Uměleckořemeslný učební obor pro žáky ze zvláštních škol Pasíř, pasířské řemeslo, pasiřská bižuterie... Podíváme-li se do naučného slovníku z roku 1932, najdeme: „Pasíři - původně řemeslníci, kteří pobíjeli kovem pásy a závěsníky na zbraně, kdežto nyní dělají ponejvíce kovové knoflíky a spony ."A právě o těch knoflících a sponách, o závěsech, náramcích, prstenech a brožích, prostě o bižuterii z barevných kovů, a hlavně o dětech, které seje učí vyrábět, bude naše zpráva.
V roce 1991 byl na Odborném učilišti v Praze 2, Vratislavova 6 nově zaveden obor „Sklářská výroba 27-82-2/07". Obor byl vhodnější pro severočeský region vzhledem k jeho úzkému napojení na velké závody skleněné bižuterie. V Praze a jejím okolí by vyučenci těžko získali uplatnění. Proto jsme, obě pasířky bižuterie, navázaly na starou tradici originální „pražské bižuterie".
Jedná se o bižuterii z barevných kovů, která se ručně vyráběla v malých sériích v menších dílnách již před druhou světovou válkou. Narozdíl od jablonecké bižuterie nenapodobovala šperk, nepoužívala skleněné kameny, ale dávala vyniknout přírodnímu kovu a jeho ručnímu zpracování. Tento druh bižuterie navazoval na celkovou změnu v oblékání po první světové válce. Móda se zásadně zjednodušila i změnila. Na měkké vlněné oblečení a pleteniny se nehodila komplikovaná a zdobná skleněná bižuterie. Přírodní barva mědi a mosazi ladila k přírodním barvám vlny a bavlny. Strojové vybavení starých dílen bylo velmi jednoduché. Na maloseriovou výrobu postačovaly malé ruční lisy, vytloukače, kladiva a drobné nářadí. Používalo se tzv. měkké pájení. Do tenkého vypáleného plechu, položeného na měkké podložce, se pomocí tepacích nástrojů hloubily libovolné vzory. Potom se celý povrch vylil cínem a rubová strana se pokryla plechem. Požadovaný tvar se opracoval lupénkovou pilkou a obrobil pilníkem. Dále se výrobek mořil, leštil, patinoval. Bižuterie se také vyráběla tradičním způsobem - řezáním plechu, ohýbáním drátů apod. Po válce, kdy byly zrušeny drobné živnosti, zařízení těchto dílen bylo zlikvidováno a pracovníci, kteří neodešli do lukrativnějších oborů, založili družstvo umělecké výroby, kde výroba bižuterie byla jenom jedním z mnoha oborů, které družstvo DUVA zastřešovalo.
Příchodem absolventů středních škol uměleckého zaměření z Jablonce nad Nisou a Železného Brodu se rozšířila škála výrobků a stoupaly požadavky na strojní vybavení. Také byla zavedena technologie tzv. tvrdého pájení. (Je to pájení médi a mosazi stříbrnou pájkou za vysokých teplot plamenem. Tato technologie otevřela nové možnosti inovace a rozšíření typů výrobků; spoje tvrdě pájené se daly mechanicky zpracovávat (tepat, ohýbat, válcovat). O nové výrobky vzrostl zájem, zvlášť když se vyvzorovaly i drobné upomínkové předměty, které v té době na našem trhu chyběly. Se stoupajícím zájmem se musela zvýšit i produktivita práce, a to se mohlo stát jenom za pomoci strojů. Stolní vrtačky, ohýbačky, ruční i elektrické lisy, děrovačky, válcovací stolice, padací nůžky, brusky, omílací bubny - to vše usnadnilo práci a zlevnilo výrobky. Uvědomily jsme si, že by byla škoda, kdyby tento obor zanikl proto, že nejsou pracovníci, kteří by jej ovládali. Bižuterie z barevných kovů by pak byla k dostání jen na stáncích pouličních prodavačů a ještě na velmi špatné řemeslné úrovni. A hlavně - tento obor by mohl rozšířit nabídku učebních oborů pro určitý typ absolventů zvláštních škol. Požádaly jsme proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR o změnu oboru. Tento experiment úspěšně prošel dvouletým ověřováním a 18. prosince 1995 ministerstvo schválilo osnovy oboru „Výroba kovové bižuterie 27-91-200" (pod č. 25 200/95-24).
Obor je určen pro chlapce i dívky, od kterých je požadována jistá manuální zručnost a výtvarné cítění. Je to jeden z mála uměleckořemeslných oborů pro děti ze zvláštních škol. I mezi těmito dětmi se totiž vyskytují jedinci s velkým výtvarným nadáním, které by jinak těžko uplatňovaly. Na začátku bylo nejdůležitější zajistit vybavení dílny, které je poměrně nákladné. K jemné práci s drátem i plechem je zapotřebí zlatnického nářadí (různé druhy kleští, zlatnický oblouk, kovadlinky, tepací a bombírovací kladívka, bombírky, válečky, velké i jehlové pilníky, nůžky na plech, posuvné měřítko, pájecí souprava, kónus na prstýnky a na náramky), ale i stroje, bez kterých dnes není výroba možná (vrtačka, bruska, leštička s odsá-
váním, ohýbačka, válcovací stolice, děrovačka, pákové nůžky). Velké pořizovací náklady na toto vybavení jsme se snažily zmírnit využíváním nákupů na aukcích a ve výprodejích podniků, případné nákupem přímo u výrobců i mimo Prahu. Například jenom na ohýbačce jsme ušetřily nejméně 20 000 Kč. Tento stroj by jinak děti neznaly, protože by si jej škola nemohla za normální cenu dovolit. S každým novým strojem i nástrojem se rozšiřovaly naše možnosti dělat s dětmi nové a náročnější výrobky. Ve školní dílně se děti učí základní operace při zpracování kovů. Novým postupům je učíme vždy na konkrétních výrobcích, které jsou našimi vzory. Teprve po zvládnutí a upevnění pracovního postupu mohou děti novou technologii použít na vlastních vzorech. To vede k radosti z práce a mnohdy k překvapujícím výsledkům. V prvním ročníku se v odborném výcviku začíná ručním ohýbáním drátu. Základem je ta nejjednodušší operace, což je vytvarování očka na konci drátu kulatými kleštěmi. Následuje „povinná abeceda", což je soubor jednoduchých tvarů, které musejí být pečlivě provedeny. Již z těchto tvarů, nacvičených na měkkém hliníkovém drátu, učni zhotoví svůj první výrobek - řetízkový náramek. Pokračuje se podle předkreslcných vzorů složitějšími tvary - později použitými jako náušnice. Tyto tvary již mohou tvořivější žáci rozvíjet podle vlastní fantazie. Po zvládnutí drátových pásových vzorů je možno přejít na prstýnky, náušnice, náramky
a posléze na spony na oděv. Inspiraci čerpáme např. i z doby bronzové a učni si tak zkoušejí vyrobit funkční kopie spirálových spon.
Další etapou je zpracování plechu: stříhání ručními i pákovými nůžkami, pilování, tepání tepacím kladivem i razničkami. Opět klademe důraz na to, aby po nezbytném učení na zkušebním materiálu - hliníku - vznikl použitelný výsledný výrobek. Z tepaného plechu se zhotovují náušnice, čelenky, náramky, brože. Velmi hezká bižuterie vzniká, když se děti naučí ohýbat a lisovat plech a začnou dělat - naní pokud možno hodně podle vlastní fantazie - brože a přívěsky. Poslední technologií prvního ročníku je řezání plechu zlatnickým obloukem lupénkovou pilkou. Tato náročná technika vyžaduje trpělivost a pečlivost, ale větši-
nou již během května jsou žáci schopni vyříznout z plechu i velmi složitý tvar.
Během prvního ročníku se žáci seznamují i s některými bižuterními polotovary: závěsy k náušnicím, řetízky a jejich uzávěry. Ve druhém ročníku začínáme pilováním a řezáním dlouhých rovných ploch (písmena, číslice), dále pilováním rovinné plochy s měřením na světelnou štěrbinu (těžítko ve tvaru hrací kostky), pokračujeme vrtáním plechů (bižuterie zdobená vrtáním a prořezáváním), broušením na brusce (špičky drátů, zdobení broušení) s důrazem na dodržování bezpečnostních předpisů při práci. Potom už se učni seznámí s měkkým pájením - jak s pomocí trafopájky, tak i ohříváním plamenem (připájení brožového můstku, cínované spoje plechů, cínovaná bižuterie). Zde už můžeme použít povrchovou úpravu patinováním. Černou patinu dostává měď i mosaz namáčením v sirných játrech a v kyselině sírové. Následně se použije kracování (roztírání patiny do lesku mosazným kartáčem a zdírání patiny, tj. obnažení kovu na vyvýšených místech
v jeho původní barvě, kartáčem ocelovým). Hotový výrobek lakují žáci zaponovým lakem. Prací nejnáročnější na zručnost je tvrdé pájení se stříbrnou drátovou pájkou (30 % Ag). Pájí se za vysoké teploty (asi 1200°C) propanbutanovým pájedlem. Je při tom mnoho obtíží - než si učni zvyknou pistoli s plamenem držet v ruce a směrovat plamen na správné místo a ze správné vzdálenosti. Je k tomu zapotřebí velkého soustředění, aby se sami nespálili ani plamenem, ale ani o výrobky nebo 0 šamotovou cihlu. Zato zapájení prvního výrobku je vždy spojeno s velkou radostí. Snažíme se, aby již i úplně začátečnické práce byly k použití jako závěsy nebo náramky. Nejdříve učni spojují k sobě dráty stejné síly a mimo pájení se učí 1 spoj zapilovat tak, aby nebyl viditelný (hladké náramky). Tyto výrobky se povrchově upravují leštěním, odmaštěním zaponovým lakem nebo niklováním. Pokračujeme natavováním kuliček na koncích drátu (závěsy a brože s polodrahokamy v drátových klecích), dále spájením plechplech, plech-drát (různé brože, náramky, závěsy) a končíme výrobou řetězů (pájení článku ze silného drátu k očku co nejtenčímu a spojování zapájeným tenkým očkem) a závěsů ze silného proválcovaného nebo čtvercového drátu vyplněného drobnými motivy z tenoučkého drátku. Tuto poslední práci zadáváme i jako práci k závěrečným zkouškám. Samozřejmě zhotovujeme i výrobky příležitostné, jako např. velikonoční vajíčka - mosazná vajíčka s navrtaným vzorem či
vybroušená z kulatiny, vypilovaná a vyleštěná - nebo vánoční stojánky na františky a zvonečky v podobě anděla. Výrobky, které se zvlášť povedly, jsou pražská domovní znamení, na kterých se naši žáci učí vytepávání a tvarování plechu. Po popisu odborného výcviku uvádíme i přehled odborných předmětů učebního oboru: Technologie Cílem výuky je seznámit učně s postupy používanými při zpracování kovů, se stroji a nástroji obvyklými v sériové výrobě, s ruční i sériovou výrobou bižuterie, s její povrchovou úpravou. Materiály V tomto předmětu se učni seznámí s kovy používanými v bižuterní výrobě, jak se základními, tak s pomocnými. Dále získají informace o ostatních nekovových materiálech, používaných v bižuterním průmyslu. Dějiny umění Učňové získají základní přehled o jednotlivých etapách vývoje umění se zaměřením na šperk. Předmět stručně pojednává o společenských podmínkách, o stavitelství, sochařství, malířství a o užitém umění v jednotlivých slozích. Na ukázkách historických šperků učni rozvíjejí svoji kresebnou zručnost a seznamují se s vývojem šperku. Odborné kreslení Smyslem a snahou tohoto předmětu je dovést učně k dokonalému vidění a kre-
sebnému vystižení plasticity výrobku pomocí stínování. Cílem je samostatná kresba návrhu bižuterie.
Osvědčuje se střídání bloků odborného výcviku s odbornými předměty během jednoho vyučovacího dne. Našemu řemeslu učíme děti, které byly z nějakého důvodu zařazeny do zvláštní školy. (Zaznamenaly jsme dokonce zájem jedné dívky, která se chtěla nechat přeřadit ze základní do zvláštní školy, aby se tomuto oboru mohla vyučit.) Po pěti letech práce jsme přesvědčeny, že zručnost a estetické cítění, stejně jako trpělivost a pečlivost nejsou vázány na vysoký ba ani na průměrný intelekt. Toto tvrzení opíráme o zkušenost každodenního srovnávání práce učňů v odborném výcviku i v teorii, protože učíme obojí. Příkladem může být chlapec, který byl téměř po celou školní docházku ve zvláštní škole a na našem odborném učilišti má značné problémy v teoretických předmětech (je schopen si pamatovat jen krátkodobě, má extrémni potíže s logickým usuzováním). Přesto je tento hoch řemeslně mimořádně zdatný a má nesporné výtvar-
né nadání. Již nyní chodi vypomáhat do zlatnické dílny. Samozřejmě máme i děti méně úspěšné, u kterých považujeme za dobrý výkon zvládnutí pouze základních technologií. Například dívka - epileptická s lehce porušenou jemnou motorikou - se naučila pouze základní operace, ale k naší i její radosti tak, že bvla schopna složit závěrečné zkoušky. Smutný je případ chlapce, který byl přijat do našeho učebního oboru na základě velké zručnosti a značného výtvarného nadáni. Bohužel již v té době měl zkušenosti s používáním drog, byl protidrogově léčen a byl v ústavní péči. Jeho původně dobrý intelekt v té době již byl užíváním drog narušen. Nicméně i přes značně problematické chování zvládl vyučení s vyznamenáním. Ačkoliv měl zajištěno výborně placené místo v oboru, zaměstnán byljen krátce. Opět podlehl drogové závislosti a nebyl schopen práce. Naopak dívka jen s průměrnými výsledky jak v praxi tak v odborných předmětech již dva roky pracuje v oboru k plné spokojenosti zaměstnavatele. Přijímání do oboru „Výroba kovové bižuterie" se děje na základě výsledků přijímacích zkoušek. Velmi záleží na zručnosti a estetickém cítění uchazeče i na jeho chování. Vítáme slušný prospěch ve všeobecně vzdělávacích předmětech, ten ale vůbec není
podmínkou pro přijetí. Zručnost ověřujeme na několika úkonech. Uchazeči zkusí narýsovat a vystřihnout základní geometrické obrazce, z měkkého drátu podle obrázku stočit složitější tvar a nakreslit objekt podle modelu - například květinu. Tímto ověřováním zručnosti a dovedností předcházíme eventuálnímu pozdějšímu zklamání dětí, kterým se náš obor sice líbí, ale nemají pro něj podstatné předpoklady. Co říci k našim vyučencům? Jsme velmi rády, podud najdou zaměstnání v bižuterních, pasířských či zlatnických dílnách nebo v dílnách jakékoliv kovovýroby. Je výhodou tohoto řemesla, že vyučenci znají základy zpracování kovů a mohou se uplatnit i v jiných oborech (elektro - měkké pájení, zámečnické práce - opracovávání kovových výrobků a leštičské práce, prodej bižuterie). Případným zájemcům o tento obor doporučujeme návštěvu dílny bižuterie našeho odborného učiliště, kde jim rády ukážeme jednotlivé pracovní postupy i výrobky. Práce naší dílny můžete vidět i ve Zlaté uličce na Pražském hradě, v domku s expozicí a prodejnou Výboru dobré vůle - nadace Olgy Havlové. Velmi nás těší, že výrobky našich učňů snesou i profesionální pohled odborníků a srovnání s úrovní výrobkůjiných řemesel, což jsme si ověřily např. na výstavě Zlaté české ruce. Hana Foglová - Eva
Křepelková
