Úloha věřitelského výboru v insolvenčním řízení

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra : práva

Úloha věřitelského výboru v insolvenčním řízení Bakalářská práce

Autor:

Helena Křenková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Miroslav Zvěřina

Duben, 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Jihlavě dne 19.4.2010

Helena Křenková

Poděkování:

Děkuji vedoucímu bakalářské práce panu JUDr. Miroslavovi Zvěřinovi za konzultace a cenné připomínky a také za ochotnou spolupráci při zpracování mé bakalářské práce.

Anotace Cílem mé práce je podat základní přehled práva spojeného s úpadkem ekonomických subjektů. Zaměřila jsem se na úlohu věřitelského výboru v rámci insolvenčního řízení. Vysvětlila jsem historický vývoj insolvenčního práva, představila jsem nejdůleţitější pojmy pouţívané v této problematice a jmenovala nejdůleţitější právní předpisy upravující insolvenci. Zdůraznila jsem konkrétní pravomoci věřitelského výboru. Hlavní a nejdůleţitější úkol tohoto orgánu je zastupovat zájmy všech věřitelů přihlášených se svými nároky do insolvenčního řízení. Jmenování členem tohoto výboru v sobě nezahrnuje pouze výhody spojené s právem významně ovlivňovat způsob řešení dluţníkova úpadku, ale zahrnuje rovněţ povinnost jednat s náleţitou odbornou péčí. Má práce vysvětluje způsob jmenování členů věřitelského výboru, proces svolávání jednotlivých schůzí a způsob usnášení. Má práce současně představuje jednotlivé pravomoci v souvislosti s insolvenčním řízením obecně. Hlavní pravomoci, které mohou být zmíněny, jsou dohlíţení na činnost insolvenčního správce, právo být seznámen s dluţníkovým účetnictvím, právo podávat návrhy soudu týkající se průběhu insolvenčního řízení. V budoucnu lze očekávat posílení úlohy věřitelského výboru, aby byl dosaţen soulad mezi rolemi insolvenčního soudu, insolvenčního správce a věřitelského výboru. Annotation The point of my thesis is to give a basic retrospection of law connected with bankrupcy of economic subjects. I concentrated myself on the role of creditors committee within the insolvence proceeding. I explained the historical progress of insolvence law, introduced the most important terms used in this matter and named significant laws concernig insolvence. I pointed out concrete competences of creditors committee. The main and most important task of this organ is to represent interests of all creditors who applied their claims to insolvence proceeding. Appointment as a member of mentioned committee doesn´t include only an advantage of having the right to influance the way of solving debitors bankrupt significantly, but also includes the duty to act with appropriate professional care. My work explains the way of designation its members, the process of organising individual meetings and the process of voting. My thesis introduces particular competences in coherence with insolvence proceedings in general. Main competences which could be mentioned are steering on acts of administrator of debitors property, the right of being ackowledged with creditors accounts, the right to send pleadings to the court concerning the progression of insolvence proceeding etc. In future we can expect reinforcement of the role of creditors committe to reach the balance among roles of the insolvence court, administrator of debitors property and creditors commitee.

Obsah 1

2

3

Úvod ........................................................................................................................................6 1.1

Téma práce a její struktura ..............................................................................................6

1.2

Pouţitá literatura a metody ..............................................................................................7

1.3

Vývoj právní úpravy ........................................................................................................8

Vymezení pojmů................................................................................................................... 11 2.1

Insolvenční zákon .......................................................................................................... 11

2.2

Insolvenční řízení , účastníci .........................................................................................13

2.3

Věřitelské orgány ...........................................................................................................15

Insolvenční řízení .................................................................................................................15 3.1

Zahájení řízení, průběh řízení ........................................................................................15

3.2

Rozhodnutí o úpadku .....................................................................................................18

3.3

Způsoby řešení úpadku ..................................................................................................23

3.3.1

Charakteristika .......................................................................................................23

3.3.2

Konkurs .................................................................................................................24

3.3.3

Reorganizace .........................................................................................................25

3.3.4

Oddluţení ..............................................................................................................26

3.4 4

5

6

7

Insolvenční správce a jeho spolupráce s věřitelskými orgány.......................................26

Zastupování věřitelů v insolvenčním řízení ......................................................................27 4.1

Schůze věřitelů a volba věřitelského orgánu .................................................................27

4.2

Zástupce věřitelů ...........................................................................................................28

4.3

Věřitelský výbor ............................................................................................................29

Věřitelský výbor…………………………………………………………………………...31 5.1

Ustanovení věřitelského výboru ....................................................................................30

5.2

Pravomoci věřitelského výboru .....................................................................................32

Úloha a účel insolvenčního řízení v aktuálních ekonomických podmínkách.................41 6.1

Dopady pouţití insolvenčního řízení na ekonomické subjekty .....................................41

6.2

Význam věřitelského výboru v rámci insolvenčního řízení ..........................................43

Závěr .....................................................................................................................................44

Seznam použité literatury ...........................................................................................................46

5

1 Úvod 1.1 Téma práce a její struktura Ve své práci jsem se rozhodla zaměřit na problematiku týkající se insolvenčního práva. Svoji pozornost soustřeďuji zejména na postavení věřitelského výboru jako věřitelského orgánu v rámci insolvenčního řízení ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění, (dále jen „IZ“). Věřitelský výbor je vedle schůze věřitelů a zástupce věřitelů zařazen dle ustanovení IZ mezi tzv. věřitelské orgány. Základním smyslem působení těchto orgánů v rámci příslušného řízení je, dle mého názoru, umoţnění efektivního působení věřitelů úpadce na průběh insolvenčního řízení. Toto působení věřitelů je nezbytné z toho důvodu, ţe věřitelé jsou subjekty, které jsou úpadkem jejich dluţníka (úpadce) postiţeni zvláště citelně. Proto je třeba dbát na jejich právo zasahovat do samotného průběhu insolvenčního řízení. Toto působení se děje právě prostřednictvím věřitelských orgánů z nichţ zřejmě nejvýznamnější je věřitelský výbor a právě tento orgán je stěţejním tématem mé bakalářské práce. Příčinou volby tohoto tématu je fakt, ţe instituce z bankovního sektoru bývají velice často v postavení věřitelů přihlášených se svými pohledávkami za úpadcem do insolvenčního řízení a vzhledem k pravidelně značné výši jejich pohledávek jsou i vůdčími členy věřitelských orgánů, zejména věřitelského výboru. S ohledem na mé pracovní působení v bankovním sektoru se jeví tato volba tématu mé práce jako logická. Svoji práci jsem se rozhodla strukturovat tím způsobem, ţe ve stručném úvodu budou mimo jiné uvedeny nejdůleţitější pouţité prameny a metody, které jsou pouţila při zpracování této práce. Dále provedu uvedení do problematiky v němţ v rámci historického exkurzu nastíním vývoj úpravy insolvenčního práva na našem území. V rámci následující části se zaměřím na rozbor systematiky v současné době aplikované právní úpravy tohoto právního odvětví. Zmíním se o příčinách zavedení relativně nové právní úpravy obsaţené v IZ a provedu porovnání IZ s předchozí právní úpravou obsaţenou v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZKV“). V této kapitole provedu rovněţ stručný výklad nejčastěji pouţívaných pojmů dané problematiky, kdyţ zvláštní pozornost bude věnována definování jednotlivých věřitelských orgánů a zejména pak věřitelského výboru. Dle mého názoru je následně namístě nastínit jednoduše průběh insolvenčního řízení včetně způsobů řešení úpadku, a to jak dle současné právní úpravy, tak dle úpravy obsaţené v ZKV, který je stále aplikován na řízení zahájená před účinností IZ. Zmíněna bude i role insolvenčního správce v 6

rámci vzájemného působení ve vztahu k věřitelským orgánům, zejména k věřitelskému výboru. Následující kapitola bude pak zaměřena na samotné zastupování věřitelů v insolvenčním řízení, kdyţ pozornost se soustředí na jednotlivé věřitelské orgány a jejich úlohu v rámci jednotlivých fází insolvenčního řízení. Věřitelskému výboru samotnému bude věnována stěţejní část a jádro mé práce.

Rozebrána bude úloha a postavení tohoto věřitelského orgánu, způsob jeho

ustanovení, klíčovou pasáţ představuje zejména analýza jednotlivých pravomocí v rámci působnosti věřitelského výboru. Zmíněna bude odpovědnost členů věřitelského výboru vyplývající z výkonu této důleţité funkce. Na konci této části mé práce povaţuji za vhodné se pozastavit i způsobu ukončení činnosti věřitelského výboru. Poslední kapitola se zaměří na konkluzi plynoucí z rozporu nastíněné problematiky. Pokusím se zhodnotit platnou právní úpravu věřitelského výboru s jejími klady a zápory. Zamyslím se zejména nad tím, zda je věřitelům úpadce poskytována prostřednictvím IZ účinná ochrana jejich práv a oprávněných zájmů ve světle praktického ţivota přinášejícího nejrůznější komplikace při uplatňování těchto zájmů. K tomuto přistupují i otázky procesního prosazení práv věřitelů v rámci insolvenčního řízení, zejména s ohledem na časovou náročnost tohoto řízení. Zmíněn bude i pohled na budoucí moţný vývoj úpravy insolvenčního řízení se zaměřením na roli věřitelského výboru.

1.2 Použitá literatura a metody Vzhledem k tomu, ţe IZ je poměrně novým počinem českých zákonodárců, není k němu zatím dostupné velké mnoţství literatury. Ve své práci jsem pak vyšla z publikace JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a kolektivu, kde je zpracován IZ s odborným komentářem včetně důvodové zprávy k tomuto zákonu1. Dalším zdrojem informací byla rovněţ publikace Insolvenční právo autora Tomáše Richtera, která funguje jako učebnice insolvenčního práva pro všechny, kdo se touto problematikou zaobírají2 Významnou pomůckou mi byla publikace zaměřená na pozici finančních institucí v insolvenčním řízení dle IZ, která nese název Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva jejímţ autorem je Jakub Holeček3. Předchozí právní úprava úpadku dle ZKV byla čerpána mimo jiné z publikace nakladatelství C.H. Beck, která nese název Kurs obchodního práva, Obecná část, Soutěţní právo4 a dále z práce JUDr. Tomáše Pohla Zákon o konkursu a vyrovnání krok za krokem5. Dále 1 ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008. 2 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo . 1.vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008 3 HOLEČEK, Jakub. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde Praha, a. s., 2009. 4 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4.

7

jsem při zpracování textu mé bakalářské práce pracovala s prací Doc. JUDr. Jarušky Stavinohové, CSc. A Doc. JUDr. Petra Hlavsy, CSc. Civilní proces a organizace soudnictví, ve které je charakterizován postup konkursního a vyrovnacího řízení dle ZKV.6 Nezbytnou pomůckou při vypracování mé bakalářské práce byla rovněţ úplná znění právních předpisů, a to zejména IZ, ZKV; dále pak zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v platném znění; zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, v platném znění; vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění. Rovněţ byly za účelem získání potřebných informací vyuţity odborné články a judikatura soudů České republiky. Z odborných časopisů to byl článek JUDr. Michala Ţiţlavského Insolvenční správci v roce jedna uveřejněný v Bulletinu advokacie z ledna tohoto roku7 a dále článek JUDr. PhDr. Oldřicha Chuděry. O věřitelském výboru, který byl publikován v Konkursních novinách8. Z pouţité judikatury si dovoluji jmenovat usnesení Ústavního soudu ze dne 17.5.2006 sp. zn. II ÚS 201/2004. Z metod, které jsem při vypracování mé práce pouţila si dovoluji jmenovat metodu komparativní, kdy byla srovnávána současná právní úprava úpadku dle IZ se právní úpravou předcházející dle ZKV. V historickém exkurzu byla pouţita metoda historická v kombinaci s metodou progresivní, kdyţ byl rozebrán vývoj právní úpravy úpadku dluţníka od nejstarší úpravy po současnou. Vzhledem k tomu, ţe bylo pracováno s konkrétními zněními platných právních předpisů, byla pouţita metoda přímá v jejímţ rámci byly jednotlivé části předpisů analytickou metodou rozebrány, zejména pak bylo tímto způsobem pojednáno o pravomocích věřitelského výboru. Povaţuji za vhodné zmínit i metodu strukturní, kdy jednotlivé prvky systému insolvenčního práva byly zkoumány ve vzájemných vztazích, například u kapitoly zabývající se jednotlivými věřitelskými orgány a jejich vzájemnými vazbami.

1.3 Vývoj právní úpravy

vydání. Praha: C.H.Beck, 2004. 5 POHL, Tomáš. Zákon o konkursu a vyrovnání krok za krokem. 2. vydání. Praha: Prospektrum. 2000. 6 STAVINOHOVÁ, Jaruška; HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003. 7 ŢIŢLAVSKÝ, M. Insolvenční správci v roce jedna. Bulletin advokacie, 1-2/2010, s. 53-56 8 CHODĚRA, O. O věřitelském výboru.Konkursní noviny, 9/2001, s. 4-5

8

Počátky úpravy problematika úpadkového práva sahají aţ

do doby, kdy začalo

lidské

společenství vzkvétat, jelikoţ pojem úpadkového práva je úzce spojen s obchodem a rozvojem trţních vztahů. Právě v těchto vztazích dochází k situacím, kdy dlouhodobá neschopnost dluţníka dostát svým závazkům nutí věřitele sjednat nápravu. Velmi často nastávají situace, kdy má dluţník více věřitelů a není objektivně v jeho schopnostech , aby řádně splnil všechny dluhy, které má vůči věřitelům. Takový stav, kdy dluţník má více věřitelů a není vůči nim dlouhodobě schopen plnit své závazky, nazýváme úpadkem, bankrotem, insolvencí. Jiţ v římském právu nalezneme nejranější právní úpravu,odtud lze také odvodit počátek termínu konkurs. Ten pochází se slovního spojení concursum creditorum, které označovalo řízení. Jde o souběh věřitelů, kteří přihlášením svých pohledávek chtěli dosáhnout uspokojení z konkursní podstaty. Na našem území můţeme začít výčet právních předpisů týkajících se řešení úpadku reskriptem z roku 1750, který měl nahradit platnost kridálních (úpadkových) ustanovení.9 Dále jím byl rakousko-český směnečný řád z roku 1781, který však obsahoval úpravu značně nákladnou a zdlouhavou, coţ brzy vedlo ke změně. Nařízení z let 1859 a zákon č. 97 z roku 1862 o vyrovnávacím řízení při zastavení platů bylo jedněmi ne z moc úspěšných pokusů o novou úpravu.. Obsahovaly úpravu řízení o mimokonkursním vyrovnání, v praxi se však neosvědčily. Významný posun představoval konkursní řád z roku 1868, jiné neţ konkursní řízení neupravoval. Císařské nařízení č.337/1914 ř.z. přineslo první řádnou úpravu vyrovnání mimo konkurs., kterým se zaváděl řád konkursní, vyrovnávací a odpůrčí. Toto nařízení obsahovalo technicky samostatný vyrovnávací řád, obsahující předpisy k vyrovnání mimo konkurs. Tento zákon byl převzat i do právního řádu nově vzniklé Československé republiky. Po novele z roku 1923 umoţňoval dluţníku vyrovnání, pokud navrhnul do dvou let od podání návrhu na vyrovnání pro nezajištěného věřitele 35% hodnoty pohledávky.10 Nová právní úprava konkursu a vyrovnání vyústila v přijetí zákona č. 64/1931 Sb. Přípravy k přijetí tohoto zákona byly pečlivé. První návrh rozeslalo ministerstvo spravedlnosti 9

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 192 10 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4.

9

k posouzení ze strany zájmových korporací, úřadů, soudů a dalších odborníků. Získaný materiál a statistická data pak tvořili podklad pro další zpracování návrhu. Cílem reformy byla účinnější ochrana zájmů věřitelů, a to ve zvýšení dosavadní minimální nabídky na uspokojení věřitelů, kteří nepoţívali přednostního uspokojení,lepší zjištění pravého hospodářského stavu dluţníka a tím zajištění spolehlivějšího podkladu pro rozhodnutí věřitelů o přiměřenosti nabízeného vyrovnání a ochrana před zneuţitím vyrovnávacího řízení. Zákon z roku 1931 byl zrušen občanským soudním řádem č.142/1950 Sb. Socialistický stát se systémem plánovaného hospodářství nepotřeboval řešit případy podnikatelského úpadku. Případná likvidace těchto subjektů byla řešena podle hospodářského zákoníku, vedle toho občanský soudní řád z roku 1950 zavedl institut exekuční likvidace, který však mohl být vyuţit zcela výjimečně a nebyl tedy prakticky aplikován. Po něm následující občanský soudní řád z roku 1963 věnuje tzv. likvidaci majetku jen tři v praxi nepouţitelná ustanovení; důvod této zcela formalistické úpravy spočíval v tom, aby pro nedostatek reciprocity nebyly naše subjekty vylučovány z úpadků, projednaných v zahraničí. Přijetím zákona č.328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání ( dříve definováno jako „ZKV“) dochází k opětovnému zavedení konkursního a vyrovnávacího řízení.. Tento zákon umoţňoval řešení úpadku dvěma způsoby, a to konkursem a vyrovnáním.

vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 193

10

2 Vymezení pojmů 2.1 Insolvenční zákon Komplexní právní úpravu řešení úpadku ekonomických subjektů obsahoval jiţ výše zmiňovaný ZKV, který pozbyl účinnosti k 31.12.2007. Tento zákon obsahoval dva způsoby řešení úpadku, a to konkursní řízení nebo vyrovnávací řízení.Tato úprava ale neumoţňovala jiný způsob řešení úpadku dluţníka, neţ prodej majetku. Po více neţ šestnáctiletém panování ZKV přišla nová právní úprava. Výhodou nového insolvenčního řízení by měla být rychlost, transparentnost, vysoká efektivita a zvýšení odpovědnosti úpadce a věřitele. Nový insolvenční zákon zavedl nové způsoby řešení úpadku, kterými jsou reorganizace a oddluţení. Jedním z hlavních důvodů pro zavedení nové úpravy byla kritika ze strany příslušných orgánů Evropské unie směřující zejména k délce konkursních řízení vedených podle ZKV. Průměrná délka těchto řízení činila v době přijetí IZ v České republice aţ devět let. Naproti tomu v Irsku byla průměrná délka těchto řízení přibliţně šest měsíců. Zřejmě nejvýznamnějším rozdílem současné právní úpravy IZ oproti ZKV je fakt, ţe po podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, soud nejprve zjišťuje, zda je dán úpadek dluţníka ve smyslu § 3 IZ o čemţ soud učiní první výrok. Následně jako druhý krok učiní soud výrok o způsobu řešení úpadku v případech, kdy dojde v prvním výroku k závěru, ţe dluţník skutečně je v úpadku. Podle úpravy předchozí dle ZKV po podání návrhu na prohlášení konkursu soud v rámci předběţné otázky vyřešil, zda jsou splněny předpoklady pro prohlášení konkursu a jediným výrokem konkurs na dluţníka prohlásil v případech, kdy došel ke kladnému závěru. Pouţívané označení „dřívější úprava“ nelze brát doslova, neboť v současnosti fungují oba druhy řízení, na straně jedné konkursní a vyrovnávací dle ZKV a na straně druhé insolvenční dle IZ, souběţně, kdy řízení zahájená před 1.1.2008 platí úprava obsaţená v ZKV. IZ nabyl účinnosti dne 1.1.2008 a současně zrušil ZKV. Nová úprava insolvenčního práva je úpravou komplexní , to především znamená, ţe jiţ nejde o další novelizaci úpravy dosud platné, ale o novou souhrnnou úpravu, která stojí na vlastních zásadách, jeţ se od zásad dosavadní úpravy často odlišuje anebo tyto zásady modifikuje. Nová úprava zavádí jednotné insolvenční řízení místo řízení konkursního a řízení vyrovnávacího, jako dvou samostatných řízení, 11

ovládaných různými principy. IZ se člení na tři části. Část první, nazvaná „OBECNÁ ČÁST“ se dělí na sedm hlav a upravuje jednotné fáze insolvenčního řízení od podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení po rozhodnutí základní funkce věřitelských orgánů včetně věřitelského výboru, dále je na tomto místě upraveno doručování. Velice důleţitou úpravu první část IZ obsahuje ve své hlavě č. IV Projednání úpadku a rozhodnutí o něm. Právě na tomto místě je stanoven postup jehoţ výsledkem je rozhodnutí, zda se dotyčný subjekt v úpadku nachází či nikoliv. Důleţitými součástí této části je rovněţ stanovení postupu uplatňování pohledávek věřitelů vůči úpadci v insolvenčním řízení. Definována je i majetková podstata z níţ pak jsou nároky jednotlivých věřitelů uspokojovány. Část druhá, nazvaná „ ZPŮSOBY ŘEŠENÍ ÚPADKU“, je věnovaná zejména jednotlivým způsobům řešení úpadku, kterými jsou konkurs, reorganizace, úpadek finančních institucí, oddluţení. Dále pak je zde věnována pozornost specifickým výlukám z působnosti zákona. První hlava této části je věnována konkursu jako stěţejního způsobu řešení úpadku hlavně obchodních společností, kdy účinky prohlášení soudu o tomto návrhu. Upravuje zejména pojmy a instituty insolvenčního práva, které jsou společné všem způsobům řešení úpadku. Jedná se zejména o definování procesních subjektů v rámci insolvenčního řízení, včetně definice konkursu na obchodní společnost jsou významné pro její další činnost a mnohdy mají fatální důsledky. Reorganizace pak představuje schůdnější variantu řešení úpadku dluţníka, kdy nedochází k jeho zániku a je upravena v druhé hlavě této části IZ. Hlava IV upravuje úpadek subjektů, kdy je třeba dbát zvýšené pozornosti z důvodu významného vlivu těchto subjektů na celý ekonomický sektor daného trhu. Těmito subjekty jsou finanční instituce. Novým a velice významným institutem upraveným IZ je oddluţení, které se týká fyzických osob a je upraven v hlavě páté. Některé zvláštní otázky jako jsou insolvenční rejstřík, vztah ke státům Evropské unie, závěrečná ustanovení, mají svoji úpravu v třetí části, pojmenované „SPOLEČNÁ USTANOVENÍ“. Povinnost soudu v krátké době od podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení zveřejnit tuto skutečnost v rejstříku úpadců, je pak novou významnou skutečností pro věřitele daného subjektu, kdy od tohoto okamţiku mohou přihlašovat své pohledávky. Ustanovení části první a třetí se aplikují jen tehdy, pokud zvláštní úprava části druhé nestanoví něco jiného pro určitý způsob řešení úpadku. Předmětem úpravy IZ je tak řešení úpadku či hrozícího úpadku a oddluţení dluţníka způsobem 12

předpokládaným zákonem.

2.2 Insolvenční řízení, účastníci Zavedením pojmu „insolvenční řízení“ se projevila idea jednotného soudního řízení při řešení dluţníkova úpadku nebo hrozícího úpadku. Opustilo se od dosavadní pouţívání terminologie spojené s konkrétními způsoby řešení úpadku, podle které bylo takové soudní řízení označováno jako „konkursní řízení“ nebo „vyrovnávací řízení“. Od termínu „insolvenční řízení“ se odvozují i další často pouţívané pojmy jako insolvenční soud, insolvenční návrh, jakoţ i název nově zřízeného institutu insolvenčního rejstříku. Ze stejných příčin není majetek určený k uspokojení věřitelů označován jako „konkursní podstata“ nebo „vyrovnávací podstata“, nýbrţ jako „majetková podstata“. Zejména pak IZ zavedl nové způsoby řešení úpadku, kterými jsou reorganizace a oddluţení. Vedle konkursu, jakoţto universálního způsobu řešení úpadku všech dluţníků, a vedle reorganizace, jakoţto speciálnímu způsobu řešení úpadku dluţníka – podnikatelů, a to ještě těch největších, je oddluţení třetím moţným způsobem řešení úpadku. Oddluţení není určeno pro všechny dluţníky, ale jen pro dluţníky fyzické osoby nebo právnické osoby nepodnikatele.11 Insolvenčním soudem se rozumí krajský soud jako soud prvního stupně. Je-li insolvenční návrh nesprávně podán u okresního soud, je insolvenční řízení zahájeno aţ dnem postoupení návrhu věcně příslušnému krajském soudu. Insolvenční řízení je zahájeno i v případě, jestliţe je návrh podán u věcně příslušného krajského soudu, který však není soudem místně příslušným. Účastníkem insolvenčního řízení je jen dluţník a věřitelé, kteří vůči dluţníkovi uplatňují své právo. Ostatní procesní subjekty jako insolvenční soud, insolvenční správce, státní zastupitelství a likvidátor dluţníka nejsou účastníky insolvenčního řízení. Centrální seznam insolvenčních správců vede Ministerstvo spravedlnosti. Z tohoto seznamu určí předseda insolvenčního soudu konkrétní osobu, kterou insolvenční soud ustanoví do funkce insolvenčního správce. Se stávající úpravou se zpřísňují poţadavky na vzdělání správců s cílem dosáhnout vyšší kvality činnosti správců. 11

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s. 597

13

Věřitelé Věřitelem v insolvenčním řízení se rozumí fyzická či právnická osoba, která se domáhá uspokojení své pohledávky vůči dluţníkovi. Podmínkou účastenství je uplatnění jejich práva vůči dluţníkovi. Formou uplatnění práva vůči dluţníku se rozumí podání přihlášky k insolvenčnímu soudu, proto je třeba za věřitele povaţovat věřitele, kteří podali přihlášku ale téţ věřitele, kteří uplatnili svá práva i jiným dovoleným způsobem. Věřitelé, kteří podali přihlášku anebo se na ně tak hledí, jsou označováni jako insolvenční věřitelé. Zvláštní skupinu insolvenčních věřitelů tvoří tzv. zajištění věřitelé. Za zajištěného věřitele je povaţován ten, jehoţ pohledávka je zajištěna majetkem, který náleţí do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadrţovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění.12 Zajištění věřitelé mají v insolvenčním řízení oproti nezajištěným věřitelům výhodnější postavení a to, ţe jsou v rozsahu svého zajištění uspokojeni přednostně, to je časově ještě v průběhu insolvenčního řízení a věcně před všemi ostatními nezajištěnými věřiteli, ze zpeněţení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty jimţ byla pohledávky zajištěna. Jestliţe je více zajištění na pohledávce, právu nebo jiné majetkové hodnotě, pak je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů. Od zahájení insolvenčního řízení můţe věřitel uplatnit svůj nárok přihláškou pohledávky, lhůta určená soudem nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.13 Insolvenční soud Insolvenční řízení jako druh civilního procesu probíhá výlučně před soudem. Oproti předchozí úpravě v ZKV nedochází ke změně, a věcně příslušnými soudy v prvním stupni zůstávají i nadále soudy krajské. Soud v insolvenčním řízení vykonává dva druhy činností. První je činnost rozhodovací. Soud vydává rozhodnutí, jejichţ vydání zákon ukládá nebo předkládá. Druhá činnost insolvenčního soudu je dohlédací činnost, coţ znamená zajišťování

průběh

insolvenčního řízení, dozor a schvalování úkonů v insolvenčním řízení. Při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu rozhodnutí učiněná insolvenčním soudem mají formu usnesení a 12

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s. 270-271 13

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s. 270

14

odvolání proti není přípustné.

2.3 Věřitelské orgány Zvláštními procesními subjekty insolvenčního řízení jsou věřitelské orgány. Jedná se o procesní subjekty, ve kterých jsou organizování buď všichni přihlášení věřitelé úpadce nebo pouze někteří z nich jako zástupci všech. Některá oprávnění mohou přihlášení věřitelé činit pouze prostřednictvím těchto orgánů. Naopak věřitelské orgány smí vykonávat jen oprávnění jim svěřená zákonem a nelze je zaměňovat s věřiteli. V insolvenční řízení jsou věřitelskými orgány:14 a) schůze věřitelů jako nejvyšší orgán a b) věřitelský výbor, při více jak 50 přihlášených věřitelích nebo c) zástupce věřitelů, při niţším počtu přihlášených věřitelů. Jejich vzájemné vztahy jsou vyjádřeny v §

46 IZ. Schůze věřitelů volí ,odvolává členy

věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů. Schůze věřitelů si můţe vyhradit cokoli, co patří do působnosti věřitelských orgánů. Pokud by nebyl ustanoven ani věřitelský výbor ani zástupce věřitelů, bude jejich působnost vykonávat schůze věřitelů. Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou těch věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze věřitelů vyhradila.

3 Insolvenční řízení 3.1 Zahájení řízení, průběh řízení Insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh a zahajuje se dnem kdy takový návrh dojde věcně 14

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s. 98

15

příslušnému soudu. Věcně příslušný

soud se rozumí krajský soud prvního stupně.

Je-li

insolvenční návrh nesprávně podán u okresního soud, je insolvenční řízení zahájeno aţ dnem postoupení návrhu věcně příslušnému krajském soudu. Insolvenční řízení je zahájeno i v případě, jestliţe je návrh podán u věcně příslušného krajského soudu, který však není soudem místně příslušným. Návrh na zahájení insolvenčního řízení je oprávněn podat jen dluţník nebo věřitel dluţníka, jiné osoby k tomu nejsou oprávněny. Jde-li o hrozící úpadek můţe podat návrh pouze dluţník. Návrh je moţno podat písemnou nebo elektronickou formou. Je-li návrh podán písemně, musí být opatřen úředně ověřeným podpisem. Elektronická forma vyţaduje speciální postup, a to zaručený elektronický podpis a zaslání přímo na příslušnou e-mailovou adresu soudu. Insolvenční navrhovatel můţe vzít insolvenční návrh zpět aţ do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej můţe pro tutéţ pohledávku podat znovu aţ po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou, a to nejpozději do dvou hodin poté, kdy obdrţel insolvenční návrh. Neprodleně vyrozumí příslušné soudy, orgány státní správy (finanční úřad, celní úřad, úřad práce ..) a další subjekty uvedené v § 102, IZ Ihned od zahájení insolvenčního řízení mohou věřitelé uplatňovat své pohledávky přihláškou. Soud je povinen došlé přihlášky evidovat. Věřitelé mohou své pohledávky přihlašovat do konce lhůty určené soudem v rozhodnutí o úpadku, které nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíce. Následujícím osobám doručuje insolvenční soud písemnost zvlášť: -

dluţníku,

-

insolvenčnímu správci,

-

věřitelskému výboru,

-

osobám, o jejichţ podání insolvenční soud rozhoduje (insolvenčnímu navrhovateli, přihlašovateli přihlášky pohledávky),

-

osobám, které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat.

Od 1.7.2009 má insolvenční soud

písemnosti určené insolvenčnímu správci doručovat

přednostně do datové schránky . Pouze pokud doručení do datové schránky není moţné, doručuje se standardním způsobem na adresu sídla insolvenčního správce či na jinou adresu označenou insolvenčním správcem. 16

Obdobná situace platí i pro doručování písemností věřitelskému výboru. Přednostně se doručuje do datové schránky předsedy věřitelského výboru, teprve pokud doručení není moţné, lze doručit předsedovi věřitelskému výboru poštou nebo na jinou adresu nebo elektronickou poštou. Jakmile nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je dluţník povinen zdrţet se nakládáním s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní můţe náleţet. „Insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby ţádný z účastníků nebyl poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů“, § 5 a), IZ15 Moratorium Smyslem moratoria je poskytnout dluţníkovi moţnost, ještě před proběhnutím celého insolvenčního řízení, aby se s věřiteli vyrovnal. Návrh na vyhlášení moratoria můţe dluţník – podnikatel podat insolvenčnímu soudu: -

do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu,

návrh věřitele -

do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním soudem

Od okamţiku rozhodnutí o vyhlášení moratoria v insolvenčním rejstříku je moratorium účinné a v době jeho trvání nelze rozhodnout o úpadku a nadále zůstávají zachovány účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Moratorium trvá po dobu uvedenou v návrhu na moratorium, nejdéle však 3 měsíce a zaniká po uplynutím doby uvedené v návrhu nebo rozhodnutím insolvenčního soudu o jeho zrušení, navrhne-li to většina věřitelů nebo uvede-li dluţník nepravdivé údaje v návrhu na moratorium

Průběh insolventního řízení

15

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s. 37

17

3.2 Rozhodnutí o úpadku Rozhodnutí o úpadku je rozhodnutím, které vydá insolvenční soud, je-li zjištěno, ţe dluţník je v úpadku nebo ţe mu úpadek hrozí. Úprava tohoto rozhodnutí představuje novou koncepci, neboť dosud bylo rozhodnuto o způsobu řešení buď prohlášením konkursu nebo povoleno vyrovnání. Dluţník je v úpadku, jestliţe se ocitne v platební neschopnosti. Platební neschopností se rozumí situace, kdy dluţník naplní současně tyto tři podmínky, tzn. má-li více věřitelů a peněţité dluhy po splatnosti po dobu delší neţ 30 dnů a tyto dluhy není schopen plnit. Dluţník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, můţe být v úpadku také pro předluţení, má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje souhrn jeho majetku. Po 18

té, kdy je osvědčeno a zjištěno, ţe je dluţník v úpadku, je vydáno rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutím o úpadku je skončena úvodní fáze insolvenčního řízení a jeho vydání je podmínkou, bez které nelze v řízení pokračovat. Rozhodnutí o úpadku má formu usnesení a jeho náleţitosti jsou předepsány v ustanovení § 136, odst. 2 IZ. Vedle obecných náleţitostí usnesení dle § 88 IZ musí obsahovat: -

výrok, ţe se zjišťuje úpadek či hrozící úpadek dluţníka;

-

výrok, ţe se ustanovuje insolvenční správce;

-

údaje o tom, kdy nastávají účinky tohoto rozhodnutí;

-

výzva insolvenčního soudu adresovaná věřitelům, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě, která nesmí být kratší 30 dnů a delší dvou měsíců;

-

výzva věřitelům, aby neprodleně sdělili určenému insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dluţníkových věcech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením, ţe nestane-li se tak, má se za to, ţe právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení nebylo uplatněno;

-

výzva osobám, jeţ mají závazky vůči dluţníkovi, aby jiţ dále plnění poskytovali pouze insolvenčnímu správci, nikoliv dluţníkovi;

-

výrok, kterým insolvenční soud nařizuje přezkumné jednání a svolává schůzi věřitelů, s uvedením místa, termínu a předmětu jednání schůze věřitelů. Uloţí insolvenčnímu správci povinnost předloţit soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek tak, aby jej mohl insolvenční soud zveřejnit před konáním přezkumného jednání;

-

výrok, kterým insolvenční soud uloţí dluţníku povinnost předloţit seznamy svého majetku a závazků s uvedením dluţníků a věřitelů insolvenčnímu správci.

V insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu zveřejní usnesení obsahující rozhodnutí o úpadku. Insolvenčnímu správci, osobám dluţníka, popř. předběţnému správci, navrhovatele a osobám přistoupivším k řízení stanoví IZ povinnost doručit usnesení zvlášť, z toho dluţníku a insolvenčnímu správci do vlastních rukou.

Po rozhodnutí o úpadku trvají účinky, které nastaly v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení. Tzn., ţe jestliţe před vydáním rozhodnutí o úpadku bylo vydáno předběţné opatření, kterým byl dluţník omezen nad rámec § 111 IZ nakládat s majetkovou podstatou, trvají účinky tohoto opatření i po rozhodnutí o úpadku. Soud je však oprávněn měnit své rozhodnutí o tomto 19

opatření, a to i bez návrhu. Oprávnění nakládat s majetkovou podstatou v rozsahu, ve kterém je omezen dluţník na základě předběţného opatření, přechází na insolvenčního správce. V době po rozhodnutí o úpadku ale platí, ţe dispoziční oprávnění jsou stále přisuzována dluţníku. Majetková podstata a zjišťování majetkové podstaty Úkolem insolvenčního správce (i předběţného insolvenčního správce) je zjišťování majetkové podstaty a s jeho vykonáváním můţe začít ihned, co je ustanoven do funkce. Insolvenční správce bude při zjišťování a sestavování majetkové podstaty především vycházet ze soupisu dluţníkova majetku, který je dluţník povinen předloţit spolu s insolvenčním návrhem či návrhem na oddluţení. Insolvenční správce je oprávněn poţadovat součinnost, kterou je dluţník či jeho statutární orgán povinen poskytnout. Dluţník je takto povinen umoţnit insolvenčnímu správci přístup na místa, kde má umístěn majetek náleţející do majetkové podstaty. Insolvenční správce můţe provést i vlastní šetření, aby zjistil, zda dluţník všechny hodnoty do majetkové podstaty zapsal. Dle § 43 IZ mají potřebnou součinnost i orgány veřejné správy. Na písemnou ţádost insolvenčního správce je například povinen katastrální úřad vydat přehled vlastnictví dluţníka, příslušný odbor městského úřadu sdělit, zda je dluţník evidován jako majitel motorového vozidla apod.16 Jestliţe insolvenčnímu správci nebyla poskytnuta potřebná součinnost a insolvenční správce z tohoto důvodu nemůţe dosáhnout úplného zjištění majetkové podstaty, oznámí to insolvenčnímu soudu a navrhne přijetí opatření, které by tento neţádoucí stav odstranil. Insolvenční soud můţe nařídit prohlídku bytu, sídla dluţníka a jiných místností dluţníka. Rozhodnutí, kterým se nařizuje prohlídka se doručuje dluţníku aţ při samotné prohlídce, aby se zabránilo případnému ukrytí majetku dluţníka. O prohlídce se sepíše protokol dle § 212, odst. 5 IZ, který insolvenční správce předá insolvenčnímu soudu. Dalším z nástrojů zjištění dluţníkova majetku je předvolání dluţníka k výslechu s výzvou k prohlášení o majetku. Prohlášení je dluţník povinen provést osobně před soudem, popřípadě předloţí seznam majetku, o kterém prohlásí, ţe obsahuje úplné a pravdivé údaje. Insolvenční soud tento seznam přiloţí k protokolu o výslechu dluţníka.

16

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s. 94

20

Soupis majetkové podstaty Cílem zjišťování majetkové podstaty je sestavení jejího soupisu insolvenčním správcem. Insolvenční správce uvede v soupisu majetkové podstaty všechen majetek náleţející do majetkové podstaty. Součástí je i ocenění jednotlivých poloţek provedené insolvenčním správcem, bude-li pro správce ocenění obtíţné nebo bude-li to vyţadovat věřitelský výbor, provede ocenění znalec. Soupis zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku neprodleně po jeho sestavení či doplnění. Ustanovení § 225 IZ upravují moţnost a způsob vyloučení a vynětí majetku z majetkové podstaty. Jedna z moţností je podání vylučovací ţaloby osobou, která tvrdí, ţe označený majetek nemá být zahrnut do soupisu, protoţe to vylučuje např. vlastnické právo této osoby k majetku. Insolvenční správce nesmí majetek, který je předmětem ţaloby zpeněţit do doby, neţ bude o ţalobě rozhodnuto, leda, ţe jde o výjimky dané v § 225 odst. 4 a odst. 5 IZ. I dluţník můţe podat návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty, avšak pouze jde-li o hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří dle § 207 či § 208 IZ. V průběhu insolvenčního řízení můţe správce kdykoliv, avšak jen se souhlasem věřitelského výboru, z majetkové podstaty vyjmout ty hodnoty, které nemohou slouţit k uspokojení věřitelů, jako neprodejné věci a nedobytné pohledávky. Zpeněžení majetkové podstaty Zpeněţením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleţí na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Zpeněţení lze provést těmito způsoby: a) prodej ve veřejné draţbě17 b) prodejem movitých a nemovitých věci podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí c) prodejem majetku mimo draţbu Zpeněţení veřejnou draţbou se provede podle zákona č.26/2000 Sb., o veřejných draţbách. Draţbu lze provést jen na základě písemné smlouvy uzavřené mezi navrhovatel, kterým je insolvenční správce, a draţebníkem. Tato smlouva se však stane účinnou aţ po schválení

17

Zákon č. 26/ 2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů

21

věřitelským výborem, dle § 287, odst. 2 IZ. Ke zpeněţení prodejem movitých a nemovitých věcí je příslušný okresní soud dle ustanovení občanského soudního řádu. Návrh na tento způsob zpeněţení podává insolvenční správce a k návrhu musí přiloţit soupis potvrzený insolvenčním soudem a souhlas věřitelského výboru s tímto způsobem zpeněţení. V rámci soudního výkonu rozhodnutí je také prováděna draţba. Dalším ze zákonných způsobů zpeněţení majetkové podstaty je prodej mimo draţbu. Tento způsob zpeněţení je opět podmíněn souhlasem věřitelského výboru a tentokrát i samotný prodej některé hodnoty je podmíněn souhlasem věřitelského výboru a navíc souhlasem insolvenčního soudu. Smlouva o prodeji mimo draţbu nenabude účinnosti, neţ oba orgány vysloví souhlas s prodejem. Výjimku uděluje IZ pro prodej věcí, které jsou bezprostředně ohroţeny zkázou nebo znehodnocením. V ustanovení § 292 IZ je dána moţnost zpeněţit celou majetkovou podstatu jedinou smlouvou. Insolvenční správce k tomu potřebuje souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu. Insolvenční správce podává průběţně zprávu insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru o průběhu zpeněţení majetkové podstaty. Jsou-li peněţní prostředky, které jsou získávány postupným zpeněţením

majetkové podstaty dostatečně veliké, můţe insolvenční správce

v průběhu insolvenčního řízení navrhnout insolvenčnímu soudu, aby povolil částečný rozvrh.18 V návrhu insolvenční správce uvede, v jaké výši mají být pohledávky uspokojeny a připojí souhlas věřitelského výboru s tímto návrhem. Insolvenční soud částečný rozvrh povolí za podmínek uvedených v § 301 IZ a vydá částečné rozvrhové usnesení, které doručí dluţníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Konečná zpráva a rozvrh Insolvenční správce v závěru zpeněţení majetkové podstaty sestaví konečnou zprávu a předloţí ji insolvenčnímu správci. V konečné zprávě musí insolvenční správce podat o své činnosti celkovou charakteristiku s vyčíslením jejich finančních výsledků. V konečné zprávě správce uvede přehled pohledávek za majetkovou podstatu a pohledávek jim na roveň postavených, které z nich v insolvenčním řízení jiţ uspokojil a které ještě zbývá uspokojit. Uvede přehled výdajů vynaloţených v souvislosti se správou majetkové podstaty, přehled výsledku zpeněţení majetkové podstaty, uvede majetek, který nebyl zpeněţen, s odůvodněním, proč se tak nestalo, 18

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4.

22

výsledky částečných rozvrhů, přehled plnění zajištěným věřitelům a přehled jednání a právních úkonů významných pro průběh insolvenčního řízení. Nejdůleţitější částí konečné zprávy je vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, označení těchto věřitelů s údaji o výši podílů na této částce. Společně s konečnou zprávou předloţí správce i vyúčtování výše odměny a výdajů. Konečnou zprávu soud přezkoumá a po slyšení správce odstraní případné chyby a nedostatky. Insolvenční soud takto upravenou konečnou zprávu zveřejní. Účastníci řízení mohou proti konečné zprávě podávat námitky adresované insolvenčnímu soudu do patnácti dnů od zveřejnění. Insolvenční soud vznesené námitky projedná na jednání o konečné zprávě a vyúčtování.Termín a místo konání tohoto jednání uveřejní soud na úřední desce; insolvenčnímu správci, dluţníků a věřitelům, kteří podali námitky, doručí předvolání zvlášť. Po projednání konečné zprávy a vznesených námitek soud rozhodne o konečné zprávě“ - nejsou-li námitky důvodné , předloţenou konečnou zprávu a vyúčtování schválí, - shledá-li některé námitky důvodnými, nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, nezmění základní obsah zprávy nebo - shledá-li, ţe námitky důvodně zpochybňují zprávu jako celek, konečnou zprávu odmítne přijmout. Uloţí insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě, kterou mu k tomu určí, předloţil novou konečnou zprávu. Dříve neţ bude vydáno rozvrhové usnesení, insolvenční správce uspokojí z výtěţku zpeněţení pohledávky za majetkovou podstatu (hotové výdaje a odměna správci) a zajištěné pohledávky. Z výtěţku vyčlení částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení a zhotoví návrh rozvrhového usnesení, ve kterém určí, jak budou uspokojeny nezajištěné pohledávky. Insolvenční soud přezkoumá návrh z hlediska jeho věcné správnosti a vydá rozvrhové usnesení. v něm určí částky, které mají být vyplaceny jednotlivým věřitelům. Určí lhůtu, do kdy je povinen insolvenční správce splnit rozvrhové usnesení. Tato lhůta nesmí být delší neţ dva měsíce.

3.3 Způsoby řešení úpadku 3.3.1 Charakteristika Insolvenční řízení vyúsťuje v rozhodnutí o úpadku a v rozhodnutí o způsobu jeho řešení. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 443

23

Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku bývá obvykle spojeno jiţ s rozhodnutím o úpadku. Pokud tomu tak není, rozhodne insolvenční soud samostatným rozhodnutím o způsobu řešení úpadku vydaným nejpozději do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku.

19

Rozhodnutím o způsobu řešení

úpadku se rozumí konkurs, reorganizace, oddluţení a zvláštní způsoby řešení úpadku určené pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů.

3.3.2 Konkurs Jedním ze způsobů řešení úpadku je konkurs. Podstatou konkursu je zpeněţení majetkové podstaty a z tohoto výtěţku uspokojit dluţníkovi věřitelé. Neuspokojené pohledávky nezanikají a trvají i po skončení insolvenčního řízení. Ke zpeněţení majetkové podstaty lze teprve po nabytí právní moci rozhodnutím o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů. Majetkovou podstatu lze zpeněţit: -

veřejnou draţbou,

-

prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí,

-

prodejem majetku mimo draţbu,

Zveřejněním usnesení o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku

nastávají účinky

prohlášení konkursu okamţitě. Insolvenční soud vyrozumí o prohlášení konkursu

Českou

národní banku. Věřitelský výbor v případě řešení úpadku konkursem Poţaduje-li věřitelský výbor ocenění majetkové podstaty znalcem, provede se za předpokladu, ţe to věřitelský výbor finančně zajistí. Se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu můţe insolvenční správce z majetkové podstaty v průběhu insolvenčního řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, zejména neprodejné věci a nedobytné pohledávky, které nemohou slouţit k uspokojení věřitelů. Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manţelů neschválí, jestliţe s ní nesouhlasí věřitelský výbor. Insolvenční správce rozhodne se souhlasem věřitelského výboru o způsobu zpeněţení majetkové podstaty, nevyhradí-li si tuto pravomoc schůze věřitelů. V případě zpeněţení majetkové podstaty veřejnou draţbou, je smlouva o provedení draţby účinná dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor.

19

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: .H.Beck,2004, s. 250

24

Souhlasu věřitelského výboru je třeba ke zpeněţení majetkové podstaty prodejem movitých věcí a nemovitostí příslušným okresním soudem. Se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru můţe insolvenční správce uskutečnit prodej mimo draţbu.

3.3.3 Reorganizace Reorganizace je zcela nový způsobem řešení úpadku dluţníka nebo jeho hrozícího úpadku. Podle § 316 odst. 1 IZ se „reorganizací rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dluţníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravení hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběţnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů“. Z výše uvedeného vyplývá, ţe reorganizace není zaměřena na rozprodání dluţníkova majetku a jeho následnou likvidaci, jak je tomu u konkursu, ale naopak o zachování provozu dluţníkova podniku. Důleţité je rozlišit, zda se jedná o perspektivní podnik, který má finanční potíţe od podniku neţivotaschopného. Reorganizace je moţná pouze u podnikatelů za splnění jedné ze dvou podmínek a to:20 -

celkový obrat dluţníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu řízení dosáhl alespoň 100 000 000 Kč anebo

-

dluţníkův podnik zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru

Návrh na povolení reorganizace je oprávněn podat dluţník nebo přihlášený věřitel. Návrh lze podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se koná po rozhodnutí o úpadku. Návrh na povolení reorganizace věřitelem musí schválit schůze věřitelů, ta tak učiní aţ po zprávě insolvenčního správce o hospodářské situaci dluţníka. Věřitelský výbor v případě řešení úpadku reorganizací Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou v průběhu reorganizace

zásadní význam, činí dluţník s dispozičními oprávněními

se souhlasem

věřitelského výboru. Věřitelský výbor -

20

kontroluje provádění reorganizačního plánu dluţníkem s dispozičními oprávněními, jakoţ i

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 467

25

na základě zpráv insolvenčního správce -

můţe si předem vyhradit, ţe některé právní úkony, které mají zásadní význam, můţe dluţník s dispozičními oprávněními uskutečnit pouze s jeho souhlasem

3.3.4 Oddlužení Oddluţení je způsob řešení úpadku, kdy z výtěţku zpeněţení předmětu zajištění jsou uspokojeni zajištění věřitelé a nezajištění věřitelé aby byli uspokojeni částečně, ne však méně neţ 30%, ledaţe by s takovým plněním věřitel vyslovil souhlas.21 Návrh na oddluţení můţe podat insolvenčnímu soudu pouze dluţník, který není podnikatelem. Především se to bude týkat dluţníků – fyzických osob, kteří mají pravidelný příjem, z něhoţ mohou formou splátkového kalendáře plnit splátky svých dluhů anebo formou oddluţení jednorázovým vyrovnáním. Podstatou oddluţení je, ţe jsou dluţníkovi zachována dispoziční oprávnění k majetku náleţejícímu do majetkové podstaty a po skončení oddluţení se dluţník osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddluţení, v němţ nebyly uspokojeny. Návrh na oddluţení musí být podán pouze dluţníkem na předepsaném formuláři zároveň s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh věřitel dluţníka dříve neţ dluţník, musí být dluţník insolvenčním soudem řádně poučen o tom, ţe si můţe nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu soudem dluţníkovi, podat návrh na oddluţení. Pokud dluţník nabídne nezajištěnému věřiteli vyrovnání pohledávky do výši 30%, pak musí dluţník obstarat písemný souhlas věřitele, na kterém bude uvedena hodnota plnění , na němţ se věřitel s dluţníkem dohodli. Bude-li pohledávka nezajištěného věřitele uspokojena na 30% a více, jiţ se na návrh na povolení oddluţení nevyţaduje písemný souhlas nezajištěného věřitele.

3.4 Insolvenční správce a jeho spolupráce s věřitelskými orgány Hlavní náplní práce insolvenčního správce je vykonávat dohled nad činností dluţníka a informovat o výsledcích své činnosti insolvenční soud a věřitelský výbor. Úkolem insolvenčního správce je také zpeněţit majetek, který slouţí k zajištění. Tímto majetkem jsou věci, práva,

21

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C.H.Beck,2004, s. 600

26

pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty. Insolvenční správce má k nim dispoziční oprávnění. Je povinen je řádně spravovat, aby nedošlo ke sníţení jejich hodnoty. Insolvenční správce je vázán pokyny zajištěného věřitele při zpeněţení majetku slouţící k zajištění. Zejména jde o pokyny, jak zpeněţit majetek co nejlépe. Jestliţe insolvenční správce se domnívá, ţe lze předmět zajištění zpeněţit s větším ziskem neţ dle pokynů zajištěného věřitele, můţe pokyn odmítnout a poţádat insolvenční soud o jeho přezkoumání. Po zpeněţení majetku slouţícího k zajištění se z výtěţku odečtou náklady spojené se správou a zpeněţením a náklady připadající na odměnu správce. Zajištění věřitelé se upokojují podle pořadí datem vzniku zajištění jejich pohledávky. Jestliţe výtěţek nepostačí k úhradě celé pohledávky, stává se pohledávka v neuhrazené výši pohledávkou nezajištěnou a bude uspokojena společně s ostatními nezajištěnými pohledávkami. Ministerstvo

spravedlnosti

vede

centrální

seznam

insolvenčních

insolvenčního soudu si určí konkrétní osobu z tohoto seznamu

správců.

Předseda

a ustanoví ji do funkce

insolvenčního správce, eventuálně předběţného správce. Správcem lze ustanovit i osobu, která není zapsaná v seznamu správců a to, kdyţ se v místě bydliště nebo sídla podniku a okolí nenachází správce zapsaný v seznamu správců a cestovní náklady osoby zapsané v seznamu správců

by neúměrně zvyšovaly náklady insolvenčního řízení. Tato osoba musí splňovat

všechny obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu správců a s ustanovením do funkce insolvenčního správce musí předem souhlasit. Osoba ustanovená do funkce insolvenčního správce musí na své vlastní náklady uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce. Pojištění musí trvat nejméně po dobu výkonu funkce správce, po dobu zápisu v seznamu správců.

4 Zastupování věřitelů v insolvenčním řízení 4.1 Schůze věřitelů a volba věřitelského orgánu Svolávat a řídit schůzi věřitelů můţe výlučně pouze insolvenční soud, jiný subjekt k tomu nemá 27

oprávnění. Insolvenční soud svolává schůzi věřitelů z vlastní iniciativy nebo ţe mu to ukládá IZ anebo na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru nebo alespoň 2 věřitelů, jejichţ výše pohledávek činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek. Je-li insolvenční soud poţádán o svolání schůze věřitelů učiní tak do 30 dnů poté co byl poţádán o její svolání, není-li navrţen pozdější termín. Předvolání účastníků musí být zveřejněno vyhláškou nejméně 15 dní před plánovaným termínem jednání. Vyhlášku vyvěsí na svojí úřední desce a současně ji zveřejní v insolvenčním rejstříku (§ 48 odst. 2 IZ). Jednání schůze věřitelů není veřejně přístupné a právo účastnit se mají jen přihlášení věřitelé, dluţník, insolvenční správce a státní zástupce. Návrh na svolání schůzi věřitelů musí obsahovat předmět jednání, termín a místo konání schůze věřitelů. Předmětem jednání první schůze věřitelů je volba věřitelského výboru a věřitelé se mohou usnést, ţe insolvenčního správce ustanoveného insolvenčním soudem mohou odvolat z funkce a ustanovit nového insolvenčního správce. Tato moţnost odvolání správce a ustanovení nového správce musí být uvedena v předmětu jednání schůze věřitelů. Ustanovení je přijato, pokud pro ně hlasovala nejméně polovina věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze, počítáno podle výše pohledávek. Insolvenční soud rozhodne o potvrzení ustanovení nového insolvenčního správce nejpozději do skončení schůze věřitelů. Odvolaný insolvenční správce je povinen informovat nového správce o své dosavadní činnosti, předat mu veškeré doklady o výkonu jeho funkce a předloţit vyúčtování své odměny a výdajů ze správy majetkové podstaty. Odpovědnost odvolaného správce za dobu výkonu jeho funkce nezaniká. Insolvenční správce, na kterého při výkonu jeho funkce přešlo dispoziční oprávnění k majetkové podstatě, jedná svým jménem na účet dluţníka. Jednáním a právními úkony správce zpeněţuje majetkovou podstatu dluţníka nebo s ní nakládá.

Právo hlasovat na věřitelské schůzi mají všichni přítomní věřitelé jejichţ pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna, přitom platí, ţe na kaţdou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas. Náleţí-li pohledávka více osobám a nedohodnou-li se, kdo bude vykonávat práva s ní spojená, platí, ţe kaţdé z těchto osob náleţí stejný díl pohledávky.

4.2 Zástupce věřitelů

28

Je-li do insolvenčního řízení přihlášeno méně jak 50 věřitelů, můţe schůze věřitelů zvolit zástupce věřitelů a jeho náhradníka. Pokud by se počet přihlášených věřitelů zvýšil nad 50, svolá insolvenční soud schůzi věřitelů za účelem volby věřitelského výboru.

4.3 Věřitelský výbor Pokud se do insolvenčního řízení přihlásí více jak 50 věřitelů je ustanovení věřitelského výboru povinné a je předmětem jednání první schůze věřitelů. Počet členů věřitelského výboru je ustanovením § 56 odst. 2 omezen na nejméně 3 a nejvýše 7 členů a kaţdý člen musí mít svého konkrétního náhradníka nebo i více náhradníků, rozhodne-li o tom schůze věřitelů. Pak je potřeba určit pořadí, v jakém budou ve věřitelském výboru zastupovat. Členi i náhradníci musí se svým zvolením souhlasit a jejich volbu potvrzuje insolvenční soud.22 Ve věřitelském výboru by měli být zastoupeni jak věřitelé zajištěni, tak i věřitelé nezajištěni aby platilo pravidlo, ţe počet nezajištěných věřitelů musí být nejméně tolik jako členů navrţených zajištěnými věřiteli, přičemţ počet navrţených zajištěnými věřiteli je omezen maximálně na 3 členy. Insolvenční soud můţe před první schůzí věřitelů a před rozhodnutím o úpadku a do doby, neţ dojde k ustanovení věřitelského výboru jmenovat prozatímní věřitelský výbor. Prozatímní věřitelský výbor trvá do nejbliţší schůze věřitelů, kde insolvenční soud potvrdí nově zvolený věřitelský výbor, nebo potvrdí usnesení, kde schůze věřitelů ponechala ve funkci prozatímní věřitelský výbor a tím se povaţuje prozatímní věřitelský výbor za výbor věřitelský. Člen nebo náhradník věřitelského výboru můţe být z rozhodnutí soudu z funkce odvolán nebo můţe ze své funkce odstoupit anebo ukončí účast v insolvenčním řízení. Insolvenční soud můţe bez návrhu i z vlastního podnětu při porušení nebo zanedbání povinnost odvolat celý věřitelský výbor nebo jen některého ze členů nebo náhradníků. Odvolání zveřejní v insolvenčním rejstříku, vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a doručením rozhodnutí o odvolání odvolané osobě.

22

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4.

29

Při odstoupení člena nebo náhradníka z funkce věřitelského výboru stačí doručit podání adresované insolvenčnímu soudu, které nemusí obsahovat důvody. Insolvenční soud svolá schůzi věřitelů za účelem nové volby. Při odstoupení z funkce člena, nastoupí na jeho místo určený náhradník.

5 Věřitelský výbor 5.1 Ustanovení věřitelského výboru Věřitelský výbor, obdobně jako schůze věřitelů chrání společný zájem věřitelů musí postupovat v duchu zásad insolvenčního řízení . Společný zájem, podle § 2 písm.j) IZ je: „zájem nadřazený

vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 110

30

jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější neţ ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů.“ Základním cílem společného zájmu všech věřitelů je, aby zvolený způsob řešení úpadku dluţníka byl pro přihlášené věřitele spravedlivý a výnosnější neţ ostatní způsoby řešení úpadku dluţníka.23 Věřitelský výbor si ze svého středu na své první schůzi volí předsedu. Není-li předseda zvolen ani při opakované volbě, určí jej insolvenční soud z řad jeho členů. Rozhodnutí o určení předsedy věřitelského výboru se věřitelů doručuje vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a současně v insolvenčním rejstříku a doručuje se dluţníku, insolvenčnímu správci, státnímu zástupci a členům věřitelského výboru. Předseda svolává schůze věřitelského výboru z vlastní iniciativy, jenţ taky řídí své schůze nebo jej svolává insolvenční správce anebo insolvenční soud. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. Je-li na schůzi přítomna nadpoloviční většina jeho členů nebo náhradníků je věřitelský výbor usnášeníschopný. Pouze přihlášení věřitelé se mohou stát členy a náhradníky věřitelského výboru a se svým zvolením musí souhlasit. Přihlášený věřitel je pak v souladu s § 173 odst. 1 IZ takový věřitel dluţníka, který podal přihlášku své pohledávky u insolvenčního soudu v době od zahájení insolvenčního řízení aţ do uplynutí stanovené rozhodnutím o úpadku. Vyloučeno je i členství takových osob, u kterých existuje důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve vztahu k dluţníkovi. Pojem „nepodjatost“ není v IZ blíţe specifikována. Lze pouţít ustanovení § 14 OSŘ o vyloučení podjatosti. Podle citovaného ustanovení jsou „soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliţe se zřetelem na jejich poměr věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.“ Za podjaté automaticky povaţuje IZ v § 59 odst. 2 IZ následující subjekty:24 23

HOLEČEK, Jakub. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde Praha, a. s., 2009, s. 67 24

HOLEČEK, Jakub. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde Praha, a. s., 2009, s. 69

31

- osoby dluţníkovi blízké, tento pojem lze uţít pouze ve vztahu k dluţníkovi – fyzické osobě. Podle § 116 OZ je pak osobou blízkou: „příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manţel, partner, jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliţe by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní;“ - vedoucí zaměstnanci dluţníka, jejichţ pracovní poměr se zakládá volbou nebo jmenováním. Pracovní poměr lze podle současné právní úpravy zaloţit jmenováním pouze u subjektů zaloţených a zřízených státem; -

společníci dluţníka a jeho akcionáři. U akcionářů toto omezení neplatí pokud vlastní méně neţ

10% akcií emitovaných dluţníkem jako právnickou osobou a současně nepůsobí v orgánech dluţníka. U společnosti s ručením omezeným, komanditní společnosti nebo veřejné obchodní společnosti tato výjimka neplatí; - osoby tvořící s dluţníkem koncern. Podle § 66 odst. 7 ObchZ se za koncern povaţuje stav, kdy, jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení jinou osobou s tím, ţe podniky obou těchto osob jsou koncernovými podniky.“ Další kritéria, která jsou spojena s členstvím ve věřitelském výboru je zejména způsobilost a důvěryhodnost členů tohoto orgánu. V případě jejich naplnění insolvenční soud nepotvrdí volbu člena a náhradníka věřitelského výboru. Členové i náhradníci jsou zastupitelní jakoukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (§ 58 odst. 4 IZ). Je-li takovým zástupcem advokát, přiznává mu současný IZ oprávnění udělovat za sebe substituční oprávnění.25 Na tomto místě si dovoluji upozornit rovněţ na usnesení Ústavního soudu zabývající se ustanovením věřitelského výboru. Dle tohoto usnesení za určitých okolností je moţné odvolat věřitelský výbor a současně ustanovit věřitelský výbor nový na schůzi věřitelů, a to přestoţe takový bod nebyl na programu jednání schůze věřitelů. Věřitelský výbor můţe tak být kompletně změněn i v případě, kdy nejsou všichni věřitelé přítomni na schůzi věřitelů a o takovém kroku nemohou hlasovat. Toto usnesení bylo vydáno ještě v době účinnosti ZKV, ale lze očekávat stejný postup soudů i v rozhodování o podobných případech v rámci IZ.

5.2 Pravomoci věřitelského výboru

25

HOLEČEK, Jakub. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde Praha, a. s., 2009, s. 72

32

Jednotlivé kompetence věřitelského výboru se prolínají celou úpravou obsaţenou v IZ. Níţe následuje výčet oprávnění věřitelského výboru obsaţených v různých částech IZ:26 Rozhodnutí o poskytnutí zálohy insolvenčnímu správci k úhradě jeho výdajů (§ 39 odst.1 IZ). Věřitelé mohou poskytnout zálohu insolvenčnímu správci k úhradě hotových výdajů, rozhodneli tak věřitelský výbor se souhlasem soudu. Zálohu lze poskytnout insolvenčnímu správci i opakovaně Schválení úhrady nákladů z majetkové podstaty insolvenčnímu správci, spojených s vyuţitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků ( § 39 odst. 3 IZ). Právo na náhradu nákladů a odměnu za činnost ve věřitelském výboru (§ 60 odst. 2 a 3 IZ). Věřitelský výbor můţe při své činnosti vyuţívat sluţeb auditorů , daňových poradců a jiných specializovaných odborníků. Náklady, které tím vzniknou, je moţné hradit z majetkové podstaty jen se souhlasem

insolvenčního soudu. Právo věřitelského výboru schválit insolvenčnímu

správci vyuţití sluţeb těchto odborníků není dotčeno.

Právo určit adresu pro doručování soudních písemností (§ 79 IZ).“ Písemnost určenou věřitelskému výboru insolvenční soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jeho předsedy. Nepodaří-li se písemnost doručit proto, ţe se předseda věřitelského výboru v místě doručování nezdrţuje a jiná jeho adresa není insolvenčnímu soudu známa, insolvenční soud předá písemnost k doručení na adresu kteréhokoli ze zbývajících členů věřitelského výboru“ (§ 79, odst. 1 IZ). Schválení odměny znalce do 15 dnů po jeho ustanovení. (§ 154 odst. 2 IZ). Po uplynutí lhůty 15 dnů odměnu znalce schvaluje insolvenční soud, který se řídí zejména vyhláškou č.37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Schvaluje smír uzavřený v incidenčním sporu insolvenčního správce jako předpoklad následného schválení ze strany insolvenčního soudu (§ 162 odst. 2 IZ). Incidenčními spory jsou spory vyvolané insolvenčním řízením, kdyby nebylo insolvenčního řízení nebylo by ani incidenčních sporů.27 Účastníci incidenčních sporů jsou zpravidla i účastníci insolvenčního 26

HOLEČEK, Jakub. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde Praha, a. s., 2009, s. 73 27

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s .262

33

řízení a insolvenční správce. Mezi tradiční incidenční spory patří spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty, spory o vypořádání společného jmění dluţníka a jeho manţela, spor o určení platnosti smluv, kterými došlo ke zpeněţení mimo draţbu. Navrhuje

předvolání dluţníka nebo osoby jednající za dluţníka k výslechu a vyzvat jej

k prohlášení o majetku (§ 214 odst. 1 IZ). Předvolání se doručuje nejméně 10 dní před vlastním výslechem osobně do vlastních rukou předvolané osobě. Před zahájením výslechu je předvolaný řádně poučen o následcích odmítnutí prohlášení nebo uvedení nepravdivých, neúplných nebo hrubě zkreslených údajů. Součinnost s insolvenčním správcem při soupisu majetkové podstaty v průběhu insolvenčního řízení ( § 217 IZ). Sestavení soupisu majetkové podstaty na základě poznatku získaných ze seznamu majetku předloţeného dluţníkem, z dluţníkova prohlášení o majetku a především z vlastních šetření prováděných insolvenčním správcem. Zápisem konkrétního majetku do soupisu majetkové podstaty, zaniká moţnost volné dispozice s tímto majetkem a další nakládání s ním je moţné výhradně v souladu s pravidly danými insolvenčním zákonem. S nakládáním majetku je způsobilá jen osoba s dispozičními oprávněními dle § 229 IZ. Za osobu s dispozičním oprávněním povaţuje insolvenční soud do doby prohlášení úpadku, osobu dluţníka. Ode dne prohlášení konkursu je oprávněnou osobou s dispozičním oprávněním k majetku v majetkové podstatě insolvenční správce. Oprávnění vymoci si ocenění majetku soudním znalcem a zároveň povinnost v případě pořízení znaleckého posudku jej finančně zajistit,tj.uhradit (§ 219 odst. 2 IZ). Znalecký posudek na ţádost věřitelského výboru je povinen pořídit správce. Provedení znaleckého ocenění majetku z majetkové podstaty si muţe vyhradit téţ schůze věřitelů ( § 46 odst. 3IZ). Správce je ale povinen dbát na to, aby náklady na ocenění majetku nebyly vyšší neţ přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto oceněním. Udělení souhlasu insolvenčnímu správci k vyloučení

neprodejného majetku ze soupisu

majetkové podstaty ( § 227 IZ). Při sestavování soupisu majetkové podstaty musí insolvenční správce kromě označení zapisovaného majetku, uvedení jeho ocenění, připojit i důvod, proč byla tato poloţka zařazena do soupisu Při vyloučení poloţky ze soupisu musí být uveden důvod vyloučení majetku ze soupisu s uvedením dne, ke kterému byla příslušná poloţka ze seznamu vyloučena. Soupis majetkové podstaty je zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutí o podání odpůrčí ţaloby insolvenčním správcem ( § 239 odst. 2 IZ); 34

Udělení souhlasu k ukončení provozu dluţníkova podniku, proti němuţ odvolání není přípustné (§ 261 odst.2 IZ). Na návrh insolvenčního správce, kterému předchází vyjádření věřitelského výboru, můţe insolvenční soud rozhodnout o ukončení provozování podniku. Usnesením, kterým je ukončen provoz dluţníkova podniku se doručí: a) insolvenčnímu správci, b) dluţníku a c) věřitelskému výboru na adresu jeho předsedy a zveřejní se vyhláškou a) na úřední desce insolvenčního soudu a b) v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1).

Soud muţe rozhodnout

o ukončení provozu dluţníkova podniku i přes nesouhlas

věřitelského výboru. V tomto případě je nutné pečlivě zadokumentovat všechny skutečnosti, na jejichţ základě soud rozhodl. Ukončit provoz dluţníkova podniku lze téţ bez předchozího vyjádření věřitelského výboru v případě, kdy by další provozování podniku bylo ke škodě majetkové podstaty a tím i ke škodě insolvenčních věřitele. Schválení dohody o vypořádání společného jmění manţelu (§ 271odst.2 IZ). Vypořádání společného jmění manţelu

je moţné jen tam, kde majetek ve společném jmění manţelu

převyšuje hodnotu závazku dluţníka. V opačném případě se vypořádání společného jmění manţelu neprovádí a celý majetek, včetně závazku, se zahrnuje do majetkové podstaty. proti rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání společného jmění manţelu není odvolání přípustné. (§ 272 odst. 2 IZ). Udělení souhlasu o způsobu zpeněţení majetkové podstaty ( § 286 odst. 2 IZ). Insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru rozhodne o způsobu zpeněţení majetkové podstaty. Nejtransparentnějším způsobem zpeněţení majetkové podstaty je veřejná draţba. Nelze-li z objektivních důvodu zpeněţit majetkovou podstatu ve veřejné draţbě, pak lze uvaţovat o jejím zpeněţení prodejem mimo draţbu nebo v soudní exekuci. Ke zpeněţení majetkové podstaty lze přikročit aţ po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů. Schválení smlouvy o provedení draţby jako předpokladu její účinnost ( § 287 odst. 2 IZ). Neschválí-li věřitelský výbor smlouvu o provedení draţby, můţe se ještě insolvenční správce 35

obrátit o vyslovení souhlasu na schůzi věřitelů. Neuspěje-li ani tam muţe náklady spojené s draţbou nést ze svého, nebo se obrátit na jiného draţebníka a s ním uzavřít novou smlouvu o provedení draţby, se kterou by věřitelský výbor souhlasil. Souhlas věřitelského výboru ani schůze věřitelů nemůţe nahradit insolvenční soud, pokud ovšem sám nevykonává působnost věřitelského výboru. Udělení souhlasu se způsobem zpeněţení

dluţníkova majetku prodejem movitých věcí a

nemovitostí ( § 288 odst. 2 IZ) Movité a nemovité věci, které se nepodařilo zpeněţit ve veřejné draţbě lze téţ zpeněţit v draţbě movitých věcí a v draţbě nemovitostí. Insolvenční správce podává návrh na prodej movitých věcí a nemovitostí u příslušného okresního soudu. Jediným účastníkem takovéhoto řízení je insolvenční správce, dluţník ani věřitelé jeho účastníky nejsou. Jediný insolvenční správce muţe podat odvolání na rozhodnutí soudu. Schválení smlouvy o prodeji mimo draţbu jako předpoklad její účinnosti (§ 289 odst. 1 IZ). Prodej mimo draţbu by měl přicházet v úvahu aţ poté, kdy veřejná draţba nebo soudní draţba nevedly k očekávanému výsledku. Smlouva mimo draţbu nenabývá účinnosti, dokud není udělen souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Souhlas insolvenčního soudu nebo věřitelského výboru se nevyţaduje při prodeji věcí bezprostředně ohroţených zkázou nebo znehodnocením, např. ovoce, potraviny, léky, zelenina apod. Zpeněţení majetkové podstaty mimo draţbu lze přistoupit aţ po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud se nejedná o věci bezprostředně ohroţené zkázou nebo znehodnocením. Udělení souhlasu k uzavření smlouvy o prodeji dluţníkova podniku jedinou smlouvou jako předpoklad její účinnosti ( § 290 odst. 2 IZ). Uzavření smlouvy o zpeněţení podniku jedinou smlouvou je podmíněno souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Bez těchto souhlasu i dříve uzavřená smlouva o zpeněţení dluţníkova podniku je platná, ale zatím nenabývá účinku. Zpeněţení dluţníkova podniku jedinou smlouvou přecházejí ze zákona na nabyvatele práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahu k zaměstnancům dluţníkova podniku. Na nabyvatele podniku nepřecházejí jiné pracovněprávní závazky neţ ty, které vznikly po účinnosti smlouvy. Právo členu a náhradníku věřitelského výboru k nabytí majetku z majetkové podstaty se souhlasem

uděleného schůzí věřitelů [§295 odst. 2 písm.f) a odst. 3 IZ]. Při jakémkoliv

zpeněţení majetkové podstaty nesmějí nabývat k němu vlastnictví: a) dluţník 36

b) osoby dluţníkovi příbuzné c) osoby, které s dluţníkem tvoří koncern Zákaz nabývání majetku platí i pro prodeje uskutečněné do tří let od skončení konkursu. Insolvenční soud povoluje výjimku v případě , kdy nemá nikdo zájem o neprodejné věci nebo o nedobytné pohledávky. V takovém případě lze povolit jejich zpeněţení ve prospěch osob, které by je jinak nesměly nabýt. U členu či náhradníku věřitelského výboru musí s nabytím souhlasit schůze věřitelů. V případě pokud by schůze věřitelů nedala souhlas členovi nebo náhradníkovi věřitelského výboru, nemůţe jej člen nebo náhradník věřitelského výboru nabýt po celou dobu trvání konkursu. Další schůze věřitelů ale muţe později souhlas udělit a tím odpadne překáţka, která bránila členu nebo náhradníku věřitelského výboru v nabytí majetku podstaty. O výjimce ze zákazu nabytí majetku podstaty v období tří let po skončení konkursu rozhodne insolvenční soud na návrh osoby, jeţ se zákaz týká. Právo být pravidelně informován insolvenčním správcem o průběhu zpeněţení majetkové podstaty a o nakládání s výtěţkem tohoto zpeněţení ( § 300 IZ); Vyslovení souhlasu s návrhem insolvenčního správce insolvenčnímu soudu na povolení částečného rozvrhu

( § 301 odst. 2 IZ). Insolvenční správce by měl automaticky v průběhu

konkursu, kdykoliv jsou k dispozici volné peněţní prostředky, navrhnout soudu, aby povolil částečný rozvrh. Bez souhlasu věřitelského výboru částečný rozvrh nelze povolit. Částečný rozvrh představuje moţnost, jak mimořádně – ještě před rozvrhem vydaným po schválení konečné zprávy – zatímně částečně uspokojit konkursní pohledávky. Insolvenční soud, shledá-li návrh na povolení částečného rozvrhu důvodným, vyhoví mu usnesením.Rozhodnutí se doručuje věřitelům vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Zvlášť se doručuje dluţníkovi, insolvenčnímu správci a předsedovi věřitelského výboru. Právo účastnit se projednání závěrečné zprávy (§ 304 odst. 3 IZ). Insolvenční správce předkládá insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Novinkou je, ţe insolvenční správce muţe konečnou zprávu předloţit insolvenčnímu soudu ještě před úplným zpeněţením majetku podstaty a to, kdyţ je zpeněţeno vše zpeněţitelné a zůstává nezpeněţen jen ten majetek, u kterého lze předpokládat, ţe bude vyňat z majetkové podstaty pro svoji nezpeněţitelnost.

Insolvenční

správce je povinen s konečnou zprávou předloţit téţ vyúčtování své odměny a výdajů. Novinkou je i, ţe účetní závěrku sestaví insolvenční správce ke dni sestavení konečné zprávy a ne aţ po 37

skončení insolvenčního řízení. Je to proto, aby správce daně mohl provést kontrolu daňového subjektu a v případě nesrovnalostí uplatnit námitku proti konečné zprávě. Je-li konečná zpráva včetně zúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce v pořádku, insolvenční soud o ní uvědomí účastníky řízení, tj. dluţníka a věřitelé, zveřejněním vyhláškou na úřední desce insolvenčního soudu a v insolvenčním rejstříku s poučením o tom, ţe proti této konečné zprávě včetně vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce , mohou podat námitky do 15 dnů od jejího zveřejnění. Námitky se podávají přímo u insolvenčního soudu. Došlé námitky insolvenční soud předá insolvenčnímu správci a nařídí projednání konečné zprávy a vyúčtování, a to i v případě, kdyby nebyly podány ţádné námitky. Rozhodnutí o konečné zprávě včetně vyúčtování vyvěsí insolvenční soud na veřejné desce insolvenčního soudu a v insolvenčním rejstříku. Zvlášť jej doručí dluţníkovi, insolvenčnímu správci a věřitelům, jejichţ námitkám nevyhověl. Praktické je i doručit ji předsedovi věřitelského výboru. Udělení souhlasu dluţníku s dispozičním oprávněním činit právní úkony s majetkovou podstatou a její správou v průběhu reorganizace. ( § 330 odst. 3 IZ). Jedná se o právní úkony, jejichţ důsledkem se významně změní hodnota majetkové podstaty nebo postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů. V průběhu reorganizace tak dluţník nabývá identitu osoby s dispozičními oprávněními, ale zároveň mu vznikají i povinnosti, jako např.: a) postupovat svědomitě a s odbornou péčí b) na ţádost věřitelského orgánu účastnit se jeho jednání a nejméně jednou za tři měsíce předkládat věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o stavu reorganizace Dluţník odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobil při reorganizaci tím, ţe porušil povinnosti, které mu byly uděleny zákonem nebo rozhodnutí soudu, jakoţ i tím, ţe nepostupoval s odbornou péčí. Dluţník se této odpovědnosti zprostí jen v případě, ţe prokáţe, ţe škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaloţení veškerého úsilí v průběhu reorganizace. Dluţník odpovídá i za škodu nebo újmu, kterou způsobily osoby, kterých pouţil dluţník k plnění svých úkolu. Netýká se to zaměstnanců a osob ve smluvním vztahu s dluţníkem.28 Po 2 letech, od doby kdy se poškozený dozvěděl o výši škody, se právo na náhrady škody nebo jiné újmy proti dluţníkovi promlčí, nejpozději však do 3 let. Jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl dluţník pravomocně 28

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008., s. 486

38

odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení. Právo být pravidelně (nejméně 1x za 3 měsíce) informován o průběhu řízení od insolvenčního správce při řešení úpadku dluţníka reorganizací ( § 331 IZ). Při reorganizaci vykonává insolvenční správce dohled nad činností dluţníka s dispozičním oprávněním. Úloha insolvenčního správce při organizaci je zásadně dozorová, kontrolní a informační. Aktivní legitimace k podání návrhu na omezení nebo zakázání dluţníku s dispozičními oprávněními nakládat s majetkovou podstatou ( § 332 odst.1 IZ ). Omezit dispoziční oprávnění dluţníka muţe insolvenční soud po povolení reorganizace a učiní tak v zájmu věřitelů, nikoliv v zájmu dluţníka. Učiní tak tehdy, vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dluţníka nebo osob jednající jeho jménem. Dispoziční oprávnění přecházejí na insolvenčního správce. Insolvenční soud rozhodne o návrhu na omezení dispozičních oprávnění dluţníka usnesením, proti němuţ není odvolání přípustné. Věřitelům se doručuje rozhodnutí vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a současně se zveřejní v insolvenčním rejstříku. Zvlášť se doručí dluţníku, insolvenčnímu správci a státnímu zástupci, které vstoupilo do insolvenčního řízení a předsedovi věřitelského výboru. Vyslovení souhlasu s rozhodnutím valné hromady, resp. členské schůzi dluţníka právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dluţníka nebo dozorčí rady dluţníka jako předpoklad jejich účinnosti, případně právo volby nového statutární ho orgánu nebo dozorčí rady nebo jejich členů zanikne-li funkce statutárního orgánu dluţníka nebo dozorčí rady nebo funkce všech členů těchto orgánu a není-li postupem podle zvláštního právního předpisu jmenován nebo zvolen do třiceti dnu poté ( § 333 odst. 1 a 2 IZ).

Povinnost kontrolovat provádění reorganizačního plánu dluţníkem s dispozičním oprávněním způsobem stanoveným v reorganizačním plánu ( § 355 odst. 1 IZ). Schválení pravidelné zprávy (nejméně však jednou ročně) insolvenčního správce pro věřitele a veřejnost o postupu insolvenčního řízení ( § 371 a korespondující ustanovení § 383 IZ); Právo na předloţení přehledu příjmu dluţníka za posledních šest měsíců po povolení oddluţení plněním splátkového kalendáře [§ 412 odst. 1 písm. d) IZ]. V průběhu plnění splátkového kalendáře je přesně vymezeno chování dluţníka, tak aby institut oddluţení nemohl být zneuţit ve prospěch věřitelů. Po dobu plnění splátkového kalendáře musí dluţník 39

a) vykonávat vzhledem ke svým moţnostem a schopnostem přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, ţe je nezaměstnaný usilovat o získání příjmu, včetně registrace na úřadu práce. b) Zpeněţit majetek, který získal dědictvím, darem a jejich výtěţek včetně mimořádných příjmů, např. z prodeje svého majetku, jenţ nezajišťuje pohledávky zajištěných věřitelů, z výher, dotací, dávek, pouţil na mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře. c) Oznámit kaţdou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. d) Na ţádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce a věřitelského výboru předloţit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání splátkového kalendáře e) Ţádnému ze svých věřitelů neposkytovat zvláštní výhody f) Nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl splnit v době jejich splatnosti. Dohled nad činností dluţníka

po celou dobu trvání účinku schválení oddluţení plněním

splátkového kalendáře vykonává insolvenční správce, který o výsledcích své činnosti pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor. Dar nebo dědictví muţe dluţník přijmout bez jakéhokoliv omezení, odmítnout je však muţe jen se souhlasem insolvenčního správce, jinak je takový právní úkon neplatný. Dohodu o vypořádání dědictví nemůţe dluţník platně uzavřít bez souhlasu insolvenčního správce, dle níţ by měl z dědictví dluţník obdrţet méně, neţ kolik činil jeho dědický podíl.

Insolvenční soud jako věřitelský výbor Jestliţe v průběhu insolvenčního řízení poklesne počet členů věřitelského výboru ustanoveného schůzí věřitelů na méně neţ tři, vykonává působnost věřitelského výboru aţ do potvrzení nové volby nebo doplňující volby členů věřitelského výboru do počtu nejméně tři insolvenční soud. (§ 66 odst. 1 IZ). Ustanovení § 66 IZ se snaţí řešit moţné nestandardní situace v insolvenčním řízení, v němţ byl ustanoven věřitelský výbor, avšak počet členů klesl pod zákonné minimum a kdy nefunguje ani schůze věřitelů, můţe, po omezenou dobu, uplatnit působnost věřitelského výboru insolvenční soud. 40

Jestliţe se nepodařilo chybějící členy věřitelského výboru do počtu nejméně 3 zvolit schůzí věřitelů, která byla k tomuto účelu svolána, jmenuje chybějící členy věřitelského výboru a jejich náhradníky insolvenční soud. Od okamţiku, kdy tak učiní, se tento výboru povaţuje za prozatímní věřitelský výbor; § 61 odst. 2 a 3 IZ. Účast odborové organizace ve věřitelském výboru Má- li dluţník zaměstnance, má právo účastnit se jednání věřitelského výboru nebo prozatímního věřitelského výboru s hlasem poradním také odborová organizace.29 Ustanovení umoţňuje odborové organizaci, která působí u dluţníka jakoţto zaměstnavatele, právo účastnit se jednání věřitelského výboru nebo prozatímního věřitelského výboru s hlasem poradním. To znamená, ţe odborová organizace má

právo se vyjádřit ke kaţdé projednávané otázce.

Věřitelský výbor nebo prozatímní výbor můţe a nebo nemusí přihlédnout k jejímu názoru. Zájem odborové organizace nemusí být vţdy nutně v souladu se společným zájmem věřitelů, např. na způsobu řešení úpadku, na postupu v insolvenčním řízení.

6 Úloha a účel insolvenčního řízení v aktuálních ekonomických podmínkách 6.1 Dopady použití insolvenčního řízení na ekonomické subjekty Z výše uvedeného vyplývá, ţe insolvenční řízení je poměrně sloţitý proces jehoţ primárním úkolem je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů jejichţ dluţník se nalézá v úpadku tak, jak jej definuje § 3 IZ. Nelze zapomenout ani na institut oddluţení dluţníka fyzické osoby nepodnikatele. Tento proces napomáhá řešit nejen aktuální nepříznivou ekonomickou situaci jednoho individuálně definovaného subjektu, ale zejména u velkých obchodních společností má 29

ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, s. 130

41

široký dopad na celkovou ekonomickou situaci daného podnikatelského odvětví či problematiku zaměstnanosti v oblasti působení úpadce. V nejširším měřítku můţeme říci, ţe kvalitní a efektivní insolvenční řízení má vliv na celkovou ekonomickou situaci celého daného trhu potaţmo státu. Z těchto důvodů je třeba, aby zákonodárci věnovali úpravě insolvenčního řízení náleţitou pozornost a legislativní kroky v této oblasti podnikali po důkladné konzultaci s odbornou veřejností. Na tomto místě povaţuji za vhodné podotknout, ţe IZ jiţ byl od svého schválení celkem desetkrát novelizován. Stále se v nové úpravě objevují a odstraňují tu drobnější tu závaţnější nedokonalosti. Neméně důleţité jako věnování náleţité pozornosti legislativní činnosti je i zajištění pruţného a efektivního průběhu insolvenčního řízení po procesní stránce zajišťované insolvenčními soudy a insolvenčními správci. Je třeba, aby v insolvenčním řízení působili pouze maximálně odborně kvalifikovaní soudci a insolvenční správci, kteří současně vykazují značnou odolnost proti korupčnímu chování a nesledují pouze svoje vlastní zájmy, ale zejména zájmy věřitelů úpadce. Ke všem věřitelům je ovšem třeba přistupovat rovnocenně a nestranně, nikoliv zvýhodňovat jednoho věřitele na úkor ostatních. V tomto směru se v naší republice, dle mého názoru, v současné době podnikají důleţité kroky, jako například mediálně sledované trestní řízení s bývalým konkursním soudcem, dále nové obligatorní zkoušky pro výkon funkce insolvenčního správce30 a podobně. Přestoţe nový IZ stanoví v porovnání s úpravou obsaţenou v ZKV podstatně větší mnoţství lhůt k jednotlivým úkonům v rámci insolvenčního řízení s cílem co nejvíce zrychlit proces řešení dluţníkova úpadku, je na místě podotknout, ţe u lhůt stanovených soudům se jedná o lhůty procesní s jejichţ nedodrţením nejsou spojeny ţádné sankce. Ani současná praxe nenaznačuje, ţe by se měla předmětná řízení dramaticky zkrátit, nicméně na podrobnější analýzu je třeba ještě počkat, neboť IZ je účinný teprve krátce a první řízení prováděná podle tohoto zákona stále probíhají. Je evidentní, ţe lidské chování v otevřeném trţním prostředí vţdy nutně povede k ekonomickému úspěchu jedněch a ekonomickému pádu druhých. Takovéto situace není třeba chápat jako něco neobvyklého či negativního, souvisí spíše s tím, ţe daný trh je ţivý, hýbe se a nestojí na místě. Proto je i úpadek trţních subjektů přirozeným jevem, s kterým se musí zdravá ekonomika vypořádat. Je přitom důleţité vyvinout úsilí, aby zanikaly jen ty subjekty u nichţ

30

ŢIŢLAVSKÝ, M. Insolvenční správci v roce jedna. Bulletin advokacie, 1-2/2010, s. 53-56

42

není naděje na ozdravení, a aby věřitelé těchto subjektů byli v maximální moţné míře uspokojeni a jejich pohledávky hrazeny zpeněţením majetku úpadce či jeho vlastní ekonomickou činností. Současně je třeba dbát práv zaměstnanců úpadce tak, aby bylo zajištěno jejich právo na spravedlivou odměnu za skutečně vykonanou práci. Tyto úkoly má splnit právě insolvenční řízení. Jeho kvalitní úprava je důleţitou součástí právního řádu kaţdého vyspělého státu. Nový rozměr insolvenční řízení dostává v souvislosti s naším členstvím v Evropské unii v jejímţ rámci dochází k volnému pohybu kapitálu. Nastávají tak situace, kdy zahraniční subjekty se účastní coby věřitelé insolvenčních řízení konaných v České republice a naopak české podnikatelské subjekty se účastní insolvenčních řízení v zahraničí. Základní harmonizaci jiţ obsahuje Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení. Do budoucna lze očekávat ještě větší míru jednotnosti insolvenčních řízení na území jednotlivých států Evropské unie.

6.2 Význam věřitelského výboru v rámci insolvenčního řízení V současném IZ lze vysledovat určité posílení pozice věřitelského výboru v rámci insolvenčního řízení oproti ZKV v rámci řízení konkursního. Současně se však zvyšují poţadavky na jednotlivé členy věřitelského výboru. JUDr. Choděra trefně poznamenává:

„Být členem věřitelského

výboru není totiţ čestná funkce, ale je to především zodpovědnost. Člen věřitelského výboru hlasuje a ovlivňuje průběh konkursního řízení. Pokud se členové věřitelského výboru rozhodnou špatně, podpoří návrhy, které jsou evidentně v rozporu se zájmy konkursních věřitelů, nesou za svoje rozhodnutí odpovědnost. Mnoho lidí se totiţ domnívá, ţe stanou-li se členy věřitelského výboru, mají větší šanci dosáhnout uspokojení svých nároků. Někteří jsou natolik naivní, ţe se domnívají, ţe jejich postavení mezi ostatními věřiteli bude odlišné a dostanou větší podíl z konkursní podstaty. Jiní v tomto směru vystupují mnohem pragmatičtěji a očekávají, ţe za zvednutí ruky pro určitý návrh dostanou nějaké jiné vyrovnání. Toto je problém českých konkursních řízení, neboť v řadě případů dochází k tomu, ţe někteří věřitelé jsou upřednostňováni na úkor ostatních nebo někteří věřitelé získávají za svůj souhlas nebo mlčení protihodnoty, kterých by jinak nedosáhli. Tato moje tvrzení nemají za cíl osočovat členy věřitelských výborů, chtějí pouze upozornit ty, kteří nepostupují v souladu se zákonem, ţe i v současné době se situace v České republice mění a není daleko den, kdy řada členů věřitelských výborů bude skládat účty ze své činnosti.“31

31

CHODĚRA, O. O věřitelském výboru. Konkursní noviny, 9/2001, s. 4-5

43

Výše uvedený citát pochází z článku publikovaného v roce 2001. Autor má v poslední větě na mysli odpovědnost členů věřitelských výborů. Jeho odhad budoucí úpravy je víceméně přesný, kdyţ rozsah odpovědnosti člena věřitelského výboru byl IZ rozšířen. Členové věřitelského výboru jsou povinni postupovat při výkonu své funkce s odbornou péčí a odpovídají za škodu, kterou způsobí porušením svých povinností a nově i neodborným výkonem své funkce. Nároky na výkon této funkce se tedy zvýšily. Významní věřitelé členstvím ve věřitelském výboru získávají nejen právo dohlíţet a zasahovat do postupu řešení dluţníkova úpadku, ale mají současně i povinnosti, které je zavazují tuto funkci vykonávat důsledně. Domnívám se, ţe je namístě dát zejména nejvíce zainteresovaným věřitelům právo významně se podílet na způsobu vedení řízení, které má za cíl umoţnit takovým věřitelům poměrné uspokojení jejich pohledávek. Současně je ale třeba dbát na to, aby takoví věřitelé vykonávali své povinnosti vyplývající z funkce člena věřitelského výboru ve společném zájmu všech věřitelů, tedy nejen ve svém vlastním zájmu, a s náleţitou odborností. Právě to předcházející úpravě, dle mého názoru, poněkud chybělo. Věřme, ţe současná právní úprava tento stav efektivně zlepší.

7 Závěr V mé práci jsem se pokusila podat ucelený pohled na insolvenční řízení se zaměřením na roli věřitelského výboru jako důleţitého orgánu věřitelů. Po stručném nastínění tématu a zdůvodnění jeho volby jsem podala přehled nejdůleţitějších pramenů pouţitých za účelem získání potřebných informací vztahujících se ke zvolenému tématu. Současně jsem zmínila nejdůleţitější pouţité metody vypracování této práce. Nedílnou součástí úvodní kapitoly je i historický exkurs, ve kterém byl popsán vývoj úpravy úpadkového práva v našem prostředí.

44

Následující kapitola podává přehled nejčastěji pouţívaných pojmů v souvislosti s insolvenčním řízení. Pozornost je věnována rovněţ insolvenčnímu zákonu jako takovému. Jsou zmíněny příčiny nové úpravy úpadkového práva a porovnání s předchozí úpravou ZKV. Následuje krátký výklad systematiky IZ. Definovány jsou dále pojmy insolvenční řízení a jeho účastníci. Klíčovým pojmem je věřitelský výbor, který je vysvětlen spolu s ostatními věřitelskými orgány. Třetí kapitola pak naznačuje průběh samotného insolvenčního řízení podle IZ. Zvláštní pozornost je v jednotlivých fázích věnována roli věřitelského výboru. Je pamatována rovněţ na odlišnosti jednotlivých způsobů řešení dluţníkova úpadku. V další části práce se pak dostává prostor pro výklad zastupování věřitelů v insolvenčním řízení prostřednictvím věřitelských orgánů. Nastíněn je význam schůze věřitelů jako orgánu v němţ jsou zastoupeni všichni přihlášení věřitelé do insolvenčního řízení. Zástupce věřitelů je pak jejich představitelem především v řízení s malým počtem věřitelů. Tento oddíl připravuje prostor pro klíčovou část práce, která se zabývá věřitelským výborem, který jehoţ působení v rámci insolvenčního řízení povaţuji z jednotlivých věřitelských orgánů za nejpodstatnější. Zaobírám se především způsobem jeho ustanovení, tedy volbou a počtem jeho členů. Stejně tak je věnována pozornost i problematice svolávání schůzí věřitelského výboru, jeho usnášeníschopnosti a způsobu hlasování. Významná pozornost je věnována jednotlivým pravomocem věřitelského výboru v rámci zákonem vymezené působnosti. Podrobně jsou vysvětleny nejen jednotlivé pravomoci svěřeny věřitelskému výboru demonstrativním výčtem uvedeným v § 58 IZ, ale i další, které jsou vymezeny na různých místech IZ. Předposlední kapitola má za úkol vyloţit nezbytnost úpravy úpadkového práva a jeho roli v rámci ekonomiky daného trţního prostředí. Insolvenci je nutno brát jako přirozený jev, který provází kaţdou i zdravou ekonomiku. Insolvenční řízení má za úkol umoţnit tam, kde je to moţné hladký průběh řešení úpadku ekonomických subjektů, kdyţ cílem by mělo být především zajištění co nejmenšího negativního dopadu úpadku jednoho subjektu na subjekty další. Insolvenční řízení tak plní důleţitou ozdravnou funkci v ekonomickém prostředí. Věřitelskému výboru pak náleţí důleţitá role hájení společných zájmů všech věřitelů úpadce. Je třeba mít na paměti, ţe funkce člena věřitelského výboru s sebou nese nejen pouze práva, ale povinnosti, a proto je třeba tuto funkci vykonávat svědomitě a s náleţitou odbornou péčí. Domnívám se, ţe má práce podává základní přehled o úloze a činnosti věřitelského výboru v rámci insolvenčního řízení. Věřitelský výbor je stěţejním orgánem reprezentujícím zájmy 45

věřitelů úpadce, proto je třeba nebrat jeho činnost na lehkou váhu. Přestoţe nová úprava obsaţená v IZ dává věřitelskému výboru řadu pravomocí tak, aby práva věřitelů byla náleţitě hájena, domnívám se, ţe lze očekávat do budoucna ještě další posílení funkcí tohoto orgánu. Cílem by mělo být nalezení optimální rovnováhy mezi činností insolvenčního správce jako specialisty v oblasti úpadkového práva, na kterém leţí odpovědnost za odborné řešení úpadku, insolvenčního soudu jako reprezentanta státní autority v daném řízení a věřitelského výboru jako zástupce zájmů věřitelů, tedy subjektů citelně postiţených úpadkem konkrétního dluţníka. Pouze v rámci takové rovnováhy je moţné efektivně řešit úpadky rozmanitých právních subjektů, aby se v rámci daných moţností dostali spravedlivého vypořádání všem zúčastněným.

Seznam použité literatury [1] ELIÁŠ, K.,BEJČEK, J.,HAJN P.,JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 4.vydání. Praha:C.H.Beck, 2004 [2] HOLEČEK, J. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2009 [3] CHODĚRA, O. O věřitelském výboru.Konkursní noviny, 9/2001

46

[4] POHL, T. Zákon o konkursu a vyrovnání krok za krokem. 2.vydání. Praha: Prospektrum. 2000 [5] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vydání Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008 [6] STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA,P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno:Doplněk, 2003 [7] ZELENKA, J. a kol. Insolventní zákon. 2.vydání. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008 [8] ŢIŢLAVSKÝ, M. Insolventní správci v roce jedna. Bulletin advokacie, 1-2/2010

47