých seminářích se též používají didaktické filmy s tématikou psychologie zdraví. Seminář je využíván zároveň jako diskusní fórum se zvanými odborníky. Předpokladem zápočtu je aktivní účast na semináři v průběhu celého semestru. Základní literatura: Články vybírané zejména z časopisu British journal of health psychology, Leicester: British Psychological Society, vychází od roku 1996. Doporučená literatura: BENNETT, P. (ed.), Current developments in health psychology, New York: Harwood Academic Publishers, 1990. JACOBY, R., and KEINAN, G., Between stress and hope: from a disease-centered to a health-centered perspective, Westport: Praeger, 2003. AKAMATSU, J. T., Family health psychology,Washington: Hemisphere, 1992.

Seminář k psychologii zdraví II. Vyučující: doc. PhDr. Václav Břicháček Předpoklady: Předpokladem k účasti na semináři je přijetí do certifikovaného bakalářského programu Psychologie zdraví a příprava vlastní bakalářské práce. Anotace: Základem semináře jsou pravidelné referáty účastníků a to jednak o přípravě a postupu jejich bakalářských prací, jednak jejich referáty z prostudované literatury. Seminář je veden interaktivní formou diskuse mezi posluchači a tutory. Cílem semináře je sledovat přípravu bakalářských prací, včas podchytit možné chyby a zároveň v debatě hledat širší pohled na zvolená témata. Účast posluchačů z nižších semestrů je možná. Zápočet však dostávají pouze posluchači, kteří zpracovávají svá bakalářská témata. Základní literatura: Články vybírané zejména z časopisu British journal of health psychology, Leicester: British Psychological Society, vychází od roku 1996. Doporučená literatura: JOHNSON J. H. and JOHNSON S. B., Advances in child health psychology. Gainesville: University of Florida Press, 1991. JACOBY, R., and KEINAN, G., Between stress and hope: from a disease-centered to a health-centered perspective, Westport: Praeger, 2003. MURRAY, M., Critical health psychology,New York : Palgrave Macmillan, 2004.

Cultures and Organizations Vyučující: Ing. Inna Čábelková, Ph.D. Anotace: This course explains different dimensions of the cultures both theoretically and based on the statistical data. It starts with the levels of the culture and explains dimensions of the national cultures. If follows with the role of the cultural prerequisites in the models of organizations. Finally we will cover intercultural encounters of different levels of social relationships. The course will help students to get a critical overview on the cultural differences which would make easier intercultural understanding and cooperation. The course will be most helpful for future managers of multinational institutions, social workers, and all students who want to increase their understanding of reasons determining peoples' behavior. Tématické okruhy: 1) Introduction. Levels of culture - Culture as mental programming - Symbols, heroes, rituals and values - Layers of culture - Dimensions of national cultures Cultural differences according to region, religion, gender and class.

2) National cultures: inequality in society - Inequality in society - Power distance differences within countries: social class, educational level, and occupation Power distance differences among countries: roots in the family - Power distance at school. 3) National cultures: inequality in society - Power distance in the workplace - Power distance and the state - Power distance and ideas - The origins and the future of power distance differences. 4) National cultures: I, we, and they - The individual and the collective in society Collectivism versus power distance - Individualism and collectivism according to occupation - Individualism and collectivism in the family and at school. 5) National cultures: I, we, and they - Individualism and collectivism in the workplace - Individualism, collectivism and the state - Individualism, collectivism and ideas - The origins and the future of individualism and collectivism. 6) National cultures: he, she, and (s)he - Assertiveness versus modesty - Masculinityfemininity as a dimension of societal culture - Masculinity and femininity according to occupation - Masculinity and femininity in the family and at school. 7) National cultures: he, she, and (s)he - Masculinity and femininity in the work place - Masculinity and femininity, and the state - Masculinity and femininity, and ideas - The origins and the future of masculinity-femininity differences. 8) National cultures: what is different is dangerous - The avoidance of uncertainty Uncertainty avoidance according to occupation, sex and age - Uncertainty avoidance in the family and at school - Uncertainty avoidance in the workplace. 9) National cultures: what is different is dangerous - Uncertainty avoidance, masculinity and motivation - Uncertainty avoidance and the state - Uncertainty avoidance religion and ideas - The origins and the future of uncertainty avoidance differences. 10) Pyramids, machines, markets, and families - Implicit models of organizations Clashes between organizational models - Culture and organizational structure Power distance, uncertainty avoidance, and motivation. 11) Organizational cultures: from fad to management tool - The organizational culture craze - Difference between organizational and national cultures - A qualitativequantitative study of organizational cultures - Results of the survey: six dimensions of organizational cultures. 12) Organizational cultures: from fad to management tool - Business cultures and the scope for competitive advantages in cultural matters - Organizational culture and other organizational characteristics - Sense and nonsense about organizational cultures - Managing (with) organizational culture Základní literatura: HOFSTEDE, G., Cultures and Organizations. Software of the Mind, London: HarperCollinsPublishers, 1994. HOFSTEDE, G., Culture's consequences: International differences in work-related values, Sage: Newbury Park, 1980. Doporučená literatura: BRISLIN, R. W., CUSHNER, K., Intercultural Interactions: A Practical Guide, Beverly Hills: Sage Publications, 1986. FISHER, G., Mindsets: The Role of Culture and Perception in International Relations, Yarmouth: Intercultural Press, 1988.

HARDING, S., and PHILLIPS, D., Contrasting Values in Western Europe, London: Macmillan, 1986. Vyučovací jazyk: angličtina

Ekonomický seminář Vyučující: Ing. Inna Čábelková, Ph.D. Anotace: Tento seminář je pokračováním Úvodu do ekonomie. Cílem semináře je prohloubit a rozšířit znalosti studentů v oboru ekonomie a připravit je na samostatnou výzkumnou práci v tomto oboru (bakalářská práce). Seminář se bude skládat ze dvou částí. V první polovině semestru (5-6 přednášek) probereme několik pokročilejších partií ekonomie, např. zásahy státu do cen, mezinárodní obchod, základy teorie her, atd. Druhá polovina semestru bude věnována studentským presentacím (každý student bude mít jednu presentaci v délce 30-40 min). Tématické okruhy: 1) Zásahy státu do cen (cenový strop, spotřební daň, subvence, kvóty). 2) Investiční rozhodování (aktiva, míra výnosu, riziko, morální hazard). 3) Vlastnictví (soukromé, veřejné, družstevní, akciová společnost). 4) Veřejná volba (volba mezi veřejnými a soukromými statky, zájmové skupiny). 5) Mezinárodní obchod a teorie komparativní výhody. 6) Alternativní ekonomické systémy (kapitalismus, socialismus, atd.). 7) Podniková organizace (velké, malé a velmi malé firmy, korporace). 8) Základy teorie her. 9) Hlavní milníky české ekonomické transformace. 10) Privatizační strategie v post-komunistických zemích. 11) Vysoké daně a ekonomický růst. Souvisí spolu? 12) Vstup České republiky do Evropské unie: problémy, řešení, výhody, nevýhody pro obě strany. Základní literatura: HOLMAN, R., Ekonomie, Praha: Beck, 2001. SAMUELSON P., NORDHAUS, W., Ekonomie, Praha: Svoboda, 1991. Doporučená literatura: GARDNER, R., Games for Business and Economics, New York: John Wiley, 1995. TŘÍSKA, D., Kupónová privatizace: sborník textů, Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002. VEČERNÍK, J., Privatizace, formování středních tříd a postoje populace, Praha: Sociologický ústav, 1997. TLUSTÝ, V., MACH, P., A MINČIČ, L., Rovná daň: sborník textů, Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2001.

FIALA, P. A PITROVÁ, M., Evropská unie, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003.

Ekonomický seminář II. Vyučující: Ing. Inna Čábelková, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je prohloubit znalosti studentů v ekonomické oblasti a připravit je na napsání bakalářské práce v oboru ekonomie. Z předmětu by si měl každý student odnést detailní návrh bakalářské práce, na které by pak mohl pracovat během dalšího studia. Studenti si také prohloubí svou schopnost kritického myšleni, ekonomické argumentace a nacvičí prezentaci vlastních myšlenek. Tématické okruhy: 1) Rozvoj bankovního sektoru v post-komunistických zemích: stav za komunistů, etapy transformace, současný stav. 2) Rozvoj burz cenných papírů v post-komunistických zemích. 3) Rozvoj drobného podnikání v post-komunistických zemích. Hlavní etapy, problémy, komparativní analýza. 4) Vývoj HDP v zemích s transformační ekonomikou za posledních 10 let. 5) Vstup České republiky do Evropské unie a trh kapitálu. 6) Vstup České republiky do Evropské unie a trh práce. 7) Vstup České republiky do Evropské unie a životní úroveň v zemi. 8) Korupce a ekonomický růst. Korupce a ekonomický systém. Je možné eliminovat korupci (strategie, výhody a nevýhody). 9) Elektronické bankovnictví. 10) E-business (obchody přes Internet). 11) Rozvoj reklamy v České republice. Reklama na Internetu. 12) Marketingové strategie (obecně nebo v ČR). Základní literatura: DRDLA, M. a RAIS, K., Evropská unie: evropská integrace a bankovnictví, Praha: Computer Press, 1999. Revenda Z., Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha: Management Press, 1999. FIALA, P. a PITROVÁ, M., Evropská unie, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. Doporučená literatura: KOTLER, P., Marketing management, Praha: Grada, 2001 VOŠAHLÍKOVÁ, P., Zlaté časy české reklamy, Karolinum: Praha,1999. BUCHTOVÁ B. a kol., Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém, Praha: Grada, 2002. SYROVÁTKA, T. a MAREŠ P. (eds.),. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika, Brno: Masarykova univerzita, 2003.

Seminář k Úvodu do ekonomie Vyučující: Ing. Inna Čábelková, Ph.D. Anotace: Účelem semináře je důkladné objasnění základních ekonomických pojmů a souvislostí používaných v úvodu do ekonomické teorie. Budeme pracovat bez použití složitých matematických vzorců, ale spíše si vysvětlíme podstatu pojmů a souvislostí na praktických příkladech. Seminář je zvlášť vhodný pro studenty, kteří se setkávají s ekonomii poprvé, ale je užitečný i pro ty, kdo už úvod do ekonomie absolvovali, ale chtěli by si prohloubit své znalosti. Tématické okruhy: 1) Úvod: ekonomický způsob myšlení. 2) Substituty, poptávka, elasticita. 3) Náklady obětované příležitosti, nabídka a ceny. 4) Nabídka a poptávka. Tvorba cen. 5) Mezní náklady, utopené náklady a ekonomická rozhodnutí. 6) Efektivnost, směna, komparativní výroba. 7) Konkurence, monopol, tržní síla, cenoví příjemci a cenoví tvůrci. 8) Cenová tvorba, cenová diskriminace. 9) Celkové příjmy, celkové náklady, zisk, úrok, diskontování a přítomné hodnoty, vlastnická práva. 10) Rozdělování důchodu, kapitál a lidské zdroje, vlastnická práva, investice. 11) Inflace, recese, nezaměstnanost. 12) Agregátní nabídka a agregátní poptávka. Základní literatura: HOLMAN, R., Ekonomie, Praha: Beck, 2001. SAMUELSON P., NORDHAUS, W., Ekonomie, Praha: Svoboda, 1991. Doporučená literatura: HEYNE P., Ekonomický styl myšlení, Praha: VŠE, 1990. SOJKA M., KONEČNÝ B., Malá encyklopedie moderní ekonomie, Praha: Nakladatelství Libri, 1998.

Úvod do studia občanského sektoru Vyučující: doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Anotace: Poskytnutí znalosti, včetně základní vědomosti o možnostech vzniku, zvláštnostech postavení a ekonomicko-právních aspektech nestátních neziskových organizací v ČR. Zároveň přehled o institucích významných pro rozvoj občanského sektoru. Tématické okruhy:

1) 2) 3) 4)

Občanský sektor v národním hospodářství, znaky neziskových organizací. Občanská společnost a občanský sektor, funkce občanského sektoru. Historie spolků a nadací v ČR, změna po r. 1989. Zákony (ústava, občanský zákoník, z. o dani z příjmů), pojetí občanského sektoru, názvy a obsah v zahraničí, občanská sdružení podrobně. 5) Církve a náboženské společnosti, OPS, nadace a nadační fondy. 6) Stát a občanský sektor: státní dotace, Rada vlády, NIF. 7) Zastřešující organizace počet neziskových organizací v oblastech u nás a ve světě. 8) Dobrovolná práce. 9) Důvody vzniku neziskových organizací - poslání, vize. Činnosti NNO dobrovolnictví a mezinárodní organizace, důvody. 10) Marketing neziskových organizací. 11) Fundraising projekty výroční zpráva. 12) Účetnictví, daně (zákon o účetnictví, o dani z příjmu). Základní literatura: DOHNALOVÁ, M., Antropologie občanské společnosti, Brno: Nadace, 2004. DOHNALOVÁ, M., a ANDERLE, P., (eds.), Občanský sektor: Úvahy a souvislosti, Moravský Beroun: Moravská expedice, 2002. Doporučená literatura: ANHEIER, H. K. a SALAMON, L. M., Nástup neziskového sektoru, mezinárodní srovnání, Praha: Agnes, 1999. MÜLLER, J., Ekonomické prostředí pro občanský neziskový sektor v ČR: Nadace a majetek, Brno: Fórum dárců, 2000. PLAMÍNEK, J. a kol., Řízení neziskových organizací, Praha: Lotos, 1996. REKTOŘÍK, J., Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Praha: Ekopress, 2001.

Nestátní neziskové organizace Vyučující: doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Anotace: Seznámení se vznikem, existencí a činnostmi nestátních neziskových organizací. Úloha organizací v regionech a partnerství se státní správou. Zvláštní postavení nadací. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky neziskových organizací. 2) Fundraising. 3) Legislativa nestátních neziskových organizací. 4) Komunikace, vyjednávání. 5) Řešení konfliktů. 6) Projektové řízení. 7) Management neziskové organizace. 8) Komunikace s veřejností. 9) Dobrovolnická práce. 10) Spolupráce neziskových organizací s jejich partnery.

11) Nadační sektor. 12) Partnerství s místní samosprávou. Základní literatura: DOHNALOVÁ M., MALINA J., MÜLLER K., Občanská společnost: Minulost – současnost – budoucnost, Brno: CERM, 2003. FRIČ, P. a GOULLI, R., Neziskový sektor v České republice, Praha: Eurolex Bohemia, 2001. Doporučená literatura: ANHEIER, H. K. a SALAMON, L. M., Nástup neziskového sektoru, mezinárodní srovnání, Praha: Agnes, 1999. MÜLLER, J., Ekonomické prostředí pro občanský neziskový sektor v ČR: Nadace a majetek, Brno: Fórum dárců, 2000. PLAMÍNEK, J. a kol., Řízení neziskových organizací, Praha: Lotos, 1996. REKTOŘÍK, J., Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Praha: Ekopress, 2001.

Nestátní neziskové organizace – seminář Vyučující: doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Anotace: Seminární formou procvičení témat přednášek: vznik, existence a činnosti nestátních neziskových organizací. Úloha organizací v regionech a partnerství se státní správou. Zvláštní postavení nadací. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky neziskových organizací. 2) Fundraising . 3) Legislativa nestátních neziskových organizací. 4) Komunikace, vyjednávání. 5) Řešení konfliktů. 6) Projektové řízení. 7) Management neziskové organizace. 8) Komunikace s veřejností. 9) Dobrovolnická práce. 10) Spolupráce neziskových organizací s jejich partnery. 11) Nadační sektor. 12) Partnerství s místní samosprávou. Základní literatura: DOHNALOVÁ, M., a ANDERLE, P., (eds.), Občanský sektor: Úvahy a souvislosti, Moravský Beroun: Moravská expedice, 2002. FRIČ, P. a GOULLI, R., Neziskový sektor v České republice, Praha: Eurolex Bohemia, 2001.

Doporučená literatura: ANHEIER, H. K. a SALAMON, L. M., Nástup neziskového sektoru, mezinárodní srovnání, Praha: Agnes, 1999. MÜLLER, J., Ekonomické prostředí pro občanský neziskový sektor v ČR: Nadace a majetek, Brno: Fórum dárců, 2000. PLAMÍNEK, J. a kol., Řízení neziskových organizací, Praha: Lotos, 1996. REKTOŘÍK, J., Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Praha: Ekopress, 2001.

Návykové chování Vyučující: PhDr. Markéta Habermannová, Ph.D. Anotace: Přednáška podává základní přehled o formách návykového chování a jejich psychosociálním a sociomedicínském kontextu. Pozornost je věnována problematice poruch působených užíváním alkoholu a jiných drog, závislosti na tabáku, patologickému hráčství a poruchám příjmu potravy. Studenti jsou seznámeni s prevalencí jmenovaných poruch, působením rizikových a protektivních faktorů, možnostmi screeningu a diagnostiky a moderními léčebnými a rehabilitačními postupy. Tématické okruhy: 1) Vymezení tématu návykové chování, úvod do terminologie. 2) Alkohol, ilegální drogy - zdravotní rizika, společenské škody, reakce společnosti. 3) Alkohol a ilegální drogy - diagnostika, prevence a časná intervence. 4) Alkohol a ilegální drogy - léčebné přístupy a resocializace. 5) Návykové chování a jeho souvislosti se stresem možnosti zvládání. 6) Léčba, abstinence a úzdrava z perspektivy klientů (klinický rozhovor). 7) Patologické hráčství. 8) Poruchy příjmu potravy. 9) Tabák: od návyku k závislosti. Odvykání kouření, principy psychosociální intervence, možnosti substituční léčby. 10) Sociální síť u závislých. 11) Další typy návykového chování (workoholismus, závislost na internetu, na sexu, patologické nakupování). 12) Adiktivní chování a psychologické poruchy u bezdomovců a jiných sociálně marginalizovaných skupin populace. Základní literatura: NEŠPOR, K., Návykové chování a závislost, Praha: Portál, 2000. Doporučená literatura: KALINA, K. et al., Drogy a drogové závislosti – mezioborový přístup, Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. NEŠPOR, K., CSÉMY, L., Alkohol, drogy a vaše děti, Praha: Fit In, 2003. PRESL, J., Drogová závislost, Praha: Maxdorf, 1994.

ROTGERS, F., Léčba drogových závislostí, Praha: Grada, 1999. VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, Praha: Portál, 2004.

Relaxační techniky Vyučující: PhDr. Markéta Habermannová, Ph.D. Anotace: Předmět podává základní přehled relaxačních technik. Hodiny probíhají v malé skupince osob (max. 15) a mají tři části. V první části probíhá teoretický výklad dané techniky, v druhé části praktický nácvik této metody a v třetí části společný rozbor pocitů, zkušeností a reflexe na danou zkušenost. Tématické okruhy: 1) Duševní hygiena a její význam. 2) Relaxace jako pojem, výklad terminologie. 3) Jak provádět relaxaci, vhodné prostředí pro relaxaci, polohy těla, typy relaxací. 4) Jasobsonova progresivní relaxace. 5) Autogenní trénink I. 6) Autogenní trénink II. 7) Relaxačně-aktivační metoda. 8) Imaginace I. 9) Imaginace II. 10) Relaxace podle W. Reicha. 11) Jóga. 12) Další typy relaxačních metod. Základní literatura: MÍČEK, L., Duševní hygiena, Praha: SPN, 1984. Doporučená literatura: MACHAČ, M., MACHAČOVÁ, H., HOSKOVEC, J., Emoce a výkonnost, Praha: SPN, 1985. SVOBODA, M., Metody sugestivní, hypnotické a imaginativní psychoterapie, Brno: Masarykova Univerzita, 1998. VOJÁČEK, K., Autogenní trénink, Praha: Avicenum, 1988.

Výcvikový seminář psychologie zdraví - komunikace Vyučující: PhDr. Markéta Habermannová, Ph.D. Anotace: Seminář nabízí praktickou zkušenost v oblasti komunikace, vedení rozhovoru, práce s klientem. Probíhá formou nácviku a je doplněn dalšími interakčními cvičeními zaměřenými na rozvoj tvořivé spolupráce, tvořivosti jako takové apod.

Tématické okruhy: 1) Vymezení lidské komunikace. Základní pojmy v oblasti psychologie komunikace. 2) Verbální komunikace. 3) Neverbální techniky. 4) Základy vedení rozhovoru. 5) Empatie a aktivní naslouchání. 6) Komunikace ve skupině. 7) Skupinové rozhodování. 8) Tvořivost v komunikaci. 9) Komunikace podle transakční analýzy. 10) Komunikační hry. 11) Zdravá komunikace. 12) Poruchy v interpersonální komunikaci.

Základní literatura: VYBÍRAL, Z., Psychologie komunikace, Praha: Portál, 2005. Doporučená literatura: KŘIVOHLAVÝ, J., Povídej, naslouchám, Praha: Návrat, 1993. WATZLAVIK, P., Bavelasová, J. B., Jackson, D. D., Pragmatika lidské komunikace, Hradec Králové: Konfrontace, 1999.

Antropologický seminář – Metodika psaní bakalářské práce Vyučující: Mgr. Martin Heřmanský Anotace: Seminář se zaměřuje na získání a osvojení základních znalostí a dovedností potřebných k úspěšnému vypracování bakalářské práce ze sociálních věd (sociokulturní antropologie, etnologie, případně sociologie). Seznamuje studenty s obecným postupem tvorby vědeckého textu od výběru tématu až po obhajobu absolvenstké práce. Tématické okruhy: 1) Výběr tématu a postup psaní diplomové práce 2) Projekt bakalářské práce 3) Literární rešerše, citační úzy a bibliografie 4) Vědecká etika 5) Sběr kvalitativních dat – interview 6) Sběr kvalitativních dat – pozorování 7) Editace sebraných dat – Transkripce rozhovorů, úpravy terénních poznámek 8) Analýza kvalitativních dat 9) Využití počítačů v kvalitativním výzkumu 10) Tvorba makety textu 11) Struktura a psaní vědeckého textu 12) Grafická úprava textu a příprava obhajoby

Základní literatura: ŠANDEROVÁ, J., Jak číst a psát odborná text ve společenských vědách, Praha: SLON, 2005. SILVERMAN, D., Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka, Bratislava: Ikar, 2005. Doporučená literatura: ČMEJRKOVÁ, S., DANEŠ, F., SVĚTLÁ, J., Jak napsat odborný text, Praha: Leda, 1999. HENDL, J., Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace, Praha: Portál, 2005. NEUMAN, W. L., Social research methods: qualitative and quantitative approches, Boston: Allyn & Bacon, 2003. SEYLER, D. U., Understanding argument: a text with readings, New York:McGrawHill, 1994. ŠESTÁK, Z., Jak psát a přednášet o vědě, Praha: Academia, 2000.

Četba vybraných textů k antropologie Vyučující: Mgr. Martin Heřmanský Anotace: Na základě četby odborných textů seminář studenty seznámí se základními koncepty kultury v sociokulturní antropologii. Důraz bude kladen na postižení integrovanosti jednotlivých kulturních prvků v ucelený kulturní systém, jenž bude demonstrována na příkladech vybraných kulturních rysů. Seminář bude směřovat k rozvoji antropologického myšlení a interpretačních schopností studentů. Tématické okruhy: 1) Kultura jako centrální pojem kulturní antropologie I. (Robert F. Murphy) 2) Kultura jako centrální pojem kulturní antropologie II. (Robert Lawless) 3) Kultura jako centrální pojem kulturní antropologie III. (Ruth Benedictová) 4) Kultura jako centrální pojem kulturní antropologie IV. (Leopold Pospíšil) 5) Akulturace a procesy kulturní změny I. (Robert F. Murphy) 6) Akulturace a procesy kulturní změny II. (Melville J. Herskovits) 7) Akulturace a procesy kulturní změny III. (Ivo T. Budil a Martin Hříbek) 8) Akulturace a procesy kulturní změny IV. (Lucien Lévy-Bruhl) 9) Kulturní podmíněnost příbuzenských systémů I. (Robert F. Murphy) 10) Kulturní podmíněnost příbuzenských systémů II. (Jaroslav Skupnik) 11) Kulturní podmíněnost příbuzenských systémů III. (Melvyle C. Goldstein a Josef Kolmaš) 12) Lidská sexualita jako projev kultury (František Vrhel) Základní literatura: MURPHY, R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha: SLON, 2001. LAWLESS, R., Co je to kultura, Olomouc: Votobia, 1996. BENEDICTOVÁ, R., Kulturní vzorce, Praha: Argo, 2003.

Doporučená literatura: BUDIL, I. T., Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha, Triton, 2003. KOTTAK, C. P., Cultural Anthropology, New York: McGraw-Hill, 1991. SOUKUP, V., Přehled antropologických teorií kultury, Praha: Portál, 2000. SOUKUP, V., Dějiny antropologie, Praha: Karolinum, 2004.

Kultury nativních severoamerických etnik Vyučující: Mgr. Martin Heřmanský Anotace: Přednáška zprostředkovává základní informace o kulturách nativních etnik Severní Ameriky na sever od Mexika. Seznamuje se stručným prehistorickým vývojem, přehledem tradičních historických kultur i se současnou sociokulturní situací původních obyvatel. Na konkrétním materiálu přibližuje základní antropologická témata (teorii příbuzenství, politickou a sociální strukturu, tradiční právo, náboženské systémy, atd.). Tématické okruhy: 1) Původ indiánů, prehistorický vývoj, nativní jazyky, koncept kulturních areálů 2) Arktická oblast 3) Subarktická oblast 4) Oblast severozápadního pobřeží 5) Oblast severovýchodních lesů 6) Oblast Kalifornie 7) Oblast Velkých plání 8) Oblast jihozápadu 9) Oblast jihovýchodu 10) Oblast Velké pánve a Náhorní plošiny 11) Post-kolonizační vývoj nativních kultur a akulturační tlaky euroamerické civilizace 12) Současná situace původních obyvatel Severní Ameriky Základní literatura: NEWCOMB, W. W., North American Indians: An Anthropological Perspective, Pacific Palisades: Goodyear Publishing Company, 1974. OSWALT, W. H., This Land Was Theirs, New York: John Willey & Sons, 1973. ZIMMERMAN, L. J., Indiáni Severní Ameriky, Praha: Knižní klub, 2003. Doporučená literatura: BENEDICTOVÁ, R., Kulturní vzorce, Praha: Argo, 2003. BROWN, D., Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, Praha: Odeon, 1970. HULTKRANTZ, A., Domorodá náboženství Severní Ameriky. Síla vizí a plodnosti, Praha: Prostor, 1999. STURTEWANT, W. C. et al., Handbook of North American Indians, 20 volumes, Washington: Smithsonian Institution, 1978/2001. WALDMAN, C., Atlas of the North American Indian, New York: Facts on File, 1985.

WISSLER, C., The American Indian. An Introduction to the Anthropology of the New World, London: Oxford University Press, 1931.

Terénní antropologická praxe Vyučující: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. Mgr. Martin Heřmanský Mgr. Hedvika Novotná Anotace: Seminář je koncipován jako teoretická i praktická příprava na zvládnutí terénního antropologického výzkumu. V průběhu výuky se studenti seznámí s vybranými technikami sběru dat a základními principy jejich užívání. Na základě vypracovaných a prezentovaných studentských referátů na zadaná témata si osvojí reálie lokality, v níž bude terénní praxe probíhat. Vyvrcholením výuky je týdenní terénní výzkum ve vybrané lokalitě. Tématické okruhy: 1) Úvod a představení lokality 2) Postup přípravy projektu 3) Výběr vhodné techniky sběru dat 4) Vstup do terénu, role výzkumníka, etika výzkumu 5) Pozorování 6) Polostrukturované interview 7) Narativní interview 8) Genealogická metoda 9) Práce s písemnými prameny 10) Strukturace prostoru a mentální mapy 11) Kvalitativní analýza dat I. 12) Kvalitativní analýza dat II. Základní literatura: KANDERT, J., Každodenní život vesničanů středního Slovenska v šedesátých až osmdesátých letech 20. století, Praha: Karolinum, 2004. SILVERMAN, D., Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka, Bratislava: Ikar, 2005. Doporučená literatura: HAMMERSLEY, M., ATKINSON, P., Ethnography. Principles in Practice, New York: Routledge, 1995. SANJEK, R. et al., Fieldnotes: The Making of Anthropology, Ithaca: Cornell University Press, 1990. SPRADLEY, J., Ethnographic Interview, New York: Holt, Reinehart and Winston, 1979. SPRADLEY, J., Participant Observation, New York: Holt, Reinehart and Winston, 1980.

Etnomuzikologie 1 – Mimoevropské hudební kultury I. (Hudba kultur bez vlastního písemnictví) Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, Dr. Anotace: Předmět poskytuje základní orientaci v hudebních kulturách bez vlastního písemnictví - jejich konceptech, zvukových jevech i sociálním kontextu hudby. Tím jednak doplňuje obraz kultury, poskytovaný v jiných předmětech, a navíc umožňuje i nově pochopit fenomén hudby. Tématické okruhy: 1) Rozdělení světových hudebních kultur. 2) Hudba Austrálie. 3) Hudba subsaharské Afriky – základní znaky. 4) Hudba subsaharské Afriky- regionální specifika. 5) Hudba subsaharské Afriky – základní charakteristika instrumentáře. 6) Hudba subsaharské Afriky – základní trendy akulturace. 7) Hudba Inuitů. 8) Hudba původních obyvatel Severní Ameriky. 9) Hudba Latinské Ameriky – základní charakteristika. 10) Hudba Latinské Ameriky – horští Indiáni. 11) Hudba Latinské Ameriky – pralesní Indiáni. 12) Hudba Latinské Ameriky – slohová syntéza. Základní literatura: JURKOVÁ, Z., Kapitoly o mimoevropské hudbě. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996. Doporučená literatura: BUCHNER, A., Hudební nástroje národů, Praha: Artia, 1970. JUSTOŇ, Z., Hudba přírodních národů, Praha: Dauphin, 1995.

Etnomuzikologie 2 – Mimoevropské hudební kultury 2 („Vysoké kultury Asie“) Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, Dr. Anotace: Předmět poskytuje základní orientaci v hudbě tzv. vysokých kultur Asie: Dálného východu, jihovýchodní Asie, indického kulturního okruhu i hudbě arabsko-islámské oblasti - jejich konceptech, zvukové podobě i hudbě jako lidské. Tím jednak doplňuje obraz kultury, poskytovaný v jiných předmětech, a navíc umožňuje i nově pochopit fenomén hudby.

Tématické okruhy: 1) Rozdělení vysokých kultur Asie. 2) Hudba Číny. 3) Hudba Koreje. 4) Hudba Japonska. 5) Hudba jihovýchodní Asie – ostrovní část. 6) Hudba jihovýchodní Asie – kontinentální část. 7) Hudba indické oblasti – základní pojmy. 8) Hudba indického kulturního okruhu – hindustánská tradice. 9) Hudba indického kulturního okruhu – karnátacká tradice. 10) Hudba arabsko-islámského okruhu – základní pojmy. 11) Hudba arabsko-islámského kulturního okruhu – západ. 12) Hudba arabsko-islámského okruhu – východ. Základní literatura: NETTL, B., (ed.), Excursions in World Music, Upper Saddle River: Prentice Hall, 1997. Doporučená literatura: BUCHNER, A., Hudební nástroje národů, Praha: Artia, 1970. MAY, E., Musics of Many Cultures, Berkeley: University of California Press, 1980.

Hudebně-antropologický seminář 1. Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, Dr. Anotace: Cílem předmětu je seznámit zájemce o etnomuzikologii/hudební antropologii se základy etnomuzikologické práce, především práce v terénu. Každý ze studentů se po celý semestr věnuje vybrané subkultuře, v rámci jejíhož výzkumu si osvojuje základní kroky výzkumu. Velmi se osvědčilo vzájemné čtení a komentování studentských textů. Na tento předmět navazuje Hudebně-antropologický seminář 2. Podmínky získání atestace: min. 60% účast a vypracování zadaných textů. Témata: (každému z níže uvedených témat jsou věnovány cca dvě setkání) 1) – 2) Terénní práce v etnomuzikologii: úvod 3) – 4) Psaní o kultuře 5) – 6) „Já“ jako výzkumný nástroj/ Positioning 7) – 8) Terénní zápisky 9) – 10) Hudební analýza 11) Popis místa 12) Písemné prameny a jejich užití Základní literatura:

CHISERI-STRATER, E. - STONE S., B., FieldWorking: Reading and Writing Research, Upper Saddle River, New Jersey: Prentice-Hall, 1997. MYERS, H., Ethnomusicology: An Introduction, New York: Norton, 1992. Doporučená literatura: MERRIAM, A. P., The Antropology of Music, Evanston, Illinois: Northwestern University Press, 1964. NETTL, B., The Study of Ethnomusicolog, Chicago: University of Illinois Press, 1983. WADE, B., Thinking Musicaly: Experiencing Music, Expressing Culture, Oxford: Oxford University Press, 2004.

Hudebně-antropologický seminář 2. Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, Dr. Anotace: Předmět navazuje na Hudebně-antropologický seminář 1, je však jej možno absolvovat také jako jednosemestrální. Jeho cílem je seznámit zájemce o etnomuzikologii/hudební antropologii se základy etnomuzikologické práce, především práce v terénu. Každý ze studentů se po celý semestr/dva semestry věnuje vybrané subkultuře, v rámci jejíhož výzkumu si osvojuje jednotlivé kroky výzkumu. Velmi se osvědčilo vzájemné čtení a komentování studentských textů. Na konci výuky předmětu píše student závěrečný esej, v němž vychází z předchozích textů. Témata: 1) Positioning/Reflexe 2) Jazyk jako kulturní překladatel 3) Body language 4) Technika v terénu a její užívání 5) Formální řečové příležitosti 6) Neformální řeč 7) Slovník 8) Klíčová slova 9) – 10) Rozhovory 11) – 12) Psaní o kultuře: závěrečný esej Základní literatura: CHISERI-STRATER, E. - STONE S., B., FieldWorking: Reading and Writing Research, Upper Saddle River, New Jersey: Prentice-Hall, 1997. MYERS, H., Ethnomusicology: An Introduction, New York: Norton, 1992. Doporučená literatura: MERRIAM, A. P., The Antropology of Music, Evanston, Illinois: Northwestern University Press, 1964. NETTL, B., The Study of Ethnomusicolog, Chicago: University of Illinois Press, 1983. WADE, B., Thinking Musicaly: Experiencing Music, Expressing Culture, Oxford: Oxford University Press, 2004.

Dějiny etnomuzikologického myšlení Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, Dr. Anotace: Cílem předmětu je seznámit s vývojem etnomuzikologických paradigmat i metod. Pro snazší přehlednost je výklad uspořádán do čtyř časových bloků (které se zásadně liší paradigmaticky), v jejich rámci pak tematicky. Podmínky atestace: min. 60% účast + esej na vybrané téma Témata: 1) 1885 – 1935 (die vergleichende Musikwissenschaft a intelektuální klima doby); 2) hlavní představitelé (Lach, Hornbostel, Sachs); 3) klíčová témata: původ hudby, tónové systémy; 4) 1935 – 50 : rozšíření disciplíny, vznik americké a evropské školy; 5) hlavní představitelé (Herzog; Kunst, Jones, Charles Seeger ad.); 6) změna paradigmatu, proměna chápání dat; lingvistický směr; 7) 1950 – 85: ideová a metodologická dvojakost disciplíny a důsledky na její identitu; 8) hlavní představitelé (Merriam, Feld, Blacking, Lomax ad.) 9) strukturálně-funkcionální směr; historismus; ekologická EM; 10) současný vývoj a jeho důsledky na předmět výzkumu a výzkumné metody; 11) sémiotická EM, urbánní EM; teorie komunikace v EM; genderové teorie v EM; 12) využití současné technologie v dnešní EM.

Základní literatura: KAUFMAN SHELEMAY, K. (ed.), Ethnomusicology: History, Definitions, Scope, NY & London: Garland, 1992. STONE, R.: Theory for Ethnomusicology, Upper Saddle River, New Jersey: Prentice Hall, 2008. Doporučená literatura: MYERS, H., Ethnomusicology: An Introduction, New York: Norton, 1992.

Collegium Ethnomusicologicum Vyučující: lektoři s praktickými zkušenostmi, garant PhDr. Zuzana Jurková, Dr. Anotace: Předmět je praktickým doplňkem ostatních předmětů s etnomuzikologickou tematikou (Etnomuzikologie 1., 2., Orální hudební kultury Evropy). Vychází ze základního etnomuzikologického konceptu, že všestranné pochopení hudebního jevu je možné jen při jeho praktickém zvládnutí. Studenti budou proto mít možnost se prakticky cvičit v některých hudebních resp.hudebně-tanečních dovednostech.

Tématické okruhy (liší se v každém semestru): 1) Latinskoamerický tanec (s úvodem do problematiky afrických rytmů) 2) Tabla - Indická bicí 3) Indický tanec kathak 4) Australské dydžerydů 5) Gregoriánský chorál 6) Pekingská opera 7) Řecké kolové tance 8) Flamengo 9) Irský tanec 10) Japonská flétna šakuhači 11) Romské písně 12) Židovské písně K tomuto ředmětu není určena literatura.

Orální hudební kultury Evropy Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, Dr. Anotace: Předmět poskytuje základní orientaci v evropských orálních hudebních tradicích a v jejich vzájemných souvislostech. Tím jednak doplňuje obraz kultury, poskytovaný v jiných předmětech, a navíc umožňuje i nově, komplexněji pochopit fenomén hudby. Tématické okruhy: 1) Evropská hudební jednota? 2) Transnacionální etnické skupiny: Romové, Židé 3) Skandinávie 4) Britské ostrovy 5) Západní Evropa 6) Pyrenejský poloostrov 7) Itálie 8) Balkán 9) Střední Evropa 10) Rusko 11) Pobaltí 12) Kavkaz Základní literatura: RICE, T. – PORTER, J., Europe, New York: Garland, 2000.

Seminář k fenomenologii náboženství Vyučující: Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Anotace: Předmět je určen pro hlubší zájemce o religionistiku či tematizaci náboženství v rámci kulturní a sociální antropologie;cílem předmětu je představit specifika fenomenologického přístupu ve studiu náboženství, jež stojí v opozici na jedné straně oproti reduktivním tematizacím, jež náboženství chápou převážně v kontextu sociálním, psychickém či obecně kulturním a na druhé straně vůči diachronnímu přístupu historie náboženství. Tématické okruhy: 1) Fenomenologické a kontextuální způsoby tématizace náboženství 2) Ottův koncept posvátna jakožto kategorie sui generis (četba a interpretace). 3) Strukturní momenty posvátna (moment tremenda, mystéria, fascinace). 4) Další strukturní momenty posvátna. 5) Ottovo založení fenomenologie náboženství jakožto exkluzivní mezní disciplíny. 6) Eliadův koncept posvátného a profánního (četba a interpretace). 7) Hierofanie, dialektika hierofanií. 8) Homo religiosus, věda o náboženstvích jakožto propedeutická a spirituální disciplína. 9) Problém symbolu a symbolismu u M. Eliada. 10) Klasifikace hierofanií: solární, lunární a akvatické hierofante 11) Telurické, uranické a další hierofanie. 12) Metodika práce ve fenomenologii náboženství (četba a interpretace). Základní literatura: ELIADE, M., The Quest. Chicago: The University of Chicago Press, 1969. s. 1-20. ELIADE, M, „Methodological Remarks on the Study of Religious Symbolism.“ In ELIADE, M., KITAGAWA, J. M., The History of Religions. Essays in Methodology, Chicago: The University of Chicago Press, 1970. s. 86-114. OTTO, R., Posvátno, Praha: Vyšehrad, 1998 Doporučená literatura: DOUGLAS, A., Structure and Creativity in Religion, Hague: Mouton Publishers, 1978. DOUGLAS, A., DOEING, D., Mircea Eliade: an annotated bibliography, New York: Garland publishing, 1980. BARBOSA DA SILVA, A., The Phenomenology of Religion as a Philosophical Problem, Lund:Gleerup, 1982. ELIADE, M., Patterns in Comparative Religion, New York: Meridian Book, 1963. OLSON, C., The Theology and Philosophy of Eliade, London: Macmillan Academic and Professional, 1992. RENNIE, B. S., Reconstructing Eliade, New York: State University of New York, 1996.

Úvod do metod práce v psychologii zdraví Vyučující: Mgr. Jana Kružíková, Ph.D. Mgr. Josef Kružík, Ph.D. Anotace: Cíl výuky: osvojit si nejdůležitější metody statistického zpracování dat pomocí programu SPSS, které se používají v rámci popisné statistiky. Tématické okruhy: 1) Význam a specifika statistického zpracování dat v psychologii, uvedení do problematiky. 2) Kvantitativní a kvalitativní metody používané agenturami provádějícími marketingové průzkumy trhu. 3) Sběr primárních dat. Metody pořízení výběrového souboru. Metody sběru dat. Stanovení velikosti výběrového souboru. 4) Škálování. 5) Základní statistické pojmy. Základní a výběrový soubor. 6) Statistické znaky a jejich typy. 7) Deskriptivní statistika. Základní statistické charakteristiky - charakteristiky polohy, variability, šikmosti a špičatosti. 8) Četnosti. Grafická znázornění struktury statistického souboru. Tvary rozdělení četností. 9) Tabulky rozdělení četností. 1. třídění. 10) Tabulky rozdělení četností. 2. třídění. 11) Chí-kvadrát testy. 12) Korelace Základní literatura: PECÁKOVÁ, I., NOVÁK, I., HERZMANN, J., Pořizování a vyhodnocování dat ve výzkumech veřejného mínění, Praha: VŠE, 1998. Doporučená literatura: ŠKALOUDOVÁ, A., Statistika v pedagogickém a psychologickém výzkumu, Praha: PedF UK, 1998. CYHELSKÝ, L., KAHOUNOVÁ, J. a HINDLS, R., Elementární statistická analýza, 2. vyd. Praha: Management Press, 1999. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., a NOVÁK, I., Metody statistické analýzy pro ekonomy, 2. vyd. Praha: Management Press, 2000.

Neverbální komunikace Vyučující: Mgr. Jitka Lindová, Ph.D. Anotace:

Tento předmět je zaměřen na praktické otázky týkající se především výzkumu neverbální komunikace, a to jak u člověka, tak u jiných živočišných druhů. V teoretické části budou probrány hlavní oblasti neverbální komunikace, jako je mimika, oční kontakt, gestika, proxemika, haptika, posturologie, kinezika a paralingvistika, a zdůrazněn jejich vztah k emočním stavům případně osobnostním rysům u člověka a zvířat. Studenti se seznámí se základními metodami výzkumné práce v oblasti neverbální komunikace a pozornost bude také věnována využití poznatků o neverbální komunikaci v psychoterapeutické praxi a dalších profesích. Tématické okruhy: 1) Úvodní přednáška - význam a funkce neverbální komunikace, behaviorální elementy a sekvence chování, kategorizace interakčních situací, individuální variabilita komunikačních signálů, historie výzkumu, obory zabývající se neverbální komunikací (RT) 2) Mimika 1 - deskriptivní, funkční a příčinný přístup k~mimickému výrazu, koncept funkční závislosti, Darwinovy principy, determinanty mimického výrazu, elementární vzorce mimických výrazů člověka a sociální funkce těchto výrazů, koncept valence (RT) 3) Mimika 2 - srovnávací výzkum mimických výrazů, referenční modely, mimické výrazy primátů, evoluce mimického svalstva, obecné trendy evolučního vývoje mimických výrazů, ritualizace mimických výrazů, koncept homologie/analogie (R) 4) Gestika 1 - gesta symbolická a nesymbolická, kulturně podmíněná a nepodmíněná, ontogeneze gest, vztah gestiky a řeči (JL) 5) Gestika 2 vztah gestiky a statutu, vztah gestiky a osobnostních rysů, srovnávací gestika (JL) 6) Proxemika - zaujímání místa v prostoru, obsazování prostoru, prostorový vztah k jiným subjektům, zóny prostoru kolem vlastního těla, proxemický tanec, dvoření, teritorialita (RT) 7) Haptika taktilní projevy (podávání ruky, poplácávání atd.) sexuální podtext, svádění, posturologie postoj těla, vzájemná poloha jeho částí a celého těla v kontextu (vytváření bariér, agresivní hrozby atd.), kinezika celkové pohyby těla, chůze, běh, mezipohlavní rozdíly (JL) 8) Paralingvistika - zabarvení hlasu, rychlost a plynulost řeči, síla a tón hlasu, mimořečové hlasové projevy, fyziologické projevy zčervenání, zblednutí, mutilační změny dočasné barvení a stříhání nehtů, vlasů a trvalé deformace lebky a chodidel, obřízka, tetování, perforace rtů, nosu, uší atd., výběr a úprava oblečení, doplňky (JL) 9) Vliv emocí na sociální komunikaci - sociální komponenty emocí, organizační a signální funkce emocí, sociální epistemologie emocí - feeling rules/display rules, reflexivní a empatické emoce, teorie interakčních řetězců, princip maximalizace emočního prožívání, Scheffova teorie katarze (RT) 10) Metodika výzkumu 1: pořizování videozáznamu pro vědecké a popularizační účely, sekvenční a situační analýza, využití etogramů - jejich klady a omezení, fotografování a fotografie, experimentální studie na základě kategoriálního posuzování, kritický antropomorfismus a jeho význam při srovnávacím výzkumu chování (RT) 11) Metodika výzkumu 2: analýza dat, interpretace praktické ukázky metody zápisu dat, interpretace a spekulace v přírodních a humanitních vědách (JL) 12) Psychické poruchy a neverbální chování, využití v terapii, neurolingvistické programování (JL)

Základní literatura: HINDE, R. A., Nonverbal communication. Cambridge: University Press, 1972. Doporučená literatura: EKMAN, P., Telling lies, New York: W.W.Norton & Comp, 2001. DARWIN, C., Výraz emocí u člověka a zvířat, Praha: Nakl. ČSAV, 1964.

Terénní praktikum z neverbální komunikace Vyučující: Mgr. Jitka Lindová, Ph.D. Anotace: Terénní praxe, určená především pro absolventy předmětu Neverbální komunikace probíhající blokově ve školícím středisku Doubice u Krásné Lípy. Studenti se prakticky seznámí s rozličnými přístupy experimentálního studia neverbálních projevů. Součástí bude také ukázka neverbálních technik používaných v psychoterapii a osobnostním rozvoji, představená zážitkovou formou. Tématické okruhy: 1) Techniky sběru dat – porozování, experiment – ukázky konkrétních studií (JL + RT) 2) Techniky záznamu neverbálních projevů – fotografie, video. (RT) 3) Zpracování videonahrávek, etogramy, kódování. (JL) 4) Výrazy emocí ve výzkumu, figuranti (RT) 5) Neverbální komunikace v páru, zrcadlení, skupinové projevy (JL) 6) Relaxační neverbální techniky – autogenní trénink, Jackobsonova metoda (JL) 7) Techniky osobnostního rozvoje - práce s koněm (RT) 8) Psychoterapeutické techniky využívající principy proxemiky – konstalace, práce s bezprostředním prostředím (JL) 9) Psychoterapeutické techniky pracující s výrazy emocí – tančení emocí atd. (JL) 10) Psychoterapeutické techniky pracující s dotyky (JL) 11) Psychoterapeutické pantomimické techniky (JL) 12) Program studentů Základní literatura: PEASE, A., Řeč těla. Jak porozumět druhým z jejich gest, mimiky a postojů těla, Praha: Portál, 2001. TEGZE, O., Neverbální komunikace, Praha: Computer Press, 2003, Doporučená literatura: KRATOCHVÍL, Z., Základy psychoterapie, Praha: Portál,1998.

Seminář experimentální psychologie Vyučující: Mgr. Jitka Lindová, Ph.D. Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. Anotace: Cílem semináře je seznámit studenty s příklady témat, která jsou v současné době vědecky studována v rámci psychologie, ukázat způsoby, jakými psychologie své poznatky získává, jak je prezentuje a jak v minulosti došla k poznatkům, které jsou dnes pokládány za samozřejmost. Seminář se především opírá o práci s originálními texty klasických i novodobých autorů. Seminář je rozdělen do 4 tématických bloků, v rámci každého z nich pak bude představen stručně daný obor v jeho historickém vývoji a proběhne četba jedné klasické studie a několika novodobých studií. Témata odrážejí specializaci vyučujících, tedy konkrétně například Vývoj čtenářských a pisatelských dovedností (GM), Výrazy emocí (JL), Souvislost tělesných tvarů s psychikou (VP) a Čichová komunikace (JH). Základní literatura: HULME, C., CARAVOLAS, M., MÁLKOVÁ, G., BRIGSTOCKE, S., Phoneme isolation ability is not simply a consequence of letter-sound knowledge, Cognition, 2005, 97, B1-11. EKMAN, P., DAVIDSON, R. J., FRIESEN, W. V., The Duchenne smile: Emotional Expression and Brain Physiology II, Journal of Personality and Social Psychology, 1990, 58, s. 342-353. Doporučená literatura: LITTLE, A. C., PERRETT, D. I., Using composite images to assess accuracy in personality attribution to faces. British Journal of Psychology, 2007, 98, s. 111-126.

Evoluční psychologie Vyučující: Mgr. Jitka Lindová, Ph.D. Anotace: Evoluční psychologie je mladá a v současné době velmi populární disciplína na pomezí psychologie a evoluční biologie, která usiluje o nalezení významů lidského chování z evolučního hlediska. Studenti budou seznámeni se základními směry v tomto oboru, přičemž důraz bude kladen na témata, jejichž výzkum probíhá také na naší fakultě. Skupinu přednášejících budou tvořit specialisté na lidské pohlavní a sexuální chování včetně biologických teorií homosexuality, vzhled a atraktivitu, čichovou komunikaci, teorie konfliktů a spolupráce, problematiku životního prostředí člověka, organizaci lidské mysli a další oblasti. Tématické okruhy: 1) Teoretická východiska - Proč a z čeho vznikla evoluční psychologie. Předchůdci evoluční psychologie mezi biology a psychology. Evoluce, adaptace, individuální

2)

3)

4)

5)

6)

7)

8)

výběr a sobecký gen. Lidské chování a psychika jako výsledek evoluce. Dvě koncepce evoluční psychologie: jsme adaptováni na život před 100 000 lety nebo i na dnešní prostředí? Kultura z pohledu evoluční psychologie. (JL) Pohled evoluční biologie a psychologie na sexualitu - Proč si komplikujeme život sexuálním rozmnožováním? Jaké jsou důsledky sexuálního rozmnožování? Základní pohlavní rozdíly a jejích následky; od pohlavní buňky až po dospělého jedince. Liší se pak i psychika a chování mužů a žen? Pohlavní výběr: teorie a praxe. Co se líbí ženám na mužích a mužem na ženách? Evolučně adaptivní strategie v sexuálním chování člověka. (BH) Rodina a společnost - Příbuzenský výběr a jeho důsledky. Význam pojmenování příbuzenských kategorií. Manželství, dědění majetku, velikost rodiny v závislosti na majetku. Odlišné osudy sourozenců podle pořadí narození a ekologických a ekonomických podmínek. Pravidla incestu: mají skutečně zabránit příbuzenskému křížení? Sociální skupiny: fission-fusion organizace skupiny. Skupiny s těsnými a volnými vazbami a jejich velikost. Sociální parazitismus a xenofobie. Násilí a války. (JL) Konflikty a kompetice - Jak urvat nejlepší partnery a jídlo. Taktiky a strategie. Proč jsme si nevěrní a proč tak ostudně málo. Hrubá síla a její jemná rafinovanost. Jestřáb kontra hrdlička, Vězňovo dilema a hra Na kuře. Evolučně stabilní strategie. Muž proti muži a Proti všem. Zbytečná žárlivost a beztrestná nevěra. (AK) Kooperace a altruismus - Kdo do tebe kamenem, ty do něho strategií TFT. Proč jsme se dosud nepozabíjeli navzájem a proč jsou ženské věznice horší než mužské. Jak to, že je ještě nevymřeli hodní hoši. Já na bráchu... altruismus příbuzenský a reciproční. Hamiltonovo pravidlo. Dělení kořisti. Problém obecní pastviny: střet individuální a kolektivní racionality. Jak jezdit načerno v MHD a jak v evoluci (AK) Lidská sexualita: Rodina, seriální monogamie, nevěra a menopauza - Lidské mládě – velká hlavička a dlouhé dětství. Výhody rodičovské spolupráce otce a matky. Nevyhnutelnost nejistoty otcovství. Rizika otcovské a mateřské investice. Monogamie, harémy a promiskuita napříč primátí říší. Párovací systémy, společenská hierarchie, sexuální dimorfismus a velikost varlat. Je člověk monogamní? Svatba – prodej či nákup nevěsty? Příbuzenské šálení – podobnost otce a novorozence. Rozvody – proč se mladé ženy a muži středního věku ochotněji rozvádějí? Seriální monogamie. Nevěra mužů a žen – trvání, počty partnerů. Testy otcovství a výskyt „kukaččích“ dětí. Infanticida a nevlastní rodiče. Menopauza a úděl babiček. (KK) Lidská sexualita: Smíšené reprodukční strategie, plodné období, válka spermií a žárlivost - Dlouhodobý a krátkodobý partner podle mužů a žen. Dobré geny versus dobří otcové. Kdy si hlídat partnerku – plodné období u člověka a primátů. Teorie skryté ovulace a výskyt rekreačního sexu u člověka. Partnerská sexualita a menstruační cyklus – popis výzkumu. Jak si udržet partnera – mate-guardingové strategie u člověka, popis výzkumu. Válka spermií a tvar mužského penisu. Žárlivost – pohlavní rozdíly, spokojenost ve vztahu a přítomnost nevěry - popis výzkumu a evoluční interpretace výsledků (KK) Chemická komunikace - Specifika chemické komunikace, definice feromonu, fyziologie čichu, pachový podpis, podpaží jako komunikační orgán, rozpoznávání pohlaví, příbuzných, individuální, komunikace matka-dítě, synchronizace menstruačních cyklů, změny vůně v průběhu menstruačního cyklu, výběr partnera na základě olfaktorických signálů, role MHC, komunikace emocí čichem, významné látky s možnou komunikační funkcí. (JH)

9) Kognice a modulární mozek - Představa modulárního mozku jako švýcarského nože. Odhalování podvodů jako příklad modulu? Omezený rozum: jednoduché algoritmy, které nám umožňují řešit složité životní situace: známost, ber to nejlepší, špatný pocit. Společenský mozek: Teorie mysli. Význam dětské hry. Autismus (JL) 10) Evoluční teorie mužské homosexuality - Homosexualita u různých etnických skupin. Biologická podstata homosexuality. Proč je homosexualita evoluční záhadou. Evoluční teorie týkající se možného vzniku mužské homosexuality: teorie příbuzenského výběru a teorie rodičovské manipulace (homosexuál jako helper), teorie pleiotropie genů (mužská homosexualita jako genetická výhoda žen), funkce homosexuality jako vytváření stejnopohlavních aliancí, teorie vyváženého polymorfismu (homosexuální muž: hypermaskulinní nebo femininní?). (JV) 11) Vzhled člověka - Lidská atraktivita z pohledu evoluční biologie. Faktory ovlivňující atraktivitu lidské tváře: sexuální dimorfismus, průměrnost, symetrie. Vliv celostních vzorů na vnímání atraktivity: dětské schéma, sebepodobnost, preference vznikající imprintingem. Faktory ovlivňující vnímání atraktivity lidského těla: WHR (whist-to-hip ratio) u žen, postava ve tvaru písmene V (V shape) u mužů. Přisuzování osobnostních vlastností podle vzhledu obličeje. Hierarchie v lidské společnosti. (VP + AK) 12) Urbánní etologie - Prostředí evolučních adaptací: jakému okolí jsou lidé nejlépe uzpůsobeni? Prostředí města: dopady na chování člověka. Adaptace a preference vyplývající z~lidské evoluční minulosti. Přehled praktického výzkumu urbánní etologie; hledání paralel současnosti a evoluční minulosti. Jak se dají využít poznatky pro zlepšení kvality života člověka? (BH) Základní literatura: BARRETT, L., DUNBAR, R., LYCETTE, J., Evoluční psychologie člověka, Praha: Portál, 2007. Doporučená literatura: BUSS, D. M., Evolutionary Psychology. The New Science of the Mind, Boston: Allyn & Bacon, 1999.

Kognitivní psychologie Vyučující: Mgr. Jitka Lindová, Ph.D. Anotace: Kognitivní psychologie je mladá a rychle se rozvíjející věda, jejíž snahou je porozumět principům zpracování informace v mozku, jako je vnímání, myšlení, paměť a řeč. Stojí na pomezí psychologie a neurofyziologie. Tento teoretický předmět má především za cíl přiblížit dnešní vědeckou představu o tom, co se odehrává v lidském mozku a jak to souvisí s psychikou. Výklad nebude pouze popisný, ale budeme se snažit vysvětlit také funkci jednotlivých psychických procesů, jejich původ a metodické nástroje, které nám umožňují do tajů naší mysli proniknout.

Tématické okruhy: 1) Historie a základní přehled - Co to je kognitivní psychologie, proč a z čeho vznikla. Čtyři hlavní přístupy: experimentální kognitivní psychologie, kognitivní neuropsychologie, výpočetní kognitivní věda a kognitivní neurověda. Jejich metodické přístupy, možnosti a omezení. Základy stavby mozku – neuron, synapse, hlavní části mozku. (KV) 2) Vznik kognice v biologické evoluci - Je mozek univerzální výpočetní centrum nebo soubor nezávislých jednotek, podobný švýcarskému noži? Kde se naše psychické procesy vzaly. Liší se člověk od zvířat tím, že je inteligentnější? Existují „vyšší“ a „nižší“ živočichové? (JL) 3) Metodika kognitivních neurověd a neuropsychologie - Efekty mozkového postižení, mozkové léze a nemoci. Transkraniální magnetická stimulace. Strukturální a funkční zobrazovací metody (výzkum živého lidského mozku: MRI, fMRI, PET), princip tomografie, kognitivní substrakce, projekt experimentu ve funkčních metodách. Elektrofyziologické metody (jednotlivé elektrody, EEG, MEG). (KV) 4) Metodika evoluční a srovnávací psychologie - Jak zkoumat kognitivní procesy člověka, aniž bychom nahlíželi do jeho mozku. Co všechno může ovlivnit, zda člověk zvládne určitou úlohu. Jak se zkoumají kognitivní procesy u živočichů, kterým nemůžeme vysvětlit, co po nich chceme. Co se můžeme dozvědět o zvířatech a co ne. (JL) 5) Konekcionistická a symbolická umělá inteligence Přednáška podá úvod k dvěma hlavním paradigmatům kognitivního modelování - konekcionistického, tedy zjednodušeně řečeno k umělým neuronovým sítím, a symbolického, tedy prohledávání stavového prostoru. Budou diskutovány základní úlohy, které jednotlivými přístupy lze řešit, jakož i jejich hlavní omezení, a to zejména s ohledem na možnosti modelovat lidské kognitivní schopnosti. Krátce bude představena architektura Soar, který je jednou z "unified theories of cognition". Na závěr budou zmíněny hybridní architektury a třetí, relativně nové paradigma UI – enaktivní přístup -, které otevírá dveře tzv. "vtělené kognici". (Cyril Brom) 6) Zrakové vnímání a poznávání objektů -) Jak vnímáme zrakem: mozkový podklad, vnímání barvy, prostorové hloubky a velikosti. Vizuální pozornost, podprahové vnímání, detekce signálu, filtrování pozornosti. Podle čeho poznáme objekt od jeho pozadí? Poznávání objektů, perceptuální organizace, vnímání figury na pozadí. Liší se nějak vnímání tváří od jiných objektů? Visuální představy. Poruchy zrakového vnímání. (KV) 7) Jazyk a řeč - Co je to jazyk. Mají jazyk zvířata? Jak jazyk vznikl a co nám o tom prozrazují kreolské a pidžinizované jazyky. Je jazyk podmínkou myšlení, náhražkou probírání srsti nebo digitálním nástrojem vytvořeným memy k~usnadnění vlastního přenosu? Jak se jazyk učíme? (JL) 8) Paměť a učení - Rozdělení paměti: Krátkodobá a dlouhodobá paměť, deklarativní (explicitní) a nedeklarativní (implicitní) paměť. Typy učení: klasické a operantní podmiňování, procedurální učení, emoční paměť, epizodická a sémantická paměť. Paměťové procesy, ukládání, konsolidace a vybavení. Mozkový podklad jednotlivých typů paměti. Poruchy paměti. (KV) 9) Kognitivní procesy živočichů; „horké“ a „chladné“ kognitivní procesy. V čem na zvířata nemáme a v čem ona nemají na nás. Myslíme „hlavou“ nebo „srdcem“? – role emocí v kognici. (JL) 10) Reprezentace poznatků - Jak jsou uloženy naše znalosti: analogické a symbolické reprezentace, představy, mentální manipulace. Co víme o orientaci v prostoru, co

je podkladem řešení zkratek a oklik? Prostorová paměť, kognitivní mapa, alocentrická a egocentrická navigace. Organizace sémantické paměti, pojmy, kategorie, schémata, prototypy. Mozkový podklad prostorové a sémantické paměti. (KV) 11) Teorie mysli, „já“ - Člověk jako expert na nahlížení do cizích myslí. Proč právě on v teorii mysli tolik vyniká. Co se o teorii mysli dozvídáme ze studia dětské ontogeneze. Co ze studia autistických jedinců. Co ze studia primátů a dalších živočichů. Jak souvisí teorie mysli s rozpoznáváním tváří. Kdo se pozná v zrcadle a kdo si uvědomuje vlastní já. (JL) 12) Myšlení, řešení problémů, rozhodování - Typy problémů, dobře a špatně strukturované problémy, teorie jejich řešení. Konvergentní, divergentní myšlení. Vhled. Teorie rozhodování: rozhodujeme se racionálně? Heuristika, posuzování alternativ. Deduktivní a induktivní usuzování, výroky, logika, testování hypotéz. Jednoduché heuristiky, které nás činí chytrými Co je dobré ignorovat. Proč se častěji rozhodujeme na základě jednoho důvodu než po pečlivém zvážení všech pro a proti. Proč je paměť tak nedokonalá. Co prozrazuje pohyb o záměru. Jak se jednoduché heuristiky uplatňují v umělé inteligenci. (KV + JL) Základní literatura: STERNBERG, R. J., Kognitivní psychologie, Portál, 2002. Doporučená literatura: PLATEK, S. M., KENAN, J. P., SHACKELFORD, T. K., Evolutionary Cognitive Neuroscience, Cambridge: The MIT Press, 2007.

Metodologie výzkumu chování Vyučující: Mgr. Jitka Lindová, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je seznámit s obecnými metodami výzkumu chování živočichů včetně člověka. Prostor bude věnován jak metodám používaným v laboratorním tak i v terénním výzkumu. Předmět je určen především studentům, kteří se budou zabývat problematikou výzkumu chování v rámci své bakalářské případně magisterské práce. Ostatním zájemcům umožní porozumění výsledkům odborných prací z této oblasti. Tématické okruhy: 1) Příprava výzkumného projektu - Volba tématu a definování problému. Kvalitativní výzkum, případové studie, anekdotická pozorování. Formulace a ověřování hypotéz. Principy modelování. (JH) 2) Technika pozorování. - Etogram. Habituace divokých zvířat. Individuální rozlišování, identifikační karty, značení zvířat. Dalekohled a jiné vybavení. Noční pozorování. Analýza hormonů, sběr vzorků a jejich uchovávání, laboratorní analýzy, stresové hormony a postavení v sociální hierarchii. Zjišťování dominanční hierarchie. (MK) 3) Výzkum osobnosti u zvířat, individuální rozdíly v chování, hodnocení pozorovateli prostřednictvím dotazníků, souvislost s pozorovaným chováním, modely osobnosti u zvířat, mezidruhová srovnání. (MK)

4) Práce s literaturou a financování - Financování výzkumu. Typy rešerší. Databáze odborné literatury. Práce s Web of Science databází. Citační index. Impakt faktor. Organizace vlastní knihovny, program Pro Cite, Reference Manager. Získávání literatury. Využití knihoven, Národní knihovna. Využití Internetu. (JH) 5) Metody záznamu chování - Techniky záznamu chování (ad libitum, instantious, focal, one-zero). Shoda mezi pozorovateli. Měření času. Formuláře pro záznam dat. Záznamová media. Diktafon. Zápis dat do počítače, softwarové vybavení. Využití videozáznamu. Přístroje pro automatický záznam dat. (MK) 6) Psychologické testy, rozhovory a průzkumy - Osobnost: metody vytváření psychologických dotazníků a alternativní metody. Výběr vzorku (sampling: náhodný, stratifikovaný). Průzkumy. Technika a typy rozhovoru. (JL) 7) Používání škál. Hodnocení kvality testů a výzkumných metod – standardizace, objektivita, validita, reliabilita. Etické otázky psychometických technik. (JL) 8) Publikace a prezentace výsledků - Příprava mluvené prezentace. Power Point. Příprava posteru. Zobrazovací metody, grafy. Příprava rukopisu. Diplomová práce. Sloh vědeckých prací. (JH) 9) Zásady experimentální manipulace I - Experimentální (mezisubjektový, vnitrosubjektový) design. Závislé, nezávislé proměnné. Kontrola rušivých proměnných. 10) Zásady experimentální manipulace II - Jednostranně a oboustranně slepé experimenty (očekávání a placebo efekt). Znáhodnění a vyrovnání (matching) souboru. Kvazi-experiment. Etické zásady. Příklady experimentů a testů (openfield test, bludiště, pokusy s atrapami). (JH+MK) 11) Analýza behaviorálních dat - Tabulace dat. Statistický popis dat. Principy statistického testování, základní testy. Interpretace výsledků statistických analýz. (MK) 12) Neurofyziologie chování Elektrofyziologické (měření elektrické aktivity neuronů: tenké elektrody, tetrody, EEG), neurochirurgické (vyřazení oblasti mozku z činnosti: inaktivace, léze) a funkční zobrazovací metody (výzkum živého lidského mozku: PET, SPECT, fMRI). (KV) Základní literatura: FERJENČÍK, J., Úvod do metodologie psychologického výzkumu, Praha: Portál, 2000. Doporučená literatura: HINDE, R. A., Ethology, London: Fontana.,1982. MARTIN, P., BATESON, P., Measuring behaviour: an introductory guide. Cambridge: Cambridge University Press, 2007.

Kulturní psychologie Vyučující: Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. Anotace: Cílem předmětu je představit kulturní psychologii jako vlivný soudobý směr v psychologii, který spojuje poznatky kognitivní a pedagogické psychologie a kulturní antropologie. Studenti se seznámí se základními teoretickými východisky i metodami

výzkumu v kulturní psychologii.Důraz bude kladem na představení díla vlivných autorů: Vygotský, Lurija, Cole, Wertsch, Feuerstein, Wallace. Tématické okruhy: 1) Úvod od kulturní psychologie- historické souvislosti vzniku tématu kulturní psychologie 2) Vztah kulturní a interkulturní psychologie. 3) Vztah kultury a osobnosti v kulturní antropologii - teoretické implikace pro kulturní psychologii 4) Cross-kulturní výzkumy vývoje poznávacích funkcí. 5) Metodologie výzkumu kulturní psychologie 6) L.S. Vygotský a jeho vliv na kulturní psychologii. 7) Kulturní psychologie v aktuální literatuře: Cole,Wertsch, Scribnerová, Feuerstein, Kozulin. 8) Reuven Feuerstein a jeho přínos pro studium kulturních a sociálních deteminant vývoje poznávacích funkcí 9) Pojetí adaptability v díle Reuvena Feuersteina 10) Pojetí kulturního handicapu v díle Reuvena Feuersteina 11) Kulturní psychologie v české literatuře Základní literatura: ŠTECH, S., Psychika a společnost. In. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. (Eds): Sociální psychologie, Praha: ISV, 1997, str. 23-50. ŠTECH, S., Člověk a kultura. In. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I.(Eds.) Aplikovaná sociální psychologie I. Člověk a sociální instituce. Praha: Portál, 1998, str. 225-258. Doporučená literatura: FEUERSTEIN, R. et al., Instrumental Enrichment. An intervention program for Cognitive modyfiability. Baltimore: University Park Press, 1980. VYGOTSKÝ, L.S., Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál, 2005.

Dovednosti myslet Vyučující: Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. Anotace: Předmět je úvodem do problematiky dovedností myslet (z anglického pojmu „thiking skills“), má představit teoretická východiska pojmového rámce dovedností myslet v pedagogické psychologii. Cílem předmětu je také ukázat současný stav výzkumu v této oblasti, nejvýznamnější teorie a autory, kteří přispěli a přispívají ke studiu dovedností myslet. Tématické okruhy: 1) Terminologie a historický kontext zrodu pojmového rámce dovedností myslet 2) Situace v~terminologii a vývoji pojmového rámce DM v Evropě 3) Diskuse k~významu výuky myšlení – pojetí inteligence v psychologii 4) Diskuse k~významu výuky myšlení – spor o obecné dovednosti myslet

5) Tématické rámce studia dovedností myslet ( D. Mosseley) 6) Výuka dovedností myslet – přístupy a základní modely 7) Úvodní blok bude následovám obdobím samostatné četby studentů k vybraný m tématům, studenti vypracují ke zvolenému tématu esej. 8) Druhý blok přednášek se bude tématicky obracet k samostatné četbě a může studentům dát lepší základ pro samostatnou práci na eseji. 9) M. Lipman a jeho pojetí výuky dovedností myslet ( filosofie pro děti a badatelská komunita 10) De Bono, Resnick, Mc Guiness, Blagg 11) Reuven Feuerstein – teoretická východiska pro výuku dovedností myslet 12) Instrumentální obohacování R. Feuersteina 13) Učit myšlení nebo předávat znalosti? Klíčová diskuse k pojetí současného vzdělávání 14) Situace v České republice Základní literatura: FISHER, R., Učíme děti myslet a učit se, Praha: Portál, 1997. LEBEER, JO. (ED.), Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje. Praha: Portál, 2006. MÁLKOVÁ, G., Co (ne)dokáže Instrumentální obohacování Reuvena Feuersteina, Československá psychologie, 50(6), 2006., str. 543-556. MÁLKOVÁ, G., Výuka dovedností myslet podle Edwarda de Bono. Lidé města, 2006, 21(2-3), s. 64-73. Doporučená literatura: BLAGG, N. , Can we teach inteligence? New Persey: Lawrence Erlbaum Associates, 1991. COSTA, A . L., Developing Minds, Alexandria: ASCD, 2001. MÁLKOVÁ, G., MÁJOVÁ, L., Problematické aspekty evaluace Instrumentálního obohacování Reuvena Feuersteina, Pedagogika 57 (3), 2007, str. 227-236.

Psychologie jazyka a řeči Vyučující: Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. Anotace: Tento předmět je uvedením do studia jazyka v psychologii. Je postaven na četbě a komentovaných přednáškách k předepsané knize: Whitney, Paul: The Psychology of language. V semináři se studenti budou mít možnost seznámit s vybranými kapitolami uvedené knihy pod vedením přenášející. je ovšem důležité, aby student dokázal dobře číst v anglickém jazyce. Předmět splňuje obsahové nároky ekvivalentních předmětů na universitách ve Velké Británii, je proto možné jej splnit například i na partnerské universitě University of Liverpool ve Velké Británii. Tématické okruhy: 1) Je jazyk přirozenou kvalitou člověka?

2) 3) 4) 5) 6) 7)

co vše musíme jako uživatelé jazyka vědět? Rozpoznávání slov mluveného jazyka. Teorie vztahu jazyka a myšlení. Vizuální rozpoznávání slov. Produkce jazyka a konverzace. Produkce vět.

Základní literatura: WHITNEY, P., Psychology of Language, Boston: Houghton Miffflin, 1998. Doporučená literatura: WATZLAVIK, P., BAVELASOVÁ, J. B., JACKSON, D. D., Pragmatika lidské komunikace, Hradec Králové: Konfrontace, 1999.

Vývoj čtenářských dovedností Vyučující: Mgr. Gabriela Málková, Ph.D. Anotace: Tento předmět je určen pro maximální počet 20 studentů. Jeho cílem je motivovat studenty pro výzkum v této oblasti. Má teoretickou a praktickou část. Předmět staví především na poznatcích ze zahraniční (anglicky psané) literatury k problematice vývoje dovedností, které utváří a ovlivňují kvalitu čtenářských a pisatelských dovedností v předškolním věku. Předmět analyzuje klíčové dovednosti, které se podílejí na rozvoji gramotnosti, pojednává o metodách výzkumu těchto dovedností a mapuje situaci v současné literatuře. V několika seminářích se bude dotýkat i otázek cross-lingvistických souvislostí vývoje gramotnosti . Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky studia čtenářských dovedností 2) Metodologie výzkumu gramotnosti v experimentální psychologii. 3) Základní teoretická východiska studia gramotnosti v současné mezinárodní literatuře 4) Klíčové dovednosti nabývání gramotnosti v alfabetických jazycích. 5) Fonologické uvědomování a jeho výzkum 6) Vztah fonologického uvědomování a znalosti písmen v průběhu vývoje čtenářských dovedností. 7) Cross-lingvistický přístup ke studiu gramotnosti.

Základní literatura: CASTLES, A., COLTHEART, M. , Is there a casual link from phonological awareness to success in learning to read?, Cognition, 91, 1998,str. 77-111.

HULME, CH., CARAVOLAS, M., MÁLKOVÁ,G., BRIDGESTOCKE, S., Phoneme isolation ability is not simply a consequence of letter-sound knowledge. Cognition (97) 2005, str.B1-B11. Doporučená literatura: SNOWLING, M. J., HULME, CH., The science of Reading: a handbook. Malden:Blackwell, 2005.

Česká společnost a etnické skupiny Vyučující: PhDr. Mirjam Moravcová, DrSc. PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Předmět koncipovaný s cílem naučit studenty pracovat v terénu v komunikaci a interakci s příslušníky různých národnostních menšin, etnických a imigračních skupin žijících v České republice. Zprostředkuje dovednost při získávání relevantních dat o způsobu života, kultuře, sebeidentifikaci a kulturních i společenských postojích těchto menšin a skupin. Tématické okruhy: 1) Volba tématu a skupiny a příprava výzkumu. 2) Realizace výzkumu. 3) Vyhodnocení výzkumu. 4) Komparace výpovědních možností dotazování (interview) vedených z pozic biografické, etnologické a historické terénní práce. 5) Výzkumná práce zaměřená na jednu konkrétní etnickou či imigrační skupinu. 6) Analýza rozhovorů. 7) Vztah konkrétně definovaných skupin českého obyvatelstva k jinoetnickým skupinám a menšinám, které přicházejí a žijí na území ČR. 8) Etnická a národní identita a sebeidentifikace. 9) Nacionalismus a jeho konkrétní podoby. 10) Xenofobie. 11) Latentní rasismus. 12) Militantní rasismus. Základní literatura: GABAL, I., a kol. Etnické menšiny v Evropě, Praha: G plus G, 1999. SULITKA, A., FRIŠTENSKÁ, H., Průvodce právy příslušníků národnostních menšin, Praha: Demokratická aliancia Slovákov v ČR, 1995. Doporučená literatura: BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M., a kol., Kdo jsme a kam patříme, Praha: SOFIS 2004. Romové v České republice (1945 - 1998), Praha: Socioklub, 1999. SYROVÁTKA, T., Menšiny a marginální skupiny v České republice, Brno: Masarykova Univerzita, 2002.

ŠATAVA, L., Národnostní menšiny v Evropě, Praha: Ivo Železný 1994. ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice, Praha: Portál, 2001.

Metody a techniky etnologického výzkumu Vyučující: PhDr. Mirjam Moravcová, DrSc. PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Předmět seznamuje se základními prameny, metodami a technikami, s nimiž pracuje etnolog. Soustřeďuje se na problematiku kvalitativního a kvantitativního etnologického výzkumu. Podává typologii používaných metod a technik, analyzuje jejich výpovědní možnosti a učí práci s respondenty. Tématické okruhy: 1) Prameny písemné a statistické. 2) Prameny literární a ikonografické. 3) Prameny trojrozměrné, narativní a interakční. 4) Etnologický terénní výzkum – modely a metodické přístupy. 5) Příprava etnologického výzkumu. 6) Techniky kvalitativního výzkumu I.: pozorování. 7) Techniky kvalitativního výzkumu II.: rozhovory (individuální interview – cíle, způsoby tázání, oborové směřování). 8) Techniky kvalitativního výzkumu III: skupinová interview (cíle, způsoby tázání, oborové směřování). 9) Techniky kvalitativního výzkumu IV: modelování. 10) Techniky kvantitativního etnologického výzkumu (atlasy, dotazníková šetření, anketa). 11) Analýza získaných dat. 12) Etika etnologického výzkumu. Základní literatura: KOLEKTIV, Vybrané techniky sociologického výzkumu, Praha: Svoboda, 1969. COPANS, J., Základy antropologie a etnologie, Praha: Portál, 2001. Doporučená literatura: Etnografický atlas Slovenska, Bratislava: SAV, 1990. MURPHY R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŠPAROVÁ, E., Základy sociologického výzkumu, Praha: Management Press, 2001. Časopisy: Český lid, Etnologický časopis, Ethnological Journal, Lidé města, Revue pro etnologii, antropologii a etologii komunikace, Cargo, Časopis pro kulturní/sociální antropologii.

Životní styl města Vyučující: PhDr. Mirjam Moravcová, DrSc. PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Jednosemestrální předmět k problematice strukturované společnosti moderního města a jeho způsobu života. Tématické okruhy: 1) Moderní město - definice pojmu v pohledu různých disciplín. 2) Sociální struktura moderního města - proměny v průběhu 19. a 20. století. 3) Životní styl a jeho typy I. 4) Společenský život sociálně strukturovaného města. 5) Charakteristika spolkové činnosti. 6) Slavnosti a jejich význam v městské společnosti. 7) Zábavy městské společnosti v kulturní proměně 19.a 20.století. 8) Stravovací zvyklosti a stravovací instituce města. 9) Městský oděv jako distinktivní znak. 10) Bytová kultura města v proměně 19. a 20. století. 11) Diferenciace životního stylu na příkladu obřadnosti. 12) Okrajové skupiny městské mládeže. Základní literatura: MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, N., Praha před sto lety, Praha: Orbis, 1935. ROBEK,A., MORAVCOVÁ, M., ŠŤASTNÁ, J., Stará dělnická Praha, Praha: Academia, l981. SIROVÁTKA, O. a kol., Město pod Špilberkem, Brno: Doplněk, l993. Doporučená literatura: ALTMANN, K., Krčemné Brno, Brno: Doplněk, 1993. TONCROVÁ, M., Národopisné studie o Brně, Brno: Měst. kult. Středisko, l990. BULÍN, H., Čtení o dávném Brně, Brno: A. Píša, 1948. MUSIL, J., Lidé a sídliště, Praha: Svoboda, 1985. SALNER, P., Premeny Bratislavy 1939-1993, Bratislava: SAV, 1998. FROLEC, V., Venkovské město 1-2. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1986-1987. Diferenciácia mestského spoločenstva v každodennom živote, Bratislava: Ústav etnológie SAV, 1999.

Sociologie vědění Vyučující: doc. Ing. Karel Müller, CSc. Anotace: Předmět seznamuje studenty se základními poznatky sociologie vědění, které objasňují sociální podmíněnost lidských forem vědění. Výklad charakterizuje základní tradice moderního myšlení (pozitivní, fenomenologické a duální) a jejich klasické i současné autory a přístupy. Objasňuje, jak lze analyzovat a hodnotit nároky na moderní vědění podle metodických, sociálních a kulturních obsahů a orientovat s v procesech (možnostech a mezích) legitimizace demokraticky utvářené moci.

Tématické okruhy: 1) Předmět sociologie vědění, doba a důvody vzniku; souvislosti s filozofií (výkladem smyslu vědění), teorií poznání (výkladem vnitřní výstavby a metod poznání) a teorií kultury (diferenciace moderní kultury, vztah vědy k etickým a estetickým aspektům vědění). 2) Sociologie a historie moderního vědění: změny v pojetí vývoje vědy: strukturní jednotka vědění: paradigma, program, tradice, témata ap.; měnící se vztah teorie a empirie. 3) A. Comte - zakladatel sociologie vědění a pozitivní tradice moderního vědění. 4) Novější pokusy o revitalizaci pozitivní tradice - K. Popper, logický pozitivismus a post-pozitivní reakce. 5) M. Scheler - kritika pozitivní tradice moderního vědění; základy fenomenologické tradice moderního vědění. 6) Novější interpretace fenomenologické tradice - H. Garfinkel, etnometodologie, koncepce porozumění, vědění v pojetí A. Schulze. 7) M. Weber - dualistická tradice moderního vědění - spory o identitu a metodu společenských věd; vztahy politiky, sociologie a sociální teorie. 8) K. Mannheim - pokus o překlenutí dualistické tradice moderního vědění. 9) Vývoj pojmu ideologie; ideologie v období masové a mediálně zprostředkované kultury. 10) „Projekt moderny“ a jeho důsledky – formy lidského vědění v pojetí J. Habermase. 11) Moderní a post-moderní interpretace vědění - A. Giddens, M.Foucault, F.Lyotard; problémy legitimizace demokratické moci. Základní literatura: HUBÍK S., Sociologie vědění, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. WALLERSTEIN, I. AT AL., Kam směřují sociální vědy, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. Doporučená literatura: BERGER P.I., LUCKMANN, T., Sociální konstrukce reality, Brno: Centrum pro studium demokracie, 1999. FOUCAULT, M., Diskurz autor, genealogie, Praha: Svoboda, 1994. GIDDENS, A., Důsledky modernity, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. MANNHEIM, K., Ideologie a utopie, Bratislava: Archa, 1991. POPPER, K., Otevřená společnost a její nepřátelé I, II, Praha: OIKÚMENÉ, 1994.

WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, OIKÚMENÉ, Praha, 1998.

Sociologie institucí Vyučující: doc. Ing. Karel Müller, CSc. Anotace: Cílem předmětu je seznámit studenty s poznatky o povaze současných institucí, jejich významu pro lidské společnosti, vývojem i současným stavem v moderních společnostech. Výklad využívá poznatků antropologie a historie (viz níže exkurzy) a při interpretaci institucionální změny uplatňuje široce klíčová sociologická paradigmata: studenti jsou na příkladě studia institucí seznamování se základními sociologickými teoriemi. Tématické okruhy: 1) Pojetí instituce/organizace v pohledu sociálních věd. 2) Funkcionální a antropologické pojetí instituce. 3) Vymezení instituce v klasickém sociologickém schématu: tradiční/moderní kontext jednání a instituce. 4) Historicky založený exkurs: antická obec a vznik institucí (autority, práva, rodiny apod.). 5) Dilema sociologické interpretace moderní doby a jejího institucionálního rámce weberovský a marxistický výklad. 6) Exkurs: patrimoniální formy správy a vznik veřejnosti. 7) Weberovské interpretace veřejné správy: byrokracie - ideální typ moderní formy organizace, její předpoklady a důsledky. 8) Proměny v pojetí moderní instituce v kontextu sociologických paradigmat (T. Parsons, J. Habermas, N.Luhman, P. Berger). 9) Krize institucí“ - institucionální změny v moderních společnostech; decentralizace institucí, příklad postfordismus, formování sítí. 10) Exkurs: transformace intimity v kontextu proměn vztahů mezi soukromou a veřejnou sférou. 11) „Institucionální shluk modernity“ (Giddens) – příklad interpretace stavu institucí v postmoderní situaci. 12) „Exkurs - institucionální aspekty přechodu od „uzavřené“ k “otevřené“ společnosti (problémy postsocialistických zemí). Základní literatura: BERGER P., LUCKMANN, T., Sociální konstrukce reality, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. GIDDENS, A., Důsledky modernity, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. (2. a 5. kapitola). KELLER J., Sociologie byrokracie a organizace, Praha: SLON, 1996. Doporučená literatura: N. D. FUSTEL DE COULANGES, Antická obec, Praha: SOFIS, 1998. GIDDENS A., Sociologie, Praha: Argo, 1999. (kap.2, 11, 18)

HABERMAS, J., Strukturální přeměna veřejnosti, Praha: Filosofia, 2000. MÜLLER, K., Industriální zdroje, ekonomický růst a sociální změna, Praha: Sociologické nakladatelství, 2002 (kap. III.3, IV. a V.1). VLÁČIL, J. a kol., Organizační kultura v českém průmyslu, Praha: CODEX Bohemia, 1997 VEBLEN, T., Teorie zahálčivé třídy, Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, OIKÚMENÉ, Praha, 1998, (ss. 185-226 – „Protestantská etika a duch kapitalismu“; ss.246-297 – „Politika jako povolání“)

Sociologický seminář Vyučující: doc. Ing. Karel Müller, CSc. Anotace: Sociologický seminář je organizován pro studenty prvního ročníku, kteří úspěšně absolvovali předmět Úvod do sociologie. Tematická orientace předmět navazuje na rozsah látky Giddensovy Sociologie. Jeho cílem je seznámit studenty se způsobem přípravy a prezentace odborného textu. Tématické okruhy: Seminář sleduje následující tématické cíle: (i) prohlubuje sociologický výklad klíčových témat, a to zejména poukazem na souvislosti mezi nimi, (ii) seznamuje studenty s metodickými nároky sociologického bádání a nároky na formy prezentace jeho výsledků a (iii) procvičuje samostatnou odbornou práci, odbornou diskusi a prezentaci individuálně zpracovaných výsledků. Během semináře si každý student zvolí téma, které veřejně obhájí s ohledem na formulaci problému a hypotéz a odkaz na relevantní odbornou literaturu. Literatura: Odbornou literaturu se student vybírá podle zvoleného tématu a po dohodě s učitelem.

Základy kvalitativního výzkumu - techniky sběru dat Vyučující: Mgr. Hedvika Novotná Anotace: V průběhu semináře se studenti seznámí se základy vědecké práce a hlavními metodami/technikami antropologického (etnologického) výzkumu. Na základě přednášek budou diskutovat nastolená témata. Cílem semináře je aplikace vybrané metody/techniky výzkumu na zvolené téma a její následná reflexe. . Tématické okruhy: 1) Představení předmětu. Kvalitativní vs. kvantitativní metody výzkumu.

2) Základní přístupy kvalitativního výzkumu. Typy pramenů. 3) Příprava výzkumného projektu. 4) Výběrové strategie. 5) Pozorování. 6) Dotazníkové šetření. 7) Rozhovor I. 8) Rozhovor II. 9) Terénní výzkum. 10) Práce s prameny písemné povahy. 11) Hodnocení kvality výzkumu. Etika výzkumu. 12) Náležitosti vědecké práce. Základní literatura: DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2002. HENDL, J., Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. SILVERMAN, D., Ako robiť kvalitatívny výskum. Bratislava: Ikar, 2005. Doporučená literatura: VANĚK, M. a kol., Orální historie: metodické a "technické" postupy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J.: Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 1999. ECO, U.: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997.

Základy kvalitativního výzkumu, pokračování - analýza dat Vyučující: Mgr. Hedvika Novotná Anotace: Cílem předmětu je na příkladu konkrétního výzkumného projektu osvětlit vypovídací hodnotu sebraných dat a možnosti jejich analýzy v rámci společenskovědního výzkumu (potažmo diskursu historické / kulturní a sociální antropologie). Tématické okruhy: 1) příprava výzkumného projektu. 2) plán pozorování. 3) reflexe pozorování, práce s terénními poznámkami. 4) výběr pramenného materiálu. 5) příprava rozhovoru. 6) transkript rozhovoru. 7) organizace sebraných dat. 8) analýza sebraných dat. 9) analýza sebraných dat. 10) analýza sebraných dat. 11) Interpretace. 12) Závěr.

Definitivní struktura výuky předmětu bude přizpůsobována postupu vlastního výzkumu. Základní literatura: SINGLETON, R. A., STRAITS, B. C., & STRAITS, M. M., Approaches to social research. New York: Oxford University Press, 1993. Doporučená literatura: SILVERMAN, D.: Qualitative Research. Theory, Method and Practice. London: SAGE, 1998. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J., Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 1999.

Terénní antropologická praxe Vyučující: Mgr. Hedvika Novotná, Mgr. Martin Heřmanský, PhDr. Dana Bittnerová, CSc.

Anotace: Realizace terénního výzkumu ve vybrané lokalitě na základě projektu připraveného v rámci předmětu Terénní antropologická praxe - seminář. Týdenní výzkumný pobyt ve vybrané lokalitě.

Základní literatura: KANDERT, J., Každodenní život vesničanů středního Slovenska v šedesátých až osmdesátých letech 20. století. Praha: Karolinum, 2004. Doporučená literatura: HAMMERSLEY, M., ATKINSON, P., Ethnography. Principles in Practice. Third Edition. New York and London: Routledge, 2007. SPRADLEY, J., Ethnographic Interview. New York: Holt, Reinehart and Winston, 1979. SPRADLEY, J., Participant Observation. New York: Holt, Reinehart and Winston, 1980.

Antropologický seminář - Metodika psaní odb. textu Vyučující: Mgr. Hedvika Novotná Anotace: Seminář se zaměřuje na získání a osvojení základních znalostí a dovedností potřebných k úspěšnému vypracování bakalářské práce, resp. odborného textu ze společenských věd (zejm. kult. soc. antropologie, etnologie, sociologie). Vyžaduje aktivní spolupráci a průběžné plnění zadaných úkolů.

Tématické okruhy: 1) Co je a co není odborný text 2) Výběr tématu, teorie, paradigma 3) Příprava vědeckého projektu 4) Design výzkumu ve vztahu k odbornému textu 5) Prameny a literatura 6) Excerpce, rešerše, citační úzy a bibliografie 7) Struktura odborného textu 8) Úvodní části textu 9) Metodologická část, analytická část, závěr 10) Formální stránka, grafická úprava 11) Vědecká etika 12) Prezentace výzkumu .Základní literatura: ŠANDEROVÁ, J., Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: SLON, 2005. Doporučená literatura: SEYLER, D. U., Understanding argument: a text with readings. New York: McGrawHill, 1994. ČMEJRKOVÁ, S., DANEŠ, F., SVĚTLÁ, J., Jak napsat odborný text. Praha: Leda, 1999.

Antropologický seminář Vyučující: Mgr. Hedvika Novotná Anotace: V průběhu semináře budou diskutovány antropologické texty, vztahující se I. k pojetí kultury jako jednomu z ústředních témat kulturní a sociální antropologie, II. k terénnímu výzkumu jako základní antropologické metodě a III. kulturní změně jako příkladu výstupů antropologických výstupů. Tématické okruhy: 1) Pojetí kultury: BAUMAN, Z: Myslet sociologicky. Praha: Slon, 1996, str. 137-153. 2) Pojetí kultury: LAWLESS, R., Co je to kultura? Praha: Votobia, 1996, 37-66. 3) Pojetí kultury: BENEDICTOVÁ, R., Kulturní vzorce. Praha: Argo, 1999, str. 17-54. 4) Pojetí kultury: POSPÍŠIL, L., Kultura. Český lid, suplement 80/1993, s. 355-387. 5) Terénní výzkum: MALINOWSKI, B., Argonauts of the western Pacifik. Prospect Heights: Waveland Press, 1984, s. 1-25 6) Terénní výzkum: KANDERT, J., Každodenní život vesničanů Slovenska v šedesátých až osmdesátých letech 20. století. Praha: Karolinum, 2004, s. 18-33 + CHAGNON, N. A., Doing Fieldwork among the Yanomamö. In: Angeloni, E., Antropology 96/97. Sluice Dock: Brown and Benchmark, s. 8-20. 7) Terénní výzkum: GEERTZ, C., Interpretace kultur: vybrané eseje. Praha: SLON, 2000, s. 13-44.

8) Terénní výzkum: VRHEL, F., Hermeneutika a etnografie, Český lid 80, 1993, s. 4552. + BIOCCA E., Sama mezi indiány, Praha 1972. 9) Kulturní změna: BUDIL, I. T., Cargo kult. Cargo 2, 1999, s. 104-111. + HŘÍBEK, M., Sanskrtizace – Způsob sociální mobility v kastovním systému. Cargo1, 1998, s. 3-7. 10) Kulturní změna: HERSKOVITS, M. J., Akulturace: proces kulturního přenosu. In: Antologie francouzských společenských věd: Zprostředkování a prostředníci v kultuře. Cahiers du CeFReS, No.12, Praha 1997, s. 27-49. 11) Kulturní změna: GEERTZ, C., Interpretace kultur: vybrané eseje. Praha: SLON, 2000, s. 165-195. 12) Kulturní změna: LÉVY-BRUHL, L., Myšlení člověka primitivního. Praha: Argo, 1999, s. 301-321. Základní literatura: SOUKUP, V., Dějiny antropologie. Praha: Karolinum, 2004. Doporučená literatura: KOTTAK, C. P., Cultural Anthropology. New York: McGraw-Hill, 1991. MURPHY, R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2001. SOUKUP, V., Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000. BUDIL, I. T., Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 2003.

Média a společnost Vyučující: Ing. Petr Pavlík, Ph.D. Anotace: Předmět představí studentkám a studentům média jako základní instituci modernity a nabídnout jim možnost kritického zamyšlení nad některými zásadními otázkami, před které nás jejich studium staví. Důraz bude kladen na kritické myšlení, reflexi a vlastní interpretaci dané problematiky. Součástí výuky bude analýza aktuálních mediálních produktů – novinové články, televizní programy, reklamy, atd.

Tématické okruhy: 1) Úvod do studia. Jak metodologicky koncipovat studium médií? Komunikace a společenský kontext. Jednání, moc a komunikace. Některé charakteristiky masové komunikace. 2) Média a společnost. Institucionální dimenze moderních společností. Důležitost médií. Stručná historie růstu mediálního průmyslu. Sociologie médií. Teorie veřejné sféry. 3) Vznik mediované interakce. Tři typy interakce. Organizace společnosti a mediovaná kvazi-interakce. Jednání na dálku. 4) Transformace vizibility. Veřejné a soukromé. Vznik mediované veřejnosti. Snahy kontrolovat vizibilitu a limity kontroly.

5) Produkce: Mediální průmysl a společnost. Ekonomika a mediální průmysl. Měnící se vzorce vlastnictví médií. Dopady konglomerace a integrace. Dopady koncentrace vlastnictví. Média a zisk. Vliv reklamy. 6) Politický vliv médií. Vztahy mezi médii a vládou. Svoboda projevu. Veřejný zájem. Regulace vlastnictví. Regulace mediálního obsahu. Neformální politické, sociální a ekonomické tlaky. 7) Mediální organizace a profesionalismus. Limity ekonomických a politických omezení. Organizace mediální práce. Zaměstnanecké role a socializace profesionálů. 8) Obsah: Mediální reprezentace společenského života. Sociální nerovnost a mediální svět. Srovnání mediálního obsahu a „skutečného“ stavu věcí. Význam obsahu. Gender a mediální obsah. Třídní otázky a média. 9) Média a ideologie. Co je to ideologie? Teoretické základy analýzy ideologie. Zpravodajská média a limity diskuse. Televize, popularita a ideologie. Reklama a konzumerizmus. 10) Publikum: Význam a vliv. Vliv médií na svět politiky. Média a politické elity. Média a jednotliví občané. Média a sociální hnutí. „Nová média“ a zprávy. Politika a zábavní média. Globální média, globální politika. Teorie kulturního imperialismu. 11) Aktivní publikum a konstruování významů. Aktivní publikum a interpretace. Aktivní publikum a „rezistence“. Význam: jednání vs. struktura. Dekódování mediálních sdělení a pozice v sociální struktuře. Společenský kontext přijímání mediálních sdělení. Média jako zdroje požitků. 12) Mediální technologie a sociální změna. Povaha a dopady mediálních technologií. Technologický determinismus. Elektronická média a sociální identita. Sociální konstrukce mediálních technologií. Budoucnost interaktivních mediálních technologií. Základní literatura: CROETAU, D., & HOYNES, W., Media/Society, Industries, Images, and Audiences, Thousand Oaks: Pine Forge Press, 1997. (vybrané kapitoly) THOMPSON, J. B., The media and modernity: A social theory of the media, Stanford: Stanford University Press, 1995. (vybrané kapitoly) Doporučená literatura: FISKE, J., Introduction to communication studies, London: Routledge, 1990. LONT, C., M., Women and media: Content, careers, and criticism, Belmont: Wadsworth, 1995. RADWAY, J. A., Reading the romance: Women, patriarchy, and popular literature, Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1984. THOMPSON, J. B., The media and modernity: A social theory of the media, Stanford: Stanford University Press, 1995.

Metody genderové analýzy médií Vyučující: Ing. Petr Pavlík, Ph.D. Anotace: Předmět seznámí studentky a studenty s vybranými metodami a metodologickými přístupy, které jsou běžně používány v rámci genderové analýzy médií, se širším metodologickým a teoretickým rámcem jejich aplikace a s některými zásadními metodologickými otázkami, jež genderová studia obecně nastolila. Důraz bude kladen na kritické myšlení, reflexi a vlastní interpretaci dané problematiky. Součástí výuky bude analýza aktuálních mediálních produktů – novinové články, televizní programy, reklamy, atd. Tématické okruhy: 1) Úvod do studia. Gender jako vznikající kvalita situovaných interakcí strukturovaných makrostrukturálními mocenskými vztahy. Metody, metodologie a epistemologie. 2) Co je to věda a co jsou to média? Některé zavádějící představy o povaze poznání. Proč studovat média z hlediska gender problematiky? Jak metodologicky koncipovat analýzu médií? 3) Teorie a metoda. Vztah konceptuálního (teoretického) pojímání světa a empirických pozorování. Abstrahování a strukturální analýza. Kauzalita a kauzální analýza. Stratifikace a „vznikající“ kapacity (možnosti, schopnosti). Otevřené a uzavřené systémy a zákonitosti. Vědecké zákony: kauzální a instrumentální. Vysvětlení a predikce. 4) Problematika výběru a definování problémů hodných vědeckého zkoumání, preferovaných výzkumných postupů a metod a interpretace výzkumu. 5) Existuje feministická metoda/dy? Metodologické problémy s “přidáváním žen.“ Přínos feministických přístupů. Vlastní hlas. 6) Kvantitativní obsahová analýza. Představení metody a její aplikace. Omezená použitelnost statistických metod ve společenských vědách a jejich využití ve feministickém výzkumu. Genderované statistiky jako nástroj změny. 7) Kvantitativní obsahová analýza. Praktická aplikace na vzorek denního tisku. Genderované statistiky jako nástroj změny. 8) Kvalitativní obsahová analýza textů. Kvalitativní metody ve společenských vědách. Konkurenční paradigmata, strategie zkoumání, mnohost metod a přístupů, umění interpretace. 9) Semiotická analýza. Představení metody a její aplikace. 10) Semiotická analýza. Praktické uplatnění na reklamní texty. 11) Diskursivní analýza. Představení metody. Mnohost přístupů, jednota cílů. 12) Etnografické metody. Představení metody a její aplikace. Základní literatura: REINHARZ, S., Feminist methods in social research, New York: Oxford University Press, 1992. (vybrané kapitoly) SAYER, A., Method in social science: A realist approach, London: Routledge, 1992 (vybrané kapitoly). Doporučená literatura:

COFFEY, A., ATTKINSON, P., Making sense of qualitative data, Thousand Oaks: Sage, 2003, 1996. DENZIN, N. K., LINCOLN, Y. S., Handbook of qualitative research, Thousand Oaks: Sage, 2003. ERLANDSON, D. A., HARRIS, E. L., SHIPPER, B. L., ALLEN, S. D., Doing naturalistic inquiry: A guide to method,. London: SAGE Publications, 1993. FISKE, J., Introduction to communication studies, London: Routledge, 1990. HARDING, S., Feminism & Methodology, Bloomington: Indiana University Press, 1987. LONT, C. M., Women and media: Content, careers, and criticism, Belmont: Wadsworth, 1995. RADWAY, J. A., Reading the romance: Women, patriarchy, and popular literature, Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1984. REINHARZ, S., Feminist methods in social research, New York: Oxford University Press, 1992. SAYER, A., Method in social science: A realist approach, London: Routledge, 1992. SHIELDS, V. R., Measuring up, University of Pennsylvania Press, 2002. THOMPSON, J. B., The media and modernity: A social theory of the media, Stanford: Stanford University Press, 1995. WODAK, K. R., MEYER, M., Methods of critical discourse analysis, London: SAGE Publications, 2001.

Obecný úvod do metodologie sociálních věd Vyučující: Ing. Petr Pavlík, Ph.D.

Anotace: Předmět představí studentkám a studentům základní metodologické přístupy a metody používané v sociálněvědním výzkumu, seznámí je s některými zásadními metodologickými diskusemi, a nabídne jim možnost kritického hloubání nad jejich implikacemi. Kriticky budou diskutovány i některé standardní přístupy a dělení, jako např. kvalitativní vs. kvantitativní, a jejich „užitečnost“ pro společenské vědy. Důraz bude kladen na kritické myšlení, reflexi a vlastní interpretaci dané problematiky. Tématické okruhy: 1) Úvod do studia. Proč studovat metodologii a metody? 2) Paradigmata, východiska a implikace pro výzkum. 3) Teorie, pozorování a praktická užitečnost. Vztah konceptuálního (teoretického) pojímání světa a empirických pozorování. Teorie a „fakta.“ Teoretizování a vývoj poznání. 4) Teorie a metoda I: abstrakce, struktura a kauzalita. Abstrahování a strukturální analýza. Kauzalita a kauzální analýza. 5) Teorie a metoda II: typy systémů a jejich implikace. Stratifikace a „vznikající“ kapacity (možnosti, schopnosti). Otevřené a uzavřené systémy a zákonitosti. Vědecké zákony: kauzální a instrumentální. Vysvětlení a predikce.

6) Kvantitativní metody ve společenských vědách. Kvantifikace a matematika jako jazyk prostý kauzality. Omezená použitelnost statistických metod ve společenských vědách a jejich využití ve feministickém výzkumu. Genderované statistiky jako nástroj změny. 7) Prezentace kritických esejů. 8) Problematika výběru a definování problémů hodných vědeckého zkoumání, preferovaných výzkumných postupů a metod a interpretace výzkumu. 9) Kvalitativní metody ve společenských vědách. Konkurenční paradigmata, strategie zkoumání, mnohost metod a přístupů, umění interpretace. 10) Koncepty a kódování. Spojování konceptů a dat. Proces kódování. Začátky interpretace. 11) Narativy a příběhy. Formální narativní analýza. Narativní formy a funkce. 12) Psaní a prezentace. Analyzování a psaní. Publikum a čtenáři. Základní literatura: DENZIN, N. K., LINCOLN, Y. S., Handbook of qualitative research, London: SAGE Publications, 1994. (vybrané kapitoly) COFFEY, A., ATTKINSON, P., Making sense of qualitative data, London: SAGE Publications, 1996. (vybrané kapitoly) Doporučená literatura: BHASKAR, R., A realist theory of science, London: Verso, 1997. DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologický znalost, Praha: Karolinum, 2000 ERLANDSON, D. A., HARRIS, E. L., SHIPPER, B. L., ALLEN, S. D., Doing naturalistic inquiry: A guide to method,. London: SAGE Publications, 1993. HARDING, S., Feminism & Methodology, Bloomington: Indiana University Press, 1987. HARDING, S., HINTIKA, M. B., Discovering reality: Feminist perspectives on epistemology, metaphysics, methodology and philosophy of science, Boston: D. Reidel Publishing Company, 1983. MORROW, R. A., Critical theory and methodology, London: SAGE Publications, 1994. REINHARZ, S., Feminist methods in social research, New York: Oxford University Press, 1992. SAYER, A., Method in social science: A realist approach, London: Routledge, 1992. SINGLETON, R. A., Straits, B. C., Straits, M. M., Approaches to social research, New York: Oxford University Press, 1993.

Duchovní rozměr transformace české společnosti I. Vyučující: Ing. Libor Prudký, Ph.D. Anotace: Sociologická reflexe transformačních procesů je možná v různých podobách. Předmět prezentuje přístup opřený o výklad transformace jako procesu změn hodnot. Vedle teoretických východisek je vždy základem výkladu zpracování empirických výzkumů a poznatků z řady sociologických šetření. První část se zabývá pojetím transformace a stavem vývoje naší společnosti, včetně posunů během transformačního procesu i

v rámci modernizačních tendencí a „cílové hodnotové varianty“, tedy pojetím otevřené společnosti. Jde o předmět, který má smysl pro ty studenty, kteří chtějí hlouběji porozumět tomu stádiu vývoje společnosti, v němž žijeme. Tématické okruhy: 1) Struktura výuky předmětu, prameny, metodologie. 2) Pojetí transformace – možnosti. 3) Pojetí transformace na základě posunu hodnot. 4) Společnost – koncepty výkladu tradiční. 5) Společnost – koncepty výkladu v současných sociologických paradigmatech. 6) Společnost – konceptuální výklad pro empirické uchopení charakteristik naší společnosti. 7) Procesy modernizace – fáze, etapy. 8) Globalizace a vlivy na společnost u nás. 9) Otevřená společnost – vize cest vývoje a transformačního procesu. 10) Pojetí a vývoj kvality života. 11) Pojetí duchovní dimenze života společnosti. 12) Problém víry a místa náboženskosti ve společnosti. Základní literatura: ADAMSKI, W., MACHONIN, P., ZAPF, W., Transformace a modernizační výzvy, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2001. Doporučená literatura: FRIČ, P. et al., Češi na cestě za vlastní budoucností. Výzkum životních strategií populace ČR, Praha: CESES Fakulta sociálních věd UK, 2002. GELLNER, A., Národy a nacionalismus, Praha: Hříbal, 1993. KUNC, J. (ed.), Demokracie a ústavnost, Praha: Karolinum, 1999. MACHONIN P., „Teorie modernizace a česká zkušenost.“ In MLČOCH, L., MACHONIN, P. a SOJKA, M., Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989, Praha: Karolinum, 2000. MOŽNÝ I., Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života, Praha: Portál, 2002. PONGS A.(ED), V jaké společnosti vlastně žijeme?, Praha: ISV, 2000. PRUDKÝ, L. „Česká společnost - duchovní rozměr transformace.“ Str. 173-184 in Česko-slovenské vztahy, Slovensko-české vzťahy, Liberec: Technická univerzita, 2000. PRUDKÝ A KOL., Výzkumné zprávy POINT, s.r.o., Point: Praha 1998 – 2004. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku, Praha: Gutenberg, 2002. RABUŠIC, L. (ed.), České hodnoty 1991 – 1999, Brno: Masarykova Univerzita, 2001. SOKOL, J., „Jaký liberalismus, jaká svoboda?“ Listy (2) 2001. ZULEHNER, P. M., TOMKO, M. (vedoucí řešitelského týmu). Religiozita v reformovaných východo(středo) evropských zemích. Terénní sběr v ČR 1997.

Duchovní rozměr transformace české společnosti II. Vyučující: Ing. Libor Prudký, Ph.D. Anotace: Druhá část výuky předmětu vrcholí v analýze stavu a vývoje víry, hodnot a norem chování v české společnosti v transformačním procesu, včetně specifik charakterizujících váhu a místo národního v těchto procesech a také měřítek a způsobů možných „měření“ stavu transformačních změn. Promítnutí dílčích témat do závěrečných obhajob seminárních prací je imanentní součástí předmětu. Podmínkou je absolvování I. části výuky předmětu. Tématické okruhy: 1) Náboženství a církve v transformačních procesech u nás. 2) Vývoj struktury a váhy smyslu existence a míry důvěry ve společnosti. 3) Vývoj hodnotových preferencí (životních hodnot). 4) Vývoj hodnotových orientací obecně v transformaci naší společnosti. 5) Vývoj struktur hodnotových orientací v transformaci naší společnosti. 6) Vývoj hodnotových rámců v transformačních procesech u nás. 7) Vývoj základní podoby norem chování v naší společnosti. 8) Vývoj norem chování a vývoj životních stylů v transformaci. 9) Pojetí toho, co je „naše“ vznik, zdroje a druhy dopadu „národního“ v transformaci). 10) Naše a generační vývoj. 11) Možnosti měření duchovního stavu společnosti. 12) Měřítka a souhrnné výsledky. Základní literatura: DAHRENDORF, R., „Svoboda a sociální vazby. Poznámky ke struktuře argumentace.“ in Liberální společnost, Praha: Filosofia, 1994 Doporučená literatura: FRIČ, P. et al., Češi na cestě za vlastní budoucností. Výzkum životních strategií populace ČR, Praha: CESES Fakulta sociálních věd UK, 2002. GELLNER, A., Národy a nacionalismus, Praha: Hříbal, 1993. KUNC, J. (ed.), Demokracie a ústavnost, Praha: Karolinum, 1999. MACHONIN P., „Teorie modernizace a česká zkušenost.“ In MLČOCH, L., MACHONIN, P. a SOJKA, M., Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989, Praha: Karolinum, 2000. MOŽNÝ I., Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života, Praha: Portál, 2002. PONGS A.(ED), V jaké společnosti vlastně žijeme?, Praha: ISV, 2000. PRUDKÝ, L. „Česká společnost - duchovní rozměr transformace.“ Str. 173-184 in Česko-slovenské vztahy, Slovensko-české vzťahy, Liberec: Technická univerzita, 2000. PRUDKÝ A KOL., Výzkumné zprávy POINT, s.r.o., Point: Praha 1998 – 2004. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku, Praha: Gutenberg, 2002.

RABUŠIC, L. (ed.), České hodnoty 1991 – 1999, Brno: Masarykova Univerzita, 2001. SOKOL, J., „Jaký liberalismus, jaká svoboda?“ Listy (2) 2001. ZULEHNER, P. M., TOMKO, M. (vedoucí řešitelského týmu). Religiozita v reformovaných východo(středo) evropských zemích. Terénní sběr v ČR 1997.

Sociologický seminář Vyučující: Ing. Libor Prudký, Ph.D. Anotace: Sociologický seminář je organizován pro studenty prvního ročníku, kteří úspěšně absolvovali předmět Úvod do sociologie. Ve své tematické orientaci předmět navazuje na rozsah látky Giddensovy Sociologie. Jeho cílem je (i) prohloubit sociologický výklad klíčových témat, a to zejména poukazem na souvislosti mezi nimi, (ii) seznámení studentů s metodickými nároky sociologického bádání a nároky na formy prezentace jeho výsledků a (iii) procvičování k samostatné odborné práci, odborné diskuzi a prezentaci individuálně zpracovaných výsledků. Tématické okruhy: Sociologický seminář pracuje především s výsledky empirických sociologických výzkumů, které jsou realizovány v rámci výzkumné činnosti FHS. Jde především o longitudinální výzkum hodnotových orientací studentů FHS UK (a dalších vysokých škol), spolu s výzkumy podobného zaměření zaměřeného na dospělou populaci u nás i v jiných zemích. Struktura semináře je vždy v pěti částech. Každá část vyžaduje několik setkání, konkretizace počtu a podílu na celku semináře vyplývá ze specifikace zaměření práce daného semináře, především z rozsahu a podoby zpracovávaných a interpretovaných dat. 1. část: Koncepty výzkumu hodnot (Inglehart, Schwartz, vlastní koncept) 2. část: specifikace výběru témat a oblastí k vlastnímu zpracování 3. část: zvládnutí postupů propočtů a základních podob interpretací 4. část. vlastní propočty a zpracování, včetně vnitřních oponentací v dílčích týmech 5. část: prezentování a diskuse výsledků Základní literatura: ZULEHNER, P. M., TOMKO, M., Religiozita v reformovaných východo(středo) evropských zemích, terénní sběr v ČR 1997. Doporučená literatura: NAVRÁTIL P. A KOL., Romové v české společnosti, Praha: Portál, 2003. NEDOMOVÁ, A., KOSTELECKÝ, T., „Národní identita.“ In Working papers 96:9, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1996. PRUDKÝ, L., Religion und Kirchen in Ost(Mittel) Europa: Tschechien, Kroatien, Polen, Ostfildern: SchwabenverlagAG, 2001. Prudký, L., Výzkumné zprávy POINT, s.r.o., Praha 1998 - 2004. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku, Praha: Gutenberg, 2002.

RABUŠIC, L., „České hodnoty 1991 – 1999.“ Sociální studia 6, Brno: Fakulta sociálních studií, 2001.

Kapitoly z kulturní antropologie Vyučující: Mgr. Ondřej Skripnik Anotace: Cílem předmětu je porozumět vývoji antropologického myšlení. V několika zastávkách u významných představitelů jednotlivých antropologických směrů se pokusíme ukázat teoretické přístupy a významné objevy, které formovaly obsah oboru. Sledování historického vývoje oboru neznamená ani jeho encyklopedické pokrytí ani dějiny překonávání jednotlivých teorií teoriemi lepšími. Antropologie je vědou, v níž různá teoretická východiska mohou existovat vedle sebe a přinášet badatelský zisk. Porozumění jednotlivým přístupům však vede přes porozumění kontextu práce jednotlivých badatelů a jejich slavné texty, které patří k trvalému dědictví antropologie. Tématické okruhy: 1) Antropologie jako věda o těch druhých; emický x etický přístup; interdisciplinarita kulturní relativismus zúčastněné pozorování. 2) Antropologie polyparadigmatická věda; Vliv osvícenství x vliv romantismu na utvářející se vědní obor. 3) Teorie matriarchátu Johanna Jakoba Bachofena; pět principů evolucionismu; otcové zakladatelé: E. Tylor a L.H. Morgan. 4) Morganova Pravěká společnost a Frazerova Zlatá ratolest 5) Metody difůzionismu Heyerdahlovo Kon Tiky; Rivers x Boas vnímání barev, heliolitická škola 6) Zakladatelská osobnost Franze Boase jeho přínos a žáci; konfiguracionismus. 7) Funkcionalismus; B. Malinowski: Vědecká teorie kultury 8) Jazyk: Sapir-Whorfova teorie 9) Škola Culture and Personality Margaret Meadová její výzkumy a kritika D.Freemana 10) Kulturní x biologický determinismus; Sociobiologie O. Wilson a polemika J. Leviho s Wilsonovým výkladem života v kibucích. 11) Claude Lévi-Strausse strukturalismus, Cesta masek 12) Symbolická antropologie (Clifford Geertz) Základní literatura: BUDIL, I. T.: Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha: Triton, 1998. SOUKUP, V.: Přehled antropologických teorií, Praha: Portál, 2000. Doporučená literatura: BACHOFEN, J. J.: Das Mutterrecht, Stutgart: Krais & Hoffmann, 1861. BENEDICTOVÁ, R.: Kulturní vzorce, Praha: Argo, 1999. FREUD, S.: Totem a tabu, Praha: Práh, 1991. FRAZER, J.: Zlatá ratolest, Praha: Mladá fronta, 1994. GEERTZ, C.: Interpretace kultur, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.

LÉVI-STRAUSS, C.: Cesta masek, Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1996. LÉVI-STRAUSS, C..: Příběh rysa, Praha: Český spisovatel, 1995. MALINOWSKI, B.: Argonauts of the Western Pacific, London: Routledge and Kegan Paul,1922. MALINOWSKI, B.: Vědecká teorie kultury, Praha1969. MORGAN, L.H.: Pravěká společnost, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954.

Prague as a living history Vyučující: Mgr. Ondřej Skripnik Anotace: This course, consisting mostly of excursions, will introduce students to the history of the Czech Republic and of its capital Prague while also showing the development of its urban structure and main social functions. On this single - and beautiful - example students should gain a deeper understanding of the particularities and intricacies of urban life as it evolved through the centuries. After an introductory lecture in the classroom, most of the time shall be spent walking through the town, visiting historical sites, churches, museums and galleries, as well as places of actual interest. Students should gain a certain ability to look at historical buildings and art objects, to discern their style, age and provenience as well as to connect them with the historical and contemporary social functions. Other excursions will be devoted to interesting places, showing recent and contemporary life-style of Prague inhabitants, including social periphery. Tématické okruhy: 1) The Castle. Power and defense, security and luxury. 2) Charles bridge. The road and the river; water for the city. 3) The Lesser side. Aristocratic life in a city. 4) Vysehrad. Memorial, fortress and cemetery. 5) Gardens and parks. 6) Old town square. The city as a place of commerce. 7) The Jewish town. 8) Charles university; Tyn church. 9) Modern architecture: Manes, the Dancing House, the Golden Angel. 10) Industrial quarters. 11) Hastal quarter and National gallery (medieval art). 12) National Museum or Modern Gallery.

Základní literatura: ČORNEJ, P. - POKORNÝ, J., A Brief History of the Czech Lands to 2000, transl. Anna Bryson. Praha: Práh, 2000. Doporučená literatura:

RIPELLINO, A. M., Magic Prague, London: Picador 1995. DEMETZ, P., Prague in Black and Gold: The history of a city, London: Penguin Books, 1998. DUDÁK, V., Prague Pilgrim, or Prague from every side, Praha: Baset, 1995. EDWARDS, I., Prague Walks, New York: Henry Holt, 1994.

Moderní česko-židovské vztahy pohledem etnologie Vyučující: doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc. Anotace: Cílem předmětu je podat kauzální výklad postavení (daného legislativou i faktického) židovské menšiny v Rakousku, v Rakousko-Uhersku a v Československé republice, respektive diferencujícího se poměru většinové české i českoněmecké společnosti k židovským spoluobčanům. Dále předmět sleduje krystalizaci asimilantské a národněžidovské identity, hierarchizaci jejich komponentů v modernizující se, etnicky různorodé společnosti. Tématické okruhy: 1) Reformy Josefa II. Vztah většinové společnosti k Židům, většinové mýty a stereotypy, první náběhy k česko-židovské asimilaci. 2) Rok 1848/1849, Židé a revoluce, evropské pogromy, Karel Havlíček Borovský a Židé. 3) Rok 1867 - dovršení emancipace Židů v Rakousko-Uhersku, odraz legislativy v mentalitě většiny a menšiny. 4) Vznik moderního českého antisemitismu - jeho evropské zdroje. Český filosemitismus. 5) Českožidovské snahy a českožidovské hnutí. Němečtí Židé - jejich profil. 6) Nástin postavení evropských Židů - Německo, Rakousko a Rusko. 7) Zlatý věk českého antisemitismu - 1895-1907. 8) Vznik sionismu, jeho průnik do českých zemí, mentalita tzv. národních Židů. 9) Židé - první světová válka a vznik Československé republiky, židovské českoslovenství. 10) Židé ve zlatém věku československého státu - soužití i izolace. 11) Čechoslováci, Židé a Německá říše - síla demokratických i extrémně pravicových tendencí. 12) Židé a druhá republika - tragický rozpad spolužití, nové mentality ?. Základní literatura: PĚKNÝ, T., Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha: Sefer, 1993. Doporučená literatura: BARNAVI, E. (ed.), Atlas univerzálních dějin židovského národa, Praha: Victoria Publishing, 1995. VEBER, V., (ed.), Židé v novodobých dějinách, Praha: Karolinum, 1997. MARTIN, B. a E., SCHULIN, E. (ed.), Židovská menšina v dějinách, Olomouc: Votobia, 1997.

SOUKUPOVÁ B., Česká společnost před sto lety. Identita, stereotyp, mýtus, Praha: SOFIS, 2000.

Moderní česko-německé vztahy pohledem etnologie (1848 - 1918) Vyučující: doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc. Anotace: Cílem předmětu je analyzovat česko-německé soužití Uhersku s jeho dvěma krajními póly: konfliktem komunikačních stylů, profilaci české a českoněmecké (především politické diferenciace) na česko-německý češství. Dále předmět sleduje vztah Čechů a českých Rakousko-Uhersku, Francii, Rusku.

v Rakousku a Rakouskoa spoluprací, krystalizaci identity, vliv modernizace dialog a vznik kritického Němců k Německé říši, k

Tématické okruhy: 1) 40. léta 19. století - počátek česko-německé rozluky v Čechách. Rakušanství a češství v období Bachova neoabsolutismu. 2) Rok 1860 a 1861 - druhé české národněpolitické jaro. Atributy češství a němectví. 3) František Palacký a jeho vize Rakouska. 4) Vznik Rakousko-Uherska a české reakce. 5) Hnutí dělnictva, jeho profil, místo v českém národním hnutí. 6) První velký nacionální konflikt (1881) a národnostní rozdělení pražské univerzity. 7) Pohraničí českých zemí s většinovým německým obyvatelstvem - charakter mezietnického soužití. 8) Zvláštnosti národnostního soužití na Moravě. 9) Realisté a vznik kritického češství. 10) Staročeská a mladočeská strana - od společnosti tradičních honorací se společnosti plebejské.¨ 11) Českoslovanská strana sociálnědemokratická a její vztah k národnostní otázce. 12) Vznik masových politických hnutí a stran - impuls ke zhoršení etnického klimatu? 13) Česká a českoněmecká identita v soudobé Evropě - obecné a osobité. Základní literatura: SEIBT, F., Německo a Češi, Praha: Academia, 1996 Doporučená literatura: KOŘALKA, J., Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914, Praha: Argo, 1996 Křen, J., Konfliktní společenství, Češi a Němci 1780 – 1918, Praha: Akademia, 1990. URBAN, O., Česká společnost 1848 – 1918,Praha: Svoboda, 1982. ŠOLLE, Z., Století české politiky, Od Palackého k Masarykovi, Praha: Mladá fronta, 1998. COHEN, B. G., Němci v Praze 1861 – 1914, Praha: Karolinum, 2000. MUELLER, H., KRIEGER, K. F, VOLLRATH, H., Dějiny Německa, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. SOUKUPOVÁ B., Česká společnost před sto lety. Identita, stereotyp, mýtus, Praha: Sofis, 2000.

Moderní česko-německé vztahy pohledem etnologie (1918 - 1939) Vyučující: doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc.

Anotace: Cílem předmětu je analyzovat východiska české většiny a českoněmecké menšiny v Československé republice, kde se Češi ocitli v postavení státotvorného národa a čeští Němci v pozici menšiny. Předmět podává výklad kontrastu kulturní a národněpolitické identity Čechů a českých Němců, krystalizaci českoněmeckých postojů k novému státnímu útvaru. Tyto fenomény sleduje na pozadí měnícího se vztahu Československé republiky k „novému“ Rakousku a k Německé říši na bázi vysoké politiky i „zdola“. Dále chce objasnit identitu českoslovenství a evropanství a jejich vzájemnou provázanost. Tématické okruhy: 1) První světová válka, česko-německé vztahy, česká a českoněmecká mentalita. 2) Češi, Němci, Židé a vznik Československé republiky - nadšení, strach, rezignace i odpor. 3) Praha - hlavní město nového státu. 4) Československá republika, Německá říše, Rakousko a Polsko - vývoj vzájemných vztahů po první světové válce. 5) Československá republika - pokrok oproti Rakousku? „Rakušanství“ Čechoslováků. 6) Dvacátá léta - zlatý věk republiky - normalizace etnického klimatu (od nepřátelství k sousedství). 7) Aktivní politika českých Němců - předpoklady a důsledky. 8) Světová hospodářská krize, nástup Adolfa Hitlera v Německu k moci (1933). 9) Čeští Němci - jejich profil a mentalita, české stereotypy českých Němců a německé stereotypy Čechů. 10) Němečtí a rakouští uprchlíci v Československu jako prubířský kámen demokracie. 11) Česko-německé vztahy v neklidné Evropě v letech 1936-1938. 12) Charakter češství v období druhé republiky. Základní literatura: SEIBT, F., Německo a Češi, Praha: Academia, 1996. KÁRNÍK, Z., České země v éře první republiky (1918-1938), I. díl, Praha: Libri, 2000. Doporučená literatura: OLIVOVÁ, V., Dějiny první republiky, Praha: Karolinum, 2000. BOSL, K., Die Erste Tschechoslowakische Republik als multunationaler Parteienstaat, München : R. Oldenbourg, 1979. KLIMEK, A., KUBŮ, E., Československá zahraniční politika 1918 - 1938. Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů, Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995.

MORAVCOVÁ, D., BĚLINA, P., Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1914 - 1941, Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1998. OPAT, J., T. G. Masaryk Evropan světoobčan, Praha: Ústav T.G. Masaryka, 1999. PEROUTKA, F., Budování státu, Výbor 1918 - 1923, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998.

Úvod do etnologie Vyučující: doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc. Anotace: Cílem předmětu je analýza předmětu etnologie, jejího vztahu k etnografii, antropologii, historii, místa etnologie ve společenských vědách, metod a technik etnologického výzkumu (terénního a archivněhistorického), jejich kombinace. Dále předmět usiluje o výklad základních etnologických pojmů na konkrétním materiálu vstup do aktuálních úkolů etnologického výzkumu. Tématické okruhy: 1) Předmět etnologie, vztah etnologie a národopisu, etnografie, folkloristiky. 2) Etnologie a antropologie, vzájemný vztah, aktuální úkoly současného výzkumu. 3) Terénní výzkum a archivní výzkum - názor na významy studia minulosti a současnosti ve světové etnologii. 4) Metody a techniky terénního výzkumu I. 5) Metody a techniky terénního výzkumu II. 6) Významné osobnosti světového a českého terénního výzkumu - jejich uchopení terénu I, II: B.Malinowski, M. Mead, C. Lévi-Strauss, D. Stránská, K. Chotek. 7) Archivně-historický výzkum, historická antropologie. 8) Typy archivů, prameny pro etnologický výzkum, jejich analýza a výpovědní hodnota. 9) Antropologická abeceda - výklad základních pojmů na problematice etnických menšin. 10) Menšina polská a německá. 11) Menšina ukrajinská, běloruská, ruská. 12) Menšiny jihoslovanské. Základní literatura: MURPHY R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. Doporučená literatura: AUGÉ, M., Antropologie současných světů, Brno: Atlantis, 1999. SOUKUP, V., Přehled antropologických teorií, Praha: Portál, 2004. BUDIL, I. T., Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha: Triton, 2003. VAN DÜLMEN, R., Historická antropologie, Praha: Dokořán, 2002.

Úvod do společenskovědního výzkumu Vyučující:

Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová Anotace: Cílem předmětu je umožnit studentů a studentkám pohled na výzkum „zevnitř“ – uvést je do logiky výzkumného procesu, rozvíjet jejich schopnost formulovat zadání výzkumného problému, seznámit je s jednotlivými metodami sběru a analýzy dat a postupem psaní výzkumných zpráv. Výuka bude probíhat formou přednáška s využitím konkrétních výzkumných zpráv pro demonstraci jednotlivých témat. Tématické okruhy: 1) Poznání společenského života a společenskovědní výzkum. 2) Výzkumné strategie. 3) Lineární charakter kvantitativního výzkumu. 4) Interaktivní charakter kvalitativního výzkumu. 5) Výběr vzorku. 6) Techniky sběru dat v sociálněvědném výzkumu – Dotazník. 7) Techniky sběru dat v sociálněvědném výzkumu – Verbální techniky. 8) Techniky sběru dat v sociálněvědném výzkumu – Pozorování. 9) Techniky sběru dat v sociálněvědném výzkumu – Experiment. 10) Techniky sběru dat v sociálněvědném výzkumu – Nevtíravé techniky. 11) Redukce a analýza údajů. 12) Kvalita dat a etika výzkumu. Základní literatura: DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologická znalost, Praha: Karolinum, 2002. Doporučená literatura: HENDL, J., Přehled statistických metod zpracování dat: analýzy a metaanalýza, Praha: Portál, 2006. CHENAIL, R., J., „Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě“, Biograf 15-16, 1998. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J., Základy kvalitativního výzkumu: Postupy, techniky, metody zakotvené teorie, Boskovice: Nakladatelství Albert, 1999.

Sběr, zpracování a analýza kvalitativních dat Vyučující: Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová. Anotace: Tento předmět je určen studentů a studentkám, kteří mají zájem obeznámit se s kvalitativní metodologií sociálních věd. Jedná se o úvodní předmět zaměřený na dvě hlavní techniky terénního výzkumu - rozhovor a zúčastněné pozorování. Cílem předmětu je seznámit studenty a studentky s teoretickou a metodologickou literaturou, zaměřenou na kvalitativní metodologii, a zároveň jim umožnit získat praktické dovednosti a zkušenosti s aplikací výše uvedených technik. Tématické okruhy: 1) Co je to kvalitativní výzkum.

2) Teoretická přístupy a metodologické otázky. 3) Design kvalitativního výzkumu- výzkumný projekt. 4) Výběr technik sběru dat a volba vzorku. 5) Etické standardy kvalitativního výzkumu. 6) Pozorování. 7) Rozhovor. 8) Příprava otázek, nácvik rozhovoru. 9) Analýza kvalitativních dat – jak začít analýzu. 10) Analýza kvalitativních dat – další rozpracování analýzy. 11) Zvyšování spolehlivosti dat získaných v rámci kvalitativního výzkumu. 12) Psaní a presentace kvalitativní výzkumu a její evaluace. Základní literatura: SILVERMAN, D., Doing Qualitative Research. A Practical Handbook, London: SAGE Publications, 2000. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J., Základy kvalitativního výzkumu: Postupy, techniky, metody zakotvené teorie, Boskovice: Nakladatelství Albert, 1999. Doporučená literatura: CHENAIL, R., J., „Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě“, Biograf 15-16, 1998. LEIX, A. E., K problematice transkriptu v sociálních vědách, Biograf (31), 2003. MAXWELL, J.A., Qualitative research design. An interpretative approach, SAGE Publication, 1996. SEALE, C., Kvalita v kvalitativním výzkumu, Biograf (27), 2002.

Sociologický seminář/ Mosaika vybraných teoretických perspektiv Vyučující: Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová. Anotace: Cílem předmětu je seznámit studující s vybranými sociologickými tématy a mosaikou teoretických perspektiv těchto témat skrze studium základních sociologických esejí a diskuse v rámci seminářů. Předmět je určen pro ty, kteří chtějí zlepšit svou schopnost číst a chápat sociologické texty, ale také chtějí porozumět dnešní společnosti. Tématické okruhy: 1) Sociální struktura / lidská činnost – Max Weber. 2) Sociální struktura / lidská činnost – George Simmel. 3) Sociální struktura / lidská činnost – Karel Marx. 4) Sociální struktura / lidská činnost – R.K. Merton. 5) Diskuse. 6) Kontinuita / Změna – Emil Durkheim. 7) Kontinuita / Změna – R. Dahrendorf. 8) Diskuse 9) Normální / Patologické – E. Goffman. 10) Normální / Patologické – M. Foucault. 11) Fakta / Hodnoty – M. Weber. 12) Fakta / Hodnoty – K.R.Popper.

Základní literatura: DAHRENDORF, R., Moderný sociálny konflikt : esej o politike slobody, Bratislava: Archa, 1991. DURKHEIM, E., Společenská dělba práce, Brno: CSDK, 2004. FOUCAULT, M., Dějiny šílenství v době osvícenství : hledání historických kořenů pojmu duševní choroby, Praha: Lidové noviny, 1994. GOFFMAN, E., Stigma. Poznámky o způsobech zvládání narušení identity, Praha: Slon, 2003. MERTON, R.K., Studie ze sociologické teorie, Praha: Slon, 2000. POPPER, K. R., Logika vědeckého bádání, Praha: OIKÚMENÉ, 1997. SIMMEL, G., Peníze v moderní kultuře a jiné eseje, Praha: Slon, 1997. WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. WEBER, M., Autorita, etika a společnost, Praha: Mladá fronta, 1997. Doporučená literatura: KELLER, J., Dějiny klasické sociologie, Praha: Slon, 2004.

Sociologický seminář / Jak psát odborný sociologický text Vyučující: Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová Anotace: Cílem předmětu je seznámit studující s dovedností psaní sociologických textů a procvičit tuto dovednost. Předmět bude zaměřen na formulaci návrhu analytické studie a dále hlavní pozornost bude věnována procvičení schopnosti uchopit krátce, výstižně a jasně zvolené téma písemnou formou. Práci v předmětu mohou studující využít pro rozpracování vlastní bakalářské práce. Tématické okruhy: 1) Úvod do výuky předmětu: seznámení s cílem, organizací a průběhem předmětu. 2) Zadání prvního písemného úkolu - návrh analytické studie. 3) Hlavní zásady analytické studie. 4) Formulace návrhu analytické studie. 5) Možné zdroje dat a literatury a práce s literaturou. 6) Čtení odborného textu. 7) Diskuse nad prvními písemnými úkoly a jejich hodnocením. 8) Zadání druhého písemného úkolu - přehled o zkoumané problematice. 9) Hlavní zásady přehledové studie. 10) Specifika sociologické interpretace tématu. 11) Diskuse nad druhými písemnými úkoly a jejich hodnocení. 12) Diskuse nad hlavními problémy při psaní odborného/analytického textu. Základní literatura: ŠANDEROVÁ, J., Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách : několik zásad pro začátečníky, Praha: Slon, 2005.

ECO, U., Jak napsat diplomovou práci, Olomouc: Votobia, 1997. Doporučená literatura: Velký socilogický slovník, Sv.1,2, Praha: Karolínum, 1996. DAY, R.A., GASTEL, B., How to write and publish a scientific paper, Westport, Conn.: Greenwood Press, 2006.

Moderní společnost a sociologická teorie Vyučující: doc. PhDr. Jiří Šubrt, CSc.

Anotace: Výklad je koncipován tak, aby pokryl základní témata soudobé teoretické sociologie. V předmětu se studenti seznámí se základními myšlenkami klíčových postav sociologického myšlení druhé poloviny dvacátého století a současnosti (T. Parsons, R. K. Merton, J. Alexander, L. Coser, R. Dahrendorf, P. L. Berger, T. Luckmann, H. Garfinkel, A. Goffman, J. Habermas, A. Giddens, P. Bourdieu, N. Luhmann, M. McLuhan, J.Baudrillard, D. Bell, Z. Baumann, U. Beck, E. Wallerstein). Výklad jednotlivých témat je vztahován k aktuálním otázkám a společenským problémům dneška.

Tematické okruhy: 1) Strukturní funkcionalismus I. (T. Parsons). 2) Funkcionalismus a neofunkcionalismus (R. K.Merton, J. Alexander). 3) Teorie konfliktu (L. Coser, R. Dahrendorf). 4) Sociální konstruktivismus (P. L. Berger, T. Luckmann). 5) Etnometodologie (H. Garfinkel) a dramaturgická sociologie (A.Goffman). 6) Teorie komunikativního jednání (J. Habermas). 7) Teorie strukturace (A. Giddens). 8) Konstruktivistický strukturalismus (P. Bourdieu). 9) Systémová teorie (N. Luhmann, R. Münch). 10) Teorie médií (M. McLuhan, J.Baudrillard) 11) Teorie postindustriální a postmoderní společnosti (D. Bell, A. Toffler, J.-F. Lyotard, Z. Baumann). 12) Teorie druhé moderny, rizikové společnosti a globalizace (U. Beck, E. Wallerstein, M. Albrow, R. Senett). Základní literatura: HARRINGTON, A. a kol.: Moderní sociální teorie. Praha: Portál, 2006. ŠUBRT, J. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. Praha: ISV, 2001. Doporučená literatura: ŠUBRT, J. a kol., Soudobá sociologie I (Teoretické koncepce a jejich autoři). Praha: Karolinum, 2007.

ŠUBRT, J. a kol., Soudobá sociologie II (Teorie sociálního jednání a struktury). Praha: Karolinum, 2008. ŠUBRT, J. (ed.), Talcott Parsons a jeho přínos soudobé sociologické teorii. Praha: Karolinum, 2006. ŠUBRT, J. (ed.), Postparsonsovské teorie sociálních systémů. Praha: Karolinum, 2007. Sociologické školy, směry, paradigmata. (kolektiv autorů) Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. ELLIOTT, A. – RAY, L. (Ed.), Key Contemporary Social Theorists. Oxford: Blackwell, 2003. RITZER, G. (Ed.), The Blackwell Companion to Major Contemporary Social Theorists. Oxford: Blackwell, 2003. RITZER, G. – GOODMAN, D. J., Modern Sociological Theory (sixth edition). New York: McGraw-Hill, 2004. CALHOUN, C., GERTEIS, J., MOODY, J., PFAFF, S., VIRK, I. (Ed.), Contemporary Sociological Theory. Oxford: Blackwell, 2002. TREIBEL, A., Einführung in soziologische Theorien der Gegenwart. Opladen: Leske + Budrich, 1993. MOREL J. u. a., Soziologische Theorie: Abriß der Ansätze ihrer Hauptvertreter. München-Wien: Oldenbourg, 1995.

Významné postavy a směry sociologického myšlení Vyučující: doc. PhDr. Jiří Šubrt, CSc. Anotace: Předmět je obsahově orientován na významné postavy, směry a školy sociologického myšlení 19. století a první poloviny 20. století (A. Comte, H. Spencer, K. Marx, M. Weber, G. Simmel, F. Tönnies, G. Tarde, E. Durkheim, V. Pareto, L. F. Ward, T. Veblen, chicagská škola, frankfurtská škola, G. A. Lundberg). Cílem přednášky je přiblížit studentům základní sociologické koncepce a ukázat, v čem si udržely svoji inspirativnost a aktuálnost do dnešních dnů.

Tematické okruhy: 1) A. Comte a vznik sociologie 2) H. Spencer; evolucionismus a naturalismus. 3) Materialistické pojetí dějin; K. Marx. 4) M.Weber; rozumějící sociologie. 5) Formální sociologie; G. Simmel, F. Tönnies. 6) Psychologismus v sociologii (G. LeBon, G. Tarde aj.). 7) Sociologismus; E. Durkheim a jeho škola. 8) Vilfredo Pareto; teorie elit. 9) Počátky americké sociologie (L. F. Ward, Ch. H. Cooley, T. Veblen aj.). 10) Chicagská škola; výzkum města (R. E. Park, E. Burgess), humanistická sociologie (W. Thomas, F. Znaniecki), symbolický interakcionismus (G. H. Mead, H. Blumer)

11) Frankfurtská škola; kritická teorie (M. Horkheimer, T. W. Adorno, H. Marcuse, E. Fromm aj.). 12) Neopozitivistická sociologie; G. A. Lundberg.

Základní literatura: KELLER, J., Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON, 2005. CUIN, Ch-H. – GRESLE, F., Dějiny sociologie. Praha: SLON, 2004. Doporučená literatura: SOROKIN, P., Sociologické nauky přítomnosti. Praha: Jan Laichter, 1936. CHALUPNÝ, E., Sociologie: Vývoj sociologie v 19. století (1835 – 1904). Praha: Samcovo knihkupectví, 1948. SZCZEPAŇSKI, J., Sociológia. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatúry, 1967. Sociologické školy, směry, paradigmata. (kolektiv autorů), Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. ŠUBRT, J. (ed.), Historická sociologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. THOMPSON, K., Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister and Principál, 2001. RITZER, G. (Ed.): The Blackwell Companion to Major Classical Social Theorists. Oxford, Blackwell 2003. COSER, L. A., Masters of Sociological Thought. New York: Harcourt Brace Jovanovich, Inc., 1971. MARTINDALE, D., The Nature and Types of Sociological Theory. Boston: Houghton Mifflin Company, 1960. KORTE, H., Einführung in die Geschichte der Soziologie. Opladen: Leske + Budrich, 1993. KÄSLER, D. (Hrsg.), Klasiker des soziologischen Denkens. Band I, II. Műnchen: Beck, 1978. SZACKI, J., Historia myśli socjologicznej. Warszawa: PWN, 2006.

Sociální aspekty moderní éry Vyučující: PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Analýza jednotlivých aspektů sociálních problémů moderní společnosti (rámcově v době od poloviny 19. do poloviny 20. století) s důrazem na území dnešní České republiky. Podloženo rozbory konkrétních dílčích problémů, aktivit, zákonů, vyhlášek, statistických a demografických dat v relaci se soudobou celospolečenskou reflexí těchto jevů i s reflexí jednotlivých aktérů. Tématické okruhy: 1) Charitativní činnost českých žen. 2) Reflexe sociálních problémů při zasedání I. a II. sjezdu žen českoslovanských. 3) Vývojový trend ženského vzdělávání. 4) Role Elišky Krásnohorské při vzniku dívčího gymnasia – Minervy.

5) Vznik, působení a význam Amerického klubu dam. 6) Nemanželské děti. 7) Fenomén rozvodovosti. 8) Tzv. potratové zákony. 9) Fenomén prostituce. 10) Instituce nalezinců a péče o nalezence. 11) Dětská výdělečná práce. 12) Lidé na okraji společnosti . Základní literatura: NEUDORFLOVÁ, M., České ženy v 19. století, Praha: Janua, 1999. LENDEROVÁ, M., Chytila patrola aneb prostituce za Rakouska i republiky, Praha: Karolinum, 2002. RHEINHEIMER, M., Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti, Praha: Vyšehrad, 2003. Doporučená literatura: LENDNEROVÁ, M., K hříchu i k modlitbě. Žena v minulém století, Praha: Mladá fronta, 1999 HORSKÁ, P., Naše prababičky feministky, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ŠOLLE, Z., Vojta Náprstek a jeho doba, Praha: Felis, 1994. URBAN, O., Česká společnost 1848 – 1918, Praha: Svoboda, 1982. BOHÁČ, A., Hlavní město Praha. Studie o obyvatelstvu, Praha: Stát. úřad statistický: Bursík a Kohout [distributor], 1923. Společnost žen a mužů z aspektu gender, Praha: Open Society Fund, 1999. ELSHTAINOVÁ, J.B., Veřejný muž, soukromá žena, Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1999. BUREŠOVÁ, J., Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století, Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. DÜLMEN, R., Bezectní lidé, Praha: Dokořán, 2003.

Úvod do demografie I. Vyučující: PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Předmět podává základní orientaci v oboru demografie. Tématické okruhy: 1) Předmět a metody demografie. 2) Vznik demografie jako samostatné vědní disciplíny. 3) Robert Thomas Malthus, malthusiánství a novomalthusiánství. 4) Demografické události. 5) Zjišťování demografických událostí. 6) Charakteristika pěti druhů statistického popisu. 7) Historie sčítání lidu. 8) Sčítání lidu na území dnešní ČR.

9) Běžná evidence přirozené měny. 10) Problematika národnosti. 11) Osobnost Antonína Boháče - zakladatele čs. demografie. 12) Demografické ukazatele. Základní literatura: ROUBÍČEK, V., Úvod do demografie, Praha: Codex Bohemia, 1997. Doporučená literatura: PAVLÍK, Z., RYCHTAŘÍKOVÁ, R., ŠUBRTOVÁ, A., Základy demografie, Praha: Academia 1986. FIALOVÁ, L., a kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha: Mladá fronta, 1998. časopis Demografie

Úvod do demografie II. Vyučující: PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Předmět podává základní orientaci v oboru demografie. Tématické okruhy: 1) Postavení demografie v systému věd a její vztah k ostatním vědeckým disciplínám. 2) Analýza populační základny. 3) Rozmístění obyvatelstva. 4) Struktura obyvatelstva. 5) Analýza populačních procesů. 6) Procesy přirozené reprodukce. 7) Demografická revoluce. 8) Tři typy demografické revoluce. 9) Populační vývoj. 10) Populační teorie. 11) Vývoj obyvatelstva na území dnešní České republiky. 12) Populační prognózy. Základní literatura: ROUBÍČEK, V., Úvod do demografie, Praha: Codex Bohemia, 1997. Doporučená literatura: KALIBOVÁ, K. a kol., Demografie nejen pro demografy, Praha: Slon, 1993. PAVLÍK, Z., RYCHTAŘÍKOVÁ, R., ŠUBRTOVÁ, A., Základy demografie, Praha: Academia 1986. FIALOVÁ, L., a kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha: Mladá fronta, 1998. časopis Demografie

Významné ženy české společnosti I. Vyučující:

PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Předmět je věnován životním profilům představitelek české kulturní a politické elity od nejstaršího období až do 17. století. Tématické okruhy: 1) Svatá Ludmila a kněžna Drahomíra 2) Dobrava a Mlada 3) První česká královna Svatava 4) Královna Dagmar 5) Anežka Přemyslovna 6) Manželky Přemysla Otakara II 7) Eliška Přemyslovna a Eliška Rejčka 8) Ženy Karla IV. a Václava IV 9) Manželky husitského krále 10) Rožmberkovny Anežka a Perchta 11) Tři ženy krále Vladislava; 12) Marie Habsburská a Anna Jagelonská; Polyxena z Lobkovic Základní literatura: ČECHURA, J. (ed.), Královny a kněžny české, Praha: Knižní klub, 1996. ČECHURA, J., HLAVAČKA, M., MAUR, E., Ženy a milenky českých králů, Praha: Akropolis, 2000. Doporučená literatura: KYBAL, V., Svatá Anežka česká, Brno: L. Marek, 2001. KARBUSICKÝ, V., Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury, Praha: Mladá fronta, 1995.

Významné ženy české společnosti II. Vyučující: PhDr. Miloslava Turková, CSc. Předpoklady: Podmínky pro zápis: Pro zápis do předmětu Významné ženy české společnosti II. není absolvování předmětu Významné ženy české společnosti I. prerekvizitou. Anotace: Předmět je věnován životním profilům představitelek české kulturní a politické elity od 18. století po přelom 19. a 20. století. Tématické okruhy: 1) Magdalena Dobromila Rettigová 2) Anna Náprstková 3) Amalie Mánesová 4) Božena Němcová

5) Ženy z rodiny Palacký – Rieger 6) Karolina Světlá 7) Eliška Krásnohorská 8) Tereza Nováková 9) Ema Destinová 10) Zdenka Braunerová 11) Charlotta Garrigue Masaryková 12) Anna Bayerová a Bohumila Kecková – první české lékařky Základní literatura: DOUDOVÁ, M. (ed.), Velké ženy české, Praha: Knižní klub, 1997. Doporučená literatura: LENDNEROVÁ, M., K hříchu i k modlitbě. Žena v minulém století, Praha: Mladá fronta, 1999. NEUDORFLOVÁ, M., České ženy v 19. století, Praha: JANUA, 1999. ŠTĚPÁNOVÁ, I., SOCHOROVÁ, L., SECKÁ, M., Ženy rodiny Náprstkovy, Praha: Argo, 2001. SKILLING, H. G., Matka a dcera. Charlotta a Alice Masarykovy, Praha: Gender Studies, 2001. LENDEROVÁ, M., Zdenka Braunerová, Praha: Mladá fronta, 2000. POSPÍŠIL, M., Ema Destinová. Pěvecká legenda, Praha: Petrklíč, 2000. NEUDORFLOVÁ, M. L. (ed.), Charlotta G. Masaryková, Praha: Masarykův ústav Akademie věd ČR, 2001. RETTIGOVÁ, M. D., Domácí kuchařka, Praha: Odeon, 1986.

Žena - rodina - společnost Vyučující: PhDr. Miloslava Turková, CSc. Anotace: Jednosemestrální předmět seznamuje s postavením ženy v rodině a ve společnosti v různých obdobích a kulturách, od novověku s důrazem na prostředí české společnosti. Tématické okruhy: 1) Charakteristika rodiny jako základní společenské jednotky. 2) Různé pohledy a přístupy ke studiu rodiny. 3) Žena a rodina ve starém Řecku. 4) Postavení ženy a rodiny v římské společnosti. 5) Postavení ženy v egyptské rodině a společnosti. 6) Ženy ve středověku. 7) Projevy každodennosti v rodinném životě renesanční aristokracie. 8) Ženy a rodiny v evropské společnosti 18. století. 9) Žena a rodina ve velké francouzské revoluci. 10) České ženy v 19. století. 11) Proměny společenského postavení českých žen v 1. pol. 20. století.

12) Role žen v rodinné obřadnosti. Základní literatura: BUREŠOVÁ, J., Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století, Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. TYLDESLEY, J., Dcery bohyně Isis, Praha: Domino, 1999. NAVRÁTILOVÁ, A., Narození a smrt v české lidové kultuře, Praha: Vyšehrad, 2004. Doporučená literatura: NEUMANN, S. K., Dějiny ženy, Praha: Knižní klub, 1999. HORSKÁ, P., Naše prababičky feministky, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. GUNTHER, R., Římské císařovny, Praha: Svoboda, 2000. NEUDORFLOVÁ, M., České ženy v 19. století, Praha: JANUA, 1999. POLIŠENSKÝ, J., OSTROVSKÁ, S., Ženy v dějinách lidstva, Praha: Jan Krigl, 2000. MENZEL, M., Dcery Eviny, Praha: Knižní klub, 1998. KOLDINSKÁ, M., Každodennost renesančního aristokrata, Praha: Paseka, 2001. VAN DÜLMEN, R., Kultura a každodenní život v raném novověku I., Praha: Argo, 1999. ENNEN, E., Ženy ve středověku, Praha: Argo, 2001. PERNOUDOVÁ, R., Žena v době katedrál, Praha: Vyšehrad, 2002.

c) Historický modul (slouží k přípravě na zkoušku Evropské dějiny ve světových kontextech a k profilaci v historii s ohledem na bakalářskou práci) Program kontrolované četby (DK/IB) – historický modul Anotace: Každý titul zařazený do seznamu Kontrolované četby musí mít svého garanta a je mu přidělen určitý počet kreditů, který zohledňuje studijní zátěž odpovídající nastudování příslušného titulu, písemného zpracování referátu či konspektu (dle zadání garanta). Připsání kreditů za daný titul předpokládá jednak vypracování písemného referátu či konspektu a následné ústní kolokvium. Cílem programu Kontrolované četby (DK/IB) je (a) Příprava na zkoušky z filosofie, společenských věd a historie: z jednotlivých oddílů seznamu titulů zařazených do programu Kontrolované četby je doporučeno čerpat při sestavování seznamů četby, jež se povinně předkládá u těchto zkoušek. (b) ) Tituly zařazené do programu Kontrolované četby mají vesměs těsnou vazbu povinně volitelné předměty. (c) Do programu Kontrolované četby mohou být zařazeny též tituly, jež nemají přímou vazbu k povinným zkouškám či k povinně volitelným předmětům, jsou však podle uvážení rady programu Kontrolované četby významné pro humanitní vzdělanost. BACHTIN, M., François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, Praha: Odeon, 1975. BURKE, P., Italská renesance, Praha: Mladá fronta, 1996. CURTIUS, E. R., Evropská literatura a latinský středověk, Praha: Triáda, 1998. DURKHEIM, E., Elementární formy náboženského života, Praha: OIKÚMENÉ, 2002. ENNEN, E., Ženy ve středověku, Praha: Argo, 2001. GELLNER, E., Pluh, meč a kniha, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. GIRARD, R., Lež romantismu a pravda románu, Praha: Dauphin, 1998. GOMBRICH, E. H., Umění a iluze, Praha: Odeon, 1985. GUREVIČ, A., Kategorie středověké kultury, Praha: Mladá fronta, 1978. HAMANNOVÁ, B., Hitlerova Vídeň, Praha: Prostor, 1999. HROCH, M., Na prahu národní existence, Praha: Mladá fronta, 1999. HUYZINGA, J., Homo ludens, Praha: Dauphin, 2000. IGGERS, G. G., Dějepisectví ve XX. století, Praha: Lidové noviny, 2002. JAMES, W., Druhy náboženské zkušenosti ,Praha: Melantrich, 1930. KALISTA, Z., Česká barokní pouť, Žďár nad Sázavou: Cisterciana Sarensis, 2001. KOŘALKA, J., Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914, Praha: Argo, 1996. KOYRÉ, A., From the Closed World to the Infinite Universe, Baltimore: The Johns Hopkins Press, 1957. KOYRÉ, A., Études d´histoire de la penseé scientifique, Paris: Gallimard, 1973. KROFTA, K., Dějiny selského stavu, Praha: Jan Laichter, 1949. KROFTA, K., Duchovní odkaz husitství, Praha: Svoboda, 1946. KROPÁČEK, L., Duchovní dějiny islámu, Praha: Vyšehrad, 2003. LE GOFF, J. (ed.), Středověký člověk a jeho svět, Praha: Vyšehrad, 2003. LE GOFF, J., Intelektuálové ve středověku, Praha: Karolinum, 1999. LE GOFF, J., SCHMITT J.-C., Encyklopedie středověku, Praha: Vyšehrad, 2002.

LE ROY, L. E., Masopust v Romansu, Praha: Argo, 2001. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích II., Praha: Academia, 1994. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích III., Praha: Academia, 1998. MACEK, J., Jagellonský věk v českých zemích IV., Praha: Academia, 1999. MACEK, J., Víra a zbožnost v jagellonském věku, Praha: Argo, 2001. MACURA, V., Znamení zrodu, Jinočany: H & H, 1995. NODL, M., ŠMAHEL F. (eds.), Člověk českého středověku, Praha: Argo, 2002. PASÁK, T., Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945, Praha: Práh, 1999. PEKAŘ, J., O smyslu českých dějin, Praha: Academia, 1999. PETRÁŇOVI, J. A L., Rolník v evropské tradiční kultuře, Praha: Set Out, 2000. SEIBT, F., Lesk a bída středověku, Praha: Mladá fronta, 2000. ŠMAHEL, F., Husitská revoluce I., Praha: Karolinum, 1995. ŠMAHEL, F., Husitská revoluce II., Praha: Karolinum, 1996. TROELTSCH, E., The Social Teaching of Christian Churches, Louisville: John Knox Press, 1992. ULMANN, E., Svět gotické katedrály, Praha: Vyšehrad, 1987. VAŠÍČEK, Z., Obrazy minulosti, Praha: Prostor, 1996. WINTER, E., Josefinismus a jeho dějiny, Praha: Jelínek, 1945.

Záchrana uměleckých děl I Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Seznámení studentů s fenoménem výtvarného uměleckého díla jako takového, jeho klasifikací a „uznáním“, zasazením do souvislostí časových, historických a vztahových. Základní charakteristika jednotlivých výtvarných disciplín a varianty jejich možné aplikace. Tématické okruhy: 1) Úvod. Základní pojmy – sanace památky, konzervace, restaurování, rekonstrukce 2) Malířské techniky – nástěnná malba a její funkce v architektuře 3) Malířské techniky – nástěnná malba / technika all fresco, technika secco 4) Malířské techniky – nástěnná malba / technika fresco-secco 5) Kvadratura – perspektiva, práce s grafickou předlohou 6) Trompe-l’oeil – Andrea Pozzo 7) Malířské techniky – závěsný obraz / desková malba 8) Polychromovaná plastika, kamenná socha – problematika restaurátorského zásahu 9) Malířské techniky – závěsný obraz / malba na plátně a papírové podložce 10) Malířské techniky – závěsný obraz / modelační principy 11) Grafické techniky – tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy 12) Textilní artefakt / techniky a specifikum restaurování Základní literatura: BRANDI, C., Teorie restaurování, Kutná Hora: Tichá Byzanc, 2000. KUBIČKA, R., ZELINGER, J., Výkladový slovník – malířství, grafika, restaurátorství, Praha: Grada publishing, a. s., 2004.

Doporučená literatura: VACKOVÁ, J., Odpovědi obrazů, Praha: Argo, 2001. BARTLOVÁ M., Poctivé obrazy, Praha: Argo, 2001. HUYGHE, R., Řeč obrazů, Praha: Odeon, 1973. GOMBRICH, E., Příběh umění, Praha: Odeon, 1992. KÜHN, H., Reclams Handbuch der künstlerischen Techniken, díly 1-3, Stuttgart: Philipp Reclam jun, 2002. MORA, P., MORA, L., PHILIPPOT, P., Conservation of Wall Paintings, London: Butterworths, 1984. SLÁNSKÝ, B., Technika malby, díly 1, 2, Praha: Paseka, 2003. ĎUROVIČ, M. a kol., Restaurování a konzervace archiválií a knih, Praha: Paseka, 2002. NICOLAUS, K., Handbuch der Gemälderestaurierung, Köln: Könemann, 1998. Encyklopedie Larousse (ed. Huyghe, R.): Umění a lidstvo - Umění pravěku a starověku, Umění středověku, Umění renesance a baroku, Umění nové doby (lze doplňovat obrazovým materiálem z enc. ed. Pijoan, J.: Dějiny umění, díl 1-10, od 1977, nové vydání díl 1 - 11, 1999-2000). VIŇAS, S. M., Contemporary Theory of Conservation, Oxford: Elsevier Butterworth Heinemann, 2005. VANĚČEK, I., Nástěnné malby, Praha: Společnost pro technologie ochrany památek, 2000.

Záchrana uměleckých děl II Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Pokračování předmětu Záchrana uměleckých děl I. Výtvarné dílo a čas z hlediska historických vazeb i z hlediska sedimentace časových vrstev t. j. přirozené degradace materiálu, degradace způsobené vlivem daného prostředí, záměrná degradace, pozdější zásahy atd. vers. sanace díla, možné způsoby jeho uchování a zajištění jeho dalšího trvání, varianty přístupu k restaurovanému dílu v souvislosti s jeho další funkcí, umístěním, příp. prezentací, etika restaurování. Tématické okruhy: 1) Restaurátorský průzkum jako východisko koncepce restaurátorského zásahu 2) Koncipování základních principů sanace historického objektu 3) Identifikace časových vrstev v podobě sekundárních zásahů do struktury artefaktu 4) Konzervace historického artefaktu / ryze konzervační přístupy restaurátorského zásahu koncipované z hlediska výtvarně-estetického – konkrétní příklady 5) Problematika variant strukturní konsolidace artefaktu z hlediska technologického 6) Problematika dílčích rekonstrukcí uměleckého díla a otázka autenticity 7) Problematika doplňků a retuší chybějících partií restaurovaného díla 8) Plastická a barevná retuš a jejich varianty 9) Restaurované umělecké dílo a jeho případné sekundární umístění a nová prezentace 10) Problematika revitalizace historického prostoru

11) Struktura sakrálního prostoru z hlediska architektonického 12) Etika versus estetika rekonstrukce historického objektu Základní literatura: BRANDI, C., Teorie restaurování, Kutná Hora: Tichá Byzanc, 2000. KUBIČKA, R., ZELINGER, J., Výkladový slovník – malířství, grafika, restaurátorství, Praha: Grada publishing, a. s., 2004. Doporučená literatura: FRANCASTEL, P., Figura a místo, Praha: Odeon, 1984. VACKOVÁ, J., Odpovědi obrazů, Praha: Argo, 2001 BARTLOVÁ M., Poctivé obrazy, Praha: Argo, 2001. HUYGHE, R., Řeč obrazů, Praha: Odeon, 1973. GOMBRICH, E., Příběh umění, Praha: Odeon, 1992. KÜHN, H., Reclams Handbuch der künstlerischen Techniken, díly 1-3, Stuttgart: Philipp Reclam jun, 2002. MORA, P., MORA, L., PHILIPPOT, P., Conservation of Wall Paintings, London: Butterworths, 1984. SLÁNSKÝ, B., Technika malby, díly 1, 2, Praha: Paseka, 2003. ĎUROVIČ, M. a kol., Restaurování a konzervace archiválií a knih, Praha: Paseka, 2002. NICOLAUS, K., Handbuch der Gemälderestaurierung, Köln: Könemann, 1998. Encyklopedie Larousse (ed. Huyghe, R.): Umění a lidstvo - Umění pravěku a starověku, Umění středověku, Umění renesance a baroku, Umění nové doby (lze doplňovat obrazovým materiálem z enc. ed. Pijoan, J.: Dějiny umění, díl 1-10, od 1977, nové vydání díl 1 - 11, 1999-2000). VIŇAS, S. M., Contemporary Theory of Conservation, Oxford: Elsevier Butterworth Heinemann, 2005. VANĚČEK, I., Nástěnné malby, Praha: Společnost pro technologie ochrany památek, 2000.

Prostor a čas v malbě 19. a 20. století I Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Malba 19. století - Evropa, Amerika; obsahem přednášek je sledování změn vnímání a zobrazování prostoru v malbě daného období, konstrukce a destrukce iluzivního prostoru, perspektiva a její varianty, neiluzivní prostor vytvářený v rámci dvojrozměrné plochy, časová složka podílející se na vytváření myšlenkového prostoru díla; aktivní úloha tvůrce na jedné straně a pozorovatele na straně druhé; přiřazení konkrétních výtvarných umělců k výtvarným směrům či hnutím; vazby a souvislosti malířské tvorby daného období s ostatními výtvarnými obory; vazby a souvislosti výtvarné tvorby daného období s dalšími uměleckými obory (literatura, hudba). Tématické okruhy: 1) Úvod.– varianty perspektivního zobrazování aplikovaného na dvojrozměrné ploše, teorie konstrukce iluzivního prostoru v malbě italského quattrocenta

2) Malba počátku 19. století respektující principy konstrukce iluzivního prostoru italské malby 15. století – monokulární lineární perspektiva 3) Goya 4) Jacques-Louis David 5) Ingres 6) Constable, Turner, Corot, Whistler 7) Romantismus, neoklasicismus, symbolismus, akademismus, realismus I 8) Romantismus, neoklasicismus, symbolismus, akademismus, realismus II 9) Romantismus, neoklasicismus, symbolismus, akademismus, realismus III 10) Manet, Cézanne, Degas 11) Postupná destabilizace iluzivního trojrozměrného prostoru 12) Impresionismus Základní literatura: FRANCASTEL, P., Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu, Brno: Barrister&Principal, 2003. AUMONT, J., Obraz, Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2005. CHALUPECKÝ, J., Evropa a umění, Praha: Torst, 2005. Doporučená literatura: LIVIO, M., Zlatý řez, Praha: Argo/Dokořán, 2006. CLAIR, J., Úvahy o stavu výtvarného umění/ Odpovědnost umělce, Brno: Barrister&Principal, 2006. WOOD, P. - GAIGER, J. - HARRISON, C. (ed.), Art in Theory, 1815-1900: An Anthology of Changing Ideas, Oxford: Blackwell Publishing Professional, 1998.

Prostor a čas v malbě 19. a 20. století II Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Malba 20. století - Evropa, Amerika – pokračování předmětu Prostor a čas v malbě 19. a 20. století; obsahem přednášek je sledování změn vnímání a zobrazování prostoru v malbě daného období. Perspektiva a její varianty, neiluzivní prostor vytvářený v rámci dvojrozměrné plochy, časová složka podílející se na vytváření myšlenkového prostoru díla; aktivní úloha tvůrce na jedné straně a pozorovatele na straně druhé; přiřazení konkrétních výtvarných umělců k výtvarným směrům či hnutím; vazby a souvislosti malířské tvorby daného období s ostatními výtvarnými obory; vazby a souvislosti výtvarné tvorby daného období s dalšími uměleckými obory (literatura, hudba). Tématické okruhy: 1) Postimpresionismus – Gogh, Gauguin 2) Secese, Art Deco 2) Picasso, Braque, Gris – kubismus 3) Avantgarda – evropská, ruská 4) Chagall 5) Nefigurativní umění

6) Kandinskij, Kupka 7) Bauhaus 8) Expresionismus 8) Pop art 9) Op art 10) Land art 11) Minimal art 12) 60tá léta – konec 20. století Základní literatura: FRANCASTEL, P., Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu, Brno: Barrister&Principal, 2003. BARTHES, R., Světlá komora – Poznámka k fotografii, Praha: Agite/Fra, 2005. AUMONT, J., Obraz, Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2005. CHALUPECKÝ, J.,Evropa a umění, Praha: Torst, 2005.

Doporučená literatura: GOLDING, J., Cesty k abstraktnímu umění, Brno: Barrister & Principal, 2003. LIVIO, M., Zlatý řez, Praha Argo/Dokořán:, 2006. LEINZ, G., Malířství 20. století, Praha: Rebo Production, 1996. CLAIR, J., Úvahy o stavu výtvarného umění/ Odpovědnost umělce, Brno: Barrister&Principal, 2006. WOOD, P. - GAIGER, J. - HARRISON, C. (ed.), Art in Theory, 1815-1900: An Anthology of Changing Ideas, Oxford: Blackwell Publishing Professional, 1998. KESNER, L., Vizuální teorie (Současné anglo-americké myšlení o výtvarných dílech), Jinočany: H&H, 2005. ROWE, C., Matematika ideální vily a jiné eseje, Brno: ERA, 2007.

Dějiny umění 19. a 20. stol. I Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Umění 19. a 20. století – Evropa, Amerika – výtvarné umění, architektura. Obsahem přednášek je sledování změn ve vnímání prostoru a objemu v malbě, sochařství a architektuře daného období. Perspektiva a její varianty, neiluzivní prostor vytvářený v malbě v rámci dvojrozměrné plochy, neoklasicismus a postupný odklon od této formy v sochařství. Společenské změny a společensko-politické události výrazně ovlivňující uměleckou tvorbu. Změna témat. Objev a rozvoj fotografie. Tématické okruhy: 1) Úvod. Výtvarné umění a architektura 1. poloviny 19. století 2) Umělecká tvorba reagující na společenské změny ve 2. polovině 19. století 3) Změna témat ve výtvarném umění 4) Destrukce iluzivního výtvarného prostoru 5) Goya, Jacques-Louis David, Ingres

6) Constable, Turner, Corot, Whistler 7) Romantismus, neoklasicismus, symbolismus, akademismus, realismus I, II 8) Romantismus, neoklasicismus, symbolismus, akademismus, realismus III 9) Počátky fotografie 10) Manet, Cézanne 11) Degas 12) Impresionisté Základní literatura: FRANCASTEL, P., Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu, Brno: Barrister&Principal, 2003. AUMONT, J., Obraz, Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2005. CHALUPECKÝ, J., Evropa a umění, Praha: Torst, 2005. Doporučená literatura: RODWIN, L. - HOLLISTER, R. M., Cities of the Mind, New York and London: Plenum Press, 1984. BAXANDALL, M., Stíny a světlo, Brno: Barrister&Principal, 2003. LIVIO, M., Zlatý řez, Praha: Argo/Dokořán, 2006. CLAIR, J., Úvahy o stavu výtvarného umění/ Odpovědnost umělce, Brno: Barrister&Principal, 2006. WOOD, P. - GAIGER, J. - HARRISON, C. (ed.), Art in Theory, 1815-1900: An Anthology of Changing Ideas, Oxford: Blackwell Publishing Professional, 1998. BARTHES, R., Světlá komora – Poznámka k fotografii, Praha: Agite/Fra, 2005.

Dějiny umění 19. a 20. stol. II Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Pokračování předmětu Umění 19. a 20. století – Evropa, Amerika – výtvarné umění, architektura. Obsahem přednášek je sledování změn ve vnímání prostoru a objemu v malbě, sochařství a architektuře daného období. Perspektiva a její varianty, neiluzivní prostor vytvářený v malbě v rámci dvojrozměrné plochy, neoklasicismus a postupný odklon od této formy v sochařství. Společenské změny a společensko-politické události výrazně ovlivňující uměleckou tvorbu. Změna témat. Fotografie jako další fenomén oblasti umělecké tvorby. Tématické okruhy: 1) Postimpresionismus – Gogh, Gauguin 2) Secese, Art Deco – malba, sochařství, architektura 3) Picasso 4) Kubismus v malbě a jeho vliv na ostatní výtvarné obory 5) Avantgarda – evropská, ruská – Chagall, Malevič, Kandinskij, Kupka 6) Nefigurativní umění – Organika 7) Bauhaus 8) Expresionismus 8) Pop art

9) Op art 10) Land art 11) Minimal art 12) 60tá léta – konec 20. století – Evropa, Amerika

Základní literatura: GOLDING, J., Cesty k abstraktnímu umění, Brno: Barrister & Principal, 2003. FRANCASTEL, P., Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu, Brno: Barrister&Principal, 2003. AUMONT, J, Obraz, Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2005. CHALUPECKÝ, J., Evropa a umění, Praha: Torst, 2005. Doporučená literatura: LIVIO, M., Zlatý řez, Praha: Argo/Dokořán, 2006. LEINZ, G., Malířství 20. století, Praha: Rebo Production, 1996. CLAIR, J., Úvahy o stavu výtvarného umění/ Odpovědnost umělce, Brno: Barrister&Principal, 2006. WOOD, P. - GAIGER, J. - HARRISON, C. (ed.), Art in Theory, 1815-1900: An Anthology of Changing Ideas, Oxford: Blackwell Publishing Professional, 1998. BARTHES, R., Světlá komora – Poznámka k fotografii, Praha: Agite/Fra, 2005. KESNER, L., Vizuální teorie (Současné anglo-americké myšlení o výtvarných dílech), Jinočany: H&H, 2005. KOOLHAAS, R., Třeštící New York / Retroaktivní manifest pro Manhattan, Praha: Arbor vitae, 2007. JACOBSOVÁ, J., Smrt a život amerických velkoměst, Praha: Odeon, 1975.

Obecné základy péče o památky Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Historické umělecké dílo, jeho klasifikace a „uznání“. Nutnost jeho zasazení do souvislostí časových a historických. Posouzení jeho stavu z hlediska historických vazeb i z hlediska sedimentace časových vrstev t. j. přirozené degradace materiálu, degradace způsobené vlivem daného prostředí, záměrná degradace, pozdější zásahy atd. vers. sanace díla, možné způsoby jeho uchování a zajištění jeho dalšího trvání, varianty přístupu k restaurovanému dílu v souvislosti s jeho další funkcí, umístěním, příp. prezentací, etika restaurování. Tématické okruhy: 1) Úvod. Základní pojmy – sanace památky, konzervace, restaurování, rekonstrukce 2) Charty (Burra, Benátská) – etika restaurátorské práce 3) Malířské techniky – techniky nástěnné malby / all fresco, secco, fresco-secco (konkrétní příklady variant restaurátorského zásahu) 4) Kvadratura – perspektiva, práce s grafickou předlohou 5) Trompe-l’oeil

6) Malířské techniky – závěsný obraz / desková malba (konkrétní příklady variant restaurátorského zásahu) 7) Polychromovaná plastika, kamenná socha (konkrétní příklady variant restaurátorského zásahu) 8) Malířské techniky – závěsný obraz / malba na plátně a papírové podložce (konkrétní příklady variant restaurátorského zásahu) 9) Grafické techniky – tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy (konkrétní příklady variant restaurátorského zásahu) 10) Restaurovaný artefakt a jeho případné sekundární umístění a nová prezentace 11) Problematika revitalizace historického prostoru 12) Etika versus estetika rekonstrukce historického objektu Základní literatura: BRANDI, C., Teorie restaurování, Kutná Hora: Tichá Byzanc, 2000. KUBIČKA, R., ZELINGER, J., Výkladový slovník – malířství, grafika, restaurátorství, Praha: Grada publishing, a. s., 2004. Doporučená literatura: KÜHN, H., Reclams Handbuch der künstlerischen Techniken, díly 1-3, Stuttgart: Philipp Reclam jun, 2002. MORA, P., MORA, L., PHILIPPOT, P., Conservation of Wall Paintings, London: Butterworths 1984. SLÁNSKÝ, B., Technika malby, díly 1, 2, Praha: Paseka 2003. ĎUROVIČ, M. a kol., Restaurování a konzervace archiválií a knih, Praha: Paseka 2002. NICOLAUS, K., Handbuch der Gemälderestaurierung, Köln: Könemann 1998. Encyklopedie Larousse (ed. Huyghe, R.):, Umění a lidstvo - Umění pravěku a starověku, Umění středověku, Umění renesance a baroku, Umění nové doby (lze doplňovat obrazovým materiálem z enc. ed. Pijoan, J.: Dějiny umění, díl 1-10, od 1977, nové vydání díl 1 - 11, 1999-2000). VIŇAS, S. M., Contemporary Theory of Conservation, Oxford: Elsevier Butterworth Heinemann, 2005. VACKOVÁ, J., Odpovědi obrazů, Praha: Argo, 2001. VANĚČEK, I., Nástěnné malby, Praha: Společnost pro technologie ochrany památek, 2000. JACOBSOVÁ, J., Smrt a život amerických velkoměst, Praha: Odeon, 1975.

Krajina jako fenomén (blokový kurz v Trstěnici) Vyučující: doc. ak. mal. Jaroslav Alt PhDr. Blanka Altová Anotace: Týdenní kurz kresby a malby v krajině. Určen pro studenty mající ve svém studijním kurikulu předmět Prostor a čas v malbě 19. a 20. století nebo Dějin umění, ale i pro ostatní, kteří si chtějí vyzkoušet práci s výtvarným materiálem přímo v terénu. Dosavadní nezkušenost s výtvarnou prací není v žádném případě překážkou. Kresba a malba různými technikami, fotografie. Výtvarná práce v plenéru. Vnímání a zachycení

krajiny jako celku, zachycení krajinného detailu, přírodního detailu jakýmkoliv způsobem (popis, studie, dojem, záznam atd.) Přednášky o technikách kresby a malby a o krajinomalbě. Základní literatura: SHITAO, Malířské rozpravy mnicha Okurky, Olomouc: Votobia, 1996.

Doporučená literatura: FRANCASTEL, P., Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu, Brno: Barrister&Principal, 2003. AUMONT, J., Obraz, Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2005. BAXANDALL, M., Stíny a světlo, Brno: Barrister&Principal, 2003. LIVIO, M., Zlatý řez, Praha: Argo/Dokořán, 2006. LYOTARD, J.-F., Putování a jiné eseje, Praha: Herrmann & synové, 2001. LYOTARD, J.-F., Návrat a jiné eseje, Praha: Herrmann & synové, 2002. BACH, R., Jonathan Livingston Racek, Praha: Argo, 2007.

Dějiny umění I. Vyučující: PhDr. Blanka Altová Anotace: Předmět sleduje vývoj umění od 5. do 12. stol. Navazují pak další díly cyklu, do každého z nich je možné vstoupit bez absolvování předchozího. K ukončení se vyžaduje písemně zpracovaný odborný text nebo překlad odborného textu s vlastním komentářem. Vlastní text i překlad musí mít poznámkový aparát a seznam použité literatury. K formální stránce textů jsou u vyučující k dispozici předpisy, které zároveň mohou sloužit pro psaní bakalářské práce. Téma závěrečné práce se konzultuje předem s vyučující. Její rozsah je stanoven individuálně podle náročnosti. Tématické okruhy: 1) Křesťanská antika 2) Byzantské umění 3) Raně křesťanské umění Západu 4) Zobrazování boha a božských osob 5) Karolínská renesance 6) Otonská renesance 7) Románské umění - sakrální architektura a její symbolika 8) Románská malba a plastika v architektuře 9) Románské umění. Čechy. Společenský vývoj. 10) Románská architektura, sochařství, malba a řemesla v Čechách 11) Úloha svatováclavského kultu v české kultuře, čeští zemští patroni 12) Umělecké technologie raného středověku Základní literatura: DUBY, G., Věk katedrál : umění a společnost 980-1420, Praha: Argo, 2002.

SEIBT, F., Lesk a bída středověku, Praha: Mladá fronta, 2000. MERHAUTOVÁ, A., TŘEŠTÍK, D., Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha: Odeon, 1984. Doporučená literatura: BAŽANT, J., Umění české středověku a antika, Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 2000. BELTING, H., Bild und Kult : Eine Geschichte des Bildes vor dem Zeitalter der Kunst, München: C.H. Beck, 1990. Dějiny národů, výběr: Baskové, Frankové, Bretonci, Angličané, Germáni, Gótové, Hunové. ECO, U., Umění a krása ve středověké estetice, Praha: Argo, 1998. GUARDINI, R., Konec novověku: pokus o orientaci, Praha: Vyšehrad, 1992. GUREVIČ, A., Kategorie středověké kultury, Praha: Mladá fronta, 1978. GUREVIČ, A., Nebe, peklo, svět: cesty k lidové kultuře středověku, Jinočany: H & H, 1996. ROBERTS, JOHN M., Na rozcestí tradic, Praha: Knižní klub, 1999. Vliv byzantského umění v českém prostředí hledejte v přehledu studií (nejčastěji v časopise Umění, u autorů: J. Myslivec; Z. Bouše; I. Kořán; H. Hlaváčková; J. Royt; M. Bartlová – u nich odkazy na další literaturu.)

Dějiny umění II. Vyučující: PhDr. Blanka Altová Anotace: Předmět sleduje vývoj umění od 12. do konce 15. stol. Navazují pak další díly cyklu, do každého z nich je možné vstoupit bez absolvování předchozího. K ukončení se vyžaduje písemně zpracovaný odborný text nebo překlad odborného textu s vlastním komentářem. Vlastní text i překlad musí mít poznámkový aparát a seznam použité literatury. K formální stránce textů jsou u vyučující k dispozici předpisy, které zároveň mohou sloužit pro psaní bakalářské práce. Téma závěrečné práce se konzultuje předem s vyučující. Její rozsah je stanoven individuálně podle náročnosti. Tématické okruhy: 1) Gotika - geografický přehled a periodizace stylových fází. 2) Gotická architektura (kostely, hrady) - souvislost idejí a stavebních koncepcí. 3) Gotická katedrála jako obraz světa a nebeského Jeruzaléma. 4) Katedrální umění (sochařství, malba) a poutní cesty po Evropě. 5) Umění v době Přemyslovců v Čechách. 6) Kláštery jako kulturní a umělecká centra. 7) Evropská dvorská kultura vrcholného středověku. 8) Evropská měšťanská kultura vrcholného středověku. 9) Umění v době Lucemburků a husitství v Čechách. 10) Evropská architektura pozdního středověku. 11) Evropské malířství pozdního středověku. 12) Evropské sochařství pozdního středověku.

Základní literatura: DUBY, G., Věk katedrál: umění a společnost 980-1420, Praha: Argo, 2002. TOMA, R., Gotika, Praha: Slovart, 1999. HUIZINGA, J., Podzim středověku, Jinočany: H & H, 1999. ULLMANN, E., Svět gotické katedrály, Praha: Vyšehrad, 1987. Doporučená literatura: ARIÉS, P., Dějiny smrti I, II., Praha: Argo, 2000. ATTWATER, D., Slovník svatých, Vimperk: Papyrus, 1993. BAŽANT, J., Umění české středověku a antika, Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 2000. BELTING, H., Bild und Kult: Eine Geschichte des Bildes vor dem Zeitalter der Kunst, München: C. H. Beck, 1990. BIRNSTEIN, U. A KOL., Kronika křesťanství, Praha: Fortuna Print, 1998. Byzantské umění (vliv) v českém prostředí hledejte v přehledu studií (nejčastěji v časopise Umění, autorů: J. Myslivec; Z. Bouše; I. Kořán; H. Hlaváčková; J. Royt; M. Bartlová – u nich odkazy na další literaturu.

Dějiny umění III. Vyučující: PhDr. Blanka Altová Anotace: Předmět sleduje vývoj umění od 15. do konce 16. stol. K ukončení předmětu se vyžaduje písemně zpracovaný odborný text nebo překlad odborného textu s vlastním komentářem. Vlastní text i překlad musí mít poznámkový aparát a seznam použité literatury. K formální stránce textů jsou u vyučující k dispozici předpisy, které zároveň mohou sloužit pro psaní bakalářské práce. Téma práce se konzultuje předem s vyučující. Její rozsah je stanoven individuálně podle náročnosti. Tématické okruhy: 1) Charakteristika novověku (společnost a umění). 2) Význam knihtisku a grafických technik pro počátek novověku. 3) Italská renesance, periodizace stylu a přehled uměleckých škol. 4) Umění v Toskáně v 15. a 16. stol. 5) Umění v severní Itálii v 15. a 16. stol. 6) Umění v Benátsku v 15. a 16. stol. 7) Umění v Římě v 15. a 16. stol. 8) Šíření renesance ve střední Evropě v 15. a 16. stol. 9) Umění v době Jagellonců a na počátku doby Habsburků v Čechách. 10) Manýrismus v Itálii, Nizozemí a střední Evropě. 11) Umělecká sbírka jako obraz světa. 12) Umění na dvoře Rudolfa II. v Praze. Základní literatura: BURKE, P., Italská renesance: kultura a společnost v Itálii, Praha: Mladá fronta, 1996. TOMA, R., Italská renesance, Praha: Slovart, 1999.

TOMA, R., Baroko : architektura, plastika, malířství, Praha: Slovart, 1999. Dějiny českého výtvarného umění I/2 a II/1, kol. autorů, Praha: Academia, 1984. …odkazy na další tituly k tomuto období. Pozdně gotické umění v Čechách : 1471-1526, kolektiv autorů, Praha: Odeon, 1985. – odkazy na další tituly k tomuto období. Doporučená literatura: ARIÉS, P., Dějiny smrti I, II, Praha: Argo, 2000. ATTWATER, D., Slovník svatých, Vimperk: Papyrus, 1993. BELTING, H., Bild und Kult: Eine Geschichte des Bildes vor dem Zeitalter der Kunst, München: C. H. Beck, 1990. BIRNSTEIN, U. A KOL., Kronika křesťanství, Praha: Fortuna Print, 1998. FRANCASTEL, P., Figura a místo: Vizuální řád v italském malířství 15. stol., Praha: Odeon, 1984. FÜLÖP-MILLER, R., Moc a tajemství jezuitů: kulturní a duchovní dějiny, Praha: Rybka, 2000. GUARDINI, R., Konec novověku : pokus o orientaci, Praha: Vyšehrad, 1992.

Dějiny umění IV. Vyučující: PhDr. Blanka Altová Anotace: Předmět sleduje vývoj umění od 16. do konce 18. stol. K ukončení předmětu se vyžaduje písemně zpracovaný odborný text nebo překlad odborného textu s vlastním komentářem. Vlastní text i překlad musí mít poznámkový aparát a seznam použité literatury. K formální stránce textů jsou u vyučující k dispozici předpisy, které zároveň mohou sloužit pro psaní bakalářské práce. Téma práce se konzultuje předem s vyučující. Její rozsah je stanoven individuálně podle náročnosti. Tématické okruhy: 1) Řím v 16. a na počátku 17. stol. 2) Tridentský koncil, jezuité a umění. 3) Baroko jako kulturní revoluce. 4) Znaky a šíření barokní kultury. 5) Významná evropská kulturní centra doby baroka - architektura. 6) Významná evropská kulturní centra doby baroka - sochařství. 7) Významná evropská kulturní centra doby baroka - malířství. 8) Baroko v Čechách (umění a společnost). 9) Barokní architektura v českých zemích. 10) Barokní sochařství v českých zemích. 11) Barokní malířství v českých zemích. 12) Barokní klasicismus, realismus a rokoko. Základní literatura: TOMA, R., Baroko : architektura, plastika, malířství, Praha: Slovart, 1999.

BLAŽÍČEK, O. J., Sochařství baroku v Čechách, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, Praha: Státní nakl. krásné literatury, hudby a umění, 1958. Dějiny českého výtvarného umění II/1 a II/2, Praha: Academia, 1984. – odkazy na další tituly k tomuto období. FÜLÖP-MILLER, R., Moc a tajemství jezuitů: kulturní a duchovní dějiny, Praha: Rybka, 2000. Doporučená literatura: ARIES, P., Dějiny smrti I, II, Praha: Argo, 2000. ATTWATER, D., Slovník svatých, Vimperk: Papyrus, 1993. BIRNSTEIN, U. A KOL., Kronika křesťanství, Praha: Fortuna Print, 1998. BLAŽÍČEK, O., Ikonografie české barokní plastiky, Praha: (nákl. Vl.), 1974.

Významná místa českých dějin (seminář) Vyučující: PhDr. Blanka Altová Anotace: Cílem je snaha vést studenty k propojování teoretických poznatků s vlastními vizuálními a emotivními zážitky a využívat tato jedinečná specifika uměleckých děl k interpretaci jednání účastníků v průběhu dějin. Naučit studenty, jak je možné využívat výtvarné umělecké dílo a okolnosti jeho fungování jako pramen historického poznání. Poukázat na kontinuitu (diskontinuitu) trvání významných míst a s ním svázaných uměleckých děl, hledat příčiny tohoto jevu a jeho smysl. Tématické okruhy: 1) Co člověk považuje za významné místo dějin a jakou roli mu přikládá? (debata s účastníky semináře). Volba společného programu. 2) Podle zaměření účastníků semináře se určí úhly pohledu na významná místa z pozice obecných dějin, dějin architektury a výtvarného umění, kulturní, historické a symbolické antropologie, kulturní ekologie, dějin literatury, dějin filmu, dějin hudby, cestovního ruchu nebo v mezinárodním kulturním a politickém kontextu (podle jazykových schopností studentů). 3) Kde, jak a proč se utváří a trvá (udržuje) významné místo – jakou má funkci v souvislosti s procesem adaptace člověka na dané místo, s vývojem a fungováním umělecké tvorby, s vývojem představ o podobě a fungování světa (vesmíru). 4) Vývoj a organizace společnosti, s představami o vyšší moci (její podobě a prostředí), s představami o kontaktu člověka s vyšší mocí, s významem a fungováním náboženského kultu a rituálů, s významem a reprezentací světské moci. 5) Vývoj dějin národa, dějin státu, udržování tradice národního vědomí, vytváření historického vědomí (sebevědomí), rozvoje poznání, rozvoj turismu. 6) Významné místo – a krajina – zásah člověka do krajiny – dělení mezi posvátným a každodenním – význam Slunce (pohyb světla a tmy). 7) Prostor a čas – hranice a cesty – architektura jako schrána – architektura jako vize jiného světa (obraz vyššího řádu – výběr materiálů, organizace a vztah

architektonických prvků, estetika, symbolika, komunikace) – architektura jako cesta (orientace) – architektura a její vnitřní vybavení – vnitřní a vnější – rituál. 8) Kultovní artefakty – cesta k významnému místu (pokání, příprava na mimořádný zážitek – emoce jako prostředek komunikace) – vazby mezi významnými místy – síť významných míst a cest – mapování (ovládání) světa. 9) Dějiny – místa, zachovaných staveb a jejich vztahů, zachovaných uměleckých děl a jejich vztahů k místu. 10) Motivace historismů, motivy k uchování uměleckých děl. 11) Falšování, restaurování, rekonstrukce – postupy a etika. 12) Motivace inovací a jejich konkrétní příklady; staré a nové v jednom celku; motivace likvidací a jejich konkrétní příklady. Doporučená literatura: Nebude předem zadávaná, studenti budou vyzváni (dle potřeby nasměrováni), aby hledali informace k jednotlivým místům a objektům v oblasti literatury naučné: archeologické, historické, uměleckohistorické, topografické; nebo popularizující, cestopisné, ve slovnících a encyklopediích, ve školních učebnicích, v literatuře pro děti, v beletrii či na internetu.Poté bude na místě provedeno srovnání a vyhodnocení jednotlivých zdrojů.

Město jako obraz – obraz města (blokový kurz) Vyučující: PhDr. Blanka Altová doc. ak. mal. Jaroslav Alt Anotace: Víkendový kurz je určen studentům, kteří se zajímají o architekturu, urbanismus, památkovozu péči, město jako kulturní fenomén a dějiny nazírané skrze výtvarné umění. Urbanismus a architektura z pohledu historičky umění a malíře jako dějiny zobrazující formy. Základní literatura: HALÍK, P. – KRATOCHVÍL, P. – NOVÝ, O.: Architektura a město, Praha: Academia, 1996. LYNCH, K. Obraz města, The Image of City, Praha: Bova Polygon, 2004. MICL, J.: Architektura ve vizuální kultuře, In Marta Filipová a Matthew Rampley, eds., Možnosti vizuálních studií. Obrazy-texty-interpretace. Brno: Barrister&Principal, 2007.

Doporučená literatura: FRANCASTEL, P.: Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu, Brno: Barrister&Principal, 2003. AUMONT, J: Obraz, Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2005. BAXANDALL, M.: Stíny a světlo, Brno: Barrister&Principal, 2003. LIVIO, M.: Zlatý řez, Argo/Dokořán, Praha, 2006.

KOOLHAAS, R.: Třeštící New York / Retroaktivní manifest pro Manhattan, Praha: Arbor vitae, 2007. JACOBSOVÁ, J.: Smrt a život amerických velkoměst, Praha: Odeon, 1975.

Obraz světa a člověka v umění I. Vyučující: prof. PhDr. Jan Bouzek, CSc., DrSc. Anotace: Předmět podává přehled reflexe obrazu člověka a světa v umění pravěku a starověku od počátků zobrazování do doby počátků řecké civilizace. Sleduje vývoj přírodního prostředí, jeho odraz v lidském myšlení a jeho změny, sebereflexi člověka v jeho světě v různých obdobích. Jde jak o změny v obrazu světa, tak o změny v přírodním prostředí samém, ve vzájemném působení člověka a přírody, především skrze zobrazení ve výtvarném umění. Tématické okruhy: 1) Přírodní prostředí: Geologie a pedologie Středomoří a Předního Východu. 2) Paleolitické umění. 3) Neolitické umění, umění eneolitu. 4) Protodynastické a sumerské umění v Mesopotamii. 5) Počátky Egypta, umění Staré říše. 6) Umění Střední říše v Egyptě a babylonské umění v Mesopotamii. 7) Raná doba bronzová v Egejské oblasti. 8) Egyptská Nová Říše, Amarna. 9) Minojská Kréta, Théra. 10) Levantské kultury konce doby bronzové. 11) Mykénské Řecko. 12) Přechod od doby bronzové k době železné v Řecku a na Předním Východě. Základní literatura: BOUZEK, J. , Dějiny předoasijského a egejského umění, Praha: SPN, 1982. BOUZEK, J., Objevy ve Středomoří, Praha: Odeon, 1979. GARBINI, G., Starověké kultury Předního Východu, Praha: Artia, 1978.

Obraz světa a člověka v umění II. Vyučující: prof. PhDr. Jan Bouzek, CSc., DrSc. Anotace: Předmět podává přehled reflexe obrazu člověka a světa v umění řecké civilizace do raně klasického období. Tématické okruhy:

1) Počátky řeckého umění doby železné, Přípravné období na konci doby mykénské a submykénský styl. 2) Protogeometrický styl, Raný a střední geometrický styl. 3) Athénské vázové malířství zralého a pozdního geometrického stylu, Geometrické vázy v ostatních částech Řecka. 4) Plastika a drobné umění v kovu a hlíně. 5) Architektura. 6) Archaické období – dějiny, náboženství, filosofie a literatura, postavení umělce v archaickém Řecku. 7) Architektura. 8) Archaický obraz člověka v sochařství, pozdně archaické sochařství. 9) Keramika 7. a 6. století mimo Athény, attická černofigurová keramika. 10) Rané klasické umění 5. století př. Kr. – dějiny, vrstvy náboženského života a filosofie, literatura, divadlo: tragédie, komedie, řečnictví. 11) Vývoj nazírání na člověka, Athénské umění 5. století jako vzor. 12) Vývoj nazírání na člověka, Athénské umění 5. století jako vzor. 13) Vývoj raně klasického výtvarného umění. Základní literatura: BOARDMAN, J., Řecké umění, Praha: Odeon, 1975. Doporučená literatura: KRATOCHVÍL, Z., a BOUZEK J., Od mýtu k logu, Praha: Herrmann & synové, 1994. BOUZEK, J., ONDŘEJOVÁ, I., Periklovo Řecko, Praha: MF, 1989. Encyklopedie antiky, Praha: Academia, 1974. Klasické Atény, Bratislava : Tatran, 1970. PIJOAN, J., Dějiny umění II, Praha: Odeon, 1977. STRONG, D.E., Antické umění, Praha : Artia, 1970. BOARDMAN, J., Greek Sculpture: The Archaic Period, New York: Thames and Hudson, 1988.

Obraz světa a člověka v umění III. Vyučující: prof. PhDr. Jan Bouzek, CSc., DrSc. Anotace: Předmět podává přehled reflexe obrazu člověka a světa v umění řecké civilizace od počátků klasického období. Tématické okruhy: 1) Dějiny, literatura: dějepisectví, dramatické umění a poesie, řečnictví, umělecká próza filosofů a jejich politické utopie, přechod od klasického k helénistickému přístupu v chápání světa. 2) Architektura. 3) Sochařství. 4) Nástěnné malířství, mozaika, keramika. 5) Drobné umění, cena lidské práce. 6) Vědomí a umění ve 4. století př. Kr. 7) Helénistické období – dějiny.

8) Helénistické období – kultura. 9) Architektura. 10) Sochařství. 11) Malířství a mozaika. 12) Drobné umění: sošky, terakoty, keramika, toreutika, kovové nádoby a sklo. Základní literatura: BOARDMAN, J., Řecké umění, Praha: Odeon, 1975. Doporučená literatura: KRATOCHVÍL, Z., a Bouzek J., Od mýtu k logu, Praha: Herrmann & synové, 1994. BOUZEK, J., ONDŘEJOVÁ, I., Periklovo Řecko, Praha: MF, 1989. Encyklopedie antiky, Praha: Academia, 1974. Klasické Atény, Bratislava : Tatran, 1970. PIJOAN, J., Dějiny umění II, Praha: Odeon, 1977. STRONG, D.E., Antické umění, Praha : Artia, 1970. BOARDMAN, J., Greek Sculpture: The Archaic Period, New York: Thames and Hudson, 1988.

Obraz světa a člověka v umění IV. Vyučující: prof. PhDr. Jan Bouzek, CSc., DrSc. Anotace: Předmět podává přehled reflexe obrazu člověka a světa v umění starověké civilizace Etrusků a jejich sousedů v Itálii od počátku jejich dějin do vzniku římské říše. Sleduje dějinný vývoj, vývoj přírodního prostředí, jeho odraz v lidském myšlení a jeho změny, sebereflexi člověka. Tématické okruhy: 1) Původ Etrusků: Etruskové jako potomci Pelasgů - Hérodotos a lýdský původ Etrusků. Autochthonní teorie - Teorie o severním původu. 2) Dějiny. 3) Společnost: Sociální struktura - Etruské populi a jejich ústavy - Kultura archaické Etrurie - Od královské vlády k vládě aristokracie - Etruská trýfé - Postavení žen v etruské společnosti. 4) Hospodářství, vojenství: Výroba, zemědělství, obchod - Etruské obchodní styky s ostatním světem - Vojenství, zbraně. 5) Každodenní život: Etruský oděv,obuv, účesy a úprava vousů - Vybavení interiérů a život v domě - Slavnosti a hostiny. 6) Literatura, hudba, tanec, zábavy: Literatura - Hudba a zpěv, tanec - Etruské hry a sport - Předchůdci gladiátorských her. 7) Náboženství: Jiní než všichni ostatní - Vztah etruského a řeckého náboženství, převzetí řecké mythologie - Etruská disciplina - Rozdělení etruského nebe a urbanismus - Umění věštecké - Kulty a kněží - Oběti - Etruské představy o pokračování života po smrti Etruské náboženství u Římanů.

8) Etruština: Luštění - Etruské nápisy - Etruská jména bohů a jejich latinské obdoby Etruská gramatika - Slovníček nejčastějších rozluštěných slov na nápisech. 9) Umění: Zvláštnosti etruského umění. Vývoj názorů na etruské umění, jeho zvláštnosti - Vztahy etruského umění k jiným oblastem. 10) Topografie, muzea: Etruská geografie - Muzea s etruskými památkami. 11) Etruskové a naše země: Etruskové a střední Evropa - Etruskové a naše země Etruskové a česká kultura. 12) Etruská mysl, archaické myšlení Etrusků - Etruskové jako učitelé Římanů. Základní literatura: KELLER, W., Etruskové, Praha : Orbis, 1975. Doporučená literatura: Antické umění v československých sbírkách, katalog výstavy, Praha 1979. BURIAN, J., MOUCHOVÁ, B., Záhadní Etruskové, Praha: Mladá fronta, 1974. HEJZLAR, G., Etruskové a jejich výtvarná práce, Praha: SPN, 1969. PRAYON, W., Etruskové, Praha: NS Svoboda, 2002. Umění Etrusků, katalog výstavy, Hostinné 1981. Svět Etrusků, katalog výstavy, Praha 1989. BOUZEK, J., Objevy ve Středomoří, Praha: Odeon, 1979, kap. X-XI. KRATOCHVÍL, Z., a BOUZEK J., Proměny interpretací, Praha: Herrmann & synové, 1996. KRATOCHVÍL, Z., a Bouzek J., Od mýtu k logu, Praha: Herrmann & synové, 1994.

Obraz světa a člověka v umění V. Vyučující: prof. PhDr. Jan Bouzek, CSc., DrSc. Anotace: Předmět podává přehled umění od založení Říma, za doby královské vlády, za římské republiky. Tématické okruhy: 1) Vznik Říma - legendy a archeologie, Preurbánní Řím, sedm pahorků a sjednocení města. 2) Urbánní Řím pod etruským vlivem - doba posledních králů. 3) Doba rané republiky a počátků střední republiky, střední republika: skulptura a ostatní umění, pozdní republika: republikánský portrét, historický reliéf a ostatní skulptura pozdní republiky. 4) Pompejské malířství: I. a II. styl, drobné umění pozdní republiky. 5) Umění doby Augustovy: plastika a drobné umění. 6) Od Tiberia do konce iulsko-klaudijské dynastie. 7) Pompejské malířství: III. a IV. styl. 8) Umění druhé poloviny 1. stol.pro Kr. 9) Antoninské umění a jeho reflexe člověka. 10) Umění od 3. století do Konstantina: počátky křesťanského umění vedle tradičního. 11) Doba Konstantina Velikého a jeho synů, formování křesťanského umění.

12) Konec umění Západořímské říše: Ravenna a základy pozdějšího vývoje. Základní literatura: PELIKÁN, O., Dějiny Antické umění, Brno: SP, 1972. Doporučená literatura: STRONG, D., Antické umění, Praha : Artia, 1970. Encyklopedie antiky, Praha: Academia, 1974. RAMAGE, N. H., Roman Art - Romulus to Constantin, Englewood Cliffs: Prentice Hall, 1996.

Obraz světa a člověka v umění VI. Vyučující: prof. PhDr. Jan Bouzek, CSc., DrSc. Anotace: Předmět podává přehled umění tzv. periferních civilizací antického světa na sever od řecké a helénistické kultury. Tématické okruhy: 1) Vznik skythského umění, Skytské umění archaické doby. 2) Skythské umění konce 5. a 4. století př. Kr. 3) Konec skythského umění, sarmatské umění. 4) Vznik thráckého umění: geometrický styl a počátky klasické doby. 5) Thrácké umění 6. a 5. století př. Kr. 6) Klasické thrácké umění 4.-3. století př. Kr. 7) Umění falér. 8) Ilyrské umění, Umění situl. 9) Vznik laténského umění a jeho raná fáze. 10) Umění středního a pozdního laténu. 11) Tradice keltského umění. 12) Iberské umění. Základní literatura: BOUZEK, J., HOŠEK, R., Antické Černomoří, Praha: Svoboda, 1978.

Doporučená literatura: BOUZEK, J., Thrákové, Praha: Panorama, 1990. DRDA, P., RYBOVÁ, A., Keltové a Čechy, Praha: Academia, 1998. FILIP, J., Keltská civilizace a její dědictví, Praha: Academia, 1996. SMIRNOV, A. P., Skytské umění, Praha: Panorama, 1980. VENEDIKOV, V., GERASIMOV, S., Thrácké umění, Praha: Odeon, 1976.


Vyučující: prof. PhDr. Jan Bouzek, CSc., DrSc. Anotace: Seminář si klade za cíl ukázat paralely a rozdíly mythologií starých národů a tím přispět k lepšímu pochopení nejen starověkých kultur, ale i současných existujících mimo moderní evropsko-americkou civilizaci, kde je mythologický způsob myšlení stále důležitý. Tématické okruhy: 1) Úvod, mythologie jako výpověď o poznání a uvedení k moudrosti, nefixovanost mythologií. 2) Mythologie jako propedeutika k rituálům přechodu do dospělosti u tzv. přírodních národů. 3) Předovýchodní legendy a mythologie ve srovnání s řeckými. 4) Etnografické paralely k řecké mythologii. 5) Mýty o počátku světa, zlatý, stříbrný a měděný věk, doba héroů. 6) Mythologické topografie. 7) Různé úrovně náboženského myšlení: lidové náboženství, státní náboženství, věštírny, mysterijní náboženství. 8) Integrující systémy náboženství a mythologie. 9) Příběhy o počátcích měst, národů, pohřby a kulty předků, oběti krvavé a nekrvavé. 10) Vize budoucnosti, Apokalypsy. 11) Mythologie a umění - ikonografie a přístup k interpretaci světa a lidských osudů kolektivních i individuálních. 12) Hledání a zakotvení individuální a skupinové identity v mythologii a jejích imitacích. Základní literatura: LÉVI-STRAUSS, C., Myšlení přírodních národů, Liberec: Dauphin, 1996. Doporučená literatura: ELIADE, M., Dějiny náboženského myšlení, Praha: OIKUMENÉ, 1996. JUNG, C., KERÉNYI, K., Věda o mythologii, Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 2004. KERÉNYI, K., Mythologie Řeků I-II, Praha: OIKUMENÉ, 1996. Slovník keltské mythologie, Praha: Železný, 1996.

Posvátné versus světské? Bible a antika ve středověku a dnes Vyučující: Mgr. Lucie Doležalová, Ph.D., M.A. Anotace: Seminář nabízí pohled na středověkou kulturu skrze její dva hlavní zdroje: Bibli a antickou literaturu, jejich sváření v pozdní antice a překvapivě pokojnou koexistenci ve středověku. Budeme společně analyzovat konkrétní texty, které kombinují oba aspekty – hříčky mnichů, parodie, lascivní exempla, atd., texty, které se z dnešního pohledu zdají kacířské a přesto byly ve středověku církví přijímány. Seminář tak otevře také problematiku nejednoznačného kulturního dědictví, kterou budeme rozebírat i z pohledu naší současnosti. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky 2) Posvátné a světské v pozdní antice (výběr z Jeronýma, Tertulliana, Augustina) 3) Antický román versus apokryfa (Pavel a Thekla, Charieás a Calirrhoe, Dafnis a Chloé) 4) Středověké drama mezi kostelem a trhem (Mastičkář) 5) Dovypravování Bible I (Život Adama a Evy) 6) Dovypravování Bible II (evangelia dětství) 7) Parodie I (Hostina Cypriánova) 8) Parodie II (Kázání o svatém jménem Nikdo) 9) Lidová teologie ve středověku (Honorius Augustodunensis: Elucidarius) 10) Exempla (Gesta Romanorum, Petrus Alfonsi: Disciplina clericalis) 11) Ioca monachorum (výběr) 12) Závěr, posvátné versus světské dnes, společná analýza písemných prací studentů Základní literatura: Výběr primárních pramenů – viz Tématické okruhy BIBLE: Genesis, Exodus, První a Druhá Kniha Samuelova, Evangelium podle Matouše, Evangelium podle Jana, Zjevení Janovo Doporučená literatura (výběr): BACHTIN, M. M., François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, Praha: Argo, 2007. DUS, J. A. et. al., Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. Praha: Vyšehrad, 2001. DUS, J. A. et. al., Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II. Praha: Vyšehrad, 2003. DUS, J. A. et. al., Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III. Praha: Vyšehrad, 2007. GUREVIČ, A., Nebe, peklo, svět. Praha: H+H, 1996. VELTRUSKÁ, J., Posvátné a světské. Osm studií o starém českém divadle, Praha: Divadelní ústav, 2006. VIDMANOVÁ, A. a kol., Sestra Múza. světská poezie latinského středověku, Praha: Odeon, 1990.

Dějiny filosofie dějin (Filosofické reflexe historické vědy) Vyučující: prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Anotace: Přednáška má zprostředkovat základní znalosti o dějinách filosofie dějin a uvést do studia děl historických představitelů filosofie dějin a společnosti, jejichž znalost je teoreticko-encyklopedickým předpokladem pro práci v oblasti hisotire, sociologie a antropologie. Absolvování přednášky Vybrané problémy filosof. dějin a soc. filosofie. není předpokladem. Tématické okruhy: 1) Dějiny a „paměť“. Paměť, identita a komunikace. 2) „Paměť”na Boží přítomnost v dějinách a „víra” ve starém zákoně. 3) Kořeny filosofie dějin Deuteroizaijáš a Knize Daniel. 4) Pojetí dějin v antice. 5) Dějiny mezi „dvěma obcemi“ sv. Augustina. 6) Dějiny a společnost u Ibn Chaldúna. 7) Nová antropologie Thomase Hobbese. „Sebevědomí“ a „sebezachování“ jako principy novověké společnosti a státu. 8) Novověké pojetí dějin a): Bodin a Bosuet. 9) Novověké pojetí dějin b): Ch. de Montequieu (O duchu zákonů dějiny jako dějiny ustavených národů formy a hnací síly dějin klima náboženství a společnost) M de Condorcet, Voltaire. 10) Novověké pojetí dějin: c) G.Vico (polemika s Descartesem vcítění dějiny jako sebepoznání člověka). 11) Novověké pojetí dějin: d) osvícenství a protiosvícenství v Německu (Im. Kant, J.G.Hamann, G.E.Lessing, J.G. Herder). 12) Romantické pojetí dějin: Novalis a Fr.Schlegel. Člověk a dějiny u Hölderlina. 13) Německý idealismus: G.W.F.Hegel (Pojem „rozdvojení“ člověka a světa; prostředky dějinného procesu stadia světových dějin, národy a náboženství bez dějin). 14) A.Comte a společenskovědní pozitivizmus (zákon tří stádií; nevyhnutelnost pokroku; cíl vývoje; hierarchie věd). 15) Wilhelm von Humboldt („plození“, „vzdělání“ a „ctnosti“). 16) F.Nietzsche („O užitku historie pro život“; nutnost vzpomínání a zapomínání; přednost života před věděním; monumentální, antikvární a kritická historie; objektivismus a víra v pokrok). 17) Pojem ideologie: marxistický, pozitivistický (R.Carnap a F. Neurat), neutrální (sociologie vědění). 18) Vznik pojmu historické vědomí a jeho zfilosofičtění M. Heideggerem. 19) Pojmy ”transformace”, ”modernizace” a ”pokrok”. Problémy rozhodování, racionální volby a pojem ”rizika”. Základní literatura: IGGERS, G. G., Dějepisectví ve XX. století, Praha: Lidové noviny, 2002. VICO, G., Nová věda, Praha: Academia,1992. DE MONTESQUIEU, CH., O duchu zákonů, Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003.

Doporučená literatura: FOUCAULT, M., Diskurs, autor, genealogie, Praha: Svoboda, 1994. GADAMER, H.- G., Dějiny a historické vědomí, Praha: Filosofický ústav, 1995. GELLNER, E., Rozum a kultura. Historická úloha racionality a racionalismu, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997. GELLNER, E., Pluh, meč a kniha, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. LOEWENSTEIN, B., My a ti druzí. Dějiny, psychologie, antropologie, Brno: Doplněk, 1997. Reflexe, Filosofický časopis, č.16, Praha, 1996 (všechny statě). POPPER, K. R., Bída historicismu, Praha: OIKÚMENÉ, 1994. RICOUER, P., Čas a vyprávění, I, Část druhá: Dějiny a vyprávění, str. 141 – 319, Praha: OIKÚMENÉ, Praha, 2000. SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad, 1998. příslušné pasáže (ideologie, vědomí atd.) k tématům přednášek. Störigovy nebo jiné (W.Röd, I. Tretera), Dějiny filosofie (od antiky do současnosti). České překlady děl přednášených myslitelů (Bossuet, Hegel, Heidegger atd.).

Vznik sociologie náboženství a její hlavní představitelé I. Vyučující: prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Anotace: Výuka má charakter přednášek, jejichž cílem je přinést základní informaci o vlivech náboženství na společnost a společnosti na náboženství a zároveň o specificky náboženských prvcích společenského života (specificky pojatý výklad základních problémů integrace moderních společností, ukazování jejích vnitřních pout a tvorby ideologií). Předmět zároveň představuje specificky pojatý úvod do dějin sociologie a sociální filosofie pro historiky, antropology a filosofy. Předmět je uzavřen zápočtem (test z přednášené látky). Tématické okruhy: 1) Sociologické a sociální problémy. Sociologická esoterika a exoterika. Sociologie jako věda a jako osvícenství. 2) Vynoření problematiky dějin a společnosti v novověkém myšlení. Jejich spjatost s “novou antropologií“ novověku, s teorií státu a problémy politiky. „Sebevědomí“ a „sebezachování“ jako základní principy novověku. 3) Základní pojmy teorie společnosti: individuum, skupiny, třídy, společnost, stát, národ, národní společnost. Monokauzalita, polykauzalita a individuální kauzalita historicko sociálních jevů. Funkce a struktury. 4) Sociologie náboženství a její základní určení: pojem náboženství, náboženské a nenáboženské společenské procesy. Nebezpečí „sociologického“ a „kulturocentrického“ zjednodušení sociologie náboženství. 5) Sociologie náboženství: pojem a metody. Objektivistický, funkcionalistický a hermeneutický přístup. 6) Dějiny sociologie a vznik sociologie náboženství v průběhu XIX. stol. Nasazení k sociologii náboženství u A. Comta, L. Feuerbacha a K. Marxe. Post-osvícenské

pokusy o vytvoření „nových náboženství“ (scientismus, materialistický evolucionismus, politická „náboženství“, antisemitismus, atp.). 7) Kompenzační a integrační (resp.legitimizační) pojetí náboženství. Problém modernizace. Sekularizační teze a „kulturní kontradikce kapitalismu“ Daniela Bella. Tzv. New age. 8) Náboženské překlenování životních protikladů (abstraktní a osobní, možné a skutečné, dočasné a věčné, rovnost a spravedlnost, jednotlivé a všeobecné) Zakladatelé moderní sociologie a jejich obecné koncepty: Auguste Comte 9) Zakladatelé moderní sociologie a jejich obecné koncepty: E.Durkheim. 10) Zakladatelé moderní sociologie a jejich obecné koncepty: M. Weber. 11) Sociologie náboženství v pojetí E.Durkheima, M.Webera a G. Simmela. 12) Další vývoj sociologie náboženství: E.Troeltsch, J. Wach. 13) Základní noze novější sociologie náboženství: G. Mensching, R. Bellah, P.L. Berger, Th. Luckmann, R. Stauffer, Ch. Glock a E. Gellner. S. Freud a jeho „psychoanalýza“ náboženství. 14) Problémy evolucionistické sociologie náboženství. Další vývoj představ o náboženstvích a svatosti. 15) Skica sociologie náboženství N. Luhmanna. Pojmy „systém“, „prostředí“ a „komplexita“. Funkcionální vymezení náboženství v moderních společnostech. 16) Základní pojmy sociologie náboženství: Smysl, identita a způsob života. Intelektualismus, racionalizace a náboženství. Prorok, kněz a kouzelník. Náboženství, církve a sekty. 17) Náboženství a sociální řád. Stavy a třídy, církev a stát, panství a moc. Rolnická religiozita a rozmanitost městské religiozity. Náboženství a ženy. Problém fundamentalismu. 18) Theodiceje a její typy. Idea jednoho Boha a nedokonalost světa. Predestinace a prozřetelnost. Utopie a eschatologie. 19) Náboženská etika a „svět“. Tradice pojetí „dvojího světa“. Odmítání světa a světských činností (úroku, práce a zisku). Weberova teze o “ Protestantské etice a duchu kapitalismu“. Moderní náboženská témata.

Četba textů ze sociologie náboženství Vyučující: prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Anotace: Předmět navazuje na Vznik sociologie náboženství a její hlavní představitelé I. Předmět je uzavřen písemnou prací z četby.

Základní literatura (platná pro oba výše uvedené předměty): BERGER, P. L., Vzdálená sláva. Hledání víry ve věku lehkověrnosti, Brno: Barrister & Principal, 1997, str. 7 - 69 (část prvá): str. 71 - 139 (část druhá): str. 141. - 180 (část třetí) BRAUDEL, F., Dynamika kapitalismu, Praha: Argo, 1999. CAMPBELL, J., Mýty. Legendy dávných věků v našem denním životě, Praha: Pragma, 1998, str. 9 - 73 (kapitoly I - III): str. 74 - 142 (kapitoly IV - VI): str. 143 - 219 (kapitoly VII - IX): str. 220 - 293 (kapitoly X - XII plus závěr)

FREUD, S., Muž Mojžíš a monoteistické náboženství, in: FREUD, S., Sebrané spisy, XVI: Spisy z let 1932 - 1939, str. 87-203, Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1998. GELLNER, E., Pluh, meč a kniha, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001; s. 7 - 61 (kapitoly 1 a 2): str. 62 - 130 (kapitoly 3 - 5): str. 131 - 203 (kapitoly 6 - 8): str. 204 - 253 (kapitoly 9 a 10). KEPEL, G., Boží pomsta. Křesťané, Židé a Muslimové znovu dobývají svět, Brno: Atlantis, 1996. WEBER, M., Sociologie náboženství. S úvodní studií M. Havelky Max Weber a sociologie náboženství, Praha: Vyšehrad, 1998; Miloš Havelka, Předmluva,: str.19 68 (kapitoly 1., 2., a 3).: str. 68 - 115 (kapitoly 4. a 5) Max Weber, Sociologie náboženství:: str. 119 - 175 (kapitoly 1. až 4): str. 177 - 227 (kapitoly 5 - 7): str. 229 263 (kapitoloy8 - 10): str. 265 - 308 (kapitola 11): str. 309 - 367 (kapitola 12). WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKÚMENÉ, 1998, s. 185 - 246 (zde pouze stať Protestantská etika a duch kapitalismu) Doporučená literatura: BELL, D., Kulturní rozpory kapitalismu, Praha: Slon, 1999. BERGER, P. L., Vzdálená sláva. Hledání víry ve věku lehkověrnosti, Brno: Barrister & Principal, 1997. DURKHEIM, É., Sociologie a filosofie, Praha: Slon, 1998. KEPEL, G., Boží pomsta. Křesťané, Židé a Muslimové znovu dobývají svět, Brno: Atlantis, 1996. WEBER, M., Sociologie náboženství, Praha: Vyšehrad, 1998. WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKÚMENÉ, 1998. CAMPBELL, J., Mýty. Legendy dávných věků v našem denním životě, Praha: Pragma, 1998. FREUD, S., Muž Mojžíš a monoteistické náboženství, in: FREUD, S., Sebrané spisy, XVI: Spisy z let 1932 - 1939, str. 87-203, Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1998. GELLNER, E., Pluh, meč a kniha, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. KALLSCHEUER, O., Das Europa der Religionen. Ein Kontinent zwischen Säkularisierung und Fundamentalismus, Fischer, 1996. LUCKMANN, T., Die unsichtbare Religion, Frankfurt a. M.: Suhrkamp, 1991.

K problému symbolických center české politické kultury I. Vyučující: prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Anotace: Předmět je možné charakterizovat jednak jako komentovanou a rozsáhlým filosoficko teoretickým úvodem opatřenou přednášku z „duchovních dějin“ moderního češství (pokud chceme upozornit na interdisciplinární povahu práce, nutně kombinující přístupy i interpretace děl z různých oblastí: filosofie, historiografie, sociologie, literárních dějin, politologie, religionistiky, teorie kultury atd.), jednak jako předmět z oblasti „dějin idejí“, ( - pokud budeme zdůrazňovat historicko filosofický pohled na

vznik, rozšiřování, působnost, kontinuitu i proměny určitých základních „ideových elementů“ tematu „česká otázka“, v tom smyslu, jak „history of ideas“ charakterizoval zakladatel oboru A.O. Lovejoy). Tématické okruhy: 1) Úvod do problémů: historiografie jako „věda“ a jako „osvícenství“. Legitimizační funkce dějin. Pojmy politická kultura, občanská kultura. 2) K prehistorii sporu aneb diskuse o liberalismu, humanitě a politice I. (T.G.Masaryk, J. Kaizl, F.X. Šalda a další.) 3) Vlastní spor o smysl českých dějin aneb diskuse o zásluhách, kontinuitě, historismu a filosofii I (J.Vančura, K.Krofta, J. Pekař, J.Herben, T.G Masaryk, Z.Nejedlý, F.M.Bartoš). 4) Filosofické reflexe sporu o smysl českých dějin ve 20. letech (J.Jareš, E. Rádl, J.L.Fischer). 5) Druhá fáze sporu aneb Max Weber ve sporu o smysl českých dějin a další filosoficko.metodologické otázky (J.Pekař, F.X. Šalda, T.G. Masaryk, J.Slavík, K.Miklík, K.Kupka, J.B.Čapek, K.Stloukal, J.Werstadt a další.). 6) Filosofické předpoklady a konotace pojmu „symbolické centrum“: Weberovy „ideální typy“, Rickertova „historická centra“, Cassirerovo „symbolické formování, Blumenbergovy „paradigmatické metafory. Funkce a „energie“ různých „symbolických center“ (národní identita, politická orientace, kulturní sebepochopení, morální sebereflexe, národní povaha, pojetí dějin atp.). 7) Odlišení tzv. „české otázky“ od tzv. „sporu o smysl českých dějin“ a od reflexí české narodní, politické, kulturní atd. identity na konci první republiky. 8) Jiné („nemasarykovské“) možnosti pochopení „české otázky“ za první republiky. Její kulturologické, sociologické a státoprávní reformulace mimo půdu diskusí o „smyslu českých dějin“ (F.Götz, E.Chalupný, K. Krofta. 1939). 9) Národní tradice a národní identita (Slavík, Sychrava, Pražák). 10) Kritiky Masarykovy koncepce a „první republiky“ vůbec: - konzervativní (Kalista, Durych, Voříšek, Matoušek), - intelektuálská (J.L.Fischer, Jan Patočka). 11) Vlast a národ na počátku okupace. 12) Česká národní povaha. Její pojetí a její výklady před první světovou válkou (Palacký, Masaryk, Durdík, Kollátor, Dyrhon, Chalupný), ve 20. letech (J.L.Fischer, F. Peroutka, J.Mahen) a pozdější reflexe. Námitky a kritiky. 13) Kultura a politika. Problém české kulturní a politické orientace (Jsme Západ, Východ anebo střední Evropa?!). 14) Politická a nepolitická politika (Havlíček, Masaryk, Smetáček, Patočka, Konrad, Havel). 15) Diskuse o střední Evropě a její proměny: tzv. pozitivní politika; F.Naumann a T.G.Masaryk. 16) Východní, západní a střední Evropa jako kulturní, historické a politické pojmy. 17) Pojetí českých dějin. Hermeneutické perspektivy, problém periodizace. Tradice a legitimita. Základní literatura: HAVELKA, M. (vyd.), Spor o smysl českých dějin 1895-1938, Praha: Torst, 1995. HAVELKA M., Dějiny a smysl. O obsazích, akcentech a posunech tzv. české otázky (1895 - 1989), Praha: Lidové noviny, 2001. MASARYK, T. G., Světová revoluce, Praha: Orbis: Čin, 1925 (a všechna násl. vydání).

MASARYK, T. G., Česká otázka. Snahy a touhy národního Praha: Orbis: Čin, 1898 (a všechna násl. vydání). KŘEN, J., Historické proměny češství, Praha: Karolinum, 1993.

probuzení,

Doporučená literatura: BENEŠ, E., Nová slovanská politika, Praha: Žikeš, 1946. (nebo všechna ostatní vydání) BROKLOVÁ, E., Sto let Masarykovy České otázky, Praha: Ústav TGM, 1997. ČERNÝ, V., Skutečnost - Svoboda, Praha: Český spisovatel, 1995. DEJMEK, J., KUKLÍK, J., NĚMEČEK, J., Kauza tzv. Benešovy dekrety. Historické kořeny a souvislosti. Tři české hlasy k diskusi, Praha: Historický ústav AV ČR, 1999. GABRIEL, J. A KOL., „Slovník českých filosofů”(příslušná hesla), Prno: Masarykova universita, 1998. HABERMAS, J., Dobiehajúca revolúcia, Bratislava: Kaligram, 1999. (Případně německy: Die nachholende Revolution, Suhrkamp, Frakfurt a. M.) HAVEL, V., Eseje a stati, II. Kap. in: HAVEL, V., Do různých stran, str. 41 - 141, Praha: Lidové noviny, 1989. HROMÁDKA, J. L., Naše dnešní orientace, Praha: Hencl, 1945. KAPLAN, K., Kořeny československé reformy 1968, Brno: Doplněk, 2000. KOSATÍK, P., Ferdinand Peroutka. Pozdější život (1938 - 1978), Praha: Paseka, 2000. KROFTA, K., Idea československého státu, in: KROFTA, K., Z dob naší první republiky, Praha: Leichter, 1939. MASARYK, J., Ani opona ani most, Praha: Žikeš, 1947. NEJEDLÝ, Z., O smyslu českých dějin, Praha: Svoboda, 1952. PATOČKA, J., Co jsou Češi? Malý přehled fakt a pokus o vysvětlení, Praha: Panorama, 1992. PEROUTKA, F., O věcech obecných, I - II, Praha: SPN, 1991. PITHART, P., Osmašedesátý, Praha: Rozmluvy, 1990. WANDYCZ, P. S., Střední Evropa v dějinách, Praha: Academia, 1998.

K problému symbolických center české politické kultury II. Vyučující: prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Anotace: Předmět je možné charakterizovat jednak jako komentovanou filosoficko teoretickou přednášku z „duchovních dějin“ moderního češství (- pokud budeme zdůrazňovat interdisciplinární výklad tématu, nutně kombinující přístupy i interpretace děl z různých oblastí: filosofie, historiografie, sociologie, literárních dějin, politologie, religionistiky, teorie kultury atd.), jednak jako předmět z oblasti „dějin idejí“, ( pokud budeme zdůrazňovat historicko filosofický pohled na vznik, rozšiřování, působnost, kontinuitu i proměny určitých základních „ideových elementů“ základního tématu „česká otázka“, v tom smyslu, jak „history of ideas“ charakterizoval zakladatel oboru A.O. Lovejoy). Tématické okruhy: 1) Odlišení tzv. „české otázky“ od tzv. „sporu o smysl českých dějin“ a od reflexí české narodní, politické, kulturní atd. identity na konci první republiky.

2) Jiné („nemasarykovské“) možnosti pochopení „české otázky“ za první republiky. Její kulturologické, sociologické a státoprávní reformulace mimo půdu diskusí o „smyslu českých dějin“ (F.Götz, E.Chalupný, K. Krofta). Rok 1939. 3) Česká národní povaha. Její pojetí a její výklady před první světovou válkou (Palacký, Masaryk, Durdík, Kollátor, Dyrhon, Chalupný), ve 20. letech (J.L.Fischer, F. Peroutka, J.Mahen) a pozdější reflexe. Námitky a kritiky. 4) Kultura a politika. Problém české kulturní a politické orientace (Jsme Západ, Východ anebo střední Evropa?!). 5) Politická a nepolitická politika (Havlíček, Masaryk, Smetáček, Patočka, Konrad, Havel). 6) Diskuse o střední Evropě a její proměny: tzv. pozitivní politika; F.Naumann a T.G.Masaryk. Východní, západní a střední Evropa jako kulturní, historické a politické pojmy. 7) Reflexe „české otázky“ jako sebepotvrzení národa (K.Krofta) a jako forma distance od dosavadních dějin. Vlast a národ na počátku okupace. 8) Kritiky Masarykovy koncepce a „první republiky“ vůbec: - konzervativní (Kalista, Durych, Matoušek) - fašizující (Voříšek) - intelektuálská (J.L.Fischer, Jan Patočka). 9) „Symbolické centrum“ T.G.Masaryk (Moravec, Hromádka, Odložilík) 10) Poválečné syntézy dějin (Krofta, Kalista, Chudoba, Odložilík, Kratochvíl, Hosák, Roubík). „Překonávání Pekaře a nové akcenty legitimizace politiky dějinami (Nejedlý). „Rozjímání o českých dějinách“ 11) Pojetí dějin a periodizace dějin (Pekař, Husa, Kalivoda). 12) „Česká otázka“ mezi dogmatismem a reformismem (1948 – 1968). Nový, Novák, Červinka, Kosík, Machovec, Marek, Patočka). Diskuse o „českém údělu“. 13) Návrat „české otázky“ a diskusí o smyslu českých dějin 1970 – 1989 (Patočka, Černý,Opat, Vašíček, Skalický, Loewenstein, Palouš, Malý, Marek a další. Dokument „Právo na dějiny“) Základní literatura: HAVELKA, M. (vyd.), Spor o smysl českých dějin 1895-1938, Praha: Torst, 1995. HAVELKA M., Dějiny a smysl. O obsazích, akcentech a posunech tzv. české otázky (1895 - 1989), Praha: Lidové noviny, 2001. PITHART, P., Dějiny a politika, Praha: Prostor, 1993. RATAJ, J., O autoritativní národní stát. Ideologické proměny české politiky v druhé republice 1938 - 1939, Praha: Karolinum, 1997. Doporučená literatura: BROKLOVÁ, E., Sto let Masarykovy České otázky, Praha: Ústav TGM, 1997. ČERNÝ, V., Skutečnost - Svoboda, Praha: Český spisovatel, 1995. HAVELKA, M., Dějiny a smysl. O obsazích, akcentech a posunech tzv. české otázky (1895 - 1989), Praha: Lidové noviny, 2001. KROFTA, K., Idea československého státu“, in: KROFTA, K., Z dob naší první republiky, Praha: Leichter, 1939. KŘEN, J., Historické proměny češství, Praha: Karolinum, 1993. MASARYK, T. G., Česká otázka. Snahy a touhy národního probuzení, Praha: Čin, 1895. (a všechna násl. vydání). MASARYK, T. G., Světová revoluce, Praha: Čin: Orbis, 1925 (a všechna násl. vydání). NEJEDLÝ, Z., O smyslu českých dějin, Praha: Svoboda, 1952. PATOČKA, J., Česká vzdělanost v Evropě, Praha: V. Petr, 1940.

PATOČKA, J., Co jsou Češi? Malý přehled fakt a pokus o vysvětlení, Praha: Panorama, 1992. PATOČKA, J., O smyslu dneška, Praha: Mladá fronta, 1969. PEROUTKA, F., Jací jsme, Praha: V. Petr, 1924. PITHART, P., Osmašedesátý, Praha: Rozmluvy, 1990. PITHART, P., Dějiny a politika, Praha: Prostor, 1993. RATAJ, J., O autoritativní národní stát. Ideologické proměny české politiky v druhé republice 1938 - 1939, Praha: Karolinum, 1997.

Kouzelná flétna aneb osvícenství a jeho dědictví v evropské společnosti Vyučující: Mgr. Pavel Himl, Dr. phil. Anotace: Cílem předmětu bude přiblížit se k možným dobovým významům Kouzelné flétny, ale především k dopadům osvícenství ve společenské praxi. Ačkoliv jeho představitelé vnímali osvícenství většinou jako odvrat od „starého“, půjde také o to ukázat kořeny a kontinuity osvícenství v raném novověku a jeho ne zcela jednoznačný přínos evropské modernitě. Těžiště výuky bude spočívat v projektech společenských změn a jejich uskutečňování v praxi, mezi něž patří reformy vládnutí a (trestního) práva, změny v oblasti správní (policie), zdravotní, školské, náboženské (tolerance, rušení klášterů a bratrstev), ale i obecně kulturně-civilizační (média, alfabetizace). Tematické okruhy: 1) Uvedení do tématu. 2) Osvícenství dnes – kritika, vědeckost poznání, laicita. 3) Východiska osvícenských reforem v předmoderních společnostech. 4) Osvícený panovník, stát a vláda. 5) Josefinismus, církevní reformy. 6) Reformy policie v osvícených monarchiích. 7) „Povznesení“ lidu a žen, „lidové osvícenství, gender a sexualita. 8) České a moravské osvícenství, svobodné zednářství. 9) Osvícenská věda. 10) Wolfgang Amadeus Mozart a české země. 11) Opera Kouzelná flétna a její osvícenský symbolismus. 12) Rozbor vybrané inscenace Kouzelné flétny. Základní literatura: BĚLINA, P., KAŠE, J., KUČERA, J. P., Velké dějiny zemí Koruny české X., 1740-1792, Praha – Litomyšl: Paseka, 2001. SZABO, F. A. J., Kaunitz and the Enlightened Absolutism 1753-1780, Cambridge: Cambridge Univ. Press, 1994. LANDON, H. C. R., 1791: Mozart’s Last Year, London: Tames and Hudson, 1988, 1999. Doporučená literatura:

KROUPA, J., Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravské společnost 1770-1810, Brno: ERA, 2006. PETRÁŇ, J., Kalendář. Velký stavovský ples v Nosticově Národním divadle v Praze dne 12. září 1791, Praha: Československý spisovatel, 1988. HAUBELT, J., České osvícenství, Praha: Svoboda 1986. TODOROV, T., L’esprit des Lumières, Paris: Laffont, 2006.

Rituály (bez)moci. Popravy, milosti a inscenace moci v 16. - 20. století Vyučující: Mgr. Pavel Himl, Dr. phil. Anotace: I v (post)moderní, racionálně uspořádané společnosti nalezneme momenty symbolické prezentace společenského řádu (např. státní akty jako přísahy a instalace zvolených představitelů, udělování vyznamenání, udělování občanství), stejně jako zdánlivě předmoderní relikty (zejm. institut milosti). Úkolem semináře bude na několika příkladech analyzovat symboliku aktů, jako jsou popravy, milosti, korunovace, holdování nebo přísahy, přesněji to, co vypovídají o uspořádání a mocenském rozložení dané společnosti. Těžiště bude sice v raném novověku, budeme však sledovat také to, jak se moc inscenuje ve společnosti moderní („rovné“, nehierarchické). Tematické okruhy: 1) Úvod do problematiky rituálů a jejich symboliky. 2) Trest smrti a popravy v současnosti. 3) Raněnovověké „divadlo hrůzy“ a jeho pedagogizace, institut milosti. 4) Staroměstské exekuce v roce 1621 jako inscenace moci a tradiční spektákl. 5) Veřejné exekuce v raněnovověké Francii. 6) Osvícenská diskuze o trestním právu. 7) Foucaultova společnosti věznice a disciplíny. 8) Zneviditelnění poprav a trestání v 19. století. 9) Holdování, vjezdy a korunovace v raném novověku. 10) Retribuční justice po 2. světové válce. 11) Popravy válečných zločinců v ČSR po roce 1945. 12) Závěr – popravy a Eliasův proces civilizace. Základní literatura: FOUCAULT, M., Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení, Praha: Dauphin, 2000. DÜLMEN, R. van, Divadlo hrůzy. Soudní praxe a trestní rituály v raném novověku, Praha: Rybka, 2001. EVANS, R. J., Rituals of Retribution. Capital Punishment in Germany 1600-1987, Oxford: Oxford University Press, 1996. Doporučená literatura: PETRÁŇ, J., Staroměstská exekuce, Praha: Mladá fronta, 1985.

BASTIEN, P., L'execution publique à Paris au XVIIIe siècle. Une histoire des rituels judiciaires, Seyssel: Champ Vallon, 2006. HOLENSTEIN, A., Die Huldigung der Untertanen. Rechtskultur und Herrschaftsordnung (800-1800), Stuttgart - New York: G. Fischer, 1991. ELIAS, N., O procesu civiliazce. Sociogenetické a psychogenetické studie. Proměny chování světských horních vrstev na Západě, Praha: Argo, 2006.

Hranice, pasy, cizinci. Od kontroly pohybu ke kontrole osob (16. 19. století) Vyučující: Mgr. Pavel Himl, Dr. phil. Anotace: Jednou ze zachytitelných proměn identifikace lidí v raném novověku je posun od osobní poddanské vázanosti k panovníkovi/vrchnosti suverénovi k neosobnímu vztahu ke státu. Osobní poddanský svazek se však již dávno symbolicky nerealizoval v přímých setkáních vrchnosti spoddanými a ústřední moc země/státu ktěmto poddaným pronikala čím dál tím bezprostředněji. Předmět se bude zabývat institucemi, praktikami a písemnostmi, kterou se zmíněnou identifikací souvisejí. Bude sledovat regulaci mobility ze strany státu a vrchností a efektivitu těchto (kontrolních) opatření. S tím souvisí také přístup veřejných autorit k cizincům. V obecné rovině si bude předmět klást otázku po principech moderní identifikace, registrace a cizinecké politiky a jejich zachycení v pramenech. Tematické okruhy: 1) Úvod – charakteristika předmoderních evropských společností. 2) Člověk a hranice v raném novověku. 3) Hranice českých zemí – od hraničního lesa k hraniční linii. 4) Identifikace osob v pozdním středověku. 5) Neusedlí a jejich pronásledování v 16.-18. století, postrk. 6) Každodenní překračování hranic v 18./19. století na příkladu jihočeského regionu. 7) Vytyčování a vnímání hranic v raném novověku, mapy (geometrie, kartografie). 8) Pas a vznik moderního státu. 9) Od vrchnostenské příslušnosti k domovskému právu v rakouské monarchii. 10) Rozbor patentu o vystěhovalectví z roku 1784. 11) Pohyb obyvatel po Evropě v 19. století. 12) Závěr, shrnutí. Základní literatura: CAPLANE, J., TORREY, J. (ed.), Documenting Individual Identity. The Development of State Practices in the Modern World, Princenton: Princenton Univ. Press, 2001. HEINDL, W., SAURER, E. (ed.), Grenze und Staat. Paßwesen, Staatsbürgerlichkeit, Heimatrecht und Fremdengesetzgebung in den österreichischen Monarchie 17501867, Wien-Köln-Weimar: Böhlau 2000. Doporučená literatura:

LEMBERG, H. (ed.), Grenzen in Ostmitteleuropa im 19. und 20. Jahrhundert, Marburg: Verlag Herder Institut, 2000. SCHAMLE, W., STAUBER, R. (ed.), Menschen und Grenzen in der Frühen Neuzeit, Berlin: Verlag Spitz, 1998. ROCHE, D., Humeurs vagabondes. De la circulation des hommes et de lutilité des voyages, Paris: Fayard 2003.

Dějiny kulturních kategorií Vyučující: PhDr. Jan Horský, Ph.D. Anotace: Předmět metodicky navazuje na postupy dějin mentalit a historické antropologie. Na vybraných příkladech seznamuje se způsobem dějepisné badatelské práce při snaze o pojednání dějin kulturních kategorií (pojmů, idejí, představ, způsobů imaginace apod.) a to se zaměřením na evropskou kulturu. Tématické okruhy: 1) Vztah mezi námi zaváděnými pojmy (určitými analytickými kategoriemi) a kategoriemi, jimiž disponovali dějinní aktéři. 2) Otázky, jak navzájem propojit studium dějinných proměn určité kategorie se studiem toho, jaké místo tato kategorie měla v příslušné době v rámci (do určité míry námi hypoteticky konstruovaného) hulturního celku doby. 3) Problém dějin kulturních kategorií a mikrohistorického zájmu o konkrétní dějinné kulturní performativní akty. 4) Otázka poměru mezi analýzou kulturních kategorií a historicko-sémantickým rozborem. 5) Kategorie týkají se tohoto světa, kupříkladu v návaznosti na mocenský systém společnosti kategorie „cti“ a „bezectnosti“. 6) Kategorie v návaznosti na životní cykly např. kategorie „dětství“, „dítě“. 7) Kategorie týkají se orientace k onomu světu: „Ráj“. 8) Kategorie týkají se orientace k onomu světu: „Očistec“. 9) Revenantni. 10) Lidová magie. 11) Kategorie vykazovaly poměrně značnou variabilitu svých dějinných podob i podob, co do zastoupení v elitní a v lidové kultuře, kupříkladu kategorie: „duch/duše“ a „těla“ (s bohatým spektrem jejich odkazů ke kategoriím dalším). 12) Kategorie „snu“ a „reality“. Základní literatura: DELUMEAU, J., Dějiny Ráje. Zahrada rozkoše, Praha: Argo, 2003. Doporučená literatura: VAN DÜLMEN, R., Kultura a každodenní život v raném novověku I., Praha: Argo, 1999. DÜRR, R., Mägde in der Stadt. das Beispiel Schwäbisch Hall in der Frühen Neuzeit, Frankfurt a. M.: Campus, 1995. LE GOFF, J., Zrození očistce, Praha: Vyšehrad, 2003.

LE GOFF, J., SCHMITT J.-C., Encyklopedie středověku, Praha: Vyšehrad, 2002 MARTIN, J., NITSCHKE, A., (Hrsg.), Zur Sozialgeschichte der Kindheit, München: K.A. Freiburg, 1986

Evropská reformace Vyučující: PhDr. Jan Horský, Ph.D. Anotace: Předmět je zaměřen na rozbor základních reformačních idejí (nauka Lutherova, Zwingliho a Calvinova), jejich porovnání s myšlenkovým světem české reformace a proměn během 16. až 18. století. Zároveň jsou představeny základní typy historických pramenů, vhodných k dějinám náboženství a způsoby jejich zpracování. Podmínkou k udělení zápočtu je jedná písemná a jedna ústní samostatná reference, založená na četbě pramenů a literatury. Tématické okruhy: 1) Vymezení pojmu reformace (reformace 16. století a „reformace“ či opravná hnutí starší). 2) Napětí mezi „věroukou“ a „zbožností“, předreformační nauka a projevy předreformační zbožnosti. 3) Základní prvky reformační nauky, proměny v nauce o spáse, svátosti, církvi, vrchnosti atd; učení Lutherovo, Zwingliho a Calvinovo; ukázáno na rozboru základních věroučných textů (augsburské a helvétské konfese). 4) Radikální vyústění evropské reformace: anabaptisté a antitirinitaristé. 5) Souběh reformačního programu s dalšími opravnýmy snahami doby (německé povstání rytířů 1522, selská válka 1524-25). 6) Ohlasy evropské reformace v českém prostředí, přechod od starokališnictví k novoutrakvismu. 7) Česká konfese, rozbor pramenných textů (konfese bratrská z roku 1535 a konfese česká z roku 1575). 8) Rozštěpení uvnitř reformačního hnutí: výluční luteráni - melanchtonci kalvinisté. 9) Reformace intelektuálů a lidové ohlasy reformace. 10) Reformace a pozdní humanismu. 11) Vznik mystických proudů v reformaci (příklad rosenkruciánů). 12) Vztah reformace k moderní vědě. Základní literatura: MOLNÁR, A., Na rozhraní věků. Cesty evropské reformace, Praha: Vyšehrad, 1985. TROELTSCH, E., Z dějin evropského ducha, Praha: Historický klub, 1934. Doporučená literatura: TROELTSCH, E., The Social Teaching of Christian Churches, Louisville: John Knox Press, 1992 (též německy). WEBER M., „Protestantská etika a duch kapitalismu“, česky v: WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, OIKÚMENÉ, Praha, 1998, s. 185-245. WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, OIKÚMENÉ, Praha, 1998. s. 185-245. HREJSA, F., Česká konfesse, její vznik, podstata a dějiny, Praha: Čes. akademie, 1912

HRUBÝ, F., „Reformace v oblasti německé a severské“, in ŠUSTA, J., (vyd.), Dějiny lidstva od pravěku k dnešku V., Praha: Melantrich, 1938, s. 227-302. HRUBÝ, F., „Reformace v Německu a válka třicetiletá“, in ŠUSTA, J., (vyd.), Dějiny lidstva od pravěku k dnešku V., Praha: Melantrich, 1938, s. 556-624. HRUBÝ, F., „Luterství a kalvinismus na Moravě před Bílou horou“, in Český časopis historický 40 (1934), s. 265-309, 41 (1935), s. 1-40 a 237-258. GLÜCKLICH, J., „Reformace v Anglii a oblasti jazyka francouzského“, in ŠUSTA, J. (vyd.), Dějiny lidstva od pravěku k dnešku V, Praha: Melantrich, 1938, s. 303-368. ŠMAHEL, F., Husitská revoluce I.-IV., Praha: Karolinum, 1995n.

Náčrt historicko-antropologického rozboru české reformace Vyučující: PhDr. Jan Horský, Ph.D. Předpoklady: Tento předmět volně navazuje na předmět Evropská reformace. Anotace: 1) Zařazení české reformace 15.-19. století do kontextu velké evropské reformace (věroučné sblížení, určité rozdíly) a podává náčrt osudů českých evangelíků v době předbělohorské, rekatolizační (1621-1781) a toleranční (po 1781). 2) Představení některých sociologických (zejména M. Weber, E. Troeltsch) či filosofické (E. Cassirer, popř. možno vyjít z M. Foucaulta) a kulturně či historicko antropologických (N. Schindler, R. van Dülmen, J.-C. Schmitt a další) interpretačních přístupů k dějinám evropské reformace. 3) Otázka diskusí o významu české reformace v rámci sporu o smysl českých dějin. 4) Otázka, nakolik lze některé pojmy, které byly při sociologickém, filosofickém, religionistickém či antropologickém rozboru reformace (a náboženství obecně) vymezeny, použít při dějepisném bádání jako analytické kategorie, či do jaké míry lze obecné teze, zformulované v uvedených oborech, uplatnit při dějepisném bádání jako interpretační schémata. 5) Povaha samotných věroučných textů (Zejména pokud jde o nauku o spáse, postoj k dobrým skutkům, učení o “moci světa“, otázku přísahy a pod.) 6) Od jejich rozboru bude odvozováno tázání: na přímý dopad „sociální nauky“ jednotlivých skupin, 7) a to, co jednotlivé prvky věrouky mohly v kultuře působit nezáměrně. 8) Vztah mezi věroukou (konfesijní texty, církevní a bohoslužebné řády) a způsobem působení na širší laické vrstvy (kázání). 9) Dopad věrouky, popř. specifická reinterpretace věrouky lidovou (laickou) kulturou (využity např. výslechové protokoly či autobiografické texty). 10) Otázka, zda lze sledovat vazbu některých kvantitativně pojednatelných sociálních praktik (např. prvků demografického chování) na jednotlivé konfesijní skupiny apod. 11) Náboženské knihy a četby v lidovém laickém prostředí, jejího kulturního, sociálně statusového a nábožneského významu (C. Ginzburg, H.Medick, M.-E. Ducreux), rozstoucí způsobilosti sebetématizace, vázaná na některé radikální evangelické církve (E. Štěříková), - reformačního učení o domu, rodině, služebnictvu (R.

Dürr), - učení o světské práci (R. Dürr, E. P. Tompson), - postoji k marginálním skupinám (např. J. Petráň, J. Halama). 12) Rozdíl mezi prvky možnými antropologickými či sociologickými dopady katolické a evangelické zbožnosti. 13) Adekvátnost tezí jako např. teorie o “odkouzlení světa“, dovršeném v reformaci, o reformační podpoře „soustavného vlastního vedení života“, o “disciplinaci lidové kultury“ a pod. Základní literatura: MOLNÁR, A., Na rozhraní věků. Cesty evropské reformace, Praha: Vyšehrad, 1985. Doporučená literatura: Metody kulturní a sociální antropologie a vymezení historické antropologie a jejích metod: DRESSEL, G., Historische Anthropologie. Ein Einführung, Wien: Böhlau, 1996. VAN DÜLMEN, R., Kultura a každodenní život v raném novověku I., Praha: Argo, 1999. VAN DÜLMEN, R., Historická antropologie, Praha: Dokořán, 2002. GEERTZ, C., Interpretace kultur, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000 GINZBURG, C., Sýr a červi, Praha: Argo, 2000. HAVELKA, M. (vyd.), Spor o smysl českých dějin 1895-1938, Praha: Torst, 1995 (zejména texty Masarykovy a Rádlovy). NEŠPOR, Z. R., „Pojem „církev“ a „sekta“ v českém předmarxistickém dějepisectví“, in HORSKÝ, J. (vyd.), Kulturní a sociální skutečnost v dějezpytném myšlení. Příspěvky k dějinám českého dějepisectví doby Gollovy školy, Ústí n. L.: Albis international, 1999, s. 204-248. TROELTSCH, E., Z dějin evropského ducha, Praha: Historický klub, 1934. TROELTSCH, E., The Social Teaching of Christian Churches, Louisville: John Knox Press, 1992 WEBER, M., Sociologie náboženství, Praha: Vyšehrad, 1998. WEBER M., „Protestantská etika a duch kapitalismu“, česky v: WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, OIKÚMENÉ, Praha, 1998, s. 185-245. HANÁK, J., „Bratří a starší z Hory lilecké“, in Čas. Mat. Mor. 52 (1928), s. 39-124, 277-348, 53 (1929), s. 1- 44. 52 (1928), s. 39-124: okolnosti vzniku, seskupení Habrovanské jednoty, 52 (1928), s. 377-348: rozbor věrouky Habrovanských, 53 (1929), s. 1-12: ovilvnění zahraničnímy proudy, přímé doklady závislosti na literárních dílech raformátorlů, 53 (1929), s. 12-44: zařazení habrovanské věrouky do kontextu vývoje českého a evropského reformačního myšlení. HREJSA, F., Česká konfesse, její vznik, podstata a dějiny, Praha: Čes. akademie, 1912 DUCREUX, M.-E., „Symbolický rozměr pouti do Staré Boleslavi“, in Český časopis historický 95 (1997), s. 585-620. DUCREUX, M.-E., „Kniha a kacířství, způsob četby a knižní politika v Čechách 18. století“, in Literární archiv (27) 1994, s. 61-87.

Zrod moderní vědy Vyučující: PhDr. Jan Horský, Ph.D. Anotace: Předmět je zaměřen převážně na vývoj rodícího se přírodovědného myšlení na prahu novověku (16., 17. století) a to především v oblasti kosmologie, astronomie a fyziky. Tématické okruhy: 1) Přeměna základních kosmologických koncepcí (od konečného k neomezenému vesmíru). 2) Přeznačení základních pojmů (místo prostor, prvek, atom, síla, tíha, světlo a pod.). 3) Vztahy mezi kosmologickým a přírodovědným myšlením na jedné a obecným vývojem stylu myšlení (v oblasti např. náboženských idejí) v raném novověku na straně druhé. 4) Matematizace přírodní vědy. 5) Změna postoje k empirii a pozorování. 6) Jan Amos Komenský (Svět materiální v rámci Obecné porady). V konfromtaci s tímto textem budou pojednávány jednotlivé přírodovědné pojmy (stručný náčrt jejich užívání a vymezování do 17. století a porovnání způsobu zacházení s nimi u Komenského a v rámci tehdejší přírodovědy). 7) Jaký dosah měly v 17. století proměny v přírodovědném myšlení na obecné filosofické myšlení. 8) Keller 9) Galilei 10) Descartes 11) Newton 12) Pascal Základní literatura: KOYRÉ, A., From the Closed World to the Infinite Universe, Baltimore: The Johns Hopkins Press, 1957. Doporučená literatura: BERNAL, J. T., Věda v dějinách, 1. a 2.díl, Praha: SNPL, 1960. DIJKSTERHUIS E. J., Die Mechanisierung des Weltbildes, Berlin: Springer, 1956, práce má i angl. překlad. FLOSS, P., Proměny vědění, Praha: Mladá fronta, 1987. HORSKÝ, Z., Kepler v Praze, Praha: Mladá fronta, 1980. KUHN, T. S., The Copernican Revolution, Cambridge, Mass. Harvard University Press, 1985. L. NOVÝ a kol., Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, Praha: ČSAV, 1961.

Evropská národní hnutí Vyučující: prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. Anotace: Předmět podává přehled formování moderních evropských národů, které proběhlo formou národního hnutí, tj. v podobě cílevědomého úsilí získat všechny základní charakteristiky plně zformovaného národa. Tématické okruhy: 1) Národ a nacionalismus - vývoj názorů. 2) Formování národa v podmínkách raně novověkého státu v západní Evropě. 3) Srovnání podmínek pro národní hnutí na půdě evropských multietnických impérií. 4) Sjednocovací národní hnutí: Německo, Itálie, Polsko. 5) Národní hnutí v Habsburské monarchii I.: Češi, Maďaři. 6) Národní hnutí v Habsburské monarchii II.: Slováci, Slovinci. 7) Národní hnutí v Rusku I.: Finové, Estonci, Lotyši, Litevci. 8) Národní hnutí v Rusku II.: Ukrajinci, Bělorusové. 9) Národní hnutí v jihovýchodní Evropě: Řekové, Srbové, Bulhaři. 10) Národní hnutí v západní Evropě I.: Norové, Vlámové, Irové. 11) Národní hnutí v západní Evropě II.: Katalánci, Baskové. 12) Integrující faktory národního hnutí. Základní literatura: ŘEZNÍK, M., Formování moderního národa, Praha: Triton, 2003. Doporučená literatura: GELLNER, A., Národy a nacionalismus, Praha: Hříbal, 1993. HROCH, M., Evropská národní hnutí v 19. stol., Praha : Svoboda, 1986. SCHULZE, H., Stát a národ v evropských dějinách, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003.

Komparativní dějiny Vyučující: prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. Anotace: Předmět seznamuje studenty s možnostmi komparativního přístupu k evropským dějinám. Příklady čerpá zejména z raného novověku, ale také ze středověku a z 19.20.století. Tématické okruhy: 1) Názory na komparaci ve společenských vědách, principy aplikace komparativní metody. 2) Srovnání kultur evropského Západu a Východu ve středověku. 3) Evropské město ve středověku.

4) Reformace. 5) Postavení rolníků v raném novověku: typologie. 6) Úloha kupeckého kapitálu v západní a východní Evropě. 7) Sociální a politická krize v polovině 17.století. 8) Absolutismus. 9) Evropské revoluce, ohlas Francouzské revoluce v evropských zemích. 10) Sociální původ inteligence. 11) Formování moderního národa Češi a Němci, „národní dějiny“ jako konstrukce. 12) Multietnická impéria a jejich rozpad. Základní literatura: HAUPT, H. G., KOCKA, J., Geschichte und Vergleich, Frankfurt: Campus, 1996. Doporučená literatura: MOHNHAUPT, H., Historische Vergleichung im Bereich von Staat und Recht, Frankfurt am Main: V. Klostermann, 2000.

Paměť evropských národů: mýty a realita Vyučující: prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. Anotace: Předmět sleduje historický rozměr identity jednotlivých evropských národů se zvláštním zřetelem k 19. století. Bude zaměřen na jejich srovnání s cílem určit rozdíly a obdobné rysy v konstrukci národních dějin a národních tradic a mýtů. Tématické okruhy: 1) „Národní dějiny“ – charakteristika základních pojmů. 2) Vědecká konstrukce národních dějin, tj. dějiny jednotlivých národů tak, jak je vytvářela národní věda v období formování moderního národa během 19. a počátkem 20. století. 3) Vědecká konstrukce národních dějin, tj. dějiny jednotlivých národů tak, jak je vytvářela národní věda v období formování moderního národa během 19. a počátkem 20. století. 4) Systematický přehled v celoevropské komparativní perspektivě. 5) Systematický přehled v celoevropské komparativní perspektivě. 6) Mýty o národních dějinách - o původu národa, o slavných okamžicích národních dějin, o významných osobnostech. 7) Mýty o národních dějinách - o původu národa, o slavných okamžicích národních dějin, o významných osobnostech. 8) Selektivní přehled některých aspektů mýtů o národních dějinách u vybraných národů. 9) Umělecké zpracování národních dějin, především historická beletristika, historické drama, příp. opera I.: Češi, Němci. 10) Umělecké zpracování národních dějin, především historická beletristika, historické drama, příp. opera II.: Poláci, Francouzi.

11) „Místa paměti“ v dějinách vybraných evropských národů (památky, pomníky, národní tradice). 12) „Místa paměti“ v dějinách vybraných evropských národů (památky, pomníky, národní tradice). Základní literatura: LONROTH, E., MOLIN, K., BJORK, R., Conceptions of National History, New York: Walter de Gruyter, 1994. Doporučená literatura: BERGER, S., DONOVAN, M., PASSMORE, K., Writing National Histories, New York: Routledge, 1999. LORENZ, CH., Konstruktion der Vergangenheit, Köln: Böhlau, 1997.

Nations and Nationalism in Central and Eastern Europe Vyučující: prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. Anotace: This course/seminar will discuss the following topics: 1. Critical interpretation of modern „theories of nationalism“ (H.Kohn, K.W.Deutsch, E.Lemberg, A.Smith, E.Gellner, B.Anderson, E.Hobsbawm etc.), 2. Comparative analysis of empirical data, based on a systematic survey of the nation-formation in Central and Eastern Europe. Tématické okruhy: 1) Topics Concepts: ethnic group, idea of nation, nationalism, patriotism, people's understanding during the 19th century and their connotations in different European languages. 2) Recent theories of nation-formation and nationalism: primordialists and constructivists, nation as myth or as a social group? We will also investigate theories between academic research and political misuse. 3) The decisive factors and preconditions of nation-formation: political history, ethnicity, collective memory, geography, social communication, backwardness, and nationally relevant conflicts of interests. 4) Typology of nation formation processes in Europe. 5) Three great multiethnic Empires: Habsburg, Ottoman, and Russian 6) The movement for German and Polish national unification. 7) Integrated types of national movements: Magyars, Czechs, Norwegians. 8) Belated type of national movements: Croatians, Slovaks, Slovenes, Lituanians, Estonians. 9) Insurrectional types of movements: Greeks, Serbs, Bulgarians. 10) The emergence of nation-states during the 20th century and the problem of minorities. 11) What could we learn from the past to understand the contemporary „new nationalism?“ Základní literatura: ANDERSON, B., Imagined Communities. Reflection on the Origin and Spread of Nationalism, London: Verso, 1991.

SMITH, A. D., Nations and history in Understanding Nationalism, Oxford: Polity Press, 2001. Doporučená literatura: BREUILLY, J., Nationalism and the State, Chicago : University of Chicago Press, 1994. pp. 96 – 115. HROCH, M., An unwelcome national identity, or what to do about 'nationalism’ in the post-communist countries?, in European Review, 3 (4), 1996. STANNADR, H., What is a nation?, London: Royal institute of international affairs, 1945. HUTCHINSON, J., Nations and Culture, in Understanding Nationalism, Oxford: Polity Press, 2001. HOUGH, R. L., The nation-states: concert or chaos, Lanham.: University Press of America, 2003.

Člověk a změna v dějinách Vyučující: prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. Anotace: Zamyšlení nad místem člověka v procesu historických změn: člověk jako iniciátor (subjekt) změny a člověk jako objekt změny. Problémy člověka na křižovatkách evropských a národních dějin. Přednáška kombinuje zobecňující úvahy s vyprávěním konkrétních osudů jedince v kontextu dané historické situace. Tématické okruhy: 1) Křížové výpravy, aneb setkání a střet tří civilizací 2) Nonkonformisus v raném novověku 3) Válka a pokrok 4) Boj o hospodářskou a politickou moc 5) Hledání cest k moderní občanské společnosti 6) Hledání sociální spravedlnosti 7) Revoluce a reforma 8) Terorismus jako východisko z bezvýchodnosti? 9) Úloha politické represe. Politický útisk a hospodářský rozvoj. 10) Obraz druhého 11) Hledání skupinové identity. Exemplifikace na osudech a postojích jedinců: Raimond z Toulouse, Jan Želivský, Jakub Palaiolog, Valdštejn a Gustav Adolf, John Lilburn a Oliver Cromwell, Georg Forster, Filip Buonarotti, Josef Jungmann, Georg Sand, Ludvík Rittersberg aj. Základní literatura: HROCHOVÁ, V., HROCH, M., Křižáci ve Svaté zemi, Praha: Mladá fronta, 2001. Doporučená literatura: DE JOINVILLE, J., Paměti křižákovy, Praha: SNKLU, 1965. ATIYA, A. S., The crusade: historiography and bibliography, Bloomington: Indiana University Press, 1962. PRAWER, J., Historie du Royaume Latin de Jerusalem, I. – II. Paris, Éditions du Centre national de la recherche scientifique: 1969-1970.

MAYER, H. E., Geschichte der Kreuzzüge, Hannover: Hahnsche Buchlandlung, 1965.

Vznik a vývoj člověka, jeho společnosti a kultury Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace: Období nejstaršího a staršího paleolitu představuje nejstarší úsek lidských dějin, v časovém rozpětí lze tuto část klást mezi 2,4 mil. let až 0,25 mil. let př.n.l. Předmět věnovaný tomuto úseku lidských dějin si klade za cíl seznámení posluchačů se současným stavem bádání. Bude obsahovat základy poznání archeologického materiálu z tohoto období jako prostředku pro obecně antropologické poznání základních momentů vývoje lidské společnosti. Z tohoto období pocházejí z našeho území doklady po osídlení, které svou vysokou informační autenticitou mohou sloužit jako základ výkladu, který bude doplněn přehledem nejdůležitějších poznatků z Evropy, Asie a Afriky, tedy oblastí osídlených člověkem v době nejstaršího a staršího paleolitu. Tématické okruhy: 1) nejstarší a starší paleolit základní pojmy 2) chronologie pleistocénu 3) vývoj klimatu ve čtvrtohorách 4) geografické a ekologické souvislosti 5) dějiny bádání 6) pramenná základna nejstaršího a staršího paleolitu 7) technologie výroby paleolitických nástrojů 8) typologie artefaktů nejstaršího a starého paleolitu 9) vývoj nejstaršího a staršího paleolitu ve světě (Afrika, Asie) 10) vývoj nejstaršího a staršího paleolitu v Evropě 11) vývoj nejstaršího a staršího paleolitu v Čechách a na Moravě 12) základní kulturní jevy nejstaršího a staršího paleolitu 13) kultury nejstaršího a starého paleolitu

Základní literatura: FRIDRICH, J., Ecce Homo. Svět dávných lovců a sběračů, Praha: Agentura Krigl, 2005. LEAKEY, R., Původ lidstva, Bratislava: Archa, 1996. Doporučená literatura: BENEŠ, J., Člověk, Praha: MF, 1994. CLARK, G., Prehistorie světa, Praha: Orbis, 1973. FRIDRICH, J., Staropaleolitické osídlení Čech, Praha: Archeologický ústav Akademie věd ČR, 1997. GAMBLE, C. S., The Paleolithic settlement of Europe, Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1986. KOUKOLÍK, F., Kniha o Evě a Adamovi, Praha: Makropulos, 1997. LOŽEK, V., Příroda ve čtvrtohorách, Praha: Academia, 1973.

SVOBODA, J., Čas lovců, Brno: Archeologický ústav Akademie věd ČR, 1999. VALOCH, K., „V záři ohňů nejstarších lovců“. In: PODBORSKÝ, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1993.

Archeologické metody studia člověka, jeho společnosti a kultury Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace: Cílem předmětu je nejprve podat posluchačům systematický přehled vývoje archeologie s důrazem na naše země. V další části bude posluchač seznámen s aktuálním stavem archeologického výzkumu, základními metodami a charakterem mezioborové spolupráce. Tématické okruhy: 1) Úvod – komentář k doporučené literatuře 2) Dějiny archeologie 1: antika – novověk 3) Dějiny archeologie 2: 18./19. století – 1. polovina 20. století 4) Dějiny archeologie 3: 2. polovina 20. století – současnost 5) Struktura archeologických pracovišť v ČR, základní časopisy, sborníky 6) Charakteristika archeologického pramene (postdepoziční procesy, kulturní vrstvy, artefakty, ekofakty) 7) Subdisciplíny (nástin vývoje, charakteristika, významné osobnosti): paleolit/mezolit, mladší pravěk, raný středověk, vrcholný a pozdní středověk, novověk/současnost, 8) Metody 1: prospekce (nedestruktivní archeologie) – pomístní názvy, sběry, reliéfní tvary, geofyzika, geochemie, geobotanika, letecká archeologie 9) Metody 2: exkavace (destruktivní archeologie) – sídlištní objekty, fortifikace,hrob/mohyla, jeskyně, studna, pece, dokumentační techniky, metody relativního datování 10) Zpracování artefaktů: technologie výroby kamenných nástrojů v paleolitu, stylová analýza v mladším pravěku, prehistorická interpretace, antropologická interpretace (modely geografické, ekonomické, etnologie, dějiny náboženství), metody relativního datování 11) Spolupráce s přírodními vědami: geologie, pedologie, absolutní/relativní chronologie, botanika, měkkýši, malí a velcí obratlovci, fyzická antropologie/demografie, metody absolutního datování 12) Popularizace: literatura, muzejní expozice, experimentální archeologie Základní literatura: MALINA, J., Archeologie včera dnes, České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1980. LOŽEK, V., Příroda ve čtvrtohorách, Praha: Academia, 1973. Doporučená literatura: GOJDA, M., Archeologie krajiny, Praha: Academia, 2000. KUNA, M. ed., Nedestruktivní archeologie, Praha: Academia, 2005. MALINOVI, R. A J., Vzpomínky na minulost, Ostrava: Profil, 1982. MATOUŠEK, V., Bacín. Brána podzemí, Praha: Agentura Krigl, 2005.

SKLENÁŘ, K., Archeologie a pohanský věk, Praha: Academia, 2000. SKLENÁŘ, K., Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, Praha: Libri, 2005

Archeologie mladšího pravěku a raného středověku Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace: Předmětem přednášky je vývoj pravěkých a časně historických zemědělských civilizací v Evropě se zvláštním důrazem na území České republiky. Tématické okruhy: 1) Neolit, obecná charakteristika 2) Neolit, kulturní vývoj 3) Eneolit, obecná charakteristika 4) Eneolit, kulturní vývoj 5) Doba bronzová, obecná charakteristika 6) Starší doba bronzová 7) Střední a mladší doba bronzová 8) Starší doba železná/doba halštatská 9) Mladší doba železná/doba laténská 10) Doba římská 11) Doba stěhování národů 12) Raný středověk, 6.-10. století Základní literatura: BUCHVALDEK, M. a kol., Dějiny pravěké Evropy, Praha: SPN, 1985. PLEINER, R. a kol., Pravěké dějiny Čech, Praha: Academia, 1978. Doporučená literatura: BOUZEK, J., Pravěk českých zemí v evropském kontextu, Praha: Triton, 2005. FRIDRICHOVÁ, M. a kol., Praha v pravěku, Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 1995. PODBORSKÝ, V. a kol., Pravěké dějiny Moravy, Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1993.

Environmentální archeologie Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace: Cílem předmětu je seznámit posluchače s vývojem a základními principy archeologicky motivovaného studia vývoje přírodního prostředí člověka. Po úvodní části věnované vývoji vztahu archeologie a přírodních věd následují konkrétní příklady, na nichž jsou demonstrovány metody a výsledky studia. Zvláštní důraz je kladen na studium novověké krajiny, které je předmětem dlouhodobého fakultního výzkumu. Tématické okruhy: 1) Vývoj mezioborového archeologicko přírodovědného studia od 18. století dodnes 2) Paleolit - mezolit. Metodika, konkrétní příklady I 3) Paleolit - mezolit. Metodika, konkrétní příklady II 4) Zemědělský pravěk. Metodika, konkrétní příklady I 5) Zemědělský pravěk. Metodika, konkrétní příklady II 6) Středověk. Metodika, konkrétní příklady I 7) Středověk. Metodika, konkrétní příklady II 8) Novověk. Metodika, konkrétní příklady I 9) Novověk. Metodika, konkrétní příklady II 10) Novověk. Metodika, konkrétní příklady III 11) Novověk. Metodika, konkrétní příklady IV 12) Novověk. Metodika, konkrétní příklady V Základní literatura: GOJDA, M., Archeologie krajiny, Praha: Academia, 2000. LÖW, J. – MÍCHAL, I., Krajinný ráz, Kostelec n. Černými lesy: Lesnická práce, 2003. Doporučená literatura: KUNA, M. ed., Nedestruktivní archeologie, Praha: Academia, 2005. LOŽEK, V., Příroda ve čtvrtohorách, Praha: Academia, 1973. MATOUŠEK, V., Bacín. Brána podzemí, Praha: Agentura Krigl, 2005. SÁDLO, J. et. al., Krajina a revoluce, Praha: Malá skála, 2005. SÁDLO, J. – STORCH, D., Biologie krajiny. Biotopy České republiky, Praha: Vesmír, 2000.

Česká protireformace I. Vyučující: PhDr. Zdeněk Nešpor, Ph.D. Anotace: Předmět podává celkovou charakteristiku náboženského vývoje Čech (v menší míře i dalších korunních zemí) v 17.-18. století. Věnuje se rekatolizačnímu působení státní a církevní správy a různým typům lidových reakcí na toto působení, přijímání nové víry,

nábožensky motivovaným emigracím, tajnému nekatolictví a pozdějšímu východočeskému tolerančnímu sektářství. Důraz je kladen na pochopení role náboženství v předmoderní společnosti a proměny této role s nástupem osvícenského a obrozeneckého myšlení, k němuž v těchto vrstvách (nejen v Čechách) došlo v 19. století. Součástí výuky předmětu bude představení základních pramenů ke studiu náboženských dějin tohoto období a studentská práce s prameny. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky rekatolizace. 2) Evropský kontext, konfesionalisace. 3) Periodisace české rekatolizace. 4) Předbělohorské počátky rekatolisace a celková charakteristika religiosity před Bílou horou. 5) Pobělohorská rekatolisace šlechty a měst. 6) Náboženská emigrace 17. století. 7) Náboženský život emigrantů 17. století. 8) Zpětný vliv emigrantů v Čechách. 9) Rekatolisace venkova po třicetileté válce. 10) Česká religiozita na konci 17. století. 11) Barokní zbožnost. Základní literatura: FRANCEK, J. (ed.), Rekatolizace v českých zemích, Pardubice: Historický klub, 1995. HANZAL, J., „Rekatolizace v Čechách.“ SH 37 (1990). HREJSA, F., Česká reformace, Praha: Jos. R. Vilímek, 1914. Doporučená literatura: BĚLINA, P., Česká města v 18. st. a osvícenské reformy, Praha: Academia, 1985. BÍLÝ, J., Jezuita A. Koniáš, Praha: Vyšehrad, 1996. ČÁŇOVÁ, E., „Proticírkevní hnutí na Opočensku v r. 1732.“ In Sborník prací VČ archivů IV., Zámrsk: Státní oblastní archiv Zámrsk, 1978. ČÁŇOVÁ, E., „Vývoj správy pražské arcidiecéze v době násilné rekatolisace Čech.“ SAP 35 (1985). ČORNEJOVÁ, I., Tovaryšstvo Ježíšovo, Praha: Mladá fronta, 1995. DUCREUX, M. E., „Čtení a vztah ke knihám u podezřelých z kacířství v Čechách 18. st.“ AUC - HUCP 32 (1992). DUCREUX, M. E., „Kniha a kacířství.“ LitA XXVII (1994). HREJSA, F., „Čeští kacíři dvacet let před tolerancí.“ RS I (1921). HREJSA, F., Česká konfesse, její vznik, podstata a dějiny, Praha: Čes. akademie, 1912. HRUBÝ, F., „Luterství a kalvinismus na Moravě před Bílou horou.“ ČČH 40 (1934) 41 (1935).

Česká protireformace II. Vyučující: PhDr. Zdeněk Nešpor, Ph.D. Anotace: Předmět podává celkovou charakteristiku náboženského vývoje Čech (v menší míře i dalších korunních zemí) v 17.-18. století. Věnuje se rekatolizačnímu působení státní a církevní správy a různým typům lidových reakcí na toto působení, přijímání nové víry, nábožensky motivovaným emigracím, tajnému nekatolictví a pozdějšímu východočeskému tolerančnímu sektářství. Důraz je kladen na pochopení role náboženství v předmoderní společnosti a proměny této role s nástupem osvícenského a obrozeneckého myšlení, k němuž v těchto vrstvách (nejen v Čechách) došlo v 19. století. Součástí výuky předmětu bude představení základních pramenů ke studiu náboženských dějin tohoto období a studentská práce s prameny. Tématické okruhy: 1) Náboženské emigrace 18. století. 2) Pietismus. 3) Karolinská protireformace. 4) Nekatolictví v předtoleranční době. 5) Nástup osvícenské zbožnosti. 6) Josefinské reformy. 7) Vydání Tolerančního patentu. 8) Nepokoje rané toleranční doby, zrod protestantských sborů. 9) Toleranční sektářství I. 10) Toleranční sektářství II. 11) Česká religiozita na počátku 19. století. 12) Zrod moderní české religiozity. Základní literatura: KADLEC, J., Přehled českých církevních dějin I. – II., Praha: Zvon, 1991. OPOČENSKÝ, H., Protireformace v Čechách po bitvě na Bílé hoře, Praha: F. Topič, 1914. Doporučená literatura: KALISTA, Z., České baroko, Praha: Evropský literární klub, 1941. KOŘÁN, I., „Opočenská rebelie r. 1732.“ In Práce musea v HK XIII, Hradec Králové: Kraj. vlastivědný ústav, 1970. KOŘÁN, I., „Židovská sekta na Bydžovsku v polovině 18. st.“ ČČH 96 (1998). KUČERA, J., „Příspěvek k problémům lid. náboženství v 17. a 18. st.“ SH 23 (1976). KUTNAR, F., Sociálně myšlenková tvářnost obrozenského lidu, Praha: Historický klub, 1948. MIKULEC, J., Barokní náboženská bratrstva v Čechách, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000 MOLNÁR, A. - SMOLÍK, J. (eds.), Čeští evangelíci a toleranční patent, Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1982. PÁNEK, J., „Moravští novokřtěnci.“ ČČH XCII (1994). PEKAŘ, J., O smyslu českých dějin, Praha: Academia, 1999. PODLAHA, A., „Z dějin katolické reformace v Čechách“, SHK II (1901) - VIII (1907). REZEK, A., „Tři stati o českých blouznivcích“, ČČH XXIV (1918).

REZEK, A., „Vojtěch Valenta, arianský biskup“, Lumír XIV (1886).

Islám I. Vyučující: PhDr. Zdeněk Nešpor, Ph.D. Anotace: Předmět seznamuje se základními prvky muslimské kultury, náboženství a každodenního života na historickém a sociálně-antropologickém základě. Výklad je věnován hlavně formování islámských náboženských a sociopolitických institucí v období prvních dvou století hidžry a jejich vlivu na muslimskou společnost a kulturu, včetně nejrůznějších lidových dezinterpretací, maladaptací a s přihlédnutím k odlišnému vývoji v jednotlivých částech/zemích úmmy. Tématické okruhy: 1) Uvedení do studia náboženství, dějin a kultury muslimské civilizace. 2) Před-Muhammadovská arabská civilizace. 3) Muhammad a jeho proroctví. 4) Období čtyř pravověrných chalátů. 5) Korán a sunna. 6) Islám jako náboženství I. – Základy věrouky. 7) Islám jako náboženství II. – Pět pilířů víry. 8) Islám jako náboženství III. – Základy šaríý. 9) Šíá, cháridža a další odštěpené skupiny. 10) Dějiny úmmy v Umajjovském období. 11) Muslimská kultura za Umajjovců. 12) Kontakty Západu s muslimy. Základní literatura: HRBEK, I., Korán, Praha: Odeon, 1972. KROPÁČEK, L., Duchovní dějiny islámu, Praha: Vyšehrad, 2003. TAUER, F., Svět islámu, Praha: Vyšehrad, 1984. Doporučená literatura: AHMED, A. S., Discovering Islam, London: Routledge, 1990. ARMSTRONGOVÁ, K., Dějiny Boha, Praha: Argo, 1996. DENNY, F. M., Islám a muslimská obec, Praha: Prostor, 1999. HRBEK, I.., Muhammad, Praha: Orbis, 1967. KŘIKAVOVÁ, A., et al.: Islám, ideál a skutečnost, Praha: Panorama, 1990. MENDEL, M., Džihád. Islámská výzva, Brno: Atlantis, 1997. MENDEL, M., MÜLLER, Z., Svět Arabů, Praha: Svoboda, 1989.

Islám II. Vyučující: PhDr. Zdeněk Nešpor, Ph.D. Anotace: Předmět navazuje na Islám I., seznamuje s vývojem muslimské kultury a společnosti/í v období od nástupu Abbásovců do současnosti. Vedle politických a institucionálních dějin je výklad zaměřen především na kulturní a sociální proměny v období „zlatého věku“ muslimské civilizace i pozdější stagnace a modernizačního vývoje v 19. a především ve 20. století (vč. různých typů tzv. islámského fundamentalismu). Zvláštní pozornost je věnována problematice súfismu a různým typům střetu islámu s moderní západní civilizací. Muslimská civilizace je sledována především ve Středomoří, v Íránu a Indii, a do jisté míry i s přihlédnutím k Africkým zemím a k Indonésii. Tématické okruhy: 1) Dějiny úmmy za vlády Abbásovců. 2) Rozvoj filosofie a vědy za vlády Abbásovců. 3) Islámská mystika I. – kořeny a počátky. 4) Islámská mystika II. – zlatý věk individuální mystiky. 5) Kulturní rozvoj za vlády Abbásovců. 6) Osudy úmmy v období turecké převahy. 7) Islámské výboje a misie do Asie a Afriky. 8) Organizovaný súfismus. 9) Wahábismus. 10) Období stagnace a setkání se západní kulturou. 11) Moderní islám I. – nahda a salafíja. 12) Moderní islám II. – šíá, indický islám. Základní literatura: GELLNER, E., Muslim Society, Cambridge: Cambridge University Press, 1995. GOMBÁR, E., Moderní dějiny islámských zemí, Praha: Karolinum, 1999. KROPÁČEK, L., Moderní islám, 2 sv., Praha: SPN, 1971. Doporučená literatura: Encyklopedie mystiky IV., Praha: Argo, 2000. HUNTINGTON, S., Střet civilizací, Praha: Rybka, 2001. KEPEL, G., Boží pomsta, Brno: Atlantis, 1996. KROPÁČEK, L., Blízký východ na přelomu tisíciletí, Praha: Vyšehrad, 1999. KROPÁČEK, L., Islámský fundamentalismus, Praha: Vyšehrad, 1996. OBUCHOVÁ, Ľ., Variace na Korán, Praha: Akademie věd České republiky, 1999. RYPKA, J., Dějiny perské a tádžické literatury, Praha: ČSAV, 1963. The Oxford Encyclopedia of the Modern Islamic World, 4 sv., Oxford: Oxford University Press, 1995.

Duchovní dějiny české I Vyučující: Doc. Mgr. Martin Putna, Dr. Anotace: Koncept "duchovních dějin" jako specifické disciplíny se kdysi pokusil zformulovat Zdeněk Kalista, ovšem v době krajně nepříznivé. "Duchovní dějiny" nejsou totéž co dějiny náboženské; jsou to dějiny ducha, dějiny idejí: dějiny myšlenek, které v různých historických epochách navzájem zápasily o vliv v prostoru Zemí koruny české. Náboženská otázka je ovšem jednou ze zásadních složek českých duchovních dějin (dle Masaryka vůbec otázkou hlavní). Tento šestisemestrální cyklus přednášek by měl přinést přehled dějin idejí v českém prostoru, členěný nikoliv chronologicky, ale tematicky. Garantem cyklu je doc. Martin Putna, na přednáškách se účastní další členové Historického modulu FHS. Tématické okruhy: 1) Uvedení do tématu. 2) Postavy českých duchovních dějin 20. století: T. G. Masaryk 3) E. Rádl, 4) T. Holeček, F. X. Šalda, 5) V. Černý, 6) J. Pekař, 7) J. Florian, J. Durych, 8) Schwarzenberg, 9) Z. Kalandra, M. Kundera , 10) M. Machovec, 11) V. Havel, 12) Rekapitulace, diskuse, závěry. Obsahem přednášek nebude ovšem pouze rekapitulace významu a vlivu těchto postav, nýbrž i kritika slabých stránek jejich myšlenkových světů a případně připomenutí "antimýtů" s nimi spojených Základní literatura: GABRIEL, J. – SVOBODA, J. (eds.), Náboženství v českém myšlení, Brno: Ústav etiky a religionistiky, 1993. Doporučená literatura: ČERNÝ, V., Tvorba a osobnost I., Praha: Odeon, 1992. ČERNÝ, V., Tvorba a osobnost II., Praha: Odeon, 1993. GABRIEL, J. a kol., Česká filosofie ve 20. století, Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 1995. HANZAL, J., Josef Pekař: život a dílo, Praha: Karolinum, 2002. HAVELKA, M., Dějiny a smysl: obsahy, akcenty a posuny "české otázky" 1895-1989, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. CHALUPNÝ, E., Dílo Josefa Holečka, Praha 1926. KALANDRA, Z., Intelektuál a revoluce, Praha: Český spisovatel, 1994. KALISTA, Z., Cesty historikova myšlení, Praha: Garamond, 2002. PATOČKA, J., Tři studie o Masarykovi, Praha: Mladá fronta - Vyšehrad, 1991.

PUTNA, M. C., Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918, Praha: Torst, 1998. PUTNA, M. C., Jaroslav Durych, Praha: Torst, 2003. PYNSENT, R., Pátrání po identitě, Jinočany : H & H, 1996.

Duchovní dějiny české II Vyučující: Doc. Mgr. Martin Putna, Dr. Anotace: Koncept "duchovních dějin" jako specifické disciplíny se kdysi pokusil zformulovat Zdeněk Kalista, ovšem v době krajně nepříznivé. "Duchovní dějiny" nejsou totéž co dějiny náboženské; jsou to dějiny ducha, dějiny idejí: dějiny myšlenek, které v různých historických epochách navzájem zápasily o vliv v prostoru Zemí koruny české. Náboženská otázka je ovšem jednou ze zásadních složek českých duchovních dějin (dle Masaryka vůbec otázkou hlavní). Tento šestisemestrální cyklus přednášek by měl přinést přehled dějin idejí v českém prostoru, členěný nikoliv chronologicky, ale tematicky. Garantem cyklu je doc. Martin Putna, na přednáškách se účastní další členové Historického modulu FHS. Tématické okruhy: 1) Uvedení do tématu. 2) Postavy českých duchovních dějin 20. století: Josef Dobrovský, 3) František Vavák, 4) Bernard Bolzano, 5) Jan Kollár, 6) K. H. Mácha, 7) Božena Němcová, K. H. Borovský, 8) F. M. Klácel, Augustin Smetana, 9) Václav Štulc, František Sušil, 10) Jan Neruda, 11) Julius Zeyer, J. Š. Baar, 12) František Bílek, Jan Karafiát, 13) Rekapitulace, diskuse, závěry. Obsahem přednášek nebude ovšem pouze rekapitulace významu a vlivu těchto postav, nýbrž i kritika slabých stránek jejich myšlenkových světů a případně připomenutí "antimýtů" s nimi spojených. Základní literatura: HANZAL, J., Od baroka k romantismu, Praha: Academia, 1988. LOCHMAN, J. M., Duchovní odkaz obrození, Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1964. Doporučená literatura: ČAPEK, J. B., Duch české literatury předbřeznové a předmájové, Praha: Svaz národního osvobození, 1938.

KOBZA, Z., Karel Havlíček, jeho náboženský vývoj a reformní názory církevní, Praha: Josef Pelcl, 1922. LOCHMAN, J. M., Náboženské myšlení českého obrození, Praha: Komenského evangelická fakulta bohoslovecká, 1952. MACURA, V., Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ, Praha: Jinočany: H & H, 1995. NEŠPOR, Z. R., Náboženství na prahu nové doby. Česká lidová zbožnost 18. a 19. století, Ústí nad Labem: Albis international, 2006. PALOUŠ, R., Česká zkušenost, Praha: Academia, 1994. PUTNA, Česká katolická literatura 1848-1918, Praha: Torst, 1998. SLAVÍK, B., Od Dobnera k Dobrovskému, Praha: Vyšehrad, 1975. ŠACH, J., O náboženském smýšlení Julia Zeyera, Praha: Česká grafická Unie, 1942. URBAN, O., Česká společnost 1848-1918, Praha: Svoboda,1982. WINTER, E., Bernard Bolzano a jeho kruh, Praha: Spolek katolických akademiků Moravan, 1935. WINTER, E., Josefinismus a jeho dějiny, Praha: Jelínek, 1945.

Druhý život antiky v evropské kultuře Vyučující: Doc. Mgr. Martin Putna, Dr. Anotace: Že je antika základem evropské kultury, bylo opakováno tak často, že se to dnes jeví téměř jako klišé. Avšak, víme skutečně, co, kdy a jak si Evropa z antického dědictví brala? A co z toho zůstalo platné v 21. století? Tento předmět má připomenout některé dnes méně viditelné formy přejímání a transformace antické tradice a ptát se po jejich dnešním ohlasu a významu. Tématické okruhy: 1) Uvedení do tématu. 2) Antika v křesťanské teologii (Vergilius u jesliček); 3) Antika v dějinách umění ("kyvadlo" klasicismů a antiklasicismů); 4) Antika v cestovatelské literatuře ("Grand Tour", "Řecko mimo Řecko"); 5) Antika v německé exaltaci (od Winckelmanna k Nietzschemu); 6) Antika v národních obrozeních (Je "novým Řeckem" Bavorsko nebo Amerika?); 7) Antika v sexuálních revolucích (od osvěty k reklamním ikonám); 8) Antika v totalitních ideologiích (nejen nacismus a komunismus); 9) Čechy bez antiky? 10) Rekapitulace, diskuse, závěry. Základní literatura: BRAGUE, R., Evropa, římská cesta, Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1994. HEER, F., Evropské duchovní dějiny, Praha : Vyšehrad, 2000. PUTNA, M. C., Řecké nebe nad námi a antický košík. Studie o druhém životě antiky v evropské kultuře, Praha: Academia, 2006.

Doporučená literatura: CURTIUS, E. R., Evropská literatura a latinský středověk, Praha: Triáda, 1998. GOETHE, J. W., Winckelmann, Praha: Malvern, 2005. HOCKE, G. R., Svět jako labyrint: manýrismus v literatuře, Praha: Triáda: H & H, 2001. KOLÁŘ, A., Vztahy evropské kultury k antice, Praha: Jednota československých matematiků a fysiků, 1929. VARCL, L. a kol., Antika a česká kultura, Praha: Academia, 1978.

Dějiny kosmologického myšlení Vyučující: Mgr. Markéta Seligová Anotace: Předmět přibližuje vývoj názorů na podobu a uspořádání vesmíru od nejstarších dob až do radikální proměny kosmologického myšlení v 16. a 17. století s důrazem právě na dobu zrodu moderní vědy, tzv. kopernikánskou revoluci. Vedle výkladu vychází především z individuální četby renesančních kosmologických a astronomických textů (Kopernik, Bruno, Galilei). Tématické okruhy: 1) Představy o vzniku a uspořádání vesmíru jako výpověď o dobovém myšlení: součást nejen dějin vědy, ale i kulturních dějin; pojednání proměn kosmologického myšlení v odborné literatuře. 2) Nejstarší představy o vesmíru v evropském kulturním okruhu: předsokratičtí myslitelé (Miléťané, eleaté, atomisté, Hérakleitos, pythagorejci). 3) Platón a jeho kosmologické názory v dialogu Tímaios. 4) Aristotelsko-ptolemaiovský systém. 5) Středověké kritiky aristotelismu: Jan Filoponos, David z sonantu, Mikuláš z Oresme, Jan Burian. 6) Výklad a demonstrace nebeských pohybů: specializovaná přednáška v pražském Planetariu. 7) Mikuláš Koperník – O obězích nebeských sfér. 8) Renesanční přírodověda a její pojetí vesmíru: Mikuláš Kusánský, Patricius, T.Campanella. 9) Giordano Bruno – Večeře na Popeleční středu. 10) Tycho de Brahe, Johannes Keller. 11) Galileo Galilei – Dialog o dvou systémech světa. 12) Kopernikánská revoluce – změna paradigmatu v myšlení o přírodě. Základní literatura: KOPERNÍK, M., Obehy nebeských sfér, Kniha prváBratislava: Veda, 1974, s.57- 120, BRUNO, G., „Večeře na Popeleční středu“, in Dialogy, Praha: SNPL, 1956, s. 39-131 GALILEI, G., Dialóg o dvoch systémoch světa, Bratislava: Vydav. SAV, 1962, s. 15108

Doporučená literatura: FLOSS, P., Proměny vědění, Praha: Mladá fronta, 1987. KOYRÉ, A., From the Closed World to the Infinite Universe, Baltimore: The Johns Hopkins Press, 1957. KOYRÉ, A., The astronomical Revolution, London: Methuen, 1980. KUHN, T. S., The Copernican Revolution, Cambridge, Mass. Harvard University Press, 1985. BERNAL, J. T., Věda v dějinách, 1. a 2.díl, Praha: SNPL, 1960.

Dějiny rodiny v evropské společnosti Vyučující: Mgr. Markéta Seligová Anotace: Předmět je zaměřen na obeznámení posluchačů se základními rysy tzv.tradiční rodiny, charakteristické pro preindustriální společnost, a tzv. starého demografického režimu, na nějž je tradiční rodina napojena. Zabývá se otázkou, nakolik je obraz tradiční rodiny pro Evropu jednotný, a snaží se zařadit české poměry do kontextu evropského rodinného utváření. Seznamuje s procesem přechodu od tradiční rodiny k rodině moderní a proměnou režimu reprodukce v 19.století. Tématické okruhy: 1) Prameny. Prameny k demografickým studiím pro předstatistické období. 2) Rodina, rodinné struktury, typologie rodin a domácností Tradiční rodina a společnost, teorie o úloze rodiny v preindustriální společnosti (Laslett). 3) Dva typy rodinného utváření v Evropě (Hajnal). 4) Česká rodina ve světle Hajnalovy typologie, spor o zádruhu, otázka slovanské velkorodiny v Čechách. 5) Starý demografický režim. Demografické charakteristiky starého režimu, obraz populace podle pramenů typu Soupis podle víry a na základě rekonstrukcí rodin Henryho metodou. 6) Otázka přirozené plodnosti. Provázanost sňatkového věku, specifické míry manželské plodnosti a kojenecké a dětské úmrtnosti (model vážící si života a model mrhající životem). 7) Křehkost starého demografického režimu - citlivost na ekonomické výkyvy, vojenskopolitické události, epidemie apod. Demografická krize ve starém demografickém režimu. 8) Demografické chování v kontextu dobové kultury a společnosti Demografické jevy a systém dědického práva, obyvatelstvo usedlé a neusedlé, dostupnost sňatku a držba nemovitosti. 9) Narušení starého demografického režimu – protoindustrializační model (Medick). 10) Odklady sňatků, náboženské souvislosti, pozdní sňatek jako projev životního stylu? 11) Mimomanželská sexualita, nemanželské porody, tajné potraty, vraždy nemluvňat. 12) Procesy hospodářského vývoje a vývoj populace.

Základní literatura: HORSKÁ, P., KUČERA, M., MAURM, E., STLOUKAL, M., Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy, Praha: Panorama, 1990. HORSKÝ, J., SELIGOVÁ, M., Rodina našich předků, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. IM HOF, A. E., Einführung in die historische Demographie, München 1977.

Doporučená literatura: HAJNAL, J., „Two kinds of pre-industrial household formation system“, in: WALL, R., Family forms in historic Europe, Cambridge: Cambridge University Press, 1983. LASLETT, P., WALL, R., Household and Family in Past Time, Cambridge: Cambridge University Press, 1972. BURGUIERE, A., KLAPISCH-ZUBER, CH., ZONABEND, F., Historie de la famille, Paris: A. Colin, 1986. MITTERAUER, M., Historische-antropologische Familienforschung. Fragestellungen und Zugangsweisen, Wien: Böhlau, 1990. MAUR, E., „Problémy demografické struktury Čech v polovině 17.století“, in ČČH 19 (1971), s. 839-870.

Vybrané problémy českých dějin Vyučující: Mgr. Jan Tuček Anotace: Předmět je, se zřetelem na strukturu zkoušky „Evropské dějiny v kontextech“, zaměřen na osvětlení základních vývojových trendů v rámci českých dějin a to především v oblasti sociálních dějin. Tématické okruhy: 1) Meze a možnosti historické vědy (krátké seznámení s vývojem moderní historiografie a principy historického poznání). 2) Přehled pramenů k českým dějinám, jejich klasifikace a seznámení se základním pojmoslovím. 3) Knížecí Čechy I. – podstata, legitimita a výkon knížecí moci. 4) Knížecí Čechy II. – principy sociální diferenciace. 5) „Nastolení a korunovace“ – proměna legitimity panovnické moci ve 13. století na příkladech rituálů předání moci. 6) Revoluce 13. století I. – základní přehled vývojových trendů (nová koncepce zeměpanské moci: dominium speciale, dominium generale; rozvoj měst, kolonizace, proměny v hospodářství). 7) Revoluce 13. století II. – principy sociální diferenciace (vznik pozemkové šlechty, měšťané, poddaní) a základní pojmosloví „středověké sociologie“ (učení o trojím lidu, stav a řád). 8) Formování dualismu moci a jeho principy (koncepce „Koruny české“, panovník, „zemská obec“ a její instituce).

9) Poddanství I. (vznik a formování závislosti poddaných do jejího „utužování“ v 17. století). 10) Poddanství II. (Utužené poddanství či nevolnictví? Zrušení poddanství a jeho dopady v oblasti sociální a na správní systém habsburské monarchie.). 11) Osvícenství a liberalismus. 12) Zrod „moderní občanské společnosti“ a ústavnosti v rakouské monarchii. Základní literatura: ČORNEJ, P. (et al.), Dějiny zemí Koruny české, díl I., Praha: Paseka, 2003. BĚLINA, P. (et al.), Dějiny zemí Koruny české, díl II., Praha: Paseka, 2003. Doporučená literatura: BĚLINA, P., KAŠE, J., KUČERA, J., Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740-1792, Praha: Paseka, 2001. ČECHURA, J., České země v letech 1310-1378: Lucemburkové na českém trůně I, Praha: Libri, 1999. ČECHURA, J., České země v letech 1378-1437: Lucemburkové na českém trůně II, Praha: Libri, 2000. EFMERTOVÁ, M., České země v letech 1848-1918, Praha: Libri,1998. KÁRNÍK, Z., České země v éře První republiky (1918-1938), díl I., II. (2002), III., Praha: Libri, 2003. LNĚNIČKOVÁ, J., České země v době předbřeznové: 1792-1848, Praha: Libri, 1999. ŽEMLIČKA, J., Čechy v době knížecí: (1034-1198), Praha: nakladatelství Lidové noviny 2007.

Dějiny dějepisectví I. Vyučující: Mgr. Jan Tuček Anotace: Předmět by měl studenty seznámit se základními problémy nahlížení člověka na sebe sama, společnost, svět a kategorii času prostřednictvím, z dnešního pohledu (?), historiografické tvorby od jejích počátků až po formování „Školy Annales“. Pozornost bude věnována zejména zrodu moderní historiografie v 19. století. Tématické okruhy: 1) Úvod – dějiny dějepisectví jako předmět studia. 2) Časovost a historie mezi pohanskou antikou a křesťanským středověkem: pojetí času, minulosti a prostoru. 3) Bůh, svět a člověk ve středověké historiografii (letopisy, kroniky, legendy). 4) Renesanční a humanistické dějepisectví: dějiny jako předmět studia a zrození kritiky. 5) Věk erudice a kriticismu: Papebroch a Mabillon. 6) Osvícenská filosofie dějin – reflexe historicity lidství; od křesťanské eschatologie k vizi pokroku. 7) Osvícenské dějepisectví v českém prostředí (Dobner, Dobrovský, Cornova). 8) Profesionalizace historické vědy v 19. století. – Konec filosofie dějin? (kult archivů, historiografie na univerzitách, národní historiografie). 9) Pozitivismus (Comte, Taine, Buckle) a historismus (Ranke). 10) Nutný pokrok (Karel Marx). 11) Teorie a dějiny konce 19. století (individualismus x kolektivismus - „Spor o Lamprechta“; Max Weber a nová objektivita bádání). 12) Formování české historické vědy – od Palackého ke Gollovi. Základní literatura: IGGERS, G., Dějepisectví ve 20. století, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. MAREK, J., O historismu a dějepisectví, Praha: Academia, 1992. Doporučená literatura: BENEŠ, Z., Historický text a historická skutečnost. Studie o principech českého humanistického dějepisectví, Praha: Karolinum, 1993. BULTMANN, R., Dějiny a eschatologie, Praha: ISE, 1994. HAVELKA, M., Spor o smysl českých dějin, Praha: Torst, 1995. KUTNAR, F. – MAREK, J., Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ŠTAIF, J., Historici, dějiny a společnost, díl I, II, Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 1997.

Dějiny dějepisectví II. Vyučující: Mgr. Jan Tuček Anotace: Předmět představuje kombinovanou formou přednášky a semináře (vyžaduje tedy pravidelnou přípravu – četbu zadaných textů) hlavní prvky a vývojové trendy historické vědy ve 20. století. Tématické okruhy: 1) Krize klasického historismu. 2) Sociologická kritika historické vědy ve Francii kolem roku 1900. 3) I. generace Annales (Marc Bloch a Lucien Febvre). 4) Poválečná historiografie 50. – 70. let 20. století (strukturalismus a marxismus). 5) II. generace Annales – francouzské sociální a hospodářské dějiny po roce 1945 (histoire sérielle, E. Labrousse). 6) Fernand Braudel a dlouhé trvání. 7) Německá historická sociální věda (Hans-Ulrich Wehler, Jürgen Kocka). 8) III. generace Annales – „dějiny mentalit“ 60. – 80. let 20. století a kritika strukturalistických sociálních dějin. 9) Lingvistický obrat a postmoderna. 10) Mikrohistorie. 11) Bádání o lidové kultuře. 12) Historická antropologie. Základní literatura: IGGERS, G., Dějepisectví ve 20. století, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. BURKE, P., Francouzská revoluce v dějepisectví, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. Doporučená literatura: BURKE, P., Lidová kultura v raně novověké Evropě, Praha: Argo, 2005. DÜLMEN, R., Historická antropologie: vývoj, problémy, úkoly, Praha: Dokořán, 2002. GEERTZ, C., Interpretace kultur: vybrané eseje, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. HUNT, L. (ed.), New Cultural History, Berkeley: University of California Press, 1989. KOCKA, J., Sozialgeschichte: Begriff, Entwicklung, Probleme, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1986. LE GOFF, J. - CHARTIER, R.- REVEL, J. (ed.), La Nouvelle histoire, Paris: Retz, 1978. SAUSSURE, F., Kurs obecné lingvistiky, Praha: Academia, 2007. WEHLER, H.-U., Geschichte als Historische Sozialwissenschaft, Frankfurt a. M.: Suhrkamp, 1973.

Historický proseminář II. Vyučující: Mgr. Jan Tuček Anotace: Výuka předmětu probíhá výhradně formou semináře. Cílem je rozvíjení tvůrčích schopností studenta na základě práce s odbornou literaturou i prameny a osvojení si metodicko - řemeslné složky historické práce (dle tématického zaměření i paleografie, práce s archiváliemi...). Hlavní náplní předmětu je vypracování proseminární práce (510 normostran), ve které student musí prokázat schopnost vymezit si tématický okruh, zformulovat badatelskou otázku, navrhnout relevantní řešení a provést alespoň základní úkony heuristické fáze. Předmět je určen především pro studenty, kteří plánují vypracovat bakalářskou práci v rámci historického modulu. Tématické okruhy: Dle tématického zaměření studentů. Základní literatura: ZWETTLER, O., Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce, Brno: Masarykova univerzita, 1996. Doporučená literatura: SELLIN, V., Einführung in die Geschichtswissenschaft, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1995. SCHMALE, W. (Hg.), Schreib-Guide Geschichte. Schritt für Schritt wissenschaftliches Schreiben lernen, Wien, Köln, Weimar: Böhlau, 1999.

Práce s historiografickou literaturou Vyučující: Mgr. Jan Tuček Anotace: Výuka předmětu probíhá výhradně formou semináře a je určen především pro studenty I. ročníku. Cílem předmětu je osvojit si schopnost kritického čtení a zpracování odborné historiografické produkce. Texty pro společnou četbu v průběhu seminářů budou vybrány na základě zájmových okruhů studentů. Základní literatura: MAREK, J., O historismu a dějepisectví, Praha: Academia, 1992. Doporučená literatura: Dle zájmových oblastí studentů.

Oral History a její využití při výzkumu soudobých dějin Vyučující: doc. PaedDr. et Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D. Anotace: Předmět je určen všem studentům zajímajícím se hlouběji o metodu orální historie a její postupy analytické a interpretační. Úkolem předmětu je seznámit studenty s teoretickými otázkami metody orální historie při výzkumu soudobých dějin, s vývojem metody, s jejím postavením v českém dějepisectví a vztahem k dalším, příbuzným interdisciplinárním oborům jako jsou antropologie, etnologie, sociologie a politologie. V neposlední řadě je pozornost soustředěna na problematiku tzv. velkých a malých dějin, dějin každodennosti, resp. demokratizaci dějin. Tématické okruhy: 1) Orální historie - nejstarší a nejmladší výzkumná metoda? 2) Historie orální historie a současné postavení v zahraničí. Místo orální historie v českém dějepisectví. 3) Metoda kvalitativního výzkumu. Subjektivita vs. objektivita v historickém poznání. 4) Demokratizace dějin a tzv. malé a velké dějiny 5) Orální historie a výzkum každodennosti. 6) Interview – životní příběh. Psychologická a odborná příprava vedení rozhovoru; výběr vzorku vybraných osob. 7) Analytické možnosti rozhovorů (obsahová a jazyková analýza). 8) Je sběr výsledkem orálně historického výzkumu? Interpretace poznatků získaných metodu orální historie a její využití v historickém výzkumu. 9) Orální historie a soudobé písemné prameny – vztah, legislativa, praktické zkušenosti. Legislativní zázemí projektů orální historie. 10) Etické zásady práce metody orální historie. 11) Prezentace výsledků pořízených metodou orální historie. 12) Budoucnost orální historie – digitální revoluce a proces globalizace.

Základní literatura: THOMPSON, P., The Voice of the Past: Oral History, NY: Oxford University Press, 1978. VANĚK, M., Orální historie ve výzkumu soudobých dějin, Praha: Centrum orální historie ÚSD, 2004. VANĚK, M.. – MÜCKE, P. – PELIKÁNOVÁ, H., Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie, Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. – FHS UK, 2007.

Doporučená literatura: VANĚK, M. a kol., Orální historie. Metodické a „technické“ postupy (skriptum), Olomouc: FF UP Olomouc, 2003. VÖRLÄNDER, H. (ed.), Oral History: Mündlich erfragte Geschichte, Götingen: Vandenhoeck u. Ruprecht ,1990. KVALE, S., Interviews: An Introduction to Qualitative Research Interviewing, Thousand Oaks, CA: Sage Publications 1996.

PASSERINI, L., Fascism in Popular Memory: The Cultural Experience of the Turin Working Class, Cambridge: Cambridge University Press, 1987. PERKS, R. - THOMPSON, A. (ed.), The Oral History Reader, London and New York: Routledge, 1998. PORTELLI, A., The death of Luigi Trastelli, and other stories, Albany: State University of New York Press, 1991.

Teorie a praxe výzkumu soudobých dějin - orální historie I Vyučující: doc. PaedDr. et Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D. Anotace: Úkolem předmětu je seznámit studenty s teoretickými otázkami metody orální historie při výzkumu soudobých dějin a s jejím interdisciplinárním využitím v dalších humanitních oborech. Studenti budou realizovat vlastní terénní výzkum, který bude prováděn v pracovních skupinách. Studenti budou vedle vlastního nahrávání rozhovoru (audio i video) tento rozhovor také analyzovat a interpretovat. Pozornost bude upřena na vybraná témata každodenního života v období sedmdesátých a osmdesátých minulého století v socialistickém Československu. Tématické okruhy: 1) Co je orální historie? Nejstarší a nejmladší výzkumná metoda. Orální historie v zahraničí. Místo orální historie v českém dějepisectví. Centrum orální historie ÚSD AV ČR, výzkumné záměry Centra, spolupráce se zahraničními partnery, možnosti spolupráce studentů FHS UK na výzkumných projektech COH ÚSD AV ČR. 2) Metoda kvalitativního výzkumu. Subjektivita vs. objektivita v historickém poznání. Demokratizace dějin. Tzv. malé a velké dějiny. 3) Interview – životní příběh. Rozdíly a shody. Ukázky rozhovorů. Přepis – audio – video. Psychologická a odborná příprava vedení rozhovoru; výběr vzorku vybraných osob; eznámení se s dostupnou technikou pro záznam rozhovoru. 4) Vlastní vedení rozhovoru. 1. a 2. rozhovor; záznam o rozhovoru „Protokol“. 5) Přepis rozhovoru a jeho uložení. Analýza rozhovoru. Interpretace poznatků získaných metodu orální historie a její využití v historickém výzkumu. 6) Prezentace výsledků pořízených metodou orální historie. Orální historie a soudobé písemné prameny. 7) Mocenské elity v období tzv. normalizace, přednáška k aktuálnímu projektu COH ÚSD AV ČR. Studentské prezentace. 8) Disent v období tzv. normalizace, přednáška k aktuálnímu projektu COH ÚSD. Studentské prezentace. 9) Studentské hnutí, mladá generace a listopad 1989. Přednáška k realizovanému projektu COH ÚSD AV ČR. Studentské prezentace. 10) Tzv. dělnícká třída v období tzv. normalizace. Přednáška k realizovanému projektu COH ÚSD AV ČR. Studentské prezentace. 11) Inteligence v období tzv. normalizace v Československu. Přednáška k realizovanému projektu COH ÚSD AV ČR.

12) Shrnutí předmětu. Meze výzkumu soudobých dějin metodou orální historie. Výzkum jednotlivých vrstev v období tzv. normalizace. Každodennost v období tzv. normalizace.

Základní literatura: OTÁHAL, M. – VANĚK, M., Sto studentských revolucí. Studenti v období pádu komunismu – životopisná

vyprávění, Praha: Lidové noviny, 1999. PERKS, R. - THOMPSON, A. (ed.), The Oral History Reader, London and New York: Routledge, 1998. RITCHIE, A. D., Doing oral History, New York: Twayne Publisher, 1995. VANĚK, M., Orální historie ve výzkumu soudobých dějin, Praha: Centrum orální historie ÚSD, 2004. Doporučená literatura: VANĚK, M. a kol., Orální historie. Metodické a „technické“ postupy (skriptum), Olomouc: FF UP Olomouc, 2003. KAPLAN, K., Československo v letech 1945 1948 /1.část/; Československo v letech 1948 – 1953 /2. část/; Československo v letech 1953 – 1966 /3. část/; Československo v letech 1967 – 1969 /4.část/, Praha: SPN, 1993. VANĚK, M. – URBÁŠEK, P. /Eds/, Vítězové? Poražení? Politické elity a disent v období tzv. normalizace, Praha: Prostor, 2005. VANĚK, M. (ed.), Mocní? a Bezmocní? Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Interpretační studie životopisných interview, Praha: Nakladatelství Prostor, 2006. PERKS, R. - THOMPSON, A. (ed.), The Oral History Reader, London and New York: Routledge, 1998. SALNER, P., Přežili holokaust, Bratislava: Věda, 1997.

Komunistický režim a transformace v 90. letech v Československu Vyučující: doc. PaedDr. et Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D. Anotace: předmět je určen všem studentům zajímajícím se hlouběji o nedávné dějiny našeho státu, v tomto případě o historické období tzv. normalizace. Předmět se zaměří na mocenské struktury, opozici a některé vrstvy společnosti např. mladou generaci (studentské hnutí, punkové hnutí, ekologické hnutí a mírové hnutí), jakož i na některé projevy „úniku do soukromí“ tehdejší společnosti – na tzv. chalupářská subkultura, spolky a sdružení atd. . Tématické okruhy: 1) Moc, opozice a společnost jako téma českých a slovenských soudobých dějin. 2) Počátky „normalizace“ a první fáze opozice. 3) Společnost v letech tzv. normalizace. Trauma roku 1968? „Šedá zóna“ – zmatení pojmů?.

4) 5) 6) 7)

Mocenské elity v období tzv. normalizace. Programová orientace opozičního hnutí v 70. a 80. letech. Útěk do soukromí – chalupářská subkultura, ekonomika, ekologie. Aktivity mladé generace v období 80. let „Ostrůvky svobody“ (Ekologické hnutí, mírové hnutí v letech tzv. normalizace. 8) Hnutí příznivců punk a tzv. nové vlny a další aktivity mladé generace spojené s rockovou (undergroundovou) a folkovou hudbou v 70. v 80. letech. 9) Studentské hnutí a studentská stávka v listopadu 1989. 10) 17. Listopad 1989 ve světle posledních výzkumů. Mezinárodní a domácí impulsy. 11) Formování nových politických elit. Občanské fórum. Volba prezidenta. 12) Období transformace 1990 – 1992 a rozpad společného státu. Základní literatura: OTÁHAL, M., Opozice, moc a společnost, Praha: Maxdorf/ÚSD, 1996. ÚSD, Praha 1996. OTÁHAL, M., Normalizace 1969 – 1989. Příspěvek ke stavu bádání, Praha: Sešity ÚSD, 2002. SUK, J., Labyrintem revoluce. Aktéři, Zápletky a křižovatky jedné politické krize, Praha: Prostor, 2003. Doporučená literatura: KENNEY, P., A Carnival of Revolution. Central Europe 1989, Princeton and Oxford: Princeton University Press, 2002. OTÁHAL, M. – VANĚK, M., Sto studentských revolucí. Studenti v období pádu komunismu – životopisná vyprávění, Praha: Lidové noviny, 1999. TŮMA, O., Zítra zase tady! Protirežimní demonstrace v předlistopadové Praze jako

politický a sociální fenomén, Praha: Maxdorf/ÚSD, 1994. VANĚK, M., Nedalo se tady dýchat. Ekologie v českých zemích v letech 1968-1989, Praha: Maxdorf/ÚSD, 1996. VANĚK, M., a kol., Ostrůvky svobody. Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu, Praha: Votobia/ÚSD, 2002. VANĚK, M. – URBÁŠEK, P. /Eds/, Vítězové? Poražení? Politické elity a disent v období tzv. normalizace, Praha: Prostor, 2005

Dějiny každodennosti I. Vyučující: PhDr. Roman Zaoral Anotace: V současné historiografii frekventovaná tématika dějin každodennosti je prezentována jako interdisciplinární obor, přinášející formou sond a exkurzů vhled do různých sociálních prostředí (venkov, klášter, hrad a dvůr, město) středověké Evropy 10. – 15. století, jež jsou zkoumána v odlišných souvislostech časových (den všední a sváteční) a prostorových (cesty a cestování) se zřetelem k základním historickodemografickým faktorům (dům, rodina) a k utváření hodnotového systému (dějiny mentalit). Výklad postupuje od charakteristiky základních pojmů přes funkce jednotlivých typově

odlišných prostředí k vlastnímu líčení každodenního života, doloženého rozborem písemných a hmotných pramenů. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky dějin každodennosti: vymezení pojmu, možnosti a meze výzkumu, metody, současný stav bádání, zadání seminárních prací. 2) Podmínky každodenního života ve středověku I.: obyvatelstvo, sídelní prostor a horizont,pojem času. 3) Podmínky každodenního života ve středověku II.: klima a antropologické životní podmínky, „kultura“ středověku. 4) Rodina: dům a příbuzenstvo, manželství, láska a sexualita, děti. 5) Klášter a mnišský život I.: instituce a funkce kláštera. 6) Klášter a mnišský život II.: klášterní společenství a klášterní život, askeze – ideál a skutečnost, denní režim. 7) Klášter a mnišský život III.: rozbor pramenů. 8) Život na venkově I.: systém středověkých panství, jejich funkce a organizace jako hospodářské jednotky. 9) Život na venkově II.: venkovský dům, lán, ves, fara a trh. 10) Život na venkově III.: práce na poli, ženská práce, výkony a výnosy, den sváteční. 11) Život na venkově IV.: rozbor pramenů. 12) Prezentace referátů a seminárních prací. Základní literatura: PETRÁŇ, J., a kol., Dějiny hmotné kultury I/1-2, Praha: SPN, 1985. GUREVIČ, A., Kategorie středověké kultury, Praha: Mladá fronta, 1978 Doporučená literatura: LE GOFF, J. (ed.), Středověký člověk a jeho svět, Praha: Vyšehrad, 2003 NODL, M., ŠMAHEL F. (eds.), Člověk českého středověku, Praha: Argo, 2002 LE GOFF, J., Kultura středověké Evropy, Praha: Odeon, 1991. GUREVIČ, A., Nebe, peklo, svět, Jinočany: H & H, 1996 MAUR, E., Obyvatelstvo českých zemí ve středověku, in: Dějiny obyvatelstva českých zemí, s. 35-73, Praha: Mladá fronta, 1998. ENNEN, E., Ženy ve středověku, Praha: Argo, 2001 LAWRENCE, H. C., Dějiny středověkého mnišství, Praha: Vyšehrad, 2001. SMETÁNKA, Z., Legenda o Ostojovi, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. SMETÁNKA, Z., Archeologické etudy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003.

Dějiny každodennosti II. Vyučující: PhDr. Roman Zaoral Anotace: V současné historiografii frekventovaná tématika dějin všedního dne je prezentována jako interdisciplinární obor, přinášející formou sond a exkurzů vhled do různých sociálních prostředí (venkov, klášter, hrad a dvůr, město) středověké Evropy 10. – 15. století, jež jsou zkoumána v odlišných souvislostech časových (den všední a sváteční)

a prostorových (cesty a cestování) se zřetelem k základním historickodemografickým faktorům (dům, rodina) a k utváření hodnotového systému (dějiny mentalit). Výklad postupuje od charakteristiky základních pojmů přes funkce jednotlivých typově odlišných prostředí k vlastnímu líčení každodenního života, doloženého rozborem písemných a hmotných pramenů. Tématické okruhy: 1) Úvod: zadání seminárních prací. Rytířství a život na dvoře I.: středověký hrad, znaky dvorské kultury. 2) Rytířství a život na dvoře II.: rytířské slavnosti a turnaje, den všední. 3) Rytířství a život na dvoře III.: rozbor pramenů. 4) Život ve městě I.: pojem město, počátky středověkého města 5) Život ve městě II.: svobody, privilegia a jejich meze, topografie města – imunitní okrsky, hradby, ulice a tržiště, měšťanské domy. 6) Život ve městě III.: velikost měst, obyvatelé měst – měšťané, šlechtici, okrajové sociální vrstvy. 7) Život ve městě IV.: rozbor pramenů. 8) Cesty a cestování: poutě, křížové výpravy, cesty za vzděláním, diplomatická poselstva, kavalírské a objevitelské cesty, itineráře a cestopisy. 9) Dějiny mentalit ve středověku a jejich proměna v raném novověku: vnímání času a prostoru (práce s mapou), změna hodnotového systému. 10) Exkurze do středověkého městečka Řepova. 11) Diskuse nad vybranými knižními tituly z dějin každodennosti, prezentace seminárních prací. 12) Prezentace seminárních prací, závěrečné hodnocení. Základní literatura: PETRÁŇ, J., a kol., Dějiny hmotné kultury I/1-2, Praha: SPN, 1985. GUREVIČ, A., Kategorie středověké kultury, Praha: Mladá fronta, 1978 Doporučená literatura: LE GOFF, J. (ed.), Středověký člověk a jeho svět, Praha: Vyšehrad, 2003 NODL, M., ŠMAHEL F. (eds.), Člověk českého středověku, Praha: Argo, 2002 MACEK, J., Česká středověká šlechta, Praha: Argo, 1997. LE GOFF, J., Intelektuálové ve středověku, Praha: Karolinum, 1999 HOFFMANN, F., České město ve středověku, Praha: Panorama 1992. PIRENNE, H., Středověká města, Praha: Historický klub, 1928. GEREMEK, B., Slitování a šibenice, Praha: Argo, 1999. FOUCAULT, M., Dějiny šílenství, Praha: Nakl. Lidové noviny, 1993 ARIES, P., Dějiny smrti I.-II., Praha: Argo, 2000.

Čechy a Anglie Vyučující: PhDr. Roman Zaoral Anotace: Cyklus přednášek věnovaných základním problémům pozdního středověku (14.-15. století) usiluje o pohled na české dějiny v širších celoevropských souvislostech. Jeho osu tvoří vztahy mezi Čechami a Anglií na prahu husitské revoluce: dvůr Anny Lucemburské v Londýně, styky mezi oxfordskou a pražskou univerzitou, lollardi a husité. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky: současný stav poznání, zadání úkolů Místo „podzimu středověku“ v obecných dějinách. Tzv. krizové symptomy pozdně středověkého období – shrnutí mezinárodní diskuse (Huizinga, Hilton, Le Goff, Seibt, Graus, Macek, Šmahel). 2) Politické (velké schizma, stoletá válka) a hospodářské faktory (měna, demografické poměry, mor) a jejich vliv na proměnu dobové mentality (protižidovské pogromy, sociální hnutí, korupce), náboženského života (devotio moderna, hereze, minoritské řády) a na posilování protonárodních snah (od latiny k národním jazykům). 3) Čechy a Anglie ve druhé polovině 14. století, jednání o říšsko-anglické koalici. 4) Dvůr Anny Lucemburské v Londýně. 5) Praha – Londýn – Řím: vztahy Čech a Anglie k papežské kurii od 13. do počátku 15. století. 6) Oxford – Praha: John Wycliff a lollardi, lollardské spisy, šíření viklefismu do Čech. 7) Korespondence lollardů s husity a s Václavem IV. před 1414 (J. Oldcastle, R. Wyche), Peter Payne v Praze, ohlas husitství v Anglii (Mungyn a Kravař). 8) Podíl Anglie na přípravě protihusitské kruciáty 1428-1429 a pronásledování lollardů v Anglii. 9) Uvolnění česko-anglických styků po roce 1437, husitská a lollardská tradice v 16. a 17. století. 10) Česko-anglické vlivy ve výtvarném umění, ikonoklasmus. 11) Kroniky jako pramen česko-anglických styků ve středověku (Froissart, Knighton, Walsingham, kroniky doby husitské). 12) Prezentace referátů, slepá mapa, závěrečné hodnocení. Základní literatura: ŠMAHEL, F., Husitská revoluce I., Praha: Karolinum, 1995 HEROLD, V., Pražská univerzita a Wyclif. Wyclifovo učení o ideách a geneze husitského revolučního myšlení, Praha: Univerzita Karlova, 1985.

Doporučená literatura: GRAUS, F., „Krize středověku a husitství“, Československý časopis historický 17 (1969), s. 507-526. ŠMAHEL, F., Idea národa v husitských Čechách, Praha: Argo, 2000.

BARTOŠ, F. M., Husitství a cizina, Praha: Čin, 1931. BEJBLÍK, A., Shakespeare a dobrá královna Anna, Praha: Vyšehrad, 1989. LAMBERT, M., Středověká hereze, Praha: Argo, 2000. RAPP, F., Církev a náboženský život západu na sklonku středověku, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1996. SUCHÝ, M., „Dobrá královna Anna Česká“, in Dějiny a současnost 21 (1999), s. 8-12. ZAORAL, R., „Na trase mezi Oxfordem a Prahou. Ke stykům mezi lolardy a husity do vypuknutí husitské revoluce“, in Dějiny a současnost 22 (2000), s. 33-37. WALSH, K., „Lollardisch-hussitische Reformbestrebungen in Umkreis und Gefolgschaft der Luxemburgerin Anna, Königin von England (1382-1394)“, In ŠMAHEL, F., (ed.), Häresie und vorzeitige Reformation im Spätmittelalter, München: Oldenbourg, 1998.

Dějiny peněz Vyučující: PhDr. Roman Zaoral Anotace: Cyklus přednášek přibližuje prostřednictvím numismatických artefaktů peněžně historický vývoj od antiky po současnost se zvláštním zřetelem k dějinám peněz v českých zemích. Analýza mincí, jejich nálezových celků a širších nálezových okolností má ozřejmit význam numismatiky pro pochopení hospodářských a sociálních jevů (ceny a mzdy, měnové krize, dějiny obchodu, sociální skladba). Tématické okruhy: 1) Dějiny peněz jako součást hospodářských a sociálních dějin, přehled bádání, odborná literatura a katalogy, témata seminární práce. 2) Pojmosloví v numismatice, funkce, vznik a počátky peněz, předmincovní formy platidel, kreditní a nouzová platidla, základní platební systémy, mincovní a měnové jednotky. 3) Antické a keltské mincovnictví. 4) Denárová měna: denáry, feniky, brakteáty Organizace mincovnictví ve středověku: mincovní a horní regál, mincovny, měnové reformy v českých zemích, výroba mince. 5) Grošová měna Úvěr a lichva ve středověku, dálkový obchod, počátky bank a bankovnictví, zlatá mince. 6) Tolarová měna. 7) Konvenční, zlatková a korunová měna. 8) Typologie nálezů mincí jako historického pramene a metody jejich zkoumání: nálezové okolnosti, charakter a struktura nálezu, možnosti a meze interpretace. 9) Studium cen a mezd, kurzovní relace, obchodní revoluce 13. století, cenová revoluce 16. století. 10) Peněžní údaje v písemných pramenech: rozbor. 11) Praktické určování mincí podle katalogu. 12) Návštěva peněžní expozice České národní banky.

Základní literatura: SEJBAL, J., Základy peněžního vývoje, Brno: Masarykova univerzita, 1997. NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, E., Základy numismatiky, Praha: Academia, 1986. Doporučená literatura: NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, E., Krátký přehled českého mincovnictví a tabulky cen a mezd, Opava: Numismatická společ, 1964. VOREL, P., Od pražského groše ke koruně české 1300 - 2000, Praha: Havran, 2004. VENCOVSKÝ, F., Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha: Bankovní institut, 1999. RADOMĚRSKÝ, P., „Peníze Kosmova věku (1050-1125)“, Numismatický časopis 21 (1952), s. 7-158. CASTELIN, K., Česká drobná mince doby předhusitské a husitské (1300-1471), Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1953. SPUFFORD, P., Money and its use in medieval Europe,Cambridge: Cambridge University Press, 1989. SPUFFORD, P., Power and Profit: The Merchant in Medieval Europe, New York: Thames & Hudson, 2003.

Dějiny muzeí a muzejních sbírek Vyučující: PhDr. Roman Zaoral Anotace: Cyklus přednášek podává přehled vývoje sběratelství a seznamuje s dějinami nejvýznamnějších českých a světových muzejních institucí. Je doplněn exkurzemi do pražských muzeí. Tématické okruhy: 1) Úvod do problematiky, přehled po literatuře, zadání úkolů. Sběratelství a počátky muzeí. 2) Funkce a specifika sbírkotvorných institucí (muzea, galerie, knihovny, archivy, ústavy památkové péče), muzejní knihovny a archivy. 3) Akvizice, zpracování a způsoby prezentace muzejních sbírek. 4) Typologie muzeí a jejich vnitřní struktura: muzea světová, národní, regionální a lokální muzea víceoborová a specializovaná; muzea historická, umělecká, technická a přírodovědná; památníky, přírodní výtvory a technické památky; Síť muzeí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 5) Významné muzejní instituce ve světě. 6) Národní muzeum v minulosti a dnes. 7) Národní galerie a ostatní muzea umění. 8) Významná česká a zahraniční oborová muzea. 9) Specifika regionálního muzejnictví; Muzea v přírodě. 10) Exkurze do pražských muzeí I. – prezentace referátů k profilu navštíveného muzea.

11) Exkurze do pražských muzeí II. – prezentace referátů k profilu navštíveného muzea. 12) Exkurze do pražských muzeí III. – prezentace referátů k profilu navštíveného muzea. Základní literatura: ŠTĚPÁNEK, P., Obrysy muzeologie, Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. Doporučená literatura: ŠPÉT, J., Přehled vývoje českého muzejnictví I., Brno: Masarykova univerzita, 2003. Národní muzeum – průvodce Národní galerie – průvodce KUŽEL, S., Interpretace v muzeu, Praha: Náprstkovo muzeum, 1999. WAIDACHER, F., Handbuch der allgemeinen Museologie, Wien: Böhlau, 1999. SCHWARZ, U., TEUFEL, P., Museografie und Ausstellungsgestaltung, Ludwigsburg: AV Edition, 2001.

d) Komunikativní modul (slouží k prohloubení jazykové kompetence s ohledem na zkoušku Ověření jazykové kompetence, zejména pak překlad) Rozprava s rodilým mluvčím - AJ, NJ, FJ Zkoušející: Daniel Shanahan, Ph.D. Anotace: Jedná se o jeden z povinných atestů komunikativního modulu. Cílem je ověřit aktivní vyjadřovací schopnosti v daném jazyce - slovní zásobu, formulační dovednosti, schopnost reagovat na dotazy, příp. diskutovat. Učitelé, kteří vedou rozpravy, jsou uváděni ve vyhláškách komunikativního modulu.

Reference o netlumočené přednášce - AJ, FJ, NJ Zkoušející: Daniel Shanahan, Ph.D. Anotace: Jedná se o jeden z povinných atestů komunikativního modulu. Jeho cílem je ověřit schopnost porozumět proslovené 90 minutové netlumočené přednášce na odborné téma, vybrat podstatné pasáže a česky je písemně formulovat v podobě výstižného a hutného textu (cca 5 stran).

Konzultační seminář ke skeletovému překladu Vyučující: Mgr. Josef Fulka, Ph.D. (francouzský jazyk) doc. Ing. Karel Müller, CSc. (německý jazyk, anglický jazyk) Mgr. Lily Císařovská (anglický jazyk) Anotace: Předmět je určen pro studenty, kteří přistoupili k překladu registrované publikace. Seminář probíhá ve formě individuálních konzultací. Cílem předmětu je zjistit překladatelské schopnosti studenta v anglickém jazyce a seznámit ho s nároky na provedení skeletového překladu v tomto jazyce. Seminář probíhá podle následujícího postupu: student přeloží po dohodě s přednášejícím 10 – 15 stránek z registrované publikace; předložený text přednášející zhodnotí a seznámí studenta se svým hodnocením; vyučující poukáže na nepřesností v překladu, nedostatečnosti ve stylu překladu a na úspěšně přeložené pasáže. Po tomto úvodním postupu se student ujistí, že způsob jeho překladu je obhajitelný. V další fázi semináře využívá student možnost

konzultací jen k jednotlivým, obtížně přeložitelným pasážím. Text překládá již samostatně. Literatura: Registrovaná cizojazyčná publikace.

Redakce skeletového překladu Vyučující: Mgr. Stanislava Boušková Anotace: Předmět je zaměřen na zásady práce s odborným textem a jeho výstavby. Základy redakční práce vycházejí z mnohovrstevnatosti textu s cílem naučit studenty vnímat jednotlivé roviny a jejich vzájemnou provázanost. Správně postavený text je dobře strukturován, respektuje vhodnou terminologii i ducha jazyka, v němž je psán. Studenti budou editovat především vlastní skeletové překlady, to znamená texty, které velmi dobře znají, a na tomto materiálu si osvojí redakční dovednosti a celkově prohloubí svou jazykovou kompetenci. Tematické okruhy: 1) Zásady a východiska redakční práce, korektorské značky. 2) Cvičení. 3) Interpunkce a její sémantické vztahy (funkčnost interpunkčních znamének, jejich význam a vliv na obsahové sdělení textu). 4) Cvičení. 5) Problematické aspekty terminologie (internacionalismy, redundantní tvary, interference s výtahově obsazenými výrazy a odlišné hladiny abstraktnosti). 6) Cvičení. 7) Nominální konstrukce a časté nežádoucí významové posuny (základní rozdíly mezi anglickou a českou větou, interpretační návyky frekvenčních vazeb apod.). 8) Cvičení. 9) Výstavba souvětí, aktuální větné členění (větná dynamika a funkční větná perspektiva a její dopad na vnitřní provázanost textu). 10) Cvičení. 11) Styl a stylotvorné činitele (významové hladiny stylistiky, funkční styly a jejich kontextuální adekvátnost) 12) Cvičení a závěrečná rekapitulace. Základní literatura: JUST, V., Slovník floskulí 1,2, Praha: Academia, 2005. STANĚK, V., Jak psát správně čárky, Praha: Fortuna, 1997. Doporučená literatura: EISNER, P., Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině, Praha: Academia, 1992. JAMEK, V., O patřičnosti v jazyce, Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1998. KARLÍK A KOL., Příruční mluvnice češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001.

KOL. AUTORŮ, Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice, Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. PETRÁČKOVÁ A KOL., Akademický slovník cizích slov, Praha: Academia, 2001.

Sociolingvistika Vyučující: Mgr. Stanislava Boušková Anotace: Předmět seznámí studenty se základními pojmy sociolingvistiky; která studuje jazyk jako integrální součást lidské společnosti. Sociolingvistika zkoumá, jak mohou různé sociologické faktory (věk, vzdělání, pohlaví, původ) ovlivnit jazyk jednotlivce. Rozlišuje teritoriální, sociální a situační variety jazyka, normy mluveného a psaného jazyka, zabývá se jazykovou kulturou, jazykovým plánováním, bilingvismem, jazyky menšin atd. Předmět se bude také zabývat metodami výzkumu, jež sociolingvistika používá. Tematické okruhy: 1) Sociolingvistika: problémy, postoje, přístupy. 2) Teritoriální varianty. 3) Sociální varianty: argot, slang, žargon. 4) Situační varianty. 5) Jazyk a moc, jazyk a gender. 6) Mluvený a psaný jazyk. 7) Interakční sociolingvistika. 8) Jazykové plánování, ohrožené jazyky. 9) Kontakt jazyků, jazyková změna. 10) Jazyk a věk: dětská řeč. 11) Metody výzkumu, sociolingvistická proměnná. 12) Shrnutí a rekapitulace. Základní literatura: MESTHRIE A KOL., Introducing Sociolinguistics, Edinburgh: Edinburgh University Press, 2000. Doporučená literatura: SPOLSKY. B., Sociolinguistics, Oxford: Oxford University Press, 1998. FOLEY, W., Anthropological linguistics : an introduction, Oxford: Blackwell, 1997.

AJ Upper-Intermediate Vyučující: Mgr. Lily Císařovská Anotace: Prakticky zaměřený kurs angličtiny je určen především těm, kdo budou z angličtiny skládat skeletový atest, a přitom dosud nemají odpovídající znalosti. Cílem předmětu

je systematicky prohlubovat schopnost číst náročnější texty, přesně se orientovat v anglické větě, osvojit si k tomu potřebné gramatické jevy, rozšířit si aktivní slovní zásobu a umět nejdůležitější formy psaného projevu. Po absolvování předmětu by úroveň jazykové kompetence měla odpovídat zkoušce FCE. Intenzivní kurs probíhá formou dvouhodinových lekcí jednou za týden a předpokládá soustavnou, samostatnou a průběžnou přípravu. K úspěšnému absolvování předmětu je třeba odevzdat písemné práce zadané během semestru a složit zápočtový test. I když sylabus sleduje stanovené tématické okruhy, konkrétní způsob osvojování učiva se snaží reflektovat potřeby účastníků předmětu. Předmět navazuje na loňský UpperIntermediate, avšak spirálovitá koncepce sylabu jej otevírá i novým posluchačům na této úrovni. Tématické okruhy vycházejí především z učebnice Capel, Sharp: Objective First Certificate. Tato základní osa je nicméně systematicky doplňována o další nejrůznější učební materiály. Tématické okruhy: (V - Tématická slovní zásoba, G - Gramatické okruhy, P - Procvičování praktických dovedností, W - písemné práce) 1 - 2) Unit 7 (V - Sport, Phrases expressing likes and dislikes, G - Gerunds and 3 - 4) Unit 8 (V - Downshifting, Modern lifestyles, Jobs, G - Expressions with get, 5 - 6) Unit 9 (V - Products and Promotion, Advertising, G - Modals, Speculation 7 - 8) Unit 10 (V - Space, Phrases with at, G - Review of future tenses, P - Gapped texts, W - Article). 9 -10) Unit 11 (V - Family resemblances, cinema, personality adjectives, G - Past 11 - 12) Unit 12 (V - Inventions and discoveries, G - The passive, P - Writing Základní literatura: CAPEL, A., SHARP,W., Objective First Certificate, Studenťs Book, Cambridge: CUP, 2002. CAPEL, A., SHARP,W., Objective First Certificate, Workbook, Cambridge: CUP, 2002. Doporučená literatura: TRYML, S., GOTTHEINEROVÁ, T., Moderní učebnice angličtiny, Svoboda: Praha, 1997. HOMBY, A. S., Oxford Advanced Learner’s Dictionary of English, Oxford: Oxford University Press, 2000. PRODROMO, L., Grammar and Vocabulary for First Certificate, London: Longman 1999. MURÉNY, J., English Grammar in Use, Cambridge: Cambridge University Press 2001.

Infinitives, Qu Used to and w and Deduction

and present pa summaries, W

AJ Advanced Vyučující: Mgr. Lily Císařovská Anotace: Tento předmět předpokládá již zvládnuté základní gramatické návyky i aktivní osvojení nejdůležitější slovní zásoby, neboť jeho cílem je dosavadní znalosti angličtiny dále prohlubovat na poměrně pokročilém stupni a zvyšovat přesnost porozumění i vyjadřování tak, aby bylo možné se pohybovat na abstraktní diskursivní úrovni. Po absolvování předmětu by jazyková kompetence posluchačů měla rámcově odpovídat požadavkům zkoušky CAE. Intenzivní výuka probíhá formou dvouhodinových lekcí jednou za týden a předpokládá soustavnou, samostatnou a průběžnou přípravu během celého semestru. K úspěšnému zvládnutí předmětu je třeba odevzdávat písemné práce zadávané během semestru a složit zápočtový test. I když sylabus v zásadě vychází z učebnice O´Dell, Broadhead: Objective CAE, konkrétní výuka je přizpůsobována potřebám účastníků předmětu a systematicky doplňována o nejrůznější další učební materiály tak, aby odpovídala akademickým nárokům universitního studia. Tento předmět navazuje na loňský Advanced a spirálovitá koncepce sylabu jej otevírá i novým posluchačům na této úrovni. Základní literatura: O'DELL, F., BROADHEAD, A., Objective CAE, Studenťs Book, Cambridge: CUP, 2002. O'DELL, F., BROADHEAD, A., Objective CAE, Workbook, Cambridge: CUP, 2002.

Doporučená literatura: TRYML, S., GOTTHEINEROVÁ, T., Moderní učebnice angličtiny, Svoboda: Praha, 1997. HOMBY, A. S., Oxford Advanced Learner’s Dictionary of English, Oxford: Oxford University Press, 2000. SIDE, R, WELLMAN, G., Grammar and Vocabulary for Cambridge Advanced and Proficiency, L HEWINGS, M., Advanced Grammar in Use, Cambridge: Cambridge University Press 1999. SWAN, M., Practical English Usage, Oxford: Oxford University Press, 1981.

AJ Pre-Proficiency Vyučující: Mgr. Lily Císařovská Anotace: Tento kurs praktické angličtiny je určen těm, kdo již dobře zvládli základní lexikum i gramatiku a mohou v angličtině pracovat na poměrně pokročilé úrovni. Cílem předmětu je překlenout propast mezi školní a akademickou angličtinou a docílit takového stupně kompetence, který by posluchačům umožňoval pohybovat se bez interpretačních problémů na abstraktní úrovni. Tato dovednost je nezbytná pro případné pokračování ve studiu na anglických či amerických universitách. „Spirálovité“ uspořádání učební osnovy umožňuje konsolidovat již probranou látku v

nových souvislostech. Kurs probíhá jednou týdně a k tématům jednotlivých lekcí, která respektují probíranou učebnici, je přistupováno mnoha různými metodami. Učebnice je průběžně doplňována dalšími materiály podle potřeb studentů. Pro úspěšné splnění všech požadavků předmětu je třeba vedle soustavné práce napsat esej na zadané téma a na konci semestru složit zápočtový test.

Tématické okruhy: (pozn. V - Slovní zásoba, G - gramatické jevy W - písemné práce, P- téma pro praktické cvič 1) V - adjektiva vyjadřující postoj, G - come, gerundia vs. infinitivy, slovesné prefixy. 2) V - adjektiva popisující vzhled, G - linking devices, P - gapped text. 3) V - synonyma, G - větná transformace, záporné prefixy u abstrakt. 4) V - globalizace (1), G - konjunktivy, wish a if only, W - zásady psaní článku, ustálené obraty vyjadřující stanovisko. 5) V - Jazyk a kultura, G - obtížnější formy slovesného préterita. 6) G - Subjunktiv, P - náslech přednášky o globalizací s následnou analýzou, větný přízvuk. 7) P - hlavni přízvuk v kompozitech, W - zásady pro psaní resumé. 8) G - rozvíjení modality, V - globalizace (2), P - Pidgin and Creole. 9) V - Vztahy, G - adjektiva stupňovatelná a absolutní, kombinace adjektiv a adverbií. 10) V - idiomy vztahu, G - adjektivní sufixy k slovesným a jmenným základům. 11) P - Nácvik rozdílné formulace stejného obsahu, lexikální analýza textu. 12) W -jak přesně tematizovat text, jak poznat nepřímé implikace a jejich význam, G - vzorce některých slovesných vazeb. Základní literatura: Capel, A., Sharp, W., Objective Proficiency, Student's Book, Cambridge: Cambridge University Press, 2002, ss. 76-101. HALÍ, E., Objective Proficiency, Workbook, Cambridge: Cambridge University Press, 2002, ss. 36-47. Doporučená literatura: HEWINGS, M., Advanced Grammar in Use, Cambridge: Cambridge University Press, 1999. EVANS, V., CPE Use of English, London: MacGibbon & Kee, 1966. GRAVER, B. D., Advanced English Practice, Oxford: Oxford University Press, 1986. HOMBY, A. S., Oxford Advanced Learner’s Dictionary of English, Oxford: Oxford University Press, 2000.

Nácvik anglického překladu Vyučující: Mgr. Lily Císařovská Anotace: Předmět je úvodem do překladatelské techniky, jejíž zvládnutí je podmínkou úspěšného skeletového překladu. Je zaměřen nejen na vytvoření základních překladatelských dovedností, ale zároveň se snaží přiblížit umění překladu v hlubších jazykových souvislostech. Sledováním specifických úskalí překládání z angličtiny do češtiny na ukázkách nejrůznějších textů se učíme, jak přesně rozlišovat, co je otrocký překlad a co už je svévolná interpretace. Předmět předpokládá soustavnou a

samostatnou přípravu na jednotlivé semináře v průběhu semestru. Každý účastník odevzdá za semestr nejméně tři samostatné překlady, které dostane zpátky s podrobným komentářem ke konkrétním problémům, jež se v práci objevily. Práce v předmětu probíhá ve třech rovinách: 1) teoretický výklad s ukázkami, 2) cvičné texty bez přípravy, na nichž si lze bezprostředně vyzkoušet vykládanou látku 3) interpretace překladů pracovních textů, které si posluchači na semináře předem připravuji. Tématické okruhy: 1) Základní problémy překladu (čím nás překládání obohacuje, setkání dvou jazyků jako simultánní pohled ze dvou stran, rozdíl mezi tlumočením a překladem, co má dělat překladatel, informace o požadavcích předmětu, perličky). 2) Vrstvy překladatelského procesu (pochopení textu, interpretace, stylizace, vytváření překladatelského názoru jako nutný předpoklad pro konsistentní překlad). 3) Profesní překladatelská zdatnost (jak přistupovat k práci většího rozsahu, zásady soustavnosti překladu,práce s rejstříkem, jazykové poradny, práce se slovníkem, druhy slovníků, sekundární literatura k překladu). 4) Vliv výchozího jazyka (upozornění na nejčastější prohřešky v cílovém jazyce, zásady prováděni korektury, korektorské značky). 5) Lexikální rovina překladu (terminologie a jak ji vytvářet, synonyma, zpracováni cizích slov, jmen a názvů reálii) 6) Kontextová rovina lexika (implikace, ambivalence, alternativy, stylistická výpověď slova, jak poznat idiomy a jak je překládat). 7) Převádění reálii (jména, míry, dialekty, cizí slova v češtině a jejich úskalí, přechylování). 8) Aktuální členění větné (slovosled v češtině versus anglická určenost, opakování, vnitřní textová reference, pasiva). 9) Syntaktická rovina překladu (porovnání jmenného vyjadřování se slovesným, časová souslednost ve větším celku, souvětí, významové přesahy). 10) Modalita anglické věty (co všechno je modus, pestrá škála modality, jakými prostředky lze modalitu převádět). 11) Interpunkce v překladu (významotvorná funkce interpunkce, srovnání české a anglické interpunkce). 12) Funkční styly a jejich interpretace (hovorový, odborný, publicistický, administrativní, umělecký,porovnání různých překladů téhož textu). Základní literatura HAIS, K., Velký anglicko-český slovník, Praha: Leda-Academia, 1997. LEVÝ, J., Umění překladu, Praha: IŽ, 1998. Doporučená literatura DUFF, A., Translation, Oxford: Oxford University Press, 1989. KRÍJTOVÁ, O., Pozvání k překladatelské praxi, Praha: Karolinum, 1996. NEWMARK, P., Textbook of Translation, New York: Prentice-Hall International, 1988.

Četba filosofických textů ve francouzštině Vyučující: Mgr. Josef Fulka, Ph.D. Anotace: V letním semestru se budeme věnovat textu Maurice Blanchota „La littérature et le droit a la mort“. Jde o text věnovaný literárnímu psaní obecně, přesněji řečeno tomu, čemu Francouzi říkají „la condition littéraire“, o text, který snad nejlépe charakterizuje Blanchotovo pojetí literatury, které je v rámci filosofie a literární vědy tohoto století zcela ojedinělé. Kdo se chce s Blanchotem blíže seznámit, může si přečíst jeho knihu Literární prostor, kterou vydal Herrmann, Foucaultův text „Myšlení vnějšku“, který se nachází ve stejnojmenném výboru (rovněž Herrmann) nebo esej Paula de Mana „Neosobní rysy díla Maurice Blanchota“, který jsme společně přeložili loni na anglickém semináři a v dohledné době by měl vyjít v časopise Česká literatura. Zápočet jako vždy za překladatelský příspěvek na semináři a za účast. Podmínkou získání zápočtu je docházka (maximálně 2 absence) a aktivita na semináři.

Četba filosofických textů v angličtině Vyučující: Mgr. Josef Fulka, Ph.D. Anotace: Budeme se věnovat textu Slavoje Žižeka, nesoucímu titul „Cogito's Monstrosity“. Žižek je dnes již velmi proslulý teoretik kultury, působící na univerzitě v Lublani. Tématem je interpretace karteziánského cogito z perspektivy psychoanalýzy. Jako úvod do Žižeka doporučuji jeho knihu The Plague of Phantasies, která vyšla slovensky jako Mor fantázií - překlad titulu je dosti pochybný; Mor fantasmat je daleko náležitější. Studentům, kteří loni navštěvovali současně anglický i francouzský seminář, tento postup letos nedoporučuji opakovat: témata obou seminářů se často budou překrývat. Zápočet jako vždy za docházku a překladatelský příspěvek na semináři.

Základy biblické hebrejštiny I.–II. – seminář Vyučující: Mgr. Filip Horáček Anotace: Předmět si klade za cíl naučit studenty základní struktury biblické hebrejštiny v té míře, že student po úspěšném absolvování může číst alespoň historickou prózu v tomto jazyce, nebo – v minimálním horizontu – se alespoň dokáže v hebr. textu vyznat a pracovat se sekundární literaturou moderních vykladačů. Současně s touto základní rovinou seminář vpravuje studenty do lingvistického metajazyka; u některých gramatických témat předestírá jejich teoretickou problematičnost na rovině hebrejské filologie.

Základní literatura KAUTZSCH, E., Übungsbuch zu Gesenius-Kautzsch’ Hebräischer Grammatik, Leipzig: F. C. W. Vogel Vrlg., 1887. PRUDKÝ, M., Cvičebnice biblické hebrejštiny, Praha: Scriptum, 1992. Doporučená literatura ARNOLD, B. T. – CHOI, J. H., A Guide to Biblical Hebrew Syntax, Cambridge: Cambridge University Press, 2003. GESENIUS, W. – E. KAUTZSCH – A. E. COWLEY, Gesenius’ Hebrew Grammar, edited and enlarged by E. Kautzsch, second English edition A. E. Cowley; Oxford, Clarendon Press 1910 (podle 28. německé ed. z r. 1909). JOÜON, P. – MURAOKA, T., A Grammar of Biblical Hebrew I-II, Roma: Editrice Pontifico Istituto biblico, 1991. KLÍMA, O. – SEGERT, S., Mluvnice hebrejštiny a aramejštiny, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1956.

Základy biblické hebrejštiny I.–II. – procvičování Vyučující: Mgr. Filip Horáček Anotace: Předmět si klade za cíl naučit studenty základní struktury biblické hebrejštiny v té míře, že student po úspěšném absolvování může číst alespoň historickou prózu v tomto jazyce, nebo – v minimálním horizontu – se alespoň dokáže v hebr. textu vyznat a pracovat se sekundární literaturou moderních vykladačů. Současně s touto základní rovinou seminář vpravuje studenty do lingvistického metajazyka; u některých gramatických témat předestírá jejich teoretickou problematičnost na rovině hebrejské filologie. Základní literatura KAUTZSCH, E., Übungsbuch zu Gesenius-Kautzsch’ Hebräischer Grammatik, Leipzig: F. C. W. Vogel Vrlg., 1887. PRUDKÝ, M., Cvičebnice biblické hebrejštiny, Praha: Scriptum, 1992. Doporučená literatura ARNOLD, B. T. – CHOI, J. H., A Guide to Biblical Hebrew Syntax, Cambridge: Cambridge University Press, 2003. GESENIUS, W. – E. KAUTZSCH – A. E. COWLEY, Gesenius’ Hebrew Grammar, edited and enlarged by E. Kautzsch, second English edition A. E. Cowley; Oxford, Clarendon Press 1910 (podle 28. německé ed. z r. 1909). JOÜON, P. – MURAOKA, T., A Grammar of Biblical Hebrew I-II, Roma: Editrice Pontifico Istituto biblico, 1991. KLÍMA, O. – SEGERT, S., Mluvnice hebrejštiny a aramejštiny, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1956.

Základy starořečtiny I.–II. – seminář Vyučující:

Mgr. Filip Horáček Anotace: Předmět si klade za cíl naučit studenty základy řeckého jazyka dochovaného u vzorových autorů klasické doby, který zachovávaly řecky píšící autoři až do středověku. Narozdíl od běžných kurzů a učebnic aspiruje na reálné porozumění starým textům již těsně poté, co student seminář úspěšně dokončí. Gramatické výklady podávají základní jazykové jevy pregnantním a praktickým způsobem, studenti je procvičují primárně na reálných řeckých úsecích (někdy upravených) převzatých přímo ze starých autorů, na překladech z češtiny do řečtiny a delších doplňkových četbách s komentáři. Předmět charakterizují především úseky řecké filosofické (i jiné) prózy, v menší míře se uplatňuje poezie. Základní literatura SMYTH, H. W. – G. M. MESSING, Greek Grammar, Harvard: Oxford University Press, 1956. Doporučená literatura GOODWIN, W. W., A Greek Grammar, Boston: Ginn & Co., 1900. NIEDERLE, J. – V. NIEDERLE – L. VARCL, Mluvnice jazyka řeckého, Praha: Vyšehrad, 1956. MUCHNOVÁ, D., Syntax klasické řečtiny I. Vedlejší věty, Praha: Karolinum, 2004.

Základy starořečtiny I.–II. – procvičování Vyučující: Mgr. Filip Horáček Anotace: Předmět si klade za cíl naučit studenty základy řeckého jazyka dochovaného u vzorových autorů klasické doby, který zachovávaly řecky píšící autoři až do středověku. Narozdíl od běžných kurzů a učebnic aspiruje na reálné porozumění starým textům již těsně poté, co student seminář úspěšně dokončí. Gramatické výklady podávají základní jazykové jevy pregnantním a praktickým způsobem, studenti je procvičují primárně na reálných řeckých úsecích (někdy upravených) převzatých přímo ze starých autorů, na překladech z češtiny do řečtiny a delších doplňkových četbách s komentáři. Předmět charakterizují především úseky řecké filosofické (i jiné) prózy, v menší míře se uplatňuje poezie. Základní literatura SMYTH, H. W. – G. M. MESSING, Greek Grammar, Harvard: Oxford University Press, 1956. Doporučená literatura GOODWIN, W. W., A Greek Grammar, Boston: Ginn & Co., 1900. NIEDERLE, J. – V. NIEDERLE – L. VARCL, Mluvnice jazyka řeckého, Praha: Vyšehrad, 1956. MUCHNOVÁ, D., Syntax klasické řečtiny I. Vedlejší věty, Praha, 2004.

Jazyková kompetence v češtině pro zahraniční studenty - seminář Vyučující: Mgr. Eliška Pincová Anotace: V předmětu je posilována především způsobilost v porozumění čtenému odbornému textu a poslechu odborných přednášek z humanitních disciplín a filosofie. Je určen převážně pro ruskojazyčné studenty, kteří už prošli základní jazykovou průpravou. Výuka je koncipována do malých seminárních skupin a využívá se také pomoci starších studentů studujících na FHS, kteří touto průpravou už prošli. Výuka je navíc posilována speciálně vyvinutým systémem tutorské spolupráce umožňující prakticky individuální přípravu. Žánr referátu a reflexe se nacvičuje využitím audio-nahrávek přednášek v úvodních předmětech a textů z učebnic a odborných publikací. Základní literatura: SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Praha: Nakladatelství Vyšehrad,1998. SOKOL. J., Filosofická antropologie - Člověka jako osoba, Praha: Portál, 2002. Doporučená literatura: GIDDENS, A., Sociologie, Praha: Argo, 2000: HOLMAN, R., Ekonomie, Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2002. MURPHY, R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha: Sociologické nakladatelství, 1998.

Heroes and Anti-heroes in American Film Vyučující: Daniel Shanahan, Ph.D. Anotace: This course looks at the contrast between heroes and anti-heroes in American film. Heroes are taken to be those whom we admire, emulate, and who reflect directly the values and aspirations of an audience; anti-heroes are taken to be of two kinds: those who do not necessarily exhibit traditional virtues, but whom we admire all the same, and those whose portrait is generally an act of criticism, not admiration. Special attention will be given to how the contrast between these types of figures reveal underlying conflicts in American culture, despite the common perception - and selfperception - that America has unitary values and traditions. Tématické okruhy: 1) „High Noon“ 2) The Western Hero 3) „Casablanca“ 4) The Bogart Anti-Hero 5) „The Graduate“ 6) Baby Boomers and Identity 7) „Being There“

8) The Society of Need 9) „Do the Right Thing“ 10) Searching for Moral Absolutes 11) „Lone Star“ 12) History as a Key to Self Základní literatura: SCHEIBER,J. L., In Search of the American Dream, New York: Publisher's Inc., 1974. LASCH, C., Culture of Narcissism, New York: Warner Books, 1980. HSU, F., Rugged Individualism Reconsidered, Knoxville: University of Tennessee Press, 1983.

Human Relationships in Czech and American Films Vyučující: Daniel Shanahan, Ph.D. Anotace: During periods of change relationships come under stress. Whether at the personal level – a job change, perhaps – or at the social and historical level – the changes which plague societies as they move through transitions, for instance – the ways in which people interact with one another can be both a source of friction and a refuge from stress. This course operates from the premise that change has been and will continue to be the dominant mode of the last and the coming centuries, and that the effects of constant change can be seen in the way cinema portrays human relationships on a variety of levels: romantic relationships, marriage relationships, family relationships, and the larger web of relationships that make up the social fabric. While the course treats relationship as a fundamental given in human experience, it will focus on the ways in which relationships both trap and liberate us, and special attention will be given to contrasting features of relationships in times of change in the US and the Czech Republic. Tématické okruhy: 1) Introduction. Romantic, Family and Social Relationships: Romeo and Juliet. 2) Romeo and Juliet (cont’d). 3) Romance - Shampoo. 4) Marriage - Husbands and Wives. 5) Family - Ordinary People. 6) Social Relationships - Being There. 7) Romance - Loves of a Blonde. 8) Marriage - Intimate Lighting. 9) Family - Pelisky. 10) Social Relationships - My Sweet Little Village. 11) A British View - Secrets and Lies. 12) Summary Discussion. Základní literatura: SHANAHAN, D., Toward a Genealogy of Individualism, Amherst: University of Massachusetts Press, 1992. Doporučená literatura:

FROMM, E., The Art of Loving, Harper and Row, New York: Continuum, 2000. BUBER, M., I and Thou, New York: Scribner, 1970.

Czechs and Americans: Cultural Contrasts and Common Ground Vyučující: Daniel Shanahan, Ph.D. Anotace: Cross-cultural studies have, in the last several decades, become essential features of a variety of disciplines and professions such as business, law, policy studies, psychology and even medicine. This course will involve students, working in teams, in a combination of seminar meetings and field work which address the questions of 1) what areas of contrast and common ground exist between Czechs and Americans; 2) whether given contrasts and/or common ground are unique to the Czech-American relationship or may be true of broader European-American interaction; and 3) how both contrasts and common ground contribute to or pose obstacles to communication between the two target groups. N.B As part of their commitment to enrolling in the course, and their role as cultural „sounding boards,” Czech students will be asked to arrange a homestay, either with family or friends, for the non-Czech members of their team, so that each member has an opportunity to experience Czech home life at first hand. Tématické okruhy: 1) Introduction to Cross-Cultural Comparisons 2) Elements of Culture 3) Elements of Language 4) Concepts of Space, Time, and Work 5) Concepts of Relationship and Membership 6) The Nature of Communication and Miscommunication 7) The American Historical Background 8) The American Historical Background (continued) 9) The Czech Historical Background 10) The Czech Historical Background 11) Research Team Reports I and II 12) Research Team Reports III and IV Základní literatura: SAMOVAR, L. A., PORTER, R. E., Intercultural Communication: A Reader, Belmont: Thomson Learning, 2003. STEWART, E. C., American cultural patterns: a cross-cultural perspective, Yarmouth: Intercultural Press, 1991. HALL, E., The Silent Language, Westport: Greenwood Press, 1980. Doporučená literatura: HALL, E, Beyond Culture, New York: Anchor Books, 1989.

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií. žádost o prodloužení akreditace. bakalářského studijního programu Humanitní studia

Recommend Documents